Hlasovací mechanismus v Radě EU podle Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu JUDr. PhDr. Ivo Šlosarčík LL.M., Ph.D. Institut pro evropskou politiku EUROPEUM Struktura studie 1. Účel a terminologie 2. Rozhodování KV ve Smlouvě z Nice 3. Změny v rozsahu využití rozhodování KV v Ústavě pro Evropu 4. Změny v nastavení KV v Ústavě pro Evropu 4.1. Návrh Konventu o budoucnosti Evropy (červenec 2003) 4.2. Návrh Irského předsednictví (červen 2004) 5. Tzv. klauzule passerelle v Ústavě pro Evropu 6. Mechanismus tzv. ”záchranné brzdy” a jeho využití 7. Teorie v. praxe využívání rozhodování KV 8. Implikace pro Českou republiku 8.1. Pozitivní hlasovací potenciál 8.2. Negativní hlasovací potenciál 8.3. Flexibilita textu 1. Účel a terminologie Tento text se zabývá srovnáním rozhodovacího procesu v Radě EU podle Smlouvy z Nice (platným v současnosti, resp. od listopadu 2004) a Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu (platným od roku 2009), zejména pak nastavením paramentů rozhodování kvalifikovanou většinou. Nezabývá se obecnými možnostmi rozhodování kvalifikovanou většinou, neboť text Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu je již (v podstatě) stabilizován a v nejbližší době není otevřen pro další vyjednávání (s výjimkami zmíněnými níže). Analyzovaná problematika operuje s pojmy, které jsou často nepřesně formulovány či se v politické debatě používají v odlišném smyslu či kontextu. Pro účely této studie se používají následující pojmy v tomto smyslu: • přesný název analyzovaného právního dokumentu je ”Smlouva zakládající Ústavu pro Evropu”; v textu se nicméně z důvodu úspornosti používá pojem ”Ústava pro Evropu” ; • pro rozhodování/hlasování kvalifikovanou většinou bude používána zkratka RKV a pro kvalifikovanou většinu ”KV”; studie se zaměřuje na kvalifikovanou většinu v rámci legislativního/normotvorného procesu a opomíjí možné odlišnosti nastavení kvalifikované většiny pro jiné účely v Radě či jiných institucích EU (např. hlasování kvalifikovanou většinou v Evropské radě); • v debatě týkající se rozhodovacího procesu v Radě se rovněž používá pojem ”vážené hlasování” - tento termín se poměrně přesně hodil pro popis mechanismu hlasování kvalifikovanou většinou v Radě před vstupem Smlouvy z Nice v platnost (tzv. jednoduchá kvalifikovaná většina), ale pro debatu o hlasovacím mechanismu v Radě podle Smlouvy
1
•
z Nice či podle Ústavy pro Evropu je již vhodný méně či vůbec; používán je proto výjimečně; jako hlavní referenční text Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu je používáno konsolidované změní dokumentu CIG-86-04 ze dne 25. června 2004. Pokud studie operuje s mechanismy podle Smlouvy z Nice, zaměřuje se na hlasovací systém po listopadu 2004.
2. Rozhodování KV podle Smlouvy z Nice Smlouva z Nice, podle které se v současnosti řídí legislativní proces v Evropské unii, výrazně modifikovala mechanismus hlasování KV. Zaprvé došlo k expanzi rozhodování KV na úkor hlasování jednomyslného – okamžitě po vstupu Smlouvy z Nice v platnost nebo s odkladem do roku 2007 (některé aspekty regionální politiky). Navíc oproti staršímu systému tzv. jednoduché KV zavedla Smlouva z Nice systém tzv. trojité KV. Pro přijetí rozhodnutí kvalifikovanou většinou dle Smlouvy z Nice musí být (od listopadu 2004) současně splněna tři kritéria: • kritérium počtu států – nadpoloviční většina u norem, u nichž má (výlučnou) normotvornou iniciativu Evropská komise, dvě třetiny členských států u jiných norem. Kritérium počtu států bylo interpretováno jako ”záruka” pro malé a střední státy EU, které měly po rozšíření tvořit výraznou většinu členů EU, před ”diktaturou” velkých zemí; • kritérium počtu obyvatel – státy hlasující pro návrh musí zastupovat1 alespoň 