Část devátá ZÁSADY DOBRÉ PRAXE V¯STAVBY V KRAJINù Z HLEDISKA OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU
Obyvatelé Evropy poÏadují, aby v politikách a nástrojích, ovlivÀujících území státÛ, byla brána v úvahu jejich pfiání, t˘kající se kvality jejich Ïivotního prostfiedí. Podle jejich názoru je tato kvalita do urãité míry spojena i s pocity, vyvolávan˘mi pÛsobením krajiny. Uvûdomili si, Ïe kvalita a rÛznorodost mnoh˘ch typÛ krajiny se zhor‰uje jako dÛsledek ‰iroké ‰kály faktorÛ, coÏ má negativní úãinky na kvalitu jejich kaÏdodenního Ïivota. Nelze jiÏ dále dovolit, aby oficiální aktivity, t˘kající se krajiny, zÛstaly jen exkluzivní oblastí studia nebo ãinnostmi, vyhrazen˘mi pro specializované vûdecké a technické instituce. Krajina se musí stát hlavním politick˘m zájmem, neboÈ hraje v˘znamnou úlohu pro spokojenost EvropanÛ, ktefií jiÏ dále nejsou ochotni tolerovat zhor‰ování svého prostfiedí díky technickému a ekonomickému rozvoji, k nûmuÏ se nemohou vyjadfiovat. Krajina je spoleãn˘m zájmem v‰ech a musí se s ní zacházet prostfiednictvím demokratick˘ch mechanismÛ, pfiedev‰ím na místní a regionální úrovni. Bude-li lidem svûfiena aktivní role pfii rozhodování o krajinû, budou se s daleko vy‰‰í pravdûpodobností identifikovat s územími i mûsty, kde tráví svÛj pracovní a oddechov˘ ãas. Pokud budou mít vût‰í vliv na svoje okolí, budou schopni posílit místní a regionální identitu a charakteristické zvlá‰tnosti, coÏ jim pfiinese odmûnu v podobû individuálního, sociálního a kulturního uspokojení. To mÛÏe zase podpofiit trvale udrÏiteln˘ rozvoj konkrétních oblastí, neboÈ kvalita krajiny má v˘znamn˘ dopad na úspû‰nost ekonomick˘ch a sociálních iniciativ, aÈ vefiejn˘ch nebo soukrom˘ch. V‰eobecn˘m úãelem úmluvy je podnítit úfiady vefiejné správy k pfiijímání politik a opatfiení na místní, regionální, národní i mezinárodní úrovni pro ochranu, péãi a plánování krajiny v celé Evropû i udrÏovat a zlep‰ovat kvalitu krajiny a vést vefiejnost, instituce a lokální i regionální úfiady k poznávání hodnot a v˘znamu a k úãasti na souvisejících vefiejn˘ch rozhodovacích procesech. Evropská úmluva o krajinû, ãl. 21-25 dÛvodové zprávy
547
548
Problematika „Údobí regionálních kultur doÏívá - v budoucnu nebude jiÏ ani kultury evropské, ani nebude rÛzn˘ch nacionálních kultur.“ Bohuslav Fuchs, 1947 Globální modernizace podkopává pfied na‰ima oãima se stále rostoucí silou v‰echny zbytky tradiãní, regionálnû diferencované a na zemûdûlství zaloÏené kultury. MoÏná nejvíce se to t˘ká nové v˘stavby na venkovû. MÛÏeme v‰ak respektovat jedineãnost diferencovan˘ch míst krajinného rázu ve svûtû, kter˘ se stává jedin˘m technicky i ekonomicky provázan˘m celkem? Ve svûtû, kde se ekonomická moc pfiesouvá do rukou neviditeln˘ch elit mimo dosah vlád mal˘ch národních státÛ? Ve svûtû, v nûmÏ pfievládá mobilita lidí i podnûtÛ, které se ‰ífií napfiíã kontinenty? V urbanizované krajinû poseté unifikovan˘mi stavbami mezinárodního stylu? Zápornou odpovûì dal jiÏ pfied více neÏ pÛl stoletím architekt - národní umûlec, citovan˘ nahofie. Kladnou odpovûì na naznaãené problémy, nastolené soudob˘m globálním v˘vojem na poli architektury se pokou‰í pfiinést smûr oznaãovan˘ jako kritick˘ regionalismus - jedna z alternativ k doÏívajícímu modernismu a postmodernismu; kritick˘ proto, Ïe odmítá sterilní historismus, a Ïe rozvíjí národní i regionální tradice kritikou jejich vlastních nedostatkÛ. Stoupenec architektonického regionalismu se zajímá o krásu krajiny, o zpÛsob jak˘m stavby odedávna v daném regionu ãelily klimatu, o to jak ve fyzickém i estetickém smyslu reagovaly na sluneãní svûtlo, o zpÛsoby, kter˘mi lidé po staletí krajinu dotváfieli a jak do ní zaãleÀovali svá obydlí (·VÁCHA 1999), a toto poznání vyuÏívá pro soudobou tvorbu. Jistû, kritick˘ regionalismus vyvolává fiadu otázek a sporÛ. Pfiedev‰ím se poukazuje na mlhavost, rozostfienost a neuchopitelnost samotného pojmu „region“ v pouÏitém v˘znamu. Na tuto námitku lze odpovûdût, Ïe jde o komplexní a spontánnû se vyvíjející kulturní fenomén, kter˘ nepodléhá Ïádn˘m ‰ablonám a pfiesnû formulovan˘m direktivám (ACHLEITNER 1994). Ani náhodou to není administrativní jednotka direktivnû stanovená, ale permanentnû se promûÀující produkt lidí, ktefií v regionu Ïijí. Dále regionalismu hrozí, Ïe se stane mezinárodním hnutím, které reaguje na poptávku po „svérázném“ rekreaãním prostfiedí, kter˘ se vymkl jakékoliv vazbû na region a ústí v komerãní banality a k˘ãe ve sluÏbách cestovního ruchu. Nejde v‰ak o pouhé utvrzení konvenãního vnímání krajiny v krátkodobém komerãním zájmu. Jde o pokus nejen uchovat, ale také soudob˘mi prostfiedky rozvíjet samostatnou kvalitu, osvobozenou od direktiv z jakéhokoliv centra, o sebevûdom˘ a pozitivnû vymezen˘ svût a nikoliv o soustavu zákazÛ a omezení. Proto také jakákoliv obecná pravidla pro v˘stavbu na venkovû, zejména pak v krajinû je nutno pouÏívat uváÏlivû a neuplatÀovat je mechanicky na kaÏd˘ jednotliv˘ pfiípad. Jako v‰echna pravidla i tato znají odÛvodnûné v˘jimky a mûla by b˘t uÏívána kriticky. Na projevy regionální kultury v krajinû musíme hledût nikoliv jako na nûco daného a nemûnného, ale jako na nûco, co musí b˘t zámûrnû kultivováno a co nelze redukovat na sbírku omezení. Síla regionální kultury spoãívá v tom, jak v sobû soustfieìuje duchovní potenciály daného regionu zpÛsobem, kter˘ se neuzavírá vnûj‰ím vlivÛm, ale reaguje na nû a osvojuje si je tak, Ïe se univerzální hodnoty souãasnosti propojují s místní tradicí zpÛsobem, kter˘ nevyluãuje racionální zmûny a vyuÏívá moderní technologie.
