HORIZONT UDÁLOSTÍ Mimořádné vydání zpravodaje Alternativy Přátel přírody léto 2009

HORIZONT UDÁLOSTÍ Mimořádné vydání zpravodaje Alternativy Přátel přírody – léto 2009

Převratná kniha J. Lovelocka Proč se Země brání a jak ještě můžeme zachránit lidstvo Lovelock předpokládá, že lidé přežijí jen v malých skupinách na dalekém severu v jakýchsi oázách obklopených rozpálenou pouští. Nemyslí tím vzdálenou budoucnost. Řeč je o druhé polovině tohoto století. Titul knihy v originále zní „The Revenge of Gaia“. V češtině vychází pod bulvárním „Gaia vrací úder“. V obou případech je ale název víceméně zavádějící. Kdyby to bylo na mně, nazval bych knihu ZA HORIZONTEM UDÁLOSTÍ. Níže vysvětlím proč. Daleko lepší je to s podtitulem – je mnohem výstižnější a byl přeložen přesně. „Proč se Země brání – a jak ještě můžeme zachránit lidstvo“ Zásahy vydavatelů – tedy těch, které živí prodej knih a jejichž zájmy se od autorů liší – nemůžeme než vzít na vědomí. Stejně tak mylný, leč převládající výklad rozšířený hnutím New Age a převzatý částí environmentálního hnutí, že Lovelockova teorie Gaia je o „živé matce Zemi“. Čeští vydavatelé svévolně mění názvy knih s jedinou pohnutkou – více prodat, tzn. více si vydělat. Název jedné z předchozích Lovelockových knih „The Ages of Gaia“, tedy „Věky Gaji“, byl do češtiny „přeložen“ jako „Gaia: živoucí planeta“! Přitom je kniha o tom, že teorie Gaia NENÍ o nějaké živoucí planetě. Atd. Ostatně již Franz Kafka výstižně napsal, že „lež je základním principem tohoto světa“. Radujme se z toho, že kniha vůbec vyšla česky. To se některým skvělým knihám bohužel vůbec nepřihodilo. www.PRATELEPRIRODY.cz

www.PRATELEPRIRODY.cz

Nirvána

Virtuální svět, kde jsou lumpové poctiví a Mirek Dušín nepřítelem svobody

Proto zastávám názor, že by se angličtina měla stát druhým jazykem všech obyvatel nejen v Česku a v celé EU (kde tomu patrně brání nesoudnost Francouzů, jimž uniká, že již dávno nejsou světovou velmocí), ale všech národů, jejichž rodná řeč je jiná než angličtina. Šíření myšlenek a pokroku by nabralo jinou rychlost. Škoda, že návrh Grossovy vlády výrazně zlepšit výuku angličtiny na českých školách zemřel s Grossovým odstoupením a nikdo se jej již neujal. Jedna z věcí, které lituji, je, že jsem přišel o možnost osvojit si angličtinu v nějaké anglicky mluvící zemi. (Němčina a ruština mi jsou vcelku na nic.) Mým snem je dělat dlouhý nos na české knižní podnikatele, knihy kupovat přes internet, platit za ně eury (zde opět narážím na eurofóbii Čechů v čele s jejich prezidentem) a číst ty nejlepší tituly rovnou v originále. (Tak nějak vypadá má představa nirvány.)

Pak se nelze divit, že většina našeho národa důvěřuje něčemu takovému, jako je Václav Klaus. Prosím, rozlišujme. I Klaus je člověk. I on má občas pravdu. I skeptik má právo na svůj názor. Mají-li ČEZ ve Sněmovně 200 „svých“ poslanců, jak se vyjádřil ředitel ČEZ, miliardář Roman, nelze se divit tomu, jak dopadly prezidentské volby. Ani zástupy obdivovatelů „našeho Vaška“ nejsou nic proti ničemu, pokud netlučou své oponenty. Zarážející je ovšem počet těch, kteří – nelžou-li průzkumné agentury, což nelze vyloučit – současnému prezidentu důvěřují. Pro mne je jedním z nejméně důvěryhodných politiků a nevěřím mu vůbec. (Víc věřím i Čunkovi.) Moc médií (a potažmo těch, kteří na ně mají dost peněz) je stále nesmírná. Přesněji naivita lidí (že stále médiím věří) je takřka nekonečná. Na druhou stranu, ještě před 50, 60 léty byli idoly (nejen) našeho národa masoví vrazi, že?

Němí němci, čeští Češi

Konec civilizace. Za 50, nebo 100 let?

Možná, že převažující neznalost cizích jazyků daná selhávajícím školstvím stojí za zvláštní uzavřeností českého národa, který mimo jiné stále „baští“ českým „skeptikům“ bláboly o tom, že globální oteplování si kdosi vymyslel, aby ohrozil svobodu lidstva. Ale může to být i obráceně. Možná se cizí jazyky prostě učit nechceme. Možná to naši národovci, když na přelomu 18. a 19. století vytvořili z převážně německy mluvícího obyvatelstva „český národ“, poněkud přehnali a Češi (s německými, rakouskými, francouzskými, keltskými, polskými, italskými, romskými a nevím-ještě-jakými předky i příjmeními) jsou prostě od přirozenosti xenofobní, tedy nedůvěřiví vůči všemu, co nevzešlo z české kotliny. Bohužel právě pocit sounáležitosti s ostatními příslušníky druhu homo rabiens, kteří mluví jinými jazyky, by mohl být tím, co by snad ještě mohlo zachránit naši civilizaci. Že by v úsilí zachránit lidstvo, stál český národ, když ne přímo v čele, tak alespoň ne na úplném konci, opravdu nehrozí. Perlička: Víte, proč se „Dojčům“ (Deutsche) říká v češtině „Němci“? Protože nemluvili česky, byli pro Čechy němí. Tedy němci. Myslím, že to o naší národní povaze hodně vypovídá.


Omlouvám se za poněkud delší úvod. S hlavní myšlenkou Lovelockovy knihy mé stesky ale neodlučně souvisejí. Při její četbě mne totiž průběžně omračoval kontrast mezi vnímáním probíhající klimatické změny u nás, a tím, co ve své poslední knize napsal (v roce 2006) Angličan James Lovelock. Reakčnost (zpátečnictví) českého národa je opravdu dechberoucí. Kniha na mne působila jako horor. Lovelock, celý život vědec, totiž nejenže absolutně o globálním oteplování nepochybuje (ono ostatně již probíhá), ale v podstatě si je jistý i tím, že jeho dopady budou (již začínají být) katastrofální a přinesou konec naší civilizace. Nejistota spočívá jen v tom, jak velkou katastrofu jsme způsobili, kdy naše civilizace ve své současné podobě zanikne a jaké turbulence to přinese.

