Historie, metody a výzkumné projekty v oblasti dlouhodobého uchování kulturního dědictví v ČR
Abstrakt: Ochrana movitého kulturního dědictví je součástí státní kulturní politiky od roku 1991. Od tohoto roku jsou každoročně uvolňovány ze státního rozpočtu prostřednictvím kapitoly „Kultura“ značné finanční prostředky na podporu ochrany movitého kulturního dědictví. Hlavními hrozbami pro movité kulturní dědictví ČR představují krádeže a ostatní nezákonná činnost, požáry, nepříznivé vlivy prostředí uložení a nelegální vývozy. Vedle instalací monitorovacích systémů a přenosové sítě k zásahovým jednotkám jsou vytvářeny i národní databáze, jednak ukradených uměleckých děl, ale i požární ochrany vybraných objektů. Dále jsou v projektech, podpořených v rámci výzkumu a vývoje, vytvářeny metodiky dobré správy, které slouží všem vlastníkům a správcům kulturního dědictví ČR. Klíčová slova: Ochrana, dlouhodobé uchování a dokumentace movitého kulturního dědictví, Národní památkový ústav, Národní galerie v Praze, muzea, památková péče, požární bezpečnost, metodologie, kulturní statky, krádeže, požáry, pulty centralizované ochrany, monitorovací systémy, Hasičský záchranný sbor ČR, Policie ČR, multidisciplinární přístup, výzkum a vývoj. Abstract in English: Protection of cultural heritage in the Czech Republic has been always a part of state cultural policy. In 1991 a special chapter of state budget has been created to support security projects of cultural institutions. Since that time every year this financial source (Program ISO) has been opened to eliminate or prevent the main threats such as thefts, fires, natural disasters, illegal traffic of cultural goods. Besides monitoring system and monitoring networks Program ISO supports national databases of missing art and fire protection. Nowadays R&D projects for definition of a new methodology and approaches in this area are running by coordination of National Heritage Institute and Technical Museum in Brno. Keywords: Protection, National Heritage Institute, National Gallery in Prague, Technical Museum in Brno, cultural heritage protection, fire protection, methodology, cultural goods, monitoring systems, central monitoring stations, research and development, Fire Rescue Service, Police of the Czech Republic, multidisciplinary approach.
1
Historie, metody a výzkumné projekty v oblasti dlouhodobého uchování kulturního dědictví v ČR Ochrana movitého kulturního dědictví je jednou ze základních povinností paměťových institucí. Neptejme se proč, tento příspěvek si neklade za cíl zkoumat hlubší souvislosti a filozofický základ potřeby uchování dokladů minulosti pro budoucnost. Cokoliv, co má být dlouhodobě uchováno, je zároveň dlouhodobě ohroženo. Při jeho komplexní ochraně hraje snad nejvýznamnější úlohu státní kulturní politika, dále regionální strategie a nakonec přístup institucí samotných. Movité kulturní dědictví je a bylo ohroženo vždy. Nejvýznamnějším ohrožením je sama jeho materiálová podstata. Žádný obraz, socha nebo užitný předmět nebyl vytvořen se záměrem přetrvat na věky. Po staletí se měnící a vyvíjející se metody konzervování – restaurování jsou tedy vlastně jen nutnou reakcí na tuto „nedokonalost“ tvůrců. Dalším významným ohrožením je požár, z hlediska dopadů patrně ten nejvýznamnější. Necitlivý (alespoň z dnešního pohledu) přístup ke starým a novým potřebám obyvatelů historických budov a jejich náhrada novými modernějšími je v pořadí hrozeb kulturnímu dědictví na jednom z předních míst. A nemusí se jednat jen o demolici židovského Josefova z přelomu 19. a 20. století v Praze nebo zničení středověkého Mostu a jeho náhrada panelovými domy jako normalizační postoj „nesmyslným památkářským výmyslům“. Třeba z cca 1500 dřevěných sloupových kostelů, vybudovaných ve středověkém Norsku (mezi lety 1050 – 1536) jich do dnešního dně zůstalo 29. Většina těchto kostelů stála na svém původním místě ještě za reformace. V posledních 300 letech však tyto kostely postupně zanikaly. Část jich shořela, část jich ustoupila novým sakrálním stavbám, část jich byla rozprodána na dřevo. Svět se ale mění a s ním i naše vnímání ochrany kulturního dědictví. V současné době přistoupily k dlouhodobým hrozbám nové nebo nově modifikované starší. Teroristické útoky, přírodní pohromy způsobené globálními změnami klimatu, nárůst organizovaného zločinu, sociální, politické a etnické konflikty a nepokoje, válečné konflikty a k tomu nepřetržitý příliv zpráv a katastrofických interpretací událostí, to vše u mnoha z nás zvyšuje pocit nejistoty,
