Hlasatel Občasník Společnosti Richarda Wagnera v Praze
Patnácté číslo
Listopad 2006
Vážení přátelé, aniž bychom si to zřejmě uvědomili, blížíme se ke konci roku 2006. Bohužel poměr zimních a jarních, resp. letních měsíců, hovoří obvykle spíše ve prospěch zimy, ale to jako SRW rozhodně neovlivníme. Ovšem je už čas procitnout ze zimního spánku, jarní únavy i letní apatie a osvěženi „babím létem“ vydat alespoň pololetní dvojčíslo Hlasatele, když už se nám nepodařilo vydat v této době tradiční čísla dvě. Od posledního vánočního vydání proběhla celá řada událostí, pozitivně ovlivňujících život SRW v Praze. Dne 13.2., na úmrtní den Mistra, se sešla výroční schůze, která nepřinesla žádné výrazné změny v orientaci spolku. Na první jarní den, 21. března, se podařilo uskutečnit setkání s čestnou členkou SRW, slavnou wagnerovskou pěvkyní, paní Ludmilou Dvořákovou. Článek o této besedě je v dalším obsahu čísla. Klíčovou akcí SRW v I. pol. roku 2006 byl zájezd do Německa. Pěti auty, v počtu 19 členů SRW a hostů, jsme se vydali do Výmaru, kde proběhlo setkání s presidentem Lizstovy společnosti, panem profesorem Huschkem, návštěva představení Parsifala v Erfurtu, výlet na durynský hrad Wartburg a poté fakultativně Tristan a Isolda v Lipsku nebo Valkýra v Drážďanech. Zdá se to neuvěřitelné, ale i v tomto rozsahu proběhlo vše hladce, všichni členové byli plně ukáznění a snad i spokojení. Přes značnou náročnost tohoto projektu už dnes uvažujeme o výletu na zámky Ludvíka Bavorského – Neuschwanstein, Hohenschwangau a Linderhof, pochopitelně ve spojení alespoň s jedním wagnerovským představením v Mnichově, Innsbrucku, Erlu, Salzburgu nebo Regensburgu. To jsou však plány v horizontu cca ¾ roku, nás však čeká ještě závěr roku 2006. V létě se několika členům, kteří již 8 – 9 let pilně objednávají lístky, podařilo navštívit festival v Bayreuthu a okusit zdejšího Tristana a Parsifala! V září proběhlo avizované setkání s naším prvním čestným členem, panem A. Švorcem a prezentace nekomerčního CD, které vydává SRW u příležitosti 50. výročí umělcova nepřetržitého působení na jevištích Národního divadla.
Při této příležitosti byl založen tzv. ediční fond SRW, jehož prostředky zdárně rostou a který nám i po tomto projektu umožní vydání nekomerčních wagnerovských CD dalších čestných členů SRW – tj. p.N. Kniplové a p. L. Dvořákové k jejich životním jubilejím v letech 2007 a 2008. Věříme rovněž, že bude navázán kontakt s další významnou českou wagnerovskou pěvkyní, paní Evou Randovou, která žije trvale v SRN. Kroky pro to již byly učiněny. Mimoto proběhnou v průběhu podzimu další zájezdy na Wagnerovy opery v zahraničí, zejména v SRN. Přestože se bude jednat o rozsahem výrazně menší akce, než byla ona „spanilá jízda“ do bývalé NDR, případní zájemci budou včas informováni. A snad vyjde i jedna akce v Čechách – konkrétně Bludný Holanďan po 25. letech v Ústí nad Labem… Vážení přátelé, přeji Vám všem krásný, dlouhý a především slunný podzim a těším se na další akce SRW v závěru roku, kdybychom se rádi setkali s panem režisérem Ladislavem Štrosem! Na první pololetí příštího roku plánujeme setkání s paní Beňačkovou a podruhé s paní Kniplovou u příležitosti jejího životního jubilea a vydání 2. CD našeho spolku. Na závěr pozvánka na tradiční „stoly SRW“. Budou se konat každé první pondělí v měsíci v restauraci THERAPY, Školská ulice č.30, cca od 17. hod. Jste opětovně srdečně zváni! Všechny Vás zdraví Luděk Patrák
Beseda s paní Ludmilou Dvořákovou
Foto Pavel Horník