Lovelock o globálním oteplování absolutně nepochybuje, a je si jistý i tím, že jeho dopady přinesou konec naší civilizace. 2


Horizont událostí

Zlatá doba ledová

Proč ta skepse? Lidstvo se totiž stále narůstajícím vypouštěním skleníkových plynů do atmosféry a drancováním zdrojů dostává za tzv. horizont událostí. Tak fyzici nazývají bod, za nímž se vše, co se blíží černé díře, ocitne v situaci bez možnosti návratu. Přitažlivost černé díry je za tímto prahem – horizontem událostí již tak silná, že přitáhne vše, včetně světla. Pozoruhodné přitom je, že budete-li se černé díře přibližovat, žádný předěl nijak nezaregistrujete. Neozve se hlášení „Pozor! Blížíte se horizontu událostí!“ V okamžiku, kdy se začnete měnit v rajský protlak, bude pozdě začít něco dělat.

Zdánlivě by mohlo být jedno, zda je na Zemi průměrná teplota 16, nebo 45 °C. Skutečnost je ale jiná. Životu se na Zemi nejvíce daří při průměrné teplotě cca 12 °C. Tolik bylo v době ledové. Tu my, obyvatelé Severu pokládáme za jakýsi útlum. Ve skutečnosti se ale v době ledové životu na Zemi dařilo přinejmenším stejně jako nyní, spíš lépe! (Str. 82)

Řasa – pán tvorstva Jako to? Je to dáno tím, že ohřeje-li se mořská voda (při povrchu) na více než 12 °C, stane se takřka mrtvou. Proto jsou moře v tropech tak „krásně“ průzračná – jsou totiž takřka mrtvá. Aspoň z pohledu mořských řas, dominantních organismů na planetě Zemi. Nezapomeňme, že život na zemské souši je nepoměrně mladší než ten většinou jednobuněčný v moři. Mořské řasy si za miliardy let své existence (ve skutečnosti s tím ovšem začaly nejspíš velmi brzy, asi již po miliónech let) vytvořily mechanismy, které na Zemi vytvářejí prostředí optimální pro jejich (těch řas) maximální výskyt.

Ekologové New Age se mýlí, Gaia umírá bezhlesně Ani my nijak nepoznáme, zda jsme horizont události Globální klimatická změna již překročili, nebo ještě máme šanci k návratu, tedy k záchraně, přesněji řečeno ke zmírnění škod. Žádné varování nepřijde! (Str. 70) Osobně se obávám, že Horizontem událostí právě procházíme. Rád bych upozornil na tragicky reakční roli hnutí New Age s její s prominutím pitomou Gaiou – Matkou Zemí. Právě proto, že nic takového jako Matka Země není, žádného varování se nám nedostane. Ano, Gaia se sice chová podobně jako živý organismus. Jenže právě že jen JAKO! Gaia není bytost, nemá žádné vědomí. Můžeme ji klidně úplně zlikvidovat, na čemž ostatně svou chamtivostí usilovně již dlouho pracujeme, a žádný vzdech, žádný výkřik, žádné varování neuslyšíme!

Mořská inverze Proč teplé moře nepřeje řasám? Při teplotách povrchových vrstev moře nad 10 až 12 °C dojde k jakési „mořské teplotní inverzi“, kdy víceméně ustane vertikální proudění. Hlubší chladná voda se přestane mísit s teplejší povrchovou. V povrchové vrstvě kvůli tomu rychle dojdou živiny a řasy vyhynou. (Hlouběji je zase nedostatek slunečního záření potřebného k fotosyntéze.) V době ledové zabíraly oblasti s výskytem mořských řas násobně větší rozlohu než nyní, nemluvě o stavu, k němuž se mílovými kroky blížíme oteplováním atmosféry.

Konec Gaji? Lovelock ve své poslední knize popisuje, proč lidstvo patrně právě prolétává horizontem událostí. Nevědomky jsme totiž zaútočili na všechny mechanismy, které se na Zemi po celou dobu existence života vytvářely a které způsobují její ochlazování. Od vzniku života na Zemi se totiž příkon slunečního záření na Zemi zvýšil asi o 25 % (str. 83) a nebýt ochlazovacích mechanismů (působení živých organismů), byla by průměrná teplota na Zemi někde mezi 32 a 45 °C, tedy opravdu o hodně více, než je současných 16 °C.


Nic takového jako Matka Země není, žádného varování se nám tedy nedostane. 3


Blahodárný DMS

Rozbitý termostat Země

Vedlejším efektem nižších teplot je i rozšíření lesů na souši. I těm se daří při nižší průměrné teplotě. Je to dáno jinou distribucí vzdušné vlhkosti. Mořské řasy totiž do atmosféry vypouštějí plynný DMS (dimetylsulfid), který přispívá ke vzniku oblačnosti. (DMS vytváří tzv. kondenzační jádra, bez nichž by vzdušná vlhkost neměla formu oblaků.) A bez oblačnosti nemáme srážky. Na srážkách, resp. na vodě jsou zase závislé lesy. V tzv. dobách ledových pokrývaly podle Lovelocka lesy prakticky celé světadíly; plochy savan byly podstatně menší, pouště skoro neexistovaly. Navíc plocha souše byla o dost větší, jelikož úroveň mořské hladiny byla o 120 metrů nižší než dnes. Voda byla totiž vázána ve formě ledu. Ledovce, jak známo, pokrývaly části Evropy i Severní Ameriky, a rovněž Antarktidu musely obklopovat rozsáhlé mořské ledovce. Ostrovy jihovýchodní Asie tvořily jeden souvislý kontinent, porostlý lesem. Lesy pokrývaly nejen celou Afriku a dnes prakticky bezlesou Austrálii, ale také celý Střední Východ, Střední Asii a dnes pustý Tibet a Himálaj.

Lovelock (na str. 50) vypočítává tzv. pozitivní zpětné vazby. Tedy procesy, které (podobně jako rozhořívající se požár nábytku v bytě) mají za následek posilování procesu, který je spouští.

