Hodování v p?ítomnosti tvých nep?átel!

Hodování v p?ítomnosti tvých nep?átel! Published on World Challenge (https://worldchallenge.org)

Hodování v p?ítomnosti tvých nep?átel! David Wilkerson February 28, 2000 „Strojíš st?l p?ed obli?ejem mým naproti mým nep?átel?m, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich m?j naléváš, až oplývá“ (Žalm 23:5). Ze všech nádherných zaslíbení, které nám B?h ve 23. žalmu dává, je tento jeden z nejskv?lejších. P?emýšlej o tom, co se zde zavazuje pro nás ud?lat. ?íká, že pro nás p?ipraví st?l, na n?j rozprost?e nádherné jídlo, potom oblékne zást?ru ?íšníka a slouží nám hostinu. A to vše d?lá p?ed našimi nep?áteli. Nuže, víme, že když B?h ?ekne, že obstará, pak k ob?du nebude žádný oby?ejný pokrm. Slovo st?l v tomto verši znamená „rozprost?ít“. B?h nemluví jen o malém talí?i jídla. Mluví o ohromném rozprost?ení jídla – impozantní hostina. Rozestavuje p?ed námi ?adu za ?adou rozkošného nebeského pokrmu pro nás, abychom ochutnali a jedli. A u tohoto jídla je jen jeden host – ty. B?h ?iní tuto skv?lou práci p?íprav, obsluhování a podávání pro každého jednotlivce, který miluje Ježíše a nazývá se Jeho jménem. Mimoto, k nastolení atmosféry B?h prohlašuje, že tato hostina je ?as smíchu, radosti a zpívání. ?íká ti: „Jez, pij, raduj se a bu? š?astný.“ „Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život“ (Kazatel 10:19). Potom, když ob?dváš opulentní jídlo, B?h pomazává tvou hlavu olejem veselí. „Pomazuješ olejem hlavy mé“ (Žalm 23:5). „Protož pomazal t?, Bože, B?h tv?j olejem veselé nad ú?astníky tvé“ (Žalm 45:8). Zatímco B?h p?ipravuje a podává tvou hostinu, zp?sobí, že tví nep?átelé sedí na zevn?jším okraji scény a p?ihlížejí všemu rozprost?enému. Vidí, že B?h sám prostírá tv?j st?l jídlem, doprovází t? k sedadlu a slouží ti. Potom p?ihlížejí, jak napl?uješ svou duši skv?lou nebeskou stravou. ?íkám ti, žádná démonická síla, v?etn? samotného ?ábla, nikdy neporozumí tomuto druhu lásky, milosti a milosrdenství. Jak neuv??itelná scéna – dovedeš si ji p?edstavit? Tvoji nep?átelé jsou v šoku. Byli si jisti, že t? B?h za tvé selhání srazí dol?. P?ipravovali se, že si stoupnou nad tebou a budou se pást pohledem, jak padáš do zkázy. Le? nyní mají na?ízeno dívat se, jak hoduješ na pokrmu, kterým t? obsloužil B?h sám. Jsou p?inuceni sledovat, jak ti Pán slouží, krmí t? a pomazává t? olejem radosti a veselí. Ježíš nám ?ekl, že to Otec d?lá pro každé z Jeho d?tí: „Blaze t?m služebník?m, které pán p?i svém p?íchodu zastihne bdící. Amen, ?íkám vám, že se p?epáše, posadí je za st?l, p?istoupí a bude jim sloužit“ (Lukáš 12:37). Než budeme mluvit o Božím stole, musíme probrat, kdo jsou naši nep?átelé V biblických pojmech existují dva druhy nep?átel – druh démonický a druh lidský. Zde ve 23. žalmu poukazuje David na démonické nep?átele. Ty p?edstavují ?ábla a všechna jeho pekelná knížectví a mocnosti. Podle Ježíše: „Nep?ítel je ?