Historie Pece pod Sněžkou

Historie Pece pod Sněžkou

Petra Kocová, duben 2005

Historie Pece pod Sněžkou výtah z odborné práce Petry Kocové 1.1 Z nejstarší historie Historici se sjednocuji v názoru, že v šedém dávnověku sídlili v pohraničních lesích a v celých Čechách keltští Bojové a do počátku našeho letopočtu germánští Markomané, jejichž jedna větev - Krkontové - byla usazena v krkonošském kraji. Někteří němečtí historici tvrdili, že Němci, kteří v tomto pohraničí bydleli, byli zbytky těchto starých germánských kmenů. Tím se snažili prokázat 1000-letou kulturní činnost Němců v Čec hách. Historik Palacký však prokázal, že s příchodem Slovanů do Čech zmizely i stopy němectví v Čechách a že v 7. - 11. století v Čechách nežil žádný Němec. Teprve v 9. století přišli do pohraničních lesů dřevaři s úkolem postavit pohraniční stezku, zvanou trutnovskou, vedoucí z Prahy přes Trutnov a Žacléř do polské Vratislavi. V této době docházelo k velkým sporům mezi českými vévody a sousedními polskými vladaři nejen o tehdejší pohraniční území, ale i o trůn. Ve 13. století, v době velké kolonizace, přicházeli do pohraničních lesů Němci. Zpočátku jako lovci a hledači přírodních bohatství, v 15. století jako horníci z pohoří Taunus a Durynské vysočiny a v průběhu 16. století následoval velký proud z Míšně. 1.2 Vývoj v 16. - 19. století První listina o osídlení je až z roku 1534.Vyplývá z ní, že hornici chtěli založit horní město „Úpa" a že v okruhu 5 km od Obřího dolu byla krajina neobydlená. V hornomaršovských rychtářských knihách se samostatná osada „Appe" objevuje až roku 1644. V tento den se zřejmě v krčmě v Peci konal soudní den. V roce 1645 již existovala škola, roku 1649 je zmíněn starý „úpský rychtář" Jiří Sagasser. Patrně v 16. století začalo dolováni v Zeleném dolu. Dolovala se zde železná ruda a arsenik. Na počátku 18. století tyto doly náležely hrabatům z Waldsteina. Byli zde zaměstnáni převážně dělníci a mistři české národnosti. Zaměstnanci peci a dolů bydleli v bezprostřední blízkosti svých pracovišť, a tak zde vzniklo sídliště obydlené Čechy. Ti je pak nazvali Peci - podle pecí, ke kterým denně přicházeli 1



Tehdy toto sídliště patrně patřilo také k sousední obci Úpa, ze které později vznikla obec Velká Úpa. Jak je již zmíněno, prvními osadníky byli dřevaři a významnou roli v naši obci hráli hornici. Je tedy vhodné zmínit alespoň pár základních a pro vývoj naši obce důležitých údajů o těchto řemeslech.

1.2.1 Zhodnocováni dřeva S rostoucí těžbou stříbra v Kutné Hoře bylo již r. 1500 započato s těžbou dřeva. Prosadilo se plaveni a v době následující, po nástupu Habsburků k vládě v Čechách, potřeba dřeva stále rostla. V r. 1575 byly postaveny první klausy, tedy nádrže na sbírání vodních mas. Tok řek byl na nebezpečných místech zpevněn „archami" , což byly stavby ze silných kmenů spojených na způsob stěny, a učiněn splavným. Dřevo bylo spouštěno z hor za pomoci smyků. Smyky byly žlaby postavené z odkorněných tyči. Dřevo tak bylo vrháno do proudu řeky, po vypuštěni klausy pak dřevo plavalo až do hluboké vody, u Jaroměře se spojovalo se dřevem přicházejícím po Labi a plavalo dále až ke Kolínu, odkud bylo používáno pro Kutnou Horu. Plaveni dřeva trvalo přibližně do r. 1772 a zcela ustalo přibližně v r. 1870. 1.2.2 Hornictví Teprve v r. 1534 je k dispozici zpráva o založeni horní zarážky v Obřím dole. Císaři Ferdinandu I. je zaslána žádost o zaručeni svobodného práva kutaci. V této době bylo velmi obtížné pracovat z důvodu nedostatku vody. K dispozici nebyly hutě ani žádná jiná zařízení. Vše bylo získáváno s velkými náklady. Z archivu panství Maršov vyplývá, že byla hodně kutána měď, stříbro, železo a arsenik. Postupně doly ztratily svou výnosnost a důlní práce se zastavily. V souvislosti s 2



