Historie v čase, čas v historii Okno do krajiny a osídlení v čase…
Tak nějak by se dal pojmenovat úmysl autora (Já), který se pokusil pochopit a zmapovat rozervanou krajinu Severních Sudet v Česku.
P Takhle to začalo – nápad s obrazem P. Gilberta – první obrazek v obraze. Divoký smeťák u Hory sv. Kateřiny:
Krušnohorští skřítci Koník, porcelán
V Mohelnici vytaženo z potoka Zbytek lahve z Havraní u Libouchce
o cestě Modré hřebenovky (Kammweg), která se táhla z Německého Eisenachu přes horské hřebeny na Praděd v Jeseníkách nebo Vrcholovky (Kegelweg) vedoucí z Milešovky na Ještěd či Hadovky z Litoměřic do Wehlen u Drážďan, a spoustě jiných cest (pojmenovaných i bezejmenných), které jsem vyčetl z historických map. Cesty už dávno zanikly, někde jsou v lepším případě turisticky barevně přeznačeny, což alespoň trochu usnadňuje orientaci v krajině. Staré stezky často vedly dnes již neexistujícími městy (Fláje, Příchovice), vesnicemi (Mohelnice, Vitín) nebo osadami. První turisté pak při svém putování naráželi na mlýny, hostince, samoty nebo také horské chaty a rozhledny. To už dnes většinou není možné. Pokusil jsem se navodit dojem dávných turistických výletů a zároveň zdokumentovat mnohdy negativní změny, které severní hranici Čech po roce 1945 poznamenaly. Výsledek je k vidění na výstavních panelech. Ještě bych moc rád poděkoval všem, kteří pomohli fotografií, radou, provokací, zpracováním, společníkům na cestách a obzvláště Tobě „Frede“, bez kterého by se tato výstava pravděpodobně nenarodila...
Milan „Pekky“ Bouška
U opěrné zdi zámku Ledebour v Telnici
Dobrý duch místních lesů, bigbíťák Milan Pekky Bouška, posunul hranice historického sdělení nevšedním způsobem. Při prezentaci pozoruhodných míst v severočeském pohraničí se nespokojil s „žánrem srovnávací fotografie“. Historické fotografie totiž mechanicky nestaví vedle těch současných, jak je obvyklé. Bouška ty historické zasazuje přímo do aktuálních snímků. Tím dosahuje pozoruhodného vizuálního účinku a stává se průkopníkem nového způsobu prezentace našeho okolí. Držím mu palce, aby ve své tvorbě vytrval a zmapoval celou českosaskou hranici (i s okolím) – od Aše až po Broumov. Petr Karlíček, Státní okresní archiv Děčín,
historicko-turistický průvodce Činoheráku Ústí
Mě to teda sere, jak sou ty fotky přes sebe. Lepší by bylo dát je normálně vedle sebe, systém před a po…
Vladimír Dundr, spisovatel, hlavní editor Lidových novin
Profík, klobouk dolů. Ale abys nezpychnul. To mně se stát nemůže, protože se začnu zabývat ontologií. Včera jsem shodou okolností shlédnul poslední přednášku Egona Bondyho, kde řešil, jestli vůbec je a jestli to má nějaký smysl (spíš ne, jestli jsem to správně pochopil). Mj. roztomile jásal nad 0 a 1. V závěrečných titulcích bylo uvedeno datum jeho smrti: 9. 4. 2007. Takže 7. výročí, nechť ho Buddha nereinkarnuje.
Zděnek „Mánes“ Jerman, kamarád na cestách, Ústí nad Labem
Pořád jsem se snažil ten Tvůj novej žánr nějak trefně pojmenovat, ale jediný, na co jsem se zmohl, je dnes trapně tendenční anglicism, něco jako „Pekky’s Sudety View in pictures“. Sice blbý, leč poměrně výstižný. Moc se mi líbí, jak Ti z toho v dnešní nelidský vizuální době nádherně čouhá člověk… Research Must Go On!