Mezi Marsem a Venuší Opakem je negativní zpětná vazba, která funguje jako termostat ledničky nebo pračky a která rozbíhající se procesy naopak brzdí a udržuje tak stálou teplotu. Jako celoplanetární termostat právě funguje Gaia a dalo by se říci, že lidstvo tento termostat právě rozbíjí. Není ani vyloučeno, že můžeme Gaiu vyřadit z provozu úplně a přeměnit Zemi v planetu s podmínkami někde mezi Venuší a Marsem.

Čím rychleji jedeme, tím více se rozjíždíme Rozdíl mezi pozitivní a negativní zpětnou vazbou, myslím, nejlépe vystihne přirovnání k řízení auta. Pokud jako řidiči příliš sešlápneme plyn a auto získá rychlost, při níž již přestáváme být schopni jej bezpečně řídit, intuitivně sundáme nohu z plynu. A vytušíme-li před sebou nebezpečí, šlápneme navíc na pedál brzdy. To jsou negativní zpětné vazby. A nyní si představme situaci, že čím vyšší by byla rychlost automobilu, tím více by se rozjíždělo. To se právě nyní děje s teplotou atmosféry. A co za této situace dělá lidstvo? Ještě více sešlapuje plyn!

Poušť Země Totéž platí i opačně. Zvýší-li se teplota o 5 °C, což se stane, nezastaví-li lidstvo velmi rychle emise skleníkových plynů, savany a pouště se rozšíří na většinu souše. Lesy úplně zmizí z celé Jižní Ameriky i Afriky, trosky zbydou na severních (resp. jižních) okrajích Euroasie a Ameriky.

Dům hoří, dům plápolá

Nové stěhování národů

Lovelock uvádí jiný příklad: V domě nám od nedopalku začne hořet koberec, na němž stojí dřevěný nábytek. Jakmile se rozhoří koberec, oheň přeskočí na nábytek. Bude-li hořet nábytek, začnou od něj chytat trámy, až nakonec vzplane celý dům. Od něj může přeskočit plamen na sousední dům a ten může zapálit celé město. Původně malinký plamének se pozitivní zpětnou vazbou stal velkým požárem. Lidstvu zatím hoří koberec.

Jistě, můžeme si (s Václavem Klausem) říci „No a co? Člověk přežije všechno a na louce je to stejně hezčí než v lese. Aspoň bude více polí a potravin.“ Je tu ale „menší“ problém. Také lesy mají vliv na ochlazování Země. Navíc – stejně jako mořské řasy – z atmosféry „vychytávají“ oxid uhličitý. A protože špatných zpráv není nikdy dost, svět o 5 °C teplejší znamená rovněž mnohem méně mořských řas. Nemluvě o zvýšení hladiny oceánů o 14 až 80 (!) metrů, což by obnášelo zaplavení rozsáhlých oblastí, kde nyní žijí stovky miliónů lidí. Kam asi zamíří?


Koberec v obýváku nám sice hoří, ale protože nám v televizi prezident právě oznamuje, že se není čeho bát, nehasíme. 4


zvyšoval, Gaia reagovala přeměnou („vychytáváním“) skleníkových plynů z atmosféry. Svého času byl oxid uhličitý v atmosféře jedním z nejhojnějších plynů. V této knize píše Lovelock, že ho bylo 30× více než dnes. (V jedné z předchozích knih spekuloval o atmosféře složené z 98 % z oxidu uhličitého, také ve své poslední knize na str. 81 píše o atmosféře obsahující „převážně“ oxid uhličitý. Lze – opět – pochybovat o správnosti českého překladu Jindry Havlíčkové.) Gaia poslední miliardy let musela Zemi ochlazovat a měl dost času, aby k tomu vytvořila potřebné mechanismy. Mechanismy k oteplování atmosféry nepotřebovala a tudíž se ani žádné negativní zpětné vazby nevyvinuly – nebyly třeba. Přesněji řečeno, negativní zpětné vazby na Zemi existují, působí ale mimořádně pomalu.

Šest mechanismů posilujících oteplování K dalším „posilovačům“ globálního oteplování podle Lovelocka patří: 1) Nižší albedo. Úbytky ploch pokrytých sněhem přinášejí vyšší ohřívání zemského povrchu a tím i atmosféry. Ledovce Arktidy tají rychleji, než ještě před několika lety předpokládali největší skeptici. (Tak je to u globálního oteplování bohužel skoro se vším.) 2) Lesy v tundrách Sibiře a Kanady pohlcují teplo, tedy ochlazují Zemi. Vlivem oteplování (a masivního kácení) těchto lesů ubývá. A zemská atmosféra je o to teplejší. 3) Z odumírajících řas a lesů se uvolňují další skleníkové plyny. A to nejen oxid uhličitý, ale také metan. A ten je 24× silnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý! (V r. 2007 přinesla média zprávy o unikajícím metanu z roztátého permafrostu, tedy věčně zmrzlé půdy na Sibiři. Mj. byl k vidění a cítění i rozmrzlý mamutí trus.) A atmosféra je opět teplejší.

Připravme se na 20 000 let doby vařící Lovelock několikrát píše o oteplení podobajícím se tomu současnému, které proběhlo v eocénu před 55 milióny let. Zatím není zcela jasné, co tehdy způsobilo emise obrovských množství skleníkových plynů do atmosféry. Normalizovat situaci (teplotu) trvalo tehdy Gaie 20 000 let. (Na jiném místě se v knize uvádí 200 000 let – patrně jde o chybu českého vydání.) Tehdy se do atmosféry dostalo 0,3 až 3,0 teratuny uhlíku, lidstvo do ní zatím napumpovalo 0,5 teratuny. Současná situace je ovšem horší než ta v eocénu, neboť kromě neustávajících emisí skleníkových plynů lidstvo navíc zlikvidovalo značnou část lesů a vesele v tom pokračuje. K tomu v eocénu podle všeho nedošlo.

4) Metan se uvolňuje rovněž z tzv. klatrátů, což jsou mikrodutiny uvnitř ledových krystalů. Jak ledovce tají, metan z klatrátů se uvolňuje do atmosféry a ta se ještě více ohřívá. 5) Oteplování povrchu oceánů přináší úbytek mořských řas a s tím i úbytek DMS. Kvůli tomu ubývá oblačnosti, která odráží sluneční záření a ochlazuje Zemi. Pátý příspěvek ke zvýšení teploty zemské atmosféry.

