Zpráva ze zahraniční služební cesty do Francie
Místo: Paříž – Direction des Archives de France, Archives Nationales, UNESCO Roubaix – Archives Nationales du Monde de Travail
Termín: 16. – 22. listopadu 2008
Účel cesty: Účast na 18. konferenci EBNA (European Board of National Archivists), na mezinárodním kolokviu Archivy zítřka, na plenárním zasedání evropské větve Mezinárodní archivní rady EURBICA a na konferenci Krádeže archiválií a nedovolený obchod s nimi
Účastníci cesty: PhDr. Vácslav Babička, ředitel odboru archivní správy a spisové služby MV PhDr. Lenka Linhartová, odborná pracovnice 1. oddělení odboru archivní správy a spisové služby MV
Zprávu podávají: PhDr. Vácslav Babička a PhDr. Lenka Linhartová
Datum vyhotovení: 8. ledna 2009
Část všeobecná
Cestu jsme zahájili dne 16. listopadu 2008 ve 14.15 hod. na letišti v Praze – Ruzyni. Přesně podle letového řádu jsme v 16.05 přistáli na pařížském letišti Orly. Pro cestu do hotelu jsme použili taxi a metro. Ubytování jsme měli zajištěno v hotelu Jarry nedaleko Gare de l´Est. V pondělí 17. listopadu v 9.30 hod. byla v jednom z jednacích sálů budovy UNESCO na Place de Fontenoy zahájena slavnostní konference věnovaná 200. výročí instalace Národního archivu do paláce Hôtel de Soubise nazvaná Archivy zítřka.
Konference,
komponovaná do tří půldenních bloků, byla ukončena v úterý ve 13.00 hodin. V pondělí večer na program konference navázalo zasedání evropské větve Mezinárodní archivní rady EURBICA, které se konalo v sídle Národního archivu v Hôtel de Rohan. Po zasedání EURBICA byla v CARAN (Centre d´Accueil et des Recherches Archives Nationales – Středisko Národního archivu pro styk s veřejností) slavnostně zahájena výstava Mémoire d´Avenir (Paměť budoucnosti). 19. konference EBNA se konala v úterý 18. listopadu a ve středu 19. listopadu. Po jejím skončení jsme
se přesunuli večer v 19.30 vlakem TGV do Roubaix, kde nám
organizátoři zajistili rezervaci v hotelu IBIS. V úterý večer jsme navštívili výstavu Paříž v době Bídníků Victora Huga v Musée Carnavalet. Konference věnovaná problematice krádeží archiválií a nedovoleného obchodu s předměty kulturního dědictví byla zahájena v sídle Archives Nationales du Monde de Travail ve čtvrtek 20. listopadu a trvala do pátku odpoledne. Po ukončení konference se v prostorách archivu konala vernisáž výstavy L´Art du vide. Poté jsme odcestovali vlakem TGV zpět do Paříže. Z pařížského letiště Orly jsme odlétali v sobotu 22. listopadu v 16.40 a na Ruzyni jsme přistáli v 18.30 podle letového řádu.
Část odborná
Ještě před zahájením archivní konference v budově UNESCO čekali před vchodem na účastníky zástupci archivních odborů, kteří příchozím rozdávali leták obsahující pozvánku na tiskovou konferenci a výzvu k podpisu petice adresované prezidentu Sarkozymu (viz příloha č. 1). Důvodem jejich akce byl nesouhlas se záměrem vlády, aby bylo vytvořeno jedno jediné
generální ředitelství kulturního dědictví, které by řídilo péči o památky architektury, o archivy, muzea, památníky a archeologické památky. Iniciátoři akce se obávají, že se problematika archivnictví rozplyne v tak široce koncipovaném generálním ředitelství a že pro úroveň francouzského archivnictví to bude znamenat krok zpátky. Petiční akci organizoval Meziodborový archiv CFDT-CFTC-CGT. Mezinárodní kolokvium Archivy zítřka uspořádané u příležitosti 200. výročí instalace Národního archivu do paláce Hotel de Soubise tvořily 3 hlavní tematické bloky. Zasedání zahájil člen Academie Française Pierre Nora s vystoupením nazvaným Paměť, historie a občanství. Na úvodní projev navázal první tematický blok s názvem Archivy 21. století: protichůdné dojmy. V rámci tohoto bloku vystoupil Ian Wilson, představitel sloučené Národní knihovny a Národního archivu Kanady s referátem nazvaným Přínosy a výzvy globalizace a generální ředitelka francouzských archivů Martine de Boisdeffre s příspěvkem Archivy a Evropa. Střední část bloku tvořila panelová diskuse na téma Kultury, praxe, využívání, v níž vystoupili: Isabelle Neuschwander, ředitelka Národního archivu, Joan van Albada, bývalý generální tajemník Mezinárodní archivní rady (dále jen MAR) a nově zvolený generální tajemník MAR David Leitch. Odpolední blok nazvaný Využívání a zneužívání archivů moderoval bývalý generální ředitel francouzských archivů Jean Favier. Robert Badinter věnoval pozornost legislativní problematice v oblasti archivnictví a přednesl referát s názvem Archivy a zákon, Perinne Canavaggio a Claire Bernard-Deust vystoupily s příspěvkem Archivy a lidská práva. Prezident Spolkového archivu prof. Hartmut Weber a Annette Wieviorka uvedli prezentaci nazvanou Archivy a identita. Jacques Julliard, Erik Norberg, Charles Kecskéméti a Sylvie Caucanas se v panelové diskusi věnovali problematice archivů a demokracie. Blok uzavírala druhá panelová diskuse pod názvem Archivy a občanství, které se účastnili Blaire SalomonBayet, Elaine Didier, Karel Velle a Luc Forlivesi. Na závěr pondělního programu vystoupila francouzská ministryně kultury a komunikace Christine Albanel. V úterý 18. listopadu dopoledne program konference pokračoval blokem nazvaným Výzvy 21. století, který moderoval Jussi Nuorteva, ředitel finského Národního archivu. Tento blok tvořily dvě panelové diskuse. První s názvem Elektronická revoluce a digitalizace se účastnili Françoise Banat-Berger, Olivier de Solan, Georges Mackenzie, Joël Surcouf a Anne Burnel. Tématem druhé panelové diskuse bylo působení (vliv) archivů na veřejnost. V této diskusi představili své příspěvky Elisabet Rabut, Ramon Cruz-Mundet, Dominique
