ha?

SVAZ MARGINÁLNÍCH OBLASTÍ SDRUŽUJE FARMÁŘE Z HORSKÝCH, PODHORSKÝCH A PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTÍ ČR, ZABÝVAJÍCÍ SE PŘEVÁŽNĚ ŽIVOČIŠNOU VÝROBOU. ČLENY SMO ČI JEHO ČLENSKÝCH ORGANIZACÍ JE VÍCE NEŽ 950 ZEMĚDĚLSKÝCH FAREM.

červenec-srpen 2013 / č.54

Budeme chovat skot, když nabídky nájmů za ornou činí 8000 Kč/ha?

ú v o d e m

Informační bulletin Svazu marginálních oblastí (SMO)

České i německé firmy aktuálně nabízejí nájemné 5000 Kč až 320 eur za hektar rozorané louky či pastviny v pohraničních méně příznivých oblastech. Svaz marginálních oblastí doporučuje svým členům připravit se na případné rozorání maximálního podílu travních porostů, protože Ministerstvo zemědělství slibuje Agrární komoře stagnaci či dokonce snížení sazeb Programu rozvoje venkova.

Vážení přátelé, poslední dobou v ČR dochází k vulgarizaci zemědělské politiky, k jejímu nesprávnému zjednodušení. Pod hesly o nutnosti navyšovat produkci hrozí v budoucích 7 letech takové rozdělení podpor, které povede nikoliv k deklarovanému posílení sektoru ŽV a přežvýkavců, ale naopak k rozvoji intenzivní rostlinné výroby v LFA, což současná ekonomika rostlinných komodit podpořených dotacemi bez problému umožní. Jinými slovy – neblahé jevy a důsledky intenzivního polaření spojené s  úzkými osevními postupy, erozí, úbytkem organické hmoty a  nakonec celkovou ztrátou půdní úrodnosti nyní reálně hrozí i v podhorách. Bude to však horší, protože na  mělkých půdách a  svažitém terénu proces degradace a  exploatace postupuje mnohem rychleji. Je opomíjen základní smysl státní intervence do soukromého sektoru, tzn. doplnění trhu v oblasti veřejných statků a externalit, kde trh zákonitě selhává. Namísto toho jsou veřejné peníze rozdávány na soukromé statky typu prasata, cukrovka, kukuřice či řepka a z expertní skupiny ministra zemědělství vycházejí úkoly typu: je potřeba ohnout sazby v PRV směrem dolů, abychom ušetřili na rozpočtu. Uvedený trend nabývá na  intenzitě, jako bychom si neuvědomovali, že jde o  rozdělování peněz, které nepatří českému ministerstvu zemědělství, a tudíž musí být plně respektována Společná zemědělská politika, na  což dozírají evropské instituce chránící finanční zájmy EU jako např. Účetní dvůr EU či OLAF.

Pokud bude lobby Agrární komory tak silná, že s tím žádná čísla ani fakta nic nenadělají, tak bohužel až ekonomická realita ukáže, že Agrární komora opět prosadila špatná účelová rozhodnutí obdobně jako u  bioplynek, vysokého zornění, širokého vymezení LFA, cukrovky, dotování investic atd. Tou dobou však už budou stálé pastviny rozorané a Česká republika bude zápasit o uhájení alespoň části z balíku 20 mld. Kč přímých plateb. Takže poté, co se agrárním bossům podařilo poškodit český průmysl, podaří se jim podříznout si i vlastní větev. Smysl zachování reálných výší sazeb Ekonomika travních porostů je založena z  20 % na  příjmech za  produkci a  z  80 % na  platbách za  veřejné statky či pozitivní externality (AEO + LFA) a dotacích vyplý-

vajících z  přímých plateb (SAPS + platby spojené s  produkcí). Přibližné rozdělení plateb procházejících státem je 30 % SAPS, 25 % AEO, 20 % LFA a  5 % platby spojené s produkcí. Platby AEO a LFA byly bohužel mezi lety 2005 a  2012 devalvovány inflací a kurzem koruny. Pro udržení alespoň jejich reálné úrovně je nutné zvý-

šení na 166 % sazeb roku 2012, respektive na 140 % korunových sazeb uvedených v Programu rozvoje venkova z roku 2007. Zachování reálné úrovně plateb LFA a AEO znamená 3 mld. Kč navíc, což je zcela v  možnostech nového Programu rozvoje

Ministerstvo se ale ve svých představených návrzích vydalo cestou, která povede ke korekcím. A nebude se jednat jen o nedodržení podílu stálých pastvin, protože se díky české zemědělské politice vyplatí zemědělcům spíše orat než chovat dobytek a  nabízené nájemné za  rozorané travní porosty činí 5000 až 8000 Kč/ha. Výše uvedeným problémům se věnujeme v hlavním článku bulletinu. Vedlejší článek poukazuje na další malér, na který jsme si zadělali dotováním soukromých statků. A protože se množí dotazy týkající se veřejných statků a  externalit, tak přinášíme překlad odborného pojednání, ve kterém jsou mj. kvantifikovány náklady negativních externalit moderního zemědělství, které dosahují až 20 tisíc Kč na hektar orné půdy. Ing. Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí tel.: 737 284 225

venkova, pokud jej ministerstvo nebude úmyslně konzervovat v  pokráceném stavu na  úrovni 10 miliard a  bude doplněn o 15 % z dvojnásobného I. pilíře, jak bylo dohodnuto na  jednání v  Bruselu, aby byl kompenzován přesun prostředků z Programu rozvoje venkova. Tímto bude zároveň respektován posun ve Společné zemědělské politice. Konverze stálých pastvin do orné V  případě, že nebude uchována reálná hodnota sazeb, nelze racionálně očekávat, že v Česku zůstane nezměněný podíl stálých pastvin. Pochopitelně dojde ke snížení rozsahu stálých pastvin, a to především díky jejich rozorání, které bude probíhat nezávisle na  vůli farmářů chovajících dobytek, kteří budou přicházet o  nájmy, protože nezaplatí tolik, jako hospodáři na orné půdě. Obdobně tomu bude u  vlastních pozemků, kde se budou farmáři rozhodovat, zda budou rostlinnou výrobu provozovat sami, či se spolehnou v  nějaké míře na  pomoc specializovaných firem, nebo půdu rovnou pronajmou zavedeným společnostem, které nabízejí nájmy ve  výši 5000 Kč/ha, 7500 Kč/ha, 8000 Kč/ha, popř. 320 eur/ ha, což jsou nabídky, které má SMO aktuálně k dispozici. Pro hospodaření ve vlastní režii hovoří velmi dobrá dostupnost zemědělských strojů a způsobů jejich financování. Prakticky ihned lze mít jakýkoliv stroj, popřípadě si jej lze nepoměrně výhodněji než dříve půjčit, protože vybavenost českého zemědělství mechanizací je dnes už na  vynikající úrovni. Situace je nesrovnatelná s  devadesátými léty, kdy vznikla podstatná část dnešních travních porostů. Taktéž osiva, chemie a  technologické postupy hospodaření podstatně pokročily, takže se vyplatí hospodaření i tam, kde to dříve bylo stěží představitelné. Posledním a  rozhodujícím faktem jsou téměř dvojnásobné ceny plodin z  orné půdy a  vyšší průměrné výnosy, které zásadně změnily ekonomiku hospodaření na orné půdě a učinili ji ziskovou i v méně příznivých oblastech.

z inkasovaného nájmu jako paušální náklad. Rozšíření LFA zkrátí sazby na polovinu Ke  snižování výměry stálých pastvin přispějí i  účelové návrhy na  rozšiřování LFA, nevyváženost pilířů či omezení AEO ve prospěch LFA, jak komentujeme dále. Agrární komora požaduje vymezení LFA oblastí v  rozsahu 44 % zemědělské půdy v ČR. To na první pohled vypadá jako pokles ze současných zhruba 50 %, ale musíme si uvědomit, že doposud se vyplácely LFA platby jen na travní porosty a těch je v ČR dokonce i v tzv. méně příznivých oblastech menšina, takže ve skutečnosti byly LFA platby vypláceny jen na 23 % z.p. Podmínka zatravnění pro výplatu LFA doposud alespoň částečně napravovala špatné vymezení LFA a  směřovala peníze na  skutečně neúrodné pozemky. Nově však budou LFA platby i  pro ornou půdu, takže se budou platit nikoli na  23 %, ale už na  44 % půdy. To pochopitelně povede při stejných zdrojích k  poklesu plateb na polovinu a je to zřejmá pobídka k rozorávání stálých pastvin díky tomu, že platby na  travní porosty klesnou a  na  ornou půdu vzrostou. Katastrofu pak dokoná nerespektování inflace a kurzových pohybů. Na řepku, místo živočišné výroby Polovina prostředků LFA tak bude vynaložena na  řepku, pšenici a  kukuřici do  bioplynek, což je samozřejmě v  ostrém rozporu s  deklarovanou podporou živočišné výroby. To je pochopitelně kamuflovaný cíl všech, kdo prosazují rozšíření LFA a  současně jsou proti přesunu z I. do II. pilíře. Dvojnásobný objem prostředků v  I. pilíři (20 mld. Kč) oproti II. pilíři (pouze 10 mld. Kč při daleko širším spektru úkolů) je výhodnější pro ziskovou rostlinnou výrobu. Identifikaci rozporů mezi cíli a  navrhovanými opatřeními nelze očekávat od nikoho jiného než ministerstva zemědělství, protože za  to nese odpovědnost a  je právě jeho úkolem, aby odmítalo nejrůznější populistické návrhy, pokud si má zachovat svůj odborný kredit.

