ha pšenice znamená rozorání 267 tis. ha travních porostů

SVAZ MARGINÁLNÍCH OBLASTÍ SDRUŽUJE FARMÁŘE Z HORSKÝCH, PODHORSKÝCH A PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTÍ ČR, ZABÝVAJÍCÍ SE PŘEVÁŽNĚ ŽIVOČIŠNOU VÝROBOU. ČLENY SMO ČI JEHO ČLENSKÝCH ORGANIZACÍ JE VÍCE NEŽ 950 ZEMĚDĚLSKÝCH FAREM.

září - prosinec 2013 / č.55

Ekvivalent 0,5 t/ha pšenice znamená rozorání 267 tis. ha travních porostů

ú v o d e m

Informační bulletin Svazu marginálních oblastí (SMO)

ÚZEI zatím stále nebyl schopen předložit analýzu dopadu změn tržních cen a dotací do rozhodování zemědělců ohledně rozorávání luk a pastvin, proto tuto analýzu zpracovala ekonomická sekce Svazu marginálních oblastí. Z dostupných údajů vyplývá, že změna hektarových tržeb orná versus tráva odpovídající ekvivalentu 0,5 t pšenice přinese rozorání 267 tis ha.
     

  !"#$


                   

 

 

 

   


4*



  

  



      

         

          

      

      

              

 

               9::;"! !;<=="9

%  !"#$

%%& !"#$

'   ()*!



   

    

   

 

 

=#> 

             



     

  

  

,&"-. +     

            



 

  

                       $;.<###

%%&

↓ ↓ 

   

    

   

  

/0 *1 2

345 4 +07

           



    

    

      



           

                

   

 !<=<$!



 !
"
#$!%&"
'(!&)*-./01!
2"4!!&#!"!!# 
!#"567.89:!&
;
2<)$?
!"
'<
;&#@&' 
!&)967.8A#!$ B$C&:D$
;&79*-./AEH79I-KAL!
89*M""AH2 


ÚZEI ve skutečnosti už uvedenou analýzou disponuje, ale vedení ÚZEI se zaleklo množství hektarů, které by měly být rozorány, a proto byl i tento výstup cenzurován. Metodika výpočtu Základním vstupem jsou výnosy pšenice coby hlavní plodiny dle jednotlivých

hlavních půdních jednotek v klimatických regionech (HPJ, popř. HPKJ). Druhým základním vstupem byly údaje z LPIS o procentu zornění za jednotlivé BPEJ, které umožnily zmapovat reálné zornění v jednotlivých výnosových pásmech. U jednotlivých BPEJ byla zohledněna nejen

Vážení přátelé, minulý bulletin jsme věnovali odborné stránce multifunkčnosti zemědělství a jeho pozitivním i negativním vlivům na okolí a roli státu, která se omezuje na řešení externalit a veřejných statků. Tentokrát se budeme věnovat více dopadům české zemědělské politiky, která se od moderního pojetí podstatně odchyluje a některým příčinám této deviace. Jeden z nejznámějších polských reportérů trefně charakterizoval atmosféru přelomu let čtyřicátých a padesátých v knize Gottland větou „Básník Sedloň napsal, že slova „výživa“ a „výroba“ jsou již slovy básnickými.“ A pokud bychom dodali dnešní reflexi naší národní povahy, tak lze konstatovat, že slovy básnickými jsou dnes už i potravinová soběstačnost, intenzifikace, růst a zaměstnanost. Největším básníkem je přitom Ústav zemědělské ekonomiky s neuvěřitelnými výstupy, které mají s ekonomií málo společného. Vysvětlení přinesl zápis viceprezidenta Agrární komory z jeho jednání s panem Douchou, ve kterém se domlouvají, jak ohnout sazby a vymezení LFA. Zápis krásně dokumentuje zaujatost, resp. absenci nestrannosti ÚZEI a vysvětluje neodbornost u velké části výstupů ÚZEI, Strategie pro růst a Expertní skupiny pana ministra, které jsou dílem pana Douchy. I na základě uvedeného si vysloužil ÚZEI několik nominací na Zemědělskou perlu za rok 2013. Dotování investic podrobil kritice už i Evropský účetní dvůr. Poukázal mj. na efekt mrtvé váhy, tzn. případy, kdy by investice byly realizovány i bez dotace a dále na efekt přesunu, kdy dotace jednomu subjektu poškodí subjekt jiný. Přestože SMO obdobně upozornil na nesmyslnost a neefektivnost dotování investic, pokračuje ministerstvo v konstruování dalších dotací soukromých statků. Přitom aktuálně teprve poznáváme rozsah, ve kterém MZe poškodilo českou ekonomiku stimulací výstavby bioplynových stanic. Bioplynky nám prodraží elektřinu zhruba o 100 miliard Kč za dobu garantované výkupní ceny. Doplatí na to především živočišná výroba a průmysl. Logika se jen těžko hledá v uvažování MZe, které nejdříve odmítlo všechny návrhy SMO k zajištění dostatku financí pro plnění závazků PRV nutných pro čerpání přímých plateb, aby pak ministr sdělil, že peněz je v PRV málo a všichni se musí uskromnit. Jak to v praxi udělá? Uskromní se ceny řepky a dalších komodit, nebo zase jen veřejné statky? A pokus o vytvoření Národní fronty v zemědělství zaregistroval i Ekonom - přetiskujeme. Ing. Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí tel.: 737 284 225

příslušnost k HPJ, ale i svažitost a skeletovitost takzvanými výnosovými koeficienty pro různé svažitosti pozemků a pro hloubku a skeletovitost půdy.

t/ha, jak uvádí oficiální data, resp. výše uvedený posun proběhl zejména před tímto obdobím.

Nástroj pro zemědělskou politiku Uvedený postup umožnil získat výstup popisující závislost zornění na výnosu hlavní obiloviny. Výsledná tabulka v rozlišení pásem po 0,25 t/ha už umožnila kvantifikovat, jak se do zornění jednotlivých stávajících pásem promítne změna výnosu t/ha, resp. tržby Kč/ha.

Pro rozhodování jednotlivých farmářů bude určující změna tržních cen, nákladů a podpor vyplývajících z Programu rozvoje venkova, přičemž aktuální program vycházel z čísel období 2003-2005. Ze srovnání průměrné ceny pšenice dle ČSÚ/SZIF za toto období a za období 2010-2012 vychází nárůst z 2849 Kč/t na 4272 Kč/t. Tento 50% nárůst ceny, resp. tržby na hektar odpovídá nárůstu hektarového výnosu o 2,5 t/ha (50 % u 5,08 t/ha).