Schnapper, Sylvain Mainville a Henri Zuber. Závěrečné shrnutí konference přednesl Prof. Krzystof Pomian. V pondělí 17. listopadu večer se konalo krátké zasedání evropské větve Mezinárodní archivní rady EURBICA v sídle Národního archivu v Hotel de Rohan. Na programu zasedání bylo schválení zápisu z jednání EURBICA v Berlíně v dubnu 2007, dále Zpráva o činnosti EURBICA za období 2004-2008, kterou přednesl generální tajemník Jari Lybeck. Generální ředitelka francouzských archivů Martine de Boisdeffre pak přítomné seznámila se strategickým plánem Mezinárodní archivní rady, který byl projednáván na letošním kongresu MAR v Kuala Lumpur. Dále byla projednána problematika vzájemných vztahů mezi EURBICA a Evropskou unií. V této části programu vystoupila Angelika Menne-Haritz s prezentací projektu EUROPEANA a evropského archivního portálu. O činnosti Evropské archivní skupiny (EAG) informovala M. de Boisdeffre. Dalším bodem jednání byla volba nového výkonného výboru EURBICA. Kandidátní listina byla schválena bez připomínek a tvoří přílohu č. 2 této zprávy. Novou předsedkyní výboru se stala Angelika Menne-Haritz ze SRN. V rámci programu představily účastníkům zasedání Hélène Servant
a Christine
Martinez databázi evropské archivní legislativy EURONOMOS. Na závěr jednání pozval Andreas Kellerhals ze švýcarského Spolkového archivu pozval účastníky na 8. Evropskou konferenci věnovanou digitálnímu archivnictví, která se bude konat v dubnu 2010 v Ženevě. Po zasedání jsme přešli do budovy CARAN – středisko Národního archivu pro styk s veřejností, kde se konala vernisáž výstavy Mémoire d´Avenir, představující
250
originálních archivních dokumentů z francouzské historie. Výstava bude přístupná veřejnosti do 18. března 2009 v Musée de l´Histoire de France v sídle Národního archivu v Hotel de Soubise. 18. zasedání Evropského výboru národních archivářů (EBNA) se konalo ve dnech 18. a 19. listopadu a bylo věnováno ekonomickým aspektům v archivnictví. Po úvodním slovu generální ředitelky francouzských archivů Martine de Boisdeffre následoval první jednací blok s názvem Posouzení (audit) archivů. V úvodním vystoupení seznámil účastníky zasedání s výsledky auditu ve finském Národním archivu jeho ředitel Jussi Nuorteva. Audit za období 2005-2006 byl proveden na žádost Národního archivu odborníky ze zahraničí a postihl celou škálu činností archivu (spisová služba, pořádání, inspekce, oblast péče o soukromé archivy, práce na archivní legislativě atd.) včetně vzdělávání a profesní přípravy archivářů. Audit byl prováděn metodou rozhovorů se zaměstnanci, jichž bylo zapojeno 70. Všechny podkladové materiály byly přeloženy do angličtiny, což audit značně prodražilo. Výsledky auditu obsahovaly i porovnání
se zahraničím a 38 doporučení ke zlepšení a nápravě nedostatků, např. promítnout do organizace archivů implementaci informatických postupů, zřetelně v organizaci archivnictví vyjádřit zvláštní postavení vojenských archivů nebo zlepšit funkce veřejné správy. Zároveň poskytly Národnímu archivu argumenty pro jednání s ministerstvy a při přípravě rozpočtu. O výsledcích auditu modernizace státu ve francouzských archivech informovala Françoise Banat-Berger z Direction des Archives de France (DAF). V letech 2006-2007 proběhl audit činnosti archivů na ministerstvech a audit u skupiny tzv. missions, která je součástí DAF a jejímž úkolem je předarchivní péče a inspekce u centrálních úřadů státní správy. Audit byl zaměřen na racionalizaci a efektivitu archivních činností, audit provozu archivních budov a na porovnání se zahraničím. Jako příklad uvedla srovnání nákladů na správu 1 běžného kilometru (bkm) archiválií: Francie USA
130 000 € / 1 bkm 28 000 € / 1bkm
Velká Británie
167 000 € / 1bkm
Na základě zjištění nákladů v jednotlivých auditovaných zemích byly stanoveny průměrné náklady na správu 1 běžného metru (bm) archiválií za rok na cca 51,4 €, z toho 21,5 € na věcné náklady a 29,9 € na mzdové náklady. Tato částka v sobě zahrnuje náklady na materiální, personální a technické zajištění péče o 1 bm materiálu. Vystoupení shrnula M. de Boisdeffre, která konstatovala, že výsledky auditu, na kterém se podíleli kromě soukromé auditorské společnosti i inspektoři DAF a pracovníci tzv. missions jsou pro DAF velmi užitečné jak z hlediska ekonomiky, tak z hlediska vytvoření jakýchsi norem pro archivní činnosti. Poté následovala diskuse, ze které např. vyplynulo, že v Dánsku a SRN neproběhl audit na federální úrovni, nýbrž jen na zemské
a byl zaměřen spíše na archivní péči.