Po prosincové besedě s paní Kniplovou, která mělá měla mezi členy SRW nebývalý ohlas, se po měsících hledání nejvhodnějšího termínu podařilo uskutečnit setkání se zřejmě největší wagnerovskou pěvkyní naší historie, paní Ludmilou Dvořákovou. V salonku vinohradské „Poličské restaurace“ jsme měli po krátké době opět možnost poslouchat zajímavé vyprávění, a to zejména ve vztahu k interpretaci Wagnerových oper. Vzpomínky na účinkování při slavnostních hrách v Bayreuthu, na spolupráci s Wielandem i Wolfgangem Wagnerem, na představení ve Vídni, v Mnichově, v Berlíně, v londýnské Covent Garden, v Metropolitní opeře v New Yorku, na natáčení Ringu s K. Böhmem atd., zaujaly všechny návštěvníky besedy. Stranou nezůstaly ani úvahy o působení na ND, o představeních zejména v 50. letech 20. století. Vzpomínky paní Dvořákové se na její přání nepodařilo doplnit hudebními ukázkami, přesto jsme prožili krásný večer ve společnosti pěvkyně, která se významným způsobem podílela na utváření wagnerovské interpretace 60. a 70. let a jejíž kořeny i současný pobyt mají své sídlo v Čechách. Co se týče účasti, byla v zásadě obdobná, jako při minulých, obdobných akcích, tj. okolo 20 členů. Bohužel se nedaří ani na takovéto akce, které mají bez nadsázky světový punc (co by asi dali účastníci festivalu v Bayreuthu za možnost pobesedovat si s pěvkyní, která zde působila 7 let vedle B. Nilsson ve špičkových sopránových rolích), přilákat členy i nečleny spolku a dát najevo, že tu jsme a že děláme akce, které respektuje celá hudební veřejnost. Je paradoxem, že zájezdu do Výmaru, Erfurtu, na Wartburg, do Lipska nebo do Drážďan, se zúčastnilo více členů, než takovýchto besed...
2
První CD SRW je na světě! Dne 20. září spatřilo světlo světa první nekomerční CD, vydané Společností Richarda Wagnera v Praze. Asi není žádným překvapením, že se jedná o wagnerovský profil pana Antonína Švorce. Mistr je prvním čestným členem SRW, každoročně se setkává s členy spolku, je jedním z posledních českých, skutečně wagnerovských pěvců s mezinárodní proslulostí, a zejména v těchto dnech slaví významné jubileum – 50. let nepřetržitého uměleckého působení na scénách Národního divadla v Praze!
Večer, který byl k této příležitosti uspořádán, se vydařil. Tři klíčové ukázky z uvedeného CD, mezi tím poslech zajímavého vyprávění hlavního protagonisty večera – to vše přilákalo obvyklých asi 20 členů spolku a k tomu navíc zajímavé hosty! Zúčastnila se čestná předsedkyně SRW, paní Eva Herrmannová, jejíž příspěvky do debaty o Wagnerovi a inscenacích jeho oper jak na ND, tak v zahraničí, byly cenným poučením zejména pro mladší členy. Operu ND, která se bohužel k umělcovu výročí postavila jako instituce vcelku chladně, reprezentovali dramaturg pan Mgr. Pavel Petráněk a P.R. pan Daniel Jäger. Kompletace wagnerovských nahrávek našich špičkových pěvců patří ke klíčovým bodům činnosti SRW. Vzhledem k tomu, že si náš spolek nemůže dovolit platit autorská práva a vydávat produkty, které by bylo možno v tuto chvíli prodávat, musíme se omezit na nabídkové vzorky, které v souladu s §30 příslušného zákona slouží tomuto účelu a pouze v případě zájmu by se staly základem komerční činnosti. Nicméně je třeba poděkovat všem, kteří se o přípravu tohoto vzorku zasloužili. Na prvním místě je třeba jmenovat pana A. Švorce, který nejenom tyto ukázky nazpíval, ale zejména shromáždil a dal je SRW k využití. Finančně na tento projekt přispěli členové spolku pp. Josef Antoš, Ivan Cafourek, Jana Fürstová, Nora Lesňáková, Martin Nejedlý, Luděk Patrák, Milan Šrámek, Jan Švorc a Tomáš Vejnar. Neocenitelnou pomocí přispěli Pavel Horník, který dal k dispozici své originální fotografie a Vít Dvořák, který zajistil důležité tiskové práce. Na textových částech se podíleli Alice Janatová, Martin Nejedlý a Luděk Patrák. Klíčovou osobou celého projektu byl ovšem Stanislav Jadrný, který připravil design celého CD a mimoto zajistil zpracování patřičného množství vzorků. Takže, přátelé, všem moc díky a směle do dalších projektů! Redakce