2
bezbrannosti vůči potenciálním hrozbám, které existují existují kolem nás, zdánlivě bez možností jejich ovlivnění. Olavi Elo to krátce popsal: „Většina lidí nahlíží na přírodní katastrofy s notnou dávkou fatalismu. Domnívají se, že s tím nic dělat nejde. Takový přístup je pochopitelný, ale chybný. Musíme ho změnit. Vždy Vždy je možné dopředu učinit spoustu opatření, které významně omezí ztráty na životech nebo na majetku.“1 Ochrana kulturního dědictví spočívá především v prevenci. Od roku 1989 byly a stále jsou v České republice největšími hrozbami krádeže, ponejvíce vloupáním. V následujícím grafu jsou uvedeny počty krádeží v letech 1988 – 2009. Graf č. 1: Krádeže vloupáním do objektů se starožitnými předměty - trestné činy2
Vývoj oj krádeží po revoluci v roce 1989 byl hrozivý. Otevření hranic pomohlo bohužel i zrychlenému a téměř nekontrolovatelnému pohybu kulturních statků, povětšině ukradených. Pro upřesnění ještě uvádím část kontingenční tabulky k uvedenému grafu.
1
Dorge, Valerie a Jones, Sharon L.: BuildinganEmergencyPlan, TheGettyConservation Institute, ISBN 0-892360 529-3 2 Zdroj: Policie České republiky
3
Tabulkač.1 – Počet vloupání do kulturních institucí v letech 1988 - 19973 Krádeže/Roky zjištěno objasněno to je v % škody v tisících Kč dodatečně objasněno
1988 42 17 40,5
1989 51 26 51
8685
2192 63105 156117 35251 124814 54641 51720 31762 36565
4
1
1990 611 128 21
*
1991 996 283 28,4
1992 736 167 22,7
54
37
1993 843 198 23,5
29
1994 607 156 25,7
22
1995 439 114 26
9
1996 382 91 24
4
V reakci na tento nepříznivý trend připravilo v polovině roku 1991 Ministerstvo kultury materiál, který vládě ČR předložil k projednání vládě tehdejší ministr vlády ČR tehdejší ministr Milan Uhde. Pithartova vláda po poměrně dlouhých jednáních (materiál byl projednán a přijat byl 28. srpna 1991 usnesením č. 307) jako „Soubor opatření pro snížení kritické situace ochrany sbírek, expozic a depozitářů, muzeí, galerií a památkových objektů v ČR“. Pomohla tomu nechtěně i krádež čtyř obrazů Pabla Picassa (Mandolína a pernod, Stůl s pohárem, Přístav v Cadaqués, Absint a karty)ze Šternberského paláce Národní galerie v Praze v noci na 6. května 1991. Tyto čtyři obrazy byly naštěstí po intenzivním pátrání po několika měsících nalezeny v Německu a vráceny do ČR. Od tohoto roku se podpora bezpečnostních systémů kulturních institucí stala nedílnou součástí kapitoly Kultura státního rozpočtu ČR, ze které jsou financovány poplachové zabezpečovací a tísňové systémy (PZTS), dříve nazývané elektrické zabezpečovací signalizace (EZS), elektrické požární signalizace (EPS), uzavřené televizní okruhy (kamerové systémy), mechanické bezpečnostní prvky atd. V roce 1992 byla politicky prosazena změna rozpočtu a část prostředků určená na zabezpečení objektů byla vyčleněna na nákup výpočetní techniky a videotechniky pro 29 pracovišť (památkové ústavy a vybraná státní muzea a galerie) na straně kultury a pro Krajská ředitelství Policie ČR a Policejní presidium. Pomocí této techniky pak pořízená dokumentace sloužila nebo měla sloužit k vytvoření speciální databáze ISO (na straně Policie SEUD), kterou sdílely vybrané kulturní organizace a policie. Nápad to byl jistě dobrý, ale počítal s tím, že všichni se do takového systému rádi zapojí a budou sdílet nadšení jeho tvůrců. Např. ale jen vytvoření společného formuláře pro popis předmětů dalo spoustu práce 3
Zdroj: Policie České republiky
4
1997 346 59 17,5
13
a zkoordinovat do jednoho kompromisního řešení policisty, památkáře a muzejníky dalo velkou práci a výsledek byl zase jen kompromisem, s nímž nebyla úplně spokojena ani odborná veřejnost ani Policie ČR.
