HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR. Dvacet tisíc dětí pomozte, aby mohly žít. Čekáte-li nečekaně dítě volejte

HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR 2 – 3 Zprávy 4 – 5 Pohřbívání nenarozených dětí 6 – 7 Svědectví 8 – 10 Nejen pro věřící 11 – 13 Perinatální hospic 14 – 15 Modlitby za nejmenší 16 Linka pomoci 5 / 2015 / Informační oběžník Hnutí Pro život ČR / listopad 2015

Dvacet tisíc dětí – pomozte, aby mohly žít Na závěr roku chceme poděkovat vám všem, kteří nám pomáháte. Hnutí Pro život ČR usiluje o to, aby česká společnost životy dětí skutečně chránila a přestala tolerovat zločin potratů. Vražda každého dítěte je hrozná a dopadá na nás všechny. Žena sice doprovodí dítě na popraviště, ale je to často muž, kdo svou lhostejností, nezájmem nebo přímo nátlakem vynese ortel. Potraty jsou primárně problémem mužů a odmítání zdpovědnosti za ženu a dítě. Děláme vše proto, abychom další generace českých dětí neutápěli v krvi a zároveň nenaříkali, že česká společnost vymírá. Každý rok můžeme zachránit život dvaceti tisícům dětí. Daří se nám získávat podporu osobností, zabezpečit profesionální poradenství nečekaně těhotným ženám a ženám trpícím

postabortivním syndromem, přinést inspiraci o tom, co se děje jinde ve světě, apelovat na politiky, jednat s úřady. Změnit srdce konkrétních lidí ale může každý z nás. Podobně může každý z nás změnit klima ve své obci a získat podporu vedení města pro pomoc ženám čekajícím dítě. Můžete domluvit v nemocnici, lékárně, obchodě a jiných veřejných místech umístění letáčků nebo dokonce informačního banneru o projektu „Nesoudíme. Pomáháme“. Právě na úrovni obcí mají politici velkou možnost mnohé změnit k dobrému. Potraty jsou vždy především problém lokální. V tomto čísle se věnujeme smutné události, kdy došlo k úmrtí dítěte. Nabízíme informace o možnostech pomoci jemu samotnému i jeho rodičům. Postarat se o tělo dítěte, aby neskončilo v nemocnič-

ním odpadu, představuje minimum lásky a milosrdenství. Jsme pro život a to nejen na této zemi, ale pro život věčný dětí, rodičů i lékařů. Proto usilujeme o šíření Modliteb za nejmenší. I když nejste věřící, zkuste se modlit. Není nic jednoduššího a často to je jediná možnost pomoci. Bůh se nenechá nikdy zahanbit. Děkujeme, že jste v tom s námi. Radim Ucháč

Čekáte-li nečekaně dítě volejte 800 108 000 hnutiprozivot.cz Informační stránky Hnutí Pro život ČR

linkapomoci.cz celorepubliková poradna pro ženy v tísni

nesoudimepomahame.cz projekt pomoci ženám nuceným k potratům

modlitbyzanejmensi.cz modlitby za obnovu kultury života

Srdečně zveme na XVI. Národní pochod pro život, který se bude konat v sobotu 2. dubna 2016 v Praze. Sejdeme se ve 14 hodin na Klárově. Kardinál Dominik Duka bude od 10 hodin sloužit mši svatou v pražské katedrále.

Sledujte pochodprozivot.cz

Foto: Michael Podger

Podrobnější program připravujeme.

Zprávy

Portugalsko posílilo ochranu života

Foto: davin.ci

Portugalský parlament schválil návrh zákona na ochranu mateřství, otcovství a na právo se narodit. Podání zákona iniciovala petice s padesáti tisíci podpisy. Je to pozitivní krok oproti roku 2007, kdy Portugalsko zbavilo děti do 10. týdne těhotenství jakékoliv ochrany. Podle nově přijatého zákona budou těhotným ženám nabízeny konzultace, psychologická a sociální podpora a také konkrétní pomoc rodinám, aby se dítě mohlo narodit. V nemocnicích, zdravotních střediskách a na matrikách budou k dispozici informace o hodnotách života, mateřství a dětství. Ženy, které mají za sebou potrat na žádost, budou mít povinnost podstoupit poradenství jako prevence opakovaných potratů. V zákoně byla rovněž zakotvena výhrada svědomí pro zdravotníky, aby nebyli nuceni se podílet na zabíjení dětí před narozením. federacao-vida.com.pt

Masová účast na slovenském Národním pochodu pro život Foto: pochodzazivot.sk

Význam lidského života a nutnost jeho ochrany od početí do přirozené smrti přijelo podpořit do Bratislavy 70 až 85 tisíc lidí z celého Slovenska. V pořadí druhý Národní pochod pro život opět organizovala Konference biskupů Slovenska ve spolupráci s řadou organizací věnujících se ochraně života a rodiny. Organizátoři představili návrhy na zlepšení právní úpravy ochrany lidského života a systému pomoci těhotným matkám v krizové situaci: „Naším cílem je rovnost v ochraně života všech lidí bez rozdílu, včetně nenarozených dětí – jak v legislativě, tak v praxi. Zároveň jsme přesvědčení, že těhotné matky v kritické situaci mají dostat od společnosti pomoc a podporu. Proto jsme se obrátili na politické strany se seznamem návrhů a požádali jsme je, aby v nejbližším období prosazovali návrhy na zlepšení situace,“ řekl hlavní koordinátor pochodu Marek Michalčík. Bratislavského pochodu se zúčastnili také zástupci Hnutí Pro život ČR.

Foto: Flickr, Gnarls-Monkey

hnutiprozivot.cz

Hormonální antikoncepce: Známá i neznámá Spolek Lékárníci pro život připravil informační leták s názvem „Hormonální antikoncepce: Známá i neznámá“. Je určen ke zlepšení informovanosti široké veřejnosti o rizicích hormonální antikoncepce i o alternativě k ní. Podrobné informace a objednací formulář letáku jsou k dispozici na lekarniciprozivot.cz. lekarniciprozivot.cz

FDA zkoumá sterilizační metodu Essure

Foto: SPUC

Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) znovu zkoumá bezpečnost sterilizační metody Essure. Spirálovité implantáty Essure schválily USA v roce 2002, nabízeny jsou i v ČR. V posledních letech se velmi zvýšil počet stížností žen, které podstoupily sterilizaci touto metodou. Vedlejší účinky zahrnují chronickou a nesnesitelnou bolest břicha, krvácení, bolesti hlavy a alergické reakce. Vyskytly se také protržení vejcovodů, přemístění implantátů mimo vejcovod a mimoděložní těhotenství. Do vejcovodů jsou zavedeny malé spirály, které způsobí, že se tkáň ve vejcovodech kolem implantátů během dvou týdnů zanítí, zajizví a tím se vejcovody zneprůchodní. K ovulaci však stále dochází. Pokud se manželé potřebují vyhnout početí, mohou místo sebepoškozování formou sterilizace využit symptotermální metody vědomí plodnosti (viz cenap.cz nebo lpp.cz). hli.org.pl

Britští poslanci odmítli zabíjení nemocných pacientů Britská Dolní sněmovna zamítla ve druhém čtení návrh zákona o eutanazii v poměru 330:118. Lékaři měli podle něj mít povinnost asistovat při zabíjení nemocných lidí v terminálním stadiu. Poslanci byli na rozdíl od jiných návrhů zákonů před hlasováním o eutanazii doslova bombardováni dopisy a e-maily. Paul Tully z britské Společnosti pro ochranu nenarozených dětí výsledek přivítal s radostí: „Pravý soucit zvítězil… Musíme zabránit tomu, aby nemocní lidé nebyli ponecháni v zoufalé situaci a bez potřebné opory…Vítězství v parlamentu neznamená, že nemocní lidé budou více trpět – navržený zákon se vlastně vůbec o bolesti nezmiňoval. Paliativní péče umí prakticky vždy poskytnout efektivní léčbu bolesti, dokonce i té téměř nesnesitelné, a zároveň toto nepatří mezi důvody, kdy pacient uvažuje o sebevraždě.“ spuc.org.uk

listopad 2015 / strana 2

Paul Tully ze Společnosti pro ochranu nenarozených dětí

Hnutí Pro život ČR na sociálních sítích novinky, pozvánky, komentáře, fotografie a videa na Facebooku superstručné informace k aktuálnímu dění na Twitteru videokanál na YouTube fotogalerie na Flickru

Každý je jedinečný, vzácný a nenahraditelný od početí do přirozené smrti.

