2011 hlasatel

4/2011

Vršovický hlasatel

Sborový časopis Náboženské obce Církve československé husitské v Praze Vršovicích

Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. Koloským 2:14

EdItorIaL Vzal jsem do ruky memoáry mého děda Miroslava a začal jsem jimi listovat. Už dávno jsem měl v úmyslu rodokmen svého rodu dokončit, dát mu nějakou ucelenější podobu. Teprve tehdy, když jsem se svou ženou trávil již třetí noc při zadávání jmen, dat a poznámek do genealogického programu, jsem zjistil, jak je můj plán směšný. „To přece nejde, abych já tady něco dokončoval“, uvědomil jsem si. „To je na někom úplně jiném“. Pokud mohu něco skutečně udělat, pak jen to, že se stanu součástí toho velkého celku rodiny, najdu v sobě úctu ke jménům známým i dávno zapomenutým, budu žít a něco z toho snad zase předám dál. Stanu se stavitelem katedrály. Představa o dokončení je vlastně stejně komická, jako když chceme dokončovat českou reformaci nebo demokratické procesy v České republice. Stále více si uvědomuji, že mnohem podstatnější než cíl je cesta a plné prožití každého kroku na ní. A pokud vůbec po ní chceme kráčet musíme si sundat boty a jít naboso. Abychom ucítili měkkost trávy a mechu i bolest ostrých kamenů, chlad ledu i teplo vycházejícího slunce, musíme v sobě objevit touhu žít. Při rodopisném pátrání jsem se setkal se svým příbuzným Karlem, který mi vyprávěl velmi zajímavý zážitek. Protože je vášnivým fotografem, střádal ve svém počítači stovky fotografií. Najednou harddisk jeho počítače nevydržel. Přišel o všechna data. Jediné fotografie, které mu zůstaly byly ty, které rozdal nebo sdílel.

Za tenhle příběh jsem velice vděčný. Je to zkušenost víc než náboženská, je duchovní. Asi nikoliv náhodou jsem si vybral jako letošní postní text slova Ježíšova: „jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“ Tak zatím šťastnou cestu všem a už se moc těším až se zase setkáme tváří v tvář.

Vršovický hlasatel duben 2011

Filip Štojdl, farář CČSH v Písku

2

liturgický kalendár ccsh neděLe IV. neděle postní (laetare) 3. dubna 2011 Radujte se s dcerou jeruzalémskou a jásejte nad ní všichni, kdo ji milujete! Veselte se s ní, veselte, všichni, kdo jste nad ní truchlívali. Budete sát do sytosti potěšení z jejích prsů. (Izajáš 66,10–11) První čtení z Písma: 1. Samuelova 16,1–13 Druhé čtení z Písma: Efezským 5,8–14 Evangelium: Jan 9,1–41 V. neděle postní (judica) 10. dubna 2011 Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým! Tys přece moje záštita, Bože. (Žalm 43,1–2) První čtení z Písma: Ezechiel 37,1–14 Druhé čtení z Písma: Římanům 8,6–11 Evangelium: Jan 11,1–45 VI. neděle postní – Květná (palmarum) 17. dubna 2011 Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech! (Matouš 21,9) První čtení z Písma: Izajáš 50,4–9a Druhé čtení z Písma: Filipským 2,5–11 Evangelium I.: Matouš 21,1–11 Zelený čtvrtek – památka poslední večeře Páně 21. dubna 2011 Kristus v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno. (Filipským 2,8–9) První čtení z Písma: Exodus 12,1–4.11–14 Druhé čtení z Písma: 1. Korintským 11,23–26 Evangelium: Jan 13,1–15

3

v duBnu

Velký pátek – památka utrpení a smrti Páně 22. dubna 2011 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem. Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc! (Žalm 22,17–20) První čtení: Izajáš 52,13–53,12 Druhé čtení: Židům 4,14–16; 5,7–9 Evangelium (Pašije): Jan 18,1–19,42 Bílá sobota – vigilie Hodu Božího velikonočního 23. dubna 2011 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným. Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky. (Žalm 118,1.22–23) První čtení z Písma: Genesis 1,1–2,4a Druhé čtení z Písma: Exodus 14,1–31 Třetí čtení z Písma: Římanům 6,3–11 Evangelium: Matouš 28,1–10 Hod Boží velikonoční – Vzkříšení Páně 24. dubna 2011 Sotva procitnu, jsem s tebou. Aleluja. Svou dlaň jsi položil na mě. Aleluja. Nad mé chápání jsou tyto divy. (Žalm 139,18.5–6) První čtení z Písma: Skutky 10,34–43 Druhé čtení: Koloským 3,1–4 Evangelium: Jan 20,1–18 Pondělí velikonoční 25. dubna 2011 Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky. Aleluja. (Žalm 105,1) První čtení z Písma: Exodus 13,3–9 Druhé čtení z Písma: Skutky 10,34a.37–43 Evangelium: Matouš 28,8–15


