Část třetí: Regulativy vázané na lokalitu

Část třetí: Regulativy vázané na lokalitu 03/ Hlava I Lokalita a charakter Článek 68 Lokalita (1) Pro stanovení jednotlivých regulativů a pro jejich popis je celé správní území hl. města Prahy členěno na lokality. (2) Lokalita tvoří základní jednotku Metropolitního plánu; každá lokalita je pojmenována a očíslována a je vymezena na základě převažujícího charakteru. (3) Základní hodnotou sledovanou při stanovování regulativů pro uspořádání lokalit, včetně podmínek ochrany krajinného rázu, je charakter18. Článek 69 Určující a cílový charakter lokality (1) Požadavky a podmínky se stanovují tak, aby zajišťovaly ochranu a rozvoj stejného nebo obdobného charakteru území, tj. navrhovaného uspořádání, se zohledněním historického uspořádání zástavby a krajiny a se zohledněním existujícího a navrhovaného způsobu využití. (2) Metropolitní plán rozlišuje určující charakter lokality a cílový charakter lokality. (3) Určujícím charakterem lokality se rozumí základní prostorová charakteristika každé lokality, která má být dále rozvíjena; je jedinečným souborem vlastností lokality. (4) Cílovým charakterem se rozumí stav území navržený v Metropolitním plánu, odvozený zejména od stávajícího stavu (určujícího charakteru) v lokalitě stabilizované nebo od stavu navrženého (regulativů) v lokalitě transformační nebo rozvojové. Cílem je zlepšování stavu území a postupná stabilizace lokality. (5) Všechny podmínky a požadavky stanovené Metropolitním plánem jakožto charakter území platí současně. Konkrétněji a podrobněji stanovené požadavky nebo podmínky (pro plochu v lokalitě) mají přednost před požadavky nebo podmínkami obecnějšími (pro lokalitu). Při užití stanovených podmínek a požadavků však musí být vždy přihlédnuto k cílovému charakteru lokality.

18

§ 2 písm. h) PSP

1

Článek 70 Krycí list lokality (1) Pro každou lokalitu je vypracován krycí list lokality, který souhrnně zobrazuje soubor údajů, informací a regulací, představující úplný přehled o podmínkách a požadavcích kladených Metropolitním plánem na využití a uspořádání lokalit a jejich částí. (2) V krycím listu lokality jsou uvedeny veškeré informace o určujícím a cílovém charakteru lokality a jsou zde rozvedeny údaje z kódu lokality. (3) Podrobnosti uspořádání a obsahu krycího listu, jakož i celý soubor krycích listů, jsou uvedeny v příloze č. 1 tohoto opatření.

Kód lokality, plochy a prvku Článek 71 Kód lokality (1) Lokality se označují kódem lokality, který se skládá z označení lokality a základních informací o charakteru lokality. Kód lokality se označuje takto:

165 / Smíchov (označení lokality) Z(02) O [S]1,52-1,55 (charakter lokality) (2)

První řádek kódu lokality je identifikační a obsahuje: a) trojciferného pořadového čísla lokality, b) lomítka v barvě využití území lokality, barva je shodná s barvou hranice využití lokalit, jak jsou podrobněji stanoveny v čl. 99 až 102 tohoto opatření, bez rozlišení zastavitelnosti lokality, c) názvu lokality.

(3) Druhý řádek obsahuje souhrnné informace o charakteru lokality a skládá se z: a) písmena vyjadřujícího zastavitelnost lokality podle čl. 75 tohoto opatření, b) dvojciferného čísla v kulaté závorce vyjadřujícího typ struktury podle čl. 78 tohoto opatření, c) údaje o využití lokality, a to z písmena vyjadřujícího využití lokality podle čl. 103 až 108 tohoto opatření, d) údaje o stabilitě lokality, a to z písmena v hranaté závorce vyjadřujícího stabilitu lokality podle čl. 109 až 112 tohoto opatření, přičemž platí, že: i) u zastavitelných lokalit označuje index využití stabilní části lokality a celkový index využití lokality podle čl. 18 tohoto opatření a je vyjádřen v desetinném formátu na dvě desetinná místa (0,00 – 0,00); ii) u zastavitelných lokalit nestavebního charakteru se nestanovuje a pozice pro indexy je proškrtnuta (--); iii) u nezastavitelných lokalit se index ekologické stability podle čl. 21 tohoto opatření vyjadřuje v desetinném formátu na dvě desetinná místa (0,00).

30

Článek 72 Kód transformační a rozvojové plochy (1) Transformační a rozvojové plochy v Metropolitním plánu se označují vlastním kódem plochy a informací o parametrických regulativech plochy. Kód transformační nebo rozvojové lokality se označuje takto:

412/173/2037 25/10 (04) 10

(vlastní kód plochy) (parametrické regulativy)

(2) První řádek kódu transformační nebo rozvojové plochy obsahuje identifikaci: a) trojciferného čísla odlišujícího rozvojové a transformační plochy, jak jsou podrobněji uvedeny v příloze č. 3 tabulky tohoto opatření, b) trojciferného pořadového čísla lokality, ve které se plocha nachází, c) čtyřciferného pořadového čísla plochy (2000-9999). (3) Druhý řádek kódu transformační nebo rozvojové plochy se skládá z parametrických regulativů: a) čísla vyjadřujícího procentuální minimální podíl uličních prostranství podle čl. 147 tohoto opatření, udávající počet procent (00), b) čísla vyjadřujícího procentuální minimální podíl parků podle čl. 147 tohoto opatření, udávající počet procent (00), c) číselného označení maximálního zastavění stavebních bloků budovami podle typu struktury; maximální míra zastavění stavebních bloků budovami se podrobněji určuje dle tabulky (grafu) uvedeného v čl. 157 tohoto opatření, d) čísla vyjadřujícího procentuální minimální podíl občanského vybavení podle čl. 251 tohoto opatření, udávající počet procent (00). (4) Není-li parametrický regulativ stanoven, je pozice v kódu proškrtnuta (--) a v krycím listu popsána slovy nestanovuje se. Článek 73 Kód prvku struktury a infrastruktury (1) Prvky struktury a infrastruktury se označují vlastním kódem prvku. Prvky struktury a infrastruktury se označují takto:

711/755/1027 (2)

Kód prvku se skládá z: a) trojciferného čísla dle zařazení do tematické kapitoly v souladu s členěním územněúzemněúzemně analytických podkladůpodkladůpodkladů19, jak je podrobněji uvedeno v příloze č. 3 tabulky tohoto opatření,

19

ÚAP hl. m. Prahy: 100 krajina, 200 město, 300 členění a využití území, 400 potenciál, 500 krajinná infrastruktura, 600 dopravní infrastruktura, 700 technická infrastruktura, 800 veřejná vybavenost.

31

b) trojciferného pořadového čísla lokality, ve které se prvek nachází; zasahuje-li prvek do více lokalit, je tato pozice proškrtnuta, c) čtyřciferného pořadového čísla prvku v rámci tematické kapitoly: bodové prvky (0001-0999), liniové prvky (1000-1999), plošné prvky(2000-9999). Článek 74 Předčíslí kódu prvků VPSVPSVPS a VPO (1) Prvky infrastruktury, které jsou vymezeny jako veřejně prospěšné stavby (VPS) nebo veřejně prospěšná opatření (VPO) jsou označeny předčíslím. Zbytek kódu prvku infrastruktury zůstává beze změny podle čl. 73 tohoto opatření.

910-711/755/1027 (2) Předčíslí kódu prvku veřejně prospěšné stavby nebo opatření se rozlišuje dle tematické skupiny podle čl. 253 až 257 a přílohy č. 3 tohoto opatření.

03/ Hlava II Zastavitelnost a struktura Článek 75 Zastavitelnost jako součást charakteru lokality Zastavitelnost je jednou z podstatných skutečností pro stanovení charakteru lokality. Definuje základní rozdíl mezi lokalitami nezastavitelnými – otevřené krajiny a lokalitami zastavitelnými – města a krajiny ve městě. Článek 76 Definování typu struktury (1) Struktura zástavby v zastavitelných lokalitách je definována především vazbami jednotlivých prvků zástavby a veřejných prostranství. Tyto vazby jsou závislé na převažující vazbě zástavbyk uličním a stavebním čarám20, s určením dalších podstatných skutečností, které tvoří míra historické stabilizace, měřítko, povaha parteru, typ bloků, veřejných prostranství a reliéf terénu. (2) Tyto vazby tvoří základní principy utváření, to jest uspořádání a využívání struktury zástavby v řazení město, předměstí a periferie, které vytvářejí jednotlivé prstence městské krajiny, a navazující otevřené krajiny, u níž urbánní vazby nahrazují vazby určené podrobnějším členěním krajiny a mírou jejich ekologické stability.

20

§§12 a §, 20-24 PSP.

32

Článek 77 Struktura jako součást charakteru lokality (1) Typ struktury je jednou z podstatných skutečností pro vymezení lokality podle převažujícího charakteru a pro návazně stanovení podmínek a požadavků pro provedení změn v území, pro využívání a prostorové uspořádání území. (2) Každé lokalitě je přiřazen typ struktury, a to vždy pouze jeden hlavní, to jest určující. Požadavky na typ struktury mohou být v rámci lokality stanoveny individuálně a podrobněji v určujícím a cílovém chatakteru. (3) Pro transformační a rozvojové plochy může být typ struktury určen samostatně, přičemž platí, že pro všechny tyto plochy platí současně požadavky plynoucí z typu struktury pro celou lokalitu, případně z podrobného popisu cílového charakteru lokality. Článek 78 Typy struktury (1) Typy struktury jsou označeny v kódu lokality a v krycím listu lokality. (2)

Metropolitní plán vymezuje v Praze následující typy struktury: a) pro městskou krajinu: (01) Rostlá struktura, (02) Bloková struktura, (03) Hybridní struktura, (04) Heterogenní struktura, (05) Vesnická struktura, (06) Struktura zahradního města, (07) Modernistická struktura, (08) Struktura areálů produkce, (09) Struktura areálů vybavenosti, (10) Lineární struktura, b) pro krajinu ve městě: (11) Parkový areál, (12) Parkové prostranství, (13) Parkový les, c) pro otevřenou krajinu: (14) Lesní krajina v rovině, (15) Lesozemědělská krajina, (16) Zemědělsko-rybniční krajina, (17) Zemědělská krajina v rovině, (18) Krajina úzkých zaříznutých údolí v plošině, (19) Krajina výrazných údolí, (20) Krajina výrazných vrchů.

