Historie Aktualizováno Pondělí, 10 Leden :41

Historie

Aktualizováno Pondělí, 10 Leden 2011 08:41

Dávná minulost obce Obec Běstovice, která se rozprostírá především na pravém a částečně levém břehu (osada Darebnice) řeky Tiché Orlice, patří podle doložených historických pramenů k místům nejstaršího osídlení východních Čech. V roce 1924 objevil rolník Jan Držmíšek na polích pod místním rybníkem popelnicové pole. Nálezy odborně odkryl a popsal tehdejší ředitel měšťanských škol v Chocni pan Karel Prudič. Nalezené kovové předměty a žárové hroby jsou dokladem toho, že osídlení v oblasti obce Běstovic spadá do doby bronzové, tj. asi 900 let před Kristem. Vše opět potvrdil výzkum tohoto popelnicového pole, který provádělo v letech 1990-1993 muzeum východních Čech Hradec Králové, jmenovitě pan RNDr. Vít Vokolek. Potvrzuje se tedy, že se jedná o žárové hroby z mladší doby lužické,což jak bylo již uvedeno, 900 let před Kristem. Některé z nalezených předmětů jsou uloženy v muzeu města Chocně a část je umístěna ve sbírce muzea východních Čech v Hradci Králové. Více k pravěku obce v následující kapitole pana Dr. Víta Vokolka Z krátkého popisu je zřejmé, že prvním osadníkům se zalíbila kotlina podél řeky Tiché Orlice, neboť řeka si razila cestu tehdejšími pralesy, skýtala zásobu vody, potravu z rybolovu a usnadňovala lov zvěře, která vyhledávala tekoucí vodu. Pro pozdější obyvatele, kteří již hledali místa pro trvalé osídlení byla tato oblast výhodná i tím, že byla okolím chráněna proti větrům. V kotlině byla i snadnější práce s mýcením pralesů a s úpravou zemědělské půdy. Rovněž hojná pastva v okolí řeky skýtala potravu domestikovaná zvířata. Naskýtá se vtíravá otázka jak vlastně vznikl název obce Běstovice. Historická fakta o vzniku názvu se nepodařilo nalézt, a tak se lze pouze spolehnout na pověst, kterou nelze doložit. Rozložíme-li název na slabiky běs to více, jeví se velmi pravděpodobné, že jméno obce má základ od něčeho, čeho se naši předci skutečně báli, nebo co je lekalo. Někdy se ve starých písemnostech místo písmene B na začátku názvu objevuje i písmeno V. Pak by zde byla verze vzniku názvu druhá, opět po slabikách věs to více. Opusťme tento problém i prastarou historii obce a pokročme k doloženému. První písemná zmínka o obci Běstovice pochází z 10. srpna 1292, tedy z konce třináctého století, kdy podle zakládací listiny kláštera na Zbraslavi patřila obec Běstovice ke královské komoře krále Václava II. V té době byl v obci již kostel farní a k němu byla přifařena osada Choceň, jak o tom svědčí zápis z roku 1366, podle kterého Jan Pykna pán z Lichtenburka a Frymburka, do Běstovic faráře Velislava z Robus přidělil. Ves Běstovice s farním kostelem se posléze stává součástí choceňského panství spolu s dalšími obcemi z okolí. Ke konci 14. století k choceňskému panství, které tehdy vlastnili páni z Lichtenburka, patří mimo Běstovic i obec Plchovice, Chleny, Skořenice, Horky, Lhoty, Seč, Březenice, Lhotka, Skrovnice a Bošín. Jak léta běžela, střídala se panstva choceňská, ať již děděním, či prodejem, ale šlechta to byla původem česká. Po osudné bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 a náhlé smrti tehdejšího pána v Chocni Rudolfa Žejdlice ze Šenfeldu, celý jeho majetek včetně choceňského panství je zkonfiskován a prodán Albrechtu Eusebiovi, hrabivému vojevůdci, cizinci, který se vůči svým poddaným chová velice krutě. Podobně všichni následující majitelé choceňského panství, převážně německá šlechta,

