let od konce 2. světové války

17. 4. 2005 - 60 let od konce 2. světové války Šedesáté výročí osvobození Nosislavi jsme oslavili dvoudenní akcí. V sobotní podvečer vzpomínali pamětníci ve sportovní hale na průběh a konec této ničivé války. Pro všechny účastníky vzpomínkového večera byly zážitky velice emotivní a zajímavé. Tuto dobu si nikdo, kdo to nezažil, nedovede představit. To, co je pro všechny dnes samozřejmostí – např. oblečení, boty, ale i plášť na jízdní kolo, bylo tehdy na příděl na osobu. Všichni přítomní zhlédli také výstavu torza zbraní, část vojenské výstroje a staré fotografie, na kterých se někteří navzájem poznávali. Celou výstavu doplnily výtvarné práce dětí ze ZŠ a MŠ, které vyjadřovaly válku dětskýma očima. V neděli odpoledne proběhl na hřbitově pietní akt na počest nosislavských občanů, kteří se konce války nedožili, i na počest rudoarmějců, kteří padli při osvobozování Nosislavi. Vyvrcholením dvoudenní akce byl koncert dechové hudby Stříbrňanka ve sportovní hale TJ Sokol. Mezi návštěvníky byli nejen místní příznivci dechovky, ale i lidé z Třebíče, Slavkova, Viničných Šumic, Tuřan nebo Kyjova. Po skončení odcházeli všichni s úsměvem na tváři a dobrým pocitem z příjemně stráveného nedělního odpoledne. Touto cestou velice děkuji všem, kteří na výstavu zapůjčili svoje rodinné fotografie nebo písemnosti, sponzorům – firmě Knesl a firmám IWET, a.s., Elakov, a.s., a Zemos, a.s., za příspěvek na koncert. Velký dík patří všem obětavým lidem, kteří se podíleli na zdárném průběhu celé dvoudenní oslavy. Nelze popsat několika řádky život za války. Dnes všichni víme, že tehdy měli veliké štěstí ti, kteří hlavně přežili. Všichni bychom si proto měli vážit toho, co máme, a doufejme, že se hrůzy jakékoliv války již nikdy nebudou opakovat. Za KŠK Zdeňka Růžičková

Nosislavský zpravodaj

-2Zpráva o činnosti obce Nosislav

26. dubna 2005

ZO odsouhlasilo dne 3. 2. 2005 rozpočet a seznam hlavních úkolů na rok 2005.

Ze života obce Povodeň v Nosislavi ve dnech 18. 3. - 21.3.2005 Dne 18. 3. 2005 v odpoledních hodinách bylo zaregistrováno zvýšení hladiny řeky Svratky a později byly průběžně vyhlašovány jednotlivé stupně povodňové aktivity. Třetí stupeň byl vyhlášen nadřízenou regionální povodňovou komisí pověřené obce ve 22 hod. Činnost povodňové komise v Nosislavi probíhala v souladu s povodňovým plánem obce. Předseda povodňové komise (starosta obce) zajistil přes operační středisko spuštění sirény - varování obyvatelstva obce a svolání členů sboru dobrovolných hasičů k zajišťování dalších činností. Dále informoval ostatní členy povodňové komise o nastalé situaci, stručně ji vyhodnotil a navrhl nutná opatření. Informováni byli také obyvatelé a majitelé ohrožených objektů v lokalitě Zámostí, hájenka v lese, zástupce společnosti VaK Břeclav, a.s., (ochranný zdroj pitné vody) a všichni byli seznámeni s aktuálním stavem nebezpečí a postupem při případné evakuaci postižených objektů. Konzultovali jsme i s nadřízenou povodňovou komisí (zastoupena p. Mgr. Cvrkem a p. ing. Komendou - ze Židlochovic) a dispečinkem Povodí Moravy,s.p. Probíhala intenzivní monitorovací činnost stanovených hlídek hasičů spočívající v pravidelných obchůzkách po hrázích koryta (nebylo shledáno žádné poškození korun hrází) a odstraňování naplavenin z tělesa mostů (obecní most + Boudecký most). Povodňová komise Nosislav si zřídila operační středisko v místě hasičské zbrojnice. V průběhu noci docházelo k postupnému zvyšování hladiny řeky, které se projevilo zatopením polí u ulic Na Skalce a Pod Kopcem. Dne 19. 3. dopoledne provedli členové komise podrobnější analýzu situace a kontrolu části koryta v lužním lese mezi Nosislaví a Židlochovicemi. Podle předpokladů začalo docházet vzhledem ke zvyšující se hladině k vylití řeky do lužního lesa, a to cca v 10 hod., a dále v lokalitě Humínka. V 11 hod. informoval předseda komise občany Nosislavi obecním rozhlasem o aktuálním nebezpečí možného průsaku ve sklepích v okolí toku. Vyzval všechny občany k bdělosti. Během dne neustále hladina řeky stoupala kvůli neregulovatelným přítokům řek Svitavy, Cézavy a dalších menších toků. Brněnská přehrada maximálně regulovala výši odpouštěného množství vody a postupně plnila celou nádrž (přítok do přehrady 150m3/s - odtok přes elektrárnu v maximálním množství 60m3/s). V 18 hod. byla svolána nadřízenou povodňovou komisí porada. Z důvodu neuspokojivého stavu plnící se Brněnské přehrady byly předneseny varianty vedoucí k ochraně obyvatel Židlochovic, Vojkovic, Nosislavi a dalších, které by mohla případná povodeň ohrozit. Postavily se norné stěny, plnily se pytle a část koryta se odvedla do lužního lesa. Asi ve 23 hod. v Nosislavi dosáhla hladina toku nejvyššího bodu - 55 cm od spodní hrany tělesa mostu (pozn. při záplavách v r. 1997 hladina téměř dosáhla spodní hrany mostu). Předpokládané zvýšení hladiny v Nosislavi u mostu (z důvodů odpouštění Brněnské přehrady přes přepad, které začalo ve 2 hod.) se vzhledem k poklesům hladin ostatních přítoků pod přehradou a velkému rozlivu do lužního lesa za Nosislaví naštěstí nekonalo. V průběhu dne 20. 3. 2005 docházelo k mírnému poklesu hladiny. V noci z 20. 3. na 21. 3. byli na základě konzultace s dispečinkem Povodí Moravy odvoláni členové sboru dobrovolných hasičů. Monitorovací činnost již dále prováděla jen povodňová komise. Byl zaznamenán trvající pokles hladiny. Během dopoledne 21. 3. 2005 byl po pokračujícím poklesu hladiny zrušen nadřízenou povodňovou komisí třetí stupeň povodňové aktivity. Přívalová voda z Výhonu V souvislosti s výše uvedeným tématem nutno zmínit také nebezpečnou přívalovou vodu z Výhonu, která byla zaznamenána ve čtvrtek 17. 3. 2005. V poledních hodinách v důsledku předcházejícího velkého oteplení a tání sněhu se velmi rychle, a to několikanásobně, zvýšil průtok běžně mírně tekoucího potůčku v okolí Slatiny. Vlivem silného proudu toku došlo k zanešení mostku nad domem č.p.353 naplaveninami, voda se z koryta potoku vylila, a tím tento dům zaplavila. Díky duchapřítomnosti majitele domu a hasičů, ale hlavně zejména díky rychlému nasazení techniky firmy p. Veselého z Vojkovic byla masa vody zdárně svedena zpět do původního koryta potoka. Naštěstí nedošlo k závažnějším škodám na majetku. Tímto chci poděkovat jménem obce Nosislav a majitele domu č.p. 353 všem aktivním členům JSDH Nosislav za jejich akceschopnost a iniciativu projevenou při letošních záplavách.


