HARMONIKÁŘ JAHODA Od konce 2. světové války letos uplyne 70 let. jejich cesty do Francie je na stranách

Týnecké

LISTY Měsíčník obce Velký Týnec

•

25. ročník

•

Květen 2015

•

Cena 10 Kč,-

KVĚTNOVÝ ÚVODNÍK Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, příroda, to velkolepé divadlo světa, začíná zvedat oponu. Herci, kteří v něm vystupují, se odívají do svých kostýmů. Jako bílí andělé se mi letos zjevily keře obyčejného hlohu. Sázel jsem nedaleko nich mladé jedličky. V kleče jsem s nimi rozmlouval, prosil je, aby daly na ty štíhlé nezbednice pozor. Jablůňky, které začaly vystrkovat z květových pupenů své načervenalé sukénky, se po mně trochu žárlivě ohlížely. Nezbylo tedy, než za nimi zajít a pochválit je. Obešel jsem pak celý sad a každému stromu řekl něco pěkného. Z toho košíku, do kterého ukládáme úrodu, jsem pochvaly vytahoval. Některé stromy ještě nerodily, ale i pro ně tam bylo něco dobrého za to, jak pěkně rostou. Je tolik hezkých slov, které se dnes nepoužívají, že je z čeho rozdávat. Na obecní úřad většinou lidé donesou ta špatná, negativistická. Tak když pak jedu domů, posbírám si cestou ta pěkná, která vyhodili jako nepotřebná. Mám jich už tolik, že jsem si sám pro sebe zavedl „pozitivník“ a z něho hojně rozdávám. V písemné podobě se mi to daří nejvíce. Přidám pár dobrých slov do emailu a svět je pro mne i adresáta rázem snesitelnější. Ne, že bych vždy dosáhl toho, oč usiluji, ale nekalím vodu sobě ani těm druhým. To narážím na teorii Masara Emota, který na řadě pokusů dokazuje, že voda má vědomí. Zevrubně bych popsal ten základní. Do dvou lahviček nalil stejnou vodu. Jedné lahvičce nadával, druhou chválil. Spílaná voda se brzy zkazila a zakalila. Chválená zůstávala po dlouhou dobu čistá. Lidské tělo je tvořeno převážně z vody a tak na nás slova mají podobný účinek. Co potom se zkalenou vodou? Ti impulzivnější ji hned vychrstnou dotyčnému kaliči na hlavu a stanou se také kaliči. Jak to ale zastavit. Vzpomínám si na jeden vtip. „Dědeček slaví devadesáté narozeniny a je ve skvělé formě. Vnoučata se ho ptají, jak to dokázal. No, když jsem byl mladý a pohádal se s babičkou, tak jsem se šel na deset minut projít ven. No a jak přibývala léta, trávil jsem těch hodin venku čím dál tím víc.“ Jednoduchý recept na dlouhověkost a šťastné manželství. Při těch procházkách venkovních vás možná také zaujme blízkost slov máj a Májá, což je pojem z indických náboženství, který lze vysvětlovat jako pomíjivý pocit z hmotného světa. Něco jako mámení. Možná si to slovo naši prapředci někde z Indie přinesli. Chvíli svítí slunce. Potom prší zas. Teplo střídá chlad. Květy opadají. Úroda jen v nás. Vodu jiskrnou vám přeje Stanislav Denk!

Foto: Eliška Peňašková Jarní krása kvetoucí v ulici Ke Vsisku

HARMONIKÁŘ JAHODA

Od konce 2. světové války letos uplyne 70 let Pan Florián Jahoda se narodil 27. dubna 1905 ve Velkém Týnci u Olomouce. Po absolvování tamější základní školy se vyučil řezníkem u Kučírka. Vojenskou prezenční službu v roce 1925 absolvoval v Olomouci jako vedoucí skladu a protiletecká hlásná spojka. Do roku 1938 byl čtyřikrát na vojenském cvičení. Hitlera nenáviděl a svoje názory netajil. Po okupaci se od místních četníků dozvěděl, že byl udán na gestapu. Doporučili mu, aby zmizel. Přestože byl domluven ještě se šesti dalšími, do Ostravy v polovině června nakonec odjel sám. Tam měl dva kamarády, bratry, kteří ho převedli přes hranici. Už druhý den byl Florián v Krakově, odkud poslal pohled a pak ještě dopis napsaný 21. srpna 1939 v táboře pro čs. dobrovolníky v Malých Bronovicích u Krakova. V něm domů psal: „Vařím pro 500 lidí.“ Jeho práce

si vážil i velitel skupiny pplk. Ludvík kované články“ www.svazletcu.cz. VySvoboda, který chtěl, aby Jahoda jeli z Krakova až 4. září ráno a kvůli 30. srpna odjel s ním a dalšími 860 rozbombardované trati museli jít vojáky na východ do Leszna. Florián 6. září do Radomyšlu, 7. do Mielců ale odmítl a v Malých Bronowicích ... pokračování na str. 7 vařil pro lidi, jimž velel kpt. četnictva František Divoký. Detailní popis jejich cesty do Francie je na stranách 74 – 82 a jmenný seznam na str. 164 - 165 knihy „Českoslovenští letci v polské obranné válce 1939“. Je rovněž popsána v článku „Čs. letci 17. září Foto: Archiv autora 1939 Polsko“ v sekci „Publi- Momentka z tábora v Oxfordu - Florián Jahoda je třetí z leva

Hnědé popelnice před branami

Rozhovory s etnoložkou Jiřinou Langhammerovou a ředitelem ČRo Olomouc Josefem Podstatou

Na návštěvě v mateřské školce Suchonice

... str. 4

... str. 11 - 13

... str. 16

2

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

VELKÝ TÝNEC Z PTAČÍ PERSPEKTIVY

DUBNOVÉ KALENDÁRIUM 5. dubna

Velikonoční koncert - Obec Velký Týnec a Církev římskokatolická ve Velkém Týnci - kostel Nanebevzetí Panny Marie - 16.00 hodin 8. dubna 4. zasedání ZO Velký Týnec - společenský dům - 17.00 hodin 11. dubna Království hraje, zpívá a tančí - mikroregion Království - Věrovany - 14.00 hodin 23. dubna 6. zasedání mikroregionu Království - Kožušany - Tážaly - 9.00 hodin 25. dubna 2. kolo Zlaté ligy stolního tenisu Velký Týnec - KŠKS ZO Velký Týnec - sportovní hala ZŠ Velký Týnec - 9.00 hodin 30. dubna Skautské pálení čarodějnic - Junák Velký Týnec a Čechovice - 14.00 hodin

POČASÍ Letošní Velikonoce proběhly v chladném počasí. Sníh střídal déšť. Teprve v týdnu po jejich skončení se začalo postupně oteplovat. Nejteplejší dny proběhly v polovině měsíce. Závěrečný týden byl také vcelku příjemný, ale v posledních letech typický vpád léta se nekonal. První dekáda. Noc: 3, 0, 2, -2, -1, 0, 0, 6, 6, 0. Den: 6, 7, 7, 9, 6, 7, 7, 12, 15, 17.

Druhá dekáda. Noc: 9, 8, 4, 9, 8, 10, 9, 0, 2, 2. Den: 17, 21, 18, 17, 16, 23, 26, 14, 9, 14. Třetí dekáda. Noc: 2, 5, 5, 3, 7, 7, 7, 7, 12, 2, 2. Den: 19, 19, 20, 20, 22, 22, 24, 21-8 (během dopoledne a odpoledne došlo k prudkému poklesu teploty), 16, 16. Foto: 2x P. Hanuška

DALŠÍ UDÁLOSTI Další události Dne 16. dubna proběhlo na Magistrátu města Olomouc setkání starostů obcí zapojených do evropského dotačního programu, jehož cílem je zefektivnit vzájemnou spolupráci měst a obcí našeho kraje. Dne 21. dubna proběhlo v RCO setkání starostů s hejtmanem Olomouckého kraje.

Dne 27. dubna proběhla operativní porada Zastupitelstva obce Velký Týnec. Dne 29. dubna jednal starosta obce s ing. Palackou o stavu přípravy nového územního plánu naší obce k veřejnému projednání.

Připravil Petr Hanuška

Obecní úřad Velký Týnec Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1 Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30 Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585 585 fax: 585 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585 Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585 Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585 Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585 Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585 Účetní obce - Radana Procházková ...............................585 Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585 Obecní policie Velký Týnec ............................................725

391 151 391 151 151 151 151 151 151 151 151 544

495 113 506 120 119 111 115 118 114 116 112 540

Elektronické adresy: [email protected], [email protected] TÝNECKÉ LISTY - periodický tisk územního samosprávného celku - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXV., č. 5 vyšlo v květnu 2015. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška Ph.D., e-mail: [email protected], Ing. Marta Kypusová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk e-mail: [email protected]. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

3

ŽIVOTNÍ JUBILEA V měsíci květnu blahopřejeme k narozeninám 93 let Pan František Richter z V. Týnce

80 let Paní Ludmila Pozdníčková z V. Týnce Paní Ludmila Pospíšilová z V. Týnce

92 let Paní Marie Knoblochová z Čechovic Paní Svatava Zdráhalová z V. Týnce 89 let Pan Květoslav Kolář z V. Týnce

75 let Paní Anna Krchňáková z V. Týnce Paní Marta Chromková z V. Týnce Paní Libuše Dvořáková z Čechovic Pan Jan Stejskal z Čechovic

88 let Paní Marie Schubertová ze Vsiska

70 let Paní Marie Hyžíková z V. Týnce

87 let Paní Blažena Baďurová z V. Týnce

65 let Paní Jana Gubová z V. Týnce Paní Alžběta Procházková z Čechovic Pan Zdeněk Šnajdr z V. Týnce Pan Jiří Novák z V. Týnce

85 let Paní Marie Netesalová z Čechovic

60 let Paní Eva Kremplová z V. Týnce Paní Miluše Peňašková z V. Týnce Pan Pavel Peňaška z V. Týnce Pan Vlastimil Nevtípil z V. Týnce

83 let Paní Ludmila Svozilová z V. Týnce Pan Jaroslav Brabec z V. Týnce

Všem jubilantům srdečně blahopřejeme a přejeme pevné zdraví a Boží požehnání!

NOVÉ KNIHY Místní knihovna Velký Týnec Beletrie 1. Ampuero, R.: Případ Neruda 2. Dán, D.: Kapitán Smrt 3. Delacourt, G.: Na první pohled 4. Erben, V.: Na dosah ruky 5. Hayes, S.: Odvlečená 6. Koernerová, H.M.: Dokud se budeš smát 7. Moriarty, L.: Manželovo tajemství 8. Prokšová, J.: Odvážní a čekatelé

9. Stimson, T.: Hra na lež 10. Trigiani, A.: Obuvníkova žena 11. Wecker, H.: Golema a džin v New Yorku Naučná literatura 1 . Kolbaba, J.: Šest kontinentů 2. Největší kniha nápadů pro děti od 0 do 3 Připravila Marta Ivančíková

SLOUPEK POEZIE OKNO Pokaždé otvírám okno A za ním Apokalyptická luna se rozbíjí O neuvěřitelnou skutečnost Rostoucích stromů Ze samého středu Život krvácí Není to smyšlenka Že jeho času ubývá V každý večer komáří píseň Zní o něco blíže Zlověstné píšťale čtyř jezdců Kteří na předělu dne a noci Křižují prostor

(Osten, 1968)

Inzerci v Týneckých listech?

KINO FOTOGRAF Příběh inspirován osudy fotografa Jana Saudka. Režie I. Pavlásková Produkce: ČR, 133 minut, vstupné 50,- Kč, přístupno od 15 let

15. května 19:30 hod

MALÝ PRINC Malý pán si žije ve svém domečku, jeho život končí ve chvíli, kdy se mu zdá sen o tajemném domě, ve kterém najde, co mu schází. Dětský. Loutkový. Produkce: ČR, 83 minut, vstupné 50,- Kč

22. května 18:00 hod

POJEDEME K MOŘI Jedenáctiletý Tomáš dostane k narozeninám kameru a rozhodne se natočit svůj první film. Dětsky upřímný, hravý, humorně vyprávěný, ale místy i drsný až krutý příběh. Produkce: ČR, 90 minut, vstupné 50,- Kč

29. května 19:30 hod

Podrobný program kina najdete na adrese www.velkytynec.cz na odkazu KULTURA A SPORT nebo po naskenování QR kódu. Prodej vstupenek probíhá 45 minut před začátkem filmového představení. Pokladna je otevřena po celou dobu promítání. Adresa kina: Kino Velký Týnec, Sokolská 425, Velký Týnec

mediální partner obce Velký Týnec 2015

Ivan Slavík

Chcete mít

´ VELKY´ TYNEC

Kontaktujte sekretariát OÚ Velký Týnec [email protected] nebo 585 151 111

4

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY Odvoz a likvidace biologických odpadů z domácností občanů Velkého Týnce, Čechovic a Vsiska Zastupitelstvo obce Velký Týnec rozhodlo na svém 4. zasedání o finanční podpoře při zakoupení 240 litrových popelnic, které jsou určeny pro domácí likvidaci biologicky rozložitelného odpadu. Jedna obcí dotovaná popelnice připadá na jedno číslo popisné. Kdo si zakoupí popelnici na obecním úřadě a zařadí se do systému sběru do konce roku 2015, získá dotovanou popelnici za pouhých 550,-Kč (běžná cena je dvojnásobná). Uhradit popelnici a přihlásit se do systému svozu můžete na obecním úřadě u paní Radky Tomečkové v úřední dny, tedy v pondělí a ve středu vždy od 7:30 do 12:00 hodin a od 13:00 do 17:30 hodin. Na základě příjmového dokladu si pak budete moci vyzvednout popelnici každý všední den od 12:00 do 14:00 hodin ve dvoře společenského domu a v měsíci květnu i každou středu od 17.00 do 19.00 hodin. Svoz biologických odpadů z domácností bude zahájen 13. května 2015. Frekvence je prozatím plánována jedenkrát za čtrnáct dnů. Občan, který bude mít zájem o vývoz své nádoby, ji umístí na viditelné a dostupné místo před svůj dům. Svozový vůz bude projíždět obec stejnou trasou jako při sběru komunálního odpadu. Zpracoval Stanislav Denk, místostarosta obce Velký Týnec

HNĚDÉ POPELNICE PŘED BRANAMI Tak zněl nadpis článku o kompostovatelném odpadu, který měl být otištěn v předchozím dubnovém čísle našich listů. Jenže ouha! V redakci se objevil jeden nezvaný host, kterému se říká Redakční šotek latinsky Culinarum lumpus, a ten v nestřežené chvíli popadl příspěvek a zatáhl ho do jiné složky. Nutno podotknouti, že Culinarum lumpus se dnes vyskytuje v digitální i materiální podobě a dokáže napáchat pěkné věci. Nebo lépe řečeno nepěkné. Abyste rozuměli, není to virus, který sežere, na co přijde, ale je to taková zlomyslná potvůrka. Něco schová, něco neuloží, něco přepošle jiným adresátům a tak všelijak podobně. Nutno podotknouti, že se dosud nikomu nepodařilo žádného Redakčního šotka ulovit. Ve Vlastivědném muzeu v Olomouci na něj mají připravenou zasklenou vitrínku s nápisem Culinarum lumpus. Když se nějaký zvídavec podívá dovnitř, zjistí, že tam nic není krom odrazu jeho tváře ve skle. Článek na štěstí moc neutrpěl. Trochu jsem ho oprášil, vyčistil a zde ho předkládám. Vážení čtenáři, v měsíci únoru u 60% domácností v naší obci zazvonili do-

brovolníci provádějící průzkum zájmu o zavedení sběru a odvozu biologického rozložitelného kompostovatelného odpadu (zkráceně BRKO). Technické služby města Olomouce nám v loňském roce nabídly volnou svozovou kapacitu na likvidaci bio-odpadu přímo z domácností. Rozhodli jsme se tedy zmapovat zájem o tuto službu. Zvolili jsme způsob adresného oslovení, protože poskytuje daleko lepší výsledky než korespondenční sběr dat. Dovolil bych si vás tedy s nimi seznámit. Z celkového počtu 850 domácností se podařilo zastihnout či se vyjádřilo 503. Z toho ve Vsisku 66, v Čechovicích 56 a v Týnci 381. Pro zavedení hnědé popelnice ve Vsisku se vyslovila pouze jedna domácnost. Ostatní respondenti byli spokojeni se stávajícím stavem. V Čechovicích bylo pro zavedení hnědých popelnic 9 domácností. 47 je spokojeno se stávajícím stavem sběru BRKO do centrálního velkoobjemového kontejneru. Ve Velkém Týnci bylo pro zavedení popelnic 123 domácností a spokojeno se stávajícím stavem 258. Takové jsou tedy výsledky a teď je nutno provést analýzu a následně i finanční kalkulaci. Dle kalkulace Technických služeb Olomouc likvidace bio

odpadu ze 130 popelnic přijde na částku asi 70.000,-Kč za sezónu. Podle celostátního průzkumu se počítá, že v komunálním odpadu se v oblastech, kde není BRKO, odděleně sbírán nachází 5 až 20%. V našich obcích se centrálně sbírá a navíc bylo v loňském roce vydáno občanům 270 kompostérů. Jakou měrou přispějí kompostéry ke snížení centrálně likvidovaného bio odpadu, zatím nevíme. Uložení jedné tuny na skládku se nám podařilo vyjednat za cenu 370,-Kč. Skoro podobnou částkou se na likvidaci podílí doprava. S tím, že máme centrální likvidaci bio odpadu a občané mohou využívat ve 32% domácností kompostéry, lze předpokládat, že v komunálním odpadu se nachází jen biologický odpad z kuchyně. Ten může tvořit dejme tomu 5% tohoto odpadu, jehož likvidace stojí 1.300,-Kč za tunu a je nejdražší ze všech odpadů. Za likvidaci komunálního odpadu obec v loňském roce zaplatila 1.030.805,Kč. Pokud bychom v tomto roce zaplatili o 5% méně, ušetříme 52.000,Kč. Dá se také předpokládat snížení centrálně likvidovaného bio odpadu o 5% tedy cca 10.000,-Kč. Dá se tedy říci, že se zavedením nové služby odvozu BRKO přímo z domácností by se

poplatek pro občany za likvidaci odpadů nezvýšil, ani nesnížil. Přínos bych zde viděl v jakémsi širším ekologickém dopadu. Snížením produkce metanu, který vzniká při kvašení ukládaného komunálního odpadu a také ve snížení spalovaných pohonných hmot. Při centrálním sběru jede ke kontejneru 100 osobních automobilů, při individuálním objede jeden nákladní automobil 100 domácností. Systém individuálního sběru je komfortní řešení přinášející občanům pocit dobré občanské služby. Zastupitelstvo obce Velký Týnec na svém 4. zasedání rozhodlo o zavedení svozu BRKO z domácností občanů. Jako podporu této službě rozhodlo o 50% dotaci na nákup hnědé popelnice o objemu 240 litrů. Brány pro vstup hnědých popelnic jsou tedy otevřeny a je jen na vás, milí čtenáři, zda vstoupí i do vašich domácností. Na závěr bych chtěl poděkovat těm, kteří mi pomohli provést průzkum. Ve Velkém Týnci to byli žáci 9. třídy s hlavním koordinátorem Radimem Kadlecem. V Čechovicích Aram Denk a ve Vsisku Michal Švéda. Stanislav Denk, místostarosta obce

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

5

OBECNÍ POLICIE RADÍ Připomenutí Obecně závazných vyhlášek obce Velký Týnec Jako každým rokem jsou s příchodem teplejšího počasí spojeny zahradnické, stavební a jiné práce, při kterých jsou používány různá zařízení a přístroje způsobující hluk. Proto bych vám rád touto cestou připomněl platné znění Obecně závazné vyhlášky obce Velký Týnec.

