Hlasatel. Reformace. Putování. ostatku

Hlasatel

Reformace Putování ostatku

Modlitební týden 5. - 14. prosince. 2014 1

№ 2 (21) 2014

Hlasatel Reformace 1. Silné volání ostatku.

Je čas, abychom zářili v tomto světě skrze lásku ke Kristu.

2. Poslání ostatku.

Usmíření, obnovení, uzdravení a hlásání evangelia.

4 8

3. Ostatek - historie a naučení.

13

4. Výzvy ostatku.

18

5. Charakteristické rysy ostatku.

22

Poučení z minulosti, příprava na budoucnost. Uvědomovat si záležitosti, které jsou v sázce. Zvláštní vlastnosti obrácených lidí.

6. Nauka ostatku. Čistá, ryzí pravda vytrvá.

7. Milujte své nepřátele!

26

Lidsky nemožný úkol, umožněný božským odpouštějícím Spasitelem.

31

8. Triumf ostatku.

36

Konečné vítězství věřících.

Verš

Putování ostatku

Web: http://www.sdarm.org e-mail: [email protected]

2

40



D

Uvažování poutníka

alší rok téměř přešel - a spolu s ním důležité výročí. To znamená 100 let od krize roku 1914, kdy věřící poutníci odmítli porušit deset přikázání, a to i tváří v tvář světové válce. Co se stalo od té doby? Co charakterizovalo naši cestu? Jsme stále nebem vázaní poutníci, jako byli naši předkové? Je naše současná generace poznamenána větším zasvěcením a oddaností věci reformace - budovat stará pustá místa, opravit porušení, udělané v Božím morálním zákoně, a postavit se na přítomnou pravdu za každou cenu? Toto jsou otázky k zamyšlení pro nás, během tohoto týdne modliteb, čas pro nás hledat své srdce a obnovit naši smlouvu s Pánem, hluboce rozvažovat vše, co je zahrnuto v naší touze patřit k poslední-mu zbytku a setkat se s Ním v pokoji. Prosím, zkuste sdílet tyto hodnoty s ostatními, ale také i osobní návštěvou věřících, kteří mohou být izolováni nebo směřující k domovu - a mějme na paměti následující termíny: V sobotu 13. Prosince bude modlitba s půstem. V neděli 15. Prosince bude sbírka na misie Kéž Spasitel obnoví naše zkušenosti v průběhu tohoto týdne modliteb! Kéž opravdu budeme sku-tečně zcela naplněni Duchem svatým, abychom následovali tuto pouť k dokončení skutečně prožitého života ostatku.

Úvod

C

Příliš dlouhé putování

o je to pouť? Je to víc než jen cesta. To obvykle znamená, svízelnou, usilovnou, odříkavou chůzi s posvátným cílem na mysli. Apoštol Jan mluví o zkušenosti těch, kteří jsou ochotni se připravovat na nebeský Kanaán: « Víme, že každý, kdož se narodil z Boha, nehřeší; ale ten, jenž narozen jest z Boha, ostříhá sebe samého, a ten zlostník se ho nedotýká. Víme, že z Boha jsme, ale svět všechen ve zlém leží. A víme, že Syn Boží přišel, a dal nám smysl, abychom poznali Toho Pravého, a jsme v tom Pravém, i v Synu jeho Ježíši Kristu.»(1 Jan 5:18-20). Jako ti, kteří čekají na druhý příchod Krista v této poslední době zkoušky člověka, naše zkuše-nosti v těchto posledních dnech spočívají v poznání Krista, a spolupráci s Jeho Duchem v práci očišťování. «Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještě se neukázalo, co budeme. Víme pak, že když se ukáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jakž jest. A každý, kdož má takovou naději v něm, očišťuje se, jakož i on čistý jest. (1 Janova 3:2-3). Pán neslibuje snadnou cestu, ale slibuje zaru-čenou jistotu. Před 100 lety nás Bůh požádal, abychom se podělili o Jeho světlo s naším světem. Požádal nás, aby jeho ruce, nohy a jeho hlas sdílely svou lásku ve světě, který se sám ničí. Jak jsme se setkali s naší povinností? My jsme prokázali sílu i slabost lidské povahy. V některých chvílích jsme se spoléhali na Boha, a požádali ho o milost. Máme roznesené tisíce kopií výtisků Ducha proroctví v zemích, kde to představuje riziko smrti. Sdíleli jsme evangelium s kanibalskými kmeny v Indii a Brazílii. Vypravovali jsme o Boží lásce, když to bylo i nebylo vhodné. Ale my jsme také lidé. Neudělali jsme nic, když nás Bůh požádal něco udělat. Byli jsme bojácní, když nás Bůh žádal, abychom byli stateční. Dohadovali jsme

se, když nás Bůh žádal, abychom svědčili v Jeho prospěch ve světě. Hádali jsme se mezi sebou, když nás Bůh žádal, abychom nesouhlasili s hříchem. Běhen století triumfů a omylů, vítězství i selhání, nás Bůh chránil před tím, abychom opustili pravdu, kterou nám dal. Když nás hřích sváděl, vyzývali nás, abychom oslabili nároky Boží, vzdali se jeho zákona, a oslabili očekávání na Něho, aby dokončil své dílo v nás, abychom stáli pevně, dokonce do té míry, že jsme obětovali svůj život, spíše než obětovali Boží slovo. Když k nám přišlo pokušení změnit víru jednou danou svatým, přizpůsobit se lidskému myšlení a lidskému sobectví, Bůh nám dal sílu říci «ne». V našem závazku je sedmý den, sobota a pacifismus, (preferování míru před jakoukoli válkou, poz. překl.), závazky v našem manželství a naše šaty, ve vyloučenosti z branné moci a naší věrnosti k práci Božího proroka, a v mnoha dalších důležitých otázkách; byli jsme vyzýváni, abychom opustili Boha a místo toho přijali lidská měřítka. Stále znovu a znovu nám dal Bůh milost, říci «ne». Kéž nám Bůh promine, kde jsme před Ním selhali, a dá nám milost, abychom se podělili o Jeho pravdy se světem kolem nás činy, a podle potřeby také slovy. Opravdu jsme na pouti a ještě jsme nedorazili. Ale tady a právě teď, skrze Boží milost, stále máme možnost, abychom učinili naše povolání a správnou volbu. Velmi málo jich bude kráčet po úzké cestě a vstoupí do těsné brány s pokorným Nazaretským. Mějme své oči pevně upřené na našeho Spasitele a rozhodněme se, být mezi tím ostatkem, který to udělá! «Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou. Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté. (Římanům 9:27-28).

3

Pátek 5. prosince 2014

Silné volání ostatku Výňatky ze spisů E. G.Whiteové

VÝSTIŽNÉ VOLÁNÍ

C

o Bůh slibuje, je schopen kdykoli vykonat. A práci, kterou dává svým lidem udělat, je schopen jimi vykonat. Jestli žijeme svůj život v dokonalé poslušnosti, jeho sliby budou na nás naplněny. Bů h v y ž a duj e, aby Jeho lid zářil ve světě jako světlo. Nejde jen o kazatele, kteří jsou povinni tak jednat, ale o každého Kristova učedníka. Jejich jednání by mělo být nebeské. . . Duch, moudrost a dobrota Boží, odhalené v jeho slovu, by měly být doloženy Kristovými učedníky. Boží požadavky na Jeho lid jsou v souladu s milosti a pravdou jim danou. Všechny jeho spravedlivé požadavky musí být v plném rozsahu splněny. Odpovědné bytosti musí chodit ve světle, které na ně svítí. Pokud ochabnou, jejich světlo se zatemní, a stupeň temnoty je v závislosti 4

na množství ovládaného světla. To není pro nedostatek poznání, že Boží lid nyní hyne. Nebudou odsouzeni, protože neznají cestu, pravdu a způsob života. Pravda, která dosáhla jejich porozumění, světlo, které svítilo na duši, která nebyla schraňovaná, a která byla zanedbávána, nebo odmítla být vedena, bude odsouzena. Co víc mohlo být uděláno pro Boží vinici, než bylo učiněno? Světlo, vzácné světlo, svítí na Jeho lid; ale světlo je nebude chránit, pokud nebudou souhlasit s tím, aby byli zachráněni. (1) Naše motto má být - vytrvalost v dobrých skutcích. Máme vynaložit vytrvalé úsilí, postupovat krok za krokem, dokud běží závod, a není získáno vítězství. . . Tlačte se vpřed spojeni s Pánovou pomocí, všichni jednoho srdce a jedné mysli. Nespoléhejte se na lidské moudrosti. Podívejte se za lidskými bytostmi k jednomu Bohem jmenovanému, aby nesl

náš smutek a trápení. Vezměte Boha za slovo, postupujete vytrvale vpřed, držíce se svoji víry. (2) Bůh vyzývá svůj lid k práci. Je nutná individuální práce vyznávání a odpuštění hříchů a návrat k Pánu. Nikdo nemůže vykonat tuto práci za druhého…. Mnozí p o lét a neučini li žádného pokroku v poznání pravdy a růstu ke svatosti. Jsou duchovními trpaslíky. Místo, aby šli vpřed k dokonalosti, jdou zpět do temnoty a egyptských okovů. Jejich mysli nejsou obráceny k posvěcení a opravdové svatosti. Probudí se duchovní Izrael? Budou chtít všichni ti, kdož vyznávají pravdu, snažit se zanechat každé zlo a každý tajný hřích, a pokořit své duše před Pánem? Budou s opravdovou pokorou zkoumat každý svůj čin a uvědomovat si, že oko Boží čte v jejich srdci a že ví o každé skryté věci?... Boží lid využívá veliké výsady. Bylo mu dáno veliké

světlo, skrze které by mohl být hodem vysokého povolání. (3) DO NOVÉHO ROKU ... Jsou takoví, kterým jsme ublížili, kteří budou svědčit proti nám v den Boží? Pokud ano, záznam prošel až k nebi, a my se s ním znovu setkáme. Pracujeme pro oko velkého Dozorce, ať už jsou naše usilovné snahy vidět, nebo jestli jsou nebo nejsou oceněny lidmi. Žádný muž, žena, ani dítě nemůže přijatelně sloužit Bohu nedbalou, náhodnou, předstíranou prací, ať už je to světská nebo náboženská služba. Pravý křesťan bude mít oči pouze pro slávu Boží ve všech věcech; bude podporovat Jeho záměry a posilovat Jeho zásady s touto myšlenkou: «Dělám to pro Krista.» Pokud všichni, kteří vyznávají, že jsou Kristovými služebníky, jsou věrni v maličkostech, budou věrni v mnohém. Pokud jsou dluhy ještě nezaplacené, vyviňte zvláštní úsilí k jejich zaplacení. Pokud jste nadělali dluhy v obchodě za potraviny nebo obstaráním drogistického a textilního zboží, vyrovnejte je, pokud můžete. Pokud nemůžete, jděte k těm, u kterých jste zadluženi a upřímně řekněte, že nemůžete vyhovět těmto požadavkům; dejte jim na vědomí, a ujistěte je, že dluh vyrovnáte co nejdříve. Pak si odřekněte všechno, co můžete, a buďte velmi úsporní ve svých výdajích, dokud vaše sliby nejsou naplněné. Nepoužívejte peněz v zájmu potěšení z chuti k jídlu nebo lásky k okázalosti. Můžete tak odstranit překážku, která mnohým bránila důvěřovat pravdě; a o vašem dobru nebude mluveno špatně. Nevyvinou-li naši bratři opravdové úsilí k nápravě této vůle, nepovede to k jejich nepředvídanému způsobu podnikání? Starý rok rychle pomine; je téměř pryč. Vytěžte maximum z těch několika zbývajících dní. Čínský Nový rok začíná v únoru a trvá jeden týden. Mají zvyk urovnat mezi sebou všechny spory a všechny nezaplacené dluhy; a pokud jsou někteří, kteří nejsou schopni splácet své dluhy, jsou jim odpuštěny.

Ne povrchně, ale jděte za svými bratry a sestrami osobně. Buďte rozhodní. Pokud jste spáchali jeden špatný čin a oni dvacet, vyznejte, že jednou jste byli hlavními pachateli Tak je nový rok zahájen bez všech obtíží a s vyrovnanými účty. Jedná se o pohanský zvyk, který by měl křesťanský svět napodobit. Boží zákon toto všechno od nás vyžaduje, a navíc — máme milovat svého bližního jako sebe sama. To znamená, že máme jednat s našimi sousedy ve všem, stejně tak, jak bychom si přáli, aby oni jednali s námi. Chceme-li, aby se chovali čestně a spravedlivě k nám, pak bychom měli jednat čestně a spravedlivě s nimi. Jednoduše, máme konat tak, jako bychom to konali pro sebe. V každé věci dohodnuté mezi lidmi, je u každého z nich vidět otisk jeho charakteru. Pokud je člověk čestný před Bohem, bude jeho jednání čestné v očích svých bližních. Jeho čestnost není důvodem pochybností; to září jako nejčistší zlato očištěné ohněm. Má peníze, pro které nemá okamžitého použití? Nevyužije potřeb svého chudšího bratra k tomu, aby vyžadoval více než spravedlivé náhrady. Nebude vyžadovat přehnaný úrok, protože může využít situaci. Opravdu upřímný člověk nikdy nevyužije neštěstí druhého k tomu, aby přidal ke svému vlastnímu nadbytku; na konec by to byla velká ztráta. Pokud jde o podstatu, bylo by to v Božích očích stejně trestné, jako vstoupit do domu bližního svého, a ukrást mnoho zlata nebo stříbra. Zvyky a zásady světa nejsou naším kritériem, jestliže jim nemůžeme Božím slovem ukázat, že to je v pořádku. «Kdož jest věrný v mále, i ve mnoze věrný bude. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnoze nepravý jest.(Lukáš 16:10). Není veliká nebo bezvýznamná věc, která

dělá čestnost nebo nečestnost. Bůh vyžaduje, abychom ve všech našich jednáních usilovali o přímé plnění povinností. Pokud máme ale málo času, trochu vážně to vylepšeme. Bible nás ujišťuje, že jsme ve velkém dni smíření. Typický den smíření byl den, kdy celý Izrael kormoutil své duše před Bohem, vyznávali své hříchy, a přicházeli před Hospodina s lítostí v duši, lítostí nad svými hříchy, opravdovým pokáním a živou vírou ve smírnou oběť. Pokud jsou mezi braty a sestrami obtíže, pokud existuje závist, zloba, hořkost, zlé domněnky, vyznejte tyto hříchy, a to ne povrchně, ale jděte za svými bratry a sestrami osobně. Buďte rozhodní. Pokud jste spáchali jeden špatný čin a oni dvacet, vyznejte, že jednou jste byli hlavními pachateli. Vezměte je za ruku, ať vaše srdce změkne pod vlivem Ducha Božího, a řekněte: «Odpustíš mi? Necítil jsem právo jít přímo k tobě. Chci prosadit, že každý špatný, bezvýznamný se může stát oprávněným proti mně v nebeských knihách. Musím mít čistý záznam. «Kdo myslíš, že by vydržel takový postup jako tohle? Existuje příliš mnoho chladu a lhostejnosti,»příliš mnoho» nezájmu ducha konajícího mezi údajnými následovníky Krista. Všichni by měli cítit péči o sebe navzájem, žárlivě střežící navzájem své zájmy. «Milujte se navzájem» (Jan 13:34). Pak bychom měli postavit silnou zeď proti satanovým plánům. Uprostřed nepřátelství a pronásledování bychom se nepřipojili ke mstě, nespojili se se stoupenci velkého rebela, jehož speciální práce je obviňovat bratry, 5

pomlouvat, a házet špínu na jejich charaktery. Nechme zbytek letošního roku; bude lepší zničit každé vlákno kořenu hořkosti, schovávajíce je v hrobě se starým rokem. Začněte nový rok s větší nabídkou, ohledem, s hlubší láskou pro každého člena Pánovy rodiny. Semkněte se dohromady. «Spojeni stojíme; rozděleni, padáme.» Získejte vyšší, ušlechtilejší postoj, než jste kdy měli předtím. Mnozí se zdají být pevní v pravdě, rozhodní v každém bodu naší víry; přesto je u nich velký nedostatek něhy a lásky, která označovaly charakter velkého Vzoru. Kdyby některý bratr zbloudil od pravdy, když by podléhal pokušení, a oni by nevyvinuli žádnou snahu obnovit jeho pokoru, s ohledem na sebe, aby také oni nebyli v pokušení. Zdá se, že to budou považovat jako svou zvláštní práci vystoupit na soudnou stolici a odsuzovat společenství. Neposlouchají Boží slovo, které říká: «Vy duchovní napravte takového v duchu tichosti,(Galatským 6:1). Podstata této pasáže je v našich církvích celkem příliš vzácná. To je nedostatek toho, kdo vyřazuje Ducha Božího ze srdce, z domova, z církve. Nemáme nadále praktikovat biblický postup obnovy chybujících v duchu pokory? Nemáme mít ducha Ježíše, a pracovat jako On pracoval? Ustupte, když povaha vylučuje bratra, i když si o něm myslíte, že je nehodný, i když brání vaší práci, projevujte ducha samostatnosti a tvrdohlavosti. Pamatujte si, že i on je Boží majetek. Bloudění je vždy na straně milosti a něhy. Jednejte s respektem a úctou, i s nesmiřitelnými nepřáteli, i když většina tvých hořkých nepřátel by tě zranila, kdyby mohli. Nechť ani slovo neunikne z vašich rtů rty, které by jim dávalo příležitost ospravedlnit byť v nejmenším jejich postup. Nedávejte žádnou příležitost žádnému člověku, aby se rouhal Božímu jménu nebo mluvil neuctivě o naší víře kvůli čemukoliv, co jste udělali. Musíme být moudří jako had, a neškodní jako holubice. 6

Starý rok je ve svém smrtelném zápase; nechť všechen hněv, zloba a hořkost zemřou s ním. Díky upřímnému vyznání, ať vaše hříchy jdou předem k soudu. Věnujte z bý v aj í c í ok am ž i ky r ych l ého přechodu roku k pokoření sebe sama, spíše než k pokoření svých bratří. S novým rokem s nimi započněte práci růstu vzhůru; započněte právě v závěrečných okamžicích starého roku. Jděte pracovat znovu, bratři a sestry, jděte do práce opravdově, nesobecky, láskyplně, snažte se zvednout ruce, které jsou skleslé, posílit zemdlená kolena a odstranit těžká břemena z každé duše. Potřené propusťte svobodné a zlomte každé jho. Přineste do svých domovů chudé, kteří jsou zapuzeni. [Viz Izaiáš 58:8-11.] Bratří v každém sboru, se budete řídit podmínkami určenými Bohem, a zkoušet Pána, a sledovat, jestli splní své sliby? Věřím, že ano. Nemám o tom ani stín pochybnosti. On udělá, stejně tak, jak řekl, a mimořádně jasné sliby, bohaté požehnání, bude dosaženo, jestliže my dodržíme podmínky. Vaše hlavy mohou být tvrdé a dunivé, ale nedovolte, aby se tato tvrdost vloudila do vašich srdcí. Pokud padnete na skálu a budete zlomeni, pak vaše vlastní spravedlnost nebude již dál existovat. Místo toho tam bude měkké, ovlivnitelné srdce, laskavé, starostlivé, pravé srdce, jako měl Ježíš, který se dotkl lidské bídy. Budete plakat s těmi, kteří pláčou a truchlit s těmi, kteří truchlí. Zkuste to, bratří, Boží cesta je vždy nejlepší. Zkoušeli jste svou vlastní cestu velmi vytrvale, a to není dobré pro úspěch, jednotu, a navýšení stavby církve. Proto nám dovolte již déle nemyslet na náš vlastní plán, ten správný, šplhání na soudnou stolici; ale nesme v Duchu Božím, svědectví, které nám dal nést, přijímejme tající Boží lásku do našich srdcí, když mluvíme prosté pravdy, aby strhly závoj klamu z očí těchto omylů, dávajíce místo toho, opravdovou, upřímnou, ryzí lásku k Ježíši. Tento akt vyznání musí být proveden dříve či později. Nemáme

ho učinit v posledních hodinách starého roku? Nemáme odstranit naše hříchy přiznáním, a nechat je jít předem k soudu? Nemáme se snažit právě teď jako nikdy předtím, když můžeme začít nový rok s čistým rejstříkem? Nemáme se jednotlivě chopit tohoto dlouho opomíjeného díla, pokoření našich duší před Bohem, protože «odpuštění» - požehnaná milost - může být připsána k našemu jménu? Nemáme být opravdoví křesťané - podobní Kristu? Vyzkoušejte si to v každém sboru. Mějte zvláštní setkání, kdykoli můžete - setkání pokoření - setkání, kde se odpadky uklidili od vchodu do srdce, aby požehnaný Spasitel mohl vstoupit. Jaký nádherný čas umírání starého roku a narození nového může být! Budeme-li se jednotlivě snažit dělat to, co můžeme na naší straně, Bůh je věrný, který zaslíbil, že On bude plnit na jeho straně mnohem více, než můžeme prosit nebo dokonce myslet. Už žádné další zbytečné okamžiky. Povstaňme nyní, vyviňme opravdové úsilí pěstovat si podrobující lásku k Ježíši. Potřebujeme být průběžně přetaveni, aby struska mohla být odstraněna. Potřebujeme se učit v Kristově škole tichosti a pokoře srdce, blíž a blíž k Ježíši. Převládající zlo v našich domovech je hledání chyb a napomínání, umístění nejhorší stavby ve slovech a motivech. To je zhoubné vůči k dětem, často to způsobuje, že se vzdávají svého úsilí přiznat práva. Pokud by byla vyslovena slova chvály, když by mohla být plným právem, ukazovalo by jim to, že bylo oceněno jejich úsilí a učilo by je to spravedlnosti. Pokud je neustále poukazováno na chyby a nedostatky, často netrpělivě, a někdy v rozpálení hněvem do běla; není-li laskavá snaha o jakékoliv zlepšení nebo pokrok, děti zůstanou sklíčené. Mají pocit, že se s nimi zachází nemilosrdně, že jsou ponechány, aby se protloukaly bez uznání, nebo povzbuzení. Nemá být tento stav věcí změněn? To je určitě třeba, pokud rodiče chtějí, aby se jejich děti těšily z náboženství.