Zprávy

Foto: centerformedicalprogress.org

Důkazy o obchodování s potracenými dětmi jsou pravdivé. Šojdrová, Svoboda a další žádají vykázání IPPF z Evropského parlamentu

Foto: indianapublicmedia.org

Soudní analýza videozáznamů o obchodech s orgány a tkáněmi potracených dětí potvrdila, že jsou autentické. Skandál kolem americké organizace Planned Parenthood (PP) a výpovědí jejích zaměstnanců zachycených skrytou kameru tak stále pokračuje. Ředitelka PP Cecile Richarsová byla nucena před americkým Kongresem přiznat, že její organizace utrácí velké množství financí za cestování, zábavu a horentní platy, zatímco nabízené zdravotní služby jsou tím pádem redukovány. Sama Richardsová ročně pobírá odměny ve výši 520 000 dolarů. Republikáni dali jasně najevo, že PP nepotřebuje federální dotace a záznamy označili za „barbarské a odporné“. Ve videích zaměstnanci PP popisovali, jak získávají tkáně potracených dětí pro výzkum, což je v rozporu se zákonem. Demokraté naopak stojí za PP a prezident Obama pohrozil, že republikánské zrušení federálních dotací bude vetovat. Roční rozpočet PP představuje 1,3 miliard dolarů. Třetina – asi 450 milionů dolarů – pochází z federální pokladny a má hradit služby pro nemajetné pacienty. V Evropském parlamentu se konaly semináře na podporu IPPF a tzv. reprodukčního zdraví. Proto sepsala skupina europoslanců dopis, kterým žádala zamezit IPPF přístup do Evropského parlamentu. Mezi signatáři dopisu jsou i Pavel Svoboda a Michaela Šojdrová. Europoslankyně Šojdrová také spoluorganizovala na půdě Evropského parlamentu konferenci k pravdivému vylíčení praktik potratové organizace IPPF. foxnews.com, agendaeurope.wordpress.com

Německo: Souhlasil s oplozením cizími spermiemi a musí platit výživné

Foto: Kateřina Kubíková

Podle rozsudku německého Nejvyššího soudu je muž, jehož (ex)přítelkyně počala prostřednictvím technik umělého oplození s využitím anonymních spermií, povinen platit výživné. Muž nebyl se ženou nikdy sezdán, ani není biologickým otcem dítěte, ani se k otcovství nepřihlásil. Jeho písemný souhlas s umělým oplozením své (ex)přítelkyně stačil k tomu, aby byl uznán zodpovědným za výchovu takto počatého dítěte. Z rozsudku není jasné, zda anonymizovaný poskytovatel spermatu, tedy skutečný otec dítěte, bude také nést zodpovědnost. Rozsudek je dalším krokem k destrukci rodiny. Může však vést ke zdrženlivějšímu přístupu k poskytování souhlasu s technikami asistované reprodukce. agendaeurope.wordpress.com

Čtvrtý ročník brněnské bioetické konference Nejmenší z nás Spolek Nejmenší z nás opět uspořádal v Brně bioetickou interdisciplinární konferenci „Nejmenší z nás: Právní ochrana osob před narozením“. Konference proběhla pod záštitou prezidenta republiky a významných zástupců akademické obce. Na programu zazněly příspěvky o řešení konfliktu mezi právem nenarozeného dítěte na život a právem na život jeho na životě ohrožené matky, o pohřbívání mrtvě narozených dětí či o formách pomoci, které nabízí Hnutí Pro život ČR nebo Centrum naděje a pomoci.

Miroslav Kratochvíl, předseda spolku Nejmenší z nás

nejmensiznas.cz Foto: bankowebezprawie.pl

Polsko: Ústavní soud rozšířil právo na výhradu svědomí pro zdravotníky Polský Ústavní soud prohlásil za neústavní požadovat po zdravotnících jednat proti svému svědomí „v jiných než naléhavých případech“ a po lékařích odvolávajících se na výhradu svědomí, aby museli odkazovat pacienty k jinému lékaři, který by byl ochotný provést patřičný lékařský zákrok. Tím pádem byla některá opatření v zákoně o výkonu lékařského povolání prohlášena za neústavní. Jedná se o důležité vítězství pro lékaře, kteří ctí život každého člověka od početí, a Polsko, které se nedávno ocitlo pod tlakem Evropského soudu pro lidská práva, aby omezilo právo na výhradu svědomí kvůli jednodušší dostupnosti potratů. trybunal.gov.pl

Máma, táta a děti – ochrana manželství a rodiny proti svévolným redefinicím

Foto: la-dissidence.org

„Máma, táta & děti“ je nová Evropská občanská iniciativa na ochranu manželství a rodiny proti pokusům EU tyto termíny svévolně redefinovat. Zákony o manželství a rodině spadají do kompetencí jednotlivých členských států. EU však přijímá stále větší množství právních aktů týkajících se manželství a rodiny nebo těch, které obsahují zmínky či dokonce definice rodiny. Návrh iniciativy proto žádá, aby EU přijala jasnou a přesnou definici manželství a rodiny: manželství je spojením jednoho muže a jedné ženy a rodina znamená manželé a jejich děti. mumdadandkids.eu



Pohřbívání nenarozených dětí

Pater Maurizio Gagliardini při pohřbu nenarozeného dítěte. Foto: advm.org

Pohřbíváme nenarozené děti z úcty a soucitu ke konkrétnímu člověku Asociace Difendere la Vita con Maria (Chránit život s Marií) vznikla z popudu velké duchovní výzvy papeže sv. Jana Pavla II. v encyklice Evangelium vitae (25. března 1995). Založena byla v roce 1998. Sídlí v Itálii, kde působí přibližně v šedesáti městech se dvěma tisíci členy a mnoha dalšími příznivci a spolupracovníky v občanské i církevní sféře. Primární činností organizace je pohřbívání zemřelých nenarozených dětí. V září tohoto roku rozšířila asociace své působení i do zahraničí. Jejím prezidentem je P. Maurizio Gagliardini, farář v severoitalské diecézi Novara, se kterým jsme připravili rozhovor.


Vaše organizace pomáhá pohřbívat děti, které umřely ještě před narozením. Co vás k tomu přivedlo, proč to děláte? Ta myšlenka je obsažená v Bibli i v tradici katolické církve. Sv. Augustin ve 4. století se zmiňuje o možném vzkříšení nenarozených dětí ve spisu „O obci Boží“ (kniha 22, kapitola 13). Ale dokonce i římské právo obsahuje institut „curator ventris“ (opatrovník břicha), který má chránit práva nenarozeného dítěte a zásadu „nasciturus pro iam natu habetur, quotiens de commodis eius agitur“ (nenarozený se považuje za narozeného pro účely jeho vlastních zájmů). Instrukce Kongregace pro nauku víry Donum vitae z roku 1987 upozorňuje, že ostatky mrtvých zárodků si zaslouží stejnou úctu jako jiné lidské ostatky. Děláme to z úcty ke konkrétnímu člověku a ze soucitu s ním.


Pohřbívání nenarozených dětí

Pohřbíváte pouze děti zabité umělým potratem, nebo také samovolně potracené? Jaké jsou možnosti rodičů v Itálii? Pohřbíváme jak děti zabité umělým potratem, tak samovolně potracené. Umožňují nám to dohody se zdravotními ústavy i jednotlivci kvůli pohřbení dítěte a kvůli psychologickému a duchovnímu doprovázení rodičů. Italský zákon dovoluje rodičům požádat o vydání těla dítěte k pohřbu do 24 hodin po potratu. Pokud se tak nestane, jsou ostatky dětí do 20. týdne života zlikvidovány jako biologický odpad, což zanechá hlubokou ránu v lidském i společenském svědomí a znemožňuje řádné truchlení. Jak funguje váš systém pohřbívání těchto dětí? Pohřeb probíhá na základě smluveného protokolu. Každou oblast má na starosti místní pobočka, která je v kontaktu s nemocnicemi, s nimiž má naše asociace smlouvu. U každé nemocnice je to trochu jinak, záleží to na dohodě. Obvykle je to tak, že na gynekologii se pořídí mrazící zařízení. My jim dodáme plastové schránky, aby každé dítě bylo uloženo zvlášť a aby lékaři nepoužívali při provádění umělých potratů jeden kýbl. Pokud si rodiče nevyžádají tělo svého dítěte, tak nemocnice uloží ostatky do chladu. Jednou za čas je naši dobrovolníci přijedou vyzvednout. Těla dětí jsou přemístěna do speciálních rakviček z biologicky odbouratelné látky schválené ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem životního prostředí. Následuje pohřeb přímo na hřbitově v hrobech pořízených asociací. Neexistuje přesně daná

Nevyžádají-li si rodiče tělo svého dítěte, uloží nemocnice ostatky do chladícího zařízení. Jednou za čas je naši dobrovolníci vyzvednou a zajistí pohřeb. církevní liturgie. Za všechny tyto zemřelé děti také sloužíme mše sv. na dušičky 2. listopadu a v různé významné dny. Narazili jste na nějaké legální problémy? Jak jste je vyřešili? Občas někdo tvrdí, že pouze rodina smí převzít ostatky nenarozeného dítěte. Ale tyto spory jsme vždy vyhráli. Asociace jako taková nemůže převzít tělo, ale zprostředkovává a zaštiťuje občanskou zodpovědnost našich jednotlivých spolupracovníků. Kolik dětí jste dosud pohřbili? Pohřbili jsme už několik desítek tisíc dětí na asi čtyřiceti různých italských hřbitovech. Jak na vaši činnost reagují rodiče těchto dětí? V Itálii se předpokládá znalost zákona. Teoreticky by tedy všichni měli vědět o tom, že mají možnost i povinnost pohřbít své dítě. Ve skutečnosti to však lidé mnohdy netuší. V poslední době díky naší činnosti si více lidí tuto možnost uvědomuje a rozhoduje se svoje dítě pohřbít sami. Často nás osloví s prosbou o pomoc s organizací, pojištěním a náklady. A jak reagují zdravotníci? Za těch mnoho let naší činnosti jsme se nikdy nesetkali s odmítavým postojem ze strany zdravotnického personálu. Naopak