Existuje možnost udělení výjimky z výše uvedené vyhlášky, o které rozhoduje obecní úřad vydáním správního rozhodnutí o udělení výjimky, a to na základě písemné žádosti žadatele. Druhou vyhláškou, která se týká především letních měsíců je Obecně závazná vyhláška obce Velký Týnec č. 2/2007, stanovující podmínky spalování suchých rostlinných materiálů v obci.

Děti v automobilech a na motocyklech Dnes a denně vídám nebezpečný trend, kdy rodiče své děti převážejí v automobilech a také na motocyklech za velmi rizikových podmínek (nepřipoutané, bez autosedaček, významně více dětí ve vozidle, než je míst k sezení atd.) Možná si to sami rodiče neuvědomují, a je jasné, že se tak děje obvykle na krátkých trasách ze školy (školky) do místa bydliště apod. Při těchto krátkých přesunech mají rodiče pocit, že jim samotným ani dětem nic nehrozí. Typicky: „Vždyť jedu jenom za roh!“ Ano stokrát, tisíckrát se opravdu nic nestane, ale potom jednou havarujete a budete si vyčítat následky. Největším problémem je potom převážení dětí na předních sedadlech automobilů nebo dokonce na klíně řidiče. Dojde-li při nehodě k aktivaci airbagů (což může být i při relativně nízké rychlosti), riziko vážného zranění osádky bývá veliké. Důležitým hlediskem je nemožnost předvídat všechny okolnosti v silničním provozu. Přestože jste výborný řidič a jste si jistý, že nenabouráte, může se zpoza rohu vynořit vozidlo s řidičem nezkušeným nebo rozptýleným telefonováním, a havárii nezabráníte. Specifickou oblastí je potom převážení dětí na motocyklech (skútrech). Zákon říká, že řidič motocyklu nesmí na druhém sedadle přepravovat osobu mladší 12 let. Dítě není na skútru nijak chráněno a při nehodě je ohroženo násobně více než při transportu vozidlem.

Pouze pro doplnění informací k dané problematice Dětské autosedačky jsou od 1. 7. 2006 povinné na všech typech komunikací; přesné znění zákonných povinností naleznete v § 6 zákona č. 361/2000 Sb. Dítě, které měří nejvýše 150 cm a váží nejvýše 36 kg, by mělo být vždy přepravováno v autosedačce, která odpovídá hmotnosti a výšce dítěte. Zákon stanoví povinnost řidiče motorového vozidla skupiny M1, N1, N2 nebo N3, vyjma případů uvedených v § 6 odst. 3, 4 a 5, užít pro přepravu dětí do 36 kg a nepřesahující výšku 150 cm vždy autosedačku, a to i při přepravě dítěte v městském provozu. Pro účely zákona č. 361/2000 Sb. vyhovuje i tzv. kolíbka nebo „podsedák“, pokud je homologován pro použití (má atest). Je tedy nutno jej považovat za autosedačku, pokud bude použit zároveň s bezpečnostním pásem. Autosedačka musí být ve vozidle umístěna, upevněna a použita k přepravě dětí pouze podle podmínek stanovených výrobcem autosedačky, které jsou uvedeny v návodu k použití této autosedačky. Pokud dítě přesáhne svou výškou limit 150 cm nebo hmotnost 36 kg, nemusí být přepravováno v autosedačce, ale lze jej přepravovat pouze za použití bezpečnostních pásů, je-li jimi dané sedadlo vybaveno. Pro představu - toto platí např. i pro dítě, které při 140 cm výšky váží 40 kg, nebo naopak při 155 cm výšky váží 30 kg. Filip Raclavský, Obecní policie Velký Týnec

K této vyhlášce si dovolím ještě poznámku. Je na zodpovědnosti každého, kdo se chystá v povoleném období spalovat rostlinné materiály, aby tyto materiály nebyly páleny úplně mokré nebo provlhlé. Kouř z mokrých rostlinných materiálů je agresivní, a také zplodiny, které vznikají při hoření vlhkých materiálů, jsou více škodlivé vůči lidskému zdraví, protože reakcí s vodní párou vznikají další nežádoucí sloučeniny. Jako dobrý nápad se jeví i postup, kdy před plánovaným pálením informujete sousedy o svém úmyslu a o termínu pálení. Může to být jednoduchá informace na lístečku vhozená do poštovní schránky s tím, že se sousedé mohou dopředu připravit; zavřít si všechna okna anebo např. nesušit vyprané prádlo na zahradě. Je to jenom o komunikaci a ohleduplnosti ke svému okolí. Rád bych všechny touto cestou požádal o dodržování Obecně závazných vyhlášek obce Velký Týnec. Respektováním ustanovení Obecně závazných vyhlášek obce vyjadřujeme ohleduplnost ke svému okolí a především ke svým nejbližším sousedům. Pokud nastane situace, kde budete konfrontováni s nedodržením některé Obecně závazné vyhlášky obce, můžete se obrátit jak na obecní policii Velký Týnec, tak i přímo na Policii České republiky. Samozřejmě pokud nechcete ihned zhoršovat své sousedské vztahy přivoláním policejní hlídky, je možné oznámit porušování vyhlášek danou osobou i zpětně po události. Strážník obecní policie následně navštíví občana, který se měl dopouštět protiprávního jednání a vysvětlí mu danou problematiku velmi podrobně. Pokud by se měla situace v budoucnu opakovat, bude tento občan oznámen správnímu orgánu Magistrátu města Olomouce; popř. mu může být udělena bloková pokuta na místě, jestliže bude se zaplacením pokuty souhlasit. Mezilidské vztahy nebývají jednoduché, a proto vždy nabádám k ohleduplnosti a toleranci. Na druhou stranu existují lidé, kteří vědomě a někdy bohužel i naschvál stanovená pravidla nedodržují a své okolí opakovaně obtěžují. V takových případech nelze situaci řešit jinak než oznámením policii.

Ilustr. fotografie

Mgr. Filip Raclavský strážník obecní policie Velký Týnec

Buďte ohleduplní ke svému okolí

Úřední hodiny: pondělí úterý

10:00 - 17:30 hod 9:00 - 12:00 hod

středa

09:00 - 12:00 hod

tel.: 725 544 540 e-mail: [email protected] Podrobnější informace o činnosti a dostupnosti obecní policie Velký Týnec

Uklízejte po svém psovi

naleznete na:

www.velkytynec.cz

Poplatek za psa ve Velkém Týnci = pytlíky na psí exkrementy zdarma

6

Výročí

TÝNECKÉ LISTY

KVĚTNOVÁ VÝROČÍ STŘEDOMORAVSKÉHO REGIONU Studoval nižší Slovanské gymnázium v Olomouci a poté se vyučil typografem a korektorem v tiskárně Kramář a Procházka. Psal do novin a časopisů. Napsal také několik knih z tiskařského oboru. Sbíral a zapisoval pověsti z rodného kraje, které byly v l. 1939-40 zahrnuty do knižního vydání s názvem Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky, které uspořádal Josef Koudelák. Najdeme zde pověsti ze Seničky, Vilémova, o vodnících a pokladech z Těšetic, z Krakovce i ze Senice na Hané. Literární pozůstalost je uložena v olomouckém muzeu. Zemřel 21. prosince 1959 v Přerově. (Fischer,R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.)

Moravě a od jara 1956 do podzimu 1959 byl učitelem hudby na hudební škole v Litovli. Poté do r. 1974 byl violistou v operním orchestru Divadla Oldřicha Stibora. Souběžně dálkově studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde maturoval v r. 1963, V r. 1971 absolvoval PřF UP, obor biologie a zeměpis a v l. 1974-77 pracoval v ústavu sér a očkovacích látek v laboratoři a pak tři roky na Katedře anatomie LF UP. R. 1979 byl promován na doktora. Od r. 1980 se věnoval pedagogické práci na hudební škole v Uničově a v l. 1984-88 se vrátil k vědeckému působení na Teoretických ústavech LFUP. Pak přešel do závodu Milo, kde působil do odchodu do důchodu. Psal básně, které vydal vlastním nákladem: Pasáže arpegia (1993) a V paprscích stříbra (1994). Sepsal též rozsáhlou studii o Jaroslavu Durychovi. Zemřel 23. 4. 1999 v Olomouci. (Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990-1995. s. 44-45.)

Před 160 lety – dne 8. května 1855 zemřel v Olomouci Tomáš BEČÁK, duchovní, autor náboženských písní, vydavatel kancionálu, kazatel a náboženský spisovatel.

Před 90 lety – dne 25. května 1925 se narodil ve Dvorcích u Bruntálu prof. Antonín SCHINDLER, doctor honoris causa., varhaník, hudební skladatel a spisovatel.

Před 140 lety – dne 7. května 1875 se v Seničce narodil Richard MARTINČÍK, typograf, sběratel a zapisovatel pověstí, autor povídek a bibliofil.

Narodil se 16. 12. 1813 v Olšanech u Prostějova. Navštěvoval německou hlavní školu v Uničově a poté studoval v Olomouci gymnázium, filozofii a bohosloví. Vysvěcen na kněze byl v září 1837. Tři roky byl kooperátorem v Morkovicích, pak čtyři roky ve Vlkoši a deset let expozitou v Kyselovicích. V červenci 1854 byl jmenován superiorem semináře v Olomouci. Přepracoval a vydal Fryčajův Katolický kancionál (Olomouc 1847). Jako doplněk zpracoval Nápěvy ke Katolickému kancionálu s doprovázením varhan (1852). V r. 1850 vydal spisek Krátká historie Hostýna od pradávných dob po naše časy. Založil, spoluvydával a redigoval kněžský měsíčník Cyril a Method (1849). Sám sestavil Nejobyčejnější písně k veřejným službám božím (Olomouc 1856). Je také autorem několika církevních a mravoučných spisů. Pochován je v Olšanech. (Československý hudební slovník naučný. I. Praha 1963, s. 68. Český slovník bohovědný. II. Praha 1916, s. 51. * Lexikon české literatury.I. Praha 1985, s. 168169. * Kubíček, T.: Literární Morava. Brno 2002, s. 107.)

Před 125 lety – dne 10. května 1890 se ve Velkém Týnci narodil Ing. arch. František KOLÁŘ, stavební inženýr a architekt. Po maturitě na reálce v Lipníku nad Bečvou odešel studovat do Prahy na ČVUT. V době studií se účastnil několika soutěží na různé veřejné stavby. Byl autorem několika vítězných, ale nerealizovatelných návrhů staveb v Olomouci. Podle jeho návrhu byla postavena ve Velkém Týnci na Hradisku kamenná mohyla jako Památník osvobození, který byl slavnostně odhalen 18. 9. 1921 za přítomnosti prezidenta republiky Tomáše G. Masaryka. Tuto zakázku mu zprostředkoval tehdejší starosta obce Jaroslav Bečák. Nejvíce staveb realizoval v Praze. Zemřel 12. 1. 1960 v Praze. (Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007.)

Před 55 lety – dne 17. května 1960 zemřel v Přerově Rudolf VANÝSEK, učitel, vlastivědný pracovník, komeniolog a spisovatel. Rodák z Velkého Týnce, kde se narodil 20. 4. 1879. Po maturitě na učitelském ústavu v Kroměříži učil v Dolanech a Droždíně na Olomoucku. V r. 1899 přešel do Přerova, kde vyučoval němčinu, francouzštinu, dějepis a zeměpis. Do povědomí kulturní veřejnosti se zapsal zejména jako budovatel a správce Muzea J. A. Komenského. Krátce před začátkem 2. sv. války byl ředitelem měšťanské školy v Tovačově. Zajímal se o historii Přerova a okolí, výtvarníky, divadlo, hodně publikoval. Byl též zručným malířem. Jeho divadelní kritiky, divadelní hry, fejetony a historické stati najdeme v řadě periodik, např. Obzor, Pozor, Moravskoslezský deník, Lidové noviny aj. (Tichák, M.: Rodáci, kteří proslavili svou obec. In: Paměti obce Velkého Týnce. Olomouc, Danal 1998, s. 61. * Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2005,č. 5.)

Před 80 lety – dne 21. května 1935 se narodil v Hranicích RNDr. Miloslav BUDÍK, básník, hudební pedagog a přírodovědec. První dva roky gymnázia studoval v Litovli, tercii a kvartu na Papežské koleji Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě a po náhlém ukončení klášterní školy v dubnu 1950, dokončil školní docházku na Základní škole na Kopečku u Olomouce. V l. 1950-55 studoval Pedagogickou školu v Olomouci, státní zkoušky hry na housle složil v Brně. Poté působil jako vedoucí hudebního kursu ve Dvorcích na

Vyrůstal v rodině přednosty soudu v Krnově v období 1926-38. Základy hudebního vzdělání a lásku k hudbě získal od své maminky, která byla koncertní pěvkyní. Gymnázium začal studovat v Opavě, kde se učil i hře na varhany. Po Mnichově byla rodina českého státního úředníka nucena přesídlit do vnitrozemí. Přechodně pobývala v Prostějově a v Brně, od srpna 1939 se trvale usadila v Olomouci. Středoškolská studia absolvoval Toník na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde maturoval v r. 1945. V období 1946-51 studoval hudební vědu a dějiny umění na FF Masarykovy univerzity v Brně a varhanní hudbu u Prof. Dr. Karla Waltera ve Vídni. Jeho prvním a jediným působištěm se stala Olomouc, kde stál u zrodu Moravské filharmonie. Od 15. 6. 1945 do konce dubna 1986 zde hrál na housle, violu a varhany. Z jeho podnětu získalo olomoucké hudební těleso po válce hrad Sovinec jako rekreační středisko, čímž se přičinil o jeho záchranu i obnovu. Hned v r. 1945 se stal varhaníkem a v r. 1953 ředitelem kůru v kostele sv. Mořice. Jako koncertní varhaník debutoval v r. 1958 ve Varšavě a od té doby účinkoval na předních varhanních festivalech a koncertech v Evropě. Od r. 1959 se deset let věnoval rekonstrukcí Englerových varhan z r. 1745, které byly ve velmi špatném stavu. Vzácný hudební nástroj modernizoval a rozšířil podle vlastních návrhů. Dodnes patří k největším v Evropě. Od r. 1945 spolupracoval s naší největší varhanářskou firmou Rieger-Kloss v Krnově jako externí umělecký poradce. V r. 1969 založil dnes již světoznámý Mezinárodní varhanní festival, jehož byl dramaturgem a prezidentem. Jeho zásluhou bylo založeno hudební oddělení Vlastivědného muzea Olomouc, pro které získal mnoho cenných exponátů. Byl také tvůrcem zvonkohry na olomouckém orloji a na katedrále sv. Václava. Složil hudbu k loutkovým hrám, filmům a na sborovou tvorbu. Dlouhodobě spolupracoval s Českým rozhlasem a televizí. Své znalosti o zajímavostech historické Olomouce publikoval v rubrice Tajemná Olomouc zprvu v kulturním měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci a později knižně v nakladatelství Votobia. i J. Vacl. Vyšlo pět svazků. Prof. Antonín Schindler byl nejen významnou hudební a kulturní osobností, ale jeho aktivita, pracovitost a především znalost evropských jazyků otevřela všem zahraničním návštěvníkům bránu k největší památce ve středu města a nejen k ní. V r. 1997 se stal osobností roku a byla mu jako jednomu z prvních udělena Cena města Olomouce za všestrannou kulturní, hudební a organizační činnost. K té patřila i iniciativa, jež vedla v r. 1995 k založení smíšeného pěveckého sboru Chorus Mauritiensis při chrámu sv. Mořice. V r. 2009 ocenil Olomoucký kraj jeho celoživotní přínos v oblasti kultury a uvedl jej do Síně slávy. Zemřel 9. 9. 2010 v Olomouci, pohřben byl v rodišti. (Varhany se staly jeho osudem. In: Hvězda pod Rosuticí. Moravský Beroun 1997, s. 99-100. * Zicháček, V.: Antonín Schindler. Hanácké noviny, 19.9.1990, s. 9* Kolář, B.: Antonín Schindler je zosobněním olomoucké kulturnosti. 15. 5. 2005. www.olomouc.cz).

Před 95 lety – dne 27. května 1920 se v Olomouci narodil JUDr. Mojmír SMÉKAL, skladatel, saxofonista a hudební redaktor. Na přelomu l. 1937 až 1938 založil se spolužáky Slovanského gymnázia v Olomouci první swingový soubor, který hrál zejména na studentských akcích pod názvem Cholera – Boys. Zajížděli také do Prostějova. Po maturitě v r. 1939 studoval v Praze a po absolvování právnických studií působil jako redaktor hudebního vysílání Československého rozhlasu. Zemřel 21. 9. 1995 v Praze. (Čeští skladatelé současnosti. Praha 1985. S. 257-258. *Encyklopedie jazzu…III. Praha 1990. S. 488-489. * Zedník, M.: Vzpomínky protkané swingem. II. Olomouc 1988.) Připravila Hana Ševčíková

ARCHEOLOGICKÁ AKTUALITA

Žárové pohřby z doby železné z nedaleké Trnávky Během archeologického výzkumu v rámci výstavby úseku dálnice mezi Přerovem a Lipníkem nad Bečvou, na katastru obce Trnávka, prozkoumali archeologové v minulém roce velké pohřebiště z doby železné (7. a 6. st. př. n. l.), na kterém se nacházelo 71 žárových hrobů. Obec Trnávka leží mezi Dolním Újezdem a Lipníkem nad Bečvou. Kremace mrtvých a jejich ukládání do hrobů spolu s keramickými nádobami a dalšími předměty denní

potřeby představovala v době železné v prostředí střední Moravy běžný způsob pohřebních rituálů, nicméně pohřebiště v Trnávce patří k jednomu z největších doposud objevených pohřebišť. Spálené kosti mrtvého byly v Trnávce většinou uloženy z části do keramické urny a zčásti ve vrstvě na dně hrobu. Mrtví sebou do hrobu dostávali výbavu do posmrtného života v podobě mnoha keramických nádob, železných nožíků a bronzových a že-

lezných ozdob (náramky, jehlice a spony). Některé hroby, které mohly patřit významnějším osobám tehdejší společnosti, měly kolem sebe kruhové žlábky, které dokládají, že byly původně překryty mohylami, která jsou dnes již zničeny orbou. Tyto mohyly měly i po smrti dotyčného jedince připomínat jeho významné postavení. K zajímavým nálezům v hrobech patří malovaná keramika, kdy na červeně malovanou nádobu byl nanesen ještě

širší pas bílé engoby a na něm teprve černou barvou nakresleny geometrické vzory, skleněné korálky či dvojitá nádobka sloužící ke kultovním účelům, nebo také keramická štěrchátka, která mají v sobě kuličky z vypálené hlíny. Tato štěrchátka se pravděpodobně používala v průběhu pohřebních obřadů a ukládání zemřelých do hrobů. Vendula Vránová, Arkadiusz Tajer