1 / 11

Historie


dávají svým poddaným najevo svoji nepřízeň. Před koncem 30 leté války (1618 - 1648) v roce 1646 je choceňské panství zpustošeno švédskými vojsky, která plení a drancují, a tak tehdy již dost bohatá obec Běstovice rázem chudne, byť do té doby i přes útlak bylo obyvatelstvo již dost zámožné. Přes všechna příkoří a podmínky neobyčejně tvrdé, obyvatelé obce se poměrně rychle v období 8 let znovu stávají poměrně dost bohatými, neboť v roce 1654 je obec osídlena takto: 11 sedláků, 5 chalupníků a 4 zahradníci. Z toho lze usoudit, že obdělávaná pole katastru běstovského jsou úrodná a dovolují v té době chovat nebývalý počet hospodářských zvířat. Pro zajímavost uvádím naší terminologií řečeno soupis chovaných hospodářských zvířat v obci, v uvedeném roce 1654: Napočteno bylo 56 tažných koní, 83 krav, 102 kusů ostatního dobytka, 146 ovcí, 97 sviň, což je vzhledem k pomměrně menšímu počtu obyvatel obce důkazemm zámožnosti našich předků. V roce 1709 kupuje choceňské panství hrabě Kinský ze Vchynic a Tetova a vlastní jej až do roku 1848, kdy byla zrušena robota (povinná práce na panském) a lid selský se stal konečně rovnoprávným s ostatními spoluobčany. V tomto roce má ves Běstovice s osadou Darebnicemi 55 domů a 310 obyvatel. O tom, že se v konci 19.století již žilo lidu na venkově lépe svědčí i to, že v té době dochází ke vzniku různých spolků. Již v 70. letech minulého století se v Běstovicích hrají divadla, jak je zaznamenáno bratrem Josefem Hylákem v almanachu, který byl vydán ke století ochotnického divadla v Běstovicích v roce 1968. Tolik stručně z dlouhé a bohaté historie naší obce. Běstovice v pravěku Dr. Vít Vokolek Běstovice náležely k známým archeologickým nalezištím na Choceňsku již v minulosti, ať již šlo o nálezy pravěké (pohřebiště z mladší doby bronzové nebo raně středověké (nález mincí z počátku 14. století). V letech 1990-1993 zde provádělo archeologické oddělení MVČ v Hradci Králové ve spolupráci s Orlickým muzeem v Chocni výzkum žárového pohřebiště a při tom jsme podnikli i povrchový průzkum širšího zázemí. Ukázalo se, že tato krajina byla daleko více v pravěku osídlena než se předpokládalo. V pískovnách, které Běstovice proslavily v současnosti, se nalézají čas od času kosti pleistoceních zvířat, hlavně mamuta, ale stopy jejich lovců dosud chybí. K nejstarším nálezům můžeme přiřadit zatím ojedinělé kamenné úštěpy z místní suroviny nebo vzácněji z pazourku, které jsou neklamnými stopami po lovcích, sběračích a rybářích ze střední doby kamenné (9-6.tis př. Kristem). Nalezli jsme je jak na staré pískové duně v místech žárového pohřebiště, tak na vysokém břehu severně od Běstovic, tedy v místech dobrého rozhledu po okolí. Není vyloučeno, že tito lovci zde pobývali ještě v době, kdy úrodnější části Čech byly osídleny zemědělským obyvatelstvem mladší doby kamenné. Běstovice v této době (6-4.tis př. Kr.) zatím postrádají zřetelné známky po osadách, i když v blízkém okolí, v Hemži byly nalezeny střepy a kamenné nástroje, které spolu se znatelnými naorávanými objekty ukazují na krátkodobější osídlení v mladší fázi neolitu (5 tis. př. Kr.} Významné osídlení Choceňska přineslo až obyvatelstvo mladší doby bronzové, které archeologové nazývají lužickou kulturou (12-9. stol. př. Kr.) Tento lid označovaný jako lid popelnicových polí, osídlil celé východní Čechy a brzy, díky období bez vnitřních bojů, dobré znalosti zemědělství a chovu domácích zvířat, se rozrostl natolik, že tento archeologický úsek

2 / 11

Historie


dějin můžeme bezesporu označit za nejvýznamnější. V Běstovicích z této doby bylo objeveno zatím jen pohřebiště, které spolu s nekropolí v Koldíně náleží k nejvýchodnějším v Čechách. Lid popelnicových polí své mrtvé výhradně spaloval na hranicích a popel ukládal do uren. Vedle nich v hrobech nalézáme další milodarové nádobky a vzácně i bronzové předměty, především šperky, které však značně utrpěly žárem pohřební hranice. Pohřebiště v Běstovicích bylo objeveno při hloubení odvodňovacího kanálu již v r. 1924 a učitel K. Prudič zde pro Choceňské muzeum prokopal několik hrobů. Založeno bylo původně na písčité duně, ležící na břehu meandrující řeky Orlice, která tehdy svými rameny dosahovala až k vysokému břehu terasy, na které nyní stojí současná obec. Při povrchovém průzkumu v r. 1990 jsme na povrchu pole nalezli četné zlomky nádoby, které nasvědčovaly vážnému narušení pohřebiště. Proto v letech 1991 až 1993 zde byl proveden záchranný a zjišťovací výzkum. Ten potvrdil sice naše obavy, naleziště bylo téměř zničeno hlubokou orbou, takže z většiny nádob se odkryly jen shluky střepů a spálených kostí, ale šťastnou náhodou byla objevena velká mohyla, dnes již téměř v terénu neznatelná, jejíž tvrdší násyp ze sprašové hlíny přece jenom uchránil část nálezů úplnému zničení. Na největším bodě pískové duny byla někdy v 10.stol.př. Kr. nasypána veliká mohyla, jistě na počest významné osoby, která dnes orbou je snížená, takže v terénu je téměř nepoznatelná, mající původně průměr nejméně 30 m (dnes okolo 50 m). Násyp mohyly nebyl z místního materiálu, který tvoří sypký písek, ale ze sprašové hlíny, která sem byla dopravena pravděpodobně z vyšší polohy terasy, ze vzdálenosti cca 300 m. Centrální, hlavní hrob jsme hledali po dvě sezony. Byl uložen skutečně uprostřed mohylového násypu v hloubce více jak 1 m a kupodivu na tak mohutný památník byl velmi prostý. Sestával jen ze čtyř drobných nádobek, které však neobsahovaly pohřeb. Vzhledem k malým nádobkám lze uvažovat, že zde byl uložen symbolický hrob, snad dětský, tedy osoby, která zemřela z nám neznámých důvodů mimo dosah osady a nebylo možno ji pochovat obvyklým způsobem. Hrob byl obklopen oválným žlábkem, vymezující plochu 520 x 360 cm, mající na západní a východní straně vchody. Po uložení symbolického hrobu byl celý povrch urovnán a podle archeologických zjištění a nálezů se zde konal okázalý pohřební obřad, který přirozeně můžeme rekonstruovat jen částečně. Na celé původní úrovni mohyly ležely jak jednotlivé střepy, tak celé shluky zlomků nádob, často jakoby zašlapané do podloží. Časté byly také pruhy i přesně neohraničené plochy popele a uhlíků. Vše nasvědčuje tomu, že se zde konala pohřební hostina, při níž byly použité nádoby rozbity a pohozeny. Při následných tancích pak části nádob byly ještě rozšlapány. Na okraji žlábkem vymezené plochy kolem hrobu plál veliký oheň, po něm zbyla do červena vypálená plocha. Po ukončení obřadů zde byla ještě vyhloubena jáma, ve které byly nalezeny četné zlomky nádob, ale i spálené kůstky a dva drobné proužky zlatého plíšku, snad z náramku nebo náhrdelníku. Na opačném okraji, rovněž u menší vypálené plochy odkryt shluk spálených kostí. Spálené kosti ještě nebyly podrobeny antropologickému rozboru, jsou-li však lidské, pak je možné, že se zde konaly i lidské oběti. Po nasypání mohyly, jejíž výška mohla dosahovat až 5 m, byly postupně v dalších časových obdobích do tohoto památníku ukládány mladší pohřby, zřejmě rodinných příslušníků. Hroby zde uložené byly jak zcela jednoduché, s popelnicí, přikrytou mísou, tak i složitější, s více nádobami, postavených do obdélníku ve dvou řadách. V jednom případě nalezeny ve dně