provozem dolů je také potvrzena existence mnoha uhelných milířů. Jména uhlířů a množství zuhelněného dřeva jsou písemně uchována v účetních knihách, bohužel ne však místa, kde tyto milíře stály. 1.2.3 Dopravní poměry V prvních časech osidlováni bylo údolí z Pece do Horního Maršová ještě neschůdné. Podél Úpy vedla jen úzká stezka. Teprve kolem roku 1837 byla postavena silnice, která byla postupně upravována, rozšiřována a místy překládána. Roku 1887 začalo panství v Maršově s výstavbou cest. Byly postaveny přibližovaci stezky a také lovecké stezky , kterých mohli obyvatelé využívat k dopravě sena a dřeva. V roce 1888 začala stavba pecké silnice. Teprve roku 1891 dostala nynější podobu a polohu a byla dokončena roku 1897. V zimě používal takřka každý horal k chůzi sněžnice, při ledovatce stoupající železa. Ke svážení dřeva, v malé míře také odvozu výrobků a dovozu potravin, byly používány rohačky. Při velkých závějích se scházeli sousedé a upravovali dráhu až do Pece. Cesta z Pece do Velké Úpy byla upravována na náklady obce. Po skončeni provozu dřevařských a hornických podniků roku 1876 nastala v obci tichá doba s nouzi. Horníci odešli do Žacléře a jiných míst, mladí se rychle vrhli do průmyslových obci na řemesla, mladé dívky hledaly výdělek ve fabrikách na dolním toku Úpy. Jen poslední zbytek stálých usedlíků se věnoval chovu dobytka. Vyhánění dobytka bylo ale omezeno, a tak jedinou možností výdělku byla práce v lese. Dostavba silnice z Horního Maršová do Pece roku 1897 výrazně přispěla ke zlepšeni dostupnosti obce. Celkově se tak výdělky a živobytí v letech 1888 - 1897 výrazně zlepšily. 1.3 Katastrofa v roce 1897 V roce 1897 došlo k obrovské katastrofě, která zasáhla celou obec. Dixova kronika se této události věnuje na 5 stránkách, proto je vhodné se o ni alespoň v krátkosti zmínit. V červenci roku 1897 nepřetržitě 14 dní pršelo. V noci z 29. - 30. července již řečiště 3



nápor vody nevydržela a dravé proudy strhávaly vše. Kolem 20. hodiny večer musel být vyklizen obecni dům poštmistra. V této době již Zelený potok zaplavil první dům. Postupně docházelo k zaplavováni dalších domů, a tak někteří

obyvatelé zůstali uvězněni na půdách svých domů až do rána. Kolem 23. hodiny došlo k prvnímu úmrti, kdy se místní obyvatel J.Braun pokoušel zachránit dobytek. Jeho tělo bylo později nalezeno u Batňovic. Lidé byli uvězněni prudkými toky, docházelo k sesuvu zeminy. K největšímu neštěstí došlo v Obřím dole. Pět velkých zemních sesuvů sjelo z Růžové hory, další dva ze Studniční hory. Tyto laviny zavalily domy, které zde stály. V nich zemřelo osm lidi. Na místě neštěstí byl později postaven kamenný křiž. Škody byly tenkrát obrovské. Nebyl nikdo, kdo by neutrpěl nějakou škodu. Došlo k poničeni všech obecních a panských soukromých cest. Dobročinnosti celé země a velkou pílí došlo brzy k obnovení života v obci. Dnes stojí v Obřím dole kaplička, ve které je celé neštěstí popsáno.

