- 61 -
- 62 -
HORNÍ KNĚŽEKLADY – ÚZEMÍ OSTATNÍCH VENKOVSKÝCH SÍDEL Urbanistická struktura a rozvoj obce Obrázek: snímek stabilního katastru z roku 1827
URBANISTICKÉ REGULATIVY Uspořádání pozemků a doporučené regulativy
Letecký snímek z roku 2008
Uspořádání pozemků zemědělských usedlostí je víceméně rostlého charakteru, bez zásadního lokačního konceptu. Toto uspořádání se zachovalo do dnešní doby ve formě zemědělských usedlostí, které jsou zejména v sídle Dolní Kněţeklady izolované. Proto doporučujeme neprovádět ţádné rozsáhlejší dostavby či přestavby dochovaných zemědělských usedlostí. Na přechodu do krajiny rozvolněná zástavba venkovských RD, 2 či usedlostí na pozemcích větších neţ 1500 m (zastav. max. 20%), v návaznosti na zastavěné území je moţná hustější forma zástavby (do 35%).
Zeleň v intravilánu V intravilánu obce se uplatňuje vzrostlá zeleň zahrad a sadů, u původních zemědělských usedlostí a doprovodná zeleň okolo komunikací. Hodnotná zeleň je zejména okolo silnice spojující Horní a Dolní Kněţeklady. V sídle je rovněţ několik solitérních stromů, značného stáří a mohutného vzrůstu, které byly nominované na strom roku a jeden z nich jírovec maďál v Dolních Kněţekladech se umístil na 3. místě. U navrhovaných ploch pro obytnou zástavbu zejména v přechodu do volné krajiny 2 situovat větší pozemky (nad 1500 m ) s majoritou soukromé a pobytové zeleně zahrad, s místně typickými druhy vysoké zeleně.
Nejstarší dochovaný název pro obojí Kněţeklady je z roku 1318. První zmínka o Štipoklasech je z roku 1368. Obec Honí Kněţeklady se skládá z dalších částí Dolní Kněţeklady a Štipoklasy. Obec je vzdálena cca 6 km jihovýchodně od Týna nad Vltavou leţí v nadmořské výšce 485 m, tedy více neţ 100 výškových metrů nad Hladinou Vltavy. Vzhledem k tomu, ţe leţí mimo hlavní komunikační tahy, rozvojové osy a oblasti, zachovaly si všechna sídla venkovský ráz. Hlavní urbanistický rozvoj je soustředěn především do sídla Horní Kněţeklady. Na jiţním a východním okraji obce jsou navrţeny rozvojové plochy smíšené obytné. U samoty jiţně pod Sídlem Dolní Kněţeklady a východně od Horních Kněţeklad jsou navrţeny plochy pro občanskou vybavenost a smíšené bydlení. Vzhledem k charakteru stávající zástavby by měly být smíšené 2 plochy obytné ve formě venkovských RD, či lépe ve formě usedlostí na velkých pozemcích (nad 1500 m ). V sídle Štipoklasy se neuvaţuje s větším rozvojem. Všechna sídla jsou propojena sítí cyklotras, se otevírají panoramatické pohledy do oblasti Soběslavsko-Veselských blat. Návrh přeloţky silnice III. třídy jiţně H. a D. Kněţekladami za současného stavu reálný a nezbytný, doporučujeme jej vypustit.