Výběrové řízení na kompletní dodávku technického
vybavení pro dokumentaci ohrožených předmětů vyhrála firma, která jako jediná nabízela stanice Macintosh Apple. Z dnešního pohledu je to téměř směšné, ale tenkrát ještě byly počítače Apple částečně embargované a tahle celkem prestižní zakázka jejich rozšíření v ČR jistě pomohla. Systém předávání informací a jejich publikování se postupem doby vyvíjel. Dnes je k dispozici jeho nová internetová verze. Česká republika je jednou z mála zemí, která takto publikuje zmizelé kulturní statky na internetu. Databáze je dostupná na stránkách Policie ČR v češtině, angličtině, němčině a ruštině.4 Vedle státního rozpočtu, který projekt databáze PSEUD (Portál systému evidence uměleckých děl Policie České republiky) dlouhodobě podporuje, byla poslední verze této internetové aplikace významně podpořena i z Finančních mechanismů EHP/Norska. Ve stejném roce (1992) začala firma Fides s.r.o. vyvíjet a postupně instalovat pulty centralizované ochrany na základě výsledků výběrového řízení na PČR na její jednotlivá okresní ředitelství. Do tohoto systému se aktivně zapojily i kulturní instituce a s většími či menšími úpravami systém funguje dodnes. Díky této policejní radiové a telekomunikační síti jsou stovky kulturních objektů bezplatně připojeny na Pulty centralizované ochrany Policie České republiky na úrovní okresů a Policie ČR tak v případě napadení objektu obdrží okamžitě prostřednictvím této sítě zprávu o takové události z instalované zabezpečovací signalizace. V roce 1992 dochází také k další významné události – vláda schvaluje další materiál MK ČR k zabezpečení movitého kulturního dědictví, kde je uvedeno i vybavení policie ČR jednotným typem PCO a ministr kultury uzavírá s ministrem vnitra „Dohodu o spolupráci při zajišťování ochrany uměleckých předmětů a jejich přepravy“. V roce 1996 předkládá nový ministr Pavel Tigrid vládě k projednání rozsáhlý materiál, která podle něho přijímá usnesení č. 285. Toto usnesení kodifikuje a registruje na Ministerstvu financí nový program: Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví (dále Program ISO), který trvá dodnes a jeho nejdůležitější součástí je financování zabezpečení objektů. Vedle zabezpečení objektů se součástí programu ISO stává i podpora dokumentace movitého kulturního dědictví, výkupy předmětů ohrožených vývozem, 4
5
Odkaz na www stránku: http://pseud.policie.cz/wps/portal/
podpora zkvalitnění podmínek prostředí pro dlouhodobé uložení předmětů movitého kulturního dědictví a podpora právní pomoci pro navracení nezákonně vyvezených předmětů z ČR. V roce 2000 je přijat Zákon 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy s prováděcí vyhláškou č. 275/2000 Sb., kde jsou jasně určeny povinnosti vlastníků těchto sbírek vzhledem k jejich ochraně a dlouhodobému uchování. V roce 2001 je přijata Kulturní politika v ČR, v níž je systém zabezpečení movitého kulturního dědictví ukotven jako jeden ze základních úkolů Ministerstva kultury. V roce 2003 navíc vláda přijímá strategický materiál Koncepci ochrany movitého kulturního dědictví ČR na léta 2003 – 2008, která dává všem kulturním institucím za úkol realizovat účinnější preventivní ochranu movitého kulturního dědictví a slouží zároveň i