1.4 Velká Úpa nebo Pec pod Sněžkou ? I přes přímou závislost Velké Úpy na Maršovu vznikla již v 17. století místní samospráva. Výrazným krokem k samostatnosti obce byla z popudu císaře Josefa II. stavba kostela ve Velké Úpě a hlavně založeni farnosti v roce 1788. V tu dobu se obec dělila na tři díly - pozdější katastrální území Velká Úpa I.,, II. a III., a dnešní katastrální území Pec pod Sněžkou. 4



Rozvoj turismu a snahy peckých občanů vedly ke vzniku tří samostatných obcí v roce 1871. Obec se rozdělila na tři části: Velká Úpa I. díl, Velká Úpa II. díl, Velká Úpa III. díl Pec. Brzy se začalo používat pouze názvu Pec. Rozdělením se tak všechny tři obce staly zcela samostatnými. V roce 1945 byly spojeny oba díly Velké Úpy v jednu obec a v roce 1960 byly obce Velká Úpa a Pec pod Sněžkou opět spojeny v jednu. Později byla k obci připojena i Malá Úpa. V roce 1987 byla Pec pod Sněžkou vyhlášena městem. Po událostech roku 1989 se Malá Úpa stala opět samostatnou obci. Referendum za připadne odděleni Velké Úpy od Pece pod Sněžkou proběhlo v roce 1992 a potvrdilo společné setrvání obou obcí ve městě Pec pod Sněžkou. l.5 První světová válka První světová válka zasáhla také do děni v této obci. Dne 26.7.1914 byly vylepovány mobilizační vyhlášky a již dne 27.7.1914 narukovala většina zdejších mužů. Stejně jako v jiných oblastech nastalo statni zásobování. Lidé nakupovali vše. O peníze zde převážně nebyla nouze, protože lidé prodávali máslo, za které dostávali až 50 - 55 K za kg. V letech 1915 - 1917 se v obci konaly lyžařské kursy. Vojsko bylo ubytováno ve velkých hostincích, kde došlo k velkému poškozeni sálů a pokojů. Náhrady škod se však hostinští nikdy nedočkali. 14. ledna 1919 přišly do obce obsazovací jednotky, aby uzavřely hranice. S tímto obsazením začaly také šikany, kdy vojáci vnikali do domů a brali potraviny, které našli. Po převratu roku 1918 došlo k prvnímu pokusu o osvětlení. Světlo bylo velmi špatné a až roku 1929 se podařilo připojit k Východočeské osvětlovací společnosti. Teprve nyní přicházelo krásné, stejnoměrné světlo z oblastní centrály. Došlo také ke stavbě vodovodu. Důvodem byla již nedostačující zásoba ze Zeleného potoka a rozvíjející se cestovní ruch. Při stavbě byla většina obyvatelstva zaměstnána jako zednici. Roku 1930 byla na peckém náměstí firmou „bratři Zikmundové" z Prahy postavena benzinová pumpa. Ta byla roku 1965 uzavřena a odstraněna.V roce 2002 došlo k výstavbě nové čerpací stanice. 1.6 Založeni SDP a 2. světová válka O politiku se pečtí občané nikdy moc nestarali. Přesto zde byla roku 1934 založena Strana sudetsko-německých Němců /S.D.P./. Z důvodu zhoršováni politické situace a stoupáním napěti mezi Německem a ČSR začalo opevňování hranic. S tím souvisela stavba vojenských lanovek. 5