kázání 1Sm 16, 1-13 Ef 5, 8-14 ev. Jn 9, 1-41 Musíme konat... Uzdravení slepého z 9. kapitoly Janova evangelia je textem, který posluchači většinou důvěrně znají do přibližně jedné třetiny tohoto příběhu, který je podrobně rozepsán ve čtyřiceti jedna verších. Těžiště jeho poselství spatřují kazatelé především v počátečním rozhovoru Ježíše s učedníky, kterým tento odpovídá na otázku po smyslu slepcova utrpení. Ten příběh jde však dál, nežli jen do okamžiku zázračného uzdravení. Právě následným popisem se vymyká jiným podobným událostem v bibli, ve kterých také šlo o vrácení zraku slepým. Ostatní líčení se totiž povětšinou omezují právě na skutek Ježíšova uzdravení nemocného, nanejvýš jednu dvě věty, které jsou Kristem řečeny a událost končí. Jan však v tomto případě detailně líčí, co následovalo poté, kdy slepý prohlédl. Nežli se na tuto část v našem výkladu zaměříme, alespoň v krátkosti je nezbytné připomenout, že ona řečená první známější třetina příběhu uzdravení slepého z 9. kapitoly Janova evangelia, je svéráznou biblickou – kristovskou odpovědí na otázku po příčinách utrpení. V židovsky pochopené kauzalitě nemoci jako následku předchozího hříchu se učedníci Ježíše ptají, kdo byl tím hříšníkem, kvůli kterému se tento člověk narodil slepý. Byli to jeho rodiče, ptají se, nebo dokonce on sám? Ježíš takto položenou otázku odmítá: postižení nemocného nemusí souviset s hříchem konkrétního člověka. Je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. A tyto Boží skutky vidí Ježíš ve zcela konkrétní rovině. Pokud hovoří o Božích skutcích, možná

tím v někom vzbuzuje dojem, že celou tragickou záležitost s postižením člověka odkazuje do roviny duchovní, ve které bude tento či jeho okolí pasivně čekat na zázrak z Božích rukou. Hned v další větě však na konkrétní otázku učedníků přináší Ježíš konkrétní odpověď: „Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den…“ Ten vyřčený plurál zahrnuje jak Ježíše, tak i jeho učedníky a vyznavače. Řečené „musíme“ je imperativem, který má člověka vyvádět z pasivity očekávání, že Bůh učiní zázrak bez našeho přičinění – možná učiní, možná neučiní, ale o tom řeč není. Důležité je ono „musíme konat…“ A to je Ježíšova odpověď po smyslu bolesti a utrpení. Ježíš odmítá spekulovat o příčinách, protože ty stejně jako lidé těžko dohlédneme a jejich odhalení je ve věci nesení utrpení a bolesti až druhotné, v ničem nám nepomůže. Tou odpovědí tedy není vysvětlení „proč“ se to stalo, ale co v takové situaci „mohu“ udělat. Vlastně i mnou řečené „mohu“ je situaci neadekvátní. Ježíš říká „musíme konat“ – a to je onou specifickou odpovědí. V případě bolesti druhého nehledej příčiny, ale konej to, co je v tvých silách. Pokud se hlásíš ke Kristu a jsi účasten bolesti druhého – musíš konat. Není tvým úkolem spekulovat o příčinách, ve kterých třeba odhalíš, že si člověk za své postižení může sám, ale musíš jednat: spolu s Kristem. Proto Ježíš ve své odpovědi na otázku učedníkům říká „musíme konat,“ přičemž má na mysli společné dílo. Jednání Krista spolu s učedníky. Jsi-li účasten utrpení, vezmi