3
K odvolání ředitele Národního divadla Luděk Patrák Jedním z prvních činů nového ministra kultury Martina Štěpánka se stalo odvolání ředitele Národního divadla v Praze, akad. architekta Daniela Dvořáka, a to rok před vypršením jeho původní smlouvy. Celá řada zástupců české divadelní a zejména hudební veřejnosti, operní kritiky nevyjímaje, tento čin nadšeně vítá. Další lidé, zejména Ti, kteří jsou nadáni k tomu, aby před emocemi upřednostnili racionální myšlení, jsou na rozpacích. Pan Dvořák byl, myslím, skvělý manažér, solidní divadelní ředitel, ovšem poněkud horší operní intendant. Pokusme se podívat na působení D. Dvořáka na výsluní české opery bez předsudků a hysterie, z úhlu pohledu, zaměřeného na dílo Richarda Wagnera, které jsme povinni a oprávnění v Čechách hájit a prosazovat. Roli pana ředitele při inscenaci ostatních oper, zejména z českého odkazu, nechť zhodnotí jiní. Asi nikdo z nás nebude pana Dvořáka historicky hodnotit jako propagátora Wagnerových oper na scénách našeho hlavního města. V roce 1998 nastoupil se svým věrným spolupracovníkem Jiřím Nekvasilem do funkce ředitele SO Praha a jedním z jeho prvních činů bylo stažení z repertoáru obou t.č. hraných Wagnerových oper – tj. Tannhäusera i Lohengrina. Za tři roky svého působení se ani jedna opera bayreuthského mistra neobjevila na repertoáru – ani v premiéře, ani v minulém nastudování, ani nebyla dramaturgicky připravena pro další léta. Jaký výsměch vůči scéně, která byla kdysi Novým německým divadlem! Nicméně budoucnost ukázala, že zde může být ještě mnohem hůře… A přišel rok 2002, konjunktura sociální demokracie v ČR a s tím spojený nástup obou pánů, podporovaných tehdejším ministrem Dostálem, do ND. Vyřazení solidní a divácky přitažlivé inscenace Tristana a Isoldy z repertoáru se zdálo být logickým postupem v procesu likvidace Wagnerova díla v Čechách. Nicméně přišel rok 2005 a provedení kompletního Ringu na scéně ND v Praze. Po cca 20 letech jsme viděli Rýnské zlato a Valkýru, po 75 letech Siegfrieda a poprvé v historii českého divadla i Soumrak bohů, jako součást prvního provedení kompletního Ringu na ND a na české scéně vůbec. Hodnocení této akce proběhlo v médiích před více než rokem a vracet se k němu nehodlám. Rozdíl v názorech české provinční kritiky i opravdových znalců Wagnerova díla je samozřejmě patrný, nicméně vyznívá jednoznačně ve prospěch ředitele ND. Navíc rád a ochotně oceňuji přístup pana ředitele ke Společnosti R. Wagnera v Praze, díky němuž se i řada jeho kritiků dostala alespoň na generální zkoušky. A nyní se naskýtá otázka: Byla inscenace (nebo koprodukce, či pohostinské vystoupení – ať si to každý nazve jak chce) činem, kterým chtěl pan ředitel obohatit českou kulturu nebo jenom jeho osobní exhibicí a touhou stát se prvním ředitelem ND, který uvedl v premiéře Götterdämmerung a kompletní Ring na ND? Odpovědět může opět asi pouze on sám. Ale ať už je pravda jakákoliv, realizace prvního provedení Ringu na jevišti ND je skutkem, který nikdy nevymizí z historie ND a pod nímž bude vždy podepsán on. A zpětná vazba – vzbuzení zájmu o Wagnerovo dílo, příliv zájemců o činnost SRW a oživení vzpomínek na doby, kdy ač za socialismu, ale přesto, se Wagner v Praze a v ND hrál, jsou z našeho hlediska nesmazatelnou zásluhou. Přestože můžeme jako diváci směle kritizovat působení pana ředitele na poli opery a na druhou stranu chválit výsledky činohry a též baletu, nezbývá nám v tuto chvíli jiná možnost, než se ptát: Co přinese nový ředitel, a jak předpokládáme též nový šéf opery, Národnímu