NÁRODNÍ MECHANISMUS A NEJLEPŠÍ PRAXE V PĚTI ČLENSKÝCH STÁTECH EU
Zlepšení veřejného institucionálního mechanismu pro aplikaci, prosazení a kontrolu rovného zacházení s muži a ženami TWINNING PROJEKT Č. CZ 2201/IB/SO-01 PŘEDVSTUPNÍ PORADCE: CECILIA ASKLÖF
KRÁTKODOBÍ EXPERTI: MONICA SILVELL IRÉNE FALLENIUS DUBEN 2003
1
Twinning partnerství mezi Švédskou radou pro trh práce a Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV) České republiky Plnit podmínky členství v Evropské unii je náročný úkol, který vyžaduje přizpůsobení ve všech sektorech společnosti. Jak se uvádí v Amsterodamské smlouvě, zejména v jejích článcích 2, 3, 13 a 141, k předním cílům EU patří rovnost pohlaví. Twinning partnerství mezi Českou republikou a Švédskem vyústilo v projekt s názvem „Zlepšení státního institucionálního mechanismu pro aplikaci, vynucení a monitorování rovného zacházení s muži a ženami“. Cílem tohoto Twinning projektu je umožnit České republice provádět EU acquis týkající se politiky rovného zacházení s muži a ženami a splnit Národní strategii pro rovné zacházení s muži a ženami. Tato zpráva byla vypracována jako součást projektu. Předkládá nejlepší praxi z pěti členských států EU. Jsou to Rakousko, Francie, Německo, Irsko a Švédsko. Shromážděním informací o národních mechanismech a nejlepší praxi v těchto zemích bychom chtěly ilustrovat užitečné příklady toho, jak je možné se postarat o rovné příležitosti. Poslední kapitola zprávy obsahuje doporučení pro Českou republiku. Doufáme, že bude účinným nástrojem pro vypracování národní strategie pro rovnost pohlaví. Rády bychom poděkovaly lidem, od kterých se nám dostalo velké pomoci při vypracování této zprávy. Jsou to: paní Sylvia Kölbl z Rakouska, Ulrike Fremerey z Německa, Brigite Grésy z Francie a Emer Doyle a pan Dermot Kilgallon z Irska. Chtěly bychom také poděkovat za spolupráci vedoucí odboru pro rovnost žen a mužů na MPSV, paní Dagmar Zelenkové. Dále bychom chtěly poděkovat paní Cecilii Asklöf, předvstupní poradkyni, která po dobu projektu pracuje na MPSV. Dala zmocnění k vypracování této zprávy, poskytla rady a doporučení k jejímu obsahu a usnadnila kontakty v rámci ministerstva. Praha, březen 2003
Monica Silvel
Iréne Fallenius
Ministerstvo průmyslu, zaměstnanosti a spojů, Švédsko
Národní rada pro trh práce divize pro rovnost pohlaví, Švédsko
2
OBSAH 1. CÍLE PRO ROVNOST POHLAVÍ 2. PRAVIDLA A REGULACE Zákon o rovnosti pohlaví 3. MECHANISMUS PRO ROVNOST POHLAVÍ Národní úroveň Regionální úroveň Místní úroveň Nevládní organizace Sociální partneři 4. MAINSTREAMING V OTÁZKÁCH POHLAVÍ Národní program Podpůrné struktury Výcvikové programy Sestavování rozpočtů z hlediska pohlaví 5. MUŽI A ROVNOST POHLAVÍ 6. DOSÁHNOUT SOULAD MEZI RODINOU A PRACÍ Rodičovské dávky Péče o dítě Dosáhnout soulad mezi rodinou a prací 7. VLIV A MOC 8. NÁSILÍ MUŽŮ VŮČI ŽENÁM Systémy trestního práva Preventivní činnost Spolehlivé statistiky 9. PROSTITUCE 10. DOPORUČENÍ Příloha 1 Stručný přehled zemí Příloha 2 Průměrné výdělky
3
1. CÍLE PRO ROVNOST POHLAVÍ Ústavní zákon Evropského společenství stanoví, že rovnost mezi ženami a muži je jedním z cílů Evropského společenství. Rakousko „Prohlašujeme svou podporu pro životní styl v duchu partnerství, v němž se za hlavní předpoklad považuje plná realizace rovných práv a rovné postavení žen a mužů. Rovnost příležitostí je zapotřebí prosazovat na všech úrovních spolužití, v manželském a rodinném životě, v profesionálním a pracovním životě a ve vládě a politice. Politiky zaměřené na ženy představují pro nás široce založený politický mandát, a proto za ně odpovídají všechna spolková ministerstva.“ Francie Byl stanoveny různé postupné cíle, zejména v oblasti rovnosti v zaměstnání, například snižovat podíl dlouhodobě nezaměstnaných žen o 1% ročně, což již má dobré výsledky a 55% těchto žen je zařazeno do aktivních programů zaměstnanosti. Německo Podle článku 3, odstavec 2 ústavy Spolkové republiky Německo je stát povinen prosazovat reálné vynucení rovných práv žen a mužů a musí usilovat o odstranění existujících nerovností. Kromě toho, jakožto členský stát Evropské unie, je Spolková republika Německo vázána Smlouvou o Evropských společenstvích k tomu, aby přikládala velkou důležitost rovným právům žen a mužů. Hlavní cíle jsou rovné příležitosti na trhu práce, soulad mezi rodinou a prací a odstranění násilí vůči ženám ve všech jeho formách. Tyto cíle budou nebo již jsou předmětem akčních programů, projektů, v nichž jsou zčásti uvedeny termínované úkoly. Rovné odměňování Spolková republika Německo bude aktivně usilovat o to, aby zásada „rovného odměňování žen a mužů“ byla provedena nejen v případech identické práce, ale také ekvivalentní práce (článek 141 ECT). Vzhledem k tomu, že spolková vláda nemá žádnou přímou legislativní pravomoc v otázkách odměňování, dala poprvé v historii podnět k vypracování a publikaci zprávy o rovnosti odměňování a ekonomické situaci žen a po dobu volebního období bude v této práci pokračovat. Ženy jako podnikatelky Německá Ausgleichsbank, která plní celostátně funkci podpory podnikání, má počínaje květnem 1999 nový program poskytování půjček, který je zvlášť vhodný pro ženy: plně financovány mohou být projekty až do 50.000 euro. Maximální doba splatnosti je deset let a po první dva roky mohou být splátky pozastaveny. Součástí projektu je společná nabídka Deutsche Ausgleichsbank a Evropské investiční banky převzít od banky, která nakonec půjčku poskytuje, 80% rizika. V důsledku toho je tento úvěrový program hlavně zaměřen na podporu malých vznikajících firem. Na tento program poskytuje Deutsche Ausgleichsbank 400 milionů DM ročně, což značně zvýšilo vyhlídky žen na získání půjčky na podnikání. 37% podíl žen v tomto programu (36,3% ve starých spolkových zemích a 41,1% v nových) je značně vyšší než je přibližně 22% jejich podíl v dalších
4
podpůrných programech a než je 27,4% podíl žen na celkovém počtu samostatně výdělečně činných. V několika příštích letech bude asi 300.000 prosperujících středních podniků hledat pokračovatele podnikání. V této souvislosti bude ohroženo čtyři miliony pracovních míst. Každá čtvrtá firma bude muset skončit svou činnost, protože neučinila přípravy na nástupnictví. Deutscher Industrie- und Handelstag (DIHT), Deutsche Ausgleichsbank a Zentralverband des Deutschen Handwerks (ZDH)1 zahájily novou iniciativu s cílem zachovat podnikatelské know how a dát příležitost ženám a mužům hodlajícím založit podnik. Spolkové ministerstvo pro záležitosti rodiny, starých občanů, žen a mládeže (BMFSFJ) se podílí na iniciativě Změna/Šance, aby ženám vysvětlilo a zpřístupnilo roli nástupnictví, což je atraktivní alternativa v porovnání se založením zcela nového podniku. Ženy se podílejí na informační společnosti Tento program konsistentně prosazuje rovnou účast žen a mužů v utváření informační společnosti prostřednictví mainstreamingu v otázkách pohlaví. Výslovným účelem aktivit programu je dosáhnout těchto cílů: ! Rovná účast žen a mužů v Internetu do roku 2005. ! Zvýšení podílu žen na odborném výcviku v IT do roku 2005 o 40%. ! Zvýšení podílu žen v účasti na univerzitním studiu se zaměřením na počítače do roku 2005 o 40%. Nové důležité oblasti pro prosazování a projekty sledují cíl dosáhnout rovnou účast žen a mužů při utváření a aplikaci technologií budoucnosti. Aby se posílil vliv žen na utváření informační společnosti, podporuje spolková vláda (BMBF a BMFSFJ) sdružení „Ženy dávají nový impuls technologiím“ při založení a dobudování „Centra dokonalosti“ pod názvem „ Ženy v informační společnosti a informačních technologiích“. Centrum bylo otevřeno 1. dubna 2000 a věnuje se řadě úkolů v oblasti informací, poradenství a organizování spolupracujících sítí. Centrum dokonalosti si klade za cíl zvýšit využití potenciálu žen při utváření informační společnosti a informačních technologií a při realizaci rovných příležitostí pro ženy při utváření a účasti na informační společnosti. Centrum dokonalosti je tak například odpovědné za koordinaci kampaně „Ženy na web stránkách“ a četných dalších projektů v sektoru IT. Centrum kromě toho podporuje zřizování sítí žen-expertů pro různé klíčové otázky světa IT. Centrum dokonalosti také poskytuje informace o existujících projektech v sektoru IT a radí vysokým školám při zavádění nových studijních programů. Centrum je také důležitým partnerem pro pracovní skupinu D21. (www.kompetenz.de) Na generační změnu v zařízeních vysokých škol je třeba pohlížet jako na historickou příležitost pro zvýšení počtu žen mezi vyučujícími. Dnes je jich méně než 10% a do roku 2005 má dojít k zvýšení na 20%. K dosažení tohoto cíle působí několik opatření.
1
Svaz německého průmyslu a obchodu, Německá vyrovnávací banka a Ústřední svaz německých řemesel.
5
Vzhledem k neodpovídající účasti žen, zejména na řídící úrovni, ve vědeckých a výzkumných institucích byla přijata opatření na podporu rovných příležitostí žen ve výzkumu a ve vyučování a společným úsilím vlády a spolkových zemí byl v návaznosti na Třetí zvláštní univerzitní program (HSP III) zahájen projekt nazvaný „Rovné příležitosti žen ve výzkumu a vyučování“. Projekt začal v roce 2001 po skončení HSP III. Na provedení programu je k dispozici celkem 60 milionů DM ročně, což je o 50% více, než podpora předchozích projektů Zvláštního universitního programu. Irsko Cíle rovnosti pohlaví v Irsku jsou úzce navázány na Akční platformu přijatou v Pekingu a na úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW). Irsko nedávno předložilo zprávu Spojeným národům týkající se národního plánu pro ženy 2002 pojednávající o provádění Pekingské akční platformy a zanedlouho předloží kombinovanou čtvrtou a pátou zprávu Irska pro CEDAW. Celkové vládní cíle pro její volební období jsou uvedeny ve vládním programu. Ve vztahu k ženám se vláda v programu zavázala napravit nerovnováhu v zastoupení žen v řídících funkcích a konkrétně zajistit, aby minimálně 40% nominací na místa v řídících orgánech státních podniků byly z každého pohlaví. Podrobné vládní plány rovnosti jsou podrobně uvedeny v strategickém prohlášení ministerstva spravedlnosti, rovnosti a legislativní reformy. Cílem ministerstva na nejvyšší úrovni je prosazovat rozvoj rovnější společnosti. Konkrétní cíle pro rovnost pohlaví zahrnují zvýšení stávající statutární základny pro rovnost, rozvíjení a sledování rovných příležitostí a rovný přístup k politice, a podpora sladění práce a odpovědnosti k rodině. Vláda se také v nové dohodě o sociálním partnerství nazvané „Trvalý pokrok“ zavázala k vypracování pětileté Národní strategie pro ženy a bere při tom v úvahu výsledky konzultativního procesu pro přípravu zprávy pro Spojené národy o provádění Národního plánu pro ženy (viz výše). Švédsko Celkovým plánem vlády v oblasti rovnosti pohlaví je „Společnost, v níž ženy a muži mají stejné příležitosti, práva a odpovědnosti ve všech oblastech života“ se zvláštním zřetelem na: ! rovné rozdělení moci a vlivu mezi ženy a muže, ! stejné příležitosti pro ženy a muže k dosažení finanční nezávislosti, ! rovné podmínky pro ženy a muže pokud jde o provozování vlastního podniku, práci, podmínky zaměstnání a příležitosti pro rozvoj kariéry, ! rovný přístup pro dívky a chlapce, ženy a muže k vzdělání a k rozvoji osobních ambicí, zájmů a talentu, ! sdílenou odpovědnost za domácí práci a výchovu dětí, ! vymýcení násilí založeného na vztahu žen a mužů. Švédský národní akční plán k provedení Pekingské akční platformy přijal parlament v roce 1997. Otázky kryté Platformou odpovídají otázkám, které jsou základem švédské národní politiky rovnosti pohlaví. Otázky uvedené v Platformě budou tedy pro Švédsko relevantní po dlouhou dobu. 6
2. PRAVIDLA A REGULACE Rovnost příležitostí pro ženy a muže je potvrzena v článcích 2 a 3 Smlouvy o Evropském společenství a ve směrnici o rovnosti zacházení č. 76/207/EEC a směrnici č. 2002/73/EC. Rakousko Rovnost příležitostí je zakotvena v: článku 7 spolkového ústavního zákona z roku 1929 (BGBl.č.1/1930) (1) Všichni občané spolku jsou si před zákonem rovni. Jsou vyloučeny výsady založené na rodu, pohlaví, majetku, třídě nebo náboženství. Nikdo nesmí být diskriminován pro tělesné postižení. Republika (spolek, spolkové země a obce) se zavazuje zajistit k rovnému zacházení se zdravotně postiženými a zdravými lidmi ve všech oblastech každodenního života. (2) Spolek, spolkové země a obce se hlásí ke skutečné rovnosti mužů a žen. Opatření sloužící k faktické rovnosti žen a mužů, zejména k odstraňování reálně existujících nepřijatelných nerovností, jsou přípustná. (3) Oficiální jmenování se bude provádět takovým způsobem, aby bylo zřejmé pohlaví držitele funkce. Totéž platí pro tituly, akademické hodnosti a popisy povolání. (4) Veřejní zaměstnanci včetně příslušníků spolkové armády mají záruku výkonu svých politických práv bez jakýchkoli omezení. Článek 2 základního zákona z roku 1867 (BDBl. č. 142/1867) Všichni státní příslušníci jsou si rovni před zákonem. Je třeba se rovněž zmínit o článku 14 Evropské úmluvy o lidských právech (BGBl č. 210/1958), která má v Rakousku působnost ústavního zákona. Zákon o rovnosti pohlaví 1) Zákon z roku 1979 o rovnosti zacházení pro muže a ženy (BGBl. č. 108/1979 Gleichbehandlugsgesetz 1979). Tento zákon zakazuje veškerou přímou i nepřímou diskriminaci jednotlivce na základě pohlaví v soukromém sektoru pokud jde o: vznik pracovního poměru; stanovení mzdy; poskytnutí podnikových dávek na základě volného uvážení; programy odborného a dalšího výcviku; pracovní postup; všechny další podmínky zaměstnání; a skončení pracovního poměru. Zákon považuje za diskriminaci všechny formy škodlivého rozlišování, které nejsou ospravedlněny objektivními důvody. Zákon rovněž zakazuje sexuální obtěžování. K trestům předepsaným za porušení tohoto protidiskriminačního zákona patří: v oblasti přijímání do zaměstnání náhrada uchazeči ve výši dvouměsíčního platu; v oblasti pracovního postupu, po čtyři měsíce náhrada ve výši rozdílu mezi platem, který by zaměstnanec pobíral při povýšení a jeho současným platem; a v oblasti pokračujícího vyplácení mzdy (například během nemoci), náhrady vzniklého rozdílu. Pokud jde o důkazní břemeno v případech podle tohoto zákona, existenci údajné diskriminace musí prokázat příslušný zaměstnanec nebo uchazeč o zaměstnání. 2) Zákon z roku 1993 o rovnosti zacházení pro muže a ženy ve veřejném sektoru (BGBl. č.100/1993) - Bundes-Gleichbehandlugsgesetz 7
Tento zákon zakazuje sexuální obtěžování a veškerou přímou i nepřímou diskriminaci vůči jednotlivcům na základě pohlaví ve veřejném sektoru, pokud jde o: vznik pracovního poměru; stanovení mzdy; poskytnutí podnikových dávek na základě volného uvážení; programy odborného a dalšího výcviku; pracovní postup; všechny další podmínky zaměstnání; a skončení pracovního poměru. Zákon také stanoví obecný požadavek pozitivní akce vůči ženám, který se promítá do podrobných ustanovení týkajících se přednostního přijímání žen (což je vyjádřeno pravidly o kvótách) a přednostního zacházení s ženami pro případ služebního postupu, odborného a dalšího výcviku. Vládní nařízení a vyhlášky Existuje pravidlo o kvótách ve veřejném sektoru stanovené článkem 40 zákona o rovnosti zacházení pro muže a ženy ve veřejném sektoru z roku 1993. Aby se urychlilo dosažení rovnosti mužů a žen v praxi, jednotlivá spolková ministerstva vypracovala na základě spolkového zákona o rovnosti zacházení formou vyhlášek plány pro služební postup a povyšování žen. V těchto plánech se uvádí, že ženám bude poskytnuto přednostní zacházení pokud jde o účast v programech odborného výcviku a přeškolování, na základě kterých získají kvalifikaci pro jmenování do vyšších funkcí. V oblastech, kde jsou ženy nedostatečně zastoupeny, ženám se má poskytnou přednost při přijímání a povyšování, za předpokladu, že nejsou méně kvalifikované než nejlépe kvalifikovaní uchazeči - muži. Ženy jsou definovány jako nedostatečně zastoupené, když jejich podíl na permanentních pracovnících příslušné skupiny nebo v příslušných funkcích v oblasti kompetence relevantního veřejného orgánu je nižší než 40%. Francie Ústava obsahuje odkazy na rovnost mezi ženami a muži na dvou místech. Článek 4 preambule ústavy z roku 1946 mající ústavní sílu stanoví, že „zákon zaručuje ženám ve všech oblastech rovná práva jako mají muži.“ Článek 3 ústavy z roku 1958 uznává zásadu parity v oblasti rozhodování a stanoví, že „zákon upřednostňuje rovný přístup žen a mužů k volebnímu mandátu a k volitelným funkcím. Zákon o rovnosti pohlaví Ve Francii neexistuje samostatný zákon o rovnosti žen a mužů, ale reakce na tento problém je integrována do všech národních právních předpisů, které se týkají zásady mainstreamingu. Kromě toho mohou být ve všech oblastech přijaty konkrétní právní předpisy, pokud se to jeví nutné (například zákony o profesní rovnosti přijaté v letech 1983 a 2001). Francie nepoužívá kvóty jako takové, ale jejím cílem je dosáhnout rovnosti, jak je zřejmé z reformy, která usiluje o dosažení parity v oblasti politického rozhodování. Německo Výzva k skutečné rovnosti pro ženy a muže je obsažena v ústavě, v článku 3.2, druhá věta základního zákona (Grundgesetz) a je příslušně prováděna v praxi.
8
Spolkový zákon o rovných příležitostech pro ženy a muže v spolkové správě a spolkových soudech (Gleichstellungsgesetz für die Bundesverwaltung und die Gerichte des Bundes), který vstoupil v platnost 5. prosince 2001, klade větší důraz na rovnost mezi pracovníky spolkové státní služby. Nahrazuje spolkový zákon o podpoře žen (Frauenförderungsgesetz des Bundes), který byl v platnosti od roku 1994, který však nepřinesl očekávaný účinek, protože nebyl dostatečně závazný. To odpovídá ústavnímu příkazu obsaženému v základním zákoně (článek 3.2, druhá věta základního zákona), požadavkům Smlouvy o Evropském společenství (článek 2, článek 3.2 a článek 141.4 EC smlouvy) a mezinárodním závazkům (článek 11 CEDAW). Tímto zákonem se stát jakožto zaměstnavatel zavazuje vykonávat modelovou roli při provádění a prosazování rovnosti. Nutná zlepšení a přesnější definice obsažené v tomto novém spolkovém zákoně o rovných příležitostech, stanoví mimo jiné toto: Oblast provádění zákona pokrývá spolkovou správu, která je organizována na základě veřejného práva, spolkové soudy a organizace spolkové správy vzniklé na základě soukromého práva (příspěvkové organizace). Na základě tohoto zákona institucionální příjemci spolkových rozpočtových přídělů budou v budoucnosti smluvně zavázáni provádět jeho hlavní cíle. V případě privatizace by smluvní závazky měly usilovat o zajištění, že regulace týkající se rovnosti zůstane nadále v platnosti. Ženy se stejnými schopnostmi, stejnou kvalifikací a profesionálním výkonem dostanou přednost při obsazování vedoucích funkcí v případech, kdy jsou na příslušném úseku nedostatečně zastoupeny a s přihlédnutím k okolnostem individuálních případů. Totéž platí pro odborný výcvik, jmenování, přijímání do zaměstnání a služební postup (tzv. individuálně pojatá kvóta). Zakázána je také nepřímá diskriminace všeho druhu při pohovorech a postupech pro přijímání zaměstnanců. To znamená, že při komparativním hodnocení se například nesmí přihlížet k přerušení zaměstnání z důvodu rodinných povinností, časovým nárokům způsobeným péčí o dítě a k menšímu počtu služebních let nebo dob zaměstnání. Všechna zásadní ustanovení o rovnosti se také vztahují na alokaci míst odborného výcviku ve spolkové státní službě. Zlepšená ustanovení o sladění rodinného života a práce zahrnují, mimo jiné, právo na zaměstnání na částečný úvazek nebo dovolenou. V rámci úředních možností mají být nabízeny možnosti práce na dálku nebo režimy zvláštní pracovní doby. Nároky kladené na pracovníky na částečný úvazek mají být sníženy v závislosti na jejich pracovní době. Plány rovnosti se rozšiřují formou účinných nástrojů moderního personálního plánování a personálního rozvoje. Například plány rovnosti musí mj. obsahovat ustanovení, že při snižování počtu pracovních míst musí podíl žen zůstat alespoň stejný jako dříve. Práva a povinnosti spolkových komisařů pro rovnost byla posílena a dostala konkrétní podobu. Mají mj. účinnější právo vznášet námitky a další právo obracet se na soud. Jejich pověření bylo rozšířeno. Nástrojem politiky rovnosti je mainstreaming v otázkách pohlaví. Znamená to, že k specifickým zájmům obou pohlaví se povinně přihlíží ve všech oblastech politiky, což je zakotveno ve spolkové státní službě jako trvalý vůdčí princip. 9
Všechna legislativní ustanovení spolku, včetně úřední korespondence, musí být napříště psána jazykem, který je neutrální vůči pohlaví a platné právní předpisy se z lingvistického hlediska přezkoumávají, aby nedocházelo k označení osob v mužském rodě. Některé zúčastněné politické strany aplikují kvóty. Z tohoto důvodu se také zvyšují počty žen v parlamentu. Irsko Článek 40.1 ústavy stanoví, že „Všichni občané, jakožto lidské bytosti, jsou si před zákonem rovni. To by se nemělo vykládat tak, že stát ve svých právních předpisech nebude náležitě přihlížet k rozdílům k tělesným nebo duševním schopnostem a k sociální funkci.“ Záruka poskytnutá článkem 40.1 byla interpretována precedenčními rozhodnutími soudů takto: “Toto ustanovení není garancií absolutní rovnosti všech občanů za všech okolností, ale představuje záruku proti jakýmkoli nerovnostem založeným na předpokladu, nebo dokonce přesvědčení, že s některým jednotlivcem nebo některými jednotlivci nebo skupinami jednotlivců se má zacházet jako podřazenými nebo nadřazenými jiným jednotlivcům v komunitě, z důvodů jejich lidských vlastností či znaků nebo jejich etnického nebo rasového, nebo sociálního původu, či náboženského přesvědčení.“. (Obchodní řetězec Quinn v. generální prokurátor, /1992/) Není žádný konkrétní zákon o rovnosti pohlaví Zákon o rovnosti v zaměstnání z roku 1998 staví mimo zákon diskriminaci v zaměstnání z devíti důvodů, včetně pohlaví. Zákon je komplexní a zabývá se všemi oblastmi, které jsou pro zaměstnání relevantní, včetně přístupu k zaměstnání a podmínek zaměstnání, odměňování, pracovního postupu a výcviku k povolání. Zákon se v současné době přezkoumává s cílem zjistit, zda je nutné jej novelizovat, aby se vyhovělo požadavkům směrnice 2002/73/EC (směrnice o rovnosti zacházení v otázkách pohlaví). Záměr je provést tuto směrnici v průběhu roku 2003 spolu se směrnicí 2000/43/EC (týkající se rasy) a směrnicí 2000/78/EC (rámcová směrnice o zaměstnání). Zákon o rovném postavení z roku 2000 zakazuje diskriminaci vztahující se na poskytování zboží a služeb, ubytování, transakce s nemovitostmi a vzdělávání a obsahuje stejných devět diskriminačních důvodů jako zákon o rovnosti v zaměstnání z roku 1998. Jsou zavedeny formální postupy pro předkládání návrhů na usnesení vlády. K těmto postupům patří požadavek, že u všech návrhů, kde se vyžaduje rozhodnutí vlády, musí být jasně uveden účinek návrhu na ženy. Irsko neuplatňuje kvóty. Avšak paragraf 24 zákona o rovnosti v zaměstnání z roku 1998 dovoluje zaměstnavateli realizovat pozitivní akční opatření k prosazení rovnosti příležitostí, zejména přijmout taková opatření, jimiž se odstraňují existující nerovnosti mající nepříznivý vliv na přístup žen k zaměstnání, výcviku k povolání, pracovními postupu a týkající se pracovních podmínek. Vláda ohlásila závazek zajistit, aby nejméně 40% jmenování do řídících orgánů státních podniků bylo z každého pohlaví. Přezkoumává se rovnováha v těchto orgánech, aby se dosáhlo tohoto cíle. Celkový podíl žen v státních řídících orgánech se zvýšil z 15% v roce
10
1992 na 29% v červnu 2002. Jmenování ze strany vlády a ministerstev se ve stejném období zvýšila ze 17% na 35%. Švédsko Ve Švédsku je princip rovných příležitostí pro ženy a muže uveden v ústavě. Zákon o rovnosti pohlaví Zákon o rovnosti příležitostí (SFS 1991:433) včetně jeho novelizace (SFS 2000:773) je v platnosti od roku 1992. Nahradil právní předpisy z roku 1980. Účelem tohoto zákona je podpořit rovná práva žen a mužů v otázkách týkajících se práce, podmínek zaměstnání a dalších pracovních podmínek a příležitostí pro rozvoj v práci (rovnost v pracovním životě). Cílem zákona je především zlepšit podmínky žen v pracovním životě. Zákon má dvě hlavní části: pravidla zakazující zaměstnavateli diskriminaci osob z důvodu pohlaví a pravidla požadující, aby zaměstnavatel přijal aktivní kroky na podporu rovnosti na pracovišti. Zákon předpokládá, že zaměstnavatelé usnadní ženám a mužům spojit rodičovství a práci. Podobně mají zaměstnavatelé působit proti rozdílům v odměňování a v jiných podmínkách mezi ženami a muži, kteří vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Je také zapotřebí učinit kroky k zajištění, že žádný zaměstnanec se nestane objektem sexuálního obtěžování. Zaměstnavatelé s deseti a více zaměstnanci musí předkládat roční plány na podporu rovnosti na pracovišti, včetně přehledů o rozdílech ve výdělcích zaměstnaných mužů a žen a musí informovat o přijatých opatřeních. Přísnější verze zákona o rovných příležitostech vstoupila v platnost 1. ledna 2001. Nová ustanovení zákona o mzdové diskriminaci ukládají zaměstnavatelům, aby společně s odbory dohlíželi, analyzovali a přijímali vhodná opatření k vyřešení všech diskriminačních rozdílů v odměňování. Tato nová opatření by měla být účinným nástrojem pro sociální partnery k potírání diskriminace v odměňování. V této souvislosti Národní úřad pro zprostředkování, zřízený v roce 2000, dostal instrukci vypracovat specifické statistiky výdělků a analyzovat vývoj rozdílů v odměňování žen a mužů. Vládní nařízení a vyhlášky ! Všechny úřední statistiky mají být členěny podle pohlaví. Mít přístup k základním údajům o situaci žen a mužů je jedna z podmínek úspěšného mainstreamingu v otázkách pohlaví. K tomuto účelu parlament nyní přijal zákon, který požaduje, aby všechny úřední statistiky týkající se jednotlivců byly členěny podle pohlaví, pokud neexistuje zvláštní důvod, aby tomu tak nebylo. ! Instrukce pracovním skupinám k přípravě vyhlášek - všechny oficiální pracovní skupiny musí své návrhy analyzovat z perspektivy účinků na obě pohlaví. Tyto analýzy jsou povinné, aby na jejich základě vláda mohla posoudit účinky návrhů reforem a jiných novelizací na život žen a mužů.
