HOLICE SPOJENECTVÍ. NEP EHLÉDNùTE! pro nové. Lidé, ktefií nav tíví na e mûsto poprvé, fiíkají, PEâEË MUZEJNÍHO SPOLKU

H I S T O R I E

P ¤ Í R O D A

K U LT U R A

ãíslo

2 SPOJENECTVÍ

pro nové

H OLICE Mudr. â. Zemánek arch. O. Novotn˘ Hypotetická hmotová rekonstrukce

pardubického zámku L i d é , k t e fi í n a v ‰ t í v í n a ‰ e m û s t o p o p r v é , fi í kají, Ïe Pardubice maj í v e l k é , o t e v fi e n é n e b e a kdesi za ‰títy domÛ zaãíná rozlehl˘ oceán, jehoÏ ãerstv˘ vzduch sem obãas zavane. V‰echny národy Ïijící na m o fi s k é m b fi e h u m a j í p fi e c e v e l k o r y s é s r d c e ! M y v ‰ a k , k t e fi í víme, co je skuteãnû za tûmi ‰títy a co vpravdû d˘cháme, také víme, Ïe máme srdce národa, k t e r ˘ n a m o fi s k é m b fi e hu neÏije. - F R V-

NEP¤EHLÉDNùTE! V NEDùLI 19. B¤EZNA OD 14h SE BUDE KONAT PROHLÍDKA PARDUBICKÉHO ZÁMKU S V¯KLADEM DR. F. ·EBKA. MÒÎETE NAV·TÍVIT PROSTORY, KTERÉ SE ZA NEDLOUHO PRO VE¤EJNOST ZCELA UZAV¤OU. PROHLÍDKA JE POUZE PRO âLENY MUZEJNÍHO SPOLKU !

O. Novotn˘ návrh na tûlocviãnu v Holicích datovan˘ k ãervenci r. 1911

„PEâEË

MUZEJNÍHO

SPOLKU“

Muzejní splek od svého zaloÏení v roce 1880 pouÏívá mûstského erbu - bílého pÛlkonû v ãerveném poli- jako symbolu své pevné svázanosti s mûstem a jeho dûjinami. Pfii dne‰ní inflaci tohoto symbolu, pouÏívaného mnoh˘mi od stavebních firem po sportovní kluby, se nezdá tento fakt dÛleÏit˘. Zakladatelé spolku v‰ak povaÏovali oprávnûní prezentovat se navenek mûstsk˘m znakem za jednu z priorit a poÏádali proto o schválení této v˘sady mûstské zastupitelstvo. To se dne 5. ãervna 1880 usneslo na tom, Ïe „v peãeti spolkové smí b˘ti chován znak mûsta“. První „peãetí“ spolku bylo ryté kovové razítko z roku 1880 (originál dnes nezvûstn˘) nesoucí mûstsk˘ znak v barokizujícím ‰títu s nápisem pfied okrajovou linkou: Spolek muzejní zaloÏen˘ r. 1880. Aã spolek své insignie je‰tû nûkolikrát za svoji historii modernizoval, zvolili ãlenové obnoveného spolku v roce 1990 toto nejstar‰í razítko za vlastní. Chápejme to i jako symbolick˘ akt. Stejné razítko je na zakládací listinû (registraci spolku) z roku 1880 a totoÏné nalezneme i o 110 let pozdûji na registraci spolku znovuvzkfií‰eného. V roce 1999, kdy do‰lo po nûkolika letech stagnace spolkové ãinnosti k urãitému oÏivení, usnesl se v˘bor spolku o roz‰ífiení spolkové symboliky o nov˘ element: „spolkové logo“. To by mûlo jednak vyjadfiovat podobu spolku v nové fázi v˘voje a jednak reagovat na urãitou únavu zpÛsobenou inflaãním pouÏíváním mûstského znaku. (O nûkolik mûsícÛ pozdûji k podobnému názoru dospûl i Magistrát Pardubice a vypsal soutûÏ na logo mûsta.) Nové logo Muzejního spolku je vlastnû grafick˘m zjednodu‰ením, schematem opevnûní, jaké dostalo mûsto, zámek i Kunûtická Hora v dobû jeho nejvût‰ího rozkvûtu - za pánÛ z Pern‰tejna. Pardubice tehdy byly vybaveny moderním opevÀovacím systémem s nároÏními rondely a valy pro dûlostfielecká postavení. Jedineãnost a fakt, Ïe se toto opevnûní zachovalo v úplnosti alespoÀ kolem pardubického zámku, byly dobr˘mi dÛvody tuto v˘zvu vyuÏít a graficky ji zpracovat. DÛleÏité je i praktické hledisko - razítko se star˘m znakem se bude pouÏívat pro oficiální a úfiední dokumenty, naproti tomu logo s pfiipojen˘m nápisem a dÛleÏit˘mi ãísly bankovního spojení, bude vhodné pro bûÏnou prezentaci.

L I S T Y M U Z E J N Í H O S P O L K U V PA R D U B I C Í C H - â Í S L O 2 . / 2 0 0 0

STRANA

2

MUDR. âENùK ZEMÁNEK - ARCHITEKT OTAKAR NOVOTN¯: SPOJENECTVÍ PRO MODERNÍ

HOLICE

Skica k portrétu jednoho stavebníka

ARCHITEKT

OTAKAR NOVOTN¯

(1880 - 1959) patfiil k zakládající generaci tvÛrcÛ ãeské moderní architektury. Podobu jeho rané tvorby urãil siln˘ vliv osobnosti Jana Kotûry, jehoÏ speciálku na praÏské UmûleckoprÛmyslové ‰kole absolvoval v r. 1903. V prvních realizacích se je‰tû vyrovnával se secesí. Iniciaãním momentem pro jeho dal‰í formov˘ v˘voj sehrála studijní cesta vykonaná v r. 1908 po Holandsku a Belgii, kde ho hluboce zaujal vûcn˘ v˘raz místních tradiãních neomítan˘ch ciheln˘ch staveb. V fiadû staveb a návrhÛ táhnoucích se aÏ do zaãátku I. svûtové války rozvíjel tuto holandskou inspiraci a díky virtuóznímu zvládnutí techniky reÏné stavby jeho budovy vynikaly elegantním plá‰tûm tu a tam poset˘m zdrÏenliv˘m g e o m e t r i z u j í c í m dekorem.V˘mluvn˘m pfiíkladem této etapy jeho tvorby je dÛm nakladatele ·tence na Starém Mûstû praÏském, z let 1909 aÏ 1911, ve kterém jiÏ ãásteãnû pfiedjímal své budoucí konstruktivistické a následnû funkcionalistické zamûfiení. Kubistickou tvorbu sv˘ch avantgardních vrstevníkÛ sledoval v té dobû s odstupem a k jejich teoretick˘m proklamacím se stavûl rezervovanû. Ostrohranné kubizující tvarosloví pouÏil aÏ pfii soutûÏním návrhu na pardubické krematorium v roce 1918 a dále jím pointoval fasády pÛdorysnû zajímavû fie‰eného neuskuteãnûného projektu na Obecní ‰kolu s hfii‰tûm v Holicích (1920). Na poãátku dvacát˘ch let se nejdfiívû osobitû vyrovnal s rondokubismem, aby se pfies nûkolikerá formová zjednodu‰ení oklikou vrátil ke svému oblíbenému reÏnému materiálu a k estetice cihelné-

PohlíÏíme - li na architekturu více neÏ osmi desetiletí po I. svûtové válce s ãím dál vût‰ími rozpaky, pak nás stále více musí upoutatávat kultura stavebního umûní pfielomu století a jeho nûkolika málo pfiedváleãn˘ch let. Je to doba zrodu skuteãnû moderní architektury, jejíÏ tvÛrci svedli úspû‰n˘ zápas s invenãnû vyprázdnûn˘mi a unaven˘mi historizujícími styly 19. století, pfiiãemÏ v‰ak ve sv˘ch stavbách urãit˘m zpÛsobem navázali na jejich estetick˘ kánon dan˘ principy harmonie a krásy. Modernisticky naladûní architekti Kotûrova okruhu nalézají alternativu k impresionisticky stylizovan˘m vláãn˘m liniím ãi rostlinné ornamentice Art Nouveau ve stroze a pfiísnû pÛsobící cihelné architektufie holandské. Postsecesní individualistická moderna pfiedstavovala sice po svém nástupu v r. 1907 na ãeské scénû jen jeden z okrajov˘ch, minoritních architektonick˘ch proudÛ, pfiesto se jí pomocí nûkolika podafien˘ch v˘tvorÛ dafií navrátit domácí scénû evropsk˘ horizont a rozmûr. Zatímco v pfiípadû Prahy moderní umûlecká produkce akcentuovala viditelnû i urbanistiku mûsta, po ãeském venkovu jsou její stavby roztrou‰eny velmi soliternû a nepravidelnû. Jejich v˘skyt odvisí od toho, zda se v dané lokalitû na‰el osvícen˘ intelektuál, právník, lékafi nebo podnikatel, kter˘ se identifikoval s jejími radikálními cíli do té míry, Ïe dal, pov˘tce praÏsk˘m, tvÛrcÛm moÏnost prezentovat své pfiedstavy o novém stylu nejen jako návrhy a skici, n˘brÏ i jako realizované stavby, nábytek, hodiny ãi lustry a svítidla. Pro turistu ãi náhodného zájemce není v‰ak, bez pfiesné adresy, vÛbec lehké tyto stavby v rozbujelé zástavbû mal˘ch mûst nalézt. Není-li na nû totiÏ dÛraznû upozornûn v bedekru, mine je mnohdy témûfi bez pov‰imnutí. Jejich nenápadná úpravnost, o‰untûlost a zanedbanost pÛsobí totiÏ pfiíli‰ fádnû v prostfiedí extravagantních tvarov˘ch, materiálov˘ch a barevn˘ch exhibic dne‰ní rádoby procovské stavební produkce, pfiestoÏe právû první zmínûná vlastnost je ãiní pro milovníka moderní architektury tak vzru‰ujícími, pfiitaÏliv˘mi a pozoruhodn˘mi.To je pfiípad dvou holick˘ch staveb architekta Otakara Novotného: sokolovny (Holubova ul. ãp. 446) a domu MUDr. Zemánka (námûstí T.G.Masaryka ãp. 24). V obou, necitliv˘mi pozdûj‰ími úpravami po‰kozen˘ch, stavbách se dodnes oz˘vá duch ‰Èastn˘ch pfiedváleãn˘ch let, epochy elegantnû s mimofiádn˘m smyslem syntetizující uÏiteãné tradicionální hodnoty s v˘hodami moderní civilizace.

Tento specifick˘ rys v pováleãn˘ch ãasech jiÏ nena‰el odpovídající rezonanci. Zatímco zásadní díla architektonick˘ch osobností ãeského v˘tvarného umûní a ãásteãnû i jejich Ïivotní pfiíbûhy jsou veskrze známé, tone bliÏ‰í poznání „druhého bfiehu" kaÏdého stavebního podniku, tedy postav stavebníkÛ mnohdy velkoryse a navzdory obecnû panujícímu konzervativnímu vkusu umoÏÀujících sv˘mi financemi odváÏné tvarové,materiálové a estetické experimenty poru‰ující dobovou normu, pfiípadnû pfiedjímající normy nové, zatím povût‰inou v pfií‰efií. Nejedná-li se o spoleãensky ãinné osobnosti, jako v pfiípadû praÏsk˘ch nakladatelÛ J.·tence a J.Laichtera, nevíme o tûchto venkovsk˘ch „osvícencích" témûfi zhola nic. Poctiv˘ pfiístup nás pfiitom nabádá soustfiedit se pfii bádání o moderní architektufie nejen na izolované zkoumání v˘voje v˘tvarn˘ch forem, ale i na odkr˘vání skryt˘ch souvislostí ãlovûka a jeho svûta. Cíle následující krátké studie lze tedy pfiedbûÏnû shrnout do tûchto premis: I.) doplnûní doposud kus˘ch údajÛ o Ïivotû faktického iniciátora v˘stavby obou holick˘ch Novotného dûl - dr. Zemánka a na jejich základû informování o sociálním prostoru, z nûhoÏ se obû díla zrodila. II.) sémantická interpretace holické sokolovny na základû dochované plánové a písemné dokumentace. III.) popis vlastního Zemánkova domu, vãetnû pÛvodního interiérového zafiízení. I. âenûk Zemánek pocházel z Moravy, z Rokytnice u Slaviãína na Uherskohradi‰Èsku, kde pfii‰el na svût dne 11. srpna 1865 v rodinû drobného zemûdûlského hospodáfie Franti‰ka Zemánka. Rodiãe ho nechali studovat v domnûní, Ïe se Vincenc (tak je jeho jméno zaznamenáno na kfiestním listu i na vysoko‰kolském diplomu) stane faráfiem. Od primy aÏ do oktávy nav‰tûvoval, v letech 1876/77 aÏ 1884, reálné gymnázium v Pfierovû. Poté ode‰el na univerzitu do Prahy, kde se zapsal na medicínu. Nûkolikalet˘ pobyt v ãeské metropoli s jejím kvasiv˘m spolkov˘m, kulturním a spoleãensk˘m Ïivotem se nemohl na du‰i mladého vnímavého muÏe v˘raznû nepodepsat. Brzy po pfiíchodu do Prahy se „pfiímo u pramene" seznámil také se sokolsk˘m hnutím, pro jehoÏ vzne‰ené ideály harmonického v˘vinu du‰evní i tûlesné stránky ãlovûka a nacionálnû romanticky orientovan˘ program vnitfinû zahofiel. Záhy se stal fiadov˘m cviãencem a zakrátko nato i cviãitelem PraÏského sokola. Tûlesnou zdat-