často vnímáme vstřícnost, ochotu a vděčnost. Proč je vaše práce dobrá? Proč je důležité pohřbívat mrtvé a také těla nenarozených děti? Katolická církev vždy zdůrazňovala tento přístup, tak jak je naznačeno např. v dokumentu Donum vitae. Ale i v myšlenkových proudech 20. století se objevuje stále odhodlanější snaha chránit hodnotu lidského života: stačí vzpomenout Všeobecnou deklaraci lidských práv a princip rovnosti. Pohřební ritus je od dob pradávných jedním z rozlišovacích znaků civilizovanosti. Zkušenost pohřbu nám ukazuje, jakým uzdravujícím účinkem působí na rodinu, společnost a kulturu. Řekl bych, že pohřeb nenarozeného dítěte je skutkem sociálního smíru. Tedy pokud se k němu přistupuje se správným úmyslem, s láskou a rozvážností, bez nějakých politických nebo ideologických protestních gest. Rozhovor připravil a z angličtiny přeložil Adam Prentis

Pozn.: Na Youtube můžete shlédnout záznam z jednoho pohřbu vypraveného asociací zadáním adresy http://bit.ly/1hPBRZz. Níže uvedené fotografie pocházejí z tohoto pohřbu.

Za těch mnoho let naší činnosti jsme se nikdy nesetkali s odmítavým postojem ze strany zdravotnického personálu. Naopak často vnímáme vstřícnost, ochotu a vděčnost. Každý je jedinečný, vzácný a nenahraditelný od početí do přirozené smrti.


Svědectví

Andělka Když je otec dítěte nablízku Začátkem června jsem měl krizi. Jsem učitel. Měl jsem pocit, že stojím na místě. Klidně za to mohl končící školní rok a celková únava, ale teď vidím, že to nebylo od psychiky. Potřeboval jsem duchovní injekci, trochu toho Božího adrenalinu přímo do žil, aby srdce opět začalo bít. Dnes vidím, že způsob, jakým On jedná, je velkorysý – prosíš o lžičku pudingu a dostaneš třípatrový dort s jahodou na vršku.

Pane Ježíši, přijímám, co mi dáváš Na slavnost Seslání Ducha svatého byla tradiční rodinná vaječina. Nebyl jsem ve své kůži, a tak jsem odjel domů dříve, zatímco moje žena Barunka zůstávala u svých rodičů na celý týden s našimi čtyřmi dětmi. Barunka čeká miminko, ale neustále se projevují zdravotní komplikace, krvácení a slabosti. Po příjezdu domů jsem si na Youtube pustil písně z večerů chval... „Pane Ježíši, přijímám Tvou lásku, přijímám všechno, co mi dáváš.“ Aniž bych to tušil, bylo to pro mě zásadní.

Boží pohlazení na Slezské lilii Dalším Božím pohlazením byl pro nás křesťanský festival Slezská lilie. Nedělní mše, která byla vlastně poutí ke sv. Antonínovi, nám dodala sílu do dalších dnů. Svatého Antonína vnímáme jako silného přímluvce za šťastný porod. Naše páté těhotenství se už od samého počátku neslo na dvou vlnách. Tou první byla nejistota a neustálé zdravotní komplikace Barunky. Vedle toho byla druhá vlna, kterou představoval veliký vnitřní klid a důvěra v Boží přítomnost. Zažívali jsme to nejen my, ale i naši blízcí. Ten vnitřní pokoj ještě zesílil díky chválám a díky mši svaté na festivalu. Mísilo se to v nás vše dohromady. Bylo těžké rozlišit,


2x Foto: rodinný archiv autora

kdy pláčeme smutkem nad tušeným a kdy z toho, že tak silně pociťujeme Boží přítomnost. Přijímali jsme stále více tu možnost, že miminko nepřežije. A právě tehdy se nás Věčnost dotýkala nejvíce.

Hurá prázdniny! První prázdninovou neděli jsme s Barunkou a našimi nejbližšími slavili desáté výročí našeho manželství. Původní představa byla velkolepá – koncert, velká grilovačka se stany a spoustou lidí. Postupně se ukazovalo, že vše se vyvíjí jiným směrem. Barunce se v noci ze soboty na neděli přitíži-

lo, začaly odcházet větší shluky krve a tkání z porodních cest. Teď už bylo více než jasné, že Andělku ztrácíme pro život, ale získáváme pro věčnost. Nedělní brzké ráno jsme prožili v naší milé malé farnosti v Širokém Brodě. Mše svatá s obnovou manželského slibu byla to hlavní a klíčové, co oslavy měly mít. Potom jsme doma na zahradě jezdili na kolech, grilovali, ale Barunka si šla lehnout. Prarodiče vzali děti za zábavou a my zůstali doma a čekali na Andělku. Vše se začalo uvolňovat a ven šlo stále víc částí. Domácí porody jsme už zažili, tento byl jiný. Přišel příliš brzo. Andělku jsme však nepotratili. Po zkušenosti s přímluvou svatého Antonína ze Slezské lilie a s vědomím Boží blízkosti – Andělku jsme porodili. Barunka měla předchozí noc živý sen, že ji vidí. Narozené miminko, jen velmi maličké. Byla v 10. týdnu těhotenství. V pondělí na ultrazvuku už byla děloha prázdná. Když jsme dětem sdělovali, že jsme o miminko přišli, vzali to každý po svém. Nejmladší Jáchym šel skákat ze schodů na matrace, což dělal před tím, než jsme ho zastavili – jako by nás nevnímal. Za hodinu však přišel k Barunce, hladí ji na břiše a říká: „Není miminko, tam, bšíšku.“


Svědectví

Kryštůfek Ztráta a pohřeb dítěte očima matky

Andělé se rodí v slzách... Měli jsme za to, že v neděli odešlo z Barunčina těla vše. Půl hodiny před chystaným rozloučením se však stala zvláštní věc. Tělíčko malé Andělky vyšlo z porodních cest úplně teprve teď – bylo zabalené jako malý balíček do plodových obalů. To, co odcházelo v neděli ještě nebyla ona, jen okolní tkáň. Jakoby nechtěla zmeškat svou pozemskou slavnost. V úterý jsme se tedy sešli celá rodina u naší rodové lípy za ohradou. Protože bylo kolem třetí hodiny, pomodlili jsme se korunku Božího milosrdenství. Zazpívali jsme si a společně s dětmi se rozloučili s tělíčkem malé Andělky, které bylo celou dobu zabalené v plínkách a uložené v krabičce. Mši svatou za naši rodinu a i za Andělku jsme nechali sloužit na první pátek po prázdninách. Andělka nám chybí. Lidsky se nám stýská. Stále je to živé a občas pláčeme. Myslíme na kamarády i neznámé, kteří přišli o miminko či přicházejí o ně opakovaně... Nejsou slova, která by to mohla popsat... Ta touha po životě je obrovská... Jak Barunka poznamenala: „Andělé se rodí v slzách, které je nesou k Bohu, a skrze stejné slzy se Bůh dotýká nás.“ Filip Worm

Kryštůfek se měl původně narodit v červnu 2012. Že je něco špatně, jsme se dozvěděli až na velkém ultrazvuku ve 20. týdnu. Návštěva genetického centra nebyla příjemným zážitkem. Pan doktor byl takový arogantní, trapně vtipkující člověk. Nejenže prováděl pro mě nejbolestivější ultrazvuk, při kterém se o mě opíral, ale ještě k tomu začal pronášet hlášky typu „že už máme doma dvě děti“ a podobně. Na konci ultrazvuku z něho vypadlo, že je tam málo plodové vody. Přivolal si svého syna, taktéž gynekologa, který zkonstatoval to samé. Přitom mi začali ultrazvukem tlačit jakoby do pupíku a v podbřišku poklepávat. Pochopila jsem, že hledají místo na vpich pro amniocentézu (tj. vyšetření odběru plodové vody, při kterém se zjišťují vrozené vývojové vady). Když mi to potvrdili, sdělila jsem jim, že si ji nepřejeme. Starší doktor se urazil a téměř rozohnil. Jeho syn to tam zachraňoval. Miminko bylo podle ultrazvuku v pořádku, ale měřením odpovídalo velikosti 18+5tt a ne 20+5tt. Diagnóza zněla růstová retardace a těžký oligohydramnion, to znamená nedostatek plodové vody. Během vyšetření tam byl se mnou můj muž i obě dcerky. Ta mladší to se mnou prožívala, byla neklidná a nějakou dobu se mnou ležela na vyšetřovacím lůžku.