11
3. MECHANISMUS PRO ROVNOST POHLAVÍ Zkušenosti ukázaly, že organizace a mechanismus pro rovnost žen a mužů mají zásadní význam pro splnění vládních cílů. Nejlepších výsledků se dosáhne, existují-li mechanismy na celostátní úrovni i na regionálních a místních úrovních. Rakousko Celostátní úroveň Odbor pro rovné zacházení situovaný na ministerstvu sociálního zabezpečení a generace (?), Odbor III/3 - Gleichbehandlung, nábřeží Františka-Josefa 51, 1010, Vídeň. V odboru pro rovné zacházení pracuje 5 lidí. Na celostátní úrovni existuje také ombudsman pro rovnost příležitostí (Anwältin für Gleichbehandlugsfragen) s čtyřmi zaměstnanci. Regionální úroveň V rakouských spolkových zemích jsou čtyři regionální úřadovny s celkem 11 zaměstnanci, které přímo podléhají ombudsmanovi na celostátní úrovni. Místní úroveň Informace o současné situaci není možné poskytnout. Nevládní organizace Institucionální spolupráce mezi nevládními organizacemi a ministerstvem v současné době neexistuje. Ministerstvo sociálního zabezpečení a generací má zvláštní rozpočet určený výhradně na projekty týkající se žen, tj. na poradenská střediska, přístřeší pro ženy, linky pro tísňové volání. Tyto aktivity jsou zčásti financované zemskými vládami a místní samosprávou. Sociální partneři Organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců jsou členy Komise pro rovné zacházení (pro veřejný a také soukromý sektor). Organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců jsou také odpovědné za soulad se zákony o rovnosti zacházení a za soudní stíhání diskriminace. Odborová konfederace usiluje o posílení rovnosti pohlaví v podnicích, je však nutná spolupráce s partnery, aby se na tomto úseku dosáhlo zlepšení. Pro pracovníky v oblasti sociálního zabezpečení dosáhla odborová konfederace začlenění „rovnosti příležitostí“ do kolektivní smlouvy. Dalším úkolem odborové konfederace je sledovat, zda podniky plní právní předpisy o rovném zacházení. Pokud neplní, odborová konfederace může požádat komisi pro rovnost zacházení o ověření situace. Sociální partneři se také při kolektivním vyjednávání zvlášť zabývají otázkou rozdílů v odměňování žen a mužů a snaží se zúžit existující mezeru. Francie Celostátní úroveň
12
S účinností od 17. června 2002 byla paní Nicolle Ameline jmenována státní tajemnicí pro rovnováhu a profesionální rovnost na ministerstvu sociálních věcí, práce a solidarity, kde je ministrem pan François Fillon. Kromě toho je k ministerstvu přičleněn administrativní orgán, úřad pro práva žen a rovnost, který má své ústředí a síť místních poboček. Ústředí zajišťuje provádění vládní politiky rovnosti mezi ženami a muži, podporu a koordinaci sítě regionálních delegátů a oficiálních zástupců departmentů pro rovná práva žen, podporu aktivit různých sdružení formou pomoci projektům spadajícím do rámce vládní politiky za práva žen. Ústředí rovněž organizuje meziministerskou komisi pro práva žen, která vypracovává souhrnný přehled o prováděných akcích a vybízí ke spolupráci mezi ministerstvy v otázkách rovnosti příležitostí žen a mužů. Regionální úroveň Pokud má rovnost příležitostí ovlivnit každodenní život obyčejných lidí, všechny akce místních orgánů musí být vykonávány s perspektivou účinku na obě pohlaví. Místní úroveň Místní síť se sestává z regionálních delegátů a oficiální zástupců departmentů pro rovná práva žen a pro rovnost. Tito delegáti a zástupci podléhají prefektovi regionu, resp. departmentu a jejich úkolem je aplikovat vládní opatření přijatá ve prospěch žen a definovaná na celostátní úrovni. Regionální delegáti a oficiální zástupci departmentů tedy: ! jsou součástí veřejných služeb zaměstnanosti a jsou zastoupeni v komisích pro otázky práce a odborného výcviku na úrovni regionů a departmentů; ! na úrovni regionů a departmentů jsou v kontaktu s relevantními institucemi a sdruženími pokud jde o všechny otázky týkající se rovnosti mezi ženami a muži; ! sestavují komise v departmentech zabývající se potíráním násilí vůči ženám. Nevládní organizace Nevládní organizace prokázaly svou důležitost v práci za zlepšení situace žen. Úřad pro práva žen má povinnost podporovat činnost těchto organizací. Poskytuje finanční podporu pro projekty v rámci vládní politiky na podporu rovnosti žen. Nevládní organizace také spolupracují na monitorování, které provádějí státní orgány, a to v kontextu společných poradních orgánů, jako je například Vyšší rada pro otázky informací o pohlaví, regulaci porodnosti a vzdělávání v rodinných otázkách (CSIS). Německo Celostátní úroveň Divize rovnosti je součástí ministerstva pro rodin Spolkového ministerstva pro záležitosti rodiny, starých občanů, žen a mládeže. V této divizi pracuje téměř 50 lidí. Regionální úroveň Vývoj v orgánech spolkových zemí je podobný jako na úrovni spolku. Všechny vlády spolkových zemí mají instituce pro rovné příležitosti, ty jsou však do státní správy integrovány různým způsobem. V 13 spolkových zemí vznikla v posledních 13
letech ministerstva pro záležitosti žen. Jsou to: Bavorsko, Berlín, Brandenbursko, Brémy, Hamburg, Hesensko, Dolní Sasko, Severní Porýní-Vestfálsko, Porýní-Falcko, Sársko, Sasko, Sasko-Anhaltsko a Šlesvicko-Holštýnsko. Bádensko-Virtembersko má státního tajemníka pro záležitosti žen na ministerstvu sociálních věcí a MeklenburskoPomořansko má komisaře pro ženy a rovnost při zemské vládě. Úkoly a pravomoci agencií spolkových zemí zabývajících se otázkami rovnosti jsou následující: ! doporučení a návrhy na legislativní texty, jakož i přezkoumání statutů, vyhlášek a opatření v příslušné spolkové zemi; ! spolupráce s organizacemi žen a s dalšími organizacemi a sdruženími zabývajícími se ženskými otázkami; ! spolupráce s příslušnými úřady a orgány spolku a ostatních spolkových zemí, jakož i se všemi státními orgány, které mohou provádět opatření vztahující se k rovnosti mezi ženami a muži. Aktivity agencií, které se v spolkových zemích zabývají otázkami rovnosti pokrývají všechny oblasti politiky. Zvláštní opatření připravují v oblasti škol, vzdělávání, odborného výcviku, pracovního života, rozvoje kariéry žen, sladění rodinného života se zaměstnáním a násilí vůči ženám. Konference ministrů a poslanců spolkových zemí pro rovnost příležitostí a otázky žen (GFMK) vznikla v roce 1991 v Postupimi. Je svolávána každý rok, a vždy jí předsedá někdo jiný. Spolková vláda je na ní stálým hostem. GFMK je instituce pro vzájemné informace a koordinaci, projednání návrhů na legislativní ustanovení na úrovni spolku nebo zemí, vypracování společných stanovisek a rezolucí a pro dohodu ohledně nadregionálních činností. GFMK je důležitý nástroj pro doplnění politiky spolkové vlády - zejména pokud jde o oblasti politiky trhu práce, právních předpisů o rodině, starobních důchodů, podpory vědy a násilí vůči ženám. Pracovní skupiny všech spolkových zemí vypracovávají pro spolkovou vládu návrhy na podporu rovných příležitostí týkající se všech spolkových zemí. Ty jsou pak prostřednictvím spolkových zemí předloženy spolkové radě nebo specializovaným konferencím spolkových zemí - například Konferenci ministrů hospodářství nebo ministrů spravedlnosti. Místní úroveň 20 let po ustavení první městské rady pro rovnost příležitostí v Kolíně nad Rýnem v roce 1982 existuje nyní v Německu asi 1.900 městských rad pro rovnost příležitostí. Mnoho měst má komisaře pro rovnost příležitostí, podobně existují ve venkovských okresech, včetně okresů v nových spolkových zemích. Jmenování těchto komisařů bylo nyní institucionalizováno a v posledních letech jejich počet značně vzrostl. Rozšiřující se přijetí práce těchto komisařů se promítá do skutečnosti, že pro ustavení agentury tohoto typu se rozhodly další městské úřady, i když jim zákon neukládá povinnost to udělat. Právní základna pro ustavení městských rad pro rovnost příležitostí a úřadoven zabývajících se otázkami žen se mezi spolkovými zeměmi liší. Většina spolkových zemí má nyní statutární základnu pro ustavení městských rad pro rovnost příležitostí. Odvozuje se to z právních předpisů spolkových zemí o rovnosti příležitostí, stanov místních orgánů
14
nebo pravidel pro působnost města. Účinnost těchto rad záleží na jim svěřených kompetencích a vybavení personálem a finančními prostředky. Důležitými předpoklady pro účinnou práci jsou, mj. pravomoci přesahující kompetence resortů, možnosti zasahovat, včasná účast na rozhodování týkající se personálu a na všech administrativních rozhodnutích týkajících se otázek rovných příležitostí, jakož i právo na nezávislou práci v oblasti práce s veřejností v koordinaci s vrcholovými úrovněmi městské správy. Městské rady pro rovnost příležitostí mají také možnost poskytovat v jednotlivých případech konkrétní pomoc. Současně mohou zahajovat důležité podněty pro strukturální změny v komunitě a mohou prosazovat kariérní postup žen v městských úřadech. Na úrovni zemí a spolku mají městské rady pro rovnost příležitostí možnost spolupracovat v pracovních skupinách a tím se zlepšuje jejich možnost vyvíjet politický vliv. Nevládní organizace Vláda finančně podporuje práci ženských nevládních organizací, například podporou zasedání, konferencí a projektů. Německá Rada žen, střešní organizace více než 56 nevládních organizací, dostává pro své aktivity asi 500.000 euro ročně. Nevládní organizace podávají v legislativním procesu připomínky a jsou na mezinárodní úrovni integrovány do německých delegací. Irsko Celostátní úroveň Divize rovnosti na ministerstvu spravedlnosti, rovnosti a legislativní reformy má celkovou odpovědnost za rovnost pohlaví. V této oblasti pracuje až 36 úředníků. Jsou v divizi rovnosti pohlaví a také v jiných odděleních, která svou prací přispívají divizi pro rovnost pohlaví. Je to například oddělení pro rovnost v zaměstnání a oddělení pro rovné postavení. Viz též odpověď na otázku 4 ve vztahu k útvaru pro rovnost pohlaví v NDP. Kromě toho mají za prosazování rovnosti pohlaví a formulaci a provádění příslušných politik a programů odpovědnost i další ministerstva. Na základě zákona o rovnosti byl v roce 1998 zřízen Úřad pro rovnost. Tento úřad má statutární povinnost usilovat o odstranění diskriminace a prosazení rovnosti příležitostí z hlediska devíti diskriminačních důvodů krytých zákonem o rovnosti v zaměstnání z roku 1998 a zákonem o rovném postavení z roku 2000. Úřad ředitele pro vyšetřování rovnosti (ODEI - tribunál rovnosti) je nezávislý, quasilegislativní orgán, který projednává a rozhoduje o stížnostech na nezákonnou diskriminaci podle obou zákonů. Proti rozhodnutím ODEI je možné se odvolat. ODEI poskytuje také službu zprostředkování. Regionální úroveň Rady pro rozvoj krajů (county) byly zřízeny s cílem koordinovat ekonomický, sociální a kulturní rozvoj na úrovni kraje a vypracovávat plány rozvoje. Koordinují práci místních orgánů a státních agentur majících místní pobočky. Ústřední vláda na nich požaduje, aby při vypracování svých plánů na rozvoj kraje braly zřetel na otázky rovnosti. Úřad pro rovnost spolupracuje s těmito Radami tím, že pro ně vypracoval vzor pro průkaz rovnosti, 15
který jim dal k dispozici, aby jim pomohl integrovat program rovnosti do jejich vlastních plánů rozvoje krajů. Úřad pro rovnost rovněž provedl výzkum s cílem zjistit, kolik z těchto orgánů skutečně zařadilo rovnost do svých plánů a v jaké míře tak učinily. Plánuje se další spolupráce s Radami. Úřad pro rovnost pořádá řadu svých zasedání mimo Dublin a využívá dnů těchto zasedání jako příležitost k diskusím s místními podniky a skupinami zajímajícími se o problematiku rovnosti. Počínaje únorem 1990 je v platnosti Prohlášení o rovnosti příležitostí pro sektor místních orgánů a zdravotních služeb. Prohlášení zavazuje místní orgány a rady zdravotních služeb aby zacházely se svými zaměstnanci a školily je na základě rovnosti. Prohlášení bylo přijato po projednání s managementem a odbory a kryje oblasti výběru a přijímání pracovníků, odborného výcviku a rozvoje, vztahu práce - domov, obtěžování a odpovědností odborů a vedení organizací. V roce 1998 došlo k jmenování prvních žen do funkcí manažerů kraje a zástupců manažerů kraje. Postupně se také zlepšuje postavení žen vzhledem k jmenování do vyšších řídících funkcí a do platových tříd profesionálních a odborných pracovníků v sektoru místních orgánů. Místní orgány jsou zastoupeny v Rámcovém výboru pro rovnost příležitostí, který působí pod záštitou ministerstva spravedlnosti, rovnosti a legislativní reformy. Místní úroveň Úřad pro rovnost organizoval dosud v podnicích tři přezkoumání rovnosti a provádí akční plány. Tato přezkoumání jsou financována z prostředků fondu rovnosti žen národního programu rozvoje a všímají si různých aspektů identity žen na pracovišti. Každé přezkoumání vede k sestavení akčního plánu, který je vypracován v partnerství se zaměstnavateli, odbory nebo zástupci zaměstnanců. Je k dispozici financování práce poradců. Inspektoři rovnosti z ODEI (tribunál rovnosti) organizují mnoho dalších projednání/zprostředkování případů v okresech, kde dojde k údajné diskriminaci. Více než jedna třetina finančních prostředků na projekty rovnosti žen v období 20002003 se rozděluje na práci skupin v komunitách a práci dobrovolných organizací. Jako součást procesu okresních a městských rad rozvoje byla v každém okrese a městě zřízena komunitní a dobrovolná fóra, aby komunity mohly ovlivnit práci Rad a aby mohly probíhat konzultace s místními státními orgány. V těchto fórech mají obvykle významné zastoupení ženy. Nevládní organizace Ministerstvo spravedlnosti, rovnosti a legislativní reformy poskytuje roční grant Národní radě žen Irska (NWCI), což je reprezentativní orgán žen, na krytí výdajů na její všeobecnou činnost. NWCI má zastoupení mezi sociálními partnery, kteří sehrávají roli při vypracování celostátních (generálních) dohod. Národní rada žen Irska, dříve Rada pro statut doporučení první národní Komise pro postavení žen, je střešní orgán přibližně 150 nevládních organizací, které zastupují zájmy
16
žen. Vláda Radu uznává jako orgán, který prosazuje zájmy a aspirace žen. Rada dostává většinu svých finančních prostředků od vlády, což se považuje za opatření pozitivní akce. V politických otázkách je Rada založená v roce 1973 na vládě zcela nezávislá a zodpovídá se jen svému vlastnímu volenému řídícímu výboru a svým členům. Kromě své role v otázkách rozvoje je všeobecně uznávána pro svou informovanou a konstruktivní kritiku politických iniciativ a její vedoucí činitelé mají přístup k vedoucím politikům a dalším rozhodujícím pracovníkům. Rada si stanoví hlavní oblasti pro vykonávání vlivu na vládu a působí jako hlídací pes pro otázky rovnosti. Svým členům poskytuje výcvik a podporu, působí na změnu postojů společnosti v otázkách vztahu obou pohlaví, spojuje a organizuje spolupráci organizací žen v rámci severního a jižního Irska, v rámci Evropské unie prostřednictvím evropské „Women‘s Lobby“ i v mezinárodním měřítku. Jakožto sociální partner je NWCI zastoupena v Národní hospodářské a sociální radě (NESC), která určuje celkovou strategii a kontext pro národní generální dohody. Je také zastoupena v Národním ekonomickém a sociálním fóru (NESF), které se soustřeďuje na provádění konkrétních opatření a programů, zvláště takových, které se zabývají dosažením rovnosti a sociálního začlenění. Úřad pro rovnost také pořádá čtvrtletní informativní schůzky s relevantními nevládními organizacemi a úzce spolupracuje s těmito organizacemi na projektech. Nevládní organizace jsou také zastoupeny v řídícím orgánu Úřadu pro rovnost. Sociální partneři Vzorce pro vyjednávání a agencie pro urovnání sporů. Systém kolektivních pracovních vztahů v Irsku je svou povahou v zásadě dobrovolný a podmínky zaměstnání pracovníků jsou určovány hlavně procesem dobrovolného vyjednávání bez zásahů státu. Vyjednávání může probíhat na individuální úrovni (tj. mezi jednotlivým pracovníkem a jeho zaměstnavatelem) nebo na kolektivní úrovni (tj. mezi skupinou pracovníků a jejich zaměstnavatelem, nebo mezi zaměstnavatelem případně sdružením zaměstnavatelů a jedním nebo více odborovými svazy). Tímto procesem se určují standardní otázky, jako mzdy nebo pracovní doba a kromě toho některé kolektivní smlouvy stanoví procedurální pravidla, kterými se řídí kolektivní pracovní vztahy. Tedy primárním zdrojem regulace pracovního poměru v Irsku je dobrovolné vyjednávání, a nikoli zákon. Odměňování a podmínky zaměstnání jsou normálně dohodnuty procesem dobrovolného kolektivního vyjednávání mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. I když některá základní práva týkající se takových otázek, jako jsou minimální mzdy, minimální výpovědní lhůty, rozvázání pracovního poměru, dovolená, dávky při uvolnění pro nadbytečnost a rovnost v zaměstnání jsou stanoveny právními předpisy, účast státu na kolektivních pracovních vztazích se normálně omezuje na pomoc při prevenci a pomoc při řešení sporů. Stát usnadňuje proces vyjednávání tím, že poskytuje rámec a instituce, které napomáhají dobré funkci kolektivních pracovních vztahů. Byly zřízeny instituce, které mohou pomáhat při řešení sporů mezi zaměstnavateli a pracovníky, jako je Komise pro pracovní vztahy, Služba komisaře pro otázky práva a pracovní soudy. Komise pro pracovní vztahy s rovným počtem zástupců zaměstnavatelů a zástupců odborů a s nezávislými členy byla zřízena na základě zákona o kolektivních pracovních
17
vztazích z roku 1990. Pomocí svých komplexních služeb zahrnujících smírčí službu, službu komisaře pro otázky práva a poradní a výzkumný útvar, Komise podporuje dobré pracovní vztahy v irské ekonomice a tím zajišťuje prevenci a řešení sporů. Služba komisaře pro otázky práva funguje jako útvar Komise pro pracovní vztahy. I když jsou komisaři jmenováni ministrem podnikání, obchodu a zaměstnanosti, jsou ve svých investigativních funkcích nezávislí. Komisaři vyšetřují a předkládají doporučení v otázkách sporů a stížností, které podávají jednotlivci nebo malé skupiny pracovníků na základě některých právních předpisů o kolektivních pracovních vztazích a právech v zaměstnání. Pracovní soud byl zřízen zákonem pro kolektivní pracovní vztahy z roku 1946. Skládá se z předsedy, místopředsedů a řádných členů zastupujících zaměstnavatele a pracovníky. Soud normálně zkoumá spory jen když buď (i) dostane zprávu od Komise pro pracovní vztahy, že žádné její další úsilí není s to vyřešit spor, nebo (ii) Komise přeruší svou smírčí funkci ve sporu. Soud po prozkoumání případu obvykle vynese doporučení, v němž se vyjádří k meritu sporu a uvede jak by měl být vyřešen. S výjimkou některých případů nejsou doporučení soudu závazná. V malém počtu odvětví a profesionálních svazů fungují společné pracovní komise, které stanoví minimální mzdové tarify a další podmínky zaměstnání. Tyto tarify se stávají právně závaznými, když je schválí Pracovní soud formou nařízení pro regulaci zaměstnanosti. K další proceduře pro vynucení minimálních mezd dochází, když soud zaregistruje smlouvu o zaměstnání (kolektivní smlouvu). Registrovaná smlouva je závazná pro všechny zaměstnavatele se zřetelem na všechny pracovníky dané třídy, typu nebo skupiny, pro něž je určena. Soud také registruje dobrovolné společné odvětvové rady, které představují negociační fóra v jednotlivých odvětvích. Zákon o rovnosti zaměstnání z roku 1998 zakazuje diskriminaci v kolektivních smlouvách na základě pohlaví, manželského stavu, rodinného stavu, sexuální orientace, náboženství, věku, zdravotního postižení, rasy a členství v „Traveller community“ pokud jde o přístup a podmínky zaměstnání a rovné odměňování za podobnou práci. Ustanovení kolektivní smlouvy, které je diskriminující, se na základě tohoto zákona stává neplatným. Ředitel tribunálu rovnosti (ODEI) je na základě příslušné žádosti oprávněn určit ustanovení kolektivní smlouvy, která takto pozbudou platnosti a nabídnout alternativní ustanovení, která právním předpisům vyhoví. Alternativně je možné tyto záležitosti řešit zprostředkováním ODEI - tribunálu rovnosti. Národní rámcový výbor pro rozvoj rovnosti příležitostí na úrovni podniků byl ustaven na základě programu pro prosperitu a spravedlnost (na základě dohody národního sociálního partnerství) aby prosazoval rovnost na podnikové úrovni. Ve Výboru jsou zástupci zaměstnavatelů, odborů, relevantních ministerstev a experti pro otázky rovnosti. Předsedá mu zástupce Úřadu pro rovnost. Výbor se snaží pomáhat zaměstnavatelům a odborům, aby vhodně reagovali na problémy vznikající z provádění zákona o rovnosti zaměstnání z roku 1998 a aby prosazovali rovnost na pracovišti. Švédsko Celostátní úroveň
18
Vláda: Každý ministr švédské vlády odpovídá v rámci svého resortu za analyzování, provádění a hodnocení práce pro rovnost pohlaví. Ministr pro rovnost pohlaví: Rozhodnutím vlády byla tato funkce ministra zřízena v roce 1976. Funkci ministra pro rovnost pohlaví vykonává místopředseda vlády, který je součástí předsednictva vlády. Ministr pro rovnost pohlaví má celkovou odpovědnost za koordinaci vládní politiky v otázkách rovnosti obou pohlaví. Ministra pro rovnost pohlaví podporuje státní tajemník, političtí poradci a má k dispozici zvláštní divizi. Divize pro rovnost pohlaví: Byla zřízena v roce 1982 a v současné době je u místěna na ministerstvu průmyslu, zaměstnanosti a spojů. Jejím hlavním účelem je pomáhat ministrovi pro rovnost pohlaví při koordinaci vládní politiky v otázkách rovnosti; podporovat státní úředníky při výkonu jejich povinnosti integrovat perspektivu pohlaví do své práce; pořádat výcvik pro ministerstva a další státní úřady v otázkách rovnosti mezi ženami a muži; zkoumat písemná sdělení z jiných ministerstev pro parlament a zjišťovat, zda se zvažovala perspektiva pohlaví; vyřizovat žádosti o finanční prostředky pro rozvojovou práci a projekty v dané oblasti a poskytovat informace o vládní politice a práci k zajištění rovnosti pohlaví. Ombudsman pro rovné příležitosti: Úřad ombudsmana byl zřízen v roce 1980, když vstoupil v platnost zákon o rovnosti žen a mužů (obecně známý jako zákon o rovnosti příležitostí). Hlavní úkol ombudsmana je zajistit provádění zákona. Ombudsman podporuje dobrovolné provádění zákona poskytováním informací, rad a dobrovolného řešení sporů, účastní se řízení před pracovními soudy v zastoupení stěžovatelů (spory týkající se diskriminace projednávají pracovní soudy), informuje veřejnost a předkládá záležitosti Komisi pro rovnost příležitostí. Od 1. března 2002 ombudsman také převzal odpovědnost za monitorování nového zákona o rovném zacházení se studenty, který zakazuje diskriminace na základě pohlaví, etnického původu, zdravotního postižení a sexuální orientace na univerzitách. Komise pro rovnost příležitostí: Tato komise justičního charakteru byla zřízena v roce 1980 zákonem pro rovnost příležitostí v zaměstnání. V oblasti práce stanoví sankce za nesplnění rozhodnutí ombudsmana nebo nesplnění povinností uložených zákonem. Je také odvolací instancí pokud jde o rozhodnutí, kterými ombudsman zaměstnavatelům nařizuje poskytnout informace o pracovních podmínkách v jejich firmě. Regionální úroveň Za koordinaci státních a obecních služeb v okresech a zajištění, že rozhodnutí vlády a parlamentu budou mít žádoucí účinek, jsou odpovědné okresní administrativní rady. Od roku 1995 působí ve všech 21 okresech Švédska expert pro rovnost pohlaví. Experti pro rovnost pohlaví prosazují provedení národní politiky rovnosti pohlaví na regionální úrovni a prosazují a rozvíjejí integraci perspektivy pohlaví v různých oblastech regionální politiky. Působí také jako zdroj informací pro vedoucí pracovníky okresních administrativních rad při jejich úsilí zavést perspektivu rovnosti pohlaví do práce všech jim podřízených úseků. Všechny okresní administrativní rady vypracovaly strategie na podporu rovnosti pohlaví pro svůj okres na období 1997-2000. Tyto strategie se považují za důležitý nástroj a poskytují základ pro budoucí analýzy a zkoumání regionálního úsilí v oblasti rovnosti pohlaví.