62% obyvatel EU;kontrola splnění této podmínky ale není vyžadována automaticky, ale pouze na žádost některého ze členských zemí. Kritérium počtu obyvatel je interpretováno jako ”záruka” pro velké členské státy před dominancí početných malých a středních států • “vážené hlasování” či “vážené hlasování v užším smyslu” (modifikovaná verse Amsterdamské smlouvy, tj. v primárním právu ad hoc dohodnuté rozdělení hlasů mezi členské státy, kde je ke schválení návrhu nutné dosažení minimálního prahu počtu hlasů). Systém ”váženého hlasování” zajišťuje umírněnou nadproporcionální hlasovací pozici (nadreprezentaci) některých členských států (bez ohledu na velikost – výrazně nadreprezentovány jsou např. ve srovnání se SRN či Velkou Británií jak Španělsko, tak i Lucembursko). Druhý raison d’etre ”váženého hlasování” pak představuje symbolické nastavení některých hlasovacích práv – např. rovnost přidělených hlasů mezi SRN a Francii, a nebo naopak prolomení tradiční rovnosti hlasů mezi Nizozemskem a Belgií (dříve parita, dle Smlouvy z Nice poměr 13:12 hlasům). Systém váženého hlasování ve Smlouvě z Nice (v Protokolu o rozšíření EU) byl nastaven jednak pro EU15 a zvlášť pak v Deklaraci o rozšíření EU pro rozšířenou EU (EU16-EU27), kde měly být detaily dále upraveny v přístupovém acquis. Rozdělení hlasů mezi jednotlivé státy bylo dohodnuto následovně: Tabulka: Srovnání systémů hlasování kvalifikovanou většinou v Radě v různých obdobích (+ predikce pro další rozšíření); není zde obsažen systém dle Ústavy pro Evropu, protože ta se systémem váženého hlasování nepočítá. Také nejsou do tabulky zahrnuty možné důsledky vstupu Chorvatska do EU. Hlasování v EU27 (předpoklad – ale Hlasování Hlasování v EU25 (do Hlasování v EU (od Členský stát může být upraveno v EU15 konce října 2004) listopadu 2004) v přístupových smlouvách) Německo 10 10 29 29 1
I tento termín může vyvolat diskuse a kontroverze. Není zcela jasné, zda ”representovat”/”zastupovat” odkazuje na počet občanů členského státu EU, a nebo na skutečné množství občanů EU pobývajících na území státu.
2
Velká Británie 10 Francie 10 Itálie 10 Španělsko 8 Polsko Rumunsko Nizozemsko 5 Řecko 5 ČR Belgie 5 Maďarsko Portugalsko 5 Švédsko 4 Bulharsko Rakousko 4 Slovensko Dánsko 3 Finsko 3 Irsko 3 Litva Lotyšsko Slovinsko Estonsko Kypr Lucembursko 2 Malta Hlasů celkem 87 Kvalifikovaná 62 (71.26%) většina Blokační menšina 26 Zdroj: www.euireland.ie (2004)..
10 10 10 8 8 5 5 5 5 5 5 4 4 3 3 3 3 3 3 3 3 2 2 2 124
29 29 29 27 27 13 12 12 12 12 12 10 10 7 7 7 7 7 4 4 4 4 4 3 321
29 29 29 27 27 14 13 12 12 12 12 12 10 10 10 7 7 7 7 7 4 4 4 4 4 3 345
88 (70.97%)
232 (72.27%)
255 (73.91%)
37
90
91
3. Změny v rozsahu využití rozhodování KV v Ústavě pro Evropu Ústava pro Evropu navrhuje obecné rozšíření rozhodování KV v procesu tzv. obecné legislativní procedury, která pro přijetí normy předpokládá souhlas Rady a Evropského parlamentu, přičemž Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou. V některých oblastech regulace přesto zůstává zachována pro rozhodovací proces v Radě jednomyslnost – např. při harmonizaci daňových systémů členských států nebo v některých aspektech soudní a policejní spolupráce (např. harmonizace rodinného práva, nastavení parametrů evropského prokurátora). Tabulka: Příklady některých normotvorných postupů Typ rozhodovací procedury Příklad Rada KV + souhlas EP (obecný legislativní Prováděcí zákony k zajištění volného pohybu postup) osob (čl. III-19) Některá opatření v oblasti ochrany životního prostředí (čl. 130-131) Rada KV + konzultace EP Prováděcí předpisy v oblasti hospodářské soutěže (čl. III-52) Rada jednomyslnost + souhlas EP Rozšíření seznamu trestných činů, u kterých může evropské právo harmonizovat skutkovou podstatu a sankce (čl. III-172 odst. 1) Nastavení parametrů fungování úřadu evropského prokurátora (čl. III-175) Rada jednomyslnost + konzultace EP Harmonizace nepřímých daní (čl. III-62)