STRANA

3

nost projevil jiÏ v jednûch z prvních sokolsk˘ch závodÛ, konan˘ch v r. 1887 v âeském Brodû namísto zakázaného sletu v Praze, kde se stal pfieborníkem ve skoku dalekém v˘konem 5,90 m. Z doby tûsnû po úspû‰ném zavr‰ení lékafisk˘ch studií (medicínsk˘ diplom mu byl vystaven k datu 11. bfiezna 1890) pochází první dochovaná Zemánkova fotografická podobenka, pofiízená v praÏském ateliéru Jos. Fiedlera. Zachycuje mladého, témûfi bezvlas˘, muÏe v elegantní procházkové ústroji, jehoÏ pûstûná tváfi s vysok˘m ãelem mírnû kontrastuje s celkovou selskou robustností postavy. Sebevûdom˘ pohled i postoj evokují kromû kvalit prÛbojnosti, houÏevnatosti a víry ve vlastní schopnosti i vrozenou inteligenci a pfiímou povahu. Po témûfi dvouletém sbûru zku‰eností pfii sluÏbû v praÏsk˘ch nemocnicích se Zemánek rozhodl k radikálnímu Ïivotnímu kroku. Odchází z Prahy a v záfií roku 1892 se jako osmadvacetilet˘ usazuje v Holicích, kde si otevírá vlastní praxi jako lékafi nemocenské pokladny. Pfiivádí si s sebou i svoji Ïenu BoÏenu, se kterou se seznámil v Praze, kde pÛsobila v jednom divadle jako subreta. Brzy po svém zakotvení v Holicích se s chutí zapojil do ãinnosti místního sokola, jehoÏ se stal cviãitelem. Skomírající aktivity spolku díky své energii znaãnû obrodil a postavil na nov˘ pevn˘ základ, kdyÏ se pod jeho vedením poãala konat pravidelná cviãení zaloÏená na systematice, byla zaloÏena sokolská knihovna odborná i vzdûlávací i ochotnick˘ sokolsk˘ spolek. Zemánkov˘ch organizaãních schopností si pov‰imli i vy‰‰í sokol‰tí ãinovníci. Pfii valné hromadû V˘chodoãeské Ïupy orlické, konané v lednu roku 1896 v Hradci králové, byl zvolen Ïupním náãelníkem. O dva roky nato, ode dne 9. ledna 1898, se stal i starostou holické sokolské jednoty a tuto funkci svûdomitû vykonával aÏ do konce roku 1920. V centru Zemánkovy pozornosti se ocitla i otázka emancipace Ïenské sloÏky sokola. Ve vzpomínkách sokolsk˘ch souputníkÛ a druhÛ, pfiipojen˘ch ke kondolencím zasílan˘m rodinû po Zemánkovû skonu, vyvstává plastiãtûj‰í obraz doktorovy osoby. Je pfiipomínán jako vzor „ãlovûka krajnû poctivého, ãestného a nekompromisního", jehoÏ charakter vynikal nesmlouvavou pfiímostí. Dovídáme se o tom, Ïe z vlastní kapsy financoval fiadu sokolsk˘ch podnikÛ, v˘letÛ a v˘prav ménû majetn˘ch soudruhÛ na vefiejné pfiespolní závody. Podílel se také na nákupu sokolsk˘ch krojÛ. Vûren sokolské ideji snaÏil se soustavnû nejen o ‰lechtûní tûla,


ale opeãovával i du‰evní obzory ãlenstva, a to pofiádáním ãetn˘ch pfiedná‰ek na sokolská i zdravovûdná témata, na nûÏ zval do mûsta ãetné známé osobnosti a fieãníky. Osobnû udrÏoval letit˘ pfiátelsk˘ kontakt kupfi. s filozofem prof. Fr. Drtinou, lékafii K.Weignerem a K. V˘molou ãi s dr. J. Herbenem. Sám pfii nich nabádal zejména holické obyvatelstvo k „ãistotû, hygienické úpravû sv˘ch obydlí", mnohdy se v‰ak v zatuchlém malomûstském prostfiedí setkával s nepochopením a nezdarem. Soustavnû si nejen doplÀoval vlastní lékafiské vzdûlání studiem zahraniãních ãasopisÛ, ale prahnul po kaÏdé praktické novince z oboru (pofiídil si kupfi. zubní vrtaãku na noÏní pohon). Aktivnû sám pÛsobil ve zdravovûdné organizaci Masarykovy ligy proti tuberkulóze a spolku ãsl. âerveného kfiíÏe. ZemánkÛv veskrze moderní postoj k Ïivotu dokládá kupfi. pfiedná‰ka „O pohfibívání ohnûm", kterou pronesl na pfielomu mûsícÛ bfiezna a dubna roku 1910. Zúãastnilo se jí na 102 posluchaãÛ (zpolovic muÏi, zpolovic Ïeny) a dle komentáfie v dobovém tisku: „mnoh˘ pfiedsudek odstranila a dobré pokrokové vûci byla prÛkopnicí" (Osvûta lidu XV, 1910, ã. 37 / 2. dubna/). Propagace kremací bylo pfiitom téma z pozice oficiálních kruhÛ, díky silnému mocenskému postavení katolické církve v Rakousko - Uhersku, velmi neÏádoucí a sv˘m zpÛsobem pion˘rské. Pfii rozluãkové fieãi se s ním v r. 1930 v pardubickém krematoriu jeho pfiátelé rozÏehnali slovy: „tûlesná Va‰e schránka nastupuje nyní cestu promûny, ale dílo Va‰e a duch Vá‰ bude nadále s námi“. Chud‰í pacienti ãasto vzpomínali na mnohou nezi‰tnou pomoc, jíÏ se jim od dr. Zemánka dostalo a „na jeho mûkké srdce ve zdánlivû tvrdé skofiápce“. Ve váleãn˘ch letech prosadil, Ïe byla ze sokolovny zfiízena vojenská nemocnice ( váleãn˘ lazaret), jiÏ ‰éfoval. Dobov˘ snímek z konce ledna roku 1916 jej zachycuje pfied pozadím architektury sokolovny ve spoleãnosti ‰esti zdravotních sester, kaplana a více neÏ padesáti léãen˘ch vojákÛ. Zemánkovou zásluhou byl také zadluÏené jednotû získán jako zdroj pfiíjmÛ biograf. Pováleãná léta znamenala zlom i v Zemánkovû osobním Ïivotû: roze‰el se se svou první Ïenou a v bfieznu 1917 se podruhé oÏenil s uãitelkou Dagmar Tomá‰ovou. Vznik samostatné republiky v roce 1918 „uvítal slovansk˘mi prapory, které sahaly z oken druhého patra jeho domu aÏ na chodník“. V tomtéÏ roce se také zaãal politicky angaÏovat, kdyÏ v Holicích zakládal Stranu národnû demokratickou. âásteãnû zasáhl i do sa-

ho purismu. Klasick˘m pfiíkladem velkomûstsky orientované praÏské prvorepublikové stavební kultury se stala jeho elegantní a tvarovû ãistá funkcionalistická budova spolku Mánes vystavûná v rozmezí let 1927 - 30 na vltavském bfiehu. Ve zralém vûku se soustfiedil i na úlohy monumentální a urbanistické povahy. Po celou dobu své aktivní dráhy byl velmi piln˘m ãinovníkem v fiadû v˘tvarn˘ch sdruÏení. âeln˘ znalec ãeské moderní architektury V. ·lapeta v souvislosti s Novotného tvorbou upozorÀuje, Ïe obvykle neb˘val jen architektem stavebního celku, ale „tvÛrcem, kter˘ pfii kaÏdé pfiíleÏitosti a s neobyãejnou dÛsledností dotáhl jednotu svého v˘tvarného zámûru do posledního detailu stavebního a umûleckofiemeslného provedení aÏ k návrhu nábytku a uÏitkového pfiedmûtu kaÏdodenní potfieby." (-PP-)

PA R K U S V. JANA: (Z)M I Z E N Í

MÍSTA

Území dne‰ního parku pfied ‰kolou BratrancÛ Veverkov˘ch bylo pÛvodnû od stfiedovûku hfibitovním okrskem ‰pitálního kostela sv. Jana Kfititele. Pern‰tejnsk˘ ‰pitál stával v místech dne‰ního Mc.Donaldu, dál smûrem na západ se aÏ do poloviny 19. století prostíraly polnosti. Pohfibívání bylo na hfibitovû ukonãeno v 80. letech 19. století, kdy byl úfiednû zru‰en. Nûkolik zachoval˘ch vyobrazení z bezprostfiednû následujících ãasÛ dokumentuje pfiírodní parkové prostfiedí s pomûrnû hustou vegetací, trochu pfiipomínající bujnou odlehlou zahradu. Do stavu hfibitova nebylo patrnû kromû zru‰ení hrobÛ zasahováno a místo zÛstávalo uzavfieno ve sv˘ch zdech. AÏ v roce 1910-11 byla na v˘chodním okraji postavena monumentální budova ‰koly,


která do situace ráznû zasáhla. Osovû symetrická neorenesanãní stavba palácového typu s nûkter˘mi aÏ gotizujícími detaily a zárodkem ãestného dvora pfied hlavním prÛãelím, uzavfien˘m boãními kfiídly, rozpfiaÏen˘mi v umûfiené vzdálenosti nad plochou b˘valého hfibitova, se celkovou váÏnou a robustní, pro svÛj sloh typickou hmotností nekompromisnû ujímá vÛdãí role v dosud poklidném prostfiedí malomûstského zákoutí. Stává se vûdomû dominantou, shlíÏející na okolí doslova spatra. B˘val˘ hfibitov se pomalu pfiizpÛsobuje. V desát˘ch letech dostává prostor úpravnûj‰í a zfietelnûj‰í rysy parkového uspofiádání, prosvûtluje se a je postupnû víc a víc organizován. O tom vypovídá dobov˘ snímek stfiední ãásti parku s obeliskem na prostranství pfied ‰kolou. Centrální obelisk, památník starosty V. Bubeníka, kter˘ byl úmyslnû postaven do cesty pfiímému prÛchodu parkem, byl klasick˘ útvar z masivní jemnozrné Ïuly, tvofien˘ tup˘m jehlanem, oddûlen˘m v˘raznou profilovanou fiímsou od ãtyfibokého hranolového soklu, postaveného na kamenn˘ch stupních a obklopeného litinov˘mi fietûzy, zavû‰en˘mi na osmi kamen˘ch patnících. Dnes nekompletní památník stojí v Bubeníkov˘ch sadech. Park mûl v té dobû jiÏ zfietelné rysy cílené mûstské parkové úpravy s patrn˘mi reminiscencemi pÛvodního urãení. Na jiÏním konci byl ve 30. letech 20. století park uzavfien ãistou a pro v˘stavbu ve mûstû té doby typickou architekturou domu âerveného kfiíÏe, dnes kina Jas, od architekta Karla ¤epy. V parku tak nadále bez problémÛ, protoÏe ve vzájemném respektu a bez tûsn˘ch optick˘ch a prostorov˘ch vazeb, koexistují tfii v˘razné stavby zcela odli‰n˘ch slohÛ a tvarosloví. Zdá se, Ïe stavební kapacita tohoto prostoru byla v˘stavbou Jasu nasycena. V padesát˘ch letech je na ústfiedním prostranství pfied ‰kolou instalován pro zmûnu pomník vynálezcÛ ruchadla bratrancÛ Veverkov˘ch, pÛvodnû stojící uprostfied dne‰ní hlavní kfiiÏovatky u Domu sluÏeb. Ulice 17. listopadu byla v té dobû tfiídou s dvojitou fiadou vzrostl˘ch stromÛ. Nové umístûní souso‰í, jehoÏ podstavec pfiesvûdãi-