Stejné potíže existují v církvi. Mnozí umdlévají a stávají se zastrašenými ve velkém boji života, kterým by jediné slovo laskavě útěchy a odvahy toto pomohlo překonat. Nikdy, nikdy se nestávejte bezcitnými, chladnými, lhostejnými a kritickými. Už nikdy neztraťte příležitost říkat slova, která povzbuzují a dávají naději. Nemůžeme říci, jak dalekosáhlá mohou být naše něžná slova laskavosti, naše úsilí podobné Kristovu ulehčit nějaké břemeno. Bratří a sestry, dospějte ke svému důležitému povolání. Ježíši, drahý Ježíši! Jak drahé jméno! Jak inspirující pro duši! Ježíš nikdy nepotlačil ani jednu slabiku pravdy; ale vyslovil je vždy v lásce .... Jeho život byl jedním sebezapřením a promyšlenou péčí pro ostatní. Nikdy pravdu neudělal krutou, ale představil nádherný cit pro lidstvo. Každá duše je v jeho očích drahocenná. Vždycky nesl sám božskou důstojnost; Vždy se sklonil s nejjemnějším soucitem, pokud šlo o kteréhokoliv člena Boží rodiny. Viděl ve všech padlé duše, které by měly být jeho posláním zachráněny. Ach, kolik selhání je při využívání našeho vlastního zvláštního temperamentu! Vyvolává v ostatních ducha nepřátelství a ty nejhorší pocity odporu a nepřátelství. Proč by měl někdo projevit neúctu k někomu, kdo se s ním liší v nauce? Souhlaste s každým člověkem, v kterémkoliv tématu můžete. Přiznejte to, když má pravdu; přiznání výrazně pomůže k tomu, aby se k vám přiblížil. Pak nebude mít žádný důvod si myslet, že považujete své vlastní názory za neomylné, nebo že se na něj díváte s opovržením. Jako spolupracovníci Krista, chceme posvěcený cit. Studium, které má být obratné, i když neexistují žádná pravidla pro splnění faktů. Získávejte srdce, neodpuzujte je .... Všechny trpkosti, veškerá odsouzení a kritiku je třeba odstranit. Jako bratři se milujme navzájem, pak nebudeme rozptylovat v zahraničí, ale shromažďovat s Kristem. Zlé tendence lidstva je těžké

Už nikdy neztraťte příležitost říkat slova, která povzbuzují a dávají naději. Nemůžeme říci, jak dalekosáhlá mohou být naše něžná slova laskavosti, naše úsilí podobné Kristovu ulehčit nějaké břemeno překonat. Bitvy jsou zdlouhavé. Každá duše ve sporu ví, jak těžké, jak hořké jsou tyto zápasy. Vše o růstu v milosti je obtížné, protože normy a mravní zásady světa se neustále vkládají mezi duší a svatou Boží normu. Hospodin má pro nás povznesené, povýšené, provedením očištěné zásady, podložené jeho velkými, morálními normami, které budou testovat každý charakter ve velký den konečného zúčtování ... Drahocené hodiny pominou. Má duše je kormoucena v hlubokém, upřímném, úzkostlivém zájmu o vaše chování. Jako vyslanec Krista, vás úpěnlivě prosím, započněte svou práci oduševněle. Pozvedněte a smotejte konce, a svažte je na čas a na celou věčnost. Ještě není příliš pozdě na křivdy, které mají být napraveny; a zatím co Ježíš, náš Prostředník, prosí za nás, udělejme naší část práce. Milujte Boha celým svým srdcem a bližního svého jako sebe samého. Vyznejme a opusťme naše hříchy, abychom mohli najít odpuštění. Ať ti, kteří oloupili Boha o desátky a dary nyní přicházejí před Něho a poskytnou náhradu. Otázka zní, «bude člověk okrádat Boha?», jako by to pro někoho nebyla možná věc, udělat tak velký zločin; ale jestli Bůh někdy mluvil skrze mne, došlo k těžké loupeži na Jeho desátcích a darech. Bratří, [ rok 2014] je téměř pryč. Vylepšete těch několik zbývajících chvil konáním nápravy křivd. Proveďte důkladnou práci pro věčnost. Každý čin, každé slovo, musí obstát před soudem. Uveďte své srdce v pořádku. Uveďte svůj dům

do pořádku. Vykonejte důkladnou práci, zatímco Ježíš slouží ve svatyni. Nepokládejte tyto žádosti za zbytečné. Boží pokladnice byla okradena o tisíce korun, a tato nedbalost stojí proti vám zaznamenaná v nebeských knihách. Konejte setkání v každém sboru; a dejte všem dostatek příležitostí, aby se všichni mohli pokořit před Bohem a vyznali své hříchy, a mohli přijmout klid a odpuštění. Když uvedeme naše srdce do jednoty s Kristem, a naše životy do souladu s jeho prací, Duch, který sestoupil v den Letnic, sestoupí na nás. Budeme silní v Kristově síle a budeme naplněni plností Boží. Pak nový rok bude vítán námi všemi, jako počátek roku vyšších, lepších principů. Měli bychom se odevzdat Kristu, což je bezvýhradné posvěcení všeho našeho majetku a všech našich schopností, k jeho službě. Napravme naše vyznání víry a budeme sloužit Bohu tím, že posloužíme těm, kteří potřebují naši pomoc. Pak bude naše světlo svítit dále v našich dobrých skutcích. Bůh vám pomůže začít nový rok s čistým a neposkvrněným záznamem. Smíte žít čisté, svaté životy, které, ať mladé nebo staré, mohou být krásné a šťastné, protože Kristus se odráží ve vašich charakterech. (4) Odkazy: 1 The Review and Herald, 23. 8.1881. 2 Australasian Union Conference Recorder, 15. 6. 1902. 3 Testimonies, vol. 2, pp. 123 - 124. 4 The Review and Herald,16. 12. 1884. [Zvýraznění doplněno] 7

Sobota, 6. prosince 2014

Poslání

ostatku

Od A. Finaru

В

rzy po pádu komunismu v Rumunsku, skupina mladých mužů a žen, přišla k mým dveřím, prodávajíce knihy. To bylo obvyklé pro střední třídu, občané si vydělávali na ž i v o b y t í p r o d e j e m j i ný c h předmětů od domu k domu. Ale přesvědčení, s nímž tato mládež mluvila, nadšení, které projevovali, mě přimělo uvěřit, že tam nebyli proto, aby se starali o živobytí. Docela brzy jsem zjistil, že byli povzbuzeni touhou k tomu, aby konali to nejlepší z právě povolené náboženské svobody svobody, která byla tolik žádaná dvěma předchozími generacemi před nimi. Byli jiní než já a lišili se od všech ostatních mladých, které jsem znal v mých 18 letech života. Byla to skupina účelově řízené mládeže, LIDÉ S POSLÁNÍM, odhodlaní naplnit velké poslání svěřené jim samotným Ježíšem Kristem (Matouš 28:20-21). Nyní, poté, co byli součástí Božího církve po dvacet let, když se 8

podívám zpátky a myslím, kéž by to tak bylo všude a vždy; Přál bych si, aby to tak bylo po celou tu dobu! BOŽÍ CÍL PRO OSTATEK „Církev je nástroj, který Bůh ustanovil ke spáse lidstva. Byla zřízena ke službě a jejím posláním je přinášet světu evangelium.“ (1) Už od doby Adamova pádu a zahájení obětní služby, byla učiněna opatření k odvrácení účinků neposlušnosti. „Srdce Boží touží po svých pozemských dítkách láskou, jež je silnější než smrt. Když dal svého Syna, dal nám v jediném daru celé nebe.“ (2) Dnes «je čas, ze sna se probudit. Nyní zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili « (Římanům 13:11). Ostatku je přikázáno, aby se chopili činů, pro krátkost času. «Pán dal své církvi zvláštní práci, konat osobní službu. Bůh mohl poslat anděly, aby pracovali pro nápravu člověka, ale on to neudělal. Lidstvo se musí dotýkat

lidství.» (3) POSELSTVÍ SMÍŘENÍ «To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíření tohoto. Nebo Bůh byl v Kristu, smířuje svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření. Protož my na místo Krista poselství dějeme; a jako by Bůh skrze nás žádal vás, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem.» (2 Korintským 5:18-20). Žijeme ve světě, rozbitých vztahů: manželství p o z n a m e n a ný c h h o ř k o s t i , chladem a bolestí; přátelé, kteří mají výpadky; rodiče a děti, kteří jsou nepřátelští vůči sobě navzájem. Usmíření znamená slučování těch, kteří jsou odcizeni tak, že stav nepřátelství je pryč, nepřátelství se odstraněné, a mír je zajištěn. I přesto, že Bůh má velký zájem o naše vztahy, které jsou na obzoru - mezilidské vztahy - Písmo

citované výše mluví o vertikálním (svislém) vztahu, usmíření mezi Bohem a lidstvem, protože jen když toto je pravda, tak naše vztahy mezi sebou mohou být pravé. Ostatku bylo dáno poslání pomoci bližnímu pochopit, že Bůh se jich nevzdal. «Ale,» vysvětluje Pán, «nepravosti vaše rozloučily vás s Bohem vaším, a hříchové vaši to způsobili, že skryl tvář před vámi» (Izaiáš 59:2). Možnost smíření musí být zveřejněna. Musí být známé. Ostatek byl pověřen tím, aby rozšířil zprávu, aby ji hlásal v ulicích, aby občané tohoto světa mohli znovu otevřít okenice svých srdcí a měli bezpečný pocit jistoty v objetí svého Stvořitele. POSELSTVÍ OBNOVENÍ „V době konce bude obnoveno každé božské ustanovení.“ (4) Jsme pro přestavbu, opravu, obnovu. (Izaiáš 58:12). Manželství a sobota jsou dvě instituce, které byly vytvořeny na počátku, pro slávu Boží a pro požehnání lidstva. Obě hrají důležitou roli v procesu obnovy Božího obrazu v lidstvu - a to je důvod, proč Satan neustále vymýšlí lstivé způsoby, aby podkopal jejich platnost. Ma n ž e l s t v í : V d n e š n í m chaotickém světě, je posvátnost manželství všechno, jen ne prohra. Manželství, jako ustanovení, je odmítnuté jako zbytečné a zastaralé, a jeho původní povaha a účel jsou převrácené. Posvátné zřízení manželství je pod útokem satana, protože to je základ, na kterém je rodina a společnost založena. Návodem a příkladem, ostatku Božího lidu jsme povoláni obnovit původní účel manželství, ustanovení pro život mezi jedním mužem a jednou ženou. Sobota: V době konce, «Otázka soboty je v posledním sporu, na kterém se bude podílet celý svět, tou největší spornou otázkou.» (5) Když se většina rozhodne uctívat

Církev je nástroj, který Bůh ustanovil ke spáse lidstva. Byla zřízena ke službě a jejím posláním je přinášet světu evangelium. to, co je vytvořené (včetně umělých zákonů), spíše než Stvořitele, měli bychom připomenout našim bližní památník stvoření, na znamení mezi Bohem a lidstvem: Sobotu. Proroctví Bible ukazuje, že Satan bude používat obojí, politickou i církevní moc k tomu, aby vynutil dodržování prvního dne v týdnu (neděle), na místě sedmém. Ví, že jeho čas je krátký, ďábel pracuje ve dne v noci, aby oklamal, je-li to možné, i vyvolené. Kéž Boží ostatek lidí, skrze moc Ducha svatého, se povznese nad klamavou moc Satanovu a varuje svět, zatímco milost ještě přetrvává. Žijeme v době konce, kdy všechny božské zákony mají být obnoveny. POSELSTVÍ UZDRAVOVÁNÍ ««Nemocné uz drav ujte, malomocné čisťte, mrtvé křeste, ďábelství vymítejte; darmo jste vzali, darmo dejte.» (Matouš 10:8). „B ěhem svého veřejného působení na zemi věnoval Pán Ježíš více času uzdravování nemocných, než kázání… Všude ho předcházela zvěst o jeho milosrdenství.“ (6) Jak se budeme přibližovat ke konci, svět bude prožívat větší utrpení, a proto bude větší potřeba pro správné představení Ježíšových metod práce. Ti, kteří tvoří ostatek, by se měli snažit získat znalosti v oblasti zdravotních zásad tak, aby mohly uspokojit okamžité potřeby lidí,

a to zejména v nových misijních polích, protože «lékařská misijní práce je průkopnickým dílem evangelia.» (7) POSLÁNÍ EVANGELIZACE Od Genesis až po Zjevení, Bible učí, že Bůh, Ježíš Kristus, Duch Svatý, a andělé jsou aktivně zapojeni do práce vykoupení padlých. Boží zástupci na zemi jsou vyzváni, že nesmí být v nečinnosti, ale spojit se s nebeskými inteligencemi, aby se také aktivně zapojili. Kristus prohlašuje: «Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.» (Marek 16:15). V jednom ze svých podobenství, «Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.» (Lukáš 14:23). Ellen Whiteová, Boží posel posledních dní, jasně popisuje, jak díla velkého poslání evangelia může být dosaženo: «Tuto [práci evangelia] můžeme nejlépe provést osobním úsilím tím, že jim přineseme pravdu do [domů] jejich [příbuzným a známým], budeme se s nimi modlit, a otevírat jim Písmo svaté.» (8) «Je výsadou každého křesťana nejen hledat, ale uspíšit příchod našeho Pána Ježíše Krista.» (9) „Dlouho již Bůh čeká na to, až celou církev prostoupí duch služby tak, že každý její člen bude pro Něho pracovat podle svých schopností.“ (10) 9

Když uvažujeme o třech a půl naučných letech, která strávil Ježíš se svými učedníky a letech následujících po jeho ukřižování, vzkříšení a nanebevstoupení, poznáme pět systematických evangelizačních kroků, kterými můžeme řádně plnit práci pro Boha, kterou nám dal. KROK 1. «AŤ VAŠE SVĚTLO SVÍTÍ» Naše úsilí bude odměněno trvalými výsledky, když jsou naše vlastní životy v souladu s poselstvím, které kážeme, a naše modlitebny jsou připravené přivítat nové návštěvníky. V den svého křtu, jsem dostal nečekaný dárek. Dostal jsem jízdenku na vlak, abych mohl odjet ještě ten samý den do sousední země, abych se mohl zúčastnit misijního semináře pro laiky. Nemohlo být pro mě nic více vzrušující, než mít příležitost naučit se, jak pracovat pro spásu ztraceného lidstva. Šel jsem rád. V třítýdenním semináři jsem se dozvěděl, jak představit duchovní téma do světského rozhovoru, jak se dělá misijní kontakt, jak spojit několik biblických veršů dohromady pro krátké kázání, a podobně. Čekal jsem, že by bylo možné otočit svět vzhůru nohama se znalostmi, které jsem získal a jakmile jsem se vrátil domů, šel jsem rovnou do práce. Pokaždé, těsně předtím, než jsem vyšel z domu, nahlédl jsem od svých poznámek z misijního semináře, abych mohl svědčit těm, s nimiž bych se dostat do styku. Ale zdálo se, že lidé, které jsem potkal, neměli zájem o to, co Ježíš udělal, když byl na zemi, před téměř dvěma tisíci lety. Chtěli vědět, co Ježíš může udělat právě teď. Chtěli vědět, co udělal pro mě. Pak jsem pochopil, proč apoštol Pavel řekl: «Neboť jest nám tak přikázal Pán, řka: Položil jsem tebe světlo pohanům, tak abys ty byl spasení 10

Oživení pravé zbožnosti je naší nejnaléhavější potřebou. Tato snaha je naším prvořadým dílem. až do končin země. « (Skutky 13:47; zvýraznění přidáno). Po mnoho let byl Ježíšův život představovaný z kazatelny, na televizních programech, a prostřednictvím rozhlasových stanic. Ale vypadá to, že čím více je Ježíš představován, tím je menší Ježíšovo postavení na světě. Čím nadšenější je představení, který je uděláno, tím slabší je účinek na publikum. Boží lid je povolán, aby nejen činil rozdíl, ale byl jiný na světě! Nejen hlásat, ale představovat život Ježíše! Svět se více zajímá o to, co jsme, než co můžeme dělat nebo říkat, co jsme mluvili hlasitěji než to, co říkáme. Před tím, než apoštolové mohli sdílet světlo Božího slova, museli se stát světlem, aby se sdíleli se světem. Novozákonní křesťanská církev rostla, a to především proto, že každý člen zažil osobní setkání s Ježíšem Kristem. Pánova zaslíbení duchovního probuzení měla dramatický dopad na život učedníků. (Skutky 1:8; 4:31, 33.) Kniha Skutků vypráví příběh hrstky mužů a žen, kteří neopustili svět stejní, jako ho našli. Byli to obyčejní lidé, kterým Bůh umožnil dělat neobyčejné věci. Všude kam přišli, byli zesměšňováni, opovrhováni, pronásledováni a fyzicky napadáni pro svou víru. Někteří z nich byli dokonce zabíjeni. Přesto v období asi třiceti nebo čtyřiceti roků tato původní skupina sto dvaceti lidí a těch, kteří se k nim přidali, začali být známí jako ti, kteří «obrátili svět

vzhůru nohama» (Skutky 17:6). Může se to stát znovu? Odpověď je ano, může. Ale začíná to s vámi. Začíná se mnou. Náš vlastní život bude muset být obrácený vzhůru nohama jako první. „Oživení pravé zbožnosti je naší nejnaléhavější potřebou. Tato snaha je naším prvořadým dílem.“ (11) Obnova a náprava v životě těch jednotlivců, ze kterých se skládá ostatek, je prvním krokem k úspěšnému vítězství duše. Oslovovat ty, kteří mají nouzi je přirozenou vnější reakcí na to, co uzrálo v srdci. „Každý pravý učedník se rodí do království Božího jako misionář. Ten, kdo pije živou vodu, stává se studnicí života. Příjemce se stává dárcem.“ (12) „Jakmile někdo přijde ke Kristu, zrodí se v jeho srdci touha sdělit druhým, jak vzácného přítele našel v Ježíši; spásná a posvěcující pravda nemůže zůstat v jejich srdci uzavřena.“ (13) KROK 2. ŠKOLENÍ Potkal jsem mnoho nově obr á c e ných , kte ř í na dš e ně přijali poselství evangelia a měli přirozenou touhu podělit se s ostatními, co Pán pro ně udělal, ale vzdávali se ihned, jakmile nebyli úspěšní. Potřebovali být vyškoleni pro službu. Náš Pán vybízí své učedníky, aby Ho následovali: «Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí»

(Matouš 4:19). D v a n á c t u č e d n í k ů by l o vyškoleno největším ze světových Učitelů. Ježíš strávil tři a půl roku jejich vyučováním. V knize Skutků čteme, že se učili a používali Jeho lekce. Šli kupředu v Ježíšově jménu, uspokojovali potřeby mužů, žen a dětí, a připravovali je pro Boží království. Jako učedníci se zúčastnili Kristova vzdělávacího programu jak s teoretickou výuku tak zkušenostmi z praxe, a postupně se stali úspěšnými svědky, které Kristus mohl použít k změně světa. V současné době „by mnozí rádi pracovali, kdyby jim někdo řekl, jak začít. Potřebují radu a povzbuzení. Každý sbor by se měl stát výcvikovým střediskem, v němž by se vychovávali křesťanští pracovníci. Jeho členové by měli dostat poučení, jak číst Bibli, jak vést třídy sobotní školy a jak v nich vyučovat, jak nejúčinněji pomáhat chudým, jak pečovat o nemocné a jak pracovat pro neobrácené.“ (14) Pracovník, který byl vyškolen a vzdělán k práci, může dosáhnout více než pracovníci, kteří nebyli vyškoleni. K tomu, aby každý člen sboru pracoval v nějakém směru ve službě pro Mistra, musíme vytvořit školicí střediska v našich domácích sborech. „V našich sborech je třeba organizovat pracovní skupiny… Jedině Ten, který se nemýlí, mně ukázal, že organizování malých skupin je základem křesťanské práce.“ (15) Jako členové církve jsou vyškoleni pro službu, a protože t voř í ma lé skupiny, oslov í svá společenství v základních Biblických skupinách, a církev zažije duchovní i početní růst. KROK 3. SPOLEČENSKÝ DOSAH Naše církev poroste, pokud bude naplňovat tělesné, duševní, sociální a duchovní potřeby lidí,

Když bylo zaseto semínko evangelia, měli bychom se těšit na sklizeň. Bůh slibuje podpořit sklizeň z veřejného hlásání evangelia. pomocí plánovaného způsobu společenského dosahu. Kristova služba byla zaměřena na lidi. (Matouš 4:23). Spasitel láskyplně uspokojoval potřeby lidí. Jak se otevřelo jejich srdce, sdílel s nimi věčné principy jeho království. Následováním Pánova příkladu dělala raná křesťanská církev totéž; setkávala se s potřebnými lidmi v Ježíšově jménu, což dokazuje zájem o všechny jejich tělesné, duševní, sociální a duchovní potřeby. Když Petr a Jan našli chromého muže v bráně chrámu, Petr řekl, «Stříbra a zlata nemám, ale což mám, to tobě dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď.» (Skutky 3:6). „Skutečný úspěch při styku s lidmi může přinést jen Kristova metoda. Spasitel se stýkal s lidmi jako ten, kdo chce jejich dobro. Projevoval jim soucit, sloužil jejich potřebám a získával si jejich důvěru. Pak je vyzval: „Následujte mne“.“ (16) Svět je rozmanitý, s různými potřebami. Církev ostatku musí zajišťovat celou řadu programů, aby vyhovovaly různým potřebám lidí. Ve s v ý c h d u c h o v n í c h naučeních Ježíš často odkazoval na přírodní zákony sklizně. Jedna z nejzákladnějších zemědělských zásad je, «Pokud chcete mít úrodu, musíte zasít semeno.» Žádný zemědělec by neměl očekávat, Boží zázrak, že vzklíčí semeno, které nezasel.