19
Místní úroveň Úředníci místní samosprávy provádějí koordinační činnost k prosazení rovnosti v rámci své komunity. Práce vykonávaná místními orgány a okresními radami v oblasti rovnosti pohlaví je v posledních letech intenzivnější a nyní se týká nejen otázek politiky lidských zdrojů, ale i činností v rámci mainstreamingu. Švédské sdružení místních orgánů vypracovalo metodu 3R, která má usnadnit analýzu práce místní samosprávy z perspektivy rovnosti pohlaví. Tři R jsou zkratky Representation (zastoupení), Zdroje (Resources) a reálie. Analýza 3R má usnadnit odpověď na otázku, jak je rozdělena pravomoc mezi ženy a muže, jak otázky pohlaví ovlivňují formování struktur a přijímání organizačních rozhodnutí a jak jsou stanovovány normy týkající se pohlaví při různých aktivitách místní samosprávy. Švédské sdružení místních orgánů se v současné době snaží rozšiřovat zkušenosti a podporovat místní orgány, aby se snažily integrovat perspektivu rovnosti pohlaví do své činnosti. S cílem podpořit a zvýšit znalosti a kompetence na školách přidělila vláda finanční prostředky pro školení kvalifikovaných pracovníků specializujících se na rovnost pohlaví a studie o problematice pohlaví. Úkol je dosáhnout, aby do konce roku 2004 byl v každém místním orgánu nejméně jeden školený instruktor/expert. Nevládní organizace Parlament rozhodl v roce 1982, že organizace žen budou financovány ze státních prostředků. Poskytuje se také podpora střešním organizacím. V roce 1981 byla zřízena Rada pro otázky rovnosti. Je to fórum pro výměnu idejí a diskusi o existujících problémech rovnosti pohlaví. Rada pro otázky rovnosti je poradním orgánem ministra pro otázky rovnosti, který jí předsedá. Jejích přibližně 30 členů představuje politické a soukromé zájmy, včetně zájmů ženských organizací, politických stran a organizací zaměstnavatelů a zaměstnanců. Rada se schází čtyřikrát ročně. Sociální partneři Počínaje 19. stoletím jsou ve Švédsku organizace zastupující zvláštní zájmy. V odborech je velmi vysoké členství zaměstnanců, v současné době téměř 81%. Naproti tomu sektor soukromého podnikání je větší než ve většině jiných zemí. Existuje jedna hlavní konfederace pro manuální pracovníky, jedna pro pracovníky v kancelářích a jedna pro profesionální pracovníky. Tyto tři odborové konfederace asi nejsou tak vlivné, jak bývaly, ale stále jsou důležitým činitelem. Jejich nejdůležitější funkcí je kolektivní vyjednávání a sjednávání smluv, které zachovají sociální smír. Pokud neexistuje kolektivní smlouva je povolena kolektivní akce. Kolektivní smlouvy mají také funkci stanovení standardů; tzn. firma a podnikové odbory nemohou sjednat podmínky zaměstnání, které jsou horší než podmínky stanovené příslušnou vyšší kolektivní smlouvou. Při existující síle odborů ve Švédsku plní tyto kolektivní smlouvy stejný účel jako regulace minimálních mezd. Zaměstnavatel je povinen konzultovat s odbory před tím, než rozhodne o důležitých změnách týkajících se zaměstnanců obecně nebo jednotlivých členů odborů. Pokud se strany nedohodnou, záležitost může být postoupena druhému kolu konzultací na celostátní úrovni. Pouze poté může zaměstnavatel uskutečnit své konečné rozhodnutí (bez
20
ohledu na to zda se strany shodly nebo ne). Zaměstnavatelé, kteří se těmto pravidlům nepodrobí se vystavují riziku, že jim bude uloženo nahradit vzniklou škodu. Zaměstnavatel má také povinnost poskytovat informace. Odbory mají přístup k vpravdě veškeré dokumentaci firmy. Při některých typech sporů má názor odborů přednost do té doby, než pracovní soud nebo jiná instance s konečnou platností rozhodne. Zákon o rovnosti mezi muži a ženami při práci zakazuje zaměstnavateli diskriminovat zaměstnance z důvodu pohlaví. Hlavním cílem zákona je podporovat rovná práva mužů a žen v zaměstnání, pracovních podmínkách a osobním rozvoji při práci. Cílem zákona je zlepšit podmínky žen v jejich pracovním životě. Zákon má dvě hlavní části: pravidla zakazující zaměstnavatelům diskriminaci vůči pracovníkům z hlediska pohlaví a pravidla vyžadující, aby zaměstnavatel podnikl aktivní kroky k prosazení rovnosti na pracovišti. Diskriminace na základě pohlaví, jak ji definuje zákon, jsou případy, kdy je někomu způsobena újma z důvodu, že je příslušníkem toho či onoho pohlaví. Zákaz zahrnuje přímou i nepřímou diskriminaci. Nevztahuje se však na případy, kdy zaměstnavatel může prokázat, že jeho rozhodnutí nebylo založeno na pohlaví pracovníka, ale bylo součástí vědomého úsilí prosadit rovnost při práci (pozitivní akce). Zákaz diskriminace na základě pohlaví se vztahuje na přijímání do zaměstnání, podmínky zaměstnání, pokyny pro provedení práce, skončení zaměstnání a přeložení na jinou práci. Nezákonná diskriminace na základě pohlaví existuje v případech, kdy zaměstnavatel platí nižší mzdu jednomu zaměstnanci, než zaměstnanci druhého pohlaví, který vykonává stejnou pracovní činnost nebo práci stejné hodnoty. Zákon rovněž obsahuje ustanovení zakazující zaměstnavateli obtěžovat zaměstnance nevyžádanými sexuálními návrhy. Spory týkající se údajné diskriminace na základě pohlaví rozhodují pracovní soudy (Arbedsdomstolen). Zaměstnanci mohou dostat pomoc od svých odborů. Uchazeči o zaměstnání, zaměstnanci, kteří nejsou členy odborů, nebo ti, kteří nedostanou od odborů dostatečnou pomoc, se mohou obrátit na ombudsmana pro rovné příležitosti, který jim poskytne bezplatné služby. Zaměstnavatel, který se dopustí zakázané diskriminace, může dostat příkaz uhradit vzniklou škodu. Povinnost zaměstnavatele na základě zákona o rovnosti příležitostí podniknout aktivní kroky na podporu rovnosti na pracovišti například znamená, že je zaměstnavatel povinen usilovat o to, aby zabránil sexuálnímu obtěžování zaměstnanců a aby usnadnil zaměstnaným ženám i mužům sladit práci a rodičovské povinnosti. Povinnost zaměstnavatele týkající se sexuálního obtěžování na pracovišti byla zpřísněna při novelizaci zákona o rovnosti příležitostí z roku 1998. Zaměstnavatel je nyní výslovně povinen učinit aktivní opatření, aby zamezil nebo předcházel sexuálnímu obtěžování na pracovišti. Tak například zaměstnavatel, který zjistí, že jeho zaměstnanec byl vystaven sexuálnímu obtěžování jiným zaměstnancem, musí vyšetřit okolnosti týkající se údajného obtěžování. Zaměstnavatel, který tuto povinnost nesplní se vystavuje riziku, že mu bude uložena pokuta. Zaměstnavatelé jsou rovněž povinni předcházet rozdílům v odměňování a v jiných podmínkách zaměstnání pokud jde o ženy a muže vykonávající stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Každý rok musí zaměstnavatelé s deseti a více zaměstnanci provést šetření týkající se mzdových rozdílů mezi ženami a muži na pracovišti. Šetření a opatření,
21
která zaměstnavatel zamýšlí učinit na základě výsledků šetření, se musí stát součástí ročních plánů činnosti k prosazení rovnosti na pracovišti. Tyto plány musí vypracovat všichni zaměstnavatelé a, pokud o to ombudsman požádá, musí mu je předložit.
22
4. MAINSTREAMING V OTÁZKÁCH POHLAVÍ Mainstreaming v otázkách pohlaví znamená neomezovat úsilí o prosazení rovnosti na provádění specifických opatření na pomoc ženám, ale mobilizovat všechny všeobecné politiky a opatření konkrétně k dosažení účelu dosáhnout rovnosti tím, že se ve stadiu plánování bude aktivně a otevřeně brát zřetel na možné účinky příslušné situace na muže a na ženy (perspektiva obou pohlaví). Znamená to systematicky zkoumat opatření a politiky a přihlížet při jejich přípravě a provádění k takovým možným účinkům. Činnost na podporu rovnosti vyžaduje ambiciózní přístup, který předpokládá uznat identitu mužů a žen a být ochoten dosáhnout vyvážené rozdělení odpovědností mezi ženy a muže. Na IV. konferenci Spojených národů o ženách v Pekingu 1995 byla přijata Deklarace a akční plán. V pekingských dokumentech se mainstreaming v otázkách pohlaví zdůrazňuje jako hlavní strategie, a mainstreaming se mezitím stal mezinárodně přijatým pojmem. V Amsterodamské smlouvě o EU, která nabyla účinnosti v roce 1999, zejména v jejích článcích 2 a 3, souhlasí členské státy s tím, že zavedou mainstreaming v otázkách pohlaví jako strategii do veškeré práce Unie. Všechny navržené změny v rámci Unie musí být napříště analyzovány z perspektivy pohlaví a je nutné dát odpověď na otázku, jaké důsledky bude mít navržená změna pro ženy a pro muže. EU definuje mainstreaming v otázkách pohlaví takto: „Začlenění rovných příležitostí pro ženy a muže do všech politik a činností Společenství“ (COM(96)67final) Rakousko Národní program Existují dvě ministerská rozhodnutí týkající se mainstreamingu v otázkách pohlaví. Podpůrné struktury Na základě prvního ministerského rozhodnutí (11.7.2000) byla v létě roku 2000 ustavena meziministerská pracovní skupina pro mainstreaming v otázkách pohlaví (IMAG-GM). Jejím předsedou se stal designovaný ministr sociálního zabezpečení a generací, který koordinuje práci pro zapojení mainstreamingu v otázkách pohlaví do práce různých státních orgánů. Členy pracovní skupiny jsou zástupci různých ministerstev, ústavního soudu, správního soudu, sboru auditorů, rady rakouských ombudsmanů a kanceláře parlamentu. Jejím cílem je podporovat a monitorovat mainstreaming v otázkách pohlaví ve všech činnostech ministerstev a všech oblastech politiky, zprostředkovat informace o příkladných iniciativách podniknutých v různých oborech a vypracovat kritéria pro mainstreaming v otázkách pohlaví. Zajišťuje také výměnu národních a mezinárodních zkušeností o nejlepší praxi, sestavuje seznam existujících projektů, opatření a zákonů, které se zdají být vhodné pro zkoumání cílů mainstreamingu v otázkách pohlaví. Výcvikové programy Výcvikové kurzy a aktivity IMAG : Jednodenní školení pro členy pracovní skupiny a jejich náhradníky; na pěti plenárních zasedáních a ve třech studijních skupinách byla vypracována doporučení, jak je třeba komplexně provádět mainstreaming v otázkách pohlaví na národní úrovni (ministerské rozhodnutí z 3. dubna 2002). Přístup shora dolů: 23
! Informativní pohovory s členy rakouské vlády a představiteli parlamentních klubů a zástupci nejvýznamnějších orgánů a institucí; ! Informativní akce pro nejvýše postavené státní úředníky na celostátní úrovni. Informační a ovlivňovací aktivity ! Brožury o mainstreamingu v otázkách pohlaví; ! Složka o současném stavu provádění; ! Web stránka „IMAG GM“ (www.imag.gender-mainstreaming.at). Další kroky: ! Připravit výcvikové kurzy šité na míru ministerstvům; ! Vypracovat směrnice pro GM pro přípravu zákonů a jiných právních předpisů; ! Každoročně vydávat brožuru o nejdůležitějším vývoji s daty týkajícími se obou pohlaví. Sestavování rozpočtů z hlediska pohlaví Existují určité aktivity na úrovni nevládních organizací, ale dosud na ministerstvu financí neexistuje žádná pracovní skupina ani přidělování rozpočtových zdrojů pro otázky pohlaví, ani jiná politická směrnice. Francie Národní program Pokud jde o ústřední státní správu, v současné době se vypracovává výcvikový modul pro integrovaný přístup k rovnosti žen a mužů. Tento modul má sloužit všem odborům a oddělením ministerstva práce a solidarity. Oddělení pro práva žen pracuje také na integrovaném přístupu k rovnosti a zasahuje do příslušných celostátních a místních státních programů a snaží se zajistit, že tyto programy nebudou mít negativní účinky na ženskou populaci a/nebo že ženy budou do těchto programů aktivně zapojeny. Integrovaný přístup k rovnosti se uplatňuje na místní úrovni od roku 1996 z iniciativy regionálních delegátů pro práva žen. Experiment TRANSFAIRE v regionu Rhône-Alpes je možné charakterizovat jako mobilizaci regionální a místní politiky s cílem vytvořit příležitosti pro ženy a muže. Do dnešního dne je jeho výsledkem vypracování úvodní zprávy pro Hospodářskou a sociální radu obsahující návrhy pro regionální politiku rovnosti, vtělení této politiky do strategického dokumentu regionu Rhône-Alpes. Zpráva obsahuje také popis četných iniciativ podniknutých na národní a evropské úrovni. Sestavování rozpočtů z hlediska pohlaví Při příležitosti hlasování o státním rozpočtu na rok 2000 rozhodli členové francouzského parlamentu, že vláda musí každoročně současně s návrhem rozpočtu předkládat návrh finančních opatření, jejichž cílem je prosazovat práva žen a podporovat rovnost mezi ženami a muži. Na základě toho je nyní k návrhu státního rozpočtu připojena informativní příloha: žlutá informativní příloha o právech žen a rovnosti. Společnou charakteristikou těchto příloh je prezentace finančního úsilí státu a v této souvislosti i více či míně podrobná analýza aktivit uskutečněných v oblasti zásahů všech ministerstev nebo některých z nich. Důležité je si všimnout, že tento rozpočtový dokument má podklad v zákoně, což zajišťuje povinnost trvale jej předkládat. 24
Žlutá příloha v rozpočtu tedy splňuje několik účelů současně. Je prostředkem pro získání informací a provádění kontroly, usnadňuje hlášení výsledků dobrovolných politik a hodnotí, jak se tento aspekt politiky vyvíjí, nebo identifikuje nedostatky vyjádřené pomocí dopadu na rozpočet. Tím, že současně představuje „nástroj hlavního proudu“ a nástroj pro hodnocení účinků státní politiky na muže a ženy, žlutá příloha rozpočtu je nástroj, který je nezbytným vodítkem pro státní politiku. Jinými slovy řečeno, umožňuje směrovat nebo přesměrovat státní politiku způsobem, který podpoří politiku rovnosti žen a mužů a dosáhne její větší účinnosti. Německo Národní program Svým rozhodnutím z června 1999 spolková vláda uznala rovnost žen a mužů za trvalý vůdčí princip a rozhodla také prosazovat tento úkol jako průřezový a využít k tomu strategie mainstreamingu v otázkách pohlaví. Ve společných procedurálních pravidlech (Gemeinsame Geschäftsordnung) pro spolková ministerstva bylo všem ministerstvům uloženo uplatňovat přístup mainstreamingu ve všech politikách a při legislativních a administrativních opatřeních spolkové vlády (paragraf 2 Společných procedurálních pravidel). Podle paragrafu 2 spolkového zákona o rovnosti příležitostí (Bundesgleichstellungsgesetz - BGleiG) jsou všichni pracovníci spolkové správy, zejména vedoucí pracovníci, povinni prosazovat rovnost žen a mužů; tento úkol představuje trvalý vůdčí princip ve všech oblastech úkolů jednotlivých útvarů a také při spolupráci útvarů. Podklad tohoto přístupu, vedle Akční platformy přijaté IV. konferencí o ženách v Pekingu 1995, zahrnuje právní závazek členských států EU vyplývající z Amsterodamské smlouvy. Tím že 1. května 1999 vstoupila v platnost Amsterodamská smlouva, provádění mainstreamingu v otázkách pohlaví se stalo právně závazným v členských státech EU; článek 2 a článek 3, odstavec 2 Smlouvy o EC zavazuje všechny členské státy provádět aktivní integrovanou politiku rovnosti tak, jak ji pojímá mainstreaming v otázkách pohlaví. Podpůrné struktury K provedení svého rozhodnutí spolková vláda ustavila v květnu 2002 meziministerskou řídící skupinu na vysoké úrovni pod vedením ministerstva pro rodinné záležitosti, staré občany, ženy a mládež. Všechna ministerstva se zavázala příslušně vyškolit všechny své pracovníky a plánovat první pilotní projekt, v němž bude v praxi vyzkoušen mainstreaming v otázkách pohlaví. Dlouhodobým úkolem řídící skupiny je vypracovat soubory kritérií a kontrolních seznamů pro všechny typy politické a správní činnosti na všech ministerstvech spolkové vlády. Konkrétní projekty povedou k vypracování příručky pro rovnost, která bude obsahovat transferovatelné struktury chování (kontrolní seznamy, pracovní pomůcky, podklady pro výcvik, atd.) pro každodenní provádění mainstreamingu v otázkách pohlaví ve všech typech aktivit spolkové správy. V nyní probíhajících 34 pilotních projektech organizovaných spolkovou vládou se rozvíjí transferovatelné chování pro rutinní postup přihlížející k problematice pohlaví, použitelný pro pracovní postupy ve všech oblastech činnosti ministerstev. Projekty obsahují celé spektrum politických a správních rozhodnutí a týkající se například
25
aktivizace třetích stran (pomocí podpůrných směrnic), nebo statutární kontroly vnitroministerských rozhodnutí (organizace administrativních postupů, rozvoj pracovníků, atd.). Například ministerstvo pro rodinné záležitosti, staré občany, ženy a mládež zahájilo pět různých projektů, které zasahují do různých oblastí. V rámci meziministerského projektu se vypracovává koncepce pro školení pracovníků ministerstev z hlediska mainstreamingu v otázkách pohlaví. Aspekty specifické pro obě pohlaví musí být vzaty v úvahu při přípravě, posuzování nabídek a přidělování kontraktů a při provádění výzkumných projektů, jak pokud jde o výzkumné projekty samé, tak pokud jde o výzkumné ústavy. V rámci třetího projektu ministerstva, s využitím zákona na pomoc strukturám starých občanů (Altenhilfestrukturgesetz) se zkoumají důsledky legislativních ustanovení na ženy a muže s využitím otázek týkajících se konkrétních účinků ustanovení zákona. Aby se otázky zaměřené na problematiku pohlaví dostaly co nejdříve do politického a administrativního plánování spolkové vlády, vypracovávají se ve spolupráci s úřadem spolkového kancléře kontrolní seznamy pro předkládání materiálů vládě, aby byly ve shodě s principem mainstreamingu v otázkách pohlaví. V oblasti politiky mládeže je organizacím podporovaným plánem pro děti a mládež, ve spolupráci s ministerstvem pro rodinné záležitosti, staré občany, ženy a mládež, uloženo vypracovat praktické nástroje pro provádění koncepce mainstreamingu v otázkách pohlaví při pomoci dětem a mladistvým. Jako další příklady pilotních projektů z jiných ministerstev je možné uvést: ! Ministerstvo zahraničí bude mj. zkoumat počáteční podmínky specifické pro obě pohlaví a účinek opatření v oblasti humanitární pomoci a začlení aspekt pohlaví jako bod pro posouzení práce svého legislativního útvaru. Již bylo formulováno kritérium, které bude součástí směrnice pro zavedení „účinku specifického pro obě pohlaví“. Do přípravných kurzů pro civilní mírové pracovníky byl integrován bod „Otázky pohlaví v krizových situacích“. K perspektivě pohlaví se také přihlíží při rozdělování finančních prostředků z multilaterálního zdravotnického fondu, jakož i pro „pracovní skupinu pro mezinárodní komunikaci“. Další pilotní projekty na ministerstvu zahraničí zahrnují projekt odboru pro globální politiku týkající se návrhu práce humanitární pomoci citlivé k otázkám pohlaví, srovnávání stavu uplatňování mainstreamingu v otázkách pohlaví v rámci EU, revizi interního posouzení směrnic z hlediska aspektů mainstreamingu v otázkách pohlaví a začlenění mainstreamingu v otázkách pohlaví do doškolování všech pracovníků ministerstva. V blízké budoucnosti bude také zahájen projekt, který bude zkoumat rozdíly specifické pro obě pohlaví týkající se práce odboru protokolu, protože tato práce má velký účinek na třetí strany. ! Spolkové ministerstvo pro vzdělávání a výzkum bude v rámci svého programu „nová média ve školách“ trvale a v širokém rozsahu integrovat nová média do základny pro vyučování, učení a do pracovních pomůcek v základním a pokračujícím výcviku a pilotní projekt urychlí vypracování vzdělávacího softwaru pro školy, základny
26
odborného výcviku a pokračujícího výcviku a pro vysoké školy z hlediska účinků na obě pohlaví. ! Spolkové ministerstvo financí zahájilo pilotní projekt pod názvem „Podpora rodiny a mainstreaming v otázkách pohlaví“. ! Spolkové ministerstvo zdravotnictví použije přístup mainstreamingu v otázkách pohlaví pro svou koncepci preventivních opatření v zdravotní péči o děti a mládež. ! V rámci svého pilotního projektu ministerstvo životního prostředí, zachování přírody a nukleární bezpečnosti vypracovalo a provádí posouzení účinku reformy zákona o ochraně před zářením na obě pohlaví, zejména z hlediska vyhlášky o ochraně před zářením. Kontrolní seznamy vypracované pro toto posouzení jsou odvozeny z požadavků základního zákona na ochranu před zářením. Byly zevšeobecněny a v budoucnosti se budou vztahovat na všechna opatření v oblasti politiky životního prostředí a zejména na všechny legislativní postupy. ! Spolkové ministerstvo dopravy, výstavby a bydlení vyzkouší přístup mainstreamingu v otázkách pohlaví v programu pro spolkové země pod názvem „sociální město“. Zde se mají uplatnit rozdílné zájmy a potřeby žen a mužů v oblasti městského rozvoje a výstavby. Pilotní projekty již přinesly první výsledky a nástroje, které budou posouzeny pro přijetí v tomto legislativním období. Jde například o podklady pro provádění mainstreamingu v otázkách pohlaví ve výzkumných projektech a o pracovní pomůcku pro mainstreaming v otázkách pohlaví v legislativě. Výcvikové programy Bylo započato s dohodnutým budováním porozumění a s opatřeními v rámci pokračujícího výcviku za účelem provedení mainstreamingu v otázkách pohlaví ve spolkové administrativě. Jak narůstají praktické zkušenosti začnou proudit do dalších výcvikových kurzů první výsledky práce, kontrolní seznamy a podkladové materiály. Tím se zvýší kompetence pracovníků na pracovní úrovni pro efektivní práci a poskytování praktické pomoci. Jako první opatření v činnosti na úseku práce s veřejností byla koncepce Spolkové vlády pro mainstreaming v otázkách pohlaví, zpracovaná ministerstvem pro rodinné záležitosti staré občany, ženy a mládež, ve spolupráci s dalšími ministerstvy, poprvé představena v dubnu 2002 na Internetu (www.gender-mainstreaming.net). Tam je srozumitelným způsobem znázorněna a vysvětlena strategie mainstreamingu v otázkách pohlaví. Je ilustrována strategie i praktické kroky spolkové vlády; s využitím přístupu na web. stránky mohou jednotlivá ministerstva představit své pilotní projekty a jiné aktivity způsobem, který upoutá pozornost veřejnosti. 1. července 2002 byla také publikována doprovodná brožura. Sestavování rozpočtů z hlediska pohlaví V současné době probíhá mezi námi a ministerstvem financí diskuse o tom, jak realizovat rozpočtování pro aktivity v oblasti dimenze pohlaví. Existuje řada projektů (například rozpočet času mužů a žen, zkoumání rozdílů v odměňování, atd.). Ty však dosud nejsou integrovány do celkové koncepce.
27
V některých spolkových zemích s rozpočtováním z hlediska pohlaví.
(Berlín
a
Sasko-Anhaltsko)
se
již
začalo
Irsko Národní program Všechna ministerstva jsou odpovědná za prosazování rovnosti pohlaví při formulaci a provádění své politiky a programů. Prosazování cílů rovnosti pohlaví pomocí mainstreamingu v otázkách pohlaví je důležitý požadavek vyplývající z Národního plánu rozvoje (NDP) 2000-2006. Národní plán rozvoje je plán předpokládající, že v průběhu 7 let se uskuteční investice ve výši 51 miliard euro do irské infrastruktury, vzdělávání, průmyslu, přírodních zdrojů, sociálního začlenění a regionálního rozvoje. Finanční prostředky poskytne ministerstvo financí (93%) a Evropské strukturální fondy (7%). Mainstreaming v otázkách pohlaví je požadavek kladený na všechny programy a všechna opatření financovaná z NDP. Výběr a hodnocení projektů musí zahrnovat kritérium rovnosti příležitostí pro muže a ženy; ukazatele pro sledování pokroku musí být, všude kde je to možné, členěny podle pohlaví; a v monitorovacích komisích pro zjišťování pokroku musí být dosaženo rovnováhy mezi pohlavími. Vyžaduje se také, aby u většiny opatření byly posouzeny účinky na obě pohlaví. Opatření pro rovnost žen (viz 7 - Vlivy a pravomoc) slouží k financování projektů, kterými se vypracovávají strategie mainstreamingu v otázkách pohlaví a dosažení rovnováhy na trhu práce, v podnikání a při rozhodování. V současné době probíhá 70 projektů. Více informací o tomto opatření je na web stránce www.ewm.ie. Ministerstvo spravedlnosti, rovnosti a legislativní reformy se aktivně podílí na programu EU rovnosti pohlaví 2001-2005. Jedním z cílů je podpořit strategie pro mainstreaming v otázkách rovnosti pohlaví. Ministerstvo v současné době organizuje dva projekty, jeden se týká mezery v odměňování mužů a žen a druhý rodině přátelských politik. Ministerstvo je též partnerem ve dvou dalších projektech týkajících se rovného odměňování. Podpůrné struktury Na ministerstvu spravedlnosti, rovnosti a legislativní reformy bylo založeno oddělení NDP pro rovnost pohlaví, které poskytuje podporu a rady lidem, kteří rozhodují a provádějí politiku a programy NDP, o tom jak do těchto procesů zapojit hledisko pohlaví. Činnost oddělení je financována z programu NDP pro rozvoj lidských zdrojů. Na období 2000-2006 má k dispozici 5,36milionů euro. Oddělení podporuje mainstreaming v otázkách pohlaví v různých oblastech, například: ! Poskytuje rady, výcvik a informace k otázkám týkajícím se mainstreamingu v otázkách pohlaví v NDP. ! Sbírá a analyzuje data na podporu mainstreamingu v otázkách pohlaví. ! Podílí se na výzkumu jak posuzovat a podporovat mainstreaming v otázkách pohlaví. ! Poskytuje rady týkající se posouzení účinků na ženy a muže návrhů vypracovaných v rámci NDP.
28
! Poskytuje rady a vypracovává vhodné ukazatele (statistické ukazatele nebo jiná data, která měří pokrok k stanovenému cíli) na podporu mainstreamingu v otázkách pohlaví v NDP. ! Poskytuje vstupy pro Koordinační komisi pro rovné příležitosti a sociální začlenění, která kontroluje plnění závazků NDP v oblastech rovných příležitostí a sociálního začlenění. ! Poskytuje vstupy pro průběžnou kontrolu NDP. ! Podporuje účast komunitních a dobrovolných skupin v procesu mainstreamingu v otázkách pohlaví. (Více informací o práci oddělení viz web stránka www.ndpgenderequality.ie) Výcvikové programy Počínaje rokem 2000 bylo vyškoleno více než 7000 pracovníků na úseku politiky v otázkách rovnosti pohlaví obecně a v jednotlivých aspektech tohoto problému v následujících oblastech politiky - odborný výcvik, rozvoj podnikání, rozvoj měst, rozvoj zemědělských a venkovských oblastí (územní plánování), bydlení,doprava, sport a volný čas a cestovní ruch. V roce 2003 proběhne výcvik v rovnosti žen a mužů v oblasti prevence trestné činnosti, umění, kultury a filmu a ve službách mládeži. Oddělení připravuje také program podpory pro místní dobrovolné skupiny v oblasti mainstreamingu v otázkách pohlaví, který bude pravděpodobně zahrnovat výcvik těchto skupin. V červnu 2001 bylo zřízeno oddělení pro rovnost pohlaví na ministerstvu pro vzdělávání a vědu, které dostalo do vínku následující poslání: Oddělení pro rovnost pohlaví má za úkol zajistit, že ministerstvo pro vzdělávání a vědu bude moci integrovat dimenzi pohlaví do všech útvarů, činností, programů a opatření pro děti i dospělé a na všech úrovních. Bude prosazovat a trvale udržovat vysokou úroveň souladu s legislativou týkající se rovnosti. Oddělení je součástí odboru strategické politiky ministerstva a ředitel tohoto odboru předsedá řídícímu výboru. Byl vypracován plán činnosti oddělení a v prosinci 2001 byl publikován. Sestavování rozpočtů z hlediska pohlaví Plán práce pro oddělení NDP pro rovnost pohlaví na rok 2003 zahrnuje pilotní projekt pro rozpočtování v oblasti rovnosti pohlaví. Bude to však malý projekt, který bude zahájen až na podzim 2003. Národní rada žen Irska, střešní organizace nevládních organizací zastupujících skupiny irských žen, má právo žádat o příděl v rámci rozpočtového procesu a je také zastoupena spolu s ostatními sociálními partnery, kteří hrají roli při přípravě generálních celostátních dohod. Švédsko Národní program Každý ministr je odpovědný za podporu perspektivy rovnosti pohlaví ve své oblasti. Práci koordinuje ministr pro rovnost pohlaví, který je odpovědný za kontrolu a další rozvoj politiky rovnosti. Počínaje rokem 1994 vláda ve svých programech vládní politiky uvádí, že rovnost obou pohlaví musí prostupovat všemi oblastmi politiky.
29
Skutečnost, že vláda zvolila mainstreaming v otázkách pohlaví za svou strategii neznamená, že vyloučila specifická opatření zaměřená na rovnost žen a mužů. Tím že považuje perspektivu pohlaví za integrální součást všech činností, může nyní snadněji identifikovat, kde jsou tato konkrétní opatření nejvíc potřebná. Cílem vlády u těchto konkrétních opatření je dosáhnout většího dlouhodobého účinku na rovnost mezi ženami a muži. Podpůrné struktury Mainstreaming v otázkách pohlaví vyžaduje znalost a mechanismy. Mechanismy, které se ve Švédsku považují za nutné, jsou: ! ! ! !
Statistiky členěné podle pohlaví, které zviditelní ženy a muže v různých situacích; Podpora expertizy v otázkách rovnosti na ministerstvech; Výcvikové kurzy pro otázky rovnosti pohlaví; Poskytnutí nástrojů pro analýzu problematiky obou pohlaví.