mosprávy mûsta jako jeho první popfievratov˘ starosta, „nemûl v‰ak ‰Èastnou ruku“ a rezignoval je‰tû pfied uplynutím starostenského období. Na sklonku roku 1920 zjitfiila pozornost v˘chodoãeské vefiejnosti kauza, v jejímÏ rámci byl dr. Zemánek sesazen z pozice sokolského starosty. Silná opozice, vzniklá v jednotû masov˘m pfiílivem ãlenÛ po pfievratu v r. 1918, si vzala sice za záminku k tomuto kroku pravdiv˘ fakt, Ïe stavba sokolovny nebyla nikdy fiádnû vyúãtována a finanãnû podloÏena. Okolnost, Ïe dr. Zemánek disponoval po dobu její stavby s finanãním úvûrem, v‰ak úãelovû spojila s informací, Ïe si paralelnû se stavbou sokolovny nechal vystavût od stejného projektanta vlastní dÛm, pfiiãemÏ oba podniky provádûla tatáÏ stavitelská firma. De facto tak Zemánka, financujícího pfiitom z ryze soukrom˘ch prostfiedkÛ napfi. vlastní zpracování Novotného projektu na cel˘ sokolsk˘ areál, zámûrnû kfiivû obvinili z defraudace. B˘val˘ dlouholet˘ starosta se na vefiejné schÛzi ãlenÛ Jednoty, trvající aÏ do ãasn˘ch ranních hodin, dokázal nakonec vefiejnû obhájit, ale poté se znechucen intrikami a podl˘m jednáním uch˘lil z vefiejn˘ch angaÏmá do ústraní. Je‰tû po letech se ZemánkÛv pfiítel O. Pospí‰il cítil povinován ve sv˘ch vzpomínkách na své holické pÛsobení, sepsan˘ch v roce 1945, potvrdit, Ïe v tehdej‰í kauze „o nûjaké zpronevûfie a zneuÏití úvûru nebylo fieãi a opodstatnûní". Zemánkovy postoje vycházely z vûrouky sokolského hnutí. Místo národoveckého romanticky zabarveného náboje sokolské ideologie v‰ak preferoval a za nejdÛleÏitûj‰í my‰lenku celého hnutí vÏdy povaÏoval ideu demokratické rovnosti, humanistického bratrství a vÛ-

le k vzájemné spolupráci. Závist pospolu s provinciální omezeností a malostí zasadily této Zemánkovû vífie za jeho pobytu v Holicích nejednu tûÏkou ránu. Zemánkovo sociální cítûní se pfiíkladnû projevilo na sklonku dvacát˘ch let, kdy vlivem hospodáfiské krize zaãali holiãtí dûlníci, vesmûs ‰evci zamûstnaní v obuvnickém maloprÛmyslu, masivnû ztrácet práci. Zemánek vidûl v˘chodisko ze stále

STRANA

4

se zhor‰ující situace v moÏnosti pfiivést do mûsta jin˘ typ prÛmyslu. Chtûl dát sv˘m ãinem pfiíklad ostatním majetnûj‰ím holick˘m obãanÛm, zatíÏil proto svÛj dÛm na námûstí hypotékou a za takto získané peníze uvedl do provozu malou továrniãku Limba na zpracování dfievûn˘ch d˘h, z nichÏ se pak vyrábûly krabice na bonbóny a penály na pilníky. Vybavením továrny drah˘mi zahraniãními stroji a obchodní ztráty zpÛsobené nezodpovûdn˘m vedoucím v‰ak zpÛsobily, Ïe se finanãnû velmi vyãerpal. K tomu se v té dobû pfiidruÏily i váÏné zdravotní problémy: od roku 1928 trpûl Zemánek rakovinou hrtanu, ãímÏ byla vût‰ina jeho aktivit nadobro utlumena. Nemûl jiÏ dostatek energie zamezit tomu, aby jeho podnikatelsk˘ pokus neskonãil v roce 1930 naprost˘m krachem. Smysl pro ãestné jednání mu pfiesto velel neohlásit bankrot. MUDr. âenûk Zemánek umírá 3. fiíjna 1930. Jeho tûlesná schránka byla spálena v pardubickém krematoriu. Zpráva o jeho skonu se objevuje jak na stránkách regionálních periodik (V˘chod XIII, 1930, ã. 42 / 18. fiíjna /), tak v celonárodních sokolsk˘ch revuích (Jas IV, 1930, ã. 42).V mûstské holické kronice je jeho biografick˘ medailon zakonãen slovy: „ZÛstala zde po nûm paní se tfiemi nezaopatfien˘mi dûtmi v tûÏk˘ch starostech". Vysvûtlení je nasnadû: osifielá rodina byla totiÏ vystûhována z domu, jenÏ propadl do zástavy bance, která ho k urovnání své finanãní pohledávky na zaãátku 30. let prodala za sumu 90 tisíc p. Holickému. (Za majetnictví jeho rodiny do‰lo ve druhé polovinû 30. let k v˘raznému poru‰ení charakteru domu zru‰ením zv˘‰eného pfiízemí a upravením této partie na obchod s velk˘m v˘kladcem.) II. OkamÏik Zemánkova vstupu do holického prostfiedí ‰Èastnû souznûl s oÏivením my‰lenky, iniciované znamenit˘m úspûchem Ïupního sokolského sletu konaného v Holicích v roce 1889, na postavení vlastního tûlocviãného stánku. Stavbu sokolovny si mlad˘, vlastenecky zapálen˘, lékafi vytkl za svÛj osobní cíl a závazek. JiÏ rok po svém pfiíchodu do Holic inicioval vznik zvlá‰tní komise pro stavbu sokolovny. Konkrétnûj‰ích obrysÛ nabyla v‰ak celá akce aÏ koupí ãásti stavební plochy, záhy upravené jako hfii‰tû, severnû od chlapeck˘ch ‰kol v roce 1905. SloÏitá jednání s mûstem o darování sousedního obecního pozemku nakonec vyústila do úspû‰ného konce a tak Jednota mohla zaãít pom˘‰let na zadání zhotovení architektonického projektu. Prostfiednictvím praÏského umûleckého spolku „Mánes" byl pro vypracování plánÛ angaÏován architekt Otakar Novotn˘, „odborník na slovo vzat˘„, kter˘, jak informovala V˘roãní zpráva Jednoty za rok 1908, „daného úkolu zhostil se zpÛsobem pfiekvapujícím". V˘boru Jednoty byly plány pfiedloÏeny ke schválení dne 18. záfií 1908. Pro vût‰í názornost fie‰ení celého úkolu O. Novotn˘ vyrobil i plastick˘ sádrov˘ model, kter˘ byl poté prezentován na nûkolika umûleck˘ch v˘stavách, mimo jiné byl pfiedstaven v r. 1911 v ¤ímû. Na sa-

STRANA

5

mém poãátku mûsíce listopadu 1908 uspofiádala Jednota v˘stavku, na níÏ projekt vystavila konfrontaci s plány jin˘ch doposud v âechách vystavûn˘ch sokoloven. „Srovnání naplnilo nás hrdostí", komentoval poté tuto akci jednatel O. Pospí‰il. Architekt Novotn˘ pojal cel˘ zadan˘ úkol velmi velkoryse, kdyÏ pÛvodní plán fie‰il s ohledem nejen na budoucnost a potfiebu samotné Jednoty, ale rovnou celého mûsta. NavrÏen˘ rozlehl˘, sestfiíhanou zelení zídek Ïiv˘ch plotÛ sevfien˘, areál sestával z trojice budov - vlastní tûlocviãny, lidov˘ch lázní a pfiedná‰kového sálu - zpracovan˘ch v jednotném tvarosloví. Architektonická perspektiva názornû ukazuje fie‰ení celého projektu: lipovou alejí s hlavní cestou,vedoucí stfiedem trávníkov˘ch ploten s geometricky rozvrÏen˘mi okrasn˘mi kvûtinov˘mi poli, se pfiicházelo k nejmohutnûj‰í budovû pfiedná‰kového sálu s pfiev˘‰enou hmotou jevi‰tû. Z mnohoosé vstupní pfiedsínû této stavby vybíhala ãtvrtválcovû zaoblená prodlouÏená jevi‰tní stfiecha, s dvojicí nasazen˘ch svítidlov˘ch helmic s anténkami, prostupující do partie sedlové stfiechy nad hledi‰tûm. Interiér hledi‰tû s patrov˘m galeriov˘m ochozem osvûtlovalo z obou stran celkem 14 vysok˘ch pÛlkruhovû zakonãen˘ch oken s v˘raznou ústupkovou ‰paletou. PÛsobivost sálu, pomyslnû se do okolí otevírajícího nadpfiízemní terasou, vycházela nejen z pozoruhodného tvarování stfiechy, ale pfiedev‰ím z kombinace reÏného zdiva pfiízemí s hladce bíle omítnut˘mi souvisl˘mi plochami fasády. Hmotovou protiváhu k pfiedná‰kovému sálu pfiedstavovala tûlocviãna v podobû plochostropé obdélné sínû s pÛlkruhov˘m závûrem, kryté sedlovou (v partii segmentového zakonãení zvalbenou) stfiechou a s pfiedstaven˘m v˘razn˘m vûÏov˘m prvkem. Dostateãné prosvûtlení sálu mûlo b˘t zaji‰tûné z kaÏdé strany pûti vysok˘mi tabulkov˘mi okny s odstupÀovanou ‰paletou a ‰irok˘mi prosklen˘mi plochami oblouku závûru. Zajímav˘ hranolov˘ prvek vûÏe s prÛãelní fasádou zv˘raznûnou plastick˘mi obdéln˘mi v omítce vyveden˘mi rámci funkãnû vycházel jednoznaãnû z potfieby instalace (12 m vysok˘ch) ‰plhadel. Do pfiedsínû, kryté sedlovou stfiechou, s vestibulem, na nûjÏ se po levé stranû napojovala oválná kanceláfi v˘borovny, se vstupovalo trojos˘m sdruÏen˘m portálem s naznaãen˘mi ústupkov˘mi archivoltami. K v˘tvarné akcentaci prÛãelí tûlocviãny pfiispívala i mûkce zalomená linka z cihelného obkladu sledující obrys ‰títu budovy a ‰estice, na plo‰e fasády naznaãen˘ch, hrotit˘ch mûlk˘ch nik flankujících ze stran ‰plhadlovou vûÏ. Celou tûlocviãnou halu obíhala pfiízemní ãást s obsluÏn˘mi prostorami náfiaìovny, um˘váren, sprch a ‰aten. V místû zalomení pfiízemí do pÛlkruhu závûru se na hmotu tûlocviãny napojovala pfiízemní kolonáda, s ochozem vyzdvihnut˘m na ciheln˘ch sloupcích, vymezující plochu letního cviãi‰tû. V místû napojení boãních kfiídel podepíraly ochoz vyzdûné


masivní pilífie s plá‰tûm s dekorativním motivem slep˘ch arkádov˘ch obloukÛ. Kfiídla ochozu se zábradlím zakonãovaly kiosky bufetu. Cel˘ areál mûla v pÛvodním konceptu dotváfiet dal‰í sportovi‰tû: tenisov˘ kurt a fotbalové hfii‰tû s regulérními rozmûry. Spojovací krãek obou centrálních, hmotovû vyváÏen˘ch budov tvofiil - v Novotného pfiedstavû - objekt lázní, pfiístupn˘ z malého nádvofiíãka, piazzy, jejíÏ náleÏitû „slovansk˘" charakter byl manifestován dvojicí vysok˘ch lip. PfiestoÏe mûly b˘t lázeÀské cely té-

mûfi v˘hradnû konstruovány z betonu, jejich exteriér s reÏn˘m obkladem a uÏit˘mi tvary archaick˘ch obloukÛ témûfi revokoval stavby starofiímsk˘ch therm. V propagaãním letáku, vysvûtlujícím cel˘ projekt, Novotn˘ upozorÀoval na to, Ïe: „Vnûj‰ek tûlocviãny je zcela jednoduch˘ - jako vÛbec i ostatní stavby - ponûvadÏ poãítáno je se stromovím, které valnou ãást facad zakryje." Pfii pohledu na plán boãní fasády tûlocviãny se v‰ak lehce pfiesvûdãíme, Ïe budova byla v˘tvarnû pojednána tak, aby snadno obstála i v pfiípadû umístûní do volného, nezakrytého prostoru. V exteriéru stavby se její úãinek nekoncentruje jen v pÛsobivém efektu kontrastu svûtl˘ch a tmav˘ch ploch plá‰tû, ale i v zajímav˘ch detailech (ozdobné secesizující mfiíÏoví krytu okna v˘borovny, motiv kruhov˘ch terãíkÛ pfietínan˘ch jednoduch˘mi diagonálami u okének náfiaìovny). K rozãlenûní fasád jsou navíc pouÏity i stabilní prvky architektonické gramatiky (pilastry vzájemnû oddûlující okna). V bfieznu 1909 nechal v˘bor sokolské jednoty vytisknout leták, v nûmÏ informoval, Ïe Novotného projekt „fie‰en je umûlecky uvnitfi i vnû, uskuteãnûním jeho zároveÀ plníme úkol umûlecké v˘chovy, chtíce ukázati, jak umûní ve sluÏbách vefiejnosti vyuÏíti. Celkov˘ sloh budov prost˘ch fasád, vyÏaduje, vsazení budov v rámec slohového sadu. Jinak by buì ãásteãné nebo neúplné fie‰ení bylo násilím páchan˘m na celku." a znovu apeloval na obec ohlednû vûnování vhodného stavebního pozemku. Mûstské zastupitelstvo nakonec, snad pfiesvûdãené kvalitou Novotného projektu, opakovan˘m Ïádostem podlehlo, a tak mohl b˘t k Jednotou vlastnûné parcele pfiipojen i sousední pozemek, darovan˘ mûstem k datu 31.12.1909. Dne 7. fiíjna 1910 se v˘bor Jednoty hlasováním usnesl „pfiistoupiti ke stavbû tûlocviãny v dobû co nejbliÏ‰í, eventuelnû pfií‰tího jara." Z této pfiíãiny bylo u arch. Novotného urgováno urychlené dodání opraven˘ch definitivních