Pro kvantifikaci dopadu růstu výnosu o 0,5 tuny stačí každému stávajícímu pásmu přiřadit zornění odpovídající pásmu s výnosem lepším o 0,5 t/ha (tzn. o dvě pásma výše) a výslednou výměru orné půdy v daném pásmu porovnat s původní výměrou orné. Za celou republiku ve všech pásmech dojde ke konverzi 267.632 ha travních porostů do orné. Přestože v uvedeném modelu využíváme systém BPEJ, vůči kterému máme výhrady, tak propojení reality s certifikovanou metodikou výnosů je v současnosti pravděpodobně nejlepší dostupný nástroj pro modelování dopadů zemědělské politiky. Historické změny výnosů Odborníci se shodují na tom, že díky posunu v osivech, chemii či technologiích došlo za posledních dvacet let k růstu potenciálních výnosů obilovin o cca 1,5 tuny na hektar. Tento posun však v našich propočtech vůbec nebereme v úvahu, protože vycházíme z toho, že průměrné výnosy za relevantní období 2010-2012 vůči 2003-2005 zůstaly stejné na úrovni 5,08

V uvedeném je však nutno zohlednit i nárůst nákladů. A i kdybychom se zde opřeli o výpočty ÚZEI, tak se dostaneme ke zlepšení zisku o 4 tis. Kč/ha, což odpovídá 1 t/ha. Znamená to tedy, že dnešní ekonomická újma farmáře hospodařícího na TTP je dnes mnohem vyšší než v letech 20032005 a stejně tak je vyšší i jeho motivace k realizaci produkce z orné. Uvedené dokazují i zveřejněné nové újmy ze srpna 2013 (viz tisková zpráva SMO 19. 8. 2013). Přesto jsme se podrželi našeho konzervativního odhadu a hovoříme o dopadu na úrovni pouze 0,5 t/ha. Ale i toto v rozvažování zemědělců, kteří se po skončení závazků v roce 2015 budou znovu rozhodovat o zaměření svého hospodaření, poskytne stimul cca 270 tis. ha rozorat.

Relativní klid zatím udržují nuceně prodlužované AEO závazky, které nutí zemědělce hospodařit již 6-8 let na travních porostech. Tímto získalo MZe čas do 1. 1. 2015 pro úpravu dosavadní politiky. MZe i ÚZEI s hlavou v písku Jak se k uvedeným signálům postavil ÚZEI, jsme uvedli už zkraje článku. MZe lze omluvit na základě toho, že tato čísla nemá k dispozici. Ale neomluvitelný už je přístup vedení MZe, které nařizuje ÚZEI, aby počítal újmy tak, aby se vešel do určitých finančních limitů. Ohnuté propočty jsou pak samozřejmě k ničemu, resp. vrátí se republice jako bumerang poté, co se do nich pustí ekonomové a zejména Evropská komise. Nemluvě o tom, že bez výše uvedených informací např. Odbor přímých plateb MZe navrhuje novou podporu orné půdy: jetel na orné půdě. To také pomůže k dalšímu rozorávání.

Budeme dotovat zhoršování zdraví české populace? Pokud by MZe alespoň elementárně respektovalo zdravotní doporučení, musí nutně konstatovat, že chov prasat i pěstování cukrovky není ve veřejném zájmu. Může se jednat nanejvýš o soukromý zájem jednotlivých účastníků trhu a jakékoli intervence směrem ke zvyšování nebo i zachování produkce jsou neodůvodnitelné a ve světle moderních výživových doporučení dokonce škodlivé. Přímá podpora některých komodit je obhajitelná snad jen v případě příznivého působení těchto produktů na stravovací návyky a zdraví populace, které lze bezpochyby považovat za veřejný zájem. Z údajů evropské komise je patrné, že ČR je v porovnání s okolními zeměmi na špici v obezitě a současně překračujeme o více než polovinu průměr EU v úmrtnosti na kardiovaskulární nemoci. Podle WHO většina hlavních faktorů, které se uplatňují nepříznivě na zdraví člověka, souvisí s výživou.

Mezinárodní srovnání denní doporučené dávky bílkovin pro děti 4-6 let 70 60 50 40 30 20 10

2

US A

UK

o

e Fr an ci

ec k

o Ně m

Sb .

ov en sk Sl

48 /1 99 3

č.

ČR

vy hl áš k

a

ČR

VD D

19 89

0

Nová výživová doporučení Staré doporučené dávky u bílkovin platných v České republice v hromadném stravování dětí nevyhovují současným odborným poznatkům, když je doporučováno trojnásobně více, než ve vyspělých státech.

ní vydaných Ministerstvem zdravotnictví v roce 2005) v rámci pracovní skupiny pro zdravý životní styl České technologické platformy pro potraviny v r. 2010. V rozpracované verzi Společnosti pro výživu se hovoří o potřebě snižovat spotřebu cukru a tučného vepřového masa.

Na situaci se snaží reagovat novelizovaná Obecná výživová doporučení pro ČR (novelizace původních výživových doporuče-

Přijme moderní poznatky i Ministerstvo zemědělství? Vzhledem k novým výživovým doporučením je na místě revidovat i národohospodářský pohled na strategické zaměření českého zemědělství v jednotlivých komoditách. Je zřejmé, že je v národním zájmu snížit spotřebu vepřového masa a cukru.

Skutečná zdravotní soběstačnost ve vepřovém mase je již v současné době výrazně překračována a stejně tak je tomu i u cukru. Rovněž tak u mléka jsme dlouhodobě v nadprodukci. Je tedy potřeba si přiznat, že veřejný zájem je zcela někde jinde než v dalším zvyšování nadprodukce. Spočívá v péči o kvalitu a nikoli kvantitu potravin, v péči o kvalitu spodních vod a v hledání rovnováhy a vyváženosti osevních postupů prostřednictvím plošných podpor s podmínkou splnění alespoň minimální intenzity živočišné výroby. Spotřeba cukru v ČR za rok 2011 je dle ČSÚ na úrovni 39 kg/obyvatele/rok, přičemž výživová doporučení u dospělých lehce pracujících stanovují spotřebu cukru maximálně 60 g na den, tj. zhruba polovinu současné spotřeby. Ve veřejném zájmu je tedy snížení spotřeby cukru na polovinu. Bohužel je daleko jednodušší sklouznout k populistickým heslům o výrobě, sobě-

stačnosti a zaměstnanosti, než se zabývat odbornou problematikou role státu v zemědělství. A to většině agrárních bossů neskonale vyhovuje, protože jejich argumentace se smrskává pouze na jednoduché „chceme dotace“ pod zástěrkou výroby, soběstačnosti či zaměstnanosti. Malé změny na MZe Zatím lze však identifikovat jen dílčí náznaky toho, že by se i ministerstvo zemědělství přihlásilo ke změně spotřebitelského chování ve výživě. Na semináři, který pod záštitou Ministerstva zemědělství pořádal Výzkumný ústav potravinářský Praha, v.v.i. ve spolupráci se Společností pro výživu, o.s. dne 17. 10. 2013, informovala náměstkyně Jaroslava Beneš Špalková o snaze zlepšit vyváženost stravy a tím omezit zdravotní rizika a zároveň i ekonomické problémy s tím související. Jedná se o významný posun směrem k zodpovědnějšímu nakládání

s veřejnými rozpočty, protože vedle kvality a bezpečnosti potravin jsou zvyšující se rizika diabetu, srdečních onemocnění a dalších chorob velmi významným parametrem pro určování veřejného zájmu v oblasti produkce potravin. Zemědělství je z oborů lidské činnosti nejvíce závislé na přírodních podmínkách a zdrojích. Na jednu stranu může být přínosem pro životní prostředí, ale může způsobit i ohromné škody. „Zemědělství do určité míry bohužel přispívá i ke změnám klimatu a při využívání nešetrných postupů k degradaci půdy a lesů, ke ztrátě biologické rozmanitosti a ke kontaminaci vodních zdrojů. Proto je tak důležité hledat cesty, které umožní všem lidem přístup ke kvalitní a dostatečné výživě, ale zároveň zaručí, že i naši potomci budou moci zdroje využívat k vlastní obživě,“ uvedla náměstkyně Beneš Špalková.