Z análů paměti

TÝNECKÉ LISTY

7

HARMONIKÁŘ JAHODA

Od konce 2. světové války letos uplyne 70 let ...dokončení ze strany 1 a 8. září 20km do Rozwadowa. Příští den z rozbombardovaného nádraží Lublin do Bystricze. Největší vzdálenost během jednoho dne ušli 11. září, a to 50 km do Biele Podlaszky. O čtyři dny později museli jít 20 km s Oszydowa do Zloczowa. Den po začátku obsazování východního Polska Rudou armádou vyšli v 9.00 hodin ráno Delatynu na jih k rumunským hranicím. Toho dne 18. září po 36 kilometrech přespali ve Sredném Berezném u místních Ukrajinců. Příští den se 115 mužů vydalo na pochod už v 6.00 hodin přes Jablonow a Kosow. Po devíti hodinách přešli hranici do Rumunska. Z tábora u města Pitesti se 8. října asi 40 členům skupiny podařilo utéct. Ti měli pasy od čs. úřadu v Bukurešti, jemuž velel plk. Heliodor Píka. Florián Jahoda mezi nimi nebyl. S většinou čs. dobrovolníků odplul na lodi Romania z Constancy až 26. října večer. Přes Istanbul, Pireus, Alexan-

drii a Haifu loď spustila kotvy 4. listopadu v Bejrútu. Tam spal dvě noci v kasárnách ve stanu. Po týdnu plavby na parníku „Marchal Jeoffrey“ přistál 13. listopadu v Marseille. Do čs. tábora v Agde přijel vlakem 15. listopadu v jednu v noci. Během cesty z Constancy do Marseille se nakazil malárií. Z Bordeaux odplul 19. června 1940 s dalšími 205 čs. dobrovolníky. 21. vystoupili ve Falmouth. Ještě téhož dne byl Florián Jahoda v táboře v Oxfordu. Tam nafasovali britské uniformy. Na fotografii (na str. 1 - pozn. redakce) před barákem 28 je první zleva Josef Němec, druhý Karel Heřman, v koženém kabátě Florián Jahoda. Po jeho levici Jan Illek, budoucí kuchař 310. perutě. K slavnostnímu obědu 28. října 1941 kuchaři perutě uvařili venku v kotlích u stanu drůbeží polévku, kachnu, zelí, knedlík a upekli štrůdl. K pití nachystali černou kávu, pivo, víno a koňak. V tomto roce letěl Florián Jahoda třikrát nad kontinent jako přední střelec bombardéru Wellington za nemocného Františka Nováka. O rok později byl Florián u čs. výcvikové letky 1429 při bombardování letecké základny Honington těžce zraněn. Za války se v Londýně seznámil s hoteliérem z Olomouce O. Smékalem. Na Bloomsbury Street ho Florián navštívil při každé návštěvě Londýna a psal si s ním i po válce. 17. září 1942 v rámci akce K. H. Franka „Emigranten“ zatklo gestapo Floriánova manželku Bohumilu a jeho bratra Aloise. Manželka byla téhož dne odvezena do internačního tábora ve Svatobořicích u Kyjova. Alois byl vězněn v Olomouci, Brně a Svatobořicích. Všichni z rodiny Jahodovy, Se-

hnalovy, Balekovy, Bartoníkovy a Skopalíkovy byly vyslýchány gestapem. 25. srpna 1945 byl Florián ještě v Anglii. V Československé armádě sloužil pouze do Vánoc. Do zálohy odcházel v hodnosti rotmistra. Měl podlomené zdraví. Přivezl si malárii a trpěl bolestmi hlavy a žaludku. Proto těžko hledal práci. Až u Československých drah dostal místo kontrolora restaurací vedených ČSD. Odsud byl v roce 1948 vyhozen hned poté, co onemocněl. V 50. letech nemohl najít zaměstnání. Byl uklízečem ve společenském domě ve Velkém Týnci, pak působil v Přestavlkách hostinský. V 50. letech Floriána někdo v hospodě udal, jak nadává na režim. Byl odsouzen na rok a v pracovním táboře u lomu ve Vítkově pracoval jako kuchař. V roce 1960 byl Florián Jahoda penzionován. Jeho invalidní důchod byl pouhých 240 Kč měsíčně. Zemřel 5. listopadu 1966 v olomoucké nemocnici a byl pohřben ve Velkém Týnci. V roce 1990 se fotografie z pozůstalosti Floriána Jahody objevila v novinách „Národní osvobození“. Na snímek z paluby lodi Karanan zareagoval pan Emil Burian ze západočeské obce Babylón a do Velkého Týnce osobně přijel a několikrát u Jahodů přespal. Svému spolubojovníkovi složil hold

článkem „Harmonikář třistajedenáctky“. Ten vyšel v novinách 8. října 1991. Vyznamenání, které pan Jahoda obdržel: Československý válečný kříž 1939 Čsl. medaile Za chrabrost Čsl. Medaile Za zásluhy II. stupně Čsl. vojenská pamětní medaile F VB Literatura: Českoslovenští letci v polské obranné válce 1939 - Josef Váňa, Jan Rail AVIS MNO 2003 Českoslovenští letci ve Francii 1939 – 1940 – Josef Váňa, Jan Rail AVIS MNO 2005 Děkujeme za pomoc panu Jaroslavu Popelkovi

Foto: 3x archiv autora

Jiří Kaspar Svaz letců Plumlov

O polních křížích a božích mukách i o tom, jak „cestovaly“ Patří do naší krajiny, i když to mnozí dávno tak nevnímají: boží muka a polní kříže. Dnes jsou na tom nejhůře za celou dobu své existence, protože celý katastr je vlastně jeden celičký lán a osetý jedinou plodinou, nejčastěji řepkou olejnou. Tak si budoucnost našich polí sjednocených praxi do jediné parcely dávní rolníci a agrárníci určitě nepředstavovali ani v nejbujnějších snech. Dokonce ani „jezeďáci“ ne. A vy sem strkáte kříže a boží muka! A proč se to vlastně stavělo? zazní otázka typická pro dnešní větší už od náboženství, počínaje rodinou a konče školou oproštěnou výchovu. Dá se odpovědět tak, že nejprve rozlišíme oba pojmy od sebe.

Ilustr. foto Mezi Týncem a Bystřicí...

Boží muka se stavěla v místech, kde zpravidla došlo k nějaké tragické události, anebo naopak, kdy bylo „vyšší moci zásahem“ takové události zabráněno. Kupříkladu někdo byl na poli zabit bleskem nebo zahynul pod převráceným vozem, v opačném případě takovou událost „zázrakem“ přežil. Událost se připomenula postavením kříže nebo častěji cihlové stavbičky, což je typické pro nejstarší dobu i pro náš kraj. Viz stavbička u cesty do Krčmaně a v širém poli u cesty do Velké Bystřice. Později se až na nepatrné výjimky stavěli pouze „polní kříž“, na němž je často umisťován nápis, kterou událost připomíná. Na rozdíl od muk zde nebyl umisťován žádný obrázek. Jak lidská paměť pomalu ochabuje, vytrácel se dobou u některých křížů i jejich původní smysl. Také stavitelé nebyli už známí. Zub času pracoval, pokud byly kříže dřevěné, tak uhnívaly a nikdo se neměl k obnově. V našem konkrétním případě jde o tzv. „trávní kříž“ poblíž bývalého rybníka, ale o něm bude samostatný odstavec níže. Zkrátka a dobře, uváží čtenář, který to dočetl až sem, pokud máme muka a kříže v obilí, pak víme, že právě tady se kdysi cosi tragického přihodilo, ale dnes už neumíme tu starou zprávu „přečíst“. Prostě nevíme, oč tu běželo. Jestli jste dospěli k témuž závěru, tak pozor!

My víme jen to, že kříž nebo muka kdysi cosi připomínaly, ale nevím ani kde se to stalo… V průběhu všeobecné meliorace a pak scelování pozemků začátkem minulého století došlo téměř ve všech případech k posunům křížů na jiná místa, než původně stávaly! Muselo k tomu dojít, jinak by bylo nové přeměřování a přidělování půdy znemožněno. Podle starého katastru se původní lány rolníků táhly všemi možnými směry, zatáčely se, rozšiřovaly i zužovaly - a někde tam stál právě kříž! Byl šetrně přemístěn se souhla-

sem majitelů na jejich nový poze-mek. Bylo to na náklady Agrární operace a nebylo to laciné. Všeobecně s tím veřejnost souhlasila a uznala to za správné a nezbytné. Kříže a muka (říká se tomu odborněji malé sakrální stavbičky) se nově stavěly křižovatkám polních cest, resp. k silnicím a často k nim byly vysazovány na ozdobu dominantní stromy. Jejich současný stav je namnohde takový jaký je a budoucnost, jak již bylo uvedeno, není s optimistickými vyhlídkami.

Historie tzv. Trávního kříže u rybníka Pinklich historikům uvádím, že jde o historku z ústního podání, tak jak se tradovala ve Dvoře a Chaloupkách ještě na počátku minulého století. Vyprávělo se s malými odlišeními asi toto: V době, kdy byl rybník ještě napuštěn, tj. kolem roku 1780, chodily místní ženy na povinnou robotu k rybníku vyžínat travinu a rákos. Protože to byla „lehčí robota“, na rozdíl od té běžné třeba při stavbě kostela tou dobou, kde nosily v koších kamení, tak při vyžínání mohly mít s sebou malé děti, tedy kojence. Aby jim děti nepřekážely v práci, zřizovaly si, jak to bývalo běž-

né, kopřivové ohrádky. Vytrhaly v kopřivách kulaté místo a děti tam byly odloženy. Aby neutekly, o to se postaraly kolem rostoucí nevytrhané vysoké kopřivy. Učinily tak toho dne, kdy se přihnala nenadálá průtrž mračen někde v Komárově či Čechovicích, přivalila se nečekaná vodní vlna, a než to matky zjistily, tak všichni tři kojenci se utopili. Na památku tragédie zde byl vztyčen tzv. travní kříž. Koncem předminulého století již nebyl udržován, a tak zanikl. Zůstala jen pověst. Jaroslav Chytil

8

Články, dopisy, úvahy, komentáře

dějiny a současnost Květnové číslo časopisu Dějiny a současnost (5/2015) se díky českým i evropským historikům přenese do závěru druhé světové války Jak měl svět po jejím skončení vypadat? Jaké plány měli jednotliví Spojenci?

V netematické části poskytla ĎaSu rozhovor francouzská historička Marie Anne Polo de Beaulieu – mluví v něm o síle exempel (krátkých příběhů užívaných kazateli ke znázornění morálních ponaučení), kouzlu antropologie i zrádnosti slučování univerzit. A další článek popisuje, jak český historik Antonín Gindely učil dějepis následníka trůnu - korunního prince Rudolfa...

A byli v nich zajedno? V jednom z článků Jiří Ellinger píše: „Američané začali plánovat uspořádání poválečného světa ještě dříve, než sami do války vstoupili. Winston Churchill proto v roce 1942 ironicky poznamenal, že zapomínají na hlavní kulinární zásadu pro přípravu pečeného zajíce - nejprve je potřeba zajíce chytit...“ O francouzském pohledu na poválečný svět ve střední Evropě píše Antoine Marès a možnosti československé poválečné existence v rozhovoru zhodnocuje editor tématu (a rovněž autor článku o sovětských poválečných plánech) Vít Smetana s historikem a děkanem Právnické fakulty UK Janem Kuklíkem. Vilém Prečan shrnuje, v čem spočíval triumf a tragédie konce války v Evropě roku 1945, a Maciej Ruczaj se zamýšlí, zda válka skutečně v roce 1945 skončila.

Nechybějí ani pravidelné rubriky jako Historik na cestách (tentokrát v norském Lærdalsøyri), Řeč šlechtických sídel (o zámku v Kroměříži), Středověké prameny (kdy a proč začaly vznikat listiny?) a recenze knih, které stojí za přečtení. Květnové číslo vyjde 15. května. kontakt: [email protected] www.dejinasoucasnost.cz

TÝNECKÉ LISTY

DUCHOVNÍ SLOVO Navštívení Panny Marie

Dne 31. května slaví církev svátek Navštívení Panny Marie. Při andělském zvěstování, že se stane Matkou Boží, se dozvídá, že i její příbuzná Alžběta, která je již v pokročilém věku a byla neplodná, očekává narození dítěte. Neboť u Boha není nic nemožného. Panna Maria spěchá do horského judského městečka jménem Ain Karim, aby navštívila svou příbuznou Alžbětu. Pod svým srdcem nese do Alžbětina domu živého Ježíše a přichází především, aby jí pomohla. Tak i my nemáme přicházet k bližnímu, abychom odhalovali bohatství křesťanství, ale abychom s ním nesli bolesti a utrpení a sdíleli s ním radost a odpovědnost. Tu odpovědnost za svět, za naše rodiny z nás nikdo nesejme. Kritikou ani nadáváním na poměry kolem nás nic nespravíme. Ale svým postojem k problémům doby a změnou sama sebe můžeme udělat dost. Svět může být lepší, ráj na něm nebude, ale život v tomto daru stvoření může být snesitelnější. Pouhá slova ale nestačí, ona se musí žít. Tak jako je žila Maria, matka Páně i matka naše. Ona je milostiplná, my jsme prázdní, avšak její přímluva nám pomůže, abychom konečně svoji víru vzali vážně. Panna Maria byla vnímavá k Božímu slovu. I my na to máme, pokud vezmeme denně bibli do rukou, přečteme byť třeba jen malý úryvek a krátce se nad ním zamyslíme. Když několikrát za den sepneme ruce a budeme prosit za naše bližní, své rodiny, přátele i nepřátele, známé a spolupracovníky. Budu si vědom, že každý člověk, se kterým se potkávám, je živým zosobněním Pána Ježíše Krista. Navštívím nemocného, pomohu starému, vyslechnu, poradím a hlavně s ním budu cítit. Dobře chápu, že realita je velmi těžká. Přijdou dokonce okamžiky nezdaru, skleslosti. Ale ten, kdo svůj život ve všem dá do rukou Panny Marie, nebude zklamán.

Ze života známého mořeplavce a objevitele Ameriky Kryštofa Kolumba se připomíná tento příběh: Byl člověkem hluboké víry a ctitelem Panny Marie. Svoji admirálskou loď nazval „Santa Maria”, a když vyplouval, napsal do svého lodního deníku na první stránku. Tuto knihu zasvěcuji nejlaskavější Marii Panně. Ať vyslyší mé prosby a dovolí mi nalézt, co hledám… Říká se, že po nějakém čase plavby se pohoda úvodních dnů pomalu vytrácela. Míjely týdny a měsíce, moře se zdálo nekonečné, pevnina v nedohlednu, zásoby pitné vody a potravin se tenčily. Posádka ztrácela nervy, vojáci i námořníci hrozili admirálovi smrtí, jestliže se nevrátí z té šílené výpravy. Jedné noci slyšel za dveřmi kajuty podezřelé hlasy. Nerozuměl, co si říkaly, ale tušil, co udělají. Někdo zaklepal na dveře. Předstíral, že spí. Znovu však se objevilo ťukání a hlasy. Tu Kryštof poklekl a začal se hlasitě modlit. Nejprve nastalo ticho. Kryštof pokračoval, slyšel klení a po chvilce, jak vzbouřenci odcházejí. Vzpoura posádky sílila, a on neměl na vybranou. Poprosil všechny, aby počkali ještě jeden den. Jestliže se neobjeví na obzoru pevnina, mohou si udělat, co se jim zlíbí. Kolumbus tvrdošíjně plul stále na západ s modlitbou Salve Regina (Zdrávas Královno) na rtech. Neuplynulo 24 hodin, když 11. října roku 1492 jeden z námořníků zvolal to dlouho očekávané: „Země, země!“ Všichni si oddechli a v lodní kapli zazpívali slavné Magnificat. Kolik podobných bezvýchodných situací prožíváme během své vlastní plavby životem. Pomoc Mariinu poznáme. Patříme jí. A když přispěchala na pomoc Alžbětě, určitě přijde na pomoc i nám. Ale musíme o to stát! Páter Václav Haltmar, farář Církve římskokatolické

Foto: 2x P. Hanuška Zrekonstruované varhany v kostele Nanebevzetí Panny Marie dostaly nový měch

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

Stalo se ve světě - květen 1

1955 – V Praze byl na Letné odhalen pomník sovětského diktátora J. V. Stalina. Pomník byl odstřelen v roce 1962

2

1945 – Druhá světová válka: Rudá armáda dobyla Berlín sovětští vojáci vztyčili rudou vlajku na budově Reichstagu

3

1645 – Třicetiletá válka: začalo obléhání Brna švédským vojskem generála Lennarta Torstensona. Moravské hlavní město Brno úspěšně bránila posádka, které velel Louis Raduit.

4

1980 – Zemřel Josip Broz Tito, prezident Jugoslávie (* 7. května 1892)

5

1865 – Byla spáchána první vlaková loupež v USA

6

1915 – Narodil se Orson Welles, americký divadelní a filmový režisér a herec († 10. října 1985).

7

1700 – Narodil se Gerard van Swieten, holandský lékař a osvícenský reformátor († 18. června 1772).

8

1950 – Generál Čankajšek požádal USA o zbraně pro boj proti Čínské lidové republice.

9

1915 – Bitva u Arrasu československých legionářů ve Francii (rota Na Zdar).

10 11

1900 – Narodil se Zdeněk Bořek Dohalský, český šlechtic, člen protinacistického odboje a novinář († 2. května 1945).

2000 – Počet obyvatel Indie dosáhl jedné miliardy.

12

1670 – Narodil se August II. Silný, polský král, velkokníže litevské a saský kurfiřt († 1733).

13

1835 – Zemřel John Nash, britský architekt (* 18. ledna 1752).

14

1855 – Byla poprvé vydána kniha Babička Boženy Němcové.

15

1130 – Svatý Isidor z Madridu, patron zemědělců (* 1070).

16

1945 – Prezident republiky Dr. Edvard Beneš se z londýnského exilu vrátil do Prahy. 1990 – Homosexualita byla vyškrtnuta z Mezinárodní klasifikace nemocí.

18

1800 – Zemřel Alexandr Vasiljevič Suvorov, ruský vojevůdce (* 24. listopadu 1729)

19

1890 – Narodil se Ho Či Min, vietnamský revolucionář a státník († 1969)

20 21

2005 – Zemřel Paul Ricœur, francouzský křesťanský filosof (* 1913).

1900 – Mandžusko obsazeno Ruskem.

22

1455 – Bitvou v Saint Albans začaly války růží.

23

2000 – Zemřela Inka Zemánková, swingová zpěvačka (* 5. srpna 1922).

24

1790 – Zemřel Gelasius Dobner, historik (* 30. května 1719).

25

1810 − Vyhlášení nezávislosti Argentiny.

26

1900 – Narodil se Vítězslav Nezval, básník († 6. dubna 1958).

27

1920 − Tomáš Garrigue Masaryk zvolen podruhé prezidentem republiky.

28

1905 – Námořní bitva u Cušimy, součást rusko-japonské války, skončila zničením Ruské baltské flotily.

29

1975 – Ludvík Svoboda byl ze zdravotních důvodů zbaven funkce prezidenta Československé socialistické republiky. Jeho nástupcem byl zvolen Gustáv Husák. Svou funkci

30

1635 – Pražský mír ukončil konflikt mezi stavy a císařem za třicetileté války.

31

BEČÁKŮV TÝNECKÝ ROK 2015 Celoživotní sen Jana Rudolfa Bečáka bylo vytvořit stálou národopisnou expozici Hané v muzejních prostorách, která by přiblížila návštěvníkovi bohatost, různorodost a krásu rukodělné a řemeslné dovednosti jejich obyvatel v časovém sledu tří století. Její umístění chtěl situovat logicky do metropole Hané - Olomouce, která byla z hlediska významu i dostupnosti ideální jak pro obyvatele tohoto regionu, tak i návštěvníky z jiných koutů republiky i hosty ze zahraničí. Pro tento svůj sen neváhal odejít z významného postu ředitele Valašského muzea v přírodě (navíc od rozdělané práce - budování areálu valašské dědiny) v okamžiku, kdy se mu naskytla možnost získat místo vedoucího národopisného oddělení v olomouckém vlastivědném muzeu. Situace zde nebyla nijak růžová. Na veškerou práci zde byl sám a kromě značně zredukované národopisné expozice v hlavní budově a tristního depozitáře na půdě plné holubů nebylo v muzeu nic víc. Přesto dokázal za necelé 4 roky rozmnožit etnografickou sbírku o tisíce předmětů, z nichž ty nejcennější hodlal použít pro zamýšlenou výstavu.