Bůh může požehnat pouze návštěvy, které děláme, literaturu, kterou rozšiřujeme, studium Bible, které dáváme, evangelizační semináře, které realizujeme. Je opovážlivé, když chceme mít velkou úrodu bez přiměřeného úsilí při setí semene Božího slova. KROK 4. SKLIZEŇ Apoštolská církev kladla velký důraz na hlásání evangelia. Věřící rané církve společně sdíleli Boží slovo, očekávajíce požehnání Ducha svatého. Čteme, že «mluvili slovo Boží směle a svobodně» (Skutky 4:31). «Na každý pak den nepřestávali v chrámě i po domech učiti a zvěstovati Ježíše Krista.» (Skutky 5:42). «Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli.» (Skutky 8:4). Když bylo zaseto semínko evangelia, měli bychom se těšit na sklizeň. Bůh slibuje podpořit sklizeň z veřejného hlásání evangelia. Učedníci byli mocnými evangelisty. Tisíce reagovali na kázání Petera. Lukáš popisuje růst církve tím, že říká, že «rostlo jest slovo Boží, a rozmáhal se počet učedníků v Jeruzalémě velmi. Mnohý také zástup kněží poslouchal víry.»(Skutky 6:7). „Nejúchvatnější poselství budou zvěstovat Bohem vyvolení lidé, poselství, které má varovat lidi a probudit je… Musíme mít v našich městech posvěcené evangelisty, skrze které má být poselství neseno tak rozhodně, že 11

otřesou posluchači.“ (17) Všude, kde jsem měl tu čest cestovat, potkávám pastor y, vedoucí církve a laiky - zejména mladé - přijímající výzvu a chápající se příležitosti ke sdílení Kristovy pravdy prostřednictvím veřejné evangelizace. Je rostoucí zájem ze strany laiků v kázání slova. Mají cit pro Boží volání. Využívají mnoho dostupných zdrojů, hlásají Boží slovo s mocí, a mnozí z nich jsou pohnuti Duchem svatým, aby se rozhodli připojit se k ostatku. KROK 5. ZAPOJENÍ A POKRAČOVÁNÍ V PRÁCI Církev roste duchovně i početně, když jsou nově obrácení zapojeni a učí se svědčit. Musíme navázat na zájem vytvořený na veřejné evangelizaci jako pokračující část církevního úspěšného dosahu. Žel tento pátý krok, který byl významnou součástí evangelizační strategie učedníků, to je to, jak já vidím, že chybí leckde v naší práci. V době apoštolů byla následná práce rozdělená. Když lidé přijali Krista, pochopili Jeho slovo a byli pokřtěni, byli začleněni do skupiny živých věřících. (Skutky 2:42). „Když mužové a ženy přijmou pravdu, nelze je nechat na pospas sobě samým, ale více o ně pečovat. Je naší povinností o ně pečovat.“ (18) Ježíš řekl Petrovi: «Ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.» (Lukáš 22:32). «Pas mé beránky» (Jan 21:15). Naše láska k Ježíši by nás měla vést k tomu, mít hluboký zájem o duchovní růst nových věřících a nikdy «nezapomenout» na jejich potřeby. Je dnou z nejúčinnějších metod, jak pomoci novým věřící růst v Kristu, je učit je, jak se podělit o svou víru. Tak noví věřící budou rozvíjet svůj vlastní náboženský život skrze modlitbu a studium Bible, a stanou se aktivně 12

zapojenými svědky. „Ve chvíli když se jednotlivé osoby obrátily na cestu pravdy, je jim potřebná duchovní péče… Obráceným je třeba péče, bdělosti, pozornosti, pomoci, zmužilosti a potěšení. Tyto lidi nelze ponechat sobě samým, aby se stali kořistí n e j m o c n ě j š í c h s at a n s k ý c h pokušení. Je potřeba je vychovávat, stavět se k nim srdečně, poučovat je o povinnostech, které musejí plnit, navštěvovat je a modlit se s nimi.“ (19) ZÁVĚR Vážení spolubratři z Boží církve, je nemožné pokrýt, v několika slovech, každý aspekt mise v závěrečných hodinách historie planety země. Odpovědnost je příliš strašná a mise je příliš posvátná, aby mohla být stručně vysvětlena prostými lidskými slovy. Ale jsem si jistý, že kromě pár řádků, které tvoří tento článek, najdeme čas na zkoumání naší křesťanské cesty a zeptejte se sami sebe, zda žijeme pro působení, k němuž nás Bůh zmocnil. Ujistěme se, že není nic, co by bylo překážkou, když přijde na oceňování hodnoty duše. Můžeme „si uvědomit, že Kristus dal v sázku všechno. Celé nebe se pro naši záchranu vydalo v nebezpečí. Pod křížem si připomeňme, že Kristus by svůj život obětoval i pro jediného hříšníka. Jedině tak můžeme poznat hodnotu člověka.“ (20) Odkazy: 1. 2 3 4 5 6 7 8

The Acts of the Apostles, p. 9. Steps to Christ, p. 21. This Day With God, p. 330. Prophets and Kings, p. 678. Testimonies, vol. 6, p. 352. The Ministry of Healing, p. 19. The Ministry of Healing, p. 144. The Review and Herald, December 8, 1885. 9 Christ’s Object Lessons, p. 69. 10 The Acts of the Apostles, p. 111.

11 Selected Messages, bk. 1, p. 121. 12 The Desire of Ages, p. 195. 13 Steps to Christ, p. 78. 14 The Ministry of Healing, p. 149. 15 Evangelism, p. 115. 16 The Ministry of Healing, p. 143. 17 Evangelism, p. 168. 18 Evangelism, p. 345. 19 Evangelism, p. 351. 20 Christ’s Object Lessons, p. 196.

Neděle 7. prosince 2014

Ostatek: historie a naučení P. Chapman

«BUDU JIM BOHEM A ONI BUDOU MÝM LIDEM» emáme mít žádné obavy z budoucnosti, kromě toho, když zapomeneme způsob, jakým nás Pán vedl a jeho učení v naší minulé historii.» (1) Chcete-li nalézt správný pohled na Boží ostatek, tak jak se nalézá v celé historii světa, musíme nejprve pochopit smlouvu vztahu milosti, který Bůh zřídil mezi ním a jeho lidem. Můžeme to nejlépe vyjádřit slovy: «Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.» Bůh říká o těch, kteří vstoupili do tohoto vztahu: «Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce... Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nevzpomenu více. «(Židům 8:10, 12).

«N

Tato smlouva vztahu milosti byla založena na nekonečné Boží lásce k hříšníkům. Bůh nás tak miloval, že se zavázal smlouvou, «že Syna svého jednorozeného dá, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3:16). V rámci této smlouvy, Bůh rozšiřuje svou milost, na nás skrze Ježíše, zaslíbeného Vykupitele; On odpouští naše hříchy a chrání nás skrze «obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého» (Titovi 3:5); a Duchem svatým On «působil mezi lidmi». Jeho láska je v srdci každého věřícího (Římanům 5:5). Tato láska se projevuje v «plnění zákona» (Římanům 13:10). V rámci smlouvy milosti, poslušnosti Boží vůle byla vždy výrazná charakteristika Božího ostatku. Proto Ježíš mohl říci svým učedníkům: «Milujeteli mne, budete zachovávat má

přikázání; « (Jan 14:15). POUČENÍ OD STAROVĚKÉHO IZRAELE Při plnění svého smluvního zaslíb ení Abra hamov i Bů h vyzdvihl izraelský národ. Vybral si je, aby mohl skrze ně «zjevit lidstvu svou povahu. Přál si, aby Izrael byl světu studnicí spásy. Izraeli bylo svěřeno nebeské poselství, zjevení vůle Boží.» (2) Připomněl jim jejich závazky smluvních podmínek, Mojžíš rozpoznal podstatu původu, která tvoří základ veškeré pravé poslušnosti: «Protož milovati budeš Hospodina Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své. A budou slova tato, kteráž já přikazuji tobě dnes, v srdci tvém. « (Deuteronomium 6:5- 6). Není náhodou to, že když potom láska k Bohu ubývala v 13

jejich srdcích, že Jeho lid smlouvy skončil v neposlušnosti vůči Němu. Po staletí děti Izraele zažívaly období věrnosti, odpadnutí, soudu, obnovení, a nápravy. Během těchto období odpadlictví bylo těžké rozlišit, kdo vlastně byl člověk Boží smlouvou vedený. Tak velké bylo odpadnutí Izraele v době krále Achaba, že Eliáš cítil, že on byl jediný, který zůstal věrný (1 Královská 19:14). Zdálo se mu, jako by se celý národ obrátil a sloužili cizím bohům. Nicméně, v Boží odpovědi Eliášovi, Pán ujistil svého ustaraného služebníka, «Zachoval jsem pak v Izraeli sedm tisíců, jichžto všech kolena neskláněla se Bálovi» (verš 18). I v těch dobách nejhlubšího odpadnutí si Bůh zachoval věrný ostatek. OSTATEK BUDE ZACHRÁNĚNÝ «I když dal Hospodin Izraelcům největší důkazy o své přízni, za podmínek poslušnosti, velký slib, který slíbil, že by měli být pro Něho lid zvláštní, královský národ, ale pro jejich nevěru a neposlušnost nemohl splnit.» (3) Z tohoto důvodu Ježíš prohlásil židovským vůdcům své doby: «Protož pravím vám, že bude odňato od vás království Boží, a bude dáno lidu činícímu užitky jeho.» (Matouš 21:43). Sedm set let před tím Bůh inspiroval proroka Izaiáše, aby popsal lidi, kteří, i když se nikdy předtím nepočítali za součást Izraele, byli uznáni za Boží lid. S odkazem na toto proroctví, apoštol Pavel prohlásil: «A Izaiáš směle dí: Nalezen jsem od těch, kteříž mne nehledali; zjeven jsem těm, kteříž se na mne neptali. Ale proti lidu Izraelskému dí: Přes celý den roztahoval jsem ruce své k lidu nepovolnému a protivnému.» (Římanům 10:20-21; zvýraznění přidáno). Po v o l á n í p o h a n ů , t a k é 14

prorokoval Ozeáš, «řeknu těm, kteří nebyli mým lidem, Ty jsi můj lid; a oni budou říkat: „Ty jsi můj Bůh» (2, 23); Pavel v Římanům (9:25) uvádí to jako proroctví, které naplnil v během svého vlastního života. Během kázání apoštolů, velké množství pohanů přijalo poselství evangelia a byli vírou naroubováni na podnož, účastníce se požehnání smlouvy. (Římanům 11:16-17) Ve s vé m dr u hé m d opi s e Korintským Pavel připomněl obráceným pohanům jejich mocné povolání v tomto novém smluvním vztahu. «Vy jste chrám Boha živého, jakož pověděl Bůh: Že přebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.»Jako takoví, byli voláni k oddělení se od společenství s modloslužebníky. Tak, aby si byli jisti smlouvou požehnání, «A já vás přijmu a budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.» (6:16-18, zvýraznění přidáno). «Podmínkou přijetí do Pánovy rodiny je vyjít ze světa a oddělovat se od všech jeho znečišťujících vlivů... Jako věřící v pravdě, máme být ve skutečnosti odděleni od hříchu a hříšníků.» (4) „Přestože se Izrael jako národ neosvědčil, zůstali z něho mnozí, kteří měli být zachránění.“ (5) Předtím, než Ježíš dokončil svou službu pro židovský národ, udělal první krok «v organizaci církve, protože po Kristově odchodu měla pokračovat v jeho práci na zemi.» (6) «Ustanovil

jich dvanáct» (Marek 3:14). Svým věrným učedníkům, i když materiálně chudým a malého počtu, Ježíš později řekl: «Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království.» (Lukáš 12:32). Skrze požehnání evangelia, tento věrný ostatek, spolu s věřícími Židy a pohany, kteří se s nimi spojili, tvoří Boží lid smlouvy, Křesťanské dílo spásy. ZTRÁTA PRVNÍ LÁSKY Je smutné, že i v apoštolské době ubývala první láska zakoušená prvními věřícími (Zjevení 2:4-5). Symbolizovaná ve Zjevení 6:12 jako «bílý kůň» s Kristem jako jeho zakladatelem, jedoucím «dále vítězit a dobýt,» zdá se těžké si představit, jak mohla raná církev tak brzy přijít o svou lásku a horlivost. Zatímco je Kristus vyzval, aby činili pokání, drtivá většina dovolila, aby jejich láska vychladla. Tajemství nepravosti, už při práci v Pavlově době, postupně kazili čistotu víry jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. Barva koní se změnila na červenou, pak černou, pak nevýraznou, výstižně zobrazující ustavičný pokles duchovnosti, jako každá následující generace Kristova, hlásící se k církvi, klesala dále a dále do odpadnutí. I přes toto velké «odpadnutí» (2 Tesalonickým 2:3) těch, kteří se veřejně hlásili k církvi, měl Bůh vždy věrné lidi, připravené postavit na obranu pravdy a spravedlnosti. V každé následující generaci,

Podmínkou přijetí do Pánovy rodiny je vyjít ze světa a oddělovat se od všech jeho znečišťujících vlivů... Jako věřící v pravdě, máme být ve skutečnosti odděleni od hříchu a hříšníků.

představovaly věrné duše Kristovu pravou církev. OSTATEK ZE SARDIS A FILADELFIE V návaznosti na historické období Efezu, Smyrny, a Pergamu, vedl Kristus zbytek Sard skrze krátkou, ale pohnutou dobu Filadelphie, dva významnější soudy přišly na jeho věrný lid. Pod postavou anděla ve Zjevení 14:6-7, Bůh poslal do světa zprávu, oznamující hodinu jeho soudu, s výzvou, aby se Ho báli a uctívali Ho, se zaměřením na rok 1844 o očišťování nebeské svatyně jak bylo prorokováno v knize Daniel (8:14), poselství «mělo za účel oddělit pravý Boží lid od zhoubných vlivů světa a vyburcovat ho, aby poznal, že je ve stavu bezbožnosti a odpadlictví.» (7) I když ti, kteří přijali Adventní poselství v Severní Americe, přišli z různých denominací, „ale přehrady mezi nimi byly strženy, rozpory ve vyznáních víry zmizely… Pýcha a přizpůsobování se světu mizely, křivdy byly napravovány a srdce se spojovala v nejniternější společenství, láska a radost nabývaly vrchu.“ Tento požehnaný stav jednoty a bratrské lásky mezi věřícími lidmi částečně vystihuje symbolické jméno dané církvi té doby : Filadelfie - «bratrství». Ale Ježíš se nedostavit osobně, kdy si oni mysleli, že přijde. Potom čas ubíhal, od jejich prvního očekávání Kristova příchodu a mnozí se vzdali naděje na brzký návrat Krista. Navzdory tomuto zmalomyslnění, menšina stále zůstala pevná. Byla jí odpírána výsada mluvit své naději v jejich domovských církvích. «V létě roku 1844 vystoupilo z různých církví asi padesát tisíc členů.» (9) Druhé andělské poselství ze Zjevení 14:8; oznamuje «pád Babylonu,» vztahoval se na ty protestantské církve, které odmítli poselství

prvního anděla. Chyba v počítání prorockého období byla opravena a filadelfští věřící spojila znovu v hlásání brzkého Krista příchodu. „Toto hnutí se přehnalo zemí jako přílivová vlna. Šířilo se od města k městu, od vesnice k vesnici, i na samoty, až plně vyburcovalo čekající Boží lid…Věřící viděli, že mizí jejich pochybnosti a zmatky, a jejich srdce naplňovala naděje a odvaha… Zápasící lidé se toužili připravit na setkání s Pánem, vytrvale se modlili a bezvýhradně se oddávali Bohu.“ (10) Avšak, jak 22. říjen 1844, prošel bez jakéhokoliv znamení jejich požehnané naděje - slavného zjevení Ježíše na nebeských oblacích, aby je vzal domů - druhý příchod, tím utrpělo hnutí hořké zklamání. Mnozí z těch, kteří se oddělili od svých bývalých církví v roce 1844, se vzdali své víry úplně. LAODICEA A OSTATEK Přesto Kristus neopustil svůj věrný lid. Skrze vedení Ducha svatého, Ježíš vedl malý ostatek Filadelfie do doby Laodiceje a do světla ještě nádherné svaté pravdy své služby v nejsvětějším místě v nebeské svatyni. V očišťování nebeské svatyně Kristovo konečné dílo služby Jeho lidu začalo. V této práci Kristus rozhoduje, čí jména budou zachována v Jeho knize života (Zjevení 3:5). Jak ukázala historie, ne všichni, kteří vyznávali víru v Něho, zůstali věrní svému smluvnímu slibu. Na soudu «od domu Božího» (1 Petr 4:17), bude určeno, kdo je hoden slíbeného dědictví v Jeho požehnání smlouvy. Toto je poslední dílo, které Kristus vykoná před tím, než se vrátí vyžádat svůj lid jako svůj vlastní. (11) (viz také Daniel 8:14; Židům 8:1-4; Zjevení. 3:7-8; 11:19). Ja ko B oží věr ný ost atek vstoupilo na toto s edmé a poslední období církve světlo do svatyně přinesené se světlem z

Božího zákona v něm obsaženého (Zjevení 11:19). Čtvrté přikázání, tak dlouho pošlapávané drtivou většinou padlých církví, bylo nyní vidět v jasnějším světle, jako věčnou smlouvu (Exodus 31:1617). Jako lid smlouvy Boží, ostatek církve nyní jasně viděl, že byli zkoušeni pravdou o sobotě. Služebnice Páně napsala: „Viděla jsem, že svatá sobota je a bude zdí, která odděluje pravý Boží Izrael od nevěřících, a že sobota je velkým znamením, které sjednotí srdce Božích milých, očekávajících svatých.“ (12). KRIZE V LAODICEJI Při pohledu dolů do doby konečného konfliktu církve, Jan napsal: «I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista.» (Zjevení 12:17). Zatímco Boží lid ostatku mohl s jistotou očekávat velký odpor od Kristových nepřátel, služebnice Páně varuje: «Více se musíme bát toho, co přichází zevnitř, než toho, co je zvenčí.» (13) Satanovy útoky se projevují především uvnitř vlastních řad ostatku. Jeho pokušení byla tak lákavá, že mnozí z těch, kteří byli kdysi horlivými, stali se ve věcech Kristových lhostejnými. V roce 1852, osm let po roce 1844, služebnice Páně s dojetím napsala, „Mnozí, kteří vyznávají, že očekávají na Kristův druhý příchod, se přizpůsobují tomuto světu a touží spíše po uznání těch, kteří jsou kolem nich, než po uznání Božím. Jsou studení a povrchní.“ (14) «Vímť skutky tvé, že ani jsi studený, ani horký... Nebo pravíš: Bohatý jsem, a zbohatl jsem, a žádného nepotřebuji, a nevíš, že jsi bídný, mizerný, a chudý, a slepý, i nahý. «(Zjevení 3:15,17). „Toto vážné svědectví, na 15

němž závisí osud církve, bylo oceňováno jen povrchně, nebo dokonce zcela přehlíženo.“ (15) Pokud by tento stav duchovní lhostejnosti pokračoval bez skutečného pokání, pak ti, kteří zůstali v tomto stavu, by slyšeli z Kristových úst (Zjevení 3:16). Tento údaj „znamená, že tvé modlitby a ujištění o tvé lásce k Bohu nemůže zprostředkovat. I kdybys měl učit slovu Božímu, nebo být nějak duchovně činným, přece tě nemůže podporovat. Tvým modlitbám nemůže žehnat s prosbou o milost pro tebe.“ (16) Když bylo toto přímé svědectví poprvé aplikováno na ty, kteří hlásají poselství třetího anděla, mnozí si mysleli, že by měli r ychle dokončit svou práci. To povzbudilo Boží lid všude. Nicméně, jak čas ubíhal, ztrácelo to svůj vliv v srdcích věřících. O sedm let později, Pánův posel napsal: „Viděla jsem, že toto poselství nedokončí svého poslání v několika málo krátkých měsících. Je přeurčeno, aby pozvedlo lid Boží, aby mu odhalilo jeho odpadlictví a aby ho vedlo k horlivému pokání tak, aby mohl být poctěn Ježíšovou přítomností a aby byl způsobilý pro hlasité volání třetího anděla.“ (17) Během příštích 23 let církev Laodicejská výrazně vzrostla co do počtu a hmotného blahobytu. Nicméně, služebnice Páně byla nucena napsat: „Jsem naplněna smutkem, přemýšlímli o našem postavení jako lidu. Pán nám nezavřel nebe, nýbrž naše ustavičná neposlušnost nás odloučila od Boha. Pýcha, žádostivost a milování světa žily v našem srdci bez bázně, že budeme zavrženi a odsouzeni. Vážné a troufalé hříchy byly mezi námi. A přece všeobecně se má za to, že církev vzkvétá, žije v pokoji a duchovním blahu. „Círke v se odvrátila od následování Krista, svého Vůdce a neochvějně se vrací do Egypta. 16

Тo, co Bůh zamýšlel učinit pro svět skrze Izrael, vyvolený národ, vykoná nakonec skrze svou církev na zemi dnes. Jen málokdo si uvědomuje vlastní nedostatek duchovní moci a děsí se toho. Pochybnosti, ba i nevěra ve svědectví Ducha Božího všude nakvašují naše sbory… Svědectví se nečtou a nejsou oceněna.“ (18) Tento kdysi horlivý ostatek, naplněný láskou k Ježíši, nyní ustoupil daleko od Něho. «Fakta týkající se skutečného stavu těch, kteří se veřejně hlásí k lidu Božímu, mluví hlasitěji než jejich vyznání, a je zřejmé, že nějaká síla odřízla lano, kterým byli připoutáni k Věčnému Kamenu, i když se vzdalovali na moře, aniž by potřebovali mapu nebo kompas.» (19) NEJCENNĚJŠÍ ZPRÁVA Protože mnozí ztratili ze zřetele Krista jako svého vůdce, v roce 1888 během Generální konference v Minneap olis, „«Pán ve své velké milosti poslal nejcennější poselství svému lidu skrze starší Waggonera a Jonese. Tato zpráva byla, aby ve větší míře před světem vyzvedli Spasitelovu oběť za hříchy celého světa. To představovalo ospravedlnění skrze víru v Ručitele; vyzývala lidi přijmout Kristovu spravedlnost, která je zjevena v poslušnosti všech Božích přikázání... Veškerá moc je dána do jeho rukou, takže může rozdávat bohaté dary lidem, sdělující jim nedocenitelný dar Jeho vlastní spravedlnosti bezmocnému člověku. To je poselství, které

Bůh přikázal, aby bylo dáno světu. To je poselství třetího anděla, které má být vyhlášeno hlasem velikým, a doprovázené vylitím Jeho Ducha ve velké míře.» (20) „Prožíváme období zkoušky, neboť hlasité volání třetího anděla již zahájilo odhalování spravedlnosti Kristovy, hříchy odpouštějícího Spasitele. To je počátek anděla světla, jehož sláva naplní celou zemi.“ (21) Je smutné, že do roku 1903, stav církve zřejmě zapříčinil, že toto poselství nebylo nikdy plně přijato. „Je vážnou a strašnou pravdou, že mnozí, kteří byli horliví ve zvěstování třetího andělského poselství, stávají se nyní lhostejnými a umdlévají!.. Místo přivádění světa k poslušnosti Božího zákona, spojuje se církev stále těsněji se světem v přestupování. Denně se církev obrací k světu.“ (22) ROZDĚLENÍ V LAODICEJI O jedenáct let později vypukla v Evropě první světová válka. Když vedení, hlásící se veřejně k lidu Božímu v Evropě, zavazuje církev k podpoře válečného úsilí, včetně závaznosti ke zbraním a činnosti v sobotu, pokud by to bylo potřeba, prokázali, že nestavěli na pevné skále. Poté, co byli tak silně ovlivněni duchem světa, ztratili ze zřetele své vznešené povolání jako lid Boží smlouvy. Ti, kteří protestovali, byli vyloučeni.