jako základ využití pro financování svých projektů i z mimorozpočtových zdrojů. V letech 2000 – 2005 jsou ze státního rozpočtu uvolňovány prostředky na program ISO a ministru Dostálovi se ve vládě podařilo také prosadit pomoc kulturním institucím ve výši 590 mil. na odstraňování následků povodně z roku 2002 (vč. rekonstrukcí zabezpečovacích signalizací). Financování bezpečnostních systémů v kulturních institucích v těchto letech je nejen záležitostí podpory státního rozpočtu prostřednictvím MK ČR, ale připojují se i další zdroje, zejména Finanční mechanismy EHP/Norska, kde součástí podpořených investičních akcí je i podpora zabezpečení objektů. V roce 2006 je po personálních a organizačních změnách v nejdůležitějších organizacích zabývajících se ochranou movitého kulturního dědictví (Ministerstvo kultury a Národní památkový ústav) na čas Program ISO pozastaven. Přes tyto zásahy však prokazuje svoji životaschopnost a po konsolidaci situace se na konci roku 2006 znovu rozbíhá a trvá dodnes a to i přes to, že objemy finančních prostředků na tento program vyčleněné dlouhodobě neodpovídají jeho potřebám. Nová Státní kulturní politika na léta 2009 – 2014 přijatá usnesením vlády č. 1452/2008 podporu ochrany movitého kulturního dědictví neakcentuje, nicméně dílčí (oborové) koncepční materiály, kterými jsou zejména Koncepce památkové péče v České republice na léta 2011 – 2016 a Koncepce účinnější péče o movité kulturní dědictví v České republice na léta 2010 – 2014, oblast zabezpečení a dlouhodobého uchování kulturního dědictví mezi své priority řadí. V uplynulých dvaceti letech se díky významné podpoře zabezpečení objektů ze státního rozpočtu prostřednictvím Programu ISO a aktivizací všech jeho účastníků podařilo
6
riziko ohrožení movitého kulturního dědictví krádežemi nikoliv zcela eliminovat, ale alespoň snížit. To dokazují policejní statistiky. V současné době restrikcí výdajů státního rozpočtu však nelze očekávat, že by se Program ISO plnil podle potřeb kulturních institucí. Než přijde nějaká nová senzační krádež nebo požár, které by se mohly hodit jako prostředek zviditelnění, nelze předpokládat významnou podporu pro tuto oblast ani od zastupitelů napříč politickým spektrem. Proto odpovědnější instituce, jejichž pracovníci si uvědomují nutnost neustálého zdokonalovaní bezpečnostních systémů, se pokoušejí již nyní hledat i jiné zdroje financování zabezpečení kulturního dědictví než je státní rozpočet. Příkladem může být Národní galerie v Praze, kde komplexní modernizace bezpečnostního systému všech jejich objektů s rozpočtem kolem 30 mil. Kč byla z 85% hrazena z prostředků Norského finančního mechanismu. Součástí tohoto projektu byly i na cd vydané metodické materiály „Manuál bezpečnosti sbírek“ a „Vzdělávací modul“, které shrnuly získané zkušenosti z budování bezpečnostního systému v největším muzeu umění ČR. Vedle krádeží se muzeím a památkovým objektům nevyhnuly ani požáry. V tabulce č. 2 jsou uvedeny počty požárů, zaznamenaných Hasičským záchranným sborem ČR v letech 1997 – 2011. Tabulka č. 2 – Požáry v kulturních institucích5 2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
Rok Objekt Hrady a zámky
2
7
4
3
0
6
6
0
3
2
2
6
6
2
4
Kostely, kláštery a jiné církevní objekty.
