ESKÁ ZEM D LSKÁ UNIVERZITA V PRAZE FAKULTA LESNICKÁ A ENVIRONMENTÁLNÍ
Hodnocení krajinného rázu oblasti Císa ský kámen na Liberecku DIPLOMOVÁ PRÁCE
Vedoucí diplomové práce:
Doc. Ing. Petr Skleni ka, CSc.
Diplomant:
Kamila Pr chová
Praha 2007
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Hodnocení krajinného rázu oblasti Císa ský kámen na Liberecku“ zpracovala samostatn
a
erpala
jen z t ch pramen , které uvádím v seznamu použité literatury.
V Liberci dne 18. dubna 2007
.................................................. podpis diplomanta
Pod kování D kuji Doc. Ing. Petru Skleni kovi, CSc. za zadání diplomové práce a za odbornou pomoc p i jejím vedení. Dále d kuji AOPK Liberec za poskytnutí biocenologických informací ke zpracování diplomové práce. V neposlední ad bych touto cestou cht la pod kovat Ing. Martinu Modrému, Ph.D. za pomoc p i vytvá ení mapových výstup k mé diplomové práci.
Abstract
Thesis topic is the preventive assessment of the landscape character of the „Císa ský kámen“ area located in the Liberec region. Theoretical part features a brief explanation of a term “landscape character“ and its definition in legislation as well as description of selected key periods in development of Czech cultural landscape character and examines the topic from the psychological, aesthetical and philosophical point of view. Practical part was based on the pilot study by Ivan Vorel called „Study of landscape character protection in selected nature reserves of the Plze region“, published in 2003. General description of the studied area is followed by the differentiation of the landscape to the zones and places where the landscape characteristics and values are identified. This analysis results in comprehensive evaluation of the „Císa ský kámen“ area, discussion of necessity and possibilities of its protection and proposal of recommendations for this area.
Keywords: landscape character, preventive assessment, Císa ský kámen, Rádlo, Milí e, Dobrá Voda, Lu ní potok
Abstrakt
Náplní diplomové práce je preventivní hodnocení krajinného rázu oblasti Císa ský kámen nacházející se na Liberecku. Teoretická ást práce je uvedena stru ným vysv tlením pojmu krajinný ráz a jeho zakotvením v legislativ . Následuje seznámení s vybranými d ležitými obdobími ve vývoji krajinného rázu eské kulturní krajiny a pohled na problematiku z hlediska psychologického, estetického a filosofického. Praktická ást práce byla zpracována na základ pilotní studie Ivana Vorla „Studie ochrany krajinného rázu na území vybraných p írodních park Plze ského kraje“ vytvo ené v roce 2003. Po obecné charakteristice území následuje prostorová a charakterová diferenciace krajinného celku na prostory a místa krajinného rázu, u kterých jsou identifikovány konkrétní rysy a hodnoty jednotlivých charakteristik krajinného rázu. Výsledkem této analýzy je celkové zhodnocení oblasti Císa ského kamene z hlediska krajinného rázu, diskuze nutnosti a možností jeho ochrany a stanovení konkrétních doporu ení pro tuto oblast.
Klí ová slova: krajinný ráz, preventivní hodnocení, Císa ský kámen, Rádlo, Milí e, Dobrá Voda, Lu ní potok
OBSAH 1. ÚVOD.....................................................................................................................................1 2. CÍLE PRÁCE........................................................................................................................4 3. LITERÁRNÍ REŠERŠE.......................................................................................................5 3.1. DEFINICE POJMU KRAJINNÝ RÁZ A LEGISLATIVA ............................................5 3.1.1. Zákon o ochran p írody a krajiny............................................................................5 3.1.2. Evropská úmluva o krajin .......................................................................................6 3.1.3. Pojem krajinný ráz ....................................................................................................8 3.2. KRAJINNÝ RÁZ, KULTURNÍ KRAJINA A LOV K.............................................12 3.2.1. Krajina ....................................................................................................................12 3.2.2. Významná období ve vývoji eské kulturní krajiny ...............................................14 3.2.3. Shrnutí kulturn – historických zm n postoj lov ka ke krajin ..........................22 3.3. KRAJINNÝ RÁZ A LIDSKÉ VNÍMÁNÍ.....................................................................24 3.3.1. Psychologické danosti lidského vnímání................................................................24 3.3.2. Genius loci ..............................................................................................................27 3.3.3. Vnímání krajiny a hodnocení estetických hodnot...................................................29 4. MATERIÁL A METODIKA.............................................................................................33 4.1. METODICKÉ PRINCIPY A POSTUP HODNOCENÍ ................................................33 4.2. MATERIÁLY................................................................................................................36 5. HODNOCENÍ KRAJINNÉHO RÁZU OBLASTI „CÍSA SKÝ KÁMEN“ ................39 5.1. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ...................................................................39 5.1.1. Úvod........................................................................................................................39 5.1.2. Geomorfologie ........................................................................................................39 5.1.3. Geologie..................................................................................................................40 5.1.4. Pedologie ................................................................................................................41 5.1.5. Hydrologie ..............................................................................................................41 5.1.6. Podnebí ...................................................................................................................41 5.1.7. Biocenologie ...........................................................................................................43 5.1.8. Ochrana p írody ......................................................................................................46 5.1.9. Osídlení...................................................................................................................50 5.1.10. Land-use, zem d lství a výroba............................................................................53 5.1.11. Doprava a komunikace .........................................................................................56 5.1.12. Kultura ..................................................................................................................57 5.1.13. Architektura ..........................................................................................................57 5.2. VYMEZENÍ OBLASTÍ A MÍST KRAJINNÉHO RÁZU ...........................................62 5.2.1. KRAJINNÝ PROSTOR „KP I-1 Severní svahy“..................................................62 5.2.2. KRAJINNÝ PROSTOR „KP I-2 Jižní svahy“ ......................................................63 5.3. MÍSTA KRAJIN. RÁZU, RYSY A HODNOTY CHARAKTERISTIK......................65 5.3.1. MÍSTO KR „I-1-a Lesní porosty“ .........................................................................66 5.3.2. MÍSTO KR „I-1-b Lu ní potok“ ...........................................................................67 5.3.3. MÍSTO KR „I-2-a Milí e“ .....................................................................................68 5.3.4. MÍSTO KR „I-2-b Rádlo – intravilán“ ..................................................................71 5.3.5. MÍSTA KR „I-2-c Rádlo – S extravilán“ a „I-2-d Rádlo – J extravilán“..............74 5.3.6. MÍSTO KR „I-2-e Dobrá Voda“ ...........................................................................77 6. VÝSLEDKY A DISKUZE .................................................................................................80 7. ZÁV R ................................................................................................................................84 8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...............................................................................85 9. P ÍLOHY
1. ÚVOD
Krajinný ráz a jeho ochrana je pojem, jenž je zakotven v eské legislativ již trnáct let, a to v zákon
NR . 114/1992 Sb., o ochran p írody a krajiny, v ust. §12 Ochrana
krajinného rázu a p írodní park: (1)
Krajinný ráz, kterým je zejména p írodní, kulturní a historická charakteristika ur itého místa i oblasti, je chrán n p ed inností snižující jeho estetickou a p írodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umis ování a povolování staveb, mohou být provád ny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvk , zvlášt chrán ných území, kulturních dominant krajiny, harmonické m ítko a vztahy v krajin .
(2)
K umis ování a povolování staveb, jakož i k jiným innostem, které by mohly snížit nebo zm nit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany p írody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu m že stanovit ministerstvo životního prost edí obecn závazným právním p edpisem.
(3)
K ochran krajinného rázu s významnými soust ed nými estetickými a p írodními hodnotami, který není zvlášt chrán n podle ásti t etí tohoto zákona, m že orgán ochrany p írody z ídit obecn závazným právním p edpisem p írodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zni ení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. K tomuto t žko legislativn uchopitelnému paragrafu užívajícímu nem itelná kritéria
a po dlouhou dobu nejednotn definované pojmy nebyla za dobu platnosti vydána vyhláška. V d sledku toho vzniklo z aktivit odborné ve ejnosti, orgán státní správy, výzkumných a univerzitních pracoviš
široké spektrum odborných názor , výklad
Již od poloviny 90. let se vyskytovaly snahy o usm rn ní názor
a p ístup .
a vytvo ení obecn
p ijímaných metodických postup . Za výsledek t chto snah je považován „Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, innosti nebo zm ny využití území na krajinný ráz“ kolektivu autor Vorla, Buká ka, Mat jky, Culka a Skleni ky, jenž byl vydán v roce 2004. Tato metodika vnesla sv tlo do tzv. aktuální ochrany krajinného rázu posuzující vliv zám ru, jako je nap . vliv navrhovaných staveb a technických za ízení, vliv inností, vliv využití území apod. na krajinný ráz daného území. 1
St edoevropská krajina je p írodním i kulturním fenoménem daným r znými zp soby využívání krajiny, jako je zem d lství podmi ující vznik kulturní stepi, rybníká ství, horské a podhorské pastevectví, hornictví apod. Na ad našich území nechceme chránit ani tak „p írodu“, ale specifický a dlouhodob stabilizovaný typ krajiny utvá ený n kolik staletí trvající interakcí lov ka a prost edí. Obecn
e eno, innost lov ka až do 19. století a n kde
až do 50. let 20. století krajinu spíše obohacovala, než ni ila ... „Hromadné vyst ízliv ní“ vedlo k dodnes živému postoji docílit bez ohledu na prost edí co nejvyšší životní úrovn . Životní styl, demografický a globaliza ní tlak a v neposlední ad i malý po et lidí v dnešní dob p ímo na krajin závislých vedlo a dodnes vede k nezájmu ásti populace o prost edí a k degradaci celých krajinných celk . Našt stí si v posledních letech celkovou ztrátu krajiny uv domuje stále více i „oby ejných“ lidí. Charakter krajiny, její p írodní, kulturní a estetické hodnoty se tak po trnácti letech snah o ochranu krajinného rázu v sou asné dob již stávají hodnotami, které jsou ve ejností v zásad p ijímány a do zna né míry respektovány. Do pole zájmu ochrany krajinného rázu se tak vedle aktuální ochrany dostala také ochrana preventivní, jejímž hlavním cílem je, obecn
e eno, regulovat nejr zn jší suburbaniza ní
tendence v krajin . Proces suburbanizace totiž p em uje krajinu v n co, co není ani m stem ani venkovem ani tradi ní krajinou, zkrátka krajinu degraduje. (Cílek, 2006) Dalším krokem k objasn ní po ínání orgán státní správy p i ochran krajinného rázu se tak stala novela zákona o ochran p írody a krajiny, která pov ila od 1. ledna 2003 kraje z izováním p írodních park , coby oblastí s významnými soust ed nými estetickými a p írodními hodnotami, a následnou pé í o n . V brzké dob bude také vydána „sesterská“ publikace metodiky aktuální ochrany krajinného rázu, jenž osv tlí doporu ovaný postup hodnocení také p i preventivní ochran krajinného rázu. Na záv r úvodu mé diplomové práce bych cht la pro zamyšlení zmínit slova bývalého prezidenta naší republiky pana Václava Havla, který, a koliv není odborníkem na problematiku krajinného rázu, je lov kem, který má „srdce a rozum na pravém míst “, a který dokázal velmi výstižn popsat, ve svém projevu ke státnímu svátku 28. íjna 2000, stav dnešní spole nosti a ruku v ruce s tím vlastn i podstatu nutnosti existence institutu ochrany krajinného rázu nejen v naší zemi. „P ede všemi - a tedy i p ed námi – je dnes jedno základní dilema: budeme ml ky p ihlížet sebevražednému samohybu této civilizace, anebo se staneme aktivními ú astníky pé e o celosv tové ve ejné statky, v etn toho nejcenn jšího, kterým je naše planeta a její biosféra, jejíž jsme sou ástí? Jen na nás p eci záleží, zda protneme unikátní kus eské kulturní krajiny dálnicí, anebo zda si dop ejeme, aby se dálnice doty né lokalit vyhnula a nep e ala tak tuto p irozenou sou ást naší
2
identity na staletí vejp l. Jen na nás záleží zda v naší republice n kdo bude i nebude dobývat ze zem zlato a uran tím, že ji napustí jedem a kyselinou, anebo zda to prost nedovolíme. Jen na nás záleží, zda si necháme zanešva it naše m sta a m ste ka banáln
univerzální
architekturou bez fantazie a nápadu, v níž tvere ní metr kancelá ské plochy má v tší hodnotu než krása celého m sta, anebo zda si dobrý a pro naši zemi p ízna ný vzhled našich sídel dokážeme uhlídat. Je a jen na nás záleží, zda budou tato sídla obkroužena rozsáhlými pásy sklad , supermarket , jakýchsi globálních hal, shopping-park a jejich p ilehlých ploch, tedy n ím, co zjevn pohrdá m stem i p írodou, anebo zda donutíme ty, kte í toto vše budují, aby dostali rozum a stav li – by s v tšími náklady – tam, kde jsou v m stské zástavb zbyte né mezery. Jen na nás prost je, zda odejmeme lidskému osídlení jeho p irozená lidská m ítka jako jednu z historických utvo ených komponent naší svébytnosti, dál tím rozrušíme pluralitní skladbu obhlédnutelných lidských spole enství, a p isp jeme tak nakonec jen k obecné deprivaci, k rozkv tu gang a kriminality, i zda se tomu všemu rozhodneme bránit. To vše, pokud se už d je, d je se s naším souhlasem a za naší aktivní asistence.
ili: tím, kdo
nejz eteln ji úto í na naší identitu, jsme p edevším my sami, my kte í bychom m li být naopak jejími strážci a ochránci.“
3
2. CÍLE PRÁCE
Novela zákona NR . 114/1992 Sb., o ochran p írody a krajiny pov ila od 1. ledna 2003 kraje z izováním p írodních park a následnou pé í o n . P írodní park, coby oblast s významnými soust ed nými estetickými a p írodními hodnotami, sice nemá z hlediska zákona povahu kategorie zvláš chrán ného území, ale v praxi je chápán jako p edstupe zvláštní ochrany, která se svým charakterem nemusí p íliš lišit od režimu ochrany jiných chrán ných území. Na krajích tedy je, na základ
hodnocení krajinného rázu území
navrhovaných jako p írodní park, stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zni ení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. Oblast Císa ský kámen na Liberecku byla v roce 2001 v Koncepci ochrany p írody na území m sta Liberce navržena na vyhlášení stejnojmenným p írodním parkem, a to jako jeden z hlavních úkol v dalším období s termínem do konce roku 2012. Na základ této skute nosti mi bylo na odd lení zem d lství a ochrany p írody Libereckého kraje nabídnuto, zpracovat pro tuto oblast hodnocení krajinného rázu v rámci diplomové práce. Cílem této práce je tedy zhodnotit krajinný ráz oblasti Císa ský kámen, a to na základ postupu uvedeného v pilotní studii Ivana Vorla „Studie ochrany krajinného rázu na území vybraných p írodních park
Plze ského kraje“ vytvo ené v roce 2003. Sou ástí analýzy
krajinného rázu bude obecná charakteristika území a dále prostorová a charakterová diferenciace krajinného celku na prostory a místa krajinného rázu, u kterých budou identifikovány konkrétní rysy a hodnoty jednotlivých charakteristik krajinného rázu. Výsledkem této analýzy bude celkové zhodnocení oblasti Císa ského kamene z hlediska krajinného rázu, diskuze nutnosti a možností jeho ochrany a stanovení konkrétních doporu ení pro tuto oblast.
4
3. LITERÁRNÍ REŠERŠE
3.1. DEFINICE POJMU KRAJINNÝ RÁZ A LEGISLATIVA
3.1.1. Zákon o ochran p írody a krajiny Hlavním a nejd ležit jším pramenem definujícím pojem krajinného rázu je v eské republice zákon
NR .114/1992 Sb., o ochran p írody a krajiny, v platném
zn ní (Dále již jen Zákon). V Zákon je krajinný ráz zmi ován v §12 Ochrana krajinného rázu a p írodní park v následujících odstavcích, které jsou st žejní pro veškeré innosti s krajinným rázem související, a tedy i pro tuto práci. (4) Krajinný ráz, kterým je zejména p írodní, kulturní a historická charakteristika ur itého místa
i oblasti, je chrán n p ed
inností snižující jeho estetickou
a p írodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umis ování a povolování staveb, mohou být provád ny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvk , zvlášt
chrán ných území, kulturních dominant krajiny,
harmonické m ítko a vztahy v krajin . (2) K umis ování a povolování staveb, jakož i k jiným innostem, které by mohly snížit nebo zm nit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany p írody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu m že stanovit ministerstvo životního prost edí obecn závazným právním p edpisem. (5) K ochran krajinného rázu s významnými soust ed nými estetickými a p írodními hodnotami, který není zvlášt chrán n podle ásti t etí tohoto zákona, m že orgán ochrany p írody z ídit obecn
závazným právním p edpisem p írodní park
a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zni ení, poškození nebo rušení stavu tohoto území.
5
Ochrana krajinného rázu se nep ekrývá s ochranou dle jiných
ástí Zákona,
s ochranou dle zákona . 20/1987 Sb. (památkový zákon) ani s ochranou dle zákona . 183/2006 Sb. (stavební zákon), protože podle Vorla (2003) „zohled uje hodnoty území pouze jako indikátory cennosti složek a prvk
krajiny a prvky spoluvytvá ející
estetické hodnoty, harmonické m ítko a vztahy v krajin .“
3.1.2. Evropská úmluva o krajin Dalším spisem, který se dotýká problematiky krajinného rázu, i když v n m není p ímo jmenován, je bezesporu Evropská úmluva o krajin . eská republika se podepsáním Evropské úmluvy o krajin dne 20. íjna 2000 ve Florencii spolu s dalšími lenskými státy Rady Evropy a signatá i této úmluvy zavázala uznávat a dodržovat principy dané touto úmluvou a rozvíjet innosti všech hospodá ských odv tví v souladu s nimi tak, aby se eská Republika p ibližovala a postupn dosáhla cíl v úmluv stanovených. Tato úmluva je z hlediska ochrany krajiny, a tedy i krajinného rázu dalším st žejním spisem, ze kterého orgány ochrany p írody a krajiny spolu s dalšími „dot enými“ orgány mohou vycházet a argumentovat svá rozhodování. Shledávám d ležitým vypsat alespo n které pasáže nasti ující obsah této úmluvy související s krajinným rázem. „ lenské státy Rady Evropy, signatá i této Úmluvy,... Starostliví o dosažení trvale udržitelného rozvoje, založeného na harmonické rovnováze mezi sociálními pot ebami, ekonomikou a životním prost edím; ... Zaznamenávajíce, že krajina se významným zp sobem t ší obecné pozornosti na úrovni kulturní, ekologické, environmentální a sociální, a že p edstavuje p íznivý zdroj ekonomické aktivity, jehož vhodná ochrana, pé e a vhodné uspo ádání mohou p isp t k vytvo ení pracovních p íležitostí; Uv domujíce si, že krajina p ispívá ke vzniku místních kultur, a že p edstavuje základní složku evropského kulturního a p írodního d dictví, p ispívající k rozvoji lidského bytí a k upevn ní evropské identity; Uznávajíce, že krajina je všude d ležitým prvkem kvality života obyvatelstva ... P ejíce si odpov d t na p ání ve ejnosti užívat kvalitní krajinu a hrát aktivní roli p i její prom n ; ...
6
P esv d eni, že krajina p edstavuje d ležitý prvek blahobytu jedince i spole nosti, a že její ochrana, pé e o ni a o její uspo ádání zahrnují právo a odpov dnost pro každého; ... Uznávajíce, že kvalita a rozmanitost evropských krajin p edstavují spole né úto išt , zasluhující ochranu, pé i a úpravu, na nichž se sluší spolupracovat; ... P ejíce si vytvo it nový nástroj, zasv cený výhradn ochran a pé i o krajinu a její uspo ádání ve všech evropských zemích, Se dohodly na následujícím: „Krajina“ zna í
ást území vnímanou obyvateli, jejíž charakter je výsledkem
p sobení p írodních a/nebo lidských initel a jejich vzájemných vztah ; „Ochranou krajiny se rozumí
innosti pro uchování a udržení významných
i charakteristických krajinných aspekt , jejichž hodnota pro krajinné d dictví vyplývá z jejich p irozeného utvá ení a/nebo z lidských zásah ; „Pé í o krajinu“ se rozumí innosti, které sm ují v perspektiv trvale udržitelného rozvoje k uchování krajiny v dobrém stavu ízením a harmonizaci zm n, vyvolaných sociálním, ekonomickým a environmentálním vývojem; ... ... tato úmluva se uplat uje na celém území smluvních stran a vztahuje se na p írodní, venkovské, m stské i p ím stské prostory ... Týká se krajin, které mohou být považovány za významné, tak krajin oby ejných a degradovaných. Cílem této úmluvy je podpo it ochranu a pé i o krajinu a její uspo ádání a organizovat evropskou spolupráci v této oblasti. Každá smluvní strana se zavazuje: a. právn
uznat
krajinu
jako
základní
složku
životního
prostoru
obyvatelstva, výraz rozmanitosti jeho spole ného kulturního a p írodního d dictví a základ jeho identity; b. ur it a zabezpe it krajinné politiky, sm ující k ochran a pé i o krajinu a její uspo ádání ... c. zabezpe it spolupráci s ve ejností, s místními i regionálními ú ady a s jinými stranami, dot enými koncepcí a realizaci krajinných politik ... d. za lenit krajinu do politik územního plánování, urbanismu a do politik kultury, životního prost edí, zem d lství, sociální a ekonomické, jakož i do ostatních politik, které by mohly p ímo i nep ímo ovliv ovat krajinu. dále pak: i) definovat své vlastní krajiny na svém území;
7
ii) analyzovat jejich charakteristiky jakož i dynamické procesy a tlaky, které je formují; iii) sledovat jejich prom ny; iiii) hodnotit definované krajiny p i respektování zvláštních hodnot,
které
jim
jsou
p isuzovány
dot enými
stranami
a obyvatelstvem. “ (Löw a Míchal, 2003)
3.1.3. Pojem krajinný ráz Seznámení s legislativním zakotvením krajinného rázu bylo nutným po áte ním vhledem do této problematiky. Slovo problematika je zde naprosto na míst . Obecn se ví, že tento pojem v Zákon
existuje. Byl ovšem dlouhou dobu p edm tem spekulací
a rozdílných názor na to, jak má být správn chápán, a jak se s ním má správn „zacházet“, aby se stal „fungujícím“ nástrojem ochrany p írody a krajiny. Bylo tedy nutné, aby se spole nými silami, p edevším komunikací celé odborné ve ejnosti r zných obor s pracovníky státní správy, hledalo spole né pochopení a uchopení tohoto pojmu, a aby se vytvo il jednotný postup pro zacházení s ním. V prvé ad nebylo jednoduchým úkolem vysv tlení samotných pojm vyskytujících se v Zákon . P íkladem jsou pojmy jako: p írodní, kulturní a historická charakteristika, estetická a p írodní hodnota, harmonické m ítko a vztahy v krajin apod. Jsou to pojmy, které nebyly blíže vysv tleny a každý si pod nimi mohl p edstavit asto velmi odlišné významy. Proto bylo nejprve nutné shodnout se a ujasnit si tyto pojmy. Jednou z prvních obecn
doporu ených metodik, která byla vydána, a která
je používána v praxi je Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, innosti nebo zm ny využití území na krajinný ráz - Vorel et al. (2006) (dále jen Metodika). Tato Metodika kone n vysv tluje mnoho pojm
a vyjas uje hodnocení a posuzování zm ny
v krajinném rázu. S pomocí ní bych cht la nyní p iblížit pojem krajinný ráz a ostatní pojmy s ním související. Metodika považuje krajinný ráz za vyjád ení „vztah p írodních, socioekonomických a kulturn -historických vlastností dané krajiny.“ Rázovitost krajiny je dle ní dána specifickými rysy a znaky krajiny, je tedy jakousi odlišností a jedine ností. „Ráz krajiny vyjad uje nejenom p ítomnost pozitivních jev a znak , ale též kulturní a duchovní dimenzi krajiny. Pojmu „krajinný ráz“ odpovídá pojem „charakter krajiny“ (Landscape Character, 8
Landschaftscharakter), vyjád ený p edevším morfologií terénu, charakterem vodních tok a ploch, vegeta ního krytu a osídlení. Aby bylo možno krajinný ráz chránit, je nutno popsat a vyhodnotit znaky a hodnoty, které krajinný ráz dané krajiny utvá ejí.“ (Vorel et al., 2004) Existují dv formy hodnocení krajinného rázu, a to: 1) Preventivní ochrana krajinného rázu spo ívající ve formulování charakteristických znak a hodnot krajiny a následném stanovení limit k zachování rázovitosti a charakteru krajiny, eventuáln návrh eliminace negativních a rušivých znak . Tímto typem ochrany krajinného rázu se také zabývám v mé diplomové práci, kdy se za pomocí stanovených charakteristických znak
a hodnot krajinného rázu hodnocené
oblasti snažím najít limity území nutné k zachování krajinného rázu oblasti eventuálního budoucího p írodního parku. 2) Aktuální ochrana krajinného rázu posuzující vliv zám ru jako je vliv navrhovaných staveb a technických za ízení, vliv inností, vliv využití území apod. na krajinný ráz daného území. Rozdíl od p edešlé formy je p edevším v tom, že uvažujeme zcela konkrétní zám r, ke kterému známe mnoho parametr , jako nap . u stavby její umíst ní v krajin
i sídle, výšku
i patrovitost, konstruk ní a materiálové složení atd. V Metodice se dále nachází vysv tlení základních pojm vyskytujících se v definici krajinného rázu v Zákon : Krajina je ást zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvo ená souborem funk n propojených ekosystém a civiliza ními prvky (§3 Zákona). Charakteristika krajinného rázu je dána druhem a uspo ádáním krajinných složek, prvk a jev
nebo jejich soubor , které se podílejí na vzniku rázu krajiny; jedná se
o charakteristiky p írodní, kulturní a historické, které vnímáme jakou soubor typických znak . Místo krajinného rázu je ást krajiny relativn homogenní z hlediska p írodních, kulturních a historických charakteristik a výskytu estetických a p írodních hodnot, které odlišují místo krajinného rázu od jiných míst krajinného rázu. Je nejmenším hodnoceným prostorem; jedná se zpravidla o vizuáln vymezený krajinný prostor 9
(konkávní nebo konvexní), který je pohledov
spojitý z v tšiny pozorovacích
stanoviš , nebo o území typické díky své výrazné charakterové odlišnosti. Oblast krajinného rázu je krajinný celek s podobnou p írodní, kulturní a historickou charakteristikou odrážející se v souboru jejích typických znak , který se výrazn liší od jiného celku ve všech charakteristikách i v n které z nich, a který zahrnuje více míst krajinného rázu; je vymezena hranicí, kterou mohou být p írodní nebo um lé prvky nebo jiné rozhraní m nících se charakteristik. P írodní hodnota krajinného rázu je dána kvalitativními parametry zastoupených ekosystém ve vztahu k jejich trvalé udržitelnosti, reprezentativností aktuálních znak ve vztahu ke stanovištním podmínkám, prostorovými parametry, harmonickým charakterem interakcí mezi ekosystémy, výraznými p írodními dominantami krajiny. P írodní charakteristika krajinného rázu zahrnuje vlastnosti krajiny ur ené jak trvalými
p írodními
podmínkami,
kterými
jsou
p edevším
geologické,
geomorfologické, klimatické a biogeografické pom ry, tak aktuálním stavem. Kulturní charakteristika krajinného rázu je dána zp sobem využívání p írodních zdroj
lov kem a stopami, které v krajin zanechal.
Historická charakteristika krajinného rázu je specifickou sou ástí kulturní charakteristiky a spo ívá v souvislostech kulturních a p írodních charakteristik oblasti i místa; historická charakteristika je klí ová pro pochopení logiky vztah mezi p írodními vlastnostmi krajiny, jejím využíváním vzhledem k jejich trvalé (dlouhodobé) udržitelnosti; m že nést stopy významných historických událostí. innost snižující estetickou a p írodní hodnotu krajinného rázu oblasti i místa je taková innost, která natolik naruší specifické znaky a hodnoty oblasti i místa, že zm ní význam a obsah nebo projev jednotlivých charakteristik. Kulturní dominanta krajiny je krajinný prvek i složka v krajin nebo to jsou dochované stopy kultivace krajiny, jejichž význam je nesporný z historického hlediska, architektury
i jiného oboru lidské
innosti, a které ve svém projevu
p evládajícím zp sobem ovliv ují znaky charakteristik krajinného rázu.
10
Harmonické m ítko krajiny vyjad uje takové
len ní krajiny, které odpovídá
harmonickému vztahu inností lov ka a p írodního prost edí; z hlediska fyzických vlastností krajiny se jedná o soulad m ítka celku a m ítka jednotlivých prvk . Harmonické vztahy v krajin
vyjad ují soulad
inností
lov ka a p írodního
prost edí (absence rušivých jev ), trvalou udržitelnost užívání krajiny, harmonický soulad jednotlivých prvk krajinné scény.
T mito pojmy byl pouze nastín n pro tuto práci klí ový pojem krajinný ráz. Definice nesta í. V dalších ástech mé práce bych se proto cht la této problematice v novat hloub ji a nastínit r zné aspekty, kterých se dotýká. Tedy co vše je nutné si uv domit a v d t p ed samotným hodnocením krajinného rázu.