-3-

26. dubna 2005

Upozornění Upozorňuji všechny „zapomnětlivé“ občany, kteří doposud neuhradili OÚ některý ze stanovených poplatků, nechť tak bezodkladně učiní. Podotýkám, že se jedná o poplatky pro rok 2005 za odpad, psy, zábor veřejného prostranství (stání nákl. aut, stavební či jiný materiál na veřejném prostranství atd.). Připomínám, že poplatky stanovené Obecně závaznou vyhláškou jsou na úrovni zákonného nařízení. Nesplnění této povinnosti je sice pouze „přestupek“, ale po písemném upozornění obce by to mohlo být horší. Obec může poplatek za prodlení neplatiči zvýšit až na trojnásobek a exekučně jej vymáhat. V současné době je běžné, že tyto návrhy vyřizuje samosoudce do čtrnácti dnů; k částce za poplatek se dále připočítávají soudní výlohy a poplatek za exekutora. Současně upomínám ty podnikatelské subjekty a fyzické podnikající osoby, které doposud nemají uzavřenu smlouvu o likvidaci odpadů vznikající jejich podnikatelskou činností, aby tak hned učinili (např. smlouva s obcí Nosislav nebo s jinou oprávněnou společností o využívání systému likvidace odpadů v obci). Nesplnění této zákonem stanovené povinnosti bude považováno za neoprávněné nakládání s odpady (pokuta až do výše 300.000,-Kč). Zrušení pohotovosti a zavedení sanitní služby v Židlochovicích Na základě rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, kdy došlo k razantnímu snížení finančních příspěvků na provoz pohotovosti v Židlochovicích (dále jen LSPP), vám tímto oznamuji její zrušení (do každého domu byly zaslány letáky s podrobnými instrukcemi). Podařilo se „zachránit“ alespoň tzv. Sanitní službu, na jejíž činnost budou obce doplácet. Každý občan naší obce má možnost vybrat si, zda využije LSPP v Brně (Úrazová nemocnice, Ponávka 6; Bakešova nemocnice, Žlutý kopec - obě pro dospělé; „Bílý dům“, Žerotínovo nám. - pro děti) nebo Hustopečích (areál nemocnice - pouze pro dospělé). V případě, že nemáte auto, telefonujte na LSPP Hustopeče, která k závažnějším případům vyšle lékaře, případně zajistí nutný převoz, a to buď do Hustopečí, anebo do Brna. V případě úmrtí někoho blízkého kontaktujte LSPP Hustopeče.

Kontakty:

Úrazová nemocnice (i zubař) 545538538 Žlutý kopec 543428211 Bílý dům 542216511 Hustopeče 519407310 V případě ohrožení života volejte Záchrannou službu - 155. Pavel Fröhlich starosta obce

Upozornění Pošta Nosislav žádá občany, aby si dali do pořádku poštovní schránky a popisná čísla z důvodu očekávaných změn. Děkujeme za pochopení Za Českou poštu, a.s., Blanka Urbánková, vedoucí pošty Nosislav Internetové stránky Nosislav má své internetové stránky na lehce zapamatovatelné adrese www.nosislav.cz již pátým rokem. Kromě mnoha jiných zajímavostí (články, fotografie,…) slouží i jako zdroj pro aktuální servis o službách v obci. Jsou zde otvírací doby obchodů a restaurací, nabídky služeb drobných živnostníků, přehled a kontakty (i se jmény zástupců) všech neziskových organizací působících v obci. Mnozí z jmenovaných mají své pěkné internetové prezentace – pak je na ně uveden odkaz. Vše funguje, ale chce to jediné: OBNOVOVAT údaje a PŘIDÁVAT další. Nechceme nikoho opomíjet, ale potřebujeme, aby se sám přihlásil nebo aby někdo upozornil na to, co zde chybí. Nedělá se to komerčně, vše je ZDARMA jako služba obce občanům. Takže vstupte do světa internetu a dozvíte se třeba, že Váš soused pan XY opravuje spotřebiče MN, dělá to o víkendech, má mobil ten a ten a k tomu třeba i internetové stránky. To nebyla fantazie, ale názorný příklad. Kdo nevěří, ať si zapne počítač. A nezapomeňte: sbíráme tipy na vše, co zde chybí. VS