3
Pravidla pro operativní spolupráce policejních orgánů (čl. III-176 odst. 3)
4. Změny v nastavení KV v Ústavě pro Evropu 4.1. Návrh Konventu o budoucnosti Evropy (červenec 2003) Návrh Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu, který byl vypracován Konventem o budoucnosti Evropu, navrhoval nahradit systém trojité KV dle Smlouvy z Nice systémem dvojité KV. Vypuštěn měl být prvek ”váženého hlasování” a zachovány modifikované prvky kritéria počtu státu a počtu obyvatel – konkrétně požadavek souhlasu nadpolovičního počtu států reprezentujících2 alespoň 60% obyvatel EU. Nesouhlas s nově nastavenými pravidly rozhodování KV v konventním návrhu byl jednou z příčin absence konsensu mezi členskými státy (resp. členskými a tehdy ještě kandidátskými státy) během mezivládní konference za italského předsednictví ve druhé polovině roku 2003. Logicky byly nejsilnějšími kritiky konventního návrhu ty státy, kde existoval nejsilnější rozdíl mezi jejich vyjednávací pozicí podle kritéria váženého hlasování (tj. mezi počtem hlasů podle Smlouvy z Nice) a pozicí podle kritéria počtu obyvatel – tj. Španělsko a Polsko (oba disponující 27 hlasy). Další linie kritiky konventního návrhu sledovala nové nastavení kritéria počtu obyvatel, který by umožnil dosáhnout blokační menšiny již koalici tří nejlidnatějších států EU; tato možnost sice existovala již podle systému Smlouvy z Nice, ale obava z blokační síly největších států byla zřejmě posílena tendencemi k posílení role velkých států v EU během celého Konventu (viz např. debata o předsedovi/presidentu Evropské rady) a obnovenou debatou o roli ”avantgardní skupiny” či ”direktoria” v evropské integraci. 4.2. Návrh irského předsednictví (červen 2004) Během irského předsednictví (leden-červen 2004) byly probírány různé varianty KV – systém dvojité většiny 50:50, dvojitá většina 60:60 i zachování systému trojité většiny. Konsensus členských států v červnu 2004 na závěr irského předsednictví pak zachoval systém dvou kritérií rozhodování KV (tj. třetí kritérium, ”vážené hlasování” je i nadále vypuštěno), ale v několika bodech byl konventní návrh výrazně modifikován: • Kritérium počtu států bylo zvýšeno z 50% na 55%, přičemž minimální počet států hlasujících pro návrh musí být 15, v EU25 by již 11 států tvořilo blokovací menšinu; • Kritérium počtu obyvatel bylo zvýšeno z 60% na 65%, tj. blokovací menšina je nastavena na 35%; • blokační menšinu musí tvořit alespoň čtyři členské státy – tedy jistá pojistka, aby trojice největších států EU (jež by sama dosáhla potřebné blokovací menšiny dle kritéria počtu obyvatel) nemohla zablokovat rozhodovací proces v Radě. Ještě přísnější požadavky nastavil konečný text Ústavy pro Evropu pro situace, kdy Rada nerozhoduje z iniciativy Evropské komise nebo ministra zahraničí EU (nová funkce zřízená Ústavou pro Evropu) – např. v oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky může Rada rozhodovat někdy z vlastní iniciativy, v oblasti policejní a justiční spolupráce z iniciativy členských zemí, o problematice měnové unie z podnětu Evropské ústřední banky nebo v případě rozhodování o omezení práv členského státu či o podmínkách vystoupení státu z EU?????. V takových případech musí být rozhodnutí přijato většinou alespoň 72% členských států, jež zahrnují alespoň 65% obyvatel EU; posílena je tedy klauzule počtu států, což lze interpretovat zejména jako dodatečnou ochranu komunitárního charakteru příslušných oblastí regulace, posílení pozice Evropské komise a pojistek proti vytváření ”tvrdých jader” členských států v těchto politikách.