ábel“ (Matouš 13:39). Když David mluví o silném nep?íteli v Žalmu 18, hovo?í o démonických hordách, které ho nenávidí, protože chodí pevn? s Bohem: „Vytrhl mne od nep?ítele mého silného, a od t?ch, kte?íž mne nenávid?li, a?koli siln?jší mne byli“ (Žalm 18:18). P?esto mnoho našich nep?átel není z pekla. Když nám Ježíš ?íká: „Milujte své nep?átele,“ jist? nemluví o ?áblovi a jeho hordách. Mluví o lidech v našem život?, kte?í se stali nástroji používanými ?áblem, abychom byli velmi neš?astní. Byl to David?v t?lesný nep?ítel, který zp?sobil, že volal: „Vytrhni mne z nep?átel mých, Hospodine, u tebe? se skrývám“ (Žalm 143:9). Možná máš jen pár lidských nep?átel, protože se pohybuješ v malém okruhu. Ale možná máš spousty nep?átel, protože sféra tvého vlivu je široká. V každém p?ípad?, jestli jsi p?iložil své srdce k následování Ježíše, staneš se d?vodem rozho??ení pro mnohé. A budeš p?ekážet jak nev??ícím, tak také t?lesným k?es?an?m. Navíc budeš opat?en zna?kou jako ter? pro ?ábla a jeho zlé duchy. Tv?j protivník žalobce t? bude napadat fyzicky a duchovn?. A ud?lá rozbroje mezi tvými lidskými nep?áteli. Page 1 of 5


V tomto smyslu se Pánova nadp?irozená hostina stává dokonce úžasn?jší – protože ob? nep?átelské t?ídy musí sed?t a p?ihlížet, jak ti B?h slouží. A v p?ípad? lidí navíc B?h tvé nep?átele zahanbí. Jeho slovo ?íká o spravedlivých: „Nep?átelé jeho v hanbu oblá?ím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho“ (Žalm 132:18). B?h zde v podstat? ?íká: „Tví t?lesní nep?átelé si mysleli, že jsi v koncích, ale nyní mohou jen zírat v úžasu, jak t? krmím a žehnám ti.“ Jak se zakousneš do skv?lého jídla p?ed tebou, B?h se skloní a zašeptá ti do ucha: „Nemusíš se bát žádného z t?chto nep?átel. Nemohou proti tob? nic ud?lat.“ „Nebo jsou proti tob? ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, a? ji dovésti nemohli“ (Žalm 21:12). Skute?n?, B?h ti dává všechny božské záruky. A nakonec m?žeš zpívat: „A tak vyvýšena bude hlava má nad nep?áteli mými, kte?íž mne obklí?ili; i budu ob?tovati v stánku jeho ob?ti plésání, prozp?vovati a chvály vzdávati budu Hospodinu“ (Žalm 27:6). B?h pro tebe rozprostírá tento st?l nejen v ?ase tvého vít?zství, ale speciáln? v ?ase tvého selhání Puritáni používají ?asto frázi „p?ekvapen h?íchem“. To odkazuje na takový ?as, kdy neo?ekáváš, že bys mohl h?ešit – ale náhle p?ijde nep?ítel jako povode? a ty jsi ztracen. N?co t? p?emohlo – starý chtí? nebo zvyk, o kterém sis myslel, žes nad ním zvít?zil – a nakonec selžeš. Rychle ?iníš pokání, jsi zarmoucený a lituješ svého h?íchu. Ale pak si zasedneš sám na sebe a p?evaluješ se ve vin? a zmatku. Myslíš si: „Jak jsem mohl dovolit, aby se to znovu stalo?“ A když se pokoušíš vstoupit do Boží p?ítomnosti, cítíš se hanebn? a trapn?. ?íkáš si: „Pot?ebuji n?jakou lh?tu od Boha, b?hem které to zkusím vy?ešit. Musím to pro N?ho dát do po?ádku. Musím Mu dokázat, že jsem nem?l v úmyslu to ud?lat.