3 / 11

Historie


hrobu drobné otvory po kůlech, podkládající snad dřevěnou schránku. Všechny hroby však respektovaly centrální plochu původního hrobu, vymezenou žlábkem, který musel být na povrchu mohyly nějak vyznačen. V zjišťovací sondě vedené na jižní straně mohyly jsme zachytili další dva žlábky, které ukazují, že zde bylo více podobných, ale jistě menších mohyl. S uvedenou mohylou bezesporu souvisí i malé hradiště, zbudované na ostrohu nad osadou Darebnicí, které ještě z větší části náleží katastrálnímu území Běstovic. Na tomto hradišti jsme podnikli zjišťovací výzkum v r. 1992. Opevnění je nejlépe dochováno v přepažení úzké šíje, jediného plochého místa před hradištěm, ostatní okraje příkře se sklánějí do údolí, na východní straně k levému břehu Tiché Orlice. Původní vchod do hradiště se patrně nacházel v severovýchodním rohu, v místech dnešní přístupové cesty od Darebnice. Cesta procházela po spádnici na okraji návrší a po pravé ruce sleduje opevnění (štít tehdy bojovníci nosili v levé ruce). Výzkumem jsme zjistili, že původní hradba byla zbudována z valového násypu z hrubého štěrkopísku vyházeného z příkopu před ní a zpevněného dřevěnou palisádou z mohutných kůlů. Aby těleso valu se nerozpadalo dovnitř hradiště, i zde byla nějaká dřevěná konstrukce. Vzhledem k tomu, že hradiště zaniklo nenásilnou cestou (nebyly pozorovány žádné stopy požáru), zbytky dřevěných konstrukcí nebyly příliš zřetelné. V základech hradby nalezena nádoba přikrytá miskou, zřejmě jako obětina, která dokládá, že hradiště je současné s popisovanou velkou mohylou. Původní výška hradby mohla být 3-4 m (od dna příkopu 5-6 m). Hradiště představuje mimo sídla kmenového náčelníka, jen ten dovedl soustředit pracovní síly ke zbudování takového opevnění nebo pohřebních památníků.Na hradišti se soustřeďoval nejen obchod, zastavovali se zde obchodníci a výrobci bronzových předmětů, ale patrně konaly i kultovní obřady a slavnosti. Lužická kultura na Choceňsku se dožila ještě období, kdy do východních Čech přichází další vlna lidu popelnicových polí, kterou archeologové nazývají slezskoplatěnickou kulturou (9. -5. stol. př. Kr.). Zatímco zemědělskou osadu k pohřebišti v Běstovicích jsme dosud nenašli (patrně na ní stojí dnešní obec), při povrchovém průzkumu byly zachyceny stopy osady slezskoplatěnické kultury na severním okraji obce. Hroby z tohoto období zatím zde chybí, ale pohřebiště jistě nebylo daleko. Částečně soudobá pohřebiště jsme zkoumali v Zářecké Lhotě, kde v té době vzniklo další opevněné hradiště nebo Koldíně. Na opuštěném hradišti nad Darebnicí bylo v 8. stol.př. Kr. opět živo, hradby byly však jen částečně obnoveny, ale osídlení zde bylo velmi husté. Celkem poklidný téměř tisíc let trvající vývoj lidu popelnicových polí byl ukončen příchodem prvních historických kmenů, Keltů, ve 4. stol. př. Kr. Poslední zbytky původních obyvatel zde v okrajových částech osídlené plochy ještě snad dožívaly až do 2. stol., kdy i tato krajina byla Kelty zabrána. Dokládá to i osídlení v Běstovicích, které jsme doložili povrchovými nálezy opět na severním okraji obce. Keltové byli těsně před změnou letopočtu vytlačeni germánskými kmeny. Osadu z tohoto úseku dějin jsme nově zjistili v těsné blízkosti Běstovic, na kat. území Bošína. Podle nalezených zlomků nádob, náleží 1. a 2. století po Kr. Po odchodu Germánů zůstala krajina kolem Běstovic po určitou dobu zcela neosídlena. Změna klimatu i porostu zapříčinila, že zde vyrostl prales, takže Slované, kteří k nám přicházejí v 7.