548
549
Rozvíjet regionální kulturu v˘stavbou znamená klást si pfii kaÏdé akci dvojjedinou otázku a usilovat o fie‰ení, které umoÏní na obû otázky odpovûdût kladnû: Má navrhovaná stavba ‰anci stát se kulturní památkou budoucnosti? Dosahuje navrhovaná stavba estetické hodnoty daného místa krajinného rázu a je s ním v souladu? Hledání odpovûdi na tyto otázky mají usnadnit ãtyfii chronologicky fiazené pfiíklady - z Rakouska tûsnû pfied první svûtovou válkou (1913), z âeskoslovenska tûsnû po druhé svûtové válce (1947), z Velké Británie konce 20. století (1991) a z âeské republiky souãasnosti. Srovnání ukazuje, Ïe tyto pfiíklady z rÛzného prostfiedí a rÛzné doby mají více spoleãného neÏ bychom oãekávali.
9.1 Jak stavût v horsk˘ch podmínkách Adolf LOOS 1913 Adolf Loos (1870-1933) byl pÛvodem brnûnsk˘ Nûmec, vedoucí architekt mûstské správy Vídnû a pfiedev‰ím zcela pÛvodní a bojovn˘ duch, kter˘ vstoupil do otevfieného konfliktu se soudob˘mi secesními konvencemi. Úspornost povaÏoval za znak modernosti a architekturu slouÏící úãelu poÏadoval programovû vylouãit z umûní („architekt je zedník, kter˘ se uãil latinsky“). Sám sebe povaÏoval za fiemeslníka ãi stavitele v nejlep‰ím tradiãním smyslu. Ostfie odsuzoval formální zdobnost staveb („ornament je zloãin“, 1908). Jeho zdÛrazÀování uÏitkové a ekonomické stránky staveb spoluurãovalo zrod moderní architektury (HAAS 1978). LoosÛv text z roku 1913 o zásadách v˘stavby v rakousk˘ch horsk˘ch oblastech nicménû ukazuje, Ïe autor citlivû vnímal principy regionálního svérázu a doporuãoval jeho zjednodu‰ené uplatÀování i pfii nové v˘stavbû.
Pravidla pro toho, kdo staví na horách (Regeln für den, der in den Bergen baut) Nestav malebnû. Malebnost pfienechej zdem, horám a slunci. âlovûk, kter˘ se obléká se snahou o malebnost není malebn˘, n˘brÏ tajtrlík. Rolník se malebnû neobléká, ale malebn˘ je. Stav tak dobfie, jak jen umí‰. Ne lépe. Nepfiekonávej se. A také ne hÛfie. NesniÏuj se zámûrnû na niωí úroveÀ neÏ na tu, na kterou jsi byl urãen sv˘m postavením po narození a svojí v˘chovou. Také kdyÏ jde‰ do hor, mluv s rolníkem sv˘m vlastním jazykem. VídeÀsk˘ advokát, kter˘ se pokou‰í mluvit s rolníky jejich dialektem, se ztrapní. Dávej pozor na formy, ve kter˘ch obãan - místní rolník staví. NeboÈ ty formy vy‰ly z pradávné tradice, jejíÏ podstatou je moudrost pfiedkÛ. Ale hledej základ a pfiíãinu tûchto forem. Pokud vymoÏenosti techniky a nové doby umoÏÀují formu vylep‰it, pak je na místû toto vylep‰ení pouÏít. Tak jako cep byl nahrazen mlátiãkou. Rovina poÏaduje vertikální stavební ãlenûní, horstvo poÏaduje horizontální. Lidské dílo nesmí vstupovat do soutûÏe s boÏím v˘tvorem. Nemysli na stfiechu, n˘brÏ na dé‰È a sníh. Tak pfiem˘‰lí rolník, a proto postaví na horách tu nejrovnûj‰í stfiechu, která je vhodná podle jeho technologick˘ch znalostí:
549
550
Na horách se nesmí sníh sesunout kdy se mu zachce, n˘brÏ, kdyÏ chce ãlovûk. âlovûk musí proto bez ohroÏení Ïivota vystupovat po stfie‰e, aby sníh odstranil. Také my jsme vytvofiili tu nejrovnûj‰í stfiechu, jak je to jen moÏné podle na‰ich technick˘ch zku‰eností. Buì pravdiv˘. Pfiíroda ladí jen s pravdou. MfiíÏovou Ïeleznou konstrukci, pseudogotické oblouky s mostními vûÏemi a stfiílnami na mostû odmítá. Neobávej se pojmout nûco „nemodernû“. Zmûny star˘ch stavebních stylÛ jsou pfiijatelné jenom tehdy, pokud smûfiují ke zlep‰ení stavebnictví. Jinak zÛstaÀ radûji u starého, tradiãního. NeboÈ pravda, aÈsi stará i stovky let, má s námi pevnûj‰í vnitfiní spojení, neÏ leÏ, která kráãí vedle nás.
Vzorník drobn˘ch krajinn˘ch prvkÛ, vyuÏiteln˘ch pro krajináfiskou tvorbu spojením rostlinstva se stavbami ãeského venkova (L. ÎÁK 1947)
550
551
9.2 PoÏadavky na soulad stavby s krajinou Ladislav ÎÁK, 1947 Ladislav Îák (1901-1973) byl jednou z klíãov˘ch osobností ãeské meziváleãné architektury 20. století. Jeho názory se rozvíjely soubûÏnû s Teigeho vûdeck˘m funkcionalismem. Îák pfiedstavoval jeho „skromné“ kfiídlo, velmi odli‰né od jeho „exkluzivní“ vûtve. Realizoval ‰est u‰lechtil˘ch stfiedostavovsk˘ch vil, ale jeho teoretické práce usilovaly o odstranûní rozporu mezi vizí a realitou formou „lidového penzionu“. Jeho Ïivotním tématem byl krajinn˘ plán, kter˘ by stanovil nejen, kde stavût, ale také kde nestavût (v duchu své vlastní pÛvodní teze z roku 1929, Ïe „prázdn˘ prostor jest také architektura“). Za klíãov˘ odkaz Ladislava Îáka je nutno uznat pov˘‰ení na‰í historicky rostlé krajiny na funkãní a slohotvorné jádro Ïivotního prostfiedí, coÏ lapidárnû vyjadfiuje titul jeho stûÏejního díla - „Obytná krajina“ (KUâA 2000). Sepsal je ponûkud staroÏitn˘m a rozvlekl˘m zpÛsobem bûhem let druhé svûtové války, kdy snil o návratu krajiny do mûst a o promûnû mûstsk˘ch prÛmyslov˘ch periferií v krajináfiské parky za cenu, Ïe automatizovaná prÛmyslová v˘roba bude umístûna pod zemí. Ve svém úsilí o probuzení vefiejnosti k ochranû krajinn˘ch hodnot (které prezentoval mimo jiné na archaickém stavu krajiny, zachyceném na kresbách Mikolá‰e Al‰e) se odváÏil pran˘fiovat dÛsledky dobové podpory tûÏkého prÛmyslu a bezohledné tûÏby nerostn˘ch surovin. Ve stalinistické spoleãenské atmosféfie padesát˘ch let 20. století tím vyvolal denunciaãní kampaÀ, ve které byl oznaãen za jednoho z nejhor‰ích nepfiátel socialistické spoleãnosti. Se sv˘mi utopick˘mi studiemi doÏil na Akademii v˘tvarn˘ch umûní, zatímco jeho „Obytná krajina“ po více neÏ pÛl století dodnes inspiruje dal‰í a dal‰í generace.