Foto: archiv autora

17

1950 – V Praze začal zinscenovaný politický proces s Miladou Horákovou a dalšími 12 osobami.

9

V souvislosti s politickým ovzduším a nezájmem bývalého režimu však nebyla myšlenka na vybudování národopisné expozice v olomouckém muzeu dlouhodobě aktuální. Pro expozici vybral tehdejší Vlastivědný ústav nově rekonstruovaný památkově chráněný objekt staré městské střelnice v Litovli, ve kterém se nacházelo muzeum, jež bylo součástí Vlastivědného ústavu v Olomouci od roku 1962. Slavnostní znovuotevření muzea se uskutečnilo 14. září 1975 a první výstavou instalovanou v rekonstruovaných prostorách byla národopisná expozice „Z klenotnice lidové kultury Hané“, jejímž autorem byl Jan Rudolf Bečák. Jak sám zmiňuje - v Litovli byla vybudována národopisná expozice, v níž převažují prvky lidového umění. Chce naší veřejnosti ukázat po desetiletích opětně poklady staré lidové kultury, uložené v našem sbírkovém fondu, ale i překvapit doplňkovými sběry národopisného materiálu z posledních tří let. V minulém roce došlo také k významnému sloučení národopisných fondů z muzeí Litovel, Uničov a Šternberk v jednu reprezentační olomouckou sbírku. Některé exponáty byly zapůjčeny z Etnografického ústa-

vu v Brně, z muzeí v Prostějově, Kroměříži, Holešově, Zábřehu n. M., Tovačově a Bystřici p. Hostýnem.

Foto: archiv autora Z dobové propagační tiskoviny se lze mimo jiné dočíst, že expozice návštěvníkovi nabízela „hluboký zážitek ze setkání s lidovou kulturou celé hanácké oblasti“. Autor průvodního textu k výstavě Miloš Melzer píše, že expozice obsahovala reprezentační celky lidového umění jako například podmalby na skle, výklenkové plastiky, perníkářské formy či formy na máslo, ale také výrobky džbánkařů, dokumentující starou tradici lidových řemesel. Zastoupeno zde bylo také interiérové vybavení venkovského obydlí, hanácké kraslice a slaměnkářské či košíkářské výrobky. Největší prostor byl potom věnován hanáckému kroji. V expozici bylo umístěno přes 500 předmětů. Národopisný materiál doplnila řada malířských děl významných umělců, jako byli Josef Mánes, Adolf Kašpar, Karel Svolinský a další, kteří se hanáckým regionem ve své tvorbě inspirovali… Je s podivem, že v archivu ani ve fotoarchivu VMO není uloženo nic, co by tuto expozici dokumentovalo. V Muzeu Litovel se nachází digitální kopie barevného asi dvanáctiminutového dobového filmového dokumentu, jehož autorem je litovelský rodák Lubomír Chytil. Materiál pochází z roku 1986, tedy z doby kdy byla výstava pravděpodobně záhy demontována. Na začátku dokumentu je představen Jan Bečák, který slovem provází expozicí a upozorňuje na zajímavé předměty či kolekce. V závěru svého komentáře říká: „…Opětně nutno připomenout, že národopisná expozice je krátkodobá a počítá se s její životností nejvýše na 3-4 roky. Olomoucké národopisné oddělení již nyní započalo s přípravnými pracemi pro dlouhodobou národopisnou expozici, v níž se chce pokusit o vyjádření, jak působily změny zemědělských výrobních prostředků na lidovou kulturu v rozmezí třech století až po naši socialistickou současnost. …“ Realizace tohoto snu se již J. R. Bečák nedočkal. Zemřel ve Velkém Týnci na Nový rok 1987. Zbyněk Žůrek

OTÁZKA PRO… Přemka TEIMERA, vedoucího národopisného souboru Týnečáci Přemku, poslední sobotu v květnu pořádá soubor Týnečáci akci Kácení máje. Prosím, mohl bys nás blíže s touto akcí seznámit? Letošní kácení máje je naplánováno na 30. května v areálu zámecké zahrady ve Velkém Týnci. Akce bude začínat v 15.00 hodin. Od 15:00 do 17.00 hodin budou děti bavit klauni, stejně

jako vloni, kdy se toto vystoupení dětem moc líbilo. Klauni mají pro děti připravené hodinové vystoupení a po něm budou s dětmi dělat různé soutěže. Vlastní kácení máje s krátkým doprovodným programem proběhne od 17:00 do 17:30 a hned po něm bude následovat májová veselice, na které bude k tanci a poslechu hrát skupina Halogen.

10

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

Ideologie třídní nenávisti Tato katastrofa postihla Evropu po vítězné VŘSR v roce 1917 v Rusku. Pokračovala zanedlouho v Německu Hitlerovým nacionalismem, jakožto konkurence diktátorů Stalin - Hitler. A přineslo to zákonitě 2. světovou válku, vyvraždění desítek milionů lidí. Tyto hrůzy začal Stalin v Katyni, následoval ho Hitler otevřenou válkou v Evropě, vyvražďováním židů a dalších tzv. méněcenných etnik. Konec války v roce 1945 doneslo další etapu promyšleného ovládnutí Evropy - hlavně východní. Ta ukončením válečných hrůz nechala se bezmyšlenkovitě opít ideologií třídního boje a třídní nenávisti. A od dětských let setkával jsem se s těmito hrůzami. Ale moji rodiče, hlavně otec, pravdivě, přijatelně pro chápání dětského rozumu vysvětloval nám zvrácenosti nově nastupujícího společenského uspořádání, komunisty propagovaného jakožto nejspravedlivějšího a jedině možného. Vše to začalo zlodějstvím konfiskovaného majetku odsunutých Němců. Propagováním a uskutečňováním msty a teroru na dospělých i bezbranných dětech. Rodiče nám vysvětlili hrůzy o vypálených Přestavlkách, Zákřově, o intenzitě válečných udavačů domácích, vzápětí partyzánů a v květnu 1945 těchto

všech jakožto uvědomělých komunistů. Rodičům jsme plně věřili. Ti nám také sdělili také pravdu o válečném a poválečném dění v Týnci. O volbách v letech 1946 a 1948, o bílých lístcích, vzniku národních výborů, podvratném spolčení sociálních demokratů a komunistů v místních volbách. Také jsme slyšeli pravdu o únoru 48 a všem nastupujícím „svinstvu“ v Týnci. Změny se okamžitě projevovali ve školách základních i středních. V Týnci byla znárodněna Slezákova fabrika, postupně likvidovány řemeslnické provozovny. Řemeslníci byli donuceni k nástupu do výroby, těžkého průmyslu, dolů a inteligence k podřadným pomocným pracím. Byly zrušeny všechny spolky, pro mládež existoval jen Pionýr a ČSM. A absolutní většina rodičů nedokázala říci ne. V roce 1950 začal otevřený boj proti církvi. Byly zrušeny řády ženské i mužské, kněží zavíráni. V říjnu 1953 byl zatčen a odsouzen týnecký farář P. František Šoupal. Nejhorší důsledek třídního boje byla absolutní likvidace selského stavu, tvrdý donucovací systém ke vzniku JZD a vstupu zemědělců do nich. První JZD většinou zakládali tzv. úpadkoví hospodáři – denní návštěvníci hospod a dobří spáči. Většině sedláků byly zabaveny traktory,

sklizňové stroje, zabrány stodoly a chlévy, mnohdy i obytné prostory. Několik rodin bylo vystěhováno do pohraničí a prohlášeno za kulaky. V Týnci tyto hrůzy postihly právě velké sedláky, rod Bečáků, Kolářů, Zatloukalů, Prečanů, Plachých, Podivínských, Horáků, Koutných a dalších. Nejhoršímu nátlaku odolalo asi pět hospodářů, také naše rodina, která si až do 80. let užila socialismu

Ilustr. foto

vrchovatě. V roce 1956, kdy v období žní po týdenním přesvědčování ke vstupu do JZD, odvezli si soudruzi otce na tři dny k dokonalejšímu přesvědčování. Po návratu, a vlastně nikdy, neřekl nám, kde byl, co zažil. Odpověď byla: „Na nic se mě neptýte a celý život si pamatujte, že tento zločinecký systém je horši než Hitleru fašismus, protože postavil otca proti

synovi a syna proti otcovi ve jméno nenávisti.“ A v těchto 50. letech jsme si také ve škole užili to nejhorší. Nebyli jsme ani pionýry, ani svazáky. V roce 1958 jsem jako jediný na jedenáctiletce maturoval ve společenském oděvu, ne v modré svazácké košili. Připomenu zážitek, jak se nám se starším bratrem vysmíval jeden jeho spolužák, jakožto již svazák v prázdniny pracující jako brigádník v STS (strojní traktorová stanice) u Fajtů. „Já si vedělám pěkny penize a ve mosite doma zadarmo makať a poslúchať hlúpyho taťka. A bratr mo hned neodpověděl. Odělal k němu pár kroku, naplol mo pod nohe a tvrdě mo jenom vmetl do ksichto: Te chodáko! Obrátil se a šle sme pryč. On zostal stáť jak němý.“ Podotýkám, že tento kdysi uvědomělý svazák se moc ani nezměnil. Uráží svými výroky i za skoro 60 let další slušné Týnečáky. Jsem plně přesvědčen o tom, že dnešní problémy naší české společnosti ovlivnilo právě to čtyřicetileté období zvrácené ideologie, třídního boje a třídní nenávisti. Člověku byla darována trojice duchovních hodnot: VÍRA, NADĚJE, LÁSKA. Největší z nich je láska! Vojtěch Hrudník

Rozhovor 11

TÝNECKÉ LISTY

NEJLEPŠÍ LEŽ JE PRAVDA

říká ředitel Českého rozhlasu Olomouc Josef Podstata chovky a po půlhodince hudebních speciálů na všechny čekají Starý pecky. Za upozornění stojí určitě také Noční linka, kterou na přelomu dne moderuje z olomouckého studia Zorka Ježková. Podobně laděny jsou i víkendy. V trochu volnějším tempu předkládáme posluchačům pestrou paletu zajímavých hostů a míst nejen Olomouckého kraje. Přinášíme duchovní témata, můžete s námi vařit, svou hodinku mají i kutilové nebo příznivci divadla. Nově začal ctít tradici hanácký „Plk na nedělo“.

Foto: Archiv ČR Olomouc Rozhlas je i v naší době stále úžasný a okouzlující fenomén, tedy pokud je smysluplně a zodpovědně připravován a provozován. Žijeme totiž v záplavě komerčních stanic, z nichž se k nám line hudba různé provenience prokládaná klipovitými vstupy tu více, tu méně žoviálně promlouvajících moderátorů. Já mám na mysli rozhlas, kde má mluvené slovo svou hodnotu a kde neslouží jen k propojování jednoho hitu k druhému. Český rozhlas Olomouc patří již ze své podstaty k tomu druhému typu. A nejen proto, že jej vede ředitel Josef Podstata, ale především proto, že je součástí celorepublikového veřejnoprávního média. Olomoucký rozhlas si nedávno připomněl výročí svého vzniku. Jak dlouhá je, pane řediteli, jeho historie? Pokud z historie víme, tak pokusy o založení rozhlasu v Olomouci sahají už do druhé poloviny dvacátých let minulého století. Avšak k naplnění snah patriotů mít stálé rozhlasové studio v hanácké metropoli došlo až po druhé světové válce. Konečné rozhodnutí o založení studia padlo 19. listopadu 1945, ovšem vzhledem k vleklé přestavbě budovy, ve které měl rozhlas sídlit, začalo studio vysílat po více než třech letech, v neděli 9. ledna 1949. Během dalších let pak náš rozhlas prošel různými etapami, z nichž nejzásadnější proběhla v roce 1960, kdy došlo k reorganizaci státní správy, což znamenalo redukci krajů a okresů. Stanice (tehdy Československého) rozhlasu v Olomouci se stala „pouhým“ pobočným studiem krajské stanice Československého rozhlasu Ostrava. Novou kapitolu začalo psát olomoucké rozhlasové studio po roce 1989. V listopadu 1993 schválila Rada Českého rozhlasu zřízení Regionálního studia Českého rozhlasu v Olomouci, a to začalo vysílat v pondělí 3. ledna 1994. V loňském roce tak olomoucké studio oslavilo 65 let od svého založení a 20 let od obnovení vysílání. Olomoucky rozhlas je součástí sítě regionálních stanic Českého rozhlasu. Jaké je jeho základní poslání? Základním posláním celého Českého rozhlasu je sloužit veřejnosti, poskytovat kvalitní informace, vzdělávání, kulturu i zábavu a přispívat k ochraně a rozvoji základních hodnot demokra-

tické společnosti. Každá z jednotlivých stanic Českého rozhlasu, ať už celostátní nebo regionální, se samozřejmě snaží být vysoce důvěryhodným, vyhledávaným a nezastupitelným sdělovacím prostředkem. Z tohoto pohledu je Český rozhlas Olomouc právem považován za kulturní instituci pečující o národní kulturní bohatství, za jednu z předních kulturních institucí Olomouckého kraje. V rámci sítě stanic Českého rozhlasu je Olomouc plnoformátovým regionálním studiem, které vysílá pro všechny věkové skupiny obyvatel Olomouckého kraje. Svou úlohu veřejné služby naplňuje především výrazným regionálním zpravodajstvím a bohatou prvovýrobou slovesných i hudebních pořadů. Mohl byste našim čtenářům stručně nastínit programovou strukturu? Čím se liší víkendové vysílání od všedního dne? Olomoucké studio Českého rozhlasu má širokou programovou nabídku, v níž se vedle standardního rozhlasového obsahu, tj. hudby, zpráv a moderátorského slova, dále prolíná například vlastivědné vysílání s náboženskou tematikou, s vysíláním pro menšiny či pro handicapované spoluobčany, zároveň s posluchačskými poradnami, speciálním magazíny a dalšími vzdělávacími pořady. Od loňského roku dostalo naše vysílání poněkud modernější a z hlediska poslechu i příjemnější charakter, což se mimo jiné projevuje i ve správném výběru a řazení hudby. Neznamená to ale, že bychom posluchačům přinášeli méně informací z regionu, tady klademe větší důraz na užitečnost zpráv z míst, kde naši posluchači žijí. Programová struktura je velmi stabilní. Ve všední dny po Dobrém ránu plném hudby a informací o tom, co se děje kolem nás i co se chystá, přináší dopolední proud setkávání se zajímavými lidmi a řadu magazínů na téma zdraví, právního poradenství, zemědělství nebo zvířátek. Po oblíbených poledních písničkách na přání nabízíme hodinku putování po naší republice spojené s možností vyhrát zajímavé ceny v pořadu Česko země neznámá. Následuje populární soutěžní kvíz Hřebíky a informace o tom, co je u nás nového. Pozdnímu odpoledni dominuje hodinka se scénkami komiků, které vybírají posluchači Humoriády. Podvečerní Písničky pro radost mají rádi všichni příznivci de-

Kolik má olomoucký rozhlas pracovníků, resp. redaktorů? Má i své externí spolupracovníky? A co je případně jejich posláním? Jak olomoucká odboka spolupracuje s centrálními stanicemi, kupříkladu s Radiožurnálem i Vltavou? Český rozhlas Olomouc má sedm stabilních moderátorů, kteří vás provází vysíláním, editorku obsahu programu, pod kterou spadají tři redaktoři připravující a vysílající zprávy plus další dva redaktoři publicistiky, kteří pro vás připravují některé relace. Spolupracujeme i s různými externisty, kteří mají na starosti úzce specializované pořady, případně záskoky. To se týká hlavního programu stanice. V oblasti zpravodajství je současná struktura v celém Českém rozhlase nastavena tak, že redaktoři tzv. Centra zpravodajství tvoří de facto agenturní síť po celé republice a každý z nich pracuje jak přímo pro svou mateřskou stanici, tak potažmo i pro ostatní. Zpravodajské příspěvky či vstupy jsou pod centrálním vedením jednak nabízeny do všech redakcí, jednak jsou těmi ostatními stanicemi poptávány. V praxi to znamená, že se výstupy olomoucké redakce Centra zpravodajství objeví kromě vysílání Českého rozhlasu Olomouc i třeba na zmiňované Vltavě jako kulturní příspěvek z našeho kraje nebo na ČRo Dvojce v podobě regionální reportáže, případně, což je nejčastější, jako regionální vstup na aktuální téma ve zpravodajství Radiožurnálu, eventuálně v programu sousední regionální stanice, konkrétně ČRo Ostrava nebo ČRo Brno. Těchto zpravodajských redaktorů pracuje v olomouckém studiu pod hlavičkou redakce Centra zpravodajství Olomouc stejně jako dříve, tj. osm. Celkový počet stálých pracovníků je dnes výrazně redukován, spolu s nezbytným technickým personálem je to v našem studiu zhruba třicet míst. Kdybychom započítali i všechny externisty, mohli bychom mluvit téměř o padesátičlenném týmu.

Spolupráce s centrálními stanicemi ovšem úspěšně probíhá i v oblasti vlastní tvorby, tj. nahrávání hudební či literární regionální produkce. Vím, že vedle publicistické práce nabízí naše rádio i výstupy v oblasti mapování folklóru, hudebních i literárních výbojů. Nakolik jsme uspěšní v rámci celorepublikové konkurence? Troufám si tvrdit, že náš úterní folklórní pořad Cimbál a husle patří ve svém oboru k tomu nejlepšímu, co se dá v českém a moravském rozhlasovém éteru slyšet. Také další hudební speciály mají své příznivce. Unikátní je třeba páteční Bluesový podvečer s nahrávkami z festivalu Blues Alive v Šumperku, které opravdu nikde jinde neuslyšíte. Dlouholetou tradici mají Koncertní středy, ve kterých nabízíme divákům přímo v našem Velkém studiu vystoupení regionálních umělců, budoucích hvězd i stálic naší populární hudby a dalších žánrů. Vysoce ceněno je rovněž zpracování literární tvorby pro ostatní, specializované, stanice Českého rozhlasu, které vzniká a natáčí se v našem studiu, prioritně ve spolupráci s umělci Moravského divadla Olomouc. A pomyslnou třešničkou na dortu je samozřejmě hudební prvovýroba v oblasti vážné hudby, která využívá technických možností nahrávacího studia Českého rozhlasu Olomouc a sousedícího koncertního sálu Reduta Moravské filharmonie Olomouc. Zde můžeme mluvit i o úspěších mezinárodních. Každý ředitel má svou vizi, jak by měla jeho stanice šlapat. Daří se vám ji naplnit? Co byste chtěl ještě zlepšit, dostat na jinou kolej? Moje vlastní vize samozřejmě kopíruje celkovou vizi Českého rozhlasu, která staví na profesionalitě, důvěře i důvěryhodnosti, vzájemné spolupráci, rozvoji a především orientaci na posluchače. V těchto intencích vidím jako klíčové faktory výběr spolupracovníků, jejich motivaci a vedení tak, aby se dali „strhnout“ k naplňování stanovených profesních cílů. Osobně bych k této vizi vzpomenul ještě dvě pravidla. Jednak „Dělám, co říkám, a říkám, co dělám“ a jednak „Nejlepší lež je pravda“. Jejich dodržování se mi zatím v každé manažerské pozici vyplatilo. Věřím, že (byť vždy bude co zlepšovat!) se vizi i cíle našemu týmu naplňovat daří. A přesvědčuje mě o tom i další růst poslechovosti Českého rozhlasu Olomouc. Tak ať jsou posluchači i nadále spokojeni! Ptal se Petr Hanuška

Český rozhlas provozuje vedle celoplošných stanic celkem 11 regionálních studií - Regionální studio v Olomouci vysílá na frekvencích 88,7 FM, 92,8 FM, 101,6 FM a 106,8 FM - Český rozhlas Olomouc pokrývá svým vysíláním Olomoucký kraj a nejbližší okolí. - Český rozhlas Olomouc podle Radioprojektu poslouchá 47 tisíc posluchačů denně a 72 tisíc posluchačů týdně. - Vysílání Českého rozhlasu Olomouc naplňuje svůj slogan "Rádio vašeho kraje".