4 / 11

Historie


stol. po Kr. obsadili nejprve úrodnější a ne tak zarostlé prostory v Polabí. Nejstarší slovanské osídlení nacházíme až v 10.stol. opět v místech starého hradiště nad Darebnicí, ale spíše šlo o strážní posádku na strategickém bodě. K založení vlastních Běstovic dochází až ve století dvanáctém a hlavně třináctém, kdy je zde doložena osada kolem dnešního kostela, jejíž stopy však již dávno zničila pískovna. Hroby nejstarších obyvatel Běstovic byly pak překryty pozdějším hřbitovem. Proč právě zde nevzniklo později město, souvisí zřejmě se změnou vodního režimu a přechodu přes Orlici právě v místech dnešního města Chocně. Historické památky v obci Římskokatolický kostel všech svatých, který byl pravěpodobně z důvodu obrany vystavěn na vršku na okraji obce v románském slohu, patří k nejstarším stavbám v okolí. Není vyloučeno, že zde byl kostel zbudován již v dobách prvního křesťanství v Čechách, neboť jak jsem již uvedl, byla ke kostelu v Běstovicích přifařena osada Choceň. Ve válkách husitských byl běstovický kostel pobořen, ale následovně byl znovu vybudován na původních základech románského půdorysu. V letech 1782-1784 byl kostel rozšířen přístavbou zvonice, která je svojí cibulovitou střechou viditelná z celého okolí. Nejstarší zvon kostela pocházel z roku 1481, druhý z roku 1548. Oba tyto vzácné zvony vzaly za své v první světové válce, kdy byly rozbity a získaný kov byl použit k výrobě smrtících zbraní. Skutečnost, že tehdejší mocní se dopustili takového činu a nešetřili tak vzácné památky po našich předcích je odsouzeníhodný zločin. V kostele zůstal zvon jediný, který byl zhotoven v roce 1774. Z dalších památek uvnitř kostela je jedinečná pískovcová křtitelnice z roku 1592, pořízená tehdejším běstovickým rychtářem Janem Hubkou. Na křtitelnici je vytesán nápis ve staročeském jazyce a je i dnes dobře čitelný. "Leta 1592 tato krztitelnice dielana nakladem Iiana Hubkowa y s Matieiegem sinem swezm na ten czas richterzem" Dnešní češtinou tento nápis zní: Roku 1592 tato křtitelnice udělána nákladem Jana Hubky se svým synem Matějem v tom čase rychtářem. Na hlavním oltáři je umístěn velký obraz "Poslední soud", který namaloval MUDr. Josef Tomek z Chocně. Kostel byl několikrát opravován, o čemž svědčí listiny umístěné ve věži zvonice. Velká oprava byla provedena v roce 1901 a oprava věže, střechy a venkovní omítky v roce 1974, kdy se rovněž provedla oprava malby. Další velice významnou památkou na katastru obce, je bývalý panský špejchar, postavený v roce 1712, který za času císaře Josefa II sloužil pro celé choceňské panství jako sklad obilí pro neúrodná léta. Podle nařízení císaře Josefa II. museli poddaní sedláci odvádět do této sýpky obilí, aby se zde skladovalo pro léta, kdy úroda nestačila uživit obyvatele panství choceňského. Zcela určitě tato budova zachránila v minulosti mnoho životů, vždyť byla léta, kdy lidé skutečně umírali hlady. Zde, když čtenář dovolí, moji osobní vzpomínku. Když jsem v roce 1954, jako 15 letý chlapec nastoupil studium na Zemědělské technické škole v Čáslavi a spatřil na chodbě v prvním poschodí školy velkou zarámovanou fotografii této budovy, byl jsem velice překvapen. Pod fotografií stál nápis : Panský špejchar v Běstovicích - sklad obilí, který zachránil životy mnohým. S podobnou fotografií jsem se později setkal rovněž na Zemědělské škole v Přelouči.