Ladislav Îáka nevidûl dÛvod, proã by se nemohl s krásou pfiírody dobfie sná‰et „bíl˘ hranol puristické stavby“. Kresba z roku 1963 s názvem „LuÏní krajina v polabském mûstû“ chtûla b˘t funkcionalistická, ale zÛstala vizionáfiská.
551
552
Dílãí poÏadavky na soulad v˘sledkÛ architektonické tvorby s krajinou formuloval Ladislav Îák zpÛsobem, kter˘ se témûfi dÛslednû vyh˘bá estetické argumentaci. Pfiesto jím stanovené poÏadavky nebyly vyvráceny ani pfiekonány, i kdyÏ jsou bûÏnû ignorovány. Obecn˘mi samozfiejm˘mi pfiedpoklady kvality stavby jsou podle Îáka: za prvé, Ïe jde o stavbu dobrou co do vnûj‰ího utváfiení hmot, tj. „formovanou nesãetn˘mi Ïivotními zfieteli a potfiebami dokonale vystopovan˘mi a promy‰len˘mi“, a za druhé, Ïe stavba nesmí mít z tohoto hlediska ani ‰patné sousedství a okolí („i nejznamenitûj‰í stavba je znehodnocena, má-li v okolí stavební stvÛry“).
Pfiemûna krajiny intermediární - harmonické zv˘‰ené krajináfiské hodnoty (ve smyslu kap. 7.2 krajináfisk˘ typ +B) na krajinu zcela pfiemûnûnou ãlovûkem se základní krajináfiskou hodnotou (krajináfisk˘ typ A) kombinovan˘mi úãinky prÛmyslové v˘stavby a scelováním pozemkÛ. Kresba arch. Ladislava Îáka z jeho knihy „Obytná krajina“ zachycuje zmûny v Posázaví ve ãtyfiicát˘ch letech 20. století.
552
553
Starobylé venkovské mûsto, poru‰ené novodob˘m rozvojem: na námûstí pfieãnívající nástavby, na okraji mûsta vysoké nájemní domy i vefiejné budovy, továrny a skladi‰tû, nové obytné ãtvrti vil a domkÛ, také volnû rozpt˘len˘ch v polích a podél silnic. Zregulovaná fiíãka, zpustlé polnaté okolí, lesy daleko, aã se mûsto nalézá na pÛvabné lesnaté vysoãinû (kresba je náznaková, mûfiítko zastavûn˘ch ploch a staveb úmyslnû zvût‰eno) - (L. ÎÁK, volnû pouÏit˘ pfiíklad: Pelhfiimov). Îákova vize krajináfisko-urbanistického fie‰ení: „Nová úprava oãi‰Èuje mûsto i jeho okolí odstranûním v‰ech zbyteãn˘ch a ‰patn˘ch staveb a vnitfiní pfiestavbu domÛ na pensionové ob˘vání. Mezi nádraÏím a mûstem tfii nové budovy pensionÛ s divadlem-kinem a láznûmi na bfiehu obnoveného a zvût‰eného rybníka. Ostatní fiíãní tok je renaturalizován. Nové lesní a pastvinné plochy s voln˘mi smí‰en˘mi porosty pronikají aÏ dovnitfi mûsta a spojují je pfiímo se vzdálenûj‰ími lesy. Vzniká staronové obytné sídli‰tû budoucnosti, vhodné pro svobodnou du‰evní práci.“ (návrh i kresba jsou náznakové; L. ÎÁK 1947) Srovnej snímky na str. 394 a 400.
553
554
Dal‰í poÏadavky pro dosaÏení toho, aby stavba „zapadala“ do krajiny, se v‰ak diferencují (pfievedeno z pÛvodních Îákov˘ch formulací do „na‰eho“ názvosloví) takto: V krajinném typu A (krajinû zcela pfiemûnûné ãlovûkem - antropogenizované) existuje maximální volnost pouÏit˘ch prostfiedkÛ tvorby a „pravidelná exaktní krása“ lidsk˘ch dûl mÛÏe tvofiit samozfiejm˘ a programov˘ kontrast „drsné nepravidelné krásy“ pfiírodních objektÛ. V krajinném typu B (krajinû intermediární, zejména v krajináfiském typu B + krajinû harmonické) „by mûly b˘t stavby vytváfieny z pfiírodních hmot, zvl. místního pÛvodu, zpÛsobem v dobû svého vzniku v kraji obvykl˘m, - nemûly by jim b˘t obûtovány krajináfiské hodnoty, jejichÏ cena tkví právû v jejich neporu‰enosti, - stavba by se ãasem mûla stát nenápadnou, jsouc zakryta stromovím a om‰elá stáfiím.“ V krajinném typu C (krajinû zcela pfiírodní - „antagonické“) bude podle Îáka (1947) nejlépe, kdyÏ „její opu‰tûná drsná krása zÛstane neporu‰ena“ a „z úvahy, zda stavba zapadne dobfie do krajiny, se stává úvaha ‰ir‰ího v˘znamu, zda vÛbec stavût. Na otázku, jaká stavba se nejlépe hodí do takov˘ch míst, nutno odpovûdût: Ïádná“. Citovaná Îákova formulace je pfiedmûtem stál˘ch polemik s kolegy architekty, ktefií prosazují obecné právo napfi. na brutální kontrast stavby s prostfiedím jako jeden z osvûdãen˘ch prostfiedkÛ v˘tvarné tvorby. V˘sledky uplatÀování tohoto principu v pfiírodních krajinách jsou témûfi vÏdy tristní a areály v horách „poÏírají“ krajinu, kvÛli které vznikly (svûtlou v˘jimkou v‰estrannû zdafiilého „hotelu - rozhledny - vysílaãky“ na vrcholu Je‰tûdu od arch. Hubáãka). Také zahraniãní praxe fiízení v˘stavby v analogick˘ch územích („Landschaften nationaler Bedeutung“ v Nûmecku a ve ·v˘carsku, „Areas of Outstanding Natural Beauty“ ve Velké Británii) je s citovan˘m poÏadavkem arch. Îáka plnû konformní, kdyÏ zde zaujímají k jakékoliv v˘stavbû v podstatû stanovisko: „Ano, ale ne zde!“. Tento postoj je programov˘m vyjádfiením pokory pfied pfiírodou a historií, s jejímiÏ dosud neponiãen˘mi zbytky chceme existovat v souãinnosti a uãinit je podstatn˘mi opûrn˘mi body Ïivotního prostfiedí nás i na‰ich potomkÛ. Vedle tohoto je v‰ak tento postoj také racionálním vyjádfiením poÏadavkÛ trvale udrÏitelného Ïivota. Tyto dobré dÛvody pro ochranu vybran˘ch krajin antagonick˘ch zv˘‰ené krajináfiské hodnoty (C+) pfied jakoukoliv v˘stavbou jsou svojí podstatou ekologické a tedy „mimoestetické“, pfiesto v‰ak vnímání sémanticky zprostfiedkované, vysoce hodnocené „nedotãenosti“ takov˘ch krajin se stává pro dne‰ního (a tím spí‰e pro budoucího) ãlovûka v celé Evropû v˘sostnou kladnou hodnotou estetickou.