11
3.2. KRAJINNÝ RÁZ, KULTURNÍ KRAJINA A LOV K
3.2.1. Krajina Krajinný ráz je spjat s krajinou. Krajina je ovšem velmi široký pojem. Existují desítky jejích význam , pohled a formulací dle r zných obor a specializací jejích autor . Tím je daná i složitost její podstaty. Z hlediska krajinného rázu, jako problematiky veskrze multidisciplinární, se musí podv dom brát v úvahu všechny tyto pohledy. Formulace krajiny ze Zákona jako „ ásti zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvo ené souborem funk n propojených ekosystém a civiliza ními prvky“ již byla zmín na v p edešlé kapitole. Zahrnuje v sob
áste n definici geomorfologickou, kde je
krajina „vývojov více i mén stejnorodou ástí zemského povrchu, vyzna ující se ur itou strukturou jednotlivých složek této ásti zem a jejich vzájemnými p irozenými vztahy“. (Mezera, 1979) Geograf definuje krajinu jako „ ást zemského povrchu, která podle svého vn jšího obrazu a vzájemného p sobení svých jev , tak jako vnit ních a vn jších vztah polohy, tvo í prostorovou jednotku ur itého charakteru a na geografických p irozených hranicích p echází v krajiny jiného charakteru“. (Troll, 1950) Pro ekologa je krajina zase souborem vzájemn
funk n
propojených ekosystém
formovaným faktory abiotickými,
biotickými i antropogenními. Velmi odlišným a zajímavým zp sobem naopak na krajinu nahlíží architekti, a to p edevším Žák (1947), který krajinu nazývá „obytnou“ a myslí tím „oblast nebo obytné místo znamenající p írodní prostor p ímo úmysln ur ený nebo utvá ený k p írodnímu obývání“. Pro „filosofa architektury“ Norberg-Schulze (1994) je zase krajina „rozlehlou všeobsahující totalitou, místem, které má vždy svou zvláštní identitu vyplývající z místních podmínek“. Historicky-demografický pohled vidí krajinu jako území, jež se po ur itou dobu svérázn vyvíjelo jak z hlediska hospodá ského, politického, kulturního, p írodního, tak i z hlediska populace lidí, která se svými vlastnostmi a znaky odlišuje od populací ostatních. Pro um lce je st žejní naopak vnímání krajiny, tedy p sobení krajiny na jedince, kterého krajina svou celkovou atmosférou inspiruje k individuální tvorb . Emocionální hledisko je zvlášt um lci shledáváno velmi d ležitým, nebo podle nich nelze krajinu chápat pouze materiáln . Krajina p sobí na každého a ovliv uje jeho psychiku, což je její nevylu itelná funkce, které bude v nována jedna z dalších kapitol.
12
Tento vý et definic dokládá r znou škálu možných pohled
lov ka na krajinu jako
takovou. P i hodnocení krajinného rázu je d ležité mít, dle mého názoru, vždy tento fakt na pam ti a snažit se postihnout charakteristiky krajiny z mnoha úhl a obor lidské innosti jak p írodov dn -technických, tak humanitních. Jedním ze základních možných zp sob je d lení krajiny na p írodní ( i p irozenou) a kulturní. Krajinou p írodní se rozumí krajina nepozm n ná
lov kem, vyvíjející se
p irozeným zp sobem vlivem p sobení pouze abiotických a biotických faktor , tedy bez ovlivn ní faktory antropogenními. Striktn vzato, takováto krajina u nás již dlouho neexistuje. M žeme tedy íci, že eská krajina je krajinou kulturní – po tisíciletí ovliv ovanou inností lov ka. Proto také Cílek (2005) íká: „Krajina je dynamická veli ina, má svého p edch dce a následovníka, tzv. krajinný precendent a antecendent. Krajina je neuronová sí , ve které se vyno ují a zapadají jednotlivé body, vztahy mezi body n kdy mizí, ale jindy jen dlouze spí a neví se, zda je n kdy n co i n kdo probudí. Sou asná krajina je vlastn mozaikou r zn starých krajin, která díky výstavb a globalizaci postupn chudne.“ Cílek jako jeden z mnoha autor poukazuje na fakt, že eská kulturní krajina inností lov ka v nyn jší dob „chudne“, tedy ztrácí svou tvá , sv j charakter. Když se ohlédneme do historie, d íve innost lov ka v krajin vždy n jak navazovala na p dorys p edchozího konání a vytvá ela tak souvislou tradici krajiny, tj. uchování, p ípadn
zhodnocení všech p edcházejících vrstev, které
p edstavovaly lidské výtvory v krajin . V posledních desetiletích lidské aktivity zásadním zp sobem m ní ráz krajiny, ale i p ekrývají, rozrušují i zcela popírají p edcházející práci lov ka v ní i rozvržení krajiny, jakož zp sob myšlení o ní. Také proto se krajinný ráz a jeho ochrana stala v poslední dob
velmi diskutovaným tématem, jež bylo zakotveno
jak v evropské, tak eské legislativ . Pro pochopení souvislostí tohoto složitého tématu, jímž je vývoj krajinného rázu, jsem se proto rozhodla v novat další kapitolu nastín ní vývoje eské kulturní krajiny.
13
3.2.2. Významná období ve vývoji eské kulturní krajiny O historii eské krajiny je napsáno mnoho knih. N které se v nují jen ur itým obdobím i epochám, i p esto asto nejsou s to, toto téma vy erpat. Mohlo by být tématem n kolika diplomových prací. T žkým úkolem je tedy alespo v kostce shrnout nejd ležit jší období a faktory, které naši krajinu ovlivnily a formovaly. Nicmén se o to pokusím, nebo to neodmysliteln k pochopení krajinného rázu naší krajiny pat í. Myslím, že by každý lov k m l o historii krajiny, v které se narodil i žije, n co v d t.
ím více ji poznává, tím v tší
citovou vazbu ke krajin získává a buduje si tak vyvážen jší vztah i k životnímu prost edí. Období neolitické (mladší doba kamenná, 5300 - 4300 p . Kr.) Po átky kulturní krajiny u nás jsou spojovány s obdobím, kdy lov k za al v dom p etvá et krajinu podle svých pot eb. Tímto obdobím je asto zmi ováno období neolitu. Dle Sádla (2005) ovšem není správný dnes zažitý názor, že „krajinný vliv chudáka blbe ka mezolitika byl malý, ba bezvýznamný. Byla to vyvinutá sofistikovaná kultura. Jen zacházela s p írodou po svém, akcentujíc jiné v ci, než jaké si slibujeme od našeho obrazu pokroku.“ Dle Sádla tak mezolitická kultura dala dobrý základ neolitickým zm nám a její vývojová d ležitost je tedy neopominutelná. V období neolitu se ze lov ka sb ra e a lovce stává zem d lec, který domestikuje divoká zví ata a p stuje zem d lské plodiny. Tímto je dán zásadní vztah mezi p írodou a lov kem. Po další staletí a tisíciletí je zem d lství nejd ležit jším faktorem, který ovliv uje naši krajinu. Vzniká první zem d lská soustava – žárová. P da se v podstat neobd lávala, vždy se jen vypálil kus lesa, na kterém se p stovaly plodiny, zasazované do d lk . Plocha se dle Löwa a Míchala (2003) využívala max. 4 roky, pak byla ponechána 5-7 let sukcesnímu vývoji jako tzv. p íloh. Podle Sádla (2005) pravd podobn
mohlo
docházet ke st ídání polí ek nikoliv v d sledku únavy p dy, ale spíše do asného zaplevelení pozemk , což se ovšem nejspíše ešilo n kolikaletou pastvou dobytka. Na našem území tedy vznikaly spíše dlouhodobé enklávy se strukturou polí ek a základní krajinnou matrici tvo il rozsáhlý, pomalu rozvol ovaný kulturní les, využívaný lov kem pro d evo na topení, výrobu ná adí, obydlí, ale hlavn k pastv dobytka. Löw a Míchal (2003) uvádí, že neolitické osady m ly velikost cca do 50ti obyvatel a byly umís ovány v blízkosti vodních tok na vyvýšeninách. Magickou funkci v té dob m l plot (n kdy s p íkopem) proti vet elc m. 14
Doba železná (750 p . Kr. – 500 n.l.) Jak už název napovídá, další malou „revolucí“ pro lov ka byl vynález železa. Železné nástroje zefektivnily zem d lské hospoda ení a vznikla nová soustava – p ílohová, kde se st ídaly pouze plochy polní a lado, zaniká tedy stádium lesa. Touto soustavou vzniká pro krajinu zcela zjevná struktura – odd lené zem d. pozemky a ostatní krajina. Vyoráváním kamen z polí vznikají kolem pozemk kamenice a kamenné zídky. Tím se v krajin za ínají pevn fixovat tvary a hranice pozemk . P ílohové hospoda ení umožnilo již trvalou fixaci všech sídel na ur ité místo a vedlo ke vzniku prvních plužin. Plužina je uspo ádání hospodá ských pozemk , tedy polí, luk a pastvin spolu s cestní sítí ve vazb na ur ité zem d lské území. Prehistorická plužina se u nás bohužel nedochovala. Dále docházelo k dalšímu odles ování jednak pro zakládání nových luk pro dobytek, ale hlavn pro palivo na výrobu železa. V této dob byla naše krajina osídlena vále nickou kulturou keltského kmene Bój , vznikala tak další opevn ná hradišt
propojená
obchodními stezkami. Za átkem našeho letopo tu byly Keltové vytla eni germánskými kmeny. Intenzivní styky s ímem, hlavn
na Morav , p isp ly k rozvoji obchodu
a p stování nových plodin, jako nap . révy. Löw a Míchal (2003) zmi ují, že na území celé eské republiky bylo tehdy cca 100 tisíc obyvatel s hustotou 4-6 os/km2. Velká st edov ká kolonizace (13. - 14. stol.) Jak název napovídá, toto období bylo charakteristické velkými p esuny obyvatel, a to jak „místních“ tak „cizinc “. Z po átku probíhala tzv. vnit ní kolonizace, tedy kolonizace místní populací, která znamenala rozši ování oblastí osídlení i do mén p íznivých lesnatých oblastí (ale stále ješt ne do oblastí hor) v d sledku zvyšování populace lidí a s ní i nedostatku obživy. Hustota sídel se dle Löwa a Míchala (2003) za íná blížit dnešní vzdálenosti 2,5 km, vzniká pravidelná sí osad a nové typy p dorys vsí, osídleno je více jak 50% území. Kolonizace probíhala vznikem sít enkláv mnišských klášter , dále v blízkosti zemských hrad
i dálkových obchodních cest vymezením lokátory a byla vždy doprovázena vznikem
plužin. Kolonisté byli na ur itou dobu, tzv. lhótu (dodnes u nás mnoho obcí s názvem Lhota), osvobozeni od výb ru dávek, ale m li za úkol p em nit zalesn nou p du na ornou. Takto „p ipravené“ území se v návaznosti na vnit ní kolonizaci stalo cílem velkoplošné vn jší kolonizace nov p íchozími „cizinci“ p evážn z N mecka.
15
Se st edov kou kolonizací se u nás za íná objevovat nový zp sob hospoda ení, a to trojpolní zem d lská soustava. Spo ívala v rozd lení pozemk na t i ásti, na nichž se st ídá již známý cyklus: ja ina-ozim-lado (úhor), kde se na úhorech a také obecních pastvinách pásl dobytek. Tato soustava na rozdíl od ostatních zvyšovala úživnost plužiny a zajiš ovala výživu v tšímu po tu obyvatel. Zm nila základ struktury naší krajiny. Pot eba rozd lení spole ného postupu p i za azení pozemku do jednoho stádia soustavy v dohod
se sousedy vedla
k rozd lení plužiny na trojice ucelených a zhruba stejn velkých ástí – tratí. Tak vznikla tra ová plužina. Naopak v poslední fázi kolonizace, kdy byly osidlovány p íhodn jší enklávy i v extrémn nep íznivých lesních oblastech hornatin s lenitým reliéfem, vznikaly lesní lánové vsi s plužinou délkovou i záhumenicovou, signalizující nemožnost odlesn ní celého území v obvyklém polom ru docházky 1,2 km. Pevná lokalizace blok polí a jejich pevné hranice, stejn jako definitivní lokalizace sídel, vedly ke vzniku pevné cestní sít . Les byl hlavním zdrojem pro topení a va ení, výrobu nástroj , palivo pro výrobu železa, stavební materiál i pastvu dobytka. To ve 14. století zp sobilo kulminaci odlesn ní našich zemí. (Löw a Míchal, 2003) Zm ny v rozmezí 11. - 14. století vedly k tomu, že se v Evrop na velice dlouhou dobu ustálily formy tradi ní kultury, ony zp soby, které nebyly tak docela cizí d de k m dnešní nejstarší generace. eská krajina byla tedy celkov tímto obdobím velmi ovlivn na a získala v n m svou základní strukturu a charakteristiku. Vznikl typ sídla návesního, ulicového (silni ního), návesního ulicového, lesní lánové vsi i typ hromadný. V této dob také vzniká mnoho hrad
a tvrzí budovaných feudály k upevn ní moci nad územím. I když
funk n p estaly vyhovovat po celkem krátké dob a dlouhou dobu chátraly, jsou dodnes jedine nými dominantami, díky kterým zaujímá naše republika p ední místo v Evrop . V tomto období se rozvíjí v celé Evrop
v etn
naší zem
gotický sloh, který
se vyzna uje pestrým regionálním vývojem. „Lidové stavebnictví se složitým vrstvením vliv r zných proveniencí a epoch stalo výraznou složkou „pam ti kulturní krajiny“. V dob zám rné kolonizace eské a moravské krajiny ve 13. až 15. století dosp la stavební kultura k vyhran ným rozdíl m m stských a vesnických typ
a lidové stavebnictví se mohlo
ve st ední Evrop za ít diferencovat do odchylných typologických oblastí“. (Löw a Míchal, 2003) Mezi základní typy lidového domu u nás dle Mencla (1980) pat í: hrázd ný d m n mecké provenience, roubený d m výrazn slovanské provenience, roubený d m jižní (tyrolské) provenience, hlin ný d m podunajské provenience, roubený d m karpatský. V této dob se tedy náš venkov regionalizuje a získává sv j typický ráz.
16
Renesance (16. stol. - po . 17. stol.) Krize církve, u nás v podob husitských válek a p evahy protestantismu, vytvo ila úrodnou p du pro nový architektonický sloh i nový typ myšlení jenž siln ovlivnil celou Evropu. „S vírou ve schopnost lov ka ídit sv t nastává i zm na v pojetí p írody, který již není sou ástí slzavého údolí, ale prost edím pro krásu a užitek“. (Löw a Míchal, 2003) V tomto období se do každodenního života oby ejných venkovských lidí siln „zako e ují“ k es anské ideály, a to díky vynálezu knihtisku, který napomohl rozší it bibli i mezi chudé vrstvy.
eská a moravská šlechta byla p edevším s atkovou politikou dopl ována
„n meckými“ rody. Stav la si své zámky se zahradami již na lépe p ístupných místech v blízkosti sídel. Nedostatek pracovních sil (v d sledku husitských válek) vedl k rozvoji t ch odv tví hospodá ství, které nejsou náro né na po et lidí, jako je rybníká ství, které v 16. století dosáhlo svého rozkv tu, a chov ovcí. V 16. století za íná tzv. novov ká kolonizace, která pokra ovala následující dv staletí. Za alo osídlování i odlehlých a neúrodných horských oblastí, kde základním zp sobem obživy nebylo zem d lství, ale sklá ská a železá ská výroba, práce v lese, t žba nerost a chov dobytka. Kolonisty bylo jak domácí esko-n mecké obyvatelstvo, tak i další n me tí osadníci. Potraviny pro tato území zajiš ovaly níže položené zem d lské oblasti. Jak už bylo zmín no, toto období je u nás ve znamení renesan ního slohu. Jak se zamýšlí Löw a Míchal (2003), „renesan ní duch se ve srovnání s p edcházejícím obdobím neprojevil ani tak strukturálními zm nami krajiny nebo vzhledu sakrálních staveb, jako spíše ú elovými díly souvisejícími s hospodá ským využíváním krajiny.“ Tím myslí vznik nejr zn jších staveb mimo intravilán, které obohatily st edov kou strukturu krajiny. Byly to p edevším mlýny, pily, valchy, ov árny, rybá ské bašty, myslivny a také hut , sklárny a hamry. Po átek 17. století byl ve znamení t icetileté války (1618-1648). „Z 1,4 milionu obyvatel v eských zemích zbylo po válce pouhých 800 tisíc, což znamená, že b hem 28 let zmizelo 43 % veškeré naší populace. Po prohraném povstání eských šlechtických stav byly v echách a na Morav
panovníkem zkonfiskovány t i
(Löw a Míchal, 2003) Toto vedlo k celkové zm n
struktury šlechtického stavu u nás
a z konfiskovaného majetku vznikla obrovská šlechtická panství.
17
tvrtiny jejich panství.“
Baroko (1650 – 1780) Löw a Míchal (2003) zajímav nazývají toto období „kocovinou z humanismu“, nebo t icetiletá válka opravdu zhroutila veškeré p edstavy o moudrosti lidstva a lidských schopnostech a znamenala znovunalezení víry v Boha a nadpozemský život. V této dob vzniká mnoho absolutistických monarchií. U nás pod vládou Marie Terezie. V zem d lství je stabilizována trojpolní soustava, která se za íná dostávat k limit m svého možného rozvoje. Našt stí p ichází dle Löwa a Míchala (2003) tzv. „bramborová revoluce“ a spolu s ní využívání nových plodin, jako jsou brambory, kuku ice a pícniny. U nás však následkem t icetileté války zem d lství nejprve stagnuje, a to kv li nedostatku pracovní síly. Proto je mnoho p dy bez údržby a zar stá lesem. Nedostatek pracovních sil také vedl k upevn ní nevolnictví v našich zemích. Ve druhé polovin 18. století u nás za panování Marie Terezie došlo k reform nazývané „raabizace“, která znamenala p erozd lení vrchnostenské p dy mezi poddané – bezzemky a spolu s ní p evedení robot na pen žité dávky. To vedlo ke vzniku tém
250 tzv.
raabiza ních vsí s pravidelným ulicovým p dorysem a také novému vzácnému typu plužiny – dominikální. „Zámky v té dob již nesloužily pouze jako sídlo pána a jeho služebnictva, ale i jako správní a hospodá ský ú ad celého panství. Tato sídla v tšinou nebyla sídlem panské v le, ale lokalizace vyselektované staletími p irozených prostorov funk ních vztah . Vznikla tak statická sídelní struktura naší krajiny. Tato struktura se pevn stabilizovala a platila až do pr myslové revoluce.“ (Löw a Míchal, 2003) Barokní sloh se p estal zajímat pouze o stavby, od koncepcí velkých areál
p ešel až ke komponování celé krajiny. Došlo
k obohacení naší krajiny o úžasné komplexy zámeckých budov s rozlehlými areály osov soum rných zahrad zapojenými do krajiny speciálními krajiná skými úpravami. Lidové stavitelství, jehož regionální základy byly položeny ve vrcholném st edov ku, bylo barokem obohaceno r znými zdobnými prvky. Každému jsou známé nap . malebné barokní štíty jiho eských stavení. Na konci 18. století a po átku 19. století lidové stavitelství z výtvarného hlediska kulminuje. Ve v tšin vsí se stává dominantou kostel s barokní bání stojící ve st edu obce. Krajina je v této dob také obohacována nejr zn jšími drobnými stavbami dokazujícími zbožnost tehdejší doby. Pat í sem „Svaté k íže“, „Boží muka“, „Svaté obrázky“ a r zná poutní místa na místech, kde se stala n jaká zvláštní událost. Je zajímavé, že díky t mto míst m vzniklo asto hv zdicovité uspo ádání cest. Sádlo (2005) dokonce uvádí, že dnešní hustotou turisticky zna ených cest, které byl položen základ práv v období baroka, pat í eské zem k evropskému primátu. 18
„Dnešní eská krajina, ve své podstat stále ješt barokní, je p ímo formována velkým množstvím kostel
i drobn jších sakrálních staveb. Ty tvo í po staletí její dominanty
kompozi ní i duchovní. Tato hierarchie je respektována i v dnešní, by
z velké
ásti
ateizované spole nosti. Kostely p edstavují památky nedocenitelné kulturní hodnoty, sv dectví vývoje zem a spole nosti. Svou nem nnou funkcí, obrácenou k v cem, jež lov ka p esahují, tvo í jedno z mála p ímých pout mezi sou asností a minulostí. Pro v ící jsou domem Pán , pro v tšinu ostatních jsou místem pokory a meditace.“ (Löw a Míchal, 2003) Osvícenství (1780 – 1814) Na základ „historické sinusoidy“ vyústila barokní doba se svým ortodoxním vztahem k Bohu v opa ný postoj, tedy znovunalezení víry v lidské schopnosti a lidské rozhodování. Osvícenecké myšlenky se rozší ily po celé Evrop a znamenaly revoluci v mnoha státech. U nás se stalo jedním z nejd ležit jších in doby zrušení nevolnictví Josefem II. roku 1781. Löw a Míchal (2003) V tomto období vidí položení základ národnostních problém , a to p edevším díky centralizaci moci habsburského soustátí do Vídn a vyhlášením n meckého jazyka ú ednickým. Osvícenství je spjato s klasicistním slohem inspirujícím se v antice. U nás byly stav ny v tomto slohu p edevším státní budovy. Do této doby je datován vznik romantizujícího pojetí parku jako stylizované krajiny, využívající jako sv j p edobraz pastevní krajinu mírného pásma v Alpách, podmín nou pastvou ovcí. „Spory mezi dosavadním formáln
geometrickým a nov
vznikajícím
krajiná ským pojetím se táhly po celá dv staletí a jejich odkazem je zvyk, že bezprost ední okolí d ležitých budov se upravuje formáln geometricky, jako „reprezenta ní“ parter, širší okolí pak volnou krajiná skou kompozicí.“ (Ku a, 1989) Velmi p kn zhodnotili toto období z hlediska krajiná ského Löw a Míchal (2003): „V barokním období, které v naší krajin
pokra ovalo i v osvícenství, se krajina,
její využívání a osídlení dostává do relativn
harmonických a vyvážených vztah
hospodá ských i ekologických. Je to v podstat dlouhými staletími vytvá ená a prov ená soustava života v krajin bez dodatkové energie fosilních paliv. Zjednodušen lze íci, že síly lov ka a p írody se na dané energetické úrovni ocitly v trvale udržitelném stavu s maximálním užitkem pro lov ka. O vzhledu této krajiny nás nejlépe informují obrazy eských i cizích krajiná
19. století. S mírnou licencí lze tvrdit, že tato krajina pro nás
z stává dodnes symbolem užite né krásy, ideálem a archetypem našeho vnímání kladných estetických hodnot krajiny.“ 19
Období pr myslové revoluce (1814 – 1914) Toto období znamenalo opravdu velkou revoluci, protože technický pokrok zp sobil zásadní zm ny v život lidí a spole nosti, v krajin jako takové a ve vztahu lov ka k ní. Je to také století „formování národ “, u nás nazývané národním obrozením. Do 19. století byly jedinými využitelnými zdroji energie pro lov ka vedle jeho síly voda, vítr a síla tažných zví at. Vynález parního stroje a pozd ji elektrické energie vedl k rozvoji technologií a nových pr myslových odv tví, kterými bylo odstartováno využívání neobnovitelných zdroj
energie (fosilních paliv), které jsou dodnes st žejní
pro vývoj lidské spole nosti. Cílek (2005) zmi uje, že v dci Paul J.Crutzen spole n s E. Stoermerem navrhli pro toto období, kdy se lidské aktivity stávají jednou z velkých globálních sil, zvláštní termín Anthropocene. V tomto období m sta v d sledku popula ní exploze expandovala do krajiny. Ekonomicky silnou vrstvou se stávají „pr myslníci“, kte í ve m stech krom továren staví i honosné
vily
kopírující
slohy
p edcházejících
dob
–
neogotika,
neorenesance,
neoklasicismus apod. Tovární komíny se stávají novými dominantami a symboly m st. Továrny ovšem byly asto umíst ny v centrech m st, a tak se hygienický stav ve m stech (ovzduší, voda) stával neúnosným. To postupn p isp lo ke zlepšení technické infrastruktury. Rozvíjely se nové druhy dopravy, a to p edevším železnice. Železni ní nádraží, tunely, mosty, viadukty a náspy jsou technickým d dictvím, které dodnes dotvá í ráz naší krajiny. Löw a Míchal (2003) zmi ují, že díky železnicím „poprvé dochází k porušení statické sídelní struktury st edisek osídlení a vznikají typické urbaniza ní koridory, složené z et zu sídel p ibližn stejné velikosti. Rozvíjí se tak tzv. dynamická struktura osídlení, založená na dopravních rozvojových osách“. Pr myslová výroba zasáhla také zem d lství. Popula ní r st žádal stále v tší produkci, avšak rozloha zem d lské p dy se již nezvyšovala a ani zm na z trojpolního na ty polní (st ídavou) zem d lskou soustavu nebyla schopná uspokojit popula ní pot ebu. Za ala se tedy používat pr myslová hnojiva a parní stroje usnad ující práci (mláti ky, pluhy…), což s sebou také p ineslo postupnou zm nu tvaru a velikosti pozemk p izp sobovanou technologickým parametr m stroj . Ve velkém se za ínají rozši ovat na p stování nenáro n jší nep vodní rostliny, kterými byly p edevším brambory, kuku ice a epa. Splachy a eroze p dy související s jejich p stováním se tak staly b žným a astým jevem v krajin již v této dob . Jejich velké plošné zastoupení také zna n ovlivnilo ráz naší krajiny. 20
Industriální doba m la velký vliv na lidský postoj ke krajin .
lov k díky stále
vysp lejší výrob a technice postupn ztrácel p ímý styk s p írodou a krajinou. Navzdory n kolik statisíciletí trvajícímu soužití lov ka s krajinou lov k v této dob za íná v it, že je na krajin nezávislý. Až sem tedy sahají ko eny technokratického p ístupu ke sv tu, se kterým se dodnes vyrovnáváme a který nám, a koliv si to asto neuv domujeme, p ináší mnoho problém . Blíže je toto téma nastín no v kapitole Krajina a lidské vnímání. Období sv tových válek (1914 - 1945) Neuv itelný rozmach lidských schopností na za átku 20. století mající sv j po átek již v pr myslové revoluci vyústil v boj o „rozvoj a moc“ v podob obou sv tových válek. D sledkem byla jak degradace spole nosti tak devastace krajiny. Každá válka s sebou nese „opušt ní a zar stání“ krajiny. Konec období znamená pro p íhrani ní krajinu vznik nového krajinného prvku, a to betonových opevn ní. Novým fenoménem se v této dob
stává automobilismus, nové silnice za ínají
zasti ovat význam železnic. Dochází k suburbanizaci p edm stských ástí vilovými tvrt mi. Na venkov se za íná st hovat „nezem d lské“ obyvatelstvo z blízkých m st a svými domy m stského charakteru za íná m nit ráz venkovských obcí. Období po druhé sv tové válce (1945 - 89) Velkou zm nou pro naši spole nost a krajinu se stal odsun skoro t í milion sudetských N mc po druhé sv tové válce. Na jejich místo bylo nast hováno obyvatelstvo p edevším z Polska, dále pak z Ukrajiny a Ruska. Krajinu tedy zabydleli lidé, kte í ve zdejší krajin nem li své „ko eny“ a chyb l jim ke krajin vztah. To je také jeden z d vod , pro zde v tšina z nich dlouhodob ji nevydržela. Období od 50. do 90. let již v tšina z nás zná z vlastní zkušenosti nebo z vypráv ní svých rodi
a prarodi . Toto více než
ty icetileté období komunistické diktatury
a socialistického budování státu, znamenalo drastické zm ny pro naši tradi ní kulturní krajinu i spole nost a její vztah ke krajin . Centrální ízení ovliv ovalo celou naši krajinu podle „jednotné šablony“ bez ohledu na regionální r znorodost a místní podmínky. Nejd ležit jším aspektem hospodá ství byla produktivita „za každou cenu“, nikoliv efektivita. To vedlo k devastaci krajiny v podob únavy p dy a ztráty biodiverzity z nadm rného hnojení p dy, chemizace zem d lství, obrovských koncentrací hospodá ských zví at v krajin atd. 21
Kolektivizace zem d lství probíhající v n kolika vlnách vedla ke zrušení osobního vlastnictví, a tedy k úplnému p etržení vztahu lov ka ke krajin , nejen vlastnického ale p edevším citového. „Opušt ná krajina“ se stala prostorem pro velkovýrobu. Sjednocování pozemk za ú elem zv tšování ploch a jednoduchého obd lávání polí doprovázené oráním mezí a remízk , kácením liniové i solitérní zelen , ni ením polních cest, meliorace zamok ených p d apod. - to vše vedlo k „nejintenzivn jším erozním proces m v krajin od doby ledové. Jestliže v roce 1948 byla pr m rná vým ra polní parcely kolem 0,23 ha, v roce 1980
inila 10-15 ha a výjimkou nebyly souvislé bloky orných p d 200 ha.“
(Löw a Míchal, 2003) Naše krajina ztrácela své p irozené m ítko, pr chodnost i ráz. Mnoho vesnických sídel se p iblížilo m stským pr myslovým sídlištím, a to i typem výstavby. Na lidovou architekturu n kolika minulých století nebylo navázáno, ba mnoho staveb bylo p estav no v duchu nových, „modern “ smýšlejících majitel . Také v d sledku vytvo ení um lé spole enské hierarchie obcí (st ediskovosti) venkov ztratil sv j kontinuální vývoj a p irozené vazby na okolní krajinu.