6
5
12
10
5
5
12
8
9
12
4
8
8
5
11
Jiné historické budovy a objekty
5
4
4
3
5
3
3
2
3
4
4
3
2
4
3
5
7
Zdroj: Hasičský záchranný sbor ČR
Celkem
13
16
20
16
10
14
21
10
15
18
10
17
16
11
Příčiny požárů jsou různé, nejčastější je lidská nepozornost nebo ignorance a absence zvýšených bezpečnostních nároků při rekonstrukčních pracích. Tak se stalo např. na Státním hradu Pernštejn, kde díky nepozornosti dělníků, opravujících střechu a interiér, shořelo celé jedno hradní křídlo, kdy byl ovšem umístěn depozitář uměleckých děl. Požární ochrana kulturních institucí je dlouhodobě podporována také v rámci Programu ISO. Bohužel, po celou dobu existence jednotné monitorovací sítě Policie ČR se nepodařilo prosadit obdobné řešení v rámci Hasičského záchranného sboru. Proto si mnohé kulturní instituce „luxus“ přímého napojení na Pult centralizované požární ochrany nemohou dovolit, protože pro Hasičský záchranný sbor ČR tuto službu vykonávají soukromé subjekty za úplatu. Další významnou hrozbou kulturnímu dědictví v ČR se staly povodně, které zasáhly v roce 1997 východní část republiky, v roce 2002 a 2013 pak zejména část západní. Nejničivější byla povodeň v roce 2002, při které bohužel nejvíce selhala státní správa a samospráva. Odhad výše povodňové vlny byl nižší, než tomu ve skutečnosti bylo, města ani obce nedisponovala mobilními povodňovými překážkami, politici daly přednost optimistickým scénářům. Vedle škod na infrastruktuře a majetku občanů bylo v roce 2002 zasaženo přímo 29 významných kulturních institucí a škoda na budovách a jejich sbírkovém fondu přesáhla 1 miliardu Kč. V letošním roce byla státní správa i samospráva na povodeň připravena mnohem lépe a tak k výraznějším škodám na muzeích nedošlo. Výjimkou je pouze Muzeum v Roztokách, které bylo povodní zasaženo již podruhé a kde rekonstrukční práce po povodni z roku 2002 byly dokončeny před několika lety. K častým druhům ohrožení patří i vandalismus, který má poměrně konstantní četnost výskytu nehledě na společenské zřízení. Při analýze rizik je třeba vzít v úvahu i další možná ohrožení – přírodní pohromy jako např. zemětřesení, vichřice, rozsáhlé zamoření hmyzem nebo hlodavci, havárie technických systémů, chemické zamoření, dále sociální nepokoje, válečné konflikty atd. Ty však naštěstí v ČR nestojí na seznamu priorit řešení kvůli malé pravděpodobnosti výskytu příliš vysoko. Probíhající výzkumné projekty z oblasti zabezpečení kulturního dědictví
8
18
Vedle praktických řešení stavu ohrožení kulturních statků probíhají v současné době i výzkumné a vývojové aktivity, které se snaží přispět k vytváření nových postupů v této oblasti. Komplexně pojatým projektem je „Metodika uchovávání předmětů kulturní povahy optimalizace podmínek s cílem dosažení dlouhodobé udržitelnosti“, jehož nositelem je Technické muzeum v Brně ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a Moravskou galerií v Brně. Projekt podpořený v rámci NAKI, zaregistrovaný pod číslem DF13P01OVV016 se zabývá dlouhodobým uchováním kulturního dědictví, a to prostřednictvím výzkumu a jeho interpretací na několika objektech muzejního a zámeckého typu. Cílem projektu je vytvoření metodiky pro optimální dlouhodobé uchovávání movitých předmětů kulturního dědictví. Hlavní pozornost při tvorbě metodiky je věnována novým technologiím měření a regulace vnitřního prostředí budov se speciálním zřetelem na trendy k energetické (ekonomické) udržitelnosti související se snižováním nákladů. U památek bude potom jeden z hlavních faktorů minimalizace intervence do historické podstaty budov. Vybrané postupy měření parametrů vnitřního prostředí a posuzování bezpečnostní úrovně (klimatu, chemických a biologických vlivů včetně světelných podmínek a metod jejich regulace, zabezpečení objektu proti všem druhům napadení