Struktury města Článek 79 (1) Rostlá struktura (1) Rostlou strukturou se rozumí neplánovitě vzniklá a dlouhodobě se rozvíjející urbánní struktura v dlouhodobě vysoce stabilizovaném území. Převážně se jedná o typ uspořádání města. (2) Měřítko staveb/budov a pozemků je zpravidla malé až střední. Struktura zástavby je tvořena kompaktními bloky. Převažuje jasné a striktní ohraničení veřejného prostranství, které je vymezeno fasádami domů, zdmi nebo jinými způsoby oplocení. (3) Parter se vyznačuje vysokou četností vstupů na veřejná prostranství. Rostlá struktura je formována historickými cestami a zavedenými pěšími propojeními. Veřejné prostranství tvoří převážně úzké ulice a dlážděná náměstí, která vznikala převážně na křížení ulic nebo rozšířením ulice. Výskyt nestavebních bloků (parků) je nízký. Zástavbu tvoří zpravidla budovy orientované kratším průčelím 33

do ulice, převážně s vnitřním dvorem. Významné budovy často vytvářejí dominanty o velikosti celého stavebního bloku. (4) Stanoveným požadavkem prostorového uspořádání je rozvíjet rostlou strukturu, doplňovat zástavbu v souladu s charakterem lokality za podmínky, že: a) strukturu tvoří zpravidla kompaktní, nepravidelné stavební bloky malého a středního měřítka, prostupné pasážemi; veřejná prostranství jsou zřetelně oddělena od neveřejných prostranství, b) stavební čára je převážně uzavřená, c) uliční čára je definována fasádami domů, případně zdmi nebo ploty, d) stavební čára je převážně totožná s uliční čárou, případně stavební čára leží před uliční čárou a vytváří loubí, které je součástí uličního prostranství, e) uliční prostranství tvoří nepravidelný celek; převažuje malé až střední měřítko uličních prostranství, f) zástavba je malého až středního měřítka; typickou zástavbou jsou budovy v kompaktních blocích. Článek 80 (02) Bloková struktura (1) Blokovou strukturou se rozumí plánovitě založená pravidelná urbánní struktura v dlouhodobě stabilizovaném území. Převážně se jedná o typ uspořádání města. (2) Měřítko staveb/budov a pozemků je zpravidla střední. Struktura zástavby je tvořena pravidelnými, většinou kompaktními bloky. Převažuje jasné a striktní ohraničení veřejného prostranství, které je vymezeno zpravidla fasádami domů. (3) Parter se vyznačuje vysokou četností vstupů na veřejná prostranství. Jedná se o plánem založenou strukturu s rozpoznatelnou geometrizovanou kompozicí. Veřejné prostranství tvoří převážně jednoznačně vymezené ulice a náměstí (doplněné parky). V ulicích se mohou vyskytovat stromořadí, a výjimečně předzahrádky využívané jako okrasná zahrada nebo součást veřejného prostranství v návaznosti na provoz v přilehlém parteru. Náměstí jsou tvořena převážně vynecháním bloku, jejich význam je zpravidla umocněn parkovou úpravou, lokální kulturní nebo sakrální dominantou, případně dominantou veřejného vybavení. Zástavbu tvoří domy středního měřítka, které vytvářejí vnitrobloky s rozmanitým stavebním i nestavebním využitím. (4) Stanoveným požadavkem prostorového uspořádání je rozvíjet blokovou strukturu, doplňovat zástavbu v souladu s charakterem lokality za podmínky, že a) strukturu tvoří zpravidla pravidelné, většinou kompaktní bloky středního měřítka, prostupné pasážemi, vnitrobloky mohou být zastavěné (využívané pro občanskou vybavenost nebo pro stavby, činnosti a zařízení slučitelné s bydlením v daném bloku) i nezastavěné budovami (využívané k nestavebním účelům, např. rekreaci), b) veřejná prostranství jsou zřetelně oddělena od neveřejných prostranství, 34

c) stavební čára je zpravidla uzavřená, d) uliční čára je zpravidla definována fasádami domů, zdmi nebo jinými způsoby oplocení, e) stavební čára je zpravidla totožná s uliční čárou, případně stavební čára leží za uliční čárou a vytváří předzahrádky, f) uliční prostranství tvoří pravidelnou síť, přičemž převažuje střední měřítko uličních prostranství o proměnlivé šířce ulic, g) zástavba je středního měřítka; typickou zástavbou jsou budovy v kompaktních blocích. Článek 81 (03) Hybridní struktura (1) Hybridní strukturou se rozumí urbánní struktura v doposud nestabilizovaném území, případně ve stabilizovaných územích s významným transformačním potenciálem. Struktura je schopna pojmout zástavbu vyhovující současným i budoucím technickým i technologickým inovacím a požadavkům na městskou výstavbu. Převážně se jedná o typ uspořádání města. (2) Měřítko staveb/budov a pozemků je zpravidla střední, u těžiště lokality zpravidla velké. Struktura zástavby je tvořena komponovanými, většinou polootevřenými bloky, s vyšší zastavěností, při zachování prostupnosti. Převažuje jasné ohraničení veřejného prostranství, které je u významných tříd a ulic vymezeno fasádami domů. (3) Veřejné prostranství tvoří ulice s nepravidelnými předzahrádkami, náměstí a nezastavěná část stavebních bloků, společně vytváří souvislý celek. Kolem krystalizačních bodů a významných budov, lokálních dominant se zpravidla vyskytuje větší měřítko veřejného prostranství. (4) Stanoveným požadavkem prostorového uspořádání je rozvíjet hybridní strukturu, doplňovat zástavbu v souladu s charakterem lokality za podmínky, že a) strukturu tvoří převážně pravidelné, kompaktní bloky, výjimečně rozvolněné bloky středního měřítka; veřejná prostranství jsou zřetelně oddělena od neveřejných, b) stavební čára je uzavřená nebo otevřená; u významných tříd a ulic je stavební čára vždy uzavřená, c) uliční čára je definována fasádami domů nebo jednoznačně odděluje uliční prostranství a stavební bloky, d) stavební čára je převážně totožná s uliční čárou, výjimečně stavební čára leží za uliční čárou a vytváří veřejně přístupné předzahrádky, e) uliční prostranství tvoří pravidelnou síť, přičemž měřítko uličních prostranství je převážně střední, výjimečně velké, f) zástavba je středního až velkého měřítka; typickou zástavbou je kombinace budov v kompaktních blocích a solitérních budov, nebo vyšších budov s výrazným několikapatrovým soklem, který leží na uliční čáře.

35

Článek 82 (04) Heterogenní struktura (1) Heterogenní strukturou se rozumí urbánní struktura ve stabilizovaných územích s významným transformačním potenciálem nebo urbánní struktura v doposud nestabilizovaném území. (2) Jedná se o kombinaci typu uspořádání města (vesnice), předměstí a periferie, zvláště o typ uspořádání města obklopeného fragmenty předměstí a periferie, například zahradního města. Měřítko je proměnlivé, zpravidla se střídající od malého až k velkému. (3) Čitelnost ohraničení veřejného prostranství je proměnlivá. V těžišti lokality (krystalizační bod nebo podél důležité ulice) je zpravidla ohraničení jasné, veřejné prostranství tvoří náměstí nebo ulice s parterem a s vyšší frekvencí vstupů. (4) Stanoveným požadavkem prostorového uspořádání je rozvíjet heterogenní strukturu, doplňovat zástavbu v souladu s charakterem lokality za podmínky, že a) strukturu tvoří nepravidelné, kompaktní či rozvolněné bloky, b) stavební čára je uzavřená nebo otevřená; u významných tříd a ulic je stavební čára vždy uzavřená, c) uliční čára je definována fasádami domů, ploty nebo zdmi, d) stavební čára je převážně totožná s uliční čárou, výjimečně stavební čára leží za uliční čárou a vytváří předzahrádky, e) uliční prostranství tvoří nepravidelnou síť, měřítko uličních prostranství je střední, f) zástavba je malého až středního měřítka; typickou zástavbou je kombinace budov v kompaktních blocích a budov v samostatných zahradách. Článek 83 (05) Vesnická struktura (1) Vesnickou strukturou se rozumí převážně horizontálně uspořádané urbánní struktury v dlouhodobě stabilizovaném území. Centralizujícím charakterem váže na vlastnosti středu města. (2) Jedná se o kombinaci typu uspořádání jádra a předměstí, zvláště o typ uspořádání jádra obklopeného předměstím. Vesnice je specifická struktura původně samostatného a relativně izolovaného osídlení v krajině. Měřítko je převážně malé, výjimečně střední. Struktura zástavby je převážně tvořena nepravidelnými kompaktními bloky. Převažuje jasné ohraničení veřejného prostranství, které je vymezeno fasádami domů, ploty a zdmi. (3) Jedná se o rostlou strukturu, která je formována historickými cestami a zavedenými pěšími propojeními, doplněnou o komponovanou strukturu zahradního města. Veřejné prostranství tvoří ulice a náves/náměstí. Ve struktuře se vyskytují areály usedlostí, na rozhraní s krajinou produkční areály a areály občanského vybavení. (4) Stanoveným požadavkem prostorového uspořádání je rozvíjet vesnickou strukturu, doplňovat zástavbu v souladu s charakterem lokality za podmínky, že 36

a) strukturu tvoří kombinace kompaktních, nepravidelných a pravidelných bloků malého až středního měřítka, b) stavební čára je zpravidla uzavřená nebo otevřená, c) uliční čára je definována fasádami domů, zdmi nebo ploty, d) stavební čára je totožná s uliční čárou, popřípadě stavební čára leží za uliční čárou a vytváří předzahrádky, e) uliční prostranství tvoří rostlou polygonální síť, na kterou může být navázána pravidelná komponovaná síť; měřítko uličních prostranství je malé, f) zástavba je převážně malého měřítka; typickou zástavbou jsou budovy v kompaktních blocích a budovy v samostatných zahradách. Článek 84 (06) Struktura zahradního města (1) Strukturou zahradního město se rozumí urbánní struktury převážně solitérních staveb samostatně umístěných na pozemcích (samostatných zahradách) ve stabilizovaném území. Jedná se o typ uspořádání předměstí. (2) Měřítko staveb/budov a pozemků je malé až střední. Struktura zástavby je tvořena pravidelnými kompaktními bloky. Převažuje jasné ohraničení veřejného prostranství, které je vymezeno zpravidla plotem. (3) Jedná se o plánem založenou strukturu s rozpoznatelnou kompozicí. Veřejné prostranství tvoří převážně ulice a náměstí. V těžišti se mohou vyskytovat solitérní budovy vybavenosti. (4) Stanoveným požadavkem prostorového uspořádání je rozvíjet strukturu zahradního města, doplňovat zástavbu v souladu s charakterem lokality za podmínky, že a) strukturu tvoří zpravidla pravidelné kompaktní bloky malého a středního měřítka; veřejná prostranství jsou zřetelně oddělena od neveřejných, b) stavební čára je převážně otevřená, výjimečně uzavřená, c) uliční čára je převážně definována plotem, výjimečně fasádami domů, d) stavební čára leží zpravidla za uliční čárou a vytváří předzahrádky, e) uliční prostranství tvoří komponovanou, pravidelnou síť, měřítko uličních prostranství je střední, f) zástavba je malého až středního měřítka; typickou zástavbou jsou budovy v samostatných zahradách. Článek 85 (07) Modernistická struktura (1) Modernistickou strukturou se rozumí rozvolněná urbánní struktura v krátkodobě stabilizovaném území. Jedná se o typ uspořádání periferie.