Tendenčnost ÚZEI Dobré skutky pana Douchy pro Agrární komoru Otrlost činovníků Agrární komory a „nezávislost“ ÚZEI dokumentuje i zápis pana Belady z jeho jednání s panem Douchou, kde si postěžovali na oponentury ze strany našeho svazu SMO. Zápis otevřeně vypovídá o (ne) zaujatosti pana Douchy, resp. o deklarované nestrannosti na straně ÚZEI v otázce sazeb a vymezování LFA a vysvětluje většinu Douchových výstupů ÚZEI, tzv. Strategie pro růst a Expertní skupiny. A protože tento dokument velmi výstižně charakterizuje uvažování a metody práce špiček agrární komory a ÚZEI, tak mu věnujeme následný širší rozbor. Ukázka rozhodující části zápisu: ZÁPIS Z JEDNÁNÍ S UZEI – 10.5. 2013 (Komentáře SMO jsou uvedeny tučnou červenou kurzívou v závorce. Zápis pana Belady přepisujeme bez úprav včetně gramatických chyb.) Za AK ČR – Belada, Zelenka Za UZEI – Doucha, Humpál Obecně: ● Podle mého názoru je Doucha v současné době téměř na naší straně. (Komentář SMO: souhlasíme, bohužel) SMO ho tvrdě atakovali, chtěli po něm nemožné věci a on to s nimi nechce hrát. (Komentář SMO: ano, ukázali jsme opakovaně, že tvrzení pana Douchy jsou nesmyslná. Na konkrétních případech jsme doložili, že jeho vyjádření neodpovídají realitě ani ekonomické teorii a jsou v rozporu i s názory ekonomické akademické obce.) Možná také na stará kolena chce udělat dobrý skutek. (Komentář SMO: velmi kulantní vyjádření, lépe bychom to nenadefinovali.) Také asi hrálo roli jeho společná práce na strategii pro růst s Hlaváčkem a Bečvářovou. (Komentář SMO: podpora, kterou měl pan Hlaváček ze strany Agrární komory, se také hned tak nevidí.) Je třeba s ním pracovat psal si naše argumenty a myslím, že jsme mu dost věcí vysvětlili, stejně, jako on nám. Humpál bude dělat co mu Doucha řekne a podobné to zřejmě bude i u Šlajse, který 3

tomu nerozumí. Proto je takovéto schůzky třeba opakovat. (Komentář SMO: děkujeme za vysvětlení, kdo vlastně ÚZEI řídí.) Informace od Douchy, které stáli za poznamenání a můžou se nám hodit: ● Přímé platby + LFA jsou principiálně v rámci EU důchodové platby – to znamená měli by podporovat zaměstnance k lepšímu příjmu!!! To znamená měli by být směřované, tam kde je zaměstnanost !!! To je třeba využít. (Komentář SMO: opět klasický nesmysl vystavěný na omylu pana Douchy, který se zakládá na nepochopení významu adjektiva „důchodový“ a zaměňuje základní ekonomické kategorie důchodu a mzdy, když mzdu vydává za důchod, přestože důchod je nadřazená veličina zahrnující nejenom mzdy, ale i odměny za další výrobní faktory. Důchod je toková veličina, tok plateb (dividend, úroků, mezd, rent …) ze zapojení jednotlivých výrobních faktorů (viz např. učebnice Ekonomie – P.A.Samuelson, W.D.Nordhaus). Tzn. nelze pojem důchodu zúžit, jak chybně činí autor TD, na pracovní sílu, resp. pracovníka. To je hrubé zkreslení a nepochopení ekonomické terminologie. Ale chápeme, že se uvedený nesmysl panu Beladovi líbí a bude jej využívat.) ● Jako základní období pro všechny výpočty berou 2007-2011 ● SMO chce v sazbách LFA vyrovnat nižší zisk na hektar v porovnání s úrodnou oblastí, ale on to chce vtáhnout na pracovníka a to vychází zcela jinak. (Komentář SMO: k uvedenému problému bylo svoláno odborné jednání na ÚZEI a vyjadřovaly se k tomu i kapacity ekonomické akademické obce a všichni, kromě pana Douchy, odmítli vztahovat propočty na pracovníka, resp. AWU jako nesmyslné. Takže pan Doucha zůstal izolován i v rámci ÚZEI, přesto prosazuje tento nesmysl dále i navzdory evropské legislativě, která hovoří o tom, že je potřeba sazby vztahovat na hektar.) ● Současná maximální sazba LFA 2.700 Kč / ha – přes ziskovost by byla 3.500 Kč / ha ale pokud se tam vezme zaměstnanost, tak 2.200 Kč / ha. To je velký rozdíl. (Komentář SMO: Čáry, máry a hnedle výstup lépe odpovídá potřebám špiček Agrární komory. Účelovost, která doslova tahá za uši.) ● Než budou moc vypočítat maximální sazbu na LFA, tak se musí jasně říci, jaké budou cuoplované platby z článku 38, protože to spolu úzce souvisí. ● Protože maximální sazba s velkou pravděpodobností vyjde nižší, než budou peníze, tak nemá cenu výrazným způsobem snižovat počet hektarů LFA , jak navrhuje MZe a převádět peníze z prvního pilíře. (Komentář SMO: ano, když se to s panem Douchou sešvindluje, tak lze LFA roztáhnout na více řepkových a kukuřičných