Dostupnější jsou i poradenské služby, když specializované společnosti jsou ochotny za  poplatek či podíl na  výnosech zajistit kompletní hospodářský cyklus od  zasetí po sklizeň.

Úředníci ministerstva musí přesně vědět, proč vůbec stát může vynakládat veřejné prostředky na  zemědělství, abychom se nedostali do  problému dotování soukromých statků s  návaznými škodami, které musí kvalifikovaný úředník postupující s řádnou péčí umět předpokládat.

Poslední možností, kterou mají farmáři k  dispozici, protože už většinu pozemků vlastní, je pronájem těchto pozemků za nabízených 5000 až 8000 Kč/ha/rok firmám specializujícím se na rostlinnou výrobu. Zde je má zemědělec-vlastník pozemku daňové zvýhodnění a může si odečíst 30 %

AEO nebo LFA? Uvedené souvisí též s  diskuzí, zda více prostředků věnovat na  AEO, tak jako doposud, nebo na LFA. V této souvislosti stojí za to poznamenat, že tituly „pastvina“ (krmení pro dobytek na  léto) a  „louka“ (krmení na  zimu) jsou jednou z  podmnožin

2

AEO, které jsou daleko složitější a cílenější než triviální soustava několika plateb LFA. Agroenvironmentální opatření obsahují vedle podpory integrované a  ekologické především podporu produkce krmivové základny pro přežvýkavce. Tímto se LFA pochlubit nemůže a čím více bude rozšířeno na ornou půdu, tím více se bude míjet s živočišnou produkcí. Pokus navýšit prostředky LFA na úkor AEO byl další lstí namířenou ve prospěch orné půdy a  proti trvalým travním porostům s živočišnou výrobou. Podstatné však je, že ani u  poměru mezi platbami LFA/AEO si nemůžeme dělat, co chceme. To platí možná o dotacích na prasata, ale sazby LFA a  AEO musí vycházet z propočtů dle přesně stanovených metodik v  souladu se Společnou zemědělskou politikou. Schizofrenie u stálých pastvin Jak potvrdila ředitelka odboru přímých plateb, ministerstvo zemědělství si je vědomo, že už nemá dřívější rezervu v rozsahu 100 tis. ha u stálých pastvin, protože rok 2005, jakožto referenční období už skončil. Kvůli novému referenčnímu období je Česká republika na hraně s plněním podílu stálých pastvin. Přesto odbor přímých plateb prosazuje minimalizaci prostředků v Programu rozvoje venkova a  maximalizaci přímých plateb bez protiplnění, což povede k úbytku stálých pastvin a krácení samotných přímých plateb. Těžko pochopitelný je tento přístup i vzhledem k deklarované podpoře živočišné výroby, protože odbor přímých plateb reálně zvyšuje platby na půdu nezatíženou dobytkem a snižuje u půdy s dobytkem. Překroutíme cokoliv? Zdatně v  tom pomáhá expertní skupina ministra zemědělství. Poté, co v srpnu náš svaz zveřejnil nové sazby Programu rozvoje venkova, které se nám podařilo získat z  expertní skupiny a  které nekompenzovaly ani inflaci, zveřejňujeme skandální a základním principům odborné práce odporující pokyn z expertní skupiny ke snížení sazeb AEO a ekologického zemědělství, který byl definován následovně: „Objasnění a  prověření sazeb AEO a  ekologického zemědělství z hlediska nezbytného snížení výdajů.“ Uvedené jasně ukazuje, zda je cílem objektivní verifikace nebo účelová manipulace předem vybraným směrem, tzn. za  účelem snížení ekonomicky odůvodněné újmy a  snížení sazeb. S  přesunováním prostředků z  veřejných na  soukromé statky nebudou souhlasit evropské instituce chránící finanční zájmy Evropské unie, jako např. Účetní dvůr EU, Evropský úřad pro boj proti podvodům OLAF apod.

Po  tomto remodelingu bude Ministerstvo zemědělství, které dosud patřilo mezi vzorové instituce zprostředkovávající čerpání evropských peněz, do  Bruselu vracet miliardy či desítky miliard korun, protože nezvládlo ukočírovat hlad produkční části zemědělství po  skromných prostředcích, které mají primární sloužit k ochraně stálých pastvin. Problém české politiky je, že se snaží podporu soukromých statků převléci do  klasických instrumentů společné zemědělské

politiky. U dobytka by to bylo ještě pochopitelné, protože u  pasoucího se skotu lze identifikovat příspěvky k  veřejným statkům/pozitivním externalitám, jenže ministerstvo převléká už i řepku s pšenicí a kukuřicí do bioplynek. Společná zemědělská politika se však postupně více a  více zaměřuje na  životní prostředí, resp. veřejné statky. Toto mělo svůj vývoj od  padesátých let, kdy se zaměřovala na podporu produkce (soběstačnost), po  překonání tohoto konceptu zde

byla orientace na sociální funkce. Poté, co se ukázalo, že i tato orientace zemědělské politiky je nevhodná a vede k maření zdrojů, resp. uvedených cílů může být dosaženo racionálněji prostřednictvím sociální politiky, došlo k orientaci na veřejné statky. Zde je potřeba konstatovat, že jedině tato orientace odůvodňuje vydávání veřejných prostředků na zemědělství. Žádný jiný důvod není dle ekonomické teorie legitimní. Viz např. deklarace zemědělských ekonomů.

Jak vydělat za evropské peníze? Získat grant, postavit hotel, prodat PRAHA - Přes 277 penzionů či hotelů za více než čtyři miliardy korun. Tolik ubytovacích zařízení za posledních pět let vzniklo v Česku za peníze z EU prostřednictvím regionálních operačních programů. Velká část nemovitostí však místo rozvoje cestovního ruchu měla sloužit k co nejvýhodnějšímu prodeji. Přesně 127 hotelů či penzionů dostalo od roku 2007 1,3 miliardy korun z Regionálního operačního programu Střední Morava.  Téměř 50 ubytovacích zařízení podpořil ve stejné době částkou 1,5 miliardy operační program Severovýchod a přes jednu miliardu korun rozdělila na další desítky rekreačních nemovitostí i Regionální rada regionu soudržnosti Severozápad, vyplývá z údajů, které získaly LN. Další stovky milionů na hotely či penziony plynuly i z ostatních regionálních programů. Na trhu je nyní k dispozici rekordní množství penzionů či horských hotelů. A to i kvůli tomu, že jich v posledních letech vyrostlo velké množství za pomoci dotací. Evropské dotace na české hotely. Když podnikatelé splní podmínky, zaplatí evropské peníze i  polovinu celé rekonstrukce či výstavby nového ubytovacího zařízení. To musí sice majitelé udržovat, ale jen tři roky. Pak ho mohou prodat. A to za  plnou cenu, aniž by museli jakoukoliv část dotací vrátit. Postavit hotel či penzion za  evropské peníze a  po  několika letech ho výhodně prodat je v Česku populárnější praxe. Podle samotných regionálních rad, které evropské peníze rozdělují, je těžké zjistit, kolik projektů není určeno k podpoře turismu, ale k prodeji. „U většiny projektů stále běží povinná tříletá doba udržitelnosti, během které majitelé nemohli své hotely prodat,“ potvrzuje ředitel Regionálního operačního programu Střední Čechy Tomáš Novotný. „Během doby udržitelnosti, která je pro ubytovací zařízení tři roky, můžeme z různých důvodů dotaci odebrat. Po  třech letech si ale podnikatelé mohou dělat s  nemovitostí, co chtějí. Nemáme žádný nástroj na to, jak prodeji zamezit,“ vysvětluje mluvčí Úřadu Regionální rady Střední Morava Renata Škrobálková.