12

Rozhovor

TÝNECKÉ LISTY

ZVYKY JARNÍHO ČASU

Rozhovor s etnoložkou Jiřinou Langhammerovou S paní doktorkou Jiřinou Langhammerovou jsem svého času dělal telefonický rozhovor v rámci svého pořadu Knižní kurýr Petra Hanušky, který jsem dlouhá léta připravoval pro Český rozhlas Olomouc. Bylo to v době, kdy vydala knihu Lidové zvyky, jíž jsem byl a dodnes jsem zcela fascinován. Paní doktorka byla přes telefonické linky velmi přívětivá a trpělivá. Pokusil jsem se ji po letech opět oslovit. Tentokrát s rozhovorem pro náš měsíčník. A ona neodmítla. Naopak se našemu povídání vedenému tentokrát přes emailové vlny odvedla s neobyčejnou precizností. Paní doktorko, dovolím si začít naše povídání o zvycích jarního času zcela provokativní otázkou. Jsou i dnes v době globalizované kultury folklor, lidové zvyky přirozenou součástí našeho každodenního života, nebo je to jen koníček početně omezeného okruhu lidí? Globalizovaná kultura je pojem natolik abstraktní, že ho nelze aplikovat na běžný život v jeho detailech, krásách, starostech, prostě je to věc více virtuální než skutečná. Zvyků, zvyklostí, tradic a podobných jevů je v celém globalizovaném světě tolik, že mi to poskytuje pole k úvahám o pochybnostech o všeplatnosti onoho globálního viru. V naší zemi se přes její geografickou polohu uprostřed Evropy a často decimující společenské klima, zachovalo zvyků velké množství. Díky Bohu. Například v nedávné komunistické praxi naší země mohl, více než obecný nivelizační tlak, způsobit vymizení tradic tlak politický. Zejména v pravém duchovním významu s orientací na náboženství. Ale nestalo se tak, alespoň ne v plné míře, jak bylo tehdy žádoucí. Tradice je něco, čemu ani my, etnologové, do detailu nerozumíme, byť umíme, a to do detailu, popsat dožínky, poutě či svatby se vší historickou i živoucí podobou. Složitost k porozumění těmto hodnotám nevidím jen ve vnější formě jevů, ale v niterné potřebě lidí vyjadřovat se v zažitém rytmu, zakódovaném hluboko v naší mysli, hlouběji, než dočasně způsobuje společenská tíseň, životní nepohoda - sucho, které s prvním deštěm opět ožije a svět se změní v zeleň. Doufejme!

Foto: 6x archiv autorky Jiřina Langhammerová v pracovně Musaionu PhDr. Jiřina Langhammerová (1939) se v mládí věnovala folklorní činnosti jako zpěvačka a tanečnice. Vystudovala na Karlově univerzitě obor etnografie, folkloristika a české dějiny. Již v průběhu studia pracovala jako výtvarnice v Ústředí lidové umělecké výroby v oboru krojových rekonstrukcí a návrhů z oblasti bydlení, odívání a zvykosloví. V roce 1968 odchází do Národního muzea jako kurátorka textilních fondů a od roku 1993 byla vedoucí národopisného oddělení Národního muzea. V průběhu muzejní praxe byla PhDr. Jiřina Langhammerová autorkou řady velkých výstav doma i v zahraničí. Mezi největší patří Národopisná výstava v roce 1995 uspořádaná v rámci jubilea Národopisné výstavy českoslovanské v Praze z r. 1895. V dalších letech se plně věnovala obnově vlastní expozice Národopisného muzea, které bylo jako nově pojatý, živý celek - Musaion - slavnostně otevřeno 29. září 2005. PhDr. Jiřina Langhammerová publikovala řadu odborných prací, z nichž z poslední doby připomínáme významné knižní publikace - Lidové kroje z České republiky a Lidové zvyky. Zdroj životopisu: rozhlas.cz/leonardo Tedy k věci. V České republice je ve srovnání se světem tradic velké množství. Nesmíme však tradice či zvyky chápat jen v jejich barevné košatosti, typu Jízda Králů na Slovácku, či Masopust na Hlinecku nebo v Pošumaví. Zvyky mají své vrstvy. Ty nejširší dodržujeme téměř všichni, a to do detailu. Vánoce s úklidem domu, pečením, výzdobou bytu někde s betlémem, nezbytně se stromkem, pod ním pak dárky, ale rovněž klid a důstojnost Štědrého večera, zpívání koled, a alespoň nostalgická návštěva kostela o Půlnoční. Na jaře, které je naším hlavním tématem, na sebe vše strhly Velikonoce. Již dávno, neb jde o nejvýznamnější křesťanské svátky, a my

Vdané ženy ve svátečních, bohatě vyšívaných krojích. Blata, obec Ševětín, současnost

jsme po tisíc let země křesťanská, byť se to v poslední generaci příliš nezdá. Rozhodně je však biblický příběh o umučení a Zmrtvýchvstání Krista nosným motivem zmíněných jarních svátků. K tomu napojené ještě starší zvyky s podtextem pohanství, v přírodních úkonech šleháním pruty, poléváním vodou, obdarováváním a pojídáním vajec. Je toho více - a i tyto zvyky, podobně jako v zimě Vánoce, patří k obyčejům celočeským, domácím. Vedle obecně dodržovaných obyčejů jsou zvyky místní, tradované v jednotlivých regionech, dílem sobě podobné, dílem originální, dílem zapomenuté, dílem dodržované a rozvíjené. Nehledejme je tedy všude, ale pilným studiem, což konáme my etnografové, z nich umíme sestavit pomyslnou mozaiku. Někde se pálí čarodějnice, jinde se staví máj, někde se drží Boží Tělo či poutě s procesími, masopust má někde bizarní podobu starobylých masek, jinde jen maškarní zábavu, jarní příroda je oslavena Jízdou králů ve Vlčnově nebo obchůzkou Královniček ve Velké Bíteši. Zdálo by se, že v regionálním rozložení je oněch unikátních zvyků málo, v součtu je jich však značný počet. K veřejné potěše lze dnes zvyky nejen prožívat s místními, ale poučit se o nich v kvalitních odborných publikacích i v mediálních programech. Aplikovaný folklor je záležitostí návaznou, pochopitelnou a ve světě obecnou. U nás to není jen záležitost posledních generací, ale tento speciální kulturní fenomén se jako červená nit či motiv táhne našimi kulturními dějinami již od časů národního obrození. Domnívám se, že v naší zemi nalezneme místa, kde je aplikovaný folklor stále živým – chce se mi říci – uměleckým ztvárněním skutečnosti. Která to jsou? A kde naopak zvykoslovnou paměť úplně ztratili? Zvyky, podobně jako folklor hudební,

pěvecký a taneční je odedávna doménou mladých lidí. Zůstal tedy v jejich rukou, hlavně v zájmové sféře, a stal téměř posláním řady folkloristů, nadšenců a schopných interpretů po celé zemi a v podobě cílené folkloristické činnosti provází naše soudobé kulturní dění minimálně po tři poslední generace. Tento souborový svět, míním tím okruh folklorních souborů, shromažďuje k umělecké, zájmové a jevištní práci stovky, ba tisíce účastníků. Vždyť v České republice je na 400 folklorních souborů, nehledě ke skupinám, které nejsou nijak organizovány, ale v čase potřeby se vynoří při místní svatbě, obecní slavnosti, hodové zábavě aj. Jde o místa, kde lidová tradice zcela neuhasla a žije v úměrné podobě dosud. Řekněme v místech, kde šel vývoj méně nivelizující cestou a dnes, kdy je společnost vyrovnaná, zaslouženě těží z minulé zvykové zachovalosti - Chodsko, Slovácko. Zde je nejen ona podpůrná folkloristická atmosféra tvoření, ale zažitá obsažnost, jinde pracně hledaná. Složitější je situace je v místech, kde tradice zpěvu, tance, ale i krojů a tradičního života obecně, odešla ze života. Ve středních a severovýchodních Čechách zhruba kolem poloviny 19. století, v jihočeské oblasti během jeho druhé poloviny, na Moravě poněkud později, třeba na Slovácku až v době meziválečné či pozdější, v dovětcích pak v generaci současné. Nelze však ani z hlediska regionů záležitost generalizovat, již s ohledem na úvodní zamyšlení, kdy jsme si rámcově připomněli, co je vlastně tradice. Ve snahách po obnově je situace složitější tam, kde není na co navázat, kde je tradice přerušená a to často po několik generací. Není to však jen záležitost oblastní, ale spíš společenská. Obecně se chápe jako rozdílná kultura města a vesnice, ale nelze brát za vzor jakoukoli vesnici. Jiná je kolem Slaného a Kutné Hory, jiná kolem Strážnice a Uherského Hradiště. Zároveň je třeba uvažovat v čase - život současné vesnice a města se v nedávné minulosti dosti vyrovnal a v zásadě se neliší. Je to vše záležitost složitá, ale v součtu zajímavá a hlavně plnohodnotná. Ještě k oné obecnosti. Podobná situace pomalého odklonu od tradic je i jinde, minimálně v Evropě, ale v naší zemi má pestrá folklorní louka stále rozlohu mnoha hektarů. Dodržují lidové zvyky jen obyvatelé venkovských sídel, nebo můžeme sledovat i projevy tzv. městského fokloru? Pokud ano, co jej dnes charakterizuje a z jakých tradic městský folklor vychází? Této otázky jsme se již zhruba dotkli v předešlém hovoru. Opět - co je folklor? Tradiční folklorní fond, řekněme písňový, vyvíjející se v našich krajích po tisíciletí, dostál mnoha tisíců položek, dnes zakotvených více ve sbírkách a zpěvnících, než v myslích a hlavách lidí. Je to v podstatě materiál vesnický, ten, který se vyvíjel spolu se zráním tradiční kultury lidu, ve své době, řekněme do poloviny 19. století, převážně lidu venkovského. Městská folklorní tradice je mladší, nesrovnatelně menší a také méně kultivovaná. Patří hlavně dělnickým vrstvám společnosti, k typům písní známých z konce 19. a začátku 20. století z předměstských hospod a tančíren, ve stylu pepického či frajerského podání: Na Poříčí dítě křičí… Já neměla u Anděla včera rande míti …Odpoledne v neděli Anka volno měla.. ., včetně nasládlých, zlidovělých šlágrů - Teče potůček bublavý aj. Tyto písně jsou více dobové než ryze městské a mají

Rozhovor 13

TÝNECKÉ LISTY své místo i ve zpěvníku vesnice. I když mají drsnější poetiku, nelze jim upřít šťávu a živelnost interpretace, s melodiemi ovlivňovanými rytmy soudobých tanců a hudebních nástrojů v čele s harmonikou. Nekonkurují si vzájemně s písněmi klasickými, jsou jiné, jinak interpretované a jinak časově řazné. Dnes více zapomenuté něž klasický folklor, který se během posledních generací udržel nejen díky oblibě folkloristů, ale i obecné potřebě postaru si zazpívat a mnohdy se dostal i na úroveň písní národních.

Selský pár při dožínkách v místních krojích s atributem obřadu - věncem z klasů. Doudlebsko, obec Doudleby, současnost

Děvčata z Prácheňského souboru ze Strakonic ve svátečních, bíle vyšívaných krojích, zrekonstruovaných podle muzejních originálů z období kolem roku 1850 Jakým způsobem vůbec probíhá výzkum současného stavu dodržování lidových zvyků spjatých s různými fázemi kalendářního roku? Kde se naopak dočteme o historických proměnách udržování, vnímání folkloru? Odkdy se lidovým zvykům věnují badatelé skutečně vědecky? Můžeme navštívit muzea, síně, která jsou zcela zasvěcena lidové kultuře? Etnologický výzkum má své řádné místo v české vědě, a to již po více než století, kdy byl tento obor, dobově zvaný národopis, zakotven v rejstříku humanitních a historických věd. Impulzem pro to byla v roce 1895 Národopisná výstava českoslovanská v Praze, vznik prvních časopisů v čele s Českým lidem, národopisné sběratelství a postupné zrání oboru, dnes zakotveného zejména ve státních insti-tucích - Etnologickém ústavu Akade-mie věd ČR, dále na půdě univerzitní, především na Katedře etnologie Uni-verzity Karlovy Praze, Masarykovy univerzity v Brně a dalších ústavech. Významnou roli na profesní úrovni oboru dále představuji muzea, především specializovaný celonárodní ústav - Národopisné muzeum v Praze, patřící do sféry Národního muzea, instituce, vzešlá ze zmíněné Národopisné výstavy roku 1895.

Vedle toho se vědeckému výzkumu věnují i další muzea a jejich národopisná pracoviště, jmenujeme zejména Etnografický ústav MZM v Brně a národopisná muzea a specializovaná oddělení v krajských o oblastních muzeích po celé České republice. Mezi významnými institucemi dále jmenujeme, právě v oblasti studia duchovních tradic, Národní ústav lidové kultury ve Strážnici, který se po léta stará nejen o živou prezentaci folkloru prostřednictvím známých festivalů, ale je i garantem soudobého výzkumu našich obyčejových tradic a lidových řemesel. Odborníci ze jmenovaných ústavů po celá desetiletí zkoumají stav a proměny tradiční společnosti, včetně zvyků a obyčejů, o čemž svědčí řada soudobých publikací, včetně vědecky fundovaných národopisných encyklopedií. Zabýváte se také výzkumem lidového kroje a textilu. Čím byla historicky dána ta skutečnost, že někde je kroj nesmírně bohatý, členitý, jinde působí velmi prostě? Zastavila se jeho proměna tím, že přestal být přirozenou součástí obyčejného dne, nebo i jeho dnešní tvůrci přispívají svou kreativní troškou do mlýna? Lidový kroj je samostatný a významný fenomén lidové tradice, navíc téma, které mně provází celým odborným životem. Je proto pro mne velmi těžké shrnout byť jen základní kritéria tohoto oboru. Tedy alespoň rámcově. Lidový kroj má mnoho podob - jako píseň, jako tradiční bydlení, jako práce rolníka. Je to prostý životní statek, který se váže na účel, kterému slouží. Nejjednodušší je potřeba k práci, kde se tolik nedbá na okázalost a prezentaci, ale hlavně na účel, praktičnost. Také kroje do práce nemají tolik místních variant jako kroje sváteční. Oděv pro svátek má naopak účel trochu jinde: uvolnění, pohoda, krása, prezentace. Zde pak obecně najdeme nejvíce zdobných prvků, ale i místních specifik ve výzdobě, úpravě šatu, barevnosti, tvarování. Pro české země je pak významným činitelem těchto krojů výšivka, která je řadí nejen k daným regionům, ale v obecné rovině na vrchol světového textilního umění. Specifické byly kroje pro obřady hlavně rodinné v čele se svatbou. Zde jde nejen o parádní ustrojení, ale i takové, které symbolizuje vážnost okamžiku. Ke svátečním dílům ošacení přistupují speciální díly - obřadní plachty a hlavně koruny a věnce u žen, ověnčené klobouky a cenné kabáty u mužů, obecně v úboru panuje umírněná barevnost a honosnost celku. Tento základ se ještě rozbarvuje krajovou příslušností. Tedy v horách, podhůří a krajinách s menší hospodářskou prosperitou je v krojích méně zdobnosti, naopak v krajích rovinatých a úrodných, které u nás převažují, kroje vykazují více, až maximum zdobnosti. Pro příklad kroje jednodušší, byť stylem krásné, najdeme třeba na horském Valašsku, na Horňácku, v Čechách na Chodsku. Kroje stylem bohaté představíme na jihočeských Blatech, v Polabí, na Hané, slováckém Dolňácka nebo Podluží. Ovšem byla by chyba, představit si kroje pouze v těchto náhodně vybraných typech. Jsou jich stovky, a to nejen z pohledu regionálního a užitného. Přistupují další okruhy užívání oděv dětí, mládeže, lidí ženatých a vdaných, starých. Tato pestrá paleta oděvů je u nás opravdu mimořádná, a to i díky rozdílnosti krajiny na poměrně malém teritoriu a zejména polohou země ve středu Evropy, kam odedávna proudily kulturní a tedy i oděvní impulzy - nejen do vyšších vrstev společnosti, ale i do vrstev lidových, venkovských. Proměny života s rapidními změnami od poloviny 19. století, přirozeně ovlivnily užívání

tradičního kroje. Pro život ve městech, kam se lidé začali valem stěhovat, nebyl kroj vhodný. I vesnice se však postupně modernizovala, kroje se odkládaly, a jen ty zdobné a jen v krajích se zakotvenou tradicí, zůstaly jako konstanta minulosti, pro ony mimořádné události - hody, svatby. Obecně na venkově dožívaly zmíněné kroje všední, z prostých a dostupných látek, přirozeného a pohodlného tvaru. Tak je tomu konečně dosud. Když navštívíme již zmíněné Slovácko nebo Chodsko, jistě se s pozůstatky kroje setkáme, a to v obou rovinách. Mládež v okázalých, svátečních krojích několikrát v roce o slavnostech, starší generace, hlavně ženy, prakticky denně v dožívajícím tradičním ustrojení do jupek a nakasaných sukní s nezbytným šátkem na hlavě. Za okny se nám probudilo něžně bílo-zelené jaro. Které lidové zvyky právě toto nejbarvitější období roku tradičně provázejí? Velikonoce, samozřejmě Velikonce. Dnes je chápeme v dosti zúženém čase. V minulosti, kdy naše zvyky zrály, to bylo období dosti dlouhé, pokrývající opravdu jaro ve svém probuzení. Šest týdnů postu, pak Pašijový týden s vrcholem Vzkříšení a Božího Hodu, následně pak ještě celý Velikonoční týden. Tedy zhruba dva měsíce zvykoslovného času. Času nastupujícího jara. Přes zakotvený křesťanský význam Velikonoc, u našich předků plně respektovaný a prožívaný, najdeme v tomto dlouhém období řadu prvků pohanských, přesněji řečeno prvků dávné přírodní magie, spojené s probouzející se přírodou, vhodně zakomponovaných do onoho posvátného času. Nám času pro tento rozhovor již mnoho nezbývá, tedy rychle. Probouzející se příroda, končení s obdobím zimy, nepohody, nemocí. Symbolizuje to zvyk Vynášení smrti. Dnes se smrtka prakticky nevynáší, snad jen někde v reminiscenci soudobé folklorní práce. Ještě v 19. století, někde i trochu déle, se však zvyk konal s plnou vážností. Patří k nejvýraznějším z magického okruhu jarních zvyků. Symbol smrti z vymlácené slámy a starých šatů se vynáší za ves, v symbolice magie podobnosti. Chceme, aby smrt odešla, proto ji utopíme, spálíme. Odešla. Ne-

seme domů protiklad - zelený májíček, líto, lítečko - čerstvý stromek s barevnými stužkami, vajíčky, životodárnou panenkou, zpíváme písně o nastalém jaru. - Jaro přišlo díky našemu činění zase do vsi. Další významný zvyk se pojí s Velkým pátkem - prastarý obyčej ranního omývání v tekoucí vodě, vodě uzdravující a nemoci odnášející - vodě Jordánce. Vše je prastaré, magické, ale chytře napojené na biblické příběhy. Podobně jako dívky chodí se smrtkou, kluci v týdnu chodí v Pašijovém týdnu klapat, ve významu symboliky Ježíšova utrpení, které se podobně zdůrazňuje i v kostelech - dutým klapáním dřevěnými klapačkami, místo jasným zvoněním kovovými zvonky. Kluci chodí proto také klapat - od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty, ráno, v poledne a večer s hlučných průvodem dřevěné muziky a deklamováním textů o zrádě Jidáše. Samozřejmě, že při poslední, sobotní obchůzce je jim dávána koleda - vajíčka, pamlsky, někdy i peníze. Zvyk je zakořeněný v různých oblastech, byť útržkovitě. K Velikonocům patří i řada zvyků, spojených i s provozem domácnosti - úklid domu, pečení mazanců a beránků, děvčata zdobí kraslice, kluci pletou pomlázky - a pak, na Velikonoční pondělí, se to všechno semele dohromady- šlehání pomlázkami, obdarovávání kraslicemi - vše pro zajištění štěstí a zdravého života. Je přeci obsažen v čerstvém proutku, stejně jako v červeně zbarveném vajíčku červeně proto, že červená barva jakožto barva krve, patří do zvykosloví jako symbol života nejen u nás, nejen o Velikonocích, ale všude na světě. Ptal se Petr Hanuška