vû dokazuje, Ïe bylo zam˘‰leno jako pohledové ze v‰ech stran, nebylo nej‰Èastnûj‰í ani z hlediska námûtu, ani co se t˘ká jeho vlastní lokalizace v parku, a dodnes pÛsobí na svém místû ponûkud nepatfiiãnû, pfiestoÏe se tam uÏ dávno fiíká "...u bratrancÛ Veverkov˘ch." Podoba parku pak zÛstává prakticky beze zmûny do 60.let 20.století. V 70. letech byly provedeny nûkteré úpravy - jako by se pro onu dobu typické smûfiování k vzájemnému pfiipodobnûní v‰eho se v‰ím dotklo i starého hfibitova - byly vyasfaltovány ‰iroké cesty a prostranství a místy zbudovány typické zídkovité laviãky (nebo laviãkovité zídky) sídli‰tního zpÛsobu, které se v té dobû nevyhnuly snad Ïádnému místu ve mûstû, tfieba jen vzdálenû pfiipomínajícímu park. Zapoãat˘ dlouhodob˘ proces nenápadn˘ch plíÏiv˘ch zmûn by ‰el nejlépe charakterizovat slovem "vysychání", nebo "fiedûní" - pozvoln˘m tich˘m poklesem koncentrace pfiítaÏlivosti a intenzity místa. PfiestoÏe docházelo k optickému pustnutí parku, byl v nûm stále udrÏován trávník a nûkolik kvûtinov˘ch záhonÛ. Zadní parcely domÛ na ulici 17. listopadu i pozemek pfii poÏárním bazénku v jihozápadní ãásti prostoru, oddûlené od vlastního parku malebnou pÛvodní kamennou hfibitovní zdí se zazdûn˘mi náhrobky, tvofiily svou bujnou vegetací parku dlouhodobû neudrÏitelné, ale stylové zázemí a zelenou zá‰titu. Pro mûsto, které se mezitím okolo dávno roz‰ífiilo a zhoustlo a kterému vznikla v blízkém sousedství parku problémová "hlavní" dopravní kfiiÏovatka, pfiedstavoval park stále je‰tû oasu oddechu s relativnû kvalitním klimatem, malou enklávu zelenû uprostfied ru‰n˘ch mûstsk˘ch ãtvrtí, zachovávající si nezamûnitelnou atmosféru se stopou po klidu oné zahrady mrtv˘ch. Nebylo na ni ostatnû ani moÏné zapomenout, protoÏe pfii v˘kopech, provádûn˘ch tam ãas od ãasu pro inÏen˘rské sítû byly a do dnes jsou vyná‰eny v hojném mnoÏství pfied pfiekvapené oãi kolemjdoucích a k dispozici na hraní ‰kolním dûtem na povrch lidské kosti. Pfies nastoupenou tendenci k pustnutí ne‰lo stále zdaleka o zmûny, které by citlivá


a promy‰lená úprava nemohla zvrátit. BohuÏel v˘voj ‰el dál sv˘m smûrem, aÏ byl nakonec v 90. letech zavr‰en skokem. Park se stal ve mûstû moÏná nejpfiíkladnûj‰í obûtí nekontrolovaného stavebního zbujení mnoha vyuÏiteln˘ch soukrom˘ch pozemkÛ v centru mûsta, v tomto pfiípadû tím v‰ak bylo pfiímo ovlivnûno a postiÏeno i vefiejné prostranství parku. Zdá se, Ïe rozmysl a vûdomí urbanistického prostfiedí nebyl zde ani poslední sloÏkou tvÛrãího a rozhodovacího procesu. Podobné rychlené architektonické kultury zalily âeská mûsta témûfi jako likvidaãní zpûtná vlna, která ze bfiehu staletí rostlé architektonické tváfie mûst odnesla velkou ãást toho, co zbylo po dlouholetém pfiíbojovém vlnobití socialistické v˘stavby. Pfied tím se nabízelo nûkteré pojetí úpravy, v nûmÏ stabilní a nedotknutelné body byly neseny dfiíve zmínûn˘mi objekty a artefakty: kostelem sv. Jana Kfititele se zvonicí, zachoval˘m úsekem hfibitovní zdi (jak˘msi vodorovn˘m zlat˘m fiezem), monolitem ‰koly, a ukonãujícím objektem kina Jas - na tak mal˘ a specifick˘ prostor pomûrnû mnoho v˘razn˘ch "tíhov˘ch" bodÛ. Stalo se ale nûco jiného. Prvním a asi nejménû pochopiteln˘m krokem byla realizace pasáÏe z ulice 17. listopadu ke kostelu, jemuÏ novostavba pfiedstavila své ochablé vstupní prÛãelí, jak se fiíká, aÏ k nosu. K tomuto úãelu musel b˘t zbourán exponovan˘ úsek památkovû chránûné hfibitovní zdi. Z provedení stavby ãi‰í nouzovost, lacinost, povrchnost zpracování a úãelovost. Vznik chladného a vlhkého prÛchodu, krytého lehkou kovovou konstrukcí, pfiivítala a hojnû zaãala vyuÏívat snad alespoÀ skupina stál˘ch obyvatel bufetu U Rathousk˘ch, kter˘m se tak neãekanû otevfiela v˘hodná zkratka na záchod do parku ke kostelní zdi. My‰lenka prÛchodu jako nové komunikaãní spojky, umoÏÀující pû‰ímu vyhnout se trase okolo "kulatého rohu" po kraji pfietíÏené, exhalacemi vût‰inu dne zamofiené kfiiÏovatky, by sama o sobû byla jistû na místû.Unáhlená realizace spekulativního dobového obchodního nápadu byla v‰ak vÛãi tomuto místu bezohledná. Pfiesto to byl jen zaãátek, hlavní zásah mûl teprve následovat. Ne‰lo tentokrát o Ïád-

plánÛ, „jakoÏ i zhotovení plánÛ zadávacích". K pÛvodním plánÛm se vyjádfiila také komise â.O.S., která navrhla nûkteré zmûny vzhledem k technickému zlep‰ení projektu. Podle upraveného a po dohodû s arch.Novotn˘m pozmûnûného projektu vypracoval nakonec definitivní plánov˘ návrh holick˘ stavitel Václav Mandys. Navenek do‰lo k v˘raznému tvaroslovnému zjednodu‰ení budovy. ·plhadlová vûÏ s majákovou lucernou byla sníÏena a transformována do mohutnûj‰í hmoty pfiedsínû, vysunuté z tûla prodlouÏené tûlocviãné haly s pravoúhle rovn˘m zalomením závûru. âelní plochu pfiedsínû s prolomenou trojicí úzk˘ch vysok˘ch oken zavr‰oval neãlenûn˘ jednoduch˘ tvar trojúhelného ‰títu. Simplifikaci neu‰la ani vchodová pasáÏ budovy, kde byl ozdobnû ãlánkovan˘ trojportál nahrazen striktnû pravideln˘mi obdéln˘mi rámy vstupÛ. Celá stavba tak získala hutnû lapidární, témûfi spartánsk˘ charakter. Neomítané a nijak nezdobené reÏné plochy pfiedstavovaly manifest nahého v˘razu konstrukãní logiky stavby. Jedin˘m zmalebÀujícím prvkem zÛstala barevná kombinace ãerveného (do 2/3 v˘‰ky pfiízemní ãásti) a bílého lícového reÏného zdiva. Úpravy si vyÏádaly zv˘‰ení koneãného rozpoãtu aÏ na sumu 54 tisíc korun.V dubnu 1912 do‰lo k ustavení zvlá‰tního stavebního v˘boru ve (sloÏení â. Zemánek, J. Formánek, V.Mandys a O. Pospí‰il), kter˘ bûhem celkem 9 konan˘ch schÛzí provedl projednání definitivních úprav plánÛ a rozpoãtu. Prvotní projekt byl doplnûn o byt domovníka, Ïenské ‰atny, schodi‰tû a zvût‰ení parametrÛ sálu tak, aby v nûm bylo moÏno upravit jevi‰tû. S vykopávkami základÛ ke stavbû tûlocviãny se zaãalo 22. ãervence 1912, s vyzdívkami pak 8. srpna.Ve slavnostním proslovu pfii poloÏení základního kamene, probûhlém dne 15. srpna téhoÏ roku, dr. Zemánek „jadrnû nastínil v˘znam sokolství vÛbec a tûlocviãen jako podmínky zdárného v˘cviku tûla vÛbec." Kámen, do nûhoÏ byly v plecho-

STRANA 6

vé krabici vloÏeny pamûtní listiny zalité cementem, byl umístûn do zdi v˘borovny. Pfiímo symbolicky pfiitom na zúãastnûné pÛsobilo, Ïe kámen bratfii umisÈovali sami. „Lépe nemohla na‰e samostatnost b˘ti vyjádfiena," libovali si holiãtí sokolové. O. Pospí‰il se pokusil euforickou chvíli zachytit v básni nazvané „Ku dni 15. srpna 1915" a dedikované pfiímo Zemánkovi. StûÏejní okamÏik dne vyjádfiil takto: „Dnes svatou prací posvûcené na‰e dílo / svou první obûÈ hrouÏí v tmav˘ zemû klín, / co ideálem na‰im svat˘m od let bylo / dnes nehalí jiÏ nejistoty, obav stín." Otevfiení se sokolovna doãkala dne 3. srpna 1913. Rozpoãet provázející provádûcí plány v‰ak nûkolikrát stoupl a vedl k tûÏkému zadluÏení celé Jednoty, k jehoÏ vyrovnání do‰lo aÏ na konci dvacát˘ch let. Novotného návrh byl pozoruhodn˘ i z dal‰ího ohledu: pfiedstavoval totiÏ jakousi otevfienou polemiku s tradiãní architektonickou podobou budovan˘ch tûlocviãen. Téma sokolovny ãi tûlocviãného sálu nemûlo, jako prvek moderní obãanské municipální vybavenosti, vyÏadovan˘ zhruba aÏ od 60. let 19.století, pfiíli‰ dlouhou tradici. Stavitelé prvních sokoloven v âechách se tak mohli jako k inspiraãním zdrojÛm obrátit jen k ideovû ponûkud vzdálen˘m formám renesanãních ãi barokních míãoven slouÏících k ukojení kratochvíle feudálÛ a aristokratÛ. Z ‰iroké palety historizujících slohÛ nejvhodnûji splÀovala nároky nové stavební úlohy neorenesance, a to nejen pro svou poddajnou flexibilní mluvu, ale i z pfiíãin ideové povahy. Sokolské hnutí s ambicí spojit ve‰keré pokrokovû orientované sloÏky ãeské spoleãnosti tím zároveÀ manifestovalo ãásteãnou duchovní návaznost svého, skrytû politického, programu na antick˘ a renesanãní humanistick˘ odkaz. První praÏská tûlocviãna, vystavûná v roce 1863 podle o rok mlad‰ího projektu architekta I.V.Ullmanna, byla v˘pravnou mûstskou symetricky fie‰enou palácovou stavbou. Honosná fasáda s rustikovan˘m pfiízemím, rozvrhu patra dominujícími meziokenními polosloupy s hlavicemi, vrcholila dvojicí men‰ích postranních vûÏic a na stfie‰ní fiímse usazenou figurální sochafiskou alegorickou v˘zdobou. I tvaroslovnû bohaté pojednání interiérÛ s arkádovou chodbou, patrovou galerií a rozetkami zdoben˘mi litinov˘mi sloupy odpovídalo spí‰e vzne‰ené stavební úloze, neÏ potem prosycenému tûlocviãnému prostfiedí. Obdobnû vycházel z „latinské" architektonické tradice i dal‰í prototyp tûlocviãn˘ch budov: sokolovna v âeském Brodû ( 1884), v jejíÏ klasicizující stavbû se symetricky fie‰en˘mi vstupními rizality s trojúheln˘mi tympanony pfiední ãesk˘ architekt pozdního historismu - Jan Koula zhodnotil podnûty svého vídeÀského ‰kolení u architekta Th. Hansena, ãelného neorenesancisty stfiedoevropském prostoru. Ve snaze dodat architekturám sokoloven predikáty vzne‰enosti a dÛstojnosti si architekti pfii jejich komponování notnû vypomáhali v˘pÛjãkami z rejstfiíku forem, které podle ustálené hierarchie sta-