4

kázání na pomoc Krista a jednej spolu s ním. Nebo jinak vyjádřeno: pracuj spolu s Kristem na zmírnění bolesti druhých. Až po tomto úvodu následuje líčení toho, jakým způsobem slepý nachází zrak. Zázrak uzdravení ve vodě rybníka Siloe je však tímto teprve na svém začátku. Následuje podrobné líčení toho, jaké další otázky tento skutek vzbudil. Lidé s překvapením, zájmem i v pochybnostech přemýšlejí, jakou mocí byl muž uzdraven a co za tím stojí. Při podrobném šetření vypovídají postupně uzdravený muž, jeho rodiče, a jako poslední i samotný Ježíš. Výsledkem komplikovaného procesu je však jenom pokračující zatvrzení těch, kteří se mohli o Ježíšovi přesvědčit jako o přicházejícím mesiášovi a uvědomělá víra toho, který byl uzdraven. Událost se tak stává symbolickým předznamenáním, že víra v Ježíše jako Krista se od zázračných znamení bude odklánět k individuálnímu přijetí Ježíše jako Pána a Spasitele na základě osobní zkušenosti a vnitřního prožitku, který půjde navzdory třeba masovému přesvědčení a směřování ostatních. V příběhu si také nelze nepovšimnout v něm přítomné symboliky světla, tak oblíbeného Janova motivu. Dokonce zde Ježíš opakuje slova, která jsou předtím proklamativně řečena v 8. kapitole téhož evangelia, kde Ježíš o sobě říká: „Já jsem světlo světa.“ V souvislosti s uzdravením slepého je to zopakováno právě ve výzvě otevřené slovy „musíme konat“: pokud jsem na světě, jsem světlo světa. Ježíš tentokrát od imperativu přechází do kondicionálu – způsobu podmiňovacího: „pokud jsem ve světě, tak jsem světlo světa.“ Světlem světa je Ježíš pod podmínkou své přítomnosti ve světě. A tato přítomnost je dána transparentností jeho učedníků. Pokud oni nesou Krista ve svém jednání, 5

způsobu myšlení i rozhodování, je Kristus ve světě přítomen a může tak být jeho světlem. Pokud učedníci vážně berou a rozumí Ježíšovu požadavku „musíme konat“ – společně s Kristem pro záchranu a na pomoc druhým. Tak pomáhají šířit světlo, jehož ovocem je vždy dobrota, spravedlnost a pravda. Ze slov evangelia se tak přenášíme až do apoštolského poselství listu k Efezským, který vyjmenovává hodnoty křesťanského života, podle kterých druzí mají poznávat, že jsme těmi, kteří uvěřili Kristu, který je světlem světa. Dobrota, spravedlnost a pravda – hodnoty, ke kterými bychom měli vztáhnout své životní směřování a zároveň odhodlání nepodílet se na neužitečných skutcích tmy. Anebo jinak řečeno slavným hymnem, který je obrazem povstání Kristova učedníka ve křtu směrem do života s Pánem: „Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých a zazáří ti Kristus.“ Amen Kázání o IV. neděli postní 3. dubna 2011 v Husově sboru ve Vršovicích


Program na duben 3.4.

neděle

10 hod

bohoslužba

slouží D. Frýdl ve velkém sále divadla MANA

8.4.

pátek

19 hod.

Cestou přímou - komponovaný večer o spirituálu a gospelu. Zpívá chrámový sbor Dreif (Švýcarsko)

10.4.

neděle

8.30 hod.

sborová snídaně

v I. patře

10.4.

neděle

10 hod.

bohoslužba

slouží D. Frýdl

11.4.

pondělí

19 hod.

ustavující schůze Rady starších a slib do rukou vikáře

sákristie, kostel

15.4.

pátek

18 hod.

eklesiola u Pešků. Téma: „Nastav druhou tvář...“

byt manželů Peškových, Moskevská 34

17.4.

neděle

10 hod.

bohoslužba

slouží D. Frýdl, kázání J. Pešek

21.4.

Zelený čtvrtek

17 hod.

velikonoční stolování - biblická večeře

v Centru MANA

22.4.

Velký pátek

17 hod.

Velkopáteční bohoslužba LECAV - slouží E. Heczková

v kostele

22.4.