Historický sídelní typ Jedná se o venkovský sídelní typ komunikačních sídel rostlého charakteru s nepříliš výraznými návesními prostory
Zachovalost historické Novodobá zástavba sídelní formy doporučené typy objektů Zůstal zachováván V navrhovaných plochách charakter původního smíšených obytných ve vazbě na uspořádání zemědělských historické jádro a volnou krajinu usedlostí a návesní (typ D*), v plochách pro rekreaci rybníčky. Na typ E*), severovýchodním okraji sídla Dolní Kněţeklady je historická forma narušena výstavbou zemědělského areálu * Písmena A – F doporučné typy objektů dle Architektonické rukověti
Urbanistické detaily
Obrázek: Usedlost v Horních Kněţekladech (vlevo), charakter zástavby v D. Kněţekladech (uprostřed), sýpka s dekorem ve Štipoklasech
Kompaktnější forma zástavby v Horních Kněţekladech (vlevo) a rozvolněná forma izolovaných zemědělských usedlostí v sídle Dolní Kněţeklady (vpravo)
- 63 -
- 64 -
- 65 -
- 66 -
ŽIMUTICE - POŘEŽANY – ÚZEMÍ OSTATNÍCH VENKOVSKÝCH SÍDEL Urbanistická struktura a rozvoj obce Obrázek: snímek stabilního katastru sídla Pořeţany z roku 1827
URBANISTICKÉ REGULATIVY Uspořádání pozemků a doporučené regulativy Původní uspořádání pozemků izolovaných zemědělských usedlostí je patrné ze snímku stabilního katastru (císařský otisk) z roku 1828. Uspořádání pozemků zemědělských usedlostí je víceméně rostlého charakteru, bez jasného kompozičního záměru. Toto uspořádání se zachovalo do dnešní doby, proto doporučujeme neprovádět ţádné rozsáhlejší dostavby či přestavby dochovaných zemědělských usedlostí. Novodobou zástavbu ve formě venkovských rodinných domů, či v lepším případě usedlostí doporučujeme situovat do volných proluk ve stávající zástavbě. Důleţité je zachovat dostatečný odstup mezi jednotlivými objekty nové i původní zástavby, tak aby nedošlo narušení doposud dochované sídelní formy. Na přechodu do krajiny rozvolněná 2 zástavba venkovských RD, nebo usedlostí na pozemcích větších neţli 1500 m (zastav. max. 15%).
Letecký snímek Pořeţan z roku 2008
Zeleň v intravilánu V intravilánu obce se uplatňuje pouze vzrostlá zeleň zahrad a sadů, u původních zemědělských usedlostí a doprovodná zeleň u komunikací. Tuto zeleň je potřeba zachovat, udrţovat a respektovat, protoţe vytváří intimitu jednotlivých prostorů v sídle a dotváří zelený rámec obce a napomáhá k nenásilnému zapojení sídla do krajinného rázu. U navrhovaných ploch pro obytnou zástavbu zejména v přechodu do volné krajiny 2 situovat větší pozemky (nad 1500 m ) s majoritou soukromé a pobytové zeleně zahrad, s místně typickými druhy vysoké zeleně. Historický sídelní typ
První písemná zmínka o vsi je z r. 1379, kdy byla obec součástí panství Týn nad Vltavou. Název vznikl podle poţáru či poţářiště. Od 14. století byla obec rozdělena, vlastníci obou částí se často střídali, v 16. století se opět staly součástí vltavotýnského panství. V polovině 19. století byly Pořeţany vtěleny do okresu Týn nad Vltavou, v roce 1854 se staly samostatnou obcí s osadou Tuchonice. V 70. letech 20. století se ves stala osadou obce Ţimutice. Kromě Pořeţan do řešeného území ˇUS Vltava spadají i sídla Třitim a Tuchonice, ve kterých však není navrhován větší rozvoj, protoţe leţí mimo hlavní dopravní tahy, rozvojové osy a oblasti. V sídle Pořeţany je dochováno několik původních usedlostí