Výsledkem jsou průměrné náklady na 1 bm materiálu ve výši 66 €. Ve Finsku a Švédsku byla na základě výsledku auditu stanovena norma, že 1 bkm má spravovat 1 pracovník a náklady na 1 bm materiálu byly vyčísleny na 18 €. Druhý jednací blok nesl název Jaké náklady? S příkladem nákladů na provoz malého národního archivu vystoupil ředitel maltského Národního archivu Charles Farrugia. Maltský Národní archiv, který sídlí v budově bývalého Špitálu Sv. Ducha z roku 1372 a ve 3 depozitářích, spravuje celkem 15 bkm archiválií, má 14 zaměstnanců a roční rozpočet činí 280 000 € + 50 000 € na projekty EU financované ze strukturálních fondů. V roce 2007 zde bylo zaregistrováno 1920 badatelských návštěv. Na závěr svého vystoupení pozval CH. Farrugia přítomné na zasedání Table ronde des Archives CIA, které bude 17. – 21. listopadu 2009 hostit právě Malta.
S ekonomickými nároky na provoz archivu, který patří k největším v Evropě seznámil přítomné prezident Spolkového archivu (Bundesarchiv) prof. Hartmut Weber. Bundesarchiv se skládá z 10 center, sídlí celkem v 21 budovách, zaměstnává 808 pracovníků a pečuje o 306 bkm archiválií. Rozpočet na rok 2008 činil 50 323 000 €, tj. 0,018 % spolkového rozpočtu, z toho 1 582 000 € tvořily vlastní příjmy a 48 741 000 € příspěvek Spolku. 20 % výdajů jde na investice, rozpočet na novostavbu Spolkového archivu v Berlíně je 52 mil. €. Roční rozpočet na rok 2008 byl rozdělen tak, že 44 mil. € tvořily závazné výdaje a 6 mil. € volné výdaje, o jejichž použití mohl Spolkový archiv sám rozhodnout a neřídit se závaznými ukazateli rozpočtu. V rámci střednědobého plánování bude rozpočet v roce 2011 navýšen o 3 615 000 €, přičemž více než 10 mil. € budou činit stavební investice na novostavbu a rekonstrukci budov v Berlíně. Po vystoupení prof. Webera následovala diskuse, věnovaná otázkám rozpočtu a ekonomických nároků na provoz archivů. Např. Johan Peter Noack konstatoval, že dánský Národní archiv disponuje rozpočtem více než dvojnásobně nižším oproti Spolkovému archivu. Posledním bodem úterního jednání byla znovu prezentace evropské archivní legislativní databáze EURONOMOS. Hélène Servant a Christine Martinez upozornily na možnost další výuky práce s touto databází, která by se měla konat v prvním pololetí 2009 a požádaly o další spolupráci na tomto projektu. Večer měli účastníci zasedání možnost navštívit Musée Carnavalet a prohlédnout si výstavu Paříž v době Bídníků Victora Huga. Pro prohlídce výstavy následoval kokteil podávaný generální ředitelkou DAF M. de Boisdeffre. Ve středu 19. listopadu pokračovala 18. konference EBNA třetím blokem nazvaným Jaké příjmy? Jako první vystoupila britská delegátka Caroline Kimbell s referátem na téma Soukromé investice a licenční politika, který byl věnován především problematice digitalizace archiválií a jejich zpřístupnění na webu za účasti privátních společností. C. Kimbell zdůraznila, že vzhledem k finanční náročnosti není obvykle možné financovat digitalizační projekty z rozpočtu archivů. Proto dochází ke spolupráci se soukromými firmami. Na základě propočtů by digitalizace 175 bkm a 10 mil. archivních pomůcek, které jsou uloženy v britském Národním archivu, stála cca 5 bilionů £ (náklady na digitalizaci 1 běžného metru archiválií jsou kalkulovány ve výši 53 ₤). Jako příklad uvedla skutečnost, že Národní archiv v rámci tzv. strategického partnerství dokončil projekt digitalizace archivního fondu Sčítání lidu 1911, který tvoří 35 mil. individuálních dokumentů (databáze má celkem 0,5 pentabytů). Genealogické bádání z digitálních kopií je podporováno partnery z privátní sféry a přístup do digitálního archivu je bezplatný. Digitalizační projekty budou jednoznačně pokračovat. Po
vystoupení následovala diskuse, která se týkala především otázky přístupu k digitalizovaným dokumentům, placení za přístup k nim, technických rizik a pravomocí soukromé společnosti, s níž je strategické partnerství uzavřeno. Diskusi uzavřela M. de Boisdeffre, která formulovala 3 otázky vyplývající z diskuse: Je přístup do archivu, v němž jsou digitální dokumenty, bezplatný? Mohou se digitální archivy komerčně využívat pro potřeby institucí? Jaké typy smluv jsou případně uzavírány s dodavatelem v rámci strategického partnerství? Vzhledem k tomu, že praxe je v členských státech EU odlišná, budou tyto otázky na programu lednového jednání EAG. O problematice transpozice evropských direktiv a doporučení o využívání veřejných dat do francouzské legislativy velmi stručně referovala místo Pascala Evena Hélène Servant z DAF. Ve Francii pracuje v celostátním měřítku speciální komise pro transpozici evropských direktiv. Pro potřeby archivnictví byla zřízena
