Potápění v regionu Vysočina

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Potápění v regionu Vysočina Bakalářská práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

Mgr. David Vondrášek

Jakub Kratochvíl

Praha, srpen 2012

Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité informace a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložená k získání jiného nebo stejného akademického titulu.

V Praze, dne:

………………………….... Jakub Kratochvíl

Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své bakalářské práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny. Jméno a příjmení: Fakulta / katedra: Datum vypůjčení: Podpis: ______________________________________________________________________

Abstrakt

Název: Potápění v regionu Vysočina

Cíle: Cílem této bakalářské práce je shromáždění dat o lokalitách v regionu Vysočina vhodných k potápění a podrobit je analýze.

Metody: rešerše, terénní průzkum, rozhovor, popisná analýza, bádání.

Výsledky: popis lokalit.

Klíčová slova: Potápění, potápěčská lokalita, Vysočina

Abstract

Title: Diving in region Vysočina

Objectives: objective of this bachelor work is gathering data about locations in region Vysočina convenient fot diving and push them for analyze.

Methods: background research, field survey, interview, descriptive analysis, observation.

Findings: description of locations.

Keywords: Diving, diving location, Vysočina

Obsah 1. Úvod .........................................................................................................................8 1.2 Výběr tématu .......................................................................................................8 1.3 Omezení ..............................................................................................................8 2. Současný stav bádání.................................................................................................9 3. Cíle, úkoly a metodika práce....................................................................................10 3.1. Cíle a úkoly práce .............................................................................................10 3.2. Metodika práce .................................................................................................11 3.3. Sběr dat ............................................................................................................12 3.4. Analýza dat.......................................................................................................13 4. Charakteristika lokalit vhodných k potápění v České republice................................15 4.1. Typy potápěčských lokalit v ČR .......................................................................16 4.1.1. Zatopené lomy ...........................................................................................17 4.1.2. Potápění na přehradách ..............................................................................20 4.1.3. Potápění v jeskyních ..................................................................................23 4.1.4. Potápění v řekách.......................................................................................25 5. Potápění v regionu Vysočina ...................................................................................26 5.1. Zatopené lomy na Vysočině..............................................................................26 5.1.1. Lom Antonka.............................................................................................27 5.1.2. Lom Borek.................................................................................................29 5.1.3. Lom Čenkov ..............................................................................................31 5.1.4. Lom Horní Cerekev ...................................................................................33 5.1.5. Řídelov ......................................................................................................37 5.1.6. Lom Herálec ..............................................................................................39 5.2. Přehrady ...........................................................................................................41 5.2.1. Dalešická přehrada.....................................................................................41 5.2.2. Vodní nádrž Mohelno ................................................................................47

5.2.3. Vírská přehrada..........................................................................................48 5.2.4. Sedlická přehrada.......................................................................................49 5.2.5. Švihovská přehrada ....................................................................................52 5.2.6. Trnávka......................................................................................................53 5.3. Rybníky............................................................................................................54 5.3.1. Rybník Stejskal..............................................................................................54 6. Závěr .......................................................................................................................55 7. Literatura.................................................................................................................56

1. Úvod Vodních ploch vhodných pro potápění je v porovnání s přímořskými zeměmi v České republice určitě méně, i přesto se zde dokážou najít zajímavá místa k potápění. Tato práce přibližuje krásy vodních hlubin regionu Vysočina potápěčům i širší veřejnosti.

1.2 Výběr tématu Toto téma jsem si vybral jelikož mám velice blízký vztah k vodě a tedy i k potápění. Zároveň pocházím z Vysočiny, tudíž jsou pro mě zdejší lokality velice blízké a touto prací bych je chtěl přiblížit zájemci o tuzemské potápění, ale i jako zdroj nových informací pro ty, kteří se už na Vysočině potápěli. Na české poměry je Vysočina poměrně bohatá na vodní plochy vhodné k potápění, avšak pro širokou veřejnost jsou některé lokality dodnes neznámé.

1.3 Omezení Největším problémem při vytváření této práce byl relativní nedostatek materiálu obsahujícího informace o vodních plochách na Vysočině vhodných k potápění. Jedním důvodem je, že veřejností hojně navštěvované lokalit je málo a prosto se publikace zaměřují spíše na lokality v jiných regionech, které jsou více známé a oblíbené. Jedinou možnou cestou bylo získávat informace bádáním, průzkumem, nebo extrakcí jednotlivých informací z více publikací.

8

2. Současný stav bádání V současné době vyšel například článek v časopise Buddy od Michaeli Sládkové. V tomto článku byl podrobně popsán lom v Horní Cerekvi, včetně ilustrací z okolí lomu, podvodních atrakcí, či plánek lomu se zaměřením na hloubku.

Další publikací, která se zabývá potápěním v České republice je Potápěčský průvodce po České republice od J.Ravlyka,(2011), jenž vyšla v roce 2011, tato kniha stručně popisuje konkrétní lokality odděleně v jednotlivých regionech.

Ze zahraniční literatury je nejvhodnější kniha „Open water diver in Central Europe od R.Virta, kde se autor snaží přiblížit výcvik potápěčů evropským podmínkám.

9

3. Cíle, úkoly a metodika práce 3.1. Cíle a úkoly práce Poslední roky stále stoupá zájem o potápění. Důvodů je více. Potápěčské vybavení je více dostupné pro veřejnost, stále více lidí se potápí a velký vliv na tento faktor má i komerce tohoto sportu. Potápění je samozřejmě více provozováno v mořích, kde jsou větší možnosti potápění co do hloubek a viditelnost, tak do krás podmořského dna. Možnost potápění v České republice není tak široká, omezuje se prakticky pouze na zatopené lomy a přehrady. Díky zvyšujícímu se zájmu o potápění jsou i naše tuzemská místa stále více navštěvována, bohužel nejsou na většině lokalit vedené zápisy ze kterých by se daly udělat statistiky o přibývajícím počtu potápěčů, či o oblíbenosti určitých lokalit.

Cílem této bakalářské práce je shromáždění co nejvíce informací o potápěčských lokalitách v regionu Vysočina a zpracovat je do potřebného výsledku. Mezi primární úkol patří v prvé řadě získat podrobný přehled o všech lokalit na Vysočině využívaných k potápění, poté vyhledání veškeré literatury týkající se přímo lokalit a jejich historii či jejich okolí. Všechny informace je poté nutno ověřit studiem zdroje informací. Dalším postupem je osobně navštívit vybrané lokality a podrobit je terénnímu průzkumu případně pořídit fotodokumentaci. U vybraných lokalit zjistit primárně GPS lokaci v systému WGS-84, cestu k lokalitě, hloubku a průměrnou viditelnost vody a charakter dna. Sekundárně zkoumat místní floru a faunu. V neposlední řadě také zjistit informace zda daná lokalita spadá pod některý z potápěčských klubů, zda je potápění zpoplatněno a zda se zde nachází zázemí pro potápěče.

10

3.2. Metodika práce Metody jež byly použity za účelem vypracování této bakalářské práce byly: terénní průzkum, bádání, rešerše, popisná analýza, rozhovor.

Terénní průzkumy byly provedeny po nastudování informací týkajících se dané lokality z dostupné literatury, měsíčníků či výročních správ. U každé lokality jsem se snažil kontaktovat místního správce nebo předsedu potápěčského spolku, pod který daná lokalita spadá. Pro další informace jsem navštívil okresní či lokální soukromé archivy nebo použil internetových zdrojů.

Bádání bylo prováděno především v soukromých archivech, Pelhřimovském archivu a Pelhřimovském muzeu.

Rešerše byla použitá při sběru, třídění a selekci shromážděných dat z určitých spisů, literatury, měsíčníků, internetových stránek a výpisů potápěčských klubů.

Popisná analýza byla použita k analýze již získaných dat týkajících se dané problematiky a vycházející z informací získaných studiem potřebné literatury.

Rozhovor byl použit při osobním navštívení daných lokalit s místními potápěči, na domluvených schůzkách s předsedy potápěčských klubů n nebo telefonicky.

11

3.3. Sběr dat Postup při získávání a zpracování dat problematiky potápění v regionu Vysočina byl tento: -

Studium informací, jenž se týkají problematiky této práce od autorů – (Novák, 1986), (Ravlyk, 2011), Vltava po dně staré řeky (Vondrášek,2009)

-

Studiem měsíčníku Buddy 2010 - 2012 a Dobrá Voda 2008 – 2012

-

vyhledáním internetových stránek týkajících se dané problematiky a získání informací z jejich obsahu. Stránky jako například: www.potapecskykurz.cz, www.strankypotapecske.cz, wikipedia.org, www.regiony.ic.cz, www.divers.cz.