Události roku 1938 jsou v Dixově kronice velmi podrobně popsány. Kronikář Dix popisuje tuto dobu velmi podrobně a všude dává průchod své a dobové nenávisti proti českému národu. Události by vydaly na samotnou seminární práci. Zde jsou tedy základní data o děni v obci v této době. Dne 25.2. 1938 začala konskripce německého pohraničního obyvatelstva, dne 8.4. vstoupilo pecké obecni zastupitelstvo ke straně S.D.P. Hennlein. Od této doby nastává hromadný přestup k S.D.P. Konráda Hennleina. V květnu roku 1938 přišly do Pece silné československé vojenské oddíly, obsadily Obří důl, postavily lanovou dráhu a začaly stavět opevněni. Dne 19.9. bylo vyhlášeno stanné právo a 24.9. byla vyhlášena všeobecná mobilizace. V průběhu záři došlo ke zničeni mnoha bud, většinou shořely. Po odstoupení pohraničního území musel zaplatit zmenšený čsl. stát pokutu za všechny zdejší boudy, které v době mobilizace vyhořely. Odůvodněním bylo, že byly zapáleny čsl. vojskem. Dne 12. října vtrhlo německé vojsko do Pece, kde bylo slavnostně přivítáno. V době války žilo v Peci jen pár občanů české národnosti. Z důvodu kronikářovi nenávisti k Čechům, je v kronice zaznamenán spíše život německých občanů. l.7 Změny po 2. světové válce Rok 1945 - německý obecní úřad v Peci zastavil svoji činnost hned v prvních květnových dnech. Někteří obyvatelé německé národnosti uprchlí do Německa. Dne 6. května občané české národnosti založili Místní revoluční výbor. Na jejich žádost přijel do Pece ozbrojený oddíl civilistů nazývající se PĚST. Ten prováděl v Peci a okolí domovní prohlídky, zajišťoval občany německé národnosti a odebíral konfiskovaný majetek Němců. Tento oddíl zanikl v průběhu května. Poměry v obci byly až do konce záři 1945 velmi neklidné. Po lesích se střílelo, za nevyjasněných okolnosti bylo zavražděno několik německých občanů. Veškeré obyvatelstvo německé národnosti bylo vysídleno. Celkem to bylo 802 osob. Každá vysídlená osoba si s sebou mohla vžit 50 kg majetku. Ke konci roku došlo ke zlepšeni bezpečnostních poměrů v Peci a okolí. Německý majetek byl konfiskován dle přísných dekretů prezidenta republiky. Český nemovitý majetek, který byl za okupace povinně zcizen Němcům, byl navrácen původním majitelům na základě tzv. restitučního řízeni, které prováděl okresní soud v Trutnově. Rakouský nemovitý majetek byl prodán. Rodinné domky byly prodány českým usedlíkům, stejně jako ostatní konfiskáty. Konfiskovaný majetek měl být spravován odpovědnými správci do doby, než bude předán do soukromého vlastnictví. Nestalo se tak však v případě velkých hotelů, pensionů a mnohých živností. To vyvolalo velké zklamání u většiny místních občanů a došlo k poklesu zodpovědnosti za svěřený majetek. 6