A nebo úplný kolaps?

Vlastně jich je více

Až se tedy lidstvo konečně rozhoupe k zastavení emisí skleníkových plynů, což nebude zítra ani pozítří, pak, nevymyslíme-li nějaký způsob, jak Zemi zas ochladit, můžeme čekat desítky tisíc let na návrat současných teplot. Nelze ani vyloučit scénář, že Gaia, o níž Lovelock píše jako o paní v letech, už prostě další oteplování neunese a ochladit se už nedokáže.

Lovelock uvádí, že seznam těchto šesti pozitivních zpětných vazeb (poslední je již zmíněné ubývání lesů) není úplný. Jeho příklady mají jen demonstrovat, s čím si zahráváme a jakou hru jsme rozehráli. Možná proto kniha dostala onen mírně zavádějící název s pomstou – odvetou.

A co ty negativní? Na procesech, které jsme spustili, je zvláště pozoruhodné, že zatímco pozitivních zpětných vazeb je řada, ty negativní zatím nikdo nezaznamenal. Podle mne to má logiku. Jestliže se příkon energie ze Slunce, jak se toto rozhořívá, postupně www.PRATELEPRIRODY.cz

Nelze ani vyloučit scénář, že Gaia, paní v letech, už prostě další oteplování neunese a ochladit se už nikdy nedokáže. 5


Připravme se na nejhorší

Žízniví horší hladových

Protože žijeme stále více jen současností, rychle jsme již zapomněli na vlny veder, které podle Lovelocka (str. 79) jen v roce 2003 zabily v Evropě 30 000 lidí (na přehřátí). To, že bude tepleji, je ovšem ten nejmenší problém. Vyšší průměrná teplota přinese celou lavinu problémů, kterým lidstvo nemá šanci čelit.

Lovelock se zmiňuje o změně v distribuci sladké vody. O hladu dokážeme být relativně dlouho, co asi udělá s lidstvem nedostatek pitné vody? Nevím, jak budou chtít cynici na hranicích EU či USA zastavit stovky miliónů rozzlobených, hladových a žíznících lidí. Vojenská přítomnost v Iráku stála USA již 1 000 miliard dolarů. Zadržet několik miliard lidí v pohybu vojensky? Na to prostě nemáme dost peněz!

Himálaj – obilnice světa? Stoupání hladiny oceánů je notoricky známé. Někdy mám až pocit, že už jsme vůči této katastrofě otupěli a uniká nám, k čemu vlastně dojde. Zvláště Češi si asi myslí, že když moře nedostoupá až do Děčína (lépe až na Sněžku), vlastně se až tak moc nestane, resp. zase vyzrajeme na ostatní národy. Stačí se ovšem zamyslet nad tím, jak asi zareagují takoví Egypťané, jichž je 50 miliónů a žijí na úzkém pruhu země uprostřed pouště poměrně nízko nad mořem. Zastaví se hladoví před branami Evropské unie? Další desítky miliónů lidí žijí v Bangladéši, na pobřeží Číny atd. Nejde jen o to, že se budou chtít přestěhovat nad hladinu moře. Horší dopad bude mít zatopení nížin dosud intenzivně využívaných k zemědělství. A velmi silně pochybuji, že během pár let přeměníme Sibiř, tundru nebo Himálaj v úrodné lány.

Průtrže mračen, bleskové povodně, vichřice… A dále. S klimatem se logicky mění i místní počasí. Jak například v nedávném rozhovoru uvádí geolog Václav Cílek, dříve se bouřkové mraky tvořily na mnohem menším území, kdežto dnes v sobě nesou nejen daleko více vody, ale také energie. Ta se mění mj. ve vítr. Již roky pozoruji prakticky denně snímky ze satelitu na internetu, ale to, co jsem sledoval v polovině letošního července, nepamatuji. Měl jsem pocit, že se dívám na nějaké sci-fi. Nad Středomořím a Černým mořem vznikla mohutná oblačnost, kterou jižní proudění hnalo velmi rychle přes Ukrajinu a Pobaltí až do severního Finska a Švédska! Tím ovšem sci-fi nekončilo. Užasle jsem sledoval, jak na nejsevernějším výběžku Evropy mohutnou oblačnost strhlo pro změnu severní proudění od Islandu, takže pokračovala rychle ve své pouti zpět na jih přes celé Norsko, Dánsko a Německo až do střední Evropy! Teprve zde se rozpadla (vypršela). Musela urazit několik tisíc kilometrů! A jak upozorňují meteorologové, kde konkrétně se bouřkový mrak vyprší, neumí zatím nikdo předpovědět.

Není úniku Změní-li se výskyt mořských řas, dá se čekat totéž u mořského planktonu a na něj vázané rybí fauny, ke všemu decimované nadměrným rybolovem. Cynik opět mávne rukou nad „nějakými rybami“. (Ostatně my Češi přece ryby skoro nejíme, ta co, že?) Myslím, že cynikovi zamrzne úsměv na tváři, dojde-li mu, že na mase těchto ryb jsou závislé stovky miliónů lidí tzv. Jihu. I kdybychom se rozhodli, že je prostě necháme umřít (neměli se množit), ani pak neunikneme. Hladoví lidé nebývají příliš poslušní a odhodláni dodržovat dobrovolně zákony a dohody. Málokterý hladovějící odevzdaně jen tak umře hlady, zvlášť když dobře ví o našich ve švech praskajících ledničkách a narvaných mrazácích. Odkud? No přece ze svých televizorů, jejichž sledování převzali od nás Seveřanů jako jednu z prvních věcí. Je běžné, že se před nuznou chatrčí v prachu na zemi mačkají polonazí a špinaví nuzáci před svým televizorem, kde sledují americké a evropské seriály – co v nich asi vidí?! Nevím, jestli si někdo dokáže představit miliardu lidí v pohybu. www.PRATELEPRIRODY.cz

A bude hůř Všechny budoucí efekty globálního oteplování ani nemůžeme znát, protože budoucnost dokonale předpovědět neumíme. Nepochybuji, že se dostaví a pochybuji, že budou pozitivní.