3.2.3. Shrnutí kulturn – historických zm n postoj
lov ka ke krajin
lov k po celou dobu svého vývoje byl v interakci s krajinou coby se svým vn jším prost edím zajiš ujícím mu podmínky pro život. Krajina prav ká, jejíž po átky jsou spojeny s neolitem, je považována za jednu z výrazných krajinných revolucí zp sobených p edevším importem zem d lství, ale sou asn 12. století. inností
se jedná o dlouhé období, trvající až do zhruba
lov k tedy skoro 5 000 let krajinu p etvá el a využíval hlavn zem d lskou i za jejím ú elem, nebo
Poté nastala zm na, kdy
tato
innost byla jeho st žejním pilí em obživy.
echy dostihla vlna modernizace v podob
znovunalezeného
antického d dictví následovaná agrárn - emeslnou vlnou, jež byla uzav ena výrazným mezníkem v podob
vysoce organizované barokní krajiny, coby st edním
lánkem
mezi krajinou agrární a emeslnou a krajinou moderní s již vysp lým zem d lstvím a rozvojem pr myslu. „Baroko zárove
odstartovalo et zec dalších zm n, které sahají
až do sou asnosti, kdy zažíváme další krajinnou revoluci, možná stejn významnou jako byla revoluce neolitická. Jde o vznik postagrární krajiny, v níž se zem d lství stává jen dosti málo významným odv tvím pr myslu a velké ásti venkova jsou pohlceny „šedou zónou“ m stské periferie.“ (Sádlo, 2005) Naše krajina již na mnoha místech není onou pestrou mozaikou vesnic, les , luk, pastvin a polí sešitou v celek nit mi potok 22
a
ek,
alejí podél silnic, mezí a remízk ... i p esto však, když se ekne eská krajina, vybaví se mnohým lidem jakoby s nostalgií práv ona malebná krajina barokní. To sv d í o jakési pam ti a ur ité citové vazb na onu agrární krajinu, která byla po n kolik tisíciletí nedílnou sou ástí každodenního lidského života. Harmonická krajina byla ve své podstat
z v tší
ásti nezám rným vedlejším
produktem života agrární spole nosti. Její základní organizace pln
odrážela po staletí
získávanou technologickou zkušenost tradi ního zem d lství a nemén tradi ní vzorce sídelní kultury jejích obyvatel. Svou krajinu po staletí
lov k utvá el, denn
s ní p icházel
do kontaktu, intuitivn se s ní sžil a vnímal jí p irozeným citem. Ovliv oval jí, ale zárove ona ovliv ovala jeho. „Tyto stopy hospodá ského a duchovního života venkovské komunity v krajin zp tn udržovaly, upev ovaly i spoluvytvá ely kulturní vzor, jemuž vd ily za sv j p vod a obm nu. K es anskou duchovní kulturu venkova tak až do poloviny našeho století nedokázalo rozvrátit ani osvícenství, ani positivismus, protože nep inesly podn ty k hmotné destrukci tradi ního krajinného prostoru. To se povedlo až liberalismu a komunismu. Práce a její místo se vyd lily z jednoty života n kdejšího hospodá e a krajina p estala být domovem. Je jen výrobním prostorem. Tradi ní krajinné prvky, vytvo ené minulým zp sobem života, tak ztratily d vod své existence. Nový zp sob utility je postavil mimo ád užitku, ze kterého vzešly. (Dejmal, 2000a). „Tato tradi ní kulturní a civiliza ní pouta lov ka k obývanému prostoru jsou dnes uvol ována a lámána i p es jejich p etrvávající mimo ádnou etickou a institucionáln legislativní sílu. Pro lov ka dvacátého století je životní prostor stále mén d di ným úd lem a místem osvojení. Od poloviny 20. století se již jednozna n V industrializovaném sv t
mluví o odcizení.
p evládla utilita. Liberalizmus z n j vytla il posvátno, když
vše hmotné i nehmotné, co v tomto sv t
existuje p em nil ve v ci na prodej. Vlastní
se pro lov ka stala jen majetkov držená áste nost, která již není primárn p edm tem pé e, ale zdrojem nebo též p edm tem maximalizace individuálního zisku. Vlastním již není prostor
lov ku
sám o sob . Starost o prostor jako n co ohrani eného je redukována
na teritoriální obranu místn dosaženého stupn výroby a spot eby, která nemá nic spole ného s ontologickou starostí o bytí, ani s ochranou jedine né tradice a kultury, kterými je vždy znovu osvojována krajina domova. Tato pozice je sou asným stavem západní civilizace.“ (Dejmal, 2000b)
23
3.3. KRAJINNÝ RÁZ A LIDSKÉ VNÍMÁNÍ
P edchozí kapitola o historii vývoje krajinného rázu nastínila ve svém shrnutí postoj lov ka ke krajin
jeden z hlavních d vod , pro
se krajinný ráz stal poslední dobou
tolik diskutovaným tématem. Obecn se jedná o zm nu postoje a vnímání krajiny lov kem. V této kapitole se pokusím p iblížit krajinný ráz z jiného úhlu pohledu, a to práv z pohledu psychologického a estetického, který pro pochopení a uchopení pojmu krajinný ráz považuji také za velmi d ležitý. Cht la bych zde shrnout výsledky v deckých zkoumání a názory odborník
r zných obor
a profesí a vysv tlit a obhájit názor, že hodnocení krajiny,
jejího rázu a estetických hodnot není pouze v cí subjektivní, ale z velké míry také objektivn postižitelnou a nepostradatelnou p i procesu hodnocení krajinného rázu.
3.3.1. Psychologické danosti lidského vnímání V dnešním „technickém“ sv t poznatk
vnímaném na základ
empirických v deckých
asto p evažuje nazírání na krajinu jako na trojrozm rný prostor, definovaný
svou výškou, ší kou a hloubkou. Ovšem i tyto veli iny mohou být každým vnímány jinak, z r zných pohled , ovliv ovány r znými faktory. A na druhou stranu tyto t i veli iny nejsou zdaleka jedinými atributy, kterými se krajina a její estetika dá charakterizovat Z hlediska lidského vnímání je neopominutelné brát v úvahu, krom technického a p írodov dného p ístupu, také poznatky humanitních v d, p edevším psychologie a estetiky. Velmi astým, zjednodušujícím a mylným názorem je, že estetické hodnocení je pouze záležitostí subjektivní a stejn tak je tomu „prý“ u hodnocení krajiny. Avšak psychologické studie ukazují, že se dají postihnout ur itá objektivní pravidla krajinného prostoru, vyplývající z obecných parametr lidského vnímání a biologické výbavy jakými je nap . velikost postavy, zorný úhel vid ní, rychlost pohybu a další. Löw a Míchal (2003) uvádí tyto p íklady, na kterých se shodují r zní auto i: „Hranice opticky itelného a srozumitelného vymezení prostoru sahají do 200 m hloubky a pom ru výšky prvk
k hloubce prostoru 1:10. Mají bu
výrazné
ohrani ení horizontem nebo otev ené pr hledy do dalších prostor , v nichž je výrazný horizont nebo pohledová dominanta. Dojem uzav enosti prostoru vzniká p i pom ru výšky prvk k hloubce prostoru 1:1 až 1:4. P i pom ru v tším vnímáme prostor jako otev ený. 24
Útulný a d v rný prostor vyžaduje, abychom mohli rozeznávat obli eje lidí, což rámcov odpovídá hloubce prostoru nanejvýš 25m.“ Takovéto prostory jsou podle Löwa a Míchala (2003) d ležité pro orientaci, porozum ní a psychickou identifikaci v prost edí a lov k si tak snadno zapamatuje jejich osobitost. Dále zmi ují tzv. fyziologický základ zrakového vnímání krajiny zp sobem figura - pozadí, kdy menší ást zorného pole je vnímána jako figura (prvky, centra, místa), ostatní p evažující ást budí dojem pozadí (matrice) a linie, spojující figury jsou vnímány jako cesty (koridory, trasy). Tato triáda percep ních jednotek krajiny matrice-figura-cesta je užívána pod ur itými názvy obdobn v krajinné ekologii i v estetice krajiny a vytvá í konzistentní vztahový rámec také ve fenomenologických analýzách. Dle Löwa a Míchala (2003) je pro hodnocení krajinného rázu d ležité uv domit si rozdíl, že lov k zaprvé vnímá krajinu jako fyzický sv t a zadruhé jako obraz krajiny uložené v jeho mysli. Nejen mým názorem je, že astým cílem návšt v krajin a r zných výlet do krajiny je hledání psychické pohody. lov k se do krajiny, která na n j p sobí pozitivn a orientuje se v ní, znovu rád vrací, má k ní ur itý vztah. V knize Löwa a Míchala (2003) se nachází jedna velmi zajímavá racionální úvaha osv tlující tento fakt. Když se zamyslíme nad historií lidského druhu, tak lov k trávil statisíce let svého vývoje ve velmi úzkém vztahu a interakci s okolní p írodou (lépe e eno divo inou a pozd ji krajinou, kterou sám formoval). Musel p ežívat asto ve velmi drsných podmínkách dob ledových, elil útok m šelem, p írodním katastrofám apod. Biologové nás ujiš ují, že posun v genetické výbav druhu m že být za krátkou dobu, která od prav ku uplynula, jen zcela zanedbatelný. Není tedy divu, že máme vrozenu nap . hr zu z temnoty, radost ze spat ení sv týlka v tmách nebo libý pocit z pohledu na rašící zelenou snítku, která byla po stovky generací signálem toho, že se poda ilo p ežít další zimu. Dále m ješt napadá také uklid ující pocit p i pohledu do ohn , který v dávných dobách musel znamenat pocit bezpe í p ed šelmami, mrazem a temnotou apod. Tato úvaha je vysv tlením, že krajinu vnímáme i skrze své geneticky podmín né zkušenosti, které jsou na úrovni tzv. kolektivního nev domí (Jung, 1984), tedy nejedná se o zkušenosti nabyté individuáln . Dodnes asto lidé jednají v n kterých situacích dle ur itého „archetypu“, i když je toto jednání
asto v rozporu s rozumem, v lí
i spole enskými konvencemi doby.
Löw a Míchal (2003) nazývají tento fenomén také kolektivní vzpomínkou i kulturní pam tí, která pat í k základním prvk m každé kolektivní identity. Jak uvádí Löw a Míchal (2003),
lov k byl po statisíce let vázán p edevším
na savanový biom – p echodný pás mezi lesem a stepí, jenž mu zajiš oval nejlepší podmínky 25
pro p ežití. A se jednalo o úkryt p ed vet elci z ad lidí i zví at, loveckých a zem d lských možností apod. Ideální krajinou, která po statisíciletí uspokojovala jeho pot eby a tím mu vtiskávala „signál biologicky kladných hodnot“, byla tedy v našich geografických podmínkách parková krajina. Tento signál se stal postupn geneticky zafixovaným vztahem lov ka k jeho prost edí, který si neseme dodnes a je proto nezbytné mít tento fakt na pam ti p i vnímání krajiny. Spole nost vnímá své prost edí také v ur itých historicko-kulturn -sociálních vazbách na konkrétní dobu. Dle obecn platných pravidel každé doby si vybíráme podn ty, které naše kultura považuje za kladné. P i tom se stále musí evidovat i ona kulturní pam . Estetické hodnoty a významy krajiny pro
lov ka nejsou zanedbatelné, ba jsou p ímo
nenahraditelné! Je tomu tak z výše zmín ných d vod . lov k byl s krajinou vždy „svázaný“, poskytovala mu vždy uspokojení nejen jeho základních životních pot eb. Pomalu nastává doba, kde vedle uspokojování t chto elementárních pot eb vyvstává do pop edí všeobecný zájem také o krajinu z hlediska životního prost edí a její estetické úrovn . Trend odcizování lov ka od p írody dosahuje tedy svých limit a za íná nabírat spíše opa ný sm r.
26
3.3.2. Genius loci Genius loci je složitým pojmem, který se dotýká lidského vnímání, vztahu lov ka k ur itým míst m a krajinám a kone n i samotné lidské existence. Jedná se o filosofické téma, nicmén
jak už jsem v úvodních kapitolách zmínila, krajinný ráz je tématem
multidisciplinárním, tudíž, podle mého názoru, není od v ci, zmínit také pohled na v c z hlediska humanitních v d, jimiž jsou v tomto p ípad filosofie i psychologie. Fenoménem genia loci se zabýval známý „filosof architektury“ Norberg-Schulz ve své knize Genius loci: K fenomenologii architektury (1994). V ní konstatuje, že „genius loci je ímským pojmem. Podle p esv d ení starých
íman má každá „nezávislá“ bytost svého
genia - ochranného ducha. Tento duch dává lidem i míst m život, doprovází je od narození do smrti a ur uje jejich charakter i povahu. Antický lov k prožíval své prost edí, jako by jej vytvá ely ur ité charaktery. Zvlášt pak uznával, že pro jeho existenci má velký význam, aby v dobrém vycházel s geniem lokality, v níž žije.“ Ale co si pod tímto pojmem má p edstavit dnešní lov k žijící v moderním sv t vzdáleném asov vzdáleném od této doby n kolik tisíciletí? Je pro n j pochopení tohoto tajemného pojmu duch místa n ím d ležitým stejn tak, jak tomu bylo i pro lov ka antického? Odpov di najdeme v myšlenkách Norberg-Schulze (1994), které jsem se snažila shrnout a uvést z nich to zásadní. Do našeho každodenního lidského sv ta pat í v zásad dva typy „fenomén “. Jsou to jednak konkrétní hmatatelné jevy (lidé, zví ata, rostliny, v ci…) a pak naše pocity. Tyto jevy jsou spolu provázané, navzájem se ovliv ují. Hmatatelné jevy spolu s pocitovou lidskou složkou r zným uspo ádáním tvo í celky, které spole n vytvá í ur itý charakter prost edí, jeho atmosféru, jenž je podle Norberg-Schulze (1994) podstatou každého místa.
asto
je pohlíženo na místa pouze jako na prostory - trojrozm rnou organizaci prvk v celek – a zapomíná se na druhý stejn významný fenomén jímž je práv charakter. Krajina je jedním z takových celk . Je nutné na ni pohlížet v mnoha souvislostech a vazbách. Jednou ze st žejních myšlenek autora je, že sídlo, a koliv je považováno za um lý aspekt krajiny, vzniklo a vyvíjelo se na základ p sobení a ovliv ování lov ka, coby stavitele sídla, samotnou krajinou a prost edím, v n mž lov k žil. Toto pravidlo nachází uplatn ní i v soudobém moderním sv t . Norberg-Schulz (1994) doslova íká: „... lov k „p ijímá“ okolní prost edí a soust e uje je do staveb a v cí. V ci tedy „vysv tlují“ prost edí a
iní jeho charakter zjevným. Tím i v ci samy nabývají sv j význam.“
Zde je vlastn popsán jinými slovy již v minulé kapitole zmín ný názor, že lov k pot ebuje žít v prost edí, kterému rozumí, které je pro n j významuplné a orientuje se v n m. Jak by 27
doplnil Norberg-Schulz (1994), „ lov k chce p írodní strukturu zp esnit, tj. chce vizualizovat své „pochopení“ p írody a vyjád it tak onu existenciální oporu, kterou nalezl.“ Ono pochopení p írody rozd lil v zásad trojím zp sobem. Prvním je tzv. vizualizace, kdy
lov k, zjednodušen
e eno, staví to, co uvid l,
ím ho prost edí inspirovalo.
Jako p íklad autor uvádí: „Tam, kde p íroda nabízí ohrani ený prostor, staví uzav ené místo; kde p íroda nazna uje sm r, tam z izuje cestu.“ Druhým zp sobem je tzv. dopl ování, p i kterém má lov k tendenci danou situaci doplnit n ím chyb jícím, novým. A kone n t etím zp sobem je tzv. symbolizace, kdy jsou „zažité významy p eloženy do jiného média“ (Norberg-Schulz, 1994). Symbolizace je vlastn základem všech um leckých sloh . Autor dále shrnuje: „Vizualizace, dopln ní a symbolizace jsou stránkami obecného procesu osidlování. Existenciálním smyslem stav ní (architektury) je tedy prom nit n jakou polohu v místo, tj. odhalit významy potenciáln
p ítomné v daném prost edí.“ I když se místa
podle n j zpravidla m ní, a to n kdy i velmi rychle, neznamená to nutn ztrátu genia loci, protože „užívání místa p edpokládá, že si místa uchovávají svou identitu v ur itém asovém rozp tí. Stabilitas loci je nezbytnou podmínkou lidského života. Ochra ovat a uchovávat genia loci ve skute nosti znamená konkretizovat jeho podstatu ve stále novém historickém kontextu. Mohli bychom také íci, že d jiny n jakého místa by m ly být jeho seberealizací.“ (Norberg-Schulz, 1994) V souladu s pravidly identifikace a orientace si dle Norberg-Schulze (1994) „všechny kultury vyvinuly systémy orientace, tj. prostorové struktury, které usnad ují vytvá ení dobrého obrazu prost edí. Tyto systémy orientace se asto opírají o danou p írodní strukturu nebo jsou z ní odvozeny. Kde je tento systém slabý, je obtížné vytvo it si obraz prost edí a lov k se cítí ztracený.“ V tomto také autor vidí soudobý problém, jehož ko eny sahají k dob po 2. sv tové válce, kdy za alo docházet k odcizování lov ka od svého prost edí. Kontinuita vývoje krajiny a sídel byla narušena, sídla za ala být shlukem staveb nerespektujících minulý vývoj, ád a významy – za ala ztrácet sv j charakter, kouzlo a pochopitelnost. Autor konkretizuje tento stav takto: „Postrádáme sídlo jakožto místo v p írod , postrádáme m stská ohniska jako místa spole enského života, postrádáme budovy jako významuplné sou ásti místa, kde lov k m že zakoušet zárove
svou individualitu
a sounáležitost s druhými. Se stejným pocitem, že jsme „nikde“, se st etáváme v obytných interiérech. Souhrnn
e eno, byly ztraceny všechny kvality a m žeme opravdu hovo it
o krizi prost edí. Z psychologické literatury víme, že celková chudoba podn t m že být p í inou pasivity a omezení intelektuálních schopností, a m žeme se rovn ž domnívat, že identita lov ka obecn závisí na tom, zda vyr stal v prost edí s výrazným charakterem. 28
S krizí prost edí proto souvisí i krize lov ka. Tyto krize jsou tedy d sledkem ztráty identifikace lov ka s p írodními a um lými v cmi, které tvo í jeho prost edí. V ci se stávají pouhými objekty spot eby a po použití je odhazujeme; s p írodou obecn
zacházíme
jako se zdrojem. Jen když lov k znovu získá svou schopnost identifikace a shromaž ování, m žeme zastavit tento destruktivní vývoj.“ A co tedy vyplývá z knihy Christiana Norberg-Schulze? Genius loci je nepopiratelný fenomén, který je sou ástí naší lidské existence. Je v našem zájmu poznávat, akceptovat a chránit jeho podobu p i jakékoliv innosti v každém míst naší krajiny. Tím zachováváme svou vlastní identitu a kulturu a vykazujeme úctu nejen minulým, ale také budoucím generacím. Jak jinak než slovy Norberg-Schulze (1994) zakon it tuto kapitolu: „S m sty je t eba zacházet jako s individuálními místy, a ne jako s abstraktními prostory, kde mohou voln p sobit „slepé“síly ekonomie a politiky. Respektovat genia loci neznamená kopírovat staré modely. Znamená to ur it, v em spo ívá identita místa a interpretovat ji vždy novým zp sobem. Jedin pak m žeme hovo it o živé tradici, která dává zm nám smysl tím, že je uvádí ve vztah k ad lokáln podmín ných parametr . Jestliže jsme si uv domili tento fakt, m li bychom za ít zlepšovat sv t spíš tím, že budeme pe ovat o místa než abstraktním plánováním a anonymní výstavbou. Tvo ivá ú ast znamená konkretizovat základní významy vždy v nových historických podmínkách. V našem kontextu soucítit s v cmi znamená, že se u íme vid t. Musíme být schopni „vid t“ významy v cí, které nás obklopují; a už je vytvo ila p íroda nebo lov k.“
3.3.3. Vnímání krajiny a hodnocení estetických hodnot „Krajina byla, je a bude hodnocena p edevším podle toho, jak uspokojuje prom nlivé lidské pot eby. Antropocentrický pohled vždy o ekává od krajiny ur ité kladné p sobení na lov ka - uživatele, ozna ované jako funkce. Podle míry pln ní p edpokládaných funkcí pak krajinu (v tšinou podv dom ) hodnotí, p ikládá jí ur ité hodnoty. V široké škále lidských pot eb, jim odpovídajících funkcí a hodnot, nabývá prom nlivou váhu i estetická pot eba lov ka, estetická funkce krajiny a estetická hodnota, kterou
lov k krajin
p isuzuje.“
(Löw a Míchal, 2003) Jedním z dalších faktor , které jist ovliv ují estetickou pot ebu lov ka, jeho cít ní a hodnocení (v našem p ípad krajiny) je um ní. Potvrzuje to i sociologický pr zkum, který zjistil, že „p edstava
ech
o žádoucí krajin
odpovídá nejenom obecným estetickým
kritériím, ale je ovlivn na i modely obsaženými v dílech Josefa Mánese a Mikoláše Alše. 29
Velký vliv je p i ítán i obrázk m Josefa Lady. Zmín ní malí i dokázali lyri nost eské krajiny p inést k lidem, zobrazit ji na stránkách u ebnic a asopis a formovat obecné v domí o eské krajin , které p etrvává mnoho generací.“ (Fingerová a Finger, 1999) Velmi výstižné a empatické je konstatování Žáka (1947) „Je to p edevším um ní, které nás u í hluboké lásce k p írod , bez níž není opravdového pochopení její krásy a charakteru.“ Estetické hodnocení krajiny není jednoduchou záležitostí. Má dva základní rozm ry: hodnocení subjektivní a objektivní. Subjektivní hodnocení jedince je asto schopno pouze intuitivního soudu vyjád eného v tou: „to se mi líbí a to ne“. Pro estetické hodnocení nejen krajinného rázu je ovšem st žejní nalezení n jakých racionálních objektivních znak , i když, jak uvádí Sádlo (1994), „pot ebná racionální analýza v p ípad
krajiny následuje až
po globálním estetickém soudu. Jestliže krajin p iznáváme osobitost a elementární vlastnosti, shrnované v b žném intuitivním vnímání pod pojem genius loci, nazíráme a hodnotíme krajinu (v tšinou podv dom ) celostn a p ímo, nikoliv prost ednictvím pod ízených složek.“ Jak uvádí Löw a Míchal (2003), tato teorie je také n kdy nazývaná tzv. tvarovou psychologií i Gestaltismem od n meckého slova Gestalt, což znamená tvar, vzhled
i podoba.
Dle Koukolíka (1995) totiž p i vnímání a hodnocení genia loci „fungují ob hemisféry našich mozk – nejen levá, která je nositelkou center e i, logiky a abstraktních forem myšlení, ale i pravá mozková hemisféra, která je nositelkou konkrétní prostorové p edstavivosti a emocí; ta zvládá informace sice celistv , ale neost e, p i emž pracuje intuitivn
s konkrétními
p edstavami.“ Tatáž krajina m že být pro n koho naprosto neutrálním prost edím, pro druhého domovem, pro t etího prost edím v deckého zkoumání, pro dalšího inspirací k um lecké tvorb
apod. Existuje tedy mnoho subjektivních hodnot, které lidé na krajin
( asto
podv dom ) hodnotí a je na míst podotknout, že nikdy nelze p i hodnocení všechna kritéria a koneckonc i vnímání mnoha jednotlivc postihnout. Löw a Míchal (2003) rozd lují lidské postoje do 3 základních skupin: obecné, neboli postoje druhu Homo sapiens - fylogeneticky vrozené, dále skupinové, odvozené od požadavk
ur ité spole nosti a kultury a t etími jsou postoje individuální vznikající
na základ vlastní zkušenosti, asto v dom negující postoje skupinové. Je d ležité zmínit, že Löw a Míchal (2003) považují všechny tyto skupiny postoj
za legitimní sou ást
objektivní estetické hodnoty. Zajímavým pojmem, který se vztahuje a používá p i hodnocení krajinných estetických hodnot je tzv. sémantické zprost edkování hodnot vn jší formou objektu. „Spo ívá v tom, že si lidé ukládají do pam ti osvojené vztahy mezi vn jší formou objekt a mezi významy 30
hodnotami, které t mto objekt m p isuzují. Proto p i op tovném vnímání podobných forem si z pam ti vybavují hodnoty, které si už d íve s vnímanými vn jšími formami spojili. (Löw a Míchal, 2003) Stejní auto i uvád jí p íklad: je-li cílem pé e o krajinu „poskytovat zdravé a krásné prost edí“ budou viditelné znaky sv d ící o zdraví krajiny shledávány hodnotami kladnými, ovšem jen pro tu osobu, která je schopna tyto znaky rozpoznat. Jak uvádí Dvo ák (1983): „Podmínkou vzniku i vývoje estetických hodnot krajiny jako estetického objektu je sémantické zprost edkování struktury hodnot vn jší podobou krajiny, a to hodnot mimoestetických i d íve osvojených hodnot estetických.“ Na základ sémantického principu a v souladu se zákonem .17/1992 Sb. o životním prost edí Löw a Míchal (2003) definovali následující hlavní objektivní kritéria estetické hodnoty krajinného rázu: Znaky vztahu k dalším generacím, které se zprost edkovan uplat ují jako estetické hodnoty kladné
záporné
uvážlivé respektování dlouhodobých d sledk lidských aktivit
preference krátkodobých zájm p ed dlouhodobými
orientace lidských inností na obnovitelné zdroje
nevratné erpání neobnovitelných zdroj nebo nedostate ná pé e o n
ohleduplnost p i zásazích do životního prost edí
ni ení životního prost edí nevratnými zásahy, poškození složek životního prost edí
Znaky vztahu k toku historického asu uplat ující se jako estetické hodnoty kladné projevy úcty ke kulturnímu d dictví
záporné znaky lhostejnosti až bezohlednosti ke kulturnímu d dictví
Znaky vztahu k p írod , které se zprost edkovan uplat ují jako estetické hodnoty kladné sounáležitost s p írodou spo ívající v úct k životu ve všech jeho formách uznání vlastní hodnoty p írodních objekt
záporné ko istnický vztah k p írod pojímané jako nevy erpatelný zdroj surovin a pasivní pozadí libovolných aktivit
orientace na využívání obnovitelných zdroj využívání území a ekosystém v rámci jejich p irozené únosnosti
bezohledné erpání neobnovitelných zdroj p ekra ování p irozené únosnosti ekosystém , zjevné narušení vnit ních vazeb a proces v ekosystémech
snižování množství odpad a jejich recyklace
kontaminace krajiny odpady všeho druhu
31
Jako jedno z dalších objektivních kritérií vysoké kladné estetické hodnoty krajiny Löw a Míchal (2003) zmi ují nap . „takové uspo ádání vizuáln vnímaných scenérií, jejichž p sobivost spo ívá v jedine nosti a neopakovatelnosti a ve výjime né dochovanosti krajinného rázu, typického pro daný bioregion“. Soudobou nejv tší p ekážkou p i uplat ování estetických hodnot ve spole nosti je dle Löwa a Míchala (2003) tzv. estetický nihilismus. Jde o postoj mnoha lidí tzv. subjektivist z ad v dc technických ale i p írodních v d, jež estetiku považují za n co zcela subjektivního, a tudíž naprosto nepoužitelného p i procesech hodnocení. Jejich
asto
používaný a správný fakt je, že „každému se p ece líbí n co jiného“. Nicmén se nesprávn domnívají, že tato myšlenka nemá ur itou objektivn
vysv tlitelnou podstatu. Uvedená
tabulka je toho dobrým p íkladem. Je nutné si uv domit, že každé hodnocení – a to i v technických i p írodov dných disciplínách - je vždy procesem p irozen do jisté míry subjektivním.
32
4. MATERIÁL A METODIKA
4.1. METODICKÉ PRINCIPY A POSTUP HODNOCENÍ Mnou analyzovaná oblast „Císa ský kámen“ byla v roce 2001 v Koncepci ochrany p írody na území m sta Liberce navržena na vyhlášení stejnojmenným p írodním parkem, a to jako jeden s hlavních úkol v dalším období s termínem do konce roku 2012. Vzhledem k tomu jsem zvolila zpracovat analýzu této oblasti podle pilotní studie „Studie ochrany krajinného rázu na území vybraných p írodních park
Plze ského kraje“ (dále
jen Studie) vytvo eného Ivanem Vorlem v roce 2003. Studie vznikla jako reakce na novelu zákona o ochran p írody a krajiny, která pov ila od 1.1.2003 kraje z izováním p írodních park , coby oblastí s významnými soust ed nými estetickými a p írodními hodnotami, a následnou pé í o n . Autor uvádí, že cílem Studie bylo vytvo it z analýz modelových území p ti p írodních park Plze ského kraje obecn použitelný metodický návod pro ochranu krajinného rázu v p írodních parcích, který by nastínil: 1. metodu identifikace znak a hodnot krajinného rázu, 2. zp sob formulace obecných opat ení p edstavujících omezení využití území z d vodu ochrany znak a hodnot krajinného rázu a 3. rámce pro innost orgán ochrany p írody p i ochran krajinného rázu. Tato Studie vznikla z „Metodického postupu posouzení vlivu navrhované stavby, innosti nebo zm ny využití území na krajinný ráz“ zpracovaného v období kv ten – listopad 2003 (Vorel et al., 2004). D ležitým metodickým východiskem Studie je stanovení hlavních obecných rys rázu krajiny, kterými jsou: •
lenitost a specifické tvary reliéfu
•
výška horizontu a jeho lenitost (krátké linie, dlouhé linie, narušení vertikálami)
•
základní projevy vegetace (lesní porosty, trvale zatravn né plochy, orná p da, sady apod. – vegetace p írodní až p írod
blízká, vegetace nep vodní vzhledem
ke stanovišti nebo geograficky) •
významné vodní prvky (vodní nádrže, jezera, jejich kaskády s b ehovými porosty) 33
•
struktura a zrnitost p evažujících krajinných složek (lesy, orná p da, travní plochy, urbanizované plochy, vodní plochy apod.)
•
míra osídlení a struktura osídlení
•
charakter sídelních útvar
a p evažující architektonický výraz objekt
(typy sídelních útvar , hmoty, formy a architektura staveb) •
výrazné rysy prostorové skladby krajiny a konfigurace prvk krajinné scény Z výsledk
Studie byly odvozeny obecné zásady ochrany krajinného rázu.
Dle Studie na území p írodního parku p i ochran krajinného rázu „nejvíce jde“ o: zachování charakteru kulturní krajiny zachování nenarušenosti – ochrana harmonického m ítka a vztah ochrana p echodových partií do volné (zpravidla zem d lské) krajiny udržení míry rekreace, usm rn ní individuální rekreace do zastav ných území obcí omezení výstavby ve volné krajin Kone ným výstupem Studie je postup zpracování, kterým jsem se p i zpracování mé práce držela. Jsou v n m uvedeny následující kroky i vysv tlení postupu hodnocení: 1) Obecná charakteristika území, prostorová a charakterová diferenciace území – obecná charakteristika širšího území a jeho za azení do krajinných souvislostí (biogeografie, geomorfologie, vegeta ní kryt, osídlení, kultura, historie) 2) Vymezení oblastí a míst krajinného rázu 3) Identifikace rys
a hodnot jednotlivých charakteristik krajinného rázu –
v místech krajinného rázu, p edstavovaných krajinnými prostory a díl ími krajinnými prostory – rysy a hodnoty p írodní, kulturní a historické charakteristiky, p ítomnost estetických hodnot, harmonického m ítka a vztah . Pro p ehlednost se výsledky uvádí také do následující obecné tabulky:
34
Znaky a hodnoty výslovn uvedené v Zákon v §12
Konkrétní identifikované znaky
Charakter p ítomných znak krajinného rázu
Význam p ítomných znak krajinného rázu
Hodnota ojedin losti a neopakovatelnost p ítomných znak krajinného rázu
Pozitivní
Zásadní
Jedine ná
Neutrál.(indiferent.)