-

získání informací o výstavbě Švihovské přehrady rozhovorem s panem Josefem Banášem z vodních staveb Sezimovo Ústí, informace o potápění v lomu Horní Cerekev a Řídelov – Petr Šebesta a informace o Sedlické přehradě a Trnávce Jan Harouzek. S bádáním v městském archivu Pelhřimov - Kratochvíl Jan

-

Literaturu týkající se regionu Vysočina, vodních ploch v tomto kraji a možnost potápění jsem čerpal v Pelhřimovské a Havlíčkobrodské knihovně. Materiály se týkaly především vzniku vodních ploch, floře a fauně v tomto regionu, v konkrétních vodních tocích a jejich okolí.

-

Bádání jsem prováděl v městském archivu Pelhřimov, v městském katastru Pelhřimov a archivu města Havlíčkův Brod

-

Terénní průzkum probíhal v: Lomu Horní Cerekev, Lom Řídelov, Lom Čenkov, Lom Antonka, Sedlická přehrada, Přehrada Trnávka, Švihovská přehrada

12

3.4. Analýza dat Analýza dat, která byla získána z literatury, osobními rozhovory, emaily, periodik, zdrojů z archivů či muzeí, soukromých sbírek a spisů, internetových stránek a terénním průzkumem.

Nejpřesnějším zdrojem informací, jež jsou aktuální a spolehlivé je terénní průzkum zkoumaných konkrétních lokalit regionu Vysočina.

Bádání v Pelhřimovském a Havlíčkobrodském archivu, případně muzeu poskytlo především konkrétní informace o historii dané lokality včetně staří, důvodu výstavby či vzniku.

Analýza dat ze získané literatury byla největším přínosem co do objemu získaných poznatků

pro

bakalářskou

práci

na

téma

„Potápění

v regionu

Vysočina“

Nejpoužívanějšími autory jsou Novák „Potápěči bez moře“ (1986), Ravlyk a kol. „Potápěčský průvodce po České republice“ (2011) a Pleva „Vrchovina neznámá“ (2008). Ravlyk ve své publikaci Potápěčský průvodce po České republice (Ravlyk, 2011) ve které jsou stroze popsány jednotlivé lokality vhodné k potápění, včetně kraje Vysočina, který je tématem této práce. Pleva (2003) v publikace s názvem „Želivka, naše řeka“ popisuje vodní plochy podél řeky Želivky včetně podrobného popisu jejich historie až do současnosti. Novák (1986) v publikaci „Potápěči bez moře“ popisuje historii českého potápění.

Řešerše periodik byly především pro kusé informace vyhledávané v kontextu vyjma 29. čísla měsíčníku Buddy 2012 kdy byl celý článek věnován lomu v Horní Cerekvi od Michaeli Sádkové (2012) jenž byl přínosem pro tuto práci.

Rozhovorem se získali především informace, které nelze najít v publikacích, tedy informace aktuálního ražení a různé zajímavosti o lokalitách.

13

Internetové stránky poskytují obrovské množství informací, bohužel mnoho z nich je nepřesná či zastaralá. Stránky u kterých

byla nejvyšší kvalita obsahu jsou

www.divers.cz, www.potapceskykurz.cz, www.strankypotapecske.cz u posledního zmíněného odkazu lze nalézt seznam lokalit využívaných k potápění v konkrétních regionech, včetně základních informací o lokalitách.

14

4. Charakteristika lokalit vhodných k potápění v České republice V České republice se nabízí řada zatopených lomů či přehrad vhodných k potápění. Toto sladkovodní potápění je specifické nízkou teplotou vody, velkou hloubkou a bohatým podvodním životem.

Nevýhodou těchto oblastí oproti mořím je, že lomy či přehrady jsou v něčím vlastnictví, nebo minimálně pozemek, který umožňuje přístup k vodě. Je proto velmi moudré předem zjistit, zda jsou pro vybranou lokalitu nějaká omezení. Mnoho majitelů vodních ploch poté vybírá peníze za vjezd na pozemek, nebo za umožnění potápění. Dále může být také vstup do vody zakázán pro zachování kvality vody a to nejčastěji ve vodních nádržích sloužících jako zásobárna vody a nebo z důvodu narušení místní flory. Další nevýhodou je relativní uzavřenost vodní plochy například v zatopených lomech, oproti mořím kdy má člověk absolutní svobodu jakým směrem a do jaké hlouby poplave.

Sladkovodní potápění většinou bývá vyhledáváno potápěči z více důvodů. Primárním důvodem bývá možnost tréninku. Dalším důvodem je bohatý podvodní život od kaprů, okounů a sumců až po štiky a úhoře. Spoustu potápěčů v tuzemských podmínkách lákají i podvodní objevy ve formě starých zbraní, potopených předmětů a samozřejmé také relaxace, aktivní odpočinek, či setkání s přáteli.

Konkrétně vodní plochy na Vysočině jsou také velmi charakteristické umístěním lokalit uprostřed lesních porostů, skal a ostatní bohaté flory a to především listnatých a smíšených lesů. Především bukovodubových, březových a lipových. (Acta rerum naturallium: sborník přírodovědecký, 2005-2007)

15

4.1. Typy potápěčských lokalit v ČR Potápění v České republice má relativně omezené možnosti. I přesto se v České republice najde několik desítek velmi kvalitních míst k potápění. Nejvíce bývají využívány zatopené lomy a přehrady a to z důvodu nejvyššího počtu těchto lokalit, největších hloubek a jejich nejčistší vody. V základě se dá kategorizovat do 6 typových skupin:

-

Zatopené lomy

-

Přehrady

-

Jeskyně

-

Řeky

-

Jezera

-

Rybníky

Obrázek č.1: Umístění kraje Vysočina

Zdroj: (Pergler, 2004)

16

4.1.1. Zatopené lomy Zatopené lomy V Českých podmínkách tvoří velkou část vodních ploch ideálních k potápění zatopené lomy, ve kterých se dříve těžil kámen, či jiné nerostné rudy. Tyto zatopené lomy mívají relativně velkou hloubku v porovnání s rybníky nebo řekami, ale především velice čistou vodu, která se (díky velké hloubce a zdroji vody) vyznačuje průměrně nízkými teplotami a to někdy i v letních měsících. Jak už bylo zmíněno voda je velice čistá a to proto, že dno je většinou díky svému původu pokryto kameny, štěrkem, případně pískem. (Novák, 1986) Tyto lomy povětšinou nemívaly bohatou faunu, avšak v posledních letech se tato situace lepší, jelikož rybáři (a často i potápěči v rolích rybářů) do lomů uměle vysazují velké množství ryb.

Potápění v lomech „Vstup do činných lomů a činných důlních děl upravuje nařízení vlády č. 22/1989 Sb. o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v hornictví v podzemí v § 4 - Vstup do objektů a na pracoviště, kde stojí, že: (1) Povrchové objekty pracoviště a zařízení musí být ohrazeny nebo jinak zabezpečeny proti vstupu nepovolaných osob. (2) Ústí důlních děl na povrch musí být zabezpečena proti vstupu nepovolaných osob tak, aby nebyl znemožněn odchod pracovníků z dolu při nebezpečí. (3) Organizace určí způsob zabezpečení míst uvedených v odstavcích 1 a 2 proti vstupu nepovolaných osob a lhůty jejich kontrol. (4) Zákaz vstupu nepovolaných osob do míst uvedených v odstavcích 1 a 2 musí být vyznačen na bezpečnostních tabulkách u všech vchodů, přístupů a cest k nim. (5) Vstup do důlních děl označených zákazem vstupu (bezpečnostní tabulkou, laťovým křížem apod.) nebo znepřístupněných je zakázán. Je-li to potřebné, může se do nich vstoupit jen na písemný příkaz, ve kterém organizace určí opatření k zajištění bezpečnosti vstupujících pracovníků. Vstup je dovolen jen po ověření složení důlního ovzduší a za přítomnosti pracovníka určeného k průběžnému měření předpokládaných škodlivin. (6) Vstup na pracoviště je dovolen pouze pracovníkům určeným k práci, kontrole nebo dozoru na tomto pracovišti; dalším osobám jen v doprovodu určeného pracovníka. 17

V případě lomů,kde je těžba již ukončena je to trochu jinak. Zákonodárce je definuje v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, kde v § 35 - Stará důlní díla, říká, že: (1) Starým důlním dílem se podle tohoto zákona rozumí důlní dílo v podzemí, které je opuštěno a jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje nebo není znám. (2) Starým důlním dílem je také opuštěný lom po těžbě vyhrazených nerostů, jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje nebo není znám.. (3) Kdo zjistí staré důlní dílo nebo jeho účinky na povrch, oznámí to bezodkladně ministerstvu životního prostředí České republiky. Samotný vstup do starých důlních děl, stejně tak jako do činných upravuje zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích v § 39 . Přestupky na úseku ochrany a využití nerostného bohatství. Zde se dozvíme, že: (1) Přestupku se dopustí ten, kdo: a) neoprávněně vnikne do důlního díla nebo do území, ve kterém je vykonávána hornická činnost nebo činnost prováděná hornickým způsobem, nebo do poddolovaného území, kam je vstup zakázán. b) úmyslně poškodí zařízení sloužící k využívání nerostného bohatství nebo k provádění činnosti vykonávané hornickým způsobem, včetně důlně měřičských signálů, značek a ochrany znaků a jiných měřičských zařízení, jakož i značek upozorňujících na zákaz vstupu, (2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 15 000 Kč“ (Belica, 2010)