a požáru) jsou experimentálně ověřovány a objektivně vyhodnocovány. Mezi ně patří jednak stávající systémy, ale i doposud u nás neaplikované postupy. Metody regulace jsou postupně optimalizovány pro specifické případy zkoumaných objektů, a postupně je navrhováno efektivnější využívání existujících systémů vytápění, monitorovacích zařízení a způsobů regulace klimatu. Výstupem projektu bude jednak databáze zhodnocených objektů sloužící jako případové studie a zároveň i didaktické návody pro pracovníky a studenty z oblasti ochrany předmětů kulturní povahy. Tato databáze bude prezentována na webovém portálu projektu tak, aby i po jeho skončení mohla být doplňována o další zhodnocené objekty a stane se tak otevřenou platformou pro výměnu informací v dané oblasti.Dalším výstupem bude certifikovaná metodika vytvořená na základě logické osnovy zohledňující všechny aspekty související s budovami, jejich vnitřním prostředím, možnými riziky spojenými též se způsoby užívání předmětů kulturního dědictví. Základem metodiky budou ověřená hodnotící kritéria objektů, dále rozpracována formou obecného doporučení, přičemž určité segmenty metodiky budou podpořeny uvedeným experimentálním zhodnocením (výsledky průzkumů a experimentů budou navíc podrobněji prezentovány v odborné knize). Metodika tedy ozřejmí možnosti vyhodnocování vhodnosti stavebních objektů pro dlouhodobé ukládání předmětů
9
kulturní povahy i ze strany jejich majitelů či provozovatelů tak, aby bylo možné predikovat jejich vliv na uložené fondy a udržitelnost provozu. Souběžně vznikne i certifikovaná metodika preventivní péče o mobiliář ve sbírkách historických památkových objektů, jež bude dle tematických okruhů daných materiálem zpracovávat metody optimálního ukládání a bezpečné manipulace. Dalším projektem, tentokrát ze specifické oblasti požární ochrany, je projekt nazvaný „Metodika a databáze požární ochrany památkových objektů“6. Nositelem tohoto projektu, podpořeného v rámci bezpečnostního výzkumu Ministerstva vnitra ČR, je Národní památkový ústav. Navazuje přitom na projekt výzkumu a vývoje Ministerstva kultury „Technologie ochrany kulturního dědictví před požáry“7. Hlavním výstupem tohoto projektu byl systém hodnocení požárních rizik poškození muzeí požárem, který se stal součástí nejprve metodického listu a později i certifikované metodiky. Metodika byla sice vytvořena pro muzea, zejména pro analýzu rizika požáru jejich sbírkového fondu, ale řada zde uvedených postupů byly aplikovatelná i na památkových objektech přístupných veřejnosti. Východiskem nového projektu je multidisciplinární přístup k ochraně památek před požárem, ve které hrají roli přístupy pracovníků integrovaného záchranného systému (experti na bezpečnost a prevenci), přístupy pracovníků památkové péče (architekti, stavební inženýři, historici umění) i přístupy provozovatelů památek a v neposlední řadě ekonomické přístupy (udržitelnost kulturního dědictví). Zpracování metodiky minimálního standardu požární ochrany památkových objektů je významné pro zasahující hasičské jednotky, bude však zároveň významným vodítkem pro stanovení preventivních opatření pro vlastníky nebo správce památkových objektů. Metodika bude aplikovatelná pro ochranu sbírkových fondů (expozice a instalace uvnitř památkově chráněných objektů), archivních fondů (archivy v památkově chráněných objektech) a historických knižních fondů (knihovny v památkových objektech). Pozornost i investiční prostředky je třeba upřít zejména tam, kde je jich nejvíce zapotřebí, a kde je požární riziko nejvyšší. Metodika umožní zpracování optimálních postupů pro analýzu rizika vzniku požáru, přípravu souboru opatření ke zvýšení požární ochrany památek a jejich implementaci za předpokladu rozumných investičních i provozních nákladů.