Velikonoční kraslice zvané straky, pestře zdobené voskovou batikou, současnost

Ivanka Wolková z Českých Budějovic, mistryně tradiční lidové tvorby, při zdobení velikonočních kraslic, současnost

14

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

ROSTLINOLÉKAŘ RADÍ Pohromou pro většinu pěstitelů ovocných dřevin je červivost a podobná poškození ovoce. Nejčastějším původcem červivosti jablek je obaleč jablečný, jehož housenky nejčastěji pře-zimují v prasklinách borky. Na jaře se housenky kuklí a motýlci se líhnou zhruba v polovině května. Samičky kladou vajíčka jednotlivě na listy nebo na malé plody. Vylíhlé housenky nejprve ožírají čepel listů (škody jsou však téměř neviditelné) a postupně se vžírají dovnitř plodů. Každá housenka během svého života poškodí 2–3 plody. V teplejších oblastech má

tento škůdce 2 generace. Kromě tohoto obaleče škodí na jabloních i další. Poškozují listové a květní růžice a někteří z nich (např. o. zimolezový a o. jabloňový) i slupky plodů. Většinou se označují souhrnným názvem slupkoví a pupenoví obaleči. Proti všem uvedeným obalečům mohou drobní pěstitelé použít přípravky Agrion Delta, Dimilin 48 SC, Integro, SpinTor nebo Steward. V případě obaleče jablečného je to pak ještě přípravky Calypso AL, Calypso 480 SC, Coragen 20 SL, Decis Mega, Dimilin 48 SC, Integro, Karate Zeon 5 SC, Mospilan 20

SP, Nurelle D, Reldan 22, SpinTor, Steward nebo Substral Careo Ultra - postřik proti škůdcům. Účinné je i používání pásů z vlnité lepenky (10 - 15 cm široké), které se počátkem července přikládají na kmeny vlnitou stranou ke kmenům ve výšce 0,8 až 1 m nad zemí a přibližně uprostřed připevní drátem nebo motouzem. Z kmenů se snímají v průběhu listopadu. Původcem „červivosti“ plodů slivoní je obaleč švestkový. Napadené plody obyčejně dříve uzrávají a na povrchu mají kapku kleje. Vývoj tohoto obaleče je podobný vývoji obaleče jablečného. Největší škody způsobuje generace tohoto obaleče. I v tomto případě jsou místa poškození plodů velmi často místem infekce moniliniovou hnilobou. Ošetření je možné provádět přípravky Agrion Delta, Calypso AL, Ca-

lypso 480 SC, Decis AlDecis Mega, Dimilin 48 SC nebo Integro. Nejvhodnější termín ošetření proti všem uvedeným obalečům nejlépe zjistíme pomocí feromonových lapáků. Podrobné návody na jejich použití jsou vždy uvedeny v příbalových letácích. Jeden feromonový lapák přitom může signalizovat nejvhodnější termín ošetření, např. pro celou menší vesnici. Dů-ležité je však pořídit si správný lapák, protože na každého obaleče je pou-žitelný jen jeden specifický druh la-páku. Všechny u nás prodávané mají název Deltastop, ale důležitá jsou pak dvě následující písmena. Nejčastěji prodávaný je Deltastop CD, který je určen na signalizaci ošetření proti obaleči jablečnému a Deltastop CF proti obaleči švestkovému. Jaroslav Rod

O SV. FLORIÁNOVI Povrchové příznaky poškození jablek obalečem jablečným

Housenka obaleče pupenového na zámotku listů

VII. ročník Propagační jízdy SH ČMS V posledních červnových dnech se v našem kraji uskuteční již VII. ročník Propagační jízdy Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska (dále jen SH ČMS). Jízda bude mít za cíl propagovat činnost dobrovolných hasičů v celé naší republice. Propagační jízdy SH ČMS se už staly tradicí. Vůbec poprvé jízda vyrazila na týdenní pouť 10. června 2009 z Centra hasičského hnutí v Přibyslavi, aby přivezla na stadion v Ostravě - Vítkovicích oheň XIV. mezinárodní hasičské soutěže CTIF. Loňská VI. jízda se konala ve znamení 150 let českého dobrovolného hasičstva. Také její cíl byl symbolický - 24. května 2014, v místě založení prvního českého SDH ve Velvarech.

Zakladatel a hlavní koordinátor propagačních jízd SH ČMS je pan Josef Nitra, tiskový mluvčí SH ČMS, hasičský novinář a publicista, místostarosta SDH Braník. Zkrátka hasič tělem i duší! Úzce spolupracuje s Centrem hasičského hnutí Přibyslavi. To je organizační jednotka SH ČMS sídlící na zámku v Přibyslavi a jeho hlavní činností je provozování hasičského muzea, odborné knihovny a specializovaného archivu. Dále se podílí na organizování společenských, kulturních a vzdělávacích akcí. V těchto dnech vrcholí přípravy již na jízdu sedmou. Zástupci Moravskoslezského kraje předají 29. června 2015 v Bruntále kolem 17. hodiny Olomouckému Okresnímu sdružení hasičů stuhu na prapor SH ČMS. Součástí předávání stuhy na prapor bude i bohatý kulturní program. Kolona hasičských vozidel i s praporem a nejméně jedním historickým vozidlem (pravděpodobně Tatra z muzea v Přibyslavi) zamíří do Olomouce. Tady ji zhruba ve 20 hodin přivítá doc. Mgr. Antonín Staněk, Ph.D., primátor sta-

tutárního města Olomouce. V úterý ráno 30. 6. vyjede z Hasičské záchranné stanice v Olomouci jízda do vybraných SDH v našem okolí. Pojede např. k hasičům do Kožušan, Grygova a Velkého Týnce. Za naši obec i sbor hasičů přivítá hosty v 10.00 hodin starosta obce Petr Hanuška a starosta SDH Jan Bartl st. Poté bude u hasičské zbrojnice následovat například ukázka požárního sportu týneckých mladých hasičů. Po obědě na hasičské zbrojnici bude jízda pokračovat do sousedních Svésedlic, Přáslavic a dál do dalších obcí a krajů. O všech změnách a dalších podrobnostech budeme všechny příznivce hasičstva včas informovat. Budeme rádi, když se s námi této významné akce zúčastníte. Eva Šišková

patronu nejen hasičů

Od mučednické smrti tohoto křesťanského světce uplynulo již více než 1700 let. Již ve středověku lidé považovali sv. Floriána za ochránce před nebezpečím ohně. Lidé dodnes věří také v jeho ochranu před bouří, velkou vodou či suchem. Svatý Florián je katolický svatý, první rakouský mučedník. Historie praví, že se nechtěl vzdát křesťanské víry, i když žil v provincii Římské říše, na území dnešního Rakouska. Jako přesvědčený křesťan nesouhlasil s postupem státní moci potlačující křesťanskou víru a pokusil se pomoci několika svým bližním, kteří byli vězněni. Dopadli jej. Po krutém mučení byl vydán katům a 4. května 304 zemřel s mlýnským kamenem na krku utopením v řece Enži. Byl to tehdejší obvyklý způsob poprav. V tento den si katolická církev připomíná jeho památku. Kaple a kostely zasvěcené sv. Floriánovi najdeme v každém koutě naší vlasti: v Kladně, Moravském Krumlově, v Břenci nebo v Březně. Pro nás nejbližší je kostel sv. Floriána v sousední Krčmani.

Dnešní dobrovolní hasiči mají jako jedno z nevyšších vyznamenání „Řád sv. Floriána“. Uděluje se členům a organizačním jednotkám Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska za mimořádné výsledky jejich práce, která významnou měrou přispěla k rozvoji dobrovolného hasičstva. Podmínkou je členství ve sboru minimálně 30 let a dosažení věku 50 let. A proč se vlastně Florián stal patronem hasičů? Byl usmrcen vodou, která je protikladem ohně a používá se k hašení. Svatý Florián je pro svou smrt ve vodě považován za patrona profesí, které souvisejí s ohněm - hasičů, hutníků, kominíků, hrnčířů či pekařů. V ikonografii se objevuje v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení. Proto se Florián stal hlavním patronem proti nebezpečí ohně. Floriánovo „hasičství“ je také možné vyložit jako hašení požáru lidské zloby, zášti, pomluv a nenávisti. Eva Šišková

Ze života našich škol 15

TÝNECKÉ LISTY

Co plánujeme v ZŠ Milady Petřkové v měsíci květnu Vážení spoluobčané, pozdravuji vás na stránkách květnových Týneckých listů. Celý letošní školní rok se nese ve znamení realizace několika projektů a příprav na oslavu výročí otevření velkotýnecké školy. Školní budovy oslaví v roce 2015 65 a 135 roků od slavnostního otevření. Dovolte tedy, abych vás pozval 12. června od 15:00 hodin na Den otevřených dveří a slavnostní Akademii. Na konci školního roku vrcholí realizace všech současně běžících projektů. Časově nejnáročnější je projekt „Podpora přírodovědného vzdělávání v Olomouckém kraji“. V jeho rámci spolupracujeme s gymnáziem v Hejčíně, se Střední průmyslovou školou strojnickou Olomouc a Střední zdravotní školou Emanuela Pötinga Olomouc. Pravidelně navštěvujeme zmiňované střední školy a účastníme se zde sdílené výuky. Svou činnost také rozvíjí zájmový kroužek zaměřený na

přírodovědné disciplíny. Dále pracujeme v rámci projektu „Aktivní životní styl dětí a školáků v Olomouckém kraji“ na zavádění více pohybových aktivit do života školy. V rámci projektu „Rozvoj podnikatelských znalostí, schopností a dovedností žáků“ jsme se žáky připravovali materiály na prezentaci na oslavy výročí školy. Poslední letošní projekt nazvaný „Digitálně a interaktivně“ byl určen na IT vzdělávání pedagogů. Díky účasti jsme se vybavili novou výpočetní technikou. V této chvíli mají naši deváťáci po přijímacích zkouškách. O jejich výsledku vás budu informovat v příštím vydání měsíčníku. Pokud se týká dalšího technického vylepšení školního zázemí, na budově 1. stupně jsme v dubnu zahájili rekonstrukci budoucí 1. třídy a zrekonstruovali tzv. elektronického vrátného. Na závěr mám ještě zprávu pro rodiče

Fonetická soutěž v předčítání v německém jazyce BÜCHERWURMKnihomol Čtení je jednou z důležitých kompetencí pro učení se cizím jazykům. To, že zájem o četbu mezi dětmi a mládeží všeobecně klesá, je víc než zřejmé. A právě předčítání je jedna z možností, jak děti ke čtení motivovat. Umíte-li krásně číst a nebojíte-li se čtený text posluchači přednést s výrazem, vdechnete příběhu život a „nudné čtení“ se promění v pozitivní zážitek. Jeho prostřednictvím děti odhalují nové světy příběhů, mají možnost otevřít bránu svým představám, toulat se světem fantazie a snění. V měsíci březnu se někteří žáci z osmé a deváté třídy zúčastnili školního kola fonetické soutěže v předčítání Bü-

cherwurm, kterou pořádala VKOLNěmecká knihovna ve spolupráci s Goethe-Institutem. Úlohou účastníků soutěže bylo přečíst pokud možno co nejlepší výslovností a výrazným přednesem krátký úryvek z knihy Anton macht´s klar od Mileny Baisch. Zkrátka číst tak, aby ostatní příběh zaujal, aby se zájmem poslouchali a nenudili se. Ve školním kole uspěla děvčata z deváté třídy: Markéta Majerová se umístila na třetím místě, Klára Kubáčková na místě druhém a Natálie Švédová na místě prvním. Natálie tímto postoupila do finále, které se uskutečnilo v Radeckého sále Vlastivědného muzea v Olomouci. Porotu netvořily jen vážené osoby z půdy Pedagogické a Filozofické fakulty UP, ale i rodilí mluvčí. Sál byl plný soutěžících, nebylo tedy jednoduché před ně předstoupit a do hrobového ticha vypustit příběh o jednom páťákovi, který si plánuje svůj školní výlet. Chtěla bych poděkovat Natálii za její výkon a odvahu, v krajském kole se umístila na čtvrtém místě, místo třetí jí uniklo jen o vlásek. Celkové pořadí však v tomto případě není důležité, mnohem důležitější je zkušenost, kterou účastí na soutěži získala, poznatky získané při přípravě (Naty se sama přiznala, že první odstavec ze začátku knihy již umí nazpaměť) a především vítězství nad vlastní trémou. Tímto ji srdečně gratuluji a přeji mnoho dalších úspěchů. Zlata Haváčová, učitelka

budoucích prvňáčků. Pokud se situace kolem počtu budoucích žáků 1. tříd dramaticky nezmění, tak aktuálně počítáme se třemi třídami.

Den otevřených dveří a Akademii

Na měsíc červen připravujeme tyto akce:

Volejbalový turnaj pedagogických pracovníků (24. 6.)

Atletický mítink „O pohár starosty obce Velký Týnec“ (4. 6.)

Rozloučení se školním rokem 2014/ 2015 Tomáš Jurka, ředitel

Základní škola Milady Petřkové Velký Týnec Oslava 65. a 135. výročí otevření školních budov 12. června 2015 Program: 15:00 - 16:45 15:00 - 16:45 17:00 - 18:15 18:30 – 21:30

Den otevřených dveří – prohlídka školních budov Zahrada – doprovodný program v areálu školy Akademie žáků základní školy Hraje hudební program skupiny Motýl a Erika, volná zábava

Po celou dobu oslav je zajištěno bohaté občerstvení!

Osmáci v Brně Zdravím čtenáře těchto Týneckých listů! Chtěl bych se s vámi podělit o své zážitky ze školní exkurze do Hvězdárny a planetária v Brně a také z Technického muzea v Brně. Po příjezdu do Hvězdárny jsme dostali rozchod. Než jsme šli na promítání, prohlédli jsme si billboardy, na kterých byly informace o vesmírných tělesech. Když nás zavedli do velkého promítacího sálu, byli snad všichni z nás uchváceni. I přes den jsme mohli vidět jasnou noční oblohu. Po krátké přednášce nám pus-

tili dokument s názvem Cesta za miliardou hvězd, ten se mi, a určitě i ostatním žákům z naší školy, líbil. Pak jsme jeli do Technického muzea, které nás bavilo o něco méně. Mohli jsme si vyzkoušet různé fyzikální pokusy a pak jsme se přemístili do přízemí, kde nás seznámili s auty, která se vyrábějí v Brně. Přednáška nebyla tolik zajímavá jako výklad v planetáriu. Poté už naše exkurze skončila a jeli jsme nazpět do Velkého Týnce. Libor Tomeček, 8.třída

Dravci opět zavítali do Velkého Týnce V pondělí 13. dubna se na fotbalovém hřišti uskutečnil výukový program dravců a sov. Tento program byl určený pro děti základní a mateřské školy. Žáci, děti i pedagogický sbor měli možnost vidět například tyto ptáky: Orel královský, Orel bělohlavý, Káně lesní, Krkavec velký, Sokol Stěhovavý, Sovice sněžná, Výr velký, Puštík Bělavý a spoustu dalších. Děti se v první části programu dozvěděly formou vyprávění spoustu zajímavých a poučných informací o životě dravců a sov. Ptáky jsme si prohlédli zblízka, a kdo chtěl a měl odvahu, mohl si pod hlavičkou pohladit Výra vel-

kého, což je velký mohutný pták a jedna z největších sov. Ve druhé části tohoto výukového programu jsme viděli výjimečné letecké schopnosti dravců i s ukázkou imitace lovu. Někteří šikovní žáci ze základní školy si mohli dokonce vyzkoušet i přílet dravce na ruku, jelikož věděli odpovědi na otázky z nově nabytých poznatků. Na konci programu dostalo každé oddělení z mateřské školy krásné obrázkové pexeso s dravci a sovami. Vidět tyto ptáky z blízka byl pro všechny velký zážitek. Zapsaly pí učitelky z MŠ, Anežka Schmidtová a Lenka Čejková

Berušky v knihovně Ráda bych poděkovala knihovnici paní Ivančíkové za milé uvítání, povídání o knihách, možnost si prohlédnou knihy

Foto: 2x Archiv ZŠ

Olympiáda mikroregionu Království v atletice mladších žáků (9. 6)

Foto: Archiv 2x MŠ

určené pro děti a vypůjčit si některé knihy do mateřské školy. Děkujeme! Irena Sehnalová, ředitelka

16

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

Na návštěvě v Mateřské škole Suchonice Protože již druhým rokem dojíždějí do Mateřské školy v Suchonicích děti z Velkého Týnce, požádal jsem paní ředitelku Janu Lužovou o následující rozhovor.

Paní ředitelko, můžete nám vaši školku v kostce představit? Jsme malá školka se třemi třídami pro 56 dětí. Sídlíme v jednopatrové budově uprostřed vesničky Suchonice. Vždy k nám dojížděly děti z celého okolí, hlavně z Tršic. V současné době k nám docházejí děti ze Suchonic a Přestavlk, a rodiče k nám přivážejí své děti z Vacanovic, Tršic, Velkého Týnce, Čechovic, Vsiska, Olomouce, Penčic, Nelešovic a Kokor. Mateřská škola byla založena v roce 1975. Původně byla v budově základní škola, která měla vlastní kuchyň. Od roku 2003 je mateřská škola právním subjektem. Zřizovatel – Obec Suchonice v čele s paní starostkou Růžičkovou - se o nás velice dobře stará. Pojďme se vaší školkou projít… Protože budova nebyla původně určena pro mateřskou školu, bylo potřeba přizpůsobit některé prostory menším dětem. Po výměně oken byla provedena rekonstrukce koupelny v prvním patře později i v přízemí. Po výměně topení následovaly nové podlahy a osvětlení. Tento školní rok budeme mít nové šatní skříňky. Téměř každý rok se něco vylepšuje tak, aby se dětem u nás líbilo. Vše splňuje přísné hygienické normy.