jsou na prodej, o 40 procent,“ říká makléř novení se týká programovacího období z RE/MAX Alfa Luděk Lukeš. „Nabídka ros- od roku 2014 do roku 2020. Evropské dotace na české hotely. te, a to především u větších objektů – býKdyž podnikatelé splní podmínky, zaplatí evropské peníze i polovinu celé rekonstrukce či výstavby valých chat a chalup,“ řekl LN Od příštího se Pak zároveň současných novéhopodnikových ubytovacího zařízení. To musí sice majitelé udržovat, ale roku jen třiby roky. ho mohou prodat. makléř trutnovské kanceláře reality 26 operačních programů mělo zredukovat A to za plnou cenu, aniž by museliRAKO jakoukoliv část dotací vrátit. Miloš Valášek. na  osm. Peníze z  Evropské unie by měly

Jen na tuzemských horách jsou podle realitních makléřů právě kvůli takové praxi na prodej desítky penzionů a hotelů a další stále přibývají. „Letos vzrostl oproti loňskému roku počet penzionů a hotelů, které

né podobným způsobem evropské dotace nomiky, na boj s chudobou či rozvoj infra„U většiny projektů stále běží povinná tříletá doba udržitelnosti, během které majitelé nemohli své využívat. „Bruselští úředníci rozhodli, že struktury. hotely prodat,“ potvrzuje ředitel Regionálního operačního programu Střední Čechy Tomáš Novotný. evropské peníze už by neměly jít na finan„Během doby udržitelnosti, která je pro ubytovací zařízení tři roky, můžeme z různých důvodů cování soukromých hotelů a  penzionů,“ Zdroj: Lidovky.cz, 2. září 2013  dotaci odebrat. Po třech letech si ale podnikatelé mohou dělat s nemovitostí, co chtějí. Nemáme vysvětluje Novotný tím, že nové vysvětluje ustažádný nástroj na to, jaks prodeji zamezit,“ mluvčí Úřadu Regionální rady Střední Morava

Postavit hotel či penzion za evropské peníze a po několika letech ho výhodně prodat je v Česku letech směřovat hlavně jena zvýpopulárnější praxe. Podle samotných regionálních v příštích rad, které evropské peníze rozdělují, těžké Už od příštího roku by nemělo být možtuzemské ekozjistit, kolik projektů neníale určeno k podpoře turismu,šení ale kkonkurenceschopnosti prodeji.

Renata Škrobálková. 3

Jen na tuzemských horách jsou podle realitních makléřů právě kvůli takové praxi na prodej desítky

Vyjádření k variantám rozdělení prostředků v Programu rozvoje venkova Vážená paní náměstkyně, děkujeme za promítnutí rostoucích nákladů na živočišnou výrobu prostřednictvím variant E a F. Dovolujeme si celkově shrnout: 1) Diskuze o přesunu či nepřesunu prostředků z I. do II. pilíře je diskuzí o podpoře či nepodpoře živočišné výroby. 2) Výše uvedené je dáno tím, že jediné dvě plošné platby, které nutí zemědělce k chovu dobytka, jsou a ještě silněji budou LFA + AEO (navýšení limitu DJ/ha). 3) Vyjadřujeme znepokojení, že do dnešního dne nejsou k dispozici kalkulace sazeb AEO + LFA. Pokud mají být sestavovány jakékoliv slepé rozpočty, pak je nutno vycházet alespoň z odborných odhadů, tzn. zohlednit základní makroekonomické veličiny. 4) Srovnání sazeb je nutno provádět v  reálných hodnotách, tzn. respektovat existenci inflace a kurzového rozdílu. Ad 1+2) Z obou variant E a F je patrné, že pro udržení, případ-

ně zvýšení chovu zvířat vázaných na travní porosty, je plánovaný 15% přesun prostředků z 1. pilíře nutný. Podstatný je fakt ztrátovosti živočišné výroby, tzn. pokud mají někteří farmáři chovat více dobytka a nesmějí rozorávat plochy travních porostů, je nutno i toto v platbách zohlednit. Ad 3+4) Za  zásadní považujeme co nejrychlejší zveřejnění sazeb AEO a LFA, protože bez nich lze prostředky při udržení objektivnosti alokovat pouze prostřednictvím starých sazeb se zohledněním vývoje základních makroekonomických veličin, tzn. kurzu a inflace, případně odrážejících přímo nárůsty nákladů nevyužitých příležitostí. Ad kurz: Původní újmy jsou spočteny v korunách – to je stabilní srovnávací úroveň. Naopak eurové objemy se pochopitelně liší dle použitého kurzu. Kvůli posunu kurzu z úrovně 29,784 na 25,218 Kč/EUR (kurz PRV pro rok 2013) je ekvivalentem 100 eur starého období 118,1 eur v období novém. Pokud to není respektováno, tak jsou vypláceny nižší, než původně stanovené sazby u LFA a AEO tak, jak se to děje v aktuálním PRV:

Opatření Management Újma z PRV 2007

Kurzem snížená platba roku 2013

LFA

ostatní méně příznivá oblast (typ OA)

3490 Kč/ha

2951 Kč/ha

AEO

louky

2230 Kč/ha

1891 Kč/ha

AEO

pastviny

3336 Kč/ha

2824 Kč/ha

AEO

integrovaná produkce zeleniny

13 110 Kč/ha

11095 Kč/ha

AEO

integrovaná produkce ovoce

12 955 Kč/ha

10970 Kč/ha

Ad inflace: Není možné tvrdit, že 1 Kč v roce 2005 (referenční, resp. středový rok výpočtu újmy) je totéž, jako 1 Kč v roce 2017 (středový rok nového rozpočtového období). Jinak by farmářům nebyla uhrazena újma (rostou náklady na krmiva pro zvířata, naftu, stroje, mzdy …), a to nehovoříme o nákladech obětované příležitosti (viz rostoucí ceny pšenice, řepky …). Dokonce i veřejné (dotované) platby za elektřinu z bioplynových stanic jsou každoročně navyšovány v závislosti na inflaci. Dle ČSÚ činí inflace za předmětné období 20052017 celkem 40,4 %, viz oficiální údaje dle jednotlivých let a projekce pro roky 2013-2017 založená na průměrné inflaci let 2005-2012, tzn. 2,65 % p.a.:

Inflace Index

2005

2006

2007

1,9 101,9%

2,5 2,8 104,4% 107,4%

2008

2009 2010

2011 2012 2013

2014

2015

2016

2017

6,3 1 1,5 1,9 3,3 2,65 2,65 2,65 2,65 2,65 114,1% 115,3% 117,0% 119,2% 123,2% 126,4% 129,8% 133,2% 136,7% 140,4%

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace Vynásobením výše uvedených 118,1 eur inflačním koeficientem 1,404 získáme 165,8 eur, což je částka odpovídající reálné hodnotě 100 eur v původním rozpočtu. Např. varianta A znamená ve skutečnosti snížení sazeb nikoli na 50 %, jak je tvrzeno, ale na 50 % v nominální výši. Máme-li uvést reálné snížení, pak musíme nominální úroveň dělit koeficientem 1,658 eur. Prosíme tedy opravit u jednotlivých variant kvantifikaci dopadů – zkusili jsme to prostým dělením koeficientem 1,658 bez vhledu do reálné struktury obálky „Nároková pro zemědělce“ (potřeba upravit): U každé z jednotlivých variant A, B, C, D, E, F jsou v dopadech srovnávány nové částky se starými. Srovnání ale není relevantní, protože se jedná o zjednodušené poměření sazeb, či spíše rozpočtů (sazby uvedeny nejsou) v nominální hodnotě, které nic nevypovídá o reálném dopadu na úhradu újmy, jež se změnila. Za účelem správnosti by stačilo u každé z variant uvést nominální a reálnou změnu, přičemž u reálné změny sazeb je nutno zohlednit jednak aspekt kurzu a jednak inflaci:

4

Stávající znění

Nové znění

Var.A

• AEO, EZ – snížení sazeb od r. 2015 na 1 ha o 50 %. • Platby v LFA od r. 2016 na 37 %.

• AEO, EZ – snížení sazeb od r. 2015 na 30 % reálné výše současného programového období (50 % nominální výše). • Platby v LFA od r. 2016 na 22 % reálné výše (37 % nominální výše)

Var.B

• AEO, EZ, LFA – zachovány sazby současného programového období.

• AEO, EZ, LFA – snížení sazeb na 60 % reálné výše současného programového období (zachovány pouze nominální výše)

Var.C

• AEO – snížení sazeb u ošetřování travních porostů od r. 2015 na 1 ha o 10 – 20 %.