STRANA

7

vebních témat 19. století pfiináleÏely pouze zámkÛm, palácÛm a sakrálním stavbám, a ‰atili je do lÏiv˘ch historizujících kost˘mÛ. TvÛrci architektonické moderny se naopak snaÏili dodat sv˘m v˘tvorÛm, byÈ se jednalo o spoleãensky dÛleÏité stavby, vizáÏ pfiímo programovû právû opaãnou, a kvalitami stfiídmosti a civilnosti je tak pfiiblíÏit stavbám ryze utilitárním. Pfii pohledu na Novotného kreslenou perspektivu s pÛvodním návrhem zji‰Èujeme, Ïe tûlocviãna sv˘m hmotov˘m rozvrÏením a exteriérov˘m propracováním neodbytnû upomíná na tradici sakrálního stavitelství. V opro‰tûnû zrealizované podobû stavby se nûkteré z tûchto rysÛ je‰tû posílily tak, Ïe sokolovnu lze vskutku chápat jako pÛsobivou moderní repliku románsk˘ch bazilik. Jakoby se tu, vzdor svému mladému vûku, notnû zcestoval˘ architekt pokusil experimentálnû uloÏit do moderní stavební úlohy prostou kompozici hmot byzantsko - románské architektury italské a stfiedovûké architektury francouzské, zv˘raznûnou je‰tû expresívními materiálov˘mi kvalitami reÏného holandizujícího cihelného zdiva. Historik umûní Jaromír Peãírka, prozatím jedin˘ Novotného monografista, pfiipomíná, v této souvislosti zajímav˘, moment, jak se architekt nechal je‰tû pfied 1. svûtovou válkou portrétovat od malífie Vratislava Nechleby. „Mlad˘ architekt s úsmûvem na tváfii stojí tam (na hotovém portrétním obraze - pozn. P.P.) pfied mohutn˘m interieurem románského kostela jihofrancouzského. Toto pozadí vybral si architekt sám a malífii poslouÏil fotografií z nûmecké monografie o románském stavitelství ve Francii od J. Bauma, která tehdy první bohatû informovala o konstruktivních i dekorativních zázracích Francie pfiedgotické. V této volbû interieuru kostela St.Front v Perigueux, interieuru, kter˘ je nah˘m v˘razem velké my‰lenky konstruktivní a odkazem nesmírného technického umûní stavitelského fiímského, je zfiejm˘ úmysl, snad kus vlastního programu a rozhodnû pfiiznání se k oné architektufie moderní , která je nezdobná a konstruktivnû jasná." (Volné smûry 27, 1929 - 30, s. 194). Nemaje


k dispozici prozatím Ïádné materiály písemné povahy, které by na‰i interpretaci preciznûji podkládaly, nemÛÏeme fie‰it ani zajímavou otázku, zda byl my‰lenkov˘m tvÛrcem vnûj‰í podoby stavby sám projektant, ãi zda tato my‰lenka vze‰la z vzájemn˘ch Novotného diskusí s dr. Zemánkem. Transformace sakrální formy na profánní úlohu v‰ak rozhodnû nezÛstala ze strany stavebníka - sokolské jednoty - nepochopena. Profesor Franti‰ek Drtina vyjádfiil pfii pfiíleÏitosti slavnostního otevfiení sokolovny víru, Ïe bude holick˘m „svatyní tûla i du‰e", kde se budou shromaÏìovat „k posile a povznesení“ a nadûji, Ïe novostavba stane se „bohdá sídlem obãanské vyspûlosti, bratrské vespolnosti, demokratické druÏnosti, místem svûtového pokroku, ‰kolou ctnosti a ‰lechetnosti, lidskosti a vlastenectví". Otakar Pospí‰il dal své radosti prÛchod dokonce ve ver‰ích v ponûkud amatérském, ale pro smûr na‰eho v˘kladu nadmíru ilustrativním, básnickém dílku nazvaném: Jsme u cíle. První sloka básnû evokuje sakrální konotace tak prvoplánovû, Ïe nepotfiebuje Ïádn˘ komentáfi: „Jsme u cíle. - Tam tuÏeb chrám se zvedá./ Jak oko vûfiící svÛj oltáfi hledá, /tak zboÏnû v‰ech nás hledy tam se toãí, / kde cíl je ná‰." V závûreãném odstavci básnû („Dvû barvy má ná‰ dÛm. Snad, bratfií, / to symbol, Ïe nám odkaz patfií, / jenÏ dán nám Havlíãkem, kdyÏ kdysi zpíval: / „Moje barva ãervená a bílá, moje heslo - poctivost a síla.") naopak zaostfiil pozornost na nenáhodnou symboliku dvoubarevného pojednání plá‰tû stavby. Propracovanûj‰í verzi v˘kladu, sv˘mi rétorick˘mi figurami nápadnû se pfiibliÏující náboÏenské agitaci, této dÛleÏité stránky estetiky budovy pfiedloÏil ve spisku „Dûtem k otevfiení sokolovny"(vydáno 13.7. 1913) Franti‰ek Pleva. Pí‰e: „...du‰e Va‰e v silném tûle aÈ je ãista jako polovina cihel bíl˘ch na Va‰í sokolovnû, ale ta du‰iãka Va‰e nejen aÈ je ãista, ale i zanícena opravdov˘m ohnûm pro v‰ecko dobré a krásné jako druhá polovina cihel barvy ãervené. Zbyteãnû jsme si svoji sokolovnu ãervenou a bílou nestavûli." Pfii posledním rozlouãení s dr. Zemánkem na pÛdû sokolovny byl ve smuteãní fieãi uãitele Fr. Pleskota nazván "stavitelem novodobého chrámu lidskosti". Odhlédneme-li od v dané slavnostní chvíli pochopitelné expresívní rétoriky textÛ, napadá nás pfii vûdomí, jak v˘sadní v˘znam mají tyto termíny i v dne‰ním laicizovaném jazyce, zda za uÏitím slov jako „svatynû", „oltáfi" ãi „chrám", nemohly stát ponûkud prozaiãtûj‰í pfiíãiny. Zkrátka snaha upozornit na nûco unikátního, vymykajícího se z oblasti v‰ední reality. S hlub‰ími pfiístupy k tûmto pojmÛm se naopak shledáváme v dekadentní a symbolistické ãeské literatufie pfielomu století. V proslulé básni „Stavitelé chrámÛ" (1899) od Otakara Bfieziny, vystupují chrám a úãast na jeho stavbû - podle literárního vûdce O. Králíka - jako cosi, co má „posvûtit odsvûcenou zemi, vrátit lidskému úsilí vzne‰enost". Podobné pfiístupy lze nalézt i v dílech Julia Zeyera. Existuje ov‰em, z hlediska Novotného pfiípadné zámûrné ãi podvûdomé recepce motivÛ chrámové archi-

nou územní "tro‰kafiinu", protoÏe pro v˘stavbu nové poji‰Èovny IPB byla získána znaãná ãást b˘val˘ch zahrad a dvorÛ domÛ z ulice 17. listopadu.Vedlej‰ím dÛsledkem, kter˘ by bylo moÏné v pfiípadû odpovídajících následn˘ch krokÛ pfiijmout, bylo zbavení staré památkovû chránûné hfibitovní zdi její opticky ale i fakticky ohradní funkce. Zásadním dÛsledkem bylo razantní otevfiení prostoru v jeho jihozápadní ãásti, kde byla umístûna nová samozvaná dominanta - budova IPB. Struãné zhodnocení jejích architektonick˘ch kvalit je subjektivní, v tomto pfiípadû v‰ak neodolatelné. Seskupením a propletením mnoha tvarov˘ch prvkÛ a zmatením architektonick˘ch jazykÛ mÛÏe b˘t povaÏována za neuvûfiiteln˘ extrakt v‰eho a niãeho, ãesky marnost a prázdnota, maskovaná nabubfielou mnohomluvností, skoro jakoby zhmotnûl˘ pomník souãasn˘ch politick˘ch projevÛ. Konkrétnû fieãeno, se zdá, Ïe útvar stavby v sobû obsahuje prvky v rozpûtí od alpské venkovské architektury pfies leccos... aÏ po maskovan˘, tûÏko charakterizovateln˘, ale ze zmûti patrn˘ a rozpoznateln˘ vliv slohu socialistické v˘stavby 70. a 80. let, kter˘ pfievaÏuje. V‰e ve zbohatlickém pozlátku zaãátku 90. let. Slov by se dalo uvést mnohem víc, o jejich smyslu a platnosti by se v‰ak muselo v demokratickém státû asi hlasovat... Mal˘m, ale ozfiejmujícím pfiíkladem pfiístupu stavebníka a projektanta je suverénní pfiemístûní nejzachovalej‰ího a umûlecky nejcennûj‰ího torza hfibitovního pomníku, barokního zpodobení jakési busty lva, kter˘ desítky let ãekal ve stínu u zdi. Tento lev byl bez logiky a souvislostí podivn˘m zpÛsobem jako brouk napíchnut˘ na ‰pendlík instalován na nûkolika kamenn˘ch kvádrech mimo pÛvodní území hfibitova na druhé stranû zdi, proti hlavnímu vchodu do banky, a nebylo by divu, kdyby za nocí ru‰il spánek spoluobãanÛ zoufal˘m fievem ze stesku po domovû a star˘ch ãasech. Aã je to neuvûfiitelné, ve‰la se nakonec do parku je‰tû jedna stavba, prozatím poslední. Budova architektonick˘ch atelierÛ se tam vloudila jaksi zadem a uvelebila se pro zmûnu "skromû" za presbytáfiem


kostela. V takové pozici je i se sv˘m pomûrnû pfiirozen˘m a úsporn˘m tvaroslovím vetfielcem, pfiestoÏe si ji lze pfiedstavit jako volnû a hlavnû jinde existující objekt. Prosklená zrcadlící stûna je v‰ak sama o sobû uÏ dnes pfiíli‰ lacin˘m efektem, neÏ aby se za nûj dalo koupit oprávnûní a odÛvodnûní pfiítomnosti stavby v tûsné blízkosti staleté památky, zvlá‰È kdyÏ tohoto jevu uÏ intenzivnû vyuÏívá blízká budova âeské spofiitelny, ukonãující jiÏní uliãní frontu tfiídy Míru. Neménû nepfiízniv˘m dÛsledkem bylo absurdní umístûní budovy mimo dosah jakékoliv pojezdové komunikace, kterou tím pádem bylo potfieba na území parku vybudovat. Stavebníkovi tak bylo vstfiícnû umoÏnûno, splnit zdánlivû na první pohled nesplnitelnou podmínku územního rozhodnutí. Zdá se, Ïe tyto nekoordinované stavební aktivity v parku pfiispûly radikálnû a s koneãnou platností ke ztrátû moÏnosti udrÏení a obnovy nezamûnitelného mûstského prostoru, místa s v˘jimeãnou svûdeckou a urbanistickou hodnotou, jak˘ch v Pardubicích zÛstalo mimo historické jádro zachováno do dne‰ní doby velmi málo. Tato úvaha chtûla struãnû zhodnotit v˘voj takové malé, ale v˘razné ãásti mûsta z hlediska postupného a gradujícího ub˘vání pÛvodnû ãitelného a vysokého urbanistického a pfiírodnû - historického potenciálu místa, jehoÏ pamûÈ je v jistém v˘znamu slova i na‰í za hranice jednoho Ïivota roz-

tektury ve stavbû holické sokolovny, mnohem zajímavûj‰í a tûÏko nespolehlivé svûdectví o tom, jaké v˘znamy pfiikládal slovÛm „chrám" ãi „svatynû" sám jeho vlivn˘ uãitel Jan Kotûra. Ve vzpomínkové stati Pfiíklad (1926) zaznamenává F.X. ·alda dávn˘ rozhovor s Kotûrou o moÏnostech ãi nemoÏnostech netradiãnû pojatého chrámu: „Kotûra mínil: necítíme jiÏ absolutisticky; necítíme jiÏ náboÏensky; cítíme Ïivotnû a svûtsky relativnû... CoÏ není kaÏdá umûlecká budova chrám?" Cílevûdomé uÏití prvkÛ sakrální hmotové konfigurace mohlo mít svÛj dÛvod i ve zcela pochopitelné snaze zv˘raznit nové osvûtové stfiedisko v celkovém urbanistice mûsta, skrze srozumitelnû artikulovanou symboliku nov˘ „tûlocviãn˘ chrám" postavit jako zfietelnou napodobivou antitezi dosavadní dominantû mûsteãka - baroknímu kostelu sv. Martina. Vlivem stísnûn˘ch finanãních moÏností stavebníka v‰ak v realizaci vymizel je‰tû jeden v˘razn˘ aluzívní moment tohoto v˘chodiska - totiÏ hranolová vûÏ pÛvodního Novotného návrhu. Nezvykl˘ motiv její hmotové gradace zavr‰ením v podobû svítilnové lucerny sloÏené ze sklenûn˘ch pláství. PfiestoÏe hfimotností pfiipomínala spí‰e prosvûtlen˘ tambur, sv˘m tvarem dÛraznû asociovala lampu majáku. Posilovala tak industriální náfieãí celé stavby, dané jiÏ dostateãnû uÏitím nezdoben˘ch ciheln˘ch zdí, tedy staviva obvyklého pro utilitární inÏen˘rskou architekturu té doby. Na‰í interpretaci snad podporuje grafika, zdobící obálku almanachu vydaného ke slavnostnímu otevfiení sokolovny, na nûmÏ je vyobrazení celkové formace novostavby zredukováno na její obrysovou siluetu oblévanou pÛlkruhem zlatavého jasu, zatímco zbytek krajiny tone v ‰eru. Do tmy zpáteãnictví a reakcionáfiství si v‰ak pozvolna proráÏejí cestu klikatky paprskÛ - svûtlo osvûty. „TvÛj pomník, Sokolovna na‰e, bude i v pfií‰tích dobách majákem pravého sokolství i pokroku.", zakonãil ostatnû ZemánkÛv nekrolog na stránkách 11. ãísla Vûstníku sokolské Ïupy orlické v roce 1930 Jindfiich Richter. Je nutno ov‰em pfiipomenout, Ïe vynalézavé Novotného skloubení kompoziãních prvkÛ vypÛjãen˘ch z tradice chrámového stavitelství spolu s tvaroslovn˘m repertoárem uÏitkové architektury té doby nebylo ve v˘chodoãeském prostoru Ïádn˘m originálním novem. JiÏ dfiíve, v letech 1907 aÏ 1908, elegantnû pracoval s podobn˘m principem J. Kotûra v projektu na monumentální muzejní budovu v Hradci Králové (vystavûna v letech 1909 1912). V té dobû dr.