V přízemí je třída nejmenších dětí, koupelna, výdejna stravy, šatny a ředitelna. V poschodí jsou dvě třídy pro starší děti, ložnice pro nejmenší děti, WC a umývárna, kuchyňka. Hrát si chodíme na zahradu, kterou máme vedle mateřské školy. Se staršími dětmi využíváme hřiště vedle obchodu nebo fotbalové hřiště, a protože máme obětavé tatínky, mohou si naše děti hrát v lesní školce v lesíku za vesnicí. Jak to u vás „chodí“? Děti jsou umístěny do tříd podle věku. Na tomto rozdělení je postaven celý program školy, zejména třídní vzdělávací programy. Vzdělávací nabídka tříd je přizpůsobena věku a možnostem dětí. Toto uspořádání se nám při práci s dětmi nejvíce osvědčilo. Naší snahou je, aby způsob vedení dětí byl přívětivý, podporující a kladně motivující. Ve vzájemných vztazích panuje důvěra, zdvořilost a vzájemná pomoc. Kolik dětí bývá ve třídách umístěno? Maximální počet dětí v jednotlivých třídách je 16 - 20 dětí. U nejmenších dětí je průměrná docházka 12 dětí, u starších dětí 16 – 17, což je ideální počet dětí na třídu. Každou třídu si vede jedna paní učitelka. Jen jeden týden v měsíci se střídá učitelka s paní ředitelkou a má odpolední směnu. Jak široký je pečovatelský tým? Kolektiv tvoří šest zaměstnanců. Ředitelka školy, tři velmi šikovné paní učitelky, paní školnice a paní uklízečka. Vesměs jsou to lidé, kteří se vzorně starají o všechny děti. Všechny učitelky jsou kvalifikované s několikaletou praxí. Jak u vás vypadá stravování? Stravu dovážíme ze Střední odborné školy a středního odborného učiliště služeb Velký Újezd. Strava je pestrá a vyvážená a můžu říct, že dětem chutná. Téměř každý den je doplněna o ovoce nebo zeleninu. Ovšem nejraději mají děti

stejně něco sladkého – např. buchtičky s krémem nebo koláče. Oblíbené jsou také omáčky. Jídla je vždy dost a největší jedlíci si mohou kdykoliv přidávat. Jaká je provozní doba? Provozní doba mateřské školy je od 6.30 do 16.15 hodin. Provoz mateřské školy o hlavních prázdninách je první měsíc v červenci. Pro děti připravujeme prázdninovou hru. Minulý rok si děti hrály na indiány. Jakých vzdělávacích cílů chcete dosáhnout? Vycházíme z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Tady jsou hlavní zásady: ☺Rozvíjet fyzickou i psychickou zdatnost s ohledem na věk a možnosti dítěte, podporovat u dětí sportovní aktivity v duchu fair play. ☺Podporovat u dětí zájem, zvídavost a radost z objevování, vytvářet základy k učení a získávání informací. ☺Podporovat u dětí vytváření citových vazeb, empatie, sebevědomí a sebedůvěry, ale zároveň umět chránit svoje soukromí a bezpečí ve vztahu k okolí. ☺Rozvíjet komunikativní dovednosti a řečový projev. ☺Vytvářet u dítěte kvalitní základy společenských postojů, pravidel a návyků. ☺Vytvářet základy estetických dovedností. ☺Podporovat fantazii a tvořivost dítěte. ☺Rozvíjet kladný vztah dítěte k přírodě, k místu, kde žijeme. ☺Seznamovat děti s tradicemi a zvyky. Co můžeme dětem a rodičům ještě nabídnout? V odpoledních hodinách máme pro nejstarší děti připravenou nabídku dalšího vzdělávání formou kroužků. V tomto školním roce je to seznámení s anglickým jazykem, výtvarný kroužek, dramatický kroužek, logopedický kroužek a přírodovědný kroužek. Tyto kroužky

vedou naše paní učitelky. Dále spolupracujeme s lektorkou paní Fasnerovou. Vedla u nás sportovní kroužek Rovná zádíčka. V zimě jezdily některé děti lyžovat s lyžařskou školou a v současné době děti navštěvují předplavecký výcvik v Přerově. Vzdělávání doplňujeme nabídkou divadelních představení, hudebních programů, účastníme se soutěží, připravujeme pro děti ve spolupráci s rodiči a prarodiči besedy, exkurze (například do knihovny, k hasičům, do výrobny svíček atp.). Rádi jezdíme na výukové programy Muzea Komenského v Přerově a Ornitologické stanice Přerov. Protože většina dětí dojíždí, snažíme se pořádat pro rodiče a děti společná setkání při různých příležitostech – pouštění draků, Den strašidel s lampionovým průvodem, Vánoční besídka, Masopustní bál. Dále je to sportovně zaměřené akce - například Jedeme, šlapeme. Setkáváme se při společném tvoření na Velikonočních dílnách. Pro maminky, babičky i pro veřejnost ve spolupráci se Středním odborným učilištěm služeb Velký Újezd již několik roků pořádáme Adventní dílny. Spolupracujeme se ZŠ Tršice. Tento školní rok jsme s paní učitelkou z 1. třídy Alenou Slámovou pořádali besedu pro rodiče budoucích prvňáčků. Teď se těšíme na výlet do ZOO a máme pro děti k jejich svátku připravený výlet s překvapením. Není to samozřejmě všechno, co se u nás děje, ale to by bylo na dlouhé povídání. Děláme všechno pro to, aby se dětem u nás dařilo, cítily se v bezpečí a byly spokojené. Jen tak se mohou dále rozvíjet, učit se a objevovat svět kolem nás. Já bych všem dětem přála, aby je na cestě za poznáním obklopovali trpěliví a laskaví lidé, kteří jim rozumí a mají je rádi. Děkuji za milé povídání a přeji vše dobré ve vaší práci s malými dětmi! Ptal se Petr Hanuška

Články, dopisy, úvahy, komentáře 17

TÝNECKÉ LISTY

SKAUTSKÉ OKÉNKO Uklizeno!

V polovině dubna proběhla po celé České republice dobrovolná environmentální akce zaměřená na likvidaci černých skládek a úklid veřejných prostor obecně. Nezůstali jsme pozadu a s naším skautským oddílem jsme se k této akci připojili. Zaměřili jsme se na ulice Čechovic a přilehlé okolí. V minulém článku jsem optimisticky zmiňoval lepšící se stav, co se odpadu v přírodě týče. Popravdě řečeno, situace nijak růžová není. Přímo v ulicích enormní množství odpadu samozřejmě není. Po bližším průzkumu okolí se však dají lehce najít velice divoká místa. Na loukách nad Čechovicemi jsme například zakopávali nerozložený odpad z chemických toalet, který byl v pásech rozlitý na několika metrech čtverečných. V dalších místech okolo silnic, například v „esíčku“ směrem na Hostkovice je stále velké množství plastového nebo skleněného odpadu a elektroodpadu. Ten je z velké části prorostlý vegetací a zapadán listím. Nejviditelnější část tohoto odpadu jsme zlikvidovali, ale na větší díl jsme neměli sběrné prostředky ani energii. Naše děvčata se vydala na Hradisko a uklidila drobný odpad okolo památníku a v Háji Malého Noe. Celkem jsme nasbírali více než 20 pytlů odpadu. O jeho likvidaci se postarala obec Velký Týnec. Dle statistiky na webu www.uklidmecesko.cz bylo letos organizováno 919 úklidů, do kterých se zapojilo 31061 dobrovolníků. Podařilo se zlikvidovat okolo 1022 tun odpadu. Rád bych věřil

tomu, že jsme všichni uvědomělí a víme jak nakládat s odpadem. Chtěl bych však čtenáře poprosit, aby nebyli

Foto: J. Dvořák

Sběr železného šrotu ve Velkém Týnci V sobotu 18. dubna jsme uskutečnili sběr železného šrotu v naší obci. Celá akce proběhla bez komplikací. Věřím, že se nám podařilo naložit veškerý připravený sběr a žádnou hromádku železa jsme nepřehlédli. Prostřednictvím Týneckých listů děkujeme všem občanům za vstřícnost a věnovaný nepotřebný šrot! Dále děkujeme všem, kteří nám pomohli sběr uskutečnit a zrealizovat. Konkrétně jde

o traktoristu pana Hadaše, obecního strážníka pana Raclavského, firmu AGRA Velký Týnec a obec Velký Týnec. Díky vám všem se nám podařilo nasbírat plně naložený sběrný kontejner. Vydělané peníze použijeme na nákup hodnotnějších potřeb na letošní letní tábor. Část financí plánujeme věnovat na charitativní činnost. Ještě jednou moc děkujeme! Jakub Hadaš

VELIKONOČNÍ KONCERT

Foto: archiv souboru Mužský sbor Rovina na Velikonočním koncertu 5. dubna 2015

lhostejní a v případě, že zpozorují někoho, kdo se zbavuje odpadu v okolí cest či jinde, upozornili na tyto prak-

tiky obecní úřad, potažmo obecního policistu. Jiří Dvořák, Poutníci Čechovice

18

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

POVĚSTI Z VYŠKOVSKA

VE VYPRÁVĚNÍ EDUARDA SLÁMY Z HVOZDEČKA Jedním z nejpozoruhodnějších vypravěčů, které jsem kdy poznal, byl bezesporu pan Eduard Sláma. Narodil se 18. července 1929 ve Chvalkovicích na Vyškovsku. V průběhu svého života, zaměstnán převážně ve stavebnických profesích, se často stěhoval. Později, již jako dělník v elektrotechnickém průmyslu, žil v Mohelnici, avšak nakonec se usadil v obci

Hvozdečko u Bouzova, kde také 23. března 2004 zemřel. Jeho velikou láskou bylo malování, psal též i básně a krátké povídky ze života. S mnohými těmito jeho dílky je možno se setkat například v Bouzovských novinách, které několikrát ročně vychází od roku 1994. Často a rád vzpomínal na své rodiště, po kterém se mu upřímně stýskalo. Touto jeho touhou byla prod-

Tobě hrnek, mně hrnek Dědeček Antonín Šubrt, řečený „Cyril“, se přiženil do Málkovic, kde byl obecním pastýřem. Že to byl člověk, který znal více než jenom chleba jísti, jak se tenkrát o zkušených lidech říkávalo, ukazuje následující příhoda. Stalo se to v době, kdy v úplně každé dědině bývaly ženské, které různými čárami uměly uškodit kravám a získat tak jejich užitek pro sebe. Tenkrát, o jedné měsíčné svatojánské noci, se Antonín vracel z Kojátek na svou pastoušku. Kráčel po cestě, v duchu si prozpěvoval, a brzy tak byl skoro doma. Sotva však minul dvě stařičké lípy s kamenným křížkem, uviděl na pastvisku zalitém měsíčním světlem čtyři ženské postavy, jak tam něco kutí a přitom cosi mumlají. Antonínovi to bylo divné, a tak zvolnil krok a opatrně, tak aby nebyl spatřen, se blížil ke stařenám. Za chvilku měl ve všem jasno. Čtyři dobře známé tetky z Málkovic za sebou tahaly trávnici, každá v ruce svírala jeden její cípek a všechny neustále dokola opakovaly: „Tobě hrnek, mně hrnek… Tobě hrnek, mně hrnek…“ „Čarodějnice! A na mém pastvišti!“ vytanulo náhle pasákovi na mysli, a jak byl rozzlobený, neopatrně zvolal:

„Já vám dám, tobě hrnek, mně hrnek! Už ať jste odtud všecky pryč!“ Ale babizny nic. Dělaly jako by se nechumelilo a pořád drmolily svoje. Akorád jedna z nich hněvivě pohlédla na Antonína, hrozivě vztyčila prst a jako klubko hadů vztekle sykla: „Cyrile!“ Ten na nic nečekal, poznal, že by se mu zle vedlo, a tak co nejrychleji mohl, utíkal domů. Do rána však ani oka nezamhouřil, přemýšlel, co bude dál. Když druhého dne v podvečer zahnal dobytek z pastvy, všecky hospodyně naříkaly, jak málo mléka tentokrát jejich krávy nadojily. Nebylo pochyb. Byly očarované. Antonín si ale věděl rady. Nalil do hrnka mléko od jedné z těchto krav a postavil jej do okna. A děly se věci! Mléko za chvíli samo od sebe začalo vřít, jen to bublalo! Najednou do pastoušky přiběhla jedna ze čtyř čarodějnic a žádala, že chce cosi honem, honem vypůjčit. Antonín ji však vykázal a dále se s ní nebavil. Když se takto vystřídaly všechny čtyři ženské a každé se vedlo stejně, mléko v hrnku se uklidnilo a zlé kouzlo tak bylo zlomeno. V Málkovicích tak byl už od čarodějnic navždycky pokoj.

chnuta značná část jeho tvorby, kterou sice můžeme označit za „naivní“, avšak to nic neubírá na její nesporné pozoruhodnosti. Čtenáře Týneckých listů bych rád seznámil s pověstmi, které mi pan Eduard Sláma vyprávěl roku 1992 a jež pocházejí z jeho rodného Vyškovska. Tyto krátké útvary jsem pouze volně převyprávěl, avšak při zachování veš-

kerých detailů. Toto naše setkání s vyprávěním pana Eduarda Slámy však s největší pravděpodobností není poslední, neboť respondent znal i několik pověstí z Bouzovska, se kterými bych vás rád seznámil někdy příště. Karel Faltýnek

Původ ohnivého muže v lese „V rijách“ Také v lese na kopci mezi Černčínem, Uhřicemi a Bučovicemi, kterému se dnes říká „V rijách“, stávala kdysi v dávných dobách pevná tvrz. Obýval ji jakýsi zeman Buřina, který byl vůdcem obávané loupežnické bandy. Tito zlosynové zle řádili v celém širém kraji. Nic jim nebylo svaté. Všechno co potřebovali, veškerým jídlem a pitím počínaje a nádhernými předměty a skvosty konče, si opatřovali pouze nekalým způsobem na věčné splátky. Avšak žádný strom neroste až do nebe. Jedné temné noci tak došlo i na zlého šlechtice a všechny jeho kumpány. Ke tvrzi, zcela nepozorováni, přitáhli královští vojáci pod vedením jednoho mladého setníka. Chtěli zajmout zemana Buřinu živého a předvést jej tak před řádný královský soud. Vojáci si rychle, v místech kde je dnes okraj lesa, zbudovali svoje ležení, rozestavili stráže a tvrz ze všech stran obklíčili. Loupežníci si byli ve svém doupěti až příliš jisti a zrovna divokou pitkou slavili jeden ze svých nejúspěšnějších lupů, který podnikli předchozí noci. Této hostiny, nedbajíce svých povinností, se zúčastnily i všechny lupičské stráže. Na předem smluvený povel královští

vojáci vyrazili ze svých úkrytů a bez sebemenšího odporu vnikli do tvrze. Tam však vzápětí vzplanul prudký boj muže proti muži. Zaskočení lupiči poznali, že bojují o holý život a nehodlali svoji kůži prodat lacino. Brzy však byli přemoženi a do jednoho, včetně svého velitele, pobiti. Tvrz stála v plamenech, královští vojáci zvítězili. Veškerý dobytek, který v tvrzi byl, nechal druhého dne setník rozdělit mezi okradené sedláky. Avšak po penězích a skvostech nebylo nikde ani památky. Buřina totiž všechno nakradené zlato ukrýval v tajných sklepních skrýších, o kterých věděl jedině on sám. Sklepy však byly nyní pohřbeny hluboko pod ještě žhnoucím spáleništěm. Zabití lupiči byli pohřbeni ve společném hrobě a královští vojáci brzy odtáhli. Soužený kraj byl osvobozen a na dlouhá léta v něm zavládl klid a mír. Kopec s bývalým tvrzištěm zarostl lesem. Až teprve po nějaké době se mezi lidmi roznesla zvěst, že lesem prochází čas od času ohnivý muž, který vleče na zádech obrovský pytel a volá do tmy: „Kdo chce pytel peněéééz… Kdo chce pytel peněééééz…“ Nikdo se však neodvažoval na toto volání odpovědět…

Ohnivý muži v lese „V rijách“ a muzikanti Dědeček pana Eduarda Slámy se jmenoval Antonín Šubrt, ale nikdo mu neřekl jinak, než „Cyrile“. V mládí, když ještě bydlel v Uhřicích, rád muzicíroval a jednu dobu měl dokonce i svou kapelu. Chyběl v ní však klarinetista, kterého si proto půjčoval odjinud. Nejčastěji s nimi hrával jistý Filípek, takový malý zavalitý chlapík, sice dobrák, avšak jednu nectnost přeci jenom měl. Docela rád si totiž tak zvaně „dal do trumpety“, a pak s ním bývala těžká řeč. Jednou se mu toto všechno ale nevyplatilo. To bylo tak: Slavily se hody. To dříve bývalo plno slávy, která trvala dva, někdy i tři dny. Tenkrát se hrálo v sousedním Černčíně. Poslední den zábava trvala zase dlouho do noci, ale muzikanty pak ještě čekala dlouhá cesta domů přes Uhřice. Ta vedla přes kopec a les, kterému se říkalo „V rijách". Toto místo bylo pověstné tím, že se tam často zjevoval ohnivý muž. Muzikanti dohráli poslední taneční kousek, před cestou se ještě posilnili dobrým jídlem a pitím, a šli. Když však byli někde uprostřed rijského lesa, právě na kterémsi vzdáleném kostele hodiny odbíjely půlnoc. Najednou se za nedalekými stromy objevila silná zář a zcela zřetelně bylo slyšet táhlé volání: „Kdo chce pytel peněééééz... Kdo chce pytel peněééééz...“ Muzikanti poznali, že je to ohnivý muž, který je takto pokouší, a proto raději všichni přidali do kroku, aby co nejdříve byli pryč. Ne tak klarinetista Filípek. Ten se namísto toho zastavil, chvíli poslouchá, a pak povídá:

„Cyrile, já zavolám...“ „Nechej toho! Ať tě nic takového ani nenapadne! Nezdržuj nás a rychle pojď!“ pobízel jej kapelník Antonín, který ještě dodal: „toto určitě není dobrý nápad. Kdo ví, co se stane!“ I ostatní muzikanti začali reptat a nenadálou poťouchlost Filípkovi rozmlouvali. Ten na rady přátel však nic nedal, kořalka mu dodala sílu a kuráž, a tak se náhle do tmy ozvalo: „Tady, já Filípek, já chci pytel peněz!“ V tom okamžiku se záře začala rychle blížit a zároveň s ní se ozývalo i hluboké temné hučení a strašlivý křik. Muzikanti se polekali, a jak nejrychleji mohli, utíkali k Uhřicím. I Filípek se dal do běhu, odvaha jej rychle opustila. Ale jak byl kulaťoučký, a na těch svých krátkých nožkách, brzy ostat-

ním nestačil a zůstal pozadu. Zatímco muzikanti už doběhli na hranice katastrů vesnic, kde jim žádné nebezpečí od ohnivého muže nehrozilo, Filípek o něco ve tmě zakopnul a upadl. Hrůzou volal na ostatní: „Cyrile, kamarádi, přece mě tu takhle nenecháte!“ „Jo, co sis navařil, to si teď také hezky sněz a pěkně si tam lež!“ křikl na něho kapelník Antonín. Nakonec mu to však nedalo, pro Filípka se ještě s jedním vrátil, pomohli mu na nohy a všichni společně rychle utíkali na hranice. Jakmile k nim přiběhli, hukot ustal, záře pohasla a přestal i strašlivý křik. A tak se prý Filípek tenkrát napravil a žádná strašidla už nikdy více nepokoušel.