9.3 Principy uplatÀované pfii v˘stavbû v krajinû ve Velké Británii Magnus FLADMARK a kol. 1991 Soulad tradiãní britské architektury s krajinou je vysoce cenûn po celém svûtû a sami Britové pfiipou‰tûjí, Ïe jejich krajina je ve srovnání s mûsty v pofiádku. Tato spokojenost je v první fiadû v˘sledkem odpovûdného pfiístupu vefiejnosti, kter˘ by si u nás pravdûpodobnû vyslouÏil oznaãení „tradicionalistick˘“.
554
555
Tfii architekti-urbanisté publikovali s pfiedmluvou prince Charlese spis „Architektonické dûdictví zítfika - krajina a stavby na venkovû“. Kniha má ‰est kapitol bohatû ilustrovan˘ch z archivu skotské Countryside Commision a kaÏdá je zakonãena sérií hesel. Tamní architekti shrnuli zásady pro v˘stavbu v krajinû s tím, Ïe je je‰tû nároãnûj‰í neÏ ve mûstû. JestliÏe nûkteré z tûchto zásad vypadají samozfiejmû, není to údajnû na ‰kodu, protoÏe vût‰ina souãasn˘ch problémÛ spoãívá ve zdánliv˘ch maliãkostech, jeÏ jsme zapomnûli nebo jeÏ byly potlaãeny tou nebo onou profesní specializací (FLADMARK a kol. 1991). I kdyÏ skotská krajina je nepochybnû sv˘mi pfiírodními podmínkami i historií kultury znaãnû odli‰ná od ãeské, základní pfiístup autorÛ mÛÏe b˘t podnûtn˘ i pro nás: Soudobá v˘stavba v krajinû vytváfií dûdictví pro budoucnost a proto by mûla soudob˘mi prostfiedky dosahovat stejnou úroveÀ jako nejlep‰í stavby minulosti.
Postupn˘ vûkovit˘ rozvoj vesnice Fife (Falkland) je na leteckém snímku dobfie patrn˘. KaÏdá fáze v˘stavby má odli‰n˘ dobov˘ styl, pfiesto celkov˘ dojem souladu je zachován díky dodrÏení elementárních charakteristik staveb (uliãní ãára, v˘‰ka zástavby, tvar stfiech a pouÏité stavební materiály).
555
556
1. Úcta ke kulturnímu dûdictví 1.1. Na‰i krajinu vytváfií interakce pfiírodního prostfiedí s antropick˘mi vlivy, pÛsobícími po generace poãínaje prehistorií. V˘sledkem je kulturní krajina, jeÏ zahrnuje logicky i sídla, nikoliv v‰ak velkomûstské aglomerace (pozn.: dimenzí, jaké se u nás nevyskytují). V˘sledek: celé území Velké Britanie beze zbytku je kulturní krajinou. 1.2. NejdÛleÏitûj‰ími trvale pÛsobícími pfiírodními faktory krajiny, relativnû stabilními i po deset tisíciletí od konce doby ledové, jsou reliéf zemského povrchu a podnebí. Tûm se musí stavba jednoznaãnû podfiizovat, stavba musí b˘t zapojena do urãité topografické situace a ne ji ignorovat a popírat. 1.3. Pfiedpokladem vzájemného souladu staveb je, Ïe jejich základní architektonická forma je v˘razem podobn˘ch funkãních poÏadavkÛ a proto zÛstává po relativnû dlouhou dobu nemûnná. Kvalitní stavba musí b˘t zapojena do textury místní zástavby, a to i v fiídk˘ch pfiípadech cílevûdomého kontrastu s ní. 1.4. Podrobnosti utváfiení budov jsou variabilní v závislosti na zvlá‰tnostech lokálního klimatu, detailech umístûní v rámci geomorfologie povrchu, pouÏitém materiálu, fiemeslné dovednosti a regionálních tradicích. 1.5. Importované styly podnûcují zmûnu, ale byly vÏdy pfiizpÛsobovány lokálním tradicím ve vztahu k lokálnû specifick˘m potfiebám a materiálÛm. Národní a regionální kultury se v období globalizace více neÏ kdy dfiíve konstituují jako regionálnû modifikované projevy globální kultury, jejichÏ hodnota spoãívá ve v˘znamu uznávaném i ve svûtû mimo dan˘ region. 1.6. Od renesance jsou zahrady a vybrané úseky krajiny povaÏovány za integrální souãást architektonick˘ch návrhÛ. Tato tradice by nemûla b˘t ignorována, ale dál rozvíjena. 1.7. Zmûny zemûdûlsk˘ch technologií a obnova klasicismu na pfielomu 18. a 19. století byly zdrojem architektonick˘ch principÛ, které lze uplatnit i v dne‰ní kulturní krajinû tak, aby se univerzální moderní hodnoty propojovaly s místní tradicí bez formálních odkazÛ na historii. 1.8. Pravidla v˘stavby a plánování nové vesnické v˘stavby v 19. století byla jednoduchá, ale efektivní. 1.9. Automobilismus a moderní stavební technologie se v˘znamnû dotkly pfievzatého stavebního fondu a budou nadále ovlivÀovat novou v˘stavbu. 1.10. Tvorba kulturních památek budoucnosti vyÏaduje od projektantÛ znalost principÛ historického designu a jejich uváÏlivé respektování.
2. Lokalizace nové v˘stavby 2.1. Na samém zaãátku analyzovat funkãní poÏadavky nové v˘stavby a odhadnout kapacitu krajiny tyto poÏadavky vstfiebat.
556
557
2.2. Rehabilitaci jakékoliv existující stavby v místû vÏdy posoudit jako alternativu nové v˘stavby. 2.3. V naprosté vût‰inû pfiípadÛ bude lep‰í nová v˘stavba ve vazbû na existující sídelní lokality neÏ rozptyl izolovan˘ch staveb mimo nû. 2.4. Identifikovat vlastnosti, jeÏ dávají místu krajinného rázu jeho charakter („genius loci“) a zhodnotit moÏn˘ vliv v˘stavby na hodnoty krajinného rázu. 2.5. Hfibety, terénní vlny a elevace vylouãit z dÛvodu vizuální kontaminace krajiny, pfiípadnû pro klimatologické dÛvody. 2.6. Budovy umisÈovat a navrhovat tak, aby respektovaly mûfiítko okolní krajiny. 2.7. Konzultovat pfiedem orgán územního plánování o rozsahu platn˘ch regulativÛ, o dopravní dostupnosti lokality a moÏnostech napojení na ostatní technickou infrastrukturu. 2.8. Zvlá‰tní ohledy vyÏadují oblasti chránûné podle zákonÛ o ochranû pfiírody a státní památkové péãi. 2.9. Nová stavba nesmí naru‰it mimoprodukãní funkce krajiny pro souãasnou i budoucí generace.