Hodně přes 2000 odpůrců bylo vyloučeno z Církve adventistů v samotném Německu. Podobné akce tohoto údajně Božího lidu se konaly i v dalších zemích Evropy. Mnoho z těchto věrných duší trpělo věznění a smrt pro postoj, který zachovávali. Na konci války, několik věřících lidí, roztroušených napříč šestnácti zeměmi Evropy, se sešlo v naději na usmíření se svými bývalými bratry. Jako věřící lidé z různých věkových skupin církve, „pro zachování pokoje a jednoty byli ochotni přistoupit na jakékoliv ústupky, které by neporušovaly jejich věrnost Bohu.“ (2) Žel, vedení církve, zaslepené jejich duchovní stavem, odmítli přijmout opatření proti těm, kteří porušili Boží zákon. Rozdělení, i když bolestivé, se stalo trvalým. Tak se zrodili Advent isté s e dmého dne reformního hnutí. OPRAVÁŘI A RESTAURÁTOŘI V současné době je hnutí symbolizované tímto jiným a n d ě l e m v e Zj e v e ní 1 8 : 1 4; „Zbytek lidu Božího, který vystupuje před světem jako vykonavatel nápravy, ukáže, že zákon Boží je základem vší trvalé nápravy… Jasně a zřetelně ukážou, že je nutno zachovávat poslušnost všech přikázání Desatera. Puzeni láskou Kristovou spolupracují s Kristem na vzdělání pustin. Jsou vzdělavateli zbořeniny a napravovateli stezek k bydlení.“ (24) Vážení čtenáři, „to, co Bůh zamýšlel učinit pro svět skrze Izrael, vyvolený národ, vykoná nakonec skrze svou církev na zemi dnes. Pronajímá svou „vinici vinařům“, to jest lidu zachovávajícímu jeho smlouvu, kteří mu věrně dávají „plody v náležitý čas“ (Matouš 21:41). Hospodin má na této zemi vždy

věrné zástupce, kteří berou zájmy Boží za své. Tito svědkové Boží jsou počítáni k duchovnímu Izraeli a vyplní se jim všechna zaslíbení smlouvy, kterou dal Hospodin svému národu v dávných dobách.“ (25) «Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázaní Božích a víry Ježíšovy» (Zjevení 14:12). Odkazy: 1. 1 Life Sketches, p. 196. 2 The Acts of the Apostles, p. 14. 3 The Signs of the Times, March 27, 1884. 4 God’s Amazing Grace, p. 57. 5 The Acts of the Apostles, p. 376. 6 The Acts of the Apostles, p. 18. 7 The Great Controversy, p. 379. 8 The Great Controversy, p. 379. 9 The Great Controversy, p. 376. 10 The Great Controversy, p. 400, 401. 11 Early Writings, p. 254. 12 Early Writings, p. 33. 13 Selected Messages, bk. 1, p. 122. 14 Early Writings, p. 107. 15 Early Writings, p. 270. [Zvýraznění přidáno] 16Testimonies, vol. 6, p. 408. 17 Testimonies, vol. 1, p. 186. 18 Testimonies, vol. 5, p. 217. [Zvýraznění přidáno] 19 The Review and Herald, July 24, 1888. [Zvýraznění přidáno] 20 Testimonies to Ministers, p. 91. . [Zvýraznění přidáno] 21 The Review and Herald, November 22, 1892. 22 Testimonies, vol. 8, pp. 118, 119. [Zvýraznění přidáno] 23 The Great Controversy, p. 45. 24 Prophets and Kings, p. 678. 25 Prophets and Kings, pp. 713, 714.

17

Středa 10. prosince 2014

VÝZVY OSTATKU M. D. Stroia

«О

statek» je malá, přežívající skupina. Zpočátku musela být mnohem větší skupina, ale velikost se zmenšila do «přežívajícího» zbytku a stala se velmi malá počtem. Rozdíl mezi skupinou hrdinsky přežívajícího «ostatku» na jedné straně, a původně velké skupiny na straně druhé, může být tak velký, že duchovní, nebo dokonce fyzický život je v sázce. Zpočátku vše může vypadat podobně, aby je nikdo nemohl rozlišit od sebe (stejně jako 10 panen v podobenství), ale nakonec se nalézají na opačných pólech. ROZLIŠOVÁNÍ OSTATKU Z biblického hlediska nejznámější verš odkazuje na ostatek, který se nachází ve Zjevení 12:17; kde čteme, že «Rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými ze semene jejího, kteříž ostříhají při-kázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista.»(což je Duch proroctví, jak je uvedeno 18

ve Zjevení 19:10). To naznačuje, že počáteční většina («žena» jež byla zmíněna v téže kapitole) ztratila alespoň jednu z těchto dvou charakteristik, a proto se stala duchovně mrtvou. ROZEZNÁVÁNÍ DRAČÍCH TAKTIK Mazaný drak, zmíněný v tomto verši zoufale bojuje, protože ví, že běží v nesprávný čas, a že jeho konec je blízko. On bojuje za ztracenou věc v bitvě, kterou nemůže vyhrát; přestože dělá vše proto, aby jich stáhnul sebou co nejvíce ke stejné zkáze: «Protož veselte se nebesa, a kteříž přebýváte v nich. Běda těm, jenž přebývají na zemi a na moři; nebo ďábel sstoupil k vám, maje hněv veliký, věda, že krátký čas má.»(Zjevení 12:12). Bible přirovnává jeho postoje ke lvu, hledajícímu kořist: «Střízliví buďte, bděte; nebo protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral.» (1 Petrova 5:8). I když se snaží zničit každého člověka, všechny jeho oblíbené oběti - předmětem jeho speciálního

cíleného útoku – jsou «vyvolení», které se snaží oklamat všemi dostupnými prostředky (Matouš 24, 24). Vzpomínám si, že když tygr utekl ze zoo blízko místa, kde jsem žil, všichni v této oblasti byli varo-váni, aby zůstali doma. Lidé by mohly být vystavení velkému nebezpečí, pokud by se odvážili vyjít ze svých domovů bez ochrany! To platí i v duchovním smyslu pro každého, obecně řečeno, zejména pro ostatek, který je vystrojit celým oděním Božím. (Viz Efezským 6, 10-17). Síla ostatku není jejich vlastní. Pochází od Toho, který tvrdil: «Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.» (Matouš 28:18), poté, co porazil ďábla na jeho vlastní půdě. CO SE STALO S VĚTŠINOU? Proč jen malý ostatek přežije? Co způsobilo rozdíl mezi těmito dvěma skupinami? Má to co dělat s «Božími přikázáními» a «svědectvím Ježíše Krista» a způsobem, jakým je ostatek s nimi spojen. To bylo to, co je rozdělilo. Zatímco někteří se drželi

přikázání a svědectví Ježíšova po určitou dobu, ale opustili je, jakmile byly zásady v rozporu s jejich světskými zájmy. Možná, že i jejich fyzické přežití bylo v sázce. Tyto osoby jsou symbolizovány semenem, které padlo na skálu v podobenství, které řekl Ježíš. Kdysi přijali slovo s radostí, ale nemělo žádný kořen, a když přišlo pokušení, odpadli (Lukáš 8;13). Ale ostatek přežil duchovně, protože lpěli na principech Božího zákona vytrvale až do konce. Bohu se nikdy nestalo, že by neměl alespoň malou skupinou věrných následovníků, kteří zůstali pevní navzdory rozšířenému odpadlictví. Jedná se o normální posly, kteří pozvedli plamen pravdy. «Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem. A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti.» (Římanům 11:-5). Tento ostatek stojí v síle, kterou jim dává Bůh. Pá n o v ě s l u ž e b n i c i b y l o ukázáno, že „ne všichni se však dají polapit do nepřítelových osidel. Až se přiblíží konec všech pozemských věcí, budou věrní umět poznat znamení časů. Velký počet věřících bude sice zapírat svou víru svými skutky, budou však takoví, kteří obstojí dokonce.“ (1) TVÁŘÍ V TVÁŘ «LVU» POKUŠENÍ Nezáleží na tom, jak velká byla počáteční skupina, nebo kolik jich začalo běžet v křesťanském zá-vodě; není tak důležité vědět, kolik se jich ztratilo po cestě. Nejdůležitější věcí je, být jedním z těch, kterým se podaří dokončit křesťanský život vítězně a budou se nacházet mezi zachráněnými: «Kdož by pak vítězil a ostříhal až do konce skutků mých, dám jemu moc nad národy.» (Zjevení 2:26). «Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm. Ale my nejsme poběhlíci k zahynutí,

ale věřící k získání duše.»(Židům 10:38-39). Jsme opakovaně vystaveni různým pokušením a zkouškám během křesťanské cesty. Některé z nich, s pomocí Boží, můžeme být schopni překonat poměrně snadno, protože v nás nevyvolávají žádnou odezvu. Jiné dokazují, že jsou skutečnými problémy v našem duchovním životě, že vzbudí citlivou strunu v našem srdci, řeší některé slabé stránky, nebo sklony v našem charakteru. Potom se pokušení stává skutečnou výzvou, okamžikem, kdy jednotlivec musí provést bolestivou volbu: Po d l e h n o u t p o k u š e n í a (možná) se těšit z «potěšení z hříchu na čas» (Židům 11:25) pak následuje břemeno viny, lítost, a výčitky svědomí; nebo odmítnutí vlastního dočasného potěšení nebo zájmů a dělat to, co je správné, bez ohledu na cenu sebezapření («Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hří-chu bojujíce.»), ale těšit se z dlouhodobého vnitřního klidu a čistého svědomí (Židům 12:4). CO NÁS OPRAVDU NÁS MOTIVUJE? V podobenství o marnotratném synu, máme příklad staršího bratra, který zapřel sám sebe a odmítl poslušnost otcově vůli. «Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz» (Lukáš 15:29). Cítil se zklamaný po své zkušenosti, která mu opravdu nepř inesl a žádné skute čné uspokojení nebo naplnění. Zdá se, že jediný skutečný rozdíl mezi ním a jeho bratrem byl, že se neodvážil udělat to, co udělal jeho bratr. Byl poslušný svého otce a sloužil mu jen proto, že nechtěl riskovat, a obával se následků. Ale neměl štěstí zažít to, že by sloužil svému otci a žil v harmonii s otcovou vůlí. Tento druh povrchní poslušnosti, i když čestné v očích lidí, nemůže být považován za duchovní úspěch. Bůh nepřijímá nic jiného než upřímnou poslušnost.

Zcela jiný druh poslušnosti byl ukázán ve zkušenosti našeho Spasitele, který by mohl oprávněně říci: «Přichází Kníže tohoto světa, ale nemá nic na mně.» (Jan 14:30). Nebyla klička, kterou by satan mohl použít k pokoušení Ježíše; vůbec nebyla žádná pozitivní odpověď v Kristově duši na jakékoliv z ďáblových pokušení. Ježíš neposlechl svého Otce proti své vlastní vůli nebo pro potěšení. Jeho poslušnost Otci byla v plném souladu s jeho vlastní vůli; byl to projev jeho vlastní vůle. Tento postoj byl dokonale představen v jeho životní zkušenosti na této zemi, stejně jako bylo předpovězeno před staletími: «Těším se konat tvou vůli, ó můj Bože: ano, zákon tvůj je v mém srdci» (Žalm 40:8; zvýraznění přidáno). SLUŽBA LÁSKY Spravedlivý prorok Daniel pochopil základní princip, že vnější poslušnost není dostačující, pokud není motivována vnitřní ochotou a radostí plnit vůli Boží. Z tohoto důvodu, než si dovolil dát v čemko-liv nějakou radu králi Nabuchodonozorovi, zdůraznil skutečnost, že poslušnost má cenu jen, pokud vychází ze šťastného, ochotného srdce: «Protož ó králi, přijmi radu mou, a hříchy své spravedlností přetrhuj, a nepravosti své milostivostí k ssouženým, zdaby prodloužen byl pokoj tvůj.»(Daniel 4:24). Podle Strongsovy konkordance, skutečný význam slova «přijatelný», který se objevuje v tomto verši, v původním jazyce «shephar ‘» je «být krásný», «být přijatelný», «prosím,» + «, myslet dobře.» Tento význam se také objevuje v překladu tohoto verše v této Bibli v jiných jazycích. To bylo potom, co byl Nabuchodonozor potěšený radou, «myslet dobře» z toho jeho poslušnost bude mít nějakou hodnotu. „Ale všimněme si, že 19

poslušností se nerozumí pouhé formální plnění příkazů, nýbrž služba lásky.“ (2) Když první žalm popisuje chara kter ist ické v l ast nost i člověka, který je požehnaný Bohem, uvádí se, že «jeho potěšení je v zákoně Páně» (verš 2). Tento člověk nalézá zalíbení v konání Boží vůle; jeho, nebo její vůle není v rozporu s Božím zákonem. Boží vůle, jak je uvedeno v jeho zákonu, a vůle jednotlivce jsou v dokonalé harmonii se všemi ostatními. Stejná myšlenka se vyskytuje v Žalmu 112:1; «Blahoslavený muž, kterýž se bojí Hospodina, a v přikázaních jeho má velikou libost.» Znovuzrození není změna vnějšího chování. Je to radikální změna v myšlení, které mění naši identitu. Hloubka duše se mění skrze moc Ducha svatého. „Změna se projeví v povaze, ve zvycích, v jednání. Ukáže se jasný, nápadný rozdíl mezi tím, jaké byly dříve, a jaké jsou nyní.“ (3) Ti, kdo nesou ovoce Ducha (Galatským 5:22-23) přestanou nacházet zalíbení ve starých neřestech, zato však vírou v Syna Božího budou kráčet po stopách Kristových, odrážet Jeho povahu a budou čistí, jako je čistý On. Věci, které kdysi nenáviděli, budou nyní milovat, a to, co kdysi milovali, budou nyní nenávidět. (4) OTÁZKA SRDCE Poněvadž je Bůh spravedlivý, dává rovné příležitosti pro všechny - Duch svatý působí v každé lidské bytosti, snaží se, aby přinesl tento nový druh zkušenosti. Proč tedy budou někteří ušetřeni, zatímco jiní budou ztracení? Co způsobuje tento rozdíl? Odpověď je velmi jednoduchá: Bůh všechny obdařil svobodnou vůlí. Pouze s naším souhlasem a spoluprací nás může Duch svatý změnit. Proto naše pokorná ochota k jeho 20

příkazům musí být stálá. Musíme mít na paměti Boží lásku a moudrost při výběru Jeho cesty, nakonec budeme šťastni. Teoreticky to zní dobře a zdá se to docela rozumné. Ale když se snažíme uvést tuto pravdu do praxe každodenního života, zjišťujeme, že volba často vyžaduje zápas. Bible nazývá tento zápas «dobrý boj víry» (1 Timoteovi 6:12). Ale pokud se rozhodneme pro svůj vlastní způsob, budeme se vlastně dostávat dál a dál pryč od štěstí. Během tohoto boje si často potřebujeme připomínat Boží bezmeznou lásku a Jeho nekonečnou moudrost a moc tak, abychom si mohli připomenout neviditelnou víru a aby naše rozhodnutí v životě bylo podle toho. Čím více budeme studovat Boží slovo, tím více budeme rozpoznávat krásu jeho charakteru a obdivovat Jeho plány. Toto zvýšené poznání o Něm způsobí, že bude pro nás mnohem snadnější pochopit a ztotožnit se s Jeho plánem. Tím, že následujeme Boží plán, budeme skutečně plnit svou vlastní vůli, která se stala podobnou té Jeho. Opak toho je být jako Balaám. Poslechl Boží plán, ale dělal to tak neochotně, s pocitem marnosti, že vůle Boží mu zabránila získat bohatství a štěstí. Tento druh poslušnosti byl pro něj bezcenný! Pokud jsme mysleli jako Balaám, přicházeli jsme o pravou zkušenost znovuzrození a zjišťovali to, že je nejvyšší čas se probudit a být nějak obnoven ve vztahu s Bohem, který nám umožní projít bez-pečně přes nejhorší zkoušky, které jsou před námi. ŽÁDOST K NÁM VŠEM Posel Páně prohlašuje: „Co mám říci, abych vyburcovala ostatky lidu Božího? Bylo mi ukázáno, že nás očekávají strašlivé události. Satan a jeho andělé sbírají všecku svoji moc, aby

utlačili lid Boží. Vědí, že bude-li jen trochu déle spát, je jeho zkáza jistá.“ (5) “Chcete se vyhnout sedmi posledním ranám? Chcete vejít do slávy a těšit se ze všeho, co Bůh připravil těm, kteří Ho milují a jsou ochotni pro Něj i trpět? Pokud souhlasíte, musíte zemřít, abyste mohli žít. Připravte se, připravte se, připravte se. Musíte vykonat lepší přípravu, než doposud, protože přichází den Hospodinův… Obětujte všechno Bohu. Všechno položte na Jeho oltář, sebe, svůj majetek a vše ostatní jako živou oběť. Do slávy vejdou jen ti, kteří se všeho vzdají.“ (6) „Odevzdáme-li se Kristu, naše srdce se spojí s Jeho srdcem, naše vůle splyne s Jeho vůlí, naše mysl se sjednotí s Jeho myslí a naše myšlenky se mu podřídí, žijeme Jeho životem.“ (7) Není to Boží vůle pro nás, abychom navenek v ydávali spravedlivý život a chovali se jako farizeové. «Toť jest zajisté vůle Boží, totiž posvěcení vaše» (1 Tesalonickým 4:3). Celá bytost, včetně našich myšlenek a pocitů, všechno musí být uvedeno do poslušnosti Pánu: «Jímžto podvracíme rady, i všelikou vysokost, povyšující se proti umění Božímu, jímajíce všelikou mysl v poddanost Kristu» (2 Korintským 10:5, zdůraznění přidáno). To je tak, a pouze tak, že Ježíš bude schopen přijít a požadovat nás, jako své vlastní, protože «když se okáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jakž jest. «(1 Janova 3:2, zvýraznění přidáno). Tohoto cíle může být dosaženo pouze, mámeli mysl Kristovu: «Budiž tedy tatáž mysl při vás, jakáž byla při Kristu Ježíši,» (Filipským 2:5, zvýraznění přidáno). Taková zkušenost je to, co se rozumí pod pojmem «Kristus ve vás, kterýž jest naděje slávy» (Koloským 1:27). Když je tato podmínka splněna,

když máme mysl Kristovu, a sdílíme Jeho myšlenky, sdílíme své hodnoty a máme pocity a postoje v souladu s Ním, pak se ovoce Ducha bude dokonale projevovat v našem životě. «Spravedlnost zákona» bude «naplněna v nás», protože «nechodíme podle těla, ale podle Ducha» (Římanům 8:4). To je princip lásky - samého počátku Božího zákona a výrazu Jeho charakteru, - který motivuje jed-nání a chování křesťana, prostupující všechny aspekty života. Je to proto, že «spravedlnost zákona» je splněna ve všech ohledech. «Ježíš svým příchodem nezmění povahu člověka. Práce proměny musí být provedena právě teď. Náš každodenní život rozhoduje o naší budoucnosti.» (8) Praktické aspekty naší víry tak budou projevovat v mnoha oblastech našeho života, včetně radosti z Božího zákona a zachovávání soboty: «Práce obnovy a reformy nesená navracejícími se vyhnanci, pod vedením Zorobábela, Ezra a Nehemjáše, představuje obraz díla duchovní obnovy, která má být vykonána v posledních dnech dějin této země. . . . Ostatek Božího lidu, stojící před světem jako reformátoři, mají ukázat, že Boží zákon je základem veškeré trvalé reformy a sobota čtvrtého přikázání je jako památník vytvořený ke stálé připomínce Boží moci. V jasných, výrazných směrnicích mají představovat nutnost poslušnosti všech přikázání Desatera. Vázáni Kristovou láskou, s Ním spolupracují na budování v pustých mistech. Jsou opraváři porušení, obnoviteli cest k bydlení.» (9) PODPORA ÚZCE SPJATÉ RODINY „První povinností křesťanů je jednomyslnost v rodině.“ (10) „Rodiče do značné mír y

vytvářejí ovzduší rodinného kruhu, a jakmile je mezi otcem a matkou neshoda, děti tuto náladu přejímají. Naplňte svůj domov ovzduším něžné pozornosti. Došlo-li k odcizení a nežili jste jako bibličtí křesťané, obraťte se; neboť povaha, kterou máte v době milosti, bude taková i při příchodu Ježíše Krista. Chceš-li být svatým v nebesích, musíš být svatým na zemi. Trpěné povahové rysy se smrtí ani vzkříšením nezmění. Z hrobu vstaneš se stejnými sklony, které jsi projevoval ve své rodině a ve společnosti.“ (11)

skutečnost, že čas je velmi krátký. Mezi světitele soboty se vloudila pýcha a objevila se i pýcha v odívání. Anděl řekl: „Světitelé soboty by měli umřít svému já, pýše a lásce k uznání“… Viděl jsem, že když dojde k sebepovyšování, duše se zajisté dostanou na scestí, a pokud toto sebepovyšování nebude pokořeno, budou muset zahynout. Když se někdo začne povyšovat a mys-let si, že něco může vykonat, Duch Boží se od něj vzdaluje, a dále kráčí ve své vlastní síle, až bude poražen.“ (14)

VŽÍT SE DO SVĚTLA ZDRAVOTNÍ REFORMY „Je to pro naše dobro, že nás Bůh vede k tomu, abychom se vzdali masité stravy, čaje, kávy, a dalších škodlivých potravin. Je přece mnoho jiných druhů potravin, které jsou zdravé a dobré. Ti, kdo čekají na příchod svého Pána, se nakonec jedení masa vzdají; zcela je vyřadí ze svého jídelníčku. Tento cíl je třeba mít neustále na paměti a usilovně k němu směřovat.“ (12) „Boží ostatek se musí skládat z obrácených lidí. Hlásání tohoto poselství povede mnohé k obrácení a posvěcení duší…. Jsou mezi námi věřící, kteří přijímají určité části Svědectví jako poselství od Boha, ale odmítají místa, v nichž jsou kritizovány jejich nedostatky. Takoví lidé škodí nejen sobě, ale i církvi. Je třeba, abychom se řídili světlem, dokud jej máme k dispozici. Ti, kdo tvrdí, že věří ve zdravotní reformu a přitom se v běžném životě neřídí jejími principy, ničí svou duši a negativně ovlivňují jak věřící, tak nevěřící.“ (13)

NYNÍ JE ČAS — KDY ZAČNEME? „Každé ráno se posvěť Bohu pro nadcházející den. Předlož mu všechny své plány, aby svou prozřetelností určil, které se mají uskutečnit a které nikoli. Tak vkládej každý den svůj život do rukou Božích a tvůj život se bude stále více a více utvářet podle života Kristova.“ (15)

OBLÉKÁNÍ SE DO KRISTOVY PODOBY Služebnice Páně vysvětluje: „Viděla jsem, že Boží lid stojí na začarované půdě, a mnozí si neuvědomují hodnotu duší a

Odkazy:

1 The Acts of the Apostles, pp. 535, 536. 2 Steps to Christ, p. 60. 3 Steps to Christ, p. 57. [Zvýraznění přidáno.] 4 Steps to Christ, p. 58. [Zvýraznění přidáno.] 5 Testimonies, vol. 1, p. 263. [Zvýraznění přidáno.] 6 Early Writings, pp. 66, 67. [Zvýraznění přidáno.] 7 Christ’s Object Lessons, p. 312. [Zvýraznění přidáno.] 8 The Adventist Home, p. 16. 9 Conflict and Courage, p. 269. [Zvýraznění přidáno.] 10 The Adventist Home, p. 37. 11 The Adventist Home, p 16. 12 Counsels for the Church, p. 231. [Zvýraznění přidáno.] 13 Counsels for the Church, p 233. [Zvýraznění přidáno. 14 Early Writings, p. 120. [Zvýraznění přidáno.] 15 Steps to Christ, p. 70. [Zvýraznění přidáno.]