“ To je, když se tv?j žalobce ?ábel na tebe vrhá jako hladový lev. P?ináší do tvé mysli všechny biblické verše, které se vztahují k Boží nenávisti k h?íchu. P?ipomíná ti biblická varování p?ed h?íchem proti sv?tlu. Nechává t? vybavit si Boží nelibost, kterou m?l s t?mi, kdo padli ve Starém zákonu. Potom ti šeptá: „Podívej se, jak B?h odebral svého Ducha od všech ostatních, kte?í padli. A tys te? zh?ešil stejným zp?sobem. Zcela od tebe odebral svého Ducha. Jsi falešník a pokrytec – neuplat?uješ v praxi, co kážeš. A až se postavíš v soudný den, tvá vlastní slova t? odsoudí.“ Milovaný, ?ábel nikdy nezná výsledek jakéhokoliv selhání k?es?ana. Nikdy neví, jak budeš reagovat na sv?j poklesek, ani jak B?h bude reagovat na tv?j h?ích. Ve skute?nosti má Satan nejv?tší strach, že budeš utíkat p?ímo do Boží milosti a odpušt?ní. Proto d?lá nep?ítel ve své síle všechno, aby t? držel v neporozum?ní smluvních zaslíbení. Chce t? dostat zpátky pod zákon, kde t? bude odsuzovat tvé sv?domí. Chce, abys byl p?esv?d?en, že musíš zaplatit za své selhání. Chce, aby ses p?evaloval ve smutku a zármutku a pokoušel se získat zpátky Boží p?íze?. Ne – to B?h nikdy nezamýšlel pro kající srdce. Víš, práv? když si myslíš, že si zasloužíš Jeho hn?v a potrestání, B?h t? volá k hostin?. A jak se tvoji nep?átelé usadí, aby se dívali na tvé trápení pod soudem, B?h je p?ekvapí – a tebe – tím, že t? nakrmí ze svého stolu. Takto B?h jedná s Jeho kajícími d?tmi. Zde je p?íklad: P?edstavte si staršího v církvi – zbožný muž, který se denn? modlí, zkoumá Boží slovo, ctí svou manželku a je milujícím otcem. Jeho stará p?estoupení jsou všechna pod krví Ježíše. Jeho d?ív?jší prchlivost je poražena mocí Ducha svatého. A nyní se tento laskavý, starostlivý, ohleduplný muž pohybuje v Boží moudrosti. Ale jednoho dne proti n?mu p?ijde nep?ítel jako povode?. Muž m?l strašný den ve své práci, a když opustil svou kancelá?, je jeho mysl ztrápená. Zkouší se modlit b?hem jízdy autem dom? a p?emýšlí: „Pane, už bych cht?l být doma, lehnout si na gau? a d?kovat Ti, že den skon?il.“ Zatím doma m?la jeho manželka také špatný den. Nic se neda?ilo a d?ti byly zcela nezvladatelné. Te? napjat? o?ekává svého muže, až se vrátí dom? a vy?ídí si to s neukázn?nými d?tmi. Takže jakmile ztrápený manžel vejde do dve?í, jeho žena k n?mu hned vysko?í a vysype ze sebe všechny dnešní problémy. Ale je p?íliš zdrcený, aby to poslouchal – a tak jí ?ekne, že o tom nechce slyšet. To ji znechutí ješt? víc. Za?nou se hádat – náhle se protrhne hráz. Ihned k?i?í, nadávají si, zasahují navzájem svá slabá místa. Vym??ují si Page 2 of 5