Obecně lze tedy říct, že vstup do zatopených lomů a tedy i potápění v těchto lomech je zakázáno a potápěč riskuje pokutu. Jiná věc je, pokud je zatopený lom schválen Báňským úřadem a tím přestává spadat pod tento úřad, čímž se stává vodní plochou a poté je má v nájmu potápěčský spolek nebo firma, která má vyřízena veškerá povolení k provozu tohoto lomu právě za účelem potápění a provozování potápěčského centra. Vstup do takovýchto lomů bývá zpravidla zpoplatněn. Výše vstupného je různá, většinou finančně přístupná, ale v oblastech s vysokou návštěvností, či větších centrech se platí vyšší vstupy. Nejvíce námitek bývá při vybírání vstupného za doprovodné osoby či za parkování auta, zejména v lomech bez jakéhokoliv zázemí. Na druhou 18

stranu se najde mnoho lomů s perfektně vybudovaným zázemím, vstupem do vody, převlékárnou, plněním láhví, vydatným občerstvením či s ubytováním. Provozovatelé takto vybavených lomů ve snaze nabídnout potápěčům za jejich platby odpovídající služby, připravují pod vodou různé atrakce, výcviková plata a podobně. Rovněž své lomy dodatečně zarybňují, takže k vidění i ryby jako jsou koi kapři, bílí sumci či jeseteří.

Lomy nabízejí čistší vodu s lepší viditelností. Druhou nevýhodou je vysoká frekvence potápěčů zejména během slunných víkendů. Zpestřením ponorů některým lomů jsou potápěčské atrakce v podobě výše zmíněných plat, kesonů, vrtulníků, letadla, kloubového autobusu, vraků aut, těžební techniky atp. A ničemu nebrání ani celoročně chladnější voda.

19

4.1.2. Potápění na přehradách Potápění na přehradách Postavením přehradních hrází, a přehrazením řek došlo k zatopení rozsáhlých území. Na dlouhá léta se na mnohá tato místa člověk nedostal, nyní však nabízí snad nejzajímavější potápění v našich krajích. Zatopené stromy, keře, skalní stěny, cesty, patníky tyto cesty lemující, více či méně zachované zbytky budov ať už lidských obydlí, hospodářských stavení, slavného kostela v Těchnicích nebo třeba elektráren, bunkry, mosty, potopené čluny, hausboaty a bohužel i různé odpadky po výletnících a rekreantech. Nicméně to vše pod vodou získává úplně jiný nádech, zejména pokud se potápěč pohybuje v místech, kam po dlouhá desetiletí lidská noha nevstoupila.

Původní obyvatele zatopených údolí nahradili obyvatelé noví, a to zástupci podvodní říše. Společníky při každém ponoru jsou ježdíci, velice často lze potkat candáty, okouny, tu a tam kapra, lína nebo štiku, úhoře vykukujícího ze dna či skrývajícího se v keři a nejednou potěší setkání se sumcem. V písku či bahně na dně se mezi kameny objeví i škeble. (Edice Vysočina 1996)

Ne každý má možnost se na ryby podívat v jejich přirozeném prostředí a proto s rybami přijde člověk do kontaktu nejčastěji díky rybaření. Často se stává, že háček rybářův se pod vodou někde zasekne a rybář na hladině vlasec odřízne a ponechá jej tam, co je. Zbytky těchto rybářských vlasců jsou pak nástrahami na potápěče. Jsou špatně vidět a za část potápěčovy výstroje se zaháknou v tom nejméně vhodném okamžiku. Proto je nezbytné, aby s sebou potápěč měl vhodný a v jakékoliv situaci snadno dostupný řezací nástroj, nejlépe potápěčský nůž.

Rybáři na potápěče nezřídka nadávají, neboť mají pocit, že vody patří jen rybářům a potápěči jim pouze plaší ryby a omezují je ve výkonu jejich rybářského práva. Ale vlasce zanechané ve vodě se staly nejednou příčinnou ohrožení či úrazu pod vodou. (Novák, 1986)

Nahazují své návnady daleko (hluboko) za hranice svých možností pro vyproštění zaseknutého háčku. Rovněž není nic smutnějšího, než pohled na vzrostlou rybu, která 20

uhynula s háčkem v tlamě, zamotaná do vlasce z háčku, jen proto, že při vytahování ryby se vlasec někde zaseknul, tak jej tam rybář ponechal i s rybou.

Samozřejmě toto ale většina rybářů nedělá z nenávisti vůči potápěčům, ale berou to jako druh rybářské techniky lovu. Většina z nich vlasce pod vodou ponechá pouze z nevědomosti a neschopnosti háček vyprostit a na břehu si s potápěči ráda popovídá.

Pokud někdo na přehradách očekává viditelnost, jakou zná z korálových útesů, bude poněkud zklamán. Viditelnost na přehradách se pohybuje od několika centimetrů až po několik metrů, v závislosti na počasí a dalších faktorech. Bez ohledu na denní dobu je nezbytným vybavením potápěče kvalitní svítilna. Jakmile si ale potápěč na místní podmínky zvykne a učarují jej kouzlo a krásy potápění v přehradách, odnese si odtud spoustu krásných zážitků.

„Je nezbytné si uvědomit, že na většině přehrad panuje čilý dopravní ruch. Potápění tedy může být omezeno vyhláškou č. 344/1991 Sb., kterou se vydává Řád plavební bezpečnosti na vnitrozemských vodních cestách (novel. č. 224/1995 Sb.,), kde Čl.6.37 pojednává o Činnosti osob zabývajících se potápěním a koupáním a vztah plavidel vůči nim: 1. Potápět se a koupat se v místech, kde tím může být ztížena plavba, je zakázáno, a to zejména: a) na trasách plavidel, která nesou signalizaci uvedenou v čl. 3.16 a 3.3 b) před vjezdem do přístavů c) poblíž míst stání plavidel, d) v místech vyhrazených pro vodní lyžování nebo obdobné činnosti. 2. Všechna plavidla musí zachovávat vzdálenost 50 m od plavidla, které nese signalizaci uvedenou v čl. 3.52.

Vyhláška č. 1/2002 Sb., o úpravě některých ustanovení Řádu plavební bezpečnosti je doplněná o nový článek 9.11a, kde stojí: Činnost osob zabývajících se potápěním a vztah plavidel vůči nim (k čl. 6.37) Je zakázáno vplouvat do vodní plochy vyznačené na břehu signálními znaky A.1a, 21

doplněnými na hladině žlutými bójemi, které nesou tyč s tuhou červenou vlaječkou ve tvaru trojúhelníku. Všechna plavidla musí zachovat vzdálenost 25 m od bóje, která nese signální znak A.1a.“ (Belica,2010)

22

4.1.3. Potápění v jeskyních Potápění v jeskyních Veškerou činnost v jeskyních upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Jmenovitě §10, okrajově pak § 61, § 64, § 77a § 78, § 79, § 87 a § 88. § 10 Ochrana a využití jeskyní „(1) Jeskyně jsou podzemní prostory vzniklé působením přírodních sil, včetně jejich výplní a přírodních jevů v nich. (2) Ničit, poškozovat nebo upravovat jeskyně nebo jinak měnit jejich dochovaný stav je zakázáno. Výjimku z tohoto zákazu může udělit orgán ochrany přírody pouze v případech, kdy je to v zájmu ochrany jeskyně nebo kdy jiný veřejný zájem chráněný tímto nebo jiným zákonem výrazně převažuje nad zájmem na ochraně jeskyní. (3) Pro průzkum nebo výzkum jeskyně je třeba povolení orgánu ochrany přírody. Povolení nepotřebují osoby pověřené orgánem ochrany přírody k provádění monitoringu nebo inventarizace, dále osoby při výkonu státní správy, policie, osoby při plnění úkolů obrany státu a osoby při zajišťování veterinární péče, záchranných služeb nebo správy vodních toků. (4) Stejné ochrany podle odstavců 2 a 3 jako jeskyně požívají i přírodní jevy na povrchu (například krasové závrty, škrapy, ponory a vývěry krasových vod), které s jeskyněmi souvisejí. (5) Zjištění jeskyně při dobývání nerostných surovin nebo při provádění geologických prací je osoba oprávněná k dobývání nebo osoba provádějící geologické práce povinna bezodkladně oznámit orgánu ochrany přírody. Osoba oprávněná k dobývání je též povinna po nezbytně nutnou dobu, pokud nebude ohrožena bezpečnost a ochrana zdraví při práci, zastavit dobývací činnosti, které by mohly poškodit zjištěnou jeskyni, a na své náklady zajistit dokumentaci jeskyně. Dokumentaci předá orgánu ochrany přírody. Obsah a rozsah dokumentace stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou. § 61 Předkupní právo státu a financování výkupu pozemků (3) Jeskyně nejsou součástí pozemku a nejsou předmětem vlastnictví.“ (Belica, 2010)

23

Na činnost ve většině jeskyní v ČR mají udělenou výjimku ze zákona některé základní organizace České speleologické společnosti (ZO ČSS) nebo jiné subjekty zabývající se zpřístupňováním jeskyní. Týká se to i jeskyní zatopených a tedy vhodných k jeskynnímu potápění.