21

Pátek 12. prosince 2014

Charakteristické

rysy ostatku D. Sureshkumar

BOŽÍ CÍRKEV Boží církev je božsky ustavený duchovní úřad, který skládá z věrných následovníků Boha. V celé Bibli je B oží církev zastoupena ženou. Ve Starém zákoně Hospodin často používá při odkazu na svůj lid název «Sion» (Izajáš 51:16), a prohlásil: «Panně krásné a rozkošné připodobnil jsem byl dceru Sionskou.» (Jeremiáš 6:2). Stejně tak v Novém zákoně, jako ženich je Kristus v manželském svazku se svou nevěstou - církví. Apoštol Pavel vysvětlil věřícím ve své péči, «Zasnoubilť jsem zajisté vás jako čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu.» (2. Korintským 11:2) Židovská církev: Izrael byl jako vyvolený národ zobrazen jako bytost v manželském svazku s Bohem, a přesto byl často nevěrný (Jeremiáš 2:11-22). V Kristově době Ježíš viděl svou církev jako neplodný fíkovník, pokr ytý honosnými listy, ale nemající vzácného ovoce. Křesťanská církev v Novém zákoně: Pravý Boží Izrael již nebyl, ale byl spíše složený ze Židů státní církve a pohanů, kteří přijali 22

Krista jako svého Spasitele. Kristus založil svou církev na živé skále. Podzemní církev v průběhu temného středověku: Římský biskup byl prohlášen za hlavu t r a d i č n í c í r kve ; p oh anst v í ustoupilo papežství, které nyní pronásledovalo ty, kteří milovali Boha. Během tohoto období pronásledování, zápasů a tmy, se milostivý Bůh láskyplně staral o svou církev ostatků ukrytou v pustinách. Ostatek církve, církev konce světa: Bůh povolal svou církev v této době ostatku, aby stála jako světlo na zemi, «Aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony. «(Efezským 5:27). A není pochyb o tom, že s námi, nebo bez nás, Pán až přijde, nalezne takovou církev na zemi. V zájmu našeho spasení, určitě chceme být součástí tohoto malého ostatku církve vítězné, pro Krista a Jeho církev jsou neoddělitelné. «Spojení s Kristem… zahrnuje spojení s jeho církví.» (1) „Církev je nástroj Boží k hlásání pravdy; Bůh ji zmocnil, aby konala

zvláštní dílo. Bude-li věrná Bohu a bude-li poslušná všech jeho přikázání, bude v ní přebývat hojnost božské milosti. Neupustíli od své oddanosti, bude-li ctít Pána Boha Izraele, není moci, která by se mohla postavit proti ní.“ (2) Církev Boží je sloupem pravdy. Ona obhajuje a praktikuje pravdu (1. Timoteovi 3:15). OSTATEK Jan mluví o konci časů, a odkazuje na pravý Boží lid ve Zjevení 12, povolává ostatek, proti kterému Satan bude vést válku. V průběhu věků, pravá církev byli věrní Boží, koho satan nenáviděl, ale nebyl schopen donutit je k ústupkům. Ti, kteří zůstali věrni Bohu za všech okolností, včetně uprostřed velkého pronásledování, jsou opravdový ostatek. Když všichni ostatní sleví ze svých principů, věřící jsou ti, kteří překonají satana krví Beránka a slovem svého svědectví (Zjevení 12:11). «I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázání

Božích a mají svědectví Ježíše Krista.» (verš 17). Slovo ostatek je odvozen od starého francouzského remenant «ostatní», z remanoir, «ostávat.» Znamená to malý kousek nebo množství; nebo malé množství, které ostalo z většího originálního kousku. Existují tři různá řecká slova, použitá v Novém zákoně, kataleimma, loipoy a leimma, z nichž všechny jsou přeloženy «ostatek». Řecké slovo používané Janem je loipos (loipoy), což znamená, že ten, který náleží» do celku, který zůstane, nebo pokračuje», a tudíž představuje zbytek originálu. Pán Ježíš si vybral lidi, aby plnili Jeho úkoly, ostatek z doby Adamova pádu. V době potopy byla pouze Noemova rodina věřící (Genesis 6:1-8). Jen několik málo Izraelitů odmítlo uctívat zlaté tele na poušti (Exodus 32:25-26). Pouze Eliáš a 7000 dalších se neklanělo Baalovi, když Achab vedl Izrael k národnímu odpadlictví (1 Královská 19:1018). Jen málo jich dbalo na Boží volání k návratu z Babylona do Jeruzaléma v Ezdrášově době (Ezdáš 2:1-70). Když Bible mluví o ostatku církve, odkazuje to na malou část Božího lidu, kteří zůstávají věrní Bohu na konci času. Kteří lpí na pravé víře, víře a učení rané křesťanské církve, zatímco většina kolem nich dělá ústupky ve své víře. Ostatek církve na konci doby se sestává z těmi jedinci, kteří, v Kristově síle zachovávají přikázání Boží a mluví o moci Ježíše Krista ve svém životě. Nepřipouštějí si pohanské myšlenky, modly, anebo světskosti, které mají být zavedeny do jejich víry. To je biblická definice konečného ostatku. Bůh vždy měl a vždy bude mít ostatek (zbytek). POTOMSTVO OSTATKU Židé věřili, že, od té doby co byli

potomci Abrahama, byli Božími dětmi. Římsko-katolická teologie učí podobnou myšlenku: «Ubi Petrus, ibi ecclesia» (kde je Petr, tam je církev). Ale co o tom říká Bib-le? Přímý potomek velkého patriarchy nebo apoštola Ježíše Krista, a to bez podobnosti jeho povahy, nedělá z nás následovníky tohoto Božího muže. Podoba charakteru je rozhodujícím faktorem (Matouš 3:9; Jan 9;39, Římanům 9;6-8; 11:22; Galatským 3:7-9). „Původ od Abraháma není určován jménem nebo rodem, nýbrž podobností povahy. Stejně tak apoštolské následnictví nespočívá na předávání církevní moci, nýbrž na duchovním příbuzenství. Život prodchnutý apoštolským duchem, víra v pravdu, jíž hlásají – to jsou pravé důkazy apoštolského následnictví. To dělá z lidí následníky prvních učitelů evangelia.“ (3) Ježíš uvádí podmínky, za kterých Hospodin slíbil, že nás uzná jako svůj lid: «Matka má a bratří moji jsou ti, kteříž slovo Boží slyší a plní je.» (Lukáš 8:21). «Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.» (Jan 8:31). «Vy přátelé moji jste, učiníteli to, což já přikazuji vám.» (Jan 15:14). «Kdož zůstává v učení Kristovu, ten i Otce i Syna má.» (2 Janova 1:9). „Pouhé vyznání křesťanství nemá u Boha ceny, ale Jeho dítky, příjemci Jeho milosti a účastníci Jeho velikého vykoupení se vyznačují pravou pokorou a oddanou poslušností Jeho požadavkům.“ (4) „Vidíme-li muže pevné v zásadách, nebojácné v povinnosti, horlivé v díle Božím, a přitom pokorné, tiché, zdvořilé a něžné, trpělivě snášející vše, pohotové odpustit, laskavé k duším, za které Kristus zemřel, nemusíme se ptát: Jsou to Křesťané? Oni neomylně svědčí, že bývali s Ježíšem a učili se u Něho.“ (5)

CHARAKTERISTIKA BOŽÍHO LIDU Bůh volá svůj vyvolený národ na zemi: «Můj lid.» «Ostatkové Izraele neučiní nepravosti, aniž mlu-viti budou lži, aniž se nalezne v ústech jejich jazyk lstivý, ale pásti se budou a odpočívati, a nebude žádného, kdo by je přestrašil.» (Sofoniáš 3:13). V těchto Písmech svatých najdeme následující charakteristické rysy: 1. «Oni neučiní nepravosti.» 2. «Aniž mluviti budou lži, aniž se nalezne v ústech jejich jazyk lstivý,» Pak, my máme tato zaslíbení: 1. Oni «budou odpočívat.» a 2. «Nebude žádného, kdo by je vystrašil.» Božím lidem jsou ti, kteří očistí své duše v důsledku poslušností pravdy, která je v Ježíši. Bůh bude mít oddělený a zvláštní lid. Jejich víra je zvláštní. Jejich vyhlídky jsou zvláštní. Jsou viditelnou a identifikovatelnou církví. Zjevení 12:17. popisuje jejich vlastnosti v souvislosti posledních dnů zemské historie. Jsou rozpoznáni třemi hlavními vlastnostmi: 1. Spoléhají na Boží milost a zachovávají přikázání Boží (Zjevení 12:17; 14:12). 2. Dodržují svědectví Ježíše Krista (Zjevení 12:17). Tento výraz, svědectví Ježíši (marturia Iesou), se vyskytuje čtyřikrát v knize Zjevení (1:2, 9; 12:17; 19:10) a je rozpoznaný s darem proroctví (verš 10). Ostatek se rovněž vyznačuje tím, že má víru Ježíšovu (Zjevení 14:12), to znamená, že dodržuje učení našeho Spasitele Ježíše Krista, na základě věrnosti víry. 3. A nakonec, ostatek má tr p ělivost svatých (Zjevení 14:12). «Trpělivost» zde znamená «vytrvalost.» V době, kdy se objeví podvod a zvítězí odpadlictví, ostatek lidu bude odolávat neustálým útokům nepřítele a zůstane věrný a oddaný Spasiteli. 23

Řecké slovo přeložené jako «zachovávat» je echontoon, což znamená dodržet nebo lpět, být těsně připojen k osobě nebo věci. Kniha Zjevení také mluví o odměně, která čeká na ostatek (Zjevení 2:7). «Žena» je symbolem církve, a semeno ženy je počet věřících v každé generací, a «ostatek ze semene jejího» znamená, samozřejmě, poslední generaci církve. Zde je spolehlivé proroctví, že poslední církev s e bu d e v y z n a č ov at t out o charakteristickou zvláštností; budou mít svědectví Ježíše Krista. Ale jaké je svědectví Ježíše Krista? Zjevení 19:10: «Svědectví pak Ježíšovo jestiť duch proroctví.» Tudíž ostatek jejího semene je věrná církev. BOŽÍ PŘIKÁZÁNÍ V této důležité a zajímavé době konce, Bůh povolává svůj ostatek k tomu, aby vyhlásil Jeho zákon v duchu a moci Eliášově. Jan Křtitel připravoval cestu pro Kristův první příchod - obracel pozornost lidí k desateru přikázání. Podobně i my máme hlásat jistým hlasem poselství: « Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho»(Zjevení 14:7). „Ostatek lidu Božího, který vystupuje před světem jako vykonavatel nápravy, ukáže, že zákon Boží je základem veškeré trvalé nápravy.“ (6) «Ten, kdo miluje a zachovává sobotu, a udržuje čistotu ustanovení manželství, tím dokazuje, že je přítel člověka a přítel Boží. Ten, kdo nařízením nebo příkladem snižuje závaznost těchto posvátných ustanovení je nepřítelem obou, Boha i člověka.» (7) BOŽÍ PEČEŤ S o b ot a j e roz p oz n án a s pečetícím poselstvím ve Zjevení 7, sobota je Boží pečeť, Jeho vlastní zna-mení (Ezechiel 20:12,20). Jako charakter Boží, zjevený v 24

Jeho zákonu, je vtisknutý v srdci ostatku; jsou posvěceni v pravdě (Izajáš 8:16; Jeremiáš 31:33; 2 Korintským 3:3; 2 Tesalonickým 2:13; Jan 17:17; Žalm 119:142). Je-li tato podmínka zcela splněna, pak svěcení soboty je opravdu znamením posvěcení, jakož i znamením odlišnosti. To nás označuje jako ctitelé pravého Boha, a odlišuje nás od synů neposlušnosti (Exodus 31:16 18; Ezechiel 9:4-6). Sobota bude velkou zkouškou věrnosti na konci lidské zkušební doby. Přikázání vedou Boží lid, jsou to ti, kteří budou mít na svých čelech pečeť živého Boha (Zjevení 14:1,12; 7:2-4). «V poslušnosti čtvrtého přikázání, v duchu a pravdě, budou lidé poslouchat všechna přikázání Desatera.» (8) JEŽÍŠOVA VÍRA Ostatek je také charakteristický tím, že mají víru Ježíšovu (Zjevení 14:12), to jest, zahrnující Ježíšovo učení založené na oddanosti víry k Němu. „Víra v Kristovu schopnost plně a dokonale nás spasit, je víra v Ježíše.“ (9) VÍRA, KTERÁ KONÁ ČINY „Věřit, znamená důvěřovat Bohu; věřit tomu, že nás miluje a zná, že nejlépe ví, co je pro nás dobré. Víra nás vede k tomu, abychom si zvolili Jeho cestu, nikoli svou.“ (10) „Skrze víru přijímáme milost od Boha, avšak víra není naším Spasitelem. Ta nemá zásluhy. Je pouze rukou, kterou se chápeme Krista a přivlastňujeme si Jeho zásluhy.“ (11) (Víra) je rozhodnutí duše, kterým se celý člověk odevzdává do péče, ochrany a vedení Ježíše Krista.“ (12) „Víra, která ospravedlňuje, vyvolává vždycky nejprve pravou lítost a pak dobré skutky, které jsou ovocem této víry.“ (13) «Opravdová, spasitelná víra je

neoddělitelná od pokání a obrácení a bude vykazovat ovoce Ducha. Je to neustálá, vědomá důvěra v Ježíše.» (14) «Víra a práce jdou ruku v ruce; působí harmonicky v překonávání práce. Skutky bez víry jsou mrtvé, i víra bez skutků je mrtvá. Práce nás nikdy nespasí, je zásluhou Krista, že bude využita v náš prospěch. Skrze víru v Něho, udělá Kristus všechno naše nedokonalé úsilí přijatelné Bohu. Víra, která je od nás požadovaná, není víra lenocha; spasitelná víra je ta, která pracuje s láskou a očišťuje duši.» (15) „Ostatky Božího lidu musí být obráceny. Zvěstování tohoto poselství má vést o k obrácení a posvěcení duší. V tomto hnutí máme posílit sílu Ducha svatého. Toto je obdivuhodné, určité poselství; pro toho, kdo je přijímá, značí vše a má být zvěstováno hlasitým voláním. Musíme mít věrnost a vytrvalou víru, že toto poselství bude spět kupředu a bude čím dál tím důležitější až do konce času. „Někteří členové přijímají některé části svědectví jako poselství od Boha; zavrhují však ty části, které odsuzují jejich oblíbené choutky. Ti však působí proti svému blahu i proti blahu sboru… „Ti, kteří znají pravdu, jsou před Bohem zodpovědní, aby všechny jejich skutky odpovídaly tomu, v co věří a aby jejich život byl zušlechtěn a posvěcen a byli připraveni pro dílo, které musí být rychle vykonáno v těchto závěrečných dnech… Mezi námi jsou mnozí, kteří trpí nedostatkem duchovnosti, kteří jistě zahynou, neobrátí-li se cele. Můžete si dovolit toto riskovat?“ (16) MAJÍ VÝSTRAŽNOU ZPRÁVU Bůh učí, řídí a vede svůj ostatek tak, aby oni mohli učit, řídit a vést ostatní. Ostatek bude také varo-vat ty, kdo se klanějí šelmě a ty, kteří

se ztotožňují s obrazem šelmy, a řekne jim, že budou čelit hněvu Božímu (Zjevení 14:9-11). Je povinností ostatku, aby volal Boží lid, který je stále ještě v Babylonu, aby vyšel a stal se součástí ostatku, a znovu potvrdili svůj závazek k pravdě (Zjevení 18:4). Tak ostatek a ti, kteří pocházejí z Babylonu, budou tvořit plnost Božího ostatku před Jeho příchodem. Tento ostatek oznamuje hodinu soudu, hlásá spásu skrze Krista a zvěstuje přiblížení Jeho druhého příchodu. To je svatou povinností. JSOU VÍTĚZI «Boží lid pokoří své duše před Ním, a prosí o čistotu srdce.» (17) Skrze svou sílu získají «vítězství nad šelmou a nad jejím obrazem, a nenechají se označit číslicí jejího jména» (Zjevení 15:2). (18) „Vytrpěli úzkost Jákobova soužení, byli bez přímluvce při konečném vylití Božích ran.“ (19) Vítězové budou sloupy v Božím chrámu a budou mít napsáno na čele Boží jméno, jméno nového Jeruzaléma, a Ježíšovo nové jméno (Zjevení 3:12). Ostatek, jsou nejen omilostněni a přijati, ale poctěni. «Koruny» budou posazeny na jejich hlavy. Budou jako králové a kněží před Bohem a následují Beránka, kamkoli jde (Zjevení 14:4-5). PŘIKRYTI ROUCHEM KRISTOVY SPRAVEDLNOSTI „Dítkám Božím, jež v pokušeních a zkouškách zůstaly věrny, bude propůjčeno neposkvrněné roucho Kristovy spravedlnosti. Pohrdané ostatky b u d o u o d ě ny v n á d h e r n é roucho, aby již nikdy nebyly potřísněny špínou světa.“ (20) «Palmové ratolesti znamenají, že získali vítězství, a bílé roucho, kterým byli oblečeni v Kristovu spravedlnost.» (21) «Kristus, jen Kristus a Jeho spravedlnost, získá pro nás pas

do nebe.» (22) Několik málo z těch, kteří jsou součástí ostatku, mají upřímnou, vážnou, láskyplnou touhu po Bohu. Z celého srdce konají Boží vůli. Nevykonávají jen pouhé neupřímné sliby, ale činí skutečnou službu srdcem. Chodí pokorně s Bohem v pokoře a lítosti ducha, a Pán je poznává a dává jim milost Ducha Svatého, aby mohli konat svou práci podle svých schopností, které jim Bůh dává (Micheáš 6, 6-8). Spolupracují věrně s Bohem. Tvrdí, že moudrost není jejich vlastní, ale uznávají, že sama božská síla jim může pomoci (1 Korintským 3:9). ZÁVĚR Ostatek pouze nehlásá, ale ve skutečnosti zachovává přikázání Boží (Zjevení 12:17; 14:12), ze srdce, z moci a milosti, kterou poskytuje Ježíš. Nepřipojuje se ke světu. Odděluje se od všeho světského (Jakub 4:4), neusiluje o světské uznání nebo slávu (Zjevení 13:15-17; kapitoly 14 a 15). Ostatek je věrný Bohu a Jeho pravdě, a také církvi. «Církev je sloupem a oporou pravdy» (1 Timoteovi 3:15). Donesou poslední varování celému světu a budou s mocí hlásat poselství tohoto jiného anděla. Jedná se o věřící, kteří zvítězili nad sobectvím. V důsledku smrti Ježíše Krista na kříži Kalvárie, již déle nežili pro sebe, ale pro Toho, který za ně zemřel (2 Korintským 5:15). Ostatek je mezi 144.000, kteří byli vykoupeni ze země. «A v ústech jejich není nalezena lest; neboť jsou bez úhony před trůnem Božím.» (Zjevení 14:5). «To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově.» (Zjevení 7:14). Ostatek prochází mocným zápasem dříve, než se církev stala vítěznou, jak je popsáno ve Zjevení 13, 14, 15, a 17, 14; Chápou, že patřit k církvi, neznamená, že patří

Kristu, ale patřit Kristu znamená, že potřebují patřit k církvi. «Církev ostatku uznává Boha v Jeho zákonu a bude mít prorocký dar. Poslušnost vůči Božímu záko-nu, a duchem proroctví vždy odlišuje pravý Boží lid.» (23) Máte-li tyto vlastnosti ve svém životě, budete součástí ostatku: Spasení není zaručeno díky členství v žádné církvi. Jsme spaseni jako jednotlivci, ne jako církev. Je to velká pocta a odpovědnost, být součástí této církve, protože máme posvátné poslání. Jako členové Boží církve ostatků, se musíme modlit s pevnou vírou v Boží milost, dokonce za ještě větší pravou víru a zásadový život. Odkazy: 1 Education, p. 268.

2 The Acts of the Apostles, p. 600. [Zvýraznění přidáno.] 3 The Desire of Ages, pp. 466, 467. [Zvýraznění přidáno.] 4 Testimonies, vol. 2, p. 441. 5 Testimonies, vol. 5, pp. 224, 225. 6 Prophets and Kings, p. 678. [Zvýraznění přidáno.] 7 The Signs of the Times, February 28, 1884. [Zvýraznění přidáno.] 8 The Faith I Live By, p. 291. 9 Selected Messages, bk. 3, p. 172. 10 Education, p. 253. 11 The Desire of Ages, p. 175. [Zvýraznění přidáno.] 12 Mind, Character, and Personality, vol. 2, p. 531. 13 Selected Messages, bk. 3, p. 195. 14 The Review and Herald, November 27, 1883. 15 The Signs of the Times, June 16, 1890. [Zvýraznění přidáno.] 16 Counsels on Diet and Foods, pp. 36, 37. 17 Testimonies, vol. 5, p. 475. 18 See The Acts of the Apostles, pp. 590, 591; The Great Controversy, pp. 648, 649. 19 The Great Controversy, p. 649. 20 Testimonies, vol. 5, p. 475. 21 The SDA Bible Commentary, [E. G. White Comments], vol. 7, p. 970. [Zvýraznění přidáno.] 22 Testimonies to Southern Africa, p. 32. 23 Loma Linda Messages, p. 33.