Hodování v p?ítomnosti tvých nep?átel! Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) nep?íjemná slova s úmyslem ?ezat a zra?ovat. Pak z?ista jasna za?ne muž nadávat. Chrlí proud zlostných slov – v?etn? klení. Jeho žena zd?šen? ustoupí. ?íká: „Ó, což takhle mluví Boží muž se svou manželkou? Tohle je ?e? staršího v církvi, muže, o kterém si všichni myslí, jak je svatý? Co je to za p?etvá?ku?“ Ve vzteku se muž oto?í a vy?ítí se ze dve?í. Ale venku se celý t?ese a diví se, jeho duše je p?emožena studem a Boží lítostí. Za?ne vyk?ikovat: „Ó, Bože – odkud se to vzalo? Mé srdce musí být tak h?íšné. Všechnu svou nespokojenost jsem si vybil na své rodin?.“ I ten nejzbožn?jší k?es?an je p?ekvapen neo?ekávanou zdrcující situací jako tato. A n?kdy se nám to stane práv? po prožití velkého vít?zství. Chceme se schovat p?ed Bohem jako Adam. Domníváme se, že je na nás nahn?vaný a že Satan získal záchytný bod v našich životech. Potom ve svém zmatku upadneme do vyjeté koleje: „Nerozumím totiž tomu, co d?lám: nebo? nekonám to, co chci, ale d?lám to, co nenávidím“ (?íman?m 7:15). Náhle si myslíme: „Jak mohu jen uvažovat o služb? komukoliv, když jsem tolik h?íšný? Ó, Bože, jak dlouho bude trvat, než dostanu tuto špínu ze svých rukou a znovu okusím svatost?“ To je práv? ta chvíle, kdy nám Pán pokyne: „P?ij? na hostinu. Nepot?ebuješ se ani na chvíli vzdálit ode m?. Posa? se a ochutnej mé milosrdenství. Chci t? pohostit u svého stolu, v p?ítomnosti tvých nep?átel.“ Jaký je Boží postoj v??i Jeho d?tem, když jsou p?ekvapené h?íchem? Ježíš zodpovídá tuto otázku v podobenství o marnotratném synovi. Tento mladý muž, který odešel, byl p?emožen h?íchem, utratil všechny prost?edky na své žádosti. Skon?il vlastn? v otroctví, musel jíst potravu pro vep?e. A p?emýšlí: „Strašn? jsem zh?ešil, nikdy již nebudu p?ijat svým otcem jako d?ív. Jist? za to musím n?jak zaplatit.“ Strach bránil marnotratníkovi v návratu k jeho otci. A p?ece ve skute?nosti se na n?j jeho otec nikdy nehn?val. Tento zbožný muž si toužebn? p?ál návrat svého syna. Nakonec, když byl marnotratný syn v jám? beznad?je a poci?oval d?sledky svého selhání, p?emýšlel o hojnosti v dom? svého otce. A v zoufalství se vrátil dom?. Jaká byla reakce jeho otce? Vyb?hl p?ivítat svého syna – padl mu kolem krku a políbil ho, odpustil mu, na nic se ho neptal. Písmo nám ?íká: „Otec však ?ekl svým služebník?m: P?ineste to první roucho a oble?te ho a dejte mu prsten na ruku a obuv na nohy. A p?ive?te to tu?né tele a zabijte ho. Jezme a veselme se…“ (Lukáš 15:22–23). Zde, ve vlastních slovech Ježíše, vidíme postoj nebeského otce k Jeho d?tem: Okamžit? po našem selhání nám B?h p?edkládá hostinu a pomazává nás olejem veselí. Víš, B?h se dívá na tvé srdce – a práv? ve chvíli, kdy slyší, že naše srdce k?i?í po odpušt?ní, rozprostírá pro nás st?l. ?íká nám: „Neutíkej ode mne. Nep?evaluj se v ?áblov? prase?ím chlívku posloucháním jeho lží. Já t? miluji – tak poj? a pohle?, co jsem pro tebe p?ipravil.“ První požehnání, které najdeš na svém talí?i, je okamžité a bezpodmíne?né odpušt?ní. „Jestliže však budeme své h?íchy vyznávat, B?h je v?rný a spravedlivý, aby nám odpustil h?íchy a o?istil nás od veškeré nepravosti“ (1. Jan 1:9). Jakmile ?iníme up?ímné pokání, B?h celou záležitost našeho h?