Všechny oficiální statistiky je nutné členit podle pohlaví. Mít přístup k základním datům o situaci žen a mužů je jedna z podmínek pro úspěšný mainstreaming v otázkách pohlaví. Za tímto účelem byl nyní přeložen parlamentu návrh zákona, který vyžaduje, aby všechny oficiální statistiky týkající se jednotlivců byly členěny podle pohlaví, pokud neexistují pádné důvody, aby se to nedělalo. Směrnice pro komise pro vyhlášky - všechny úřední komise jsou povinny analyzovat své návrhy z perspektivy pohlaví. Tyto analýzy jsou podmínkou, aby vláda mohla posoudit jaké účinky budou mít návrhy na reformy a jiné změny na život žen a mužů. Vláda při řízení veřejné správy musí zvažovat perspektivu rovnosti pohlaví. Aby mohla sledovat a hodnotit, jaký úspěch měly státní orgány a jejich činnost v oblasti mainstreamingu v otázkách pohlaví, Národní rada pro audit kontrolovala, jakým způsobem se rovnost pohlaví promítá do vládních směrnic pro rozpočtové příděly a zda státní orgány při své činnosti náležitě přihlížely k příslušným směrnicím vlády týkajícím se rovnosti pohlaví. V kontrolní zprávě se navrhuje, aby se na mainstreaming v otázkách pohlaví kladl větší důraz. V prosinci 2002 švédská vláda ustavila řídící skupinu složenou ze státních tajemníků pod vedením státního tajemníka pro rovnost pohlaví, jejímž sekretariátem je divize pro rovnost pohlaví. Cílem je vypracovat strategii, jak mohou všichni kdo jsou odpovědní za politiku a státní úředníci pracující ve státních orgánech aplikovat mainstreaming v otázkách pohlaví. Výsledky práce této komise budou nejpozději do konce prosince 2003 předloženy vládě. Výcvikové programy Divize pro rovnost pohlaví pořádá výcvikové programy v oblasti rovnosti pohlaví pro ministry, státní tajemníky, politické poradce a státní úředníky ve všech státních orgánech. Probíhají práce na tom, aby do všech výcvikových programů byla integrována perspektiva rovnosti pohlaví se zaměřením na státní zaměstnance. Sestavování rozpočtů z hlediska pohlaví Švédský rozpočtový proces můžeme nejlépe popsat jako každoroční proces shora dolů založený na víceletém rozpočtovém rámci zahrnujícím všechny vládní činnosti. Návrhy 30
státního rozpočtu obsahují navržené směrnice pro hospodářskou politiku, stropy výdajů pro veřejný sektor a plán státních příjmů a výdajů na příští rok. Rozpočet má 27 výdajových kapitol a obsahuje asi 500 rozpočtových přídělů. Aby se zajistila lepší vazba mezi cíli, náklady a výsledky, vláda rovněž uvádí členění výdajů a činností do různých oblastí politiky. Jednou z těchto oblastí je horizontální oblast „rovnost pohlaví“. Cílem je umožnit přehled o tom, kam jdou peníze. Postup v průběhu roku můžeme popsat jako třístupňový proces: 1. Přehled ekonomických předpokladů, prognóz a rozpočtových návrhů; 2. Zasedání kabinetu k otázkám přidělení peněz pro oblasti výdajů; 3. Přidělení peněz na jednotlivé položky rozpočtu. Projekt týkající se rozpočtování položky rovnosti pohlaví by zahájen na podzim 2002 uvnitř úřadu vlády. Cílem je zajistit, aby celostátní cíle rovnosti pohlaví se promítly do celé veřejné správy a zviditelnit aspekty pohlaví v celém procesu státního rozpočtu. K vládní politice rovnosti pohlaví se musí přihlížet ve všech oblastech politiky. Proto integrace perspektivy rovnosti pohlaví do procesu státního rozpočtu znamená jednak zapracovat rovnost pohlaví v rámci rozpočtu jako oblast politiky, jednak zapracovat rovnost pohlaví jako integrální perspektivu do různých oblastí politiky v rámci státního rozpočtu. Tímto způsobem bude možné vyhodnotit výsledky politiky rovnosti pohlaví, získat základnu pro přerozdělení a nasazení zvláštního úsilí s cílem zlomit nerovnováhu sil založenou na příslušnosti k některému z pohlaví a vytvořit společnost, ve které ženy i muži budou mít stejná práva a možnosti a ponesou stejnou odpovědnost ve všech sférách života. Na počátek tohoto úsilí budou k účasti na pilotním projektu vyzvány 2-4 útvary z různých oblastí politiky, jako je sociální ochrana, regionální rozvoj, doprava a spoje. Cílem projektu bude vypracovat metody pro analýzu posouzení účinků na obě pohlaví a specifikovat konkrétní cíle pro rovnost pohlaví a ukazatele v příslušných úsecích činnosti, jakož i přezkoumat platnou dokumentaci, aby prosazovala integraci perspektivy rovnosti pohlaví. Na základě pilotního projektu bude nastartována strategie pro integraci perspektivy rovnosti pohlaví do rozpočtového procesu pro ostatní státní úřady.
31
5. MUŽI A ROVNOST POHLAVÍ Otázky rovnosti pohlaví působily tradičně starosti ženám. Na práci týkající se dosažení rovnosti pohlaví se podílelo velmi málo mužů. Pokud se však má rovnost stát skutečností ve všech oblastech společnosti, je zapotřebí aby o změnu usilovali a na práci se podíleli ženy i muži. Rakousko K zvýšení porozumění problému rovnosti pohlaví ve veřejnosti existují různé přístupy počínaje výchovou ve školách, po informační kampaně a brožury o právech žen a dívek a o jejich schopnostech. Aby se i muži podíleli na politice mainstreamingu v otázkách pohlaví, aplikují některá ministerstva kvóty pro účast mužů v pracovních skupinách a muži jsou někdy pověřeni, aby se podíleli na strategiích pro rovnost příležitostí (například se účastní v meziministerské pracovní skupině pro mainstreaming v otázkách pohlaví řízené z ministerstva školství, vědy a kultury). Kromě toho na spolkovém ministerstvu sociálního zabezpečení a generací byl vytvořen nový odbor, odbor pro záležitosti mužů, který se zabývá rovností pohlaví v právních předpisech, otázkami spravedlnosti pro muže, kteří utrpí újmu při rozvodu a organizuje také studie týkající se agresivního chování mužů. Francie --Německo Na podporu nového zákona o dávkách pro výchovu dítěte zahájilo BMFSFJ v březnu 2001 kampaň “otců“ pod heslem „více svobody pro otce“. Cílem je zvýšit publicitu pro nové možnosti, které poskytuje zmíněný zákon a vybízet otce k větší účasti na práci pro rodinu. Kampaň je zaměřena na mladé otce a muže, kteří se chystají na založení rodiny. Spolupracující partneři na této kampani jsou firmy, které chtějí využít „dne otců“ k tomu aby vybídly své zaměstnance-muže k větší účasti na práci pro rodinu tím, že by přešli na kratší pracovní dobu nebo si vzali rodičovskou dovolenou. Irsko Útvar pro rovnosti pohlaví NDP při své práci na prosazování mainstreamingu v otázkách pohlaví poukazuje ve své dokumentaci a při výcvikových akcích na příklady nerovností, které mají negativní důsledky pro muže. Tuto práci dělá, aby muže přesvědčil, že jeho práce je pro ně stejně relevantní jako pro ženy. Kromě toho výchovné programy ve školách, například ROVNOVÁHA - kdo o ni má zájem? a Zkoumání mužství jsou programy osobního a sociálního rozvoje, které zahrnují otázky rovnosti pohlaví, včetně násilí vůči ženám. Existuje řada politik přátelských rodině, například rodičovská dovolená umožňující mužům, aby převzali větší díl odpovědnosti za rodinu. Tyto politiky jsou popsány v příští kapitole, která se zabývá dosažením souladu mezi rodinou a prací.
32
Švédsko Role mužů v dosažení rovnosti pohlaví má ve švédské politice rovnosti pohlaví velkou důležitost. Kromě zdůrazňování této problematiky na politických fórech vláda přidělila finanční prostředky na různé projekty týkající se mužů a rodiny a způsobů, jak povzbudit muže, aby se angažovali v profesích, kde mají dominantní postavení ženy. Finanční prostředky byly také přiděleny na informační kampaně, jejichž cílem je vybízet muže a umožnit jim, aby si brali delší období rodičovské dovolené. V období 1983 až 1992 působila pracovní skupina pro roli mužů, která se zabývala informativní činností a aktivitami k utváření názorů s cílem ovlivnit názory na roli mužů v různých částech společnosti. Tyto aktivity se zabývaly takovými otázkami, jako co se stane, když se muž stane otcem nebo dědečkem, nebo jak si vybrat školu nebo povolání. Skupina publikovala řadu zpráv, pořádala semináře a zahájila několik projektů. V roce 1992 tuto skupinu nahradila pracovní skupina pro otce, děti a pracovní život, která studovala otázku rodičovské dovolené mužů. Závěrečná zpráva skupiny (publikační řada ministerstva 1995:2) byla předložena v prosinci 1994 vládě. V červnu 1999 zahájila vláda projekt „muži a rovnost pohlaví“. Cílem bylo analyzovat překážky k tomu, aby se více mužů angažovalo v práci na rovnosti pohlaví a navrhnout opatření na zvýšení účasti mužů na této práci. Závěrečná zpráva nazvaná „Chtějí muži rovnost?“ byla předložena v květnu 2002.
33
6. DOSÁHNOUT SOULAD MEZI RODINOU A PRACÍ V roce 1996 byla přijata směrnice o rodičovské dovolené (směrnice 96/34/EC). Ženy i muži mají právo na nejméně tři měsíce neplacené rodičovské dovolené. Právo na rodičovskou dovolenou je nepřenosné. Znamená to, že žena nebo muž nesmí převést svou dovolenou na druhého rodiče. Tři měsíce dovolené je minimální úroveň. Členské státy tedy mohou dovolit delší doby rodičovské dovolené. Pokud mají být ženy schopny vydělávat si na živobytí, je nutné mít dobře organizovaná zařízení péče o dítě. V Barcelonských závěrech je obsažen cíl poskytnout do roku 2010 péči o dítě alespoň 33 procentům dětí do tří let a alespoň 90 procentům dětí ve věku od tří let do začátku povinné školní docházky. Rakousko Rodičovské dávky Zaměstnanci si mohou vzít rodičovskou dovolenou až do dovršení dvou let věku dítěte. (Pro děti narozené počínaje 1. lednem 2002 byly dávky rodičovské dovolené nahrazeny dávkou péče o dítě, viz níže). Existuje absolutní zákaz zaměstnávání žen osm týdnů před předpokládaným datem narození dítěte a osm (nebo 12, někdy 16) týdnů po porodu. V průběhu této doby se závislým pracovnicím vyplácí zvláštní dávka na ochranu mateřství jakožto dávka nahrazující příjem. Rodičovská dovolená začíná po uplynutí ochranné doby mateřství. Mezi matkami a otci není žádný rozdíl, mohou se rozhodnout dobrovolně, který z nich si vezme rodičovskou dovolenou (samostatný nárok pro matku a otce). Rodiče si mohou vyměnit rodičovskou dovolenou dvakrát, tj. je dovoleno vzít si celkem tři doby dovolené (například matka/otec/matka). Každá doba dovolené musí být alespoň na tři měsíce. Když si rodiče vymění místo poprvé, musí si vzít jeden měsíc rodičovské dovolené společně. Zaměstnanci na rodičovské dovolené mohou přijmout okrajovou práci (nejvyšší přípustný výdělek je 309,38 euro (2003)). Péče o dítě Podle rakouské ústavy mají legislativní a výkonnou moc pokud jde denní péči o dítě spolkové země (Länder). Neexistují tedy žádné celorakouské právní předpisy, ani celorakouské standardy kvality pro povolování těchto zařízení, například týkající se velikosti skupin dětí, poměru pečovatelek a dětí. Právní základnou je mnoho různých zákonů, kterými se řídí mateřské školky a denní péče o děti po vyučování, střediska denní péče, péče o mládež a správa škol. Pouze výcvik učitelek v mateřské škole, které pracují ve většině těchto zařízení, je založen na spolkových osnovách. Typy zařízení denní péče o dítě jsou diferencovány hlavně podle věku dítěte. V Rakousku začíná povinná školní docházka ve věku šest let. Do té doby mohou o děti pečovat různé instituce: Jesle: Děti mladší tří let mohou být umístěny do jeslí. Tato zařízení se vyskytují hlavně ve městech, čtvrtina z nich je ve Vídni. Jelikož se tyto služby poskytují pracujícím
34
rodičům, většinou nabízejí celodenní péči. V roce 2001 bylo do jeslí umístěno 11.027 dětí. Mateřské školy: Po dosažení věku tří let mohou být děti umístěny do těchto zařízení až do doby, kdy začnou chodit do školy. Výchovné úkoly v mateřské škole spočívají v podpoře tělesného, duševního a psychologického vývoje dětí. V roce 2001 chodilo do mateřských škol 219.309 dětí. Pečovatel(ka) o děti: V posledních letech nabyla na důležitosti role pečovatelek v péči o dítě. Na jedné straně se značně zvýšil počet pečovatelek o děti i počet dětí, o které pečovaly. Na druhé straně došlo k zvýšení kvalifikace a zlepšení sociálního zabezpečení pečovatelek. Tento druh individuální péče nahrazující mateřskou péči je zvlášť vhodný pro malé děti. Pečovatelky se starají maximálně o čtyři děti najednou. Potřebují k tomu povolení od úřadů péče o mládež, které na ně také dohlížejí. Skupiny dětí: Vedle těchto tradičních forem péče o dítě se vyvíjí nová forma zvaná „Kindergruppen“ První skupiny dětí vznikly koncem 80.let. Tyto skupiny byly založeny z iniciativy rodičů. Rodiče jsou v takové případě odpovědni za organizaci, výchovu, atd. Pečuje se o skupiny dětí v počtu 5 až 13, takže je možná individuální péče a tvůrčí výchova. Rodiče se starají o úspěch skupiny organizováním a pedagogickým plánováním, ale také vařením a úklidem. Při organizování těchto skupin odpovídají rodiče především za: ! ! ! !
nájem místností a jejich úpravu na středisko péče o dítě; zaměstnání osoby, která o děti bude pečovat, většinou učitelky z mateřské školy; získání povolení od úřadu péče o mládež; stanovení doby, kdy bude zařízení v provozu.
Rodiče také podporují zaměstnanou osobu tím, že se o děti sami starají, vaří a uklízejí. O tyto povinnosti se dělí podle možností svých zaměstnání. Vykonávají je bezplatně, musí však platit zaměstnance a nájem. Povinná školní docházka dětí je od 6 do 15 let. Školy obvykle končí vyučování v poledne nebo krátce po poledni. Odpoledne jsou za péči o děti odpovědni rodiče. Pro zaměstnané rodiče jsou nabízeny hlavně dva typy denní péče o děti: Celodenní školy: Asi 10-15% rakouských škol nabízí celodenní péči. Vaří pro žáky oběd, poskytují pomoc při práci na úkolech a nabízejí mimoškolní aktivity. Denní péče po vyučování: I v tomto typu péče se vaří pro žáky oběd, poskytuje se pomoc při práci na úkolech a nabízejí mimoškolní aktivity. Tato zařízení však hlavně organizují orgány obce, také však farnosti, neziskové organizace nebo soukromé osoby. Zařízení poskytují služby odpoledne, včetně podávání jídel. V těchto zařízeních byla v roce 2001 poskytována péče 35.522 dětem. Pouze o málo dětí pečují pečovatelky nebo jsou umístěny ve skupinách dětí, je to však také jedna z možností denní péče. Zařízení denní péče provozují územní orgány, většinou na úrovni obce, například farnosti, neziskové organizace, organizace sdružující rodiny, firmy nebo soukromé osoby.
35
70% všech zařízení denní péče provozují tato územní zařízení, většinou na úrovni obce. Města a obce a spolkové země poskytují těmto zařízením finanční příspěvky, s výjimkou celodenních škol. V období 1997 až 2000 poskytly spolkové, zemské a místní orgány v celém Rakousku celkem dalších 87,2 milionů euro na zlepšení péče o dítě. Tato politika vytvořila celkem 32.188 dalších míst péče o dítě ve všech věkových skupinách. Peníze byly také použity na zřizování mateřských škol v podnicích pro děti zaměstnanců 26 velkých rakouských podniků (Betriebskindergarten). Byla financována i další opatření, například opatření na rozšíření provozní doby do pozdějších odpoledních hodin nebo organizování péče o děti po dobu prázdnin nebo opatření podporující integraci dětí se zdravotním postižením. Více podrobností je obsaženo v tabulce. Dávka péče o dítě Zákon, jímž se řídí dávka péče o dítě (Kinderbetreuungsgeldgesetz) je v platnosti od 1. ledna 2002. Vytvořil tento nový typ dávky určené na podporu části péče poskytované kojencům. Dávka péče o dítě se vyplácí matce/otci, bez ohledu na to zda byli před narozením dítěte zaměstnáni. To umožňuje pobírání této dávky dalším skupinám osob, například ženám v domácnosti, zemědělcům, studentům škol druhého a třetího stupně, okrajovým pracovníkům na částečný úvazek, samostatně výdělečně činným nebo příležitostně pracujícím, za předpokladu že mají nárok na rodinný přídavek a žijí s dítětem ve společné domácnosti. Dávka péče o dítě je 436 euro měsíčně a přiznává se žadatelům od narození dítěte nejdéle do 36. měsíce věku dítěte, jestliže nárok uplatní oba rodiče (střídavě). Pokud o dávku požádá pouze jeden rodič, bude mu poskytnuta jen do 30. měsíce věku dítěte. To by mělo motivovat otce, aby se podíleli na péči o své malé děti. Jakmile se narodí další dítě, nárok na dávku péče o dítě začíná běžet znovu podle nejmenšího dítěte. Hlavní rozdíl od dřívější úpravy dávky rodičovské dovolené je, že žadatel si může při pobírání dávky přivydělat (hranice maximálního výdělku je 14.600 euro ročně). To poskytuje rodičům skutečnou možnost se rozhodnout, zda se budou starat o dítě sami, nebo zda použijí dávku na zaplacení externí péče. Velkorysá hranice možného výdělku představuje silnou pobídku pro matky a otce, aby zůstali ve spojení se svým zaměstnavatelem (substituce rodičovské nebo jiné dovolené, další výcvik, atd.) a umožní se tak návrat do zaměstnání. Při pobírání dávky péče o dítě zůstává v účinnosti krytí zdravotním pojištění. Dosáhnout soulad mezi rodinou a prací Rakouská veřejná služba zaměstnanosti (AMS) si stanovila cíl zlepšit opatření sloužící integraci osob, které přerušily svou pracovní kariéru, mají v současné době povinnosti spojené s péčí o dítě a chtějí se vrátit na trh práce. Za tím účelem byly zahájeny různé programy (například program „veřejná služba zaměstnanosti pro vracející se ženy“ (Wiedereinsteigerinnen). V závislosti na jejich situaci se vracejícím se ženám nabízí obsažný balík sestavený z poskytování rad obecně a rad pro volbu povolání, zvyšování kvalifikace, podpory pro integraci a podpory pro péči o dítě. 36
Aby se zvýšil počet alternativ péče o dítě a zajistila provozní doba zařízení vyhovující zaměstnaným rodičům, veřejná služba zaměstnanosti poskytuje dotace soukromým zařízením péče o dítě, podporuje rodičovské iniciativy, projekty denní péče, podnikové mateřské školy, soukromé mateřské školy, atd. Jiné způsoby pomoci ženám, které se chtějí vrátit do zaměstnání jsou programy zvyšování kvalifikace. Výcvikové kurzy veřejných služeb zaměstnanosti zaměřené na rozvíjející se odvětví, jako IT a telekomunikace, kladou zvláštní důraz na ženy. Kromě toho veřejné služby zaměstnanosti organizují zvláštní programy pro návrat žen do zaměstnání. Cílem těchto programů je dospět k stálým nesubvencovaným pracovním poměrům a/nebo k integraci do trhu práce. Tyto programy podpory zaměstnanosti zahrnují subvence zaměstnavatelům na stanovenou dobu řádného zaměstnání nebo subvence v rámci opatření, která jsou součástí projektu. Ženy, které mají velké problémy s integrací, problémy přesahující možnosti jednotlivých úřadů práce, mohou být předány externím poradenským střediskům zaměřeným na trh práce. Tato zvláštní střediska se zabývají nejen problémy trhu práce, ale také otázkami, které je třeba vyjasnit dříve než ženy vstoupí na trh práce, například péče o dítě, dluhy, rozvod a také nesmělost a nedostatek sebedůvěry. Celostátní soutěž o zaměstnavatele nejvíce vycházejícího vstříc ženám a rodinám Celostátní soutěž o zaměstnavatele nejvíce vycházejícího vstříc ženám a rodinám je další iniciativa zahájená spolkovým ministerstvem sociálního zabezpečení a generací, jejímž cílem je dosáhnout, aby svět práce byl více přátelský ženám a rodinám. V roce 2002 byla organizována po čtvrté. Soutěž je široce sledována v médiích a vítězové jsou firmy, které vytvoří rámec umožňující ženám, aby optimálně využily svých kariérních možností a dosáhly optimální vyváženosti mezi zaměstnáním a péčí o rodinu. Audit rodiny a práce Rakouská verze auditu rodiny a práce je adaptací a dalším rozvojem původního auditu, který byl objednán z iniciativy německé neziskové organizace HERTIE s cílem zlepšit sladění rodinného a pracovního života. Spolkové ministerstvo sociálního zabezpečení a generací poskytuje dotace na vnitropodnikový proces zaměřený na vytvoření příznivějších podmínek pro rodinu. Ministerstvo poskytuje komplexní katalog kritérií, který jednotlivým zaměstnavatelům pomáhá provést, spolu se zástupci zaměstnanců, audit podmínek pro rodiny, vyhodnotit výsledky opatření a dále zvyšovat soulad pracovních a životních podmínek. Tento audit rodiny a práce pokrývá celou podnikovou kulturu s cílem dosáhnout řešení, která vyhovují zájmům rodin i podniků. Rodinné dovednosti - klíč k úspěchu při práci Tento projekt organizovaný Spolkovým ministerstvem sociálního zabezpečení a generací nazvaný v němčině Familienkompetenzen - Schlüssel für mehr Erfolg im Beruf, nabízí osobám vracejícím se do práce (matkám a otcům) cílenou přípravu, bez ohledu na to, jak dlouho trvala jejich absence na trhu práce. Za tím účelem jim zvláštní střediska pro poradenství rodinám nabízejí zvláštní řízený program, který je podporuje v jejich vlastním úsilí. Jde o program sestavený z několika etap a přizpůsobený potřebám matek a otců na jejich cestě zpět do zaměstnání. Absolvováním programu dosáhne účastník osvědčení, které dokládá získané dovednosti. Toto osvědčení by mělo absolventům
37
zlepšit konkurenční vyhlídky až se budou ucházet o konkrétní zaměstnání a usnadnit jim návrat na trh práce. Francie Datum zavedení Délka v současné době 1909: 8 týdnů 16 týdnů (34 až 46 Mateřská týdnů při narození dovolená ve neplacená více dětí, 26 týdnů Francii 1971: dávky a délka jako nyní pro třetí dítě)
Výše dávky
Dávky sociálního zabezpečení (7,4 60 euro denně), často zvýšené firmou na základě kolektivní smlouvy 1978 3 dny 100% zaměstnavatel Otcovská 14 dnů Strop sociálního dovolená ve 2002 zabezpečení (2352 Francii euro za měsíc) Rodičovská 1984: rodičovská Od 52 do 156 týdnů, Neplacená pro dítě do 3 let. dovolená ve dovolená (CP) Od 52 do 156 týdnů, Pevná dávka 466,5 1985 a 1994: Francii euro při plné péči. pro dítě do 3 let. Dávka pro Možnost částečně výchovu dítěte pracovat (APE) (APE)
Pracovní volno při nemoci dítěte
1995
Roky platnosti
Zvláštní podmínky Státním úředníkům běží dále plat
200 hodin odpracovaných v průběhu tří měsíců před nástupem na dovolenou
Zaměstnanci s platem, 1 rok služby a dítě do 3 let. Zaměstnanci s platem, nezaměstnaní a nepracující kteří v posledních 5 letech pracovali alespoň 2 roky, rodiče dvou dětí (od 1994) - možnost pro oba rodiče, nelze převést na druhého; - nelze dělit (ale uvažuje se o této možnosti) - pracovní smlouva trvá, zaručený návrat do práce - možnost částečně pracovat (CP) 1 až 5 dnů (u dětí do Žádná dávka na základě právního předpisu, ale kolektivní smlouvy většinou poskytují pokračující jednoho roku nebo plat. když má zaměstnanec 3 a více Pracovní volno při závažném onemocnění dítěte (3 měsíce, obnovitelné) se zvláštní dávkou (457,4 dětí) návrh zákona (2000) euro plná péče, 228,7 euro částečná péče) Typy dovolené Podíl žen Podíl žen na rodičovské dovolené na počtu matek celkem 99% 10% 80% plná péče 99% 47%
1998: CP Využití rodičovské 1997: APE dovolené ve Francii Pramen: „Articuler vie familiale et vie professionnelle en Europe: un enjeux pour l‘égalité.“ Collection droit des femmes - Documentation française (2002). Zpráva vypracovaná v průběhu francouzského předsednictví v EU v druhé polovině roku 2000 (distribuovaná poštou).
38
Německo Sladění rodiny a práce Reforma spolkového zákona o výchově dítěte vstoupila v platnost 1. ledna 2001. Vztahuje se na děti narozené v roce 2001 a později. Reforma zlepšuje podmínky pro dávku na výchovu dítěte a na dovolenou na výchovu dítěte, která se nyní nazývá „rodičovská dovolená“. Tento zákon přináší zřejmá zlepšení celkového rámce společné péče rodičů o dítě, kteří mohou současně pracovat a získávat kvalifikaci. Rodiče mají právo na rodičovskou dovolenou až do tří let věku dítěte (při jednom dítěti) a při tom požívají ochranu proti propuštění. Mohou také tohoto celého práva využít společně nebo využít části tohoto práva. Rodičovská dovolená normálně končí, když dítě dosáhne věku tří let. Avšak se souhlasem zaměstnavatele může být vždy o rok prodloužena až do doby, kdy dítě dosáhne věku 8 let. V průběhu rodičovské dovolené je dovoleno pracovat na částečný úvazek až 30 hodin týdně a až 60 hodin týdně, když si rodičovskou dovolenou vezmou oba rodiče společně. Pružná rodičovská dovolená nahrazuje starou dovolenou na výchovu dítěte, jejíž název a málo pružná pravidla (žádná právní možnost pro společnou výchovu dítěte, omezení možnosti pracovat na částečný úvazek jen na 19 hodin týdně) byly zastaralé. Irsko Vláda spolu se sociálními partnery přijala závazek podporovat ve spolupráci s Úřadem pro rovnost pružná pracovní uspořádání. V tomto směru působí Národní rámcový výbor ustavený na základě Programu pro prosperitu a spravedlnost. K aktivitám Národního rámcového výboru patří: ! Identifikovat relevantní alternativy pro rodinám vyhovující politiky a praxi na úrovni podniku; ! Vypracovat na celostátní úrovni praktické směrnice na pomoc provádění rodinám vyhovujících politik a praxe na úrovni podniku; ! Zjistit potenciální bariéry a zábrany pro zavádění rodinám vyhovující politiky, která vyhovuje potřebám pracujících rodičů a identifikovat možná řešení vyskytujících se problémů; ! Identifikovat nejlepší praxi a rozšiřovat ji mezi zaměstnavatele a odbory; ! Poskytovat vedením podniků, odborům, zástupcům zaměstnavatelů a zaměstnanců výcvik týkající se relevantních alternativ vyhovujících potřebám rodin a informace o nejlepších praktických metodách pro jejich realizaci. Rodičovská dovolená Zákon o ochraně mateřství z roku 1994: Zákon o ochraně mateřství z roku 1994 zrušil zákon o ochraně mateřství z roku 1981, který platil do roku 1991 a znovu obnovil platnost jeho ustanovení současně s provedení aspektů práv při zaměstnání vyplývajících ze směrnice EU o těhotných ženách (92/85/EC). Zákon stanoví, že všechny zaměstnané ženy, které písemně oznámily svému zaměstnavateli, že jsou těhotné (alespoň čtyři týdny od doby kdy žena chce nastoupit mateřskou dovolenou) mají nárok na 18 po sobě jdoucích týdnů mateřské dovolené plus 8 týdnů další neplacené mateřské dovolené. Zákon nepožaduje, aby zaměstnavatel vyplácel zaměstnanci během mateřské dovolené
39
mzdu. V průběhu těhotenství a po dobu 14 týdnů následujících po narození dítěte mají zaměstnankyně nárok na uvolnění bez ztráty výdělku na lékařskou péči v těhotenství a postnatální návštěvu lékaře. Zákon rovněž poskytuje otci dítěte nárok na dovolenou v případě úmrtí matky, a to na dobu 22 týdnů od narození živého dítěte. Revize zákona na ochranu mateřství: Revize zákona na ochranu mateřství byla provedena v roce 2000 a zpráva pracovní skupiny pro revizi a zlepšení právních předpisů týkajících se ochrany mateřství byla publikována v únoru 2001. Hlavní doporučení pracovní skupiny byly: ! zvýšit délku placené mateřské dovolené o 4 týdny (to znamená zvýšit nárok až na 18 týdnů); ! zvýšit délku další (neplacené) mateřské dovolené o čtyři týdny (tzn. zvýšit nárok na 8 týdnů); ! doba další mateřské dovolené by měla být spojena se stejnými právy jako rodičovská dovolená (například započítávání pro účely roční dovolené, seniority a zvyšování platu); ! poskytování placeného volna pro matky pro účast na kompletním programu péče o dítě (poslední tři lekce jsou v době mateřské dovolené) a poskytování placeného volna pro účast otců alespoň na dvou lekcích před narozením dítěte; ! poskytnutí buď úpravy pracovní doby nebo uspořádání na pracovišti (pokud je spojeno s malými náklady), aby se umožnilo kojení dítěte až po čtyři měsíce od narození; ! poskytnutí možnosti, s výhradou souhlasu zaměstnavatele, aby si zaměstnanci mohli rozdělit dobu mateřské dovolené nebo další mateřské dovolené v případě hospitalizace dítěte; ! poskytnutí možnosti, s výhradou souhlasu zaměstnavatele, aby zaměstnanci mohli ukončit další (neplacenou) mateřskou dovolenou v případě nemoci. Doporučení zvýšit placenou mateřskou dovolenou na 18 týdnů a zvýšit neplacenou další mateřskou dovolenou na 8 týdnů byla provedena na základě zákona o ochraně mateřství z roku 1994 (prodloužení doby dovolené), nařízením z roku 2001, které bylo podepsáno 8. února 2001 a vstoupilo v platnost s účinností od 8. března 2001. V prosinci 2000 vláda schválila provedení zbývajících doporučení pracovní skupiny pomocí úpravy stávajících právních předpisů a přijetím nových. Ministr spravedlnosti, rovnosti a legislativních reforem plánuje, že počátkem roku 2003 předloží návrh na novelizaci zákona o ochraně mateřství. Otcovská dovolená: na otcovskou dovolenou neexistuje žádný právní nárok. Avšak zaměstnavatelé veřejného sektoru poskytují 3 dny placené otcovské dovolené státním úředníkům, učitelům, pracovníkům veřejného zdravotnictví, Gardai (policistům), pracovníkům vězeňské služby a příslušníkům armády. Rodičovská dovolená: na rodičovskou dovolenou neexistuje v Irské republice žádný právní nárok. Avšak zákon o rodičovské dovolené z roku 1998, který vstoupil v platnost 3. prosince 1998, transponoval do irského zákonodárství směrnici o rodičovské dovolené (96/34/EC). Zákon poskytuje rodičům individuální a nepřevoditelný nárok na 14 týdnů neplacené rodičovské dovolené (na každé dítě), aby se mohli starat o malé děti.