Dítě od posledního ultrazvuku nevyrostlo Po ultrazvuku jsem byla pár dní dost rozhozená, občas jsem si pobrečela a zjišťovala u známého gynekologa, co máme dělat. Za více jak čtrnáct dní jsem šla opět s dětmi i manželem na ultrazvuk k obvodnímu gynekologovi. Na ultrazvuku však nebyly slyšet srdeční ozvy a lékař zkonstatoval, že dítě od posledního ultrazvuku nevyrostlo a je mrtvé. Náš denní plán se v tu ránu změnil. Jeli jsme přímo do nemocnice v Táboře. Ptali jsme se, jestli bychom mohli získat ostatky miminka. Jelikož však naše dítě bylo malinké (odpovídalo 23tt, ačkoli podle poslední menstruace jsem byla v 25tt), chápalo se to jako potrat, který je možný do 24. týdne těhotenství, tudíž jsme neměli nárok. Prý to vlastně není dítě. Asi nemusím popisovat, že jsem brečela jak u mého doktora, tak v nemocnici.


Pro důstojné rozloučení do Brna Začala jsem hned zjišťovat nějaké možnosti, jak s úctou získat tělo miminka a důstojně se s ním rozloučit. Podepsali jsme revers a naplánovali si, že pojedeme do brněnské nemocnice Milosrdných bratří. Jak daleko člověk musel jet, aby získal své dítě! V Brně se opakoval „vyšetřovací kolotoč“. Do soupisu informací jsme lékařům vždy hlásili, ať tam napíšou, že chceme ostatky našeho miminka. Rozloučila jsem se s manželem a dětmi a šla na pokoj. Sestry mi dělaly různé odběry krve a pak jsem dostala první z pěti tabletek prostaglandinu na vyvolání porodu. Naše miminko jsem po noci plné slz porodila v 5:20 ráno 29. února. Podívala jsem se na naše děťátko, které bylo bezvládné a temně červené. Položila jsem se zpět na záda a čekala na porod placenty. Měla jsem chuť někam odejít a rozbrečet se, být sama. Sestřička vzala Kryštůfka na zvážení – vážil 430 g a měřil 25 cm. Jiná sestra mě odvedla na lůžko, které bylo určeno k převozu na operační sál. Během rána jsem pak psala různým lidem, kteří o našem Kryštůfkovi věděli. Napsala jsem i pohřební službě, aby mohla paní kontaktovat pitevnu a postrčit je, aby tam tělíčko neleželo zbytečně dlouho. Po pár dnech strávených v nemocnici pro mě přijel manžel i s holčičkami. V pohřební službě nás přivítala starší paní s milým úsměvem a očima plnýma porozumění. Sama nám vyprávěla, že se jí stalo něco podobného. Asi i proto bere svoji práci jako službu druhým. Domlouvali jsme se, jak vše proběhne, pro nás to byla velká neznámá. Pohřeb Kryštůfka se konal v sobotu 10. března 2012. Nejprve proběhla „rozlučková“ mše sv. s našimi nejbližšími. Následně jsme se přesunuli na hřbitov, kde pán z pohřební služby a Kryštůfkův tatínek uložili malou bílou rakvičku do země. Tady jsem se vyplakala asi ze všeho nejvíc. Bylo to těžké, ale myslím, že mi to pomohlo… Od té doby se nám narodili ještě dva synové. Bohu díky! Marie Endrychová


Nejen pro věřící

Hospodin dal, Hospodin vzal Jak uzdravit bolest ze ztraceného života Početí dítěte je velký zázrak. Z biologického hlediska jde o akt splynutí dvou buněk lidským okem neviditelných, akt lidským rozumem nepochopitelný. Početí tvoří pokrevní pouto mezi rodiči a dítětem. Pro matku je podstatně hlubší, neboť ona a dítě jsou do chvíle narození v jedinečném spojení. Jen maminka tělesně i duševně cítí existenci svého dítěte každou vteřinu svého života. Díky dítěti ve svém lůně prožívá ranní nevolnosti, fyzickou přeměnu svého těla, přecitlivělost, emoční nestabilitu a postupně přivyká na nový život v sobě. Pocity, které žena prožívá při jakékoli těhotenské komplikaci, jsou již velmi hluboké, plné obav o život dítěte, které se stalo středem jejího života natolik, že je schopna obětovat vlastní zdraví a riskovat vlastní život ve prospěch nového života. Ztráta počatého dítěte je tak pro ženu mimořádně zdrcující, neboť tím ztratila tu část sebe sama, kterou dostala na omezenou dobu do výlučné péče svého lůna.


Duchovně je početí neviditelnou transformací: spojení muže a ženy v aktu lásky je životodárným aktem pro druhého, tzv. pro-existencí. Od chvíle početí dítěte se mění podstata člověka, neboť se stává rodičem, kterým už nikdy být nepřestane. Ale díky fyziologickým výsadám je pro ženu tato proměna navíc existenciální událostí – stává se matkou, stává se tou, která se dává druhému do krajnosti. Pro křesťanskou matku jsou to zároveň hmatatelné duchovně-mariánské skutečnosti, „fiat“ – ať se mi stane podle Tvého slova, které sahají dál, než je matka schopna dohlédnout. Smrt je pak hrubým narušením nastalé harmonie, nepředstavitelnou jobovkou,

zkouškou pudu sebezáchovy. Pro křesťana se navíc jedná o zkoušku víry, kterou nelze jinak zpracovat, než cestou Jobovou, cestou bolestivého růstu k zdánlivě nadlidskému postoji odevzdanosti: „Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ (Jób 1,21)

Muž a žena musejí projít procesem truchlení společně Žena je v současné společnosti zahrnuta vyspělou medicínsko-technickou péčí, která stabilizuje její zdravotní stav po biologické a psychologické stránce. Zdraví jedince je ale především soulad všech jeho částí, včetně sociální a duchovní. Tato harmonie nastane v momentě přijetí a (od)puštění: zaťaté pěsti se musí uvolnit, otevřít a „pustit z rukou“. Procesem truchlení musí osiřelí rodiče projít společně. Role manžela je v této situaci mimořádně důležitá, neboť právě on může být tím pevným bodem, kterého se



zraněná žena zachytí, když se celý její svět hroutí. Pro křesťany platí, že žitý svátostný vztah muž-žena-Bůh je jako dům na skále, když přichází vichřice. Muž sice nebyl s dítětem biologicky spjat stejnou intenzitou jako matka, ale také truchlí. Právě proto, že jeho přirozené truchlení bývá kratší i méně intenzivní, může být oporou pro svou ženu. Zároveň se svou ženou může nechat obohatit, byť velmi bolestně, neboť ona mu zprostředkovává z první ruky zranění ze ztráty dítěte a díky ní mohou oba jako manželé a rodiče projít bránou uzdravení. V křesťanství se svátostným svazkem stali oba jedním člověkem, a tudíž nejede každý po své vlastní dráze. Vzájemné opečovávání manželů, ochota odpuštění, společná modlitba za zemřelé děťátko a za vlastní uzdravení pak může vztah nejen zachovat, ale i prohloubit a posunout dál. Teprve uzdravený vzájemný vztah může být místem vzniku dalšího života. Nové těhotenství nezmírní smutek, ani neuzdraví zranění; je nespravedlivé používat další dítě jako náhradu za předchozí.

Dejme svému dítěti jméno Proces truchlení nelze urychlit a má v každém životě svou osobitou dynamiku. Jedná se o cestu zcela originální, kterou rodiče mohou jít společně jen z části. Velké úseky kráčí každý sám, i když vedle druhého. Jsou to cesty pouští, období velké vyprahlosti. Přesto uvedeme několik podnětů k způsobu zpracování ztráty: Truchlení je proces, který reaguje na drastickou změnu v životě člověka a snaží se najít způsob jak s touto změnou žít dál. Každý má svůj jedinečný způsob truchlení. Je potřeba si dopřát času, ale zůstat v bdělosti, aby se člověk nezasekl na cestě. Je možné si po cestě odpočinout, nikoliv zabřednout na určitém bodě. Je nutné jít dál, jakkoliv to je náročné. Když doprovázíme chronicky nemocného člověka, nastává proces zpracování už před smrtí. Zpracovat ztrátu dítěte v lůně matky trvá déle, protože je nečekaná a nepředpokládaná. Proces končí, když oba rodiče jsou schopni pokračovat ve svém

Čtyři fáze truchlení Fáze truchlení vycházejí z prožitku ženy, který zprostředkovává svému muži. Jednotlivé fáze nejsou v realitě tak jasně rozdělené a mohu někdy probíhat paralelně. První fáze se vyznačuje odmítnutím skutečnosti ztráty a neschopnost vidět vpřed. Člověk zakotví v minulosti a není schopen se pohnout kupředu. Je to fáze zapadajícího slunce. Zmítá se v otázce „proč?“, na kterou neexistuje odpověď. Zabředá do pocitů viny své, Boha či svého okolí. Ženy mohou prožívat pocity ponížení plynoucí ze sesazení z trůnu „matky“, která nedokázala uchránit své dítě. V druhé fázi nastává vjem nevyhnutelné reality ztráty spojený s ochromující bezmocí. Je to fáze hluboké a dlouhé noci. Co bude dál? Nastupuje strach, že už nikdy nebude schopna donosit své dítě. Bolest ze ztráty je totiž to poslední živé spojení s nenarozeným dítětem, a proto se tak těžko opouští. Zde se obvykle dotkne dna. Pokud se maminka upne na tuto bolest ze ztráty, může se na dlouhou dobu zaseknout a zůstat „na dně“. Naopak, pokud opustí otázku proč, může nastat proces odpuštění. Ve třetí fázi nastává přijetí skutečnosti smrti a hledání způsobu, jak se s ní vyrovnat a žít dál. Je to fáze svítání, jsou již vidět paprsky nového dne. Tato fáze je zlomová: odevzdání a následné přeměnění bolesti. Nastoupí vjem uvolnění vnitřního napětí a člověk poprvé cítí, že může začít volně dýchat; pro křesťana to navíc znamená odevzdání do rukou Božích, a to jak sebe sama, tak svého nenarozeného dítěte. Až ve čtvrté fázi pak nastává otevřenost k novým zážitkům. Začíná nový den s novou budoucností. Ztráta byla přijata, nikoli zapomenuta. Rodiče našli pro své nenarozené dítě místo ve svém životě. Vzpomínka na něj je nadále bolestná, ale zároveň je prodchnutá nadějí.