-426. dubna 2005 Šedesáté výročí konce 2. světové války Je to smutné, nebo veselé výročí? Smutné z toho pohledu, že miliony lidí by byly rády, kdyby 2. světová válka vůbec nebyla. Ale radostné proto, že je těm hrůzám konec. Ale nikdy nesmíme zapomenout! Od konce této války už uplynulo 60 let. To je několik lidských generací. Šedesátníci, dnešní dědečci a babičky, kteří se ve válečných letech narodili, byli tak malí, že ji znají většinou z vyprávění svých rodičů a prarodičů. A ty mladší generace? Ty se samozřejmě ve škole učí datum kdy začala a kdy skončila 2. světová válka, ale to jsou jenom dvě data, jakých se učí v dějepise desítky. Děti asi opravdu překvapí, že 2. světovou válku prožil jejich pradědeček anebo stará paní odnaproti. Pro tyto lidi to byla opravdu „V Á L K A“, pojem, který v nich navodí vzpomínky na kus jejich života. Pamětníků, kteří ji prožili jako dospělí nebo dospívající lidé, pomalu ubývá. Proto jsme se rozhodli věnovat toto číslo Nosislavského zpravodaje vzpomínkám těch starších, kteří na vlastní kůži zakusili hrůzu strachu a nejistoty z budoucnosti. Válka jejich životy opravdu poznamenala a oni neměli možnost volby. Neovlivnitelné události se na ně valily jedna za druhou. Jak na ně vzpomínají? Čtěte a posuďte sami, co se jim vybaví, když se řekne: 2. světová válka. V úctě Marie Pilátová Vzpomínky na 2. světovou válku Dne 17. dubna uplynulo už 60 let ode dne, kdy v naší obci skončila okupace nacistickým Německem. O ukončení války 9. května jsem se dozvěděla kolem páté hodiny ranní, když na ulici u našeho domu začali ruští vojáci střílet do vzduchu a vykřikovali „vojna kaput!“ Období vlády třetí říše bylo období strachu, hrůzy a očekávání, co zase přinese příští den. A dny přinášely opravdu závažné události. Bylo to zatčení p. Jaroslava Vedry, který byl odvezen přímo z pole, kde pracoval, do koncentračního tábora v Mauthausenu. Rodina, to byla manželka a 2 děti, syn byl tenkrát půl roku starý, ho už víc neviděla. Za poslouchání cizího rozhlasu byl trest smrti, za „černou zabíjačku“ koncentrační tábor. Dvacátý ročník, to byli mladí lidé narození kolem roku 1920, byl „darován“ tehdejším ministrem školství kolaborantem Emanuelem Moravcem Hitlerovi a nasazen na nucené práce ve zbrojním průmyslu v Německu. Také úřad práce měl pravomoc určit zaměstnavatelům, kolik lidí mají poslat na práce do „Rajchu“. Jedním z takto „přeložených“ zaměstnanců byl i pan Milan Kaplan. Občas přicházely do domů kontroly počítat prasata, jestli snad není o jedno víc, než bylo hlášeno. Také počítali slepice, z každé se muselo odevzdat 60 vajec, kontrolovala se zásoba obilí atd. Hitler potřeboval naftu, tu měli Rumuni. Aby si je získal, slíbil umístit německé rodiny žijící na rumunském území. Některé z nich přišly z Rumunska do naší obce. Proto se muselo několik nosislavských rodin vystěhovat do podnájmu a tyto Němce do jejich domů nastěhovali, bylo to asi 7 domů. Bydleli v Nosislavi 2-3 roky. S příchodem Rudé armády rychle zmizeli. Asi 13. dubna, kdy kolona německých vojáků začala odjíždět z naší obce, se u věže katolického kostela objevila ruská letadla a začala střílet po prchajících Němcích. Tenkrát zahynul p. Suchánek z Kroužku, paní Luklová z Nivky, malý chlapec manželů Botoňkových a o obě nohy přišla malá Naděnka Luklová. Byla se svým tatínkem na Záhumení, on tam chystal úkryt a volal na ni: „Naděnko, pojď sem honem!“ A ona na to: „Já nemůžu, nemám nožičky!“ Ve škole byl německý lazaret, tam otec dcerku odnesl. Němečtí lékaři řekli, že se o ni postarají. Až po válce rodiče Naděnku našli v nemocnici v Brně. Při bojích o Nosislav vyhořelo několik domů na konci k Židlochovicím. Byl to dům Kšicových, Odehnalových a další. Mnohem hůř dopadly Velké Němčice, tam bylo zničeno asi 90 domů. Také se v novinách objevila zpráva: „Němčice, obětovaná obec!“ V Nosislavi byli Rusové, v Přísnoticích, Žabčicích a Moutnicích Němci. Trnuli jsme, jak to dopadne. Němci se pořád bránili, ale Rusové nepovolili. Z Křepic řídil maršál Malinovskij bitvu o Brno. Střely z kaťuší létaly směrem na Brno nad našimi střechami a my byli schovaní ve sklepech a nevěděli, kdy to skončí. Nad Nosislaví přelétávala bombardovací letadla, letci vysypali na Brno bomby a letěli zpět. Ale to už jsme byli v pohodě, už jsme si zvykli. Po kapitulaci Němců v Brně se situace uklidnila. Potom se ještě dlouho nesmělo do polí, kde se nalézaly nevybuchlé granáty. 26. dubna bylo osvobozeno Brno a 8. května skončila strašná 2. světová válka. Ještě asi čtyři měsíce bydleli po rodinách v Nosislavi sovětští letci, kteří sloužili na letišti u Nových Dvorů. V srpnu 1945 byli odveleni do vlasti. Po skončení války procházeli Nosislaví směrem od Brna skupiny německých zajatců, které doprovázeli sovětští vojáci na koních. Rusové říkali, že u nich musí postavit to, co pobořili. Byla to krutá doba a my ji prožili. Anna Losová, 89 let


-5-

26. dubna 2005

Byl jsem totálně nasazen V červnu 1942 jsem odjel spolu se 130 muži transportem z Brna do Enzezsfeldu (v Rakousku). Celou dobu mého pobytu probíhaly stále se stupňující nálety amerických stíhaček na zbrojní fabriku, vlakové soupravy i různé objekty v širokém okolí. Pracoval jsem v továrně na výrobu granátů. Z pecí jsme s kamarádem tahali velkými kleštěmi nahřáté kusy železa k lisu, kde se z nich lisovaly granáty různých velikostí. Jednou přišel nálet a můj kamarád se tak bál, že nebyl u zavírání nic platný, a já jej poslal pryč, že pece pozavírám sám. Do lesa, kam jsme běželi, spadla zápalná bomba a můj kamarád byl velmi zle popálený. Odvezli jej do nemocnice a víc jsem o něm neslyšel. Jednou došlo také k výbuchu skladu se střelným prachem, který se dával do granátů – fabrika lehla popelem. Pak jsem tam taky zažil povodeň, kdy se malý potůček velikosti našeho „Járku“ vylil ze svých břehů a zalil fabriku vodou. Shořelo tam 2400 elektromotorů, a tak jsme čerpali vodu a uklízeli po povodni. Po šichtě jsem si přivydělával jako řezník v nedaleké vesnici. Dostával jsem výslužku, ze které jsem živil osm kamarádů. Jinak jsme v lágru dostávali jen vařené brambory a šlichtu, která měla být polívkou. Měli jsme taky potravinové lístky jako těžce pracující, za které jsme si mohli v městečku nakupovat. Ale ze začátku se k nám obchodníci chovali odtažitě a nic pro nás neměli. Později, když viděli, že jim bez našich poukázek utíkají zisky, tak se to zlepšilo. Před Vánoci 1944 jsem jel domů na dovolenou a už jsem se tam nevrátil. Když přišel po Novém roce 1945 k nám domů policajt a ptal se, kde mám bratra, že jim z Vídně přišel přípis, že se nevrátil z dovolenky, řekl jsem mu, že to nemůže být pravda, protože jsme od něj včera dostali dopis. Spletl si mě s mým bráchou, ani nepoznal, že jsem to já, kdo zběhl. Ještě dneska mám plíce celé černé, jak jsme dýchali spálený olej a grafit, kterým musely být vymazané formy, když se do nich lilo železo na granáty. Milan Kaplan, 82 roků Vzpomínka na pana Jaroslava Vedru Narodil se 29. 6. 1911. Byl rolníkem, měl rád hudbu, hrával při bohoslužbách v nosislavském kostele na varhany a řídil pěvecký kroužek. Byl velkým vlastencem. Měl hodně známých mezi podobně smýšlejícími lidmi. Jedněmi z nich byli i bratři Jaroslav a Ludvík Kratochvílovi, také Emil Vlk, chlapec, který vyrostl v nosislavském evangelickém sirotčinci. Tito hoši po obsazení naší vlasti Hitlerem odešli za hranice, kde se dostali do jednotky odboje, vedené generálem Ludvíkem Svobodou. Bojové jednotky, které působily za hranicemi, potřebovaly navázat kontakt s lidmi v naší zemi, aby tak bylo možné organizovat i vnitřní, domácí odboj. Na to bylo potřeba spolehlivých lidí. Tito mladí hoši se domluvili s Jaroslavem Vedrou, a tak se stal jejich spojkou. Ale v roce 1941 došlo v jejich skupině ke zradě. Mnohem později se rodina dověděla, že z muže jménem Brauner, který tuto rodinu v Nosislavi navštívil, gestapo vytlouklo jména ostatních členů skupiny. Bylo tehdy jen otázkou krátkého času, kdy je všechny pochytali. 26. 11. 1941 byla většina příslušníků pozatýkána a s nimi i Jaroslav Vedra, tehdy třicetiletý muž, otec dvou malých dětí, 5 leté Lidušky a ročního Zdenečka. Přijeli si pro něj až na pole, kde oral, a odvezli jej k výslechům, nejprve do Ostravy, pak do Kounicových kolejí v Brně a poté, bez soudu, do koncentračního tábora v Mauthausenu. To už bylo 13. 1. 1942. Tam se setkal i s kamarádem Ludvíkem Kratochvílem. Mauthausen patřil mezi nejhorší koncentrační tábory, říkalo se mu – likvidační. Průměrná doba, kterou zde vězni přežívali, byla devět měsíců. Ani Jaroslav Vedra nepřežil déle. Byl umučen po sedmi měsících věznění, zemřel 6. července 1942. Píše o tom i dr. Vítek, spoluvězeň Jaroslava Vedry, kterému se podařilo dožít se konce války a vrátit se domů, ve své knize Mauthausen – Dachau, vydané v roce 1946, tato slova: „… Mnoho jich zemřelo na 16. bloku smrtí opravdu mučednickou: učitel Hebroň, dr. Růžička, prof. Mrkos, těžká byla smrt Brettschneiderova a Vedrova …“ Vzpomínáme s úctou na všechny, kteří tehdy, před 60 léty, položili své životy za svobodu naší vlasti, a tuto vzpomínku uzavíráme biblickým veršem, který je i na pamětní desce Jaroslava Vedry na místním hřbitově: „ To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a umyli roucha svá v krvi Beránkově. “ Zj 7,14 O svém tatínkovi mi povyprávěla jeho dcera Lydie Husovská. Vzpomínku zapsala Dana Karhánková