5 / 11

Historie


Po pozemkové reformě převzalo tuto sýpku Rolnické skladištní družstvo ve Vysokém Mýtě. Dalším vlastníkem byl později Zemědělský nákupní a zásobovací závod v Ústí nad Orlicí. Dnes vlastní sklad firma OSEVA UNI akciová společnost, která provedla nákladnou opravu této budovy a nadále je tato stavba v dobrém stavu. Na křižovatce silnich u Mertových je umístěna socha svatého Jana Nepomuckého, která byla v roce 1911 postavena nákladem obce. Socha i její oplocení byla několikráte opravována, naposledy v roce 1995 nákladem obce za přispění Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí. K chráněným památkám patří i hřbitovní zeď a schodiště ke hřbitovu, které však muselo být pro dezolátní stav vystavěno nově. Z ostatních bych rád ještě zaznamenal, že dům čp.22 u obory (známý pod názvem Šolcovo) byl rovněž památkově chráněn, ale byl zbourán a nahrazen domkem novým. Rovněž dům čp.23, který si v Běstovicích nechal postavit akademický malíř mistr Jan Honsa, měl rád jihočeské chalupy, ale byl novým vlastníkem přestavěn a ztratil tak statut památky. Podobný osud postihl rovněž staré vesnické chalupy, které byly kryty doškovými střechami. Mimo jiné mezi ně patřila Honsova chalupa čp.40, kterou na svém obraze zvěčnil akademický malíř Jan Honsa, dále bývalá fara, (dnes Mynaříkovo), Ropkova chalupa čp. 19 a Čížkovo čp. 20. Za zmínku stojí, že rovněž fara s kostelem byla mistrem Honsou namalována a obraz je v současnosti umístěn v České spořitelně v Chocni. Obec v přítomnosti V této kapitole bych rád větší prostor věnoval tak jak je v nadpise kapitoly, přítomnosti, ale krátce se vrátím k historii a událostem po ukončení druhé světové války. V roce 1946 je obcí vybudována a zprovozněna obecní prádelna čp.55. S postupným vybavováním domácností pračkami však nesloužila dlouho a místnost po ní, byla předána k užívání hasičskému sboru. V roce následujícím je upravena požární nádrž u Prudičových a je zde zhotoveno na přítoku máchadlo na prádlo. Z dalších je budován místní rozhlas a veřejné osvětlení. V čele obce v té době jsou předseda MNV Václav Syrový, posléze Stanislav Tichý a následně pak Miroslav Zeman. Tajemníkem MNV byl uvolněný Jan Růžek z Chocně a Jan Absolon. Od roku 1962 po dlouhá léta stojí v čele obce Jan Jiříček, kdy tajemníkem je Jan Veverka. Za působení dvou posledně jmenovaných se v obci daří dokončit výstavbu Mateřské školy v čp. 35, provést náročnou opravu obecního domu a hasičárny. V čp. 44 u Vondrů je ze sálu bývalé restaurace vybudována prodejna potravin, která nahradila nevyhovující malé krámky u Hájků a u Miláčků a sloužila až do roku 1975, kdy byla otevřena nová prodejna, která je provozována i v současnosti. V 70. letech se z chléva v čp. 35, kde mimo školku sídlí i Místní národní výbor, buduje prostorná klubovna mládeže. Asi největší stavbou 80. let je výstavba celoobecní kanalizace. Staví se jako vyvolaná investice s ohledem na vodní zdroje vodovodu pro město Choceň. Všechny tyto stavby včetně prodejny potravin staví obec v rámci tzv. akce Z, což znamená, že naši občané se na výstavbě podílejí odpracovanými brigádnickými hodinami. Nelze dnes snad ani odhadnout, kolik se na těchto akcích muselo brigádnických hodin odpracovat bez nároků na odměnu, nebo jen za malou odměnu. Z dalších akcí je možno ještě připomenout provedené vyasfaltování povrchů místních komunikací. Jedná se o komunikaci k místnímu hřbitovu, pod kostelem, v Darebnicích k Vrchovině a komunikaci od Prachařových čp. 21 k Honsovým. V době, kdy obec byla součástí města Chocně, byl zhotoven v Běstovicích vodovod, opravena část chodníků a zhotovena kanalizace v prostoru nové výstavby u domků, které stavěl Agrochemický podnik Choceň. S povděkem jsme všichni