Pohřeb není jen fáze v procesu truchlení, ale křesťanská povinnost pozůstalých projevit poslední úkon lásky a úcty k zesnulému bližnímu. životě, plánovat a hledět do budoucnosti, byť s bolestnou a živou vzpomínkou na prodělanou ztrátu. Uzavírání se do sebe prodlužuje proces zpracování ztráty a často i znemožňuje druhé polovině projít procesem smutku. Je potřeba hovořit o svých pocitech, o své zlobě, o svém zklamání. Je nezbytné, abychom od druhého snesli více, než bychom byli ochotni v každodenním životě. Slzy jsou uzdravující a patří ke smutku. Přitom je ale důležité přijímat odlišnost v prožitku ztráty druhé poloviny a snažit se přijímat toto období jako milost, ve kterém dostáváme svému manželskému slibu a prožíváme i to zlé ve vzájemné podpoře. Proces smut-

Truchlení muže sice bývá kratší i méně intenzivní, může však být oporou pro svou ženu a zároveň se jí nechat obohatit, neboť ona mu zprostředkovává z první ruky zranění ze ztráty dítěte a díky ní mohou oba projít bránou uzdravení. Každý je jedinečný, vzácný a nenahraditelný od početí do přirozené smrti.

ku pak může prohloubit a zkvalitnit vztah mezi manžely. Není dobré se soustředit na ztrátu, ale snažit se pracovat na přijetí počatého dítěte. Pán nám dal jméno, abychom jím byli oslovováni. Pojmenování dítěte je nesmírně důležité, aby nezůstalo jen mlhavou vzpomínkou, ale člověkem, který se stal součástí rodinného života.

Svěřme sebe i jeho do rukou Božích Při různých kalamitách se pozůstalí dožadují ostatků svých zemřelých, aby je důstojně mohli pohřbít a takto uzavřít určitou kapitolu svého života. I v případě ztráty nenarozeného dítěte je možné si vyžádat jeho tělo od nemocnice, aby se mohlo pohřbít. Zádušní liturgie počítá s těmito případy a nabízí mešní formulář se specifickými modlitbami za zemřelé nepokřtěné dítě. Podobně jako u jiných pohřbů, nejde i v tomto případě jen o fázi v procesu truchlení pozůstalých, ale zejména o křesťanské povinnosti pozůstalých projevit tímto obřadem poslední úkon lásky a úcty k zesnulému bližnímu.



V římskokatolické církvi je možné nechat sloužit mši sv. za zemřelé dítě. Na tuto událost je možné pozvat své příbuzné a přátele, neboť společně prožitý smutek je posilující a uzdravující. Tím vyznáváme, že pro naše dítě očekáváme vzkříšení těla a vyprošujeme mu život věčný. Odevzdáváme ho do rukou Toho, který nás znal dříve, než nás utvořil v životě matky, který nás posvětil dříve, než jsme vyšli z lůna matky (srov. Jer 1,5). Je to velké svědectví víry a naděje, že se všichni shromáždíme před Boží tváří. V tomto světle pak ztráta dítěte může věřící rodiče motivovat o to více, aby svou víru brali vážně, aby své křesťanství žili naplno vzhledem k životu věčnému, který – jak pevně věříme a doufáme – i zemřelému dítěti nekonečně milosrdný Bůh dopřál. Truchlení není totéž co zapomenutí. Je potřeba dozrát k bodu, kdy chci žít dál navzdory prodělané ztrátě a možná i díky ní. Křesťanští rodiče musí také postupně dozrát k bodu, kdy přijmou svrchované právo Stvořitelovo přijmout k sobě i jejich dítě, na které se tak těšili. Je dobré si v průbě-

Od chvíle početí dítěte se mění podstata člověka, stává se rodičem, kterým už nikdy být nepřestane. hu procesu truchlení zarámovat prenatální fotografii nebo jiný obrázek a umístit na významné místo v domě například vedle kříže a obrázku Panny Marie nebo oblíbeného světce. Je to místo modlitby, setkání, hlubokého vztahu matky a dítěte, celé rodiny a dítěte, místo, kde je do vztahu zván Bůh, aby léčil rány. Hořící svíce je symbolem křehkosti lidského života, pro křesťana navíc světlem Kristovým, které svítí v temnotě, a připomínkou toho, že dítě je v nebi s Pánem. Čerstvá květina připomíná krásu a pomíjivost života, s kterou jsme denně konfrontováni.

Nejsme v tom sami Na závěr svědectví Evy, maminky, která ztratila své čtvrté dítě samovolným potratem: „´Křesťan ví, že vše napomáhá k dobrému těm, kteří milují Boha.´ (Řím 8,28)

Byla to velmi krušná zkušenost, ale nakonec musím říci, že je teď hlavně za co děkovat. Je to zkušenost, která mne učinila citlivější k utrpení druhých. Když jsme se jako rodiče společně proškobrtali všemi fázemi truchlení, učinilo to náš vztah pevnějším a krásnějším. Objevili jsme kolem sebe lidi ochotné pomoci, nést alespoň kousek cesty náš kříž s námi, doprovázet nás modlitbou. Byla jsem vděčná, že jsem pokřtěná a svou víru s manželem žijeme aktivně. Tento hluboký pád pro mne odstartoval vlnu požehnání, že nyní, i když s bolestnou vzpomínkou v srdci, mohu slovy Joba: ´Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.´ (Job 1, 21)“ Mgr. Alena Bernardová P. Mr. Mgr. Tomas van Zavrel

… šel jsem, vykopal hrob a pohřbil jsem ho LOGOTYP / INVERZNÍ

Pomoc rodičům při pohřbu dítěte

BAREVNOST PRVKŮ LOGA

V Čechách s pohřbíváním dětí, které zemřely před narozením, pomáhá spolek Tobit. CMYK 28 / 0 / 19 / 9

RGB 168 / 206 / 196 PANTONE P 134-11

CMYK 21 / 0 / 15 / 10 RGB 182 / 210 / 202 PANTONE P 135-1

Barevnost prvků inverzní varianty loga může být proměnlivá - dle použité barvy podkladu.

Barvy uvedené v tomto manuálu jsou odvozeny od konkrétní barvy použitého podkladu v mauálu a odpovídají nejsvětlejším použitelným odstínům z řad barev použitých v základní variantě loga.

Pohřbívání nenarozených dětí CMYK 85 / 0 / 58 / 51

BARVA • PODKLADU Tobit spolupracuje s poskytovateli zdravotních služeb, kteří Tobit informují o opuštěných dětech zemřelých před LOGOTYP - OCHRANNÁ ZÓNA narozením, jejichž pohřbení nikdo neOchranná zóna je minimální velikost plochy v bezprostřední blízkosti logotypu, do které nesmí zajistil. zasahovat text ani jiné grafické prvky, ilustrace či fotografie. Respektování této zóny zaručuje čitelnost a dostatečnou působivost logotypu. • Tobit těmto dětem vypraví pohřeb na Ochranná zóna je definována poměrově pomocí jednotky X, jejíž velikost odpovídá výšce vlastní písma v logotypu. Velikost ochranné zóny je 1/2 X od okrajů písma v logotypu náklady. (viz konkrétní velikost použitého podkladu inverzního loga). • Mrtvě narozené miminko nemá nikdo povinnost pohřbívat, pokud si o to rodiče sami neřeknou, končí ostatky v nemocniční spalovně. RGB 0 / 105 / 85

PANTONE P 135-15


Foto: Tobití hrobka, tobit.cz

• Tobit nabízí rodičům v jejich obtížné životní situaci bezplatné poradenství jak postupovat a pomáhá s přípravou pohřbu dětí zemřelých před narozením. • Tobit ostatky dětí pohřbívá do hrobu na Vinohradském hřbitově v Praze.