4
Návrh Ústavy pro Evropu také výslovně upravuje mechanismus hlasování KV v oblastech, jichž se neúčastní všechny členské státy (např. eurozóna nebo teoretický systém užší spolupráce). Tabulka: Srovnání nastavení KV před Smlouvou z Nice, ve Smlouvě z Nice, konventním návrhu a Ústavě pro Evropu po irském předsednictví před Smlouvou z Smlouva z Nice Ústava pro Evropu Ústava pro Evropu Nice – konventní návrh – konečný text Obecná Jednoduchá Trojitá většina Dvojitá většina Dvojitá většina charakteristika většina I. kritérium – 62 z celkem 87 232 z celkem 321 “vážené hlasování” hlasů (v EU15) hlasů (v EU25 po listopadu 2004) II. kritérium – počet 1/2 (někdy 2/3) 1/2 55%; alespoň 15 států států (v některých případech 72%) + blokovací menšina alespoň 4 státy III. kritérium - počet 62% 60% 65% obyvatel
5. Tzv. klauzule “passerelle” (“přemosťovací” klauzule) v Ústavě pro Evropu Ústava pro Evropu také obsahuje mechanismy, které umožňují bez výslovné změny/novelizace Ústavy pro Evropu přejít ve vybraných oblastech od hlasování jednomyslného k hlasování KV v Radě. Tuto tzv. ”passerellskou“ (přemosťovací) klauzuli může aktivizovat Evropská rada jednomyslným rozhodnutím – poté by se i u některých rozhodování, kde Ústava pro Evropu předpokládá jednomyslnost, hlasovalo v Radě pouze KV. Kromě obecné passerellské klauzule obsahuje Ústava pro Evropu ještě několik specifických passerellských klauzulí (např. pro některé aspekty sociální politiky nebo harmonizaci rodinného práva), kde rozhodnutí o přechodu od jednomyslného rozhodování k rozhodování klasifikovanou většinou učiní Rada na návrh Evropské komise po konzultaci EP) – vztah mezi mechanismem obecné passerellské klauzule a specifických klauzulí ale není zcela jasný (a vyjasněn by zřejmě mohl být až rozhodovací praxí ESD). Opačný mechanismus, tj. přechod od rozhodování KV k jednomyslnosti na základě rozhodnutí Evropské rady, Ústava pro Evropu neobsahuje. V některých oblastech ale může mít obdobný výsledek využití mechanismu tzv. ”záchranné brzdy” (viz níže). 6. Mechanismus tzv. ”záchranné brzdy” a jeho využití Ústava pro Evropu obsahuje v některých politikách možnost, aby bylo jedním či více státy (které nejsou schopné vytvořit blokovací menšinu) zablokováno rozhodnutí v oblasti, kde by se dle Ústavy pro Evropu měl použít obecný legislativní postup (tj. rozhodnutí KV v Radě), pokud by takové rozhodnutí mělo mimořádně negativní dopad na jeden či více čl. států. Příkladem možného využití tzv. mechanismu ”záchranné brzdy” je harmonizace trestného procesního práva členských zemí – dle Ústavy pro Evropu by v případě, kdyby tato harmonizace ohrozila klíčové (fundamentální) prvky systému trestního některého členského státu, mohl tento stát požádat o postoupení věci k Evropské radě (čl. III-172 odst. 3). Klauzule o ”záchranné brzdě” byla vložena do Ústavy pro Evropu zejména z obavy států anglosaské právní oblasti, ale teoreticky ji může využít každý členský stát. Některé právní aspekty jejího využití nicméně nejsou stále ještě jasné – např. zda se zde bude moci uplatnit přezkumná pravomoc Evropského soudního dvora (zda bude využití čl. 172 odst. 3 zcela v diskreci členského státu, a nebo zda o závažnosti dopadu harmonizačních snah na trestní právo členského státu bude rozhodovat nezávislá soudní instituce, zřejmě ESD). Obdobnou “záchrannou brzdu” může členský stát aktivizovat i u aktivit EU týkajících se systémů sociálního zabezpečení u osob využívajících volný pohyb osob, pokud by opatření EU mohlo ovlivnit základní aspekty sociálního systému příslušného státu. Evropská rada pak po
5