40
Dovolenou si musí rodiče vybrat dřív než dítě dosáhne věku pěti let, s výjimkou některých případů týkajících se adoptovaných dětí. Revize zákona o rodičovské dovolené: Revize zákona o rodičovské dovolené byla provedena v roce 2001 a zpráva pracovní skupiny pro revizi zákona o rodičovské dovolené byla publikována v dubnu 2002. Jako součást této revize byl objednán výzkum týkající se vybírání rodičovské dovolené a dovolené v případech vyšší moci a postojů zaměstnavatelů a zaměstnanců k stávajícím ustanovením zákona. Ze zjištění vyplývajících ze studia těchto postojů vyplynulo, že zaměstnavatelé i zaměstnanci si jsou celkem dobře vědomi možností a rozumějí ustanovením zákona o rodičovské dovolené z roku 1998. Nebylo však možné dosáhnout konsensuálního rozhodnutí o některých doporučeních pracovní skupiny. Mezi její klíčová doporučení patří: ! Zaměstnanci by měli mít zákonný nárok na vybrání 14 týdnů rodičovské dovolené v oddělených částech, při čemž každá část této dovolené by musela trvat nejméně 6 týdnů (v současné době může zaměstnanec rozdělit svůj nárok na dovolenou jen se souhlasem zaměstnavatele). ! V případě dětí se zdravotním postižením by se měl maximální věk dítěte pro získání nároku zvýšit na 16 let. ! Měl by být vypracován praktický legislativní text, který by rozšířil možnost rodičovské dovolené na osoby působící in loco parentis. ! Zaměstnanci by měli být chráněni před penalizací pro případy, kdy oznámí že hodlají využít nebo když využijí oprávnění, která vyplývají ze zákona. ! Mělo by se zařídit vypracování statutárních praktických kodexů týkajících se rodičovské dovolené a dovolené v případech vyšší moci. Skupina přijala většinovým rozhodnutím tyto závěry: ! Při rodičovské dovolené by měly být vypláceny dávky. ! Zaměstnanci by měli mít zákonný nárok na tři dny rodičovského volna. ! Trvání rodičovské dovolené by se mělo zvýšit na 18 týdnů. ! Požadavek oznámit 6 týdnů předem nástup na rodičovskou dovolenou by se neměl vztahovat na případy, kdy je dovolená naléhavě zapotřebí z důvodů týkajících se dítěte. ! Měla by být přijata ustanovení týkající se půldenní dovolené pro případy vyšší moci. ! Zvýšení maximálního věku dítěte pro získání nároku na 8 let podporovali všichni členové skupiny s výjimkou zástupce konfederace irských podnikatelů a zaměstnavatelů a zástupce ministerstva financí, kteří trvali na věku 6 let. ! V současné době ministerstvo podrobně zkoumá všechna doporučení a hodlá vládě předložit konkrétní návrhy. Kromě zákonných ustanovení na základě zákonů o mateřské a rodičovské dovolené sociální partneři, společně s Národním rámcovým výborem pro rozvoj politik na úrovni podniku vyhovujících potřebám rodiny, z vlastní iniciativy podporují vypracování pružných uspořádání práce. Výbor financoval iniciativy, jejichž účelem bylo upozornit na problém a probíhá výzkum a také grantový program pro iniciativy podporující rodinu, který je určen malým a středním podnikům (s méně než 250 zaměstnanci).
41
Péče o dítě V Irsku až donedávna převládala tendence ponechat péči o dítě soukromým uspořádáním mezi rodiči a poskytovateli. Avšak se změnou ekonomických a sociálních okolností se podstatně snižuje rozsah tradičních forem podpory ze strany členů rodiny a příbuzných. Se zvyšující se prosperitou irské ekonomiky jsme svědky vyšší účasti žen na trhu práce a to vede k vyšší poptávce po místech v zařízeních péče o dítě. V důsledku toho vzrostla potřeba pro strategický a integrovaný přístup k rozvoji služeb péče o dítě v sektoru měst a obcí a soukromém sektoru. Národní plán rozvoje 2000 - 2006 identifikoval investice do poskytování péče o dítě jako prioritní oblast. Vláda pověřila vedoucí rolí ministerstvo spravedlnosti, rovnosti a legislativní reformy (DJELR) a uložila mu vypracovat a realizovat národní strategii péče o dítě navazující na Program rovných příležitostí v péči o dítě 2000 - 2006. Účast ministerstva v péči o dítě je odvozena z jeho odpovědnosti za rovnost a rovné příležitosti. Program rovných příležitostí v péči o dítě usnadňuje další rozvoj a rozšíření zařízení péče o dítě, která vyhovují potřebám mužů a žen spojeným se sladěním jejich potřeb pečovat o děti a pokračovat v zaměstnání a podílet se na odborném výcviku a vzdělávání. Program rovných příležitostí v péči o dítě zahájilo ministerstvo v dubnu 2000 jako sedmiletý program s cílem zvýšit počet zařízení péče o dítě v Irsku a počet míst v těchto zařízeních a zlepšit kvalitu služeb v nich poskytovaných. Celkové finanční prostředky přidělené ministerstvu pro tyto účely na sedmileté období programu činí téměř 437 milionů euro, včetně 317,4 milionů poskytnutých v rámci Národního plánu rozvoje, který spolufinancuje Evropská unie. Program poskytuje podporu sektoru měst a obcí i soukromému sektoru péče o dítě a zaměřuje se na děti předškolního věku i na péči o žáky škol po vyučování. Má zvláštní zaměření i na rovnost příležitostí a sociální začlenění. Finanční opatření mají na zřeteli kapitálové investice i granty pro platy pracovníků zaměstnaných obcemi i neziskovými poskytovateli péče o dítě. Příděly kapitálu pomáhají soukromým poskytovatelům a podporují zlepšování kvality. Například Národní dobrovolná organizace péče o děti dostává příděly, které rozděluje poskytovatelům v terénu. Program rovných příležitostí v péči o dítě je opatření č. 1 podprogramu sociální začlenění, který je součástí regionálních operativních programů v rámci Národního plánu rozvoje. Finanční prostředky jsou proto směrovány dvěma regionům Irska určenými pro účely strukturálního fondu, tj. Border, Midlands a Western (BMW) region a Southern a Eastern (S & E) region. Od dubna 2000, kdy byl program poprvé vyhlášen, bylo do konce prosince 2002 již přiděleno více než 174,8 milionů euro na rozvoj kvality péče o dítě. Tyto prostředky znamenají také vytvoření téměř 20.500 nových míst péče o dítě a podporu kvality 22,500 existujících míst. Na základě financování z programu rovných příležitostí pro péči o dítě bylo také zřízeno 33 okresních a městských výborů péče o dítě. Strategický cíl těchto výborů je podporovat poskytování kvalitních služeb péče o dítě v příslušných oblastech a vykonávat dohled.
42
Iniciativa péče o dítě ve státní službě: V roce 2001 přidělila vláda 12,7 milionů euro na zřízení 15 jeslí ve státní službě. Zatím jsou v provozu dvě zařízení a v roce 2003 mají vzniknout další čtyři. Pružná pracovní uspořádání Právní předpisy nedávají zaměstnancům žádný nárok na pružnou pracovní dobu. Avšak státní služba jakožto zaměstnavatel nabízí několik programů vyhovujících potřebám rodin, které jdou nad rámec zákonných nároků. Jsou uvedeny níže. Tyto pro rodiny příznivé programy k dosažení souladu s nároky zaměstnání jsou: sdílení práce, určený čas, pružná pracovní doba (flexitime), přestávky v kariéře, otcovské pracovní volno a zvláštní volno pro domácí okolnosti. Všechny tyto programy jsou rodičům k dispozici. Zanedlouho budou pro všechna ministerstva platit směrnice pro práci na dálku. ! Sdílení práce - dovoluje pracovníkům pracovat jinak než na plný úvazek; například jen dopoledne nebo odpoledne, tři nebo čtyři dny v týdnu, kratší pracovní den. ! Určený čas - dovoluje rodičům vzít si 10 nebo 13 týdnů neplaceného volna, aby mohli přizpůsobit uspořádání své práce letním prázdninám dětí. ! Pružná pracovní doba - dovoluje pracovníkům stanovit odlišně začátek a konec denní pracovní doby a napracovat si hodiny, za které si mohou vzít volno později. ! Přestávky v kariéře - dovolují pracovníkům vzít si dva časové úseky v rozsahu od šesti měsíců do pěti let neplacené dovolené. ! Otcovské pracovní volno - poskytuje otci tři dny placeného pracovního volna při narození nebo adopci dítěte. ! Zvláštní volno pro domácí okolnosti - dovoluje pracovníkům vít si dva až šest měsíců neplaceného volna, aby si mohli dát do pořádku potíže, které jim doma vzniknou. Švédsko Švédská rodinná politika je založena na principu univerzality a na individuálních právech. Služby poskytované švédským systémem sociálního zabezpečení byly tradičně k dispozici všem. To stále platí pro podporu rodin s dětmi. Švédsko má štědrý systém rodičovského pojištění a systém komplexní školní a denní péče o děti. Většina rodin s dětmi má dvojí příjem. Většina osamělých rodičů má výdělečné zaměstnání. Za těchto okolností jsou dávky podporující práci a umožňující pracovat důležitější než úroveň dětských přídavků. Finanční podpora rodinám sleduje cíl snížit rozdíly v životních podmínkách mezi domácnostmi s dětmi a bezdětnými domácnostmi. Sociální pojištění je financováno příspěvky vybíranými od zaměstnavatelů a zaměstnanců a z daní. Dětské a rodinné dávky Přídavek na dítě se vyplácí všem dětem. Základní dětský přídavek je SEK 950 měsíčně (100 euro; 3.150 Kč) pro děti do 16 let věku. Nad 16 let se přídavek vyplácí dětem navštěvujícím vzdělávací zařízení druhého stupně. Dodatkový dětský přídavek se vyplácí rodinám s třemi a více dětmi.
43
Rodičovské pojištění Rodičovské pojištění zahrnuje tři druhy dávek. ! Dávka v těhotenství ! Rodičovská dávka v souvislosti s narozením dítěte ! Dočasná rodičovská dávka Dávka v těhotenství se vyplácí budoucím matkám, které nejsou schopny pracovat vzhledem k fyzické náročnosti jejich práce. Vyplácí se po maximální dobu 50 dnů ve výši 80% kvalifikovaného příjmu matky. Rodičovská peněžitá dávka v souvislosti s narozením dítěte nebo adopcí se vyplácí po dobu 480 dnů takto: 390 dnů ve výši 80% kvalifikovaného příjmu rodiče 90 dnů všeobecně platnou pevnou sazbou SEK 60 denně (6,5 euro; 200 Kč). Podobně jako dávky v nemoci se rodičovské dávky vypočítávají na dny. Sazba dávky je 80% kvalifikovaného příjmu rodiče. Rodiče s nízkým nebo žádným příjmem dostávají minimální zaručenou dávku ve výši SEK 120 denně (13 euro; 400 Kč). 480 dnů peněžitých dávek je rozděleno stejným dílem na oba rodiče Rodič může převést až 420 svých dnů na druhého rodiče (60 dnů jsou dny nepřevoditelné na druhého rodiče). Dny takto dané k dispozici využijí téměř všichni rodiče. Národní rada sociálního zabezpečení uspořádala v posledních deseti letech několik uvědomovacích a informačních kampaní, aby zdůraznila jak je důležité, aby nárok na rodičovskou dávku uplatnili oba rodiče. Všem otcům se rozdávají brožury, v nichž se zdůrazňuje, jak důležitý je úzký kontakt mezi otcem a dítětem.Všichni rodiče jsou také zváni na informační schůzky, kde dostanou informace o programu rodičovského pojištění než se jim dítě narodí. Dočasná rodičovská dávka se vyplácí rodičům, kteří pečují o nemocné dítě do dosažení věku 12 let a v některých případech do 16 let. Je k dispozici 120 dnů peněžitých dávek ročně ve výši 80% kvalifikovaného příjmu. Rodiče průměrně využívají 7 dnů na jedno dítě ročně. Tuto peněžitou dávku rozsáhle využívají oba rodiče. V posledním roce otcové se podíleli na všech využitých dnech 41 procenty. Je to účinná alternativa pro rodiny s dvojím příjmem, protože umožňuje matce i otci kombinovat povinnosti k rodině s prací mimo domov. Otcovské dny: V souvislosti s narozením dítěte mají otcové nárok na deset „otcovských dnů“. Tyto dny jsou míněny jako uvítání nového dítěte nebo umožní otci starat se o další děti v rodině. Těchto dnů využívají téměř všichni otci. Péče o dítě Služby péče o dítě se rozlišují podle standardu kvality a podléhají zásadě univerzální dostupnosti. Střediska denní péče jsou pro děti do šesti let. Poskytují se výchovné služby i služby praktické péče. Děti jsou v těchto střediscích buď celý den nebo po jeho část.
44
Ve věku 1 až 3 roky jsou děti v střediscích péče o dítě. Je tam 59% všech děvčat a 60% chlapců. Více než polovinu personálu v střediscích denní péče tvoří kvalifikované učitelky dětí předškolního věku nebo rekreační instruktorky; v menšině jsou pomocnice pro péči o děti. Školní děti mohou chodit do středisek mimoškolní péče vedených rekreačními instruktorkami a pomocnicemi pro péči o děti. Tato střediska mohou být v provozu před i po vyučování a také během prázdnin. Podobně jako střediska denní péče poskytují kombinovanou výchovnou a praktickou činnost. Rodiče platí měsíční poplatek. Od roku 2002 jsou maximální poplatky pro péči o děti v předškolním věku i pro školáky. Aby zařízení získalo nárok na státní grant, obecní orgán musí vybírat poplatky pro předškolní službu v maximální sazbě tři, dvě nebo jedno procento z příjmu rodiny (před zdaněním) pro první, respektive druhé a třetí dítě v rodině. Poplatky nesmí být vyšší než SEK 1.140 (122 euro; 3.658 Kč) měsíčně za první dítě, SEK 760 (81 euro; 2.469 Kč) za druhé dítě a SEK 380 (41 euro; 1.220 Kč) za třetí dítě. Aby zařízení získalo nárok na státní grant, obecní orgán musí vybírat poplatky za péči o školní děti v maximální sazbě dvě, jedno a jedno procento z příjmu rodiny (daňového základu) za první, resp. druhé a třetí dítě. Poplatky nesmí být vyšší než SEK 760 (81 euro; 2.469 Kč) za první dítě a SEK 380 (41 euro; 1.220 Kč) za druhé a třetí dítě v péči školního zařízení. Dosáhnout soulad mezi rodinou a prací K tomu, aby muži a ženy mohli kombinovat zaměstnání s rodičovstvím má klíčový význam pracovní doba. Většina švédských podniků zavedla pro své zaměstnance pružnou pracovní dobu. Většinou to znamená, že si můžete svou denní pracovní dobu zvolit s tolerancí dvou hodin ráno a dvou hodin odpoledne. Od roku 1979 mají rodiče malých dětí nárok na zkrácenou pracovní dobu šest hodin denně. Povinnosti zaměstnavatele: Kromě toho podle ustanovení zákona o rovnosti příležitostí má zaměstnavatel povinnost usnadnit svým zaměstnancům a zaměstnankyním kombinovat práci s rodičovstvím. Zaměstnavatelé s deseti a více zaměstnanci musí také vypracovávat roční plány rovnosti pohlaví pro svá pracoviště a v těchto plánech uvádět, jaká opatření učinili nebo plánují učinit v budoucnosti na základě tohoto ustanovení. Kampaň za boj proti diskriminaci: Od 8. března 2002 ombudsman provádí program boje proti diskriminaci na základě těhotenství a kampaň je plánována na devět měsíců. Její motto je „dítě A zaměstnání: devět měsíců“. Hlavní poselství zní: „Zacházet nespravedlivě s těhotnou ženou je akt diskriminace. Akt diskriminace je porušením lidských práv a zákona.“ Účelem kampaně je tedy informovat veřejnost, odbory a zaměstnavatele o pravidlech, právních předpisech a právech dojde-li v průběhu zaměstnání k otěhotnění. Kromě toho je cílem vytvořit situaci, kde tento typ diskriminace přestane existovat a kde všichni zúčastnění si uvědomí, že i na trhu práce je těhotenství a narození dítěte součástí „běhu života“.
45
V průběhu roku 2003 EOC plánuje zahájit následnou kampaň pod názvem: dítě A zaměstnání: rodičovství“. Ta se bude zabývat problémy matek a otců na trhu práce poté co se jim narodí dítě.
46
7. VLIV A MOC Pro demokracii je důležité, aby podíl žen a mužů zabývajících se politickým rozhodováním odpovídal jejich zastoupení v celkové populaci. Ženy i muži musí zastupovat všechny složky a oblasti komunity a na všech politických úrovních by měli být schopni za stejných podmínek ovlivňovat sociální rozvoj. Rakousko Ženy jsou obecně nedostatečně zastoupeny ve vládních strukturách (ve volebním období 1999-2001 25% v parlamentu a po posledních volbách 34,4%), ale zastoupení se mezi politickými stranami velmi liší. Strana zelených má 58,8% žen zastoupených v parlamentu, naproti tomu rakouská strana svobody jen 27,7%. Bylo několik pokusů týkajících se zvýšení počtu žen v politických institucích, například instruktorské programy, výcvikové kurzy pro ženy v politice, které probíhají i v provinciích. Jak je patrné z výše uvedených údajů, účast žen v politickém životě na celostátní úrovni je nižší než 40%. Na regionální úrovni rovněž převládá nízké zastoupení žen a účast záleží na vládě příslušné spolkové země. Pohybuje se od 13,9% (v Tyrolsku) do 36,9% (Salcburk). Přesná čísla o zastoupení žen v politickém životě na místní úrovni nejsou k dispozici, protože existuje příliš mnoho faktorů a institucí. Francie Přijetím reformy ústavy spojené s přijetím zásady parity doufáme, že se podaří dosáhnout rovného zastoupení žen a mužů ve vládě a parlamentu. V současné době je zastoupení žen následující: 26,21% ve vládě (2002) 12,3% v národním shromáždění (2002) 10,3% v senátu (2001) 27,1% v regionálních radách (1998) 9% v regionálních radách (2001) 31,6% v městských radách (2001) 10,9% mezi starosty. Německo V německém parlamentu (Deutscher Bundestag) je 195 poslankyň (32,3%) z celkového počtu 603 zastupitelů. Ve spolkové vládě je šest žen ve funkci ministra (42,9%) z celkového počtu 14 ministrů. Z 25 parlamentních tajemníků je 11 žen (44,0%). Podařilo se zvýšit počet žen v politických úřadech na všech úrovních, ale dosud se nepodařilo dosáhnout vyváženého zastoupení žen a mužů v těchto úřadech. Hlavní důvod tkví v tradičním rozdělení rolí mezi ženy a muže a v existenci tradičních životních a pracovních podmínek. Ženy s povinnostmi k rodině mají větší potíže než muži s převzetím politických povinností. Aby práce v rodině nebyla překážkou k nastoupení politické dráhy, formy politické organizace a náplň politické práce musí více přihlížet k životním a pracovním podmínkám žen. Spolková vláda se pokouší využít některých opatření, zejména k získání mladých žen pro politickou angažovanost. K nim patří 47
instruktorské projekty umožňující ženám doprovázet ženy již činné v politice v jejich každodenní práci. V posledních letech se zastoupení žen v zastupitelských sborech neustále zvyšuje. Například v roce 2002 bylo dosaženo dosud nejvyššího podílu žen v německém spolkovém parlamentu od založení spolkové republiky. Celkem je na základě voleb z roku 1998 v 14. spolkovém parlamentu 30,9% žen, tj. 207 žen z celkového počtu 669 poslanců. Pro srovnání, po volbách v roce 1994 bylo v parlamentu 26,3% žen. Procento poslankyň se však mezi politickými stranami liší. Například procento v SPD je 38,8%, ve straně zelených 58,2%, v CDU/CSU 21,95%, v FDP 21,3% a v PDS 100%. Kabinet federální vlády má šest ministryň (spolkové ministerstvo spravedlnosti, spolkové ministerstvo ochrany spotřebitelů, výživy a zemědělství, spolkové ministerstvo rodinných záležitostí, starých občanů, žen a mládeže, spolkové ministerstvo školství a výzkumu, spolkové ministerstvo hospodářské spolupráce a rozvoje). Irsko Zastoupení žen v Dáil je v současné době po všeobecných volbách z května 2002 12,65%. Při parlamentních volbách v červnu 1994 ženy byly na kandidátních listinách zastoupeny 23,08 procenty a úspěšných kandidátek bylo 26,67% z celkového počtu zvolených. Při volbách v roce 1999 byly odpovídající údaje 19,05% kandidátek a 33,3% úspěšných. Kandidující ženy a místa získaná ženami ve volbách do Dáil 1997-2002 Rok Celkový počet Z toho žen Počet míst Počet kandidátů zvolených žen 1997 2000
484 463
97 84
166 166
20 22
Počet žen zvolených a nominovaných do Seanad Éireann 1997-2002 Rok Nominovaní do Panely Univerzity Ženy Taoiseach v celkovém počtu členů Počet míst 11 43 6 1997 3 7 1 11 2002 2 7 1 10 Zvolení členové v místních orgánech 2001 Orgány Počet orgánů Okresní rady 29 Rady v okresních městech 5 Korporace v okresních městech 5 Rady městských okrsků 49 Komisaři měst 26 Celkem 114
Členové 753 130 60 450 234 1627
Počet žen 112 20 10 74 49 265
Ženy v % z počtu poslanců 12,05% 13,25% Ženy v % z celkového počtu 18,33 16,67 Ženy v % 14,87 15,38 16,67 16,44 20,94
Pramen: Ministerstvo životního prostředí a místní samosprávy
48
V současné době financuje odbor rovnosti pohlaví NDP s přispěním Národní rady žen Irska výstavu fotografií žen zastoupených v radách. Jde o putovní výstavu, která projde všemi místními orgány Irska s cílem upozornit na tuto problematiku. Mezi odborem a NWCI probíhají jednání o možných metodách k dosažení cíle NWCI 30% zastoupení žen v řadě rozhodovacích oblastí do roku 2005. Opatření pro dosažení rovnosti žen Ministerstvo je odpovědné za opatření pro dosažení rovnosti žen v období 2000-2006 v rámci Národního plánu rozvoje (2000-2006) a má k dispozici rozpočet ve výši 35 milionů euro, z toho 3 miliony z EU. Z tohoto rozpočtu jsou financovány iniciativy směřující k zlepšení postavení žen na trhu práce, v podnikání a rozhodování. 23 ze 70 projektů schválených pro financování v rámci opatření pro dosažení rovnosti žen se konkrétně týká podpory rovné účasti žen v rozhodování. Na celostátní úrovni usilují tři politické strany o zvýšení počtu žen v rozhodovacích rolích uvnitř těchto stran a o zvýšení počtu žen mezi kandidáty při volbách a mezi zvolenými zástupci. Více informací o tomto opatření je na web stránce www.ewm.ie. Opatření podporuje Odborná poradní komise sestávající se ze zástupců vlády, sociálních partnerů a organizací žen. Tato komise má mandát pro podporu mainstreamingu v oblasti rovnosti pohlaví. Rovnost pohlaví ve státní službě Výsledky výzkumu nerovnováhy pohlaví ve státní službě byly publikovány v roce 1999 a ukázaly, že ve státní službě je nízké zastoupení žen ve vedoucích funkcích a že v minulých deseti letech byl pokrok směrem k lepší rovnováze mezi muži a ženami v této oblasti minimální. Zpráva označila za hlavní příčinu pro povyšování žen do vyšších vedoucích funkcí ve státní službě nízké zastoupení žen ve funkcích zástupců vedoucích. Vláda schválila hlavní závěry vyplývající z výzkumu spolu s balíčkem opatření na základě doporučení předložených ve zprávě. Hlavní opatření se týkají nové politiky rovnosti pohlaví, požadavku, aby ministerstva publikovala strategické záměry a cíle rovnosti spolu s podrobnými programy činnosti v klíčových oblastech řízení lidských zdrojů. Rovněž byl posílen centrální útvar na ministerstvu financí na podporu provádění této politiky. Všechna tato opatření se nyní provádějí. Politika rovnosti pohlaví ve státní službě byla dohodnuta v partnerství se zástupci pracovníků a je v souladu s praxí platnou pro všechny politiky vypracované v rámci SMI. Nová politika jasně určuje odpovědnost a skládání účtů za dosažení stanovených cílů. Všechna ministerstva publikovala své záměry a cíle politiky rovnosti. Konkrétním obsahem nové politiky je zabývat se velmi nízkým zastoupením žen ve vysokých řídících funkcích. Vláda dala další impuls tomuto úsilí stanovením cíle, že jedna třetina pozic v zařazení „Key Assistant Principal“ (zástupce vedoucího) musí být do roku 2005 obsazena ženami. Cílem tohoto opatření je zvýšit počet žen mezi potenciálními kandidáty přicházejícími v úvahu pro povýšení do vyšších řídících funkcí. Při plnění tohoto úkolu se dosahuje pokroku. V desetiletí končícím rokem 1997 se podíl žen v tomto zařazení zvýšil pouze o 1%. Po provedení výše uvedeného vládního opatření se podíl žen v tomto zařazení zvýšil na 27% v červnu 2000 a 30% v prosinci 2001. 49
Švédsko V posledních několika desetiletích se značně zvýšilo zastoupení žen v politických shromážděních. Vláda a parlament Počínaje rokem 1994 vláda trvána rovném počtu žen a mužů. V současné době je deset ministryň a dvanáct ministrů. Ministryně převzaly odpovědnost za resorty, které nejsou tradičně považovány za sféru žen: například zahraniční věci, obrana, spoje a zemědělství. Po posledních volbách v roce 2002 má švédský parlament 45% žen a 55% mužů. Rady veřejných orgánů a výbory Rozhodné úsilí bylo vynaloženo na zvýšení počtu žen v radách veřejných orgánů a jejich komisích a výborech. V roce 1998 byl přijat plán činnosti obsahující konkrétní úkoly pro zastoupení žen v radách veřejných orgánů. Úkol na rok 1992 byl 30%, úkol na rok 1995 40% a úkol na rok 1998 byl rovný počet žen a mužů. Počínaje rokem 1998 se parlamentu předkládá výroční zpráva obsahující údaje o počtu žen a mužů v radách veřejných orgánů na centrální a regionální úrovni. Účelem této prezentace je zviditelnit pokrok v dosahování stanovených úkolů. Městské a okresní (county) rady 42% městských radních jsou ženy 58% jsou muži. Počet žen zvolených do rozhodovacích orgánů v okresních radách se v posledních letech stále zvyšuje. Za posledních dvacet let se jejich počet zdvojnásobil. Po posledních volbách v roce 2002 byly ženy zastoupeny 47% a muži 53%. Bylo vynaloženo rozhodné úsilí k zvýšení počtu žen v radách veřejných orgánů a ve výborech. V roce 1998 byl přijat plán činnosti obsahující konkrétní úkoly pro zastoupení žen v radách veřejných orgánů. Počínaje rokem 1998 se každoročně předkládá parlamentu výroční zpráva obsahující počty žen a mužů zastoupených v radách veřejných orgánů na centrální a regionální úrovni. Cílem této prezentace je zviditelnit dosažený pokrok v plnění úkolů stanovených v roce 1998. V roce 2001 bylo v radách veřejných orgánů 47% žen a 53% mužů a 41% členů výborů byly ženy a 50% byli muži. Soukromý sektor Muži zaujímají v soukromém sektoru 82% pozic na řídící úrovni. V posledních letech bylo zaznamenáno malé zvýšení počtu žen v řídících orgánech společností kótovaných na burze. Nicméně 94% členů těchto různých orgánů jsou stále muži. 97,6% všech vrcholových manažerů ve společnostech, jejichž akcie jsou obchodovatelné na burze, jsou muži. V březnu 2002 jmenovala švédská vláda státní komisi pro zastoupení žen a mužů ve vedoucích pozicích a v řídících orgánech švédských podniků. Komise provede šetření týkající se současné situace v podnikatelském sektoru, shromáždí výsledky výzkumu o postavení obou pohlaví v organizacích, bude analyzovat překážky a struktury ovlivňující 50
žádoucí vývoj a navrhne opatření, která by mohla vést k zvýšení zastoupení žen ve vedoucích pozicích a v řídících orgánech soukromých společností. Komise předloží svou zprávu 8.3.2003. V květnu 2002 vláda vyzvala všechny administrativní rady okresů k účasti na projektu „Rovnost nahoře“, s cílem zvýšit znalosti o tom „jak to vypadá“ mezi těmi kdo rozhodují, ovlivnit změnu převládajících postojů a urychlit tempo vývoje v soukromém sektoru směrem k rovnějšímu rozdělení pravomocí v rozhodování na nejvyšší úrovni. Projekt byl odstartován uspořádáním polodenních seminářů na téma „Ženy a muži, moc a vedení lidí“. V každém okrese proběhly tři semináře organizované podle tohoto schématu: ! Pozvánky na první seminář byly adresovány manažerům na nejvyšší úrovni a předsedům různých řídících orgánů v soukromém sektoru na regionální úrovni v podnicích s více než 200 zaměstnanci. ! Všichni účastníci zahajovacích seminářů dostali čtyři další pozvánky, které měli předat vybraným zaměstnancům „uvažovaným pro pracovní postup“, dvěma mužům a dvěma ženám. Tyto pozvánky byly určeny na podobný seminář, jako byl seminář pro manažery, ale zaměření bylo více na roli budoucích manažerů a požadavky na mladé zaměstnance. ! Každá zúčastněná okresní rada měla uspořádat konečné vyhodnocení na konferenci s účastníky semináře. ! Ministerstvo průmyslu vypracovalo v roce 2002 soubor relevantních faktografických materiálů obsahující také dobrou praxi. Tento soubor byl distribuován všem účastníkům seminářů. ! Ministerstvo průmyslu zajistilo lektory vysoké kvality s dobrou znalostí problematiky rovnosti pohlaví. ! Celkovým hodnocením projektu byl pověřen výzkumný pracovník. ! Projekt je společným dílem Divize pro rovnost pohlaví a divize průmyslu na ministerstvu průmyslu.