další transpoziční komise působící na
ministerstvu kultury a komunikace, která spolupracuje prostřednictvím DAF s Národním archivem a departementními archivy na přípravě podkladů pro transpozici. Christine Martinez se ve svém příspěvku nazvaném Vzdělávání, zdroj příjmu? věnovala otázkám profesního vzdělávání z pohledu Asociace francouzských archivářů (AAF). Tato asociace, která byla založena již v roce 1901, od roku 1984 disponuje Střediskem pro profesní přípravu, ve kterém nabízí cca 50 stáží a vzdělávacích akcí ročně zhruba pro 550 stážistů. Středisko ročně vydává na tuto činnost 250 000 €, což jsou 2/3 rozpočtu AAF. Náplň stáží sestavuje vědecký výbor a klade se důraz na vyrovnanost teorie a praxe. Stáž může být tematicky zaměřena i podle přání objednatele. AAF také zajišťuje stálou konzultační službu. Po tomto vystoupení uzavřela odbornou část jednání generální ředitelka DAF. Jednak konstatovala, že pařížské jednání potvrdilo odlišnost situace archivnictví v členských zemích EU, a uvedla, že zůstávají otevřené některé otázky vyplývající z projednávaných témat. Dále zdůraznila skutečnost, že schválení Lisabonské smlouvy se promítne i do pořádání konferencí EBNA. Dala k úvaze, zda by se neměla střídat zasedání ředitelů a mladých archivářů. Poté M. de Boisdeffre předala slovo řediteli odboru archivní správy a spisové služby MV PhDr. Vácslavu Babičkovi, který ve své stručné prezentaci pozval delegáty na jarní zasedání do Prahy. Na závěr zasedání se dostavila ministryně kultury a komunikací Christine Albanel, která 18. konferenci EBNA svým vystoupení uzavřela. V odpoledních hodinách tým pracovníků Národního archivu pod vedením Isabelle Neuschwander a Jean-Luc Bicheta představil projekt novostavby Národního archivu v Pierrefitte-sur-Seine. Budova, která by měla být předána do užívání v roce 2011, bude mít
kapacitu depozitářů 320 bkm, cca 300 zaměstnanců a studovnu pro 310 badatelů. Pro novou budovu se počítá s digitalizací všech archivních pomůcek, které jsou ukládány ve formátech xml, xml-cad, pdf a rtl. Teplota v depotech bude 16 – 24oC s povolenou výchylkou 2ºC po dobu 7 dní, relativní vlhkost má být udržována na 57 %. Dva sály pro foto-fono-kinodokumenty budou mít speciální klima. Na budově budou umístěny solární panely, které budou krýt část spotřeby energie a tepla. Večer v 19.28 jsme vlakem TGV ze Severního nádraží odjeli do Roubaix, kde se konalo mezinárodní kolokvium věnované problematice krádeží archiválií a nedovoleného obchodování s nimi. Program kolokvia byl zahájen ve čtvrtek 20. listopadu dopoledne uvítacím projevem ředitelky Národního archivu světa práce (Archives Nationales du Monde de Travail) Françoise Bosman. Po ní vystoupil s úvodním referátem nazvaným Vznik evropské spolupráce v oblasti prevence proti krádežím v archivech a boje proti nedovolenému obchodu s archiváliemi ředitel švédského Národního archivu Tomas Lidman, který je předsedou evropské pracovní skupiny pro problematiku krádeží v archivech. Ke spolupráci v této věci byli přizváni i zástupci knihoven a dalších kulturních institucí, které se potýkají s podobnými problémy. V letech 2006 – 2008 byly členské země EU vyzvány k vyplnění 25 bodového dotazníku, týkajícího se zkušeností s krádežemi v kulturních institucích. Do akce bylo zapojeno více než 350 respondentů, jejichž odpovědi byly zpracovány do závěrečné zprávy, která byla prezentována na zasedání EAG v Lisabonu v roce 2007. Výsledky lze rozdělit do dvou hlavních skupin. V té první je analýza stávající situace, která se snaží zodpovědět na tyto otázky: Co je předmětem zájmu zlodějů? Kdo jsou zloději, z jakých skupin populace pocházejí? Jaký je odbyt ukradených předmětů kulturního dědictví? Jak je zaručena bezpečnost v badatelnách? Druhá část postihuje oblast prevence a stanoví základní směry preventivních opatření, kterými jsou především úprava legislativy, upřednostnění využívání elektronických a jiných kopií místo originálů a kvalitnější identifikace badatelů. Poznatky z výzkumu pracovní komise budou zapracovány do doporučení Evropské komise, které je v současné době ve fázi dokončování. První jednací blok, který se skládal ze dvou částí, moderovala vedoucí generální inspekce DAF Elisabeth Rabut. V první části zaměřené na skutečnost, že písemné kulturní dědictví je ohroženo krádežemi vystoupil Jesper During Jörgensen, vedoucí bezpečnostní služby v dánské Královské knihovně, a pracovnice DAF Hélène Servant místo Pascala Evena.