STRANA

8

Zemánek do Hradce: „studnice vody Ïivé" jak v˘chodoãeskou metropoli dle pozdûj‰ího svûdectví pr˘ s oblibou naz˘val velmi rád a ãasto zajíÏdûl. III. Pfiátelství utuÏené spoluprací pfii prom˘‰lení stavby sokolovny pfiivedlo Zemánka k tomu, Ïe si od O. Novotného nechal zpracovat i projekt na vlastní rodinn˘ dÛm. Za stavební parcelu si vybral

nepravideln˘, smûrem do zahrady se roz‰ifiující, lichobûÏníkov˘ pozemek v jihozápadním rohu hlavního holického námûstí, jehoÏ typickou zástavbu pfiedstavovaly aÏ do zaãátku 20. století jednopatrové domy s pozdnû barokními, ve vláãn˘ch kfiivkách tvarovan˘mi a pfiísnûj‰ími empírov˘mi ‰títy z konce 18. a zaãátku 19. století, stavûné na úzk˘ch parcelách. Dvoupatrov˘ neomítan˘ fiadov˘ dÛm kryt˘ sedlovou stfiechou byl vystavûn˘ v letech 1911 - 1912 v˘hradnû z bíl˘ch reÏn˘ch cihel. Dobové fotografie z desát˘ch aÏ dvacát˘ch let zachycují objekt v pÛvodním rozvrhu je‰tû s neporu‰en˘m parterem uliãní fasády. Na prÛjezd v pravé ãásti, do nûhoÏ se vcházelo dvojkfiídl˘mi vraty s pÛlkruhov˘m svûtlíkem, navazovala partie pfiízemí krátk˘m, do hmoty stavby vsazen˘m schodi‰tûm, vyznaãen˘m jen dvojicí pfied líc fasády postaven˘mi pilífikÛ se segmentov˘m zakonãením. Schodi‰tû do zv˘‰eného pfiízemí tvofiilo vstup do místnosti ãekárny, na níÏ dále navazovala prostora ordinace. Navenek se obû místnosti otevíraly trojdíln˘mi tabulkov˘mi okny s pÛlkruhov˘mi nástavci rozãlenûn˘mi segmentem a diagonálními pasy konstrukce. V matrici zdi se opakoval motiv, znám˘ jiÏ ze sokolovny, odstupÀovan˘ch ‰ambrán okenních rámÛ. Tentokrát pokraãovaly aÏ k úrovni chodníku, odkud vybíhaly vertikální cihelné pilastry ãlenící takto vymezenou podokenní plochu. Mezi obûma okny byl naznaãen slep˘ obdéln˘ vchod s ãtvercovou tabulkou s informacemi o lékafiské praxi. Reprezentativní plochu fasády 1. patra, jakéhosi piana nobile domu, rozãleÀuje celkem sedm vysok˘ch francouzsk˘ch oken ve spodní ãtvrtinû v˘‰ky s ozdobn˘mi mfiíÏov˘mi pfiedsádkami s terãíkov˘mi protínan˘mi prvky. NiÏ‰í podstfie‰ní patro se do námûstí otevírá ãtyfimi men‰ími okny, navzájem od sebe oddûlovan˘mi trojicemi a po kaÏdé ze stran jedním, z cihel vyskládan˘ch, dekorativních polosloupkÛ zapu‰tûn˘ch témûfi do líce fasády. Nad nimi vybíhá schÛdkovitû odstupnûn˘ masív korunní fiímsy. Bíle natfiené rámy oken, dvefií a kfiídla prÛjezdov˘ch vrat je‰tû umocÀují celkov˘ vzdu‰n˘, témûfi stfiedomofisky italizující (mediteránní) pocit z noblesní civilnosti celé architektury. Zadní tfiíosé prÛãelí domu obrácené do dvora vybíhalo v pravé ãásti krátk˘m

STRANA

9

kfiídlem, pfiikryt˘m valbovou stfiechou. Díky pÛlkruhovému balkónu s plnou, jen úzk˘mi obdéln˘mi prÛzory prolamovanou, cihlovou pfiedprsní vynesenému do úrovnû prvního patra na dvou kulat˘ch toskánsk˘ch sloupech, vyrÛstajících ze zv˘‰ené podesty, dostalo víceménû klasicistní akcent. Balkon byl pfiístupn˘ prosklen˘mi dvefimi s postranními okny z loÏnice, velké okno, chránûné pfied de‰tûm jeho podlahou, pfiivádûlo svûtlo do Zemánkovy pracovny. Na prÛjezd navazoval dvÛr s cihelnou dlaÏbou vyskládanou do pÛsobivé imitace parketov˘ch vzorcÛ, s hranolem hospodáfiského stavení se seníkov˘m patrem, odstupÀovanou fiímsou a plochou stfiechou. Stavení, zprvu vyuÏívané jako stáj, se poté, co si Zemánek pofiídil jako vÛbec první v Holicích automobil Laurin Klement, pfiemûnilo na garáÏ. V hloubi zahrady se za kruhovou nádrÏkou bazénu uprostfied stromové zelenû dodnes tyãí drobná prÛchozí, peripatetická altánová architektura s nízk˘m jehlancem stfiechy podpíran˘m z kaÏdé strany ãtvefiicí sloupÛ z bíl˘ch pohledov˘ch cihel. Funkãní dispozice domu je trojtraktová s pfiíãn˘m raménkem chodby a koridorem prÛjezdu. V prvním patfie se smûrem do námûstí otevíraly okny místnosti kuchynû (první dvû okna zprava) a spoleãenského pokoje, v druhém patfie dûtsk˘ a hostinsk˘ pokoj. Ti, kdo by seznámeni s utilitární jednoduchostí v˘razu sokolovny, obléknuté do nezdobiv˘ch jakoby dûlnick˘ch ‰atÛ, ãekali adekvátnû prosté fie‰ení a v˘bavu interiérov˘ch prostor domu budou nepochybnû pfiekvapeni dobov˘mi fotografick˘mi zábûry dokumentujícími tehdej‰í vzhled jednotliv˘ch místností. Pohled na sice kultivované, ale pfieci jen banální prostfiedí, pfiipomínající scénu tradiãního stfiedostavovského bydlení s konvenãním symetrick˘m rozmístûním nábytku, ponûkud nahlodává tezi o nav˘sost revoluãním charakteru ãeské architektonické moderny. Interiéry domu, podlehnuv‰í pfii své ve‰keré stfiídmosti secesní náladovosti a dekorativnosti, byly - pouÏijemeli slovního obratu O. Herbenové - jak˘msi epilogem kultury 19.století, kterou jejich designér tak vá‰nivû odmítal. Peãlivû kreslené Novotného skici s komentáfii, specifikujícími uÏité materiály, pfiiná‰í podrobné informace o vzájemnû odli‰ném v˘tvarném charakteru jednotliv˘ch místností. Ve vlastnoruãních pfiípiscích jsou navíc pfiesnû specifikovány uÏité dfievûné materiály, barevn˘ tón v˘malby stûn apod. Pfiízemní místnosti ãekárny („Pfiírodní dub. Polole‰tûn˘. Stûny bílé. Lustr z bílého kovu. Kamna americká.“) a ordinace („Stûny i strop bíl˘. Lustry z bílého kovu. Kamna americká.") spolu s kuchyní („Nábytek z mûkkého dfieva bíle natfieného. Stûny ‰edé.“) v patfie byly zafiízeny jednodu‰e, s preferencí vûcné funkãnosti. Prostory vlastní Zemánkovy pracovny v pfiízemí („Americk˘ ofiech le‰tûn˘, vnitfiky z bílého javoru. Potahy z pruhované látky fialové v cenû asi 40 K za 1 m. Kování bílé. Stûny zlatoÏluté, strop bíl˘. Záclony z batistu


vzorkovaného. Lustry z bílého kovu. Kamna bílá kachlová.") a velkého ob˘vacího pokoje byly, neztrácejíce ze zfietele moment reprezentativnosti, naopak pojednané s u‰lechtilou a noblesní okázalostí kontrastující s puritánsk˘m vzezfiením exteriéru domu. Zatímco pracovna s rozmûrn˘m pÛlkruhov˘m psacím stolem a skfiínûmi knihoven byla kultivovanû zafiízenou prostorou slouÏící k soustfiedûné práci, ãetbû a pfiem˘‰lení, roli skuteãného srdce domu, v nûmÏ se odehrával ve‰ker˘ spoleãensk˘ Ïivot jeho majitelÛ, hrál velk˘ ob˘vací pokoj v 1. patfie. Obdélnou místnost osvûtlovalo pût vysok˘ch oken otevírajících se do námûstí. VyplÀovala ji tvarovû bohatá a materiálovû vytfiíbená kolekce nábytku, která v ladné kombinaci s geometricky dekorativním rastrem v˘malby stûn a jednodu‰e rozvrÏen˘mi malovan˘mi rámci stropu, z nûhoÏ visela, bábovkové formy pfiipomínající, svítidla s ovûsky, vytváfiela kvalitu distingovaného neobiedermeieru a navozovala atmosféru pohodlí, intimity a bezpeãí. Úprava místnosti, podle typologie a rozvrÏení jednotliv˘ch nábytkov˘ch kusÛ (mimo jiné historizujícího klavírního kfiídla s dekorativnû soustruÏenou boãnicí a nohami) zámûrnû koncipované jako spoleãensk˘ salón, mûla podle Novotného zápisu vypadat takto: „Pfiírodní dub le‰tûn˘ a eben. Vnitfiky z ãernû mofiené hru‰ky, polole‰tûné. Potahy z pestré látky v ce-

nû asi 30 K za 1m. Kování bílé. Stûny malované drobn˘m vzorkem, základní barva sytû zelená, strop bíl˘ se zelen˘mi linkami. Záclony z bílého batistu. Lustry z bílého kovu. Kamna americká." NejpÛsobivûj‰í prvek mobiliáfie pfiedstavoval pfiíborník - kredenc se zabudovan˘m hodinov˘m ciferníkem dominující jednomu z postranních ãel pokoje. Mûkce oh˘bané linky konstrukce v˘pletu jeho barevnû prosklen˘ch vitrín nejsou prosty historizujících reminiscencí. Tvaroslovnû upomínají na vysok˘ standart anglického nábytkáfiského umûní 18.století, jmenovitû na kusy z dílny Th. Chippendalea ãi bratrÛ R. a J. AdamÛ. Novotného celoÏivotní sympatie k jednoduché tvarové vzne‰enosti empíru se zase promítly do chaise-longu, lehátka kopírujícího lapidárnost nábytkové produkce z období francouzského direktoria a napoleonské doby. Ptáme-li se po inspiraãních impulsech celkového v˘razu domu, budícím právem pozornost sv˘m neomítan˘m bûlav˘m plá‰tûm, seskládan˘m z pravidelnû a ãistû spárovaného reÏného pohledové-

‰ífienou pamûtí. ing. Slavomír Kudláãek

Z JEDNÁNÍ

V¯BORU MSP Na první schÛzi v˘boru MsP v fiijnu 1999 byli zvoleni funkcionáfii spolku. Pfiedsedou se opût stal Ing. V. Doubrava, místopfiedsedou M. Jirou‰ek, jednatelem Mgr. J. Tetfiev a pokladníkem PhDr. P. Vorel. V‰ichni byli zvoleni jednomyslnû. Byla konstatována potfieba zlep‰it a roz‰ífiit ãinnost spolku, zlep‰it informovanost vefiejnosti o spolku a potfieba získat nové ãleny, s tím, Ïe konkrétní návrhy budou pfiedneseny na pfií‰tí schÛzi v˘boru. Druhá schÛze probûhla v prosinci 1999. Mgr. Tetfiev rezigoval pro zaneprázdnûnost na funkci i ãlenství ve v˘boru. ãlenem v˘boru se tedy stal 1. náhradník Mgr. P. Panoch, kter˘ byl zároveÀ jednomyslnû zvolen jednatelem spolku. Byl pfiedloÏen a projednán materiál vypracovan˘ F. Václavíkem obsahující analízu souãasného stavu spolku a návrhy na jeho podobu v následujícím období. Z projednání vze‰ly tyto závûry: vydávání dvoumûsíãníku