3. Soulad stavby s okolím 3.1. Nejen staveni‰tû, ale celé místo krajinného rázu se v‰emi dotãen˘mi prvky a voln˘mi prostory je tfieba povaÏovat za celek a co moÏná plánovat ve vzájemn˘ch ekologick˘ch i pohledov˘ch vazbách. 3.2. Budovy obvykle nejlépe zapadají do krajiny, kdyÏ jejich podélná osa probíhá soubûÏnû s vrstevnicí. 3.3. Minimalizovat v˘kopy, terasy, umûlé plo‰iny na svazích. Jsou-li nezbytné, zapojit je plynule do rostlého terénu. 3.4. Projektovat venkovní prostory tak, aby okolní krajina byla co moÏná plynule propojena se staveni‰tûm. 3.5. Funkãní zídky z místního materiálu jako ochrana pozemku i jako optick˘ pfiedûl pomohou zapojit stavbu do krajiny a v nûkter˘ch regionech jsou typické, takÏe podpofií lokální charakter. 3.6. Hmotové uspofiádání stavby by mûlo respektovat místní tradici a dochovanou strukturu sídla. 3.7. Vodní plochy jsou v sídle vzácnou pfiírodní hodnotou a zvy‰ují jeho pfiitaÏlivost. 3.8. Volba dfievin a travních smûsí má b˘t kompatibilní s místními pfiirozen˘mi spoleãenstvy. 3.9. Stromy rostoucí na lokalitû mají b˘t uchovány pro spoleãnou sukcesi s novou v˘sadbou, která má odpovídat potenciální pfiirozené vegetaci. 3.10. Plán v˘sadeb má b˘t odsouhlasen jako souãást projektu a obsahovat ãasov˘ rozvrh, koneãnou velikost stromÛ a reÏim údrÏby (managementu) rÛzn˘ch typÛ vegetaãního pokryvu.
557
558
4. Forma uspofiádání objektÛ 4.1. Stavby a uspofiádání venkovních prostorÛ mají b˘t navrhovány jako celek. 4.2. Vnitfiní a vnûj‰í prostory mají b˘t navrhovány tak, aby jejich funkce a vzájemné vztahy byly snadno vnímány co nejprost‰ím zpÛsobem. 4.3. Funkce venkovních prostorÛ mají b˘t zfietelné z jeho ztvárnûní, a to vãetnû rozdílu soukrom˘ch a vefiejn˘ch ploch. 4.4. Tradiãní lomené stfiechy mají del‰í Ïivotnost a lep‰í vzhled neÏ ploché stfiechy. 4.5. Mûfiítko stavby musí b˘t nejen pfiimûfiené její funkci, ale také proporcionální k sousedním stavbám. 4.6. Tradiãní pÛdorys statku pfiedstavuje model hodn˘ následování, chceme-li vytvofiit z budov uzavfien˘ prostor. 4.7. Forma a uspofiádání staveb pfii nutném roz‰ífiení sídla mají respektovat souãasn˘ charakter zástavby. 4.8. Roz‰ífiení a úpravy existujících staveb mají rezonovat s jejich dochovan˘m stylem, uspofiádáním detailÛ i pouÏit˘mi materiály. 4.9. Okna jsou oãima stavby a mají b˘t mûnûna jen v pfiípadû naprostého nezbytí a tak, aby úprava neru‰ila dosavadní charakter stavby. 4.10. Sadovnické úpravy se mají inspirovat spí‰e konkrétní lokalitou neÏ modely importovan˘mi z urbanizovaného prostfiedí.
5. Barvy a materiály budov 5.1. Zemité barvy nejlépe doplÀují pfiírodní prostfiedí venkova ve v‰ech roãních obdobích. 5.2. Jasné barvy opticky pfiitahují a stavbu zv˘razÀují (stavba vizuálnû „expanduje“), zatímco tmavé barvy stavbu opticky zmen‰ují (stavba vizuálnû ustupuje). 5.3. Stavby pÛsobí stabilnûji a ménû nápadnû, kdyÏ jsou jejich stfiechy tmav‰í neÏ stûny. 5.4. Kontrastní barvy je vhodné uÏívat jen pfiísnû selektivnû pro zdÛraznûní urãit˘ch ãástí stavby. 5.5. PouÏití téÏe barvy mÛÏe pfiispût k optickému sjednocení heterogenní skupiny budov, rÛzné barvy lze pouÏít na budovû nadmûrn˘ch rozmûrÛ nebo k naru‰ení neÏádoucího monotónního dojmu z pfiíli‰ného nahlouãení staveb. 5.6. PouÏité materiály mají b˘t pfiimûfiené podnebí, ekologick˘m danostem lokality, textufie a mûfiítku zástavby místa, aby dlouhodobû vzdorovaly povûtrnosti. 5.7. Tradiãní materiály (kámen, dfievo, pálená cihla) mají b˘t pouÏity kdekoliv je to moÏné, v sousedství dochovan˘ch tradiãních budov témûfi bez v˘jimek. 5.8. UÏití fiady rozmanit˘ch materiálÛ na jediné budovû naru‰uje její vizuální jednotu. 5.9. Zastavûné prostfiedí je relativnû statické s periodick˘mi nároky údrÏby, zatímco biotické prvky v nûm se spontánnû promûÀují v prÛbûhu roãních období a vyÏadují pravidelnou údrÏbu.
558
559
Srovnání dÛsledkÛ rÛzného provedení detailÛ téhoÏ soudobého pfiízemního domu (Behrens in Fladmark a kol. 1991): Nahofie pfiíli‰ mnoho nesourod˘ch povrchÛ vyvolává roztfií‰tûn˘ dojem, kter˘ je dole pfiekonán roz‰ífiením jednotné povrchové úpravy na v‰ech zdech ãi exponovan˘ch kamenn˘ch partiích (napfi. krbov˘ komín, umístûn˘ podle britsk˘ch zvyklostí zvenãí) a odstranûním de‰tûní ve ‰títu. Lomená zastfie‰ení, mansardy i garáÏe dole ãiní celou kompozici konzistentnûj‰í, stejnû jako vhodnûj‰í a jednotné tvary oken a odstranûní stupÀÛ venkovní zídky.
559
560
9.4 Základy slu‰ného chování nové stavby na ãeské vesnici Jifií ·KABRADA 1990 Autor (1946) je architekt, docent na Fakultû architektury âVUT v Praze. Zab˘vá se prÛzkumem historick˘ch staveb, pfiedná‰í pfiedmûty Lidová architektura a Konstrukce historick˘ch staveb, v roce 1999 vydal knihu Lidové stavby (Architektura ãeské vesnice).