Milan „Fred“ Pištěk (Ljuba Hermanová českýho punku)
1
Porcelánové víčko hrnečku z Pohraniční
Podkova stěští z Jelení v Krušných horách
Schichten der Vergangenheit in die Gegenwart eingebastelt. Eine schöne Idee. Sie macht manche Landschaft und manche Städte verständlich, die nicht einfach sind zu verstehen. Vielen Dank für diese spannenden Einblicke!
Frauke Wetzel, Dresden
Je to výtečný, moc se mi to líbí, perfektně provedený a zejména dobrý nápad. Jako by se v krajině nacházelo zrcadlo času. Chválím!
Radim Neuvirt, hvězdář, Teplice
Můj komentář bych asi shrnul do jediné věty (neplatí pro všechny obrázky): „Je obdivuhodné, jak se příroda během sedmdesáti let dokázala vypořádat se stopami po lidském, několik století trvajícím, osídlení.“
Vladimír Kaiser, PhDr., Archiv města Ústí nad Labem
Luž (Lausche) – Chata na Luži byla hojně navštěvována. Stezka Modré hřebenovky (Kammweg) vedla těsně pod vrcholem po německé straně.
Poslední majitel pocházel z Varnsdorfu a provozoval restauraci až do konce druhé světové války. Poté byly hranice uzavřeny a turistický ruch na Luži utichá. Dne 8. ledna 1946 byla chata pravděpodobně úmyslně zapálena a do základů vyhořela.
Nová Brazílie (Neu-Brasilien) – Lužické hory, správní obec Dolní Světlá. V srpnu 1929 zde byla otevřena horská restaurace, která ale
fungovala jen krátce, protože měla málo hostů. Po 2. světové válce ještě nějaký čas sloužila jako rekreační zařízení. Po roce 1954 se ocitla v nově zřízeném hraničním pásmu a kolem roku 1958 byla zbořena. Zarostlé základy jsou dodnes patrné.
Na Travnatém břehu (Rasenbankbaude) – Horská chata – Majitel: E. Kunze, pravděpodobně jí při odsunu roce 1945 zapálil. Domek byl v sedle mezi Velkou Vápennou a Scheufflerkoppe na Ještědském hřebenu. Nejbližší vesnice Zdislava byla na západě a Kryštofovo údolí na východě. Budova byla situována v nadmořské výšce 686 m n. m. Stezka Modré hřebenovky (Kammweg) vedla kolem chaty.
2
Počín (Botzen) – také: Partyzánský vrch (německy Botzen, hornolužicky Boczin). Původně dvojvrcholový čedičový hřbet 543 m n. m. ve Šluknovské
pahorkatině. Přes vrchol prochází rozvodí mezi Baltským a Severním mořem, což jsem se rozříznutím staré fotografie pokusil znázornit. Zároveň upozorňuji na to, co jsme si vybagrovali a že se nám i našim dětem, oči v krajině nebudou mít o co opřít. Vrchol je odtěžený, je zde totiž čedičový velkolom.
Bynovec (Binsdorf) – Boží muka – Staré foto kolem 1935 Franze Queißera a jeho původní popis: Bildstock am Kammwege. Oben an der Säule
mit schwarzen verblassten Buchstaben: Ignaz Lösel renoviert 1861.
Bynovec (Binsdorf) – Hostinec u Bynovce – Sommerfrische Binsdorfs; v mapě také jako Hübel Hain. V oblasti Sudet značily cesty četné německé
vlastivědné spolky, např. Gebirgsverein, většinou tvarovým značením podle charakteru trasy: Hřebenovka (Kammweg), Labská hadovka (Hohenweg Elbufer), Vrcholovka (Kegelweg) atd. Některé značení je vyobrazeno na fasádě hostince. V této činnosti pokračovaly i za První republiky.