4

hektarů a ještě více podkopnout živočišnou výrobu, aby v I. pilíři více zbylo na kukuřičná pole bioplynek pana Belady. A ušetří nám to práci s převody peněz.) ● MZe navrhuje snížení rozměru LFA na 31%, to znamená, že z toho vypadne 774 tis. hektarů z O a S oblastí. To je varianta B a ta je pro nás zcela nepřijatelná. UZEI spočítal ještě variantu A) tam je rozloha LFA oblastí 46 % - tu bychom měli prosazovat a variantu C) kde nejsou oblasti S a ta má výměru 43,7 %. Toto je klíčová věc pro naše členy. (Komentář SMO: co na tom, že Evropská komise konstatovala, že si máme LFA vymezit jen na skutečně neúrodné oblasti, když Agrární komora ČR potřebuje, aby si na peníze LFA sáhly i oblasti úrodnější. Že to dále poškodí živočišnou výrobu, když rozpustíme LFA na více hektarů orné půdy, je jim jedno.) ● Argument proti převodu z I. pilíře do II. je z velkou pravděpodobností dle aktuální vývoje trialogu povinnost kofinancování z českého rozpočtu v úrovní 25 %. Tento krok by znamenal vyšší nárok na státní rozpočet o cca 800 mil. každý rok. To by nám měl pomoci i Kalousek. (Komentář SMO: A toto je opravdu zajímavé - viceprezident AK chladnokrevně konstatuje, že lepší bude, když přijde do českého zemědělství méně peněz, hlavně když bude splněn jeho cíl – nepřevádět peníze z I. do II. pilíře. Jsme zvědavi, jak se k tomuto postaví nový ministr financí. Pro vysvětlení: dá-li nám EU na PRV 10 mld. Kč, tak doposud přidával český stát 2,5 mld. Kč, protože poměr financování byl 80:20. Pokud však bude poměr muset být 75:25, tak by k uvedeným 10 mld. Kč musel český stát přidat 3,3 mld. Kč, tzn. do českého zemědělství by přišlo 13,3 místo 12,5 mld. Kč. A podobně by se zvýšil objem prostředků pro české zemědělce, pokud by došlo k přesunu z I. do II. pilíře, protože jen ve II. pilíři přidává český stát další peníze k evropským. A při vědomí toho, že ministr financí nerad dává do zemědělství další peníze, konstatuje pan viceprezident AK, že je potřeba toho využít a i na základě toho do českého zemědělství další peníze nedávat!!! Tomu se říká hájení zájmů zemědělců…) ● Dělali výpočet rentability citlivých komodit za nových podmínek. Tam jim vycházelo při 15 % plateb dle článku 38 bez cukrovky a ovoce se zeleninou tyto sazby: dojná kráva = 170 euro, kráva bez tržní produkce = 270 euro. (Komentář SMO: kdepak je princip pana Belady „kráva jako kráva“, tzn. fundované pravidlo, že podpora masných krav má být stejná jako dojných, přestože ty mají tržby z mléka? Děkujeme za odtajnění vnitřních ekonomických propočtů. Teď by to chtělo zapřemýšlet, jak s pravdou prorazit přes cenzuru vedení ÚZEI a MZe. Pak se i chovatelé masných krav dočkají spravedlivějšího zacházení.)

ZEMĚD ZEMĚDĚLSKÁ PERLA 13 ZEMĚDĚLSKÁ PERLA 13 ZEMĚDĚLSK ZEMĚDĚLSKÁ LSKÁ PERLA 13 3Z ZE DĚLSKÁ PERLA 13 ZEMĚDĚLSKÁ PERLA 13 ZEMĚDĚLSKÁ ZEMĚDĚLSKÁ Z ZEMĚDĚ ZE EMĚD DĚLSKÁ D SKÁ PERLA 13 ZEMĚDĚ

Zemědělská perla 2013 NĚKTERÉ VÝROKY BY OPRAVDU NEMĚLY BÝT ZAPOMENUTY. SVAZ MARGINÁLNÍCH OBLASTÍ PROTO VYHLAŠUJE JIŽ ČTVRTÝ ROČNÍK SOUTĚŽE ZEMĚDĚLSKÁ PERLA – TENTOKRÁT ZA ROK 2013. OPĚT JSME ZA PŘISPĚNÍ ČLENŮ SVAZU MARGINÁLNÍCH OBLASTÍ SEBRALI AKTUÁLNÍ I NĚKTERÉ STARŠÍ POZORUHODNÉ VÝROKY A TY NEJLEPŠÍ VÁM NÍŽE PŘEDKLÁDÁME. V prvním ročníku bodovalo Centrální pracoviště registrů MZe s požadavkem písemně dokládat ústní dohody, ve druhém byl jako nejabsurdnější vyhodnocen výrok viceprezidenta Agrární komory ing. Belady „kráva jako kráva“. Třetí ročník ovládla pracovnice ÚZEI ing. Marie Štolbová s výrokem, že je potřeba na ÚZEI při výpočtech sazeb používat více cit, než jen matematiku. A protože ÚZEI v závěru roku 2013 dále akceleroval svá nekompetentní vyjádření, tak si vysloužil několik nominací i v roce 2013. Hlasovat můžete e-mailem, do kterého nám napíšete číslo výroku, který je podle Vás nejúsměvnější či nejkurióznější (to u těch, kde je to už spíše smutná záležitost) a měl by se podle Vás stát Zemědělskou perlou roku 2013. Můžete označit 1 až 3 z níže uvedených výroků. Vašeho favorita, či favority zašlete prosím do 20. února 2014 na adresu [email protected]. Zde jsou nominace: 1. „Doucha je v současné době téměř na naší straně. Možná také na stará kolena chce udělat dobrý skutek.“ Bohumil Belada, viceprezident Agrární komory v zápise z jednání s panem Douchou 10. 5. 2013 Komentář: Kulantněji už asi nelze motivaci pana Douchy popsat. Dlouho jsme si lámali hlavu, co učarovalo panu Douchovi natolik, že opustil ekonomii a káže nesmysly o produkci, soběstačnosti, zaměstnanosti a AWU, které jakoby z oka vypadly jisté ideologii a názorům kovaných špiček Agrární komory. A můžeme se už jen dohadovat, zda po uvedeném vázacím aktu neboli verbovce je pan Doucha v registrech Agrární komory veden jako důvěrník nebo kandidát tajné spolupráce. 2. Dalším důvodem, proč se voda při prudkých deštích nevsakuje, je nedostatečné sekání luk a snižování jejich výměry. Kdysi se louky sekaly až třikrát ročně, nyní se podle něj často stává, že co na jaře vyroste, to na louce zůstane, což také snižuje retenční 5

schopnosti krajiny. Veleba odhaduje, že ze 670 000 hektarů tuzemských luk se dnes seká pouze polovina. Prezident Agrární Komory Jan Veleba pro Mediafax a www.aktualne.cz 10. 6. 2013 Komentář: obdivuhodné umění vyjádřit se ke všemu, mluvit nepravdy, odvést pozornost od skutečných příčin povodní zcela jinam a ještě při tom poškodit poctivé farmáře, na kterých stojí živočišná výroba v České republice. Legrace ale končí tam, kde uvedené nepravdy ohrožují i čerpání evropských dotací, protože by to znamenalo, že je nefunkční kontrolní systém české platební agentury - Státního zemědělského intervenčního fondu. 3. „Naprosto souhlasím s tím, co tady bylo řečeno o změně evropské zemědělské politiky, aby nedocházelo například k tomu, že se vyplácejí dotace za dvojí posečení louky v roce.“ Miloš Zeman, prezident České republiky, projev při zahájení výstavy Země živitelka, 29. 8. 2013 Komentář: Pan prezident evidentně reagoval pod vlivem vedení Agrární komory, když vystoupil proti živočišné výrobě. Dovolíme si jen uvést, že pokud se nebude vyplácet sekání luk, tak se na nich krmivo vyrábět nebude a budou rozorány nebo mulčovány, protože se nevyplatí chovat dobytek. 4. „Předpokládáme dále, že popisovaná rizika rozorávání TTP mohou být snižována i vázaností nových opatření na historické stavy (aby se zabránilo naznačenému spekulativnímu chování vlastníků a nových uživatelů z. p.).“ Oldřich Černoch, ředitel ÚZEI (vyjádření pro Svaz marginálních oblastí ze dne 20. 12. 2013) Komentář: Označit základní svobodné rozvažování zemědělce o tom, co bude pěstovat či chovat na svých pozemcích, zda rozorá či zatravní apod., hanlivě za spekulativní chování, vypovídá o hloubce úpadku ÚZEI a jeho pevném zakotvení v minulosti. Je nepředstavitelné v civilizo-