6 / 11

Historie


kvitovali, že v počátku 90. let, byla v obci nově upravena silnice, když vozovka dlážděná byla nahrazena asfaltovou. Tolik k nedaleké minulosti a nyní již současnost. Obec Běstovice má v současné době 407 obyvatel a 114 čísel popisných, které mimo rodinné domky, případně hospodářská stavení zahrnují i dva domy každý o šesti bytech, prodejnu potravin a firmy nebo provozovny. Celková výměra katastru obce činí 272 ha zemědělské a lesní půdy. Od roku 1994 je naše obec samostatnou obcí, když od roku 1976 byla součástí města Chocně. Nejnovější historie obce se začíná odvíjet rokem 1993, kdy na základě petice se nadpoloviční většina občanů obce vyslovila pro osamostatnění obce. Rozhodnutím Ministerstva vnitra se obec Běstovice stává samostatnou obcí od 1. 1. 1994. V měsíci únoru se konají historicky první volby zastupitelstva obce. Z těchto voleb vzešlo první zastupitelstvo, které pracovalo ve složení: Blanka Janoušková, Pavel Kacafírek, Jaromír Konárek, Jiří Krška, Ing.Josef Marek, Josef Novák, Miroslav Petruželka, Jaromír Tupec, Ing. Pavel Tupec, Všichni zvolení členové zastupitelstva jsou nezávislí kandidáti. Zastupitelstvo bylo tedy devítičlenné a na prvním jednání byl zvolen starostou Josef Novák, místostarostkou Blanka Janoušková. Vedením účetnictví v obci je pověřen Ing. Pavel Tupec. Ještě v roce 1994 zajišťuje obecní zastupitelstvo výstavbu nové autobusové čekárny u prodejny potravin, když stará čekárna byla zničena vichřicí. Je postavena jako zděná firmou Kasta, podle projektu Jiřího Hejzlara z Chocně. Další stavbou je kanalizační přípojka v ulici pod místním kostelem, která byla zhotovena firmou Agille Ústí nad Orlicí. Součástí této přípojky je přečerpávací stanice, neboť podle projektu, který zpracovala firma V+V Veselý z Chocně, nebylo jiného řešení s ohledem na spád terénu v opačném směru. Dále se připravuje výstavba nového schodiště u místního hřbitova, když staré schodiště je v dezolátním stavu a je dlouhodobě neudržované. Zastupitelstvo obce připravuje stavbu plynofikace obce a nové veřejné osvětlení. Ještě v listopadu se konají řádné komunální volby, které musí být uskutečněny i v naší obci, neboť se konají v celé České republice. V těchto volbách se na základě rozhodnutí zastupitelstva obce, volí zastupitelstvo sedmičlenné. Do nového zastupitelstva jsou zvoleni: Václav Charvát, Oldřich Kašpar, Jaromír Konárek, Hana Macáková, Josef Novák, Jaromír Tupec, Ing.Pavel Tupec. Všichni zvolení jsou nezávislí kandidáti. Do funkce starosty je opět zvolen Josef Novák, místostarostou je zvolen Ing. Pavel Tupec. Vedením účetnictví obce je pověřena Zdena Fassnerová. Stěžejní akcí roku 1995 je stavba plynofikace obce. Projektovou dokumentaci zajišťuje firma Žižkov Ústí nad Orlicí, jmenovitě paní Kadrmanová. Současně je zpracováván projekt nového osvětlení firmou Radka-Pavel Bartoň rovněž z Ústí nad Orlicí. V rámci plynofikace obce bylo jednáno s firmami katastru obce a všemi vlastníky rodinných domků ve věci provedení přípojek. Stavbu na základě provedeného výběrového řízení provedla a ve stanoveném termínu zkolaudovanou odevzdala firma Gasko Pardubice. Obcí byl pověřen dohledem na této stavbě pan Václav Viktorin. Současně s pokládáním rozvodu plynu byl na místě souběhu položen kabel nového veřejného osvětlení, když kompletně bylo veřejné osvětlení dokončeno v roce 1996 firmou ELKOR

7 / 11

Historie


Litomyšl. Současně byly dokončeny na jaře roku 1996 některé povrchy chodníků. Stavba plynofikace proběhla velice úspěšně a občané obce využívali plynu již v zimním období 1995/6. Veřejné osvětlení v obci se dokončilo a plně využívá od srpna roku 1996. Po roce 1927, kdy byla do obce přivedena elektrická energie, mají od roku 1995 občané obce možnost využívat plynu nejen jako energii k vytápění bytů, ale i k ohřevu vody a vaření. Tato ekologická energie, která neznečišťuje životní prostředí, ale zároveň přispívá k pohodlí a úspoře práce, což oceňují zejména starší občané naší obce. Nové veřejné osvětlení, které bylo v roce 1996 zprovozněno nejen osvítilo místa a ulice v obci, kde staré nebylo, ale je mnohem kvalitnější, moderní a nákladově úsporné. V roce 1997 se realizuje přestavba a přístavba Obecního domu čp.55. Projekt pro nás zpracoval Ing. Pavel Čížek a vlastní stavbu provedla zastupitelstvem vybraná firma Kasta z Chocně. Dům byl zrekonstruován značným nákladem, ale obec tím konečně získala potřebné zázemí, neboť dům čp. 35, který dříve obci sloužil, byl v rámci restituce vrácen vlastníkovi. V obecním domě jsou dvě kanceláře, které využívá obecní úřad, místní knihovna, klubovna pro mládež v patře sloužící k činnosti Klubu správných dětí Běstovice, který byl v obci založen. Rovněž v patře je umístěn sálek, který využívá obec, Sbor dobrovolných hasičů a Klub správných dětí pro své akce. Dům je vybaven plynovým topením, včetně hasičské zbrojnice, která zahrnuje dvě garáže pro hasičskou techniku a menší společenskou místnost, klubovnu hasičů. K budově bylo přistaveno nové sociální zařízení, provedla se úprava celého okolí budovy včetně příjezdové komunikace a parkoviště. V budoucnu bude možné provést ještě půdní vestavbu. Obecní dům byl slavnostně otevřen 28.10.1997. Na tomto místě bych chtěl ještě poznamenat, že až do otevření obecního domu, si obecní úřad pronajímal pro svoji činnost jednu kancelář v mechanizačním středisku AG Skořenice v Běstovicích čp.4. Hlavní akcí roku 1998 byla výstavba veřejného osvětlení v naší osadě Darebnice, projekt byl opět vypracován firmou Radka Pavel Bartoň, Ústí nad Orlicí. Stavba byla prováděna firmou VM-elektroservis Vysoké Mýto, když tato pověřila realizací pana Jiřího Šedo z Běstovic. Stavba byla provedena ve stanoveném termínu, zkolaudována a dobře slouží občanům naší osady Darebnice. Obecní zastupitelstvo přispělo i k vyřešení dalšího problému v Darebnicích, když zde v roce předcházejícím byla provedena VČE Česká Třebová rekonstrukce elektrické sítě, včetně výstavby nové trafostanice. Stávající původní síť byla již ve stavu, kdy docházelo k podpětí v dodávané elektrické energii a tím k poškozování elektrospotřebičů občanů. Dále byla provedena oprava místní komunikace spojující silnici v Běstovicích a silnici Újezdskou, která byla částečně poškozena při povodních v červenci 1997. Běží rok 1999 a obec ve spolupráci se Sborem dobrovolných hasičů připravuje oslavu 700 let trvání obce a 120 let od založení hasičského sboru. V rámci programu obnovy vesnice, který je zpracován pro období příštích pěti až osmi let, je stanoven hlavní cíl spočívající v upravené, čísté a dobře vybavené obci. Celý program zahrnuje konkrétní akce, které ke splnění vytčeného cíle povedou. Program počítá nejen s opravami místních komunikací a chodníků, vybudováním inženýrských sítí v