51
8. NÁSILÍ MUŽŮ VŮČI ŽENÁM Většinu násilných trestných činů páchají muži. Násilí směřuje vůči ženám, dětem a jiným mužům. Násilí vůči ženám je převážně výrazem nerovnováhy moci, která mezi ženami a muži převládá. Proto prevence násilí mužů vůči ženám je velmi důležitý problém v oblasti rovnosti pohlaví. Rakousko Systémy trestního práva Když spolková vláda zahájila v roce 1994 svůj první akční program zaměřený na domácí násilí, zavázala se k „státním zásahům na ochranu fyzického bezpečí sociálně a tělesně slabších členů rodiny“. První iniciativy zaměřené na pevnější zakotvení ochrany proti násilí v soukromé sféře do právních předpisů byly podniknuty koncem 80.let. Pocházely z feministických kruhů a zejména z hnutí pro poskytování přístřeší ženám. Zástupkyně nezávislého sdružení rakouských žen pro poskytování přístřeší se důsledně podílely na přípravě zákona proti násilí. Zákon nakonec vstoupil v platnost 1. května 1997. Je zapotřebí uvést, že je koncipován neutrálním jazykem z hlediska pohlaví, což v protikladu k realitě naznačuje, že ženy i muži jsou vystaveny stejnému riziku. Statutární ustanovení: Soubor všech opatření určených v zákoně proti násilí je vlastně obsažen v třech různých zákonech: Zákon o bezpečnostní policii (Sicherheitspolizeigesetz - SPG), Nařízení o exekutivním vynucení (Exekutionsordnung - EO) a v občanském zákoníku (Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch - ABGB). Nové pravomoci dostala policie, která má nyní právo uložit pachatelům rozkaz k dočasnému odstěhování a odvést je z bytu. Policisté musí jako podklad svého rozhodnutí vzít v úvahu možné riziko. Pachatelé mohou být odvedeni násilím. Obě opatření mohou být uložena z úřední iniciativy v případech, kdy hrozí násilí. Nemusí však být učiněna současně. Policie je zpravidla přivolána do domu nebo bytu sdílenému pachatelem a ohroženou osobou. V takových případech je prvním krokem odvedení osoby způsobující ohrožení z daného místa; rozkaz k odstěhování může být uložen dodatečně. Jsou případy, kdy odvedení není možné provést, protože agresor opustí domov před příchodem policie. Policie uloží rozkaz k odstěhování na dobu deseti dnů; tato doba se prodlužuje na 20 dnů, jestliže osoba jíž hrozí riziko se obrátí na soud pro rodinné záležitosti se žádostí o předběžné opatření. Policie musí kontrolovat plnění rozkazu k odstěhování alespoň jednou v prvních tří dnech. Porušení tohoto rozkazu je správní přestupek, za který je možné uložit pokutu. Při zásahu mají příslušníci policie informovat osobu, která utrpěla násilím, o vhodných zařízeních pro ochranu obětí a o střediscích intervence. Druhá legislativní základna pro zásah je nařízení o exekutivním vynucení. Na žádost ohrožené osoby soud pro záležitosti rodiny může vydat předběžné opatření a vykázat pachatele z domova ohrožené osoby (i když je to jejich společný domov) a nařídit mu, aby se nezdržoval v bezprostředním okolí a zakázat mu navázání jakéhokoli kontaktu. To závisí na situaci, na tom, zda ohrožující osoba způsobuje, že život nebo kontakt s ní je nesnesitelný z důvodu fyzického násilí, výhrůžek fyzického násilí nebo chování, které
52
závažným způsobem zhoršuje duševní zdraví blízké osoby nebo příbuzného. Vztah „blízké osoby“ je definován relativně úzce a předpokládá život ve společné domácnosti nejméně tři měsíce před tím, kdy byla soudu předložena žádost. Je to problematické pravidlo, protože k násilí často dochází, nebo se stupňuje, po odloučení. Předběžné opatření může být vydáno na maximální dobu tří měsíců. Tuto dobu je možné prodloužit, když je například zahájeno rozvodové řízení. Novela občanského zákoníku kromě toho stanoví, že o vydání předběžného opatření mohou požádat orgány péče o mládež jakožto ochránci nezletilých dětí, pokud dítěti hrozí riziko. To se vztahuje na případy přímého i nepřímého násilí vůči dětem, když matka jakožto zákonný zástupce dítěte sama nepodá příslušný návrh. Jiné státní instituce: orgány péče o mládež, civilní a trestní soudy Postoj orgánů péče o mládež k provádění zákona o ochraně proti násilí nebyl jednoznačný, alespoň zpočátku. Na jedné straně byla nová opatření vítána, protože rozkazy k odstěhování vyloučily bezprostřední nebezpečí a prodloužily dobu pro řešení situace a tím se snížil tlak na orgány péče o mládež. Na druhé straně tyto orgány téměř nevyužívaly možnosti podat v zájmu dětí, které byly přímo nebo ohroženy násilím, návrh na předběžné opatření. Takové „zasahování“ bylo někdy odmítáno s odůvodněním, že sociální orgány a orgány péče o mládež jsou nestranná instituce, která nestraní ani jednomu z rodičů a která spíše usiluje o zachování rodiny. Tento postoj se postupně radikálně změnil: na domácí násilí se stále více nahlíží jako na násilí vůči dětem, které si vyžaduje zásah. I tak jsou však návrhy na předběžné opatření podávány jen zřídka, protože k tomuto kroku se vyžaduje souhlas matky a její schopnost chránit děti. Když jsou v ohrožené rodině děti, orgány péče o mládež i střediska intervence dostanou okamžitě informaci od policie, ihned po vydání příkazu k dočasnému odstěhování. Policejní zprávy se však často soustřeďují na situaci ženy a na podmínky v nichž se nachází, a většinou ignorují situaci dětí. Proto, podobně jako jiné instituce, jsou orgány péče o mládež konfrontovány s problémem, že od matky dostávají často nesprávné a neúplné informace, protože matka se (často oprávněně) bojí výčitky, že nezajistila postačující ochranu svým dětem, a v úvahu přicházející možnosti, že děti budou odňaty z její péče. Počáteční trend, který se jevil u soudů pro záležitosti rodiny v celém Rakousku ve prospěch vydání předběžných rozhodnutí byl brzo zastaven rozhodnutím Nejvyššího soudu k otázce nepřijatelnosti: ne každý rodinný spor, při kterém dojde k násilí, ospravedlňuje vykázání z domova nebo předběžné rozhodnutí. Obavy, že toto rozhodnutí vyústí v menší počet předběžných rozhodnutí příslušných soudů se však ukázaly jako neopodstatněné a civilní soudy nyní účinně poskytují ochranu před násilím. Na druhé straně jsou však stále patrné velké nedostatky v sféře trestních soudů. Jednak z toho důvodu, že vysoké procento řízení rychle končí například protože oběti násilí odmítnou svědčit a dát zmocnění k trestnímu stíhání, nebo protože soud dané chování neposoudí jako trestné. Na násilí v soukromé sféře se stále nahlíží jako na trestný čin týkající se jednotlivců. I když 1. ledna 2000 bylo vydáno opatření jako nástroj použitelný v případech tělesného zranění, na případy násilí se stále reaguje nevhodným způsobem. Jiný stále opomíjený aspekt formálního trestního práva je potřeba posílit práva obětí.
53
Preventivní činnost Zákon o ochraně proti násilí jednoznačně zapojuje orgány péče o mládež a civilní soudy do zajištění bezpečí osob ohrožených násilím a jasně definuje jejich role. Výsledkem je účinná činnost v obou těchto oblastech. Činnost orgánů péče o mládež v případech domácího násilí zvlášť komplikuje skutečnost, že na jedné straně uznávají matky za oběť násilí a na druhé straně je činí odpovědnými za děti. To může vést k situaci, kdy se postupuje vůči ženě, místo toho aby se jí poskytla ochrana. Klasický příklad je hrozba, že děti budou odňaty z péče, pokud žena bude souhlasit s návratem vykázaného muže domů, což vystavuje oběť násilí maximálnímu tlaku jak ze strany pachatele, tak ze strany orgánu péče o mládež. V zákoně o ochraně proti násilí není žádný odkaz na trestní soudy; v důsledku toho trestní soudci usuzují, že nová zákonná ustanovení se jich netýkají a odmítají pochopit, že výkon trestního práva musí sehrát důležitou roli v interpretaci a konkretizaci těchto nových zákonných ustanovení. Pro zajištění komplexní ochrany před násilím je nezbytný společný postup více institucí a všech činitelů státu, který vyloučí možné protichůdné přístupy. Jiná podstatná část reformy spočívá v zakládání zařízení pro ochranu obětí násilí, tzv. středisek intervence (Interventionsstellen - IST). To jsou soukromá zařízení, přesněji registrovaná sdružení, která zahajují činnost na žádost spolkového ministerstva vnitra a spolkového ministerstva sociálního zabezpečení a generací, a od těchto ministerstev dostávají rovným dílem potřebné finanční prostředky. Jejich hlavním účelem je jednak se postarat o oběti násilí a jednak být v kontaktu a spolupracovat se státními orgány a soukromými institucemi v oblasti ochrany proti násilí. IST musí bez odkladu dostat oznámení o každém rozhodnutí policie o dočasném odstěhování. Spojí se pak s obětmi násilí telefonicky a vyzvou je k rozhovoru, při kterém posoudí ohrožení pachatelem a ve spolupráci s obětí násilí vypracují krizové plány a programy k zajištění bezpečí. Od roku 1999 fungují tato střediska intervence ve všech rakouských spolkových zemích. Kromě toho, že pachatelé jsou vystaveni postihu policie a soudů, je jednou z hlavních zásad zákona zajištění ochrany obětí. Kromě poskytnutí útočiště - jako jsou střediska pro ohrožené ženy - v situacích akutního ohrožení by tato zařízení měla posilovat odhodlání žen ohrožených násilím emocionální podporou a poukazem na zdroje právní ochrany. Toto odhodlání - zvýšení pravomoci je strategie, kterou se má umožnit (nebo obnovit) plná schopnost ženy k akci a dát jí tak příležitost pro rozhodnutí vymanit se z ohrožujícího vztahu nebo pouze napravit nerovnováhu v tomto stavu. Střediska intervence a programy proti násilí Když zákon o ochraně proti násilí vstoupil v platnost, stále ještě chyběl důležitý prvek ochrany žen, totiž práce s pachateli. Od roku 1999 spolkové ministerstvo vnitra organizuje „Výcvikový program pro muže, jehož cílem je skoncovat s fyzickým násilím ve vztazích manželských párů“. Poradenské středisko ve Vídni zahájilo vzorový projekt. Program pro pachatele se skládá z tří částí: výcvik pachatelů, který organizuje poradenské středisko, podpora jejich partnerkám ze strany poradenského střediska a společná koordinace preventivních opatření proti násilí, jakož i spolupráce s orgány policie, péče o mládež a soudy.
54
Francie Tento jev se považuje za prioritní oblast pro státní intervenci. Paní Ameline, ministryně pro oblast parity a rovnosti pohlaví prokázala své odhodlání bojovat proti násilí, zejména ve svém projevu v Radě ministrů v lednu 2003, kdy ohlásila některá nová opatření: ! v případech násilí v manželství a rodině, usnadnit vykázání násilného manžela z obydlí manželů; ! v případech diskriminace na základě pohlaví zajistit nediskriminaci na základě pohlaví a sexuální orientace; ! v případech násilí, jímž trpí mladé ženy a ženy z rodin přistěhovalců, posílit jejich přístup k zákonu prováděním experimentálních aktivit v okrscích, kde se problém zvlášť vyskytuje; ! v případech prostituce, prováděním akčního programu zaměřeného na potírání zisků z prostituce, který zahrnuje preventivní opatření a opatření na pomoc a spolupráci cestou pracovní a sociální rehabilitace; ! v případech násilí na pracovišti zajištěním, že budou respektována ustanovení o sexuálním a morálním obtěžování a ustanovení o různých formách současného otroctví, pokoutních dílnách a domácím otroctví. Kromě toho bude v druhém pololetí 2003 zahájena informační a uvědomovací kampaň na téma rovnost žen a mužů, důstojnost osob a vzájemný respekt. Poté co byly publikovány výsledky celostátního průzkumu týkajícího se násilí vůči ženám ve Francii (ENVEFF), který upozornil na rozsah výskytu násilí, bylo zahájeno provádění víceletého akčního plánu proti násilí, které prokázalo zapojení státních orgánů do boje proti tomuto společensky nepřijatelnému jevu. Státní intervence má tyto formy: ! informační kampaně, ! posílení kontaktních sítí na národní i místní úrovni. V budoucnosti bude na každém ministerstvu akční komise pro potírání násilí vůči ženám, které bude předsedat prefekt a v které budou zastoupeny profesionální skupiny a zainteresované nevládní organizace. Kromě toho bude působit celostátní komise na potírání násilí vůči ženám, která bude zobecňovat výsledky místních partnerství, vypracovávat návrhy preventivní činnosti a podporovat ženy - oběti násilí. Komise se bude opírat o: ! institucionální partnerství navázaná s ministerstvy spravedlnosti, vnitra, obrany, bydlení, školství a zdravotnictví; ! partnerství s celostátními sdruženími, včetně tří linek tísňového volání, které tato sdružení (Národní sdružení solidarity žen, Skupina žen bojujících proti znásilnění, Evropské sdružení proti násilí vůči ženám na pracovišti) provozují a také s místními sdruženími, která organizují přijetí, pohovory a poradenství ženám, které se staly obětí násilí; těchto místních sdružení a organizací je 158 a jsou ve všech částech země; ! partnerství s místními orgány s cílem odzkoušet programy pro tvorbu pracovních míst a návrat do zaměstnání a formy individualizovaných programů pro ženy, které se staly obětí násilí.
55
Na evropské úrovni se problematika násilí vůči ženám projednávala v době předsednictví různých zemí. Francii podporuje práci vykonanou na tomto úseku a prokázala svůj souhlas s nastoupenou cestou a navrženými aktivitami. Podporuje tedy posílení partnerství pro boj proti násilí, organizaci společných uvědomovacích kampaní, a vypracování ukazatelů, které umožní tento jev lépe definovat z celoevropské perspektivy. Systémy trestního práva Od 1. března 1994 francouzský trestní zákoník uznává zvláštní závažnost násilí vůči ženám a je definován konkrétní trestný čin násilí spáchaného manželem nebo partnerem oběti, když násilí vedlo k pracovní neschopnosti. Postihují se i případy, kdy pracovní neschopnost trvá méně než týden, nebo když k ní vůbec nedojde. Kromě toho řada trestných činů, zločinů a přestupků je postihována různými tresty podle závažnosti a přitěžující okolností je, když je pachatelem manžel nebo partner oběti. Za znásilnění, které je trestné podle zákona z 23. prosince 1980, je možné uložit trest až 15 let odnětí svobody. Nedávné právní předpisy (zákony z 15. června 2000, 15. listopadu 2001 a 9. září 2002) zlepšily práva obětí pokud jde o jejich informování, přijetí a zacházení na policejních a četnických stanicích a soudech. V tomto směru má dojít k dalším zlepšením, protože ministerstvo spravedlnosti předložilo v září 2002 program na podporu obětí. Přes tato justiční a praktická opatření se zdá, že počet podaných stížností a soudních důsledků zdaleka neodráží skutečný rozsah násilí vůči ženám (viz odst. 8 šetření ENVEFF). Z toho důvodu ministerstvo spravedlnosti zahájilo studii, na níž se podílejí tři vyšší soudy, aby posoudilo aspekty vyřizování případů násilí vůči ženám v manželství. Preventivní činnost Všechny politiky na potírání násilí by měly vyústit v akci iniciovanou shora a realizovanou v partnerství (viz odst. 1). Proto byla věnována zvláštní pozornost spolupráci s ministerstvem národního vzdělávání, s nímž byla podepsána meziministerská úmluva o prosazování rovnosti mezi dívkami a chlapci, ženami a muži v systému vzdělávání. Výchova prostá předsudků a násilí vůči druhému pohlaví ve skutečnosti začíná už od ranného dětství a učí respektu k lidem. Pomoc ženám, které se staly obětí násilí se rozvíjí v rámci partnerství se sdruženími. Její formou je finanční podpora třem nepřetržitým celostátním linkám tísňového volání provozovaných sdruženími, které mohou využívat oběti domácího násilí, znásilnění a násilí v zaměstnání. Další podpora se poskytuje činnosti celostátních sdružení a 158 místních sdružení bojujících proti násilí vůči ženám. Aby se zlepšilo přijímání pomoci, pohovory a přímá pomoc ženám, které se staly obětí násilí, připravuje se program na zlepšení kvality pro místní služby. Když je vyšetřovaná osoba pod soudním dohledem, může být podrobena „zkoumání, léčení nebo péči…“. Podobně může soud nebo soudce odpovědný za provedení sankcí uložit odsouzené osobě různé povinnosti, například aby se podrobila „lékařskému vyšetření, léčení nebo péči…“ Kromě toho pro osoby páchající sexuální trestné činy zákon z 17. června 1998 stanovil nový dodatkový trest: společensko-právní sledování. Po opuštění vězení jsou povinny podrobit se dohledu a pomoci a může jim být uloženo léčení.
56
Z 2800 zařízení poskytujících přístřeší, 150 dává přednost lidem, kteří se stali obětí násilí. Většina žen, které se staly obětí násilí se tedy může obrátit na tato střediska, která však nenabízejí specializované ubytování. Stát kromě toho podporuje tři nepřetržité specializované telefonní linky (viz odst.1 a 4). Zatímco tyto aktivity na celostátní úrovni jsou v podstatě financovány státem, aktivity na místní úrovni mají různé zdroje financování, od různých stran, hlavně místních orgánů, ale také z fondů EU (program Daphne nebo Evropský sociální fond). Spolehlivé statistiky Publikace výsledků celostátního šetření o násilí vůči ženám ve Francii (ENVEFF) z prosince 2000 umožnila shromáždit statistická data o této problematice. Pomocí telefonu a dotazníků obsahujících 400 otázek bylo osloveno celkem 6970 žen žijících v metropolitní Francii ve věku 20 až 59 let. Šetření probíhalo od března do července 2000 a jeho výsledky jsou následující: ! V průběhu posledních dvanácti měsíců, téměř každá desátá dotázaná žena byla objektem verbálního, psychologického, fyzického nebo sexuálního násilí ze strany svého manžela nebo bývalého manžela. To je ekvivalent 1,350.000 žen, které se v průběhu svého života s partnerem, v nejvíce intimní a soukromé sféře života, setkají s touto situací. ! V průběhu posledních dvanácti měsíců 0,5% dotázaných žen uvedlo, že utrpěly nejméně jedno znásilnění nebo byly obětí pokusu o znásilnění. Toto číslo se sníží na 0,3%, když se bralo v úvahu pouze znásilnění a za jeden rok to představuje znásilnění 48.000 žen ve věku 20 až 59 let. ! Pokud jde o násilí na pracovišti, v průběhu posledních dvanácti měsíců psychologické násilí oznámilo 17% žen, verbální agresi 8,5% žen, fyzickou agresi 0,6% žen, zničení práce nebo nástrojů 2,2% dotázaných žen. Agresi (obtěžování, pokus o znásilnění a znásilnění) a sexuální obtěžování (sexuální návrhy, osahávání, atd.) ohlásilo téměř 2% žen. Kromě toho ze statistiky ministerstva spravedlnosti o odsouzeních pro trestné činy násilí mezi manžely a partnery vyplývá, že v roce 2000 bylo souzeno 7073 trestných činů. z nichž 1176 se týkalo trestného činu násilí, který vedl k pracovní neschopnosti trvající déle než 8 dnů. Německo Systémy trestního práva Spolková vláda předložila v prosinci 1999 první celkovou koncepci na potírání násilí, kterou představuje „Akční program na potírání násilí vůči ženám“. Tento program sleduje cíl uskutečnit strukturální změny ve všech oblastech: v prevenci, práci s delikventy, zlepšení ve spolupracujících sítích na pomoc obětem, zvýšení celkové pozornosti a porozumění problému ve veřejnosti a v legislativních opatřeních, jako je zákon o ochraně žen Například 1. listopadu 1976 spolková vláda a senát spolkové země Berlín spolu se vzorovým útulkem pro ženy v Rendsburgu zahájily pilotní projekt na vybudování
57
přístřeší pro ženy v Berlíně. Na počátku bylo centrálním tématem úvah domácí násilí a přístřeší pro ženy a spolková vláda financovala a publikovala několik studií, materiálů pro školení a vydala brožury o této problematice. Posoudila rovněž zprávy a vypracovala návrhy na přístřeší pro ženy. V posledních letech se k tomu připojily studie o práci s delikventy a projekty pro zásahy v krizových situacích. Kromě domácího násilí se v 80. a 90. letech soustředila pozornost na další delikty, jako jsou: sexuální násilí vůči ženám a jejich zkušenosti jakožto svědkyň při soudním projednání případů znásilnění, sexuální zneužívání dívek a chlapců, sexuální obtěžování na pracovišti, sexuální turistika a obchodování ženami, sexuální návrhy v souvislosti s léčením, násilí vůči starým, cizím nebo zdravotně postiženým ženám. Všechny tyto nové oblasti byly zkoumány pomocí pilotních projektů nebo studií iniciovaných spolkovou vládou. Zjištění z těchto studií a pilotních projektů vedla k úpravám právních předpisů ve prospěch obětí, zejména v oblasti trestního práva. Příkladem tohoto vývoje jsou dva zákony chránící oběti násilí a také úpravy provedené v trestním zákoníku týkající se sexuálních trestných činů. V rámci Druhého zákona o rovných právech byl přijat zákon o ochraně zaměstnanců proti sexuálnímu obtěžování. Je tedy možné říci, že opatření dosud podniknutá spolkovou vládou se zpravidla týkala individuálních oblastí (například domácího násilí, sexuálního obtěžování na pracovišti, sexuálních trestných činů, atd.) a že bylo dosaženo zlepšení v některých aspektech těchto oblastí. Avšak podniknuté úsilí a projekty vyplynuly obvykle z veřejné diskuse a neřídily se dlouhodobou strategií. To může být jedním z důvodů, proč se dosud reálně v oblasti násilí vůči ženám mnoho nezměnilo. K potírání násilí vůči ženám účinným způsobem a k dosažení dlouhodobých výsledků je zapotřebí mít komplexní celkovou koncepci. Tato koncepce je nyní poprvé k dispozici pro provádění na všech úrovních boje proti násilí a má formu akčního plánu. V koncepci se klade důraz hlavně na tyto oblasti: ! ! ! ! ! ! !
prevence, právní předpisy, spolupráce mezi institucemi a projekty, spolupráce v síti pomocných služeb, práce s delikventy, budování porozumění mezi experty a celou veřejností, a mezinárodní spolupráce.
Tyto oblasti zahrnují požadavky týkající se násilí jako celku, nerozlišuje se mezi jednotlivými formami násilí. Koncepce proto jasně ilustruje, že je zapotřebí dosáhnout strukturálních změn a že se jako nepříliš užitečná ukázala být izolovaná selektivní opatření existující nezávisle na sobě a neprovázaně, která nebrala ohled na komplexní povahu výskytu násilí. Kromě toho zvolené oblasti zaměření berou v úvahu dřívější vývoj a zkušenosti získané v boji proti násilí v Německu. Před 20 lety se aktivity zaměřovaly hlavně na experimentování se speciálními službami na pomoc obětem na základě pilotních projektů (například na přístřeší pro ženy, krizové telefonní linky, poradenská střediska), a
58
v současné době je proto možné vycházet z mnohaleté zkušenosti těchto institucí. Otázka dnes zní využít toho politicky. Z tohoto důvodu se nyní pokoušíme o vytvoření celostátní spolupracující sítě těchto zařízení a úsilí v této oblasti se soustřeďuje na tuto spolupráci. Takováto celková koncepce nutně zasahuje do oblastí spadajících do jurisdikce a odpovědnosti spolkových zemí a měst a obcí. Ovlivňuje to nejen každodenní praxi policie a soudních orgánů a konkrétní legislativní pravomoci u každého případu, ale také oblasti výcviku a spolupráce a zejména ustavení a udržování co nejširší sítě služeb pro oběti násilí, ať již ve formě přístřeší pro ženy, krizových linek, poradenských středisek, středisek pro zásah v krizových situacích atp. Všude tam, kde se současný akční plán týká opatření spadajících do pravomoci spolkových zemí, se spolková vláda omezí na všeobecný popis s cílem podat jasný obraz celkové strategie. Podrobně budou rozvedena taková opatření, která spadají do sféry pravomocí a odpovědností spolkové vlády. Předpokladem pro celkovou koncepci je úzká spolupráce mezi spolkovou vládou a zeměmi, která pokud jde o takového úsilí o vymýcení násilí vůči ženám, dosud neexistovala. Spolková vláda proto plánuje ustavit společnou pracovní skupinu vlády a spolkových zemí pro potírání domácího násilí vůči ženám, která bude pracovat vedle již existující celostátní pracovní skupiny pro potírání obchodování ženami. Tato pracovní skupina bude vycházet ze současného akčního plánu a předpokládá se, že se dohodne na tom, jaké konkrétní činnosti jsou zapotřebí a kde, rozhodne se o potřebných opatřeních a kontrole jejich provádění a provede se jejich vyhodnocení. Do této práce budou zapojeny nevládní organizace. Irsko Systémy trestního práva Irsko má obsažné právní předpisy potírání domácího násilí, znásilnění, sexuálně motivovaných útoků a většiny jiných forem násilí vůči ženám. Tyto právní předpisy jasně definují akty násilí vůči ženám, například domácí násilí, znásilnění, sexuálně zaměřené napadení, pronásledování/obtěžování a jiné formy násilí vůči ženám jako přestupky nebo trestné činy. Po léta byl Irsku nejvíce používaným prostředkem v případech domácího násilí zákaz přístupu, který byl poprvé zaveden v roce 1976. Vydání zákazu přístupu znamená zákaz vstupu do bytu/domu a může ho vydat soud v případech, kdy je ohrožena bezpečnost žadatele (nebo dítěte). Zákon o domácím násilí z roku 1996, který vstoupil v platnost 27. března 1996, toto opatření radikálně přeformuloval. Zákon byl přijat na základě komplexního přezkoumání právních předpisů v oblasti domácího násilí. Zákon rozšiřuje typy osob, které se mohou dovolávat zákazu přístupu. Podle dané situace to mohou být i spolubydlící partneři a rodiče dospělých dětí. Kromě toho nový bezpečnostní a nápravný prostředek je k dispozici pro ochranu členů domácnosti. Příkaz k zajištění bezpečnosti nenutí pachatele aby opustil domov rodiny, ale zakazuje mu používat násilí nebo pohrůžky násilím. V případě zvláštního strachu nebo traumatu, byla dána zdravotním střediskům pravomoc podat žádost jménem obětí, které jinak mohou požádat o ochranu na základě svého vlastního práva. Sankce soudu za porušení příkazu
59
byly zpřísněny - porušení příkazu se nyní trestá udělením pokuty až do 1905 euro a odnětím svobody až na jeden rok, nebo kombinací obou trestů. Novela trestního zákoníku (týkající se znásilnění) z roku 1996 významně zlepšila právní ochranu obětí sexuálních útoků. Hlavní ustanovení zákona jsou: zrušení pravidla, že manžel ze zásady nemůže být shledán vinným za znásilnění své ženy; vytvoření dvou nových trestných činů, násilného sexuálního napadení a znásilnění (aby se umožnilo trestání sexuálně podmíněných trestných činů, které nespadají pod tradiční definici znásilnění), kde maximální možný trest je doživotní vězení; rozšíření platnosti zvláštních ustanovení týkajících se svědků a anonymity (které se dříve týkaly jen obětí znásilnění) na všechny oběti sexuálních útoků. Tento zákon rovněž umožňuje, aby případy znásilnění a sexuálních útoků byly projednávány u trestních soudů s vyloučením veřejnosti. Mohou být přítomni zástupci tisku, ale musí být zachována anonymita stěžovatele i žalovaného. Zákon o svědcích v trestním řízení z roku 1992 umožňuje svědčit v případě fyzického nebo sexuálního napadení pomocí živého televizního přenosu. Paragraf 10 (a) zákona z roku 1997 o násilných trestných činech proti osobám nekončících smrtí obsahuje ustanovení chránící osoby před pronásledováním a obtěžováním. Od zavedení tohoto zákonného ustanovení došlo k několika stíháním. Zákon z roku 2001 o pachatelích sexuálních trestních činů umožňuje za určitých okolností oddělené právní zastoupení obětí znásilnění a zavedení rejstříku pachatelů sexuálně motivovaných trestních činů. Soudy Soudci mají možnost vydat pomocné příkazy nebo doporučit, aby pachatelé byli zařazeni do programů intervence. Podle irské ústavy jsou soudci ve výkonu svých soudcovských funkcí nezávislí a podléhají jen ústavě a zákonu. To vylučuje jakoukoli činnost vlády, která by mohla být vykládána jako přímý zásah do výkonu těchto funkcí, například aby jim vláda uložila účastnit se výcvikových nebo informačních programů. Systém jmenování soudců je založen na předpokladu, že budou jmenováni zkušení a vyškolení lidé s dostatečnou právní praxí. Zákon o soudcích a soudních úřednících z roku 1995 zavedl některá opatření umožňující školení soudců. Umožňuje soudní službě poskytovat finanční prostředky na výcvikové kurzy pro soudce a stanoví také, že osoby, které se ucházejí o jmenování soudcem, musí souhlasit s tím, že po svém jmenování se budou účastnit výcvikových kurzů. Nejvyšší soud zřídil v roce 1996 výzkumný ústav soudnictví, který dohlíží na plánování a výdaji pro odborný výcvik soudců. Ústav v několika posledních letech organizoval rozsáhlé školení o domácím násilí, včetně řady seminářů o různých aspektech právních předpisů o rodině. Přednášek týkajících se této problematiky se účastnil velký počet soudců. Na výroční konference soudců různých soudů byly také zařazeny moduly z rodinného práva; účinky rozpadu rodin na děti; rozsudky v případech sexuálně motivovaných trestních činů; a v dubnu 2000 byl uspořádán seminář pro soudce
60
obvodních soudů o nedávném vývoji rodinného práva. Na všech těchto akcích bylo využito expertních znalostí. Vyšetřování trestních činů násilí Gardai (policie) zřídila jednotku pro vyšetřování domácího násilí a sexuálních napadení spadající pod Národní byro vyšetřování trestních činů. Tato jednotka soustřeďuje zárodek expertizy a dovedností na celostátním základě pro vyšetřování domácího násilí a sexuálně motivovaných trestních činů. Jednotka je v trvalém spojení s vládním i nevládními organizacemi a propaguje nejlepší praxi ve vyšetřování domácího násilí a sexuálních trestních činů. Policie má písemné pokyny pro zásahy v případech domácího násilí. Byla vytvořena funkce pomocníka komisaře s zvláštní odpovědností za monitorování činnosti týkající se násilí vůči ženám. Všichni policisté procházejí výcvikem ve vyšetřování případů domácího násilí, znásilnění a sexuálního napadení. Na výcviku se podílejí psychologové, lékaři, sociální pracovníci a experti z nevládních organizací. Policisté jsou na úrovni inspektorů zastoupeni ve všech regionálních výborech pro násilí vůči ženám. To zvýší trvalý kontakt s poskytovateli služeb na místní úrovni. Všichni policisté procházejí výcvikem ve vyšetřování případů domácího násilí, znásilnění a sexuálního napadení. Tento výcvik řídí zkušení policisté s pomocí dalších profesionálních pracovníků, jako jsou psychologové, lékaři, sociální pracovníci a experti z různých nevládních organizací. V odborných policejních školách existují základní programy věnované problematice násilí. Pořádají se přednášky s odborným přispěním nevládních organizací na tato témata: ! ! ! ! ! !
příčiny a následky trestných činů násilí vůči ženám a dětem, domácí násilí a zneužívání dětí, svědectví soudního lékařství při trestných činech násilí vůči ženám a dětem, způsob výslechu obětí trestných činů násilí vůči ženám a dětem, zneužívání dětí, relevantní právní předpisy.