Následující zásady vycházejí z poznání základní struktury a moÏností v˘razu tradiãní venkovské architektury na ãeském území. Uplatnûní tûchto zásad pfii navrhování nov˘ch staveb by mohlo zlep‰it dosavadní situaci, ve které je u znaãné ãásti nov˘ch staveb jejich vnûj‰í pÛsobení z hlediska zapojení do obrazu krajiny a tradiãní zástavby koncipováno nevhodnû. Jsem pfiesvûdãen, Ïe ve vût‰inû pfiípadÛ nejsou takové ‰patné v˘sledky dány vûdomou snahou stavebníka a projektanta dosavadní charakter krajiny a zástavby po‰kodit, ale Ïe jsou dány spí‰e bezradností, nedostateãnou schopností posoudit a odli‰it prvky skuteãnû dÛleÏité pro kontextuální tvorbu od prvkÛ nepodstatn˘ch nebo dokonce neÏádoucích, anebo také snahou sv˘m dílem prostû vyniknout a od okolí se odli‰it. Cílem, pro kter˘ byly následující zásady formulovány, je tedy poskytnout inspiraci a vodítko zejména pro koncepci tûch objektÛ, které se budou pfii „vefiejn˘ch“ pohledech zvenãí uplatÀovat v krajinû a pfiedev‰ím v kontextu se star‰í zástavbou. Takov˘ch pfiípadÛ je mezi zadáními nov˘ch staveb na ãeském venkovû vût‰ina (a urãitá ohleduplnost k tradicím by pravdûpodobnû ne‰kodila ani tûm ostatním). Pravidla by v‰ak nemûla b˘t chápána jako slepá direktiva pro v‰echny stavebníky a v‰echny situace, protoÏe v˘chozí podmínky pro stavbu mohou b˘t odli‰né a kvalitní fie‰ení v krajinû vãetnû kontextu s tradiãním prostfiedím mÛÏe b˘t jistû dosaÏeno i netradiãními prostfiedky . V takov˘ch pfiípadech v‰ak vÏdy ‰lo a pÛjde o ojedinûlá díla mimofiádnû kvalitních tvÛrcÛ - tûm pfieji úspûch jako v˘jimkám z níÏe uveden˘ch pravidel. Jako argument vÛãi oãekávané námitce, Ïe uvádûná pravidla omezují svobodnou tvorbu, lze uvést nekoneãné mnoÏství nejrÛznûji zmr‰en˘ch scenérií, doloÏiteln˘ch dnes jiÏ v témûfi kaÏdé ãeské vesnici: ve v‰ech tûchto pfiípadech mûli stavebníci i projektanti svobodu volby, jejímiÏ dÛsledky dnes trpí v‰ichni ne zcela lhostejní lidé, ktefií se na jejich díla musejí dívat. Názor na uÏiteãnost formulování následujících pravidel vychází tedy rovnûÏ z pfiesvûdãení, Ïe bûÏn˘m vulgárním niãením obrazu ãeského venkova pÛsobí nepouãení jednotlivci ‰kodu krajinû a také ostatním obãanÛm, ktefií by mûli mít právo a moÏnost se proti takové ãinnosti vzepfiít. Pokud jde o stavební ãinnost, je nanejv˘‰ Ïádoucí zaãít uplatÀovat heslo „vnûj‰í tváfinost domu je vefiejná vûc“ zpÛsobem, kter˘ dá obûma stranám srozumitelnû pocítit jejich práva a povinnosti - napfiíklad obrysov˘m vytyãováním zam˘‰len˘ch nov˘ch zásahÛ jako ve ·v˘carsku. Pravidla jsou rozdûlena a uspofiádána podle postupu od celku k detailnûj‰ím ãástem, v nejstruãnûj‰í mífie doprovázena vysvûtlujícím odkazem na své pfiedlohy v tradiãní architektufie a pro jistotu doplÀována uvedením nejãastûj‰ích prohfie‰kÛ, kter˘m je tfieba se vyh˘bat.
560
561
Ukázky vrcholnû nevkusn˘ch soudob˘ch realizací rodinn˘ch domÛ z prostoru mezi âesk˘mi Budûjovicemi a âesk˘m Krumlovem, kter˘ dnes patfií v tomto ohledu k nejvíce zne‰vafien˘m u nás. Snímky Jifií ·kabrada 1999
561
562
1. Umístûní objektu na parcele DÛleÏitá je vÏdy rozumná a tvofiivá návaznost na místní tradice, které se ale v prÛbûhu doby promûÀovaly a byly ovlivnûny i sociálním postavením stavebníka. U domÛ pfievaÏovalo situování hfiebenem stfiechy kolmo k uliãní ãáfie, s obytnou místností v ãele domu, ale se snahou o distanci a zachování soukromí (do vefiejného prostoru bylo potfieba z obytné ãásti domu vidût a souãasnû neb˘t vidûn). V tradiãním dispoziãním fie‰ení se jasnû uplatÀovala pfiední a zadní strana domu, a to u podéln˘ch i ãelních stûn (pfiední strany byly oslunûné, se vstupy a okny, zadní pfiípadnû zcela bez otvorÛ). Díky tomu se mohl dÛm svou zadní podélnou stûnou situovat aÏ k hranici sousední parcely , coÏ bylo mimofiádnû dÛleÏité pro zvût‰ení prostoru dvora a jeho intimitu. Tyto principy platí i v ulicové zástavbû moravského typu, kde v mlad‰ím období do‰lo k propojení stfiech do plynulé fiadové formace. Do dvora, komunikaãnû i opticky spojeného s obytnou ãástí domu, nemûlo b˘t zvenãí vidût. Tento zpÛsob vztahu k obytné ãásti domu by mûla pfievzít obytná ãást zahrady, pfiiãemÏ pfiilehlá obytná ãást domu by mûla b˘t oslunûná. Proto je nevhodné dosud pfievaÏující situování nové stavby ve stfiední ãásti parcely , které vede k otevfiení domu do v‰ech svûtov˘ch stran: taková poloha domu je nerozumná jak z hlediska úspory tepelné energie, tak pro ztrátu intimity v domû i na obytné ãásti pozemku.
Hmota a základní ãlenûní domu: Pfiízemní stavba na obdélném pÛdorysu se sedlovou stfiechou, se vstupem v podélné stûnû a s trojdíln˘m ãlenûním pÛdorysu.
2. Pfiízemní stavba znamená jediné nadzemní podlaÏí usazené bezprostfiednû nad terénem, tedy s podlahou ve v˘‰ce cca 30 - 50 cm, bez polopatrového fie‰ení a bez pÛdních nadezdívek. Nevhodné jsou tedy nad terén vyv˘‰ené hospodáfiské suterény, odtrhávající obytné podlaÏí od terénu. Hospodáfiské ãásti domu (a zejména garáÏe) je vhodnûj‰í situovat v jiné ãásti objektu, sklep se doporuãuje provést zcela zahlouben˘, vûtran˘ a osvûtlen˘ spí‰e tzv . anglick˘mi dvorky . Druhé obytné podlaÏí je lep‰í vytváfiet spí‰e v podkroví, pfiiãemÏ kapacitu tohoto prostoru zvy‰uje ‰ífika stfiechy (dal‰í uÏitek dále zmínûného tradiãního motivu zápraÏí). U rodinn˘ch domÛ je vût‰inou skuteãnû patrové fie‰ení i u vícegeneraãního bydlení zbyteãné, protoÏe jejich vyuÏitelné podkroví uÏ se ocitá ve 3. nadzemním podlaÏí, coÏ je pro bûÏn˘ provoz nepohodlné. Skuteãnû patrové domy jsou tedy vhodné spí‰e pro men‰í vícebytové nájemné domy v okrajov˘ch ãástech vût‰ích obcí, na vesnicích pak spí‰e v regionech, kde byla jiÏ tradiãní architektura rovnûÏ patrová.