Kromě zvláštního výcviku (dosaženou kvalifikací je Jeskyní potápěč České speleologické společnosti nebo Cave Diver u kteréhokoliv komerčního potápěčského systému) a zvýšených požadavků na výstroj, je pro potápění v českých jeskyních zapotřebí spolupracovat s příslušnou ZO ČSS.

Čas od času se lze na internetu setkat se stížnostmi, v nichž si držitelé kvalifikací Cave Diver stěžují, že ČSS je vinna tím, že se v ČR nelze volně potápět v jeskyních. Neuvědomují si však, že ČSS zákony nevytváří, pouze se jimi řídí.

Potápění v zatopených důlních dílech (potápění v dolech) je z pohledu legislativy totožné jako potápění v zatopených lomech.

24

4.1.4. Potápění v řekách Potápění v řekách Své kouzlo mají i ponory v řekách. Nejedná se o ponory nijak hluboké a snad s výjimkou překonávání proudu ani zvlášť náročné. Avšak nechat se unášet proudem a sledovat dění kolem sebe je skvělým zážitkem. Jednou z výhod potápění v řekách je skutečnost, že pokud dojde ke zkalení dna, kal se poměrně rychle odplaví. Pokud jsou v dané řece nějaké tůně, rozhodně stojí za prozkoumání.

„Jedná-li se o řeku, která je užívána k říční přepravě, je stejně jako u potápění v přehradách zapotřebí brát v potaz vyhlášku č. 344/1991 Sb., kterou se vydává Řád plavební bezpečnosti na vnitrozemských vodních cestách (novel. č. 224/1995 Sb.,), kde Čl.6.37 pojednává o Činnosti osob zabývajících se potápěním a koupáním a vztah plavidel vůči nim.

1. Potápět se a koupat se v místech, kde tím může být ztížena plavba, je zakázáno, a to zejména: a) na trasách plavidel, která nesou signalizaci uvedenou v čl. 3.16 a 3.34, b) před vjezdem do přístavů, c) poblíž míst stání plavidel, d) v místech vyhrazených pro vodní lyžování nebo obdobné činnosti. 2. Všechna plavidla musí zachovávat vzdálenost 50 m od plavidla, které nese signalizaci uvedenou v čl. 3.52.

Vyhláška č. 1/2002 Sb., o úpravě některých ustanovení Řádu plavební bezpečnosti je doplněná o nový článek 9.11a, kde stojí:Činnost osob zabývajících se potápěním a vztah plavidel vůči nim (k čl. 6.37) Je zakázáno vplouvat do vodní plochy vyznačené na břehu signálními znaky A.1a, doplněnými na hladině žlutými bójemi, které nesou tyč s tuhou červenou vlaječkou ve tvaru trojúhelníku. Všechna plavidla musí zachovat vzdálenost 25 m od bóje, která nese signální znak A.1a.“ (Belica, 2010)

25

5. Potápění v regionu Vysočina 5.1. Zatopené lomy na Vysočině Seznam lokalit:, -

Lom Antonka

-

Lom Borek

-

Lom Čenkov

-

Lom Horní Cerekev

-

Lom Řídelov

-

Lom Herálec

-

Dalešická přehrada

-

Vodní nádrž Mohelno

-

Vírská přehrada

-

Sedlická přehrada

-

Švihovská přehrada

-

Trnávka

-

Rybník Stejskal

26

5.1.1. Lom Antonka Lom Antonka Historie lomu: Žulový lom Antonka vznikl v 50. letech minulého století viz.obrázek č.2. Jeho závodní byl tehdy pan Kolář, jenž nyní žije v Pelhřimově. Tento lom byl vybaven lanovým rypadlem a drtírnou s drtičem. Bylo zde nejvíce těženo kamení ve frakci 0-22. Lom byl zavřen díky neperspektivě zastaralých provozů, i přesto že kvalita ložiska byla stále dobrá. Toto popírá spoustu pověstí a obecných mínění o tom, že lom byl zavřen z důvodu objevení pramenu, jenž zatopil lom a tudíž znemožnil těžbu kamení. Po zajištění určitých rekultivací lom mohla pohltit příroda. Dnešní jezero vzniklo zatopením první etáže pod hladinou spodní vody

Obrázek č. 2.: Lom Antonka před jeho zatopením

Zdroj: (Kučera, 2001)

27

Jedná se o zatopený lom v západní části kraje Vysočina konkrétně u stejnojmenné obce Antonka s GPS polohou N 49° 18.507 E 15° 05.691. Nadmořská výška lomu je 554 m.n.m. Lom je schován v lesích. Díky závoře je nemožné se dostat přímo až k lokalitě. Lom se nachází u Kamenice nad Lipou, přesněji mezi Kamenicí nad Lipou a Částrovem u osady Antonka po pravé straně po cestě od Částrova

Viditelnost v lomu zde bývá nejideálnější v červenci a to až 5 metrů. Za obvyklou viditelnost pod vodou místní potápěči udávají 3 metry. Lom byl víceméně povrchový, a jeho nejhlubší místo má pouze 7 metrů. Pro potápění je nejvhodnější jako u ostatních potápěčských lokalit tohoto typu udáváno období mezi červnem a říjnem. Podvodní život v lomu Antonka není tak bohatý jako u ostatních lomů v regionu Vysočina. A to především z důvodu malé hloubky lomu. Mezi obvyklé obyvatele tohoto lomu patří plotice, bělice a malé množství kaprů, kteří zde byly vysazeni.

I přesto to, že se tento lom nachází na soukromém pozemku, vstup není zpoplatněn, je zde možné parkování, avšak plnění láhví zde chybí. Nejbližší barokomora se nachází v Nemocnici České Budějovice na Oddělení úrazové a plastické chirurgie. Na dně se nenacházejí žádné artefakty, pouze zbytky kamenných úlomků z původní těžby. Vstup do lomu je pískovitý, ve větší hloubce přechází do kamenitého dna. Pláže a okolí lomu je písčité, viz obrázek č.3.

Obrázek č. 3.: Pohled na zatopený lom Antonka

Zdroj: vlastní archiv

28

5.1.2. Lom Borek Lom Borek Historie lomu: Lom vznikl během druhé světové války. Po skončení těžby se začal pomalu zaplňovat vodou. Hladina vody stoupá i v dnešní době. Od doby, kdy se začalo s potápěním v tomto lomu, stoupla hladina vody o 13 metrů.

Lom Borek se nachází na severu kraje Vysočina na cestě mezi Golčovým Jeníkovem a Chotěboří směrem od Chotěboře po levé straně u obce Borek. GPS poloha N 49°47.582 E 015°34.830. Lom se nachází v nadmořské výšce 508 m.n.m.

Na dně bylo uloženo několik předmětů. Zhruba na první platu je uložen automobil značky Wartburg a „ponorka“ Stejskanik vyrobená z fekálního vozu v roce 2001, tato ponorku je vrobena z torza nádrže fekáního vozu, s vyrobenými otvory, čímž připomíná ponorku. Dříve byl v hloubce 30 metrů uložen vrtulník MI-2 viz.obrázek č.4., ten byl ale v roce 2008 vytažen a přesunut na jinou lokalitu. Stále ve třiceti metrech se nachází autobus značky IKARUS, jenž byl potopen na dno v roce 2003 viz. obrázek č.5. V nejhlubším bodě lomu se nachází místo, kde se v dobách těžby odčerpávala voda.

Obrázek č. 5.: Autobus IKARUS

Zdroj: (Vonka, 2003)

Obrázek č. 4.: Potopený vrtulník MI-2S

Zdroj: (Sládek, 2006)

29

Jak již bylo zmíněno, lom Borek má několik plat k potápěčskému výcviku. První se nachází v patnácti metrech. Druhé ve třiceti metrech a třetí, zároveň nejhlubší místo lomu je ve třiceti tří metrech, což je místo původního čerpadla viz.obrázek č. 6. Obvyklá viditelnost bývá udávána tři metry. Maximální viditelnost 7 metrů. Nejvhodnější měsíce k potápění jsou: leden, únor, říjen a listopad a to především z pohledu viditelnosti pod hladinou Ve vodě je nízká úroveň flory, avšak ze živočišného světa se zde nachází okouni, perlíni, štiky (udává se, že je zde štika o délce 1,3 metru), sumci, candáti a díky čisté vodě i raci.

Nejbližší barokomora se nachází v centru hyperbarické medicíny v Pardubické nemocnici. Vstup do lomu je bohužel zpoplatněn a to částkou 100 Kč za ponor či 150 Kč bez omezení ponorů. Ponor je potřeba předem domluvit. Po předchozí domluvě zde je možnost plnění lahví. V místě je možnost ubytování i stravování. Provozovatelem tohoto lomu je Jana Pilařová a lom spadá pod potápěčský spolek Triton z Pardubic (informace z května 2012).