Listy MsP (maketa 1. ãísla byla souãástí materiálu), vydání propagaãního plakátu a zhotovení prÛkazÛ ãlenÛ MsP. âleny redakãní rady ListÛ MsP byli zvoleni F. Václavík (‰éfredaktor), P. Panoch a B. ·eda. Na tfietí schÛzi bylo rozhodnuto poÏádat Magistrát mûsta Pardubic a Okresní úfiad o udûlení dotací na ãinnost MsP a na vydávání ListÛ MsP. Pfiedev‰ím z tohoto dÛvodu bylo dále rozhodnuto poÏádat o pfiidûlení IâO, o zfií-


zení úãtu MsP a o zhotovení razítek MsP. Byla zahájena pfiíprava Valné hromady s pfiedpokládan˘m termínem kvûten 2000. Nakonec bylo odhlasováno pfiijetí 15 nov˘ch ãlenÛ MsP. 3. 2. 2000 byly na 4. schÛzi v˘boru projednány a schváleny návrhy rozpoãtÛ MsP a ListÛ MsP na r. 2000 a znûní Ïádostí o dotace. Doporuãena byla realizace pfiedloÏeného návrhu propagaãních plakátÛ a pfiíprava propagaãních letákÛ men‰ího formátu. Byly stanoveny témata a termíny prvních pfiedná‰ek pofiádan˘ch MsP. Úãet MsP bude zfiízen u IPB s disposiãním právem pfiedsedy pokladníka a jednatele. 5. schÛze konaná 9. 3. 2000 byla bohuÏel pro neúãast pûti ãlenÛ neusná‰eníschopná. Pfiesto byly pfiedbûÏnû projednány následující záleÏitosti: zmûna zpÛsobu tisku, roz‰ífiení redakãní rady,roz‰ífiení rozsahu a zv˘‰ení rozpoãtu 2. ãísla ListÛ MsP, termín a program Valné hromady. V˘bor MsP pfiivítá jakékoli návrhy, dotazy, pfiipomínky, nebo jiné známky zájmu o existenci a ãinnost Muzej-ního spolku. Zasílejte je, nebo telefonujte na kontaktní adresy uvedené v tiráÏi tohoto ãísla. (-B·-)

Z KUNùTICKÉ H O R Y: V souãasné dobû, kdy je pfiipravena rekultivace zelenû vãetnû sadÛ na svazích Kunûtické Hory, v dobû, kdy byl pfiedstaviteli tfií mûst schválen plán podporující dal‰í turistick˘ rozvoj této lokality - vedením cyklistické stezky jejím okolím, projednávají Stavební úfiad a Státní stavební dohled dva pfiípady svévolného stavebního poãínání na jiÏním svahu Kunûtické hory, patfiící do katastru obce Ráby. Zfietelnû se jedná o poru‰ení pfiíslu‰n˘ch zákonÛ a vyhlá‰ek a rovnûÏ o precedentní nedodrÏení regulativu ochranného pásma této kulturní památky. Regulativu, kter˘ má zajistit, Ïe dominantou tfietihorní vyvfieliny zÛstane objekt hradu, bez dal‰ích konkurentÛ v podobû nevhodn˘ch typÛ novostaveb. Z lidského hlediska kolemjdoucího, ãi kolemjedoucího jde v tûchto pfiípadech o arogantní po‰kození jiÏní pohledové si-

ho zdiva, a ucelenou, vnitfinû sourodou koncepcí bytového zafiízení, nacházíme je pfiedev‰ím v rozpoznatelném vlivu vídeÀské moderny v ãele s pracemi architekta Josefa Hoffmana a umûleckofiemeslného sdruÏení Wiener Werkstatte. Civilní architektura Zemánkova domu v sobû snoubí kvality empírové pfiísnosti (nízké 2. patro ãlenûné dekorativními polosloupky), dÛstojné askeze soudobé industriální architektury a praktického komfortu. Oproti sofistikovanû stfiídm˘m stavbám svého uãitele Jana Kotûry charakterizuje Novotného holická díla vût‰í jemnost, uhlazenost a vybrou‰enost, tûÏící svÛj úãinek z pfiirozené krásy struktury reÏného materiálu.V posledku pÛsobí témûfi dekorativnû. Ponûkud protestantsk˘ vzhled fasád obou budov, dávající tu‰it etické pozadí a postoj investora, ov‰em plnû konvenoval s moralizující estetikou ãesk˘ch modernistÛ z Kotûrova okruhu. Navenek tak byla explicitnû vyjádfiena velká dobová snaha o reformu architektury zaloÏená na vz˘vání pravdivosti její prostorové a konstruktivní podstaty. Novotného holické angaÏmá, iniciované osvícen˘m lékafiem dr. âeÀkem Zemánkem, bylo souãástí ‰iroké oãistné kÛry, jíÏ procházela progresivnû zamûfiená ãást ãeské architektury pfied 1. svûtovou válkou. Sv˘m zpÛsobem i jakousi misí z praÏského centra snaÏící se o pfii-

STRANA

10

blíÏení nové purizující estetiky ãeské venkovské vefiejnosti a její seznámení s aktuálními umûleck˘mi i my‰lenkov˘mi trendy. V tomto smyslu se jednalo o misi podafienou, dr. Zemánek opravdu - jak bylo vyfiãeno v jiÏ vzpomenuté rozluãkové fieãi pfied katafalkem s jeho rakví vystaveném v sokolovnû - „do Holic praÏskému vûtru okna otevfiel ". Ze stylového hlediska pfiedstavují sokolovna i ZemánkÛv dÛm zajímavou syntézu rafinovanû pfietlumoãené domácí kotûrovské tradice s elegancí vídeÀského dekorativismu a smûru drsnûj‰í holandské cihelné secese pfiedstavované architektem Henrikem P. Berlagem. SvûÏí, byÈ dÛstojnou grácií naplnûná díla patfií do mnoÏiny staveb z pfielomu prvního a druhého desetiletí 20. století, patfiících k „základním pilífiÛm racionalistického smûru ãeské moderní architektury" (V. ·lapeta). Pavel Panoch (autor je historikem umûní) Pozn. Vzhledem k charakteru LMS se red. rada rozhodla nezatûÏovat tento text podrobn˘m poznámkov˘m materiálem. UpozorÀujeme proto jen, Ïe v‰echny citace pochází z písemn˘ch ti‰tûn˘ch ãi strojopisn˘ch materiálÛ. Inspirativním momentem k sémantickému v˘kladu budovy sokolovny se mi stala umûnovûdná studie Rostislava ·váchy o hradeckém Kotûrovu muzeu, oti‰tûná v ãasopise Umûní v roce 1986. Impulsem k napsání této drobné studie bylo setkání s dcerou a synem dr. â. Zemánka paní Blankou Jak‰lovou a panem Jifiím Zemánkem. Bez jejich vlídného pfiijetí, pfiátelsk˘ch rad a informací, vãetnû laskavého zapÛjãení obrazov˘ch, písemn˘ch a plánov˘ch materiálÛ by nemohl tento ãlánek vzniknout. Dovoluji si jim proto vyjádfiit touto cestou svou vdûãnost a dík.

HYPOTETICKÁ HMOTOVÁ REKONSTRUKCE ZÁMKU V PARDUBICÍCH OKOLO ROKU 1500 Rekonstrukce pardubického zámku se blíÏí k závûru. O to více je s podivem, jak málo pozornosti vûnovala dosud odborná literatura stavebnímu v˘voji této bezesporu jedné z nejv˘znamnûj‰ích staveb pozdní gotiky a pfiedev‰ím renesance v âechách. Star‰í práce (Sedláãek, Sakafi ) se vûnují hlavnû majitelÛm nebo popfiípadû interpretaci nemnoh˘ch archivních popisÛ, pocházejících v‰ak zpravidla aÏ ze 17. století. Periodizací v˘stavby zámku se podrobnûji zab˘vala H. Kadefiávková, av‰ak pouze na základû rozboru kamenick˘ch ãlánkÛ. První struãnou anal˘zu fází v˘voje, vãetnû schematického grafického vyhodnocení, provedla aÏ D. Menclová v 2. díle âesk˘ch hradÛ. Zevrubn˘ grafick˘ rozbor pfiinesl pasport SHP M. Vilímkové a D. Líbala, kter˘ se v‰ak v textové ãásti nezab˘vá podrobnûji stavební historií objektu. Naposledy se problémem zab˘val F. ·ebek a kol. v Dûjinách Pardubic. Mnoho závaÏn˘ch objevÛ z prÛbûhu rekonstrukce nebylo dosud publikováno. Dne‰ní podobu aÏ na drobné pozdûj‰í úpravy dostal zámek vlastnû jiÏ v 2. polovinû 16. století, jak je to patrné z veduty Willenbergovy a Vischerovy. NeÏ v‰ak této podoby dosáhl, pro‰el mnoha pfiestavbami, které v˘znamnû mûnily jeho vzhled. Nejv˘znamnûj‰í z tûchto pfiestaveb probûhly patrnû kolem poloviny 15. století za MrzákÛ z Miletínka a dále v nûkolika fázích v desetiletích na pfielomu 15. a 16. století za Viléma z Pern‰tejna.

Právû úvaze o podobû zámku uprostfied tûchto pfiestaveb, v roce 1500, je vûnován tento ãlánek. Jeho cílem není problematiku vyãerpat, nebo dokonce uzavfiít, ale stát se podnûtem k dal‰í diskusi, která by zohlednila nálezy jak archeologické, tak stavebnû-historické, shromáÏdûné v prÛbûhu rekonstrukce. ProtoÏe neexistuje Ïádné dobové zobrazení zámku, ani Ïádn˘ archivní popis, nebo alespoÀ zmínka, vychází rekonstrukce pfiedev‰ím z konstrukcí zachovan˘ch ve stavbû samé. Nezachované, ale pfiedpokládané ãásti jsou rekonstruovány podle analogií znám˘ch z jin˘ch soudob˘ch lokalit. Míra hypotetiãnosti je tedy znaãná a je nutno poãítat s tím, Ïe s nov˘mi poznatky dojde k upfiesnûním. Podívejme se tedy, jak asi zámek tehdy vypadal. Po tfiech stranách mírnû obdélného nádvofií byly situovány jednopatrové budovy palácÛ. V severozápadním nároÏí byla situována hranolová pravdûpodobnû ãtyfietáÏová vûÏ. Na severní a jiÏní stranû pfiiléhaly k nádvofií dva obdélné, hmotovû si odpovídající paláce. K tfiem vnûj‰ím nároÏím tûchto palácÛ byly pfiipojeny hranolové nakoso postavené vûÏice s pln˘m pfiízemím. U vnûj‰ího líce v˘chodní spojovací hradby se nacházela star‰í hranolová vûÏ a novû postavená kaple, jejíÏ kubická hmota odpovídala ‰ífice pÛvodního parkánu. Takto vymezen˘ objekt byl obklopen témûfi pravoúhl˘m parkánem, v jehoÏ nároÏích se nacházely ãtyfii válcové

