Historické mezníky v identitách regionu pohraničí Sebedefinice a vzájemná vnímani Čechů a Němců v přimém sousedství∗
Vyzkum sponzorovaný nadací Volkswagen Časové rozmezí: Brezen 2003 – Srpen 2005
Od konce východo-zapadního konfliktu vzniká potřeba znovuurčení identit v regionu bavorsko-českého pohraničí. Vychozí body tohoto na 30 mesíců určeného mezidisciplinarního záměru jsou od roku 1989 pozorované kolísání vzájemného německo - českého vnímání mezi oběma poly euforie kvůli konce Studené války a dominance negativních stereotypů. Mnohym společenským a politickým iniciativám, s funkcí zlepšení těchto vztahů, se nepodařilo působit proti těmto náhlým zmnám nálad. Sousedské regiony, které se ale více svým ohraničením než svým priblížením setkávají, stojí v otevřeném rozporu k Evropě regionů vzhledem k nastavajícímu vstupu České Republiky do Evropské Únie. Výzkumný úkol vyšetřuje generaci přetrvající analyzou identit v německočeských pohraničních regionech předpoklady pro budouci zlepšení vzájemného vnímání ve smyslu aktivního vstupu do sjednocené Evropy. Předmty vyšetřovaní se soustředí na nastavení a moc účinnosti historických mezníku v identitách regionů pohraničí. Na následujících stránkách najdete bližši informace k výzkumnému projektu sponzorovaném nadací Volkswagen: • • • • • • • •
∗
Výchozi pozorovani Vůdčí otázky Regionální identita a historické mezníky Bavorsko-česká pohraniční oblast Stanovení cíle Pracovní hypotézy Oblast a časové rozmezí výzkumu Metody
Z německého jazyka preložila Michaela Práková.
Výchozí pozorování „Zpustošení“ zahraničního víimání Odůvodnění toho, že právě bavorští politikové diskutují, vedle možnosti rozšiření Evropské Únie východním směrem, také o domnělých nebezpečích, vychází z nasledujících faktů: Jako jedinna západoněmecká spolková země, pohlíží Bavorsko zpt na minulost starší padesáti let, ve které představovala její 357 kilometrů dlouhá východní hranice, stejně tak jako frontová línie mezi západem a východem, a také – jinak než tomu bylo u německo-německé hranice – bariéru mezi dvmi národnostmi a jazyky. Hraniční kůly označovaly desítky let Němcům a stejně tak i Čechům začátek země nikoho. K zahraničním kontaktům mezi západními Něěmci a Čechy v období Studené války teměř nedocházelo. „Zpustošení“ mezilidské výměny na bavorskočeských hraničích vedla k tomu, že si v roce 1989 Češi jako Němci, obyvatelé Bavorska stejně jako obyvatelé Čech i nadále zůstali cizími. Sousedství muselo být znovu oživeno, kontakty zcela nově navázány. Neznámé znovu objeveno Od roku 1989 jsou trvalým snahám Německa a Česka o znovuobjevení zěme nikoho u západních a východních hranic připsány velké úspěchy stejně tak jako nepříznivé obraty a neůspěchy. Nová kvalita sousedských vztahů vzniklá díky vybodování spolupráce a komunikace na všech politických a společenských rovinách. Zahraniční hospodářské kontakty, německo-české střetnutí a společné kulturní akce se staly samozřejmostí. Jako nejvýznamnějši iniciativity se v této souvislosti prokázaly •
„Euregio Bayerischer Wald – Böhmerwald – Šumava“, jejiž cílem je, znovu oživit pospolitosti v událostech, kultuře a veřejném životě;
•
Německo-české fondy budoucnosti, poveřené příkazem podporovat rozličným způsobem dorozumnění mezi němci a čechy, zvyšovat počet oboustranných setkátní a rozšiřit formy spolupráce podporou společnými projekty“;
•
Německo-česká historická komise, oživena již v roce 1990 cílem, společně vybádat a zhodnotit jednak pozitivní stránky, ale takí tragickí zkušenosti německo-(slovensko)-českého sousedství ve 20. století.