Dále měl vystoupit ještě kapitán Miguel Angel Villanueva Guijarro, vedoucí oddělení speciální zločinnosti španělské Civilní stráže, který se ale kolokvia nezúčastnil. J. D. Jörgensen ve svém příspěvku ukázal dva příklady krádeží v knihovnách. Jednak krádež v depozitáři nasnímanou bezpečnostními kamerami, kdy kradl pracovník úklidové firmy, a pak krádež ve studovně, kdy jeden z badatelů vyřezával skalpelem z knih a dokumentů. Dále se zmínil o případu z USA, kde pachatel krádeží Edward Smiley byl odsouzen k 6 letům vězení. Ocenil spolupráci s aukční síní Christies, která dala avízo o 16 odcizených knihách, a ve spolupráci s německou policií byla odhalena pachatelka. Zkušenosti s narůstajícím počtem krádeží donutily Královskou knihovnu k zavedení přísnějších interních bezpečnostních opatření a k těsnější spolupráci s Interpolem. Jako nejdůležitější a osvědčené preventivní postupy uvedl přesnou identifikaci badatelů, náhradu originálů ve studovnách kopiemi, určení přísné odpovědnosti za správu depozitářů a vytvoření nebo najmutí bezpečnostní služby. O zkušenostech z Francie referovala za Pascala Evena Hélène Servant, která konstatovala, že i ve Francii narůstá počet krádeží v archivech. Její vystoupení bylo zaměřeno především na diagnostiku rizikových faktorů. Je třeba vytipovat, které dokumenty jsou pro zloděje atraktivní, a to jak z pohledu sběratelů, tak z pohledu sítě obchodníků. Dokumenty, které jsou nejohroženější, pak nahradit při předkládání badatelům kopiemi. Jako další důležité kroky označila rychlé předávání informací o podezřelých osobách mezi jednotlivými archivy, vedení kartoték často předkládaných dokumentů, zavádění přísnějších kontrol půjčovaného materiálu, spolupráce s policií a především změnu legislativy. DAF od roku 2002 zavedla tzv. preventivní službu, která má za úkol aplikovat výše uvedené kroky v praxi. Dále byl vytvořen katalog pohřešovaných dokumentů, který se každoročně aktualizuje a který je dán k dispozici i antikvářům a jiným obchodníkům s předměty kulturního dědictví. V diskusi navazující na tento referát byla zmíněna i další preventivní opatření jako např. zvyšování kvalit inventářů, aby bylo možno lépe identifikovat jednotlivé dokumenty, dále zákaz studia již dopadeným zlodějům, problematika dostatečného prověřování zaměstnanců archivů a knihoven , ale i externích pracovníků (např. úklidových firem, stavebních společností apod.) a v neposlední řadě i proškolování zaměstnanců. Druhou část úvodního bloku zahájila Anna Karin Hermodsson ze švédského Národního archivu, jejíž referát vycházel ze zprávy EAG o krádežích v archivech a navázal tak na vystoupení Tomase Lidmana. Z analýzy výsledků dotazníkové akce, která předcházela vypracování zprávy, vyplynulo, že mezi nejvíce ohrožené dokumenty patří autografy, dopisy, rukopisy, mapy, prvotisky, grafika, fotografie, filatelistický materiál, razítka, obálky, pečeti,
genealogické dokumenty atd. Přibližně 54% krádeží se stalo během otevírací doby, 19% krádeží má na svědomí personál. Asi 41% ukradených dokumentů se nikdy nevrátí, což je alarmující číslo, 16% se vrátí částečně a 40% je vráceno kompletně. Motivací krádeže je nejčastěji finanční zisk, sběratelství, ale také překvapivě
i politické důvody (odstranění
kompromitujících materiálů). Krádeže jsou kombinovány i s falšováním. Závěrem konstatovala, že 41% z dotazovaných institucí má problémy s krádežemi, 33% pak v posledních 10 letech, 57% případů bylo zcela, 8% částečně odhaleno. Celá zpráva EAG je uveřejněna na webových stránkách švédského národního archivu. O Evropské síti kulturního dědictví HEREIN informovala Orane Proisy z Ředitelství pro architekturu a kulturní dědictví (Direction de l´Architecture et du Patrimoine –DAPA) francouzského ministerstva kultury a komunikací. O vytvoření sítě HEREIN bylo rozhodnuto v roce 1996 v Helsinkách. Síť vznikla jako informační prostředek a databáze politik kulturního dědictví za spolupráce Rady EU a Evropské komise. Celkem je do projektu zapojeno 41 subjektů. Databáze obsahuje 14ti jazyčný thesaurus, ve kterém není čeština zastoupena. OAS SS MV nebyl v této věci kontaktován patrně proto, že se jedná o projekt v gesci ministerstev kultury členských států EU. Účastníci projektu mají do sítě, která se průběžně aktualizuje, přístup on-line. Jak vyplynulo z poslední schůzky, která se konala v září letošního roku v Chaumont-sur-Loire, počítá se v budoucnosti s rozšířením databáze o právní aspekty,
s posílením partnerství s Evropskou komisí a kompatibilitou s ostatními
sítěmi. Poté jsme shlédli ukázku práce s databází. V diskusi, která následovala, byla pozornost věnována otázkám ochrany soukromých archivů, depozitních smluv,
širší spolupráci
s antikváři a starožitníky atd. Jussi Nuorteva upozornil, že je třeba rozlišovat krádeže a ztráty nebo chybně založené archiválie. Bylo také upozorněno na rozpor mezi právem na informace a regulací přístupu z důvodu ochrany archiválií. Odpolední zasedání řídil generální tajemník MAR David Leitch. V první části nazvané normy a jejich užití v praxi vystoupil Norman James z britského Národního archivu, který ve svém referátu prezentoval doporučení, vypracovaná evropskou skupinou archivních expertů. Pracovní skupina nejprve vyhodnotila rizika, která byla mimo jiné shrnuta i ve Zprávě o archivech v rozšířené EU z roku 2004. Tato analýza prokázala, že nejčastěji jsou archiválie odcizovány badateli ve studovnách a dále pak personálem v ostatních prostorách archivů. Jako nejúčinnější opatření proti krádežím byla definována prevence, k níž byla vypracována metodologie. K minimalizaci rizik slouží podle výsledků výzkumu především monitorování archivního materiálu po celou dobu jeho pohybu mezi depozitářem a studovnou, případně restaurátorskou dílnou, výstavními prostory apod., dále kontrola a revize archiválií po vrácení,
kontrola archiválií na místě uložení (lokace), školení obslužného personálu, know how bezpečnostní procedury, přepočítávání zapůjčeného materiálu, jeho označování, zapůjčování originálů pouze ve studovnách, trasologie od depozitáře k badateli a zpět, ostraha při transportu mimo objekt archivu, zvýšený dohled v badatelně ze strany služby a především pevná a přísná pravidla v badatelně (badatelský řád).