• AEO – snížení sazeb u ošetřování travních porostů od r. 2015 na ……. % reálné výše současného programového období (….. % nominální výše).

Var.D

• AEO, EZ, LFA – zachovány sazby současného programového období.

• AEO, EZ, LFA – snížení sazeb na 60 % reálné výše současného programového období (zachovány pouze nominální výše)

Var.E,

• AEO, EZ, LFA, Natura 2000 na z.p. – 150 % sazby současného programového období, jedná se o zohlednění inflace a kurzových rozdílů v  celkové výši 50%.

• AEO, EZ, LFA, Natura 2000 – zachování reálné úrovně sazeb současného programového období (140,4 % nominálních korunových sazeb, resp. 165,8 % nominálních eurových sazeb současného programového období, jedná se o zohlednění inflace a kurzových rozdílů).

Var.F

Jako příklad srovnávání nesrovnatelného si dovolíme uvést první dva body z Dopadů varianty F: • AEO, EZ, LFA, Natura 2000 na z.p. – 150 % sazby současného programového období, jedná se o zohlednění inflace a kurzových rozdílů v celkové výši 50%. • Lesnická environmentální opatření snížena na 50 % vypočtených sazeb. Výše uvedené evokuje navýšení u AEO, LFA apod. na 150 % a snížení u Lesnických enviro na 50 %. Realita rozpočtů v předložených tabulkách je však zcela jiná:

Typ podpory Nároková pro zemědělce (AEO, EZ, LFA, Natura 2000) Nároková pro lesníky

Rozpočet 2007 - 2013 (EUR)

Návrh rozpočtu 2014 - 2020 (EUR)

Srovnání nominální (index)

Srovnání reálné (očištěno o inflaci a kurz = 165,8 %)

1 870 049 294

2 581 800 477

138 %

83 %

19 980 782

74 840 083

375 %

226 %

Ad Komentář: Pokud budou provedeny nové kalkulace plateb na základě údajů z let 2009-2011, tak je samozřejmě skutečností, že v uvedených kalkulacích bude inflace už započítána, protože kalkulace budou vycházet z běžných cen uvedených let. Pochopitelně však bude zahrnuta přibližná inflace pouze za období 2005 až 2010 (středový rok období 2009-2011). Dne 27. 5. 2013, Ing. Kamil Toman, Svaz marginálních oblastí

5

Politické výzvy a priority pro internalizaci externalit moderního zemědělství Svaz marginálních oblastí přináší překlad odborného textu zveřejněného devíti autory z univerzit v Esseexu, Londýně, USA a dalších institucí v Dánsku, Holandsku a Británii. Zemědělství je ve své podstatě multifunkční. Produkuje více než jen potraviny a nepotravinářské výrobky. Hluboce ovlivňuje mnoho složek hospodářství a  ekosystémů a nese s sebou i externí náklady a pozitivní externality. Aktuální výše externích nákladů byla za pomocí komplexní metodiky vyčíslena odborníky na 147 mld. Kč ročně v Německu, 115 mld. Kč v Británii a 2874 mld. Kč v USA. To odpovídá nákladům 6700-10248 Kč/ha zemědělské půdy. Zemědělství také produkuje pozitivní externality, a  ačkoli neexistuje žádný ucelený rámec ocenění, veřejné benefity v UK jsou odhadnuty v rozsahu 493 - 1477 Kč na domácnost, resp. 985 – 2.955 Kč/ha zemědělské půdy. Tyto externí náklady a  benefity vyvolávají důležité politické otázky. Zejména, měli by zemědělci dostávat veřejnou podporu za veřejné benefity, které produkují? Měli by ti, kteří znečišťují, platit za obnovu životního prostředí a  lidského zdraví? Politika má k  dispozici tři možnosti jak podpořit změny v  chování: poradenství a  institucionální opatření, regulační a právní opatření a ekonomické nástroje. Tři nejperspektivnější možnosti eliminace negativních a  podpory pozitivních externalit jsou: (1) environmentální daně, (2) dotace a pobídky a (3) institucionální a participativní mechanismy. Největší výzvou je však najít způsoby, jak začlenit takové politické nástroje do efektivních balíčků, které zvýší nabídku žádoucích veřejných statků při odpovídajícím zajištění životaschopnosti zemědělských farem. Úvod Moderní zemědělství druhé poloviny 20. století bylo velmi úspěšné ve zvýšení produkce potravin. Hektarové výnosy obilovin v USA a Evropě vzrostly během 50 let na 2-3násobek, a v Asii a Latinské Americe od roku 1970 o 60 - 80 %. Ale na rozdíl od jiných hospodářských odvětví je zemědělství neodmyslitelně multifunkční. Produkuje více než jen potraviny a nepotravinářské výrobky. Má hluboký dopad na mnoho prvků místních, národních a globálních hospodářských systémů a ekosystémů (Organizace spojených národů pro výživu a  zemědělství - FAO, 1999). Tyto dopady mohou být negativní nebo pozitivní. Například zemědělský systém, který ničí organickou hmotu nebo produkcí potravin způsobuje erozi půdy, vytváří náklady, které musí nést ostatní. Ale zemědělský systém, který váže uhlík v  půdě, přispívá k veřejným i soukromým statkům, ať už je to zmírňováním klimatických změn nebo 6

zlepšováním zdraví půdy. Podobně systém, který chrání volně žijící živočichy, kteří na farmě přispívají k hubení škůdců, podporuje biologickou rozmanitost na rozdíl od systémů eliminujících volně žijící živočichy. Dopady moderního zemědělství na  životní prostředí a lidské zdraví jsou široké a dobře zdokumentované a  zahrnují: (1) pesticidy znečišťující vodu a  poškozující volně žijící živočichy a  zdraví lidí, (2) dusičnany a  fosfáty z  hnojiv, živočišné odpady a  silážní šťávy kontaminující vody a  přispívající k rozvoji řas, odkysličování, hynutí ryb a obtěžování lidí trávících volný čas u vody, (3) eroze půdy narušující vodní toky a odtok z  erodované půdy způsobující záplavy a  škody na  bydlení a  přírodních zdrojích, (4) poškození spotřebitelů vystavených zbytkům škodlivin a mikroorganismů v potravinách a (5) kontaminaci ovzduší metanem, oxidem dusným a  amoniakem produkovaným hospodářskými zvířaty, jejich hnojem a průmyslovými hnojivy. Multifunkčnost zemědělství znamená, že přináší také hodnotné nepotravinové funkce, z  nichž mnohé nemohou být zajištěny jiným hospodářským odvětvím. Hodně z „přirozené“ biologické rozmanitosti v Evropě je výsledkem staletí zemědělského hospodaření, které tvořilo a tvarovalo krajinu a venkov. Zemědělství má mnoho dalších pozitivních vedlejších efektů, ke kterým patří zejména: estetická hodnota krajiny, rekreace, akumulace a dodávka vody, recyklace a fixace živin, tvorba půdy, volně žijící živočichové včetně zemědělsky prospěšných organismů, ochrana před bouřemi a  povodněmi, vázání uhlíku stromy a půdou. Ocenění externalit Většina ekonomických aktivit ovlivňuje životní prostředí - používá přírodní zdroje jako své vstupy a současně je pro ně „čisté“ životní prostředí pohlcovačem produkovaného znečištění. Náklady takového využití životního prostředí se nazývají „externality“, protože jsou vedlejšími účinky hospodářské činnosti a neprochází trhem. Náklady externalit proto nejsou součástí ceny hrazené producenty nebo spotřebiteli. Pokud externality nejsou zahrnuty v cenách, narušují trh tím, že podporují činnosti, které přinášejí vysoké soukromé benefity, ale náklady přitom nese společnost. Externalitou je každá činnost, která má vliv na blahobyt či příležitosti jednotlivců nebo skupin bez přímé platby nebo kompenzace