projednání buď vrátí záležitost zpět do Rady, a nebo požádá Evropskou komisi o vypracování nového návrhy právní normy (čl. III-21 odst. 2). Jinou podobu “záchranné brzdy” předpokládá Deklarace ke čl. I-24. Ta předpokládá přijetí rozhodnutí pro roky 2009-2014, které by upravilo jednání Rady pro případ, že přijetí normy kvalifikovanou většinou budou oponovat státy, které sice nejsou schopny vytvořit blokační menšinu, ale disponují alespoň 75% blokační menšiny počtu států nebo počtu obyvatel. V takovém případě by měla Rada i nadále jednat (a vyhnout se tak “silovému” hlasování) s cílem nalézt kompromis vyhovující více státům. V podstatě jde o modifikaci tzv. ioaninského kompromisu z 90. let, ale jeho detaily musí být specifikovány v rozhodnutí Rady, jehož přijetí Deklarace předvídá. 7. Teorie v. praxe využívání rozhodování KV Pro posouzení skutečného významu nastavení pravidel hlasování KV je nicméně třeba vzít do úvahy možné rozdíly mezi textem Ústavy pro Evropu a skutečnou rozhodovací praxí v Radě. Historie evropské integrace ukázala obecnější tendenci k nacházení konsenzu při rozhodování v Radě i situacích, kdy by text tehdy platného primárního práva (zakládajících smluv) umožňoval hlasování KV. Frekvence skutečně ”silových” hlasování tak byla menší, než by se dalo vyvodit z textu Smluv – tato ”silová” hlasování nicméně existovala (podrobně analyzované je např. jednání a hlasování o tzv. ”banánovém nařízení” č. 404/93). 8. Implikace pro Českou republiku Pozice České republiky by se mohla v důsledku změn rozhodovacích procedur změnit zejména ve dvou ohledech: Zaprvé přesunem od jednomyslnosti k rozhodování kvalifikovanou většinou by ČR ztratila možnost vetovat některé legislativní iniciativy EU. Zadruhé se změnou nastavení parametrů KV by se pozměnil vyjednávací či hlasovací potenciál České republiky – tj. její schopnost přispět k přijetí rozhodnutí KV (pozitivní hlasovací potenciál) nebo naopak přispět k zablokování normy (negativní hlasovací potenciál). Skutečný význam číselně vyjádřené “síly” České republiky v novém systému nelze automaticky poměřovat s dosavadní vahou České republiky bez přihlédnutí ke konkrétnímu kontextu. Bude přitom výrazně záviset na předmětné oblasti regulace – tj. nakolik bude postoj ČR důležitý pro dosažení, či naopak pro nedosažení hlasovacích prahů – jinak řečeno, síla České republiky bude záviset na jejím “koaličním” potenciálu v konkrétní otázce. 8.1. Pozitivní hlasovací potenciál Podle Smlouvy z Nice je k přijetí rozhodnutí KV třeba, aby byly kumulativně splněny tři podmínky: a) Vážené hlasování: Česká republika disponuje 12 hlasy, minimální počet hlasů pro přijetí normy je ve Smlouvě z Nice nastaven na 232. Česká republika tedy bude disponovat 5,17% kvalifikované většiny b) Kritérium počtu států: k přijetí normy je v současnosti třeba 13 států, ČR tedy disponuje 1/13 (tj. 7,7%) kvalifikované většiny. V situaci, kdy je k přijetí potřeba 2/3 počtu států EU, pak ČR disponuje 1/17 (5,88%) kvalifikované většiny. c) Kritérium počtu obyvatel: kvalifikovaná většina je 62% obyvatel EU, obyvatelstvo ČR tvoří 2,27% z celkového počtu obyvatel EU, ČR tak disponuje 3,66 % kvalifikované většiny. Je třeba nicméně vzít v úvahu, že po možném rozšíření EU na EU27 či EU28 dojde k dalšímu snížení pozitivního hlasovacího potenciálu ČR. Dle Ústavy pro Evropu je k přijetí rozhodnutí třeba kumulativní splnění dvou kritérií: a) pro hlasuje alespoň 55% členských států, nejméně však 15 států. Česká republika tak disponuje 1/15 kvalifikované většiny, tj. 6,67%. Rozšíření EU na EU27 na pozici
6