Změna právního rámce • Dítě zemřelé před narozením nelze zapsat do matriční knihy zemřelých; v jeho rodném listu je uvedeno rodné číslo, určení jeho jména není povinným údajem. • Pokud rodiče nepožádají včas o vydání těla svého dítěte k pohřbení, je bez možnosti vyzvednout si urnu s jeho popelem anonymně a hromadně likvidováno v nemocniční spalovně s klinickým odpadem. • Děje se tak i při pokročilé délce jeho gestačního stáří (např. váze přesahující 3 kg a délce 50 cm) • Tobit usiluje o reformu a změnu právního řádu České republiky. Navrhl vlastní novelu zákona o pohřebnictví a zákona o zdravotních službách, který by tento neutěšený stav řešil.

Smlouvy o spolupráci

při zajišťování pohřbení opuštěných dětí zemřelých před narozením uzavřené se spolkem Tobit • Nemocnice Jihlava • Statutární město Liberec • Nemocnice Milosrdných bratří v Brně • Všeobecná fakultní nemocnice v Praze • Městská nemocnice Ostrava • Uherskohradišťská nemocnice www.tobit.cz, [email protected] tel.: 604 100 472


Foto: Sarah Hopkins, flickr.com

Perinatální hospic

Moci si děťátko pochovat, zazpívat mu… Porodnictví není jen místem radosti a zrození nového života, může to být také místo velkého zármutku a smrti. S postupujícími a stále dokonalejšími diagnostickými metodami na vývojové vady dítěte přichází i odvrácená strana této zdravotní praxe. Tou je stále viditelnější zaostávání v následném poskytování péče o matku, dítě a celou širší rodinu v situacích, kdy je více než zřejmé, že děťátko má život limitující vadu. Rodina se tak často dostává do situace, kdy musí čelit tlaku na ukončení těhotenství ze zdravotních důvodů. Perinatální hospicová péče je speciální program umožňující kontinuální podpůrnou péči od okamžiku stanovení diagnózy až po smrt dítěte. Nabízí a upřednostňuje možnost dítě donosit, porodit a nechat zemřít přirozenou cestou. V USA, kde je tento koncept podporován již více než dvacet let, v současné době existuje přes sto padesát programů perinatální hospicové péče. Většinou fungují při nemocnicích. Studie ukazují, že až 75 %

rodin se rozhodlo pro variantu dítě donosit a porodit, když měly vytvořené patřičné zázemí ve své nelehké situaci. Z potřeby několika žen změnit možnou péči i v ČR tak vznikl v roce 2014 spolek Perinatální hospic – Dítě v srdci. Ten v současné době začíná poskytovat pomoc rodinám, kde během některého z těhotenských vyšetření byla miminku zjištěna závažná život limitující vada.


Jak vypadá perinatální péče Základem je multidisciplinární podpůrný tým, který se o rodinu stará. Tento tým tvoří v ideálním případě duly, porodní asistentky, gynekologové, neonatologové, pediatři, psychologové a psychoterapeuti, sociální pracovnice, duchovní, nemocniční kaplani a poradci v truchlení. Předporodní příprava a poradenství jsou vnímané jako klíčové pro perinatální hospicovou péči. Rodiče potřebují vidět své dítě na ultrazvuku a potřebují truchlit. Potřebují otevřenou komunikaci a dostatek informací. Pečlivě se vytvářejí plány pro možné vzniklé situace. To umožňuje rodičům v klidu si vše rozmyslet a zbavuje je tlaku činit závažná a zásadní rozhodnutí ve chvílích, které jsou extrémně zátěžové. Také zdravotnický personál pak může postupovat podle plánu a nemusí projektovat do situace vlastní pocity a názory. Toto je pro personál méně zatěžující a pro rodiče daleko přínosnější, neboť to jsou oni, kdo plán vytvořili, a zdravotníci, kdo jej respektují.



Je důležité zvážit všechny možné scénáře Připraví se scénář pro porod dítěte zemřelého již v děloze (asi 25 % pravděpodobnost), pro porod dítěte žijícího jen pár minut, několik hodin, několik dní či měsíců. Prognózy jsou při těchto diagnózách velmi nejisté a je třeba, aby byl vytvořen plán pro každou možnou variantu. Je potřeba dopředu promluvit o tom, zda dítě resuscitovat a pokud ano, jaká by měla být úroveň poskytované péče pro dítě. Je třeba promluvit o těžkých rozhodnutích, zda nechat dítě zemřít bez větších zásahů, zda usilovat o prodloužení jeho života za každou cenu. Zde se většina rodičů obává zvýšeného vnímání utrpení jejich dítěte. Také je potřeba zvážit jejich obavy, z bolesti, ze smrti. Perinatální hospic je na této těžké životní cestě průvodcem a ponechává rodičům plnou autonomii v jejich rozhodování, v jejich volbě toho nejlepšího řešení pro svou rodinu.

Malé skutky, nesmírný význam Ukazuje se, že přání, která mají rodiče v souvislosti se svým těhotenstvím a narozeným dítětem nejsou finančně pro zdravotnictví nikterak nákladná. Přejí si být pohromadě, mít dostatek informací a podpory, svoje děťátko moci vykoupat, pochovat, přečíst mu pohádku, zazpívat mu. Jsou to jednoduchá přání, která jim dávají pocit, že měli možnost být dobrými rodiči svého dítěte. A jakkoli vypadají drobně, mají pro budoucí čas nesmírný význam. Pomáhají v době truchlení – představa ztraceného dítěte je konkrétní a truchlení je tak méně komplikované. Rodiče nemají výčitky, že situaci nezvládli a že vše mělo proběhnout jinak. Možnost dítě pojmenovat a pohřbít je také důležitým krokem této těžké situace. Milované a ztracené miminko se tak stává navždy nedílnou součástí rodiny, je to skutečně Dítě v srdci. Alena Peremská, ředitelka spolku Perinatální hospic


Pohled odborníka Úmrtí dítěte v děloze může být nebezpečné i pro matku. Zeptali jsme se gynekoložky MUDr. Xenie Preiningerové z Jaroměřic nad Rokytnou, jak radí postupovat. Co dělat, když mi lékař sdělí, že dítě, které čekám, umírá? Současná medicína si sice někdy dokáže poradit, ale na něco je prostě krátká a velmi často ani nelze zjistit žádnou metodou příčinu úmrtí. Pokud lékař zjistí, že dítě může předčasně umřít, snaží se udělat vše pro jeho záchranu. V první řadě pošle těhotnou ženu do nemocnice. U některých zjistitelných onemocnění je možné pomoci dítěti v děloze, jindy je potřeba těhotenství ukončit – vyvolaným porodem či císařským řezem – a rychle předat dítě do péče pediatrů. Kdy je nutné udělat „revizi“ (vyčištění) dělohy a kdy ne? Zaprvé musí být ověřeno, že dítě v děloze již zemřelo. Proběhne-li samovolný potrat do zhruba 7. týdne těhotenství, na ultrazvuku se nenajde žádný zbytek plodového vejce a nejsou komplikace ve smyslu krvácení či zánětu, revize není nutná. Při nálezu jakéhokoliv zbytku plodového vejce nebo po 7. týdnu těhotenství je revize na místě a doporučená. Hrozí komplikace – silné

Foto: Miloš Schmiedberger

Rodiče mají jednoduchá přání: být pohromadě, moci svoje děťátko vykoupat, pochovat, přečíst mu pohádku, zazpívat mu…

obtížně zastavitelné krvácení, zánět dělohy či celková sepse, neboli je ohrožen život matky i její schopnost znovu otěhotnět. Jak dlouho mohu čekat na samovolné porození mrtvého děťátka? Jaká jsou rizika? Maminka s mrtvým dítětem v děloze by měla odjet neprodleně do nemocnice. Z údajů matky o nepřítomnosti pohybů dítěte a z ultrazvukového vyšetření lze přibližně zjistit, jak dlouho je dítě mrtvé. Čím kratší je doba od úmrtí, tím je matka méně ohrožená a můžeme se pokusit o vyvolání porodu přirozenými porodními cestami. Rozkládající se tělo dítěte vytváří septické prostředí. Ostatky dítěte se s postupujícím časem obtížněji odstraňují z dělohy, zvyšuje se riziko poškození děložní stěny. Čím déle se čeká, tím větší je riziko zánětu a následné neplodnosti, může jít i o život. Těhotenství se pak ukončuje i císařským řezem, nasazují se antibiotika a léky na ovlivnění možného krvácení. -ap-

Perinatální hospic „Dítě v srdci“ nabízí: • • • • • • •

pomoc po celé ČR neutrální půdu bez jednostranného tlaku na způsob řešení potřebné informace, individuální konzultace, tvorbu plánu doprovod během těhotenství, porodu pomoc během života i smrti dítěte „memory boxy“ pro uchování co největšího množství vzpomínek na miminko Prakticky tato péče zatím vypadá tak, že žena zůstává u svého gynekologa, rodí v porodnici ve svém okolí a Perinatální hospic ji na této cestě pomáhá a doprovází. Více informací najdete na www.ditevsrdci.cz.