Místní jednotky policie si také vybudovaly vynikající vztahy s poskytovateli služeb a to umožňuje spolupráci agencií. Preventivní činnost V říjnu 1996 byla ustavena pracovní skupina pro násilí vůči ženám pod patronací Úřadu Tánaiste (zmocněnce vlády), jejíž předsedou je státní tajemník tohoto úřadu. Pracovní skupině bylo uloženo vypracovat koordinovanou reakci a strategii na problém mentálního, fyzického a sexuálního násilí vůči ženám se zvláštním důrazem na domácí násilí. Členy pracovní skupiny jsou zástupci z řad relevantních ministerstev, poskytovatelů služeb, lékařské profese, právní profese, duchovních a rad zdravotní péče. Pracovní skupina předložila více než sto doporučení a její zpráva byla publikována v dubnu 1997. Na základě doporučení obsažených v této zprávě vláda ustavila v prosinci 1997 Národní řídící výbor pro otázky násilí vůči ženám, jehož předsedou je státní tajemník ministerstva spravedlnosti, rovnosti a legislativní reformy.
61
Národní řídící výbor pro otázky násilí vůči ženám reprezentuje celou škálu zájmů v oblasti násilí vůči ženám a jeho úkolem je, mimo jiné, vypracovat multidisciplinární a komplexní reakci na tento problém. Výbor má řadu cílů. Patří k nim zajistit, aby byly ustaveny regionální a místní struktury, které budou rozvíjet uvědomovací kampaně, aby se koordinovalo rozdělování zdrojů mezi osm regionálních zdravotnických rad a aby se poskytovaly rady týkající se trvalého rozvíjení politik, včetně těch, které se týkají pachatelů, zásahů trestní justice, služeb a podpory. Ve všech regionech zdravotnických rad byly zřízeny regionální výbory pro otázky násilí vůči ženám. Ty shromáždí služby, které jsou v každém z těchto regionů k dispozici postiženým ženám, aby se zajistil soucitný a konsolidovaný přístup k léčení obětí násilí. Tyto výbory se také podílejí na posouzení existujících služeb v příslušných regionech a vypracovávají úkoly týkající se poskytování služeb a jejich rozvoje. Kromě zřízení regionálních výborů pro otázky násilí vůči ženám vládní strategie pro prevenci a odstranění násilí vůči ženám obsahuje tyto prvky: ! ! ! ! ! ! ! ! ! !
právní předpisy týkající se různých forem násilí vůči ženám, vynucování legislativních ustanovení, služby péče pro oběti fyzického i psychologického násilí, poskytnutí přístřeší pro oběti násilí a jejich děti, zřízení programů pro pachatele, výchovné programy k této problematice pro děti vyšších školních tříd, uvědomovací kampaně pro veřejnost, poskytování informací obětem násilí, poskytování finančních prostředků pro územní rozvoj ve vztahu k této problematice, sponzorování výzkumu těchto problémů.
V otázkách násilí vůči ženám má odpovědnost pět ministerstev. Kromě existujících právních předpisů a opatření uskutečněných Gardai (policií), je třeba uvést další opatření, která byla přijata za účelem prevence násilí vůči ženám: ! zvyšování uvědomění o existujících problémech ve veřejnosti, ! výchovná iniciativa určená studentům vyšších ročníků škol, ! programy pro pachatele násilí. Uvědomovací kampaně pro veřejnost: Národní řídící výbor provedl několik uvědomovacích kampaní pro veřejnost a vyvolal širokou diskusi ve veřejnosti o problematice násilí vůči ženám. První celostátní kampaň pod názvem „Postupme vpřed“ informovala oběti násilí o tom, že nejsou samy a že je k dispozici pomoc a informovala také pachatele, že násilí vůči ženám je trestný čin a že je třeba s ním skoncovat. V roce 2000 byl vydán adresář služeb pro ženy, které se staly obětí násilí nebo pohrůžky násilí. Adresář je komplexní dokument, obsahující seznam všech služeb dostupných ženám, které se staly obětí násilí. Více než 5000 výtisků bylo distribuováno lékařům, stanicím první pomoci, informačním střediskům pro občany, knihovnám, policii a poskytovatelům služeb. Po vyhodnocení doporučení formulovaných nedávným výzkumem, který se týkal míry úbytku případů znásilnění a sexuálně motivovaných útoků, Národní řídící výbor připravuje uvědomovací kampaň o problematice znásilnění a sexuálních útoků.
62
Uvědomovací kampaně jsou zaměřeny na prevenci výskytu znásilnění a sexuálních útoků a na poskytování informací obětem těchto útoků. První stadium těchto uvědomovacích kampaní bylo zahájeno v září 2002 a spočívá ve výrobě plakátů upozorňujících na nebezpečí znásilnění a loupeží pod vlivem drog. Plakáty budou distribuovány do hospod, nočních klubů a škol třetího stupně na celém území. Druhým stadiem kampaně bude vypracování informačního souboru pro oběti sexuálního násilí a toto stadium bude provedeno v prvním pololetí 2003. Výchovná iniciativa: Ministerstvo školství a vědy vypracovalo výchovný program sociálního a osobního zdraví pro využití ve školách druhého stupně. Program se zabývá otázkami násilí vůči ženám. Ministerstvo také vypracovalo program konkrétně určený chlapcům přecházejícím na vyšší školní cyklus pod názvem „zkoumáme maskulinitu“. Program se zabývá různými otázkami násilí, včetně násilí vůči ženám. Program pro delikventy: Pro muže, kteří se dopustili násilí vůči svým manželkám nebo partnerkám je k dispozici řada programů. Tyto programy jsou založeny na dobrovolné účasti, organizují je dobrovolné organizace a financuje je ministerstvo spravedlnosti, rovnosti a legislativní reformy. Ministerstvo spravedlnosti, rovnosti a legislativní reformy také poskytlo finanční prostředky pro dobrovolné organizace, jejichž pracovní náplní je snížit domácí násilí mužů v naší společnosti. Organizace používají k tomuto účelu důvěrné telefonní linky, podporují muže, aby si uvědomili své násilné chování, přestali s ním a převzali odpovědnost za přerušení cyklu násilí. Na základě výzkumu za účelem vypracování modelu intervence pro oběti domácího násilí schválilo ministerstvo spravedlnosti, rovnosti a legislativní reformy návrh na financování pilotního projektu zaměřeného na zásahy při domácím násilí. Pilotní projekt proběhne v jedné část Dublinu. Projekt představuje integrovaný přístup k domácímu násilí, koordinuje práci systémů civilních a trestních soudů, zahrnuje programy pro pachatele, programy na podporu žen a koordinuje také práci dalších klíčových organizací, jako je sociální služba pro podmíněné trestané osoby, policie nebo místní skupiny a sdružení. Projekt sleduje cíl poskytnout ochranu obětem domácího násilí a postihovat/přivádět k odpovědnosti pachatele a dát jim příležitost k převýchově. Podpora a sankce jsou umožněny integrací projektu do právního systému. Projekt také sleduje průběh případů řešených civilními a trestními soudy a vyhodnocuje jejich praxi. Oběti-ženy: Po celé zemi je k dispozici řada služeb ženám, které se staly obětí násilí. Služby poskytují hlavně nevládní organizace zaměřující svou práci na pomoc obětem násilí. Existují střediska pro poskytování přístřeší, krizová centra pro případy znásilnění a podpůrné organizace, jako je Women‘s Aid. Přístřeší v Irsku, podobně jako jinde, poskytují bezpečné místo a nabízejí podporu ženám a dětem, které se staly obětí násilí. Filozofie pro budování těchto zařízení je poskytnout vzájemně se podporující a pečující prostředí, které umožní ženám dospět k nezávislému informovanému rozhodnutí. V současné době existuje patnáct přístřeší a třináct podpůrných služeb. Systém spravuje národní spolupracující síť přístřeší a podpůrných služeb pro ženy.
63
Cílem krizových center pro případy znásilnění je poskytnout, všude kde je to možné, okamžitou podporu obětem znásilnění a sexuálních útoků pomocí telefonického kontaktu, poradenství zajišťujícího soukromí, a poskytováním informací. Tato centra spolupracují rovněž se zdravotními radami, policií, lékaři a dalšími agenciemi, které mohou postiženým ženám pomoci. Centra se také podílejí na dlouhodobém léčení pro dospělé osoby, které se dopustily sexuálního zneužití dětí, organizují výcvik profesionálních pracovníků a vzdělávací programy týkající se všech aspektů sexuálního zneužívání. Poskytované služby představují důležitý komponent celkového programu zaměřeného na uspokojení potřeb obětí znásilnění. V současné době je Irsku 18 krizových center pro případy znásilnění. Organizace jako je Women‘s Aid poskytují ženám, které se staly obětí násilí informace, podporu a služby ubytování. Women‘s Aid provozuje také linku tísňového volání. Podobné linky má také většina krizových center pro případy znásilnění a poskytování přístřeší. Ženy, které musí opustit domov a nedá se rozumně očekávat, že by tam mohly zůstat vzhledem k hrozícímu násilí a nemohou si dovolit platit za jiné ubytování pro sebe a své děti, se považují za bezdomovce a mohou požádat městský úřad o ubytování. Úřad jim přidělí byt, za předpokladu že jej má k dispozici, v souladu se svým programem přidělování sociálních bytů a stanovení priorit. V praxi mají ženy a děti bez domova vysokou prioritu. Dobrovolná organizace „Sonas“ vybudovala partnerství pro bydlení a provozuje tři přístřeší. Poskytuje také podporu ženám a dětem, které se staly obětí domácího násilí a ztratily domov. Financování: Ministerstvo zdravotnictví a otázky dětí financuje různé poskytovatele služeb, tj. poskytovatele přístřeší, krizová centra pro případy znásilnění, atd. a rozděluje tyto prostředky prostřednictví, osmi regionálních zdravotnických rad. Poskytované finanční příspěvky se významně zvýšily z 3,8 milionů euro v roce 1997 na více než 11,5 milionů euro v roce 2002. Léčebné programy pro pachatele: Pro muže, kteří se dopustili násilí vůči svým manželkám nebo partnerkám existuje několik programů. Tyto programy jsou založeny na dobrovolné účasti a organizují je dobrovolné organizace na základě finančních prostředků přidělených ministerstvem spravedlnosti, rovnosti a legislativní reformy. Ministerstvo také poskytuje prostředky dobrovolným organizacím, jejichž cílem je snížit domácí násilí mužů v naší společnosti pomocí důvěrné telefonní linky. Organizace podporují muže a usilují o to, aby si uvědomili své násilné chování a převzali odpovědnost za přerušení cyklu násilí. Ministerstvo spravedlnosti, rovnosti a legislativní reformy souhlasilo s tím, že bude financovat pilotní projekt zaměřený na zásahy při domácím násilí. Pilotní projekt proběhne v jedné část Dublinu. Projekt představuje integrovaný přístup k domácímu násilí, koordinuje práci systémů civilních a trestních soudů, zahrnuje programy pro pachatele, programy na podporu žen a koordinuje také práci dalších klíčových organizací, jako je sociální služba pro podmíněné trestané osoby, policie nebo místní skupiny a sdružení. Projekt sleduje cíl poskytnout ochranu obětem domácího násilí a postihovat/přivádět k odpovědnosti pachatele a dát jim příležitost k převýchově. Podpora
64
a sankce jsou umožněny integrací projektu do právního systému. Projekt také sleduje průběh případů řešených civilními a trestními soudy a vyhodnocuje jejich praxi. Ministerstvo spravedlnosti, rovnosti a legislativní reformy bude monitorovat účinnost pilotních projektů pro pachatele násilí ve spolupráci se službou pro dohled nad podmíněně odsouzenými a sociální službou. Ministerstvo také pověřilo katedru klinické psychologie na univerzitě v Dublinu, aby provedla podrobné vyhodnocení programu ve čtvrti Arbour Hill. Programy pro pachatele sleduje také podvýbor Národního řídícího výboru s cílem odvodit základní principy pro tyto programy a dosáhnout zlepšení. Spolehlivé statistiky Statistiky týkající se hlášení případů různých forem násilí vůči ženám, včetně domácího násilí, znásilnění a sexuálně podmíněných útoků vede policie a jsou publikovány jednou za rok ve zprávách o činnosti policie. Jsou tam čísla o počtu trestných činů, u kterých bylo zahájeno trestní řízení a výsledky soudních rozhodnutí. Zpráva policie za rok 2001 je k dispozici na web stránce An Garda Siochána - http://www.garda ie. V roce 2001 došlo k 9.983 hlášeným případů domácího násilí. V 87% případů si stěžovaly ženy. Obviněno bylo 1783 osob a 1.286 osob bylo odsouzeno. Pokud jde o znásilnění a sexuálně motivované útoky bylo v roce 2001 401 hlášených případů znásilnění, z toho 370 obětí byly ženy. V roce 2001 došlo také k 1.048 hlášených případů sexuálně motivovaných útoků, jejichž obětí bylo 672 žen. Trestní stíhání bylo zahájeno v 118 případech znásilnění a 378 případech sexuálně motivovaných útoků. V tomto případě není k dispozici rozdělení podle pohlaví. Švédsko Systémy trestního práva 1965: je zakázáno znásilnění v manželství. 1982: Útok a ublížení vůči ženám podléhá trestnímu stíhání, i když k němu dojde v soukromí. 1984: Reforma sexuálních trestných činů v trestním zákoníku. Definice znásilnění je rozšířena a napříště zahrnuje také orální a anální styk, jakož i styk mezi homosexuály. Kromě toho obětí znásilnění se mohou stát i muži. 1988: Je přijat zákon o obhájci poškozené strany. Podle tohoto zákona oběť trestného činu násilí má v průběhu policejního vyšetřování a soudního řízení nárok na bezplatné právní zastoupení. 1991: Zákonem o rovných příležitostech jsou zavedena pravidla o sexuálním obtěžování v pracovním životě. (Byl zahájen celostátní odborný výcvik soudců, pracovníků sociálních služeb a systému zdravotní péče; všechny policejní stanice byly vybaveny tzv. poplašnými soupravami, které mohou bezplatně poskytovat ohroženým ženám; vážně ohrožené ženy mohou dostat bezplatně tělesného strážce; na univerzitě v Uppsale zahájila činnost katedra sociologie zabývající se převážně násilím vůči ženám: je financována ze státního rozpočtu).
65
1993: Byly zvýšeny tresty za ublížení, obtěžování a sexuální obtěžování a nezákonné vyhrožování. 1995: Byly zvýšeny tresty za výrazné sexuální vykořisťování. Byla rozšířena definice sexuálního obtěžování. 1998: Zákon o násilí vůči ženám (novela trestního zákoníku - byl zaveden nový trestný čin: hrubé porušení integrity ženy); Definice znásilnění byla rozšířena. Preventivní činnost Jeden důležitý rys vládního návrhu činnosti proti násilí vůči ženám z roku 1998 byl, že státní orgány jsou napříště povinny poskytnout ženám, které se stanou obětí násilí, lepší zacházení. Profesionální skupiny, s kterými ženy v takových případech přijdou do styku musí ženám lépe porozumět. Několika veřejným orgánům bylo uloženo společně pracovat na úkolech v období končícím rokem 2002. Měly zvýšit úsilí na prevenci násilí vůči ženám a vypracovat akční plány pro svou vlastní práci v této oblasti. Kladl se velký důraz na důležitost spolupráce mezi státními orgány a organizacemi. Celostátní výcvikový program: V celostátním měřítku se organizuje výcvikový program pro personál systému trestních soudů a sociálních a zdravotních služeb. Za organizaci doškolovacího programu je odpovědná společná projektová skupina složená ze zástupců soudního systému, vězeňské správy a orgánů zdravotní služby. V této souvislosti byly rozšířeny požadavky na zkoušky obsažené v předpisech pro vysoké školy, které se týkají těchto předmětů: porodnictví, pedagogika pro děti a mládež, studium učitelů základních a středních škol, právo, medicína, psychologie, psychoterapie, pečovatelská služba, sociální péče, sociální práce, zubní lékařství a teologie. Ve výcviku policistů již byly nové požadavky uplatněny. Přístřeší pro ženy: Pro ženy, které se stanou obětí násilí a jejich děti, představují přístřeší pro ženy významnou formu ochrany a pomoci. Ve Švédsku je asi 150 těchto zařízení. Organizují je dvě celostátní střešní organizace, které dostávají roční organizační dotaci ze státního rozpočtu. Místní přístřeší dostávají finanční prostředky od městských úřadů, kde jsou umístěny. Na základě žádosti mohou také dostat státní podporu na rozvoj své činnosti. Celostátní středisko pro zbité a znásilněné ženy: Z iniciativy vlády bylo v roce 1994 zřízeno celostátní středisko pro zbité a znásilněné ženy. Toto středisko dostalo další finanční prostředky na vypracování rutinních a léčebných metod pro zdravotní systém, aby bylo pro ženy postižené násilím jednodušší vyhledat radu lékaře nebo se podrobit vhodnému léčení. Jiná preventivní opatření: ! Lepší statistiky trestných činů. ! Zvláštní výzkumná studie. Byla provedena zvláštní výzkumná studie pro posouzení skutečné podstaty této formy trestné činnosti a zjištění zdrojů, které jí mohou zabránit. Zpráva nazvaná „Slagen Dam“ (zbité ženy) představovala první rozsáhlé zkoumání násilí vůči ženám. Nepřekvapilo, že zpráva bohužel potvrdila to co se již
66
! ! ! !
!
tušilo, totiž že násilí vůči ženám je široce rozšířené a časté a že k němu dochází v různých prostředích. Perspektiva pohlaví v kriminologickém výzkumu. Shrnutí úsilí policie. Vývojová práce o násilí vůči ženám a o prostituci. Národní rada pro ochranu žen proti násilí, zřízená vládou v roce 2000, je fórum pro výměnu názorů a zkušeností a slouží jako poradní orgán vlády. Rada například podnikla kroky k zvýšení uvědomění o problémech násilí vůči zdravotně postiženým ženám. K této problematice předložila studii - Násilí vůči zdravotně postiženým ženám ve Švédsku. Studie ukazuje, že je třeba toho ještě mnoho udělat k zajištění ochrany žen se zdravotním postižením před násilím. Důležitou částí vládního národního akčního plánu pro politiku v oblasti zdravotního postižení je proto vychovávat a vyškolit zaměstnance veřejných orgánů a zvýšit jejich kompetence a schopnost podporovat osoby se zdravotním postižením, Léčení mužů: Pozornost je také třeba věnovat mužům, kteří se dopustí násilí vůči ženám, jak z aspektu zabránit dalšímu násilí ze strany mužů odsouzených za násilí, tak z aspektu mužů jakožto pachatelů. Švédská vláda podporuje organizace mužů, které působí v oblasti násilí vůči ženám.
Proběhl také zvláštní projekt zaměřený na potírání násilí vůči ženám přistěhovalců. Byl zaměřen na přistěhovalce-muže a na dialog s organizacemi přistěhovalců. V roce 2001 vláda předložila parlamentu návrh zákona s návrhy jak posílit podporu obětem trestných činů. Jeden z návrhů byl rozšířit možnost bezplatného právního zastoupení u soudů. Z toho by měly prospěch zvláště ženy. Úprava vstoupila v platnost v červenci 2001. Švédská vláda připravuje pro parlament návrh, v němž navrhuje, že by měla existovat možnost vydat omezovací příkaz (restraining) i v případech, kdy ten kdo se dopustí násilí a ten kdo je jeho obětí, žijí společně. Švédská vláda argumentuje, že tato možnost je nutná v případech, kdy se pachatel nedopustil trestného činu, po kterém následuje vazba, ale kdy je naléhavě zapotřebí předejít trestné činnosti. Navrhuje se také, že prokurátor by tento příkaz mohl vydat na krytí širší oblasti než doposud, například že by se pachatel nesměl zdržovat v určité části obce. Spolehlivé statistiky Nic nesvědčí o tom, že by se násilí stupňovalo, ale zvýšila se míra hlášení případů vzhledem k lepší informovanosti a lepší rutinní práci policie a orgánů sociální péče. Problému se věnuje velká pozornost a diskuse jsou intenzivní a časté na národní, regionální i místní úrovni. To je pravděpodobně nejdůležitější důvod, proč se výskyt násilí statisticky zvýšil. I tak však jistě existují případy násilí, které nejsou hlášeny. Švédsko se zvlášť zaměřuje na zlepšení průhlednosti svých statistik a na zvýšení znalosti pomocí výzkumu. Obojí jsou hlavní předpoklady pro potírání násilí vůči ženám.
67
9. PROSTITUCE Rakousko Prostituce Právní odpovědnost za prostituci mají spolkové země. Tato problematika se proto řeší na devíti různých místech. Například vídeňský zákon o prostituci definuje prostituci jako přivolení k sexuálnímu aktu na vlastním těle nebo provádění sexuálních aktů za výdělečným účelem. Prostituce nesmí být vyžadována nebo provozována nezletilými nebo osobami vůči kterým existují námitky opatrovníka. Osoby, které se chtějí zabývat prostitucí se musí jako takové registrovat. Obchodování ženami V Rakousku je obchodování ženami kryto názvem „obchodování lidskými bytostmi“ (§ 217 trestního zákoníku). „Kdo přivede osobu za účelem provádění ilegální prostituce v jiné zemi než je země, jejíž státní občanství tato osoba má, nebo kde má tato osoba své obvyklé bydliště, i když tato osoba již provádí prostituci, nebo kdo přinutí tuto osobu násilím nebo nebezpečnou výhrůžkou aby přijela do jiné země, nebo přivede takovou osobu do jiné země násilím nebo zneužitím omylu této osoby, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až deset let.“ „Vykořisťující obchodování“ bylo pojato do zákona jako akt přestavující trestný čin v březnu 1997. Kdo „oklame osoby příslibem týkajícím se příležitostí cizinců, že dostanou povolení pobytu a legální výdělečné zaměstnání v zemi a tak je přiměje k nelegálnímu vstupu do země a k placení nebo k závazku placení za pomoc k dosažení ilegálního vstupu“ může nyní být potrestán odnětím svobody až do 3 let. Jelikož toto ustanovení nebylo příliš užitečné pro boj proti obchodování lidskými bytostmi, bylo nahrazeno novými článkem v rakouském cizineckém zákoně, který vstoupil v platnost 1. července 2000 a chrání obchodované, propašované a jiné ilegálně pobývající cizince před vykořisťováním. Paragraf 105 (nový, „vykořisťování cizinců“) stanoví, že lidé, kteří vykořisťují tyto cizince, mohou být soudem odsouzeny až na dva roky odnětí svobody. V kombinaci s ustanoveními obsaženými v trestním zákoníku proti obchodování lidmi je účelem tohoto ustanovení umožnit účinný zásah proti zločineckým organizacím a gangům, které přimějí ženy, většinou pomocí falešných příslibů, aby se těmto organizacím a gangům svěřily. Důslednému boji proti sexuálnímu vykořisťování žen byla v několika posledních letech věnována zvláštní pozornost, zejména kvůli vnějším faktorům vyplývajícím z rakouské situace a funkce Rakouska jako tranzitní země i cílové země pro obchodování ženami. Pokud nemá prostitutka v Rakousku legální postavení (nemá povolení pobytu), a když je obětí obchodování ženami, úřady jí mohou poskytnout povolení pobytu z humanitárních důvodů. Taková povolení pobytu mohou být udělena zavlečeným jednotlivcům (§ 217 trestního zákoníku), kteří jsou ochotni vypovídat před soudem jako svědci a tak zajistit
68
stíhání pachatele/pachatelů, nebo kteří hodlají uplatnit nároky v občanském řízení proti pachatelům, po dobu kterou si vyžádá takové soudní řízení. V roce 1997 ministerstvo vnitra a ministerstvo sociálního zabezpečení a generací také založilo ve Vídni intervenční středisko pro oběti obchodování ženami, které těmto ženám poskytuje podporu, zejména aby mohly dostat povolení pobytu z humanitárních důvodů. Středisko také poskytuje přechodné ubytování pro oběti v případech, kdy orgány vynucení zákona uplatní shovívavá opatření místo vazby před deportací. Problémy vztahující se k obchodování ženami byly dány na program EU poprvé v roce 1996 z rakouské iniciativy. Konference EU „Obchodování ženami pro účely sexuálního vykořisťování“ se konala v Rakousku a organizovala ji ministryně pro záležitosti žen. V prosinci 1997 organizovalo spolkové ministerstvo vnitra s podporou Komise Evropské unie seminář k otázkám obchodování ženami. Francie Francie podporuje zásahy k odstranění prostituce. Nejenže ratifikovala úmluvu Spojených národů z 3. prosince 1949 o potlačení obchodu lidskými bytostmi a profitování jiných lidí z prostituce, ale ratifikovala také dodatkový protokol k této úmluvě z prosince 2000 proti organizovanému zločinu, jehož cílem je předcházet, potlačovat a trestat obchodování lidmi, zejména jde-li o ženy a děti. V tomto systému je zakázáno profitování z prostituce jiných lidí, i když se to děje s jejich souhlasem. Když je prostituce povolena, může být stíhán její viditelný projev na ulicích. Až donedávna byla role klientů skrytá, ale zákon z 4. března 2002 doplnil do trestního zákoníku nový trestný čin - pod trestem tříletého odnětí svobody a pokuty 45.000 euro spáchaný osobou, která si vyžádá, přijímá nebo dostane „výměnou za zaplacení nebo slib zaplacení styk sexuální povahy od nezletilého, který se zabývá prostitucí“. Ať již je příčina jakákoli, je nutné zdůraznit, že prostituce není povolání a že naopak představuje násilí pokud jde o ženy. Navíc, v uznání tohoto zásadního respektu k lidské bytosti, se v současné době připravuje návrh zákona o domácím bezpečí, který předvídá nová opatření, jejichž účelem je zejména dosáhnout odstranění jevu obchodování lidskými bytostmi pro účely sexuálního vykořisťování. Kromě těchto opatření potlačujícího charakteru, je činnost vlády, podporovaná celkovou a jednotnou politikou, zaměřena na prevenci, aby si lidé více uvědomili nepřijatelnost prostituce a aby prostitutkám, které se chtějí dostat z prostředí, v němž byly vykořisťovány, byla poskytnuta sociální podpora. Německo Zákon o regulaci zákonného postavení prostitutek (zákon o prostituci Prostitutionsgesetz) vstoupil v platnost 1. ledna 2002. Umožňuje prostitutkám, aby vykonávaly svou práci buď jako samostatně výdělečně činné nebo v závislém zaměstnání se sociálním pojištěním. Aby se to umožnilo, bylo připojeno vysvětlení, že prostituci občanský zákoník již nepovažuje za nemorální a že prostitutky mají žalovatelné právo na dohodnutou mzdu.