25

Sobota dopoledne 13. prosince 2014

Nauka ostatku

Kompilace z Bible a Ducha proroctví, s komentářem D. P. Silvy

CO JE TO DOKTRÍNA? Slovo «doktrína» odkazuje na pokyny nebo vyučování. «Jediné slovo ve Starém zákoně této RV [revidovaná verze], stejně jako AV [autorizované verze] činí «doktrína» je hebrejské slovo leqah = «poučený» «osvětlený» to, co je přijaté (Deuteronomium 32:2; Job 11:4; Přísloví 4:2; Izaiáš 24:24). V NZ «doktrína» znamená jedenkrát zaznamenané slovo (Židům 6:1; AV, ale viz RV), jinak didaché a didaskalia, které dříve označovala zejména zabývat se učením, později věci, které je učili.» (1) U Matouše 7:28-29; máme dobrý příklad tohoto pojmu. Lidé poslouchali Ježíše, jak přednesl kázání na hoře. «Když Ježíš skončil tato slova, lidé byli užaslí nad jeho učením, neboť je učil, jako 26

moc maje, a ne jako zákoníci» (zvýraznění přidáno). V Matoušovi 16, najdeme jiný význam smyslu doktríny: «A přeplavivše se učedlníci jeho přes moře, zapomenuli vzíti chleba. Ježíš pak řekl jim: Hleďte a varujte se kvasu farizejského a saducejského. Oni pak rozjímali mezi sebou, řkouce: Nevzali jsme chleba. A znaje to Ježíš, řekl jim: Co to rozjímáte mezi sebou, ó malé víry, že jste chlebů nevzali? Ještě-liž nerozumíte, ani pamatujete na pět chlebů, jimiž nasyceno bylo pět tisíců lidu, a kolik jste košů drobtů sebrali? Ani na sedm chlebů, jimiž nasyceno bylo čtyři tísíce lidí, a kolik jste košů drobtů sebrali? I kterakž pak nerozumíte, že ne o chlebu mluvil jsem vám, pravě: Varujte se od kvasu farizejského a saducejského? Tedy srozuměli, že

neřekl, aby se varovali od kvasu chleba, ale od učení farizeů a saduceů «(verše 5-12, zvýraznění přidáno). Z de naj deme dva dr u hy doktríny (nebo učení), uvedené v Novém zákoně: 1. Pravé Kristovo učení. 2. Falešné nebo nepravdivé učení farizeů a saduceů. JAK MŮŽEME ROZLIŠIT MEZI NEFALŠOVANOU (PRAVDOU) OPROTI PADĚLANÉ (FALEŠNÉ) NAUKCE? B ě h e m s v át ku s t á n ků v Jeruzalémě, Ježíš řekl: «Mé učení není mé, ale toho, jenž mne poslal. Bude-li kdo chtít vůli jeho činiti, ten bude uměti rozeznati, jest-li to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe.» (Jan 7:16, 17).

Kristovo učení přišlo od Otce, a dal základní instrukce, jak rozpoznat každou nauku, která je pravdou: «Když kdokoli bude konat Jeho [Otcovu] vůli.» Zde máme velmi důležitou pravdu. Podmínkou, při které můžeme rozpoznat pravé učení, je založena na našem odevzdání - naší ochotě konat Boží vůli. VÝBĚR A VYUČOVÁNÍ ZDRAVÉHO UČENÍ Ve 2. Timoteovi 3:16-17, apoštol označuje to, co je pramenem pravé nauky: Svatá Písma. «Všeliké zajisté Písmo od Boha jest vdechnuté, a užitečné k učení, k trestání, k napravování, k správě, kteráž náleží k spravedlnosti, aby byl dokonalý člověk Boží, ke všelikému skutku dobrému hotový». Naléhá na věřící «Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení.» (Titovi 2:1). Naproti tomu Pavel varuje Boží lid v Efezským, 4 kapitole o nebezpečí, že budeme zmítáni «každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému». Jistě, ty druhy doktrín (učení) nepocházejí z Otce, ale od otce lži (verš 14). „Otázky, které se nás nejvíce týkají, jsou: Věřím spásnou vírou v Syna Božího? Žiji v souladu s božským zákonem? „Kdo věří v Syna, má život věčný; kdo však neposlouchá Syna, nespatří života.“ „Podle toho poznáváme, že jsme jej poznali, když zachováváme Jeho příkazy.“ (Jan 3:16; 1Janova 2:3)“ (2) Proč apoštol Jan vidí potřebu vysvětlit, jak zjistit, zda my sami i ostatní skutečně známe Krista? Proč bychom měli mít snahu zjistit, zda skutečně známe Krista? Protože v posledních dnech, přijdou nebezpečné časy, v nichž budou věřící, kteří budou mít formu vnější zbožnosti, ale ve skutečnosti budou popírat skutečnou Kristovu moc, takoví budou přemoženi (2 Timoteovi 3:1-5).

Jsme upozorněni na to že «falešní apoštolové jsou dělníci lstiví, proměňujíce se v apoštoly Kristovy. A není div. Nebo i satan proměňuje se v anděla světlosti.»(2 Korintským 11:13-14). V době konce, «mnozí dostanou nějakou zkoušku, která není uvedena ve slově Božím. Máme zkoušku v Bibli, Boží přikázání a svědectví Ježíše Krista. «Tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy « (Zjevení 14:12). To je opravdová zkouška, ale mnoho dalších zkoušek vyvstane mezi lidmi. Přijdou ve velkém množství, pocházející z toho jednoho. Existují neustále vyrůstající nějaké cizí věci, upozorňující na opravdovou zkoušku Boha. «Tyto věci v yžadují, aby kazatel, který se setkává s těmito zkouškami, měl také bystou mysl, protože nesmí důvěřovat jakékoliv falešné nauce. Bude slyšet hlasy, říkající: Aj, zde jest Kristus, i když tam vůbec žádný Kristus není. Je to nějaký lidský dojem, který chtějí lidé přijmout a věřit mu. «Ale Nejsmutnější je, že se principy stávají převrácené. Ne, že není nikdo, kdo se snaží provádět zásady, ale tato zásada bude tak mazaná, že bude potřeba nejtěsnější prošetření ze slova Božího, abyste zjistili, zda je vše v souladu s principy pravé zbožnosti, která byla založena na základě «Toto praví Hospodin». (3) «Spousta tradice učila, že neponese žádné srovnání s učením Toho, kdo přišel ukázat cestu do nebe. Kristus učil s autoritou. Kázání na hoře je nádherná ukázka toho, že je to tak jednoduché, že dítě může studovat, aniž by bylo uvedeno v omyl. Hora blahoslavenství je symbolem důležitého pohledu, u kterého se Kristus vůbec kdy zastavil. Mluvil s autoritou, která byla výhradně jeho vlastní. Každá věta, kterou vyslovil, přišla od Boha. On byl Slovo a Moudrost

Boží, a stále představoval pravdu s Boží autoritou. «Slova, která jsem k vám mluvil,» řekl, «jsou Duch a jsou život» (Jan 6:63). «To, co v radách nebeských Otec a Syn považují za nezbytné pro spásu člověka, bylo ustanoveno od věčnosti do nekonečné pravdy, kterou určité bytosti nemohou pochopit. Zjevení byla dána pro jejich naučení spravedlnosti, aby Boží lid mohl oslavovat svůj život a životy svých bližních, a to nejen dodržováním pravdy, ale komunikací. «Všeliké zajisté Písmo od Boha jest vdechnuté, a užitečné k učení, k trestání, k napravování, k správě, kteráž náleží k spravedlnosti, Aby byl dokonalý člověk Boží, ke všelikému skutku dobrému hotový. Protož já osvědčuji před obličejem Božím a Pána Jezukrista, kterýž má souditi živé i mrtvé v den zjevení svého a království svého, Kaž slovo Boží, ponoukej včas nebo ne-včas, tresci, žehři, napomínej, ve vší tichosti a učení. Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou při-jímati, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele. «(1 Timoteovi 3:16-4:3). «Ježíš nepřinesl do svého učení žádné nauky lidí. Jeho učení je plné velké, zušlechťující, spásonosné pravdy, se kterou nemohou nejvyšší touhy člověka a nejpyšnější vynálezy nést žádné srovnání; a přesto je neméně důležitou věcí, ovládnout mysl lidí. Velký plán vykoupení padlé rasy, byl zpracovaný v životě Krista v lidském těle. Tento plán obnovení morálního Božího obrazu v poničené lidskosti vstoupil do každého záměru života a charakteru Krista. Jeho majestát se nemohl mísit s lidskou naukou, která je odpojena od velkého zdroje veškeré moudrosti v jeden den. Důležité body lidské nauky nikdy neunikly jeho posvátným rtům. Vírou v a konáním Božího slova, oddělil lidskou rodinu od 27

satanova řízeného vozu. Byl si vědom strašlivé zkázy, visící nad lidskou rasou, a přišel spasit duše svou vlastní spravedlností; přinesl svět definitivní jistoty, naději a dokonalou úlevu. « (4) «Potřebujeme větší působení nekonečna a mnohem méně doufat v lidské působení. Máme připravovat lidi k tomu, aby dodržovali dny Boží přípravy; máme obracet pozornost lidí ke kříži Kalvárie, aby byl objasněn důvod, proč Kristus vykonal svou velkou oběť. Máme ukázat lidem, že je možné, aby se vrátili ke své oddanosti k Bohu a své poslušnosti Jeho přikázáním. Když se hříšník dívá na Krista jako smírnou oběť za své hříchy, vykoná člověk krok stranou. Ať hříšník učiní prohlášení, že Kristus «je smírnou obětí za naše hříchy; a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa» (1 Janova 2:2). Povzbuzujte jej, aby hledal moudrost od Boha; skrze upřímnou modlitbu se bude učit cestu Páně dokonaleji, než kdyby byl učen nějakým lidským poradcem. Bude vidět, že to bylo přestoupení zákona, které způsobilo smrt Syna nekonečného Boha, a bude nenávidět hříchy, které zranily Ježíše. Pokud se dívá na Krista jako soucitnou nabídku velekněze, jeho srdce bude zachováno v kajícnosti.» (5) BOŽÍ PŘIKÁZÁNÍ «Jaká jsou Boží přikázání? Jedná se o deset svatých přikázání, královský zákon, svatý Boží zákon, který je měřítkem charakteru, se kterým se každá duše současnosti musí setkat u soudu, bez ohledu na to může být denně hlásán z kazatelen, když Bůh nemá žádný zákon. A kdo tomu v tuto dobu věří?» (6) «Když je otevřený Boží chrám v nebesích, je to vítězný čas, který je pro všechny, kteří byli věrní a upřímní! V chrámu bude vidět truhlu svědectví, ve které byly 28

Boží zákon... Představuje padlému lidstvu Boží charakter a jasně oznamuje celou povinnost člověka umístěny dvě kamenné desky, na kterých je napsaný Boží zákon. Tyto tabulky z kamene budou přineseny z jejich úkrytu, a na nich bude vidět Desatero vyryté prstem Božím. Tyto tabulky z kamene nyní ležící v truhle svědectví budou přesvědčivým svědectvím o pravdě a závazných požadavcích Božího zákona.» (7) «Naší povinností je poslouchat tento [mravní] zákon, který má být obsahem tohoto posledního poselství milosti světu. Boží zákon není nová věc. Není to svatost stvořená, ale svatost uvedená ve známost. Jedná se o sbírku zásad, vyjadřujících milosrdenství, dobrotu a lásku. Představuje padlému lidstvu Boží charakter a jasně oznamuje celou povinnost člověka. «Deset přikázání, jestli chcete, nebo nechcete, je deset zaslíbení, ochraňujících nás, když budeme poslušni zákona, kterým se řídí vesmír. «Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte» (Jan 14:15). Zde je podstata Božího zákona. Podmínky spasení pro každého Adamova syna a dceru jsou zde popsány. «Deset svatých přikázání vyřčených Kristem na hoře Sinaj bylo zjevením Božího charakteru, a oznámením světu, že on měl pravomoc nad celým lidským dědictvím. Tento zákon deseti přikázání s největší láskou, která může být člověku předložena, je Boží hlas z nebe, mluvící k duši v zaslíbení: «To konejte, a nebudete spadat pod nadvládou

a kontrolou satana.» V tomto zákoně neexistuje odmítnutí, i když se to může zdát. To je dělat a žít. «V deseti přikázáních Bůh stanovil zákony svého království. Jakékoliv porušení zákonů přírody je porušením Božího zákona. «Pán dal svá svatá přikázání, aby se staly ochrannou zdí kolem stvořených bytostí, a ti, kteří se budou držet od poskvrny chutě a vášně mohou se stát účastníky b ožské přirozenosti. Jejich vnímání bude jasné. Budou vědět, jak zachovat každou schopnost v oblasti zdraví, tak, že to může být užitečné ve službě Bohu. Pán je může použít: pro pochopení slov velkého apoštola, «protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v oběť živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu vaši.» (Římanům 12:1). «Láska k Ježíši v duši vypudí veškerou nenávist, sobeckost a závist; protože zákon Hospodinův je dokonalý, proměňující duši. V poslušnosti Božího zákona je zdraví. Náklonnosti k poslušnosti jsou přitažlivé pro B oha. Pohledem upřeným na Pána Ježíše se můžeme povzbuzovat a sloužit jeden druhému. Láska Kristova je vylita do našich duší, a nejsou žádné neshody a spory mezi námi.» (8) VÍRA V JEŽÍŠE «Věrnost vůči Ježíšovi byla opomíjena a plněna lhostejně a

Bůh není oprávněn svou církev vytvářet svými vlastními naukami. Ona musí vyučovat pouze nauky se spolehlivým základem v Písmu, v plném souladu s učením Krista. bezstarostně. Nezaujímala tak významné postavení, v jakém byla ukázána Janovi. Víra v Krista, jako jediná hříšníkova naděje byla velmi opomíjena nejen v kázáních, ale i v náboženské zkušenosti mnohých, kteří tvrdili, že věří třetímu andělskému poselství… „Poselství třetího anděla je vyhlášení Božích přikázání a věrnost Ježíši Kristu. B oží přikázání byla vyhlášena, ale víra v Ježíše Krista nebyla adventisty sedmého dne v yhlášena za stejně důležitou, neboť zákon a evangelium jdou ruku v ruce. Nenalézám slov, abych vyjádřila tuto věc v celé její plnosti. „Víra v Ježíše.“ Mluví se o ní, ale lidé ji nechápou. Co zahrnuje víra v Ježíše, která patří k trojandělskému poselství? Ježíš nesl naše hříchy, aby se mohl stát Spasitelem, odpouštějícím naše hříchy. Jednali s Ním tak, jak si zasloužíme my, aby se jednalo s námi. Přišel do našeho světa a vzal na sebe naše hříchy, abychom mohli přijmout Jeho spravedlnost. A víra v Kristovu schopnost plně a dokonale nás spasit, je víra v Ježíše. „ Je d i ný m b e z p e č í m pro Izraelity byla krev na veřejích. Bůh řekl: „Když uzřím krev, pominu vás“ (Exodus 12:13). Všechna jiná bezpečnostní opatření byla bez užitku. Pouze krev na veřejích zabránila vstupu anděla smrti. Pro hříšníka je spasení jedině v krvi Ježíše Krista, která nás očišťuje od všeho hříchu. Vzdělaný člověk může mít rozsáhlé vědomosti,

může se zabývat teologickými úvahami, může být velký, může být ctěn lidmi a pokládán za pokladnici vědění, ale nemáli správnou znalost o Kristu, který byl za něho ukřižován, a nezíská-li skrze víru Kristovu spravedlnost, je ztracen. „On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno“ (Izaiáš 53:5). „Spasení krví Ježíše Krista“ – bude naší jedinou nadějí pro časnost a naší písní na věčnosti.“ (9) Ja k é j s o u p o t o m n au k y Boží církve dnes? Bůh není oprávněn svou církev vytvářet svými vlastními naukami. Ona musí vyučovat pouze nauky se spolehlivým základem v Písmu, v plném souladu s učením Krista. Zjevení 12:17; a 14:12; nám p o dává zás adní prohláš ení základních nauk, které charakterizují poslední církev. Jan popisuje Boží lid jako ty, kteří «zachovávají přikázání Boží a mají svědectví Ježíše Krista.» «Zde je trpělivost svatých; zde jsou ti, kteří zachovávají Boží přikázání a víru Ježíše“ (zvýraznění přidáno ). «Pomíjející čas v roce 1844 byla doba velkých událostí, otevření našich užaslých očí, očišťování svatyně stojící v nebi, a mající rozhodný vztah k Božímu lidu na zemi, [také] poselství prvního a druhého anděla a třetí, roztáhl nápis, na kterém bylo napsáno: «Přikázání Boží a víra v Ježíše

Krista.» Jednou z dominant v rámci tohoto poselství byl chrám Boží, viděný Jeho pravdu milujícími lidmi v nebi a schrána obsahující Boží zákon. Světlo soboty čtvrtého přikázání zazářilo svými silnými paprsky na cestu přestupníků Božího zákona. Nesmrtelnost bezbožných je starý mezník. Nemohu si vzpomenout na nic víc, než že může patřit mezi hlavní staré mezníky.» (10) Zde najdeme nejdůležitější nauky církve ostatků: • Očištění nebeské svatyně. • Poselství tří andělů. • Boží přikázání. • Víra v Ježíše. • Světlo soboty čtvrtého přikázání. • Ž ádná nesmrtelnost bezbožných. Tento výhradní názor je jasně založený na učení Boha a Jeho slova, hříšné přirozenosti člověka, plánu spasení, existenci a práci andělů, významu a činnosti církve, a dalších důležitých učeních Bible. A kromě čtvrtého přikázání, se další pravdy nacházejí v Desateru, jako nebojující (4. a 6. přikázání), zdravotní reformy (6. přikázání), reformy vzdělávání (5. přikázání) a křesťanského manželství na celý život, (jak je rovněž uvedeno v Genesis 1, 27; Matouš 19:3-6; Římanům 7:1-3) (7 přikázání). Tato a další učení jsou všechny v základu založené na Desateru, svatém Božím zákonu. Apoštol nám připomíná: «Toto znaje, že spravedlivému není uložen Zákon, ale nepravým a nepoddaným, bezbožným a hř í šníkům, nešlechetný m a nečistým, mordéřům otců svých a matek, vražedlníkům, smilníkům, samcoložníkům, těm, kteříž lidi kradou, lhářům, křivým přísežníkům, a jest-li co ji-ného, ježto by bylo na odpor zdravému učení, jenž jest podle slavného evangelium blahoslaveného Boha, kteréžto mně svěřeno jest. «(1 Timoteovi 1:9-11). 29

Ve své vroucí, poslední prosbě, Pavel píše: « Protož já osvědčuji před obličejem Božím a Pána Je-zukrista, kterýž má souditi živé i mrtvé v den zjevení svého a království svého, kaž slovo Boží, ponoukej včas nebo nevčas, tresci, žehři, napomínej, ve vší tichosti a učení. Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou přijímati, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele. A odvrátíť uši od pravdy, a k básněm obrátí. Ale ty ve všem buď bedliv, protivenství snášej, dílo kazatele konej, dokazuj toho dostatečně, že jsi věrný Kristův služebník. «(2 Timoteovi 4:1-5, zvýraznění přidáno). Jako Kristovi následovníci ti, kteří odrážejí plně Jeho obraz - co máme učit? Před svým nanebevstoupením nám dal Kristus pověření hlásat evangelium v pravdě: «Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zacho-vávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa.»(Matouš 28:19-20). „Když Kristus pověřil své učedníky posláním, vyznačil jim nejen rozsah jejich díla, ale také obsah jejich poselství. Učte lidi, pravil, „aby zachovávali všechno, co jsem vám nařídil“ (Mat 28:19). Učedníci měli učit tomu, čemu je učil Kristus. Kristovo učení zahrnuje všechno, co řekl Kristus, a to nejen svými ústy, ale i skrze všechny proroky a učitele Starého zákona. Není v něm obsaženo žádné učení, jež pochází od člověka. Není v něm místa pro lidské tradice, lidské myšlenky a úsudky, ani pro ustanovení, jež vydala církev. Obsahem poselství nebyly zákony vydané církevními úřady. Nic takového nemají služebníci Kr istov i hlásat. „Zákon a proroctví“ se záznamem Kristových vlastních 30

slov a skutků – to je pokladnice, svěřená učedníkům, jež má být odevzdána světu. Jméno Kristovo je jejich heslem, jejich korouhví, jejich jednotícím znamením, pečetí jejich činnosti a zdrojem jejich úspěchu. Nic, co nenese Kristův podpis, nebude uznáno v Jeho království. „Evangelium má být hlásáno ne jako neživé učení, nýbrž jako živá síla, která mění život. Bůh chce, aby ti, kdož přijímají Jeho milost, pocítili její moc. Ochotně přijímá i ty, kteří se dopustili nejohavnějších činů; činíli pokání, obdařuje je svým božským Duchem, svěřuje jim nejvyšší místa, a posílá je do tábora nevěřících, aby tam zvěstovali nekonečnou milost Boží. Bůh chce, aby Jeho služebníci byli důkazem toho, že skrze Jeho milost mohou lidé nabýt Kristovy povahy a smějí se radovat z jistoty, že se těší Jeho velké lásce. Chce, abychom podávali svědectví o tom, že nemůže být spokojen, dokud se lidstvo nenapraví a nebude znovu uvedeno do svých svatých práv jako jeho synové a dcery.“ (11) Odkazy: 1 James Hastings, Dictionary of the Bible, p. 193. 2 The Desire of Ages, p. 396. 3 The General Conference Bulletin, 16.4. 1901. 4 Special Testimonies on Education, pp. 6–8. 5 Special Testimonies, Series A, No. 3, p. 53. 6 Sermons and Talks, vol. 1, p. 266. 7 The SDA Bible Commentary [E. G. White Comments], vol. 7, p. 972. 8 The SDA Bible Commentary [E. G. White Comments], vol. vol. 1, pp. 1104, 1105. 9 Selected Messages, vol. 3, pp. 168–173. 10 Counsels to Writers and Editors, pp. 30, 31. [Zvýraznění přidáno.]