37

(2) Měřítko staveb/budov a pozemků je velké. Struktura zástavby je tvořena solitéry. Veřejného prostranství není jasně ohraničeno. (3) Jedná se o kompozici solitérů uprostřed nezastavěných částí stavebních bloků, které jsou parkově upraveny a jsou kombinovány se zpevněnými plochami cest a parkovišť a vytvářejí kontinuální prostor velkého měřítka – „park ve volné zástavbě“. Veřejná prostranství jsou komponovaná, nepravidelná, s osnovou komunikací s vyšší mírou automobilové dopravy na obvodu lokalit doplněna o vnitřní, převážně slepé obslužné komunikace. Náměstí zcela chybí a je zpravidla nahrazeno „centrálním parkem“. (4) Stanoveným požadavkem prostorového uspořádání je rozvíjet modernistickou strukturu, doplňovat zástavbu v souladu s charakterem lokality za podmínky, že a) strukturu tvoří zpravidla nepravidelné polootevřené až otevřené průchozí bloky velkého měřítka prostoupené parkem ve volné zástavbě; veřejná prostranství nejsou ohraničena, b) stavební čára je zpravidla volná, c) uliční čára zpravidla není definována, d) struktura veřejných prostranství je komponovaná, zpravidla nepravidelná osnova komunikací v parku ve volné zástavbě, e) zástavba je velkého měřítka; typickou zástavbou jsou solitérní budovy a areály občanské vybavenosti v parku ve volné zástavbě. Článek 86 (08) Struktura areálů produkce (1) Strukturou areálů produkce se rozumí prostorově uzavřená urbánní struktura v krátkodobě stabilizovaném území. Převážně se jedná o typ uspořádání periferie. (2) Jedná se o strukturálně a využitím autonomní celky, které jsou na struktuře města nezávislé. Strukturu tvoří bloky velkého měřítka jasně vymezené zdmi nebo jinými způsoby oplocení. (3) Struktura produkčních areálů se vyznačuje téměř nulovým procentem veřejných prostranství, měřítkově různorodou strukturou zástavby a velmi nízkou frekvencí vstupů z veřejného prostranství – typicky jeden vjezd (s vrátnicí) na areál. Uspořádání a měřítko struktury zástavby je závislé na využití areálu, míra změn ve struktuře zástavby je vyšší. Přesto, že míra změn je ve struktuře větší, dopad na sousedící lokality je malý. (4) Stanoveným požadavkem prostorového uspořádání je rozvíjet strukturu areálu produkce, doplňovat zástavbu v souladu s charakterem lokality za podmínky, že a) strukturu tvoří zpravidla bloky velkého měřítka, b) stavební čára je zpravidla otevřená nebo volná, c) uliční čára je zpravidla definována plotem, d) stavební čára zpravidla není shodná s uliční čárou, e) měřítko veřejného prostranství je velké, mnohde periferní,

38

f) měřítko zástavby je střední až velké; typickou zástavbu areálů tvoří solitérní budovy obklopené zpevněným prostranstvím. Článek 87 (09) Struktura areálů vybavenosti (1) Strukturou areálů vybavenosti se rozumí ucelené a relativně uzavřené urbánní struktury v krátkodobě i dlouhodobě stabilizovaném území, popřípadě v doposud nestabilizovaném území. Typ uspořádání může být klasické město, předměstí, periferie v závislosti na sousedství. (2) Jedná se o strukturálně a využitím autonomní celky, které jsou na struktuře města nezávislé. Uspořádání a měřítko zástavby je závislé na využití areálu, míra změn ve struktuře zástavby je vyšší. (3) Areály vybavenosti se vyznačují nízkým procentem veřejných prostranství a nízkou frekvencí vstupů z veřejného prostranství. Prostranství v areálu je neveřejné, avšak s charakterem veřejného prostranství. Zastavění se liší v závislosti na využití. (4) Stanoveným požadavkem prostorového uspořádání je rozvíjet strukturu areálu vybavenosti, doplňovat zástavbu v souladu s charakterem lokality za podmínky, že a) strukturu tvoří zpravidla bloky, které spolu provozně souvisí, b) stavební čára je zpravidla otevřená nebo volná, c) uliční čára je zpravidla definována plotem nebo zdí nebo není definována, d) stavební čára zpravidla není shodná s uliční čárou, e) prostranství v areálu může být neveřejné, při zachování (byť omezené) veřejné přístupnosti; celý areál může být zcela otevřený a prostupný (areály obchodní), f) měřítko zástavby je převážně střední až velké; typickou zástavbou areálů jsou solitérní budovy s přiléhajícími parkovišti, u rekreačních areálů velké stadiony a provozní budovy venkovních hřišť. Článek 88 (10) Lineární struktura (1) Lineárními strukturami se rozumí urbánní struktury s výrazně převažujícím podélným uspořádáním; jedná se o struktury tvořené převážně lineární silničními nebo železničními stavbami, která jsou bariérou mezi lokalitami. Vyznačují se absencí veřejného prostranství, minimální mírou prostupnosti, nulovou až nízkou mírou zastavění. (2) Stanoveným požadavkem prostorového uspořádání je rozvíjet lineární strukturu a přidružené areály (nádraží, depa, sklady, železniční provozy, opravárenská centra), v souladu s charakterem lokality za podmínky, že a) strukturu tvoří převážně lineární stavby velkého měřítka a přidružené stavby provozního charakteru tvořící areál,

39

b) v přiměřené míře budou zajištěna nová propojení přilehlých lokalit, zejména v případech, je-li lineární struktura výraznou bariérou, c) bude zajištěna ochrana železnice a jejího významu pro dopravní obsluhu území.

Struktury krajiny ve městě Článek 89 (11) Parkový areál (1) Parkovým areálem se vždy rozumí samostatná nestavební struktura s významným zastoupením nezpevněných ploch, které jsou osety či osázeny vegetačními prvky. Parkový areál je vůči svému okolí jednoznačně ohraničen, zpravidla formou oplocení. (2) Parkový areál je obvykle určen ke konkrétním speciálním účelům, kterými jsou zajišťovány například činnosti typu naučněvzdělávací, rekreační, sportovní, rehabilitační, ale též ukládání lidských či zvířecích ostatků. (3) Stanoveným požadavkem prostorového uspořádání je rozvíjet charakter parkového areálu za podmínky, že: a) bude individuálně posouzena vhodnost přístupnosti areálu, b) bude dodržen dominantní podíl ploch s vegetací, c) umístění staveb, zařízení a jiných opatření je přípustné, souvisejí-li s účelem, kterému areál slouží. Velikost staveb musí být úměrná cílovému charakteru lokality. Článek 90 (12) Parkové prostranství (1) Parkovým prostranstvím se rozumí veřejně přístupné struktury prostranství nestavebního charakteru s převažujícím zastoupením nezpevněných, popřípadě vodních ploch, přičemž nezpevněné plochy jsou osety či osázeny vegetačními prvky zpravidla v uceleném kompozičním záměru. Parkové prostranství je vždy vybaveno sítí cest a rekreačním mobiliářem, zpravidla též zařízeními nebo speciálními plochami pro možnost sportu a her pod otevřeným nebem. (2) Účelem vymezení parkového prostranství je poskytnutí podmínek pro rekreaci, relaxaci, oddych a neorganizovaný sport občanů a návštěvníků města v příznivém prostředí. (3) Stanoveným požadavkem prostorového uspořádání je rozvíjet charakter parkového prostranství za podmínky a) veřejné přístupnosti, b) dodržení významného podílu ploch tvořených vegetací, udržované v bezpečném a esteticky příznivém stavu, c) prostupnosti území v míře poskytující vhodné podmínky pro rekreaci člověka, d) umísťování pouze takových staveb, zařízení či jiných opatření, které slouží účelu parkového prostranství, jako jsou např. zpevněné cesty, drobné odstavné plochy do 50 m2, zpevněný a zhutněný terén, vodní prvky, lávky, umělecká díla, osvětlení, hřiště, herní prvky, drobná architektura, terasy, 40

altány, toalety, kavárny, galerie, trafiky, solitérní zahradní restaurace a občanská vybavenost do 150 m2 zastavěné plochy stavby, technická infrastruktura parku (např. zařízení na likvidaci dešťových vod) apod. Článek 91 (13) Parkový les (1) Parkovým lesem se rozumí lesní struktury, které v městském prostředí poskytují vhodné podmínky pro rekreaci, relaxaci, oddych a neorganizovaný sport a je pro tyto účely z hlediska své prostorové struktury, druhové a věkové skladby, stupně zakmenění, přítomnosti ploch bez lesních dřevin, uspořádáním a hustotou cestní sítě a doplňkovou vybaveností uzpůsoben. (2) Účelem vymezení parkového lesa je poskytnutí podmínek pro rekreaci, relaxaci, oddych a neorganizovaný sport občanů a návštěvníků města v lesním prostředí uvnitř urbanizovaného území. (3) Stanoveným požadavkem prostorového uspořádání je rozvíjet charakter parkového lesa za podmínky a) veřejné přístupnosti při respektování omezení vycházejících ze zvláštního zákona, který upravuje podmínky pro činnost v lesích, b) respektování specifického využívání lesa uvnitř struktury města, tedy lesa uzpůsobenému přednostně k rekreačním účelům, c) že umístění staveb, zařízení a jiných opatření je přípustné pouze v případě, že slouží lesnímu hospodářství, pro výkon práva myslivosti či rozvíjejí rekreační účel lesa a nenarušují přitom jeho charakter.