Jezero slzí pod Hradiskem Nedaleko Chvalkovic je kopec, kterému se odjakživa říká Hradisko. Prý na něm kdysi stával hrad. Zbylo z něj jen několik kamenů, které však již také vzaly za své. Na temeni Hradiska se totiž vypíná vysílací věž. Vypráví se, že pánem tohoto hradu býval jeden krutý a zhýralý rytíř. Jeho jméno už sice dávno odnesl čas, ale zlé skutky zapomenuty nezůstaly. V nitru kopce je totiž stále jezero slzí, které nad ohavnými činy svého pána prolili jeho ubozí poddaní. Zlý šlechtic mnohé z nich nechával, a to za sebemenší

provinění, věznit v hradních hladomornách. Tam tito ubožáci umírali za strašlivého utrpení a bez nejmenšího slitování. Pověstné také bývaly hony, které rytíř pořádal pro své kumpány a při nichž pro pouhou kratochvíli bývali namísto zvěře k smrti štváni lidé. Slzy umírajících se vpíjely do země. Jenom člověk spravedlivý, přiloží-li na určitém místě ucho k zemi, uslyší šumění podzemního jezera slzí. To prý je tak veliké, že kdyby se z útrob kopce vylilo, zatopilo by celý širý okolní kraj.

Křížovka 19

TÝNECKÉ LISTY Hudební televizní stanice

Tlakový útvar

Včelí dům (zast.)

3. část tajenky

Zkr. pro kusy

Šedivo

Angl. starý

4. část tajenky

Navléct boty

Egoisté

Obyvatelé Ruska (lid.)

Poschodí

Velký ořech

Psí rasa

Mdlo Sudokopytníci

Ovoce (němec.) Práce

Na srdeční straně

Švéd. obchod s nábytkem Sudokopytníci

Citosl. trknutí

Zkr. pro

Doktor polit. věd

Posléze Slovensko

Výzva k tichu

KŘÍŽOVKA

Touha

Zkypřuje půdu

Hrát kopanou

Autorem citátu je Voltaire, vlastním jménem Francois Marie Arouet (1694 - 1778) byl osvícenskýDruhová frančíslovka couzský filozof, básník a spisovatel. Tajenka z minulého čísla: „Neříkám, že ženy mají charakter, spíš mají každý den jiný. ” Úspěšnou řešitelkou a výherkyní knihy se stává paní Kamila Trupanová z Opavy. Výherkyni blahopřejeme. Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to do konce aktuálního měsíce. Římsky 1504

Nůžky na lepenku

Protest

Podélný čep spojující dvě dřeva

Otrok (kniž.)

Otrava

Inu (nářeč.)

Povídat

Zn. antimonu

Sušický závod

Zkr. býv. Zámezí krajského ve národního fotbale výboru

Schovati

Menšíkovi iniciály Kreslený kocour

Angl. zbožňovat

Zn. Řec. nár. osv. armády Zármutek

Trvale Název hlásky L Vysoké karty (sloven.)

Hrozen

Spojka

Druh medvídka Sudokopytník

Nížina Oslovení Blanky Bezdrát. technologie Listnatý strom

Jehličnatý strom Výpočetní technika

Sbor ministrů Ukazov. zájmeno

Tuk Obrat na jedné noze v košíkové Sloven. Ir

2. část tajenky

Ztrácet

Přišít BohosloRivalovo vec s nižším vysvěcením

Sloven. zvratné zájmeno

Domácky Oliver

Restituce

Páka na ovládání

Angl. rok

Název hlásky R

Pomluvy

Plošná míra

Název hlásky Š

Reklamní šoty

Hl. město Česka

Žlutohnědé barvivo

Společnost národů

automobil

Úprk

Humorné dílo

Stát. výr. autodílů (býv. zkr.)

Inic. režiséra Lipského

Otlačeniny

Jm. spis. Twaina

Zn. pro sluchátko

Souhlas

Hovězí dobytek

Část listu

Společen.

Lihovina z rýže

Sněmovna lidu

Básn. jaký (obráceně)

Popěvek

setkání

1. část tajenky

Kloudná

Tyčka k řízení vozíku Karetní barva

Am. voj.

Dluhopis Proutěná nádoba

Římskými Domácky číslicemi Atanázie 504

Dětský pozdrav

5. část tajenky

Náš rockový zpěvák

Letadla

Pomůcka: Adore, Ear, Papšer, Akolyt, Obst, Year

20

Sport

TÝNECKÉ LISTY

KULEČNÍKOVÝ A MARIÁŠOVÝ TURNAJ v „Důlní“ XIV. ročník kulečníkového turnaje „O Týneckýho kohůta“ proběhl 7. března. Turnaj běžel od vánoc a kluci spolu soupeřili od základních skupin, dalších skupin, čtvrtfinále a semifinále. Hraje se na čas, a proto je turnaj tak dlouhý. Letos na finále dorazili všichni hráči. Turnaj byl snímán kamerou a promítal se na velké televizi. Letošní ročník poprvé Honza Ryšavý pečlivě zapisoval každý bod do klávesnice a díky moderní technice všichni viděli i skóre zápasů. Cenu útěchy letos vyhrál Karel Tégl. O třetí místo se popral Ríša Dostál, který po vyrovnaném boji podlehl Pavlu Peňaškovi. Do finále se letos poprvé probojoval Dan Prečan, který nestačil na obhájce Laďu Švestku.

Hned za čtrnáct dní, 21. března, proběhl mariášový turnaj „O Týneckého krále“. Letos se prestižního turnaje zúčastnilo 27 hráčů. Kromě místních byli pozváni i hráči z Olomouce, Suchonic, Bolelouce a Drahlova. Ve 14.00 hodin proběhlo rozlosování a mariáš začal. Hrálo se 7 kol po 30 minutách u 9 karetních stolů. Po jednotlivých kolech se výhry a prohry zapisovaly do počítače a sčítaly. Pomocnou ruku přiložil Ríša Dostál a Jarda Krempl, který vymyslel nový program, při kterém hráči hráli pokaždé s jiným soupeřem. Mariáš se hraje dvacetníkový. Letos na výhru stačilo 46,40 Kč a Honza Novotný z Olomouce, který každý pátek jezdí trénovat do Důlní s místními, bezkonkurenčně vyhrál. Na 2. místě skončil host Honza Neubauer. Třetí byl Zdeněk Citovský a bramboru si odnesl Laďa Rozsypal. Během obou turnajů bylo skvělé občerstvení a každý hráč si odnesl věcnou cenu.

Zlaté ligy ve stolním tenisu 2015 2. kolo

V sobotu 25. dubna proběhlo ve sportovní hale ZŠ Milady Petřkové 2. kolo celoročního klání ve stolním tenisu. Tentokrát se utkali muži v amatérské i profesionální kategorii. Doplnili je i dětští hráči, jediná žena byla řazena mezi amatérské muže. A jak to nakonec dopadlo? 2. kolo amatérského turnaje vyhrál Ondřej Hynek před Petrem Zedníkem, Jaroslavem Dvořáčkem a Josefem Hanzelem.

V profesionální kategorii bylo pořadí následující: 1. Honemann Vlastimil, 2. Stránský Zdeněk, 3. Rybníkář Petr 4. Šoc Marek. V dětské kategorii zvítězil Jakub Dvořáček před Radkem Novotným, Matějemem Eggem a Janem Zdráhalem.

Tímto bych chtěl poděkovat Obecnímu úřadu Velký Týnec a všem sponzorům. Vlastislav Ján

Průběžné pořadí Zlaté ligy Velký Týnec 2015

Foto: P. Gajda Profesionálové: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Stránský Zdeněk Bráblík Jiří Koudelka Milan Šoc Marek Honemann Vlastimil Rybníkář Petr – 10. Mlčoch Miloš Faltýnek Jan Kunert Pavel Růžička Luboš

65 60 55 50 40 30 20 20 20 20

bodů (30+35 – součet 1. a 2. kola) (40+20) (35+20) (25+25) (0+40) (0+30) (20+0) (20+0) (0+20) (0+20)

Amatéři:

Foto: J. Krempl Horní foto - účastníci kulečníkového turnaje, dolní foto - nejlepší mariášníci

75 1. Hynek Ondřej 55 2. Zedník Petr 50 3.-5. Kočí Miroslav 50 Hanzel Josef 50 Dvořáček Jaroslav 40 6.-7. Prečan Jaromír 40 Hynek Jiří 30 8. Sudolský Michal 20 9.-15. Dobeš Milan 20 Podivínský Jakub 20 Dvořáček Jan 20 Vyvozil Petr 20 Žáček Pavel 20 Levek Ondřej 20 Hanzel Michal 10 16.-20. Quitt Radek 10 Mihal Jaroslav 10 Kováček Pavel Stránský Zdeněk ml. 10 10 Pospíšil Ladislav

(35+40) (20+35) (30+20) (25+25) (20+30) (40+0) (20+20) (20+10) (10+10) (10+10) (10+10) (10+10) (10+10) (0+20) (0+20) (10+0) (10+0) (10+0) (0+10) (0+10)

Výsledky jednotlivých zápasů z druhého kola Zlaté ligy, jak ve skupinách, tak i play-off naleznete na internetových stránkách http://www.velkytynec.cz/zlata-liga-stolniho-tenisu-2015-2-kolo/d-7421

Foto: 2x archiv TL

Sport 21

TÝNECKÉ LISTY

ŽIVOTNÍ ÚSPĚCH JAKUBA JURKY Jakube, můžeš čtenářům Týneckých listů přiblížit, co stojí za takovým mimořádným úspěchem? Je to jednak děda Jaroslav Jurka, bývalý vicemistr světa a dvojnásobný olympionik, který je můj osobní trenér, jednak můj otec Tomáš Jurka, rovněž bývalý reprezentant ČR, který se mnou objíždí všechny turnaje a koučuje mě. Jsou to stovky hodin tréninku s mými kolegy z TJ Dukla Olomouc, desítky tisíc kilometrů na cestách po soutěžích. Nechci zapomenout na pana Jiřího Doubu, hlavního trenéra Dukly a všechny své kolegy, se kterými trénuji.

Bývalý žák Základní školy Milady Petřkové Jakub Jurka se zúčastnil v hlavním městě Uzbekistánu Taškentu Mistrovství světa v šermu kadetů a juniorů a dosáhl zde životního úspěchu. Po základním kole, kde vybojoval šest zápasů, byl nasazen do 128 členné eliminace jako desátý. V boji o 32 nejlepších porazil Nora Eliassena 15:8, v osmifinále pak Australana Bunneye 15:9. V zápase o prestižní osmičlenné finále porazil Ukrajince Zaparu 15:13. Ve čtvrtfinále zvítězil nad Polákem Michalakem 15:8. V semifinálovém zápase porazil Kanaďana Beaulieaa 15:14. V zápase o zlatou medaili prohrál nejtěsnějším poměrem s Korejcem Kimem 14:15 a získal stříbrnou medaili a titul vicemistra světa. Jakub je vnukem bývalého vynikajícího šermíře Jaroslava Jurky, který je zároveň jeho trenérem.

OTÁZKA PRO… Ivoše STEJSKALA, předsedu Komise pro školství, kulturu a sport Ivoši, v květnu již tradičně proběhne volejbalový turnaj O pohár starosty obce Velký Týnec. Prosím, mohl bys nám tento turnaj přiblížit, jak tradice tohoto turnaje začala? Tento turnaj navázal na původní tak zvané Ajeťácké turnaje, které začaly v roce 1996. První myšlenka byla uspořádat volejbalový turnaj pro širokou veřejnost, pro lidičky, kteří mají rádi pohyb, aktivně hrají nebo dělají jiné sporty, ale tento sport neprovozují na profesionální úrovni. Důkazem toho bylo vítězství dnes již bývalého družstva místní Malé kopané v prvním ročníku. Postupem času turnaj začal nabírat na popularitě i úrovni hry, začali k nám jezdit hráči z celé Moravy, z Ostravy, Brna, Valmezu… Turnaje se účastnilo pravidelně kolem 20 družstev. V letošním roce proběhne tedy kolikátý ročník a kdy a kde se bude turnaj konat? V letošním roce máme již 16. ročník. Turnaj proběhne 23. května 2015 v areálu Základní školy Milady Petřkové ve Velkém Týnci, od 9 hodin. Hrát by mělo asi 12 družstev. K atraktivnosti letošního ročníku přispějí i Tvarůžkové hody, které ve stejný termín pořádá oddíl kopané v areálu TJ Sokol Velký Týnec.

Co ti udělalo radost po návratu domů? Velkou radost mi udělalo zjištění, že mi to všichni moc přáli. Na letišti mě osobně přivítal prezident šermířského svazu. A potom překrásné a srdečné blahopřání, které jsem obdržel od rodičů slovenského kolegy Alexe Duduce. Ti blahopřáli nejen mně, ale celému týmu, se kterým spolupracuji a který se o mě stará. Nezapomněli také na moji rodinu a poděkovali mi za úžasný zážitek. Jakube, jaké jsou tvé další sportovní cíle? Ty nejbližší směřují k letošnímu mistrovství naší republiky, kde obhajuji titul v kadetech a kde bych chtěl získat medaili i z juniorské kategorie. V příští sezóně budu obhajovat své výsledky z ME a MS a chtěl bych se prosadit i mezi juniory. Z hlediska mé sportovní kariéry mám za cíl účast na olympijských hrách v roce 2020. Petr Hanuška

TÝNECKÉ GYMNASTKY ZASE BODOVALY Mistrovství České republiky v ESG seniorek, 28. 3. 2015, Zubří 1. místo TJ Sokol V. Týnec 32,30 2. místo SK MG Mantila Brno 29,80 3. místo SK TRASKO Vyškov 24,45 Mistrovství České republiky v ESG juniorek, 28. 3. 2015, Zubří 1. místo SK MG Mantila Brno 29,30 2. místo TJ Gumárny Zubří 29,10 3. místo TJ Sokol V. Týnec 27,90

ESG Cup II, 12. 4. 2015, Brno Dětské kategorie 8-10 let 1. místo SK MG Mantila Brno 25,00 2. místo TJ Gumárny Zubří 21,32 3. místo TJ Sokol V. Týnec 19,38 Dětské kategorie 10-12 let 1. místo TJ Sokol V. Týnec 27,08 2. místo SK MG Mantila Brno 26,35 3. místo TJ Gumárny Zubří 24,98 Dětské kategorie 12-14 let 1. místo TJ Sokol V. Týnec 26,92 2. místo SK Trasko Vyškov 24,20 3. místo SK MG Zlín 23,87 Juniorky 1. místo SK MG Mantila Brno 30,30 2. místo TJ Gumárny Zubří 29,43 3. místo TJ Sokol V. Týnec 27,47 KOHOUTOVICKÝ MANTILA GYM CUP 5. 4. 2015, BRNO Kategorie dorostenky 1. místo Bohuslavová Simona SK TRASKO Vyškov 20,15 2.místo Svozilová Klára TJ Sokol Velký Týnec 17,55

22

Sport - inzerce

TÝNECKÉ LISTY

Fitness trénink pro ženy Již rok vede mladá a úspěšná profesionální fitness trenérka Lenka Novotná své skupinové cvičení pro ženy v Hasičské zbrojnici ve Velkém Týnci.

Lenko, jak jsi se ke cvičení fitness dostala? Jelikož jsem měla celý život ke sportu blízko, tak byla jen otázka času, kdy se z mého koníčku stane i práce. Vždy jsem zkoušela různé diety a cvičení, které nikdy nikam nevedly. Začínala jsem stále znova,dokola, ale protože jsem neměla pevný řád a odhodlání,většinou mé úsilí skončilo neúspěchem. Až jednoho dne mě oslovil teď už můj současný trenér, který mi ukázal tu správnou cestu pod odborným vedením a ta mě dovedla až k mým vytouženým výsledkům. Samozřejmě to chtělo hodně dřiny a odříkaní, mnohokrát jsem si sáhla téměř až na samotné dno mých fyzických sil. Ale musím říct, že to stálo za to a chytlo mě to natolik, že jsem v sobě našla motivaci dokončit trenérskou školu a tedy i nastartovat moji profesionální kariéru. Jak dlouho jsi tedy profesionální trenérkou? Profesionální trenérkou jsem již dva roky a stále se snažím si rozšiřovat obzory, aby se cvičení nestalo pro mé klienty stereotypem a abych jim mohla stále nabídnout něco nového. Chci jim dát správný příklad, předat jim své zkušenosti, aby nedělali chyby jako já na začátku. Chci je motivovat a dodávat jim chuť do cvičení. Zároveň jsem i výživovým poradcem. Dokáži sestavit jídelníček na míru a dle potřeb každého klienta. Zúčastnila si se i nějakých soutěží? V loňském, roce jsem se připravovala na Bikini fitness 2014, ale bohužel ze zdravotních důvodu jsem nenastoupila. Několikrát jsem se účastnila crossfitových závodu, kde jsem se umístila na prvních příčkách. Zapojila jsem se i do různých charitativních běhů. V Týnci vedeš skupinové cvičení již rok. O jaké cvičení se jedná? Jedná se o cvičení pro ženy založené na kruhovém tréninku a cvičení převážně s vlastni váhou. Pomocí speciálních kombinace cviků se zaměřuji na ženské problematické partie, redukci hmotnosti a celkové zlepšení fyzické kondice. Kdybych to tedy měla shrnout do několika slov, které cvičení přesně vystihují, byly by to redukce, zpevnění, fyzická kondice a zdravý životní styl. Musí být zájemci o cvičení fyzicky zdatní čí může přijít i úplný začátečník? Cvičit přijít může úplně každý, i úplný začátečník. Cvičení vždy přizpůsobím všem. Po domluvě si můžete vyzkoušet první cvičení zdarma a poté se sami rozhodnout, zda vás cvičení oslovilo a budete chodit pravidelně. Co vše si s sebou na cvičení vzít? Na cvičení nám stačí sálová obuv, pohodlné oblečení, karimatka. V letních měsících se snažím cvičení dostat i ven z tělocvičny - využíváme tedy okolí hasičské zbrojnice. A samozřejmě je nutná dobrá nálada a chuť do cvičení :-) Vedeš svoje skupinové tréninky ještě na jiném místě? Ano. Své tréninky vedu ještě i v Olomouci a to ve fitness centru Eurogym, na Stupkově ulici. Jedná se o stejné skupinové cvičení jako ve Velkém Týnci. Vedeš kromě skupinových cvičení i osobní lekce? Ano, samozřejmě vedu i osobní fitness cvičení zaměřené dle přání či potřeby klienta. Své získané zkušenosti dokáži aplikovat při tréninku s lidmi různých věkových kategorií. Individuální tréninkový plán se skládá z individuálních cviků, váhy, počtu opakování, jídelníčku, regenerace a další důležitých faktorů ovlivňujících správné a cílené tvarování postavy. Jaké jsou tvé nejbližší plány a cíle? Ze zdravotních důvodů, které mě momentálně trochu limitují v mé profesionální kariéře a účasti na soutěžích jsou mé osobní plány a cíle jsou zatím v nedohlednu. Ale naštěstí je mi velkou oporou můj přítel. Na druhou stranu díky tomu mám mnohem více prostoru pro své klienty a jejich cíle. Jsem tu pro ně, odhodlaná pomoci jim ve splnění jejich snu! Budu snažit, aby tato cesta nebyla tak složitá a hlavně, aby byla ZDRAVÁ, příjemná, smysluplná a i svým způsobem fyzickou relaxací.

Fitness trénink pro ženy každé pondělí a čtvrtek od 18.30 hod v hasičské zbrojnici ve Velkém Týnci Domluva pomocí sms - vždy aktuálně rozesílám info o cvičení (případné zrušení hodiny, posunutí atd.)

Máte li zájem či jakékoliv dotazy neváhejte mě kontaktovat tel.: 776 605 999 e-mail: [email protected] facebook: facebook.com/fitness.lenka http://lenkanovotna.wgz.cz/