Iritace vzájemného vnímání Početné kontakty přispívají k odbourávání strachu a nejistot z něčeho nového a nezvyklého. Přesto, je od roku 1989 v rozšiřených částech obyvatelstva v regionu pohraniči změna vnímání patrná. Dřive bylo spojeno otevírání hraničních závor ještě s lidovými slavnostmi, dnes na obou stranách existují předsudky o „těch jiných“ , o „tom jiném“. Komplexní problemy, které se
shodně týkají obou stran hranic, jsou redukovány na jednoduché otázky a tímto jsou vybudovány nové uměle frontové línie. Otázka, proč je vzájemné vnímání Němců a Čechů napříč mnohotvárným společenským a politickým iniciativám, které zlepšují úrověn sousedství, prostoupeno negativními elementy ještě i po deseti letech od konce vychodozápadních konfliktů, nebývá politiky dostatečně zodpovídaná. Je odkázána na budoucnost a zintenzivněním kontaktů vyvolává snahu působit na obecné zlepšení německo-českých vztahů. Avšak systematický popis stavu problému a jého přícíny neexistují. Zřejmé je, že dosavadní iniciativy občanů v regionech pohraničí jak v Čechách tak i v Bavorsku nedosahují takových rozměrů, jaké si politikové přejí. Naděje v to, že se toto zintenzivněním kontaktů změní, se vymyká každí časové prognóze. Sousedské regiony, které se ale snad ještě desítky let střetávají spiš svým ohraničením než přiblížením, spiš vytrvalostí negativních stereotypů než péči vzájemných shod, protiřecí regionům Evropy. Sice se ve východním Bavorsku stejně jako v západních Čechách znovu oživuje sebezpodobněni společně sdílené situace v „srdci Evropy“ , o které se již v první polovině 20. století hovořilo, ovšem známka toho, že tato formela, přes turistický efekt reklamy, už signalizuje vytvořeni jedné z německo-českých hranic překonané evropské identity, téměř neexistuje. Výzkumný úkol se ujímá vyšetření přícín trendu vzájemného ohraničení v postojích obyvatelstva jak v bavorských tak českých pohraničních oblastech, kterému se politikové doposud nevěnovali. Tímto se vnáší analyza, která tvoří předpoklad k upevnění nové kvality německo-českých vztahů ve spojené Evropě regionů a také v postojí obyvatelstva.
Vedoucí otázky Z vylíčeného výchozího pozorování jsou k tomuto projektu odvozeny následujíci tři vedoucí otázky: •
Jak jsou vysvětlitelná pozorovaná kolísání mezi póly euforie a iritace ve vzájemném vnímání obyvatelstva v regionu pohraničí od roku 1989/90?
•
Množství iniciativ s funkcí utěšnení kontaktů v bavorsko-českém pohraničním území dosahovalo zejména v ekonomické oblasti nesporných úspěchů. Proč tedy v Bavorsku a Čechách neexistují ty stejné úspěchy ve vzájemném vnímání, které je charakterizovano přátelským spolubytím?
•
S jakými vědeckými potenciály a strategiemi je naopak možné, působit proti dominanci negativních stereotypů v oboustranném vnímání obyvatelstva v regionů pohraničí, ve smyslu aktivního vstupu do sjednocené Evropy a evropské pohraniční identity?
Regionalní identitá a historické mezníky Vedoucí otázky výzkumného úkolu se zameřují na analyzu identity pohraničního obyvatelstva. Obrazy „cizích“, které si o svých sousedech dělají obyvatelé Bavorska stejně jako obyvatele Čech, obdrží svou smyslnost teprve realizací odpovídajících obrazů "vlastních". Změna v nadhledu na cizího podmiňuje změnu definice sama sebe. Od roku 1989 pozorovaná změna vnímání v bavorsko-české hraniční oblasti je výrazem modifikované identity pohraničního regionů. Nepřipravené střetnutí cizích světů vyvolalo pro obyvatelé Bavorska a take Čech nutnost znovu určit vlastní identitu. Historické mezníky tvořící identitu jako výraz „aktualnost dějin národa“ „Identita se projevuje ve způsobu, jakým lidé myslí a také ve formě upevnění jejich obrazů světa a společenských konstrukcí“ Weidenfeld: Identität der Deutschen, s. 18). Vytvaří se stalou interakcí s ostatními, zahrňuje dimenze „ sebepoznání, bytí poznán a uznán“ (Greverus: Die Anderen und Ich, s. 1). Poskytuje rozlišitelnost, je „technikou držení odstupu, umožňuje konstitucí rozdílnost systému a okoli ve smyslu relativní nezávisle variability“ (Luhmann: Identitätsgebrauch, s. 199). Identita je tímto chápána jako konstrukt, který vzniká u vnitřního a vnejsího dialogu z cizího a vlastního pohledu. Jako hmota z památek, současných zkušenosti a projekce budoucností, je identita „vzor informací ke koordinaci právě v té době se vyskytujícího aktéra a jeho okolí“ (Thomas/Weidenfeld: Identität s. 430). Identita kolektivní jednoty jako regionu či národa se skládá z mnoha rozlisných geografických, ekonomických, politických, kulturních, sociálních