ve stylu selského baroka. K zajímavostem náleţí soukromé Muzeum historických vozidel a zemědělské techniky. Za obcí směrem na Hroznějovice je novodobější budova bývalého mlýna Budáček . Kromě malého kulturního domu s knihovnou je zde prodejna s pohostinstvím, poţární zbrojnice, kaplička a pomník padlým v 1. svět. válce. Své sluţby nabízí dřevo - a kovovýroba. Je zde velký počet rekreačních chalup, v katastru vsi se na břehu Hněvkovické přehrady nachází chatová osada. Urbanistický rozvoj sídla je navrţen formou dostavby proluk zastavěného území. Jiţně a východně od sídla Pořeţany probíhají koridory pro navrţené vedení ZVN Kočín – Mírovka a Kočín – Veselí nad Luţnicí, které jsou součástí návrhu ZÚR JČK. Obrázek: Náves v Pořeţanech na historickém fotu (vlevo), letecký snímek z jihovýchodu (uprostřed), interiér muzea historických vozidel (vpravo)
Zachovalost historické Novodobá zástavba sídelní formy doporučené typy objektů Jedná se o venkovský Zůstal zachováván V navrhovaných plochách sídelní typ s rozptýlenou charakter původního smíšených obytných ve zástavbou izolovaných uspořádání třístranných a vazbě na historické jádro a usedlostí rostlého čtyřstranných volnou krajinu (typ D*), charakteru zemědělských usedlostí, v plochách pro rekreaci typ pouze v severní části sídla E*),. byl tento charakter narušen dostavbou novodobých zemědělských objektů. * Písmena A – K doporučné typy objektů dle Architektonické rukověti
Urbanistické detaily
Detail návesního prostoru s drobnějšími usedlostmi a dostavbami objektů občanské vybavenost (vlevo), charakteristické izolované čtyřstranné usedlosti na jihozápadním okraji sídla Pořeţany (vpravo)
- 67 -
- 68 -
- 69 -
- 70 -
VLKOV – ÚZEMÍ OSTATNÍCH VENKOVSKÝCH SÍDEL, ÚZEMÍ S PRIORITOU OCHRANY PŘÍRODY Urbanistická struktura a rozvoj obce Obrázek: snímek stabilního katastru Vlkova z roku 1827
Letecký snímek Vlkova ze současnosti (2008)
URBANISTICKÉ REGULATIVY Uspořádání pozemků a doporučené regulativy Původní uspořádání pozemků v sídle Vlkov je patrné ze snímku stabilního katastru (císařský otisk) z roku 1827. Uspořádání pozemků zemědělských usedlostí je soustředěno okolo malého návesního prostoru, s průčelím orientovaným do návsi, s navazujícími pozemky sadů . Toto uspořádání se zachovalo do dnešní doby ve formě historického jádra obce. Proto doporučujeme v historickém jádru neprovádět ţádné rozsáhlejší dostavby či přestavby dochovaných zemědělských usedlostí. Rozvoj ploch pro bydlení doporučujeme situovat v souladu s územním plánem tak, aby nebylo ovlivněno pohledové působení dochované původní zástavby okolo návsi. V navrţených plochách pro bydlení by měly být pouţívány stavební typy venkovských RD nebo 2 rodinných usedlostí na pozemcích min. 1000 m a se zastavitelností maximálně 20%.
Zeleň v intravilánu V intravilánu obce se uplatňuje pouze vzrostlá zeleň zahrad a sadů, u původních zemědělských usedlostí a zeleň v rámci předzahrádek. Uvnitř malého návesního prostoru má dominantní postavení soltér vysoké zeleně u návesní kapličky.Dále doporučujeme u navrhovaných ploch pro obytnou zástavbu zejména v přechodu do 2 volné krajiny situovat větší pozemky (nad 1000 m ), s majoritou soukromé a pobytové zeleně zahrad, s místně typickými druhy vysoké zeleně.na jiţním okraji obce pod koupalištěm je navrţena plocha pro zalesnění.