11 The Desire of Ages, p. 826.

Sobota odpoledne 13. prosince 2014

Milujte své

nepřátele

P

acifismus (sociálně politická teorie, preferujcí mír před jakoukoli válkou - pozn. překl.) se těší rostoucí oblibě. 15. února 2003, největší zaznamenané protiválečné shromáždění se konalo v 600 městech po celém světě, za účasti více než 5 milionů lidí. S různými politickými a sociálními programy v mysli, mnoho skupin po celém světě požadovalo nenásilí a pacifismus, jako řešení všech neduhů společnosti. Ve Spojených státech se to stalo běžné po protivietnamských válečných protestech šedesátých let. O desítky let dříve, Mahatma Gandhi představil světu skutečnost, že skupiny mohou úspěšně převrátit mocné síly mírovými prostředky. Už dávno předtím, než se protiválečné nebo pacifistické hnutí stala populárními a byly viděny jako způsob, jak vykonat revoluční změny ve společnosti, Muž z Galileje představil radikální metodu - ne pouze pro politický zisk, ani osvobození jedné společnosti od druhé - ale jako základní zásadu ji vštípil do paměti lidské bytosti. Ježíš řekl: «Milujte nepřátely vaše, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají,

P. D. Lausevic

a dobře čiňte nenávidícím vás, a modlete se za nepřátely a protivníky vaše, « (Matouš 5:44). Starověké římské císařství bylo známé takovými hrůznými zvěrstvy, že proroctví mohlo jen popisovat, že čtvrtá šelma byla jako ta, která byla «strašlivá a hrozná a velmi silná, mající zuby železné veliké, kteráž zžírala a potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala» (Daniel 7:7). Uprostřed nejděsivějšího systému vlády, který satan mohl vymyslet, aby odstranil všechny osobní svobody v jakékoliv formě, jak je možné, že mohl apoštol Pavel oznámit: «A protož lačníli nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízníli, dej mu píti.»(Římanům 12:20). Jaký radikální postoj k němu zaujali, jako k občanovi tohoto tyranského režimu, který vyvolával neustále vzpoury a nutil uprchlíky hledat místo, kam by tyto krutovládné ruce nedosáhly. Dokonce i apoštol, který napsal tato slova, se setkal s římskou popravčí sekerou, za odvahu žít navzdory principům císařství. Jak je to možné, že lidé existovali v tomto zlém světě s tak radikálním učením?

SPASITELSKÉ PRINCIPY Zatímco židovský národ hledal světského Mesiáše, aby zničil sílu krutovládných Římanů, Ježíš přišel, tak nečekaným způsobem, že hebrejští lidé nemohli strpět «tento» druh Mesiáše. Dovedete si představit poselství uvedené dříve, které podal v Kázání na hoře? «Slyšeli jste, že řečeno jest: Milovati budeš bližního svého, a nenáviděti budeš nepřítele svého. Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely vaše, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za nepřátely a protivníky vaše,» (Matouš 5:43-44). Co bylo důvodem pro tak radikální poselství? «Abyste byli synové Otce vašeho, jenž jest v nebesích; ježto slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé. Nebo milujete-li ty, jenž vás milují, jakou odplatu míti budete? Zdaliž i publikáni téhož nečiní? «(verše 4546). Tato zpráva je tak nepřirozená, že jeden by si myslel, že aby pro takovou vlastnost byl zbožnější než zbožný člověk. To je důvod, proč Ježíš dokončil kapitolu srovnávající člověka s božským: «Buďtež vy tedy 31

dokonalí, jako i Otec váš nebeský dokonalý jest.» (verš 48). «Projev nenávisti nikdy nezlomí zlobu našich nepřátel. Ale láska a laskavost plodí lásku a laskavost na oplátku. Ikdyž Bůh věrně odměňuje ctností a trestá vinu, přesto neodmítá své požehnání bezbožným, i když každý den zneuctívají Jeho jméno. Dovoluje slunci i dešti, aby dopadali na spravedlivé i nespravedlivé, přináší stejnou měrou zdar pro oba. Jestliže svatý Bůh používá takovou trpělivost a shovívavost vůči vzpurným a modlářským, jak je důležité, aby chybující člověk projevoval stejného ducha vůči svým bližním. Místo proklínání těch, kdo ho zranili, je jeho povinností snažit se je odvrátit od jejich zlých cest laskavostí, podobné té, kterou s nimi zacházel Kristus, když ho pronásledovali... Boží děti by měly představovat ducha, který vládne v nebi. Jejich zásady jednání by neměla mít stejné rysy jako omezený, sobecký ducha světa. Dokonalost sama může splňovat požadavky nebe (1) Místo aby hovořil o statečnosti války, Pán prohlásil: «Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.»(Matouš 5:9). Místo toho, aby bojoval za něčí práva, řekl: «Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všichni, kteříž meč berou, od meče zahynou.» (Matouš 26:52). To bylo v souvislosti s Peterovým useknutím ucha služebníku nejvyššího kněze, v obraně milovaného Mistra. Místo toho, aby mu blahopřál za jeho odvahu, přiblížil se Ježíš k nepříteli a «dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.» (Lukáš 22:51). Co je to za Mesiáše který uzdravuje ty, kteří vás zranili a dává vítězství zpět utiskovatelům? Proč nadskutečný Mesiáš jednal takto? Vysvětluje, že je to proto, že «Království mé není z tohoto světa. Byť z tohoto světa bylo království mé, služebníci moji bránili by mne, abych nebyl vydán Židům. Ale nyní mé království není odsud.» (Jan 18:36). Způsob jakým myslí, se liší od způsobu, jakým bychom normálně 32

mysleli my. Proč? «Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé, praví Hospodin. Ale jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše, a myšlení má myšlení vaše.» (Izajáš 55:8-9). Toto nové království není založeno na ovládnutí jednoho národa nad druhým, nebo jedné třídy nad druhou, nebo dokonce pána nad otrokem. Tyto jedinečné principy vlády byly ukázány v životě tohoto skromného galilejského učitele: «Víte, že knížata národů panují nad svými, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi. Ne tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš. A kdož by koli mezi vámi chtěl býti první, budiž váš služebník; jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé.» (Mt 20:25-28). Můžete si představit vládu, určenou pro službu svým občanům, spíše než aby občané sloužili té vládě? Můžete si představit, náboženství, v němž vedoucí představitelé jsou skutečnými duchovními, aby věřící shromažďovali, spíše než aby členům sloužili jako jejich kazatelé? To je skutečná podstata opravdového křesťanství. Pokud by se tyto zásady skutečně následovaly, každý občan by respektoval práva všech ostatních, protože velký princip lásky by byl základem celé společnosti. Tato vlastnosti by velmi určovaly každého jednoho jako křesťana, na rozdíl od vzdálených pojednání disertačních prací, které nemají žádný účinek v osobním životě. «Po tomť poznají všichni, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.» (Jan 13:35). Je to hlavní zásada v našem životě? Jsme křesťané? ZÁKLAD STARÉHO ZÁKONA Myšlenka nenásilných akcí

proti útlaku ze strany jednotlivců nebo vlád není jen něco, co bylo představeno Ježíšem v Novém zákoně. Něco je základ, který překračuje všechny hranice času a kultur. Mesiáš, kterého uctíváme, «Ježíš Kristus» je «stejný včera, dnes i na věky» (Židům 13:8). Je to kvůli jeho neměnné povaze, že lidstvu nebylo dovoleno zničit samo sebe, nebo být zcela zničeno milujícím Bohem. «Nebo já Hospodin neměním se, protož vy, synové Jákobovi, nevzali jste skončení.» (Malachiáš 3:6). Tato vlastnost je zobrazena v tom, že když jsme byli jeho nepřátelé, vymyslel způsob, jak zachránit lidstvo. «Poněvadž byvše nepřátelé, smířeni jsme s Bohem skrze smrt Syna jeho, nadtoť již smíření spaseni budeme skrze život jeho.» (Římanům 5:10). Tato věčná láska se skutečně obnoví v nás, pokud jsme ochotni ji přijmout. «My milujeme jej, nebo on prve miloval nás.» (1 Jan 4:19). Dokážete si představit vítězství skrze smrt? Vítězství, prostřednictvím konání dobra nepříteli? To je přesně to, co nám Kristus přišel ukázat svou smrtí. „Když Mojžíš začal svou misi vysvobození, nechápal tento princip božského vedení, které ho přimělo, aby uprchnul ze svého domova a od rodiny. Ale ve škole Kristově se naučil pokoře - ovládat své vášně a uplatňovat otcovskou péči na všechny, kteří potřebovali jeho pomoc.“ (2) Odevzdáním se Božímu vedení ve svém životě, se Mojžíš naučil druhu důvěry a víry v Pána, které ho udělalo Božím mužem i za velmi namáhavých okolností. Dovedete si představit izraelský lid stojící před Rudým mořem, uzavřený strmým horským hřebenem na jedné straně a stíhaný egyptskou armádou na straně druhé? Posouzení této zoufalé situace z čistě lidského hlediska by vedlo Mojžíše k tomu, aby si uvědomil, že nikdo nemohl vymyslet způsob, jak uniknout. Žádné zkušenosti jako generála nejmocnější armády na světě, nestačily připravit národ

otroků, bránit se v tak krátkém čase proti dobře vycvičené a dobře disciplinované, velmi dobře vyzbrojené ozbrojené síle Egypta. Jediné, co je lidsky možné, aby si zachránili život, bylo vyjednat nějakou mírovou dohodu, která by pravděpodobně vrátila většinu z nich do otroctví. Taková smlouva by pravděpodobně zahrnovala podporu vůdců, kteří by pověřovali pracovními úkoly své vlastní lidí s omezenými právy prostého člověka, nebo dokonce je vedli k smrti. Mojžíš se učil, že v případě, že úkol je možné splnit lidskými silami, pak není třeba Boha, žádná potřeba božské pomoci. «I řekl Mojžíš lidu: Nebojte se, stůjte a vizte spasení Hospodinovo, kteréž vám způsobí dnes; nebo Egyptských, kteréž jste viděli dnes, neuzříte nikdy více až na věky. Hospodin bojovati bude za vás, a vy mlčeti budete.» (Exodus 14:1314). Neexistovala žádná příprava na válku. Existoval pouze pokus připravit lidi, aby sami věřili v Boha, bez použití lidských zbraní, a bez jakéhokoliv lidského způsobu řešení krize. Celá egyptská armáda byla zničena bez jediného válečného činu hebrejských lidí. Jak? UNIKÁTNÍ VÝZBROJ: SRŠNĚ, SOUHLAS Bůh slíbil hebrejskému národu: «Strach svůj pustím před tebou, a předěsím všeliký lid, proti kterémuž vyjdeš, a způsobím to, aby všichni nepřátelé tvoji utíkali před tebou. Pošlu i sršně před tebou, aby vyhnali Hevea, a Kananea a Hetea před tváří tvou.» (Exodus 23, 27-28; zvýraznění přidáno). Dokážete si představit silnou armádu pochodovat proti neozbrojenému národu, který nemá ani žádné ozbrojené jednotky, připravené na takové setkání? Tak jak jsou připraveni s mečem a štítem přijít do styku s masem a kostmi, malý sršeň se zuřivým žihadlem, se nějakým způsobem dostane pod helmu silnému obrovi a píchne ho přirozeným šípem Hospodinovým. Kolik vojáků zůstalo na bitevním

Nemůžeme říci, že jsme křesťané, pokud budeme pěstovat nenávist ke komukoliv, kdo nesouhlasí s námi v přesvědčení, vyznání, názorech, národnosti, kmenu, nebo kultuře poli poté, co byli napadeni sršni? To je důvod, proč dal Bůh zvláštní přikázání svému národu věřících, pokud jde o přípravu na válku. «Když bys vytáhl na vojnu proti nepřátelům svým, a uzřel bys koně a vozy, a lid větší, nežli ty máš, neboj se jich, nebo Hospodin Bůh tvůj s tebou jest, kterýž tě vyvedl z země Egyptské. A když byste se již potýkati měli, přistoupí kněz, a mluviti bude k lidu, A dí jim: Slyš, Izraeli, vy jdete dnes k boji proti nepřátelům svým, nebudiž strašlivé srdce vaše, nebojte se a nestrachujte, ani se jich lekejte. Nebo Hospodin Bůh váš, kterýž jde s vámi, bojovati bude za vás proti nepřátelům vašim, aby zachoval vás. «(Deuteronomium 20:1-4). Toto bylo zvláště patrné ve zkušenosti Jozafata, když vedl pěvecký sbor v předních liniích vstříc nepříteli. «A tak poradiv se s lidem, postav il zpěváky Hospodinu, aby chválili okrasu svatosti, a když by vycházeli sšikovaní k boji, aby oni napřed šli a říkali: Oslavujte Hospodina, nebo na věky milosrdenství jeho. «(2 Paralipomenon 20:21). A co se stalo, když začali zpívat, místo házet oštěpy a šípy? «Tu chvíli pak, když oni začali zpěv a chválení, obrátil Hospodin ty, kteříž byli v zálohách, na syny Ammon, Moáb a obyvatele hory Seir, ješto však byli přitáhli proti Judovi, a tak sami se bili.»(verš 22). Nikdy zvedli ani prst akty při válčení. Ta k p r o č Ž i d é b o j o v a l i s fyzickými zbraněmi? Nevěra. (Židům 3:19). «Nebylo Božím úmyslem, aby[Izraelci], získali zemi válkou, ale přísnou poslušností Jeho příkazů.» (3) Protože jejich ochrana

jako národa závisela na jejich důvěře v Boha, a ne na vozech, nebo lidské výzbroji, měli přikázáno, že nemají mít takové zbraně k dispozici. Deuteronomium 17:16. Protože věřili v sílu Stvořitele vesmíru, neměli ani žít ve strachu z divokých sousedů, které měli. «Bázněť není v lásce, ale láska dokonalá ven vyhání bázeň; nebo bázeň trápení má, kdož se pak bojí, není dokonalý v lásce. «(1 Janova 4:18). Můžete si dnes představit takový národ na zemi? Když všechny národy utratí značnou část svého rozpočtu na svoji obranu, můžete si to představit bez žádného obranného rozpočetu? Jak mnoho dobrého může udělat takový národ, který plně důvěřuje v sílu Všemohoucího a Jeho ochranu! PRINCIP LÁSKY Tento princip lásky k našemu Stvořiteli a bližnímu se projevuje vůči všem přikázáním našeho Boha - a musíme jít hlouběji, než jen k povrchnímu, vnějšímu jednání. «Každý, kdož nenávidí bratra svého, vražedlník jest, a víte, že žádný vražedlník nemá života věčného v sobě zůstávajícího.» (1 Janova 3:15). Nemůžeme říci, že jsme křesťané, pokud budeme pěstovat nenávist ke komukoliv, kdo nesouhlasí s námi v přesvědčení, vyznání, názorech, národnosti, kmenu, nebo kultuře. «Řekl-li by kdo: Miluji Boha, a bratra svého by nenáviděl, lhář jest. Nebo kdož nemiluje bratra svého, kteréhož viděl, Boha, kteréhož neviděl, kterak může milovati? « (1 Janova 4:20). «Láska bližnímu zle neučiní, a protož plnost Zákona jestiť láska.» 33

(Římanům 13:10). Takže co se stane, když máme nepřátele? «Ale vámť pravím, kteříž slyšíte: Milujte nepřátely vaše, dobře čiňte těm, kteříž vás nenávidí, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a modlete se za ty, kteříž vám bezpráví činí. A udeřilli by tebe kdo v líce jedno, nasaď mu i druhého, a tomu, kterýž tobě odjímá plášť, také i sukně nebraň. Každému pak prosícímu tebe dej, a od toho, jenž béře tvé věci, zase nežádej. A jakž chcete, aby vám lidé činili, i vy jim též podobně čiňte. «(Lukáš 6:27-31). A jaký je konečný výsledek takového postoje? «Protož milujte nepřátely vaše, a dobře čiňte, a půjčujte, nic se odtud nenadějíce, a budeť odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevděčným a zlým.» (verš 35). Tat o l á s k a j e n a k a ž l i v á , je to vzájemné. Když je přijatá jednotlivcem, je okamžitě opětovaná ostatními. «Nejmilejší, poněvadž tak miloval nás Bůh, i myť máme jedni druhé milovati.» (1 Janova 4:11). To máme jako pravý Boží lid uznávat. Ježíš vysvětluje: «Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Po tom poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.» (Jan 13:3435). Má být tento druh lásky zjevně zanedbáván domlouváním? Ne! «A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš? Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.» (Židům 12:5-6). «I když jsme žádáni, abychom byli podobní Kristu, vůči těm, kdo jsou naši nepřátelé, nesmíme, proto aby měli klid, zakrýt chyby těch, u kterých vidíme chyby. Ježíš, Vykupitel světa, nikdy nevykoupil mír zakrytím nepravosti, nebo nějakým podobným kompromisem. Ačkoli jeho srdce stále překypovalo 34

Dříve, než budeme moci být platní při dosahování srdcí bezbožných, potřebuje naše vlastní srdce být obnovené mocí Ducha svatého láskou k celé lidské rase, nikdy nebyl shovívavý k jejich hříchům. Byl až příliš jejich přítelem, aby mlčel, zatímco oni nastoupili směr, který by zničil jejich duše - duše, které vykoupil svou vlastní krví.» (4) «Kdybychom představovali Kristovu povahu poslušností a požadavkem [abychom se navzájem milovali], nastaly by ohromné změny u zločinců. Mnoho duší by bylo odsouzeno za své hříšnosti a přeměněno prostřednictvím dojmů, učiněných na ně naším odmítnutím neschvalovat zlé činy, které nepodléhají kontrole podle satanského působení. . . «Pojďme si denně představovat Kristovu velkou lásku milovat své nepřátele, jak je Kristus miluje. Pokud bychom si tedy představovali Kristovu milost, silné pocity nenávisti by byly zničeny, a do mnoha srdcí by pravá láska byla přinesena. Mnohem větší proměny, než jaké jsou nyní vidět, by následovaly. Je pravda, že abychom to udělali, bude nás to něco stát.» (5) ZÁVĚR Jako Metodistický duchovní na Novém Zélandu, Alex Norman Macdonald koupil od podomních prodejců knihu «myšlenky z Daniele a Zjevení» od Uriaha Smitha. Po přečtení knihy byl přesvědčen o sobotě a mnohém z proroctví. Ale nastal jeden problém, nehodlal zklamat svou ostražitost. Již odešel od Anglikánské církve, protože vyžadovali, aby všichni její stoupenci podporovali vládu v rozhodnutí válčit. Jako odpůrce vojenské služby, nemohl udělat

takový slib, a to byl důvod, proč se připojil k Metodistům. Teď byl rád, když zjistil, že věřící Adventisté sedmého dne na Novém Zélandu také souhlasí se základy jeho víry. Brzy poté šel Alex studovat na adventistickou školu v Avondale, v Novém Jižním Walesu v Austrálii. Druhá světová válka vypukla, když Macdonald byl v Avondale. Během druhé světové války, australský Ad v e nt i s mu s č e l i l v e l k é mu problému, protože to začalo měnit zásadové postavení nesouhlasu, který byl vždy udržován, nyní přejít k aktivní účasti ve vojenské službě. Vedení školy oznámilo, že oni by byli aktivními účastníky války. Jejich volba hluboce ovlivnila Alexovu celou kariéru a jeho denominační příslušnost. Mladý Alex byl velmi zmatený, co se týkalo toho, co by měl dělat. Vedoucí ho přesvědčil, že by měl následovat pokyny církevního vedení, z úcty k náboženské autoritě. Neochotně, přijal jejich radu a registroval se pro vojenskou službu. Ale nemohl sám podepsat doklady od vozidla. O pár dní později, rektor vysoké školy přišel k němu, a ukazoval mu, že nepodepsal dokument. Když Alex vysvětlil svou pozici a řekl, že nepodepíše, rektor náhle podepsal v jeho prospěch a spěchal pryč. Zatímco Alex čekal s hrůzou výzvu, aby se připojil k válečnému úsilí, ve vysokoškolské knihovně narazil na knihu s názvem «CASD v době války», F.M. Wilcoxe. To ukazovalo historii adventistů k postoji k vojenské službě od počátku dějin církve, v době americké občanské války, celou cestu přes

změny provedené během první světové války. Alex si pak uvědomil, že jeho původní víra nebyla pouze pravým biblickým postojem, ale také historickým postojem Adventistů sedmého dne. Rozhodl se ve svém srdci, že jestli bude povolaný k vojenské službě, bude věrný Božímu slovu. Nakonec vláda skutečně dala Alexovi jeho oznámení odvodu a vyzvala ho k vojenské službě pro Boha a zemi. Když odmítl, byl předveden před Nejvyšší soud Austrálie. Po dlouhém výslechu mu soudce začal klást nějaké přímé otázky: «Mladý muži, co byste dělal, kdyby se tři japonští vojáci chystali zaútočit na vaši matku?» Alex odpověděl: «Já bych řekl pěti policistům, aby je chytili.» Soudce se zeptal, «Jakých pět policistů?» On odpověděl: «Jací tří japonští vojáci?» Nakonec se soudce zeptal, «Co byste dělal, kdybyste před sebou uviděl japonského vojáka?» «To všechno záleží na tom,» řekl mladý muž. «Kdyby byl hladový, tak bych mu dal něco k jídlu. Kdyby měl žízeň, dal bych mu něco k pití. « Nakonec se soudce zeptal armádního generála, «Chcete tohoto muže ve svém praporu?» Generál ujistil soudce jednoznačným «NE!» Ta k ž e s o u d c e z a s t a v i l projednávání a nechal Alexe Macdonalda po zbytek války samotného. Brzy nato se tento mladý muž více seznámil se skupinou, kde působil nejprve bázlivě, a později se naučil věnovat celý tento život Adventistům sedmého dne reformního hnutí.

které ovlivňují legislativní rady a vedení národů. Naopak, naše práce je spolupracovat s Duchem svatým, zatím co On vštěpuje principy božské lásky do lidských srdcí. „Vláda, za níž Ježíš žil, byla úplatkářská a tyranská; všude panovaly zlořády – vyděračství, nesnášenlivost, utlačování a násilí. Přesto se Spasitel nepokoušel o nápravu občanského řádu. Neútočil na panující zlořády, ani neodsuzoval nepřátele národa. Nezasahoval do pravomocí nebo správy těch, kdo byli u moci. Ježíš, jenž je příkladem pro nás, se držel stranou světské správy. Ne proto, že by byl lhostejný k lidskému utrpení, nýbrž proto, že náprava nezáleží jen v lidských a vnějších opatřeních. Aby byla účinná, musí postihnout každého jednotlivého člověka a musí mu dát nové srdce.“ (6) Dříve, než budeme moci být platní při dosahování srdcí bezbožných, potřebuje naše vlastní srdce být obnovené mocí Ducha svatého, abychom mohli opravdu zjevovat bohabojnou lásku k těm, kteří nejsou schopni vzbudit lásku, dobrotu božské lásky k našim nepřátelům, a sílu božsko - lidského Spasitele, který zemřel za naše nepřátele. «Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.» (Jan 15:13). Už jste dali svůj život Ježíši, takže můžete být skutečnými reformátory a urychlit příchod našeho Spasitele? Odkazy: 1 The Spirit of Prophecy, vol. 2, pp. 224, 225. 2 Patriarchs and Prophets, p. 247. 3 Patriarchs and Prophets, p. 392. 4 The Upward Look, p. 220. 5 Medical Ministry, p. 254. 6 The Desire of Ages, p. 509.