nebo historických faktorů. Geografické hraniční kámeny, jazyk, naboženství, kultura, uvěřené původové společenství, společna minulost, připadné politický osud stejně jako příslušnost k politický definovaným jednotám, jsou základní elementy tvořící identitu. Závisle na typu skupiny jsou jejich významy pro určení identity avšak rozdílně vyznačovaný (Grabmann: Ethnizität, hlavně s. 152 – 156) Zatímco pro národní konstrukty identity má politické sjednocení mimořádný význám, překlenují regionální identity většinou hranice politickyadministrativních sjednocení. Regiony jako menči teritorialní jednotky tímto nejsou žádné pevné politické a geografické plochy, nýbrž zřizují se az následkem vytvoření regionalního vědomí aktérů. Jsou to „chameleonské formace, které se mění podle úkolu, způsobu reflexe a hlediska zájmu“. (Komlosy/Lehners: Region und regionale Identität, s. 51) Zřízeni regionu vždy předpokládá region také za region identity: musí najít přístup k vnímání, interpretování a jednání aktérů, aby jako takové bylo (politický realní) skutečné. Uložená je stálé ve větší geografické modely identity jako národní sebepopsáni. Regionální identity nejsou soběstačné, ale pohybují se ve stálé vyměně s narodním sebepopsáním. Politické, společenské a ekonomické zlomy, které vedou k modifikaci národní definice sama sebe, zanechávají stopy také v identitách regionů. Tím, že jsou regiony a politicko-administrativní celky jen zřídka identické, náleží historickým elementům v rámcích definice sama sebe funkce
kompenzace. Identita regionalního kolektivního spolku, kterému se nedostává politicky-administrativního sjednocení, hleda a nacházi v historickém vědomí svou konstitutivní nahrážku. Historické vědomí, kterým se rozumí schopnost osoby umět reflexivně a subjektivně smysluplně seřadit „tři dimenze minulost – soucasnost – budoucnost v napětí mezi jednotlivcem a společností, bytím a chtěním, stejně tak jako mezi individuálními systemy hodnocení na straně jedné a společenskými normami na straně druhé“. (Lutz: Geschichtsbewusstsein, s. 59), se skládá ze tři elementů historických mezníků, znalostí historie a historických vln. Zatímco se znalosti a recepce historie podrobují stálé modifikaci, představují historické mezníky jako obrazy minulosti uzavřený vzor interpretace, který má jednotlivec nebo skupina o specifickém historickém subjektu, epoše nebo události. Přijaty do souhrnu historie regionu, jsou historické mezníky od generace ke generaci dálé předávány. (Polkinghorne: Narrative Psychologie, s. 29). Jejich připsané normy a hodnoty zůstanou nezměnitelné. Historické mezníky tímto nejsou jen tak lehce modifikovatelné, nýbrž tvoří jako související a stanovený vzor interpretace jádro kontinuity historického uvědomění, které je pro jednotlivce vůdcí v jednání (srovnej Weidenfeld/Lutz, Die gespaltene Nation). Avšak v historickém uvědomění konstruována celková historická souvislost, ve které jsou uloženy historické mezníky, se nachází pod vlivem stálého dynamického procesu přeinterpretováni a nového interpretováni ekonomických, politických a kulturních nebo soziálních rámcích podminek. Historické mezníky touto neprřetržitou modifikaci zakusují neustálé nové nastavování poloh a nový význám v celkovém složení identity (srovnej obrázek 2). Odpovídajícím aktuálním potřebam a nutnostem samouřcení kolektivního sjednoceni vstupují v popředi nebo jsou potlačeny: „ Minulost se ukazuje být (...) jako v archeologických vrstvách, uložena v přítomnosti“ (Eisch: Grenze, s. 53). V historickém uvědomnění tímto mohou historické mezníky, které jsou latentně k dispozici, dočasně rozvinout nepatrnou moc působení, ale její vyřazení z kruhu elementů, které tvoří identitu, je možné jen díky šíření, které je v generačním průběhu stále více oslabováno. Změnou rámcových podmínek, která má za následek modifikaci celkové historické souvislosti, jsou však historické mezníky politicky cíleně považované a zhodnocené. Dominující mezníky mohou byt potlačeny, a pak, i když nejsou aktéry vědomně samy o sobě podrobovány reflekcím, mohou byt reaktivovány. V menších prostředích jako napřiklad v regionech mají historické mezníky tohoto druhu zvlaštní význam pro určeni identity. Množstvi událosíi, které jsou počitovány možným velkým počtem regionalních aktérů, je obzvlášť vysoké. Počet aktérů, kteří mohou pocíťit možné velké množství regionálních události, tvořící identity, je oproti tomu přehledné. Časově a historicky charakterizované prostředí jednotlivců nacházejí právě v regionálních identitách svou porážku.