3
Hřebenová bouda ve Sněžníku (Kammwegbaude Schneeberg) – V letech 1902 až 1904 se společným úsilím řady německých horských a turistických spolků v severních Čechách podařilo vytyčit hřebenovou turistickou trasu hlavně Lužickými horami, která začínala na Ještědu, dál pak pokračovala přes Hvozd, Luž, Jedlovou, Studenec a končila na Růžovském vrchu. Roku 1906 byla prodloužena přes Děčínský Sněžník do Tisé a vyznačena byla zvláštní značkou, čtyřzubým modrým hřebenem na bílém poli.
Tisá (Tyssa) – Cihlářský rybník-Lázně (Tyssa Ziegelteich-Strandbad) – Neostrá dobová fotografie z roku 1935 od neznámého autora. V lázních se
mohli svlažit místní i procházející turisté přicházející od nedaleké zaniklé hospody Bergschank am Kammweg v zaniklé osadě Horní les.
Horní les (Oberwald) – Do hostince Bergschank am Kammweg se v předválečné době chodilo z Tisé či z Nakléřova na „špacírky“, jak nám ve zveršované podobě na webu www.peterswald.org, jako vzpomínku na dědu, uchoval pan Harald Richtr, nyní žijící v Rostoku.
4
Nakléřov (Nollendorf) – kostel sv. Josefa (Nollendorf-Kirche), Nakléřov-rozhledna (Nollendorf–Ausichtsturm). Kostel sv. Josefa pocházel
z roku 1382. Z věže kostela sledoval Napoleon bitvu u Varvažova v září 1813. Roku 1913 se ústecký turistický spolek Gebrirswerei rozhodl postavit na památku vojáků padlých v této bitvě rozhlednu. Rozhledna se zřítila za prudké větrné bouře dne 29. ledna 1944. Kdy vzal za své statek, nevím.
Nakléřov (Nollendorf) – Nakléřovský průsmyk je horské sedlo s nadmořskou výškou 679 metrů, kudy vedla Hřebenová turistická cesta
(Kammweg). Odstřel kostela „zařídil“ v normalizační době předseda ONV B. Zeman 29. 4. 1975, foto Václav Loukotka. Hvězdu s rudými žárovkami vyfotil Karel Grsch.
Habartice (Ebersdorf) – V letech 1869–1930 obec v okr. Ústí nad Labem, v r. 1950 osada obce Horní Krupka v okr. Teplice, v dalších letech se
jako osada neuvádí. V 50. letech 20. století byly Habartice násilně vystěhovány a zbořeny. Zůstala stát jediná patrová budova na Hřebenové cestě (Kammweg) – směr Komáří vížka, kdysi sídlo finanční stráže, za socializmu svazácké semeniště nedorostlých komunistů.
5
Žebrácký roh (Battlecke) – Název zaniklé samoty západně od Moldavy má souvislost s těžbou dřeva v krušnohorských lesích. Nízké mzdy
vorařů a dřevorubců daly místu název Žebrácký roh. V roce 1924 zde byl vystavěn hostinec, který se stal oblíbeným výletním místem. Hostinec byl zbořen kolem roku 1953 při budování pohraničního pásma a paní Štefi Rudolfová se musela se dvěma dětmi odstěhovat. „Na Žebráckém rohu jsem se narodil“ – Karel Rudolf.
Tolštejn (Tollenstein) – Z Luže vede Hřebenová cesta (Kammweg) do Lesného a k hradu má na 1 km převýšení 200 metrů. Dále vede cesta jako jedna z variant až do španělského poutního města Santiago de Compostela pod označením E3. Stará pohlednice zachycuje skalní ostroh se zříceninou Tolštejna. V popředí vidíme bývalou rychtu s hostincem, z níž dodnes zůstaly už jen základy.
Fláje (Fleyh) – Obec ležela v Krušných horách jihovýchodně od Českého Jiřetína. Na Flájích stával dřevěný roubený kostel na kamenné
podezdívce zasvěcený svatému Janu Křtiteli, okolo něj vedla Modrá hřebenovka (Kammweg) k hostinci s ubytováním Gasthof zur Sonne, kde na pohlednici z r. 1920 je její zvětšené vyobrazení. Fláje zanikly v letech 1958–1960 s výstavbou stejnojmenné vodní nádrže.