-6-

26. dubna 2005

Fotky z války zpracoval Ondřej Svoboda.

Konec války – začátek míru Na podzim roku 1944 bylo znatelné vrcholení války i v Nosislavi. Téměř všechno bylo na příděl (pokud vůbec něco bylo): od cukru, mouky, přes sůl, umělý med až po kvasnice; také boty, obutí na kolo i kapesníky. Na každém rádiu musel být připevněn lístek: „Pamatuj, pamatuj, že poslouchání zahraničního rohlasu je zakázáno a trestá se káznicí nebo i smrtí!” To byl snad jediný nápis, který byl jen v češtině. Povinně byly z přijímačů vymontovány součástky na příjem krátkých vln. Přesto se cizina, hlavně Londýn, s opatrností masově poslouchala. V rozhlase neexistovaly zprávy o počasí jako strategicky důležitá informace. Zato v každé přestávce se ozvalo německo-české hlášení o vzdušné situaci, např.: „Nad říšským územím nejsou žádná nepřátelská letadla.“ nebo: „Nad Vídeňským Novým Městem jsou nepřátelské svazy a směřují na sever.“ Stále častěji se stávalo, že uprostřed vysílání byl program přerušen slovy: „Vysílač Brno rozhlasu Čechy a Morava přerušuje nyní vysílání, Němečtí váleční zajatci poněvadž se přiblížila nepřátelská letadla“…a… ticho. Několikrát bylo vidět anglo-americká letadla, mnohdy průzkumná, nad Nosislaví. Jednou za krásného jasného počasí přelétal přes Nosislav ve velké výši svaz čtyřmotorových bombardovacích letadel v počtu přes sto kusů. Postupem času přibývalo hloubkových letců, lidově zvaných „kotlaři“. Byla to většinou osamocená bitevní letadla letící ve výšce jen několika desítek metrů nad železniční tratí. Jak potkaly vlak nebo lokomotivu, obletěly okruh, aby posádka stačila stroj opustit, a pak jej rozstřílely. Do prvního vozu v osobních vlacích nikdo nešel. Před Brnem na odstavné koleji stála řada rozstřílených lokomotiv. Při jednom z náletů zahynul také nosislavský občan pan Josef Zabil, železničář. Někdy v únoru 1945 nás vzrušila zpráva o transportu smrti vězňů z koncentračních táborů, který projížděl v otevřených vagónech směrem na Břeclav. Bývalo slyšet dunění bomb při náletech na Vídeň a v noci bylo vidět tím směrem zář požárů. Koncem ledna byla odvedena skupina mladíků kolem 22 let na budování zákopů do Rakouska, kde v těžkých podmínkách a o hladu strávili víc jak měsíc. Z každého domu byl odveden zdravý muž na budování protitankových okopů do Židlochovic, kam denně docházeli. Ke konci března posbírali