Další zdroje pomoci na internetu: perinatalnihospic.cz – obecně o problematice, kontakty na ochotné odborníky prazdnakolebka.cz – praktické rady při časném úmrtí dítěte



Počítáme s manželem, jak dlouho jsem byla těhotná – 144 dní. Cítíme touhu nechat si vyrobit oznámení. Je smetanově bílé s modrým textem. Napadá nás citát: Život začíná zázrakem a nekončí. Posíláme ho našim přátelům, kteří nás podporovali.

Naše druhé dítě jsem od počátku cítila, byla to holčička, Aninka po babičce. Zanedlouho jsem začala pociťovat velký neklid. Na prvním ultrazvuku se zvláštně pohybovala, jakoby tancovala, ale jen bříškem, končetiny měla v klidu. Připadalo mi, jako když něco nestíhám, jen jsem nevěděla co. Žili jsme si klidným životem na vesnici, daleko od našich původních rodin. Nevolala jsem si na výsledky krevních testů. A najednou telefon z poradny, riziko vyšší než 9 z 10, anencephalus acranius, přijeďte… Dlouhé hovory s mými třemi sestrami a tátou byly jedinými chvílemi, kdy jsem si mohla dovolit emoce. Jinak jsem hledala informace, sháněla někoho, kdo tuhle situaci prožil. Nikdo nikoho neznal, kdo by nám dovolil pohřbít ve svém hrobě dceru – bez jména. Bude totiž moc malá a lehká na to, aby mohla být považována za dítě. Genetička opatrně testuje, koho má v ordinaci. Jsme věřící? Čekáme na zázrak?

Foto: pixabay, ekseaborn

Život začíná zázrakem a nekončí

Najednou telefon z poradny, riziko vyšší než 9 z 10, anencephalus acranius, přijeďte… Ne. Jaké riziko je nechat vše jak je do porodu či samovolného potratu? Stejné jako rodit. Takže malé nebo velké? Nikdo neví a nikdo nemůže nic zaručit. Jedna z mých sester oslovila zákaznice lékárny, kde pracovala – řádové sestry. Modlí se prý za nenarozené životy. Měla by pro ně prima job. Hned mi volaly a jeden z jejich hrobů nabídly naší Anince. Navíc se s námi pomodlily v kostele a šly s námi na hřbitov, připravily hrob, pozvaly nás na pohoštění. Na velkém ultrazvuku, obklopena mediky, vidím zbytek hlavičky naší dcery. Plodová voda dál hlavičku poškozuje. Jsem přijata na pokoj. Moje spolubydlící krvácela, rozhodla se těhotenství ukončit. Nepřeje si postižené dítě, mají ho v širší rodině, není tu poprvé. Nesnesla by to riziko. Jak bych si přála mít aspoň postižené dítě, jen kdyby šlo žít bez hlavy… V noci volám manžela. Po vypuzení tělíčka nám sestra dává Aninku pochovat. Její tělíčko je teplé a má svoji tíhu, kterou si dodnes pamatuji. Službu měla citlivá sest-


ra a tělíčko našeho dítěte jsme proti pravidlům a zákonům dostali. Jak snadné bylo v mládí diskutovat o přednosti dítěte na život. Jak se ale zachovat, když člověk je v situaci, kdy má už jedno dítě doma – nemocné, druhé nemá šanci na život po porodu. Má člověk právo volit? Skláním se před Tebou. Nesoudím se. Život začíná zázrakem a nekončí. Ani život, ani zázrak. Přeju si, aby náš spolek pomáhal rodinám, které se dozvědí zavalující zprávu, že jejich dítě umírá. Aby s nimi hledal konkrétní cesty, jak jim účinně pomoci vlídným slovem, informacemi, odborným přístupem a jakoukoli jinou službou. Není to těžké ani drahé. Jen to má být trochu víc lidské, než jak se nám to doposud daří. Chtěla bych být k dispozici ženám, které jsou na této cestě. Vždycky je povzbuzující vědět, že už na ní šel někdo před námi. Olga Tenková, členka spolku Perinatální hospic redakčně upraveno


Foto: Flickr, Oliver Kuehne

Modlitby za nejmenší

Modlitby za spásu nenarozených dětí Oproti názorům našich předků je dnes rozšířena představa, že děti, které zemřely před narozením, jsou automaticky v nebi, případně ve stavu přirozené blaženosti. Církev se s jistotou k dané problematice nevyjádřila. Mé soukromé přesvědčení je, že každé z nenarozených dětí dostane možnost volby a zvláště rodiče mohou výrazně přispět k tomu, zda jejich dítě dojde spásy.

na rozumem, ale rozum je naopak vláčen vášněmi. Proto člověk staví do středu světa sebe a odvrací se od Boha. Čím je kdo chytřejší, tím účinněji zneužívá sílu rozumu pro nespravedlivou obhajobu svých zlých vášní a své vzpoury. Tyto devastující následky dědičného hříchu napravuje křest. Obnovuje vztah s Bohem, osvobozuje od panství ďábla a umožňuje přirozené i nadpřirozené posilování schopností rozumu, vůle i těla.

Nezbytnost křtu pro život věčný

Kladu před tebe život nebo smrt...

Aby byl člověk spasen a žil na věky v osobním vztahu s Bohem, musí být pokřtěn. Křest působí očištění od zla a přijetí za dítě Boží. Každý, kdo neměl možnost podstoupit řádný křest, jej může přijmout mimořádně na základě touhy (in voto) a dobrých skutků vykonaných během života. Nenarozené děti (a např. těžce mentálně postižení) však pro nezralost nemohou před smrtí vykonat žádný dobrý či zlý skutek. Zároveň jsou jejich duše prostoupeny zlem dědičného hříchu, který je staví do vzpoury proti Bohu. Proto se Církev s jis-


totou nevyjádřila k jejich osudu a pouze povzbuzuje k naději v Boží milosrdenství a vyzývá k modlitbám za jejich spásu.

Devastující hřích Adamův Vinou Adamovou byl každý z nás počat ve stavu dědičného hříchu – vzpoury proti Bohu. Schopnosti duše – rozum a vůle – jsou narušeny. Tělo podléhá utrpení a smrti a není plně pod vládou duše. Nedostatek moudrosti zapříčiňuje nevědomost, nedostatek spravedlnosti zlobu, nedostatek statečnosti zbabělost a nedostatek mírnosti vede k nezřízeným touhám. Vůle není říze-

Žádná bytost nadaná rozumem nemůže zůstat ve stavu nevyhraněnosti ke svému Stvořiteli. Nevšímají-li si děti svých rodičů, odsuzujeme to. Tím spíše musíme projevovat vděčnost a lásku Stvořiteli za dar života. Vztah k Bohu může být buď přátelství (láska) nebo nenávist. Bible jasně svědčí o tom, že každý při posledním soudu bude buď na levici nebo na pravici. Není třetí cesty. Tělesná nezralost znemožňuje dětem užívání rozumu a vůle. Jako by virtuos měl housle s jedinou strunou. V okamžiku smrti


Modlitby za nejmenší

Rodiče, kteří přišli o dítě ať už vlastní vinou nebo ne, mají důležitý úkol svému nepokřtěnému dítěti vyprosit nebe. však tělesná omezení každé duše pomíjejí a rozum i vůle pracují mnohem dokonaleji než během života. Bůh po smrti každému vyjeví všechny okolnosti týkající se jeho života a tedy i okolnosti úmrtí. Vyjeví jim, jaké jim daroval schopnosti, jaké měl s nimi plány, co mohly dokázat a jakou slávu i odměnu mohly mít. Mimo jiné i proto je rozhodnutí pro nebe nebo peklo definitivní. Nikdo už po celou věčnost nezíská tak zásadní poznatek, který by dokázal změnit jeho postoj – lásku nebo nenávist. Podle mého soukromého názoru není vůbec jisté, jaký postoj zabité děti zaujmou. To se týká především umělých potratů a procesů asistované reprodukce. Dokážou tyto děti odpustit otci, který je odsoudil k smrti, matce, která je doprovodila na popraviště, lékaři, který jim za krutých bolestí roztrhal tělo, a lhostejné společnosti, kterou zajímá jen zábava? A jaký zaujmou postoj k Bohu, který to dopustil? Odpustí-li tyto děti, přijdou do nebe. Propadnou-li nenávisti, skončí v pekle. Do nebe ani do pekla nejde nikdo sám. V nebi se lidé navzájem milují, v pekle nenávidí a vzájemně obviňují. A paradoxně čím bylo stvořené dítěte nádhernější, tím větší pokušení může zakoušet, protože tuto nádheru jejich nejbližší odkopli.