Jednotlivé hotely, pensiony a restaurace převzaly do majetku především podniky, čsl. hotely a organizace ROH. Většina těchto organizací vlastnila tyto objekty až do r. 1990. Až na pár výjimek vlastni tyto objekty v dnešní době soukromé osoby. Roku 1959 byl schválen rekreační statut pro Pec. Oběžník vydaný MNV praví: „ Toto rozhodnutí zavazuje všechny občany, abychom svoji obec, položenou do klínu našich krásných hor udržovali v budoucnu tak, aby úpravnost a vzhled kolem našich obydlí sloužil nám ku cti." 2 Počátky cestovního ruchu Nejdůležitějším odvětvím je však v této oblasti cestovní ruch. Ten způsobil, že neúrodné drsné vysokohorské oblasti se staly jedněmi z nejvyhledávanějších. To se v dnešní době také odráží na ceně pozemků a nemovitostí v těchto lokalitách. 2.1 První turisté První zmínka o cestovním ruchu se datuje k roku 1577. Je však jisté, že již dříve se objevovaly jeho jisté náznaky. Vedl k tomu způsob život a v drsných horských oblastech. Zemědělství je zde téměř nepatrné. Vysokohorská půda je syrová a její vlastnosti nejsou pro zemědělství příznivé. Louky tak v příznivých letech poskytovaly pouze slušný výnos dobrého sena a obyvatelé se proto tedy především zabývali chovem dobytka. V krátkém horském létě tak bylo hlavním a nejdůležitějším zaměstnáním dostat domů co nejvíce sena. Dobytek se na jaře vyháněl do hor za pastvou. Chýše, které musely být v horách postavené, aby v nich mohli pastevci v létě přebývat, se postupně stávaly i přístřeším pocestných. Jedním z prvních turistů by mohl být trutnovský kronikář Simon Húttel. V archivu panství Maršov je v účetních knihách započítána mzda za donášku pálenky pro 11 hostů, kteří 7. srpna 1577 vystoupili společně s kronikářem Simonem Húttel na Sněžku. Po postaveni kaple na Sněžce se zde v letech 1681 - 1812 konaly bohoslužby. Putovalo sem mnoho cizinců a poutníků. 2.2 První ubytovací kapacity V 18. století existovala v Peci stanice horských vůdců o 12 mužích, kteří doprovázeli cizince po horách za odměnu. Děkan Vincenc Króhn, místní farář, se snažil přimět obyvatele Pece k pronajímání pokojů letním hostům. Teprve roku 1897 se rozhodl místní občan Jan Buchberger z domu čp. 137 přebudovat svůj dům a pronajímat pokoje letním hostům. Později byl následován dalšími.

7



Vznikaly nové domy a byla snaha napodobit Špindlerův Mlýn. Stoupal počet letních hostů přicházejících z Německa. V r. 1897 byla také udělena první výčepní koncese Vincenci Dixovi. Zároveň začalo docházet ke sporům mezi domovníky, k dopravním přestupkům a objevilo se žebráctvi. Bylo nutné na letní měsíce přijmout policistu, který dohlížel na pořádek v obci. Roku 1912 byl tedy přijat první policista. 2.3 Zimní sporty Jedním z prvních zimních sportovců byl pan Faltys, továrník z Trutnova. Kolem r. 1880 přijížděl každou neděli do Pece. Vyzbrojen stoupacími železy, sněžnicemi, lanem a cepínem slézal společně s Josefem Kneiflem, který mu sloužil jako vůdce a nosič. Velkou studniční jámu, Úpskou jámu a rokle Sněž ky. Kolem r. 1890 přicházela z Liberce společnost pánů, která se zdržovala v Obři boudě nebo na Sněžce a zde strávila Silvestra. Současně přicházeli i jednotlivci ze Slezska. Teprve zdomácněni lyží, které do obce přišly koncem 19. století, pozvedlo zimní sport. Vysoko ležící hřebenové boudy brzy zalidnily veselé sportovní společnosti. Noviny popisovaly krásy horské zimy. Příliv sportovců sílil a v údolí Pece se počalo s výrobou lyží. Josef Mitlóhner, Robert a Vilém Sagasser vyráběli lyže ze smrkového dřeva. Děti užívaly dýhy ze sudu nebo si zhotovovaly lyže z různých prkének. Roku 1903 se vrátil truhlář Franc Mitlóhner z vandru, kde získal zkušenosti s ohýbáním tvrdého dřeva. Založil výrobu lyži „Mitlóhner Riesenhain", které měly velmi dobrý zvuk a byly velice Žádané. Ve staré pecké hospodě Petzerschanke se scházeli osobnosti z údolí Úpy. Na návrh Hanse Bónsche byl založen spolek zimních sportů Údolí Úpy Aupatal. Roku 1904 byla v Zehlově hotelu v Peci založena odbočka spolku zimních sportů Údolí Úpy - „Riesenhain". Tato nová odbočka ihned uspořádala úplně první závod v naši obci. Závodilo se tehdy na primitivních lyžích a pouze v běhu. Byla stanovena I. a II. cena a k tomu cena pro posledního, která byla nazvána pro útěchu. Cenu útěchy, láhev rumu, získal Wenzel Taier, řezbář z Úpy. 8



Tehdejší zdejší učitel Rudolf Hoffman se brzy stal propagátorem jízdy na lyžích a zavedl vyučování jízdy na lyžích i v obecné škole. Pořádal pravidelně závody dětí na lyžích, pro chlapce i dívky.