Spoluur ující
Význa ná
Negativní
Dopl ující
B žná
Významné krajinné prvky (VKP) Zvlášt chrán ná území (ZCHÚ) Kulturní dominanty Harmonické m ítko Harmonické vztahy Znaky a hodnoty P írodní charakteristika Kulturní charakteristika Historická charakteristika P írodní hodnoty Estetické hodnoty
4) Stanovení zásad ochrany a návrh ochranných opat ení krajinného rázu k ochran identifikovaných znak , rys a hodnot krajinného rázu
35
4.2. MATERIÁLY
Geomorfologie, geologie, pedologie, hydrologie, podnebí AOPK, 2006a. Interpretace dat z mapování biotop
soustavy Natura 2000
ve vymezeném území navrhovaného p írodního parku Císa ský kámen: P íloha .V. DEMEK, J. 1987. Zem pisný lexikon SR: Hory a nížiny. Jizerské hory a Frýdlantsko: turistická mapa 1: 50 000. 2000. KON EK, M. 1958. Atlas podnebí eskoslovenské republiky. QUITT, E. 1971. Klimatické oblasti eskoslovenska. ULMANN, M. 1993. Územní plán sídelního útvaru Rádlo: Textová ást.
Biocenologie, ochrana p írody AOPK, 2006b. Interpretace dat z mapování biotop
soustavy Natura 2000
ve vymezeném území navrhovaného p írodního parku Císa ský kámen: P íloha .V. AOPK, 2006c. Interpretace dat z mapování biotop
soustavy Natura 2000
ve vymezeném území navrhovaného p írodního parku Císa ský kámen: P íloha .V. CULEK, M. 1995. Biogeografické len ní eské republiky. HROMEK, J. 2004. Koncepce ochrany p írody a krajiny Libereckého kraje. (http://www.kraj-lbc.cz/index.php?page=3060) MODRÝ, M., SÝKOROVÁ, J. 2004. Maloplošná zvlášt
chrán ná území
Libereckého kraje. NEUHÄSLOVÁ, Z., et al., 2001. Mapa potenciální p irozené vegetace
eské
republiky. ULMANN, M. 1993. Územní plán sídelního útvaru Rádlo: Textová ást. URL http://www.mestojablonec.cz/cs/zivotni-prostredi/pamatne-stromy-jablonecka.html
36
Osídlení, land-use, zem d lství, výroba, doprava a komunikace, kultura, architektura Kronika obce Rádlo. Mapa stabilního katastru obce Je manice. 1843. Mapa stabilního katastru obce Rádlo. 1843. MEISSNER, J. 1999. Die Besiedelung des Bezirkes Gablonz an der Neisse in Nordböhmen (Sudetenland). MENCL, V. 1980. Lidová architektura v eskoslovensku. Retrospektivní lexikon obcí
eskoslovenské socialistické republiky 1850-1970: Díl 1.
Po et obyvatel a dom podle obcí a ástí obcí v letech 1850-1970 podle správního len ní k 1.lednu 1972. RYDVALOVÁ, E. 1972. Historický vývoj obce Rádlo: Maturitní práce z d jepisu. SCHEYBAL, J. V., SCHEYBALOVÁ, J. 1998. Krajem skla a bižuterie. SCHEYBAL, J. V., SCHEYBALOVÁ, J. 1985. Um ní lidových tesa , kameník a socha
v Severních echách.
SCHEYBAL, J. V. 1979. Lidová zástavba v chrán ných územích severo eského pohrani í: Krkonoše - Jizerské hory - Lužické hory - Labské pískovce. Statistický lexikon obcí
R 2005: podle správního rozd lení k 1.1.2005 a výsledku
s ítání lidu, dom a byt k 1. b eznu 2001. URL http://www.dalnice-silnice.cz/mapy/mapa.jpg URL http://www.radlo.cz
Další zdroje AOPK, 2006d. Interpretace dat z mapování biotop
soustavy Natura 2000
ve vymezeném území navrhovaného p írodního parku Císa ský kámen: P ílohy . I-IV Jizerské hory a Frýdlantsko: turistická mapa 1: 50 000. 2000. 37
Mapserver životního prost edí v Libereckém kraji. URL http://maps.kraj-lbc.cz. MEJZROVÁ, J., 2004. P írodní park Maloskalsko: vyhodnocení sou asného stavu, návrh p edefinování hranic a dalšího vývoje p írodního parku. VOREL, I., et al, 2006. Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, innosti nebo zm ny využití území na krajinný ráz. VOREL, I. 2003. Studie ochrany krajinného rázu na území vybraných p írodních park Plze ského kraje. URL http://www.plzensky-kraj.cz/article.asp?itm=19656. Základní mapa R 1: 10 000: mapové listy 03-32-02, 03-32-03, 03-32-07, 03-32-08 . Liberec: ÚZK, 2007.
38
5. HODNOCENÍ KRAJINNÉHO RÁZU OBLASTI „CÍSA SKÝ KÁMEN“
5.1. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ
5.1.1. Úvod Oblast „Císa ský kámen“se nachází v Libereckém kraji v podh í Jizerských hor na rozhraní bývalých okres
m st Liberec a Jablonec nad Nisou na tzv. Dobrovodském h ebeni,
táhnoucím se ve sm ru SZ-JV, jež je výb žkem h ebene ernostudni ního. Sv j název získala po stejnojmenném nejvyšším vrcholu tohoto h ebene o nadmo ské výšce 637 m.n.m. Území se rozkládá na ploše p ibližn 22 km2. Severní ást území tvo í p evážn lesnaté porosty, jižní ást má spíše charakter zem d lský s poli a pastvinami. Sou ástí tohoto území jsou dv obce tvo ící z územn -správního hlediska obec jednu (965 ha, 617 obyv.) - Rádlo a Milí e a t etí obec – Dobrá Voda - náležející v minulosti k obci Rádlo a nacházející se u dalšího významného vrcholu Dobrovodského h ebene - Hradešína (630 m.n.m.).
5.1.2. Geomorfologie Z hlediska geomorfologického nachází
v provincii
eské
len ní (Demek, 1987) se území Císa ský kámen
vrchoviny,
v
geomorfologické
soustav
(subprovincii)
Krkonošsko-jesenické (d íve zvané Sudetské). Území se nachází na pomezí n kolika jednotek: na západ území zasahuje celek Žitavská pánev s podcelkem Liberecká kotlina a okrskem Vratislavická kotlina, ze severu celek Jizerské hory s podcelkem Jizerská hornatina a okrskem Maršovická vrchovina, okrajov sem zasahuje z jihovýchodu cíp Krkonošského podh í okrskem Rychnovská kotlina a z jihu Kopaninský h bet tvo ící sou ást Ješt dskoKozákovského h betu.
39
„Území je charakterizováno jako pahorkatina v oblasti erozn a tektonicky narušené paleogenní paroviny.“ (Ulmann, 1993)
lenitý terén se nachází v nadmo ské výšce od 400-
420 m (údolí Mohelky – Rádelský mlýn) do 637 m (vrchol Císa ský kámen) s p evažující jihozápadní a severovýchodní expozicí. IV KRKONOŠSKO-JESENICKÁ SOUSTAVA IVA Krkonošská oblast (podsoustava) IVA-3 Ješt dsko-kozákovský h bet (celek) IVA-3A Ješt dský h bet (podcelek) IVA-3A-c Kopaninský h bet (okrsek) IVA-4 Žitavská pánev (celek) IVA-4A Liberecká kotlina (podcelek) IVA-4A-a Vratislavická kotlina (okrsek) IVA-6 Jizerské hory (celek) IVA-6B Jizerská hornatina (podcelek) IVA-6B-f Maršovická vrchovina (okrsek) IVA-8 Krkonošské podh í (celek) IVA-8A Železnobrodská vrchovina (podcelek) IVA-8A-b Rychnovská kotlina (okrsek)
5.1.3. Geologie Z geologického hlediska náleží dle AOPK (2006a) území ke Krkonošsko-jizerskému žulovému masivu. Severní
ást území je tvo ena st edn
zrnitou muskovit-biotitickou,
tzv. tanvaldskou žulou. V oblasti vrchu Hrani ník (Kanterberg, 603 m.n.m.) a Rádla vystupují na povrch metamorfyty (muskovitický svor až fylit), který v nejjižn jší
ásti p echází
do zelenošedého chlorit-muskovitického svoru až fylitu. Dle Ulmanna (1993) p edstavují tyto série kontaktní dv r žulového masivu, narušený zlomy lužického sm ru SZ-JV: mezi Milí emi, Rádlem a Rychnovem u Jablonce n.N. V nadloží jsou holocénní náplavy, deluviální a deluviofluviální sedimenty (pís itohlinité a hlinitopís ité). (AOPK, 2006a)
40
5.1.4. Pedologie Pedologicky p evažují kambizem dystrické, p echázející na sušších a teplejších místech do kyselých variet kambizemí typických. Dále se zde vyskytují kambizemní podzoly a podzoly, které jsou typické pro podmá ené polohy. V poto ních nivách je souvisle vyvinut glej typický až organozemní, v akumula ních polohách též kambizem pseudoglejová. P dy jsou kyselé a chudé živinami, což se z eteln odráží ve složení fytocenóz. (AOPK, 2006a)
5.1.5. Hydrologie Zajímavou skute ností je, že touto oblastí prochází rozvodí Baltského a Severního mo e. Severní a západní zalesn né svahy Dobrovodského h ebene jsou protkány velkým množstvím potok , které náleží hydrologicky do povodí Lužické Nisy a vody jsou odtud dále odvád ny Odrou do Baltského mo e. Lužická Nisa se svým údolím tvo í na severu p írodní hranici s Prose ským h betem. Jižní svahy h ebene jsou odvod ovány ekou Mohelkou pat ící do povodí Jizery a voda je odtud odvád na Labem do Severního mo e. Pro tuto oblast je p ízna ný vysoký specifický odtok dosahující i více než 15 l/s.km2. (AOPK, 2006a) Horninové podloží vykazuje propustnost pro vodu hlavn v pásmu jejich p ipovrchového rozpojení s obvykle volnou hladinou podzemní vody. (Ulmann, 1993)
5.1.6. Podnebí Dle Quitta (1971) se území nachází v oblasti MT4, což je oblast mírn teplá, vymezená v prostoru Liberecké kotliny a jihozápadního a jižního úbo í Ješt dského h betu. Pro tuto oblast je charakteristické krátké léto, mírné, suché až mírn suché, p echodné období krátké s mírným jarem a mírným podzimem. Zima je normáln s krátkým trváním sn hové pokrývky.
41
dlouhá, mírn
teplá a suchá
klimatická charakteristika rajónu dle Quitta (1971) Po et letních dn Po et dn s teplotou >10 °C Po et mrazových dn Po et ledových dn Pr m rná teplota v lednu Pr m rná teplota v ervenci Pr m rná teplota v dubnu Pr m rná teplota v íjnu Po et dn se srážkami >=1 mm Úhrn srážek ve veget. období Úhrn srážek v zimním období Po et dn se sn h. pokrývkou Po et zamra ených dn Po et jasných dn
oblast MT4 20-30 140-160 110-130 40-50 -2 až -3 16-17 6-7 6-7 110-120 350-450 250-300 60-80 150-160 40-50
Dle Kon eka (1958) toto území také pat í do mírn teplé oblasti, velmi vlhké. Pr m rná ro ní teplota se dle n j pohybuje mezi 7-8 °C a pr m rný ro ní úhrn srážek je kolem 900 mm. Ulmann (1993) však uvádí konkrétn jší údaje dle dat zpracovaných HMÚ Praha pro k.ú. Rádlo, Kokonín, Nová Ves n.N. a Lu any: pr m rná ro ní teplota vzduchu 5,4°C a pr m rný ro ní úhrn srážek 1229 mm. klimatická charakteristika oblasti obce Rádlo dle Ulmanna (1993) Pr Pr Po Po Po Po
m rná ro ní teplota vzduchu m rný ro ní úhrn srážek et ledových dn et mrazových dn et letních dn et dn se srážkami
Po et dn se sn žením Po et dn se sn hovou pokrývkou
5,4 1229 63,6 136,6 16,3 >=0,1mm 200 >=1mm 147,1 >=10mm 37,3 68,1 128
Pr m rná etnost v tr (%) oblasti obce Rádlo dle Ulmanna (1993) S SV V JV J JZ Z SZ Calm 9,6 7,1 4,6 14,8 4,9 15,9 17,4 16,2 9,5
42
5.1.7. Biocenologie Fytogeograficky náleží území Císa ského kamene do
obvodu
mezofytika, nachází se na rozhraní fytogeografických okres
eskomoravského Liberecké kotliny,
Železnobrodského podkrkonoší a Ješt dského h betu. Dle mapování AOPK (2006b) biotop soustavy Natura 2000, které probíhalo v zájmovém území v letech 2002 až 2004, bylo v oblasti popsáno celkem 34 biotop o celkové rozloze 498 ha (tj. cca 24 % zájmového území), z toho 4 prioritní biotopy (T2.3, L2.2, L4, L9.2A; o celkové rozloze 21,25 ha, tj. cca 1 %). Rozloha nep írodních jednotek (biotop skupiny X), tj. biotop siln ovlivn ných nebo vytvo ených lov kem, iní 1542 ha (tj. 76 % rozlohy zájmového území). P ibližn 200 ha území bylo z mapování biotop vy len no. P ibližn polovinu území zaujímají lesní porosty, z velké ásti ovlivn né hospodá skou inností. Jedná se o porosty s p evahou smrku nebo monokultury smrku nebo geograficky nep vodních druh - borovice vejmutovky a mod ínu. Území se nachází ve vegeta ním stupni bu in, které jsou zde nejrozsáhlejším p írodním lesním typem. Díky geologickému podloží a asté degradaci kv tnatých bu in je nej ast jší lesní jednotkou v území biotop L5.4 - acidofilní bu iny. V tšina stanoviš je však dnes p em n na ve smrkové monokultury. Hodnotn jší porosty bu in jsou roztroušeny v drobných fragmentech v rámci lesního komplexu, nap . na jižním úbo í Císa ského kamene. Vzhledem ke geologickému podkladu tvo enému p evážn
horninami krystalinika (hlavn
ruly)
a k morfologii území (pramenné svahy a údolí tok ) jsou asto mapovaným lesním biotopem olšiny (L2.2B - jedná se o drobné prameništní, poto ní nebo degradované olšiny) a nezanedbatelný je i výskyt podmá ených smr in (L9.2 - vyskytující se na pramenných svazích nad údolím Nisy rašeliništ . Ve v tšin
p ípad
ídce
asto p echázející v olšiny nebo p echodová
jde o jednotku L9.2B s výskytem druh
prameniš
a vyvinutým mechovým patrem s výskytem rašeliníku). Pouze okrajov jsou na hranicích lesních porost v nižších a jižn exponovaných oblastech zastoupeny ve své p echodové form i doubravy, a to jednotky L7.1 – suché acidofilní doubravy (na chudých p dách na prudkých svazích; plynule p echází v kyselé bu iny; asto se jedná o spontánn vzniklé druhotné porosty v okolí drobných lom a výchoz skal) a L7.3 – subkontinentální borové doubravy (výskyt je jen výjime ný a v p echodové form
v n kolika segmentech
na prudkých svazích zejména podél toku Nisy). Bezlesí je tvo eno p evážn extenzivn využívanými pastvinami nebo loukami, které jsou v tšinou se ené nebo p epásané. V tšina lu ních biotop 43
je charakteru T1.1 (jeden
z nej ast jších lu ních biotop kosených,
výjime n
pln
vyskytující se v území v r zném stavu, od pravideln reprezentativních,
jako
nap .
v okolí
osady
Milí e,
až po dlouhodob neudržované s náletem d evin a sníženým podílem indika ních druh ) nebo T1.3 (rovn ž jeden z ast jších lu ních biotop ; jedná se v tšinou o nep íliš reprezentativní rozsáhlejší oblasti využívané pro dlouhodobou pravidelnou pastvu skotu). astý je ale i výskyt podmá ených luk T1.5 - b žný biotop na vlh ích místech v terénních sníženinách, podél vodote í a kolem lu ních prameniš ; asto p echází plynule v T1.6 – vyskytuje se na mén obhospoda ovaných místech; druhové složení je chudší, n kdy také s výskytem ruderálních druh . Maloplošné je také zastoupení T3.5, T2.3B (v n kolika segmentech na svazích p i okraji lesa u Rádla) a T5.5. Další skupinu pozemk tvo í obd lávaná (X2 a X3) i ladem ležící pole, nepravideln se ená i p epásaná, bez vytvo ených lu ních spole enstev (mapováno v tšinou jako X5, pop . X7, výjime n jako T1.1 s nízkou reprezentativností - jeden z nej ast jších lu ních biotop vyskytující se v území v r zném stavu, od pravideln kosených, výjime n pln reprezentativních (nap . v okolí osady Milí e) až po dlouhodob
neudržované s náletem
d evin a sníženým podílem indika ních druh . Z hlediska ochrany p írody se jako významn jší jeví hlavn podmá ená stanovišt : lesní pramenné svahy nad údolím Nisy, podmá ené lu ní biotopy v okolí Rádla, dále také prameništ , olšové a vrbové porosty a podmá ené louky p edevším v okolí potok , kde nedošlo k intenzifikaci hospoda ení a následnému ší ení ruderálních druh a kde díky v tší dynamice jsou p ípadné negativní zásahy rychleji regenerovány. Druhov
bohaté,
pravideln kosené suché louky jsou nejlépe zachovány na svahu Císa ského kamene, nad obcí Milí e. Podrobný popis zmín ných biotop je uveden v p íloze Hlavní a prioritní biotopy. Mezi významné taxony cévnatých rostlin zaznamenané p i mapování biotop pat í: Abies alba, Blechnum spican,Colchicum autumnale, Chrysosplenium oppositifolium Dactylorhiza longebracteata, D. braunii, Dactylorhiza majali, Drosera rotundifolia, Eriophorum angustifolium, Juncus acutiflorus (T1.5), Leucojum vernum, Listera ovata, Menyanthes
trifoliata,Pedicularis
palustris,Platanthera
bifolia,Tephroseris
crispa,
Urticularia intermedia, Valeriana dioica
Dle Culka (1995) náleží území do t í biogeografických region , a to: Žitavského (1.56), Jizerskohorského (1.67) a Železnobrodského (1.36). 44
Dle Neuhäslové et al. (2001) se na území vyskytují t i mapovací jednotky potenciální p irozené vegetace, a to: o
ernýšová dubohab ina (Melampyro nemorosi - Carpinetum),
o Bu ina s ky elnicí devítilistou (Dentario enneaphylii - Fagetum) o Biková bu ina (Luzulo-Fagetum). ernýšová dubohab ina (Melampyro nemorosi - Carpinetum) Vyskytuje se ve výškách (od 200) 250 - 450 m.n.m., jen z ídka osidluje na odpovídajících stanovištích jižních kvadrant
polohy do 550 m.n.m. P edstavuje klimaxovou vegetaci
planárního až suprakolinního stupn s optimem výskytu v kolinním.
ernýšová dubohab ina
p edstavuje jednotku zna né ekologické variability, osidluje území r zných tvar
reliéfu
i podloží. Nej ast jší jsou kambizem s r zným množstvím živin a velkým rozp tím acidity a luvizem, oba typy s p ípadným oglejením nebo pseudooglejením. Je tvo ena stinnými dubohab inami s dominantním dubem zimním (Quercus petraea) a habrem (Carpinus betulus), s astou p ím sí lípy (Tilia cordata, na vlh ích stanovištích T. platyphyllos), dubu letního (Quercus robur) a stanovišt náro n jších listná
(jasan –
Fraxinus excelsior, klen – Acer pseudoplatanus, mlé – A. platanoides, t eše – Cerasus avium). Ve vyšších nebo inverzních polohách se též objevuje buk (Fagus sylvatica) a jedle (Abies alba). Dob e vyvinuté ke ové patro tvo ené mezofilními druhy opadavých listnatých les nalezneme pouze v prosv tlených porostech. Charakter bylinného patra ur ují mezofilní druhy, p edevším byliny (Hepatica nobilis, Galium sylvaticum, Campanula persicifolia, Lathyrus vernus, L. niger, Lamium galeobdolon agg., Melampyrum nemorosum, Mercurialis perennis, Asarum europaeum, Pyrethum corymbosum, Viola reichenbachiana aj.), mén
asto
trávy (Festuca heterophylla, Poa nemoralis). Bu ina s ky elnicí devítilistou (Dentario enneaphylii – Fagetum) Tato jednotka je vázána hlavn na montánní stupe , vyskytuje se p evážn v nadmo ských výškách 500-1000 m, kde osidluje zejména svahové polohy bez ohledu na orientaci svah . Na mezoklimaticky (v tšinou reliéfem) podmín ných stanovištích (S až SV svahy, svahy údolí, inverzní polohy) sestupuje až pod 400 m. Osidluje p dy na zv tralinách jak krystalických tak sedimentárních, mineráln st edn silných hornin. P dy pat í k více i mén skeletovité kambizemi. Je tvo ena bylinným a stromovým patrem, ke ové a mechové patro bývá vyvinuto jen fragmentáln nebo chybí. Ve stromovém patru p evládá buk (Fagus sylvatica), s vyšší 45
stálostí bývají p imíšeny klen (Acer pseudoplatanus), jedle (Abies alba, dnes vymírající) a smrk (Picea abies, ve vyšších polohách pravd podobn p vodní). Bylinné patro bývá v tšinou souvisle zapojené, s pokryvností kolísající podle zápoje stromového patra. P evažují druhy ádu Fagetalia a zastoupena je též v tšina druh svazu Fagion. Biková bu ina (Luzulo-Fagetum) Tato jednotka má v oblasti nejv tší zastoupení. P edstavuje edafický klimax v submontánním až montánním stupni podmín ný mineráln chudými horninami, na nichž st ídá klimatický klimax bu in svazu Fagion. Vyskytuje se v rozp tí nadmo ských výšek od 450 do 850 m. Osidluje p dy pat ící k oligotrofní kyselé kambizemi s m lkým humusovým horizontem (cca 5 cm mocným), který v p dním profilu p edstavuje p es svou zna nou kyselost zásobárnu bází a živin. Tyto p dy se vyvinuly na kyselých silikátových horninách krystalinika (žuly, ruly, fylity). Biková bu ina se vyzna uje jednoduchou vertikální strukturou – je tvo ena v tšinou jen stromovým a bylinným patrem. Ke ové patro vzniká jen zmlazením buku. Mechové patro je potla eno bohatým opadem bukového listí, které se obtížn rozkládá. Stromové patro bývá asto tvo eno pouze bukem (Fagus sylvatica). Jako p ím s se vyskytuje v nižších polohách dub zimní, id eji letní (Quercus petraea, Q. robur), pop . lípa srd itá (Tilia cordata). D íve tvo ila p ím s stromového patra i jedle (Abies alba), která však v posledních desetiletích v tšinou vyhynula. V bylinném patru se v roli dominanty v závislosti na p dních podmínkách a nadmo ské výšce st ídají Luzula luzuloides, Deschampsia flexuosa, id eji Calamagrostis arundinacea, Vaccinium myrtillus nebo Poa nemoralis.
5.1.8. Ochrana p írody Z hlediska ochrany p írody se na území Císa ského kamene vyskytuje 1 památný strom, 3 VKP (Významné krajinné prvky) a MZCHÚ – PP (P írodní památka) Rádlo u koupališt . Nejvýznamn jším územím je však z ochraná ského hlediska EVL (Evropsky významná lokalita) Lu ní potok.
46
Evropsky významná lokalita (EVL) – Lu ní potok (AOPK 2006c) Lu ní potok p edstavuje významný biotop v povodí Lužické Nisy a díky p ítomnosti mihule poto ní, která je zde hlavním p edm tem ochrany, je významný také v evropském m ítku. V potoce se st ídají úseky pís ito-št rkového dna a úseky s jemnými naplaveninami, což p edstavuje vhodná místa ke t ení mihulí i k vývoji jejich juvenilních stádií. Dále je Lu ní potok obýván charakteristickou vodní faunou pstruhového pásma. Ze vzácn jších obojživelník se zde vyskytuje siln ohrožený skokan ostronosý, skokan štíhlý a olek horský, ropucha obecná, z plaz užovka obojková. Byl zde zaznamenán výskyt dvou ohrožených vážek – klínatka obecná a páskovec proužkovaný, pat ících k nejvzácn jším zástupc m hmyzu v evropském m ítku. Na loukách a mok adech nivy roste ada vzácných a ohrožených druh rostlin, p edevším vachta trojlistá, vrba plazivá rozmarýnolistá, sítina ostrokv tá a záb lník bahenní. V prostoru Veseckého údolí bylo zaznamenáno celkem 441 druh
rostlin (z toho
6 ohrožených a 24 v tomto regionu vzácných), 255 druh hmyzu (z toho 242 druh brouk – což je více než dvojnásobné množství ve srovnání s obdobnými lokalitami v okolí), 96 druh obratlovc
(1 druh kruhoústých, 12 druh
ryb, 5 druh
obojživelník , 60 druh
pták
a 15 druh savc ). Z tohoto po tu vyjmenovaných obratlovc je 1 druh kriticky ohrožený (mihule poto ní), 7 druh siln ohrožených a 8 druh ohrožených. Lokalita je ohrožena zejména zm nou vodního režimu, regulací toku (nap . zahlubováním, zpev ováním dna a b eh , narovnáváním koryta), intenzivním rybá ským hospoda ením (vysazením dravc , jako nap . pstruh obecný), významnými odb ry vody z toku (vysychání náplav ). Návrh na rozší ení lokality Lu ní a Mlýnský potok V sou asné dob se navrhuje rozší ení této EVL o p írodní komplexy navazující na tok a nivu toku. P evážn jde o nelesní spole enstva podmá ených poto ních niv na mineráln chudším podloží v podmínkách vlhkého podhorského klimatu. Nejvíce jsou zastoupeny pchá ové louky (Calthenion; mj. hojné Crepido-Juncetum acutiflori), o n co mén
asté jsou mezofilní
ovsíkové trávníky (v tšinou ale s Festuca rubra) v navazujících svazích. K hojným biotop m náleží rovn ž poto ní luhy as. Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae, potenciáln s p echody do podmá ených smr in, resp. as. Piceo-Alnetum. Významn
zastoupena jsou dále
tužebníková lada (Filipendulenion), vegetace vysokých ost ic (Caricion rostratae, Caricion 47
gracilis), mén vyhran né typy bezkolencových luk (Molinion); významné jsou také ost icové louky sv. Caricion fuscae. Na n která z uvedených mok adních spole enstev se váží i n které vzácn jší rostliny: Comarum palustre, Dactylorhiza longebracteata, Juncus acutiflorus, Menyanthes trifoliata, Salix repens, Sparganium emersum.
P írodní památka - PP „Rádlo nad koupališt m“ (Modrý a Sýkorová, 2004) Tato p írodní památka nacházející se na katastrálním území obce Rádlo zaujímá 3,42 ha. Byla vyhlášena v roce 1989 a leží v nadm. výšce 530-560 m.n.m. Zahrnuje mozaiku stanoviš typických pro podhorskou krajinu – poto ní nivu s b ehovým porostem, kosenou orchidejovou louku, druhotnou olšinu se zbytky lužní vegetace a rašeliništ . Na lokalit zp ístupn né po povalovém chodníku se vyskytují n které významné, zvlášt chrán né druhy rostlin – rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), prstnatce (Dactylorhiza spp.), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), všivec bahenní (Pedicularis palustris) a další. Chrán ným územím prochází od roku 1995 nau ná stezka seznamující s flórou a faunou.
Významné krajinné prvky (VKP) VKP je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná
ást krajiny, jež utvá í
její typický vzhled nebo p ispívá k udržení její stability. VKP .77 - Pramenní výv r – Dobrá Voda Jedná se o ur itý druh technické památky – 100 let starou pramenní jímku, z které p epadová voda ústí do pramenního výv ru. Pramen je vyhledáván lidmi ze širokého okolí a studánka se dnes stala tém
poutním místem. Pro velkou návšt vnost byly provedeno v listopadu 1994
na samotném výtokovém potrubí i v bezprost edním okolí úpravy v podob pevného osazení výtokové trubky, vy išt ní koryta pot ku, vybudování d ev ných stup a ádného ozna ení místa. VKP .79 - Rulové erné skalisko na Dobré Vod Jedná se o p írodní rozhlednu vysokou 7 m nacházející se v nadm. výšce 630 m jižn od silnice z Jablonce n. N. k Dobré Vod , jež má zna ný turistický a krajinotvorný význam. Nabízí zajímavý pohled na kout Jablonce n. N. s pozadím Jizerských hor, avšak pozoruhodná je zejména geologická odlišnost skály od okolí, které je p evážn 48
žulové. Kuriózní
je i p vodní n mecký název Schnuppstein, pro který nebyl nikdy nalezen vhodný eský ekvivalent, a proto má dnes skála prosté pojmenování Vyhlídka. D ív jší jméno souviselo s p ezdívkou vlastníka pozemku, sedláka Karla Neumanna, zvaného Schnuppkarl, který byl znám svou zálibou ve š upání tabáku. V roce 1902 se lenové jabloneckého odboru horského spolku zasloužili o zp ístupn ní vrcholu, na kterém byl upevn n také k íž s t lem Krista. Ten však zmizel neznámo kdy a kam. Na rozhlednu je p ístup po rekonstruovaném kovovém schodišti se zábradlím, bezpe nostní zábradlí je i na vrcholu skaliska. Skalka rozeklaná úzkou pr rvou je zvláš malebná na ja e, když rozkvete vzrostlá t eše , která vlastní skálu z eteln p evyšuje. Atmosféru v okolí Vyhlídky narušuje jen necitliv blízko umíst ný stožár VN. Rulové skalisko na Dobré Vod bylo registrováno jako významný krajinný prvek v roce 1995. VKP . 78 - Louka nad koupališt m Jedná se o druhov pestrou louku, obklopenou smíšeným lesem a polní kulturou. Nachází se na mírn
svažitém terénu, v horní
ásti je sušší, v dolní mírn
zamok ená. Lokalita
je významná výskytem vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia), prstnatce listenatého (Dactylorhiza longebracteata), bradá ku vej itého (Listera ovata). Dále je zde zastoupen hrachor lu ní (Lathyrus pratensis), srha lalo natá (Dactylis glomerata), jitrocel kopinatý (Plantago
lanceolata),
t ezalka
te kovaná
(Hypericum
perforatum),
ernýš
lesní
(Melampyrum sylvaticum), kopretina bílá (Leucanthemum vulgaris) a jiné. Ve spodní ásti se nachází chrán ný br ál menší (Vinca minor).