Zadržet několik miliard lidí v pohybu vojensky prostě nedokážeme. 6


většina lidí sice slyšela jakási varování, nicméně Winstona Churchilla pokládali za válečného štváče a lidu více imponoval „mírotvůrce“ z Mnichova (i o něm se Lovelock zmiňuje), Chamberlain. Reálnost hrozby blížící se strašlivé tragédie si většina lidí odmítala připustit. My ze zpětného pohledu víme, co následovalo. Churchillovi tehdy ovšem nechtěli věřit.

Již roku 1993 Jen tak mimochodem, o tom všem jsem učil své studenty již v roce 1993 – na základě Gorovy Země na misce vah. Tehdy jsem netušil, že ještě roku 2009 nebudeme ochotni udělat proti globální klimatické změně prakticky nic. Že budeme mít dokonce za prezidenta někoho, kdo bude vážně tvrdit, že žádné globální oteplování neexistuje a pokud, jde o přirozený výkyv, kterým nemá smysl se zabývat. Netušil jsem, že Hospodářské noviny (které mocenská skupina je asi vydává?) budou Gora, nositele Nobelovy ceny označovat za „klimatického křižáka“. Podobně nenávistná propaganda bývá charakteristická pro totalitní režimy. Že by se naplňovala chmurná vize Ericha Fromma o technologickém fašismu s úsměvnou tváří?

Titanic vyplouvá, nenasedejte! Podobně cestující bezstarostně nasedali do „nepotopitelného“ parníku – tehdy největší lodi všech dob – Titaniku a ani ve snu je nenapadlo, co by se mohlo stát. I my jsme dnes pevně přesvědčeni o současné civilizaci, že je „nepotopitelná“ a nic ji nemůže ohrozit. Naši bezstarostnosti a nečinnosti nebudou chtít, myslím, naši potomci věřit.

Kdo nechce vidět, neuvidí

Černější než nejčernější

Ale vraťme se k Lovelockovi. Jak jsem psal, Lovelock vůbec nepochybuje o globálním oteplování ani o podílu člověka na něm. Vždy odpovídám těm, kdo popírají vliv lidí na globální oteplování, otázkou: Jak může vyšší koncentrace plynů způsobujících oteplování atmosféry v atmosféře nesouviset s probíhajícím oteplováním atmosféry? Neumím si představit, jak by to bylo možné. Ovšem nikdo není více hluchý než ten, kdo nechce slyšet. A tak věřme, že člověka s prostřelenou hlavou nemusela nutně zabít kulka vystřelená z revolveru. De facto totéž nám tvrdí ti, co pochybují o vlivu lidí (resp. emisí skleníkových plynů) na globální oteplování.

O tom, že je situace opravdu mnohem vážnější, než si chceme připustit, svědčí Lovelockův vážně míněný a podrobně rozebíraný návrh (str. 182) na sepsání jakési příručky či manuálu pro lidi přeživší neodvratnou katastrofu, jež by jim „v době temna“ předaly naše vědomosti, aby je nemuseli znovu pracně objevovat. „Potřebujeme knihu vytištěnou trvanlivým tiskem na odolném papíře,“ píše Lovelock na poslední straně své poslední knihy. Byť bylo Lovelockovi v době sepsání této knihy 86 let, pochybuji, že by to byl projev senility či neobvykle černého humoru. (Pro jistotu připomínám, že Lovelock byl celý svůj život vědcem, nikoli spisovatelem či bulvárním novinářem.) Lovelock předpokládá, že lidé přežijí jen v malých skupinách na dalekém severu v jakýchsi oázách obklopených rozpálenou pouští. Nemyslí tím vzdálenou budoucnost. Řeč je o druhé polovině tohoto století.

Chiméra trvale udržitelného rozvoje Lovelock uvádí, že něco takového, jako trvale udržitelný rozvoj, již není možné. A navrhuje místo toho trvale udržitelný ústup. Měli bychom se spíše připravit na eliminaci škod, jejichž rozsah bude záviset na tom, jak dlouho se budeme odhodlávat k akci. Je opravdu k nevíře, že ani 20 let není dostatečně dlouhá doba!

„Potřebujeme knihu vytištěnou trvanlivým tiskem na odolném papíře,“ píše Lovelock. Příručka pro trosečníky globálního oteplování má být součástí strategie trvale udržitelného ústupu.

Katastrofa na obzoru, nikdo nevěří Lovelock situaci přirovnává, podobně jako Albert Gore, k letům předcházejícím světové válce. Jako ročník 1919 je osobně zažil. Jistě ještě v letech 1938 a 1939 www.PRATELEPRIRODY.cz

7


hých 35 let se toto číslo zvýšilo o 75 %! Osobně to pokládám za katastrofu, nějakého hnutí za snížení porodnosti jsem si – s výjimkou Číny – nevšiml. OSN svou snahu patrně vzdala v polovině devadesátých let minulého století po velké konferenci v Káhiře.) Lovelock se zmiňuje o tom, že být lidí stále jedna miliarda, horizont událostí bychom nejspíš minuli a mohli si dál užívat svého rozmařilého plýtvání (aspoň ta šťastnější část lidstva). Doporučuji každému zajet si do Norska. Na mnohem větším území, než je ČR, žije 5 miliónů obyvatel. Norsko oplývá neskutečně krásnou a čistou přírodou, která Čechovi připomíná ráj. Asi 10× nižší hustota obyvatel než u nás je bezesporu jednou z příčin.

Absence pudu sebezáchovy Je situace ztracená? Vlastně by bylo svým (zvráceným) způsobem jaksi pohodlnější, kdyby byla. Jenže není. Budeme-li se dále držet přirovnání s černou dírou a horizontem událostí: Předně vůbec nevíme, kde vlastně horizont událostí leží. Je možné, že je přece jen ještě daleko před námi. A nevíme ani to, jakou podobu bude černá díra mít. Resp. katastrofu můžeme zredukovat. Budeme-li chtít. Ale chceme? Mám stále silnější pocit, že ne. Jakoby lidé neměli pud sebezáchovy. Volně pobíhajícího rotvajlera se snad bojíme více.

Najdeme odvahu neplýtvat?