6
Tisá (Tyssa) – Hřib. Kamenný hřib vyfotografoval kolem roku 1895 František Krátký z Kolína, který k němu postavil příslušníka rakouské
finanční stráže.
Libouchec (Koenigswald) – Havraní hostinec (Gasthaus Rabenhaus); také U Havranů, Hostinec Rabenhaus, Babák, Na Babáku. Majitelem
Hostince Havraní a přilehlých budov byl od r. 1928 Rudolf Höhne snad až do konce války 1945. Západně vedla od r. 1905 stezka Manzer Weg, která propojila Libouchec a Modrou hřebenovku (Kammweg) na Sněžníku. Dnes turistická žlutá značka uhýbá do Tisé.
Tisá (Tyssa) – Dvojitá věž. Skupinu výletníků v Tiských stěnách zachytil na stereo-fotografii fotograf z filiálky Carla Pietznera kolem roku 1900.
7
Tisá (Tyssa) – Cihlářský rybník-Lázně (Tyssa Ziegelteich-Strandbad); také Habel‘s Wochendhäuschen am Ziegelteich. Historická pohlednice
lázní kolem roku 1940. Stará turistická cesta Modré hřebenovky (Kammweg) vedla po hrázi rybníka až z Durynského lesa od Eisenachu do Jeseníků na Praděd.
Libouchec (Koenigswald) – Restaurace Svoboda (Gasthof zum Lehngut – Hostinec a řeznictví, hospodský Paul Schmitz a řezník Wenzel
Umlauft). V této hospodě po, rozprášeném koncertě dne 3. 3. 1979, dostal Mikoláš Chadima ze skupiny MCH Band tvrdý podnět od tehdejšího socialistického režimu ke složení slavného punkrockového valčíku „Libouchec“.
Tisá (Tyssa) – Cihlářský rybník-Lázně (Tyssa Ziegelteich-Strandbad); také Habel‘s Wochendhäuschen am Ziegelteich. Pohled na pláž, kde se
neplatilo vstupné, asi z r. 1943.
8
Hladov (Hungertuch) – V roce 1873 zakoupili C. Kühnel z Petrovic a E. Gottschald z Drážďan mlýn stojící na samotě Hungertuch a zřídili
zde továrnu na výrobu knoflíků. Továrna dvakrát vyhořela, naposledy na štědrý večer roku 1914, kdy shořelo vše, včetně obytného domu pro zaměstnance. Po obnově se pak i následně vyráběly drobné kovové předměty včetně zubních vrtáčků, součásti deštníků a dětských špuntovek.
Nový Dvůr, Rájec (Neuhof, Raiza) – Osada leží východně od dolní části Petrovic a je dnes spojena v jeden celek s osadou Rájec. V roce 1921
je uváděn český název Nový Dvůr. První písemná zmínka je z roku 1824, kdy byla již 6 let osídlena cikány. Po roce 1950 se jako osada ležící u Rájce již neuvádí.
Telnice (Tellnitz) – Zámek Ledebour (Schloss Ledebour) – Lovecký zámek hraběte Augusta Ledebour-Wichelna z roku 1832 stál nad
nakléřovskou silnicí. Po roce 1945 postupně rozkraden, začal pustnout a kolem roku 1960 byl zdemolován. Opodál zámku zbyla pouze kaple, myslivna a hrob zámeckého pána.
9
Ústí n/L (Aussig a. d. E.) – Bělehradská 2 – Atypický
Ústí n/L (Aussig a. d. E.) – Gotický kostel Nanebevzetí
zaoblený dům byl stavěn pro E. Arnoldovou. Autorem mohl být F. J. Arnold – odsunutý stavební rada městského úřadu, který přežil v úterý 31. 7. 1945 takřka zázrakem masový lynč na německém obyvatelstvu, tzv. Ústecký masakr, když ho z hromady mrtvol pod palbou ostřelovačů vytáhl vlastní syn. V přízemí domu funguje již několik let „Hodkův antikvariát“.