íchu ukon?í. Odvrhne všechna obvin?ní proti nám a zcela odhodí naše p?estoupení ze svého dohledu. Mimoto již víc nechce slyšet o našem h?íchu. V podstat? ?íká: „Já jsem s tím skon?il – te? s tím skon?i ty. Nic si proti tob? nedržím. Všechno jsem to poh?bil. Te? se raduj v mém spasení, milosti a milosrdenství. T?š se z toho všeho.“ Jak jsme jednou p?ijali Otcovo odpušt?ní, zve nás na hostinu ke každému chodu Jeho menu: milost, milosrdenství, laskavost, soucitnost, slitování, nezasloužená láska, pokoj, odpo?inek, radost, št?stí, ?erstvý pramen obnovy v Duchu svatém. Mluvme o zakoušení Boží slávy. Práv? když o?ekáváš soud a odplatu, B?h t? zve na hodování v Jeho milosti a milosrdenství. „Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechn?m, kte?íž t? vzývají“ (Žalm 85:5). „Pon?vadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší“ (verš 13). Vím, co to je takhle o?ekávat, jak na m? propukne Boží soud, když jsem selhal. ?íkám si: „Bude to útok na mé t?lo? ?eká trápení jedno z mých d?tí? Podlehne má žena op?t nemoci? Bože, kde na m? ude?íš pro to, co jsem ud?lal?“ Page 3 of 5


Ale náhle pro m? Pán rozprost?e velkou hostinu v p?ítomnosti mých nep?átel. Kdo jsou v tuto chvíli mí nep?átelé? Jsou to ?ábelští nep?átelé – strach, deprese, zmatek, vnit?ní boj, satanské lži. Proto ?iním okamžit? pokání a pevn? se chápu Božích smluvních zaslíbení. A p?ipomínám si: „Davide, nemusíš plakat, abys dokázal, že toho lituješ. Všechno, co pot?ebuješ ud?lat, je vyznat to, ?init pokání a stát na Otcov? slov?. Potom jít na hostinu a radovat se v p?ítomnosti tvých nep?átel.“ Tak usednu k Pánov? stolu a Ježíš mi slouží. Obnovuje mou duši tím, že m? krmí svým milosrdenstvím, odpušt?ním a n?žnou milující laskavostí. Potom m? p?ivádí k tichým vodám a ukazuje mi verš za veršem o své lásce. Cítím, jak se mé duše dotýká Boží milost. A slzy radosti odplavují pry? vinu, strach a úzkost. Jak probíhá toto neuv??itelné požehnání, mí nep?átelé jsou donuceni ne?inn? sed?t a p?ihlížet, naprosto poraženi. A nakonec je slyším, jak šeptají: „Nau?il se tajemství – d?v??uje Božím zaslíbením. Odst?hujme se.“ Zam??me se na hostinu v p?ítomnosti lidských nep?átel Zaslíbení v žalmu 23 zahrnuje oba druhy nep?átel, démonické i lidské. A B?h nás chce hostit dokonce p?ed našimi lidskými nep?áteli – lidmi, kte?í se stali nástroji Satana, aby nás sužoval. Vysv?tlím to na p?íkladu z dopisu, který naše služba obdržela. Milá k?es?anka píše o svých manželských problémech s nespaseným manželem. Tento muž se cítí odsouzen svatým životem své ženy. Poslední dobou k ní za?al být hrubý a nadávat jí. Nedávno p?išel manžel dom? opilý. V zu?ivosti ji p?itla?il ke zdi a je?el ji do obli?eje: „Ty Ježíš?v rozmare – jsi pomatená. Jsem unaven z tvého kázání. Nechci už slyšet ani slovo. Nejsi lepší než já.“ Pokra?oval dál a dál v ?