Památný strom – Buk na Rádle Jedná se o solitérní buk lesní (Fagus sylvatica), nacházející se v intravilánu obce Rádlo mezi domy .p. 286 a 287. Obvod kmene je 385 cm a výška 25 m.
49
5.1.9. Osídlení Informace o historii oblasti Císa ského kamene nebylo lehké vyhledat, nebo tato oblast je jakýmsi meziostrovem nacházejícím se mezi dv ma výraznými historickými, geomorfologickými a kulturními celky, a to Ješt dsko-kozákovským h betem a Jizerskými horami. A koliv je geomorfologicky výb žkem jizerskohorského
ernostudni ního h ebene,
nebyla již nejspíše díky své poloze a ovlivn ní dv ma velkými m sty (Libercem a hlavn Jabloncem n. N.) do Jizerských hor za len na a v tšina materiál
o Jizerských horách
ji nezmi uje. Konkrétn jší informace o vzniku a historii této oblasti jsem získala až z knihy Meissnera (1999): Jablonecká oblast byla vždy národnostní hranicí, kde se st etávaly, prolínaly a ovliv ovaly dv
kultury – slovanská a germánská, jejichž nároky a práva se vyvíjela
v závislosti na politické situaci. Už za dob
ímských kolem r. 60 až 500 n.l. se v této oblasti vyskytovaly
starogermánské kmeny, o jejichž p ítomnosti ovšem víme jen díky nález m ímských mincí. Po átky osídlování této oblasti jsou spojeny s obchodní (dopravní) cestou, která vedla od dlouhomosteckého údolí až k Novosv tskému pr smyku a byla jednou z možností, jak p ekonat hrani ní hory a dostat se do Lužice. Mezi první kolonisty jablonecké oblasti pat ili Slované, kte í postupovali na konci 6. století do této vyšší oblasti podél historické obchodní cesty kolem dnešních m st Rýnovice a Jablonec n. N. Zásluhu na prvním osidlování této oblasti mají Chorvaté, kte í postupovali podél Jizery, Kamenice a Mohelky a Luži tí Srbové podél údolí Nisy. Žádné bližší informace o struktu e osídlení nejsou známy. O trvalejších sídlech v liberecké oblasti se dá hovo it kolem roku 1000, u jablonecké oblasti je to ješt o n co pozd ji. Místní názvy jsou ovšem zaznamenány až ve 14. století: Jablonec – Gablonz, r. 1356; Rychnov – Reichenau, r. 1361. P íliv germánského obyvatelstva z oblasti Žitavy a Zho elce do této oblasti nastal v 11. -13. století a došlo tak k v tšímu i menšímu promísení se slovanskými obyvateli. Na slovanské uspo ádání sídel s hrady coby centry oblastí bylo navázáno a díky šlechtickému rodu Markvartic
vznikla jednotlivá panství Valdštejn , Lemberk , Vartenberg , kte í
z jejich rodu pocházeli. V roce 1145 byl založen cisterciácký klášter v Mnichov
Hradišti, který se stal
d ležitým centrem pro n meckou kolonizaci dalších území v etn
jabloneckého. Byly
stav ny další kláštery a církevní stavby, jež se staly základem nových osad, v kterých mniši 50
káceli lesy a získané pozemky využívali k zem d lskému hospoda ení. Do vlastnictví kláštera pat ila i oblast mohelského údolí (Hodkovice n. M., Rychnov u Jablonce). Strategickým a velmi d ležitým hlídkovým hrani ním místem byl na dobrovodském h ebeni skalnatý výb žek Vyhlídka (Schnuppstein) spolu s nedalekým vrcholem Hradešín (Hradschin – 630 m.n.m.) severovýchodn
od obce Rádlo (Radl) u Dobré Vody (Gutbrunn). Po vzniku
Rychnova u Jablonce (Reichenau) v roce 1361 následovalo založení obcí Rádlo (Radl) a Pule ný (Puletschnei), které spadaly k rychnovskému farnímu obvodu. První písemná zmínka o obci Rádlo je však až z r. 1419. Zajímavým zjišt ním je, že mezi Rychnovem a Rádlem stávala dnes již dlouho zaniklá obec Brkanov. Konkrétn se nacházela mezi místní ástí obce Rádlo – Háje a Dolánkami. Je zmi ována ve s ítání maloskalských obcí v listinách z roku 1538 – 1547. Dnešní obce Milí e (zur Kohlstatt - 1687) a Dobrá Voda (Gutbrunn) jsou zmi ovány až v 17. století jako sou ásti obce Rádlo. N které slovanské místní názvy jako Skokoy, Dolanken, Hradschin a zaniklý Brkanov poukazují na eské národnostní zastoupení, jiné názvy jako nap . Haine (Háje – ást obce Rádlo) jsou zase typicky n meckým názvem. Proto je toto území považováno za oblast národnostn smíšenou, jak bylo e eno v úvodu. Název obce Rádlo (Radl) vzniklo podle Scheybala a Scheybalové (1998) ze staro eského názvu bradlo, což znamenalo velkou skálu nebo skalní útes. Možná to prý byl dokonce p vodní název vrcholu Hradešín, jehož odlesn né skalní st ny byly zdaleka viditelné. Rydvalová (1972) popisuje zase tezi kroniká e Antona Kiesewettera, který udává, že kdysi stál na Hradešín d ev ný hrad jménem Radlow, podle n hož byla tehdy obec pojmenována. Dobrá Voda (Gutbrunn) získala své jméno po údajné lé ivé studánce, nacházející se na jejím území a obec Milí e (Kohlstatt) vyrostla na míst , které bylo odlesn no inností uhlí
a nejprve byla pojmenována „Zur Kohlstatt“.
V roce 1420 byl mnichovohradiš ský klášter dobyt husity a došlo k velkým majetkovým zm nám mezi šlechtou. Rychnov spolu s Rádlem byl cisterciáky prodán Jind ichovi z Valdštejna a díky tomu byla tato sídla uchrán na p ed úplným zni ením. Nicmén následné spory v 60. letech 15. století se sousedním rodem Hasenburg
kv li
politické orientaci (Valdštejnové - Ji í z Pod brad, Hasenburgové - Matyáš Korvín), vyústily v této neklidné dob k oboustrannému plundrování a dobývání sídel (Malá skála, Kost, Navarov) a z stává otázkou, do jaké míry byla oblast Rychnova a Rádla válkami zasažena, ale naprosto ušet eno prý nebylo žádné území v okolí Jablonce, o emž sv d í dle autora staré územní mapy obcí. Rozhodn krom krajiny utrp lo po husitských válkách také zastoupení nejen n meckého obyvatelstva. Tento úbytek byl dopln n novým n meckým p ílivem až v 2. polovin 16. století, kdy je podle Kroniky obce Rádla osídlen pustý Jablonec. Meissner 51
(1999) se zmi uje, že od roku 1600 tak jsou již v oblasti ast jší názvy n mecké. Kronika obce Rádlo dále uvádí: „Usazení N mc v Rádle je prokazatelné od r. 1568 (pravd podobn však již d íve). Zejména zakládání skelních hutí p ivád lo do krajiny n mecké sklá e. Panské rody v 16. století podporovaly pohyb obyvatel, nebo z toho m ly finan ní prosp ch. N mci byli inni jako sedláci, tkalci, uhlí i (v Milí ích), sklá i, šindelá i a ižba i (chytání zp vného ptactva). S n meckým osidlováním souvisel i zábor p dy. Nyní za alo velké mýcení a zatla ování lesa na horské výšiny.“ Pozd ji ovlivnila rozvoj osidlování emesla, a to p edevším výroba skla, plátenictví, opracování kamene a obchod s obilím. Ke stagnaci v osídlení dle Meissnera (1999) došlo v 18. století, kdy feudální hospodá ství s poddanstvím dosáhlo svých mezí a po válkách a hladomorech bylo nezbytné pro další rozvoj a zajišt ní obživy zm nit zp sob zem d lského hospoda ení. Významným inem ke zm n situace se stalo zrušení nevolnictví Josefem II. v roce 1781. Dle následující tabulky je patrné, jak se oblast vyvíjela zhruba od poloviny 19. století.
rok
Rádlo+Dobrá voda +místní ást Milí e
Milí e - osada Je manic
po et dom
po et dom
po et obyv.
25 26 25 28 30 29 27 28 19 12
201 191 181 178 159 177 125 141 47 45 37
5
7
po et obyv.
237 1511 1652 265 1603 244 1546 259 1610 297 1851 283 1767 288 1506 325 1596 326 847 724 174 636 605 213 2005 (189+17+7) (536+59+10) 1830 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970
tabulka sestavena dle zdroj : Retrospektivní lexikon obcí SSR 1850-1970 (1978), Statistický lexikon obcí R (2005)
V pr b hu 19. století docházelo k postupnému nár stu po tu obyvatel a dosáhlo svého maxima na p elomu 20. století. K útlumu rozvoje samoz ejm vedla první sv tová válka, která obci dle Kroniky obce Rádlo p inesla 15% úbytek obyvatelstva jak z d vodu
52
úmrtí ve válce, tak díky podvýživ a zvýšené úmrtnosti na nemoce (špan lská ch ipka, neštovice). Obec Rádlo m la v roce 1930 tyto místní ásti (v závorce po et dom ): Dolní Ves (53), Prost ední Ves (29), Horní Ves (61), Dolní Háje (15), Horní Háje (80), Hájek (6), Dolánky (29), U Turka (5), Brandl (2), Milí e (13), a Horní Dobrá Voda s myslivnou u Dolní Dobré Vody (21) (www.radlo.cz/historie-obce/). Od roku 1938 jsou Milí e, coby osada obce Je manice a místní ást Milí e v obci Rádlo spojeny a p ipojeny k obci Rádlo. Nejv tší ránou pro vývoj této oblasti stejn jako pro celé Sudety byl odsun N mc po druhé sv tové válce. Do vylidn né oblasti bylo následn nast hováno eské obyvatelstvo z okolních území – dle Rydvalové (1972) nejvíce ze semilského okresu, dále z Muka ova, Železného Brodu a dalších, nicmén po et obyvatel dosáhl zhruba jen poloviny p vodního osídlení. Dle statistických údaj
v tabulce lze vy íst, že od 2. pol. 20. století dochází
k neustálému mírnému poklesu po tu obyvatel, ale na druhé stran k výstavb nových dom .
5.1.10. Land-use, zem d lství a výroba Dobrovodský h eben, na n mž se oblast Císa ský kámen nachází, je na severních a severozápadních svazích tvo en rozsáhlými lesními porosty, jež byly v minulosti a dodnes jsou hojn hospodá sky využívány. Z t chto d vod se jedná pov tšinou o porosty smrkové, monokulturního charakteru s malým zastoupením ostatních (i nep vodních) d evin. V Kronice obce Rádla je zmínka, že v roce 1922 housenky bekyn mnišky zni ily velkou ást les na Císa ském kameni a Hrad anech (Hradešín ). Z toho lze tedy usoudit, že tyto lesy jsou dnes zhruba osmdesátileté. Jižní a jihovýchodní svahy h ebene mají oproti severním svah m charakter teplejší, z velké ásti zem d lsky využívané krajiny s poli a pastvinami. Nacházejí se zde 2 obce (územn -správn obec jedna) Rádlo a Milí e (Rádlo-Milí e). Východním koutem spjatým historicky a kulturn
s touto oblastí je oblast
u zalesn ného vrchu Hradešín s obcí Dobrá Voda, která v minulosti byla sou ástí Rádla, dnes pat í k území m sta Jablonce nad Nisou. Pro vytvo ení p edstavy, jak se p vodn zcela lesnatá krajina této oblasti p em ovala a z ásti postupn vyvíjela až do dnešní podoby zem d lské podhorské krajiny, je pot eba znát souvislosti s vývojem zem d lství a výroby, obecn s obživou zdejších obyvatel. Mnoho nám vysv tluje historie obce Rádlo, jež je dominantní obcí s nejv tší rozlohou. 53
Rádlo je obcí tzv. lánového ( adového) typu s obousm rným uspo ádáním. Tento sídelní typ p ibližuje Meissner (1999): Vznikl kolem roku 1000 a má sv j p vod v oblasti Flander a poho í na jih od eky Mohanu a rozší il se do dalších n meckých koloniza ních oblastí. Je tedy sídelním typem n meckým, ale jak sám autor uvádí, vyvíjel se v této oblasti i p sobením zvyklostí slovanských. Osou tohoto sídelního typu byl bu
vodní tok, nebo –
jak je tomu také v p ípad Rádla - cesta. Území obce bylo po stanovení hlavní osy roz len no na jednotlivé lány (pruhy) nasedající kolmo na cestu, jejichž další rozd lení na 3 ásti - pole, louku ( i pastvinu) a les se postupem
asu vyvinulo díky p evládajícímu trojpolnímu
hospoda ení. U hlavní cesty byla lokalizována jednotlivá hospodá ská stavení. Každá obec m la vždy své pozemky, kterými byly v tšinou louky k obecní pastv a lesy sloužící jako zdroj stavebního materiálu, palivového d íví a také pro pastvu dobytka. Stejn tak tomu bylo u Rádla, kde se na SV území dle Meissnera (1999) vyskytoval obecní les tzv. Gemeindewald a na JZ les nazývaný Forstlehne (lesnatá strá ). Krajinná struktura v této oblasti rozhodn
nevznikla „najednou“ - vyvíjela se
nejvýznamn ji od dob prvního trvalejšího osídlení, tedy v období šesti staletí. V Kronice obce Rádlo se dozvídáme o obživ a život tehdejších obyvatel více: Slovanští osídlenci v této oblasti byli jen z malé ásti zem d lci, jejich obživou byla výroba d ev ného uhlí, d eva ství, hrn í ství, rybá ství, iha ství a také lov tehdy „plevelných“ pták jest áb . Obrovský kus práce p i p em n lesnaté krajiny na zem d lskou v hrani ních horách ech odvedli až n me tí p ist hovalci po vn jší kolonizaci, v této krajin
v prvních
desetiletích 13. století. Jako pionýrský kolonizátor zde p sobil n mecký ád cisterciák s hlavním sídlem v Mnichov
Hradišti a sesterským klášterem založeným v Rychnov
u Jablonce. Další významný p íliv n meckého obyvatelstva, který prob hl ve 2. polovin 16. století, byl doprovázen zakládáním sklá ských hutí. N mci byli inni jako zkušení sedláci, tkalci, uhlí i - v Milí ích, sklá i, šindelá i a ižba i. Jejich innost co se tý e mýcení les a zúrod ování p dy m la nesmazatelný vliv na rozvoj této krajiny. Jak se dále vypráví v Kronice obce Rádlo, pom ry zde vládly všeobecn chudé. Bylo hodn pastvin, chovaly se ovce a p stoval len. Po dlouhý as se zde provozovalo plátenictví. Již roku 1630 zde bylo 15 tkalc . Kolem r. 1800 došlo v Liberci k velkému rozmachu soukenictví. V 19. století byl tkalcovský stav v Rádle snad v každém dom . Obec se podílela p edevším na sp ádání p íze. Kolem r. 1830-40 našlo mnoho silných muž zam stnání jako pohán i stroj . Kolem r. 1900 se zde však již tkalcovství nevyskytovalo, nebo se p esunulo zcela do tovární výroby.
54
Jiným zam stnáním bylo opracování kamene. Zatímco d íve se p i stavb dom používal pískovec, pozd ji se za ala využívat žula. Bohaté pole innosti m li kameníci p i stavb železnice v letech 1856-59, pozd ji pak p i ilé stavební innosti v Jablonci. V souvislosti s p ibývajícím po tem obyvatel se rozvíjel obchod s mlékem. Ve 2. pol. 18. století se za al rozvíjet obchod s obilím. Obec Rádlo byla tehdy p ekladišt m obilí pro spot ebu v celém okolí. Tento obchod p inášel obci zna ný zisk. Tehdy se jezdilo po svahu Mlýnské hory do údolí Mohelky. Jezdilo se na Moravu, obzvlášt do Znojma. Rádlo ovšem v té dob nebylo známo pouze obchodem s obilím. Zajímavou historii jednoho rádelského koutu popisují Scheybal a Scheybalová (1998). Již v 1. pol. 17. století byla na rádelském b ehu eky Mohelky postavena panská papírna s vlastním rybníkem, která se podobala velkému mlýnu, proto se také nazývala Papiermühle. První písemná zmínka o ní se objevuje v roce 1675 a fungovala p es dv st let! Za stodvacetiletého vedení velkou rodinou frýdlantských papírník Schütz získala velký v hlas – zásobovala papírem kancelá e valdštejnských panství a koncem 90. let 18. století také c. k. ú ady v Praze a Vídni. Vrchnostenští ú edníci kv li ní dokonce zavedli r. 1777 robotní po ádek pro ves Rádlo, který jí na izoval, aby obec vodní nádrž nad papírnou udržovala vlastními silami. Majitelé ozna ovali sv j vyhlášený psací papír vlastními zna kami – „T.Schütz, Radl“ nebo „J.Schütz“. V 19. století však byl provoz papírny již zastaralý, p ibývaly konkuren ní podniky nap . ve Smržovce, v Janov
i Hanychov s lepším vybavením, a tak význam této papírny
klesal. Roku 1864 do základ vyho ela a na jejím míst byla postavena p ádelna vlny. Budova n kolikrát vyho ela, byla obnovována, p estavována a rozši ována a ve 20. století zde z ídila smržovská firma K. Grossman sklá skou brusírnu. Nejv tší význam pro celý jablonecký okres m lo jak jinak než sklá ství, které dosáhlo sv tové pov sti. Petr Peukert byl nejvýznamn jším dodavatelem sklen ných rádelských kamen kolem r. 1900. Zam stnával 200 domácích d lník - brusi e kamen . Pro obec byl velkým dobrodincem. V noval mnoho pen z na postavení chudobince a kostela v Rádle. Dodnes se tyto kameny vyráb jí pod stejným názvem v Neugablonzu. Rádelské kameny jsou vlastn rozety, tj. kameny s velkou ploškou na spodní a malou na horní stran , pro n ž byly kaplíky vyrobeny z niklu. B hem války sklá ská výroba ustala, ale po válce se jí op t za alo da it. Velké národnostní zm ny po roce 1945 však znamenaly další ránu pro zdejší sklá ské emeslo, které se pak již udržovalo jen v n kolika domácích dílnách. V sou asnosti je v tšina obyvatel vázána dojížd ním za prací na Jablonec n. N. a Rychnov u Jablonce. V obci Rádlo je n kolik malých živností, jako nap . truhlá ství,
55
ková ství a autodoprava a n kolik obyvatel zam stnává také místní škola, pošta apod. O v tšinu zem d lských pozemk se stará zem d lská spole nost z nedalekého Kokonína. Dobrá Voda vznikla n kdy na po átku 17. století p vodn spolu s Kokonínem jako okrajové osídlení Rychnova u Jablonce na (již výše zmi ované) historické dopravní cest . Postupem asu se ustálily názvy jejích dvou ástí: Horní Dobrá Voda (Ober-Gutbrunn) a Dolní Dobrá Voda (Nieder-Gutbrunn). Horní Dobrá Voda byla spolu s hájovnou (Forsthaus) a p iléhajícím velkým lesem (Grossbusch, Grosswald) v roce 1843 p ipojena k Rádlu, Dolní Dobrá Voda (Nieder-Gutbrunn) náležela ke katastrálnímu území Rychnova u Jablonce.
5.1.11. Doprava a komunikace Jak už bylo zmín no, vznik sídel v této oblasti byl podmín n existencí historické obchodní stezky vedoucí od mohelského údolí p es Jablonec n. N. do Lužice. Dle Kroniky obce Rádlo byly nejstarší cesty v této oblasti vedeny 1. východn od Hradešína do Jablonce, což je nejspíše ona obchodní stezka. 2. z údolí Mohelky p es Mlýnský vrch kolem Šenku (severní ást území Rádla) na Milí e, Vratislavice a Liberec 3. z mohelského údolí p es Riggu (kopec jižn od obce Rádlo, 524 m.n.m.) do Rádla. Velkým po inem své doby byla výstavba železnice v letech 1877-78, která se táhne v jižní ásti oblasti od Rychnova p es Rádlo do Je manic, Dlouhého mostu a dále do Liberce, a která se stala do asným zam stnáním pro mnoho lidí. Budova rádelské zastávky byla postavena roku 1890. Sou asnost Železni ní trasa v jižní ásti oblasti existuje a je využívána dodnes. V posledních desetiletích ovšem dominuje rozmach dopravy automobilové a ten si vyžádal v blízkosti oblasti Císa ského kamene výstavbu n kolika významných silni ních tah , kterými jsou 1. rychlostní silnice R35 (Liberec - Turnov) na západ oblasti táhnoucí se ve sm ru SZ-JV, 2. silnice I. t ídy I/65 (Jablonec - Hodkovice n. M.) na východ
oblasti stá ející se
od Jablonce ve sm ru SV-JZ a 3. silnice I. t ídy I/14 (Liberec – Jablonec n. N.) na severu oblasti kopírující Lužickou Nisu v údolí mezi Dobrovodským a Prose ským h ebenem. Tyto t i významné silnice vizuáln
ohrani ují oblast Císa ského kamene. Ostatní zpevn né
komunikace v oblasti jsou již místního významu - p evážn III. t ídy. (http://www.dalnicesilnice.cz/mapy/mapa. jpg.) Zajímavé p i pohledu na mapu severních zcela zalesn ných svah dobrovodského h ebene je velké množství lesních p šin a stezek dokládajících hojné využívání zdejších les již v minulosti. 56
5.1.12. Kultura Nejv tší historickou kulturní událostí, která se na tomto území udála, a která vtiskla této oblasti
nové ozna ení byla návšt va císa e Josefa II. 15. zá í 1779. Scheybal
a Scheybalová (1998) popisují, jak zde ženijní oddíly, které sem p ijely už s ro ním p edstihem, obehnaly kopec n kolika adami val a zásek , které jsou p i dobrém pozorování na dnešních zalesn ných svazích patrné dodnes. Císa si p i své návšt v prohlédl okolí a vystoupil i na vrchol Špi ák u Milí , ocenil jeho strategickou polohu a doporu il zde vybudovat pevnost proti Prusku. Návrh byl ale v kruzích vojenských odborník zamítnut. P esto byla tato událost pro místní obyvatele nezapomenutelná a nazvali proto kopec Špi ák nov Císa ským kamenem a na kámen, na kterém stál údajn Josef II. p i obhlížení krajiny, umístili p i stoletém výro í císa ovy návšt vy pam tní mramorovou desku s n meckým nápisem. Odlesn ný vrchol Špi áku, poskytující v té dob nádherný okružní výhled, se stal oblíbeným místem výlet . Dnes z n j díky vzrostlému lesu bohužel výhled do krajiny není. Oblíbeným cílem rodinných i spolkových výlet hostinec v Dobré Vod
býval v minulosti také secesní
nazvaný Gutbrunnwarte, vybudovaný na severním svahu
u „zázra né“ studánky. M l vyhlídkovou v ž, sály a salónky, v nichž mohlo být najednou obslouženo tém
dva tisíce host . Cílem návšt vník bývala rozhledna hostince, ale také
nedaleký vrchol Schnuppstein, zvrásn ný skalní blok, upravený jako vyhlídka, na n mž stával vysoký železný k íž (Scheybal a Scheybalová, 1998).
5.1.13. Architektura Dle Mencla (1980) tvo í oblast Jablonecka a Liberecka severní hranici rozší ení severo eského roubeného domu. Základní charakteristikou je elní orientace, prostorná sedlová st echa a
len ní na t i pásma: jizba-sí -stáj (Stube-Flur-Stall). Ze sín
se po n meckém zp sobu chodilo zvláštními dve mi do stáje, proto se mu také n mecky íkalo „Wohnstallhaus“, nebo lidské i zví ecí obydlí zde je pod jednou st echou. Protože Jizerské hory spolu s okolím byly zprvu kolonizovány pov tšinou obyvatelstvem emeslným a d lnickým, ujal se zde všeobecn
dle Scheybala (1979) už po átkem novov ku
kombinovaný p dorys chlévní a komorový, který je b žný pro kraje s domáckým pr myslem, a
už textilním nebo sklá ským, tedy i pro oblast Císa ského kamene
na Jablonecku. Na rozdíl od chlévního typu, kde celou jednu polovinu domu zaujímá chlév, 57
je u tohoto typu tato polovina rozd lena do dvou prostor: malého chléva a komory. Komora bývala asto obydlena nap . vým nká i nebo rodinou nájemník . Ob zp ístup uje dvojice dve í, asto sdružených. Pro stavbu roubené chalupy se používaly, jak popisují Scheybal a Scheybalová (1985), smrkové a borové kulá e (cca 40 cm) a mezery mezi nimi se vymazávaly sm sí jílu a ezanky. Tuto innost ned lali tesa i, nýbrž zkušení tzv. „mazá i“. Trámy se d íve spíše konzervovaly než natíraly. Existovala pro to speciální sm s složená z volské krve, sazí, ln ného oleje a loje. Pro oblast Jablonecka jsou typická menší roubená stavení, která jsou architektonicky st ízliv jší, kompaktn jší a výtvarn
mén
náro ná. Jak ukazuje nákres Scheybala
a Scheybalové (1998) v p íloze, jednalo se o polopatrové roubené chalupy na žulové podezdívce, d lené na sv tnici, sí , komoru a chlév, s jednoduše svisle dešt ným štítem, šindelovou sedlovou (80°-90°) st echou a pozd ji obedn nou sv tnicí. Výskyt tzv. k ížových sv tni ek (v pravém úhlu na sí p ipojených patrových p ístavk , které vytvá ejí k ížový p dorys), velmi typických pro oblast Jizerských hor, je zde velmi ídký. Podobné tradice v rozvoji lidové architektury v pohrani ních oblastech severních ech se podle Scheybala (1979) vytvá ely už od 16. století. Vysocko a Jablonecko (panství Semily, Smržovka a Malá Skála) pat ily až do poloviny 18. století sp ízn né vrchnosti Desfours a politická stabilita ve vlastnictví t chto panství tak p isp la k podobnému vývoji v architektu e lidového domu. Avšak jak dodává Scheybal (1979), dnešní d ev ná architektura na Jablonecku si pov tšinou nezachovala (narozdíl od Vysocka) svou p vodní podobu. asto byly roubené st ny šalovány úzkými prkny, které ve 20. století asto ustoupily kryt m eternitovým. V celém horním povodí Nisy tak vznikla, jak to nazval Scheybal (1979), „staronová architektonická sm s“. „Bedn ní roubených st n prkny má na Jablonecku starou tradici. Svislým prkenným šalováním s lištami byly v tomto kraji chrán ny n které d ev né budovy už v 18. století. K hlavnímu rozvoji bedn ných kryt však došlo teprve koncem 19. století. Tehdy se postupn ustálil svérázný typ d ev né architektury zastírající tak ka beze zbytku starý buda ský ráz zdejších chalup. St ešní krytina byla až dlouho do 19. století p evážn šindelová, ve t etí tvrtin 19. století se za ala na zdejších st echách ujímat b idlice, a to zejména v okolí Jablonce, kam se dostávala z Liebigových lom u potoka Žernovník u Železného Brodu. V poslední tvrtin 19. století už byl b žný i térový papír a od za átku 20. století i eternit. Plech se stává p evládající krytinou až v posledním p lstoletí“ (Scheybal, 1979). B idlice našla své uplatn ní také p i výzdob se v 2. polovin
štít , b idlicové lomenice
19. století staly pýchou zámožn jších sedlák
i emeslník . Scheybal
a Scheybalová (1998) zachytili ve své knize motiv b idlicové lomenice z oblasti Hodkovic 58
nad Mohelkou objevující se v podobných modifikacích na n kolika chalupách také v Rádle – viz. p íloha. Zaznamenala jsem je na chalupách . p. 28, 74, 103, 17 a . e. 59 a 66 – viz. Fotodokumentace v p íloze. Jak je to zvykem u horských usedlostí severo eského pohrani í i u osady podhorského typu Milí
a asto i v Rádle je stavení obklopeno jedním i více vzrostlými stromy, v tšinou
javory, kleny nebo jasany, id eji lípami, duby nebo buky. D evo nebylo jediným stavebním materiálem zdejší lidové architektury. Rychle uhnívající roubené st ny chlév byly už od za átku 19. století stále ast ji nahrazovány zdivem a k tomu poskytoval zdejší kraj nevy erpatelné množství materiálu. Už koncem 18. století se zde ujímá výnosné kamenické
emeslo. Hlavními výrobky jsou hrub
opracované kvádry r zných velikostí, tzv. kopáky, vazáky, roháky, využívané ke stavb domovních podezdívek, chlév , komín a erných kuchyní, jednoduchá i profilovaná „futra“ a „oke áky“ pro dve ní a okenní ost ní. Stav ly se z nich b ehy potok , mostky, náhony, patníky p i okrajích silnic a v neposlední ad také dílny, továrny a manufaktury. V prvních desetiletích 20. století je tato tradi ní lidová architektura dopl ována domy p ed-
a mezivále ného
období,
jedno-
i
dvoupatrovými,
zd nými,
se
sedlovou
i mansardovou st echou. S nadcházejícím trendem st hování obyvatelstva na venkov sílí také vliv nedalekého Jablonce n. N., a tak je ráz obcí, p edevším Rádla, pozvolna m n n vícepatrovými bohat zdobenými vilami m stského typu. Centrum obce se také p emís uje blíže k Jablonci – severovýchodním sm rem. K významn jším architektonickým památkám zde pat í nap íklad dominanta obce Rádla – kostel Svaté Trojice. Na míst bývalé zvonice byla již roku 1725 Eliášem Hübnerem (z domu . 148), bezd tným a zbožným místním ob anem, postavena d ev ná kapli ka a sloužila se tu 1. svatá mše. Do ní byl p enesen r. 1730 oltá sv. Trojice z Rychnova, dále bylo v 18. století p istav no malé d ev né oratorium a kamenná sakristie. Pokra ovalo další rozši ování a r. 1724 p ibyl zvon. Roku 1741 obec postavila vedle šenku sochu Sv. Františka Xaverovského. Zakladatel Hübner po smrti odkázal sv j d m kapli a byl v ní poh ben pod kazatelnou. V 19. století probíhalo další vylepšování kostelíka, r. 1829 byla p istav na v ž a p ibyly další dva zvony (v letech 1829 a 1833). Z roku 1808 pochází socha Sv. Jana Nepomuckého p ed kostelem, kterou nechal vytvo it místní ob an Josef Lang (z . 164). Za první sv tové války byly zvony a varhanní cínové píš aly zabaveny pro vojenské ú ely. V roce 1925 byly po ízeny a vysv ceny dva zvony nové. V roce 1929 byla v kapli z ízena deska se jmény padlých v 1. sv tové válce. Kaple s v ží byla v r. 1931 kv li 59
špatnému stavu zbourána a místo ní postaven dnešní kostel sv. Trojice podle návrhu architekta Rösslera z Jablonce nad Nisou. Hlavní oltá s obrazem Sv. Trojice je p vodní. Nedaleký h bitov byl z ízen r. 1853, o deset let pozd ji byl vysv cen a v roce 1873 v n m byla postavena márnice a zajímavá h bitovní kaple. Velký železný k íž na žulovém podstavci uprost ed h bitova obstaral sedlák Josef Demuth (z . 193) - m l to být jednou jeho náhrobní k íž. V roce 1929 byl na h bitov odhalen pam tní kámen na pam
syn vlasti
padlých ve sv tové válce a byly zasazeny dva duby, které tam stojí dodnes. (Kronika obce Rádlo; www.radlo.cz/historie-obce). Zajímavá historie se vztahuje také ke kapli Sedmibolestné Panny Marie v Milí ích, která byla postavena místním zlatníkem Antonem Dittrichem v roce 1799. V roce 1830 v ní brat i Dittrichové, Anton a Josef, oslavili zlaté svatby. Tato událost byla pro malou osadu nevšední a nezapomenutelná. Ob adu a hostiny se zú astnili významní lidé ze širokého okolí, oba páry byly bohat obdarovány. Josef Dittrich se dožil 96 a jeho žena 94 let! (Scheybal a Scheybalová, 1998). Také v Dobré Vod
byla v roce 1895 postavena kaple. Na po átku 60. let
jí p edcházelo zbudování kamenného k íže Paulem Seibothem jako dík za zázra né vylé ení t žkého o ního neduhu. Nachází se v centru obce p i cest do Kokonína. Vedle památek stavitelských však zasluhují také zvláštní pozornost i památky lidového um ní kamenického a socha ského, které pat í k vrcholným projev m lidového tv r ího ducha a zbožnosti obyvatel v minulých staletích. Jak zanícen popisují Scheybal a Scheybalová (1985), je to díky p írodním podmínkám, že práv severní
echy oplývají
takovým množstvím drobných kamenických a socha ských památek. Je naší povinností, abychom si jich vážili, nelikvidovali je pod r znými záminkami zbyte n , abychom nehledali kamennou krásu jen v Praze nebo na Kuksu, ale abychom se už kone n nau ili vid t ji také ve svém okolí, abychom znovu našli ztracenou úctu k práci minulých generací, úctu, která je p edevším projevem kulturního myšlení a jednání. V tomto ohledu je myslím krajina Císa ského kamene velmi zajímavá a pou ná, skrývá mnoho p ekvapení v podob velkého množství železných k íž na ozdobných pískovcových podstavcích jak v intravilánech obcí tak ve volné krajin . Bohužel jsem p i poznávání zdejší krajiny narazila z valné v tšiny na k íže chátrající a více i mén poškozené nebo ulomené apod. Jen ve dvou p ípadech se k íže, jak by ekl Josef V. Scheybal, setkaly s projevem kulturního myšlení a jednání a do kaly se rekonstrukce. N které tyto malé sv dky socha ského a kamenického um ní severních
ech jsem zdokumentovala a jsou uvedeny v p íloze Mapa kulturn -historických
charakteristik a Fotodokumentace. 60
Zajímavostí bývala dle Rydvalové (1972) v Rádle tzv. Getsemantská (nebo též olivová) zahrada se souborem soch. Založil ji roku 1829 zdejší obchodník s p ízí Ferdinand Hübner se svým synem dle vzoru podobné zahrady v Ji íkov u Rumburka. Vedle obrazu Krista se v zahrad
nacházely sochy jednak sedících a jednak ležících mládenc . Vždy
o Zeleném tvrtku a Velkém pátku chodilo k této zahrad procesí lidí od rádelské kaple. Protože se jedná o cennou památku, byly sochy p evezeny r. 1964 do zahrady staré fary v Jablonci n. N.