8 / 11

Historie


lokalitách, kde zastavovací plán počítá s výstavbou nových rodinných domků, ale zahrnuje i výstavbu posilovny, zřízení moderního obecního rozhlasu a úpravy veřejných prostranství v obci. Je samozřejmě pamatováno i na údržbu krajiny v okolí obce, kde se počítá se zalesněním části pozemků po těžbě štěrkopísků. Na poli kulturně společenském obnovit tradice, které v obci v minulosti byly a vést občany k vlastní odpovědnosti za obnovu a rozvoj naší obce. Ochotnický spolek Jirásek Nemohu alespoň krátce nevzpomenout bohaté kulturní činnosti v naší obci. Ochotnické divadlo, které se v Běstovicích hrávalo a v roce 1968 slavilo své století, však svoji činnost tímto rokem bohužel ukončilo. Ke století ochotnického divadla v Běstovicích sepsal a vydal pan Josef Hylák, dlouholetý režiser běstovických ochotníků almanach, kde je podrobně popsána celá historie ochotnického divadla v Běstovicích. Již v úvodu však konstatuje, že v posledních letech dochází postupně k útlumu této činnosti. Člověk prodchnutý láskou k ochotnickému divadlu a ke kultuře vůbec, jakým pan Hylák bezpochyby byl, to nesl opravdu těžce. Vliv nových médií, zejména televize však působí, a tak nejen u nás v Běstovicích, ale v mnoha dalších obcích ochotnické spolky svoji činnost ukončily. V lednu 1912 se schází ustavující schůze ochotnického divadelního spolku. Po schválení stanov je zvolen výbor. Předsedou je zvolen Antonín Hylák, místopředsedou Jan Držmíšek čp. 17, jednatelem Josef Hylák, režisérem Jan Janák a pokladníkem Josef Hájek. Zároveň ustavující schůze přijímá usnesení, požádat spisovatele Aloise Jiráska, o propůjčení jeho jména ochotnickému spolku v Běstovicích. Vlastnoručně psaná souhlasná odpověď spisovatelova s přáním úspěšné činnosti, došla do Běstovic 23.ledna 1912. První divadelní hry, které ochotníci v Běstovicích sehráli, koncem sedmdesátých let minulého století byly převážně lehčí kusy "Sedlák křivopřísežník","Barbora Ulrychová", a "Mlynář a jeho dítě". Následně pak v devadesátých letech se však pouštějí i do her náročnějších jako bylo "Vodní družstvo" veselohra autora Štolby a "Pašiové hry". Uvedené hry, ale i ty další byly hrány na vlastním jevišti, které mělo pět proměn. Jeho využití bylo všestranné, neboť se dalo snadno rozdělat, převést kam bylo třeba a opět jednoduše sestavit. Bylo několikrát i půjčeno, zejména ochotníkům do Chocně, Újezda a Plchůvek. K hlavním účinkujícím na přelomu 19. a 20. století v Běstovicích patřily členové rodiny Držmíškovy čp.30, bratři Chadimovi, Jan Držmíšek čp.17, když vzápětí nastupuje mladá generace herců z rodiny Hylákovy, Josef Hájek, Antonín Konárek, František Kaplan, Albert Šeda, Stanislav Bezdíček, Antonín Čížek, Marie Dostálová a někteří další. Režie se ujímá Antonín Hylák a v únoru 1910 se hraje dost náročná hra od Šamberka "Jedenácté přikázání". Hra je velice dobře sehrána a v dubnu se hraje v režii Antonína Hyláka Jiráskovo drama "Otec" na malém jevišti a nízkém sále v hostinci u Šklíbů. V té době je samozřejmostí osvětlení petrolejovými lampami. V režii Jana Janáka se hraje veselohra od autora Horského "Srážka vlaků" a Jiráskova "Vojnarka". V závěru roku 1911, který byl na sehraná představení mimořádně bohatý, ještě dvě hry Fořtova "Z českých mlýnů" a Olivova hra "Z manželského ráje". I rok následující je na sehraná představení velmi bohatý. Hraje se drama Ladislava Stroupežnického "Václav Hrobčický z Hrobčic", Štolbova veselohra "Ach ta láska", a