Obec leţí zhruba 16 km ssv. od Českých Budějovic, uprostřed lesů při severním okraji rozlehlé Poněšické (Nové) obory. Ke dni 31. 12. 2007 zde ţilo 19 obyvatel. Dle počtu obyvatel se jedná o druhou nejmenší českou obec. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1443. Po zrušení poddanských vztahů k panství Hluboká nad Vltavou byl Vlkov v letech 1850 aţ 1923 součástí obce Dobřejovice, poté aţ do roku 1964 samostatnou obcí. Od 14. června 1964 ves spadala nejprve pod obec Drahotěšice, od poloviny roku 1975 pak tvořila část obce Ševětín. Status obce Vlkov znovu nabyl ke 24. listopadu 1990. Obec leţí mimo hlavní dopravní tahy obklopena lesními komplexy Nové obory z jihu a Království ze severu Nová obora je celá součástí NATURA 2000 jako EVL a současně nadregionálním biocentrem v systému ÚSES. Díky této atraktivní poloze v obci vzniklo po roce 1980 rekreační zařízení, se sportovně rekreačním areálem, jako jediná větší stavební a podnikatelská aktivita v obci. V současném období však toto zařízení není vyuţito a postupně chátrá. V obci se dochovalo okolo návsi několik zemědělských usedlostí s průčelími zdobenými ve stylu typickém pro Soběslavsko-Veselská blata a proto je tato obec navrţena pro vyhlášení na venkovskou památkovou zónu. Rozvoj nové obytné zástavby je situován do proluky na severovýchodním okraji obce a na západním okraji obce v návaznosti na stávající zástavbu a místní komunikace. Tato navrţená zástavba nijak pohledově neovlivní dochovaný návesní prostor s původními usedlostmi. Obrázek: charakter původních zemědělských usedlostí (vlevo), objekt rekreačního zařízení (uprostřed), hájovna Cirhan Nové oboře (vpravo)
Historický sídelní typ Jedná se o venkovský sídelní typ víska, s malým nepravidelným návesním prostorem.
Zachovalost historické Novodobá zástavba sídelní formy doporučené typy objektů V centrální části obce V navrhovaných plochách zůstalo zachováváno smíšených obytných ve vazbě na původního uspořádání historické jádro a volnou krajinu zemědělských usedlostí. Na (typ D*), v plochách pro rekreaci SV okraji sídla bylo typ E*), vybudováno rekreační zařízení se sportovně rekreačním areálem * Písmena A – K doporučné typy objektů dle Architektonické rukověti
Urbanistické detaily
Dochované uspořádání pozemků v centrální části sídla Vlkov (vlevo) a rekreační zařízení s koupalištěm a sportovišti nedaleko od návesního prostoru (vpravo
- 71 -
- 72 -
- 73 -
- 74 -
JAROSLAVICE – ÚZEMÍ S VÝZNAMNÝM REKREAČNÍM POTENCIÁLEM Urbanistická struktura a rozvoj obce
URBANISTICKÉ REGULATIVY Uspořádání pozemků a doporučené regulativy Původní uspořádání pozemků okolo návesního prostoru je patrné ze snímku stabilního katastru (císařský otisk) z roku 1827. Uspořádání pozemků menších usedlostí domkářského charakteru je spíše shlukového charakteru, bez navazujících zahrada a sadů, či pluţiny. Toto uspořádání je dáno charakterem původně vorařské obce. V rámci předpokládaného rozvoje je navrţeny v příbřeţním pásu plochy sportovně rekreační (pláţe s vodními atrakcemi a půjčovny loděk), včetně vývaziště a stání pro osobní lodě (zastávka) a plochy pro kempink. Dále od pobřeţí jsou navrţeny plochy smíšené obytné rekreační, s převahou rekreačního bydlení, na velkých pozemcích o výměře min. 800 2 m , se zastavitelností max. 20%, s objekty typologicky blízkými původní usedlostem. Součástí těchto ploch mohou být i objekty hromadné rekreace a sportovní plochy. V ţádném případě zde nedoporučujeme vznik zahuštěné chatové osady.
Obrázek: snímek stabilního katastru zaniklého sídla Jaroslavice z roku 1827, letecký snímek ze současnosti (2008)
Zeleň v intravilánu V centrální části navrhovaných zastavitelných ploch doporučujeme respektovat pás vzrostlé vysoké zeleně, kterou je potřeba respektovat, protoţe přispívá k zapojení zastavitelných ploch do krajinného rázu. Na přechodu mezi sportovně rekreačními plochami na břehové hraně a navrţenými plochami rekreačního bydlení navrhujeme vytvořit pás vysoké zeleně izolační s vhodnou druhovou skladbou. Dále doporučujeme u navrhovaných ploch pro smíšené bydlení rekreační zejména v přechodu do volné krajiny situovat větší pozemky s majoritou soukromé a pobytové zeleně zahrad, s místně typickými druhy vysoké zeleně. Historický sídelní typ Jedná se o venkovský sídelní typ návesní s rostlým uspořádáním.
