Hádanka Malý úkol na přemýšlení: Řídíš auto a udržuješ konstantní rychlost. Po tvé pravé straně je hluboký sráz. Nalevo od tebe jede obrovské požární vozidlo a udržuje stejnou rychlost jako ty. Před tebou cválá prase, které je zjevně větší než tvoje auto, a proto ho nemůžeš předjet. Zezadu tě pronásleduje vrtulník letící na úrovni terénu. Prase a vrtulník mají přesně takovou rychlost jako tvoje vozidlo. Co musíš udělat, aby ses v bezpečí dostal z této situace?
Dobře si to promysli!
Jestli si nevíš rady, vysvětlení je na druhé straně ...
Méně chlastat a rychle slézt z dětského kolotoče!
Psychologická soutěž Máme tu prosinec a s ním se naše škola opět zúčastní již tradiční psychologické soutěže. Tentokrát s tématem „láska a přátelství“. Je to opět téma k hlubokému zamyšlení, které se dá vyložit různě a každý toto určitě bude brát jinak. Minulý rok bylo téma „Tolerance v životě“ a naše škola slavila velký úspěch. Z třídního kola se přes první místo ve školním i krajském kole dostal do celostátního kola student sociální péče se zaměřením pro etnické skupiny Jiří Vítovec. Ten nakonec v celostátním kole obsadil úctyhodné třetí místo. Nyní s příchodem dalšího kola jsem ho požádal, zdali by mi neodpověděl na pár otázek. 1. Jaký je tvůj osobní názor na tuto soutěž? RE: Je to dobrá příležitost, jak změřit své schopnosti a samozřejmě se i trochu zviditelnit. 2. Jak celá soutěž probíhala? Měl jsi nějaké problémy s daty odevzdání práce? RE: Nejdříve bylo školní kolo, které bylo povinné pro všechny studenty naší třídy. Odtud jsem já spolu s mojí spolužačkou, postoupili do školního kola. To nebylo nijak těžké. Když vezmeme v úvahu, že se polovina studentů nezúčastnila, tak byla pravděpodobnost úspěchu vysoká. Poté přišlo krajské kolo. To už tak lehké nebylo. Různé vylepšování a navíc konkurence z ostatních měst byla opravdu vysoká. Nakonec jsem ale uspěl a postoupil. Celostátní kolo bylo nejtěžší. Strávil jsem nad mou prací ještě několik hodin nejen úpravami, ale samozřejmě přípravou prezentace. Nakonec se mi ale mé snažení vyplatilo. Jinak problémy s dodáním byly malé, i když práci do třídního kola jsem dělal teprve asi týden před uzávěrkou. 3. Přinesla ti tvá výhra něco? Nějakou výhodu? RE: V podstatě ano. Svůj úspěch mohu připsat i na přihlášku na vysokou školu a nestává se jen tak, že by někdo obsadil takovéto místo navíc v celostátním kole. Také mě pobavilo, když mi někteří učitelé po mém úspěchu říkali pane. Podotknul Jiří s úsměvem.
4. Když to tak sečtu, tak jsi dohromady vyhrál, nebo jsi postoupil, čtyřikrát. Dostal jsi nějaké ceny? RE: V třídním kole jsem dostal jen známku. Ve školním kole jsem dostal hrneček, v krajském kole jsem dostal větší hrneček a aby toho nebylo málo, tak jsem v celostátním kole kromě jiného dostal termohrneček. Samozřejmě v tom celostátním jsem dostal i knihu o libereckém kraji, protože kolo probíhalo právě v Liberci a další zajímavé ceny. 5. Je něco, co bys chtěl změnit? Něco, co by se týkalo soutěže? RE: Osobně si myslím, že bylo špatně, že v porotách nebyl ani jeden muž. Hlavně v tom celostátním kole, kde byly samé vysoce postavené ženy, které se ale daly, mám dojem lehce ovlivnit „hezkým povídáním.“ Soutěž totiž vyhrál student, který si s sebou přivedl spolužáka s fyzickým postižením. Následně vyprávěl, jak na něj byli všichni zlí a jaký měl špatný život, a jeho práce jako taková byla v podstatě nulová. Myslím si, že muži jsou od přírody „rejpavý,“ takže by možná hleděli i na vykonanou práci, kdežto ženy jsou spíše citlivě založené – myslím to se vší úctou – a tudíž stačilo přijít, zahrát na city a odejít. Nicméně musím dodat, že jeho rétorický výkon byl na velmi dobré úrovni. Samozřejmě, ale i já jsem měl srdceryvný příběh, ovšem nebylo to to jediné, na co jsem spoléhal. 6. Jaké bylo to celostátní kolo? RE: Člověk by čekal, že to budou nervy, ale musím říct, že jsme si to všichni užili. První den, kdy jsme tam přijeli, jsme šli všichni do místní zdravotnické školy na představení se a přednášku o canisterapii, což je terapie pomocí psů. Poté jsme šli do místního IQ parku a nakonec nás čekala dobrá večeře a pěkné ubytování. Druhý den, i když byl soutěžní, také nebyl tak napjatý. Vystupovali jsme před místní základní školou v budově základní umělecké školy. Bylo dobré, že jsme nevystupovali jen před porotou, ale před žáky přibližně našeho věku, protože se s tím dalo pěkně pracovat a navíc jsme jako soutěžící měli občerstvení na místě zdarma. Ani jsem radši nekoukal na ty žáky základní školy, protože jsem nechtěl vidět jejich výrazy, když jsme si tam dávali „do nosu.“ Nakonec samotný výstup překvapil i mě samotného, prezentoval jsem svou práci s humorem a
přitom slušně a rozumně, jako jsem to před tím nedokázal. Možná že i to bylo klíčem k mému úspěchu. 7. Přihlásíš se do soutěže i letos? RE: Ano, sice jsem ještě nezačal, ale chci to zkusit i letos. Sice už nemohu použít některé věci z minula, ale pokusím se být soutěžícími i letos. 8. Poradil bys něco ostatním, kteří by chtěli také uspět? RE: Všechno, nebo alespoň většinou, je to o výstupu. Mám takový dojem, že nejde ani tak o to, co ve své práci napíšete, tedy samozřejmě, že na tom záleží, ale podle mě má největší váhu to, jak tu práci umíte prodat. Když umíte mluvit, zaujmout a improvizovat, tak máte dobré předpoklady k úspěchu. Přece jen je to psychologická soutěž, takže je to o tom, jak umíte pracovat s lidmi. Napsat několik stránek stylem ctrl+c, ctrl+v a připsat k tomu pár svých větiček dnes umí každý, ale vystupovat před publikem už není taková zábava. Tedy pokud v tom neumíte chodit. Tak vidíte. Stačí mít vlohy k vystupování před publikem, dobré názory a umět psát a můžete si užít docela intelektuální zábavy, pokud ovšem jste ochotni obětovat několik volných hodin k tvorbě své práce, ale myslím si, že to za to stojí. Navíc, kdo by se nechtěl ulít ze školy a ještě to mít povolené. Jiří Vítovec (SP3)
Práce našeho týmu a vašich spolužáků