vaném světě, aby byl popírán, resp. odsuzován základní princip tržní ekonomiky, tj. sledování vlastního zájmu. Zde si dovolíme upozornit, že ostudný paragraf zapovídající spekulaci byl z českého trestního zákona vypuštěn už v roce 1990 a zahrnut do něj byl v padesátých letech na základě postulátů formulovaných marxistickými filosofy, jak uvádíme v samostatném článku tohoto bulletinu. Pikantní je i navrhované opatření proti trhu – resuscitace historických principů, tzn. zemědělci budou zase hodnoceni dle něčeho, co už dávno není pravda, budou brát dotace na mrtvé krávy či neexistující hektary… V případě ÚZEI rozumíme stanovisku ministra Tomana, že výzkumné ústavy v jeho resortu „nemají výsledky odpovídající vynaloženým financím“ a „napsat na ministerstvo o peníze, je v podstatě jejich jediným cílem a úkolem“. 5. „Zemědělci na Vysočině orají z tradice.“ Tomáš Doucha, ÚZEI, Zemědělec 12/2013 Komentář: Tvrdit, že ziskovější je hospodaření na travních porostech a přitom vidět, že většina republiky je zoraná musí být velmi frustrující. Nabízelo by se opravení mylného názoru podle reality. Druhou možností je pokračování fabulace a odkazy na tradice, které jsou více než ekonomika hospodaření. Nechce se věřit, že ÚZEI na ekonomiku už zcela rezignoval. 6. „Veřejným statkem je i vyšší přidaná hodnota u výrobků.“ Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu ČR, jednání zemědělských nevládních organizací ASZ, AK ČR, ZS ČR, ČMSZP, SMO dne 29. 4. 2013 Komentář: Pak by však největším producentem veřejných statků byla pravděpodobně firma Apple (ta, co nepěstuje jabloně). Na vysvětlenou: veřejný statek je statek, který není spotřebou dalších jednotek zmenšován a z jehož spotřeby je obtížné vyloučit spotřebitele (např. národní obrana, veřejné osvětlení). Naopak přidaná hodnota patří podnikateli (družstvu, soukromníkovi …) a standardně roste s každým dalším spotřebovaným (koupeným) výrobkem podnikatele. Tzn. pan předseda se pokusil

položit rovnítko mezi dva téměř ukázkové protiklady, což velmi připomíná demagogii. 7. "Proti nám bojují zlatokopové, kteří nechtějí produkovat a kterým jde jen o čerpání dotací bez produkce," uvádí Veleba s tím, že jde "o peníze pod zástěrkou údržby krajiny". (Ekonom č. 49, 5. - 11.12.2013)

komory, "rozpolcenější než dříve". (Ekonom č. 49, 5. - 11. 12. 2013) Komentář: Pan prezident bilancuje a výsledky práce jsou tak neradostné, že už si to musel přiznat i on sám. Ale řešení už je na světě – členství v Národní frontě, pardon, v Agrární komoře bude povinné a kdo nebude souhlasit …

Komentář: Opravdu si pan prezident myslí, že každý, kdo s ním nesouhlasí, je zlatokop? Válečnou rétoriku pana Veleby je asi potřeba otočit a připomenout mu, že on „bojuje“ za zlatokopy, kteří poberou peníze za produkci, ale navrch chtějí ještě dotace na plochu pod zástěrkou soběstačnosti a zaměstnanosti. Nemluvě o 6 miliardách ročně coby dotacích k cenám bioplynu. To vše ruku v ruce s poškozováním životního prostředí. Takže ve skutečnosti Agrární komora bojuje za maximalizaci sazby SAPS, kterou je možné pobírat i bez chovu zvířat, zatímco Svaz marginálních oblastí bojuje za zvířata na trávě.

9. „Pan Belada má střevní potíže, se všemi průvodními jevy. Takže se nemůže dnes účastnit a já k tomu nemohu nic říci.“ Jindřich Šnejdrla, kandidát na ministra zemědělství při hromadném konferenčním hovoru Praha-Brusel v rámci kulatého stolu ministra k nastavení budoucí zemědělské politiky.

8. Veleba v rozhovoru pro Ekonom uvedl, že byl "překvapen" tím, jaký odpor se proti jeho záměru zdvihl. Ujišťuje, že mu jde jen o posílení hlasu zemědělců, kteří jsou nyní, několik měsíců před vypršením jeho mandátu v čele

Komentář: Kde a kdo jsou ti kompetentní odborníci, kteří by se uměli vyjádřit k věci a které nám Agrární komora stále slibuje? 10. „Jsem přesvědčen o tom, že kdyby se povinné členství zavedlo, tak by se ti, kteří dnes vystupují proti komoře, ucházeli o členství v jejím vedení.“ Prezident Agrární komory, Jan Veleba: (zdroj: Ekonom č. 49, 5. - 11. 12. 2013)

Komentář: Jak to myslí pan Veleba upřímně, předvedl na volební valné hromadě v roce 2011, když vedení celostátní AK odmítlo Libereckému kraji jeho kandidáta do celostátního představenstva. Představenstvo AK si pak pozvalo libereckou krajskou agrární komoru a opakovaně jí sdělilo, že musí změnit svého kandidáta, chce-li mít zástupce v představenstvu celostátní komory. Struktura AK je prostě starým osvědčeným způsobem připravena na boj s vnitřním nepřítelem, dosazování do funkcí shora a nikoli na demokracii. 11. „Česká republika bude moci snížit vysoký podíl dovozů a stane se spolugarantem světové potravinové stability, jak uvádí Strategie.“ Strategie pro růst, MZe, únor 2013 Komentář: Svět s námi už počítá, tak už to hlavně jenom nepokazit. Co na tom, že náš průmysl má vysoce aktivní bilanci a přirozeně zemědělství vyvažuje na základě konkurenceschopnosti jednotlivých sektorů - my si z ekonomických zákonitostí nic neděláme a zvýšení soběstačnost v zemědělství si směle naplánujeme.