Sem podle Normana Jamese patří
monitorování prostoru studovny, zjištění přesné identity badatele, zákaz vstupu veřejnosti do depozitních prostor, povinnost badatele ukládat své věci v šatně, v maximální možné míře předkládat ke studiu kopie místo originálů, zákaz používání mobilních telefonů ve studovně (kvůli komplicům) a hlavně stálá a bdělá služba ve studovnách. S problematikou ochrany památek kulturního dědictví z pohledu ministerstva kultury a komunikace vystoupila Judith Kagan, která pracuje na Ředitelství pro architekturu a kulturní dědictví (Direction de l´Architecture et du Patrimoine –DAPA). Pro předměty kulturního dědictví byla vyprojektována jako průvodce pro veřejné i soukromé vlastníky národního pokladu databáze PALISSY, která obsahuje více než 119 300 záznamů, při čemž pod jedním záznamem se často nachází několik set položek. Databáze zahrnuje 1 953 záznamů na odcizená díla a 2 150 záznamů na pohřešovaná díla. V databázi se nachází dokumentace historických a uměleckých památek včetně informací o jejich posledním výskytu, prodeji, koupi atd. Tyto informace slouží jako pomůcka při identifikaci předmětů a určení jejich původu. PALISSY je společným projektem pro všechny sektory kulturního dědictví a slouží jako nástroj proti nedovolenému vývozu kulturního dědictví. Je k dispozici policii, četnictvu, celníkům a členům kulturní služby, aby mohli při zjištění krádeže nebo při zadržení podezřelého předmětu provést jeho identifikaci. Z databáze PALISSY také vycházejí příslušné pasáže webových stránek francouzského ministerstva kultury a komunikace, kde jsou vyvěšeny informace, jak postupovat při zjištění krádeže či zmizení předmětu kulturního dědictví, včetně příslušných dotazníků. Připravuje se též rádce pro vlastníky památek. Na závěr odpoledního bloku vystoupili se zkušenostmi z praxe Yvonne Bos-Rop z holandského Národního archivu, Anna Czajka z Polska a Lauri Leht z Estonska. Holandská delegátka se ve svém referátu věnovala zpřísnění badatelského řádu v Národním archivu. Byla zde přijata extrémně přísná pravidla, která nařizují přesnou identifikaci badatelů, zavádějí povinnost předložit ke kontrole přenosný počítač, povolují badatelům do studovny pouze průhledný plastový sáček na psací potřeby a zavádějí elektronickou kartu
(badge) pro povolení vstupu do vyhrazených prostor archivu. Tato
opatření přinesla řadu připomínek jak ze strany badatelů, tak ze strany obslužného personálu
ve studovnách a ochranky, které se vyhodnocují. Výsledky této analýzy budou využity při dalších úpravách badatelského řádu. Anna Czajka z Archiwum główne akt dawnych se zaměřila na vybavení archivů monitorovacími systémy. Zvláštní pozornost je třeba věnovat především rozmístění kamer ve studovnách, důslednému oddělení prostor pro veřejnost od ostatních částí archivu a zavedení dalších technických prostředků ochrany archiválií. Polská akademie věd organizovala k tomuto tématu speciální seminář, jehož cílem bylo vypracovat psychologický profil potencionálního zloděje a tyto poznatky využít právě při instalování technických prostředků v archivech. Lauri Leht přednesl příspěvek o zkušenostech s krádežemi v estonských archivech, ze kterého bylo patrné, že pokud zde dochází ke krádežím archiválií, pak se jedná spíše o jednotliviny nebo části dokumentů. Jako příklad uvedl fotografie a autografy. Estonským kolegům se jako nejlepší prevence osvědčilo předkládání digitálních kopií místo originálů. Jako jedno z velkých rizik ztráty nebo krádeže archiválií uvedl skutečnost, že od počátku 90. let dochází v Estonsku k „odnárodňování“ kulturního dědictví a návrat do soukromých rukou často představuje riziko nevhodného uložení, rozprodeje, vývozu, odcizení nebo zničení předmětů kulturního dědictví. Páteční program, který