3 Rozmach cestovního ruchu Stavbou kaple byl dán podnět k častějším návštěvám vrcholu Sněžky. Zpočátku přicházeli poutníci, později turisté se stále vyššími požadavky na služby týkající se cestovního ruchu. Místní obyvatelé museli na tuto skutečnost reagovat a postupně se tak měnil ne jen ráz krajiny ale i život místních obyvatel. 3.l Rekreace na počátku 20. století a l. světová válka Brzy po roce 1900 byl v Pecké hospodě Petzerkrescham založen první turistický spolek, který se snažil o rozvoj turismu v Peci. Po založení Rakouského krkonošského spolku tak došlo ke zpřístupnění Krkonoš velkou sítí cest. Horští vůdci přestali být žádáni. Díky pohodlným cestám proud turistů sílil a r. 1913 dosáhl nejvyššího čísla. V důsledku války a po ní následujících špatných let cizinecký ruch úplně upadl. K velké změně došlo r. 1927, kdy cizinecký ruch stoupl tak, že ubytovací kapacity nestačily. Všude se začalo stavět a rozšiřovat. Ceny stoupaly a stavělo se na úvěr. V červenci r. 1930 došlo k náhlému zvratu. Německá marka důsledkem hospodářské krize rychle klesla a německá vláda vyžadovala od turistů, kteří chtěli vycestovat do ciziny, 100 marek. V obci nikdo nechtěl přijímat německé peníze. Hosté odjížděli domů, aby jim peníze stačily alespoň k návratu. Českých návštěvníků bylo málo a tak domy byly najednou prázdné . Situace byla náhle kritická. Všechno bylo nakoupeno na dluh. Všude se žádalo o odsunutí splátek a placení. Zimní sezóna 1930/31 byla celkem dobrá, ale nestačila k úhradě letních ztrát. Letní sezóna roku 1931 byla špatná. Domy byly prázdné, ceny klesaly a nátlak věřitelů zesiloval. Po zimní sezóně 1931/32 docházelo k exekucím a exekučním prodejům. V létě 1933 byl cizinecký ruch o něco lepši, nedal se však srovnávat s rokem 1930. Z Německa přicházelo málo návštěvníků, protože německá vlá da omezila cestováni za hranice. Velkou vinu na slabých zimních sezónách měl i nedostatek sněhu. Ke zlepšení došlo až v roce 1937. V dubnu r. 1939 bylo v Peci přihlášeno téměř 3000 hostů. Jednalo se především o vojáky na dovolené. Cizinecký ruch v následující době byl velmi dobrý. Po válce, kdy veškeré hotely, penziony atd. spadaly pod správu různých organizací, se obnovil cestovní ruch. Docházelo k opravám cest, ke stavbám kulturních zařízení a zlepšování služeb.