-7-

26. dubna 2005

Němci v Čechách chlapce od 15 let a nahnali je na Moravu kopat zákopy. Kolem stovky jich bylo i v Nosislavi. Spávali v budově dnešní mateřské školy ve třídách na slámě. Byli od Příbrami. Když se přiblížila fronta, odvezli je na další stanoviště. Cestou jich několik uteklo, vrátili se do Nosislavi, kde zůstali u Svobodů č. 111 až do konce války. Bylo z toho přátelství na celý život. Koncem března prošlo přes Nosislav směrem na Brno několik kolon německých civilních uprchlíků před frontou, kteří ovšem nebyli vyháněni Čechy. Vezli si na vozech to nejnutnější. V neděli 15. 4. odpoledne jsem šel s přítelem B. Španielem na vycházku po hrázi k Němčícím. To již byla fronta v Hustopečích. Dvě ruská letadla přiletěla od Křepic. Napřed vypustila světlici a v tom vidíme padat dvě bomby. Než vybouchly, tak jsme byli pod hrází. Podle oblaku kouře dopadly za lesem u Němčic. My, osmnáctiletí puberťáci, jsme nepřišli na nic rozumnějšího, než zjistit místo dopadu. Bomby dopadly kousek od němčického mostu do německého zákopu. Dva z vojáků byli roztrhaní – nebyl to pěkný pohled. Cestou zpět jsme se již kryli pod hrází. Zvlášť tehdy, když v jednu chvíli přiletělo několik letadel, která nalétávala na silnici k Vranovicím, kde zřejmě odstřelovala německou kolonu. Ten večer jsme se odstěhovali do sklepa, kde jsme strávili několik dní. V úterý 17. 4. vstoupila Rudá armáda do Nosislavi. Po návratu ze sklepa domů jsme viděli, že jsme měli dům a obchod vyrabovaný, pravděpodobně s tím pomáhali vojákům i někteří nosislavští občané. Jedno odpoledne krátce po osvobození posbírali vojáci po Nosislavi schopné muže a zavezli je (nás) do Němčic pomáhat stavět provizorní most, který se stavěl na troskách mostu zničeného náletem. V lese se kácely duby, které jsme v rukou nosili na silnici, a potom otesané na most. Když uvážím, že na břehu stálo jedno nákladní auto a osvětlovalo pracoviště, jinak se dělalo potmě, je zázrak, že se nikomu nic nestalo. Další týden posbírali Rusové asi 40 mužů, mezi nimi i mého bratra, a odvezli je na několik dní do Břeclavi na stavbu provizorního železničního mostu. Nosislavský most, třeba starý a dřevěný, byl důležitý. Němci na něj zapomněli, a proto byl až k Brnu jediným přechodem přes Švarcavu. Po odstranění protitankových zátarasů v Háku a vybudování provizorního mostu v Židlochovicích začal masový přesun vojska k Brnu. Jeli někdy i třemi proudy; vpravo rigolem jelo vozatajstvo, vedle „kaťuše“ a auta a vlevo tanky. Tyto přesuny byly hlavně v noci. Později jsme byli od prací na mostu místním velitelem osvobozeni a museli jsme s tatínkem vojákům opravovat hodinky. Bylo jich v dílně někdy i víc jak deset. Tady musím vyvrátit jeden tehdy rozšířený klep, že když jednomu Rusovi začal v ruksaku zvonit budík, odhodil ho na zem a se slovy „Eto čort“ jej rozstřílel. To je výmysl. Oni se v hodinkách vyznali lépe než mnozí naši lidé. My jsme měli výhodu, že tatínek uměl z 1. světové války dobře rusky. Tehdy – podle jeho zkušeností – bylo v Rusku 90% negramotných. V roce 1945, když nám měli napsat na lístek jméno, ani jeden neřekl, že neumí psát. Ve středu 9. 5. nás brzy ráno zburcovala střelba ze samopalů a četné světlice. Nastala panika, obávali jsme se, že se vracejí Němci. Panika ale byla rychle vystřídána radostí – KONEC VÁLKY – MÍR. Hned ten den národní výbor zorganizoval mohutný průvod, který s vlajkami a hudbou prošel celou obcí, a pak na Městečku u „Vrchnosti“ byla manifestace. Za Zelňákem bylo polní letiště. Vojáci bydleli v části Nosislavi k Němčícím. V místě, kde je dnes dům pana Pavla Samsona, bylo velitelství. Jeden, již známý voják, se u nás rozhlédl, jestli někdo neposlouchá a povídá: „Dokud je u vás demokracie - dobře, jak komunismus – špatně, špatně.“ Častokrát jsem si na něj později vzpomněl. Na území Nosislavi padlo 85 rudoarmějců. Na hřbitově v místech, kde je dnes památník padlých, byl hromadný hrob obehnaný nízkou dřevěnou ohrádkou. Důstojníci a jeden voják, kterého zastřelili jiní ruští vojáci, když bránil nosislavské ženy před znásilněním, byli pohřbeni před evangelickým kostelem. Na podzim 1945 byli všichni exhumováni a převezeni na vojenské pohřebiště do Ořechova. Byl tam přemístěn i první pomník padlých pořízený velitelstvím Rudé armády. Během bojů vyhořelo v Nosislavi několik domů a většina dalších byla poškozena. Katolický kostel byl dost poškozen dělostřeleckou palbou. Na evangelickém kostele byl granátem ustřelen roh věže. Za fronty zahynulo pět občanů a mnozí další byli poraněni. Koncem května prošlo Nosislaví směrem na Němčice množství několikatisícových transportů německých zajatců. Byly to průvody dlouhé snad 4 km. Jednou nocovali na Horbaně a jednou na Humínkách. Sovětská armáda byla v Nosislavi do srpna 1945. Rusové platili nouzovými, okupačními korunami, které spolu s protektorátní měnou platily do podzimu 1945, kdy došlo k výměně peněz. Každý československý občan dostal vyměněno 500 nových korun, které již během války nechala naše exilová vláda vytisknout v Anglii. Vlastimil Dobrovolný


-8-

26. dubna 2005

Nezapomeňme na ty, kteří zahynuli v koncentračních táborech: František Formandl *18.8.1908 +25.5.1942, Alois Horníček * 1.6.1924 +( ? ) 1944, Jaroslav Vedra * 29.6.1911 + 6.7.1942; na ty, kteří padli v Nosislavi: 85 bezejmenných vojáků Rudé armády;

na naše občany, kteří zahynuli na frontě: Jaroslav Botoněk * 22.10.1937 +16.4.1945, Dominik Hájek * 16. 7.1869 +11.5.1945, Marie Luklová * 13. 7.1894 +24.4.1945, František Suchánek* 9. 3.1884 +17.4.1945, Josef Zabil * 14. 2. 1899 +12.4.1945;

na ty, kteří bojovali v zahraničí: Jiří Janoušek, Ladislav Sedlo - oba utekli do zahraničí a po strastiplné cestě vstoupili na Blízkém východě do britské armády. S tou bojovali u Tobruku a v celé severní Africe. Se západní armádou se vrátili do ČSR; generál Vladimír Janko - nosislavský rodák, který se stal v Sovětském svazu velitelem první československé tankové brigády, s níž se účastnil osvobozování Ostravy; na mladé chlapce a děvčata, kteří byli odvlečení na otrocké práce do „Rajchu“. Bližší by nám měli říct pamětníci.

V.D.

Pozn. redakce: OÚ plánuje opravu pomníku obětí 2. sv. války. Pokud má někdo fotografie těchto nosislavských občanů, informujte OÚ nebo redakci NZ. Děkujeme. J.J.