Bavorsko-české pohraničí jako heterogenní kulturní prostředí V procesu transformace vnímání posledních desítek let byly v místech vyšetřování historické mezníky regionalních identit nově zhodnocovány. Na základě dramatických změn specificky regionalních nebo regionu a jeho německému sousedství týkajících se rámcových podmínek byl vyvolán strach z těch „jiných“ a „cizích“ a také byly především aktivovány negativně obsazené mezníky ve vědomí regionalního kolektivního sjednocení. Pozitivně normativní mezníky ustoupily do pozadí, jsou ale i nadále skrytí v historickém vědomí. Pro analýzu historických mezníků v průběhu generací je zapotřebí korektního vědění o zvláštnostech pohraničních regionů jak na straně německé, tak na straně české. Tyto zvlástnosti jsou: •
•
•
Bavorsko-česká pohraniční oblast není považována za uzavřenou hranici přesahující oblast, a ani za dva regiony – jeden bavorský a jeden český. Mnohem více se, přiměřeně samozřejmosti obyvatelstva, vycházi z několika přes okřesní a krajové hranice se po obou stranách rozprostírající regiony. Na bavorské straně je možné od sebe jednoznačně oddělit regiony Bayerischer Wald, Oberpfälzer Wald a Fichtelgebirge, v Čechách naproti tomu nejsou oblasti jednoznačně oddělitelné. Vyjímku tvoří Šumava. Všechny regiony – na bavorské i na české straně – jsou regiony s pohraniční historii. V dnešní době platné hranice v podstatě odpovídají hraniční linii, která byla v roce 1764 stanovená v hlavní hraniční smlouvě mezi Bavorskem a Čechy. Období od roku 1939 do roku 1945, kdy stovky let staré okrajové území východního Bavorska v Německu díky zřižení „Protektorátu Čech a Moravy“ jako součást zakončovala Velkoněmeckou říši, zůstalo episodou. Pro pohraniční regiony v Bavorsku a Čechách znamenala historická kontinuita hranic to, že hraniční závory už vždycky bývaly konstitutivní element vlastní identity, vlastního sebeporozumění. (srovnej k tomuto Eisch: Grenze, s. 42; Graumann/Kruse: Sozialpsychologie des Raumes, s. 189; Zich: The Bearers of Development; Zich et al.: Vytváření přeshraničního společenstvi 2000) Oproti historické kontinuitě průběhu hranic mají zlomy souvislost s obyvately v bavorských ale také především v českých pohraničních uzemích. V první polovině 20. století ležel podíl německých obyvatel v soudních okřesech Československé Republiky temeř u padesátí procent, ve větsině okresů dokonce přes devadesát procent.