Obrázek č. 6: Mapka dna lomu Borek

Zdroj: (Šebesta, 2004)

30

5.1.3. Lom Čenkov Lom Čenkov Lom Čenkov byl využíván na těžbu stavebního kamene. Zatopen byl v polovině 70. let, kdy se po vytěžení většiny materiálu stal lom nevýdělečným.

Lom Čenkov se nachází ve středu regionu Vysočina u stejnojmenné obce Čenkov. Tato obec se nachází mezi městy Jihlava a Telč. GPS poloha je N 49°16.710, E 015°26.214. Lom se nachází v nadmořské výšce 576 m.n.m. Lom je jednoduché najít, jelikož se nachází přímo u silnice. Vyjma místa vstupu je lom obklopen lesním porostem a nízkými skálami viz.obrázek č.7.

Obrázek č.7. : Lom Čenkov

Zdroj: Vlastní archiv

31

Tento lom je mezi potápěči využíván především pro výcvik. Lom je dobře přístupný a má velice čistou vodu. Maximální hloubka lomu je 10 metrů, ale pod úrovní šesti metrů je velký zákal a špatná viditelnost. Obvyklá viditelnost je zhruba 2 metry, ideální viditelnost 4-5 metrů, nejvhodnější měsíce k potápění jsou duben, květen, červen, listopad.

Na dně se nenacházejí žádné atrakce umístěné zde pro potápěče, ale pouze předměty zde zanechané ještě z dob těžby, tzn. staré těžební stroje, zbytky součástek a korba nákladního auta.

I přes to, že je často udávána velice nízká biologická aktivita tohoto lomu, není toto tvrzení pravdou. Lom je uměle zarybněn a je zde velké množství kaprovitých ryb (kapři, candáti, plotice), dravců (štika, úhoř) a škleblí rybničních, které jsou ukazatelem čistoty a kvality vody. (Vlastivědný sborník Vysočiny, 1996)

Vstup není zpoplatněn, stejně jako možnost parkování, které je zde také zdarma. Možnost plnění láhví zde není. Nejbližší barokomora se nachází v nemocnici České Budějovice na Oddělení úrazové a plastické chirurgie. Aktuální informace případně zamluvení potápění si lze domluvit s panem Jaroslavem Petrů z potápěčského klubu Telč.

32

5.1.4. Lom Horní Cerekev Lom Horní Cerekev Tento lom byl dříve používán k těžbě stavebního kamene. Těžba byla ukončena na konci 80. let a poté byl lom zatopen. Potápění zde je povoleno až od roku 2003, do té doby zde bylo potápění zakázáno, jelikož byla voda z lomu využívána jako zásobárna pitné vody pro Horní Cerekev. Potápění je zde z rozhodnutí městské rady povoleno pouze prostřednictvím Potápěčského spolku Pelhřimov.

Tento lom se nachází zhruba uprostřed kraje Vysočina. Jeho GPS poloha je N49 18.963, E015 19.883 a v nadmořské výšce 578 m.n.m. Lze ho jednoduše najít, jelikož se nachází hned za vesnicí Horní Cerekev směrem od Pelhřimova na Telč, u místního zámku. Místo určené k potápění ukazuje amatérská ocelová socha potápěče, při níž je dřevěná chatka a závora. Pro potápěče jsou zde vybudovány dřevěné schody až k vodní hladině, kde se nachází dřevěné molo se schůdkami do vody. Dále se nachází dvě výcviková plata v 6 metrech a 9 metrech pod vodní hladinou.

Obrázek č.8. : Dřevěný žralok

Obrázek č.9. : Keramický vodník

Zdroj: (Málková, 2012)

Zdroj: (Sládek, 2006)

33

Obrázek č.9. : Plánek charakteru hloubky dna lomu Horní Cerekev

Zdroj : Měsíčník Buddy potápění duben 2012

34

Většina zajímavých potopených objektů se zde nachází v 12-16 metrech pod vodní hladinou. Je zde mnoho objektů k vidění: zachovalý dřevěný povoz, železná lodní kotva, keramický vodník (viz. obrázek č.9.), velký dubový sud, betonová skruž se žralokem (z betonové skruže vylézá dvoumetrový vyřezaný žralok ze dřeva), zachovalá pramice a pomníček s křížkem, který zde je na vzpomínku tragické nehody kdy bylo zaznamenáno jediné úmrtí amatérského potápěče na této lokalitě, jehož smrt byla zaviněna nedbalostí a špatnou přípravou. Pokud potápění začíná z již zmíněné plošiny a plaveme směrem podél vysokých skal na levé straně lze vidět nejdříve postavu vodníka která se nachází v 6ti metrech, poté se nachází kotva ve čtyřech metrech a dřevěný žralok v pěti metrech viz.obrázek č.8. O pár metrů dál se nachází první plato, které je v šesti metrech. Po něm se sestupuje až na druhé plato do devíti metrů a za ním je už velký dubový sud ve dvanácti metrech. Poté je již zbytek lomu víceméně bez atrakcí. Na další lze narazit až na protější straně lomu poblíž plošiny a to na dřevěnou loďku v jedenácti metrech a povoz s koly v devíti metrech. Pomníček s křížkem se nachází na hranici zákazu potápění, tedy blízko pláže. Jediné místo kde je zakázáno potápění je na druhé straně lomu u pláže, avšak toto místo beztak není pro potápěče atraktivní kvůli horší viditelnosti a malé hloubce viz.obrázek č.9. Krajina okolo lomu je velice krásná a samotný lom je z 80% obklopen vysokými skálami což přispívá k nízké teplotě vody viz. obrázek č.11. Dno je převážně kamenité nebo písčité. (Sládková, 2012) Obrázek č.11. : Lom Horní Cerekev

Zdroj: Vlastní archiv

35

Lom Horní Cerekev se může chlubit maximální hloubkou 22 metrů a průměrnou viditelností 6 metrů, avšak ve vybraných měsících dosahuje viditelnost až 10 metrů viz.tabulka č.1. Voda je zde velmi čistá, jediným narušením je letní sezona rekreantů.

Nejhojnější faunou jsou zde okouni, kapři, bělice a úhoři. Místní tvrdí že se zde nachází i metrový bílý sumec. Na dně lze vidět velké kolonie slávek.

Potápění si lze domluvit s panem Petrem Šebestou, jenž je vedoucím Potápěčského klubu Pelhřimov. Cena za vstup je 100 Kč na den, instruktoři vstup platit nemusí. Plnění vzduchu je možné v Pelhřimově, ale na základně jsou obvykle k zapůjčení naplněné láhve. Cena za půjčení láhve je opět 100 Kč a plnění stojí 10Kč/ 1l. (informace z dubna 2012) Nejbližší barokomora se nachází v nemocnici České Budějovice na oddělení úrazové a plastické chirurgie.

Tabulka č.1. Vlastnosti vody v lomu Horní Cerekev v konkrétních měsících

Datum hodnocení duben 2011 červen 2011 červenec 2011 září 2011 listopad 2011

Hloubka

Teplota vzduchu

Maximální Minimální Viditelnost Viditelnost teplota

teplota

v horních

v spodních

vody

vody

metrech

metrech

15

16

16

8

7

8

15

24

20

9

8

7

15

29

20

10

10

9

15

16

19

9

6

10

15

13

14

7

7

9

Zdroj: Výroční zápisy potápěčského klubu Pelhřimov

36

5.1.5. Řídelov Lom Řídelov Lom Řídelov byl využíván především ve 30.letech minulého století k těžbě žuly. Po vytěžení zásob byl lom zatopen. Zázemí k potápění bylo vytvořeno před 15 lety.

Tento lom se nachází na jihozápadě kraje Vysočina v blízkosti města Telč. Jeho GPS poloha je N49° 14.181 E 015° 24.181. Nadmořská výška lomu je 628 m.n.m. Lom není jednoduché najít jelikož je zcela obklopen lesním porostem viz.obrázek č. 12. A proto je výhodné se zeptat místních, jelikož lom je těžké najít, i přesto, informace o jeho poloze se zdají jednoduché.

Maximální hloubka lomu je 15 metrů. Průměrná hloubka 8 metrů. Od mola až k maximální hloubce je nejvhodnější následovat zábradlí, což umožňuje lepší orientaci pro začínající potápěče. Kolem 8 metrů je utopena pramice, jinak je lom na potopené atrakce chudý. Průměrná viditelnost se pohybuje okolo 2-4 metrů. Veřejnost k tomuto lomu nedochází ve velkém množství, přesto je potřeba dávat pozor na plavce a skokany z okolních skal. V lomu jsou k vidění okouni, líni, štiky a bělice.