moderoval ředitel belgického Královského archivu Karel Velle, se zabýval otázkami odhalení (určení), vymáhání (vyžadování) a znovuzískání ztraceného kulturního dědictví. Na úvod vystoupila Markéta Šimerdová z právní služby Evropské komise s příspěvkem nazvaným Vracení ilegálně přemístěných kulturních statků – aktuální stav ve Společenství a perspektivy do budoucna. Na komunitární úrovni existují dva základní právní prostředky pro tuto oblast. Jsou jimi směrnice 93/7/CEE a reglement 3911/9, který zajišťuje koordinaci akcí a výměnu informací. Směrnici lze aplikovat u kulturních statků, které nelegálně opustily území členského státu, jsou na seznamu národního pokladu, jsou v příloze směrnice a jejich hodnota je stejná nebo vyšší než v příloze směrnice. Směrnice je systém úřední spolupráce mezi členskými státy; článek 16 zavazuje členské státy posílat Evropské komisi každé 3 roky zprávu o aplikaci směrnice. Tyto zprávy jsou dále předávány Evropskému parlamentu, Radě a Radě pro sociální a ekonomické záležitosti. Takto realizovaná spolupráce však není optimální. Národní databáze nejsou často navzájem kompatibilní, členské státy mají odlišný názor na periodicitu zpráv předkládaných Evropské komisi, členské státy přijaly různá opatření vztahující se k financování této problematiky atd. Proto do budoucna připravuje Komise projekt, který by zajistil lepší výměnu informací a uložil členským státům povinnost předkládat zprávu častěji než 1x za 3 roky. Do konce roku
2008 měla být připravena Deklarace proti nezákonnému obchodu. Na rok 2010 se připravuje společná politika EU pro boj proti ilegálnímu obchodu s kulturními statky. Ředitelka výzkumu z Národního střediska vědeckého výzkumu Marie Cornu se věnovala otázkám práva v oblasti kulturního dědictví. Hlavní pozornost věnovala otázkám právní ochrany kulturních statků. Systém ochrany se skládá z několika druhů – fyzická ochrana, právní ochrana, mezinárodní ochrana, ochrana podle typů kulturních statků. Právní ochrana kulturního dědictví by neměla rozlišovat veřejný a soukromý sektor a měla by se vztahovat stejnou měrou na veřejné i soukromé instituce, které by měly postupovat podle stejných právních předpisů. Ochrana kulturního dědictví by měla být pro všechny kulturní instituce (archivy, muzea, galerie, architektonické památky i soukromé sbírky) stejná. Problémem je, že archiválie ve veřejném vlastnictví nemají doklad o vlastnictví, ale přesto nezákonný přechod vlastnictví, třeba i formou koupě, neruší původní vlastnické právo. Další problémy vznikají se stanovením lhůt pro identifikaci kulturních statků a pro restituci jejich vlastnictví. Platí zásada „co bylo ukradeno, musí být navráceno“. Pokud restituce není možná, je třeba řešit odškodnění původního vlastníka, což s sebou přináší další řadu problémů. Bohužel, ve skutečnosti je praxe poněkud odlišná, proto se teď na poli mezinárodní spolupráce v této oblasti usiluje o vytvoření plošně platného systému právní ochrany kulturních statků. V diskusi k referátu vystoupil Karel Velle z Belgie, který upozornil na problematiku právní ochrany soukromých archivů, která by měla být zahrnuta do depozitní smlouvy, pokud se jedná o soukromý archiv uložený ve státním archivu. Dále konstatoval, že evropská směrnice pro ochranu kulturního dědictví je nedostačující a bude třeba vypracovat nový systém právní ochrany v rámci EU. Druhý blok příspěvků byl zaměřen na vytvoření a fungování informačních sítí sloužících k ochraně kulturního dědictví. Se zkušenostmi se spoluprací v rámci sítě evropských knihoven LIBER nás seznámil ředitel dánské Královské knihovny Erland Kolding Nielsen, bývalý prezident portálu LIBER. Bezpečnostní síť LIBER vznikla v roce 2002, kdy se konala první konference a byl
ustaven výkonný výbor.