a může být pozitivní nebo negativní. Externality, se kterými se setkáváme v zemědělském sektoru, mají čtyři charakteristiky: (1) náklady na ně jsou často opomíjeny, (2) často k nim dochází se zpožděním, (3) často poškozují skupiny, jejichž zájmy nejsou hájeny a (4) totožnost původce externality není vždy známa. Externality (někdy též „technologické externality“) představují formu „selhání trhu“. Vylévání splašků do jezera znečišťovatelem bez odškodnění těch, kteří jsou tím nepříznivě ovlivněni, je klasickým příkladem technologické externality. Trh v  tomto případě „selhává“, protože se znečišťuje více, než by tomu bylo, kdyby trh nebo jiné instituce donutily znečišťovatele nést plné náklady na jeho aktivity. Existuje jen málo údajů týkajících se ekonomických nákladů zemědělských externalit. Je to částečně proto, že náklady jsou velmi rozptýlené a ovlivňují mnoho odvětví ekonomiky. Je také nutné znát hodnoty přírodního zboží a služeb a důsledky jejich ztráty. Dle některých názorů současný systém ekonomických výpočtů hrubě podceňuje současnou a budoucí hodnotu přírodního kapitálu. Je poměrně snadné posoudit náklady na snižování emisí a náklady na odstranění znečištění, ale složitější je spočítat pozitivní funkce zemědělství. Jak ocenit, například, skřivany zpívající v letním dni, krajinu s živými ploty a stromy, nebo povodí vyrábějící čistou vodu? Environmentální ekonomové vyvinuli metody pro posouzení uvedených preferencí občanů ohledně environmentálních statků prostřednictvím hypotetických trhů, které umožňují posoudit jejich ochotu platit za přírodní zboží a služby nebo ochotu přijmout náhradu za ztráty. Náklady negativních externalit U nových srovnávacích údajů týkajících se negativních externalit v Británii, USA a Německu (Tabulka 1) je použit rámec vyvinutý pro nedávnou studii britského zemědělství. Rámec používá sedm kategorií pro posouzení negativních environmentálních a zdravotních nákladů. Odhadnuty byly dva druhy škod v Británii: (1) náklady na léčbu nebo prevenci (náklady vynaložené na  vyčištění životního prostředí a  obnovu lidského zdraví za účelem splnění právních předpisů nebo navrácení do  nepoškozeného stavu) a  (2) náklady na  správu a  sledování (vynaložené veřejnými orgány a  agenturami pro sledování životního prostředí, potravin a zdravotních parametrů). Byly odhadnuty pouze ty externality, které vedly k finančním nákladům.

Rámec obsahuje pouze externí náklady, tj. náklady přenesené na  zbytek společnosti činností zemědělců. Soukromé náklady, které nesou zemědělci sami, nejsou zahr-

nuty, např. náklady vyplývající ze zvýšené odolnosti škůdců nebo plevelů kvůli nadužívání pesticidů, nebo náklady manipulace s pesticidy. Mimo kvantifikaci však zůstáva-

jí i problémy distribuce nákladů: například přemnožení hmyzu vyplývající z nadužívání pesticidů může ovlivnit všechny zemědělce, tj. i ty, kteří pesticidy nepoužívají.

Tabulka 1. Roční externí náklady moderního zemědělství v Británii, USA a Německu Kategorie nákladů (mil. Kč, ceny roku 2013)

Británie

USAa

Německoa

1. Škody na přírodním kapitálu: voda   a) Pesticidy ve zdrojích pitné vody b) Dusičnany, fosfáty a půda ve zdrojích pitné vody c) Zoonózy (zejména Cryptosporidum) ve zdrojích pitné vody d) Eutrofizace, znečištění haváriemi, úhyny ryb, náklady monitoringu

5 910 3 497 1 133 837

29 155 40 088 43 159 8 372

2 3 1 1

2. Škody na přírodním kapitálu: vzduch Emise metanu, amoniaku, oxidu dusného a oxidu uhličitého

54 813

538 576b

55 404b

3. Škody na přírodním kapitálu: půda a) Škody způsobené erozí mimo místo jejího vzniku 689 Záplavy, blokované příkopy a ztráty na retenčních kapacitách Škození v průmyslu, lodní dopravě a rybolovu b) organické hmoty a ztráty oxidu uhličitého z půdy 4 038

396 112 283 153

8 537 4 548 11 465 6 213

4. Škody na přírodním kapitálu: biodiverzita a krajina

6 205

203 993

7 748

5. Škody na lidském zdraví: pesticidyc

49

4 334

443

6. Škody na lidském zdraví: dusičnanyd

0

0

0

7. Škody na lidském zdraví: mikroorganismy/původci nemocí a) Bakteriální a virové epidemie v potravinách b) BSE a nové varianty Creutzfeldt-Jacobovy chorobye c) Nadužívání antibiotik (rezistence vůči antibiotikům)

8 323 29 894 n.a.

317 124 1 139 021 n.a.

12 806 45 994 n.a.

115 388

2 874 238

146 868

10 248 11 233 447

6 700 9 297 379

8 478 19 821 334

Celkové roční externí náklady Přepočtené náklady (Kč/ha)   Celkové náklady na hektar zemědělské půdy Náklady pouze na hektar orné půdyf Náklady na kilogram aktivní látky pesticidůg

545 630 915 871

856 499 743 625

Zdroj: Převzato z Pretty et al., 2000; Pimentel et al., 1992, 1995, Fleischer and Waibel, 1998; Ribaudo et al., 1999; Veškeré podrobnosti o metodice viz Pretty et al. (2000). a Publikované údaje pro USA byly upraveny za účelem odstranění některých zřejmých nadhodnocení a vyloučení soukromých nákladů nesenými samotnými zemědělci (viz Pimentel et al., 1992). Zveřejněné údaje pro USA a Německo jsou doplněny o nové odhady nákladů plynných emisí na základě údajů z US EPA (1999) a EEA (1999). Veškeré podrobnosti o metodice viz Pretty et al. (2000). b Náklady emisí v USA a Německu nezahrnují údaje za amoniak (4 % nákladů v Británii). c Na současné úrovni poznání nelze odhadnout škody z chronických onemocnění (rakovina) a u akutních jsou reportovány většinou jen havárie při manipulaci s pesticidy apod., což jsou při striktním výkladu náklady nesené samotnými zemědělci, nikoliv externí náklady. d Uvažováno, že dusičnany jsou z pitné vody odstraněny. Samotné dusičnany nejsou toxické pro člověka. V této studii není kalkulováno s negativními efekty jejich transformace na dusitany v trávicím traktu. e V případě BSE odpovídají vysoké náklady zvolenému řešení - úplnému odstranění problému. Pokud by bylo takto postupováno i u ostatních položek, pak by celkové vypočtené externí náklady zemědělství byly podstatně vyšší. f Náklady obdělávání orné půdy jsou určeny následně: 80 % z kategorie 1a, 2 (oxid dusný), 50 % z 1b, 1d-e, 2 (metan a oxid uhličitý), 3, 4, 5, a 25 % 7a (tj. 51,6 mld. Kč v Británii, 628 mld. Kč v USA, 42,9 mld. Kč v Německu). g Náklady pesticidů jsou upraveným součtem kategorií 1a, 1c, 1d, 4 a 5 (tj. 9,5 mld. Kč v Británii, 46,8 mld. Kč v USA, 5,1 mld. Kč v Německu). Na konci 90-tých let byly používány pesticidy v zemědělství v následujících objemech účinné látky: v USA 425 mil. kg (77 % z celkového množství), v Británii 22,5 mil. kg (89 % z celkového množství) a v Německu 26,5 mil. kg (89 % z celkového množství). n.a. – nejsou k dispozici kalkulace nákladů Pozn: chybějící data doplněna dle ekvivalentních údajů ve zbývajících zemích, tam kde byla dostupná

7

I přesto, že výzkum zatím není úplný a nebyly dopočítány ještě všechny náklady, naznačují tyto studie, že externí náklady moderního zemědělství v  roce 1996 činily 6700-10248 Kč/ha zemědělské půdy v Británii, Německu a USA. Je zřejmé, že negativní externality orné půdy jsou vyšší než u živočišné výroby (pastvin). Externí náklady spojené pouze s pesticidy činí 334-447 Kč/kg použité účinné látky. Pro nezemědělské sektory se jedná o značné náklady. Z  nejrůznějších důvodů jsou tyto odhady pravděpodobně konzervativní: • některé náklady jsou významně podhodnocené (např. akutní a  chronické otravy pesticidy, náklady na  monitorování, eutrofizace nádrží a  obnova ztracených živých plotů); • některé náklady nyní nelze vypočítat (např. bagrování za  účelem udržení splavnosti, protipovodňová opatření, eutrofizace mořského prostředí a otravy domácích zvířat); • nebyly vypočteny náklady na  obnovu životního prostředí nebo lidského zdraví do nepoškozeného stavu; • náklady léčby a  prevenci mohou být značně podhodnoceny oproti tomu, kolik by byli lidé ochotni zaplatit za tvorbu pozitivních externalit; • údaje neberou v úvahu časová zpoždění mezi příčinou problému a jeho projevením se jako náklad (např. některé dávno zastavené procesy mohou stále vytvářet náklady, zatímco některé stávající procesy ještě náklady nevytvářejí); • tato studie nezahrnuje externality vyplývající z přepravy potravin z farem k výrobcům, zpracovatelům, obchodníkům a ke spotřebiteli. Hodnota pozitivních externalit Odhady nákladů jsou však jen částí příběhu, protože zemědělství produkuje také pozitivní externality, kterými jsou například krajina a její estetické hodnoty, zásobování vodou, fixace živin, tvorba půdy, biologická rozmanitost, ochrana před povodněmi a ukládání uhlíku (OECD, 1997). Nicméně, neexistuje žádná komplexní studie, která by ukázala celkové pozitivní vedlejší účinky zemědělství. Mnohé z  agroenvironmentálních programů v  Británii znamenaly pokusy obnovit části krajiny, stanoviště vzácných rostlinných či živočišných druhů a  další pozitivní venkovské atributy, které byly ztraceny během intenzifikační fáze čtyřicátých až sedmdesátých let a ochránit ty atributy, které ještě ztraceny nebyly. Odhady přínosů agroenvironmentálních programů nabízejí alespoň