Agrární komora natvrdo Jan Veleba oprášil návrh na povinné členství zemědělců v oborové komoře. Jste zemědělec a chcete žádat o dotace? Předložte nejprve osvědčení o členství v Agrární komoře! I takto by mohla už v přespříštím roce vypadat komunikace na ministerstvu zemědělství. Návrh prezidenta Agrární komory Jana Veleby na uzákonění povinného členství sice zatím není příliš konkrétní, ale jedno je jisté: pokud bude členství v komoře povinné, významně to posílí její vliv. Josef Stehlík, předseda konkurenční Asociace soukromého zemědělství, s povinným členstvím v komoře zásadně nesouhlasí. Je přesvědčen, že by bylo výhodné zejména pro toho, kdo by stál v jejím vedení. "Zároveň by mohlo dojít k převedení některých částí státní správy do kompetence Agrární komory," říká Stehlík s tím, že klasickým příkladem jsou právě dotace. Veleba v rozhovoru pro Ekonom uvedl, že byl "překvapen" tím, jaký odpor se proti jeho záměru zdvihl. Ujišťuje, že mu jde jen o posílení hlasu zemědělců, kteří jsou nyní, několik měsíců před vypršením jeho mandátu v čele komory, "rozpolcenější než dříve". Snaha o zavedení povinného členství přitom není úplnou novinkou. Návrh se na veřejnosti objevuje vždy, když představitelé komory cítí příznivější politické klima. Sám 6

Veleba připouští, že "v minulé sněmovně nemělo význam návrh podávat" a v nové sněmovně je šance větší.

Záměru na zavedení povinného členství obecně nahrává oslabení pravice, která se tradičně staví proti jakýmkoli regulacím. Rozhodujícím momentem je ale především přítomnost nového politického subjektu ve sněmovně - hnutí ANO. Jeho poslanci přitom budou stát před rozhodnutím, zda podpoří věc, která může mít významný vliv na byznys jejich lídra Andreje Babiše. Jinými slovy, půjde o ostrý test toho, jak si poradí s hrozícím střetem zájmů. Babiš totiž prostřednictvím svých firem obhospodařuje přes 60 tisíc hektarů půdy, a je tak de facto největším velkostatkářem v Česku. Součástí jeho Agrofertu je rovněž největší tuzemský výrobce hnojiv Lo-

vochemie. Ovšem na zemědělské produkci a na ní navazující výrobě potravin se podílí i mnoho dalších součástí koncernu. Předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek v principu považuje povinné členství v Agrární komoře za správné. Odkazuje přitom na pozitivní zkušenosti v okolních zemích. Komora podle jeho slov zajišťuje "jednotný postup nevládního zastoupení zemědělců, potravinářů a lesáků". Navíc se prý zvyšuje odborná úroveň těchto komor, které velmi vypomáhají svojí činností i státním úřadům. "Pokud bude návrh dobře připraven, tak předpokládám, že budou poslanci ANO hlasovat pro," konstatuje Faltýnek. O pozitivních zkušenostech ze sousedních států hovoří i Jan Veleba. Další strany se staví k návrhu na zavedení povinného členství poněkud zdrženlivěji, alespoň zatím. "Členství zavazuje k určité kázni, a já si nejsem jistý, zda by se natolik nesourodé subjekty, jakými zemědělci jsou, dokázaly shodnout na nějakých pravidlech," říká stínový ministr zemědělství za KSČM Pavel Kováčik s tím, že jeho strana je nicméně připravena "o návrhu diskutovat". Mluvčí ČSSD Martin Ayrer sdělil, že záležitost bude řešit nový ministr zemědělství v nové vládě a sociální demokraté se nyní touto otázkou nezabývají.

Předseda poslanců Babišova hnutí zdůrazňuje, že návrh na zavedení povinného členství v Agrární komoře je třeba dobře připravit a zajistit plnou demokracii a nestrannost v komoře, aby mohla vyváženě zastupovat skupiny svých členů. Problém je v tom, že právě tomu současní odpůrci komory nevěří. "Agrární komora doposud byla ekologickým zemědělcům spíše než partnerem protivníkem, kterému jsou čisté biofarmy trnem v oku," říká například Kateřina Nesrstová, manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců. Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí, je přesvědčen o tom, že zavedení povinného členství by nejenže nepomohlo k zesílení hlasu zemědělců, ale naopak by pro řadu z nich bylo vysloveně škodlivé. Boleslav si myslí, že by zmizela možnost svobodně hájit své zájmy pro ty subjekty, které dnes stojí mimo Agrární komoru. "V případě povinného členství a začlenění pod komoru, kde oficiální výstupy a usnesení podléhají hlasování v představenstvu, by tyto hlasy byly velmi rychle eliminovány," říká.

Jan Veleba ale podobné námitky odmítá argumentem, že v případě zavedení povinného členství by se rozdílné zájmy, které zastávají různé zemědělské svazy, promítly do složení vedoucích orgánů komory. "Jsem přesvědčen o tom, že kdyby se povinné členství zavedlo, tak by se ti, kteří dnes vystupují proti komoře, ucházeli o členství v jejím vedení," říká. Jeden z klíčových sporů mezi zastánci a odpůrci Agrární komory se vede o to, jaký typ zemědělství by se měl především podporovat z dotací. "Aktuálně se vede diskuse o rozdělení evropských podpor na domácí scéně do roku 2020," potvrdil Milan Boleslav, podle něhož arbitra pro rozdělení dotací nesmí dělat Agrární komora, ale pouze ministerstvo zemědělství. "Agrární komora je pod silným tlakem zemědělských velkopodnikatelů," zdůrazňuje Josef Stehlík z Asociace soukromého zemědělství. Podle něho by povinné členství v Agrární komoře nahrálo hlavně větším společnostem zaměřeným na maximální produkci, což v tuzemském kontextu znamená především bývalým JZD. Boleslav ze Svazu marginálních oblastí pak mluví o "produkční lobby úrodných oblastí".

Slova o lobbingu nicméně používá i Veleba. "Kdybychom podporovali jen intenzivní zemědělství, tak by to vypadalo jinak," říká. I Agrární komora prý podporuje ekologické zemědělství, avšak i tento typ hospodaření by podle něho měl vyrábět potraviny. "Proti nám bojují zlatokopové, kteří nechtějí produkovat a kterým jde jen o čerpání dotací bez produkce," uvádí Veleba s tím, že jde "o peníze pod zástěrkou údržby krajiny". Nejde ale jen o samotné zemědělce. Na tom, jaký druh zemědělství dostane v příštích letech podporu, závisejí i zisky dalších podniků navázaných na zemědělskou produkci. "Podpora šetrných forem zemědělství s nižší potřebou chemie je samozřejmě pro dodavatele pesticidů a hnojiv trnem v oku," říká Boleslav. Šéf Agrární komory Jan Veleba chce Agrární komoře zajistit silnější mandát. Pomoci mu k tomu má oslabení pravice. Foto: Lukáš Bíba Jan Bumba, 4. 12. 2013, www.ihned.cz