Nejbližší barokomora se nachází v Českých Budějovicích na Oddělení úrazové chirurgie. Činnost v oblasti potápění zde řídí klub Poseidon Telč. Areál lomu je plně vybaven pro potápění (ubytování, občerstvení, plnění lahví, molo) Potápění je zde zpoplatněné částkou 100 Kč za ponor a plnění láhví je možno pouze po předchozí objednávce s klubem Poseidon, konkrétně s jednatelem klubu panem Jiřím Landou.

37

Obrázek č.12 : Lom Řídelov

Zdroj: Vlastní archiv

38

5.1.6. Lom Herálec Lom Herálec Tento lom vznikl těžbou nerostných surovin konkrétně stavebního kamene. Lom byl úmyslně zatopen v roce 1984. Od 90 let se využívá ke sportovnímu potápění.

Lom je umístěn na silnici od Větrného Jeníkova u odbočky na Pavlov u Herálce. Jeho GPS lokace je N49°31'51.002, E 15°27'25.487. Nadmořská výška lomu je 562 m.n.m Lom je oplocen a uzamčen kvůli bezpečnosti veřejnosti. Vstup je povolen pouze za účelem potápění, za podmínky že bude dodržovat bezpečnostní směrnice Svazu českých potápěčů.

Viditelnost se přes léto pohybuje okolo 3 metrů viz. tabulka č. 2, v zimě pod ledem a v lednu-březnu 2-4 metry. Maximální hloubka lomu je 24 metrů. Teplota vody pod 10 m je neměnná a to 4 stupně, plus nízká viditelnost.

Pod vodou se nachází zatopené objekty ve formě starých konstrukcí, které mohou být velice nebezpečné pro zamotání potápěče či poranění o některou konstrukci. Aby toho nebylo málo, tak jsou stěny lomu narušeny a hrozí jejich sesuv viz. obrázek č. 13. Na dně se nachází cca. metrová vrstva kalu, která při jeho zvíření způsobuje nulovou viditelnost.

Správu lomu zajišťuje Aquaclub Havlíčkův Brod. Vstup pro potápění je zdarma naproti vratné kauci za půjčení klíčů. Je zde nízký faktor flory i fauny. Vstup do lokality je bezplatný, avšak chybí zde zázemí či plnění lahví. Pro zapůjčení klíčů od areálu je nutno kontaktovat pana Radka Hovorku z Havlíčkova Brodu. (Ravlyk, 2011)

39

Tabulka č. 2 Vlastnosti vody v lomu Herálci v konkrétních měsících

Datum hodnocení

Hloubka

Teplota vzduchu

Maximální Minimální Viditelnost Viditelnost teplota

teplota

v horních

v spodních

vody

vody

metrech

metrech

červen

18

25

21

5

2

5

červenec

17

30

23

4

2

3

prosinec

20

2

4

3

4

2

Zdroj: (Sládek, 2011)

Obrázek č.13: Lom Herálec

Zdroj: Vlastní archiv

40

5.2. Přehrady 5.2.1. Dalešická přehrada Dalešická přehrada, někdy také nazývaná „ Vodní nádrž Dalešice“ je přečerpávající vodní nádrž. Tato přehrada leží na řece Jihlavě jižně od Třebíče. Její stavba probíhala v letech 1970 – 1978. Přehrada sahá až k obci Vladislav. Přehradu lze pro potápění rozdělit na několik oblastí a to: -

Oblast okolo hráze

-

Oblast zátoky Lavičky

-

Oblast pilíře

-

Oblast Wilsonovy skály

Zde jsou uvedeny hlavní údaje o přehradě: Plocha povodí – 1 136 km2 Rozloha – 4,8 km2 Délka – 22 km Maximální hloubka – 86 m Šířka – průměrná šířka je zhruba 200 m Objem – 127 300 000 m3 Nadmořská výška – 381 m.n.m. Přítok – Řeka: Jihlava, Svodnice, Potok : Klíček, Noserský, Koněžínský, Číměrský Blýskavý, Třesovský, Popůvecký, Plešický

Historie přehrady: Stavba přehrady začala na jaře roku 1970. Její stavba se protáhla až na osm let. Zprvu bylo v plánu postavit hráz betonovou a tímto způsobem byla stavba započata. Až později se zjistilo, že díky okolnímu prostředí je betonový materiál nevhodný a zvolila se metoda sypané hráze viz. obrázek č. 14. Střední část je tvořena jílem. Jílové jádro bylo několikrát vyměňováno a předěláváno.

41

Hlavní úkoly: Primárním úkolem přehrady je dodávání technologické vody pro jadernou eletrárnu Dukovany. Sekundárním úkolem je výroba ekologické a kvalitní energie a také samozřejmě regulování průtoku v řece a snižování povodňové špičky. Terciální funkcí je zajištění vláhy pro pozemky v okolí, turistika a rekreace.

Obrázek č.14: Dalešická přehrada z leteckého pohledu

Zdroj: (Pohl, 1996)

42

Oblast Wilsonovy skály K této lokalitě se lze dostat cestou od Hartvíkovic skrz autocamp dále po silnici dokud nespatříme po levé straně majestátnou skálu. GPS poloha je N49 09.6811 E016 05.220. Nad vodou přehrady zde vyrůstá vysoká skála (Wilsonova skála). Tato skála je vhodným orientačním bodem pro

ponor do koryta, která se nachází pod skalou

viz.obrázek č. 15. V tomto korytu se nenachází nic zajímavého, avšak skála je vhodná jako vodítko pro ponor a pro návrat z ponoru. V přehradě je nižší kvalita vody a tudíž i nižší viditelnost při potápění. Obvyklá viditelnost jsou zhruba tři metry. A to především v měsících: květen, červen a listopad. Nejhlubší místo přehrady je 44 metrů pod vodní hladinou. Celkově se tato oblast nachází v 381 m.n.m. V přehradě se nenachází žádné potopené předměty s výjimkou kola, dětského plechového autíčka a případně vraku pramice, díky kalnému dnu je zde i nízké viditelnost či možnost fotografování. Nejbližší barokomora je Centrum hyperbarické medicíny v Pardubické nemocnici. V areálu přehrady není placený vstup, avšak za parkovné se platí. Možnost plnění lahví zde není.

Tabulka č.3. vlastnosti vody Dalešické přehrady – oblast Wilsonovy skály

Datum hodnocení

Hloubka

Teplota vzduchu

Maximální Minimální Viditelnost Viditelnost teplota

teplota

v horních

v spodních

vody

vody

metrech

metrech

září 2011

35

22

18

11

4

5

říjen 2011

39

8

14

14

2

4

listop. 2011

31

12

13

12

2

2

březen 2012

12

16

7

3

1

1

duben 2012

43

0

6

4

0,5

2

Zdroj: (Sládek, 2011)

43

Obrázek č.15: Dalešická přehrada – oblast Wilsonovy skály

Zdroj: (Langerová, 2004)

Oblast hráze: Tato oblast je na samé hranici zakázaného pásma přehrady. Do této lokalit se lze dostat cestou do vesnice Kramolín. Silnice pokračuje až do vody, jelikož sloužila již při stavbě přehrady. Tato oblast má hloubku až 70 metrů. Při sestupu lze vidět zrezlá původní svodidla, schody a zbytky původní silnice.

Tabulka č.4. vlastnosti vody Dalešické přehrady - oblasti hráze:

Datum hodnocení

Hloubka

Teplota vzduchu

Maximální Minimální Viditelnost Viditelnost teplota

teplota

v horních

v spodních

vody

vody

metrech

metrech

břez. 2011

50

10

3

2

3

1

říjen 2011

52

20

22

18

3

4

listop. 2011

13

7

13

12

1

1

Zdroj: (Sládek, 2010)

44

Oblast pilíře Toto je velice zajímavá lokalita, která se začala využívat k potápění až v roce 2001. Na dně lze obdivovat 4 pilíře, kde býval místní kamenný most přes potok, mlýnský náhon a zbytky mlýna.

Tabulka č.5. vlastnosti vody Dalešické přehrady - oblasti pilíře:

Datum hodnocení

Hloubka

Teplota vzduchu

Maximální Minimální Viditelnost Viditelnost teplota

teplota

v horních

v spodních

vody

vody

metrech

metrech

leden 2011

33

-3

5

4

6

1,5

duben 2011

30

13

6

4

1

2

květen 2011

36

20

6

5

1

3

červen 2012

35

20

15

9

8

8

Zdroj: (Sládek, 2011)

45

Oblast zátoky lavičky V této oblasti se na dně nachází pozůstatek staré cihlové chaty. Dále jsou zde při potápění k vidění dřevěné sudy zanechané z dob stavby přehrady. Tato lokalita se začala využívat k potápění v roce 2008. Do této oblasti se plave podél skalek, které se nachází zhruba v 20 metrech a které jsou výborným vodítkem pro určování směru potápění.