61
5.2. VYMEZENÍ OBLASTÍ A MÍST KRAJINNÉHO RÁZU
Na základ
výše popisované obecné charakteristiky oblasti a vlastních poznatk
získaných p i terénních šet eních jsem se celou oblast rozhodla definovat jako tzv. krajinný celek „KC I Císa ský kámen“, tedy oblast krajinného rázu s obdobnou p írodní, kulturní a historickou charakteristikou. Krajinný celek je vymezen hranicí, kterou dle Vorla (2006) mohou být p írodní i um lé prvky. V p ípad této oblasti jde p edevším o významné prvky um lé, a to na JZ rychlostní silnice R35 (Liberec - Turnov) táhnoucí se ve sm ru SZ-JV, dále na JV silnice I.t ídy I/65 (Jablonec n. N. - Hodkovice n. M.) stá ející se od Jablonce ve sm ru SV-JZ a dále je oblast vymezena na SV a SZ zastav nými územími m st Liberec a Jablonec nad Nisou. P írodní hranici krajinného celku tvo í na S Lužická Nisa, tekoucí od Jablonce n. N. k Liberci ve sm ru JV-SZ. Primární podstatou uspo ádání krajiny je reliéf. Hlavní geomorfologickou kostrou oblasti Císa ského kamene je tzv. Dobrovodský h eben táhnoucí se ve sm ru SZ-JV se dv ma výraznými vrcholy – Císa ským kamenem 637 m.n.m. a Hradešínem 630 m.n.m. Jejich spojnice tvo í zárove rozvodnici Severního a Baltského mo e a lení oblast na svahy orientované ve sm ru S-SV a J-JZ. Tyto geomorfologické podmínky oblasti byly spolu s odlišnou krajinnou charakteristikou základním vodítkem p i len ní oblasti na dva krajinné prostory pracovn nazvané „KP I-1 Severní svahy“ a „KP I-2 Jižní svahy“, jakožto prostory odlišující se od sousedních prostor
specifickým charakterem, identitou
nebo výrazným prostorovým vymezením (Vorel, 2003).
5.2.1. KRAJINNÝ PROSTOR „KP I-1 Severní svahy“ Základní charakteristikou tohoto krajinného prostoru je jeho výrazná terénní dynamika – živý reliéf strmých svah je rozbrázd n velkým množstvím drobných vodote í a p evýšení zde dosahuje na délce 2 km až 350 výškových metr . Dále k neopominutelné p írodní charakteristice tohoto prostoru pat í kompaktnost vegeta ního krytu tvo eného rozsáhlými lesními porosty táhnoucími se na strmých svazích v širokém pásu mezi m sty Liberec a Jablonec n.N. Jejich souvislost je narušena v jednom míst pr sekem pro vedení VVN 62
po spádnici od obce Milí e sm rem k Prose skému vrchu. Jde p edevším o lesy z velké ásti ovlivn né hospodá skou inností - porosty s p evahou smrku nebo monokultury smrku nebo geograficky nep vodních druh - borovice vejmutovky a mod ínu. Hodnotn jší porosty (bu in, doubrav apod.) jsou p ítomné jen mozaikovit . Tyto severní svahy oblasti mají mezoklimatickou charakteristiku velmi podobnou Jizerským horám - panují zde relativn chladn jší a srážkov
vydatn jší pom ry, v porovnání s druhým krajinným prostorem,
dané p edevším severní expozicí svah . Okrajové partie tohoto krajinného prostoru mají charakter travních porost s rozptýlenou zelení tvo ící p echodová pásma mezi lesnatými celky a zastav nými územími m stských a p ím stských ástí m st Liberec a Jablonec n.N. (Vesec, Vratislavice nad Nisou, Prose nad Nisou). Na základ relativní homogenity krajinných charakteristik byl tento krajinný prostor roz len n na dv místa krajinného rázu, a to „I-1-a Lesní porosty“, a „I-1-b Lu ní potok“. Analýza t chto míst, v etn stanovení rys a hodnot charakteristik krajinného rázu je pro p ehlednost uvedena v samostatné kapitole.
5.2.2. KRAJINNÝ PROSTOR „KP I-2 Jižní svahy“ Tento prostor zahrnuje p edevším jižní a jihovýchodní svahy Dobrovodského h ebene sklán jící se k údolí eky Mohelky, jimž dominují dva zalesn né vrcholy – Císa ský kámen 637 m.n.m. a Hradešín 630 m.n.m., jehož lesnatý masiv vytvá í na východní hranici oblasti terénní kulisu. Vrchol Císa ský kámen zde zmi uji také, nebo
je p írodn -kulturní
dominantou obou krajinných prostor , a koliv dle hranic mnou vymezených krajinných prostor spadá do „KP I-1 Severní svahy“. Bližší vysv tlení tohoto rozhodnutí je uvedeno v následující kapitole u charakteristiky místa krajinného rázu „I-2-a Milí e“. Díky své expozici má tento krajinný prostor oproti p edešlému relativn teplejší, slune n jší charakter. Dynamika terénní morfologie sice nedosahuje takové síly, jako u prostoru p edešlého, je nicmén svými zvln nými svahy také d ležitou p írodní charakteristikou. Krajinný prostor má charakter zem d lské kulturní krajiny, jejíž vznik a vývoj byl podmín n p edevším existencí rozlehlé lánové obce – Rádla. Dále se zde vyskytují dv malé obce – Milí e a Dobrá Voda, které mají spíše velikost enkláv. Zvln né svahy s poli, loukami a pastvinami nabízejí na n kolika místech výhledy na Ješt dsko-kozákovský h bet s dominantami Javorníku 63
(684 m.n.m.) a Ješt du (1012 m.n.m.), východním sm rem výhled na vrchol Hradešín (630 m.n.m.) a nejvýše položená místa pod vrcholem Císa ského kamene poskytují významný pohled z pta í perspektivy na Jablonec n. N. s pozadím Jizerských hor a Krkonoš. Intravilány obcí jsou v n kterých ástech plynule propojeny s okolní krajinou množstvím rozptýlené i liniové zelen , jinde je naopak evidentní její absence, což se odráží v krajin narušením jejího harmonické m ítka. Negativn v krajin také p sobí vedení VN asto až ve t ech liniích vedle sebe a pozornost p i pohledu na ur itých místech do krajiny také upoutává vysíla na vyvýšenin jižního svahu pod Rádlem. V rámci tohoto krajinného prostoru je možno vymezit z eteln
vnímatelná
a charakterov svébytná místa krajinného rázu. Jedná se o „I-2-a Milí e“, „I-2-b Rádlo – intravilán“, „I-2-c Rádlo – S extravilán“, „I-2-d Rádlo – J extravilán“ a „I-2-e Dobrá Voda“.
64
5.3. MÍSTA KRAJIN. RÁZU, RYSY A HODNOTY CHARAKTERISTIK
Místo krajinného rázu je nejmenším hodnoceným prostorem; jedná se zpravidla o vizuáln vymezené území menšího rozsahu nebo o území vnímatelné díky své výrazné charakterové odlišnosti. Tyto nejmenší, relativn homogenní prostory nyní charakterizuji, definuji je z hlediska kulturní, p írodní a historické charakteristiky, nalezených estetických hodnot, harmonického m ítka a vztah
apod. U každé analýzy uvádím pro p ehlednost
zjišt né skute nosti také do tabulky. P ehled míst krajinného rázu: I-1-a Lesní porosty I-1-b Lu ní potok I-2-a Milí e I-2-b Rádlo – intravilán I-2-c Rádlo – S extravilán I-2-d Rádlo – J extravilán I-2-e Dobrá Voda
65
5.3.1. MÍSTO KR „I-1-a Lesní porosty“ Toto místo je plošn nejrozsáhlejším ze všech míst krajinného rázu. Nebo toto místo tvo í také nejv tší
ást krajinného prostoru Severních svah , platí pro n j i stejná
mezoklimatická charakteristika velmi podobná Jizerským horám - panují zde tedy relativn chladn jší a na srážky vydatn jší pom ry. Základní charakteristikou tohoto místa KR je jeho výrazná terénní dynamika – živý reliéf strmých svah je rozbrázd n velkým množstvím drobných vodote í a p evýšení zde dosahuje na délce 2 km až 350 výškových metr . K neopominutelné p írodní charakteristice také pat í kompaktnost vegeta ního krytu tvo eného rozsáhlými lesními porosty, táhnoucími se na strmých svazích v širokém pásu mezi m sty Liberec a Jablonec n. N. Ráz les tohoto místa je velmi podobný les m Jizerských hor. Jejich souvislost je narušena v jednom míst pr sekem pro vedení VVN po spádnici od obce Milí e sm rem k Prose skému vrchu. Jde p edevším o lesy z velké
ásti ovlivn né
hospodá skou inností - porosty s p evahou smrku nebo monokultury smrku nebo geograficky nep vodních druh - borovice vejmutovky a mod ínu. Hodnotn jší porosty (bu in, doubrav apod.) jsou p ítomné jen mozaikovit . Toto místo KR je doslova protkáno sítí mnoha lesních cest, nachází se zde také mnoho menších lom , což sv d í o hojném využívání této oblasti lov kem již v minulosti, a to nejen pro stavební a palivové d íví, ale také pro t žbu stavebního kamene.
Klasifikace znak krajinného rázu
Konkrétní identifikované znaky
P írodní charakteristika (v etn VKP a ZCHÚ a p írodních hodnot)
výrazná terénní dynamika strmé svahy rozbrázd né drobnými vodote emi monokulturní smrkové porosty
Kulturní a historická charakteristika (v etn kulturních dominant)
hustá cestní sí historické cesty lemované žulovými patníky velké množství historických kamenných lom
Estetické hodnoty (v etn harmonického m ítka a vztah )
Charakter p ítomných znak krajinného rázu
kompaktnost a rozsah vegeta ního krytu
. . .
. .
.
Význam p ítomných znak krajinného rázu
Hodnota ojedin losti a neopakovatelnost p ítomných znak krajinného rázu
Pozitivní
Zásadní
Jedine ná
Neutrál.(indiferent.)
Spoluur ující
Význa ná
Negativní
Dopl ující
B žná
neutrální neutrální
neutrální neutrální neutrální
neutrální
66
. . .
. .
.
zásadní spoluur ující
dopl ující dopl ující dopl ující
spoluur ující
. . .
. .
.
b žná b žná
b žná b žná b žná
b žná
5.3.2. MÍSTO KR „I-1-b Lu ní potok“ Toto místo krajinného rázu se nachází na SZ krajinného celku Císa ský kámen a pat í do krajinného prostoru KP I-1 Severní svahy. Jde o m lké lenité údolí formované drobnými vodote emi náležejícími do povodí Lu ního potoka, jenž pramení v osad Milí e a táhne se ve sm ru JV-SZ sm rem k Liberci. Pasáže lesních porost
typických pro krajinný prostor
Severních svah , v nichž má potok charakter spíše horského toku, jsou st ídány klidn jšími partiemi s loukami a mok ady nivy potoka s lužní vegetací a n kolika drobnými nádržemi. Na území se nachází dv místní ásti obce Dlouhý Most - Horní a Dolní Podlesí, jenž jsou klidného spíše rekrea ního charakteru. Z krajiná ského pohledu se jedná o zajímavé území, které si dokonce z p írodov decko-ochraná ského hlediska zasloužilo ochranu nadnárodního významu v podob vyhlášení Evropsky významnou lokalitou. Bližší popis EVL Lu ní potok je uveden v obecné charakteristice území v kapitole 5.1.8. Ochrana p írody. Nicmén je nutné konstatovat, že krajinný ráz této oblasti je zásadn narušen a degradován dv ma negativními prvky. Prvním z nich je p ítomnost rychlostní silnice R35 (Liberec-Turnov), jenž je nejen vizuální, ale p edevším hlukovou dominantou narušující svým hlukovým pásmem o ší ce zhruba 500 m poklidný charakter velké ásti tohoto území. Druhým negativním prvkem v krajin je vedení VN, jež je v trojité linii vedeno prakticky st edem údolí Lu ního potoka od rozvodny v Dlouhém Most do liberecké ásti Vesec.
Klasifikace znak krajinného rázu
Konkrétní identifikované znaky
P írodní charakteristika (v etn VKP a ZCHÚ a p írodních hodnot)
terénní morfologie údolí Lu ního potoka a jeho p ítok EVL Lu ní potok
Kulturní a historická charakteristika (v etn kulturních dominant)
obce klidn jšího, spíše rekrea ního charakteru vizuální a hlukové zne išt ní rychlostní silnicí R35 vedení VN údolím Lu ního potoka (3 soub žné linie)
Estetické hodnoty (v etn harmonického m ítka a vztah )
Charakter p ítomných znak krajinného rázu
harmonická krajina luk a mok ad s lužními porosty ohrani ená na severu velkým lesním celkem
.
. . .
. . .
Význam p ítomných znak krajinného rázu
Hodnota ojedin losti a neopakovatelnost p ítomných znak krajinného rázu
Pozitivní
Zásadní
Jedine ná
Neutrál.(indiferent.)
Spoluur ující
Význa ná
Negativní
Dopl ující
B žná
neutrální pozitivní
neutrální negativní negativní
pozitivní
67
.
. . .
. . .
spoluur ující spoluur ující
dopl ující zásadní dopl ující
spoluur ující
.
. . .
. . .
b žná význa ná
b žná b žná b žná
b žná
5.3.3. MÍSTO KR „I-2-a Milí e“ Toto místo krajinného rázu je svým zp sobem zvláštností. Co se tý e za azení do krajinného prostoru, nachází se totiž na rozhraní dvou p vodn vymezených krajinných prostor . Podle mých terénních pr zkum , p i kterých jsem toto místo velmi detailn poznala, jsem došla k záv ru, že toto místo je z hlediska krajinných charakteristik p íkladem p echodové partie mezi ob ma krajinnými prostory, a to z toho d vodu, že jeho severní ást p ipomíná jizerskohorskou enklávu skrytou a osamocenou uprost ed hlubokých les , ale jihovýchodní
ást má již jasnou vazbu na zem d lskou krajinu typickou práv
pro krajinný prostor Jižní svahy. Obec Milí e je situována v nadmo ské výšce cca 600 m.n.m. jihovýchodn pod vrcholem Císa ského kamene (637 m.n.m.). Jde o obec podhorského charakteru, která vyrostla na míst , které bylo odlesn no
inností uhlí . První zmínka z roku 1687
„zur Kohlstatt“ vypovídá o tom, že u milí e byla postavena první obydlí. O sto let pozd ji je to už sídelní enkláva Kohlstadt s devatenácti chalupami. P vodn byla tato obec správn rozd lena mezi obce Je manice a Rádlo a i dnes jsou evidentní jakoby dv místní ásti obce. Zástavba obce je p evážn venkovského horského charakteru. Jedná se p edevším o p ízemní roubené chalupy a jednopatrové zd né domy z prvních desetiletí 20. století. Roubené chalupy jsou velmi podobné architektu e Jizerských hor. Jde o chalupy chlévního typu (sv tnice-sí -chlév) s obdélníkovým základem na žulové podezdívce a se zd ným chlévem. Nebyly v tšinou hrazeny žádnými dalšími hospodá skými budovami. Mají prostornou sedlovou st echu a jednoduchou lomenici rozd lenou zpravidla do dvou horizontálních pás dešt ných svisle. Z krajiná sko-estetického hlediska je pro obec Milí e charakteristické harmonické m ítko a intimita krajiny, obklopené z velké ásti lesy. Trvalá travní spole enstva spolu s rozptýlenou zelení, alejemi a solitérními stromy harmonicky propojují zástavbu s okolní krajinou. Velmi d ležitým krajinotvorným prvkem obce je alej listnatých strom (JS, JV, KL, LP) podél silnice vedoucí z Milí
do obce Rádlo. Její jarní a podzimní aspekt je velmi
p sobivý. Severozápadn
od pomyslného st edu obce - k ižovatky silnic - se terén zvedá
a p echází do zalesn ného vrcholu Císa ského kamene (637 m.n.m.) - d ležité p írodn kulturní dominanty obce. Nejv tší historická kulturní událost, která se v oblasti Císa ského kamene jako takové udála, a která vtiskla této oblasti nové ozna ení, byla návšt va císa e Josefa II. dne 15. zá í 1779. Scheybal a Scheybalová (1998) popisují, jak zde ženijní oddíly, 68
které sem p ijely už s ro ním p edstihem, obehnaly kopec n kolika adami val a zásek , které jsou p i dobrém pozorování na dnešních zalesn ných svazích patrné dodnes. Císa si p i své návšt v prohlédl okolí a vystoupil i na vrchol tehdy pojmenovaný Špi ák, ocenil jeho strategickou polohu a doporu il zde vybudovat pevnost proti Prusku. Návrh byl ale v kruzích vojenských odborník zamítnut. P esto byla tato událost pro místní obyvatelstvo nezapomenutelná a nazvali proto kopec Špi ák nov Císa ským kamenem a na kámen, na kterém stál údajn Josef II. p i obhlížení krajiny, umístili p i stoletém výro í císa ovy návšt vy pam tní mramorovou desku s n meckým nápisem. Odlesn ný vrchol Špi áku, poskytující v té dob nádherný okružní výhled, se stal oblíbeným místem výlet . Dnes z n j díky vzrostlému lesu bohužel výhled do krajiny není a je to myslím velký nedostatek co se tý e turistické atraktivity tohoto vrcholu. Ovšem pár desítek metr
pod vrcholem
se nachází starý n mecký h bitov s opravenou kapli kou, jež nabízí alespo zlomek možného výhledu z vrcholu. Výhled z louky u h bitovní kapli ky na Jablonec n. N., Jizerské hory a p i dobré viditelnosti také na „krkonošské velikány“ pat í k jedn m z nejp sobiv jších výhled v celé oblasti Císa ského kamene. Krajinu tohoto místa krajinného rázu na jihovýchod tvo í krom již zmín né aleje také prameništ potoka, tekoucího dále do Rádla, s doprovodným porostem. Krajina této ásti se m ní z trvalých travních porost
na pole, které se mírn zvedá k vrcholu Hrani ník
(599 m.n.m.), který je celý zem d lsky využívaný a uzavírá vizuáln prostor tohoto místa. Negativním prvkem je v této krajin vedení VVN, které narušuje pohled na krajinu od Milí sm rem k vrcholu Hrani ník. Porušuje vedle lesního prstence kolem obce také souvislost d ležitého krajinotvorného prvku – listnaté aleje. Rozpaky proto u citliv jších jedinc jist vyvolá výhled na Jizerské hory z velkého betonového soklu sloupu vedení VVN lesním pr sekem skrze dráty elektrického vedení. U silnice vedoucí do Je manic se nachází skupina chalup s loukou vizuáln odd lená od obce lesem. Je to jedno z nejklidn jších míst obce. V minulosti tu ovšem stálo chalup mnohem více. V roce 1799 postavil zlatník Anton Dittrich vedle svého domu v Milí ích kapli Sedmibolestné Panny Marie. Po jednat iceti letech, v srpnu 1830, v ní brat i Dittrichové, Anton a Josef, oslavili zlaté svatby. Byla to kulturní událost pro malou osadu nevšední a nezapomenutelná. Ob adu a hostiny se zú astnili významní lidé ze širokého okolí. Oba manželské páry byly bohat návšt vy
v
„Kristových
obdarovány. Josef Dittrich, který byl v dob
letech“,
se
dožil
ty iadevadesátiletá. 69
šestadevadesátky,
jeho
žena
císa ovy zem ela
Klasifikace znak krajinného rázu
P írodní charakteristika (v etn VKP a ZCHÚ a p írodních hodnot)
Charakter p ítomných znak krajinného rázu
Konkrétní identifikované znaky
poloha místa v m lkém sedle na h ebeni pod vrcholem Císa ský kámen vrchol Císa ský kámen p írodn kulturní dominanta obce rozptýlená a solitérní zele zapojující obec citliv do krajiny dlouhá listnatá smíšená alej podél silnice do Rádla
Kulturní a historická charakteristika (v etn kulturních dominant)
zachovalá struktura osídlení zachovalá lidová zástavba v podob roubených chalup vedení VVN kaple Sedmibolestné Panny Marie starý n mecký h bitov s kapli kou
Estetické hodnoty (v etn harmonického m ítka a vztah )
harmonické m ítko a vztahy v krajin , intimita prostoru díky obklopenosti lesy scenerie Jablonce n.N., Jizerských hor a Krkonoš od h bitova pod vrcholem Císa . kamene
. . . . . . .
. . .
. . . . .
Význam p ítomných znak krajinného rázu
Hodnota ojedin losti a neopakovatelnost p ítomných znak krajinného rázu
Pozitivní
Zásadní
Jedine ná
Neutrál.(indiferent.)
Spoluur ující
Význa ná
Negativní
Dopl ující
B žná
neutrální neutrální pozitivní pozitivní
neutrální pozitivní negativní pozitivní neutrální
pozitivní pozitivní
70
. . . . . . .
. . .
. . . . .
spoluur ující spoluur ující dopl ující spoluur ující
dopl ující spoluur ující spoluur ující dopl ující dopl ující
zásadní dopl ující
. . . . . . .
. . .
. . . . .
b žná b žná b žná b žná
b žná b žná b žná b žná b žná
význa ná význa ná
5.3.4. MÍSTO KR „I-2-b Rádlo – intravilán“ Rádlo je obcí tzv. lánového ( adového) typu s obousm rným uspo ádáním. Je sídelním typem n meckým, který se v této oblasti vyvíjel pod p sobením zvyklostí slovanských. Osou tohoto sídelního typu je v p ípad Rádla cesta, u níž z obou stran byla lokalizována jednotlivá hospodá ská stavení a od nich kolmo na cestu se rozkládaly jednotlivé lány. Nejstarší lidová zástavba pat í do skupiny severo eského roubeného domu. Díky kolonizaci obyvatelstvem pov tšinou emeslným a d lnickým se zde už po átkem novov ku ujal kombinovaný p dorys chlévní a komorový, který je b žný pro kraje s domáckým pr myslem, a už textilním nebo sklá ským. Pro Rádlo stejn jako pro celou oblast Jablonecka jsou typická menší roubená stavení, která jsou architektonicky st ízliv jší, kompaktn jší a výtvarn mén náro ná. Jak ukazuje nákres Scheybala a Scheybalové (1998) v p íloze, jednalo se o polopatrové roubené chalupy na žulové podezdívce, d lené na sv tnici, sí , komoru a chlév, s jednoduše svisle dešt ným štítem, šindelovou sedlovou st echou (80°-90°) a pozd ji obedn nou sv tnicí. P vodní st ešní krytina byla až dlouho do 19. století p evážn šindelová, ve t etí tvrtin 19. století se za ala na zdejších st echách ujímat b idlice, od poslední tvrtiny 19. století už byl b žný i térový papír a od za átku 20. století eternit a pozd ji i plech. Architektonicky zajímavé jsou zdobené b idlicové lomenice, které se v 2. polovin 19. století staly módou a pýchou na chalupách zámožn jších sedlák i emeslník . Scheybal a Scheybalová (1985) zachytili ve své knize motiv b idlicové lomenice z oblasti Hodkovic nad Mohelkou objevující se v podobných modifikacích na n kolika chalupách také v Rádle – viz. p íloha. Zaznamenala jsem je na chalupách . p. 28, 74, 103, 17 a . e. 59 a 66. Z mapy stabilního katastru z r. 1843 – viz. p íloha Obec Rádlo - je evidentní, že už v 1. pol. 19. století byla zástavba obce velmi hustá. Na p elomu 19. a v prvních desetiletích 20. století byla dopln na zd nými jednopatrovými venkovskými domy. Z 20. století jsou urbanistická struktura a charakter zástavby obce zm n ny pod evidentním vlivem m sta Jablonce n. N. a p ílivu jeho obyvatelstva na venkov. Došlo k posunu centra obce od nám stí u kostela Svaté Trojice SV sm rem k m stské
ásti Dolánky a Horní a Dolní Háje,
kde vznikla vilová zástavba m stského typu a také zahrádká ská kolonie. Sem byla také lokalizována v tšina ob anského vybavení obce (obecní ú ad, potraviny, h išt apod.). Místní ást Horní Háje se také stala v posledních letech rozvojovým místem obce z hlediska výstavby nových rodinných dom .