Pany Marie s křivou věží po válečném bombardování roku 1945 – PODEPŘEN. Koncem roku 2009, dokončenou stavbou obchodního centra s lanovkou, jako jeden z posledních historicky viditelných opěrných bodů občanům ODEPŘEN.
Chabařovice (Karbitz) – evangelický kostel (Evangelische Kirche) – Dostavěný kostel byl slavnostně vysvěcen 14. července 1901 a za hraní Hornické dechovky roku 1987 „slavnostně“ zbořen při úpravě křižovatky.
10
Ústí n/L (Aussig a. d. E.) – Kramoly (Krammel); také Kramoly, Kramola, někdy také Křemelná (viz místní pojmenování Kamenný vrch).
Toto jméno vzniklo údajně z obecného podstatného jména, „kramola = hádka, svár, váda“. Kdysi měly Kramoly asi 40 domků, loděnici, pilu a koupaliště na Labi a Činoherák. Na černobílém snímku proběhla demolice domů r. 1985.
Ústí n/L (Aussig a. d. E.) – Červený vrch – černobílá fotografie z r. 1985 ulice Hornická-Stará v době, kdy byly běžně několikanásobně
překračovány ekologické limity škodlivin v ovzduší.
Ústí n/L (Aussig a. d. E.) – Kramoly (Krammel) – V r. 1921 osada obce Novosedlice v okr. Ústí nad Labem, v dalších letech se jako osada
neuvádí (součást městské části Ústí nad Labem-Střekov). Na černobílém snímku proběhla demolice domů r. 1985.
11
Ústí n/L (Aussig a. d. E.) – Ve středu 8. února 1989 před třetí hodinou ráno došlo v atriu budovy krajského národního výboru k mohutné
explozi. Při explozi došlo ke značným hmotným škodám, nebyly však zraněny žádné osoby. Pachatel výbuchu nebyl nikdy vypátrán. Černobílá fotografie dcery z tohoto místa kolem r. 1985.
Šluknov (Schluckenau) – Město se před II. světovou válkou nacházelo v oblasti s převahou německy mluvícího obyvatelstva, které se v roce 1938 postavilo na odpor československým úřadům. Němečtí povstalci převzali nad oblastí vojenskou kontrolu a 1. října byl výběžek obsazen německou armádou. Vyvrcholením obsazení byla 4. října návštěva města Šluknov Adolfem Hitlerem.
Potůčky (Breitenbach) – okr. Karlovy Vary. Někdejší vyhlášený hostinec Dreckschänke zvěčnil ve své písničce z roku 1904 Anton Günter stojící
na starém tisku. Po Vlastovi Třešňákovi je nejznámějším písničkářem Krušných hor.
12
Ústí n/L (Aussig a. d. E.) – Před OD Labe se přichomejtl pan Růžička z Galerie Suterén. Na dobové fotografii z poloviny osmdesátých let
minulého století legendární vrchní pan Pryl z restaurace Chaloupka na Masarykově třídě.
Ústí n/L (Aussig a. d. E.) – OD Labe, zadní východ z obchodního domu v době stavby „Nové tržnice“, která je již zbořena a nahrazena stavbou
obchodního centra s lanovkou.
Ústí n/L (Aussig a. d. E.) – Na černobílém snímku prodavač losů v Hrnčířské ulici kolem roku 1984.
13
Děčín (Tetschen-Bodenbach) – Po letech v Teplické ulici č. 126. Na černobílém snímku zleva Jirka Key Kejdana, Milan Hodek, Milan Pekky
Bouška, Milan Koudelka Zavřel – vejlet na Sněžník roku 1977.
Ústí n/L (Aussig a. d. E.) – Mírové nám. – Na snímku: „Náhodné setkání před galerií Dílo“ (foto Karel Havránek) stojící zleva: Milan Pekky
Bouška, Míla Fous Hujer a malíř Herbert Kisza z Kadaně, který se začal více věnovat grafice, protože mu, podle jeho slov, „přišlo líto prodávat obrazy“.