Poznámky k trestnému činu spekulace Mladší generaci se dnes zdá jen stěží uvěřitelné, že ještě zcela nedávno bylo jednání občana, který si pouze opatřil zboží za účelem jeho dalšího prodeje a dosažení byť jen malého zisku považována za činnost natolik nebezpečnou, že ji stát stíhal prostředky trestního práva. Proč tomu tak bylo? Odpověď nutno hledat v postulátech formulovaných marxistickými filosofy. Možnost každého jednotlivce nakoupit zboží za účelem jeho dalšího prodeje s konečným cílem dosažení zisku patří k nejzákladnějším principům, bez nichž by nemohla fungovat tržní ekonomika. Toto oprávnění je naprosto nezbytné pro uplatnění samostatné hospodářské aktivity jednotlivce a nutným průvodním jevem naplnění práva na svobodné podnikání. Pokud stát výše uvedenou ekonomickou činnost reguluje právními předpisy, mělo by se tak dít výlučně v souvislosti s požadavkem ochrany veřejného zájmu, tedy např. za účelem ochrany veřejného zdraví (oběh potravinářských výrobků), veřejného pořádku bezpečnosti (prodej zbraní a střeliva), ochrany zákazníka aj. Mladší generaci se dnes zdá jen stěží uvěřitelné, že ještě zcela nedávno bylo jednání občana, který si pouze opatřil zboží za účelem jeho dalšího prodeje a dosažení byť jen malého zisku považována za činnost natolik nebezpečnou, že ji stát stíhal prostředky trestního práva. Proč tomu tak bylo? Odpověď nutno hledat v postulátech formulovaných marxistickými filosofy. Právě marxistické učení spatřovalo v soukromém vlastnictví a soukromém podnikání největší společenské zlo, a jejich úplné odstranění náleželo k jeho předním cílům. Logickým důsledkem převzetí moci Komunistickou stranou (nejen) 7

v našem státě bylo proto užití drastických prostředků státní represe proti privátním vlastníkům a podnikatelům. Po roce 1948 bylo u nás v zásadě povoleno, vedle vlastnictví státu a jiných veřejnoprávních organizací (např. JZD), pouze tzv. osobní vlastnictví, které mohlo sloužit pouze osobním potřebám občana a jeho rodiny (rodinný domek, zahrádka, chata, osobní automobil). Ostatní okrajové formy vlastnictví občanů komunistická ideologie prohlásila za dožívající, a nejrůznějšími represivními prostředky podporovala jejich úplný zánik. Po velkých znárodňovacích vlnách koncem 40. a v první polovině 50. let spojených s pronásledováním všech skupin podnikatelů, v obavě před soukromými hospodářskými aktivitami občanů, které by mohly postupně přerůst v „plíživý návrat kapitalismu“ a částečně též proto, aby snad občané nezpůsobili poruchu v (ne)fungující direktivně plánované ekonomice, zákonodárce zák. č. 63/1956 Sb. zařadil do tehdy platného trestního zákona č.86/1950 Sb. § 188a obsahující skutkovou podstatu trestného činu spekulace. Později přijatý, dodnes po mnoha novelách platný trestní zákon č. 141/1961 Sb., upravoval trestný čin spekulace v § 117, systematicky zařazeném v hlavě druhé o trestných činech hospodářských, v oddí-

lu I. nazvaném trestné činy proti hospodářské soustavě. K vypuštění tohoto ostudného paragrafu ze zvláštní části trestního zákona došlo až novelou č. 175/1990 Sb. Podívejme se nyní blíže na skutkovou podstatu tohoto trestného činu: Trestný čin spekulace spáchala příčetná osoba starší 15 let, která si dle § 117 odst 1: „opatřila nebo přechovávala předmět potřeby ve větším rozsahu, nebo předmět větší hodnoty v úmyslu je se ziskem prodat nebo směnit, anebo získat jinou výhodu, nebo kdo takovou činnost zprostředkoval“. K naplnění skutkové podstaty trestného činu spekulace tedy stačilo pouhé opatření si jakýmkoliv způsobem (ať již koupí darem či směnou) nebo držení věcí „ve větším rozsahu, nebo větší hodnoty“ s úmyslem tyto hodnoty se ziskem prodat či směnit. Samotný akt prodeje či směny zboží nebyly pro spáchání trestného činu nezbytnou podmínkou. Pojmy „větší rozsah“ či „věc větší hodnoty“ nebyly v zákoně definovány a i soudní praxe je vykládala dle obecných a značně vágních kritérií. Za zprostředkování spekulace pak judikatura považovala především „vytváření příležitosti pro realizaci spekulačního zisku, např. vyhledáváním zájemců pro koupi zboží“.

Za čin dle § 117 odst. 1 TZ stíhal zákon trestem odnětí svobody od šesti měsíců do tří let. Vedle nepodmíněného či podmíněného trestu odnětí svobody mohly soudy uložit také trest propadnutí věci či trest peněžitý. V odst. 2 § 117 jsou uvedeny znaky kvalifikované podstaty trestného činu spekulace, kterého se dopustila osoba, jenž spáchala čin v odstavci 1 jako: a) člen organizované skupiny, b) výdělečně, (po delší dobu, pokud si osoba spácháním trestného činu opatřovala část zdroje svých příjmů) c) získala takovým činem značný prospěch (dle soudní praxe alespoň 20 tis. Kčs). Za spáchání trestného činu dle § 117 odst. 1,2 TZ zákon stanovil trest odnětí svobody od tří do deseti let. Z povahy věci pak vyplývá, že další tresty (peněžitý propadnutí věci) zde byly ukládány především vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody.

Trestný čin spekulace pak doplňoval § 2 písmeno d) zákona č. 150/1969 Sb. o přečinech, jenž trestal odnětím svobody až na jeden rok, nápravným opatřením nebo peněžitým trestem do výše 10 tis. Kčs toho…kdo si opatřoval nebo hromadil předměty v úmyslu je se ziskem nebo získat jiný neoprávněný prospěch. Kritériem pro odlišení tr. činu spekulace od cit. přečinu byl formální znak tr. činu „ve větším rozsahu“, který odpovídající přečin neměl. Typy „společensky nebezpečného jednání“ ve své době stíhané jako trestný čin spekulace uvádí např. stanovisko býv. Nejvyššího soudu ČSSR Rt 1/1985, z něhož si dovoluji odcitovat několik řádek: „Jako trestný čin spekulace podle § 117 TZ byla (soudy) nejčastěji postihována nedovolená obchodní činnost s textilními a kosmetickými výrobky převážně zahraniční výroby, broušeným sklem, různou bižutérií a pozlacenými prsteny, popř. jinými šperky, dále s digitálními hodinkami a bateriemi k nim, magnetofony a jejich kazetami, fotopřístroji, televizory i minikalkulačkami,

s tuzexovými odběrními poukazy a valutami(zejména US dolary a západoněmeckými markami), lihovinami a v SSR pouťovým či jarmarečním zbožím (ozdoby, cukrovinky, obrázky s náboženskou tematikou apod.). Předmětem spekulační činnosti se však staly i akupunkturní jehly a integrované obvody (zejména v Praze), tavené stříbro, ovoce a zelenina, sluneční brýle, umělé květy, žvýkačky a též koně, přičemž zájem některých pachatelů se zaměřoval i na osobní automobily a starožitnosti.“ Absurdita existence trestného činu spekulace je z citovaného ustanovení tehdejšího nejvyššího orgánu komunistické justice více než zřejmá. Autor: Mgr. Antonín Novák, 8. 1. 2003, www.epravo.cz Sbírka zákonů, judikatura, právo