71
Z krajiná sko-estetického
hlediska je
pro obec
jednou
z
nejvýznamn jších
charakteristik p ítomnost velkého množství rozptýlené, liniové i solitérní zelen . Zahrady s ovocnými d evinami a velkými solitérními stromy u chalup, aleje podél komunikací dlouhé n kolik desítek metr
a v neposlední ad i rozptýlená zele
na volných prostranstvích
vytvá ejí harmonické m ítko a vztahy v intravilánu jinak velmi dlouhé obce (2,5 km). Díky této zeleni a její m nící se palet barev b hem roku získává obec atraktivní vzhled v každém ro ním období. Význam této zelen shledávám zásadním, a proto jsem zmapovala a v p íloze do Mapy p írodních charakteristik II. - Zele zaznamenala z hlediska krajinného rázu pro obec nejd ležit jší stromo adí a také výrazné solitérní stromy, z nichž n které mají, podle mého názoru, potenciál stát se v budoucnu stromy památnými nebo minimáln VKP. Díky zeleni je také velmi zmírn n i negativní vizuální vliv nap . zahrádká ské kolonie a zem d lského areálu. zasloužily železné k íže na pískovcových
V tší pozornost v obci by si ur it
podstavcích, které pat í k vrcholným projev m lidového tv r ího ducha a zbožnosti obyvatel v minulých staletích a jež jsou tichými památkami lidového um ní tehdejších kameník a socha . Tyto k íže jsem také zdokumentovala a zaznamenala – viz. Mapa kulturn historických charakteristik a Fotodokumentace v p ílohách – v tšina z nich je dnes bohužel ve špatném stavu. Díky své poloze na svahu a obklopení poli, loukami a pastvinami poskytuje obec zejména ze svých jižních okraj
výhledy do okolní krajiny, jejichž horizont je tvo en
masivem Ješt dsko-kozákovského h betu s hlavními dominantami Javorníkem (684 m.n.m.) a Ješt dem (1012 m.n.m.). Tyto významné pohledové sm ry jsou také zaznamenány v Map terénní morfologie a Fotodokumentaci. P i pohledu na obec od jihu a z prot jších svah nap . od Pelíkovic se stírá význam hlavní pozitivní kulturní dominanty rádelského kostela negativní dominantou zem d lského areálu z 90. let 20. století spolu s novodobou adou uniformních rodinných dom , jejichž projev ve scenérii obce by nemusel být, p i využití vhodné zelen , tak výrazný. Na území obce se nachází p írodní památka „Rádlo nad koupališt m“, která zaujímá 3,42 ha. Byla vyhlášena v roce 1989 a leží v nadmo ské výšce 530 - 560 m. Zahrnuje mozaiku stanoviš typických pro podhorskou krajinu – poto ní nivu s b ehovým porostem, kosenou orchidejovou louku, druhotnou olšinu se zbytky lužní vegetace a rašeliništ . Na lokalit zp ístupn né po povalovém chodníku se vyskytují n které významné, zvlášt chrán né druhy rostlin – rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), prstnatce (Dactylorhiza spp.), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), všivec bahenní (Pedicularis 72
palustris) a další. Chrán ným územím prochází od roku 1995 nau ná stezka seznamující návšt vníky s flórou a faunou. (Modrý a Sýkorová, 2004)
Klasifikace znak krajinného rázu
Charakter p ítomných znak krajinného rázu
Konkrétní identifikované znaky
Pozitivní
Zásadní
Jedine ná
Spoluur ující
Význa ná
Negativní
Dopl ující
B žná
neutrální poloha obce na mírn svažitém slunném J svahu . mnoho významných pozitivní . solitérních strom a alejí PP Rádlo nad koupališt m pozitivní Památný strom Buk na Rádle pozitivní
Kulturní a historická charakteristika (v etn kulturních dominant)
zachovalá lidová zástavba roubené chalupy s dochov. hmotami a m ítkem suburbaniza ní jádro na SV obce dominanta kostela drobné sakrální prvky (k íže) n mecký h bitov se zajímavou kaplí dominanta zem d. areálu ve scenérii Rádla
Estetické hodnoty (v etn harmonického m ítka a vztah )
rozptýlená, solitérní a liniová zele vytvá ející harmonické prostorové m ítko a vztahy v intravilánu obce scenérie s horizontem Ješt dsko-kozákovského h betu a jeho dominantami (Javorník, Ješt d)
.
. .
. . . . . .
Hodnota ojedin losti a neopakovatelnost p ítomných znak krajinného rázu
Neutrál.(indiferent.)
P írodní charakteristika (v etn VKP a ZCHÚ a p írodních hodnot)
. .
Význam p ítomných znak krajinného rázu
pozitivní neutrální pozitivní neutrální neutrální negativní
pozitivní
pozitivní
73
. .
. . .
. .
. . . . . .
spoluur ující spoluur ující dopl ující dopl ující spoluur ující dopl ující dopl ující dopl ující dopl ující dopl ující
zásadní
spoluur ující
. .
. . .
. .
. . . . . .
b žná b žná b žná b žná b žná b žná b žná b žná b žná b žná
b žná
význa ná
5.3.5. MÍSTA KR „I-2-c Rádlo – S extravilán“ a „I-2-d Rádlo – J extravilán“ Než uvedu charakteristiky t chto dvou míst krajinného rázu, ráda bych nejprve od vodnila mé rozhodnutí rozd lit krajinu obce Rádlo vlastn na t i místa KR. Rozhodla jsem se tak, nebo obec Rádlo, jak je již výše zmín no, je velmi dlouhou lánovou obcí m ící cca 2,5 km, jejíž rozlehlý intravilán je dob e odlišitelný od okolní krajiny a hlavn má mnoho charakteristik krajinného rázu specifických práv pro zastav né území. Odd lením intravilánu obce volnou linií od okolní krajiny tak vznikla dv místa extravilánu, a to S extravilán a J extravilán, avšak jejich krajinná charakteristika má podobné znaky a hodnoty, a proto ji uvádím pro ob místa KR v jedné kapitole. Tím není popírána vazba obce na krajinu, ale spíše zviditeln no zjišt ní, že tato vazba byla v posledním p lstoletí do zna né míry narušena a nelze ji v n kterých p ípadech pokládat za z etelnou. Jak už bylo zmín no v charakteristice intravilánu, Rádlo je obcí tzv. lánového ( adového) typu s obousm rným uspo ádáním. Osou tohoto sídelního typu je v p ípad Rádla cesta, na niž z obou stran kolmo nasedají jednotlivé lány, které byly v minulosti len ny díky p evládajícímu trojpolnímu hospoda ení na 3 ásti - pole, louku ( i pastvinu) a les. Toto byl tedy základní vzorec, který zformoval zdejší krajinu. Každá obec m la vždy své pozemky, kterými byly v tšinou louky k obecní pastv a lesy sloužící jako zdroj stavebního materiálu, palivového d íví a také k pastv dobytka. Stejn tak tomu bylo u Rádla, kde se na SV území dle Meissnera (1999) vyskytoval obecní les tzv. Gemeindewald, který je však dnes zastav ným územím obce, a na JZ les nazývaný Forstlehne (lesnatá strá ) nebo zkrácen Forst, který narozdíl od p edešlého v dnešní krajin nalezneme. P i porovnání stabilního katastru obce Rádlo z roku 1843 s dnešním stavem rádelské krajiny je na první pohled patrné, že došlo k významnému úbytku polních cest. Nap íklad u S extravilánu jsem na map stabilního katastru napo ítala cca 15 polních cest vedoucích od obce Rádlo severním sm rem k osad Milí e a rozd lujících krajinu na jednotlivé lány. Na nyn jší katastrální map se v této ásti vyskytují pouze 3. Tímto se vysv tluje a potvrzuje m j pocit a názor nabytý b hem terénních šet ení. Tato zem d lská krajina tvo ená dnes z velké ásti rozsáhlými polními kulturami, vzniklými scelením n kolika lán , neposkytuje lov ku pocit harmonického lidského m ítka. Krajina se zdá být málo pr chodná, je evidentní, že do ní „vstupují“ hlavn zem d lské stroje, nikoliv lov k. U mnoha polních cest chybí i odumírají p estárlé spíše solitérní stromy, jenž d íve bývaly sou ástí alejí propojujících obec a krajinu. Obec se mi jeví nadnesen jako „zelená oáza uprost ed širé 74
poušt
polí“. Symbolem tohoto stavu krajiny je kapli ka se dv ma košatými jírovci
nacházejícími se uprost ed polí bez jakékoliv p ístupové cesty. To ovšem není kompletní charakteristika extravilánu obce Rádlo. Obraz této mírn svažité krajiny p edevším ve st ední ásti J extravilánu dotvá í pastviny s extenzivní pastvou skotu v tšinou b hem celého vegeta ního období. V této
ásti se vyskytuje také více
rozptýlené zelen , pov tšinou kolem vodních tok . Mírn zvln ná krajina zde má lépe vnímatelné m ítko. Nicmén z charakteru porostu nejen na pastvin , ale i níže po proudu vodote í, je evidentní, že díky chovu dobytka dochází k silné eutrofizaci jak potok tak území níže položených. Monokultury kop iv tvo ící „bylinné patro“ pramenných olšin tak na lov ka p sobí p inejmenším rozporupln . Na výrazn jším vrchu na svahu J extravilánu upoutává p i pohledu od Rádla do krajiny pozornost negativní kulturní dominanta – vysíla , stojící uprost ed smíšeného lesíka a nedaleká motokrosová dráha, jejíž negativní vliv není jen vizuální, ale p edevším hlukový. Nejvýznamn jší negativní dominantou je ovšem všudyp ítomné vedení VN táhnoucí se až ve t ech soub žných liniích skrze zna nou ást jak S tak J extravilánu a narušující tak v tšinu zajímavých výhled do krajiny. V jižní a východní ásti J extravilánu p echází TTP do porost lesních, které jsou op t z velké ásti tvo eny p evážn smrkovými monokulturami, jen mozaikovit se vyskytují hodnotn jší listnaté porosty. Nachází se zde VKP Louka nad koupalištem. Jedná se o druhov pestrou louku s výskytem n kolika chrán ných rostlin, obklopenou smíšeným lesem a polní kulturou. Nachází se na mírn
svažitém terénu, v horní
ásti je sušší a v dolní mírn
zamok ená. Stejn jako u Lu ního potoka je zna ná ást území J extravilánu negativn ovlivn na blízkostí v tomto p ípad silnice I.t ídy (I/65) vedoucí z Jablonce n. N. do Hodkovic n. M. Dosah hlukového zatížení je zde kolem 350-500 m. Místo KR „I-2-c Rádlo – S extravilán“
Klasifikace znak krajinného rázu
P írodní charakteristika (v etn VKP a ZCHÚ a p írodních hodnot)
Charakter p ítomných znak krajinného rázu
Konkrétní identifikované znaky
mírn zvln né svahy s J až JZ expozicí p ítomnost n kolika plošných prvk lesní zelen krajinotvorný prvek liniové zelen podél polní cesty
. . .
Význam p ítomných znak krajinného rázu
Hodnota ojedin losti a neopakovatelnost p ítomných znak krajinného rázu
Pozitivní
Zásadní
Jedine ná
Neutrál.(indiferent.)
Spoluur ující
Význa ná
Negativní
Dopl ující
B žná
neutrální neutrální neutrální
75
. . .
spoluur ující dopl ující dopl ující
. . .
b žná b žná b žná
Kulturní a historická charakteristika (v etn kulturních dominant)
monokulturní zem d lská krajina vedení VN (t i linie)
Estetické hodnoty (v etn harmonického m ítka a vztah )
rozsáhlé polní kultury s absencí lidského m ítka a vztah malá pr chodnost krajiny scenérie s horizontem Ješt dsko-kozákovského h betu a jeho dominantami (Javorník, Ješt d)
.
. . . . .
neutrální negativní
negativní negativní pozitivní
.
. . . . .
zásadní dopl ující
zásadní zásadní spoluur ující
.
. . . . .
b žná b žná
b žná b žná význa ná
Místo KR „I-2-d Rádlo – J extravilán“
Klasifikace znak krajinného rázu
Konkrétní identifikované znaky
P írodní charakteristika (v etn VKP a ZCHÚ a p írodních hodnot)
mírn zvln né (J až JZ) svahy s drobnými vodote emi p ítomnost n kolika plošných prvk lesní zelen p ítomnost rozptýlené zelen VKP Louka nad koupališt m eutrofizované pastviny a povodí potok
Kulturní a historická charakteristika (v etn kulturních dominant)
zem d lská krajina s poli, pastvinami a hospodá skými lesy vedení VN (t i linie) silnice I.t ídy I/65 motokrosová dráha kapli ka se 2 jírovci uprost ed polí
Estetické hodnoty (v etn harmonického m ítka a vztah )
Charakter p ítomných znak krajinného rázu
rozsáhlé polní kultury s absencí lidského m ítka a vztah malá pr chodnost krajiny scenérie s horizontem Ješt dsko-kozákovského h betu a jeho dominantami (Javorník, Ješt d) podzimní barevný aspekt krajiny
. .
.
. .
.
. . . . . .
Význam p ítomných znak krajinného rázu
Hodnota ojedin losti a neopakovatelnost p ítomných znak krajinného rázu
Pozitivní
Zásadní
Jedine ná
Neutrál.(indiferent.)
Spoluur ující
Význa ná
Negativní
Dopl ující
B žná
neutrální neutrální pozitivní pozitivní negativní
neutrální negativní negativní negativní pozitivní
negativní negativní pozitivní
pozitivní
76
. .
.
. .
.
. . . . . .
spoluur ující dopl ující dopl ující dopl ující dopl ující
zásadní dopl ující spoluur ující dopl ující dopl ující
zásadní zásadní spoluur ující
spoluur ující
. .
.
. .
.
. . . . . .
b žná b žná b žná b žná b žná
b žná b b b b
žná žná žná žná
b žná b žná význa ná
b žná
5.3.6. MÍSTO KR „I-2-e Dobrá Voda“ Toto místo krajinného rázu je nejvýchodn jším koutem analyzované oblasti Císa ského kamene a co do prostorového za azení z hlediska krajinného rázu má podobnou výjimku jako místo KR I-2-a Milí e. Jeho geomorfologii ur uje druhý nejvyšší vrchol Dobrovodského h ebene, jímž je Hradešín (630 m.n.m.). Tento zalesn ný vrchol je p i pohledu od obce Rádlo SV sm rem p írodní dominantou a vizuální hranicí krajinného celku Císa ský kámen. Hradešín byl údajn ve st edov ku strategickým místem u historické obchodní stezky. Jeho skalnaté svahy byly odlesn né a zdaleka viditelné a prý na n m dle rádelského kroniká e stával d ev ný hrad jménem Radlow, podle n hož byla tehdy pojmenována obec Rádlo. (Rydvalová, 1972) Území je z velké ásti zalesn né. Jde o lesy p evážn smrkové, monokulturního charakteru, jen ojedin le s p ím sí ostatních d evin (nap . buku i javoru), a to p edevším na lesních okrajích. Nachází se zde obec Dobrá Voda, která získala své jméno po údajné lé ivé studánce, nacházející se na jejím území. Správn je rozd lena na 2 ásti – Dolní Dobrou Vodu, jenž pat í ke katastrálnímu území Rychnova u Jablonce a (Horní) Dobrou Vodu, náležející dnes k blízkému Jablonci n. N. Dnešní obec Dobrá Voda (Gutbrunn) je stejn jako obec Milí e prvn zmi ována až v 17. století jako sou ást obce Rádlo. (Horní) Dobrá Voda je klidnou enklávou se zhruba t emi desítkami dom , nacházející se na plošin u vrcholu Hradešín. Nachází se v blízkosti m sta Jablonce n. N., který z eteln ovlivnil charakter zdejší zástavby, jenž je p evážn m stská vilová. V obci také na za átku 20. století stál turisty vyhlášený velký secesní hostinec Gutbrunnwarte. M l vyhlídkovou v ž, sály a salónky, v nichž mohlo být najednou obslouženo až dva tisíce host a díky n muž se stala Dobrá Voda vyhledávaným místem rodinných a spolkových výlet . Dnes na jeho míst
bohužel nalezneme jen masivní základy a pomník padlým
v 1. sv tové válce, jenž stával p ed hostincem. Jedinou kulturní dominantou obce je kaple postavená roku 1895. Na po átku 60. let jí p edcházelo zbudování kamenného k íže Paulem Seibothem jako dík za zázra né vylé ení t žkého o ního neduhu. (Scheybal a Scheybalová, 1998) Obec je obklopena lesem, jen na jihu obce se nachází pastvina rozd lená 150 m dlouhým pásem zelen tvo eným p evážn JV, KL a JS, jež je výrazným krajinotvorným prvkem. Na okraji pastviny stojí také významný solitérní buk lesní. U silnice od obce sm rem k Jablonci n. N. zaujme cca 100 m široký lesní pr sek lyža ské sjezdovky, který nabízí možnost pohledu z pta í perspektivy na m sto Jablonec 77
nad Nisou a Jizerské hory. Nedaleko odtud se nachází další výhledové místo – VKP Rulové erné skalisko na Dobré Vod , jež je zajímavé nejen svým výhledem, ale p edevším geologickou odlišností od okolního p evážn žulového podloží (podrobn jší popis je uveden v kapitole 5.1.8. Ochrana p írody). Dnes se tomuto skalisku na louce íká Vyhlídka (d íve Schnuppstein), je zp ístupn no železným schodišt m a opat eno ochranným zábradlím. Malebn toto místo vypadá na ja e, když rozkvete t eše rostoucí v jeho blízkosti. Nicmén atmosféra a dominance tohoto VKP je pon kud narušena p ítomností starého vodojemu, ale hlavn stožáru VN, necitliv postaveného v blízkosti skaliska. (Horní) Dobrá Voda se m že pyšnit hned dv ma významnými krajinnými prvky. Druhý z nich se nachází nedaleko lyža ské sjezdovky v t sné blízkosti intravilánu Jablonce n. N. a je to VKP Pramenní výv r – Dobrá Voda. Jedná se o 100 let starou pramenní jímku, z které p epadová voda ústí do pramenního výv ru. Pramen je vyhledáván lidmi ze širokého okolí a studánka se dnes stala tém
poutním místem.
Druhá ást obce – Dolní Dobrá Voda se nachází o n co níže jižn od vrcholu Hradešín na okraji jeho zde již mírných zalesn ných svah . Co do velikosti je srovnatelná s (Horní) Dobrou Vodou, ale má spíše charakter rekrea ní. Díky p ilehlým polím a TTP se zde otevírají výhledy na krajinu rychnovské kotliny, ale také na silnici I. t ídy (I/65) vedoucí od Jablonce n. N. do Hodkovic n. M., která celé území obce nejen vizuáln , ale také hlukov zne iš uje a je jasn dominantním negativním prvkem krajinného rázu tohoto místa.
Klasifikace znak krajinného rázu
P írodní charakteristika (v etn VKP a ZCHÚ a p írodních hodnot)
Charakter p ítomných znak krajinného rázu
Konkrétní identifikované znaky
výrazná terénní dynamika strmé svahy Hradešína - 630 m kompaktní smrkové porosty na strmých svazích Hradešína VKP Rulové skalisko na Dobré Vod VKP Pramenní výv r - Dobrá Voda
. . . .
Význam p ítomných znak krajinného rázu
Hodnota ojedin losti a neopakovatelnost p ítomných znak krajinného rázu
Pozitivní
Zásadní
Jedine ná
Neutrál.(indiferent.)
Spoluur ující
Význa ná
Negativní
Dopl ující
B žná
neutrální neutrální pozitivní pozitivní
78
. . . .
zásadní dopl ující spoluur ující dopl ující
. . . .
b žná b žná význa ná b žná
Kulturní a historická charakteristika (v etn kulturních dominant)
Estetické hodnoty (v etn harmonického m ítka a vztah )
(Horní) Dobrá Voda m stský charakter zástavby kaple a k íž ve st edu obce pastvina s liniovou zelení a solitérním bukem lesní pr sek (sjezdovka) s výhledem na Jablonec a Jizerské hory vedení VN v blízkosti VKP Dolní Dobrá Voda rekrea ní charakter zástavby poloha na hranici lesa a zem d lské krajiny s výhledem do krajiny Rychnovska vizuální a hlukové zne išt ní silnicí I.t ídy I/65
vizuální uzav enost a poklidnost obce (Horní) Dobrá Voda výhled z rulového skaliska lidské m ítko a vztahy v krajin (obec+TTP)
.
. . . . . . .
. . .
neutrální pozitivní pozitivní neutrální negativní neutrální neutrální negativní
pozitivní neutrální pozitivní
79
.
. . . . . . .
. . .
dopl ující dopl ující spoluur ující dopl ující dopl ující dopl ující spoluur ující zásadní
spoluur ující dopl ující spoluur ující
.
. . . . . . .
. . .
b žná b žná b žná b žná b žná b žná b žná b žná
b žná b žná b žná
6. VÝSLEDKY A DISKUZE Úkolem mé práce bylo na základ
pilotní studie Ivana Vorla „Studie ochrany
krajinného rázu na území vybraných p írodních park Plze ského kraje“, vytvo ené v roce 2003, analyzovat zadané území oblasti Císa ského kamene z hlediska krajinného rázu. Po obecné charakteristice území a prostorové a charakterové diferenciaci krajinného celku na prostory a místa krajinného rázu, u kterých byly identifikovány konkrétní rysy a hodnoty jednotlivých charakteristik krajinného rázu, je nyní možno sumarizovat, tedy vytvo it celkový obraz krajinného rázu analyzované oblasti Císa ského kamene, v n mž bude na významnost a unikátnost zjišt ných znak
a hodnot krajinného rázu nahlíženo komplexn , tedy jak
v kontextu všech pozorovaných znak a hodnot v celé oblasti, tak v rámci ješt širšího území, kdy tato oblast bude konfrontována se stávajícími chrán nými oblastmi na Liberecku a Jablonecku. P i celkovém pohledu na oblast je na první pohled z ejmé, že více jak polovina území je tvo ena souvislými lesními porosty bez osídlení. Jak je uvedeno již v p edešlém hodnocení, jedná se o lesy z velké ásti ovlivn né hospodá skou inností - porosty s p evahou smrku nebo monokultury smrku nebo geograficky nep vodních druh . Hodnotn jší porosty jsou p ítomné jen mozaikovit . Jak z p írodov dno-ochraná ského tak z hlediska krajinného rázu se jedná o b žné území bez významn jších charakteristik. Dle ust. §3 Vymezení pojm zákona
. 114/1992 Sb., o ochran
p írody a krajiny jsou obecn
lesy definovány
jako významné krajinné prvky a požívají tímto v zásad alternativní ochrany oproti ust. §12 Ochrana krajinného rázu a p írodní park. Pro lesy je „duplikace“ ochrany §3 paragrafem 12 jevem nep íliš p ínosným, takže vyhlašovat tyto rozsáhlé lesní celky v rámci eventuelního p írodního parku by nebylo p íliš efektivním inem. Podíváme-li se na druhou ást, jež tvo í území Císa ského kamene, m žeme obecn ji pojmenovat tuto krajinu krajinou kulturní zem d lskou se sídly. Z hlediska hodnot ojedin losti a neopakovatelnosti p ítomných znak krajinného rázu jde o krajinu se zcela b žným projevem, v které jsem nenalezla žádný znak unikátnosti. Zásadní význam zde má „monokulturní“ zem d lská krajina, jež postrádá harmonické lidské m ítko a pr chodnost. Výjimkami však jsou samotné obce - jejich intravilány a nejbližší okolí - jež pat í z hlediska krajinného rázu k hodnotn jším územím, a to p edevším díky zachovalému a nenarušenému (nebo jen málo narušenému) charakteru zástavby (materiály, proporce, prostorové vztahy). Dále díky opravdu velkému množství solitérní, liniové i rozptýlené zelen , jež vytvá í 80
pro eské obce typický p echod a propojení sídla s okolní krajinou, harmonické m ítko a vztahy uvnit sídla nevyjímaje. Z hlediska komplexního hodnocení krajinného rázu oblasti Císa ského kamene je neopominutelné zmínit hned n kolik „druh “ technických dominant a hlavn zd raznit jejich vliv na projev a význam hodnot a znak P i pohledu
na
Mapu
kulturn -historických
ostatních charakteristik krajinného rázu. charakteristik
v p íloze
je
patrné,
že nejvýznamn jšími technickými dominantami jsou rychlostní silnice i silnice I. t ídy, jejichž negativní vliv je nejen vizuální, ale p edevším hlukový. Hlukové zne išt ní významn degraduje ráz krajiny n kdy až do vzdálenosti 500 m od komunikace, a jelikož tyto frekventované silnice tvo í v tšinu hranic krajinného celku Císa ský kámen, zasažená plocha území je proto zna ná. Tímto hlukovým zne išt ním bylo také z hlediska krajinného rázu významn degradováno místo krajinného rázu Lu ní potok, které by jinak v p ípad nep ítomnosti rychlostní silnice pat ilo bezesporu k nejvýznamn jším míst m hodným ochrany také z hlediska krajinného rázu. Další negativní dominantou, jež zasahuje prakticky do všech míst krajinného rázu a kde má v tšinou spoluur ující význam v jejich charakteristikách, je vedení VN a VVN. Je jasné, že tento „druh“ technických dominant je dnes zastoupen tém
v každé krajin
a lov k p i hodnocení jejich vlivu na estetické hodnoty krajiny musí být do jisté míry shovívavý, nicmén v tomto p ípad je jejich p ítomnost opravdu rušivá, nebo jsou vedena necitliv „nap í “ volnou krajinou i strmým lesním svahem po spádnici a jedná se bu o mohutn jší VVN nebo o VN, které je ovšem zpravidla vedeno hned ve t ech soub žných liniích, které ho v i krajin
iní opravdu nep ehlédnutelným. Symbolem lidské neohleduplnosti
p i navrhování tras t chto vedení je stožár VN umíst ný v t sné blízkosti
a p evyšující VKP Rulové skalisko na Dobré Vod
coby významnou skalní vyhlídku.
„Obraz“ negativních technických dominant v krajin ješt dopl uje p ítomnost vysíla e a motokrosové trati. Vý et t chto negativních dominant a jejich význam v krajin Císa ského kamene, který jsem nyní uvedla, shledávám velmi d ležitým pro uvedení diskuze z hlediska krajinného rázu na téma: „P írodní park Císa ský kámen - ano i ne?“ Jedním z bod , jimiž se totiž stanovují omezení
inností z hlediska ochrany harmonického m ítka, vztah
a estetických hodnot na území p írodních park
je také omezení umis ovat technické
(zejména výškové) stavby a za ízení, a tedy p edpokládá se v tomto ohledu do ur ité míry nenarušenost dané krajiny. Pokud objektivn
pohlédneme na analyzovanou oblast,
harmonické m ítko a vztahy spl uje sice n kolik míst, nicmén ve v tšin z nich existují již 81
vedení VN i VVN necitliv tažené krajinou, i vysíla , coby výšková technická dominanta. Za t chto okolností, kdy je krajina tzv. „na atá“ negativn p sobícími lidskými výtvory, se mi zdá neobhajitelné nap . navrhovat omezení týkající se výstavby nových vedení VN i vysíla e. Pro takovouto krajinu, jestliže jsou nap í jí vedeny t i nebo ty i linie vedení VN, to již významný rozdíl z hlediska krajinného rázu neznamená. Do diskuze je také jist na míst zmínit, že nedaleko od této oblasti se nachází hned t i chrán ná území, a to na severu CHKO Jizerské hory, na jihu PP Maloskalsko a na západ na Ješt dsko-Kozákovském h betu nedávno vyhlášený PP Ješt d. P i porovnání jak p írodních, kulturních a historických charakteristik tak ve srovnání s estetickými hodnotami, harmonickým m ítkem a vztahy a celkovou zajímavostí a unikátností daných území je z ejmé, že toto území nem že v porovnání s územími výše jmenovanými nabídnout nic nového, ale troufám si tvrdit, že se prost ani stávajícím chrán ným územím nem že vyrovnat. Z mého hodnocení tedy nevyplývá doporu ení pro vyhlášení oblasti p írodním parkem, nicmén
to neznamená, že tato krajina je nezajímavá, a že n které její
ásti
nezaslouží pozornost. Naopak jsem toho názoru, že p edevším zdejší obce jsou, z mého pohledu, kvalitním prost edím k bydlení, a to hlavn díky slunné poloze, klidné atmosfé e a velkému množství zelen . Ráda bych zde proto uvedla mé post ehy nabyté p i zpracovávání této práce a stanovila opat ení, jež jsou podle m d ležitá pro zachování i výrazného nenarušení stávajícího stavu t ch míst, jejichž krajiná ská hodnota je v rámci celé oblasti nejv tší. St žejním pro zachování klidného charakteru obce Rádlo, coby místa s harmonickým m ítkem a vztahy, shledávám p ítomnost pásu lesních porost na jihu mezi železni ní tratí a silnicí I. t ídy I/65 a také na východ od intravilánu obce. Tyto porosty plní dv d ležité funkce – za prvé potla ují vizuální vliv frekventované silnice a za druhé plní nepostradatelnou funkci protihlukovou. Bez jejich p ítomnosti by hlukové pásmo komunikace jist zasahovalo na JZ a SV až do intravilánu obce. Co se obce Rádlo tý e, její charakter, harmonické m ítko a vztahy, jak už bylo n kolikrát zmín no, spoluutvá í p edevším p ítomnost velkého množství zelen . Myslím, že alespo po tem a krásou stromo adí a významných solitérních listnatých strom r zných druh je tato oblast porovnatelná s nap . výše zmi ovanými p írodními parky. Proto m velmi p ekvapilo, že na území obce Rádlo je registrován pouze jeden památný strom a VKP zcela chybí. V tomto ohledu si myslím, že by obec a okolní krajina zasloužila pozornost ochrany p írody a krajiny, a že by t eba i moje práce se zmapovanými významnými stromy, stromo adími i plošnými prvky zelen v p íloze Mapa p írodních charakteristik II. – 82
Zele mohla posloužit jako podklad pro registrování alespo n kterých prvk zelen jako VKP. Dalším místem, které pat í z hlediska krajinného rázu k hodnotn jším je obec Milí e s okolní krajinou. U této obce shledávám d ležitým respektovat dochované struktury osídlení, urbanistické struktury sídla a tradi ní formy a m ítka objekt , tak aby si obec zachovala sv j venkovský ráz, klidnou atmosféru, harmonické m ítko a vztahy s okolní krajinou. Z mého pohledu by tedy ur it u této obce nebyla p ijatelná rozsáhlejší plošná výstavba ve volné krajin , ale nejvhodn jším ešením bych vid la umis ování jednotlivých staveb do proluk i volení prostor citliv navázaných na stávající zástavbu. I co do rozsahu nové výstavby by, podle mého názoru, bylo vhodné nep ekro it desítku dom . D ležitou funkci zde stejn jako u obce Rádlo také hraje zele , a to jak solitérní, liniová tak plošná, jež by si ur it také zasloužila pozornost ochrany p írody a jež by v žádném p ípad nem la být v rozsáhlejším m ítku likvidována. Místo krajinného rázu Dobrá Voda pat í z ásti také k územím s harmonickým m ítkem a vztahy, jež jsou dány p edevším jeho velikostí a uzav eností (obklopeností) lesy. Nicmén
vzhledem k poloze v t sné blízkosti m sta Jablonce nad Nisou lze myslím
do budoucna u této obce o ekávat nevyhnutelné „suburbaniza ní tlaky“, p i kterých bude jist ohrožena stávající intimita tohoto místa. Ráz zástavby tohoto místa je však již pov tšinou m stský a s ohledem na p edchozí konstatování by bylo asi zbyte né stanovovat n jaká významn jší omezení. Významným krajinotvorným prvkem je zde bezpochyby pás zelen vyzna ený v p íloze Mapa p írodních charakteristik II. – Zele . Posledním místem, o kterém bych se cht la již jen ve zkratce zmínit, je Lu ní potok. Jedná se z p írodov dného hlediska o lokalitu evropského významu, ale také z hlediska krajinného rázu oblast s vysokým potenciálem. Bohužel, jak je v hodnocení zmín no, je siln degradována p edevším hlukem rychlostní silnice nacházející se v její blízkosti. Velkým nespln ným p áním zdejších obyvatel je vytvo ení protihlukové ochrany, jež by tomuto místu alespo z ásti vrátila její klidnou atmosféru d ív jších dob.