V důsledku tak zvaného „dívokého vyhnání“ zůstalo po ukončení druhé světové války z 3,1 milionů sudetských němců, žijících v Československu před rokem 1939, asi jen 250 000. Obydlené pohraniční oblasti, kde kdysi bydleli převážně němci, osídlili češi, kteři ale navzdory státní námaze oblast po krátké době často opouštěli. O rodném obyvatelstvu českých pohraničních regionů od druhé
světové války muže byt řeč jen s největší výhradou. Pro vytváření identity českých pohraničních regionů k Bavorsku je od roku 1945 mnohem více rozhodující stálá konfrontace mezi tradičně v regionech zakotvených samodefinicí zbylé sudetoněmecké menšiny, respektive starousedlickým českým obyvatelstvem na straně jedné a regionální historii převážně cizé oproti stojícímu novému obyvatelstvu na straně druhé. (srovnej predevsim Houžvička: Historická dimenze, s. 142 – 144). Více než jedná třetina z Československa vyhnaných Němců našla v Bavorsku nový domov. ( srovnej k tomuto především Neupert: Von Heimatvertriebenen zum Neubürger; Erker: Revolution des Dorfes?; Kock: Bayern nach dem Zweiten Weltkrieg). Ke dni 29. října 1946, pocházelo z 8,8 milionu osob žijících v Bavorsku 10,1 procent z oblasti znovu zřizeného Československa. Při příležitosti pátého sudetoněmeckého dne roku 1954 v Mnichově, převzalo bavorské státní zastupitelství ochrannou vládu nad touto sudetoněmeckou lidovou skupinou. Pro regiony Bavorska přihraničené k Čechám mělá integrace z vlasti vyhnaných dva důsledky: •
•
Mnoho z z Československa vyhnaných našlo ve východním Bavorsku život, podobný jaký vedli ve staré vlasti: „Prostředí bylo stejné, jazyk byl stejný, mentalita je stejná“ (výpověď jednoho vyhnaného v interview z 9. ledna 1990, dokumentována v Eisch: Grenze, s.200). Na druhé straně se lide ale sami namhali „to cizí přeměnit ve vlast“ (Greverus: Auf der Suche nach Heimat, s. 98). U starousedlického obyvatelstva vyvolávali vyhnanci kvůli jejich aktivitě a úspěchům nezřídka skepsi a závist. Také zde na sebe narážely rozlišne identity, které poznamenaly proces vzájemne výměny. Příchod vyhnanců z vlasti zahájila v bavorských pohraničních regionech hlubokosáhlý socioekonomický obrat: Předtím typický monokonfesionální charakter společenství se nadále ztrácel.
Znalost těchto zvlaštností bavorsko-českého pohraničního území vyžaduje odpovídající přihlédnutí v rozvrženi vědeckého projektu. Pritom nemůže byt řeč jak o homogenní pohraniční oblasti, tak o pohraničním obyvatelstvu, které kontinuálně předávalo historické mezníky. Chybějící kontinuita obyvatelstva vyžaduje, s pohledem na přesvědčivý celkový výsledek, rozlišný způsob vidění, který je pro divergentní popsáni sama sebe v nitru regionu. Zárověn je důležitě, stanovit tvarování uvědomnění historie těchto obyvatelských skupin se zřetelem na jejich pohraniční územi a identifikovat vzájemné působení jak k regionu, tak k ohraničeným identitám.
Stanovení cíle Třidílný soupis cílů vědeckého projektu, který vychází z předložených vůdcích otázek, se dá nasledujícím způsobem konkretizovat. a) Historické události do roku 1989 •
• • • •
Zpodobněíi historických události a procesů, které jako mezníky nálezly vstup do pohraničních identit. Může se zde skutečně jednat jen o mezníky chápané v regionalním kontextu, ale také o historické ražení ve specifický regionalní interpretaci; Vyložení síly působnosti těchto historických mezníků v průběhu generací; Identifikace a popis konstruktu sebepopsání, vyskytnutých v regionální identitě v generačním průběhu a konstruktu od sebe jednotlivě oddělených; Analýza vzorů vzájemného oddělení, křížení a ovlivnění těchto sebepopsání; Vytvořeíi typologie obranných a reaktivačních šablon, podle kterých latentně zbylé historické mezníky jejich platnosti dosáhly nebo byly potlačeny.
b) Analýza aktualního stavu po roce 1989 •
•
• •
Identifikace a popis od roku 1989 konající se modifikace identit pohraničního regionu v bavorsko-české pohraniční oblasti a okrajových podmínek, které vedly k teto modifikaci. Za okrajové podmínky jako takové nejsou považovány jen diference regionálních, ale také narodních a německo-českých zahraničních světů. Analýza od konce východo-západního konfliktu dominujících politických, ekonomických a společenských okrajových podmínek co se týče jejich obranných a reaktivačních potencialů v procesu historického umístění sama sebe; Vyložení všech v aktualních identitách latentně zbyvájících historických mezníků; Vytvoření typologie aktuálních latentně zbylých historických mezníků odpovídající jejich účinnosti a šanci na jejich potlačení respektive reaktivizaci.