Velký pátek

cesta do Vrbovců (SK) na velkopáteční bohoslužbu SECAV

slouží M. Hvožďara, D. Frýdl

24.4.

Hod Boží velikonoční

10 hod.

slouží D. Frýdl, káže H. Zezulková

bohoslužba

KONTAKT Moskevská 34/967 101 00 Praha 10-Vršovice e-mail: [email protected] www.husuvsbor.cz e-mail faráře: [email protected] tel.: 271724317 (Farní kancelář) 271726461 byt faráře 731100059 mobil faráře

Centrum MANA nízkoprahové centrum aktivit produkce: Jiřina Hůlková, tel. 774941946 www.centrummana.cz e-mail: [email protected] [email protected] Prodej vstupenek před začátkem představení na pokladně divadla.


6

angLIE V doPIsních oBáLkách VIII.

dopis IX. Jednou těsně před Vánocemi, když jsem seděla v kostele ve vesničce Milton a dívala se na dřevěný, vyřezávaný Betlém stojící nedaleko kříže, napadly mě určité myšlenky, které jsem později použila do úvahy při kolejní pobožnosti. Třeba vás také zaujmou. Uvědomila jsem si, že Ježíš Kristus se narodil v jesličkách, to znamená v mrtvém suchém kusu dřeva, dřeva, které bývalo živé a hluboce zakořeněné v zemi. Stejně tak Kristus zemřel na mrtvém a suchém dřevě kříže, dřevě poraženém. On sám však byl proutkem z pařezu Lišajova, výhonek z kořenu jeho, pravý vinný kmen, strom života. Myslím, že jesle a kříž symbolizují tento náš svět, naši situaci, v níž žijeme. Tento svět pomíjí a všechno, co je silné a živé, časem odumírá. „Syn člověka nemá, kde by hlavu složil“ – říká Kristus v Matoušově evangeliu, neboť jediné věci, které náš svět mu byl schopen poskytnout, tomuto stromu života, byly suché kusy dřeva při jeho narození a suché kusy dřeva při jeho ukřižování. A na hlavu mu posadit trnovou korunu, tu korunu ze zlomených, uschlých větviček, jako posměšné znamení, že On by měl být Králem světa. Nechtě tak vyjádřená pravda o naší vlastní zlomenosti a vyprahlosti, kterou On sám dobrovolně nesl. Možná, že vaše vlastní kořeny zde na zemi jsou hluboké a velice pevné, možná že jsou docela mělké a možná, že nemáte žádné kořeny, domov, rodinu. Ať je to jakkoliv, my všichni budeme jednou vykořeněni a zemřeme. Avšak Ježíš Kristus přikryl svým tělem všechny ty suché, vykořeněné a mrtvé dřevěné kusy jeslí a kříže, když pobýval zde na zemi. Tak položil nové kořeny. Tak v něm můžeme být zakořeněni, když přijímáme při večeři Páně jeho tělo, které přikrývá naše hříchy. Vaše Adela 7