83
7. ZÁV R Co tedy íci záv rem k problematice krajinného rázu v eské republice? Krajinný ráz a jeho ochrana jsou zakotveny v naší legislativ
již trnáct let. Ohlédneme-li se, cesta
k pochopení a uchopení tohoto pojmu a nástroje ochrany krajiny nebyla v žádném p ípad cestou p ímou a bez p ekážek. Na tuto problematiku existovalo od po átku mnoho názor , výklad a p ístup lidí jak z odborné ve ejnosti, orgán státní správy tak i výzkumných a univerzitních pracoviš . Do dnešní doby chybí ona všemi o ekávaná vyhláška, která by ošet ila toto téma, avšak vzájemnou komunikací a spoluprací lidí do této problematiky zasv cených nakonec v roce 2004 vznikl obecný a v tšinou odborné ve ejnosti uznávaný podklad v podob
již n kolikrát zmi ovaného „Metodického postupu posouzení vlivu
navrhované stavby, innosti nebo zm ny využití území na krajinný ráz“ kolektivu autor Vorla, Buká ka, Mat jky, Culka a Skleni ky. V dohledné dob také spat í sv tlo sv ta metodický postup pro preventivní hodnocení krajinného rázu, jenž by m l mít, stejn jako p edešlý, obecný charakter a použití. Na tomto míst je ovšem nutné podotknout, že sebelepší metodika a rozsáhlé odborné znalosti nemusí být dosta ující. U vytvo ení kvalitního zodpov dného hodnocení hraje velkou roli také osobní stránka hodnotitele, kdy je zapot ebí velká dávka citlivosti, tvo ivé fantazie a také pokory. Má práce mi umožnila nahlédnout do této spletité problematiky a také se vžít do role hodnotitele. Cítím, že jsem zatím opravdu jen pootev ela „dve e poznání“ velkého tématu, jímž je krajinný ráz. Cítím pokoru, na druhé stran však také velké nadšení a hrdost, že v naší zemi existuje legislativa, která by nem la dovolit ni ení naší kulturní krajiny se všemi jejími krásami. V ochran krajinného rázu nejde o „konzervaci“ n jakého konkrétního historického obrazu krajiny a o vylou ení lidského vlivu v krajin , ale jde o to, aby tyto vlivy byly usm r ovány a našly harmonické souzn ní s krajinou, jejími p írodními, kulturními a historickými danostmi, lidským m ítkem a vztahy a celkovým estetickým vyjád ením. I když z mého hodnocení krajinného rázu oblasti Císa ský kámen nakonec nevyplývá doporu ení pro vyhlášení této oblasti p írodním parkem, myslím, že má práce nebyla d lána tak docela zbyte n . M že být zajímavým zdrojem poznání jak pro samotné obyvatele tohoto území, tak by se také mohla stát zdrojem informací a nám t pro orgány ochrany p írody a krajiny (nap íklad p i vyhlašování nových VKP) i pro orgány územního plánování, stejn jako pro samotné zhotovitele územn plánovacích dokumentací a územních a regula ních plán obcí. 84
8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
AOPK, 2006a. Interpretace dat z mapování biotop
soustavy Natura 2000
ve vymezeném území navrhovaného p írodního parku Císa ský kámen: P íloha .V. Liberec: AOPK, 2006. s.1. 1 CD-ROM. AOPK, 2006b. Interpretace dat z mapování biotop
soustavy Natura 2000
ve vymezeném území navrhovaného p írodního parku Císa ský kámen: P íloha .V. Liberec: AOPK, 2006. s.2-4. 1 CD-ROM. AOPK, 2006c. Interpretace dat z mapování biotop
soustavy Natura 2000
ve vymezeném území navrhovaného p írodního parku Císa ský kámen: P íloha .V. Liberec: AOPK, 2006. s.4-5. 1 CD-ROM. AOPK, 2006d. Interpretace dat z mapování biotop
soustavy Natura 2000
ve vymezeném území navrhovaného p írodního parku Císa ský kámen: P ílohy . I-IV. Liberec: AOPK, 2006. 1 CD-ROM. BOLDIŠ, P. Bibliografické citace dokument podle (01 0197):
SN ISO 690 a
SN ISO 690-2
ást 1 – Citace: metodika a obecná pravidla. Verze 3.3. [citováno 2007-
01-06]. Dostupné z URL http://www.boldis.cz/citace/citace1.pdf. BOLDIŠ, P. Bibliografické citace dokument podle (01 0197):
SN ISO 690 a
SN ISO 690-2
ást 2 – Modely a p íklady citací u jednotlivých typ dokument . Verze
3.1. [citováno 2007-01-06]. Dostupné z URL http://www.boldis.cz/citace/citace2.pdf. CÍLEK, V. Mikromytologická diverzita a asový ráz krajiny. In: Vorel I., Skleni ka P. Ochrana krajinného rázu. 1. vydání. Praha: nakladatelství Nad žda Skleni ková, 2006. s. 31-35. CÍLEK, V. Krajiny vnit ní a vn jší: texty o pam ti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablkového štrúdlu a také o tom, pro lezeme na rozhlednu. 2. dopln né vydání. Praha: Doko án, 2005. 269 s.
85
CULEK, M. Biogeografické len ní
eské republiky. Praha: Enigma, 1995. 347 s.,
1 mapa. DEJMAL, I. 2000a. Co s evropskou kulturní krajinou na konci dvacátého století? In: Anonymus, Téma pro 21.století: Kulturní krajina aneb pro ji chránit? 1. vydání. Praha: MŽP, 2000. s. 13-16. DEJMAL, I. 2000b. Krajina je místo sv dectví a o ekávání. In: Anonymus, Téma pro 21.století: Kulturní krajina aneb pro ji chránit? 1. vydání. Praha: MŽP, 2000. s. 98-101. DEMEK, J. Zem pisný lexikon SR: Hory a nížiny. 1. vydání. Praha: Academia, 1987. 584 s., 1 mapa. FINGEROVÁ, R., FINGER, J. Význam estetického rozm ru krajiny pro život lov ka. Sborník seminá e Plánování a projektování krajinných úprav. Praha: VÚMOP, 1999. s. 4-6. GUTH, J. Metodika mapování biotop
soustavy Natura 2000 a Smaragd. Praha:
AOPK R, 2003. GUTH, J. Praktické a metodické poznámky ke klasifikaci biotop . Praha: AOPK R, 2002. HROMEK, J. Koncepce ochrany p írody a krajiny Libereckého kraje. Jan Hromek Lesprojekt, lesnické a parkové úpravy, 2004. [citováno 2006-07-20]. Dostupné z URL http://www.kraj-lbc.cz/index.php?page=3060. CHYTRÝ, M., KU ERA, T., KO Í, M. Katalog biotop
eské republiky. Praha:
AOPK R, 2001. Jizerské hory a Frýdlantsko: turistická mapa 1: 50 000. 2. vydání. Praha: Klub eských turist , 2000. 1 mapa. JUNG, C.G. 1984. Archetypy a nev domí. 1. vydání.
eský p eklad. Brno:
Nakladatelství Tomáše Jane ka, 1997. 437 s. KON EK, M. Atlas podnebí
eskoslovenské republiky. Praha: Úst ední správa
geodesie a kartografie, 1958. 86
KOUKOLÍK, F. Mozek a jeho duše. 1. vydání. Praha: Makropulos, 1995. 223 s. KRÁLOVÁ, Š. Záv re ná zpráva z mapování biotop soustavy NATURA 2000: dílo L0113 Jablonec nad Nisou. Praha: Archiv AOPK R, 2003. KRÁLOVÁ, Š. Záv re ná zpráva z mapování biotop soustavy NATURA 2000: dílo L0125 Hodkovice nad Mohelkou.. Praha: Archiv AOPK R, 2003. Kronika obce Rádlo. Jablonec nad Nisou: Státní okresní archiv. KU A, K. M sta a m ste ka v echách, na Morav a ve Slezsku. 1. vydání. Praha: Libri, 1998. 952 s. LÖW, J., MÍCHAL, I. Krajinný ráz. 1. vydání. Kostelec nad ernými lesy: Lesnická práce, 2003. 548 s., 1 CD-ROM. Mapa stabilního katastru obce Rádlo. 1843. Praha: ÚZK, 2006. Kopie 7 mapových list . Mapa stabilního katastru obce Je manice. 1843. Praha:
ÚZK, 2006. Kopie
2 mapových list . Mapserver životního prost edí v Libereckém kraji. Dostupné z URL http://maps.krajlbc.cz. MEISSNER, J., bearbeitet von Bruno Reckziegel. Die Besiedelung des Bezirkes Gablonz an der Neisse in Nordböhmen (Sudetenland). Schwäbisch-Gmünd: Selbstverlag der Leutelt-Gesellschaft, 1999. 180 s., 1 mapa. MEJZROVÁ, J. P írodní park Maloskalsko: vyhodnocení sou asného stavu, návrh p edefinování hranic a dalšího vývoje p írodního parku. Liberec: 2004. 53 s. MENCL, V. Lidová architektura v eskoslovensku. 1.vydání. Praha: Academia, 1980. 630 s. MEZERA, A. Tvorba a ochrana krajiny. Praha: SZN, 1979. MODRÝ, M., SÝKOROVÁ, J. Maloplošná chrán ná území Libereckého kraje. Liberec: Liberecký kraj, resort životního prost edí a zem d lství, 2004. 120 s., 1 mapa. 87
NEUHÄSLOVÁ, Z., BLAŽKOVÁ, D., GRULICH, V., HUSOVÁ, M., CHYTRÝ, M., JENÍK, J., JIRÁSEK, J., KOLBEK, J., KROPÁ , Z., LOŽEK, V., MORAVEC, J., PRACH, K., RYBNÍ EK, K., RYBNÍ KOVÁ, E., SÁDLO, J. Mapa potenciální p irozené vegetace eské republiky. Praha: Academia, 2001. 341 s. NORBERG-SCHULZ, CH. Genius loci: K fenomenologii architektury. Praha: Odeon, 1994. 218 s. QUITT, E. Klimatické oblasti eskoslovenska. Brno: Geografický ústav SAV, 1971. 73 s. Retrospektivní lexikon obcí
eskoslovenské socialistické republiky 1850-1970: Díl 1,
Po et obyvatel a dom podle obcí a ástí obcí v letech 1850-1970 podle správního len ní k 1.lednu 1972. Praha: Federální statistický ú ad, 1978. s. 680-1184. Statistický lexikon obcí
eské republiky 2005: podle správního rozd lení k 1.1.2005
a výsledku s ítání lidu, dom
a byt
k 1. b eznu 2001. 1. vydání. Praha: Ottovo
nakladatelství, 2005. 1358 s. RYDVALOVÁ, E. Historický vývoj obce Rádlo: Maturitní práce z d jepisu, Gymnasium v Jablonci nad Nisou. Jablonec nad Nisou: Státní okresní archiv, 1972. 29 s. SÁDLO, J. Krajina jako interpretovaný text. In: Kratochvíl, Z. Filosofie živé p írody. Praha: Herrmann a synové, 1994. 222 s. SCHEYBAL, J. V., SCHEYBALOVÁ, J. Krajem skla a bižuterie. 1. vydání. Železný Brod: nakladatelství Jakoub , 1998. 189 s. SCHEYBAL, J. V., SCHEYBALOVÁ, J. Um ní lidových tesa , kameník a socha v Severních echách. Ústí nad Labem: Severo eské nakladatelství, 1985. 344 s. SCHEYBAL, J. V. Lidová zástavba v chrán ných územích severo eského pohrani í: Krkonoše - Jizerské hory - Lužické hory - Labské pískovce. Ústí nad Labem: Stipa, 1979. s. 47-126. SKLENI KA, P. Základy krajinného plánování. 2. vydání. Praha: Nad žda Skleni ková, 2003. 321 s. 88
STRNAD, J., PADRTA, F. Dobové fotografie Jablonecka. Zeitgenössische Fotografien aus Gablonz und seiner Umgebung. 1. vydání. Jablonec nad Nisou: Informa ní centrum M stského ú adu v Jablonci nad Nisou, 1999. 136 s. ŠÍMA, J. Záv re ná zpráva z mapování biotop soustavy NATURA 2000: dílo L0042 Císa ský kámen. Praha: Archiv AOPK R, 2002. THELENOVÁ, J. Záv re ná zpráva z mapování biotop soustavy NATURA 2000: dílo L0143 Jablonec nad Nisou. Praha: Archiv AOPK R, 2004. TROLL, C. Die geographische Landschaft und ihre Erfoschung. Studium Generale 3, Heidelberg , 1950. s. 163-181. ULMANN, M. Územní plán sídelního útvaru Rádlo: Textová ást. Liberec: 1993. 34 s. VOREL, I., BUKÁ EK, R., MAT JKA, P., CULEK, M., SKLENI KA, P. Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, innosti nebo zm ny využití území na krajinný ráz. Praha: Nad žda Skleni ková, 2006. 20 s. VOREL, I., BUKÁ EK, R., MAT JKA, P., CULEK, M., SKLENI KA, P. Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, innosti nebo zm ny využití území na krajinný ráz. Praha: Nad žda Skleni ková, 2004. [citováno 2007-02-06]. Dostupné z URL http://web.cvut.cz/fa/u519/KUKR/metodika.htm. VOREL, I. Studie ochrany krajinného rázu na území vybraných p írodních park Plze ského
kraje.
Praha:
2003.
[citováno
2006-07-23].
Dostupné
z
URL
http://www.plzensky-kraj.cz/article.asp?itm=19656. Základní mapa
R 1: 10 000: mapové listy 03-32-02, 03-32-03, 03-32-07, 03-32-08 .
Liberec: ÚZK, 2007. Zákon NR . 114/1992 Sb., o ochran p írody a krajiny, v platném zn ní. ŽÁK, L. Obytná krajina. Praha: S.V.Ú. Mánes-Svoboda, 1947. http://www.mestojablonec.cz/cs/zivotni-prostredi/pamatne-stromy-jablonecka.html. [citováno 2007-03-17]. http://www.radlo.cz. [citováno 2007-02-11]. http://www.dalnice-silnice.cz/mapy/mapa.jpg. [citováno 2007-02-25]. 89
9. P ÍLOHY
Hlavní a prioritní biotopy Hlavní biotopy
(AOPK, 2006b)
L2.2 – astý biotop ve dvou r zných situacích – bu jako rozsáhlá prameništ v lesních porostech s dominantními druhy stejnými jako u R1.4 - Carex remota, Carex sylvatica, Cardamine amara, Equisetum sylvaticum, Chrysosplenium oppositifolium, Chrysosplenium alternifolium a ješt ast ji v p echodu k pomá eným smr inám L9.2. Ve druhém p ípad se vyskytuje jako lemy potok i menší remízky v bezlesé krajin s bylinným podrostem podobným jako u T1.5 a T1.6 - Aegopodium podagraria, Chaerophylum hirsutum, Carex remota, Crepis paludosa, Lysimachia nemorum, Impatiens noli-tangere, Urtica dioica, Scirpus sylvaticus, Stellaria nemorum. asto je také mapován v mozaice s T1.6. Zachovalost a reprezentativnost m že být snížena vyšším podílem náletových d evin, zejména Populus tremula, Sambucus nigra, ruderálními druhy bylin i p ítomností erných skládek. Naprostá v tšina segment je charakteru L2.2B – jedná se o drobné prameništní, poto ní nebo degradované olšiny. Pouze n kolik segment podél tok je mapováno jako L2.2A. Jedná se o zachovalé olšiny v nivách v tších vodote í s bohatým bylinným patrem. L5.4 – Potenciáln plošn nejrozší en jší jednotka, v tšina stanoviš je však dnes p em n na ve smrkové monokultury. Výskyt na živinami chudších stanovištích s dominantními druhy Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus, Luzula luzuloides. V n kterých p ípadech se jedná o degradované kv tnaté bu iny - prosv tlené staré stejnov ké porosty s postupným rozpadem stromového patra s dominantními Calamagrostis arundinacea, C. villosa v bylinném pat e. Na balvanitých stráních dominuje Maianthemum bifolium, Mercurialis perennis, Melampyrum pretnse, Calamagrostis villosa. Na výslunných svazích s jižní expozicí v nadmo ských výškách 400500 m n.m. p echází plynule v doubravy (p edevším L7.1). L7.1 – Biotop mapován v n kolika segmentech, p edevším v okolí Nisy, na chudých p dách na prudkých svazích. Druhy Quercus petraea, Qurcus robur, Betula pendula, Avenella flexuosa, Maianthemum bifolium, Melampyrum pratense, Vaccinium myrtilus, Poa nemoralis, Rubus sp., Senecio ovatus.atd. Plynule p echází v kyselé bu iny. asto se jedná o spontánn vzniklé druhotné porosty v okolí drobných lom a výchoz skal. L7.3 - Výskyt je jen výjime ný a v p echodové form v n kolika segmentech na prudkých svazích zejména podél toku Nisy. Dominantní druhy Quercus petraea, Q. robur, Pinus sylvestris, Betula pendula, Sorbus aucuparia, Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa. L9.2 – Biotop vyskytující se ídce na pramenných svazích nad údolím Nisy asto p echázející v olšiny nebo p echodová rašeliništ . Ve v tšin p ípad jde o jednotku L9.2B s výskytem druh prameniš (Carex nigra, Carex canesnes, Carex remota, Calamagrostis villosa, Equisetum sylvaticum, Oxalis acetosella, Juncus) a vyvinutým mechovým patrem s výskytem Sphagnum spp. T1.1 – Jeden z nej ast jších lu ních biotop vyskytující se v území v r zném stavu, od pravideln kosených, výjime n pln reprezentativních (nap . v okolí osady Milí e) až po dlouhodob neudržované s náletem d evin a sníženým podílem indika ních druh . Druhov nejpest ejší jsou sušší louky na jižn exponovaných svazích s dominantními druhy Festuca rubra, Agrostis capillaris, dále s Campanula patula, Knautia arvensis, Leucanthemum vulgare, Galium album atd.. V pravideln kosených, pop . pasených loukách dominují druhy Arrhenatherum elatius, Festuca pratensis, Campanula patula, Galium album, Heracleum sphondylium, Knautia arvensis, Leucanthemum vulgare, Trifolium dubium, T. pratense, Achillea millefolium atd. Nepravideln obhospoda ované louky nebo n která pravideln kosená bývalá pole, která byla zhruba p ed 15-ti lety p evedena na travní porosty (v tšinou se jedná ale o X5, pop . o X7) se vyzna ují nízkou druhovou pestrostí s dominancí druh Alopecurus pratensis, Dactylis glomerata, Arrhenatherum elatius, nebo eutrofizací s druhy Urtica dioica, Alopecurus pratensis, Dactylis
glomerata, Arrhenatherum elatius, Taraxacum sect.ruderalia, z druh diagnostických pro T1.1 nej ast ji Campanula patula, Knautia arvensis pop . další. N které lokality zar stají náletem pionýrských druh d evin. T1.3 – Rovn ž jeden z ast jších lu ních biotop . Jedná se v tšinou o nep íliš reprezentativní rozsáhlejší oblasti využívané pro dlouhodobou pravidelnou pastvu skotu. Segmenty jsou hodnoceny v tšinou s horší reprezentativností s druhovým složením Cynosurus cristatus, Agrostis capillaris, Phleum pratenseTrifolium repens, Bellis perennis, Polygala vulgaris, Knautia arvensis, Dianthus carthusianorum. Nepravideln p epásané louky i opušt ná pole jsou v tšinou za azena do biotop X5 nebo X7. T1.5 - B žný biotop na vlh ích místech v terénních sníženinách, podél vodote í a kolem lu ních prameniš . Biotop asto p echází plynule v T1.6. Druhová kombinace: Cirsium oleraceum, Cirsium palustre, Angelica sylvestris, Juncus effusus, Holcus lanatus, Bistorta major, Scirpus sylvaticus aj., u degradovaných porost s výskytem ruderálních druh . Nejzachovalejší porosty jsou mapovány spolu s olšinami a dalšími mok adními porosty v okolí Lu ního a Mlýnského potoka. T1.6 - Podobný výskyt jako T1.5, na mén obhospoda ovaných místech. Dále se tužebníková lada vyskytují v mozaice s olšinami L2.2. Druhové složení je chudší, dominuje Filipendula ulmaria, Lysimachia vulgaris nebo Scirpus sylvaticus; n kdy také s výskytem ruderálních druh Urtica dioica, Rubus sp., nálet Salix caprea. T2.3B – Výskyt v n kolika segmentech na svazích p i okraji lesa u Rádla s výskytem druh Nardus stricta, Agrostis capillaris, Juncus squarrosus, Hypericum perforatum, Rumex acetosella atd..
Prioritní biotopy T2.3B – Výskyt v n kolika segmentech na svazích p i okraji lesa u Rádla s výskytem druh Nardus stricta, Agrostis capillaris, Juncus squarrosus, Hypericum perforatum, Rumex acetosella atd.. L2.2 – astý biotop ve dvou r zných situacích – bu jako rozsáhlá prameništ v lesních porostech s dominantními druhy stejnými jako u R1.4 - Carex remota, Carex sylvatica, Cardamine amara, Equisetum sylvaticum, Chrysosplenium oppositifolium, Chrysosplenium alternifolium a ješt ast ji v p echodu k pomá eným smr inám L9.2. Ve druhém p ípad se vyskytuje jako lemy potok i menší remízky v bezlesé krajin s bylinným podrostem podobným jako u T1.5 a T1.6 - Aegopodium podagraria, Chaerophylum hirsutum, Carex remota, Crepis paludosa, Lysimachia nemorum, Impatiens noli-tangere, Urtica dioica, Scirpus sylvaticus, Stellaria nemorum. asto je také mapován v mozaice s T1.6. Zachovalost a reprezentativnost m že být snížena vyšším podílem náletových d evin, zejména Populus tremula, Sambucus nigra, ruderálními druhy bylin i p ítomností erných skládek. Naprostá v tšina segment je charakteru L2.2B – jedná se o drobné prameništní, poto ní nebo degradované olšiny. Pouze n kolik segment podél tok je mapováno jako L2.2A. Jedná se o zachovalé olšiny v nivách v tších vodote í s bohatým bylinným patrem. L4 – Su ové lesy se nachází hlavn na svazích v údolí Nisy a asto p echází jako roklinový les v L2.2 nebo v bu iny. Dominantní d eviny Acer platanoides, A. pseudoplatanus, Fraxinus excelsior, Fagus sylvatica dále Tilia spp., Quercus petraea. V bylinném pat e dominantní Mercurialis perennis, Impatiens noli-tangere, Urtica dioica, Galeobdolon luteum, atd. Reprezentativnost i zachovalost t chto les je vzhledem k jejich blízkosti k sídl m a zvýšenému vlivu lidské innosti (skládky atd.) asto snížena. L9.2 – Biotop vyskytující se ídce na pramenných svazích nad údolím Nisy asto p echázející v olšiny nebo p echodová rašeliništ . Ve v tšin p ípad jde o jednotku L9.2B s výskytem druh prameniš (Carex nigra, Carex canesnes, Carex remota, Calamagrostis villosa, Equisetum sylvaticum, Oxalis acetosella, Juncus) a vyvinutým mechovým patrem s výskytem Sphagnum spp.
Typy p vabných lomenic, mistrovsky složených ze šedozelené železnobrodské b idlice s použitím dovážených r znorod tvarovaných barevných b idlic a eternitových šablon. Scheybal a Scheybalová (1998)
~_-----
RÁDLO
Celkový pohled na Rádlo sm rem k Dobré Vod Gesamtansicht von Radl in Richtung Gutbrunn kolem roku 1930, foto anonym, PK
Kostel sv. Trojice a poštovní ú ad v budov staré školy na Rádle Die Kirche der hl. Dreifaltigkeit mit dem Postamt in der alten Schule in Radl p ed rokem 1894, foto F. Simm - Kokonín, SOkA
Strnad a Padrta (1999)
JABLONEC NAD NISOU
Výletní restaurace "Gutbrunn-Warte" na Dobré Vod Ausflugsrestaurant "Gutbrunnwarte" in Gutbrunn 30. léta XX. století, foto H. Lang - Jablonec n. N., PK
Strnad a Padrta (1999)
Historická pohlednice zachycující obec Rádlo s krajinou, v pozadí Ješt d. (www.radlo.cz)
Obec Rádlo
mapa stabilního katastru z r. 1843 ( ÚZK Praha)
letecké foto z r. 2005 (Geodis)
VYSV TLIVKY K MAPOVÝM P ÍLOHÁM
•
Horizonty 1. ádu – jsou p edevším hlavními vizuálními horizonty
•
Horizonty 2. ádu – dokreslují obraz terénu z hlediska skute né terénní morfologie
•
Terénní dominanty 1.
ádu – jsou hlavními terénními dominantami nejen díky
své nejv tší nadm. výšce v oblasti (vyzna ena íslicí), ale také z hlediska vizuálního; jsou dv : Císa ský kámen (637 m.n.m.) a Hradešín (630 m.n.m.) •
Terénní dominanty 2. ádu – dokreslují obraz terénu z hlediska morfologického, jejich nadm.výška je také vyzna ena íslicí
•
Technické dominanty 1. ádu – vedení VVN a VN vedené v trojité linii, jenž mají výrazn negativní vliv na krajinný ráz
•
Technické dominanty 2. ádu – vedení VN jehož vliv na krajinný ráz není tak významný
•
Hlukové pásmo komunikace – terénní poch zkou v dob vegeta ního klidu (konec zimy) zjišt ný p ibližný hlukový dosah frekventovaných silnic (I.t ídy a rychlostní silnice)
•
Pohledové sm ry 1. ádu – mají pozitivní nebo neutrální charakter, pohled je zajímavý nap . horizontem Ješt dsko-kozákovského h betu s dominantami Javorníku a Ješt du, výhledem na m sto Jablonec n. N., Jizerské hory
i Krkonoše, všechny jsou
zdokumentovány pod jednotlivými ísly ve fotodokumentaci elektronické verze, n které z nich také v tišt né verzi diplomové práce •
Pohledové sm ry 2.
ádu – mají pozitivní, neutrální i negativní charakter; slouží
k nastín ní celkového obrazu oblasti Císa ského kamene skute nosti uvád né v textové pod jednotlivými
i dokumentují n které
ásti diplomové práce; jsou také zdokumentovány
ísly ve fotodokumentaci elektronické verze, n které z nich také
v tišt né verzi diplomové práce •
EVL Lu ní potok – data AOPK 2006d, evropsky významná lokalita Lu ní potok – stávající stav
•
Rozší ení EVL Lu ní potok – data AOPK 2006d, plánované rozší ení EVL Lu ní potok
•
Naturové biotopy – data AOPK 2006d, jedná se o segmenty ist s biotopy p ílohy I sm rnice 92/43/EHS ("naturové" biotopy) a segmenty ist s prioritními biotopy p ílohy I sm rnice 92/43/EHS ("prioritní naturové" biotopy) nebo segmenty s kombinací t chto dvou biotop
•
Památné stromy – stávající vyhlášené památné stromy
•
Významné stromy – mnou zaregistrované solitérní stromy významné svým stá ím a vzr stem, jež by zasloužily, z mého pohledu, pozornost ochrany p írody a krajiny – jsou to potenciální památné stromy i VKP
•
Významná liniová zele ozna eny
– aleje, jenž mají významný krajinotvorný význam; jsou
íslicí a zdokumentovány pod jednotlivými
ísly ve fotodokumentaci
elektronické verze, n které z nich také v tišt né verzi diplomové práce •
Významná plošná zele – segmenty stávající zelen , jež byly zaznamenány již v map stabilního katastru obce Rádlo z r. 1843; jejich krajinotvorná hodnota je i hodnotou historickou
•
K íž – drobné sakrální památky, jež jsem také zdokumentovala a pod jednotlivými ísly je v tšina z nich uvedená ve fotodokumentaci elektronické verze, n které z nich také v tišt né verzi diplomové práce
FOTODOKUMENTACE
Pohled na oblast Císa ského kamene od jihu od Pelíkovic. Vlevo v pozadí vrchol Císa ský kámen (637 m.n.m.), uprost ed zem d lsky využívaný vrchol Hrani ník (600 m.n.m.) a obec Rádlo s dominantou kostela.
Podzimní aspekt rádelské krajiny. Pohled SV sm rem od vysíla e na jižních svazích pod obcí Rádlo. Vpravo v pozadí zalesn ný vrchol Hradešín (630 m.n.m.) opticky uzavírající oblast Císa ského kamene.
Pohledový sm r .1 Louka u h bitova v Milí ích pod vrcholem Císa ského kamene (637 m.n.m.) nabízí jeden z nejp sobiv jších výhled do krajiny. Za dobré viditelnosti se krom Jablonce n. N. a Jizerských hor naskytne také pohled na krkonošské velikány.
Pohledový sm r . 4 Kulturní zem d lská krajina místa krajinného rázu „Rádlo – S extravilán“. V pozadí Ješt dsko – kozákovský h bet s dominantami Javorníkem (684 m.n.m.) a Ješt dem (1012 m.n.m.).
Chalupa v Rádle .p. 28 se zdobenou b idlicovou lomenicí.
Rádlo - roubené chalupy a zd ný d m z po átku 20. století.
K íž . 4 v obci Rádlo u chalupy .p. 66, kde d íve bývala Getsemantská zahrada se sochami.
Krajina obce Rádlo s velkým množstvím zelen .
Jeden z mnoha významných strom v Rádle jež by si zasloužily pozornost - javor klen v SV ásti obce.
Místo krajinného rázu „Rádlo - J extravilán“ s vysíla em.
Místo krajinného rázu „Milí e“. Na snímku jsou i z velké vzdálenosti viditelné dva stožáry VVN vedeného nap í krajinou.
Významný krajinotvorný prvek místa krajinného rázu „Milí e“ – alej . 1
Obec Milí e
Pohledový sm r . 10 Pr sek pro vedení VVN Milí e – Prose ský vrch. Vedení VVN narušuje krom souvislosti lesních porost také ráz obce Milí e.
Místo KR „Lesní porosty“ charakteristické strmými zalesn nými svahy
VKP Rulové skalisko na Dobré Vod s vodojemem a stožárem VN v jeho t sné blízkosti.
Údolí Lu ního potoka s trojitým vedením VN.