2) Zemědělství. Je velmi často přehlíženo. Jíst přece musíme. (Musí mít ovšem polovina národa nadváhu? Musíme plýtvat? Musíme vyhazovat 25 % jídla do popelnic? Opravdu musíme jíst metrák masa ročně? Musíme vozit potraviny přes celé kontinenty, pít australské a jihoafrické víno?) Především zemědělství, resp. snaha zvyšovat produkci potravin je hlavní příčinou mýcení (zejména vypalování) lesů, ale má také na svědomí úniky obrovských množství metanu, o němž jsme si již řekli, že má 24× větší vliv na oteplování než oxid uhličitý. Spojíme-li předchozí bod s tímto, naskytne se nám lákavá představa pouhé jedné sedminy zemědělsky využívané půdy!

Udělat se toho – technicky vzato – dá překvapivě hodně. Nejen, že můžeme zastavit vypouštění skleníkových plynů třeba ze dne na den (civilizace by tím rozhodně nezkolabovala, vyžadovalo by to „jen“ utažení opasků, k němuž prostě nemáme dost odvahy, jsme na plýtvání již závislí), ale dokonce můžeme Zemi začít ochlazovat! A budeme-li se přece jen chtít zachránit, na což to tedy zatím vůbec nevypadá, nejspíš nám ani nic jiného nezbyde. (Viz ony pozitivní zpětné vazby.) Lovelock se zmiňuje o několika možnostech, které vůbec nemusejí být utopií. Ponechám je stranou a dovolím si odkázat zájemce na samotnou knihu. (Zejména od str. 151.) Přečtěte si ji a dočtete se. Udělám jednu výjimku – níže se zmíním o uhličitanu hořečnatém a bikarbonátu vápenatém.

3) Klíčovou roli v oteplování ovšem hraje potřeba energie. Tu zdaleka nepotřebujeme jen k svícení a pohánění domácích spotřebičů! Velký díl celkové spotřeby energie spolkne vytápění (jinde klimatizace). Velmi často se ovšem zapomíná na dopravu. I kdybychom úplně přestali spalovat uhlí a elektřinu vyráběli jen prostřednictvím obnovitelných zdrojů, spotřeby ropy by se to prakticky nedotklo!

Zelení jako překážka? Chtěl bych se totiž zastavit nad druhou rovinou Lovelockovy knihy. Až dosud jsem víceméně opakoval „staré známé“ (skoro by se dalo říci otřepané) hrozby v inovované a aktualizované podobě. Neméně zajímavá je ovšem Lovelockova kritika „zeleného“ hnutí. Kajícně musím přiznat, že v mnohém je nutno dát mu za pravdu.

Přelidnění, zemědělství a energie, tři hlavní viníci Předeslat je třeba, že příčiny globální klimatické změny jsou v zásadě tři.

Zdá se mi, že volně pobíhajícího rotvajlera se bojíme více než globální klimatické změny.

1) Přelidnění. Není to tak dlouho, co nás byla 1 miliarda, a už je nás sedminásobek. (Sám jsem se ve škole učil o čtyřech miliardách, za pouhopouwww.PRATELEPRIRODY.cz

8


ani nevěděl! (Lovelock mne tím tedy dost překvapil.) Teprve následně hnutí New Age začalo oslavovat bohyni Gaiu a aniž by si někdo Lovelockovu hypotézu nastudoval, začali oslavovat i Lovelocka a jeho teorii nemající nic společného s hnutím New Age a víceméně ani s hnutím environmentálním. Že je něco tak absurdního vůbec možné, se ani nechce věřit. Onen paradox spočívá v tom, že někdo, koho hnutí oslavuje jako svého guru, myšlenky tohoto hnutí odmítá a samo hnutí tvrdě kritizuje! Legenda již ovšem žije svým vlastním životem.

Ropa hned tak nedojde Osobně si vůbec nemyslím, že je prozíravé spoléhat (pasivně – to máme rádi, když se něco vyřeší samo, bez naší námahy, že?) na to, že se tento problém vyřeší sám od sebe. Zdaleka ne všechna ložiska ropy byla objevena. Nedávno proběhly médii zprávy o objevech gigantických ložisek v Brazílii, která se má stát druhou Saúdskou Arábií, a v centrální části USA, které tak mají významně snížit svou závislost na Blízkém Východě. Od objevu k plnému využití ložiska ovšem uplynou někdy i desítky let, proto stále žijeme v dojmu, jak ropa pomalu ale jistě dochází. Uvědomíme-li si, že ropu vytvořily živé organismy (převážně ony mořské řasy) v procesu „vychytávání uhlíku z atmosféry za účelem snížení průměrné teploty na Zemi“, dojde nám, že teoreticky můžeme zvýšit množství oxidu uhličitého v atmosféře ještě několikanásobně. K této klimatické sebevraždě nám schází jen objevit všechen uhlík, který Gaia miliardy let ukládala, a pak jej spálit v motorech svých aut, abychom nemuseli chodit pěšky.

Kontraproduktivní snahy Lovelock značnou část své knihy věnuje tzv. iatrogenním nemocem. Jde o nechtěné důsledky dobře míněných snah. Tak například vyčištěním ovzduší a zavedením odsiřovacích zařízení jsme v dobré víře nechtě odstranili dva mechanismy, které – alespoň regionálně – ochlazovaly atmosféru. Úplný zákaz DDT zase přinesl smrt řadě lidí v rozvojových zemích, kde se opět začala šířit malárie. Podle Lovelocka se Rachel Carsonová ve svém slavném Tichém jaru mýlila, podle něj nestojí za úbytky ptactva chemie, nýbrž velkozemědělství se scelenými lány. Rozorávání mezí nepotkalo zdaleka jen Východní blok.

Až dojde ropa, začneme pálit dehet, jehož zásoby jsou ještě bohatší!

Nedělejte vlny, prosím

Mnohem strašlivější je ovšem málo známá skutečnost, že kromě usilovného hledání dalších ložisek ropy se pracuje na možnosti využívat tzv. dehtové písky (překlad do češtiny se zatím neustálil). Ty v sobě skrývají ještě více uhlíku než veškerá ropa. Těžba a spalování tohoto uhlíku se připravuje neméně intenzivně.

Odpor k jaderné energetice podle Lovelocka zredukoval možnost omezit spalování fosilních paliv. U této otázky stojí za to se pozastavit. Lovelock poměrně podrobně rozebírá příčiny a historii odporu k „jádru“. Na počátku bylo svržení atomových pum na Nagasaki a Hirošimu. To bylo v poměrně čerstvé paměti v době vznikajícího mírového hnutí, resp. hnutí Američanů proti válce ve Vietnamu. (Prakticky ve stejné době se zrodilo i hnutí New Age.) A právě protiválečné hnutí se na Západě v 70. letech transformovalo v hnutí zelené. Kdo ví, že se organizace Greenpeace původně jmenovala „Nedělejte vlny“ a zaměřovala se proti jaderným pokusům? Slavné velryby přišly později. Ostatně slovo „mír“ v názvu této organizace není náhodou.