8

vhled do některých hodnot, které zemědělství poskytuje vedle potravinových a nepotravinových produktů. Britské agroenvironmentální programy byly navrženy tak, aby přinášely výhody v několika formách, včetně přírodních vlivů, krajinných efektů, kvality vody, archeologických nalezišť a  lepší prostupnosti krajiny. Benefity mohou čerpat lidé v bezprostřední blízkosti systému i ostatní veřejnost. Odhady přínosů ukazují, že benefity jsou podstatně vyšší než náklady, což potvrzuje hodnotu uvedených politik. Hodnocení deseti ekologicky citlivých oblastí (ESA) v Anglii a Skotsku, plus Nitrátově citlivé oblasti (NSA) a  Režimů podpor ekologického zemědělství, prokazují benefit 2,2-12,7 mld. Kč ve srovnání s finančními náklady státní pokladny 497 mil. Kč. Odhady benefitů (pomocí různých metod oceňování: kontingenční oceňování, výběrové experimenty a  kontingenční srovnávání) se pohybovaly od  98 do  1477 Kč na domácnost u většiny ekologicky citlivých oblastí, vystoupaly až na 6895-7387 Kč pro Norfolk Broads a 18616 Kč pro skotské extenzivní travní porosty a  činily 788-886 Kč na  domácnost pro Nitrátově citlivé oblasti a  Režimy podpory ekologického zemědělství. Hodnota pro místní obyvatele vykázala nižší kolísání než hodnoty pro návštěvníky a veřejnost (většinou v rozsahu 98–985 Kč, s  některými extrémy na  úrovni 7387 Kč na domácnost). Vezmeme-li u  benefitu v  úvahu rozmezí 492-6402 Kč na  domácnost a  rok a  budeme předpokládat, že toto je reprezentativní preference průměrné domácnosti pro všechny zemědělsky produktivní oblasti, pak to naznačuje národní benefit v  řádu 9,8-29,5 mld. Kč. Vyjádřeno na hektar, tyto předběžné údaje ukazují benefit v  řádu 985-2955 Kč/ha zemědělské půdy v  Británii. Jsou vynechány hodnoty takových benefitů, jako potraviny prosté patogenů, neerodovaná půda, bezemisní zemědělství a biologicky rozmanité výrobní systémy. Existuje zatím příliš málo studií pro potvrzení těchto údajů. Jedna studie v  Británii srovnávala ekologické a  konvenční farmy a dospěla k závěru, že ekologické zemědělství produkuje 3694-6156 Kč/ha/rok pozitivních externalit (zejména benefity pro zdraví půdy a volně žijících zvířat). V některých případech mohou být veřejné benefity produkované zemědělstvím vyšší než soukromé výnosy získané samotnými zemědělci. Sala a  Paruelo vypočítali roční hodnotu ukládání oxidu uhličitého v  USA

(Great Plains) na 6156 Kč/ha, což je čtyřikrát více než čistý soukromý výnos farmářů za maso, vlnu a mléko a asi polovina tržní hodnoty pozemků. Ve skutečnosti tito farmáři jsou „uhlíkovými farmáři“ spíše, než jen chovateli hospodářských zvířat. Vychází zásadně efektivněji používat omezené zdroje na podporu postupů nepoškozujících životní prostředí, než muset utrácet za uvedení do původního stavu poté, co se vyskytne problém. Úspory pozitivních environmentálních opatření mohou být značné, jak zjistil stát New York se svou podporou trvale udržitelného zemědělství na 512.000 ha povodí Catskill - Delaware (Ústav pro zemědělství a  obchodní politiku, 1997). New York City získává 90 % své pitné vody z těchto povodí. Avšak v pozdních osmdesátých letech město čelilo nutnosti postavit filtrační zařízení pro splnění nových norem pitné vody, jehož náklady by byly 144-231 miliard Kč, plus dalších 5,8-14,4 mld. Kč ročních provozních nákladů. Přibližně 40 % z orné půdy v povodí by muselo být vyřazeno z hospodaření, aby se snížil odnos erodované půdy, pesticidů, živin a patogenních bakterií a protozoí. Namísto toho se město rozhodlo pro spolupráci se zemědělci. Založilo Zemědělskou radu povodí - partnerství zemědělců, vlády a soukromých organizací s cílem chránit pitnou vodu pro město a udržitelné venkovské hospodářství. Pracuje na celofaremním plánování s každou farmou a přizpůsobuje řešení místním podmínkám s  cílem maximalizovat snížení externích nákladů. První dvě fáze programu, které vedly k dosažení 85 % cíle pro snižování znečištění, stály zhruba 2,9 mld. Kč, tzn. jen malou část nákladů na filtrační zařízení a jeho každoroční provoz. Z tohoto společného přístupu k agroenvironmentálnímu managementu těží nejen daňoví poplatníci, ale také zemědělci, životní prostředí a venkovská ekonomika. Politiky internalizace externalit Tyto externí náklady a  přínosy vytvářejí důležité politické otázky. Zejména, měli by zemědělci získat veřejnou podporu za  veřejné benefity, které produkují vedle potravin? Mají ti, kteří znečišťují, platit za obnovu životního prostředí a lidského zdraví? V  zemědělství byla pozornost zaměřena na  široké spektrum politických možností, které jsou k  dispozici pro podporu změn v zemědělské praxi. Ty se dělí do tří kategorií: poradenství a  institucionální opatření, regulační a právní opatření a ekonomické nástroje (Tabulka 2). V  praxi vyžaduje účinná kontrola znečištění a  optimální nabídka požadovaných veřejných statků kombinaci všech tří přístupů a integraci napříč odvětvími.

Tabulka 2. Nástroje politik pro internalizaci pozitivních a negativních zemědělských externalit Nástroj / opatření

Vliv zvýšení nabídky pozitivních externalit

Vliv na snižování negativních externalit

Kodexy správné praxe

Stanovují nejlepší postupy, ale negarantují jejich dosažení

Povzbudí ochotné zemědělce stanovením nejlepších postupů řízení

Vzdělávací systémy (veřejně financované)

Úzká propojení mezi profesionály a zemědělci podporují změny

Úzká propojení umožňují přenos informací a sledování zemědělské praxe

Participační procesy a skupiny zemědělců

Skupiny zvyšují schopnost zemědělců experimentovat s udržitelnými postupy (např. ohledně škůdců a péče o krajinu)

Skupiny zvyšují schopnost zemědělců snižovat znečišťování

Environmentální audity

Podporují postupné změny k většímu využívání obnovitelných zdrojů

Motivují zemědělce ke snížení produkce odpadů a znečištění

Poradní / institucionální

Regulační Předpisy a zákony, Předpisy nejsou používány ke zvýšení (včetně politik aplikovaných pozitivních externalit sokromým sektorem, např. supermarkety)

Široké použití, např. potravinové normy, upuštění od postřiků podél břehů, kvalita vody a zdravotní nezávadnost potravin, závazné postupy k omezení úniků živin, zákaz vypalování slámy, ochrana stanovišť

Vymezení stanovišť a druhů

Neutrální

Právní ochrana klíčových stanovišť a druhů

Environmentální daně

Nezvyšují pozitivní externality (účelově vázané příjmy však mohou být použity pro pobídky)

Daně z pesticidů, minerálních hnojiv a poplatky za statková hnojiva

Reforma dotací a pobídek

Kontroly podmíněnosti a podmíněné dotace spojené s poskytováním environmentálních a sociálních statků

Nepřímé efekty - pokud vznikají udržitelnější systémy

Granty a půjčky

Jednorázové dotace (např. na remízky či kamenné zídky)

Jednorázové dotace (např. zařízení pro skladování kejdy nebo půdoochranná opatření)

Ekonomické

Obchodovatelné povolenky na Neefektivní znečištění

Poradenská a institucionální opatření dlouho tvořila páteř politik internalizujících náklady za  účelem prevence znečištění způsobeného zemědělstvím. Tato opatření spoléhají na  dobrovolnou součinnost zemědělců a jsou oblíbená u politiků, protože jsou levné a pružné. Poradenství je obvykle ve formě zásad správné zemědělské praxe, jako jsou doporučené maximální míry použití pesticidů a umělých hnojiv nebo opatření pro omezení eroze půdy. Většina vlád má ještě zemědělské poradenské služby a  zaměstnává agenty pro práci s  farmáři. Tato poradní a institucionální opatření však nezaručují výsledky s většími environmentálními a sociálními přínosy.