c) Opce jednání v budoucnosti •
•
Formulace znalostních potenciálů a strategií, které napomáhají k předpokladům k potlačení negativních a k reaktivizaci pozitivních historických mezníku s cílem zlepšení sousedských regionálních vztáhů mezi Bavorskem a Českem; Informace o multiplikátorech občanské společnosti a politickém vzdělání, co se týče možné optimizace jejich iniciativ za účelem
•
podpoření dobrých sousedských vztahů ve vnímání obyvatelstva pohraničních regionů. Výměna se zodpovědnými za rozhodnutí v německo-české pléti vztahů o získaných poznatcích a jejich praktickém významu pro přeshraniční politicko-společenský dialog.
Pracovní hypotézy Z dosavadního provedení plánu jsou odvozeny následující pracovní hypothézy: •
•
•
Do uvědomnění historie integrované a normami a hodnotami nabité historické mezníky jsou pro určení identity nepostradatelné a mají pro jednotlivce či spolek funkci vůdcího jednáni. Měnící se rámcové podmínky vedou k jejich nové důležitosti v rámci regionalních identit. Síla působeni mezníků je tímto variabilní. Ke změně smyslu však v průběhu generací nedochází. Specifické historické mezníky přátelské sounáležitosti se sousedem na druhé straně hranic, které bývaly dominantní do tricatých let, byly v době východo-západního konfliktu změněnými ekonomickými, politickými, kulturními a sozialními rámcovými podmánkami zatlačeny do pozádi. Sice se v Čechách a také v Bavorsku uskutečňovaly, obzvlášť na konci války, mnohé společenské a politické pronikavé změny pomerů a vlny migrace. Historické mezníky do let 1933/ 1939 avšak pretrvávaly v identitách po roce 1945 v regionech zbylého starousedlického obyvatelstva a tímto dosáhly i za času vzájemného oddělení enormní význám pro současné regionální sebepopsání. Na základě ve Studené válce konstatovaného zpustošení přeshraničních kontaktů, byly v uzčí historické celkové souvislosti v době před válkou chráněny před zkázou. Po pádu železné opony došlo k uvolněni těchto ražení („euforie“), které ale přesto na základě změněné historické celkové souvislosti a přibývající modifikaci rámcových podmínek ztroskotalo („iritace“). V roce 1989 ustanovené znovuurčení pohraničních identit bylo namísto toho v historickém uvědomnění aktivací historických mezníku, které mezisousedské vztahy negativně interpretovaly, svrženo. Změnou okrajových podmínek v bavorsko-české pohraniční oblasti a v německo-české spléti vztahů je možné potlačení negativních historických mezníků, které v této době dominují a zárověn reaktivizace mezníků pozitivních. Politicko-společenské iniciativy ale zůstanou neúspěšné tak dlouho, dokud nebudou moci dosáhnout emotivity pozitivních elementů historického uvědomnění pohraničního obyvatelstva.
Oblast a časové rozmezi výzkumu Za oblasti průzkumu jsou pokládány všechny kraje a okřesy ležící na bavorskoněmecké hranici jak v Německu tak v Česku: •
•
Kraje v Bavorsku, ležící na hranici k Československé Republice (od severu k jihu) Hof (s městem bez kraje město Hof), Wunsiedel v Fichtelbebirge, Tirschenreuth, Neustadt a.d. Waldnaab (s městem bez kraje Weiden i. d. Oberpfalz), Schwandorf, Cham, Regen, FreyungGrafenau; okresy v České Republice, ležící na hraničích k Bavorsku (od severu na jih) Cheb, Tachov, Domažlice, Klatovy, Prachatice.
Přes specifický regionalní sklon vědeckého projektu nesmí národní komponenty zůstat bez povšimnuti. Regionalní identita je vždy částí identity národní – nebo v připadě zahraničních regionů: národní - sebeporozumnění. Stejně tak, jako napřiklad spolkovorepublikánská změna mentality v šedesátých letech s vyvrcholením studentskými neklidy, které formovaly identity obyvatelstva i v bavorském pohraničí, tak se také v Čechách prosadila reginalní sebedefinice s raženími, které jsou označovany pojmem „Pražské jaro“. Protože úkolem interdisciplinarního vědeckého projektu je, identifikovat ty historické mezníky, které svou, at už domuniíicí nebo potlačenou učinnost, rozvíjí i u tehdejšího obyvatelstva pohraničního regionu, a tímto se stávají vůdčími, je časově rozmezí výzkumu omezeno na dobu po roce 1945. Pro spezifické sebeurčení regionu významné historické události nebo procesy sice mohou být i za stovky let nadále ustavujícími prvky historického uvědomněni. Vychází se ale rovněž z toho, že mezníky, které v průběhu generací poloviny století žadný další rozvoj nezažily, se považuji jako vyloučené z kruhu elementů, které vytváří identitu.