9



3.2 Rekreace po 2. světové válce Částečně již v roce 1945 začala i tzv. hromadná rekreace. Tento způsob, který zavedly různé organizace např. ROH, tovární podniky a školy, brzy značně převýšil rekreaci individuální a pro jedince se postupně stávalo velice obtížné sehnat v Peci ubytování. Stejné to bylo i v letech 1947 - 1953, kdy většina ubytovacích a hostinských zařízení byla smluvně pronajata pro hromadnou rekreaci. Jedinec se tehdy mohl ubytovat pouze v noclehárnách nebo v několika soukromých domcích. Počínaje listopadem 1948 přešly téměř všechny hostinské podniky do majetku ROH, Československých hotelů a různých organizací. Pouze malé domky rodinného rázu přešly postupně do soukromého vlastnictví a majitelům sloužily jako trvalé bydliště nebo pro víkendové pobyty. Největší počet rekreantů byl ze zotavovacích akcí ROH a Školských zájezdů mládeže. V roce 1947 navštívilo Pec celkem 19 739 hostů, z toho 54 cizinců. Cizinci byli nejrůznějších národností: Poláci, Rusové, Bulhaři, ... V době, kdy bylo ještě povinné hlášení hostů, bylo možné vést příslušné přehledy hostů. Ty byly později zrušeny a obnoveny až v posledních letech. V zimní sezóně 1947/1948 začaly pravidelné výměny rekreantů. Ti do Pece přijížděli v pravidelných turnusech, které se měnily po 7 dnech. ROH v té době vlastnilo celkem 22 zdejších hostinských a ubytovacích podniků s celkovou kapacitou 803 lůžek. Od roku 1949 měla každá zotavovna svého stálého instruktora pro tělovýchovu, včetně lyžařství, který zajišťoval výcvik rekreantu. Většina objektů byla majetkem organizací a státních podniků až do roku 1990. Poté, v rámci privatizace, byla většina prodána soukromým vlastníkům.

4 Volný čas 4.1 Sportovní vyžiti Již na jaře roku 1935 rozhodlo obecni zastupitelstvo zřídit koupaliště na svahu nad Peckým mlýnem - dnes se na tomto miste nachází samoobsluha. Slavnostní otevření se konalo 14. července 1935. Pecké náměstí bylo osvětleno, konala se bengálská noc a odpalovaly se rakety. Koupaliště bylo v provozu každou letni sezónu až do roku 1946. Místní občan Jaroslav Červený, který zde byl plavčíkem, se tohoto místa zřekl a koupaliště bylo uzavřeno. O otevření nebyl příliš velký zájem. Roku 1965 bylo koupaliště zbořeno a na jeho místě byla postavena samoobsluha, která funguje až dodnes.

10



Na pozemku bývalých manipulačních budov arsenikových dolů byly v roce 1936 zřízeny tenisové dvorce. Jednalo se o dva tenisové dvorce a před nimi se nacházelo travnaté hřiště, které následně plnilo funkci parčíku. V květnu 1945 se tyto hřiště staly majetkem obce a následně majetkem ROH. Ještě roku 1945 byly tenisové dvorce přeměněny na volejbalové hřiště a parčík zpustl. V letech 1954 1956 byly tenisové dvorce znovu obnoveny. Polovina sloužila jako tenisové hřiště a druhá jako hřiště volejbalové. Zbylé místo bylo upraveno pro různé společenské hry. Tyto tenisové funkce se zde nacházejí i dnes a jsou v provozu. Patří společnosti OREA. Na přechodnou dobu zřídila organizace ROH roku 1954 atletickou dráhu u zotavovny Hradec. Roku 1959 byla dráha zrušena a na jejím místě bylo vybudováno parkoviště pro autobusy. Toto parkoviště funguje až dodnes.

4.2 Kulturní vyžití V roce 1950 bylo celkem 180 míst. Ceny 10,- Kčs. Zpočátku se nutné omezit promítání

v zotavovně ROH Zelený potok zřízeno kino. V sále bylo míst byly odstupňovány a pohybovaly se v rozmezí 6, - až hrálo 4 x týdně. Brzy bylo ale pro malou návštěvnost na 2 x týdně a následně pouze na l x týdně.