9

Pouze jedna realizace v zemědělství - pro zlepšení kvality vody (v USA)

Regulační a  právní opatření jsou používána také pro internalizaci externích nákladů, která může být provedena buď stanovením emisních norem, nebo zavedením environmentálních standardů. Znečišťovatelé překračující normy jsou pak sankcionováni. Existuje mnoho typů norem: provozní standardy na  ochranu zaměstnanců, výrobní normy pro omezení limitů reziduí kontaminujících látek ve výrobě (např. rezidua pesticidů v potravinách), emisní normy (např. silážní odpadní vody nebo kaly) a  normy kvality životního prostředí omezující obsah nežádoucích látek ve zranitelných prostředích (například dusičnany nebo pesticidy ve vodě).

Problémem těchto předpisů však je, že většina zemědělského znečištění se odehrává rozptýleně v  přírodě. Je proto nemožné, aby inspektoři zajistili dodržování pravidel na  stovkách tisíc farem tak, jako je tomu možné u  omezeného počtu průmyslových továren. Regulace se používá též k  omezení nebo odstranění určitých zemědělských praktik, jako např. postřik pesticidy v blízkosti vodních toků, vypalování slámy (Británie), nebo požadavek povinně vyrovnané bilance živin na  farmách (například v Nizozemsku a ve Švýcarsku). Posledním užitím regulace je označení a právní ochrana některých stanovišť a  druhů. To může být stanoveno na vnitrostátní nebo meziná-

rodní úrovni. Opět platí, že takové označení nezaručuje ochranu, ale jasně upozorní na veřejnou hodnotu. Ekonomické nástroje jsou určeny především k zajištění toho, aby znečišťovatel nesl náklady na  odstranění škod způsobených znečištěním a/nebo náklady vzniklé při omezování znečištění (náklady na  snížení emisí). To znamená, že bezplatný vstup pro zemědělství, tj. čisté a neznečištěné životní prostředí, je oceněn a je s ním zacházeno podobně jako s  ostatními náklady (např. práce nebo kapitál). To je princip „znečišťovatel platí“, který byl přijat všemi vládami OECD v roce 1972 a později, v roce 1995, zakotven v  Římské smlouvě. Pro dosažení internalizace je k dispozici celá paleta ekonomických nástrojů, a  to včetně ekologických daní a  poplatků, obchodovatelných povolenek a cíleného nebo kombinovaného využití veřejných dotací a pobídek. Daně a  dotace jsou dvě strany téže mince ekonomických pobídek. Přestože oba přístupy lze použít ke  snížení negativních externalit zemědělství a  vlivy na  produkci zemědělců a  omezení znečištění mohou být podobné, oba přístupy mají různé dopady na zisky zemědělců a veřejné rozpočty. Během posledních let došlo k malému, ale důležitému posunu ve využívání veřejných dotací pro společné agroenvironmen-

tální výstupy. Agroenvironmentální politiky v  Británii mají tendenci zdůrazňovat vlastnická práva zemědělců, což znamená, že zemědělci by měli být kompenzováni za změny v postupech, které snižují jejich zisky. To je v kontrastu s jinými evropskými zeměmi, kde jsou větší práva na straně státu, což znamená silnější regulaci. Filozofie farmářských vlastnických práv ve Spojených státech je blíže situaci Británie, tzn. regulace bez náhrady byla dosud minimální. Obchodovatelná povolení jsou systémy kvantitativních povolení ke znečištění, které lze kupovat a prodávat na trhu povolenek. Smyslem je soustředit omezení znečištění u těch, kdo nesou nejmenší náklady, a tím snížit náklady na  plnění limitů. Obchodovatelné povolenky byly použity pro kyselé deště a kontrolu rybolovu (v USA, Austrálii a  na  Novém Zélandu), ale teprve nedávno byly využity v  zemědělském kontextu pro zlepšování kvality vody v  USA. Bodoví znečišťovatelé, kteří podléhají regulaci, si mohou koupit emisní povolenky od  zemědělských plošných znečišťovatelů. Koncept je založen na  myšlence, že náklady na  další snížení znečištění vod mohou být v některých případech úprav zemědělských postupů nižší, než při omezování bodových zdrojů zatížení. Tři z  nejperspektivnějších možností politik, jak odradit negativní externality a podporovat pozitivní externality,

jsou rozebrány podrobněji níže: (1) environmentální daně, (2) dotace a  incentivní reformy a (3) institucionální a participativní mechanismy. Environmentální daně Environmentální nebo „eko“ daně se snaží přesunout břemeno zdanění z ekonomického „dobra“, jako je práce, na environmentální „zlo“, jako je odpad a znečištění. Tržní ceny zemědělských vstupů a  produktů v  současné době neodrážejí plné náklady zemědělského hospodaření. Environmentální daně či platby za  znečištění se snaží internalizovat některé z těchto nákladů, a tak přimět jednotlivce a podniky k efektivnějšímu využívání zdrojů. Tyto zelené daně nabízejí příležitost „dvojí dividendy“ snížením škod na  životním prostředí, a  to zejména z  plošných zdrojů znečištění, při současné podpoře dobrých životních podmínek. Stále však existuje rozšířený názor, že environmentální daně omezují hospodářský růst. Rostoucí empirické důkazy o  nákladech na  dodržování předpisů ochrany životního prostředí a  daní naznačují, že se jedná o  malý nebo žádný dopad na  celkovou konkurenceschopnost podniků a  zemí, s  náznaky, že tyto předpisy a  daně zvýšily efektivnost a zaměstnanost (viz Box 1).

Box 1. Účinnost ekologických daní v EU. Zdroj: EEA (1999). - Daně přinášejí environmentální benefity a jsou nákladově efektivní. - Příklady zvláště efektivních daní jsou: švédské zdanění znečištění ovzduší, nizozemské zdanění znečišťování vod a poplatek na oxidy dusíku (NOx) a schémata daňového rozlišení pohonných hmot ve Švédsku. - Motivační daně jsou environmentálně účinné, pokud je výše daně dostatečně stimulující k omezení znečištění. - Významný příspěvek k  environmentální efektivitě poplatků je zaručen, jsou-li výnosy použity pro související výdaje na životní prostředí. - Daně mohou fungovat po relativně krátkou dobu (2 - 4 roky), a proto obstojí i ve srovnání s ostatními nástroji politiky životního prostředí, i když u energetických daní může trvat 10 - 15 let, než se projeví výrazné motivační účinky.

V  zemích Evropy a  Severní Ameriky existuje široká škála environmentálních daní a poplatků. Mezi ně patří uhlíkové/energetické daně (např. v Belgii, Dánsku a Švédsku), chlorofluorokarbonové daně (Dánsko a USA), daně ze síry (např. Dánsko, Francie, Finsko a  Švédsko), poplatky z  oxidu dusného (pouze Francie a  Švédsko), daňové rozlišení olovnatého a  bezolovnatého benzínu (všechny země EU), daň ze skládek (Dánsko, Nizozemsko a  Británie), poplatky za odběr podzemních vod (pouze Nizozemsko) a stočné (Španělsko a Švédsko). Environmentální daně se zatím nepoužívaly v  zemědělství s  několika výjimkami: daň z  pesticidů v  Dánsku, Finsku, Švédsku a  několika státech USA, daně z průmyslových hnojiv v Rakousku (198610