Lovelock není zelený ani za mák. A vůbec to nevadí. Nyní konkrétně k Lovelockově kritice zeleného hnutí. Připomeňme jeden obrovský paradox. Významná část environmentálního hnutí nerozeznatelně prolíná s hnutím New Age. (Tento pojem je u nás skoro neznámý, nicméně i u nás má toho hnutí silné zastoupení. Sami čeští nositelé myšlenek New Age si to ani neuvědomují. Patří k němu mj. vyznavači alternativní medicíny a homeopatie, čínských horoskopů apod.) Lovelock v knize uvádí, že svou hypotézu o samoregulačních mechanismech biosféry nazval „Gaia“ na radu svého přítele v době, kdy hnutí New Age vůbec neexistovalo a kdy on sám (str. 171 a 172) o řecké bohyni tohoto jména www.PRATELEPRIRODY.cz

Jaký paradox! Zelení si pletou nejen bohyni Gaiu s teorií Gaia, ale také svého ostrého kritika s otcem zakladatelem. 9


dolarů/eur, jednak v rovině časové, protože od návrhu ke spuštění jaderné elektrárny uplynou i desítky let a tolik času nemáme. Stále není vyřešen problém bezpečného ukládání jaderného odpadu a také těžba „uranu“ je velmi problematická.

Nevylévejme jadernou vaničku i s jaderným dítětem V době nejsilnějšího odporu proti jaderným zbraním a za jaderné odzbrojení bylo logické, nicméně podle Lovelocka chybné, že do jednoho pytle s nimi spadla i jaderná energetika. Velmi silný impuls pak protijadernému hnutí dodala havárie jaderné elektrárny u Černobylu r. 1986. V 70. ani 80. letech se o globálním oteplování prakticky nevědělo. (Psali o něm jen někteří klimatologové.) Na spalování uhlí a ropy se tedy nevidělo nic moc závadného, stačilo na komíny a výfuky nasadit filtry, aby tolik nečoudily.

Milost Na druhé straně se domnívám, že bychom se měli nad Lovelockovou argumentací vážně zamyslet a možná bychom jadernou energetiku neměli zavrhovat šmahem. Lovelock svou obhajobu jaderné energetiky opírá mj. o působivou tabulku (str. 125) převzatou od švýcarského Institutu Paula Scherrera, z níž vyplývá, že v přepočtu na terawattroky (miliony wattů vyrobených za 1 rok) je jaderná energetika bezkonkurenčně nejbezpečnější, pokud jde o způsobená úmrtí. Jako ekonom vím, že statistika dokáže s čísly hodně čarovat. Nicméně poměr úmrtí (smrtelných úrazů) uhlí : zemní plyn : voda : jádro je podle Lovelocka (resp. IPS) 43 : 11 : 110 : 1. Jde o tak obrovský (řádový) rozdíl, že i kdyby byly tyto hodnoty hodně zkresleny (zfalšovány vstupní údaje), pak by ani jejich očištění podle mne nemohlo nikdy poměr obrátit. Uznáme-li, že by někdo jen velmi těžko utajil 5 000 mrtvých na jedné straně (to by Greenpeace těžko uniklo!) a současně si jiných 5 000 mrtvých úplně vymyslel (ani to by neprošlo), pak nám nezbývá než dát Lovelockovi za pravdu a vzít jadernou energetiku na milost. (A to nejsou na vrub uhlí, ropy a plynu připsány ony desítky tisíc mrtvých, o nichž Lovelock píše jako o obětech globálního oteplování.)

Další výplody médií: Doba ledová a ozónová díra Média tehdy naopak dělala velkou „reklamu“ objevu, že se blíží doba ledová. Většinou se již se nezdůrazňovalo, že se tak má stát během několika tisíc let. Vážná varování o globálním oteplování, která přišla krátce nato, proto nebyla brána příliš vážně. Navíc pozornost tehdy odvedl médii probíraný problém „ozónové díry“. (Ve skutečnosti šlo ovšem o ubývání množství ozónu ve stratosféře, média ovšem tradičně potřebovala nazvat problém co nejtriviálněji.)

Co je vlastně větší hrozba?

Od zdi ke zdi

Tehdy byla asi nejvhodnější doba na důkladnou diskusi, zda je větším ohrožením globální klimatická změna, nebo jaderná energetika. Lovelock je vášnivým zastáncem názoru, že globální oteplování je nebezpečím o mnoho řádů větším. Dokládá to již citovanými 30 000 Evropanů, kteří zemřeli na přehřátí v roce 2003. Globální oteplování tak již dávno předčilo všechny oběti mírového využívání jaderné energie a brzy začnou přibývat další nuly – počet obětí bude patrně strmě narůstat. Podle Lovelocka je tedy jaderná energetika menším zlem a zelení by ji měli vzít na milost.

Stejně jako Lovelock ovšem nad jadernou energetikou nejásám, natož, abych v ní viděl spásné řešení, nýbrž ji vidím jako menší zlo. Jak jsem psal v jednom z předchozích odstavců, jsem – na rozdíl od Lovelocka – skeptický k možnosti, že by jaderná energetika dokázala v krátké době, která nám zbývá, odvrátit nebezpečí globální klimatické změny. Také mám za to, že jednou z příčin bezpečnosti jaderné energetiky je veřejná kontrola, která na sektor jaderné energetiky vyvíjí enormní tlak. Zjednodušeně řečeno – za svou bezpečnost podle mne tedy nevděčí Jihočeským taťkům, nýbrž Jihočeským matkám. Neměli bychom přebíhat od zdi ke zdi.