562
563
3. Obdéln˘ pÛdorys znamená pomûr stran nejménû 1 ,5 : l. Obdélník by mûl b˘t podle situace na pozemku radûji je‰tû protáhlej‰í (tedy nikoli ãtverec nebo obdélník blízk˘ ãtverci).
Konfrontace typického tradiãního uspofiádání usedlostí v tradiãní návesní ãi uliãní frontû s dnes bûÏn˘m umístûním rodinného domu doprostfied parcely. Nová situace nejen rozru‰uje obraz tradiãní vsi, ale pfiiná‰í uÏivatelÛm ãetné provozní problémy. Kresba Jifií ·kabrada
4. Sedlová stfiecha se symetrick˘m sklonem ramen cca 45 stupÀÛ (pokud moÏno ne více neÏ 45 a rozhodnû ne ménû neÏ 40 stupÀÛ), s hfiebenem situovan˘m ve smûru del‰ích stran. Vhodné je vyuÏití tradiãního motivu zápraÏí, tj . stfiechy usazené na spodní stavbu nesymetricky tak, aby pfiesah stfiechy chránil pruh podél té podélné strany domu, kde je umístûn vstup. UÏití tohoto principu je kromû vstupu dÛleÏité zejména v oblasti propojení obytné ãásti domu s obytnou ãástí zahrady . Ochrany ãásti prÛãelí zápraÏím lze dosáhnout i opaãn˘m zpÛsobem, tedy odsazením pfiíslu‰ného úseku stûny smûrem dovnitfi . Pro osvûtlení podkroví se vût‰inou jeví vhodnûj‰í stfie‰ní okna oproti vik˘fiÛm, zejména pokud by mûl b˘t vût‰í poãet vik˘fiÛ na jedné stfie‰e. Nevhodné jsou vnûj‰kové projevy novodob˘ch vaznicov˘ch krovÛ, tj. vyná‰ení ãelních okrajÛ stfiech na vysunut˘ch koncích vaznic a pfietahování voln˘ch koncÛ krokví nad podéln˘mi stûnami.
563
564
U ãelních stûn se doporuãuje men‰í pfiesah, nesen˘ pouze konci latí, nebo (rozmanitû podle místní tradice) pfietaÏení krytiny na okraj ‰títu. Na boãních stûnách se kromû zmínûného motivu zápraÏí (s bednûn˘m nebo omítan˘m podhledem) doporuãuje i návrat k tradiãnímu fie‰ení fiímsy . Opatrnû, s ohledem k místní tradici, je tfieba zacházet s motivem polovalbového ukonãení sedlové stfiechy; nedoporuãuje se bûÏné uÏití valbov˘ch a mansardov˘ch tvarÛ stfiech. Zásadnû neÏádoucí je sedlová stfiecha tzv. alpská, která má (kromû uveden˘ch nevhodn˘ch zpÛsobÛ pfietahování okrajÛ) nízk˘ sklon cca 30 stupÀÛ a nûkdy i hfieben ve smûru krat‰ích stran.
Novostavby domkÛ v pfiímofiském letovisku Blankenberge v Belgii, inspirativní i pro na‰e podmínky stfiízliv˘m uplatnûním principÛ tradiãní venkovské zástavby Snímky Jifií ·kabrada
564
565
5. Vstup do domu je tfieba situovat ve stfiední ãásti jednoho z podéln˘ch prÛãelí. Umístûní vstupu do krat‰í, ‰títové stûny domu je zcela neÏádoucí.
6. Trojdílné ãlenûní pÛdorysu je tak zásadní znak tradiãního uspofiádání vesnického domu (a také pro vnûj‰í obraz vesnice nejdÛleÏitûj‰í hospodáfiské stavby, tedy stodoly), Ïe by mûlo b˘t na vnûj‰ím utváfiení domu patrné. V bûÏn˘ch situacích by mûl b˘t krajní díl domu, situovan˘ za ãelním ‰títem, vyhrazen obytnému prostoru. Vnûj‰ek stavby: Stfiídmá návaznost na tradiãní fie‰ení otvorÛ a v˘plÀov˘ch ploch, jednoduché fie‰ení povrchÛ stûn a stfiech, vystfiíhání se uÏití zdobn˘ch historizujících detailÛ, co nejjednodu‰‰í fie‰ení bezprostfiedního okolí stavby a oplocení.
7. Okna a dvefie ProtoÏe pro okna na obytné ãásti tradiãního domu byl typick˘ spí‰e rovnomûrn˘ rytmus drobnûj‰ích otvorÛ, je moÏné se pro situování dne‰ních vût‰ích zasklen˘ch ploch inspirovat na tradiãním zacházení s otvory a v˘plÀov˘mi plochami vÛbec nejen na obytn˘ch, ale i na hospodáfisk˘ch stavbách (tmavé, zpravidla bednûné plochy ‰títÛ, vrat a jin˘ch dfievûn˘ch v˘plní). Z hlediska takto chápané návaznosti na tradiãní v˘raz vesnick˘ch staveb nelze nic namítat proti vût‰ím prosklen˘m plochám aÏ na v˘‰ku celého podlaÏí (motiv stodolov˘ch vrat) - vyhovující jsou tedy i tzv. francouzská okna vãetnû jejich sdruÏování do vût‰ích ploch. Takovéto velké zasklené plochy je v‰ak tfieba chránit pfied povûtrností, nejlépe opût vyuÏitím tradiãního motivu zápraÏí (zastínûné zasklení je ostatnû z vût‰ího odstupu opticky blízké tmavé dfievûné v˘plni). Nedoporuãují se podélné tvary oken, a uÏ vÛbec ne jejich optické propojování do pásÛ po vzoru funkcionalistick˘ch a panelákov˘ch prÛãelí. Okna na vnûj‰í stranû domu by mûla b˘t pokud moÏno dfievûná, pfiimûfienû ãlenûná a otvíratelná tradiãním zpÛsobem (tedy nikoli plastová a nikoli sklápûcí). Tvary okenních a dvefiních otvorÛ je tfieba volit maximálnû jednoduché, tedy obdélné - zcela neÏádoucí je oblouková zdobnost, uplatÀovaná zejména na vstupních partiích. V˘plnû dvefiních otvorÛ, zejména vstupních, by mûly b˘t rovnûÏ co nejjednodu‰‰í. Zásadnû neÏádoucí je uÏívání z prÛãelí vytrãen˘ch balkonÛ a teras, které je katastrofální zejména na ãelních stûnách domÛ! UÏitná hodnota tûchto vymoÏeností je ostatnû nulová: nikdy na nich neuvidíte ãlovûka, protoÏe by si tu - nad hlavami kolemjdoucích - nutnû pfiipadal jako idiot.