Struktury otevřené krajiny Článek 92 (14) Lesní krajina v rovině (1) Lesní krajinou v rovině se rozumí struktury zarovnaných povrchů plošin s nízkou produkční schopností (bonity) půdy, tj. obvykle minerálně chudé půdy na štěrkopískových terasách či vysýchavé půdy na píscích; v méně častých případech výrazně zavlhčené až podmáčené půdy v mělkých depresích, nevhodné k zemědělství a tedy jsou dlouhodobě zalesněny. (2) Účelem vymezení typu struktury lesní krajina v rovině je vytvoření podmínek pro kombinaci lesnického využití zaměřeného na produkci dřevní hmoty s podporou rekreačního významu příměstského lesa. (3) Cílovou charakteristikou je rovinatá krajina smíšených a listnatých lesů, které jsou pro svou snadnou dostupnost a dobrou prostupnost intenzivně rekreačně využívány. Tomu je uzpůsobena síť lesních cest a doplňkového vybavení ve formě altánů, přístřešků proti nepohodě apod. (4) Základní podmínkou k dosažení cílové charakteristiky pro typ struktury lesní krajina v rovině se stanovuje udržet a rozvíjet 41

rekreační infrastrukturu a zajistit odpovídající prostupnost lesní krajinou. Článek 93 (15) Leso-zemědělská krajina (1) Leso-zemědělskou krajinou v rovině se rozumí struktury mírně zvlněných tvarů povrchu, které jsou využívány převážně zemědělsky; v území se i díky pestřejšímu reliéfu zpravidla vyskytují ve větší míře přírodě blízká společenstva menších hájů, mezí, břehových porostů podél potoků, plochy sekundárních trávníků apod. Nevyhraněnost tvarů reliéfu i způsobu využívání území, při mírné dominanci zemědělství, jsou určujícími znaky pro vymezení typu struktury. (2) Účelem vymezení typu struktury leso-zemědělská krajina v rovině je vytvoření podmínek pro udržení a rozvoj biodiverzity kulturní příměstské krajiny z důvodu vysokého zastoupení přechodových (ekotonových) společenstev, při převažujícím hospodářském, tj. zemědělském a lesnickém využití území. (3) Cílovou charakteristikou je harmonická venkovská krajina s pestrým zastoupením měkkých forem reliéfu i způsobů využívání území. Jemná krajinná matrice je zajištěna přítomností různých druhů trvalých, víceletých i jednoletých kultur, jakož i množstvím krajinných prvků, zejména mezí, teras, travnatých údolnic, travnatých zasakovacích příkopů, stromořadí ve formě doprovodných prvků podél cest, větrolamů či břehových porostů u vodních toků a vodních ploch apod. (4) Základní podmínkou k dosažení cílové charakteristiky pro typ struktury „leso-zemědělská krajina“ se stanovuje zvýšení zastoupení neintenzivních forem zemědělství a doplnění krajinných prvků, oboje v závislosti na konkrétních podmínkách v lokalitě, zejména s ohledem na kvalitu zemědělské půdy, erozní ohrožení půdy, potřeby zadržení vody v krajině, jakož i s ohledem na očekávanou poptávku po rekreačním využití krajiny. Článek 94 (16) Zemědělsko-rybniční krajina (1) Zemědělsko-rybniční krajinou se struktury ploché zemědělské krajiny se soustavou rybníků v malé vzdálenosti od sebe navzájem na jednom vodním toku nebo na více propojených vodních tocích. Člověkem vytvořená rybniční soustava je určujícím znakem pro vymezení typu struktury. (2) Účelem vymezení typu struktury zemědělsko-rybniční krajiny je vytvoření podmínek pro zemědělské využití, včetně rybochovného, které je kombinováno s naplněním potenciálu pro rekreační využití i s velkým významem pro ochranu přírody, krajinný ráz a zadržení vody v krajině přírodě blízkým způsobem. (3) Cílovou charakteristikou je harmonická kulturní krajina s významnými přírodními, krajinnými a vodohospodářskými hodnotami, rovněž však zajišťující příhodné podmínky pro rekreaci a sport. Cílem je vyvážený rozvoj kombinující ochranu přírodních hodnot a rekreační potenciál území, při důrazu na údržbu a obnovu rybničních děl.

42

(4) Základní podmínkou k dosažení cílové charakteristiky pro typ struktury „zemědělsko-rybniční krajina“ se stanovuje uplatňování neintenzivních forem rybochovného hospodaření a rozvíjení rekreační infrastruktury, která nepoškozuje ve větším než nezbytně nutném rozsahu přírodní hodnoty území a která současně vhodně doplňuje a posiluje jeho hodnoty krajinné. Článek 95 (17) Zemědělská krajina v rovině (1) Zemědělskou krajinou v rovině se rozumí struktury zarovnaných povrchů plošin a širokých říčních niv, které jsou díky plochému reliéfu a zpravidla kvalitní půdě (černozemě, bonitní hnědozemě) v podstatném rozsahu zemědělsky využívány. Zemědělské využití a plochý reliéf jsou určujícími znaky pro vymezení typu struktury. (2) Účelem vymezení typu struktury zemědělská krajina v rovině je vytvoření podmínek pro intenzivní zemědělské využití, které je v přiměřené míře korigováno požadavky na prostupnost krajiny, přítomnost krajinných prvků, zajištění základní ekologické stability krajiny a omezení větrné a vodní eroze půdy. (3) Cílovou charakteristikou je rovinatá krajina intenzivně zemědělsky využívaná, v níž jemnější krajinnou matrici a zároveň protierozní a ekostabilizační opatření zajišťují víceúčelové krajinné prvky, které rozčleňují území na menší půdní bloky a jejich díly, zejména meze, stromořadí ve formě doprovodných prvků podél cest, větrolamů či břehových porostů u vodních toků a vodních ploch, drobné lesíky a hájky, travnaté zasakovací příkopy apod. (4) Základní podmínkou k dosažení cílové charakteristiky pro typ struktury „zemědělská krajina v rovině“ se stanovuje zmenšení velikosti půdních bloků a dílů půdních bloků zejména prostřednictvím doplněných a nově založených krajinných prvků a vhodně uspořádané cestní sítě, která, kromě obhospodařování zemědělských ploch, v přiměřeném rozsahu a v logických směrech umožňuje rekreační využívání příměstské zemědělské krajiny. Článek 96 (18) Krajina úzkých zaříznutých údolí v plošině (1) Krajinou úzkých zaříznutých údolí v plošině se rozumí struktury kombinace zarovnaného povrchu plošiny, dominantně zemědělsky využívané, a relativně výrazně zaříznutých, avšak úzkých a v řádu maximálně několika desítek metrů zahloubených údolí, pro něž jsou typické úzké lesní pásy, travnatá lada a ovocné sady, zpravidla opuštěné, břehové porosty podél potoků, aluviální louky a menší vodní nádrže. Zemědělsky využívané plošiny a úzká potoční údolí jsou určujícími znaky pro vymezení typu struktury. (2) Účelem vymezení typu struktury krajina úzkých zaříznutých údolí v plošině je vytvoření podmínek pro intenzivní zemědělské využívání plošin a zároveň podmínek pro ochranu a rozvoj pestré mozaiky ploch rozmanitého využití ve svazích a na dně údolí. (3) Cílovou charakteristikou je krajina kontrastu mezi plochým povrchem zpravidla s malým zastoupením trvalé vegetace a zaříznutým potočním údolím, který je základní charakteristikou a hodnotou krajinného typu struktury. Cílem je udržet bohatou 43

biodiverzitu v polohách vázaných na údolí s jeho svahy a doplnit trvalou vegetaci v ploché části zemědělské krajiny formou krajinných prvků, zejména stromořadí (větrolamy, doprovody cest a silnic) a mezí. Cílem je rovněž přiměřeným způsobem rozvíjet prostupnost krajiny pro člověka v trasách přirozených směrů, tedy podél vodních toků. (4) Základní podmínkou k dosažení cílové charakteristiky pro typ struktury „krajina úzkých zaříznutých údolí v plošině“ se stanovuje zachování kontrastu mezi zemědělskou krajinou na plošině a přírodním prostředím v úzkých liniích podél vodních toků. Zvýšení prostupnosti krajiny v osách vodních toků je podmínkou pro rozvoj rekreačního potenciálu v územích, které v širším kontextu zpravidla neoplývají příležitostmi k rekreačnímu využití. Článek 97 (19) Krajina výrazných údolí (1) Krajinou výrazných údolí se se rozumí struktury výrazných údolí Vltavy a jejích přítoků, zpravidla lesnatých, často s výskytem skalních výchozů ve svazích a na jejich horních hranách, přičemž bezlesé horní hrany svahů jsou zpravidla udržované bez dřevinné vegetace cíleným managementem. Místy je původní reliéf změněn v důsledku minulé i probíhající těžby nerostných surovin. Geomorfologický tvar reliéfu a výskyt lesních porostů jsou určujícími znaky pro vymezení typu struktury. (2) Účelem vymezení typu struktury krajina výrazných údolí je vytvoření podmínek pro kombinaci převažujícího lesnického využití zaměřeného na produkci dřevní hmoty s rekreačním potenciálem území a jeho přírodními a krajinnými hodnotami. (3) Cílovou charakteristikou je krajina s vysokou dynamikou reliéfu a s vysokými přírodními hodnotami, které ve svých vnějších projevech spoluutvářejí obraz města Prahy. Cílem je zachování nezastavěnosti svahů, zejména však pohledových hran jako míst dalekých výhledů i obdivovaných krajinných panoramat, zároveň je omezení rozvoje zástavby podmínkou pro udržení vysoké atraktivity krajiny pro rekreační a sportovní aktivity pod otevřeným nebem. Těžbou zdevastovaná území je vhodné rekultivovat s využitím kombinace umělých zásahů a samovolně probíhajících přírodních procesů. (4) Základní podmínkou k dosažení cílové charakteristiky pro typ struktury „krajina výrazných údolí“ se stanovuje nerozvíjení zástavby na pohledově exponovaných svazích a zejména na jejich horních hranách. V místech poškozených těžbou nerostných surovin ve velkém rozsahu (Zbraslav, Radotínské údolí) je podmínkou přistoupit bezprostředně po ukončení těžby k rekultivaci území a tedy k navrácení těchto nepřístupných a zdevastovaných míst k možnému rekreačnímu využití. Článek 98 (20) Krajina výrazných vrchů (1) Krajinou výrazných vrchů se rozumí struktury krajiny zahrnující jednotlivé, v kontextu okolí výrazné terénní vyvýšeniny, tj. svědecké vrchy, tabulové hory, vypreparované strukturní hřbety a suky apod., včetně vyvýšenin vzniklých lidskou činností. Výrazný 44

vyvýšený morfologický tvar je určujícím znakem pro vymezení typu struktury. (2) Účelem vymezení typu struktury krajina výrazných vrchů je vytvoření podmínek pro lesnické využití zaměřené na produkci dřevní hmoty i podmínek pro rekreaci v lesním prostředí. Možnosti využití antropogenních útvarů bývalých skládek a deponií k lesnickým účelům či k různým formám rekreačního využití (park v otevřené krajině, místa dalekých a širokých rozhledů – rozhledny, hvězdárny) je vhodné zjišťovat v podrobnějších dokumentacích. (3) Cílovou charakteristikou je krajina zachovávající historický či novodobý morfologický útvar v podobě krajinné dominanty vůči svému okolí, která může být zvýrazněna výstavbou objektu rozhledny či hvězdárny, včetně jejich zázemí. (4) Základní podmínkou k dosažení cílové charakteristiky pro typ struktury „krajina výrazných vrchů“ se stanovuje nezastavitelnost vlastních vrcholů i jejich svahů, s možnou výjimkou v podobě architektonicky kvalitního objektu sloužícího primárně k poskytnutí dalekého výhledu do krajiny (rozhledna) či k pozorování noční oblohy (hvězdárna). Architektonickou kvalitu návrhu je vhodné ověřit v soutěži.