Zachovalost historické sídelní formy Historická sídelní forma se nedochovala, sídlo bylo zbořeno a vysídleno při stavbě VN Hněvkovice.
Novodobá zástavba
V navrhovaných plochách smíšených obytných rekreačních (typ D* E *), v plochách pro přistávací místa a sportovně rekreačních ploch ve vazbě na vodní hladinu (typ E* F*), * Písmena A – K doporučné typy objektů dle Architektonické rukověti Sídlo Jaroslavice se rozkládalo na pravém břehu řeky Vltavy 3 km severně pod Purkarcem. Své jméno má odvozeno po stejnojmenném hradu a statku, který stál na protějším levém břehu, na vysoké skále. První zmínka o Jaroslavicích je z roku 1382. Kaplička uprostřed návsi byla postavena v roce 1834. V roce 1935 měla obec Jaroslavice 37 stavení, 195 obyvatel. V obci byly dva hostince, obchod se smíšeným zboţím, obecní chudobinec, Šeborů mlýn a pila. Škola byly ve vsi postavena v roce 1935. Pod Jaroslavicemi byla malá chatová osada se 14 chatami.V roce 1989 obec musela ustoupit výstavbě vodního díla Hněvkovice a celá byla srovnána se zemí. Poslední rozloučení rodáků s obcí se uskutečnilo 13. 8. 1988. Po devíti letech od posledního rozloučení 16. srpna 1997 byl jaroslavickými rodáky v místech bývalé obce odhalen ţulový památník, připomínající vorařskou obec. V současnosti je v Jaroslavicích několik chat ale místo na dobře přístupném pravém břehu je velmi vyhledávané rybáři. Bohuţel se zde obdobně jako v nedalekém Purkarci rozmohl nešvar v podobě trvale zaparkovaných karavanů, či maringotek s různými přístřešky, bez potřebného vybavení a infrastruktury. V návrhu ÚP Hluboká nad Vltavou je navrţen rozvoj sportovně rekreačních ploch, rodinné rekreace a občanské vybavenosti. V ÚS Vltava doporučujeme zastavitelné plochy rozšířit, z důvodu předpokládaného rozvoje rekreačního vyuţití VN Hněvkovice v souvislosti s rekreační plavbou na Vltavské vodní cestě. Obrázek: Historické foto Jaroslavic (vlevo), památník zaniklé obci (uprostřed), dobře přístupné břehové partie pro rekreační vyuţití (vpravo)
Urbanistické detaily
Návrh koncepce řešení lokality s umístěním vývaziště, přívozu a zastávky lodní dopravy
- 75 -
- 76 -
- 77 -
- 78 -
PURKAREC – ÚZEMÍ S VÝZNAMNÝM REKREAČNÍM POTENCIÁLEM Urbanistická struktura a rozvoj obce
URBANISTICKÉ REGULATIVY Uspořádání pozemků a doporučené regulativy Původní uspořádání pozemků na obou březích řeky Vltavy je patrné ze snímku stabilního katastru (císařský otisk) z roku 1827. Uspořádání pozemků původních zemědělských usedlostí je na levém břehu vázáno na protáhlou ulicovou náves, s průčelími orientovanými do návsi. Dominantní postavení má kostel sv. Jiří v centrální části návsi. Na zemědělské usedlosti navazují velké pozemky zahrad a sadů., zejména směrem do volné krajiny Původní zástavba na pravém břehu se nedochovala, byla odstraněna i s lávkou při budování VN Hněvkovice. U rozvojových ploch smíšených obytných na levém břehu doporučujeme volit rozvolněnou zástavbu ve formě rodinných 2 usedlostí, či venkovských RD na pozemcích o výměře min 1500 m , se zastavitelností maximálně 20%. U ploch smíšených obytných rekreačních na pravém břehu doporučujeme volit rozvolněnou nízkopodlaţní zástavbu, typologicky vycházejících z tvarosloví venkovských usedlostí, se zastavitelností pozemku do 25%. U ploch pro rodinnou rekreaci volit dostatečnou odstupovou vzdálenost, tj. min 10 m mezi jednotlivými objekty a nepřipustit vznik zahatěných chatových kolonií.