69
Irsko Prostituce jako taková není podle irského zákona trestný čin. Zákon se v této oblasti snaží chránit společnost proti rušivým aspektům prostituce, jako je obtěžování způsobené nabídkami na ulicích, a snaží se také chránit prostitutky před vykořisťováním ze strany pasáků, kteří žijí z výdělků prostitutek. S tím souvisí řada trestných činů. Podle paragrafu 7 trestního zákoníku z roku 1993 (sexuální trestní činy) je trestným činem nabízet se nebo obtěžovat jinou osobu na ulici nebo na veřejném místě pro účely prostituce. Tento trestný čin se týká každého, ať je to muž nebo žena, prostitutka nebo klient, nebo třetí strana, jako pasák, a zahrnuje postávání na okrajích ulic. Podle paragrafu 8 zákona z roku 1993 člen Garda Síochána (irská policie) může nařídit osobě na ulici nebo na veřejném místě odejít z tohoto místa pryč, když má rozumné podezření, že osoba tam prodlévá aby se nabízela nebo obtěžovala jiné osoby pro účely prostituce. Osoba, která nesplní takovýto příkaz bez rozumného důvodu, se dopustí přestupku. Odnětí svobody hrozí všem osobám organizujícím prostituci. Trestní zákoník má ustanovení o několika trestných činech, například organizování prostituce nebo přinucení nebo vynucení na osobě, aby se stala prostitutkou (§ 9 trestního zákoníku z roku 1993, sexuální trestné činy), vědomě žít zcela nebo zčásti z výdělku prostitutky (§ 10 zákona z roku 1993) nebo provozovat nebo řídit nevěstinec (§ 11 zákona z roku 1993). Získání ženy nebo dívky, aby se stala prostitutkou, nebo aby opustila zemi aby se stala prostitutkou, nebo aby opustila své obvyklé bydliště aby se stala prostitutkou, ať již uvnitř nebo mimo zemi, je trestný čin podle § 2 novely trestního zákoníku, 1885. Dovolit dítěti, aby bylo v nevěstinci Podle § 248 zákona o dětech z roku 2001 se osoba mající ve svém opatrování nebo péči dítě mladší 17 let dopustí trestného činu, když dovolí, aby dítě žilo v nevěstinci nebo jej navštěvovalo. Dovolit svádění nebo prostituci dítěti ve věku do 17 let Podle § 249 zákona z roku 2001 se osoba mající ve svém opatrování nebo péči dítě mladší 17 let dopustí trestného činu, když způsobí nebo vybízí k sexuálnímu styku nebo nepřirozenému styku s dítětem nebo k svedení, prostituci nebo sexuálnímu útoku na dítě. Švédsko Prostituce a obchodování ženami Švédská vláda již dlouho považuje za svou prioritu boj proti prostituci a proti obchodování lidskými bytostmi, zejména obchodování ženami a dětmi, v národním i mezinárodním měřítku. Trvale působí řešení pro prevenci a odstranění prostituce a obchodování ženami vyžaduje pevný politický závazek a úzkou spolupráci přesahující státní hranice. Švédská vláda se zavázala působit proti rostoucímu obchodování ženami a dětmi za účelem prostituce a uskutečňuje preventivní opatření, poskytuje účinnou právní ochranu a podporu obětem prostituce a obchodování a stíhá pachatele.
70
Nové zákazy jsou znakem švédského postoje, že prostituce je nežádoucí jev. Švédská vláda však soudí, že není rozumné trestat osoby, které prodávají sexuální služby. Tyto osoby naopak považuje za ohrožené, za osoby, které jsou vykořisťovány pasáky a klienty. Důležité je také motivovat ženy provozující prostituci, aby vyhledaly pomoc a přitom se nevystavovaly riziku potrestání. V důsledku toho se přestupku dopustí pouze osoba, která dostane náhodný sexuální styk. Žena, která poskytuje sexuální služby nepodléhá za žádných okolností trestnímu stíhání. Vláda však zastává názor, že kriminalizace koupě sexuálních služeb nemůže být nikdy víc než snaha o snížení rozsahu prostituce a nemůže nahradit jiné druhy společenských opatření. A. Preventivní opatření Zákaz kupování sexuálních služeb (1998:408) Švédský zákon zakazující kupování sexuálních služeb vstoupil v platnost 1.ledna 1999. Tento zákon vychází ze stanoviska, že kriminalizovat je zapotřebí lidi, kteří si kupují někoho pro sexuální účely, a ne lidi, kteří se prostituují. Zákon je neutrální vůči pohlaví a je jeden z celé řady švédských komplexních opatření zaměřených proti prostituci a obchodování ženami a dětmi. Zákon je součástí balíku zákonů o násilí vůči ženám (Kvinnofrid), který byl přijat 1. července 1998. Znění zákona je následující: „Za nákup sexuálních služeb bude potrestána osoba, která dostane náhodný sexuální styk výměnou za úplatu - pokud tento akt není trestný podle švédského trestního zákoníku - pokutou nebo odnětím svobody na dobu nejvýše šest měsíců. Pokus o nákup sexuálních služeb je trestný podle kapitoly 23 švédského trestního zákoníku.2 Trestný čin zahrnuje všechny formy sexuálních služeb, ať již jsou kupovány na ulici, v nevěstincích, v tak zvaných masážních salonech, od doprovázejících osob, atd. Pro plné porozumění rozsahu švédského trestního práva odkazujeme také na některá obecně aplikovatelná horizontální ustanovení obsažená v švédském trestním zákoníku. Švédsko v širokém měřítku kriminalizuje spoluvinu. Potrestání stanovené za akt uvedený v trestním zákoníku se vztahuje nejen na osobu, která se aktu dopustila, ale i na kteroukoli jinou osobu, která tento akt podporovala radou nebo skutkem. Totéž platí pro jakýkoli jiný akt, který je trestný odnětím svobody podle jiného zákona nebo právního předpisu, mimo jiné i zákon zakazující kupování sexuálních služeb. Osoba, která se nepovažuje za pachatele, v případě že přiměje jiného k spáchání činu, bude odsouzena za podněcování k trestnému činu nebo za napomáhání trestnému činu. Každý komplic bude souzen podle úmyslu nebo zanedbání, které mu je možné přičíst. Policie odhadla, že v roce 1999 si jednou nebo vícekrát za rok 125.000 švédských mužů koupilo služby 2.500 prostitutek. Z těchto žen přibližně 650 byly prostitutky z ulice. Za dobu, kdy je zákon v platnosti, se odhaduje že pouliční prostituce klesla o 50% a že se zastavil nábor nových žen k tomuto typu prostituce. 2
Uvědomte si prosím, že právní předpisy ve Švédsku jsou pouze ve švédštině. Všechny překlady je proto nutné považovat za neoficiální a jsou uvedeny pouze jako služba zainteresovaným osobám a neseme žádnou právní odpovědnost za překlad nebo za jakékoli důsledky vyplývající z jeho použití.
71
B. Ochrana a podpora obětí obchodu s lidskými bytostmi Změny v cizineckém zákoně V červenci 2002 vláda jmenovala členy nového výboru, Výboru pro přijímání blízkých příbuzných, jehož pověření zahrnuje vyhodnocení a kontrolu ustanovení cizineckého zákona o trestání obchodu s lidskými bytostmi. Výbor má také za úkol zkoumat, zda by se měl usnadnit právní postih v případech týkajících se pašování a obchodování lidskými bytostmi, a rozhodnout, jaké možnosti existují pro poskytnutí obětem obchodování s lidmi právní a jinou podporu, aby mohly pomáhat při vyšetřování trestné činnosti. K usnadnění trestního řízení v případech pašování lidí a obchodu s nimi a pro úvahy o možné právní nebo jiné podpoře obětem obchodování s lidmi, aby mohly pomáhat při vyšetřování trestné činnosti, výbor navrhuje, aby do cizineckého zákona byly doplněny nové důvody pro udělení povolení pobytu. Tato navržená změna by způsobila, že cizinec by mohl dostat povolení pobytu na omezenou dobu, pokud se to bude považovat za potřebné pro uzavření předběžného vyšetřování nebo hlavního líčení v trestné činnosti. Mohou nastat okolnosti, kdy situace oběti a její přání představují platný důvod k udělení stálého pobytu z humanitárních důvodů. Cizinci, kteří požádají o povolení pobytu z tohoto důvodu, nebo kterým bylo podle tohoto návrhu přiznáno povolení pobytu na časově omezenou dobu, budou mít nárok na zdravotní péči a lékařské ošetření ve stejném rozsahu jako cizinci ucházející se o azyl. Podle současných právních předpisů je jakákoli jiná podpora věcí obecních orgánů v místě, kde se cizinec zdržuje. Souhrn zprávy v angličtině je k dispozici na Internetu: (http://justitie.se/propositionermm/sou/pdf/sou2001_14c.pdf) V průběhu jara 2003 předloží švédská vláda návrh zákona o různých právních a sociálních opatřeních na ochranu a pomoc obětem obchodu s ženami. C. Stíhání organizátorů prostituce a organizátorů obchodu s lidskými bytostmi Organizování prostituce Podle kapitoly 6, paragrafu 8a švédského trestního zákoníku osoba, která provozuje nebo nepatřičně finančně vykořisťuje „náhodný sexuální styk za úplatu jinou osobou“ bude odsouzena za tuto činnost k odnětí svobody nejvýše na čtyři roky. Jde-li o organizování prostituce za přitěžujících okolností, bude uloženo odnětí svobody v rozsahu od dvou do šesti let (kapitola 6, paragraf 9). Trestný je také pokus o organizování prostituce nebo organizování prostituce za přitěžujících okolností, jakož i napomáhání a spiknutí k spáchání závažného organizování prostituce a rovněž neoznámení tohoto trestného činu. Před 1. červencem 2002 byly případy obchodování lidskými bytostmi pro sexuální účely stíhány na základě ustanovení o organizování prostituce. Organizování obchodu s lidskými bytostmi pro sexuální účely Podepsáním Protokolu Spojených národů o prevenci, potlačení a trestání obchodu s lidskými bytostmi, zejména ženami a dětmi, se švédská vláda zavázala přivést organizátory obchodu lidskými bytostmi před spravedlnost a učinit kroky k potírání organizovaného zločinu. 1. července 2002 vstoupily v platnost právní předpisy ukládající
72
trestní odpovědnost za obchodování lidskými bytostmi pro sexuální účely. Podle těchto předpisů bude organizátor této činnost odsouzen minimálně na 2 roky a nejvýše na 10 let odnětí svobody nebo, v méně závažných případech, nejvýše na čtyři roky odnětí svobody. Rovněž trestné jsou pokusy, příprava a spiknutí a neoznámení tohoto trestného činu. Nový trestný čin se vztahuje jen na přeshraniční obchodování lidmi pro účely sexuálního vykořisťování. Nové ustanovení je první krok směrem k rozšíření trestněprávních předpisů na oblast pokrývající všechny formy obchodování lidmi, včetně obchodování uvnitř státních hranic a obchodování za účelem jiných forem vykořisťování. Na jaře 2003 přijme švédská vláda nové právní předpisy, které budou kriminalizovat všechny formy obchodování lidmi, včetně obchodování uvnitř státních hranic a obchodování za účelem jiných forem vykořisťování. Parlamentní výbor, který připravil materiály pro tyto právní předpisy ve své zprávě zdůraznil, že obchodování lidskými bytostmi je problém, který není možné vyřešit jen pomocí trestního práva. Výbor zdůraznil, že základní podmínkou pro obchodování lidmi je poptávka po sexuálních službách. Musí být proto také realizována opatření, která přimějí muže, aby upustili od kupování žen a dětí pro účely sexuálního vykořisťování. D. Závěry Když zákon vstoupil 1. ledna 1999 v platnost, byl poněkud zpochybněn v tom směru, že kriminalizuje osoby kupující sex jen omezeným způsobem. Rovněž se uvádělo, že prostituce se nesnížila, ale byla pouze odstraněna z ulic, že ženy provozující prostituci se staly více závislými na svých pasácích, že se zvýšila prostituce prostřednictvím Internetu a že policie nemůže řádně vynucovat zákon, protože mu přikládá malou prioritu. Také se poukazovalo nato, že soudní systém vykazuje zvláštní ohleduplnost pro lidi kupující sexuální služby. Dokladem toho je například skutečnost, že předvolání jsou v těchto případech zasílána na pracoviště a ne domů, což je jinak běžný postup. Tento postup ukazuje určitý druh sympatií pro lidi podezřelé z toho, že kupují sexuální služby. Je to neobvyklá ohleduplnost, jejímž cílem je chránit podezřelého kupce od sociálních důsledků jeho činu. Nedošlo však k žádným ekonomickým postihům, protože v těchto souvislostech nebyla prokázána žádná korupce. K dnešnímu dni je výzkum v této oblasti pouze omezený a je příliš brzo na vyvození jakýchkoli závěrů. Avšak policie a sociální pracovníci pracující v oblasti prostituce žen se shodují v tom, že výskyt prostituce se snižuje. Ve všech třech velkých městech, Stockholm, Goteborg a Malmo došlo v období 1998 - 1999 k značnému snížení. Zkušenost ukazuje, že platné právní předpisy přiměly mnohé prostitutky, aby od své činnosti upustily. V stockholmském středisku pro prostituci se rehabilituje až sto bývalých prostitutek. Středisko jim poskytuje ubytování, práci a vzdělání. Policie odhaduje, že provoz osobních automobilů v souvislosti s prostitucí se snížil o 80%, zejména na ulicích, kam byli kupci zvyklí jezdit a kde nacházeli prostitutky předtím, než se uplatnila opatření zákona. Podle sdělení policie další jasný účinek zákona je, že Švédsko se stalo méně atraktivní zemí pro zahraniční prostitutky a jejich pasáky. V současné době je Švédsko spíše tranzitní zemí pro prostitutky přicházející z baltických států.
73
Přes potíže se získáváním informací od policie a potíže s získáním důkazů proti kupcům sexuálních služeb, zákon je dobrý. Tento zákon přináší ženám větší bezpečí a snižuje násilí mužů vůči ženám. Zákon nemůže být hodnocen jen výpočtem odsouzených a počty pouličních prostitutek. Zákon je součástí většího souboru opatření a je na něj třeba pohlížet z hlediska jeho primárního účelu, kterým je ochrana žen před násilím a nelidskostí.
74
10. DOPORUČENÍ Ústavní zákon Evropského společenství stanoví, že jedním z cílů Evropského společenství je rovnost mezi ženami a muži. To je také v souladu s Pekingskou akční platformou, kterou ratifikovaly všech evropské státy. Doporučení pro Českou republiku jsou v souladu s požadavky Evropské unie. Nejlepší praxe týkající se toho, jak se pět popsaných členských států vyrovnalo s problémy uvedenými v doporučeních, je popsána ve zprávě. Doporučení 1 FORMULOVAT NÁRODNÍ CÍLE PRO ROVNOST POHLAVÍ. Navržené cíle by mohly být například potvrzeny prohlášením parlamentu, nebo uvedeny v zákoně o rovnosti pohlaví nebo v zákoně o paritě. Doporučení 2 FORMULOVAT A PŘIJMOUT ZÁKON O PARITĚ NEBO ZÁKON O ROVNOSTI POHLAVÍ. Zákon by měl zahrnovat termínované postupné cíle k dosažení rovného zastoupení žen a mužů na všech úrovních veřejného života a politiky, včetně vlády a parlamentu. Zákon by měl též zahrnovat povinnost zaměstnavatelů, aby vypracovávali roční plány rovnosti obsahující data o počtu zaměstnaných mužů a žen na různých úrovních a o rozdílech v odměňování žen a mužů. Jednou částí tohoto plánu rovnosti by měl být akční plán popisující opatření, která budou přijata k odstranění mezery mezi výdělky žen a mužů, opatření na potírání sexuálního obtěžování, atd. Doporučení 3 MĚL BY BÝT USTAVEN ORGÁN S ODPOVĚDNOSTÍ A KOMPETENCÍ ZA OTÁZKY ROVNOSTI POHLAVÍ. Podle článku 8a směrnice o rovném zacházení, 2002/73/EEC jsou členské státy povinny určit a přijmout potřebná uspořádání pro orgán nebo orgány pro prosazení, analýzu, monitorování a podporu rovného zacházení se všemi osobami bez diskriminace na základě pohlaví. Tyto orgány mohou být součástí struktur na národní úrovni, které jsou pověřeny hájením lidských práv nebo zajištěním individuálních práv. Kompetence orgánu by měly zahrnovat #
Poskytování individuální pomoci obětem diskriminace při vyřizování jejich stížností týkajících se diskriminace.
#
Provádění nezávislých šetření týkajících se diskriminace.
#
Publikování nezávislých zpráv a předkládání doporučení ke všem problémům týkajícím se diskriminace.
Jako možný návrh, to by se dalo zařídit ustavením zvláštního útvaru pro rovnost pohlaví v úřadu Ombudsmana pro lidská práva. Rozšířený Ombudsman by měl pokrýt veřejný i
75
soukromý sektor a měl by zajišťovat provádění zákona o rovnosti pohlaví (zákona o paritě) a plánů rovnosti. Rovněž by měl být zřízen zvláštní orgán pro přezkoumání rozhodnutí rozšířeného Ombudsmana. Jako alternativa, stejné pravomoci a kompetence by mohly být svěřeny zvláštnímu útvaru v budoucím protidiskriminačním středisku, o kterém se v současné době diskutuje v rámci návrhu zákona proti diskriminaci. Doporučení 4 JE TŘEBA USTAVIT POST MINISTRA PRO ROVNOST POHLAVÍ Vláda má vrcholnou odpovědnost za rozhodování ve všech politických oblastech. Aby se zajistilo, že se s otázkami rovnosti pohlaví bude nakládat tak, jak bylo zamýšleno a v souladu se Smlouvou o Evropském společenství, je třeba ustavit post ministra pro rovnost pohlaví. Ministr pro rovnost pohlaví bude také Českou republiku zastupovat na různých zasedáních v rámci EU na odpovídající úrovni. Ministr pro rovnost pohlaví bude mít celkovou odpovědnost za koordinaci vládní politiky pro rovnost pohlaví. Doporučení 5 JE TŘEBA ROZVÍJET ORGANIZACI A MECHANISMUS PRO ROVNOST POHLAVÍ NA NÁRODNÍ I MÍSTNÍ ÚROVNI K provedení rozhodnutí vlády týkajících se rovnosti pohlaví bude nutné mít dostatečný personál na všech úrovních společnosti s cílem provádět potřebný výcvik v rovnosti pohlaví. Tyto výcvikové programy jsou předpokladem pro úspěch v úsilí zavést do všech operativních činností perspektivu pohlaví. #
Klíčovou důležitost má zřízení orgánu pro prosazování rovnosti pohlaví na národní úrovni, který bude působit na základě přidělení dostatečného personálu a zdrojů.
#
Aby se realizovaly cíle stanovené parlamentem, je zapotřebí zřídit orgán s regionálními úřadovnami, který bude mít dostatečnou expertizu v rovnosti pohlaví.
#
V každém místním orgánu by měl být pracovník odpovědný za rovnost pohlaví.
Doporučení 6 JE TŘEBA ZŘÍDIT NÁRODNÍ PORADNÍ VÝBOR/RADU PRO ROZVOJ ROVNÝCH PŘÍLEŽITOSTÍ Tento výbor by se měl skládat ze zástupců zaměstnavatelů, odborů, nevládních organizací a expertů na rovnost příležitostí a jeho předsedou by měl být ministr pro rovnost pohlaví.
76
Doporučení 7 ZAVÉST NĚKTERÁ OPATŘENÍ PRO APLIKACI MAINSTREAMINGU V OTÁZKÁCH POHLAVÍ, KTERÁ BUDOU SOUČÁSTÍ STRATEGIE K DOSAŽENÍ ROVNOSTI POHLAVÍ Mainstreaming v otázkách pohlaví je strategie k dosažení rovnosti pohlaví, která byla zavedena v celé práci Evropské unie. Mainstreaming v otázkách pohlaví neznamená, že bude upuštěno od jiných úsilí o dosažení rovnosti pohlaví. Naopak, měla by být uplatněna tzv. dvojí strategie. Důsledkem dvojí strategie je, že projekty a další opatření k zajištění rovnosti pohlaví by měly působit souběžně se strategií mainstreamingu v otázkách pohlaví. Aplikace mainstreamingu v otázkách pohlaví znamená působit všude tam, kde jste. Znamená to, že každý by při výkonu své každodenní práce měl uplatňovat perspektivu pohlaví. Vyžaduje to znalosti, nejen ve vaší profesionální sféře, ale i znalosti o rovnosti pohlaví. Pro každé vaše rozhodnutí, byste měli odpovědět na tyto otázky: Koho se to týká? Jaký účinek to bude mít na ženy? Jaký účinek to bude mít na muže? Kdo co dostane a za jakých podmínek? Všechny členské státy EU se dohodly, že budou aplikovat strategii mainstreamingu v otázkách pohlaví s cílem dosáhnout rovnost mezi ženami a muži. Obecná doporučení týkající se mainstreamingu v otázkách pohlaví jsou následující: #
Ustavit meziministerskou pracovní skupinu pro mainstreaming v otázkách pohlaví pod předsednictvím ministra pro rovnost pohlaví nebo státního tajemníka s politickou odpovědností za rovnost pohlaví. Hlavní výzvou pro tuto skupinu bude koordinovat práci na zavedení mainstreamingu v otázkách pohlaví na všech ministerstvech.
#
Dát všem ministerstvům konkrétní odpovědnost za integrovanou perspektivu pohlaví ve všech oblastech a při veškerém rozhodování v rámci jeho působnosti.
#
Mainstreaming v otázkách pohlaví vyžaduje dobrou znalost analýz rovnosti pohlaví. Političtí činitelé a státní úředníci musí být proto průběžně školeni v otázkách rovnosti pohlaví.
#
Všechny statistiky týkající se jednotlivců by měly být členěny podle pohlaví. Všechny proměnné veličiny a charakteristiky by měly být analyzovány a předkládány tak, aby pohlaví bylo jednou z primárních klasifikací. To pak umožní, aby všechny analýzy a prezentace byly specifické co do pohlaví. Všechny statistiky by měly odrážet problémy pohlaví.
#
Zajistěte, aby na všech ministerstvech existovala expertiza v rovnosti pohlaví a aby experti byli průběžně školeni a dostávali podporu, aby mohli plnit své úkoly.
#
Zahajte projekt členění rozpočtů podle pohlaví.
77
Doporučení 8 ZAMĚŘENÍ NA NÍZKÉ ZASTOUPENÍ ŽEN V POLITICKÝCH SHROMÁŽDĚNÍCH A NA VYSOKÝCH ÚROVNÍCH ŘÍZENÍ STANOVENÍM TERMÍNOVANÝCH ÚKOLŮ S PROCENTY ZASTOUPENÍ ŽEN Předpokládá to formulovat podrobný program činnosti na podporu splnění stanovených úkolů. Doporučení 9 PŘIJMOUT OPATŘENÍ PRO MUŽE I ŽENY K USNADNĚNÍ SOULADU MEZI PRACÍ A RODINNÝM ŽIVOTEM K dosažení rovných příležitostí mezi ženami a muži bude nutné, aby se muži aktivně účastnili práce doma a práce s dětmi - a aby ženy minimalizovaly svou nepřítomnost na trhu práce v době kdy mají děti. To je nezbytné nejen pro zvýšení porodnosti, ale také pro dosažení rovnosti zacházení v ekonomickém životě. Jedním z úhelných kamenů rovnosti pohlaví je, aby ženy i muži byli schopni se ve všech etapách života o sebe za stejných podmínek postarat. Aby se ženám i mužům usnadnilo sladění života rodiny a práce se doporučuje udělat některé změny v předpisech o rodičovské dovolené: #
Posílit roli otců zavedením 10 placených „otcovských dnů“ při narození dítěte.
#
Zkrátit současnou dobu tři roky plus jeden rok pro peněžité dávky v souvislosti s narozením nebo adopcí dítěte, ale současně zvýšit vyplácené dávky v době dovolené.
#
Rozdělit peněžité dávky rovným dílem mezi rodiče a ponechat například jednu třetinu dní k převedení na druhého rodiče.
Dát dětem ve věku 1 až 6 let k dispozici celodenní mateřské školy a jesle s vysokým standardem kvality. Doporučení 10 CHRÁNIT ŽENY PŘED NÁSILÍM MUŽŮ Násilí vůči ženám páchají převážně muži a je to hlavně výraz nerovnováhy moci, která přetrvává ve vztazích mezi ženami a muži. Doporučení v této oblasti jsou: #
Zajistit, aby soudy mohly vydávat předběžná opatření vykazující pachatele z domova ohrožené osoby, i když je to společný domov.
#
Zlepšit profesionální vzdělávání a založit výcvikové programy pro policisty o vyšetřování případů domácího násilí, znásilnění a sexuálních útoků.
#
Zavést výcvikové programy pro pachatele.
#
Založit ochranná přístřeší pro ženy.
78
Doporučení 11 ZAKÁZAT KUPOVÁNÍ SEXUÁLNÍCH SLUŽEB Prostituce a obchodování lidskými bytostmi jsou dvě strany stejné mince. Chcete-li potírat jednu stranu, musíte potírat i druhou. Znamená to, že osoba, která dostane nahodilý sexuální styk výměnou za peníze, by měla být souzena. Tento trestný čin by měl zahrnovat všech formy sexuálních služeb, ať již koupené na ulici, v nevěstinci, v tzv.masážních salonech nebo od prostředníka.
79
Příloha 1 STRUČNÝ PŘEHLED ZEMÍ Rakousko
Francie
Německo
Irsko
Švédsko
Česká republika
Obyvatelstvo (v 000)* Ženy 4.174 30.360 42.103 1.925 4.501 5.270 Muži 3.948 28.678 40.157 1.901 4.408 4.997 V pracovních silách 2.271 2.055 703 17.222 11.910 1.686 Ženy 2.844 2.223 1.006 21.876 14.052 1.928 Muži Míra zaměstnanosti (%)** 51 70 53 58 55 60 Ženy .. 73 75 73 69 76 Muži Míra nezaměstnanosti (%)** Ženy 5 12 8 4 5 10 Muži 5 9 8 4 6 7 Zaměstnanost na částečný úvazek** Ženy 33 31 38 31 36 .. Muži 4 5 5 7 9 .. Míra plodnosti ženy 1,3 1,9 1,4 2,0 1,6 1,1 Pramen: * Rada Evropy, Demografická ročenka 2001. ** Evropské sociální statistiky - výsledky výběrového šetření pracovních sil. Z České republiky: „Zaměřeno na ženy“.
80
Příloha 2
PRŮMĚRNÉ VÝDĚLKY Mzdy žen v procentech mezd mužů u osob ve věku nad 20 let, 1998 Zaměstnanost na plný úvazek Rakousko 81 Francie 88 Německo 76 Irsko 84 Švédsko 82 Česká republika .. Pramen: Panel domácností Evropského společenství. Švédsko: Statistika mezd a platů, švédská statistika Mzdy žen v procentech mezd mužů u manuálních pracovníků v průmyslu, 1998 Rakousko .. Francie 81 Německo 76 Irsko 73 Švédsko 92 Česká republika .. Pramen: Eurostat, New Cronos Mzdy žen v procentech mezd mužů u nemanuálních pracovníků v průmyslu, 1998 Rakousko 65 Francie 70 Německo 70 Irsko 75 Švédsko 67 Česká republika .. Pramen: Eurostat, New Cronos Průměrné hodinové výdělky manuálních pracovníků v průmyslu v eurech, 1998 Ženy Muži Rakousko .. .. Francie 8,32 10,32 Německo 10,69 14,15 Irsko 7,41 10,11 Švédsko 10,18 11,11 Česká republika .. .. Pramen: Eurostat, New Cronos
81