03/ Hlava III Využití území Článek 99 Využití území (1) Metropolitní plán stanovuje převažující způsob využití území pro lokality, popřípadě pro části lokalit vymezené jako transformační a rozvojové plochy; podrobnosti jsou stanoveny v čl. 114 a 115 tohoto opatření. (2) Stanovený způsob využití vyjadřuje míru zátěže v území, která je způsobena souborem typických činností, resp. definuje okruh staveb a zařízení tyto činnosti zahrnující. Článek 100 Rozhraní využití lokalit a ploch V případě změn v území (záměrů staveb, zařízení nebo jiných opatření) umístěných na rozhraní lokalit nebo ploch s odlišnými požadavky na způsob využití území, musí být přiměřeně splněny podmínky využití stanovené pro plochu, jejíž podmínky jsou stanoveny přísněji, resp. podmínky vedoucí k nižší míře zatížení území. Článek 101 Využití území jako součást charakteru území Využití území je jednou z podstatných skutečností pro vymezení charakteru lokality. Metropolitní plán stanovuje v lokalitách převažující způsob využití, hlavní (obvyklý a určující), přípustný (možný 45

v případě, že není v rozporu s předepsanou strukturou a cílovým charakterem lokality) a nepřípustný jímž se nepřipouští umístění za žádných okolností. Článek 102 Typy využití území lokalit a ploch (1)

Typy využití území se rozlišují: a) zastavitelné produkční, zastavitelné obytné, zastavitelné rekreační, b) nezastavitelné rekreační, nezastavitelné přírodní, nezastavitelné produkční.

(2) Pro jednotlivé transformační a rozvojové plochy uvnitř lokalit mohou být podmínky a požadavky pro uspořádání a využití stanoveny odchylně; takto stanovené podmínky a požadavky pro využití a uspořádání mají přednost, při jejich užití je však nutno přihlédnout k cílovému charakteru lokality.

Využití zastavitelných lokalit a ploch Článek 103 Zastavitelné produkční lokality a plochy (1) Zastavitelné produkční lokality poskytují pracovní příležitosti a podílejí se na hospodářství města významnou měrou; jsou vymezeny pro rozvoj a ochranu této specifické role. V případě pochybností nebo při kolizí s jinými způsoby využívání území se upřednostňuje produkční a obchodní rozvoj lokality. (2)

Podmínky hlavního využití se stanovují takto: a) stavby, zařízení a s nimi související činnosti s vyšší přípustnou mírou zátěže prostředí, zejména výroba a skladování, smíšené výrobní plochy, plochy dopravní a technické infrastruktury a areály pro obchod, služby a administrativu odpovídající cílovému charakteru lokality, včetně dopravní a technické infrastruktury, b) liniové trasy technické infrastruktury budou umísťovány ve vzájemné koordinaci v rámci uličních prostranství. Mimo uliční prostranství budou ukládány pouze ve výjimečných, zvláště odůvodněných případech.

(3)

Podmínky přípustného využití se stanovují takto: a) stavby, zařízení a s nimi související činnosti slučitelné s produkčním využitím, veřejná prostranství, parky, veřejná vybavenost, stavby pro oddych, sport, rekreaci a relaxaci člověka, odpovídající cílovému charakteru lokality, b) stavby a zařízení pro bydlení mohou být v produkční lokalitě umístěny ve výjimečných a zvlášť odůvodněných případech a za podmínky, že neomezí produkční využití lokality a nevyloučí potenciál produkčního využití sousedních ploch (v lokalitě).

(4) Podmínky nepřípustného využití se stanovují takto: stavby a zařízení pro bydlení, veřejnou vybavenost, sport a rekreaci závažně omezující produkční využití lokality nebo vylučující potenciál produkčního využití sousedních ploch (v lokalitě); v typu struktury 46

areálu vybavenosti navíc nejsou přípustná zařízení a jiná opatření sloužící pro těžbu, hutnictví, zpracování závadných chemikálií, těžké strojírenství, asanační služby, výroba závažně rušící sousední plochy v lokalitě apod. Článek 104 Zastavitelné obytné lokality a plochy (1) Zastavitelné obytné lokality jsou lokality nejčastěji se v území vyskytující, zahrnující většinou obydlené území v širokém slova smyslu; využití je obecně ohleduplně smíšené, do těchto lokalit směřuje veřejná vybavenost včetně staveb pro obchod, která se přizpůsobuje charakteristické struktuře zástavby – velikosti stavebního bloku. V případě pochybností nebo kolizí s jinými způsoby využívání území se upřednostňuje smíšený rozvoj lokality. (2) Podmínky hlavního využití se stanovují takto: kombinace bydlení a veřejné vybavenosti včetně dopravní a technické infrastruktury, vhodné nebo nezbytné k obslužnosti obvyklých a přípustných staveb, činností a zařízení, odpovídajících cílovému charakteru lokality, zejména předepsané struktuře zástavby. Veřejná vybavenost včetně staveb pro obchod, se přizpůsobuje předepsané struktuře zástavby – velikosti stavebního bloku. (3)

Podmínky přípustného využití se stanovují takto: a) stavby a zařízení a s nimi související činnosti slučitelné s bydlením, zejména všechny služby a obchod rozvíjející udržitelné smíšené území dostupných služeb a zaměstnanosti; dále zejména veřejná prostranství, parky, stavby pro oddych, sport, rekreaci a relaxaci člověka, stavby dopravní a technické infrastruktury, odpovídající cílovému charakteru lokality; liniové trasy technické infrastruktury budou umísťovány ve vzájemné koordinaci v rámci uličních prostranství, b) v typu struktury areál vybavenosti jsou přípustné spalovny biologického odpadu, zpracování a skladování závadných chemikálií a obdobné činnosti vhodné a nezbytné k provozu nemocničních a podobných zařízení a služeb, c) v typu vesnické struktury jsou přípustné stavby, zařízení a s nimi související činnosti zemědělského hospodářství odpovídající cílovému charakteru lokality.

(4) Podmínky nepřípustného využití se stanovují takto: s výjimkami pro uvedené struktury zástavby jsou nepřípustné stavby, zařízení a s nimi související činnosti, jakož i jiná opatření sloužící pro těžbu, hutnictví, zpracování závadných chemikálií, těžké strojírenství, velkochov, asanační služby a podobné stavby svým provozem neodpovídající cílovému charakteru lokality. Veřejná vybavenost neodpovídající předepsané struktuře zástavby. Článek 105 Zastavitelné rekreační lokality a plochy (1) Zastavitelné rekreační lokality a plochy poskytují prostor pro aktivní i pasivní odpočinek a podílejí se významnou měrou na kvalitě života obyvatel města, jsou vymezeny pro rozvoj a ochranu této specifické role. V případě pochybností nebo kolizí s jinými způsoby využívání území se upřednostňuje rekreační rozvoj. 47

(2) Podmínky hlavního využití se stanovují takto: oddych, sport, rekreace a relaxace člověka, včetně dopravní a technické infrastruktury, vhodné nebo nezbytné k obslužnosti obvyklých a přípustných staveb, činností a zařízení, odpovídajících cílovému charakteru lokality, zejména typu jeho struktury, který v případě krajiny ve městě (parků) omezuje zastavění budovami. (3)

Podmínky přípustného využití se stanovují takto: a) stavby a zařízení a s nimi související činnosti slučitelné s rekreačním využitím, odpovídající cílovému charakteru lokality, zejména typu jeho struktury, který v případě krajiny ve městě (parků) omezuje zastavění budovami; stavby technické infrastruktury, odpovídající cílovému charakteru lokality; b) v typu struktury areál vybavenosti jsou přípustné stadiony a velkokapacitní stavby pro sport, c) v typu struktury parkový areál jsou přípustné stavby a činnosti rozvíjejících stávající využití areálu; d) liniové trasy technické infrastruktury budou umísťovány ve vzájemné koordinaci v rámci uličních prostranství. Mimo uliční prostranství budou ukládány pouze ve výjimečných, zvláště odůvodněných případech.

(4)

Podmínky nepřípustného využití se stanovují takto: a) stavby, zařízení a s nimi související činnosti výroby a skladování, ubytování, bydlení; dále veřejná vybavenost nezahrnující oddych, sport, rekreaci a relaxaci člověka; dále stavby, zařízení a jiná opatření sloužící pro těžbu, hutnictví, zpracování závadných chemikálií, těžké strojírenství, velkochov, asanační služby a podobné stavby svým provozem neodpovídající cílovému charakteru lokality, b) v typu struktury parkové prostranství jsou nepřípustné budovy bezprostředně nesouvisející s nestavebním účelem parku;, c) v typu struktury parkový les jsou nepřípustné všechny budovy s výjimkou budov nezbytných pro lesní hospodářství, pro výkon práva myslivosti, rekreačních přístřešků, pozorovatelen apod.

Využití nezastavitelných lokalit a ploch Článek 106 Nezastavitelné rekreační lokality a plochy (1) Nezastavitelné rekreační lokality a plochy poskytují prostor pro odpočinek člověka v otevřené krajině a podílejí se významnou měrou na kvalitě života obyvatel města, jsou vymezeny pro rozvoj a ochranu tohoto určení. V případě pochybností nebo kolizí s jinými způsoby využívání území se upřednostňuje rekreační rozvoj. (2) Podmínky hlavního využití se stanovují takto: nezastavitelné území se střední intenzitou způsobu využití, které v harmonickém krajinném prostředí s rekreační, sportovní či naučně-vzdělávací vybaveností poskytuje vhodné podmínky pro oddych, sport, rekreaci a relaxaci člověka; vymezeno je pro rozvoj rekreačního významu nezastavitelného území.

48

(3)

Podmínky přípustného využití se stanovují takto: a) změny dokončených staveb v zastavěných stavebních pozemcích ve formě stavebních úprav stávajících budov a rovněž ve formě přístaveb a nástaveb budov, které jsou evidovány v katastru nemovitostí jako budovy s číslem popisným nebo budovy s číslem evidenčním, pokud u přístavby nedojde ke zvýšení výměry zastavěné plochy stavby o více než 30 %, u nástavby o zvýšení budovy o více než 1 nadzemní podlaží, b) umísťování nových objektů budov bez čísla popisného a bez čísla evidenčního v zastavěných stavebních pozemcích, pokud se podíl výměry zastavěné plochy pozemku na celkové výměře zastavěného stavebního pozemku nezvýší o více než 30 %, c) ve všech plochách mimo zastavěné stavební pozemky je přípustné v souladu s cílovým charakterem lokality umísťovat stavby, zařízení a jiná opatření pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků a technická opatření a stavby, které zlepší podmínky využití území pro účely rekreace a cestovního ruchu (např. cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra), d) vedení sítí technické infrastruktury budou vzájemně trasově sdružována, umísťována do souběhu se stávajícími trasami technické infrastruktury nebo v rámci dopravních komunikací; volné trasování sítí technické infrastruktury mimo uvedené zásady je přípustné pouze ve výjimečných, zvláště odůvodněných případech.