Bezprostředně poté byla
vypracována síť Library Security Network (LSN), která má již 19 členských institucí – 12 národních knihoven, 6 univerzitních knihoven a 1 národní archiv. LSN obsahuje informace pro předcházení krádežím, zprávy o incidentech, přehled navrácených knih, seznam pohřešovaných knih s identifikačními údaji, informace o rozvíjení bezpečnostních systémů v knihovnách, přehled podezřelých osob apod. Problémem jsou krádeže páchané mezinárodními zločineckými gangy a jejich vyšetřování a trestání, neboť trestní kodexy jednotlivých států se někdy od sebe dosti liší. V únoru 2008 byla vydána zpráva
s informacemi o bezpečnostních systémech, sítích překupníků, o vztazích s externími subjekty a také s přehledem škod, rozdělených do 5 kategorií: a) krádeže v depozitářích většinou způsobené personálem, b) krádeže ve studovnách včetně poškození knih např. vystřihováním, vyřezáváním apod., c) krádeže nebo poškození knih při výstavách, d) ztráty nebo poškození knih při transportu a e) krádeže nebo poškození při vniknutí nepovolané osoby do depozitářů. Na několika příkladech popsal zkušenosti Královské dánské knihovny a navázal tak na vystoupení Jespera Duringa Jörgensena z předchozího dne. Dánská Královská knihovna začala v rámci zpřísnění bezpečnostních pravidel doplňovat povolení studia o fotografie badatelů za účelem lepší identifikace. Referent konstatoval, že bezpečnostní opatření se hůře realizují ve starých budovách, proto se doporučení orientují především na nové budovy. Zástupce francouzských antikvářů a obchodníků se starožitnostmi Fréderic Castaing se věnoval problematice obchodování s kulturními statky a zvláště pak s antikvitami písemného a tištěného charakteru. Mezi sběrateli lze rozlišit dva typy: obchodníky a vědce. Z pohledu obchodníků s antikvitami lze také vytipovat písemnosti a knihy, které se dobře prodávají a po kterých je velká poptávka. Obchod je propojen především s příslušnými kulturními institucemi, policií, celními úřady, soukromými vlastníky a v některých případech i se sítěmi zlodějů a překupníků. Obchodníci mají k dispozici přehledy pohřešovaných knih, písemností či jiných kulturních statků, aby mohli určit, zda neobchodují s kradeným zbožím. Od roku 1914 existuje organizace obchodníků se starožitnostmi. Tématem diskuse, uzavírající druhý jednací blok, byly především další příčiny ztrát kulturního dědictví, jakými jsou přírodní a civilizační katastrofy. Poslední jednací blok byl zaměřen na přeshraniční spolupráci v oblasti ochrany kulturního dědictví. Jako konkrétní příklad byla prezentována francouzsko-belgická spolupráce, se kterou nás seznámili Claude Moreau de Gerbehaye z belgického Královského archivu, vrchní komisař Dorao z federální belgické soudní policie a ředitelka francouzského Národního archivu světa práce Françoise Bosman. Význam takové spolupráce spočívá především v rychlosti výměny a předávání informací o pohřešovaných kulturních statcích a ve vzájemné pomoci při identifikaci nalezených předmětů či dokumentů. Poté nás přednášející seznámili s některými konkrétními případy. Posledním odborným příspěvkem byl referát právničky Delphine Dauba-Pantanacce věnovaný využívání portálu E-Bay v boji s nedovoleným obchodováním s kulturními statky prostřednictvím internetu. E-Bay je založena na transparentnosti, pomáhá při pátrání po pohřešovaných kulturních statcích, informuje o preventivních opatřeních proti krádežím, pracuje na bázi partnerství a akceptuje přitom legislativu členských zemí. Lze zde najít
aktuální informace, odborné posudky, zprávy z aukcí, komentáře prodávajících i zájemců. Prostřednictvím E-Bay se již daří najít a identifikovat odcizené či pohřešované předměty kulturního dědictví. Přednáška byla průběžně doprovázena ukázkami práce s databázemi. Závěrečné shrnutí kolokvia se ujala generální ředitelka DAF Martine de Boisdeffre, která především poděkovala pracovní skupině pod vedením Tomase Lidmana za celkovou zprávu, která zároveň vytyčila základní linie pro budoucnost. Z jednání vyplynuly 3 závěry: je třeba pokračovat na právní úrovni především v oblasti přibližování legislativy jednotlivých členských zemí, dále je třeba pokračovat na úrovni politické a neposlední řadě je třeba rozšiřovat spolupráci na úrovni mezirezortní, mezistátní a interinstitucionální. Kolokvium na závěr přijalo závěry, které jsou však velmi obecné (viz příloha č. 3). Závěr našeho pobytu v Roubaix patřil vernisáži výstavy L´Art du Vide, kterou zahájila Francoise Bosman za účasti představitelů města, departementu a regionu. Vlakem TGV jsme ve 14.30 odjeli do Paříže. Do Prahy jsme odcestovali v sobotu 22. listopadu pozdě odpoledne. Zpáteční cesta proběhla bez problémů a na letišti v Ruzyni jsme přistáli podle letového řádu.
Závěr
Naši účast na konferencích a zasedáních pořádaných DAF v rámci francouzského předsednictví můžeme hodnotit jako přínosnou. Program, připravený francouzskými kolegy, byl náročný, ale velmi zajímavý. Mezinárodní konference Archivy zítřka byla spíše reprezentační záležitostí a jednotlivé příspěvky i panelové diskuse měly obecnější charakter. Zasedání EURBICA bylo naproti tomu ryze pracovní a bylo zaměřené na aktuální úkoly včetně volby nového výkonného výboru. Program 18. konference EBNA věnovaný ekonomickým otázkám byl doplněn o informace týkající se výstavby nové budovy francouzského Národního archivu a o databázi EURONOMOS. České archivnictví je v databázi zastoupeno, ale dosud jen základními údaji. Po dohodě s vedoucími projektu Hélène Servant a Christine Martinez bude text českého archivního zákona doplněn do databáze až po schválení novely. Mezinárodní kolokvium v Roubaix, zaměřené na velmi palčivou otázku krádeží archiválií a nedovoleného obchodu s nimi, bylo podle našeho názoru nejzajímavější a nejvíce inspirativní. Navíc právě v tomto roce připravil odbor archivní správy a spisové služby MV sérii školení a přednášek pro pracovníky studoven archivů, které byly zaměřeny právě na prevenci proti krádežím archivních dokumentů. Přednášky se setkaly s velkým ohlasem a
v lednu 2009 budou pokračovat. Některé poznatky z kolokvia v Roubaix budou do těchto přednášek zapracovány. Kromě bohatého a vhodně vybraného doprovodného programu rovněž pozitivně hodnotíme možnost prodiskutovat s našimi francouzskými kolegy organizační záležitosti spojené s pořádáním výše uvedených akcí, neboť v týdnu od 20. dubna 2009 bude odbor archivní správy a spisové služby MV pořádat v rámci předsednictví v Radě EU konferenci Fóra DLM a 19. Konferenci EBNA.