Tabulka č.6. vlastnosti vody Dalešické přehrady - oblasti zátoky Lavičky

Datum hodnocení

Hloubka

Teplota vzduchu

Maximální Minimální Viditelnost Viditelnost teplota

teplota

v horních

v spodních

vody

vody

metrech

metrech

červen 2011

23

30

13

10

2

1

srpen 2011

23

21

18

16

0

3

prosin. 2011

27

4

3

3

3

1

Zdroj: (Sládek, 2010)

46

5.2.2. Vodní nádrž Mohelno Vodní nádrž Mohelno leží na řece Jihlavě. Nádrž leží v nadmořské výšce 260 m.n.m. Slouží jako vyrovnávací nádrž k Dalešické přehradě, k akumulaci vody pro jadernou elektrárnu Dukovany, pro výrobu elektřiny ve vlastní elektrárně a v neposlední řadě ke snížení povodňových stavů pod hrází. Nádrž byla budována čtyři roky a stavba byla dokončena v roce 1977.

Délka nádrže je zhruba 4 kilometry, celková plocha činí 120 ha a objem přibližně 17 mil.m3. Betonová hráz má délku 185 metrů a výšku 39 metrů.

Potápění zde není moc doporučováno kvůli vodním proudům a nepříliš vysoké kvalitě vody, proto nebývá potápěči moc vyhledáváno. Maximální hloubky nádrže dosahují 25 metrů, přičemž průměrná hloubka se pohybuje okolo 10 metrů. V Mohelnské nádrži je vysoký faktor fauny a flory v klasickém zastoupení sladkovodních ryb a sladkovodních řas.

47

5.2.3. Vírská přehrada Vírská přehrada se nachází na severovýchodu kraje Vysočina. Informace o této lokalitě jsou v současné době spíš pouze informativní, kvůli zákazu potápění v přehradě. Její primární úlohou je zásobárna pitné vody pro část okresu Ždár nad Sázavou a také jako záložní zdroj pitné vody pro Brno. Díky této funkci spadá Vírská přehrada do 1. pásma hygienické ochrany, tudíž je zdě koupání, potápění i ostatní rekreace zakázáno. Tento zákaz platí od roku 1986. Pokud pomineme potápění s porušením zákona, jediný kdo se zde potápí jsou policisté a vojáci, kteří zde mívají své potápěčské výcviky. Všichni potápěči i veřejnost s nadějí doufají ve znovuotevření přehrady pro veřejnost. A to především pro to, že kromě čisté vody a velké hloubky se zde nachází nejrozvinutější komplexy zatopených objektů v ČR. Těmito objekty jsou zatopené budovy bývalé betonárky a jeho okolí.Okolí přehrady obklopují zbytky lesů místa skalky viz.obrázek č.16. Vše perfektně zachované jelikož stavba byla započato v 1947 a dokončena roku 1958, tedy přehrada je relativně mladá. Maximální hloubka přehrady se udává 50 metrů a celková rozloha činí 223,5 ha. Přehrada dále zatopila vesnice Chudobín a z části i vesnici Korouhvice a Hamrů. Přehrada se nachází v nadmořské výšce cca. 390 m.n.m

Obrázek č.16: Vírská přehrada z leteckého pohledu

Zdroj: (Pohl, 1996) 48

5.2.4. Sedlická přehrada V minulosti šlo především o spojení dvou říček: Hejlovky a Jankovského potoka. Tímto spojením vznikla řeka Želivka. V dnešní době se dá o řece Želivce mluvit až od Sedlické přehrady. Od roku 1921 se začalo uvažovat o vybudování vodní nádrže sloužící jako ochrana před škodlivými přívaly vody. Později bylo ale udáváno jako primární důvod k výstavbě nádrže výroba elektrické energie. Po skončení války se výroba elektrické energie dostávala do popředí zájmu. Přehrada byla vybudována nákladem zemského správního výboru. Autorem tohoto projektu byl Ing. Josef Řeřicha a Ing. František Fissmann. Tato obrovská stavba rozdělena na 4 díla ( hráz z lomového žulového zdiva ,tlačná štola, hydrocentrála a vyrovnávací nádrž ) byla velice vítaná, jelikož přinesly práci pro spoustu nezaměstnaných v tomto kraji. Na jaře roku 1921 se tedy začalo s kácením lesů na obou stranách, přes řeku byly postaveny dva dřevěné mosty a 21.července se začaly vyrážet štoly pro přívod vody k elektrárně. Započalo se na obou stranách štoly, avšak díky enormně tvrdé ruly v podloží a pouze manuální technologiím práce postupovala velice pomalu. Pracovala se 24 hodin denně na tři směny. Hornina byla vyvážena po dřevěném mostě k Nové Valše na zpevnění bažinaté půdy. Urychlení práce způsobilo získání pneumatického kladiva na stlačený vzduch. Díky němu se lehce podařilo vytvořit malý otvor pro zasunutí dynamitu. Tato díra se poté ucpala hlínou a doutnák se zapálil. Tímto postupem práce začaly velice rychle postupovat. K setkání obou štol došlo až 13. července 1923. Vytvořila se štola o výšce 215 cm a šířce 100 cm. Celkově štola měřila 884 metrů. Po následném zabetonování a zaarmování stěn byl vytvořen provizorní jez nazývaný „Valentík“, ten umožnil přítok vody do elektrárny během stavy přehradní hráze. Dále zde byly velké problémy s dovozem spirálových Francisových turbín. Ve dnech, kdy se dovážely tyto turbíny pršelo a koňské povozy měly s jejich dopravou nemalé problémy. První stator vážil 100t a druhý 160t. Turbíny mají výkon 600 kW a využívají se dodnes. Elektrárna dnes patří pod společnost První elektrárenská s.r.o. České Budějovice.

Počátkem jara 1926 se začalo s výstavbou hráze v místě mezi Sedlickou a Šimonickou přehradou. Stavbu prováděla firma z Prahy pod vedením Ing. B. Hlavy a Dr. Kratochvíla. Zástupcem firmy byl Ing. Josef Vítek za dozoru zástupce zemského výboru stavebního rady Ladislava Frösla. Opět byla stavba zpomalena velmi tvrdým podložím z ruly. Přehrada byla dokončena v roce 1927 na podzim a v základech měří 14 49

metrů od dna řeky a v základech má šířku 17,5 metrů. Ovšem hned v lednu, tedy měsíc po skončení stavby se přehrada zcela zaplnila vodou a začala přetékat z důvodu velikých děštů,. Zatopená plocha činila 35 hektarů.

Poslední stavbou tohoto velkého projektu byla nádrž Vřesník. Tato tzv. Malá přehrada vyrovnávala nepravidelný odtok hydrocentrály. Délka hráze činí úctihodných 80 metrů avšak výška nad řečištěm je pouze 5 metrů. Stavba začala v létě roku 1928 a příští rok tou dobou již byla předána k užívání. Stavbu zajišťovala opět firma Ing. Hlava a Kratochvíl. Nádrž má objem 140 000 m3. Účel akumulace vody k špičkové výrobě elektrické energie plní dodnes. Sedlická stavba bývá hodnocena, jako jedna z nejhezčích staveb tohoto typu viz.obrázek č.17. Vodní

nádrž Sedlice je poměrné vhodná k potápění díky velké rozloze přehrady a malé

návštěvnosti přehrady. Avšak budoucnost zdá se býti nejistá, jelikož kvalita vody se stále snižuje. Nádrž se nachází zhruba 7 kilometrů jihozápadně od města Humpolec. Je využívána jednak hydroenergeticky a jednak rekreačně. Maximální hloubka je zde 15 metrů a dno převážně bahnité, místy písčité. Je zde velké množství ryb, které lákají velký počet rybářů. Ryby jsou tu od kaprovitých až po dravce jako štika. Na dně přehrad lze najít zbytky původních domů a ostatních staveb, ale díky velké rozloze přehrady není jednoduché na ně narazit. Právě díky zhoršující se kvalitě vody a tudíž viditelnosti pod hladinou (0,5 - 1 metr, maximálně pak 2 metry) je vyhledávána k potápění velice zřídka. (Pleva, 2008)

50

Obrázek č.17: Sedlická přehrada

Zdroj: (Šára, 2008)

51

5.2.5. Švihovská přehrada Nápad vytvořit přehradu v údolí po Dolními Kralovicemi se objevil již ve 20 letech minulého století, kdy zemský výbor vypracoval projekt na vypracování přehrady v tomto místě. Během druhé světové války byl projekt rozšířen na rozsah od Švihova až k Vojsalvicům do výšky vzdutí hráze až 47 metrů. Primární úlohou přehrady mělo být zásobování Prahy vodou, ale sekundárně i zvyšovat v případě potřeby hladinu Vltavy a tím být nápomocná pro plavbu po Labi při nízkém stavu vody. (Pergler, 2001)

První oficiální studie zpracovalo ředitelství vodních toků v roce 1953 současně s geologickým průzkumem v profilech Švihov, Borovsko, Vojslavice, Koberovice a na Trnávce. Původní plány o nahrazení jedné velké přehrady soustavou několika menších nádrží byl nakonec smeten ze stolu. Díky vyhodnocení měření a návrhu Státní komise pro koordinaci vědy a techniky Československé akademie věd se rozhodlo postavit přehradní nádrž ve švihovském profilu. Plán stavby byl naplánován do dvou etap s odvodem vody štolou až do Prahy. Návrh byl schválen vládou 18. září 1963. První etapa probíhala v letech 1965- 1970. Výstavu prováděli tři dodavatelé a to: Vodní stavby Sezimovo Ústí, Uranové doly Příbram a Sigma Hranice. Každý dodavatel měl svou úlohu. Změna mezi etapami měla činit několik let, ale 27.srpna 1969 se vláda rozhodla v soustavnou stavbu a tudíž spojení obou etap. Délka přehrady byla v koruně 365 metrů a šířka 7 metrů. Výška přehrady 40 metrů a maximální šířka přehrady v patě 310 metrů. Po dokončení druhé etapy byla přehrada zvětšena na do dnešních rozměrů. Dnešní stav činí: délka přehrady v koruně 850 metrů, výška přehrady 58 metrů, šířka přehrady v patě 450 metrů, celkový objem nádrže 266 milionů m3 a maximální délka vzdutí 38 kilometrů. Jedná se o největší vodárenskou nádrž nejen u nás, ale i ve střední Evropě.