Jak mohou rodiče pomoci svému dítěti Především rodiče mohou dítěti zásadně pomoci. Bůh je mimo čas a budoucnost není pro něj zahalena tajemstvím. Když dítěti v okamžiku smrti ukáže, jak jeho rodiče budou litovat svého činu, jak se budou kát a jak mu budou toužit projevit lásku, bude pro něj mnohem jednodušší spáchané zlo odpustit a přijmout Boží vůli. Každá naše modlitba umožňuje Bohu zahrnout dítě dalšími mimořádnými milostmi, aby jej naklonil k dobru, což je mimořádně důležité pro děti zasažené jedem dědičného hříchu. A zvláště dnes, když je drtivá většina žen

Ten, který nás stvořil bez našeho přispění, nás bez našeho přispění nespasí. Sv. Augustin

jdoucích na potrat bez víry, je modlitba Církve a věřících o to naléhavější. Obdobná situace může nastat u spontánních potratů. Není zde sice akt násilí vůči dítěti, ale i toto nepokřtěné dítě je zatíženo dědičným hříchem a potřebuje modlitby a lásku svých nejbližších. Vyhradí-li se jim místo v rodině, mohou se pak tyto děti z nebe o to účinněji za nás a naši bezcitnou společnost přimlouvat.

Automaty na štěstí Rozšířená představa, že by nepokřtěné děti šly automaticky bez zásluh do nebe, nebo byly ve stavu přirozené blaženosti (limbus puerorum), vede k řadě rozporů. Lékaři, kteří nenarozené děti zabíjejí, by jim v tom případě vraždou pomáhali, neboť by je chránili před zatracením a ušetřili je celoživotního zápasu o vlastní spásu. Ďábel, který hluboce nenávidí lidské pokolení a podněcuje ke zločinu potratů, by pak jako hlupák rychle plnil nebe. Děti umístěné v limbu by zase nepotřebovaly výkupnou oběť Kristovu. Neměly by blažené patření – vztah s Bohem – a údajně by jim to nevadilo. A přitom právě toto je největší trest zavržených. Přirozená touha rozumu po osobním poznání Stvořitele je zcela legitimní a to i přes to, že je to touha po nadpřirozeném, protože žádný člověk není schopen vztah s Bohem sám realizovat. Církev v minulosti slavnostně stvrdila, že po smrti není možné získat zásluhy a to v souvislosti s názory, že je možné po smrti „změnit kurz“ člověka, který nabral během svého života, dát mu druhou šanci a ignorovat předcházející život. (D 211, 429, 531, ...) O dětech, které jsou v okamžiku smrti zcela nevyhraněny, se však nikdy neuvažovalo.

odměnu je nezasloužený dar, který nám všem bez výjimky Bůh dává. Přes všechny tyto úvahy zůstává skutečností zdrženlivé, ale i moudré stanovisko Církve, které nás vybízí k naději a k modlitbám za děti, které nemohly být pokřtěny (1261 KKC). Rodiče, kteří přišli o dítě ať už vlastní vinou nebo ne, mají důležitý úkol svému nepokřtěnému dítěti vyprosit nebe bez ohledu na to, jak pozdě si tuto skutečnost uvědomí. Kéž by tyto modlitby skutečně prostoupily celý svět. Mgr. Radim Ucháč Naděje na spásu pro děti, které umírají nepokřtěné; Praha: Krystal OP, 2008; Van Roo, W. A. Infants Dying Without Baptism: A Survey of Recent Literature and Determination of the State of the Question; PUG, 1954; Aquinas, T. De Malo; Pospíšil, C. V. Není spasení bez vlastního přičinění. Katolický týdeník, 2006/35

Modlitby za nejmenší modlitby za nejmensi.cz

Vyprosme lékařům obrácení a zastavení potratů ve vašem městě

„Je naléhavě potřebná velká modlitba za život, která by prostoupila celý svět. Prostřednictvím speciálních iniciativ i v každodenních modlitbách jednotlivců i církevních společenství, v rodinách i v srdcích jednotlivých věřících ať zaznívá k Bohu, tvůrci a milovníku života naléhavá prosba.” Jan Pavel II., Evangelium Vitae modlitby za nejmenší 800 108 000

Aby všichni měli život a měli ho v hojnosti „Bylo však pravé Světlo, jež osvěcuje každého člověka přicházejícího na tento svět“ ( Jan 1,9) – i nepokřtěné děti. Kristus zemřel za všechny – i za nepokřtěné děti. „Musíme být přesvědčeni, že Duch svatý všem dává možnost, aby se přičlenili k tomuto velikonočnímu tajemství způsobem, který zná Bůh.“ (GS 22) Ten, který nás stvořil bez našeho přispění, nás bez našeho přispění nespasí. Bůh „odplatí každému podle jeho skutků“. (Řím 2,6) Možnost zasloužit si spásu a získat nárok na věčnou


Přehled mší svatých za ochranu lidského života: modlitbyzanejmensi.cz/mse


Linka pomoci

Je to dítě, které zde bylo chvíli, ale už navždy patří do rodiny

Snažíme se, aby se každé dítě svých rodičů mohlo narodit. Aby nikdo nepřišel o život. Vynakládáme nemalé úsilí, abychom pomohli tam, kde to s Boží pomocí dokážeme. Ale ne vždy se dá říci, že jde o lidskou režii. Je to pochopitelné. Někdy jsme svědky plánu, který ctíme a respektujeme, i když v danou chvíli nevíme, proč se věci dějí tak, jak to vidíme, ale jednou – jednou uvidíme. Tímto nesmělým úvodem bych ráda otevřela kapitolu o pomoci ženám, které se na nás obrací proto, že přišly o své dítě spontánním potratem. Jejich miminko zemřelo v době před narozením z různých, zpravidla vážných zdravotních důvodů. Překvapení této zprávy je tak bolestné, že bychom je nedokázali slovy popsat. Ve velmi rychlém sledu událostí, kdy je třeba po zjištění situace, že v děloze se nachází tělo miminka bez života, téměř obratem vyjednat řešení zdravotnické. Mnohé rodiče napadají otázky, co bude s tělíčkem, s ostatky našeho dítěte, můžeme je nějak pietně pohřbít? V naší zemi je tento krok možný jen se souhlasem a spoluprací zdravotnického zařízení. Jinými slovy: jde o to, na koho člověk narazí. V řadě případů se lidé setkávají s velkou neochotou zabývat se danou situací. Ne vždy se podaří potkat citlivého člověka, který ví, jak bolí odchod člena rodiny, kterým počaté dítě bezesporu je. Věříme, že bude v dohledné době kodifikovaný zá-

Foto: pixabay.com, JesusLOVESyou

kon řešící pohřbívání dětí tak, aby žádný rodič nemusel skoro „vymáhat“ ostatky zesnulého miminka. Na naši poradnu se obrátila žena, které byl diagnostikován tzv. zamlklý potrat (tj. stav, kdy dítě nečekaně zemřelo krátce po početí), v tomto případě šlo o 13. týden těhotenství. S manželem situaci nesli velmi těžce. Paní vyhledala pomoc naší poradny prakticky okamžitě. Z povídání vyšlo najevo, že by jí a její rodině nejvíce pomohlo, aby se mohla rozloučit se svým dítětem. Bohužel u ní šlo už o třetí spontánní potrat. Leč, ve zdravotnickém zařízení, kde měla být ošetřena, maminka cítila, že podporu nedostane. Začali jsme všichni hledat alternativu. Po pár hodinách (protože zde o hodiny jde) jsme našli. V jiném městě, opravdu výrazně vzdáleném od místa bydliště rodičů, byli ochotni vyhovět plánu, že ostatky miminka po kyretáži uloží do vhodné nádoby a v hygienickém obalu předají rodičům s tím, že ti si je budou moci pohřbít a uložit s obřadem podle svého

záměru. Byla to ta nejkrásnější zpráva v té nejsmutnější chvíli života dvou lidí, mámy a táty. My, kteří jsme to neprožili, neumíme toto asi vidět srdcem, jak říká Exupéry, ale alespoň si to představme. Rodiče ostatky dítěte opravdu měli možnost uložit do rodinné hrobky. Máma a táta mu napsali dopis na rozloučenou, uložili do schránky a zapálili svíčku. To dítě patří k jejich rodině, je součástí celku, není to „to“, co se mělo narodit a nenarodilo. Je to dítě, které bylo chvíli s nimi, protože jen tu chvíli mělo na světě vyměřenou. A Pán Bůh ví, proč to tak je. My jsme rádi, že v poradně můžeme vidět i takové zázraky smíření a velké lásky, kterou umí dávat rodiče svým dětem – za všech okolností. Deo gratias. Zdeňka Rybová linkapomoci.cz

Čekáte-li nečekaně dítě volejte 800 108 000

Informační oběžník Hnutí Pro život ČR ISSN: 1214-4096 Registrace: MK ČR E 14715 Hnutí Pro život ČR, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha tel.: 603 976 231, e-mail: [email protected], http://hnutiprozivot.cz Hnutí Pro život ČR usiluje o obnovu úcty k lidskému životu od početí do přirozené smrti. Osvětovou a humanitární činnost vyvíjí výhradně díky podpoře drobných dárců. Dary lze podle § 15 odst. 1 zákona 586/1992 Sb. uplatnit pro snížení základu daně. Bankovní spojení: 2900089089/2010, var. sym.: 5030

HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR. Dvacet tisíc dětí pomozte, aby mohly žít. Čekáte-li nečekaně dítě volejte

Recommend Documents