cLánEk sČítání (duší) V novodobé historii naší země je letošní sčítání už třetí. Každých deset let se z něj o sobě dozvídáme spoustu zajímavých údajů. Zdaleka je netvoří jen celostátní součty jednotlivých vyplněných kolonek. Skladba otázek umožňuje vytvářet nejrůznější kombinace. Dovoluje zkoumat oblast svého zájmu v závislosti na místě, věku, pohlaví či vzdělání. Můžeme třeba zjistit, kde žije nejvíce rozvedených, jakými dopravními prostředky jezdí lidé nejčastěji do práce anebo kolik lidí žije v záplavových oblastech. Křesťany budou zajímat obzvláště údaje týkající se náboženského povědomí a vztahu k církvím. Ve sčítacím dotazníku je tomuto tématu vyhrazena jedna rubrika. I z ní se však dá učinit spousta zajímavých analýz. Moudrá církevní ústředí je pak mohou zohlednit při tvorbě strategie působení své církve. Třeba tak, že budou preferovat oblasti, kde se k ní lidé hlásí ve větším počtu než jinde a demografická křivka ukazuje, že zde obzvláště ovlivňuje mladší věkové ročníky. Třeba tak, že zvolí přístup právě opačný. Představitelé církví vyzvali před nedávnem své členy, aby se nezapomněli na sčítacích arších ke své církvi přihlásit. Pomineme-li skutečnost, že vyplnění rubriky č. 12 „Náboženská víra“ není povinné, a může tedy svádět pohodlnější povahy k přeskočení, mají k tomu přinejmenším dva další důvody. První je ten, že církev, která se ze společnosti vytrácí, přestává být pro veřejnost atraktivní. Čím rychleji se tak děje, tím je tato vada na kráse markantnější. Propad do červených čísel vždycky avizuje nějaký nedostatek. Druhý důvod jejich apelu je ještě závažnější. Lednová dohoda na čtyřletém zmrazení objemu platů duchovních naznačuje, že stát přestává být ochoten hradit mzdy nekontrolovaně rostoucímu počtu církevních pracovníků. Vzhledem ke klesajícímu počtu osob, které se k církvím hlásí, je tato nechuť pochopitelná. V zemi, kde si jsou církve před zákonem rovny, ovšem nemůže obstát ani stávající řešení, kdy stát vyplácí jedné církvi duchovního na každých jejích 27 členů, zatímco druhá jich na jeho výplatu potřebuje 953. Jediný společensky přijatelný klíč pro udělování státního příspěvku na platy duchovních se odvíjí od velikosti členské základny. Až se v roce 2014 otevře jednání jak dál, určitě bude tento model ze strany státu výrazně preferován. Představitelé církví si to uvědomují. Proto burcují své věrné, někteří dokonce i své sympatizanty. Na tom překročení vlastního prahu přitom není nic špatného. Politické strany také nestaví pouze na registrovaných členech, ale při volbách se opírají i o ty, které získaly svým programem. Uvedením jména té „své“ církve - ať už proto, že jsem v ní byl pokřtěn nebo proto, že je mně z nějakého důvodu sympatická - tedy přispívám tomu, že se jejím aktivitám dostane v nejbližších letech větší společenské podpory. A to i v případě, že restituce církevního majetku způsobí odbourání finanční podpory. Pro stát a pro veřejnost bude mít vždycky velikost církve, respektive její společenský ohlas, důležitou vypovídací roli. Výsledky sčítání lidu podávají o těchto jejích parametrech ty nejobjektivnější informace. Emanuel Vejnar, evangelický farář


8

komPonoVanÝ VEcEr Přijdou s pláčem a s prosbami o smilování, já je povedu. Dovedu je k potokům, jež mají vodu, cestou přímou, na níž neklopýtnou. Budu Izraeli otcem, Efrajim bude můj prvorozený.“ Jeremjáš 31,9

D

cestou PŘíMou - ProMLuva na koMPonovanÉM veČeru

o názvu tohoto večera jsem vložil právě řečené biblické slovo z proroka Jeremiáše, 31. kapitoly, kde autor říká: „Dovedu je k potokům, jež mají vodu, cestou přímou na níž neklopýtnou…“ Hudební žánr spirituálu a následného gospelu ve mně evokuje myšlenku cesty, putování, které se tak často objevuje v textech těchto písní. Kdo by neznal v českém prostředí Spirituál Kvintetem proslavené písně jako Starý příběh, kde klasický nápěv je otextován: „Řek Mojžíš jednou lidu svému přišel čas, dnes v noci tiše vytratí se každý z nás… Já říkám rovnou, každý ať s tím počítá, že naše cesta ke štěstí je trnitá…“ Nebo píseň Steal Away v českém překladu: „Půjdu já, půjdu já tam domů.“ Spirituály jsou plné výzev: „Vstaň, jdi, překroč, přejdi.“ Vzpomeňme i na patrně nejznámější We shall overcome - „Jednou budem dál.“ Řečeno slovy básníka: spirituál je píseň těhotná cestou. Kdo se nechá vést jejím nápěvem a slovy, je jednou a vlastně i druhou nohou nakročený k cestě z tady a teď k tam v budoucnu, kde nebude bolest, příkoří, nesvoboda, řečeno jazykem bible: „kde nebude nářku, ani bolesti, neboť co bylo, pominulo…“ Spirituály jsou nejenom písně o svobodě, jak zní další podtitul našeho večera, ale především písně o naději, naději, která nekončí pozemskou cestou a životním plahočením, ale má své vyústění do věčné Boží přítomnosti. Spirituál není klasickou náboženskou písní, protože ve své původní podobě nevzniká na půdě církve ani nebyl zamýšlen jako chrámový zpěv. A že je spirituál písní naděje na cestě dokládá i jeho dějinná cesta do církve. Spirituál totiž do církve došel až posléze. Poté, co se přesunul z míst, jakými byly plantáže amerického jihu, vězeňské cely pro uprchlé otroky, nebo pracovní tábory, ve kterých museli trestanci vykonávat těžké fyzické práce a všude tam jim zpěv - píseň, často na jednoduchou, lidově utvořenou melodii pomáhala nést tíhu dne. Do nápěvu a slov těchto písní ukládali jejich neznámí autoři a stejně tak nám dnes již neznámí interpreti své tužby, očekávání, naději, 9