Tato přehrada bohužel není přístupna k veřejnému potápění, jelikož je na celém jejím území potápění zakázáno. Proto se zde potápějí pouze potápěči nedbající zákazu anebo vojáci a policisté při cvičeních, kteří k tomu mají potřebná povolení. Tento zákaz velice trápí potápěčskou veřejnost, jelikož je zde čistá voda a velká hloubka umožňující ideální podmínky pro potápění (Pleva,1995)

52

5.2.6. Trnávka V současné době je k potápění využívána spíš menší přednádrž Švihovské přehrady Trnávka. Tato nádrž měla sloužit jako odkalovací nádrž pro nádrž Švihov a případně k zachycení nežádoucích chemikálií. Přehrada byla vybudována v roce 1981 po dvouletém plánování, kdy se ukázalo že je pro kvalitu vody ve Švihovské přehradě nezbytná.

Potápění je zde poměrně kvalitní navzdory nepochopitelné malé návštěvnosti potápěčů. Viditelnost je zde v ideálních podmínkách až 6 metrů, ale většinou se pohybuje okolo 3 metrů. Nejvhodnější pro potápění je opačná strana přehrady než u vstupu z pláže. Zde se nachází původní koryto řeky u strmé skály, voda je zde čistší a je zde největší hloubka. Není zde oficiální potápěčský klub a na dně se nenachází žádné potopené předměty zajímavé pro potápěče kromě několika potopených pramic a jednoho šlapadla. Dno je kamenité a místy bahnité. Nádrž je umístěna uprostřed lesního porostu v klidné krajině viz.obrázek č.18. Je zde široká fauna: kapři, bělice, štiky, úhoři, sumci. Nejlepší viditelnost je zde v únoru a březnu. Průměrná hloubka je zde 8 metrů a maximální 17 metrů. Vjezd je možný téměř až k vodě a vstup neplacený.

Obrázek č.18: Nádrž Trnávka

Zdroj: Vlastní archiv

53

5.3. Rybníky 5.3.1. Rybník Stejskal Rybník Stejskal je umístěn u obce Rouchovany na samém jihovýchodě kraje Vysočina s GPS polohou N 49°3'47.608", E 16°5'36.433" a nadmořskou výškou 359 m.n.m. Přístup do rybníka je možný téměř ze všech stran viz. obrázek č. 19. Jeden z mála rybníku na Vysočině, které lze využívat, aspoň k začínajícímu potápění se nazývá Rybník Stejskal. Ostatní rybníky tuto možnost neumožňují a to většinou z důvodu vysoké kalnosti vody způsobené převážně bahnitým dnem, dále velmi malou hloubku a v neposlední řadě přítomností vysokého počtu rekreantů v řadách plavců, lodiček a podobně. Rybník byl napuštěn roku 2007 a od té doby začal být hojně využíván místními rekreanty. Rok po napuštění se ho ujali místní rybáři jako místa pro chov kaprů. Rybník Stejskal dosahuje úctihodné hloubky pro rybník a to 4-5 metrů. Tato hloubka je vhodná pro začínající potápěče. Dno je většinou bahnité, ale pokud se při vyhnutí se letní sezóně, kdy nám vodu kalí návštěvníci rybníku, je zde viditelnost aspoň 1-2 metry, zatímco v sezoně je na dně viditelnost maximálně 0,5 metrů. Další výhodou návštěvy mimo sezonu je, že vstupné se platí právě pouze během sezóny. V rybníku je vysoký počet ryb, jelikož jsou zde vysazeny velké počty kaprů od místních rybářů. Při případném potápění na ně určitě narazíte. Obrázek č.19: Rybník Stejskal

Zdroj: (Šára, 2008)

54

6. Závěr Cílem práce bylo shromáždit informace o lokalitách vhodných k potápění v regionu Vysočina a podrobit je analýze. Vybrané lokality podrobit zevrubnému prozkoumání, k získání co nejvíce informací o dané lokalitě.

Cíle bylo dosažením soupisem konkrétních lokalit a umístěním s dalšími informacemi jako například: historie, GPS pozice, nadmořské výšky, kvalita vody, viditelnost pod vodou, hloubka lokality, atrakce pod vodou, fauna a flora určené lokality, služby které jsou na místě dostupné pro potápěče, cesta k lokalitě, nejbližší barokomora a vlastnictví vodní plochy, či který potápěčský klub ji využívá. Lokality jsou rozděleny dle typu vodní plochy do: zatopených lomů, přehrad a rybníků.

Práce byla vypracována s pomocí několika druhů výzkumu a díky důvěryhodným zdrojům informací. Výsledkem je komplexní celek, ve kterém je zahrnuta problematika zadaného problému.

Díky malé informovanosti v potápěčské veřejnosti o některých lokalitách vhodných k potápění v regionu Vysočina, jsou některé lokality téměř nenavštěvované na úkor, velice vytížených lokalit s velkým počtem návštěvníku z řad potápěčů. Díky této práci je možno seznámit se s lokalitami, o kterých mnozí potápěči doposud nevěděli.

Bakalářská práce je vypracována k nápomoci, nápovědě, k zdroji inspirace nebo zdroji poznatků pro potápěče. A to především pro ty potápěče, kteří se potápí, či chtějí potápět v regionu Vysočina. Dalším přínosem této práce by mohl být zdroj inspirací pro vznik dalších studijních materiálů pro další odborné práce tohoto typu.

55

7. Literatura Acta rerum naturalium: přírodovědný sborník Vysočiny. Jihlava: Muzeum Vysočiny, 2005. ISBN 80-86382-14-1. Acta rerum naturalium: přírodovědný sborník Vysočiny. Jihlava: Muzeum Vysočiny, 2007. ISBN 978-80-86382-00-5. Acta rerum naturalium: přírodovědný sborník Vysočiny. Jihlava: Muzeum Vysočiny, 2006. ISBN 80-86382-17-6. BELICA, Ondřej. Potápěčský kurz [online]. 2010-07 [cit.2012-07-15] Dostupné na World wide web KÁBA, Arnošt. Vlastivědný sborník Vysočiny. Jihlava: Krajské muzeum, 1956 LANGEROVÁ, Blanka. Kraj Vysočina: 1. vyd. Praha: ACR Alfa, 2004, ISBN 80-864-0811-6. NOVÁK, Jan. Potápěči bez moře. Albatros, 1986, ISBN 13-823-86 PERGLER, Jan. Kraj Vysočina. Praha: Kartografie, 2004. ISBN 80-7011-735-4 PLEVA, František. Želivka naše Řeka. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2003, 278 s. ISBN 80-86559-22X PLEVA, František. Vrchovina neznámá. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2008, 318 s. Edice Vysočiny. ISBN 978-80-86559-91-9 SLÁDEK, Tomáš. Stránky potápěčské [online]. 2010- 05[cit.2012-06-10] Dostupné na world wide web SLÁDKOVÁ Michaela, Buddy potápění - Zatopený kamenolom Horní Cerekev 2012 ŠÁRA, Libor. Regiony [online]. 2008-01 [cit.2012-06-11] Dostupné na World wide web POHL, Milan. Vysočina. Žďár nad Sázavou: Informační a metodické centrum, 1996 RAVLYK, Vašek. Potápěčský průvodce po České republice. Dolní Čermná: DOBEL s.r.o., 2011. ISBN 978-80-254-9184-3

56

Vlastivědný sborník Vysočiny. Havlíčkův Brod: Krajské nakladatelství, 1996 Vlastivědný sborník Vysočiny. Havlíčkův Brod: Krajské nakladatelství, 1986 Vlastivědný sborník Vysočiny. Havlíčkův Brod: Krajské nakladatelství, 1966

VONKA, Petr. Divers [online]. 2009-05 [cit.2012-07-13] Dostupné na World wide web < http://www.divers.cz/potapeni/gallery>

57