9 / 11

Historie


opět drama Ladislava Stroupežnického "Na Valdštějnské šachtě". V průběhu první světové války, kdy mnozí z běstovických ochotníků odešli na různé fronty je činnost ochotnického spolku přerušena. Začíná se hrát až po roce 1918, kdy se režie ujímá pak Josef Hylák, který s ochotníky nastudoval Svobodovu hru "Poslední muž". V roce 1923 je zvolen nový výbor a pracuje ve složení: Josef Hájek, František Kaplan, Antonín Konárek, František Prachař a Josef Hylák. První hrou, která byla v hostinci u Šklíbů na upraveném jevišti v roce 1925 sehrána byla Jiráskova "Lucerna". Vedle již osvědčených herců se prosazují noví a mladí herci Vlasta Šklíbová, Ludmila Veverková, František Veverka, Heřman Šklíba, Josef Prudič, Anna Hájková a Marie Janáková. Další uvedenou hrou je náročné drama od Aloise Jiráska "Pan Johanes". V roce 1929 následuje úspěšná veselohra Františka Langra "Velbloud uchem jehly" a o rok později jedna z nejúspěšnějších v Běstovicích sehraná hra od Jaroslava Vrchlického "Noc na Karlštejně". V této hře se prosazují noví herci Josef Kunart, Ladislav Konárek, Růžena Šklíbová a Anna Jelínková. Následuje pak hra Josefa Kajetána Tyla "Strakonický dudák", kde po padesáté hrál vynikající herec Josef Hájek. Je opravdu překvapující, že naši předkové při těžké a náročné práci v zemědělství našli čas, dokázali úspěšně nacvičit a sehrát tak náročná divadelní představení. V dalších kusech sehraných v období před druhou světovou válkou se objevují opět noví herci Vladimír Maloch, Božena Kaplanová, Antonín Konárek mladší, Josef Chadima, Josef Matějka, František Adamec, Květa Šedová, Miroslav a František Kunartovi, Marie Hoffmannová a další. Po dobu trvání druhé světové války jsou hrány pohádky Julia Zeyera"Raduz a Mahulena", Nižkovského veselohra "Podvodnice z lásky" a "Sluneční paseka". Do rolí v těchto hrách jsou obsazovány sestry Lešákovy. V roce 1944 snad již pod dojmem blížícího se konce války sehráli naši ochotníci veselohru "Modrý Florentýn", když opět nastupují noví herci Jaroslav Uhlíř, Karel Kos, Božena Prudičová, Jaroslav Hyláková a Růžena Ulrychová. Po skončení války běstovští ochotníci zahajují opět Jiráskovou hrou "Lucerna" již v měsíci listopadu 1945. V této skvěle sehrané a výborně režírované hře hrají převážně mladí ochotníci Jaroslava Hyláková, Marie a Vlasta Hofmanovy, Božena Prudičová, Antonín a František Konárkovi a Josef Dušek. To už se hraje v nově upraveném a přistavěném sále v hostinci u Hájků se zabudovanými reflektory a na větším jevišti. Následují další hry "Na boušínské samotě", "Sirotek". V roce 1948 se panu Hylákovi splnil jeho velký sen, když v jeho režii byla sehrána hra Williama Shakespeara "Večer tříkrálový". Do Běstovic v té době dojíždí sehrát své kusy sousední ochotníci na oplátku za naše hostování u nich. Byli to zejména ochotníci ze Chlen, Skořenic, ale i z Kosteleckých Horek, kteří u nás hráli "Maryšu" bratří Mrštíků. V roce 1959 se hraje veselohra od Katájeva "Ztřeštěná neděle". V této hře podali vynikající výkony Oldřich Čížek a Josef Jiřinec. V roce 1960 se hrají dvě úspěšné hry "Vojnarka" a "Třetí zvonění". Následující rok je sehráno dětské představení "Zkoušky čerta Belínka". Následují poslední dvě hry v Běstovicích sehrané. Bylo to drama

10 / 11

Historie


Gabriely Preissové "Její Pastorkyňa" a v roce 1963 Štolbovo "Vodní družstvo". Obě hry měly velký úspěch a hrály se nejen v Běstovicích, ale i ve Chlenech a Zámrsku. V té době již panu Hylákovi vypomáhal pan Jan Chleboun, který připravil i několik Silvestrovských estrád a další kulturní akce. Zejména je třeba zaznamenat 18. srpen 1968, kdy u příležitosti století ochotnického divadla v Běstovicích koncertoval orchestr Karla Valdaufa se zpěváky Zorkou Kohoutovou a Jaroslavem Slováčkem. Program nedělního odpoledne uváděl Vlasta Cigler. Pro nepřízeň počasí se koncert konal v mechanizačním středisku čp. 4, kdy Zemědělské družstvo Běstovice poskytlo pro tuto akci nově dostavěnou halu. Tolik stručně k činnosti ochotnického spolku "Jirásek" , ve kterém se vystřídaly generace běstovických občanů, aby svým dílem přispěly kulturnímu životu v obci.

Josef Novák V Běstovicích červenec 1999

11 / 11

Historie Aktualizováno Pondělí, 10 Leden :41

Recommend Documents