komPonoVanÝ VEcEr víru, lásku k Bohu, k lidem a k životu. Spirituál má i svoji rovinu bolestnou, není však v žádném případě tesknou písní. V něm obsažená víra nabízí východisko - ukazuje k cíli cesty - tam za Jordánem, řekou jejímž překročením se před člověkem otevírá nová existence. Jak už jsem říkal, spirituál došel do církve až později, šel ruku v ruce se svobodou těch, kteří ho zpívali. Až potom objevila církev bohatství v něm obsažené, když byla schopna s jeho nositeli tvořit skutečné společenství s vědomím rovnosti a sounáležitosti. Jeden z mých nejintenzivnějších životních prožitků spojených se spirituálem - písní amerických černochů je moment, který jsem před lety prožil na přístavním molu v brazilském Salvadoru v Jižní Americe. Byli jsme v přístavu, kam před staletími po týdnech plavby připlouvaly lodě z africké strany Atlantiku, aby vyložily svůj smutný náklad: zajaté africké obyvatele, z nichž sotva jedna třetina přežila útrapy několik týdnů dlouhé cesty v podpalubí lodi plující z Afriky do Ameriky. První kroky těch, kteří přežili, vedly do kostela, přesněji řečeno většinou před jeho průčelí, protože zajatých otroků bylo tolik, že všichni by se do chrámu ani nevešli. Z kostelního ochozu byli hromadně křesťanskými kněžími pokřtěni politím vody, aby byli následně na trzích s lidmi prodáni křesťanským majitelům zemědělské půdy a plantáží. Ti totiž měli nedůvěru k pohanům a dávali přednost otrokům křesťanského vyznání. Náboženství se tak stávalo nástrojem represe


10

komPonoVanÝ VEcEr a vina těch, kteří se toho dopouštěli, je neoddiskutovatelná, ale i neomluvitelná. Dodnes je v Salvadoru k vidění molo, kam tyto lodě připlouvaly, i kostel, který byl toho dějištěm. Na paměť těchto událostí jsme se tam sešli v ekumenickém společenství, abychom se jako církev modlili, doznali vinu i prosili za odpuštění. A nejsilnějším zážitkem pak pro mě bylo vidět, jak jeden z černých bratří vystoupil a nezaměnitelným způsobem - vlastním pouze černochům, zazpíval známý spirituál - Oh freedom - Tvá svoboda, tvá svoboda, tvá svoboda nade mnou. I kdybych byl otrokem, chci být pohřben v hrobě svém, půjdu k Pánu, kde budu svoboden. Toto všechno a ještě mnohem víc se ukrývá v písních, které nazýváme spirituály. Nejsou lacinými popěvky vznikajícími na zakázku, z komerčního či jiného kalkulu, třebaže i svět zábavního průmyslu má tendenci se jich často a rád zmocňovat. Jsou písněmi, které odrážejí hlubokou životní - často tragickou zkušenost, která je však proměňována z pohledu víry. Je dalším z paradoxů křesťanství, že ti, kteří s ním byli ve své většině tak hrůzostrašným zážitkem seznamováni, se posléze stali jeho vroucími a oddanými nositeli. I to je pro mě znamením toho, že Kristus v něm zvěstovaný a přítomný, nemůže být přehlušen ani umenšen sebehorší životní praxí. Že je to On, který přemáhá zlo a má moc proměnit každého člověka. I proto jsem za základ své úvahy na téma „Spirituály - písně o svobodě“ vybral slovo starozákonního proroka Jeremiáše: nejprve totiž hovoří o pláči, o prosbách o smilování, které přinášejí ti, kteří jsou zajatí, ztrápení a nesvobodní. Bůh ale právě jim zaslibuje, že bude tím, který je jednou dovede k potokům plným vody, že bude tím, který je povede cestou přímou, na níž neklopýtnou.“ David Frýdl, 8.4.2011 Spirituály bývaly vyjádřením náboženského přesvědčení, ale často současně i sociálně-politického protestu proti nesvobodě nebo začlenění do bílé americké kultury. Původem jsou tyto písně od zotročených Afričanů. Otroctví bylo do evropských kolonií zavedeno v roce 1619 (nicméně první otroci byli dovezeni již za života Kryštofa Kolumba) a nahradili tak v 17. století smluvní pracovníky jako mnohem ekonomičtější pracovní síla. Tento stav trval během celého 18. století a většinu století 19. Zrušení otroctví dne 31. ledna 1865 schválilo 27 států z celkem 36 amerických států. zdroj: wikipedia.org 11