Úryvky ze zápisů ve školní kronice z válečných let …Výnosem okresního školního výboru v Židlochovicích ze dne 27. září 1940 číslo 2517 jest nařízena opětná revize knih v knihovně žákovské a učitelské. Za tím účelem pořídí učitelé ( třídní) III., IV., V.A a V.B dle přiloženého vzoru abecední seznam knih dle spisovatelů z knihovny žákovské určených pro jejich třídu. Tento seznam pořídí po školním vyučování za pomoci žáků své třídy. Dále vyřadí se z knihovny žákovské a učitelské všechny zábavné knihy literatury francouzské a anglické. Seznamy vyřazených knih a knihy vyřazené odevzdají se… V Nosislavi, In Nusslau, dne 7. října 1940 Opatření pro dny 26., 27. a 28. října 1941 Je bezpodmínečně nutné, aby den 28. října 1941 a dne tomuto dni předcházející a následující proběhly jako zcela normální dny. Každá připomínka na den 28. října 1918 jest naprosto nepřípustná. Třídní učitelé se přičiní o to, aby v těchto dnech byl zachován naprostý klid a pořádek. Proto nařídí žactvu, že v těchto dnech se nesmí bez důležité příčiny zdržovati na ulici, večer musí býti bezpodmínečně doma, nesmí nic psáti a lepiti po zdech, všechny podezřelé letáky musí odevzdati třídním učitelům, kteří je ihned odevzdají na obecním úřadě. Ve jmenovaných dnech bude tělocvik konán pouze ve třídě……Za provedení těchto opatření jsou všichni učitelé osobně zodpovědni. V Nosislavi, In Nusslau, 25. října 1941, Jaroslav Kříž, řídící učitel Opis ze školní kroniky provedla Marie Pilátová

Z dopisů o nosislavském rodákovi (zkráceno) (Odezva na besedu s panem Míťou Čeřenským, kterou pořádala KŠK v dubnu loňského roku )

28. října 2004 …Velice živě mě zaujal Váš článek „Milé setkání“ v listu Národní osvobození č.12 ze dne 3.6.2004 … Napadlo mě upozornit Vás na č. 21 uvedeného listu ze dne 7. 10. 2004, kde se přímo o Nosislavi nepíše, ale na fotografii z dukelského bojiště je vedle generála L. Svobody také rodák z Nosislavi – Vladimír Janko, který v 2. sv. válce prošel celou bojovou cestu naší zahraniční jednotky v SSSR od Buzuluku až do Prahy. Narodil se v Nosislavi 8. 8. 1917. Jako velitel 1. čs. sam. tankové brigády se podílel mj. na Dukelské operaci, Ostravské operaci a Pražské operaci. Zemřel v r. 1968 v hodnosti generálplukovníka.


-9-

26. dubna 2005

7. listopadu 2004 …Jak jste asi z výše uvedeného pochopila, Vladimír byl můj o třináct let starší bratr. Generálplukovník ing. Vladimír Janko byl obyčejný nosislavský kluk. Když se rodina přistěhovala do Brna, vystudoval brněnskou reálku, a když pro nedostatek peněz dále už nemohl studovat nějakou vysokou školu, vstoupil v r. 1935 dobrovolně do armády. Sloužil v Brně u pěšího pluku 36, absolvoval s výtečným prospěchem záložní důstojnickou školu a v r. 1937 byl přijat na Vojenskou akademii v Hranicích. To už bylo v době narůstajícího válečného ohrožení hitlerovským Německem. Opět pro výtečný prospěch byl už po roce (tedy v r. 1938) předčasně vyřazen, byla mu propůjčena hodnost poručíka a druhý ročník akademie absolvoval formou aplikačního kurzu u 47. pěšího pluku v Mladé Boleslavi. Po vpádu nacistů a rozpuštění naší armády v r. 1939 byl zapojen do tajné důstojnické organizace a připravoval se k útěku za hranice. Čekal jen na tajný rozkaz. Odešel v červnu 1939 „jako turista“ přes Bílý Kříž v Beskydech do Polska a zapojil se do formující skupiny čs. vojáků v Bronovicích u Krakova. Odtud odjížděli důstojníci a letci postupně přes Balt do Francie. Když nacisté přepadli Polsko, ustupoval se zbytkem skupiny (asi 900 mužů) na východ s cílem přechodu do Rumunska. Když už bylo vrcholné nebezpečí, že budou nacisty obklíčeni a povražděni, dostali se do kontaktu se sovětskou armádou, která začala obsazovat území západní Ukrajiny (do té doby pod správou Polska). Velení se ujal pplk. Ludvík Svoboda, a tak Vladimír prodělal celou anabázi, jak již byla nesčetněkrát popsána v historické literatuře. Posledním místem čekání na utvoření čs. voj. jednotky byly Oranky, odkud se skupina 88 čs. vojáků přesunula do Buzuluku k formování a výcviku 1. čs. sam. praporu. Tam byl Vladimír velitelem důstojnické školy. Zúčastnil se bitvy u Sokolova, řídil vítězný boj čs. tankistů při osvobozování Kyjeva, Žažkova, Bílé Cerekve. Po bojích na Ukrajině a osvobození Volyně byla čs. jednotka v SSSR rozšířena na 1. čs. armádní sbor a Vladimír ustanoven velitelem tankového praporu a o něco později velitelem 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR, které velel až do konce války. V r. 1945 se oženil a v letech 1946 – 47 studoval na nejvyšší sovětské válečné škole - Akademii gen. štábu Frunzeho v Moskvě. Poté působil nějakou dobu jako velitel v Olomouci a později na MNO až do své smrti v r. 1968, naposled jako 1. náměstek MNO a velitel všech pozemních vojsk v ČSSR. 11 listopadu 2004 …Prožil nepředstavitelné útrapy za války a neměl to lehké ani po válce. V roce 1949 na něj činil nátlak tehdejší vysoký funkcionář Reicin (v r. 1953 popravený za své zločiny proti jiným generálům a důstojníkům), aby se bratr rozvedl, protože „má manželku z buržoazní rodiny“. Bratr ho odbyl velmi důrazně (snad i po nosislavsku, víte asi jak) a měl být také přinejmenším propuštěn nebo i zlikvidován. Než stačil Reicin své záměry uskutečnit, byl zatčen a spravedlivě odsouzen. Bratra tehdy chránily zásluhy a velice pozitivní hodnocení jeho vojenských kvalit ze strany maršálů Jeremenka a Moskalenka. Těm vůbec nezáleželo na tom, že není komunista, vždyť na Akademii generálního štábu byl po válce vyslán a přijat také jako bezpartijní. Teprve v r. 1950 začala platit ustanovení, že do generálské hodnosti může být povýšen pouze coby člen KSČ. Proto byl do ní přijat. Dnes platí tatáž pravidla zase v opačném směru. Nemáte tedy, ani Vy, se za co stydět. V našem případě nejde o žádné ideologické ani stranickopolitické mudrování, nýbrž o historické poznávání osudů lidí se vztahem k Nosislavi. Generálplukovník ing. V. Janko zůstává i po své smrti čestným občanem města Ostravy a je po něm pojmenována jedna ostravská ulice. 14. listopadu 2004 …K doplnění svých předchozích informací o nosislavských rodácích, konkrétně o gen. V. Jankovi, dodávám, že byl také nositelem 34 řádů a vyznamenání včetně několika nejvyšších, jako např. Řád V.I.Lenina (nejvyšší sovětský), Ř. Suvorova, Ř. Bohdana Chmelnického, 7 čs. válečných křížů 1939 (nejvyšší čs.řád), Řád bílého lva, medaile Za odvahu (sov.), Za chrabrost (čs.) a další. Jen na stužkách, které nosil na uniformě (a které pietně uchovávám), je 24 těch nejcennějších. Až zítra před odesláním doplním ještě snímek maminky s mými „nosislavskými“ sourozenci, těžko by kdo tušil, že ten klučina opírající se o maminčino koleno jednou proslaví Nosislav a celou naši vlast. Neberte to, prosím, jako chvastounství, jakési chvalozpěvy na vlastní příbuzné. Kdybych byl třeba z úplně jiné rodiny a věděl, co vím, stejně bych Vám to napsal. Vůdčím motivem našeho dopisování je dnešní Nosislav, její minulost, hrdost a odkaz budoucím generacím. Zdeněk Janko Za krásné dopisy plné historických faktů panu Jankovi velice děkuji. Jana Jelínková