6
Projekt byl v roce 2013 pod číslem VG20132015116 podpořen Ministerstvem vnitra v rámci programu Bezpečnostního výzkumu 7 realizátor Technické muzeum v Brně, 2010
10
Hlavním cílem projektu „Metodika a databáze požární ochrany památkových objektů“8 je tedy zvýšení úrovně požární bezpečnosti nejvýznamnějších památkových objektů prostřednictvím publikace – Metodiky požární ochrany památkových objektů9, která bude pomůckou pro správce a majitele kulturních památek, zohledňující specifika jejich využívání10 a stavebně historický charakter11. Vytvořením a následným publikováním metodiky dostanou k dispozici správci a vlastníci památkových objektů přesné postupy dobré správy – preventivní opatření k uchování nemovitého i movitého kulturního dědictví ČR. Proces formulování těchto postupů proběhne na základě analýzy a aplikovaného výzkumu porovnáním různých metod řešení požární ochrany vybraných národních kulturních památek s ohledem na jejich stavební a materiálovou podstatu. Šetření probíhá na celkem 90 objektech, se kterými hospodaří NPÚ. Vydaná certifikovaná metodika bude závazná pro objekty ve správě NPÚ a zároveň bude sloužit jako metodický materiál pro další státní instituce, kraje, obce i soukromé vlastníky, v jejichž správě či majetku se nacházejí památkové objekty, zapsané v Ústředním seznamu kulturních památek (ÚSKP) vedeném NPÚ dle zákona o státní památkové péči12. Ze získaných údajů o jednotlivých objektech bude vytvořena národní databáze památkových objektů a jejich požárního rizika, která bude dále aktualizována a využívána NPÚ, HZS a Ministerstvem kultury ČR. Závěry Současné metody ochrany a dlouhodobého uchování kulturního dědictví ČR snesou srovnání s nejvyspělejšími zeměmi. Vycházejí ze současných trendů vývoje techniky a změn přístupů, které směřují ke stále vyšší spolupráci odborných pracovníků s pracovníky řídícími a servisními. Tato multidisciplinarita přístupu se pak zákonitě projevuje i ve vyšší úrovní bezpečnostních systémů kulturních institucí. Naopak, největším nebezpečím pro takové systémy není nedostatek financí, ale utilitární přístup k řešení. Naprosto nevhodný je např. současný trend, prosazovaný zřizovateli kulturních institucí při investičních akcích, že jediným a rozhodujícím kritériem při výběru bezpečnostních technologií je cena (a následné úřednické rozhodování bez potřebné odbornosti). Dalším zvykem, který výrazně ohrožuje 8
projekt byl v roce 2013 pod číslem VG20132015116 podpořen Ministerstvem vnitra v rámci programu Bezpečnostního výzkumu, realizátorem je Národní památkový ústav 9 vč. stanovení minimálního standardu požární ochrany 10 tzn. veřejně přístupná, s omezeným přístupem, veřejnosti nepřístupná 11 šlechtické sídlo, sakrální památka, lidová architektura, industriální památka,… 12 § 7 zákona č. 20/1987 Sb.
11
funkčnost takových systémů je nedokonalá definice potřeb ze strany kulturních institucí před výběrem dodavatelů a technologií. Přesto kroky, které byly na úrovni ústředních orgánů státní správy – zejména MK ČR - v uplynulých dvaceti letech podniknuty, významně ovlivnily nepříznivou situaci v krádežích a dalších ohroženích kulturního dědictví. Současné výzkumné projekty již v období jejich realizace významně přispívají k řešení rizik na analyzovaných objektech. Lze tedy předpokládat, že výstupy těchto projektů ukáží cestu ke zvýšení úrovně ochrany a dlouhodobého uchování kulturního dědictví v ČR i ostatním institucím.
12