Ústí n/L (Aussig a. d. E.) – Areál Střední školy na Severní terase, kde neorganizovaně propukaly turnaje v nohejbalu.
14
Ústí n/L (Aussig a. d. E.) – Masarykova nemocnice, pavilon A bývalé okresní a posléze Masarykovy nemocnice v minulosti sloužící jako
porodnice. Slavnostního otevření se konalo 1. března roku 1930. Stavba byla na podzim 2013 zbourána, foto pořízeno dne 16. září 2013 11:53:41.
Ústí n/L (Aussig a. d. E.) – U nádraží – Tramvaják je údajně pan Dočkal z Předních Olšinek (tvrdí Míra Polesný) a Míry Löbla mámu drží za
ruku jeho babička. Tak se mě to vrátilo na emailové dotazy o zjišťování podrobností historické fotografie, kterou vlastní pan Stanislav Bauer.
Ústí na/L (Aussig a. d. E.) – U Nádraží konečná tramvají. K vidění tři vozy evidenčním číslo 26, linka č. 1 jezdící do Telnice a další dva vozy linek č. 2 a č. 3, která mířila do Trmic, před ústeckým hlavním nádražím zhruba na počátku šedesátých let minulého století.
15
Verneřice - Boží vrch (Wernstadt - Gottesberg) – Poutní kostel Nejsvětější Trojice byl postaven v letech 1732–33. Po válce, jako ostatní sakrální
stavby v této oblasti, zchátral. V roce 1970 bylo rozhodnuto, že nebude nadále opravován. Byly i snahy o zakonzervování stavby jako dominanty krajiny. Ve čtvrtek 16. 1. 1975 byl odstřelen a místo poté zalesněno.
Babiny I. (Babina) – Zaniklá osada u Malečova na Ústecku. Po poválečném odsunu tu zůstalo šest obyvatel, dosídlení se nepodařilo. Opuštěná ves
se v roce 1980 stala vojenským prostorem. Po zrušení litoměřické posádky bylo cvičiště opuštěno. Na dobové fotografii spojaři v aktivní službě (19612), nyní členové „Klubu vojenských veteránů Babiny“.
Porta Bohemica – Čechie Böhmerland – „nejdelší“ motocykl konstruktéra Albina Huga Liebische. Pro tvrdé pérování se tomuto stroji prý také
říkalo splašená lavice. V pozadí Malé Žernoseky na levém břehu Labe. Navzdory názvu mají více obyvatel než Žernoseky Velké na břehu pravém. Obce spojuje osobní přívoz.
16
Vysoký kámen (Hoher Stein) – Na Sokolovsku, u hranic s Německem, leží jeden z nejpozoruhodnějších skalních útvarů Krušných hor.
V blízkosti bizarních skalisek, která se vyvyšují nad krajinu o 20 i více metrů a je z nich panoramatická vyhlídka, stával před válkou oblíbený hostinec. Dnes po něm není ani památky, dochovala se pouze hluboká studna.
Měděnec (Kupferberg) – V obci na Chomutovsku stojí kostel Narození Panny Marie. Na trase Kammwegu nejde minout vrch Mědník (910 m n. m.) s výhledem na Doupovské hory. Jsou zde dvě kaple. Na vrcholu Neposkvrněného početí Panny Marie zvaná „bílá“ a na úbočí „černá“, Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Na jižním svahu byl od roku 1873 třikrát postaven hostinec, ale pokaždé vyhořel. Místo zapovězené stavbám, kde se chlastá.
Přísečnice (Pressnitz) – Starobylé město v Krušných horách na Kadaňsku. Rozvoj byl podmíněn těžbou železné a stříbrné rudy. Roku 1930
měla Přísečnice 2 606 obyvatel. Po odsunu v roce 1950 jich zde žilo 731. Začátkem 70. let 20. století bylo rozhodnuto o stavbě přehrady a město následně zatopeno.