Skepse Osobně pokládám tento názor za zcela legitimní a hodný diskuse. Problém vidím jednak v ekonomické rovině, protože postavit stovky jaderných reaktorů by stálo bilióny www.PRATELEPRIRODY.cz

Poměr úmrtí uhlí : zemní plyn : voda : jádro je 43 : 11 : 110 : 1. 10


Řešení podle Lovelocka? Kombinace uranu, uhlíku a obnovitelných zdrojů

Nedržel skalpel v ruce, řídí ovšem operaci slepého střeva

Lovelock nezavrhuje ani spalování fosilních paliv, pokud se podaří dotáhnout do fáze praktického využití technologie pohlcující oxid uhličitý z emisí a měnící jej v pevné látky – naději klade ve vytváření uhličitanu hořečnatého nebo bikarbonátu vápenatého. Lovelock je dále odpůrcem větrných elektráren a skeptikem, pokud jde o obnovitelné zdroje energie. Přesněji řečeno navrhuje kombinovat je s jadernou energetikou, jak to dělá „supervelmoc Francie-Německo“ (str. 127). To vše do doby, než se naučíme využívat termojadernou syntézu.

Lovelock má zelené za městské ekology, kteří skutečnou přírody neznají a prosazují ony dobře míněná opatření s iatrogenními (nechtěnými) dopady. V této souvislosti se odvolává na knihu Cesta nerozumu (ta, pokud vím, ovšem česky nevyšla). K jejich radám bychom proto podle něj měli přistupovat velmi nedůvěřivě, stejně jako si nenecháme operovat slepé střevo někým, kdo v životě nedržel skalpel v ruce, píše Lovelock. Podle něj strach z rakoviny (a tedy strach z radioaktivního záření a z chemikálií) pramení ze snahy co nejvíce natáhnout délku života. Úsilí o co nejdelší život Lovelocka příliš nedojímá. Dobrý život, píše 86letý Lovelock, se určitě neměří délkou v letech, ale intenzitou radosti a pozitivních důsledků existence (str. 121, opět pochybuji o přesnosti českého překladu).

Plísní se nebojíme. Jsou přece přírodní! Podle Lovelocka se dopady jaderného záření na zdraví velmi přeceňují, podobně jako vliv chemie. V druhém případě cituje (na str. 143) prý uznávaného lékaře Amese, že přírodních karcinogenů vytvářených rostlinami je v naší potravě údajně tisíckrát více než karcinogenů z chemického průmyslu. (V té souvislosti mne nepřestává udivovat ono u nás běžné vykrajování plesnivých či shnilých částí ovoce či zeleniny. Ještě se mi nepodařilo najít v obchodě banán, jehož bílá špička by neprozrazovala, že je plesnivý. Všechny se ale prodají a snědí. Br.) A mimochodem, myslím, že slogan „co je přírodní, to je zdravé“, by se dal považovat za jednu z nosných myšlenek hnutí New Age. Kdo zažil otravu plísní jako já, měl by být ovšem z New Age nadobro vyléčen.

Většině chybí osobní zkušenost s přírodou Jak jsem se již zmiňoval výše, Lovelock naopak za velké zlo pokládá plošnou devastaci krajiny zemědělstvím, likvidaci remízků a volně rostoucích stromů, přechod na velkopodnikání v zemědělství. (V jedné z předchozích knih označil za největší zlo křovinořez.) To vše podle něj souvisí se stěhováním stále větších počtu lidí do stále se rozrůstajících měst. Lidé už nemají osobní zkušenost s přírodou, neví, jak vypadá hvězdná obloha, jak voní seno apod. Ptá se, kolik čtenářů vidělo na vlastní oči prvosenky. Taková příroda je ovšem člověkem velkoplošně likvidována jednak zemědělstvím jednak rostoucí příměstskou zástavbou. Je opravdu těžké nedat ve většině postojů Lovelockovi za pravdu.

Co vlastně způsobuje rakovinu? Hlavně kyslík! Podle Lovelocka je zdaleka nejsilnějším karcinogenem vzdušný kyslík, který dýcháme, resp. volné kyslíkové radikály. (Odtud ony slavné anti-oxidanty.) A podle něj právě kyslíkové radikály, nikoli jaderné záření nebo chemikálie stojí za většinou případů rakoviny, jíž se naše civilizace tak děsí. Podle Lovelocka na ni umírá třetina populace. Proto vážně navrhuje pracovat na výrobě umělých potravin. I ty by – stejně jako chemické zemědělství – byly podle něj menším zlem než dopady globálního oteplování. Vzpomínáte na boj proti dusičnanům v potravinách v 80. letech 20. století? (Já velmi živě.) Lovelock cituje (str. 138) Scientific American z r. 2004, podle něhož dusičnany v potravě a ve vodě nejsou prý zdraví škodlivé. Podobně se podle něj přeceňovaly kyselé deště. www.PRATELEPRIRODY.cz

Městský ekolog to myslí dobře. Nakonec jsou ovšem jeho snahy věcem více ke škodě než k užitku, míní Lovelock. 11


Neuvěřitelně nepromyšlená cesta do budoucnosti Do tropů necestujeme bez antimalarik. V oblastech s častým zemětřesením počítají lidé s tím, že se v budoucnu znovu dostaví. Naše cesta do budoucnosti, píše Lovelock (str. 181) je ve srovnání s tím neuvěřitelně nepromyšlená.

Jsme bezohlednou a neodpovědnou společností A varuje, že se na budoucnost civilizované společnosti nesmíme dívat stejně jako na svou osobní budoucnost. Vlastní smrt můžeme lehkomyslně ignorovat. Přistupovat stejně ke konci civilizace je ale krajně bezohledné a neodpovědné.

Lovelock – největší myslitel naší doby? Málokterá kniha ve mně vyvolala tak silné emoce. Možná právě tím, že v ní je minimum emocí a spousta myšlenek. Podle záložky o Lovelockovi New Scientist napsal, že patří k největším myslitelům naší doby. Souhlasím.

Foto: L. Brož

Marian Páleník, 12. července 2009

Mimořádné číslo členského zpravodaje Alternativy Přátel přírody Vydavatel: Přátelé přírody, o.p.s. (IČ 27 26 14 17) V Podhájí 35, 400 01 Ústí nad Labem Ročník XIX., číslo 79 (jako Alternativy pro Sever) Uzávěrka 12. 7. 2009 Sazba, lito a tisk: R&K Servis. El. verze: www.prateleprirody.cz/kestazeni www.PRATELEPRIRODY.cz

James Lovelock v roce 2005

12


HORIZONT UDÁLOSTÍ Mimořádné vydání zpravodaje Alternativy Přátel přírody léto 2009

Recommend Documents