ábelském jazyce pronášením nekone?ných obvin?ní proti ní. Pomalu vzr?stal v žen? vztek. Všechno v ní cht?lo reagovat na všechna ta slova, kterými ji manžel zamýšlel obžalovávat. Ale místo toho zav?ela o?i a potichu se modlila: „Duchu svatý, pomoz mi.“ Boží milost se na ní vylila – a ona byla napln?na nadp?irozeným pokojem. Jenom se n?žn? podívala na svého manžela a nic ne?íkala. Když vid?l, že nebude reagovat, pustil ji a zt?žka našlapuje usadil se p?ed televizí. Ona zatím d?lala potichu domácí práce s pokojem a radostí ve svém srdci. Hodovala u Pánova stolu – sytila se milostí, trp?livostí a nad?jí, kterou pro ni B?h rozprost?el. Možná ve své práci neustále prožíváš stresové situace. Asi t? zradili spolupracovníci, pomlouvají t? a lžou o tob? tvému šéfovi. Trávíš své dny v lítosti nad krutými zp?soby, kterými t? zranili. Drahý svatý, Ježíš t? volá na slavnost v p?ítomnosti tvých nep?átel. P?ipomíná ti, že i v té nejhorší situaci m?žeš utíkat k Božímu smluvnímu zaslíbení: „Žádná zbra? vyrobená proti mn? se nesetká se zdarem.“ Tv?j Otec pro tebe vždy rozprost?e st?l – a chce t? naplnit svou milostí a slitováním. Je možné minout Boží st?l pro nevíru Když Izrael vyšel z Egypta, minuli Židé všechny hostiny, které pro n? B?h p?ipravil. Víš, že po jejich osvobození jim B?h p?ikázal, aby každý rok dodržovali v zaslíbené zemi slavnost nekvašených chleb?. To znamená, že po šest dn? m?li jíst nekvašený chléb – a v sedmém dnu po?ádat hostinu. B?h rovn?ž plánoval n?kolik dalších hostin – nádherné ?asy, kdy se celý národ raduje v Bohu, užívá si Boží p?ítomnost a p?ijímá Jeho pomazání. Jejich stoly m?ly být obtíženy dobrými v?cmi – mlékem, medem, olejem, vinnými hrozny, obilím, masem. Jednou z t?chto oslav m?la být slavnost prvotin: „I veseliti se budeš ve všech dobrých v?cech, které by tob? dal Hospodin B?h tv?j, i domu tvému…“ (Deuteronomium 26:11). B?h tu ?íkal svému lidu: „Chci, aby ses radoval ze všeho, co jsem ti dal. Toto je ?as pro tebe, aby ses smál, zpíval a rozpomínal se.“ Také Mojžíš dal pokyn Izraelským starším, aby slavili Hod beránka. Tento svátek m?l být ur?en k vyu?ování jejich d?tí: „A vypravovati budeš synu svému v ten den, ?ka: Proto, což mi u?inil Hospodin, když jsem vycházel z Egypta“ (Exodus 13:8). Každý otec m?l ?íkat svému synovi: „Tento svátek je celý na oslavu našeho osvobození. Radujeme se, protože nás B?h osvobodil z Egypta.“

Page 4 of 5

Hodování v p?ítomnosti tvých nep?átel! Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) P?i každé slavnosti ?íkal B?h Izraeli: „Raduj se – bu? š?astný a zpívej.“ Všechny slavnosti byly zamýšlené jako uzdravující, osvobozující oslavy Boží smluvní milující laskavosti k jeho lidu. P?esto Písmo zaznamenává pouze jedinou slavnost konanou v poušti. Došlo k ní na první výro?í osvobození Izraele z Egypta. Poté byly všechny slavnosti o?ividn? zapomenuty. To nebylo to, co B?h zamýšlel pro sv?j lid. Jeho plán pro n? byl, aby se usadili v zaslíbené zemi, kde by m?li všechny druhy zdroj? k po?