8. Povrchy Univerzálnû vhodn˘ povrch na zdivu je hladká „mûkká“ (vápenná) omítka (cement v maltû a v omítce je ostatnû nebezpeãn˘ kvÛli zamokfiování zdiva a velmi neohledupln˘ k tomu, kdo bude jednou zdivo rozebírat). DÛleÏité je tradiãnû pfiirozené zachá-
565
566
zení s povrchy materiálÛ, pokud moÏno pfiírodních (lomové zdivo, reÏné cihlové zdivo, ale tfieba i ‰alovan˘ beton). V pfiípadû uÏití reÏného kamenného zdiva je tfieba uÏívat místní materiál a vystfiíhat se v˘raznû novodob˘ch zpÛsobÛ skladby (nikoli „haklíkové kladení“). Na stûnách by se mûlo tak jako v minulosti pokládat za bûÏné periodické obnovování povrchov˘ch krycích nátûrÛ, zejména vápenn˘ch, které není u pfiízemních budov zvlá‰È nároãné. Historická inspirace pro uÏití bednûn˘ch v˘plní je vÏdy svislé kladení co nej‰ir‰ích prken a bûÏné krytí spár dosti masivními li‰tami. Na stfiechách je tfieba dát pfiednost tradiãním místním krytinám, pfiedev‰ím pálené ta‰ce. U oblíben˘ch velkoplo‰n˘ch raÏen˘ch ta‰ek je dÛleÏit˘ co moÏná klidn˘ povrch s jednoduch˘m reliéfem, tedy nikoli sloÏité rastry s oblinami a vlnkami. Cizorodé je rovnûÏ optické pÛsobení novodob˘ch krytinov˘ch tvarovek s pfiesahem na ãelních okrajích stfiechy . Tvary stfiech by mûly b˘t co nejjednodu‰‰í i proto, aby na nich mohlo b˘t co nejménû klempífiské práce.
9. Historizující detaily Skuteãné historické stavby se dají pouze udrÏovat a opravovat - jejich poãet se nedá zvût‰it Ïádn˘mi rekonstrukcemi a zejména ne tím, Ïe se nové stavby budou dûlat jako staré. Zvlá‰tû ne‰Èastné jsou v tomto ohledu snahy pfiipodobnit novou stavbu tradiãnímu prostfiedí uÏitím historizujících detailÛ - ãlenûním oken, uÏitím nejrÛznûj‰ího dekoru hlavnû v oblasti otvorÛ. Nevhodnou citací historického detailu (tfieba plastová okna se „zlat˘m“ náznakem historického ãlenûní nebo vyfiezávané de‰tûní u oken) se ale spolehlivû dosáhne úãinku opaãného, tedy trapné a smû‰né karikatury historie. Podobnû hloupé je formální napodobování tradiãních v˘robkÛ z pfiírodních materiálÛ pomocí nov˘ch hmot, jako jsou historicky ãlenûná plastová okna (navíc sklápûcí) nebo betonová krytina (navíc chlupatá), tváfiící se jako pálená ta‰ka apod. (betonové ta‰ky v hnûd˘ch a ‰ed˘ch odstínech pÛsobí naopak v nûkter˘ch regionech docela dobfie).
10. Okolí stavby Z hlediska návaznosti na obraz tradiãní zástavby není vhodné situovat co moÏná maximální stavební program do monobloku (zku‰enosti s vyuÏitím pater ve velk˘ch domech ze ‰edesát˘ch a sedmdesát˘ch let jsou ostatnû vût‰inou ‰patné). Vhodnûj‰í se jeví ãlenûní na kfiídla vãetnû pfiípadné pfiístavby, zejména kdyÏ tfieba garáÏe je rozumnûj‰í situovat mimo obytnou ãást domu. Na vedlej‰ích kfiídlech, pfiístavbách a podruÏn˘ch objektech je moÏné i uÏití pultov˘ch stfiech, pfiiãemÏ sklony men‰í neÏ 40 stupÀÛ by mûly b˘t v˘jimeãné, neuplatnûné v pohledech zvenãí. Touhu po v˘zdobû je vhodné uspokojit pûstováním kvûtin pro potûchu vlastní i jako pozornost pro kolemjdoucí. Kvûtiny ale není tfieba vû‰et na dÛm - pro venkov nejvhodnûj‰í jsou pfiedzahrádky, dÛleÏité i jako tradiãní zpÛsob oddûlení domu od vefiejného prostoru. Pfii terasové úpravû pfiedzahrádky, provedené z kamenného zdiva, je zvlá‰È dÛleÏité jeho jednoduché tradiãní kladení. Pro vût‰í okrasnou zeleÀ vesnick˘ch zahrad, uplatÀující se navenek, platí dvû jednoduchá pravidla: lesní stromy patfií do lesa a exotické dfieviny do jin˘ch krajin.
566
567
U plotÛ, provádûn˘ch pokud moÏno bez podezdívek, je tfieba pofiizovat sloupky pro nesení v˘plÀov˘ch polí z pfiírodních materiálÛ, kromû dfieva pfiedev‰ím z tesaného kamene (v minulosti fungovala v˘roba sloupkÛ v regionech z místního kamene a bylo by Ïádoucí ji obnovovat). Vyhovující byly i tenké sloupky z vyztuÏeného betonu, vyrábûné v 1. polovinû 20. století - Ïádoucí by opût bylo obnovování v˘roby. Dnes nejvíce uÏívané sloupky ze Ïelezn˘ch trubek by alespoÀ nemûly b˘t patrné zvenãí, takÏe je dÛleÏit˘ detail napojení vodorovn˘ch nosníkÛ tak, aby pro‰ly plynule pfied sloupky. Pohledovou ãást v˘plnû je tfieba provádût z tyãek nebo pÛlen˘ch planûk (kladen˘ch samozfiejmû svisle), s co nejjednodu‰‰ím horním ukonãením (‰ikmé sefiíznutí na zpÛsob ven sklonûné sedlové stfií‰ky nebo hrubé za‰piãatûní). NeÏádoucí je ozdobné tvarování horního obrysu jednotliv˘ch polí. U plotov˘ch polí a také u vrat je tfieba uÏití Ïelezn˘ch - drátûn˘ch nebo plechov˘ch v˘plní omezit na nutné minimum, pokud moÏno mimo kontakt s vefiejn˘m prostorem.
Novostavba rekreaãního domku z roku 1980 ve Velenicích na âeskolipsku podle projektu Jifiího ·kabrady, uplatÀujícího základní v˘razové prvky tradiãních vesnick˘ch staveb. Snímek Jifií ·kabrada
567
568
Literatura Achleitner F., 1997: Region, ein Konstrukt? Regionalismus - eine Pleite? Birkhäuser Verlag Basel. Fladmark M., Mulvagh G., Evans B., 1991: Tomorrow’s Architectural Heritage. Mainstream Publishing Company, Edinburgh, 192 str. Haas F., 1978: Architektura 20. století. Státní pedagogické nakladelství Praha, 645 str. Kuãa O., 1989: Kontraposty stavby v krajinû. Architektura âSR XLVIII/1:31-49. Kuãa O., 2000: Zamy‰lení nad kulturní krajinou. Fórum architektury a stavitelství VIII/ 9+10 : 30-32. Loos A., 1931: Trotzdem 1900-1930. Brenner-Verlag Innsbruck, 253 str. ·kabrada J., 1999: Lidové stavby. Architektura ãeského venkova. Argo Praha, 246 str. ·vácha R., 1999: Regionalismus - internacionalismus. In: Regionalismus a internacionalismus v soudobé architektufie. âeská Komora ArchitektÛ Praha, 87. str. Îák L., 1947: Obytná krajina. SVU Mánes - Svoboda Praha. 213 str + 136 str. grafick˘ch pfiíloh.
568