17
Mohelnice (Müglitz) – Zaniklá obec severně od Krupky u Teplic. Pod Lysou horou pramenící říčka Mohelnice tvoří několikakilometrovou státní hranici. Do Mohelnice se jezdilo z Habartic a Fojtovic. Německé obyvatelstvo bylo po válce vysídleno. Důvod zániku: hraniční pásmo.
Stoliční hora (Quaderberg) – Výletní hostinec nad Děčínem. V místě oblíbeného cíle výletů byla proto v rekordní době (4. 7.–31. 8. 1901)
postavena hospoda. Do svých 82 let ji vedl Ignaz Zappe. V roce 1941 ji předal dceři, která byla po roce 1945 vyhnána. Restaurace zůstala prázdná, postupně rozkradená, ruiny strženy v roce 1947.
Dělouš (Tillisch) – Obec u Všebořic, kde bylo v roce 1762 odkryto naleziště hnědého uhlí, zanikla vydolováním v roce 1967. Z Dělouše vedla
elektrická dráha, po níž jezdily i nákladní tramvaje s uhlím do ústecké městské elektrárny. Od roku 1961 byl Dělouš osadou obce Užín. Kaple byla zbořena roku 1966.
18
Studenec - Kinského chata (Kaltenberg - Kinsky baude) – Pět let po otevření kovové rozhledny vyrostla roku 1893 v jejím sousedství dřevěná chata „Kinsky Baude“, která poskytovala občerstvení i noclehy. Návštěvníkům sloužila až do 50. let 20. století, kdy vyhořela. Zůstaly jen základy se zbytkem sklepa.
Hvozd - Česká bouda (Hochwald - Böhmische Baude) – Na jižním vrcholu Hvozdu v Lužických horách stávaly dvě chaty. Německá,
z roku 1889 (vpředu) a o 11 let starší česká, která po 2. světové válce vyhořela. V české bylo k dostání jen víno a káva, zatímco v saské se podávala teplá jídla a pivo.
Horní Sedlo (Pass) – V sedle u silnice stojí čtvercová kaplička postavená kolem roku 1739. Po druhé světové válce už jen chátrala. Nově byla opravena na počátku 21. století. Roste zde mohutná lípa vysazená roku 1832. Za lípou se krčí „řopík“, pevnůstka hraničního opevnění.
19
Horní Sedlo - U Hřebenovky (Pass - Zur Kammwanderung) – Hojně navštěvovaný hostinec, jehož majitelkou byla na přelomu 19. a 20. století Anna Slany a pozdější provozovatel Franz Fritsche, nebyl po roce 1945 už otevřen. Budova byla časem stržena. Dle pamětníků zde vyráběli nejlepší domácí šlehačku na světě, chlazenou v potůčku.
Jírava - Na Větrníku (Pankraz - Windschänke) – Jíravským sedlem, oddělujícím Lužické hory od Ještědského hřbetu, prochází silnice
z Děčína do Liberce. Zde ji protíná turistická Modrá hřebenovka (Blauer Kammweg). V minulosti tu stála oblíbená zájezdní restaurace Na Větrníku (Windschänke), která však byla na začátku 50. let 20. století stržena.
Bouda na Ještědském hřebeni (Jeschenkammbaude) také: U Horského ševce (Bergshuster gasthaus) – Hostinec stál asi 1 kilometr za
libereckou odbočkou z Modré hřebenovky. Provozoval jej Franz Moeller, původním povoláním švec. Z rozlehlé louky se nabízely výhledy na Liberec, Jizerské hory i Krkonoše. V roce 1930 přejmenován na Jeschenkammbaude. Po odsunu německého obyvatelstva byl stržen a pozemek zalesněn.
20
Poznámky – Podněty – Postřehy Vystaveno kdy a kde: ...................................................................................
P.S. Výstava vznikla bez přispění grantu a reklamy pouze s nadějí v lidské pochopení. Díky za případné doplnění i ocenění.
[email protected] & přátelé