ádání hostin. Ale protože Izrael zh?ešil, z?stali na poušti. A jejich jediným zdrojem byla mana, kterou B?h sesílal z nebe, a malá ?ást obilí, které si s sebou p?inesli z Egypta. Dovedeš si p?edstavit, co si muselo myslet Izraelské dít? b?hem jedné slavnosti, kterou Izrael slavil? Žilo z many ráno, v poledne a ve?er po celý život. A te?, p?i po?ádání slavnosti vidí, že je podáváno více many. Tak se ptá svého otce: „Tati, co to oslavujeme?“ Jeho otec odpovídá: „To je slavnost nekvašených chleb?, synu. Oslavujeme naše osvobození z Egypta. To je ?as, kdy se radujeme ze svobody, kterou nám B?h dal.“ Chlapec je v rozpacích. Radovat se z vysvobození? Všechno, co kdy od svých rodi?? slyšel, bylo jen mumlání, st?žování si a nevíra. A p?i n?kolika p?íležitostech je vid?l, jak se p?ikradli do svého stanu, aby uctívali malé modly, které propašovali z Egypta. Tak se chlapec ptá svého otce: „Tomuhle ?íkáš osvobození? Z ?eho bychom se m?li radovat – z vyprahlé poušt?? Všechno, co jsme kdy zažili, je nudná jednotvárnost v?cí. Pro? musíme hodovat jen na v?tším množství této many? Pro? nejsme tam, kde jsou dobré v?ci?“ Je smutné, že Izrael stále selhával v zachovávání Pánových slavností. Písmo nám ?íká: „Vidíme tedy, že nemohli vejít kv?li nev??e“ (Žid?m 3:19). Jsem p?ekvapen, kolik teenager? vidí jen nevíru u starší generace, která sv?d?í o tom, že jsou vysvobozeni z h?íchu. Kolik d?tí v k?es?anských domovech ?íká: „Tati, mami – tohle nazýváte vysvobozením? Není žádná radost v naší rodin?. Náš d?m je plný v?avy a bojování. A všechno, co tu kdy slyším, je st?žování si a pomlouvání. Toto místo je jako poh?ební sí?.“ Není divu, že tolik teenager? neslouží Pánu. Jejich rodi?e stále bloumají po poušti. Nikdy nevstoupili do Božích smluvních zaslíbení. Nev?dí, co to znamená radovat se, protože nikdy nejdou na hostinu. Vedeš život duchovní stagnace? Jsi stále stahován dol? b?emeny – žiješ stále stejný den, vždy bojácný, nikdy se opravdov? neraduješ ze svého chození s Bohem? Mohu se t? zeptat – nejsi z toho všeho už unavený? Ne?ekl sis n?kdy: „Vím, že m? Ježíš spasil a že jsem byl zm?n?n. Tak pro? se neraduji na jeho hostin?? Kde je mé pomazání olejem veselí?“ Musíš ud?lat krok víry. Neza?ínej pochybovat o Božích zaslíbeních pro tebe. Pevn? je drž – a bu? naprosto p?esv?d?en, že co B?h zaslíbil, to je schopen také splnit. Duch svatý reaguje pouze na víru. Nereaguje na ?eky tvých slz nebo tvých slib? o polepšení. To m?že být ?ástí tvého pokání. Ale jen víra p?ináší Boží odpov??. Víra ho p?im?je k jednání, které p?inese Jeho dokonalou slávu do tvého života. Tak p?ijmi Otcovu lásku a odpušt?ní. Máš právo na hostinu – a žádný démon z pekla t? o ni nem?že okrást. V?? Božímu slovu pro tebe – a dovol Mu, aby t? posadil ke svému nebeskému stolu.

Download PDF [1] Links [1] http://sermons.worldchallenge.org/printpdf/2735/

Page 5 of 5

Hodování v p?ítomnosti tvých nep?átel!

Recommend Documents