(4)

Podmínky nepřípustného využití se stanovují takto: a) jiné změny dokončených staveb v zastavěných stavebních pozemcích, než které jsou uvedeny jako přípustné využití. Jiné umísťování nových budov v zastavěných stavebních pozemcích, než které je uvedeno jako přípustné využití. Umísťování jiných staveb, zařízení a jiných opatření mimo zastavěných stavebních pozemků, než které je uvedeno jako přípustné využití, b) výslovně je vyloučena možnost umísťování staveb, zařízení a jiných opatření pro těžbu nerostů, dále staveb a zařízení pro nakládání s odpady. Článek 107 Nezastavitelné přírodní lokality a plochy

(1) Nezastavitelné přírodní lokality a plochy definují výlučně otevřenou krajinu v její přírodní a přírodě blízké podobě, která je relativně málo ovlivněna blízkostí urbanizovaného území (města), jsou vymezeny pro rozvoj a ochranu tohoto určení. V případě pochybností nebo kolizí s jinými způsoby využívání území se upřednostňuje přírodě blízký rozvoj. (2) Podmínky hlavního využití se stanovují takto: nezastavitelné území s nejnižší mírou zátěže a intenzity způsobu využití a nejvyšší mírou blízkosti přírodnímu stavu, vymezené k ochraně a rozvoji přírodního a přírodně-krajinného významu území. 49

(3)

Podmínky přípustného využití se stanovují takto: a) změny dokončených staveb v zastavěných stavebních pozemcích ve formě stavebních úprav stávajících budov a rovněž ve formě přístaveb a nástaveb budov, které jsou evidovány v katastru nemovitostí jako budovy s číslem popisným nebo budovy s číslem evidenčním, pokud u přístavby nedojde ke zvýšení výměry zastavěné plochy stavby o více než 20 %, u nástavby o zvýšení budovy o více než jedno nadzemní podlaží, b) umísťování nových objektů budov bez čísla popisného a bez čísla evidenčního v zastavěných stavebních pozemcích, pokud se podíl výměry zastavěné plochy pozemku na celkové výměře zastavěného stavebního pozemku nezvýší o více než 20 %, c) ve všech plochách mimo zastavěné stavební pozemky je přípustné v souladu s cílovým charakterem lokality umísťovat stavby, zařízení a jiná opatření pro lesnictví, vodní hospodářství, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků a technická opatření a stavby, které zlepší podmínky využití území pro účely rekreace a cestovního ruchu (např. cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra); vedení sítí technické infrastruktury budou vzájemně trasově sdružována, umísťována do souběhu se stávajícími trasami technické infrastruktury nebo v rámci dopravních komunikací, d) vedení sítí technické infrastruktury budou vzájemně trasově sdružována, umísťována do souběhu se stávajícími trasami technické infrastruktury nebo v rámci dopravních komunikací; volné trasování sítí technické infrastruktury mimo uvedené zásady je přípustné pouze ve výjimečných, zvláště odůvodněných případech.

(4)

Podmínky nepřípustného využití se stanovují takto: a) jiné změny dokončených staveb v zastavěných stavebních pozemcích, než které jsou uvedeny jako přípustné využití, b) jiné umísťování nových budov v zastavěných stavebních pozemcích, než které je uvedeno jako přípustné využití, c) umísťování jiných staveb, zařízení a s nimi souvisejících činností, jakož i jiných opatření mimo zastavěných stavebních pozemků, než které je uvedeno jako přípustné využití, d) výslovně je vyloučena možnost umísťování staveb, zařízení a jiných opatření pro zemědělství, pro těžbu nerostů, dále staveb a zařízení pro nakládání s odpady. Článek 108 Nezastavitelné produkční lokality a plochy

(1) Nezastavitelné produkční lokality a plochy jsou území otevřené krajiny přeměněné člověkem za účelem hospodářského využití, zejména zemědělstvím a těžbou nerostných surovin; jsou vymezeny pro rozvoj tohoto určení, se zdůrazněním trvalé udržitelnosti exploatace obnovitelných přírodních zdrojů a rekultivace zdevastovaných území. V případě pochybností nebo kolizí s jinými způsoby využívání území se upřednostňuje produkční rozvoj. 50

(2) Podmínky hlavního využití se stanovují takto: nezastavitelné území s vyšší mírou přípustné zátěže a s vysokou intenzitou způsobu využití využívané zejména k intenzivní zemědělské činnosti a těžbě nerostných surovin, vymezené k ochraně a rozvoji produkčního využití území. (3)

Podmínky přípustného využití se stanovují takto: a) změny dokončených staveb v zastavěných stavebních pozemcích ve formě stavebních úprav stávajících budov a rovněž ve formě přístaveb a nástaveb budov, které jsou evidovány v katastru nemovitostí jako budovy s číslem popisným nebo budovy s číslem evidenčním, pokud u přístavby nedojde ke zvýšení výměry zastavěné plochy stavby o více než 50 %, u nástavby o zvýšení budovy o více než 1 nadzemní podlaží, b) umísťování nových objektů budov bez čísla popisného a bez čísla evidenčního v zastavěných stavebních pozemcích, pokud se podíl výměry zastavěné plochy pozemku na celkové výměře zastavěného stavebního pozemku nezvýší o více než 50 %, c) ve všech plochách mimo zastavěné stavební pozemky je přípustné v souladu s cílovým charakterem lokality umísťovat stavby, zařízení a jiná opatření pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků a technická opatření a stavby, které zlepší podmínky využití území pro účely rekreace a cestovního ruchu (např. cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra), d) vedení sítí technické infrastruktury budou vzájemně trasově sdružována, umísťována do souběhu se stávajícími trasami technické infrastruktury nebo v rámci dopravních komunikací; volné trasování sítí technické infrastruktury mimo uvedené zásady je přípustné pouze ve výjimečných, zvláště odůvodněných případech.

(4)

Podmínky nepřípustného využití se stanovují takto: a) jiné změny dokončených staveb v zastavěných stavebních pozemcích, než které jsou uvedeny jako přípustné využití, b) jiné umísťování nových budov v zastavěných stavebních pozemcích, než které je uvedeno jako přípustné využití, c) umísťování jiných staveb, zařízení a jiných opatření mimo zastavěných stavebních pozemků, než které je uvedeno jako přípustné využití.

51

03/ Hlava IV Míra stability a míra využití území Míra stability Článek 109 Míra stability ploch a lokalit (1) Mírou stability se v podrobnosti Metropolitního plánu rozumí předpokládaná míra změn ve struktuře veřejných prostranství a typu struktury zástavby nebo typu krajiny. Míra stability se vždy vztahuje na konkrétní území v detailu jednotlivých ploch, odvozeně z tohoto detailu též na lokality. (2) Stabilitou se rozumí taková konstatovaná rovnováha v území, při níž se neuplatňují přímo specifikované požadavky na podstatnou změnu charakteru území. (3) Jsou-li v území uplatňovány požadavky na podstatnou změnu charakteru, jsou plochy příslušné těmto požadavkům označeny jako transformační nebo rozvojové, přičemž: a) transformací se rozumí podstatná dílčí nebo celková změna charakteru území, která však nevyvolává vznik odlišného vymezení hranice zastavitelného území od hranice zastavěného území, b) rozvojem se rozumí zásadní změna charakteru území, která vytváří zcela nový charakter území a vyvolává vznik odlišného vymezení hranice zastavitelného území od hranice zastavěného území. Článek 110 Značení míry stability (1) Stabilizované, transformační a rozvojové plochy se označují v textu velkými písmeny v hranaté závorce [S], [T], [R]. Ve výkresech: a) stabilizovaná plocha [S] se neznačí, b) transformační plocha [T] se značí svislou šrafou, c) rozvojová plocha [R] se značí vodorovnou šrafou. (2) Transformační plochy [T] a rozvojové plochy [R] jsou označeny barvou šrafy vyjadřující stanovený převažující způsob využití. V případě zobrazení procesních (formálních) rozvojových ploch ve výkresu Z 01 je odlišný důvod pro vymezení těchto ploch vyjádřen černou barvou šrafy. Článek 111 Míra stability jako součást charakteru lokality (1) Míra stability je jednou z podstatných skutečností pro vymezení charakteru lokality. (2) Míra stability se přisuzuje lokalitě jako celku podle poměru jejích stabilizovaných, transformačních a rozvojových částí (ploch) nikoliv nutně plošně převládajících, ale podle typu požadavků pro ně stanovených. 52

(3) Jsou-li regulativy pro lokalitu a podrobnější regulativy pro jednotlivé transformační a rozvojové plochy uvnitř této lokality stanoveny odchylně, mají při jejich užití přednost regulativy podrobnější, avšak při jejich užití je nutno přihlédnout k cílovému charakteru lokality. (4) V případě úplného naplnění potenciálu transformačních ploch a rozvojových ploch se lokalita považuje za stabilizovanou. Článek 112 Míra stability podle zastavitelnosti Míra stability [S], [T], [R] a její vymezení a určení pro jednotlivé plochy nebo lokality se dále rozlišuje podle toho, zda se jedná o zastavitelné území či o území nezastavitelné, v rámci zastavitelného území i podle (převážně) stavebního či naopak (převážně) nestavebního charakteru. Článek 113 Stabilizované plochy [S] (1) Stabilizovanou plochou [S] města se rozumí zastavitelné území s ucelenou a pouze omezeně narušenou nebo nedotvořenou strukturou veřejných prostranství a zástavby, která ovšem může a má doznávat dílčích změn v souladu s cílovým charakterem lokality, který doplňuje a rozvíjí její stabilitu. (2) Ve zvláštních případech stability zastavitelných ploch mohou být vymezeny plochy s vysokou mírou stability jako „stabilizované chráněné“ (označení [Sc]). Tyto plochy se vyznačují historicky vyvinutou a mimořádně ucelenou a zachovalou strukturou veřejných prostranství a plně ustálenou individuální strukturou zástavby s jednoznačně rozpoznatelnou uliční čárou i průměrnou výškou hlavních říms. V souladu s cílovým charakterem lokality se umožňuje pouze doplňování volných stavebních parcel (proluk) ve stavebních blocích. Vymezují se výhradně pro nejcennější rostlou strukturu zástavby, zpravidla v souladu s plošnou památkovou ochranou dle jiného právního předpisu21. (3) V mezních případech stability zastavitelných ploch mohou být vymezeny plochy s nižší mírou stability jako „stabilizované flexibilní“ (označení [Sf]). Tyto plochy se vyznačují stabilizovanou polohou a ucelenou, avšak přesto ve větší míře a podrobnosti nedotvořenou strukturou veřejných prostranství a zástavby, zpravidla v periferní poloze, často s nedostatkem výskytu sousedních stabilizovaných lokalit (obvykle uzavřené areály nebo produkčně orientované areály). Území s možností dílčí transformace může a má být přiměřeně rozvíjeno a doplňováno pro dosažení vyšší míry jeho stabilizace, při respektování nároků na jeho prostupnost. (4) Stabilizovanou plochou [S] parku se rozumí zastavitelné území nestavebního charakteru s ucelenou strukturou krajiny ve městě, ve které nejsou vyloučeny drobné dílčí změny v souladu s cílovým charakterem lokality. (5) Stabilizovanou plochou [S] otevřené krajiny se rozumí nezastavitelné území s ucelenou strukturou otevřené krajiny, ve které