rada starších Rada starších je správní a výkonný orgán, který spolu s farářem řídí chod náboženské obce. Je tvořena laiky, virilními členy jsou všichni duchovní ustanovení v náboženské obci. Rada starších Náboženské obce CČSH v Praze Vršovicích pracuje v současnosti v tomto složení: Kamila Kopčilová (1957) - předsedkyně Jan M. Kubín (1963) – finanční zpravodaj Bohuslava Marková (1947) Miroslava Pražáková (1942)

Daniel Čáp (1942) - technický poradce David Frýdl (1974) – farář Oldřich Nováček (1972)

Závěry ze schůze Rady starších 11. 3. 2011 Schůze byla zahájena společným zpěvem písně č. 171. Následovaly modlitby bratra faráře a sestry Kopčilové. Poté bratr farář přečetl úryvek z knihy Tomáše Kempenského Čtyři knihy o následování Krista. Rada starších konala přípravu na Výroční shromáždění. Na jeho programu bude zpráva faráře spojená se zprávou o činnosti RS, zpráva o hospodaření a kulturní činnosti, matriční a revizní zpráva. Dalším bodem programu bude představení kandidátů do nové rady starších a jejich volba. Na závěr budou přítomní seznámeni s návrhem rozpočtu na rok 2011, hlasování, diskuse a různé. Dne 18.3.2011 se bude konat benefiční večer k 80. výročí otevření Jiráskova divadla ve Vršovicích.Volné vstupenky se dají zajistit na faře. Topení v divadle bylo dokončeno. Zednické práce zajistil p. Bambušek v rámci veřejně prospěšné práce. Dále byla řešena otázka pronájmu velkého sálu divadla. Byla stanovena fixní část pronájmu ve výši 2.000Kč splatná předem od každého subjektu + podíl na výtěžku ze vstupného dohodou. Smlouva s ETP s.r.o. zůstává v platnosti až do jejího vypršení a nová úprava pronájmu se na ni prozatím vztahovat nebude. V celém prostoru divadla je zakázána manipulace s otevřeným ohněm a kouření. Pokud by vystupující umělci trvali na používání otevřeného ohně či kouření, bude jejich povinností zajistit na své náklady hasičský dozor, který po skončení akce vystaví příslušný protokol. Bratr farář požádal, aby byla doplacena daň z jeho úvazku při náboženské obci. RS taktéž připravila návrh smluv se zaměstnanci, které budou odsouhlaseny na Výročním shromáždění. Rada starších souhlasí s proplacením ročního kupónu MHD. Rada starších souhlasí, aby byl bratr Jakub Pešek doporučen pro výkon duchovenské služby. Ze zápisu ze schůze RS vybrala Bohuslava Marková. Vršovický Hlasatel – časopis Náboženské obce Církve čs. husitské v Praze Vršovicích. Vydává Husův sbor Praha 10 - Vršovice. Vedoucí redaktor David Frýdl. Redakční rada: David Frýdl, Miroslav Svoboda. Příspěvky zasílejte poštou na adresu Husova sboru, Moskevská 34, Praha 10, 101 00 nebo elektronicky: [email protected]. Neprodejné – pro vnitřní potřebu církve. Vychází jednou měsíčně. K dostání na Farním úřadě. Cena dobrovolná, náklady na jeden výtisk 7 Kč.


12

2011 hlasatel

Recommend Documents