1994), ve Finsku (1976 - 1994), ve Švédsku a v některých státech USA a poplatky za hnůj v Belgii a Nizozemí. Velká pozornost se nyní soustředí na realizaci daně z pesticidů. Ideální situací je uvalení nejvyšší daně z  pesticidů na  výrobky, které způsobují největší škody na životním prostředí a  lidském zdraví. Nicméně, není zde metodika pro stanovování míry nebezpečnosti. Existují různé možnosti, včetně pořadníkové soustavy, kde jsou pesticidy seskupeny do tříd podle podobného dopadu, nebo zdanění podle jejich hodnoty/ceny či použité hmotnosti. Důležitou otázkou zůstává, co se po  zavedení daně z  pesticidů stane s  chováním zemědělců. Zejména, zda dojde ke  snížení používání pesticidů

v případě zvýšení jejich ceny. Cenová elasticita poptávky je pro stanovení takových vlivů na životní prostředí důležitá a odhady z  Nizozemska, Řecka, Francie, Německa, Dánska a Británie hovoří obvykle o rozmezí 0.2 - 0.4, vzácněji až 0.7, popř. 1.0. Zdá se, že z  uvedeného vyplývá, že by byly nutné skutečně velké cenové změny, aby zemědělci změnili své praktiky: neelastická poptávka omezuje environmentální účinnost, i  když je prospěšná pro generování příjmů. Nicméně existuje několik důvodů, proč je elasticita pravděpodobně vyšší. Za  prvé, poptávka je nepružná, pokud je předpoklad, že zvýšení cen bude rychle zvráceno. Pokud ale zemědělci akceptují, že vyšší

ceny zahrnující environmentální daně zůstanou v  platnosti, pak dojde ke  změně chování. Za druhé, dobře navržený balíček daní s  předpisy, poradenstvím a  pobídkami může zvýšit cenovou citlivost. Za  třetí, postupující inovace zemědělcům zpřístupní udržitelnější způsoby hospodaření, a  tím bude podpořena další změna. Tam, kde daně byly stanoveny, byly vybírány dle prodejní ceny, nebo dle hmotnosti použité účinné látky. Tyto daně kolísají od  0,7 % z  prodejní ceny (USA) po  36 % (Dánsko), a  měly různé efekty. Nejpříznivějším bylo snížení používání pesticidů ve  Švédsku od roku 1985, a to o 65 %. Daňové výnosy se pohybovaly v rozmezí od 1,8 mld. Kč za rok v USA (z toho 24 % jen v Kalifornii) až po  616 mil. Kč v  Norsku a  44 mil. Kč ve  Švédsku. Daně na  průmyslová hnojiva byly zavedeny v několika zemích a dosahují v současnosti 3-12 Kč/kg dusíku, fosforu a draslíku v Rakousku, Norsku a ve Švédsku. Mnohem nižší jsou v  USA (0,02-0,62

Kč/kg dusíku v různých státech). Většinová shoda je, že daňové balíčky s největším vlivem na externality jsou ty, které jsou kombinované s jinými politickými nástroji (poradenství, pobídky a předpisy), a ty, které jsou vázané - jejich výnosy jsou reinvestovány výhradně k podpoře udržitelnějších alternativ. Reforma dotací a incentivů v zemědělské politice Alternativou k postihu zemědělců prostřednictvím daní je motivace k  přijetí neznečišťujících technologií a  postupů. To může být realizováno tím, že jsou jim nabídnuty přímé dotace na  přijetí udržitelných technologií (potenciální využití pro výnosy z environmentálních daní) a  jsou odbourány perverzní dotace, které v  současné době podporují činnosti znečišťující životní prostředí.

Všechny vlády poskytují určitou veřejnou podporu svým domácím zemědělským a venkovským sektorům. Země OECD poskytují zhruba 5565 mld. Kč na  podporu svého zemědělství, což představuje asi 478 tis. Kč na zemědělce na plný úvazek, nebo 5319 Kč/ha zemědělské půdy. Existují však velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, od  vysokých úrovní podpory v  Japonsku dosahujících 71 % z celkové hodnoty zemědělské produkce až po  pouhá 3 % na  Novém Zélandu (Pretty, 1998). Některé země začaly snižovat cenové podpory a  nahrazují je systémy přímých plateb. Jiné země přesměrovaly podporu na  udržitelné postupy hospodaření se značným pozitivním účinkem. Obecně platí, že jen malá část je zaměřena na  zlepšení životního prostředí, a to prostřednictvím politik jako je US Conservation Reserve Program, v EU agroenvironmentální program a australský Národní program péče o půdu.

Box 2. Výběr agroenvironmentálních programů používaných v průběhu devadesátých let v EU.

· Marketentlastungs und Kulturlandschaftsausgleich (MEKA) schéma Bádensko-Württembersko, Německo nabízí farmářům seznam technologií na výběr, z nichž jim každá může přinést „eko-body“. Každý bod jim pak přináší 20 DM/ ha (například za nepoužití růstových regulátorů 10 bodů, za setí zeleného hnojení na podzim 6 bodů, za nepoužívání herbicidů a mechanické odstraňování plevele 5 bodů, snížení intenzity chovu dobytka na 1,2-1,8 dospělých kusů na hektar 3 body a za přímé setí na erozních půdách 6 bodů). · Iniciativy v Parcs Naturels Régionaux ve Francii slaďují ekonomický rozvoj s ochranou přírody prostřednictvím integrovaného přístupu, včetně procesu vyjednávání a komunikace mezi různými místními aktéry a dobrovolných smluv pro zemědělce. Protože programy nejsou nařízeny, ale spíše rozvíjeny prostřednictvím participačního procesu, zemědělci se k nim necítí být donucováni. Příklady zahrnují vysoko položené pastviny pohoří Vogézy a močály na poloostrově Cherbourg. · Národní park La Albufera ve Španělsku s rozlohou 20.000 ha představuje území mezinárodního významu pro ptáky a ryby, kde jsou zemědělci dotováni, aby znovu zaváděli tradiční způsoby pěstování rýže, jako je mechanické pletí a zaplavování rýžových polí před zralostí, tj. od listopadu do března a omezovali použití jiných vstupů. Tento režim chrání rybí druh žijící v rýžových polích a přispívá k růstu populací čírek a lžíčáků. · Tir Cymen (nyní Tir Gofal) Scheme, Wales, odměňoval zemědělce za používání jejich dovedností a zdrojů při péči o krajinu a volně žijící živočichy a za zlepšování jejich pěstitelských postupů. Zvýhodněny byly činnosti, které nabízejí největší veřejné benefity z hlediska životního prostředí u zemědělců zařazených do celofiremního závazku na 10 let. Schéma prospělo zemědělskému hospodaření, volně žijícím živočichům, životnímu prostředí a místní ekonomice. ZDROJ: ADAS (1996), BARRE´S (1996), COUNTRYSIDE COUNCIL OF WALES (1996) A PRETTY (1998).

11

Reformy Společné zemědělské politiky Hlavní nástroj zemědělské politiky v  EU, Společná zemědělská politika (SZP), prošel v posledních letech postupnou ekologizací. V roce 1992 Mac-Sharryho reformy zavedly agroenvironmentální podpory podle nařízení 2078/92, což vedlo k přesunu asi 3,5 % celkových podpor k  produkci environmentálních statků. Odpovědnost za  provádění a  míru podpory však spočívá na  jednotlivých členských státech, s  různým stupněm zavedení, od 100 % zemědělské půdy v  Rakousku po  pouhých 0,2 % v  Belgii. Nicméně, některé agroenvironmentální programy byly extrémně úspěšné v  podpoře takových zemědělských změn, které přinášejí benefity jak soukromé pro zemědělce, tak i  veřejné pro životní prostředí

12

a  venkovská společenstva (Box 2). V  UK většinou přinesly podstatně větší benefity než náklady. Nejnovější reformy, tj. balíček opatření Agenda 2000 dohodnutý v  roce 1999 Radou ministrů v Berlíně a naplněný v Helsinkách, se snažily vyrovnat s pokračujícím převisem nabídky hovězího masa a polních plodin, za účelem přípravy na další kolo jednání Světové obchodní organizace (WTO) a  za  účelem přípravy podmínek pro značné rozšíření EU. Tyto reformy snížily vyrovnávací platby, reformovaly kvóty a  připravily opatření pro rozvoj venkova. V  listopadu 1999 se ministři zemědělství EU dohodli na dvou nových předpisech SZP, které nabízejí rozšířené možnosti pro pozitivní výsledky v oblasti životního prostředí a rozvoje venkova.

(1) Nařízení (ES 1259) podmiňuje platby podpor ochranou životního prostředí, zavádí modulaci jako možné opatření pro přerozdělení podpory ve  prospěch rozvoje venkova a  povoluje členským státům rozhodnout, jaká opatření přijmou. (2) Nařízení o  rozvoji venkova (ES 1257) vytváří pilíř rozvoje venkova v  rámci SZP, uznává rozvoj venkova nedílnou součástí SZP a  klíčovým prvkem multifunkčního charakteru evropského zemědělství. Zdroj: http://are.berkeley.edu/courses/ARE242/spring05/classReadings/newValuation/PrettyEtAl_01.pdf (zkráceno)

Svaz marginálních oblastí Horní Police čp. 1, 471 06 Česká Lípa, tel/fax: 487 861 368 předseda Ing. Milan Boleslav Internet: www.lfa.cz, email: [email protected]