A CO MY DNES? Jaké principy jsou rozhodující ve vašem životě? Nejsme součástí národních protestů za spravedlnost ani nenavště vujeme některé z protiválečných demonstrací, 35

Neděle 14. prosince 2014

Triumf ostatku Kompilace z Bible a Ducha prorockého, s komentářem R.P. Borgese

V

dlouhých letech své cesty a svého střetu se silami zla, byl ostatek trvale od Boha posilován velkými sliby z Jeho Slova. V nejtemnějších chvílích svých zkušeností, v dobách nouze, a často za pronásledování, Pán pomohl a podpořil své děti. Podivuhodné prozřetelnosti vypovídali o moci Páně při podpoře, záchraně a vysvobození věrných. S těmito pozoruhodnými vysvobození za sebou, se lidé ostatku dívali do budoucnosti, a ve víře čekali velkou událost, která bude znamenat konec cesty církve bojující, a začátek jejich vítězné zkušenosti: «slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby 36

byla svatá a bez úhony»(Efezským 5:27). Příběh sedmi období církve od Efezu po Laodiceu odhaluje vel kou pravdu: D okonce s popisem chladu a odpadnutí, které se objevily v některých obdobích, církev uznaná Bohem byla ostatkem, který se skládal z věrných duší. „Od počátku tvoří věrné duše církev na zemi. V každé době měl Pán své strážce, kteří vydávali věrné svědectví pokolení, v němž žili. Tito strážcové přinášeli výstražná poselství, a když byli vyzváni, aby ustali, převzali dílo jiní. Bůh vstoupil s těmito svědky ve smluvní vztah, a tím spojil církev na zemi s církví na nebesích. Posílá své anděly, aby sloužili Jeho

církvi, a brány pekla nemohou přemoci Jeho lid.“ (1) Proto v dějinách křesťanské církve, věrný ostatek jsou lidé, které Pán uznal jako své, a pro které má zvláštní péči. Je zajímavé si všimnout závěrečných události, které ohlašují vítězství lidu ostatku. Tyto události ukazují na nádherné působení Boží ve zkušenostech Jeho lidu. Mohou být zdůrazněny v následujícím pořadí: 1. POZDNÍ DÉŠŤ A ZAHÁJENÍ DOBY SOUŽENÍ „Viděla jsem, že mnozí si neuvědomují, jací musí být, aby v době soužení mohli žít před tváří Páně bez velekněze ve svatyni. Ti, kteří obdrží pečeť živého Boha a

budou chráněni v době soužení, musí být úplně podobni Ježíši. „Vi d ě l a j s e m , ž e m n o z í zanedbali přípravu, která je tak důležitá a mysleli si, že právě v době „rozvlažení“ a „pozdního deště“ budou uschopněni k tomu, aby v den Páně obstáli a zůstali živí před Jeho tváří. Ó, jak mnoho bylo těch, které jsem v době soužení viděla bez jakékoliv ochrany! Zanedbali potřebnou přípravu, a proto n e m oh l i př ij m out rozvlažení, které musí přijmout všichni, aby byli uschopněni k životu před tváří svatého Boha. Ti, kteří nepřijali napomenutí proroků a neočistili své duše tím, že by přijali celou pravdu, a kteří uvěřili tomu, že jejich stav je mnohem lepší, než ve skutečnosti, ti v době posledních ran poznají, že bylo potřebné, aby pro stavbu byli otesáni a připraveni. Ale potom již k tomu nebude čas a nebude Prostředníka, který by je obhajoval před Otcem. Dřív než nastala tato doba, zaznělo vážné prohlášení: „Kdo škodí, škodiž ještě; a kdo smrdí, smrdiž ještě; a kdo jest spravedlivý, ospravedlniž se ještě; a svatý posvětiž se ještě.“ (Zjevení 22:11). Viděla jsem, že nikdo, kdo nezvítězil nad každým hříchem, pýchou, sobectvím láskou ke světu, nad každým nepravým slovem a činem, nemohl mít účast na „rozvlažení“. Proto bychom měli přicházet stále blíž a blíže k Pánu a vážně usilovat o nezbytnou přípravu, která nás uschopní k tomu, abychom obstáli v boji v den Hospodinův. Pamatujme všichni na to, že Bůh je svatý, a že pouze svaté bytosti mohou věčně přebývat v Jeho přítomnosti.“ (2) «Spojení s božským působením v každé chvíli je zásadní pro náš pokrok. Možná jsme měli míru Ducha Božího, ale modlitbou a vírou se neustále musíme více dožadovat Ducha. Nikdy neudělá, aby ukončil naše úsilí. Pokud nebudeme postupovat, pokud se nám nepodaří být v postoji

přijímat ranní a pozdní déšť, ztratíme své duše, a zodpovědnost bude ležet v našich vlastních dveřích. «Žádejte od Hospodina deště v čas příhodný,»(Zachariáš 10:1). Nespoléhejte se, že v běžném období bude padat déšť. Zeptejte se na to. Růst a dokonalost semene nespočívá na hospodáři. Bůh sám může dát uzrát sklizni. Ale spolupráce člověka je nutná. Boží dílo od nás vyžaduje činnost naší mysli, používání naší víry. Musíme usilovat o Jeho přízeň celým srdcem, aby proudy milosti směřovaly na nás. Měli bychom zlepšit každou příležitost umístit sami sebe do kanálu požehnání. Kristus řekl: «Kdežkoli shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém, tuť jsem já uprostřed nich.» (Matouš 18:20). Ve shromáždění církve, stejně jako v táborovém shromáždění, ve shromáždění domácí církve, a ve všech případech, kde je osobní práce pro duše, jsou Bohem jmenované možností k seslání raného a pozdního deště. «Ale ať si nikdo nemyslí, že účastí na těchto shromážděních, jsou jeho povinností naplněny. Pouhá účast na všech setkáních, která se konají, nepřinese sama o sobě požehnání pro duši. To není neměnný zákon, že všichni, kdo se účastnili velkých shromáždění nebo místních setkání obdrží velká požehnání z nebe. Okolnosti se mohou zdát být příznivé pro bohaté vylití deště milosti. Ale Bůh sám musí příkázat, aby déšť padal. Proto bychom neměli být nedbalí v prosbách. Nevěřme na běžnou práci prozřetelnosti. Musíme se modlit, aby Bůh odpečetil pramen živé vody. A musíme sami přijmout živou vodu. Pojďme se se zkroušeným srdcem upřímně modlit, aby nyní, v době pozdního deště mohly proudy milosti spadnout také na nás. Na každém setkání, které navštívíme, by naše modlitby měly stoupat, protože v této době Bůh udělí občerstvení a

vláhu našim duším. Když hledáme Boha, skrze Ducha svatého bude v nás působit mírnost, pokoru mysli, vědomou závislost na Bohu pro zdokonalující poslední déšť. Když se modlíme za požehnání ve víře, dostáváme tak, jak Bůh slíbil.» (3) Pánův posel popisuje úžasnou scénu pozdního deště, jak je přijal v jeho sytosti: „Mnozí chválili Boha. Nemocní byli uzdravováni a konaly se i jiné divy. Bylo možné pozorovat ducha přímluvy, jak se projevil před velkým dnem Letnic. Bylo vidět, jak stovky a tisíce navštěvují rodiny a otevírají jim Boží slovo. Srdce byla přesvědčena o moci Svatého Ducha a působil duch pravého obrácení. Na každé straně byly dveře otevřené pro zvěstování pravdy. Svět se zdál být osvícen nebeským vlivem.“ (4) To bude znamenat začátek proměny, kterou ostatek prodělá z bojující fáze do fáze vítězné. Objeví se církev, «jako ráno», «jasné jako slunce» a «hrozné jako vojsko pod praporci» (Píseň písní 6:10). To znamená, že členové církve, kteří byli věrní a poslušní budou vítězný ostatek. „Boží služebníci, oděni mocí z výsosti, vyšli se zjasněnou tváří a záříce svatým posvěcením hlásali poselství z nebes. Duše, které byly dosud rozptýleny v nejrůznějších církvích, odpověděly na toto volání a nejvzácnější z nich byly spěšně vyvedeny z odsouzených církví, jako byl kdysi Lot vyveden ze Sodomy, než byla zahubena. Boží lid byl posílen všepřesahující slávou, která na nich v hojné míře spočívala a umožňovala jim obstát v hodině pokušení. Ze všech stran bylo slyšet hlasy, které říkaly: „ Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy“ (Zjevení 14:12).“ (5) „“Na počátku doby soužení bu d e me napl ně n i D u che m svatým, takže vyjdeme a ještě plněji budeme zvěstovat sobotu“… „“Počátkem doby soužení“, o 37

němž se zde hovoří, se nemyslí doba, kdy budou vylity rány, ale krátká doba před tím, kdy Kristus bude ještě ve svatyni. V této době, kdy dílo záchrany duší bude končit, nastane na zemi soužení a národy se rozhněvají. Budou však zadrženy, aby nebránili zvěstování třetího andělského poselství.“ (6) Pod mocí pozdního deště, bude svět osvícen Boží slávou. Poznání pravdy bude přinesené ke všem srdcím. Obyvatelé světa, od severu k jihu a od východu na západ, udělají své jasné a konečné rozhodnutí mezi Božími přikázáními a přikázáními lidí. Znamení šelmy bude vtisknuto celému světu. (Zjevení 13:14-17). Přesto „Ž ádný nebude zavržený, pokud neobdrží světlo a nepozná povinnost vůči čtvrtému přikázání. Ale ve chvíli, když dekret, požadující zachovávat falešnou sobotu bude vydán a hlásný křik trojandělského poselství upozorní lid před vzdáváním úcty šelmě a jejímu obrazu, bude zřetelně vytyčena čára mezi bludem a pravdou. Tenkrát ti, kteří setrvají v přestoupení, obdrží znamení šelmy.“ (7) Duchovní síly odpadlíka ze Zjevení budou ovlivňovat civilní moc, aby porušovala svobodu svědomí a vnucovala svá dogmata. Obyvatelé planety přijmou svá rozhodnutí, a ti, kteří se rozhodnou pro pravdu se připojí k Božímu ostatku lidí a to - i pod hrozbou trestu smrti - zůstanou s Pánem. Po prodloužení poslední možnosti spásy světa, Pán uzavře dobu zkoušek pro nekající lidstvo. 2. BLÍZKOST ZKUŠEBNÍ DOBY „ Až bude uzavřeno třetí andělské poselství, přestane se milost Kristova přimlouvat za hříšné obyvatele země. Lid Boží splnil svůj úkol. Dostalo se mu „pozdního deště“, „doby oddechu pře tváří Páně“, a je připraven pro 38

nastávající těžkou dobu. Andělé v nebi spěchají sem a tam. Jeden anděl, vracející se ze země, ohlašuje, že jeho dílo skončilo; na svět přišla poslední zkouška a všichni, kdož zůstali věrní božským přikázáním, dostali pečeť „ živého Boha“ (Zjevení 7:2). Tehdy skončí Ježíš svou službu prostředníka v nebeské svatyni. Pozvedne ruce a pronese silným hlasem: „Dokonáno jest!“ a všechny andělské zástupy složí své koruny, když Ježíš slavnostně oznámí: „ Kdo škodí, škodiž ještě; a kdo smrdí, smrdiž ještě; a kdo jest spravedlivý, ospravedlniž se ještě; a svatý posvětiž se ještě“ (Zjevení 22:11). Každý případ bude rozhodnut, buď k životu, nebo k smrti. Kristus smířil svůj lid a vymazal jeho hříchy. Bylo dosaženo plného počtu jeho poddaných; „Království pak i panství, a důstojnost královská pode vším nebem“ budou dány dědicům spásy a Ježíš bude vládnout jako Král králů a Pán pánů“ (8) „Až skončí dílo vyšetřujícího soudu, bude rozhodnuto o osudu všech, o jejich životě nebo smrti. Doba milosti skončí krátce před Objevením se Pána v nebeských oblacích.“ (9) 3. DOBA SOUŽENÍ A MORŮ Doba soužení bude děsivá a hrozná. Přesto, jak nás prorok Daniel ujišťuje, že Bůh « vysvobodí lid svůj, kdožkoli nalezen bude zapsaný v knize.» (Daniel 12:1). Pán vykoná soud nad tímto světem - a hrozné mory, nesmíšené se soucitem (Zjevení 16), začnou dopadat. Bůh bude chránit svůj lid tak, že morové rány, které dopadnou na hříšné, nebudou mít vliv na jeho děti. Prorok Izaiáš prohlašuje: «Ej lide můj, vejdi do pokojů svých, a zavři dvéře své za sebou; schovej se na maličkou chvilku, dokudž nepřejde hněv. Nebo aj, Hospodin béře se z místa svého, aby navštívil nepravost na obyvatelích země, a odkryje země

zbité své, a nebude přikrývati více zmordovaných svých.» (Izaiáš 26:20-21). Pokoje, zmíněné prorokem představují ochranu Krista a Jeho andělů ve prospěch svého lidu ve významném čase soužení. (10) Zatímco svatí budou v péči Boha, bezbožní budou trpět následky strašných pohrom: „Před našima očima se budou odehrávat vážné události. Trouba za troubou, bude vyléván koflík za koflíkem, jeden po druhém, na obyvatele země.“ (11) «Ze světa má brzy odejít anděl milosrdenství, a posledních sedm ran musí být vylito... Údery Božího hněvu budou brzy padat a když On začne trestat hříšníky, nebude žádné období oddechu až do konce.» (12) 4. DRUHÝ PŘÍCHOD KRISTA Návrat Krista v nebeských oblacích znamená konec dějin země a počátek věčnosti pro vítězný ostatek. To je konec světa konec pro milovníky hříchu, kteří opovrhovali pozváním milosti a spásy. „Světlo vzchází na oblacích nad vrcholky hor. Brzy zasvitne Slunce spravedlnosti. Jitro i noc – začátek nekonečného dne pro spravedlivé, začátek věčné noci pro bezbožné – jsou na blízku.“ (13) «Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme. Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smr telné toto obléci nesmrtelnost. «(1 Korintským 15:52-53). V tom velkém dni nastane oddělení mezi těmito dvěma skupinami lidstva. Rozdíl mezi spravedlivým a bezbožným bude jasně rozeznatelný. Boží děti se setkají s Králem, a bezbožným bude souzeno trpět ve věčném zatracení.

OSTATEK VE VĚČNOSTI Jan ve Zjevení popisuje: «Potom viděl jsem nebe nové a zemi novou. Nebo první nebe a první země byla pominula, a moře již nebylo. A já Jan viděl jsem město svaté, Jeruzalém nový, sestupující od Boha s nebe, připravený jako nevěstu okrášlenou muži svému.» (Zjevení 21:1-2). Při příchodu Krista, bude ostatek Božího lidu vzat ze všech koutů země. Ve společnosti Krista a andělů, budou vykoupení přes galaxie obdivovat hvězdy, a spatří ostatní světy. Budou hledět na divy, které nikdy předtím lidské oči neviděly, tak se začnou těšit z věčnosti. Když se dostanou do nebe, budou přivítáni králem v nebeském království. Ježíš prohlásí: «Otevřete brány, ať vejde národ spravedlivý, ostříhající všeliké pravdy. « (Izaiáš 26:2). Pánův posel popisuje: «Viděla jsem velmi velké množství andělů, přinášet z města nádherné koruny - korunu pro každého světce s jeho jménem napsaným na ni. Když Ježíš volal pro koruny, andělé mu je přinášeli, a Ježíš svou vlastní pravou rukou krásné koruny umístil na hlavách svatých. St e j ný m z pů s o b e m an d ě l é přinášeli harfy, a Ježíš je také předal svatým. Vedoucí andělé nejprve dali znamení, a pak se každý hlas pozvedl ve vděčnou, šťastnou chválu, a každá ruka dovedně hrála na strunách harfy, vydávajíce dále melodickou hudbu v bohatých a dokonalých tónech. «Pak jsem uviděla Ježíše vést vykoupené společně k bráně města. Uchopil bránu a otevřel ji na jejich třpytivých pantech a přikázal, aby národy, které zachovávaly pravdu, vstoupily. Ve městě bylo vše, co bylo potěšením pro oko. Nádhernou slávu spatřili všude. Pak se Ježíš podíval na své vykoupené svaté; jejich tváře zářily slávou; a když na ně upřel své milující oči, řekl svým bohatým,

melodickým hlasem, «vidím námahu mé duše, a jsem spokojen. Tato nádherná sláva je vaše, těšte se z ní věčně.»“ (14) Lidský jazyk není schopen popsat slávu nebeského království. Věci, které oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na mysl mužů a žen nevstoupilo, jsou věci, které Bůh připravil pro vykoupené. I když bychom si zkusili představit věčnost, realita je daleko za hranicemi našeho omezeného chápání. V Božím ráji, nebudou žádné slzy, protože Pán setře každou slzu z očí. Bolest, která provázela lidský život, již nebude cítit. «Aniž dí kdo z obyvatelů: Nemocen jsem. Lid osídlený v něm zproštěn bude nepravosti.» (Izaiáš 33:24). Nikdo nebude mít žádné fyzické vady, protože lidstvo získá opět původní dokonalost. Smrt nebude mít více vládu nad lidskou rasou. Stvoření bude v dokonalé harmonii, jako tomu bylo na začátku. Zvířata budou v podřízenosti a lidstvo v míru spolu navzájem. «Vlk s beránkem budou se pásti spolu, a lev jako vůl bude jísti plevy, hadu pak za pokrm bude prach. Neuškodíť, aniž zahubí na vší mé hoře svaté, praví Hospodin. «(Izaiáš 65:25). Kromě toho všeho, bude věčná Boží přítomnost s Jeho dětmi. Prorok z Patmosu řekl: « I slyšel jsem hlas veliký s nebe, řkoucí: Aj, stánek Boží s lidmi, a bydliti bude s nimi, a oni budou lid jeho, a on Bůh s nimi bude, jsa jejich Bohem.» (Zjevení 21:3). Celý vesmír bude bez hříchu, hříšníků, a původce hříchu. „Nebude už strom poznání dobrého a zlého, který by poskytoval příležitost k pokušení. Nebude tam už pokušitel, ani množství zla.“ (15) „Velký spor mezi dobrem a zlem skončil. Není už hříchu ani hříšníků. Celý vesmír je čistý. V celém nezměrném stvoření panuje soulad a štěstí. Od Boha, jenž stvořil všechno, plyne život

a světlo a štěstí do všech stran prostoru, jenž nemá hranic. Od nejmenšího atomu až po největší světy prohlašují všechny věci, živé i neživé, v nezkalené kráse a dokonalé radosti, že bůh je láska. (16) ZÁVĚR „Pán chce vidět, že trojandělské poselství je hlásáno a že jeho účinek je stále silnější. Tak, jak dával po celé věky vítězit svému lidu, tak v přítomné době touží, aby se vítězně naplnily Jeho úmysly, které má se svou církví. Přikazuje svým věřícím svatým, aby pracovali v dokonalé jednotě, protože pouze tehdy se bude jejich síla zvětšovat a jejich víra vzroste v jistotu a důvěru v pravdu a spravedlnost Jeho věci,“ (17) Na z áv ě r t o h o t o Tý d n e modliteb, je mojí touhou to, že to jste vy, kdo může být ušetřený a těšit se z výsad, přebývat s Kristem a vykoupenými po nekonečné věky věčnosti. Tak, učiňte dnes rozhodnutí být mezi Božím věrným ostatkem lidí. Přijměte Krista jako Pána svého života a žijte pro něj. Amen! Odkazy: 1 The Acts of the Apostles, p. 11. 2 Early Writings, p. 71. 3 Testimonies to Minsters, pp. 508, 509. 4 Testimonies, vol. 9, p. 126. 5 Early Writings, pp. 278, 279. 6 Early Writings, pp. 85, 86. 7 Evangelism, pp. 234, 235. 8 The Great Controversy, pp. 613, 614. 9 The Great Controversy, p. 490. 10 Maranatha, p. 270. 11 Selected Messages, vol. 3, p. 426. 12 Testimonies to Ministers, p. 182. 13 The Great Controversy, p. 632. 14 The Story of Redemption, p. 413. 15 Education, p. 302. 16 The Great Controversy, p. 678. 17 Selected Messages, bk. 2, p. 407.

39

Putování ostatku Kroniky Písma pohled Napříč písčinami času Zobrazují dny, ve kterých žijeme Jak známo je až příliš mnoho zločinů.

Ve spravedlnosti musí být nalezeni; Pokání se učili od mládí Ovlivňovali každý růst v zásadách Stáli pevně v pravdě.

Jako v neklidné době Lota, Veliké zlo přetéká. Hřích je drzý a odvážný, A pyšná chtivost se ozývá.

Jejich srdce dotčená zbožností; Jejich duše a duch se mísí Mravními přikázáními jasnými a jistými Jak bylo zjištěno v Božím vlastním Slově.

Nejsmutnější je, že ti, Kdo tvrdí, že slouží Hospodinu Mají plné ruce práce, práce s takovými Laodicejskými - znuděnými.

A když krize přijde o všechno, Zástupy budou rozumět Těmto zásadám, které byly uplatňovány Boží vlastní putovní skupinou.

Péče o život, zápasy horlivé Obtěžují nás po celou dobu. Přesto Nebeské oko je milosrdné A změří každou zkoušku.

Tito ctí Boha celým svým srdcem A děkuji mu za jeho milost. Nyní brzy uvidí svého milovaného Spasitele A setkají se s ním tváří v tvář.

Stále ještě jsou někteří, kteří hledají Tu lepší, dokonalou zemi! S očima upřenýma na Krista Pána Tvoří putovní slupinu.

Hle, vítěznou píseň pak uslyšíSlavné téma budou zpívat Jak radostní poutníci hledí vysoko Chtějí-li vidět svého úžasného Krále.

Tato skupina pozdvihuje rukama teologii To potěšení shora. Společnost, která následuje Krista Je známá pro křesťanskou lásku.

Unavení zármutkem všichni ronili slzy, Lstivému pokušení čelili. Putovní skupina se pak radovala: Že ostatek bude spasen! B. Montrose