divadlu? Bude dbáno o odkaz B. Smetany i jinak než pravidelnou obměnou Prodané nevěsty? Dočkáme se inscenací méně známých Dvořákových oper? Jak bude naloženo s odkazem Zdeňka Fibicha, jehož dílo dosud vždy na ND zvítězilo, ale nikdy se nestalo pevnou součástí repertoáru? Bude se hrát Janáček, Foerster, Kovařovic, Bendl a jiní? A co se bude dít ve Státní opeře, která se stala ochranou turistů s batůžky před deštěm, levnější než kterákoliv pražská hospoda, kde si dáte pivo a guláš? Pravda, kulisu zde tvoří Trubadúr, Nabucco a Lazebník, a to v úrovni zcela podprůměrné. Kde však zůstala vize Mahlera, Mucka, Zemlinského, ale i dalších, konče K. Drgáčem a E. Randovou? V rukou Dvořákova vedoucího hospodářské správy pana Mgr. Vocelky... Nezbývá, než věřit, že nový ministr kultury přistoupí k zásadnímu řešení otázek operního života v Praze realisticky a bez předsudků, bez návodů ministra minulého a s jednoznačným zájmem: Ustanovit do čela ND osobnost, která zajistí bezproblémový ekonomický chod této instituce, uměleckou i dramaturgickou úroveň všech tří souborů ND, v jejichž čele nutně musí stát umělecké osobnosti a v první řadě skutečný šéf opery. A nechť ministr nezapomene, že nedaleko Hlavního nádraží funguje a čerpá prostředky ze státního rozpočtu a z kapes daňových poplatníků ještě jedno divadlo, jehož budova shodou okolností patří k nejkrásnějším v Evropě! A že my, milovníci hudby Richarda Wagnera, nechceme dojíždět stovky kilometrů za tím, abychom v provinčních německých divadlech mohli vidět některá díla tohoto mistra. Jsme svobodnými a plnoprávnými občany města Prahy, České republiky i Evropské unie a požadujeme, aby Wagnerovu dílu byla v Praze věnována minimálně stejná pozornost, jako dílu G. Verdiho, který ovšem, na rozdíl od Wagnera, nemá k Čechám a k Praze téměř žádný vztah! Přátelé, sjednoťme se v tuto chvíli, která může být pro operní Prahu v pravdě historická. Žádejme řádného ředitele ND, kompetentní šéfy jednotlivých souborů (nově v první řadě opery) a rovněž „vymetení Augiášova chléva“ ve Státní opeře! Město Praha, její tradice, její kulturní odkaz i její místo na mapě sjednocené Evropy, si to neprodleně žádá!
4
Hurá na výlet !!! Reportáž : Parsifal v Erfurtu, červen 2006 Automobilovou „Wagner rallye“ odstartovali všichni účastníci individuálně po skupinkách za krásného červnového sobotního rána. Cíl - Kulturstadt Výmar, hotel Etap, nejpozdější čas v 12.00. K očekávání dojelo úspěšně všech pět vozů s dvaceti účastníky. Není divu, že nejrychlejší stroj závodu přijíždí poslední, protože jeho pilot, trpící obžerstvím a prostatickými problémy, značně diskvalifikuje časové parametry svého výkonného vozu. Bleskové ubytování, ještě rychlejší odjezd do centra města a předem dohodnutá návštěva památného domu, kterým se v dávných časech procházel sám velký skladatel Ferenc Liszt. Další cíl cesty, dvacet kilometrů vzdálený Erfurt, kde je pro nás připraven hlavní kulturní zážitek dne opera Parsifal začínající již ve čtyři hodiny odpoledne. Čas neúprosně letí a tak není bohužel jedné účastnici zájezdu umožněno uspokojit její nesmírnou touhu po poledním gastronomickém zážitku. Opět v časovém limitu dojíždějí všechny vozy úspěšně do vytčeného cíle. Elegantně oblečení závodníci důstojně vstupují do klimatizovaného prostoru moderní budovy Erfurtského operního stánku. Toto velmi moderně architektonicky řešené divadlo s vynikající akustikou a pohodlným interierem pro devět set diváků pak připraví rozdychtěným wagneriánům vskutku překvapivý operní zážitek. Ten nikterak nezastíní poněkud křiklavě barevná výprava, protože hudební provedení slavnostního díla je vynikající. Představitel hlavní role, hostující Thomas