21

zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů

53

nejsou vyloučeny drobné dílčí změny v souladu s cílovým charakterem lokality. Článek 114 Transformační plochy [T] (1) Transformační plochou [T] města se rozumí zastavitelné území s narušeným až velmi narušeným a neustáleným charakterem, předpokládající rozsáhlé, popřípadě celkové změny v utváření území nebo jeho využití za podmínek stanovených pro jednotlivé plochy v souladu s cílovým charakterem lokality. (2) Transformační plochou [T] parku se rozumí zastavitelné území s narušeným až velmi narušeným a neustáleným nestavebním charakterem, předpokládající rozsáhlé a zásadní změny v utváření území v souladu s cílovým charakterem lokality. (3) Transformační plochou [T] otevřené krajiny se rozumí nezastavitelné území, v němž je navržena změna jeho charakteru zpravidla z důvodu změny způsobu využití území, která se projevuje i jako změna ve struktuře území na základě cílového charakteru lokality, jak je podrobněji stanoveno v čl. 176 tohoto opatření. Článek 115 Rozvojové plochy [R] (1) Rozvojovou plochou [R] města se rozumí nově navržené zastavitelné území, v němž je navrhováno vytvoření zcela nového (cílového) charakteru. (2) Rozvojovou plochou [R] parku se rozumí nově navržené zastavitelné území, v němž je navrhováno vytvoření zcela nového parku dle cílového charakteru lokality. (3) Rozvojové plochy [R] krajiny jsou vymezeny v územích, která bezprostředně navazují na nezastavěné území a jejich další rozvoj formou zástavby je nežádoucí. Jedná se zejména o plochy v záplavovém území a plochy zdevastované minulou činností člověka, které pro jejich polohu není vhodné znovu zastavovat budovami. Rozvojem ploch nezastavitelných v zastavěném území se rozumí výhradně zlepšení stavu krajinných, přírodních a rekreačních hodnot a ekologické stability území. Článek 116 Formální rozvoj města a krajiny (1) Zvláštním případem rozvoje je formální rozvoj města [fRm], jímž se pro účely Metropolitního plánu rozumí vyplnění plošně málo významných enkláv dílčích nezastavěných území uvnitř zastavěného a zastavitelného území nestavebními plochami (formou parkového prostranství, parkového lesa nebo uličního prostranství) a lineárními typy struktury (železnice a nadřazené komunikace). Specifickým případem jsou vinice a zahradnictví, které jsou formálně řazeny do zastavitelného území, ale zůstávají jako nestavební plochy. (2) Zvláštním případem rozvoje je formální rozvoj krajiny [fRk], jímž se pro účely Metropolitního plánu rozumí změna ze zastavěného území na nezastavitelné, přičemž požadavky jsou kladeny na rozvoj stávajícího (přírodního) charakteru, na zlepšení krajinných, přírodních 54

a rekreačních hodnot a ekologické stability území. Formální rozvoj krajiny znamená formální korekci nesouladů vznikajících povinnými postupy vymezení hranice zastavěného území zejména ve vztahu k intravilánu 66, jakož i další korekce dílčích nesouladů vyplývajících např. z hranice intravilánu 66 stanovené v měřítku základní mapy nezohledňujícím hranice pozemkových parcel či korekce odstraňující dílčí nesoulady mezi stávající parcelní kresbou, povinnými postupy vymezení hranice zastavěného území a detailem, který je mimo podrobnost grafického zpracování Metropolitního plánu. Prostřednictvím formálního rozvoje krajiny se do nezastavitelného území navracejí plochy ve skutečnosti krajinné (přírodní), dnes zařazené do zastavěného území; nejedná se o reálný rozvoj krajiny a neukládá se proto změna struktury krajiny. (3) Pro formální rozvoj krajiny se uplatňují stejné požadavky, jako pro stabilizovanou lokalitu otevřené krajiny. Článek 117 Zobrazení formálních rozvojů krajiny a města Formální rozvoje krajiny a města jsou zobrazeny pro přehlednost a sjednocení podmínek využití a uspořádání území pouze ve výkresu Z 01.

Míra využití území k zastavění Článek 118 Stanovení míry využití k zastavění (1) Míra využití k zastavění se stanovuje koeficientem veřejných prostranství (určeným rozsahem uličních prostranství a nestavebních bloků), mírou zastavitelnosti stavebních bloků a výškovou regulací, přičemž platí, že a) míra využití území k zastavění, stanovená individuálně pro jednotlivé plochy v lokalitě, je komplementární s indexem využití, b) míra využití území k zastavění se stanovuje pro zastavitelné stavební lokality, zejména plochy zastavitelné budovami, nikoliv pro lokality a plochy krajiny ve městě. Článek 119 Soubory regulativů pro [S] plochy k zastavění (1) Ve stabilizovaných plochách je ve výkresu Z 02 rozsah veřejných prostranství vymezen graficky, v ojedinělých případech je doplněn požadavkem na propojení podle čl. 133 tohoto opatření. (2)

Míra zastavitelnosti stavebních bloků se určuje dle PSP.

(3) Výšková regulace je definována ve výkresu Z 02 s přihlédnutím ke stanovování výškových hladin dle PSP a podle čl. 159 tohoto opatření.

55

Článek 120 Soubory regulativů pro [T] a [R] plochy k zastavění (1) Pro transformační a rozvojové plochy k zastavění se stanovuje míra zastavění, která je dána rozsahem veřejných prostranství, zastavěním stavebních bloků, výškovým uspořádáním a dalšími požadavky, zejména na umístění prvků infrastruktury. (2) V transformačních a rozvojových plochách, kde není dostatečně zřejmé budoucí prostorové uspořádání a proto není definováno graficky, je návrh strukturálního členění stanoven parametrickými regulativy. Jedná se zejména o případy, kde se předpokládá pořízení ÚPčP. (3) Parametrické regulativy (dále též PR/) vycházejí ze společných znaků zastavitelných typů struktur. Parametricky jsou určeny regulativy míry zastavění, jak je podrobněji stanoveno v čl. 142 až 146 tohoto opatření. Výškové uspořádání je uvedeno ve výkresu Z 02 pro celé území. (4) Soubory regulativů stanovující míru zastavění pro transformační a rozvojové plochy k zastavění se liší podle příslušnosti k některé z kategorií: a) mezery ve stávající struktuře města a předměstí, b) doplňování struktury města a předměstí, c) nové struktury města a předměstí, d) plochy uvnitř modernistických struktur, e) plochy produkce a infrastruktury zejména areálového typu. Článek 121 Mezery ve stávající struktuře města a předměstí (1) Mezerami ve stávající stabilizované struktuře se rozumí proluky, které jsou součástí stavebních bloků uvnitř zastavěného území. Tyto plochy se v hlavním výkresu pro jejich nepřiměřenou podrobnost nezobrazují. Mezerami ve stávající struktuře se rozumí rovněž malé rozvojové plochy [R] u okraje zastavitelného území mající charakter proluk. Tyto plochy zpravidla nepřesahují velikost 2 ha. Ve výkresu Z 02 jsou zobrazeny prostřednictvím vodorovné šrafy červené barvy. (2) Uliční prostranství jsou určena obdobně jako ve stabilizovaných plochách [S] graficky, případně mohou být doplňována propojeními. (3) Zastavitelnost stavebních bloků není určena parametricky. Odvozuje se dle Pražských stavebních předpisů a zastavitelnosti typových stavebních bloků. Článek 122 Doplňování struktury města a předměstí (1) Doplňováním struktury se rozumí transformační plochy [T] a rozvojové plochy [R], jimiž se zpravidla doplňují stabilizované lokality, popřípadě plochy, které jsou anomáliemi v lokalitě, v níž se nacházejí. Tyto plochy zpravidla nepřesahují velikost 20 ha. Jsou vyznačeny vodorovnou [R] nebo svislou [T] šrafou červené barvy. Pro plochy doplňující strukturu města a předměstí je charakteristické, že díky jejich velikosti a poloze navazující na stabilizovanou část lokality 56

lze odvodit budoucí síť veřejných prostranství ze sítě stávajících uličních prostranství a vznik parků z existujících přírodních podmínek. (2) Uliční prostranství jsou vymezena graficky plochou, nemusí být ale zachovány v jejich přesné stávající stopě. Ostatní uliční prostranství jsou navržena propojením nebo bodem s podrobnějšími požadavky na šířku / rozlohu a polohu. Pro tuto skupinu ploch jsou vymezeny parky plochou nebo bodem s podrobnějšími požadavky na rozlohu a polohu. (3) Zastavitelnost stavebních bloků je určena parametricky pomocí ZBmax. Článek 123 Nové struktury města a předměstí (1) Novými strukturami se rozumí plochy, které jsou určeny pro vytvoření nové struktury v lokalitě, popřípadě její podstatné části. Jedná se zpravidla o plochy s výměrou vyšší než 20 ha s navrhovanou hybridní nebo heterogenní strukturou. Jsou vyznačeny vodorovnou [R] nebo svislou [T] šrafou červené barvy. U této skupiny ploch nelze síť budoucích veřejných prostranství stanovit Metropolitním plánem. Plochy v této skupině jsou často součástí území navržených pro prioritní pořízení ÚPčP. (2) Uliční prostranství jsou vymezena parametricky, ojediněle graficky plochou, nemusí být ale zachovány v jejich přesné stávající stopě. Pro tuto skupinu ploch jsou parky vymezeny parametricky. (3) Zastavitelnost stavebních bloků je určena parametricky pomocí ZBmax. Do stanovených parametrických regulativů se v podrobném návrhu území musí započítat i prvky grafické regulace. Článek 124 Plochy uvnitř modernistických struktur (1) Plochami uvnitř modernistických struktur se rozumí transformační a rozvojové plochy monofunkčních modernistických struktur, které zpravidla doplňují kompozici stávajících sídlišť takto: a) plochy center (mají zpravidla výjimečnou polohu u uzlů veřejné dopravy) jsou vyznačeny svislou [T] šrafou červené barvy s tím, že cílem dalšího rozvoje je doplnit veřejnou vybavenost, služby a pracovní příležitosti, případně doplnit i obytné domy vzhledem k nutné postupné diverzifikaci obyvatel, b) Plochy na okrajích stávajících sídlišť, které doplňují kompozici převážně o obytné domy, jsou značeny vodorovnou [R] šrafou červené barvy. (2)

Uliční prostranství jsou vymezena plochou v grafické části.