Metody Učinit dvourozměrnému způsobu postupu a cílovému katalogu vědeckého záměru po právu, je interdisciplinární zaměření metod projektu – empirický socialní výzkum na jedné straně a historická anylýza na straně druhé neprominutelné. Vedle popisu historického procesu a událostí jako klasické doměny historiografie, musí být historickovědecké metody nasazeny, i když ne jednotlivci, nýbrž sám kolektivní spolek „region“ je předmětem výzkumu. Jakmile se vedoucí otázky v jádru odvíjejí k vytvoření kolektivní památky v minulosti, pak především musí být zodpovězeny na bázi pramenu. To se týká jednak analýzy ražení historických události a procesů v průběhu generaci a zároveň také vytváření typologie minulých obranných a reaktivačních schémat. Je-li znázornění a analýza aktuálních identit cílem projektu, musí se postupovat pomocí sociálněvědecké recherche a získávání údajů. Protože doposud neexistuje žádný přesvědčivý popis identit pohraničního regionu, musí být jednotlivci tvořící kolektivní skupinu, dotazovani na jejich individualni postoj. V popredi pritom stoji individualni pamet, ktere podle Maurice Halbwachs ve svem komplexu formuje kolektivni pamet. Socialnevedecke pocinani umoznuji popis kolisani ve vzájemných pozorovanich od roku 1989, určení aktuálních identit pohraničního regionu, její historické mezníky, stejně tak jako analýzu příslušných společensko-politických iniciativ. Historická analýza Vycházíme-li z odůvodněného předpokladu, že historické mezníky jsou vyjmuty ze společné oblasti elementů, tvořící identitu, když k jejich šiření v průběhu generací dochází stále v menší míře, je cíl historické analýzy konkretisovám následujícím způsobem: Jejím úkolem je, identifikovat v minulých generacích pohraničního regionu-Bavorsko-Čechy existující historické mezníky, popsat základní historické události a procesy, stejně jako určit ražení v identitách jednotlivých generací. Zpracování okruhů temat a pramenů, ve kterých se takové výrazy specifické kolektivní identity nacházejí, existuje velké množství. Uvedeníhodné by bylo kupříkladu také formování regionální literatury a umění, regionální tradice nebo sebezobrázení v městských historických slavnostech. Projekt sám se soustředí na zobrazení lokální a regionální historie, tradice a sebepochopení v lokálním zpravodajství denních novin, stejně jako publikaci s explicitním regionálním a lokálním vztahem k vlastenecké minulosti, zpodobnění sama sebe za účelem podpory hospodářství, atd.) Empirický sociální výzkum Snahou sociálněvědecké analýzy bude vypracovat aktuálně existující identity na bavorsko-českém hraničním území, a hlavně se bude vracet zpět k prostředku kvalitativního dotázovní. Tento explorativní způsob postupu uzavírá mezeru v bádání, protože prozatím nebyl shromážděn žádný vhodný empirický
souhrn dat, k popsání rozdílnosti pohraniční regionální identity všeobecné a v bavorsko-českém pohraničí specialně. Bázi kvalitativní studie tvoří 90 intenzivních rozhovorů– 15 na region, přičemž bude dotazovano 45 osob z Bavorska a Čech na jejich vštípené historické identity. Při volbě účastníků rozhovorů bude vedle běžných sociodemografických znáků rozdílností brán zřetel na identifikovatelné etnické a národní společenství identit ve vyšetřované jednotce. Každý intensivní rozhovor bude ukončen ustanovenými otázkami. Mezi otázky v těchto rozhovorech budou patřit jednak sociálněstatistická data probandu, z důvodu obsazení objektivních individuálních životních situací (stanovení kratkého životopisu), ale také jde o zdokonalení a prověření rozhovoru dotazy, vypracování souhlasu a odporu.