Mohr se bezproblémově se svojí partnerkou probojovávají celým dílem. Někteří ,,specialisté“, účastníci loňského zájezdu do Insbrucku na Mistry pěvce poznávají v roli Gurnemanze představitele, který tam zpíval Sachse. Tentokráte ale zněl jeho hlas mnohem mohutněji, možná díky zvukové dokonalosti sálu. Nakonec si pak všichni svorně říkají jak je možné, že operní soubor v podstatě provinčním městě má daleko lepší úroveň nežli operní divadla v naší matičce Praze, kde byl v čele první scény jeden z největších světových umělců, akademický architekt D.D. Krátký noční přejezd do hotelu, zasloužený spánek a opět probuzení do ještě náročnějšího dne. Po menší rošádě v zasedacím pořádku posádek některých aut pádíme neuvěřitelně rychle po prosluněné dálnici k poutnímu místu naší cesty, hradu Wartburg. A tak představa, že v kamenných prostorách středověké pevnosti probíhalo pěvecké klání v čele s bájným Tannhäuserem, dohnala některé účastníky k téměř romantickému blouznění. Zde v podhradí se skupina rozděluje na tři části. Dvě auta pojedou do Lipska, kde si plánují borci vychutnat příběh o Tristanovi a Isoldě. Další, přibližně stejný počet pak doplní svoje čerstvé dojmy o nepřekonatelný zážitek spojený z návštěvou Valkýry ve slavné Semperově opeře v Drážďanech. Konečně ten poslední zbyteček, který nemůže unést tak obrovské množství duchovních zážitků, se vrátí do své rodné vlasti. Krutá realita času nedovolí řádně si vychutnat lahodný bílý wurst a trochu pivního moku a tak osádky urychleně naskakují do svých připravených strojů. Zaburácejí stáda ořů pod nablýskanými kapotami, zakvílejí pneumatiky a početná skupina wagnerovských nadšenců uhání vstříc dalším osudům a dobrodružstvím. Lipská skupina se obtížně probíjí auty přeplněnou dálnicí před půlmilionovou metropolí a těsně před cílem cesty se musí probojovat na představení obrovským davem rozvášněných fotbalových fanoušků, kteří před divadlem sledují na obří obrazovce další zápas legendárního šampionátu. Někteří vážení wagneriáni projevují obavy aby huronský pokřik davu nerušil důstojný průběh představení. Jejich obavy se ale nesplňují protože důkladnou zvukovou izolaci divadelního sálu, ale hlavně hudbu božského Mistra nemůže v žádném případě nic přehlušit. Aktéři výsostně uměleckého díla statečně zvládli náročný pěvecký maratón, poslední houslista si zabalil svůj nástroj do futrálu a očarovaná skupina našich účastníků se vydává provoněnou červnovou nocí domů do rodné země ke svým rodinám a milým. Dokonáno jest.
Váš Pavel Horník, pokorný řadový člen Společnosti Richarda Wagnera, řidič.
5
Valkýra v Drážďanech Miroslav Lír V sobotu 11. června letošního roku jsem měl to potěšení i čest zúčastnit se dosud nejrozsáhlejší akce SRW, dvoudenního zájezdu, zahrnujícího Parsifala v Erfurtu, návštěvu hradu Wartburg – dějiště Tanhäusera a posléze Valkýru v Drážďanech. Protože o Parsifalovi je možno dočíst se výše, nezbývá mi, nežli připojit několik málo slov o představení Valkýry v Semperoper – slavné to budově, pod taktovkou Fabia Luisiho. Ihned musím říci, že jsem nebyl zklamán. Mé počáteční obavy z inscenačních experimentů rozptýlila Hundingova chýše, která svou útulností sice spíše připomínala Sentinu komůrku, leč v dýhovém sloupu bylo – lze rozeznati strom a meč byl mečem, což jak s pláčem opakuji, zdaleka není pravidlem ( kdo nevěří, nechť si poslechne bolestnou zkušenost Luďka Patráka o Bayreuthském /sic !