(3) Zastavitelnost se v této skupině stanovuje pro celou vymezenou transformační nebo rozvojovou plochu.

57

Článek 125 Plochy produkce a infrastruktury zejména areálového typu (1) Plochami produkce a infrastruktury zejména areálového typu se rozumí produkční plochy, které jsou součástí lokalit areálů produkce, případně produkční plochy, které jsou součástí lokalit s odlišnou strukturou (např. produkční areál v lokalitách typu vesnice). Dále se jimi rozumí plochy, které jsou součástí lokalit areálů vybavenosti a plochy se strukturou vybavenosti, které jsou součástí lokalit s jinou strukturou (např. sport, obchod a služby v lokalitách typu vesnice). Ve výkresu jsou vyznačeny vodorovnou [R] nebo svislou [T] šrafou modré, červené či žluté barvy. Plochy pro infrastrukturu jsou navíc od ostatních ploch ve výkresu odlišeny překryvem značek dopravní, technické infrastruktury a občanského vybavení. (2) Uliční prostranství jsou vymezena graficky plochou, nemusí být ale zachovány v jejich přesné stávající stopě. Návrhová uliční prostranství důležitá pro celkovou koncepci jsou navržena propojením. Parky nejsou v produkčních plochách a v plochách se strukturou areálů vybavenosti vymezeny, vyplývá to z daného typu struktury. (3) V produkčních plochách není parametricky zastavění stavebních bloků stanoveno. Jedná se o tzv. „flexibilní“ plochy. V rekreačních plochách je zastavitelnost stavebních bloků určena parametricky pomocí ZBmax stanovením typu rekreačního areálu – sportoviště. Ostatní vybavení podléhá regulaci pro veřejnou vybavenost. Plochy pro infrastrukturu dopravní, technickou, případně pro vybavení města jsou navíc od ostatních ploch v této skupině odlišeny značkou, která odkazuje na prvek daného typu infrastruktury opatřený kódem.

Část pátá: Krajinná infrastruktura

58

Územní systém ekologické stability Článek 199 Zelená a krajinná infrastruktura Krajinná infrastruktura v Metropolitním plánu je vyjádřena zejména prostřednictvím vymezení územního systému ekologické stability (ÚSES) krajiny. Ekosystémové služby (tzv. zelená infrastruktura) poskytují i segmenty krajiny, které nejsou součástí ÚSES. Ty jsou charakterizovány např. prostřednictvím vymezených ploch podrobného strukturálního členění otevřené krajiny a nestavebních bloků. Článek 200 Územní systém ekologické stability (1) ÚSES je jednou ze základních složek koncepce Metropolitního plánu ovlivňující uspořádání krajiny a ve své funkční podobě zajišťující potřebné vazby mezi jednotlivými segmenty krajiny s vyšší mírou ekologické stability. (2) Metropolitní plán vymezuje skladebné části ÚSES, a to biocentra a biokoridory, ve třech hierarchicky odlišených úrovních významnosti: nadregionální, regionální a lokální (místní). (3) Výčet navržených ploch a linií ÚSES je uveden v příloze č. 3 / 511, 512 tohoto opatření. Článek 201 Regulativy ÚSES (1) Regulace ploch příslušných k ÚSES je dána regulačními principy stanovenými pro typ struktury a dílčí vymezené plochy podrobného strukturálního členění. (2) V nezastavitelném území je dále regulace odlišena dle příslušnosti daného území k převládajícímu způsobu využití území podle přípustné zátěže (produkční, rekreační, přírodní) a rovněž upravena s ohledem na případnou polohu biocentra či biokoridoru ÚSES v krajinném rozhraní či v parku v otevřené krajině. (3) Specifický význam ploch zařazených do ÚSES pro udržení a zvýšení ekologické rovnováhy (stability) krajiny, jehož hlavním atributem je územní souvislost – propojenost systému, vyjadřuje překryvné značení v grafické části Metropolitního plánu a stanovení zvláštních podmínek pro možnost provedení změn v takto vymezených plochách biocenter a koridorech biokoridorů. (4) Zvláštní podmínky pro možnost provedení změn v plochách ÚSES jsou nadřazeny jiným regulačním principům Metropolitního plánu.

59

(5) Zvláštními podmínkami pro možnost provedení změn v plochách biocenter a biokoridorů ÚSES se rozumí přípustnost provádění pouze takových změn v území, které ve svém komplexním působení nezhorší podmínky pro funkčnost ÚSES. Možnost provedení změn v území je proto omezena na takové změny, které nenaruší územní podmínky pro: a) vzájemnou prostorovou propojenost systému, b) přirozenost nebo blízkost přírodnímu stavu ekosystémů, které jsou do ploch ÚSES zařazeny. (6) Přesahuje-li Metropolitním plánem vymezená skladebná část ÚSES svou výměrou v případě biocenter, popřípadě i šířkou v případě biokoridorů limitující parametry ÚSES, tedy hraniční/minimální prostorové limity pro to, aby daná skladebná část mohla být označena za biocentrum či biokoridor příslušné hierarchické úrovně, je za nezhoršení podmínek pro funkčnost ÚSES považován i takový stav, který znamená negativní ovlivnění vymezené skladebné části v její okrajové části nebo v takovém rozsahu, že celková funkčnost ÚSES zůstává nenarušena. (7) Pokud veřejný zájem na ochranu a vytváření ÚSES je v územním střetu s jiným veřejným zájmem, např. s veřejným zájmem na rozvoj dopravní či technické infrastruktury, je provedení změny v území považováno za přípustné i tehdy, pokud zhoršení podmínek pro funkčnost ÚSES je málo významné, tedy takové, které působí pouze omezeně v daném místě a neznamená prolomení limitujících parametrů ÚSES, včetně výjimečně přípustného přerušení biokoridoru v rámci stanovené maximální limitující délky tohoto přerušení. (8) Není-li v Metropolitním plánu výslovně uvedeno jinak, úřad územního plánování či stavební úřad si pro posouzení přípustnosti změn v území v plochách vymezených Metropolitním plánem jako plochy biocenter a biokoridorů ÚSES vyžádá vyjádření příslušného orgánu ochrany přírody. (9) V případě biokoridoru, který je označen jako biokoridor v trase k doplnění, jsou změny v území přípustné v rozsahu daném jinými principy regulace, nikoliv těmi vázanými na příslušnost k ÚSES. Zařazení příslušných úseků biokoridorů v této kategorii do ÚSES je provedeno z koncepčních důvodů, např. tehdy, jedná-li se o zatrubněný vodní tok v úseku, kde územní podmínky umožňují případné navrácení vodního toku do městské krajiny. (10) Regulace rozvoje v drobných enklávách zástavby v nezastavitelném území označovaných v Metropolitním plánu jako samoty, které jsou v ojedinělých případech součástí vymezeného ÚSES, je rovněž dána obecnou regulací vztahující se ke stavebním úpravám, nástavbám, přístavbám a doplňování staveb v rámci zastavěných stavebních pozemků. (11) V zastavitelném území se v plochách zástavby začleněných do skladebných částí ÚSES uplatňují příslušné regulace platné pro danou zastavitelnou lokalitu, avšak pouze v takovém rozsahu a podobě, které nebudou znamenat zhoršení podmínek pro funkčnost ÚSES.

60

Článek 202 Zpřesnění vymezení ÚSES v podrobnějších dokumentacích (1) Dojde-li následně po vydání Metropolitního plánu ke zpřesnění vymezení ÚSES v podrobnější dokumentaci, která má obecně závazný charakter, např. v územním plánu vymezené části Prahy, komplexní pozemkové úpravě, regulačním plánu, či v územním rozhodnutí (rozhodnutí o změně využití území), je toto zpřesnění platné pro všechna další rozhodování o změnách v území. Týká-li se změna v území plochy či její části, která dle podrobnější dokumentace na rozdíl od vymezení v Metropolitním plánu není součástí ÚSES ve zpřesněném vymezení, je úřad územního plánování či stavební úřad oprávněn rozhodnout o přípustnosti změny v území, aniž si vyžádá vyjádření příslušného orgánu ochrany přírody; podrobněji též čl. 262 až 269 tohoto opatření. (2) Zpřesnění vymezení ÚSES v podrobnější dokumentaci není důvodem pro pořízení změny Metropolitního plánu. Účelné však je změnu Metropolitního plánu pořídit, pokud se takovýchto upřesnění nashromáždí v čase větší množství, nebo dojde-li ke zpřesnění vymezení ÚSES na plošně rozsáhlém území. To se týká rovněž možnosti, že oborový dokument ochrany přírody Plán ÚSES, zpracovaný v podobě odpovídající požadavkům obecného právního předpisu29 na něj kladeným, přinese nové poznatky k vymezení ÚSES, nebo že takovéto poznatky přinese příslušný dokument lesnického plánování nebo vodohospodářského plánování. Článek 203 ÚSES v centru města (1) V intenzivně zastavěných částech města Prahy se stanovují podmínky pro naplnění požadavků na funkčnost a vzájemnou propojenost ÚSES přiměřeně reálným podmínkám v území a prioritám jeho budoucího rozvoje. (2) V úsecích, kde potřebné propojení na úrovni hierarchicky velmi významného biokoridoru chybí a neexistuje reálný předpoklad, že by alespoň v rozsahu, který stanovují limitující prostorové parametry pro biokoridory a v nich ležící biocentra ÚSES, byl v budoucnu založen, Metropolitní plán zdůrazňuje význam stávajících a navrhovaných ploch s vegetací v trase tohoto přerušeného biokoridoru, které jsou v Metropolitním plánu vymezeny formou nestavební plochy, označením interakční prvek ÚSES. Pozice takto označených Metropolitním plánem vymezených nestavebních ploch v rámci ÚSES je jednou z jejich vlastností. (3) Interakčním prvkem ÚSES se obecně rozumí na lokální (místní) hierarchické úrovni působící přírodní nebo přírodě blízký prvek nebo soubor prvků zprostředkovávající příznivé působení biocenter a biokoridorů ÚSES na okolní ekologicky méně stabilní části území. Nejsou pro něj stanoveny limitující prostorové parametry a nezbytnost vzájemného propojení s ostatními částmi systému. (4) Podmínky pro provedení změn v území u těchto nestavebních ploch s významem interakčního prvku ÚSES v centru města Prahy nejsou speciálně upraveny, vyplývají z jejich nestavebního charakteru. Význam těchto ploch v souvislosti s vymezením ÚSES je zdůrazněním požadavku na jejich nestavebnost. 29

Vyhláška č. 395/1992 Sb., v platném znění,

61

(5) Výčet vymezených parků ve městě s významem interakčních prvků ÚSES v trase trvale chybějícího biokoridorového propojení ÚSES je uveden v příloze č. 3 / 123 tohoto opatřeníi.

62