- 10 -

26. dubna 2005

ZŠ a MŠ Nosislav V neděli 3.dubna uspořádalo Volné sdružení rodičů za pomoci zaměstnanců školy veselé karnevalové odpoledne pro děti. Děti společně se svými rodiči měly možnost si zapívat, zasoutěžit i zatančit. Na začátku vystoupila děvčata z tanečního kroužku ZŠ se svým připraveným programem a po nich se přítomným předvedly děti ve svých krásných maskách. O dobrou zábavu a hudbu se nám postaral pan Strouhal, kterému bych chtěla touto cestou ještě jednou poděkovat. Celé odpoledne se vydařilo a děti si jistě z tohoto odpoledne stráveného společně se svými rodiči odnesly hezké vzpomínky. Zápis dětí do mateřské školy proběhl 7. 3. 2005. K zapsání svých dětí pro příští školní rok se dostavilo 13 rodičů se svými ratolestmi. Vzhledem k tomu, že u zápisu do 1. třídy bylo 12 dětí, kapacita MŠ i ZŠ bude v příštím školním roce naplněna. J.Březinová, ředitelka ZŠ a MŠ Nosislav Rok za rokem Oddíl Junáka v Nosislavi oslavil tento rok své první výročí. Od půli ledna do půli února probíhala registrace členů oddílu. V těchto dnech jsme prožívali poměrně horké chvíle, neboť na zaregistrování oddílu je nutné mít dvanáct dětí. V předposlední den se zaregistrovaly dvě naše členky a zachránily oddíl v Nosislavi. Nyní máme 13 dětí, z toho 7 holek a 6 kluků. Od začátku dubna nastane v oddíle v Nosislavi další významná změna. K 1. 4. 2005 vzniká nová družina skautů a skautek (děti ve věku od 11 do 16 let), kterou bude mít programově na starosti Klára Nevědělová. Mladší děvčata – pod 11 let – převezme naše nová posila Jana Nekvapilová, Nosislav 365, která k nám přišla v říjnu roku 2004 a velice dobře se „uchytila“. Doufám, že jí elán zůstane i nadále a zvládne každou zkoušku, která ji na této stezce čeká. Při registracích byly posty v našem oddíle rozděleny takto: vůdcem oddílu zůstává Lukáš Nevěděl (pro vlčata, světlušky i nově pro skautky a skauty), jeho zástupkyní je Klára Nevědělová a novým rádcem oddílu je Jana Nekvapilová. Ve skautské družině má významné slovo Lucie Červinková. Zajímavé oddílové akce: Zimní Výprava po stopách yettiho (27. 2.). Na ty tři nebo čtyři kilometry brodění ve 40 cm sněhu nikdo z nás jen tak nezapomene. Trasa byla následující: Nosislav - Křepice - Kurdějov - Hustopeče, začátek a konec jsme jeli atobusem. Cestou jsme hráli zajímavé a veselé hry a plnili úkoly. Okolonosislav (19. 3.). Při této akci si měli členové oddílu vyzkoušet, jak se dokáží orientovat ve své obci, případně si poradit (buď se zeptat, anebo vyluštit šifry). Lukáš Nevěděl Akce pro veřejnost – Pohádkové vítání jara (26. 3.). Tato akce měla za cíl seznámit se s dětmi zdejší obce a uskutečnit pro ně příjemné odpoledne. Den akce jsme volili tak, abychom skutečně vítali jaro. Akce probíhala od dvou do pěti odpoledne. Přišlo nám šestnáct účastníků, někteří s rodiči nebo sourozenci. Jejich úkolem bylo projít trasu s osmi pohádkovými úkoly, např. posbírat perly jako mravenečci ve Zlatovlásce, „prosekat“ se šípkovými keři za Růženkou nebo „přebrodit řeku“ jako Plaváček. Všichni účastníci úkoly zvládli, i když v pohádkové kuchyni u princezny Marušky to bylo s kořením těžké. Na konci cesty naše moderní děti dostaly od pohádkových postav něco drobného a sladkého. Doufáme, že se jim cesta pohádkou moc líbila. Ráno nám trošku zahrozilo počasí, ale i přesto jsme s účastí spokojeni. Proto bych chtěla poděkovat všem starším, kteří nám s akcí pomohli, a paní Růžičkové za informování rodičů a dětí. Ještě našim vlčatům a světluškám, kteří se v kostýmech připojili k nám a pomáhali. Děkujeme za přízeň a doufáme, že příští rok bude ještě úspěšnější. Klára Nevědělová Noční optika Za kvalitním kulturním zážitkem nemusí už Nosislaváci dojíždět do Brna či jiných měst, kultura přijíždí za nimi. Stalo se tak i v pátek 4. 3. 2005, kdy v Husově domě zahrála pražská jazzová kapela Noční optika. Milovníkům a znalcům jazzu snad ani nemusím popisovat, jaké hudební zážitky nám muzikanti poskytli. Noční optika hrála ve složení: Jakub Dvořáček – piano, skladatel, Jan Keller – baskytara, violoncello, Štěpán Zbytovský – flétna, basklarinet, Jan Linhart – bicí, Miroslav Nosek – kytara, skladatel. Koncert trval s přestávkou na občerstvení více než dvě hodiny. Profesionální hudebníci posluchačům nabídli skladby ze svého vlastního repertoáru vzniklé někdy ze společné improvizace, jindy rozvinuté z počátečního notového základu. Takto vytvořené skladby mají velice silný emocionální náboj a hlavně dávají prostor hudebníkům předvést nějaké to sólo na nástroje. Mohutný a nekončící potlesk publika si vyžádala zvláště bubeníkova hra, protože každý jeho pohyb prozrazoval, že ve hře na bicí je opravdovým profesionálem. Až příště zavítají do Nosislavi, tak neváhejte a přijďte si je poslechnout. Radka Samsonová