/ Parsifalovi). Zde bych inscenačně podtrhl Wotanovo ( boží ) sledování jeho dětí skrze umělé hlediště, ( dobrý nápad, přišel jsem na něj až o dva dny později). Protože nejsem sám, komu první dějství Valkýry učarovalo svou atmosférou – myslím tím, že Hunding byl skutečným despotickým manželem s paranoidními sklony a Sieglinda se Siegmundem rozehráli skutečnou paletu vášní, od nečekaného seznámení se až po milostné vyvrcholení na závěr prvního aktu. Po přestávce, když jsem trochu vystřízlivěl a zároveň zakoupil své nejdražší občerstvení v životě ( cca 7 EU), s mírnou ospalostí očekával jsem dějství druhé. Vím, že je to zkouška trpělivosti i pro kované wagneriány, leč mám zde místo, myslím tím dialog Brünhildy se Siegmundem – které mne vždy spolehlivě dojme. Ano, myslím na tu scénu, kdy Brünhilde sděluje Siegmundovi jeho smrt a zároveň mu opatrně oznamuje, že Sieglindu ponechá na zemi. Toto místo považuji za jedno z nejsilnějších momentů v Ringu vůbec. Opona, ukazující rozdíl mezi světem nesmrtelných a lidí, je stále více prosvětlována, čímž znázorňuje Siegmundovu blížící se smrt a příchod Walhally. Třetí jednání pak bylo jedním obrovským triumfem Mistrovy hudby, člověku se maně vybaví výrok RW: „ Má Valkýra je neskutečně krásná“. K tomu není co dodat. Myslím, že každý z nás se dopracoval k podobnému nadšení jako Ludvík II., bavorský král, který plně porozuměl Wagnerově hudbě, jako se o to snažíme my. Nezbývá, než doufat, aby podobných akcí bylo stále více.
Setkání SRW s Antonínem Švorcem, k článku na straně 3
6
Foto Pavel Horník
Tristan a Isolda Lipsko 11. 6. 2006, 17:00 – Martin Nejedlý Tristan: Stefan Vinke, Isolda: Kirsi Tiihonen, Král Marke: James Moellenhoff, Kurwenal : Gerd Grochowski, Brangäne : Susan Mclean Do Lipska se v neděli dopravily kromě ctitelů Mistrovy hudby i tábory fanoušků národních fotbalových týmů Nizozemí a Srbska a Černé hory. Střed města byl uzavřen částečně kvůli přestavbám, částečně kvůli fotbalu. Na první pohled totální katastrofa. Před divadlem samotným se tyčila obří obrazovka a náměstí se pomalu zaplňovalo. Všude se oranžověly stupidní čepice a uši zaléhaly z iritujících hlasitých zvuků trubek, kterými se četní příznivci kopané snažili ostatní kolemjdoucí přesvědčit; o čem, to nevím. Na procházku historickým centrem nebyla příhodná doba, proto jsme si vyhledali klidnou pasáž a poseděli u kávy a moučníku / piva či dvou. Velký okamžik se však přece jen přiblížil, a tak jsme plni očekávání vstoupili do divadla. Plni očekávání, mimo jiné jestli kvůli nadměrnému hluku divadlo Wagnera nezruší. Avšak uvnitř jsme se octli v naprosto jiném světě, divadelní interiér nám na následujících pět hodin poskytl naprosto dokonalý azyl. Již při předehře jsme začali tušit, že dnešní představení nebude mít úroveň provinční produkce plné falešných tónů a nevyrovnaných výkonů. Zvuk orchestru se nesl s onou Wagnerovskou naléhavostí, která i méně zasvěcené naladí na nadcházející drama. Opona se otevřela a my spatřili překvapivě střízlivou scénu. Přední plán byl tvořen skosenou čtvercovou podlahou přesahující do orchestřiště. Uprostřed stála malá loďka (ja, wirklich, das Schifflein!), dvě zadní strany čtverce byly ohraničeny svislými posuvnými kulisami bez rekvizit, jen s namalovanými motivy. Hlavní roli při tvorbě vizuálních efektů hrálo osvětlení. Isolda se pustila do svého úkolu s vervou, její pěvecký, ale i herecký projev byl inteligentní a precizní. Brangäne jí byla vyrovnanou sparingpartnerkou. Kurvenal měl příjemnou barvu hlasu a svou úlohu plnil svědomitě – stál v pozadí a nechal vyniknout Tristana. Ten v prvním jednání ne zcela přesvědčil, ale my se měli zanedlouho dozvědět proč. Jednání proběhlo podle klasického scénáře, děvčata se přetahovala o kufřík s lektvary, Tristan si srdceryvně kladl obrovský dvouručák, který Isolda stěží uzvedla, na krk, žádné padání si do náručí po vypití lektvaru apod. Zároveň je však třeba vyzdvihnout nápaditou, téměř činoherní