ČR v tomto kritériu nic nemění. Pokud je k přijetí vyžadována většina 72% států, ČR v EU25 disponuje 1/18 kvalifikované většiny, tj. 5,56% ; b) pro hlasují státy s více než 65% obyvatel EU. Obyvatelstvo ČR tvoří v současnosti 2,27% celkové populace EU (v budoucnosti po rozšíření to bude méně) – pozitivní hlasovací potenciál ČR tak bude podle konečného návrhu Ústavy pro Evropu 3,49%, což je nepatrně méně než dle Smlouvy z Nice. 8.2. Negativní hlasovací potenciál Negativním hlasovacím potenciálem České republiky je míněna možnost zablokovat rozhodnutí dosahované hlasováním KV. Podle Smlouvy z Nice k zablokování rozhodování KV postačí, pokud není splněno jedno z požadovaných tří kritérií. a) Vážené hlasování: Česká republika disponuje 12 hlasy, blokační menšina bude nastavena na 90 hlasech. Česká republika tedy bude tvořit 13,3 % blokační menšiny. b) Kritérium počtu států: k zablokování je třeba 13 států, ČR tedy disponuje 1/13 (tj. 7,7%) blokační skupiny. V situaci, kdy je k přijetí potřeba 2/3 počtu států, pak blokační menšinu tvoří dle Smlouvy z Nice 9 států, a ČR disponuje 1/9 (11,1%) podílem této menšiny. c) Kritérium počtu obyvatel: blokační menšina je 38% obyvatel EU, obyvatelstvo ČR tvoří 2,27% z celkového počtu obyvatel EU, ČR tak disponuje 5,97 % blokační menšiny. Vzhledem k tomu, že k zablokování rozhodnutí stačí nesplnit jedno ze tří kritérií, je zřejmé, že blokační koaliční potenciál ČR je 13,3 % (tj. dle kritéria, kde je postavení ČR ”nejsilnější”). Dle Ústavy pro Evropu může být zablokováno rozhodnutí dosahované KV pokud: a) proti hlasuje více než 45% členských států (tj. v současnosti alespoň 12 států), a nebo je proti alespoň 11 států (tj. nedosáhne se většiny alespoň 15 členských zemí). Česká republika tak disponuje 1/11 blokační menšiny, tj. 9,1%. Pokud by došlo k rozšíření počtu členů EU na EU27 či EU28, tento blokační potenciál ČR se sníží. V případech, kdy je k rozhodnutí třeba 72% členských států, k zablokování v EU25 by stačilo 8 států – ČR by tak disponovala 12,5% blokační menšiny; b) proti hlasují státy reprezentující více než 35% obyvatel EU. Obyvatelstvo ČR tvoří v současnosti 2,27% celkové populace EU (v budoucnosti po rozšíření to bude méně) – blokační potenciál ČR dle konečného návrhu Ústavy pro Evropu by tak tvořil 6,49%, což je více než dle Smlouvy z Nice (ale bude menší v budoucnosti v rozšířené EU). Stejně jako v Smlouvě z Nice, k zablokování rozhodnutí stačí nesplnit jedno ze tří kritérií, je zřejmé, že blokační koaliční potenciál ČR by dle Ústavy pro Evropu byl 9,1%. Tabulka: Negativní hlasovací potenciál ČR Smlouva z Nice
Ústava pro Evropu – konečný text -
I. kritérium – “vážené 13,3% hlasování” II. kritérium – počet států 7,7% (někdy 11,1%) 9,1% (někdy 12,5%) III. kritérium – počet obyvatel 5,97% 6,94% Nejsilnější pozice ČR
13,3%
9,1% (někdy 12,5%)
Dalším posílením negativního hlasovacího potenciálu České republiky by byla situace, když by se ČR stala jedním z minimálního počtu čtyř států, které tvoří blokační menšinu – jinak řečeno, když by se stala ČR čtvrtým státem hlasujícím společně s blokem tří velkých/největších států EU.
7
Další ze situací, kdy by byl blokační potenciál České republiky výrazně vyšší, než v bodech a) či b), by byla situace, kdy se ČR rozhodne použít mechanismus “záchranné brzdy”. 8.3. Flexibilita textu V procesu ratifikace Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu je třeba upozornit rovněž na skutečnost, že v rámci ratifikační procedury (bez ohledu na způsob ratifikace) nelze nastavení KV modifikovat. Dle mezinárodního práva i práva ES/EU bude proces vyjednávání uzavřen podpisem Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu na konci října 2004, a ratifikace bude moci dohodnutý dokument pouze bez výhrad přijmout či odmítnout. Zejména zde nepřichází do úvahy instituce mezinárodního práva tzv. výhrady ke smlouvě (a to z politických i právních důvodů), ale otevřená je možnost jednostranné deklarace připojené k Ústavě pro Evropu. Dalším zájmem České republiky by mělo být jednání o podobě rozhodnutí Rady, jež je předvídáno v Deklaraci ke čl. I-24 a v této studii je popsáno v bodu 6.
8