Obrázek: snímek stabilního katastru Purkarce z roku 1827, letecký snímek Purkarce ze současnosti (2008)
Zeleň v intravilánu
Doba vzniku Purkarce není přesně známa. První historické zprávy se datují z roku 1352 a to jiţ obec byla konstituována – zaloţena. Lze se však domnívat, ţe obec vznikla v průběhu kolonizace – osídlování prováděné na hlubockém panství. Karel IV. zde chtěl vybudovat důleţitou lokalitu – hrad a následně městečko Karlův Hrádek. Nejstarší zmínka o hradu pochází z roku 1375. Z hradu vybudovaném 2 km jiţně od Purkarce nad řekou Vltavou se zachovala jen zřícenina (známé výletní místo). Podle historických průzkumů se jednalo nejspíš o lovecký hrad. Purkarec je v historii uveden i jako městečko. Purkarec patřil po celou feudální dobu k hlubockému panství a tvořil významné středisko schwarzenbergského revíru.Hlavní obţivou obyvatel Purkarce v celé jeho historií bylo zemědělství, práce v lesích a plavení dříví po Vltavě. Dřevo se jiţ ve XIV. a XV století dopravovalo po řece Vltavě do Prahy a dále do Německa, v obci je muzeum voroplavby. Vzhledem k plánovanému oţivení vodní cesty se uvaţuje rozvojem turistického ruchu u Hněvkovické nádrţe. Jedním z hlavních center je uvaţováno sídlo Purkarec, kde je navrţen sportovní přístav, několik vývazišť, zastávka lodní dopravy, kempink i golfové hřiště. Rozvoj bydlení je navrţen zejména na levém břehu, v návaznosti na zastavěné území. Rozvoj rekreačního bydlení je navrţen na pravém břehu, který je v první etapě navrţen zpřístupnit přívozem a je zde navrţena územní rezerva pro přemostění ve formě lehkého mostu či lávky pro lehkou automobilovou a cyklistickou dopravu. Na pravém břehu vznikly nevhodné formy rekreačních aktivit (obytné přívěsy s přístřešky). V roce 2010 byla zprovozněna cyklostezka z Hluboké nad Vltavou a dále je uvaţováno s jejím pokračováním aţ do Týna nad Vltavou a přívozem do Kostelce. Obrázek: Historické foto Purkarce s lávkou (vlevo), Karlův Hrádek a muzeum voroplavby (uprostřed) návesní prostor s kostelem (vpravo)
V intravilánu obce se uplatňuj vzrostlá zeleň zahrad a sadů, u původních zemědělských usedlostí . Významným prvkem zeleně na příjezdu do obce je akátový háj, který je potřeba při vyuţití pozemků pro výstavbu v maximálně moţné míře respektovat. Vzhledem k atraktivnímu krajinnému rázu doporučujeme u navrhovaných ploch pro obytnou zástavbu zejména v přechodu do volné krajiny situovat větší pozemky (nad 2 1500 m ) s majoritou soukromé a pobytové zeleně zahrad, s místně typickými druhy vysoké zeleně. Historický sídelní Zachovalost historické Novodobá zástavba typ sídelní formy Jedná se o Na pravém břehu se částečně V navrhovaných plochách venkovský sídelní dochoval charakter původního smíšených obytných ve vazbě typ komunikačního uspořádání, s výjimkou do na historické jádro a volnou sídla s protáhlou návsi dostavěných objektů krajinu (typ D*), v plochách pro ulicovou návsí, občanské vybavenosti a rekreaci typ E*), v plochách pro s dominantním řadových domů, zanikla přistávací místa a sportovně postavením zástavba na levém břehu, rekreačních ploch ve vazbě na kostela přívoz, jez i lávka, vodní hladinu (typ E* F*), * Písmena A – F doporučné typy objektů dle Architektonické rukověti
Ukázky urbanistických detailů
Koncepce návrhu přístavu a vybavenosti v severní zátoce Purkarce (obrázek vlevo); návrh propojení mostem a vývaziště s vybaveností na pravém břehu (vpravo)
- 79 -
- 80 -