režii, která „absenci“ děje na jevišti výrazně pomohla. Dnes vznikají nejrůznější DVD nahrávky různých projevů režisérismu, proč však někdo raději nevynaloží čas a peníze na zachycení podobného představení, jako je toto, zůstane otázkou. Druhé jednání bylo strhující po všech stránkách. Tristan pěvecky během jednání vpravdě rostl před ušima. I když došlo k vyškrtnutí úvodní části „duetu“, diváci protagonistům viseli na rtech, takže ti, kdo si toho všimli, nebyli znechuceni, a kdo si toho nevšiml, nebyl vyrušen. Byl to prostě Tristan UND Isolde. Milostná
7
scéna se odehrávala v lodičce, přičemž oba hlavní aktéři při zpěvu pouze nehnutě stáli, v rukou vesla, a iluze pohybu vyvolal barevný stroboskop, který svým světlem oba milence přesunul do snové romantické letní podvečerní laguny – ze které je podobným způsobem nelítostně vyrvalo prudké světlo vniknuvší z roztažených kulis. Král Marke si pěkným hlasem odzpíval, co mu Wagner předepsal, a poté jak jinak následovalo vyvrcholení jednání. Tristan Melotovi vytrhl z rukou mečík a oslepil se. Isolda ho následovala. Následovalo nechápavé pozvednutí obočí. Údiv však zmizel téměř okamžitě po začátku třetího jednání. Loďka je stále na scéně, avšak zlomená v půli. Tristan není smrtelně zraněn v abdominální oblasti, jak tomu většinou bývá. Sám se svým činem zachránil ze světa dne a ponořil se do světa noci, o kterém vypráví Kurwenalovi a ve kterém touží setrvat s Isoldou. Jeho muka nejsou tělesná, jeho smrt není způsobena selháním životních funkcí vitálních orgánů. Avšak svým činem rovněž připomíná Oidipa. Cítí vinu za svůj čin a musí se potrestat - odtud jeho trýzeň vedoucí k zániku. Toto lipské dějství bylo o Tristanovi, a ne o tom, jestli to tenor uzpívá. Napjatě a téměř bez dechu jsem sledoval každý okamžik, jako bych Tristana slyšel (a viděl) poprvé. Mimořádný výkon! Nejdojemnější okamžik ale nastal po příchodu Isoldy. Tristan spojuje rozlomenou loďku a chce s Isoldou odplout do své země noci světa. Isolda sice chvilku poněkud trapně bloudí po jevišti, avšak s jasným záměrem režiséra. Oba milenci k sobě bezúspěšně vztahují ruce a touží po vzájemném obětí. Už jsou tak blízko... „Tristan!“ a Isolda o krůček Tristana míjí. „Isolde...?“ a Tristan umírá. Dopadá na něj bílé světlo, iluze je dokonalá. Jedno oko nezůstane suché. Následuje Kareolský masakr chladnými zbraněmi a všichni čekáme na Liebestod. I když přestávky byly jen dvacetiminutové, na pěvcích to nebylo vůbec poznat. Isolda předvedla velmi jímavou smrt láskou s ojediněle osobitými nuancemi emocí v hlase. I ona klesá vedle Tristana a je nasvícena bílým světlem. Nikdo nezůstal na pochybách o vyvolané symbolice, dnes žádné zmrtvýchvstání nebude! So mild und leise... Toto představení řadím nejvýše ze všech wagnerovských produkcí, které jsem na jevišti měl možnost spatřit, nejen představení Tristana jako takového. Kromě divného pasáčka a nepřesvědčivé módní progrese kostýmů napříč jednáními mu podle mě nebylo možné nic vytknout jako bezúčelné či samoúčelné. Některé použité nápady a výkony mi jistě budou v budoucnu sloužit jako základ pro pozitivní srovnávání s jinými inscenacemi. A to je v dnešní době poměrně slušný výsledek
__________________________________________________________________________________________
Hlasatel - vydává Společnost Richarda Wagnera výhradně pro svoji potřebu. Vychází zpravidla
4x ročně
pro členy, kteří mají zaplaceny členské příspěvky. Redakce: Jan Rausch, Luděk Patrák, Martin Nejedlý Adresa: Dominínská 115, 154 00 Praha 5 / Tel.: 224972528 (Po-Pá) nebo 602832588 / e-mail:
[email protected] __________________________________________________________________________________________