- 11 -

26. dubna 2005

Zveme vás na besedu s paní MUDr. Jitkou Valachovou, která se uskuteční 9. 5. 2005 v 18 hodin v zasedací místnosti radnice. Tématem tentokrát bude „Alergie a otužování u dětí". Na měsíc červen připravujeme „Slavnostní zapsání dětí do kroniky“. Chtěla bych připomenout, že budou pozvány ty děti, které se narodily v období podzim 2004 - jaro 2005 a které mají od narození trvalé bydliště v naší obci. Ne u všech dětí, které v Nosislavi žijí, tomu tak je. Za sociální komisi M. Luklová Evangelický sbor v Nosislavi pořádá pro nejširší veřejnost sbírku šatstva a jiných potřebných věcí pro Diakonii Broumov. Vítány jsou: * letní a zimní oblečení, zejména mikiny, trička, tepláky, spodní prádlo, košile, kalhoty, bundy, kšiltovky, pánské obleky bez ohledu na stáří a módnost * lůžkoviny, prostěradla, utěrky, záclony, dekorační závěsy, látky, zbytky látek, příze i vlny * péřové přikrývky, polštáře, deky, spací pytle * školní a sportovní potřeby, stany, hračky, obuv (nenošenou! nebo jinak nepoškozenou) * nádobí skleněné, porcelánové, kovové, funkční domácí spotřebiče * prací a čistící prostředky, hygienické a toaletní potřeby * smíšený papír - noviny, časopisy, kartony, staré i poškozené knihy * jakýkoliv poškozený netříděný textil * kabelky, batohy, tašky i školní aktovky * kožené i koženkové oblečení, bundy, pravé i umělé kožichy ( i poškozené ) * finanční příspěvky na dopravu * POZOR! Z důvodů zpřísněných ekologických a jiných zákonů nelze přijímat tyto věci: staré ledničky, staré poškozené sporáky, obnošenou obuv, nefunkční elektroniku, starý polstrovaný nábytek, staré gauče, křesla s péry, matrace a jiné věci, které mohou být v rozporu se zákonem o odpadu. Místem sbírky je Husův dům – Nosislav, Masarykova 137 středa 4. 5. 2005, pátek 6 .5. 2005 středa 11. 5. 2005, pátek 13. 5. 2005 vždy od 16 do 18 hodin Touto sbírkou můžete podpořit strádající u nás i ve světě. A za to Vám již nyní děkujeme. Pro dospělé Brown R. Harrod E.C. Harrod E.C. Harrod E.C. Weldol F. Shav P. Lanczová L. Andrews V. Jacq Ch. Cookson C. Grafton S. Fořt P. Chamberlain D. Sopeky E.

Automibily snů Autoatlas Evropy Anna 1. díl Fleur 2. díl Emily 3. díl (Historická trilogie) Dům na venkově Kámen a pírko Kapky rosy Na konci duhy 4. díl Nefertiti a Achmaton Prázdná náruč R… jako risk Stop dětské obezitě Světlo pod hladinou Vysoká škola hubnutí

Novinky v knihovně: HoraHořejš,P. Steel D. Denker H. Koubková Z. Pro mládež Rowling J. Stine R.L. Generi A. Kimpton D. Wilson J. Žárský B. Blyton E. Gemeri A. Baddiel I. Ferstl R. Friedrich J.

Toulky českou minulostí. Díl 8,9,10. Strážný anděl Léčitelé Kníže Václav Harry Potter a Fénixův řád Kletba egyptské mumie Výbušné sopky Fantastické filmové triky WWW.trápení Obrázkové staré pověsti české Dobrodružství u Tajné hory Přesolené oceány Tajemná magie Brutální třicetiletá válka Amanda a detektivové Olga Slouková, knihovnice

Na hádanku z minulého čísla Zpravodaje správně odpověděly a vylosovány byly: Čermáková Pavla, Poulíková Milena a Pařízková Světlana. Výherkyním srdečně blahopřejeme!


- 12 -

26. dubna 2005

Inzerce****** Inzerce****** Inzerce****** Inzerce****** Inzerce****** Inzerce******Inzerce******Inzerce Firma interhá net oznamuje občanům, že v naší obci poskytuje bezdrátové připojení k internetu. Měsíční poplatek činí 488 korun. Mimořádně také nabízí dlouhodobé zapůjčení potřebné technologie za jednorázový zřizovací poplatek 500 korun. V případě zájmu o tuto službu můžete telefonovat na číslo 723 472 210 nebo psát na e-mail: [email protected] Josef Humpolík

Jubilea: Hvízdalová Jana Rylichová Zuzana Zechmeisterová Milada Růžička Zdeněk Jakš Stanislav Konečná Ladislava Krkavcová Olga Opálková Jiřina Samson Jindřich Vlčková Marie Burianová Vlasta Klímová Božena Jakšová Josefa Burianová Josefa Krišpínová Květoslava Klouparová Františka

Pod Kopcem 206 Městečko 10 Městečko 70 Masarykova 324 Masarykova 382 Ševcovská 213 Městečko 48 Masarykova 205 Komenského 99 Komenského 309 Městečko 77 Komenského 413 Krefty 159 Nivka 244 Komenského 322 Horní Kroupná 282

nar. 13. 3. 1945 nar. 18. 3. 1945 nar. 28. 3. 1945 nar. 30. 4. 1945 nar. 7. 3. 1935 nar. 3. 4. 1935 nar. 3. 4. 1935 nar. 24. 4. 1935 nar. 21. 3. 1930 nar. 30. 1. 1925 nar. 7. 3. 1925 nar. 9. 4. 1925 nar. 12. 4. 1925 nar. 21. 3. 1924 nar. 26. 4. 1923 nar. 20. 3. 1922

60 let 60 let 60 let 60 let 70 let 70 let 70 let 70 let 75 let 80 let 80 let 80 let 80 let 81 let 82 let 83 let

Narození: Mahovský Vojtěch, nar. 29. 1. 2005, Městečko 78, rodiče Mgr. Lenka a Pavel Mahovští, Krchňáková Simona, nar. 20. 2. 2005, Krefty 367, rodiče Zdeňka a Pavel Krchňákovi, Veselý Jakub, nar. 20. 3. 2005, Horní Kroupná 281, rodiče Petra a Eduard Veselí. Rodičům srdečně blahopřejeme! Úmrtí: Jan Fritsch, Pod Kopcem 189, zemřel 17. 3. 2005 ve věku 66 let, Marie Mikulášková, Městečko 65, zemřela 25. 3. 2005 ve věku 73 let. Čest jejich památce! Nosislavský zpravodaj vydává Obecní úřad Nosislav. Vychází jednou za dva měsíce, uzávěrka příštího čísla bude 10.6.2005 . Náklad 450 výtisků je vydáván zdarma občanům. Toto číslo vychází 26.4.2005. Děkujeme všem, kteří se podíleli na obsahu a zpracování tohoto vydání. Za redakční radu Marie Pilátová. Aktuální informace o obci naleznete na: http://www.nosislav.cz. Jakékoliv podněty můžete sdělovat redakci na e-mail: [email protected]. Evidenční číslo MK ČR E 10126.

let od konce 2. světové války

Recommend Documents