Prvním představením byl film „Bílá tma". V současné době se v Peci pod Sněžkou kino nenachází. Podstatnou část návštěvníků tvoří cizinci, proto by takovéto kulturní zařízení jistě bylo nerentabilní. V roce 1947 byl podán návrh na výstavbu kulturního domu obce poblíž zotavovny ROH Zelený potok. V domě mělo být sídlo MNV, organizace SOKOL, tělocvična, biograf, obecní knihovna a čítárna. Předběžný rozpočet byl 2 500. 000,-- Kčs. Na jeho úhradu byla zřízena tzv. Cihlenková akce. Jednalo se o prodej cihlenek v hodnotě 10,- Kčs za kus. Zájem byl však velmi malý a k výstavbě tedy nedošlo. Roku 1945 byla založena tzv. Místní rada osvětová. Ta měla za úkol koordinovat činnost všech kulturních organizací. Roku 1955 byla změněna na Osvětovou besedu. Vedeni vytvořilo několik zájmových kroužků. Např. dramatický kroužek, foto a kinematografický kroužek nebo čtenářský kroužek. V roce 1959 začala Osvětová beseda vydávat měsíčník „Pecký zpravodaj".V tomto měsíčníku byly podávány různé informace o peckých záležitostech a sarkasticky stylizovanými články se upozorňovalo některé pecké „závady". Vydána byla pouze tři čísla, neboť nastaly komplikace, které údajně vycházely z osobni zodpovědností a jiných formalit, které tehdejší ONV Trutnov od redakce požadovalo.

11



Městský úřad v Peci pod Sněžkou se v posledních letech snažil podobným způsobem informovat o dění v obci. Nepravidelně několikrát vysel Pecký zpravodaj. Od září 2004 vychází no vý Pecký zpravodaj. 4.3 Výstavba lanové dráhy Roku 1947 začala stavba lanové dráhy na Růžovou horu. Jednalo se především o výměr trasy, navezení potřebného materiálu a postavení pomocné lanovky. Výstavbu provedla firma Transporta Chrudim v licenci švýcarské firmy Von Roll. Na tehdejší dobu se jednalo o velice moderní lanovku. Byl použit nový systém. Lanová dráha s odpojitelnými dvoumístnými sedačkami. Kromě velkého pohodli pro cestující, kteří mohou nastoupit a vystoupit za klidu sedačky, byla velkou výhodou také přepravní rychlost. Provoz na úseku Pec pod Sněžkou - Růžová hora byl zahájen 15.1.1949. Zároveň se dokončoval i 2. úsek Růžová hora - Sněžka, který byl do zkušebního provozu uveden 10.11.1949. Trvalý provoz byl zahájen 1.7.1950. Cena jízdenky v r. 1949 Pec pod Sněžkou - Sněžka 8,- Kč, v r. 2002 činí cena jízdenky 150, Kč. 4.4 Lyžařský areál Vznik lyžařského areálu byl důležitým počinem pro zatraktivnění Pece pod Sněžkou. Byly postaveny těžké lyžařské vleky a sjezdovky. Roku 1958 byl spuštěn l. lyžařský vlek Zahrádky. Cena jízdenky byla 2, - Kč. Následně roku 1960 Mulda, 1964 Javor, 1971 Hnědý Vrch, 1975 Vysoký Svah na místo Muldy, 1978 Javor II. a další kratší vleky a tratě. Postupně byl vybudován lyžařský areál, který v dnešní době patří m ezi největší v regionu východních Krkonoš. Areál je vybaven 11 vleky s různě náročnými tratěmi. V celém areálu funguje odbavovací systém s magnetickým proužkem, který umožňuje volbu různých typů jízdenek a zároveň lyžovat na jakémkoliv vleku s jedinou jízdenkou. Pro zimní sezónu 2004/2005 byla pro lyžaře připravena novinka. Na základě spolupráce s lyžařským areálem Černá hora je možné na zakoupenou jízdenku lyžovat nejen v Peci pod Sněžkou ale i v Janských Lázních. Po vzoru alpských středisek tak dochází k propojování lyžařských areálů, což lyžařům zajistí lepší dostupnost a zvýšení nabídky a kvality poskytovaných služeb. K rozšíření poskytovaných služeb ve Ski Pec areálu patří také vybudováni osvětlení na sjezdové trati Javor I. Do areálu tak přibylo noční lyžování, které je příjemným zpestřením. Před zimní sezónou 2003/2004 proběhla výměna lyžařského vleku Hnědý Vrch. Klasický kotvový vlek nahradila modernější čtyřsedačková lanovka. 12

Historie Pece pod Sněžkou

Recommend Documents