STRANA

11

jednopatrové ba‰ty. Pfied parkánem byl je‰tû vodní pfiíkop a patrnû je‰tû drobn˘ val. Na severní stranû bylo pravdûpodobnû men‰í pfiedhradí neznámé podoby. Západní palác je spolu s vûÏí nejstar‰í ãástí zámku. Vznikl asi v druhé polovinû 14. století. ÚroveÀ podlahy prvního patra byla v˘‰e neÏ dnes, jak dokládá dochované okenní ostûní v nádvorní stûnû. Patro bylo pfiístupné dfievûnou pavlaãí, pfiedchÛdkyní dne‰ní zdûné arkády. Palác mûl snad vysokou valbovou stfiechu. VûÏ byla podstatnû niÏ‰í neÏ dnes. Konãila patrnû u v˘razného zúÏení, pfiibliÏnû v polovinû dne‰ní v˘‰ky. Byla ukonãena ochozem moÏná vysazen˘m na krakorcích a vysokou dlátkovou stfiechou. Z v˘chodu byl k vûÏi pfiiloÏen pfiístavek vfietenového schodi‰tû Severní palác , stejnû jako protilehl˘ jiÏní, byl pravdûpodobnû zaloÏen jiÏ po polovinû 15. století, jejich dostavba se ale moÏná protáhla aÏ do poãátku vlády Viléma z Pern‰tejna. K severnímu prÛãelí se právû v této dobû pfiistavoval nov˘ vstupní rizalit s padacím mostem k pfiedhradí. Pfiízemí obsahovalo kromû prÛjezdu dva sály s Ïebrov˘mi klenbami na stfiední sloup. V patfie byly dva sály s malovan˘mi záklopov˘mi stropy, ty v‰ak byly dokonãeny aÏ kolem r. 1520. O nûco pozdûj‰í je také úprava nároÏní dvoupatrové vûÏice s honosn˘m vyhlídkov˘m altánem a znám˘m nápisem. Je moÏné, Ïe palác byl zv˘‰en o hrázdûné obranné patro nebo polopatro (není zakresleno). Stfiecha byla opût vysoká valbová. Na obou vnûj‰ích nároÏích jiÏního paláce stály vûÏice, pfiistavûné k paláci snad aÏ za Viléma z Pern‰tejna. V˘chodní pozdûji takfika zcela zanikla. Pfiízemí vûÏic bylo plné, v patfie se nacházely prostory. VûÏice mûly velmi pravdûpodobnû je‰tû dal‰í vysazené hrázdûné patro, moÏná s nároÏními vûÏiãkami. Tato úprava umoÏÀovala ostfielovat prostor parkánu kfiíÏovou palbou. Podobné patro mohl mít cel˘ palác (není zakresleno) V pfiízemí jiÏního paláce byly skladovací prostory. To zpÛsobilo, Ïe podlaha patra byla níÏe neÏ u ostatních palácÛ. V patfie byly opût dva velké plochostropé sály. Ze západního byl lomen˘ vstup do klenuté prostory ve vûÏici. Ve v˘chodním parkánu stála pÛvod-


nû jen vûÏová stavba, patrnû jiÏ ze 14. století. Tato vûÏ byla pozdûji zcela pohlcena v˘chodním kfiídlem a její pfiesnûj‰í podoba je neznámá. Spojovací hradba mezi severním a jiÏním palácem sahala do 1. patra palácÛ a mûla ochoz a parapetní zídku,asi s cimbufiím. V 90. letech 15. století zaãala v parkánu , moÏná na star‰ích základech, stavba kaple. Stavba se jistû protáhla aÏ do 16. století (zakreslena je jako dokonãená). Zvnûj‰ku je kaple obdélná, ale uvnitfi má polygonální závûr. V severním, v˘chodním a snad i v jiÏním prÛãelí mûla kaple po jednom velkém lomeném oknû, kolem nichÏ se zalamovala meziokenní fiímsa. Rekonstrukce pfiedpokládá dva stupÀovité ‰títy, které v‰ak nejsou doloÏeny, a sedlovou stfiechu. Parkánová hradba s ba‰tami vznikla pravdûpodobnû kolem poloviny 15. století. Hradba byla opatfiena buì jiÏ zastaral˘m cimbufiím, nebo hrázdûn˘mi kryt˘mi ochozy. Okrouhlé ba‰ty mûly patrnû dvû podlaÏí pro umístûní lehãích dûl a vysazené hrázdûné polopatro pro stfielce z ruãnic. Ba‰ty byly kryty vysok˘mi kuÏelov˘mi stfiechami moÏná s drobn˘mi víÏkami po stranách. PfiibliÏnû v takové podobû vstupoval pern‰tejnsk˘ zámek do 16. století, jako staveni‰tû uprostfied pfiestaveb a zmûn. Je‰tû za Ïivota Viléma z Pern‰tejna byla potom postavena dal‰í ãást v˘chodního kfiídla, arkáda s krytou chodbou na v˘chodní stranû nádvofií a za star˘m pfiíkopem byly navr‰eny nové valy, které obklopily i nové rozsáhlé pfiedhradí. Tak zámek pozbyl svou funkci obrannou a mohl b˘t nadále budován pouze jako pohodlné reprezentaãní sídlo. -B·-

Hypotetická hmotová rekonstrukce pardubického zámku kol. roku 1500

tuace - pro Kunûtickou Horu té nejzajímavûj‰í. JestliÏe má napfiíklad garáÏ navíc jedno patro s okny a dvefimi, tûÏko uÏ je garáÏí. JestliÏe domek na náfiadí v zahradní kolonii je téÏ jednopatrov˘, s témûfi bytov˘mi prostorami, tûÏko uÏ je zahradním domkem. Dost ‰patn˘ pfiíklad pro sousedy skromnû se krãící v mal˘ch boudách. Díky v‰ak za jejich respekt, jenÏ udrÏuje hrad jako dominantu na zeleném kopci, nikoli hrad vyrostl˘ z lesa pfierostl˘ch psích bud. Bude zajímavé sledovat, zda orgány státní správy dokáÏí vyuÏít sv˘ch kompetencí a ukáÏí, Ïe obecn˘ zájem o Kunûtickou Horu a podobné pfiípady vyÏadující jednoznaãn˘ postoj, mají pfiednost pfied zájmem jednotlivce. Vzhledem k mocn˘m pfiímluvám na úfiadech státní správy za jednoho ze stavebníkÛ jde rovnûÏ o provûrku morální. Akceptování souãasného stavu dodateãn˘m schválením (byÈ s nûjakou tou pokutou), by totiÏ nejenom pro ty, ktefií se v posledních letech snaÏí o zlep‰ení stavu Kunûtické Hory a jejího okolí, pfiedstavovalo imaginární nápis „marnost nad marnost", ãi pochybnosti o

smyslu snaÏení, (o smyslu zákonÛ a vyhlá‰ek, o smyslu nûkter˘ch státních orgánÛ). Milo‰ Jirou‰ek

P¤IJëTE NA HR A D ! 1. dubna zaãíná stejnû jako na vût‰inû památkov˘ch objektÛ nová náv‰tûvnická sezóna i na hradû Kunûtická Hora. Objekt bude otevfien v dubnu a v fiíjnu o sobotách, nedûlích a svátcích vÏdy od 9.00 do 16.00 hodin. Od kvûtna do konce záfií pak kaÏd˘ den mimo pondûlí od 9.00 do 17.00 hodin. Prohlídka hradu je moÏná individuelnû, nebo s prÛvodcem (v té je obsaÏena i prohlídka kaple sv. Katefiiny). Kromû prohlídky hradní architektury a v˘stupu na vûÏ je moÏné shlédnout archeologickou expozici z v˘zkumÛ provádûn˘ch v areálu hradu. Ta je instalovaná v palácovém sklepení a je aktuálnû doplÀována, dále interiéry Rytífiského sálu, v prvním patfie pak expozici parforsních honÛ a zajímavou v˘stavu historick˘ch pohlednic Kunûtické Hory. Na hradû je k dispozici obãerstvení a rovnûÏ bude moÏné si vyzkou‰et stfielbu z lukÛ a ku‰e. Správa hradu pfiipravuje fiadu doprovodn˘ch akcí. Nejvût‰í z nich - stfiedovûk˘ hrad faber - „Kunûtické kralování", které se uskuteãní 10.-11. ãervna získal letos díky mimofiádnû pfiíznivému hodnocení odborníkÛ minul˘ch roãníkÛ zá‰titu âeské komise pro UNESCO. V nûkterém z pfií‰tích ãísel vám pfiineseme informace o realizovan˘ch stavebních opravách v posledním období a jejich pfiedpokládaném pokraãování.

P ovûs t Smûjící se hlava Dfiív b˘valo zvykem dávat na vsi kvûtiny do oken. V b˘valé hospodû ve vesnici Lukovna u Sezemic, blízko Pardubic, je ov‰em dodnes jedno okno, kde kaÏdá kvûtina zajde. Okno je otoãeno k Labi. Povûst vypráví, Ïe kdysi tuto hospodu vlastnila jistá vdova s dvûma dcerami, mlad‰í z dcer byla nevlastní. Ta vdova posílala po veãerech dcery na pfiástky. Jednou veãer ‰la mlad‰í na pfiástvu na druh˘ konec vesnice, kdyÏ tu náhle jí ze tmy zastoupil cestu ãern˘ pán a fiekl: „Já jsem nov˘ tancmajstr na pardubickém zámku a ty bude‰ se mnou tancovat!“ Dívka se pokfiiÏovala: „Ale já nemÛÏu tancovat, dokud nebudu mít napfied˘no!“ Tancmajstr Èuknul hÛlkou, a hned má napfied˘no. - „Ale já nemÛÏu tancovat, dokud nebudu mít nové náu‰nice !“ Tancmajstr lusknul prsty, a hned mûla náu‰nice. - „Ale já nemÛÏu tancovat, dokud nebudu mít korále !“ A hned mûla korále. - „Ale já pofiád nemÛÏu tancovat, dokud nebudu mít nové boty

!“ A má nové boty. A tak si porouãela nové a nové vûci, aÏ bylo ráno a zakokrhal kohout. V tom pardubick˘ tancmajstr zakfiiãel: „Poãkej pfií‰tû!“ a zmizel. Dûvãe pfii‰lo domÛ ovû‰eno zlatem, a kdyÏ je uvidûla macecha, ptá se, kde to vzala. - „Ale potkala jsem tancmajstra z pardubického zámku, ten mnû to dal a fiíkal, Ïe zejtra mám pfiijít zas.“ ProtoÏe ale star‰í dceru mûla mnohem radûji, poslala matka druh˘ veãer na pfiástky jí. Jen vy‰la ze dvora, potkala star‰í dcera ãerného pána: „Já jsem tancmajstr ze zámku a ty bude‰ se mnou tancovat!“ Ani se nepokfiiÏovala, hned se ho chytla a protancovali vesnici tam a zase zpátky, a to uÏ zaãlo svítat. Dívka se ptá: „A co jsem si vytancovala já?“ Cizinec se usmál, utrhnul ji hlavu a postavil ji do okna hospody. KdyÏ se vdova probudila a vidûla v oknû hlavu dcery, jejíÏ obliãej se ‰klebil, fiekla „Andula toho jistû dostala mnohem víc, kdyÏ se tak smûje!“ (Z pfiipravované knihy A. Roleãka a H. Krejãího Pfiízraky Pardubicka)

An ot a c e FRANTI·EK CHUPÍK, âtyfii pozdnû stfiedovûká mûstská opevnûní na stfiední Moravû - Hranice na Moravû, Lipník nad Beãvou, Prostûjov a Pfierov, in: Stfiední Morava, kulturnûhistorická revue, ã. 8,9, 1999, Memoria Olomouc. âlánek je v˘tahem z autorovy diplomové práce na katedfie dûjin umûní FF UP v Olomouci z roku 1998. Práce monograficky zpracovává stavební v˘voj fortifikací zmínûn˘ch lokalit. Po struãném shrnutí star‰ího v˘voje se autor vûnuje analíze a popisu nejv˘znamûj‰í pozdnûgotické fáze z konce 15. století, kdy byly v‰echny ãtyfii lokality majetkem Pern‰tejnÛ. VyuÏívá hlavnû star‰ích popi-

sÛ a zobrazení, protoÏe dne‰ní zachování opevnûní je pouze fragmentální. Sleduje i postupn˘ zánik opevnûní. Fortifikace jsou charakterizovány jako pomûrnû tradiãní s hlavní hradbou, parkánem,zpravidla dovnitfi otevfien˘mi ba‰tami a valem za pfiíkopem. Val snad nûkde slouÏil k postavení dûl. Pfiínos práce je pfiedev‰ím v prvním podrobnûj‰ím rozboru opevnûní moravsk˘ch pern‰tejnsk˘ch mûst, která nejsou zpravidla ãesk˘m badatelÛm blíÏe známa. Je tak kvalitním podkladem pro potfiebnou ‰ir‰í komparaci ãeské a moravské pern‰tejnské stavební produkce. Slabinou ãlánku je skromná a nekvalitní obrazová pfiíloha. (-B·-)

O. NOVOTN¯ - NÁVRH NA SOKOLOVNU V HOLICÍCH

Milo‰ Jirou‰ek, kastelán

Z P¤Í·TÍHO âÍSLA :

M E Z I VÁ L E â N Á V ¯ T VA R N Á KULTURA V PA R D U B I C Í C H [ART D EC O, R ONDO K U B I Z M U S ATD . ] O D A U TO R Ò : I v o K fi e n a , P. Vá c l a v í k o v é , M . N e t u ‰ i l o vé, P. Pa n oc h a a d a l ‰ í c h .

â Í S L O 2 / 2 0 0 0 V Y · L O 1 5 . N E P R O D E J N ¯ P R O P A G A â N Í V Y D ÁVÁ M U Z E J N Í S P O L E K

3 . 2 0 0 0 J A K O M A T E R I Á L V P A R D U B I C Í C H

V¯CHODOâESKÉ MUZEUM PARDUBICE, ZÁMEK â. 2, 530 02 PARDUBICE, TEL: 040/518 121, FAX:040/516 061, REDAKâNÍ RADA: FRANTI·EK R. VÁCLAVÍK(-FRV-)(hlavní redaktor), PAVEL PANOCH (-PP-), BOHDAN ·EDA(-B·-), KONTAKTNÍ ADRESA : P. PANOCH, SAKA¤OVA 923, 530 03 PARDUBICE, TEL: 040/665 24 13 NEBO F. R. VÁCLAVÍK e-mail: [email protected]. Na tyto adresy zasílejte, prosím, Va‰e ohlasy, pfiíspûvky i Ïádosti o vstup do Muzejního spolku.

HOLICE SPOJENECTVÍ. NEP EHLÉDNùTE! pro nové. Lidé, ktefií nav tíví na e mûsto poprvé, fiíkají, PEâEË MUZEJNÍHO SPOLKU

Recommend Documents