Investice Nacházíme se v přechodném období, kdy dobíhají jedny operační programy v rámci podpory rozvoje venkova a další ještě nejsou známy. A v celé nahotě se ukazuje, jak jsou tyto podpory nezdravé. Asi tím naštvu hodně lidí, ale takovou přímou podporu investic považuji za škodlivou, i když na druhou stranu pomáhají v modernizaci podniků. Svůj názor na jakékoli dotace jsem již mnohokrát prezentoval. Považuji je za nutné zlo, kterým se musejí vyrovnávat podmínky vůči ostatním zemím. Vždy jde ale o míru a systém. Kam vede současný systém přímých plateb, vidíme na strukturální nerovnováze celého oboru. Kam vedou přímé podpory investic, můžeme vidět v současné době. Cílené programy zaměřené na konkrétní investice sice zajistí hromadnou výstavbu skladovacích kapacit, nových stájí, nových bioplynových stanic a mohli bychom pokračovat ve výčtu. Už ale nevypovídají o nutnosti a množství jejich budování a hlavně o konečné ceně. Není žádným tajemstvím, že s podporu v rámci některého programu se cena vyšplhá až o třetinu výše, takže skutečná pomoc činí kolem de-

8

seti procent. Zbytek si rozdělí dodavatelé a hlavně různé mezičlánky, které pomáhají takovou dotaci získat. Navíc se musí uspět se žádostí a mnohdy více rozhoduje ostrá tužka než skutečný stav. O ceně si lze udělat představu u podniků, které se žádostí neuspěly a potřebovaly modernizovat třeba stáje. Najednou se nabídka výrazně snížila, byť za cenu zjednodušení projektu a absence některých dosud nepostradatelných prvků. A z toho lze také usuzovat, že modernizace či výstavba se nezastaví ani v tomto přechodném období. Jen se bude investovat s větším rozmyslem a mezi dodavateli uspějí ti, kteří jsou schopni se takovým podmínkám přizpůsobit. A už se mezi nimi objevují rozdíly. Na jedné straně žehrání a čekání na nové programy, na druhé spokojenost, protože se vlastně nic nemění. Možná by stálo za to, začít přemýšlet nad jiným modelem podpory investic. Ideální se asi nikdy nenajde, ale rovné podmínky a možnost pří-

stupu pro všechny bez rozdílu by asi vyhovovaly všem. A pro vzor nemusíme chodit daleko. V minulosti se osvědčil podpůrný a garanční fond. Sice je trnem v oku evropským i našim úředníkům, protože nezapadá do systému, na kterém se přiživují stovky poradenských organizací, ale dává stejnou šanci všem bez rozdílu velikosti a vlastnictví. A myslím si, že například zajištění bezúročné půjčky donutí k větší odpovědnosti při investici i při následném provozu. V některých případech můžeme výsledky vidět u prvních projektů. Místo údržby a postupné modernizace se po vybudování například nové stáje po několika letech provozu žádalo o podporu výstavby zcela nové. Samozřejmě s potřebou mnohem větší investice. Vladimír Pícha, editorial, Zemědělský týdeník, XVI. ročník, číslo 43, 25. října 2013

Audit podpory potravinářskému sektoru Počátkem dubna představil člen Evropského účetního dvora Jan Kinšt na tiskové konferenci v Bruselu závěry tematického auditu rozvoje venkova. Audit prověřoval efektivnost a účelnost opatření poskytujícího finanční podporu podnikům pro zpracování zemědělských produktů. Auditoři zjistili nedostatky v koncepci opat- uskutečnili samostatné auditní návštěvy. ření a také v systémech pro výběr projektů. Výběrová kritéria neumožňují zacílit Nesystematický výběr projektů podporu na nejúčelnější a nejefektivnější Potravinářský průmysl je jedním z nejvíce projekty a nevhodně nastavené podmínky způsobilosti do- ilustrační foto volují financování téměř jakékoli potravinářské společnosti bez ohledu na to, zda veřejnou podporu opravdu potřebuje. V důsledku toho se z opatření stává plošná dotace potravinářským podnikům. Kritika Účetního dvora se vztahuje na Komisi i na členské státy, neboť se společně podílejí na řízení finančních intervencí. Opatření s názvem „přidávání hodnoty zemědělským a lesnickým produktům“ bylo zavedeno jako součást podpory poskytované na oblast rozvoje venkova. EU vyčlenila na toto opatření v programovém období 2007 – 2013 částku 5,6 miliardy EUR. Celkové veřejné výdaje však představují 9 miliard EUR, neboť podpora EU je spolufinancována z vnitrostátních rozpočtů. Dotace jsou určeny podnikům, které zpracovávají zemědělské produkty a uvádějí je na trh. Podporované investice mají zajistit zemědělským produktům přidanou hodnotu a vytvořit tak pro tyto produkty nové tržní příležitosti. To by v konečném důsledku mělo podpořit konkurenceschopnost zemědělství. Financovány jsou například investice do zařízení na výrobu, zpracování a distribuci zemědělských produktů, do modernizace výrobních systémů a do nových zařízení pro ekologické produkty. Podpora většinou pokrývá 20 – 50 % veškerých způsobilých nákladů příslušných podniků. Opatření spadá pod společné řízení Komise a členských států, přičemž členské státy zodpovídají za výběr projektů a Komise nese celkovou zodpovědnost za efektivní a účelné čerpání rozpočtu EU. Prověrka šesti členských států Účetní dvůr zjišťoval, zda podpora EU potravinářskému průmyslu účelně a efektivně přispívá k přidávání hodnoty zemědělským produktům a tím ke zvyšování konkurenceschopnosti zemědělství. Auditoři posuzovali koncepci i samotnou realizaci opatření a vyhodnocovali systémy monitorování. Konkrétně se zaměřili na šest národních a regionálních programů rozvoje venkova, a sice ve Španělsku, Francii, Itálii, Litvě, Polsku a Rumunsku. Prověřili rovněž řídicí systémy těchto členských států a u 24 ukončených projektů 9

konkurenceschopných a inovačních odvětví v EU. Jakákoli veřejná intervence by proto měla být zacílena na podniky, které finanční pomoc prokazatelně potřebují. Kromě toho by mělo být jasně vysvětleno, jak tato intervence zlepší konkurenceschopnost zemědělství. Zodpovědnost za výběr projektů způsobilých pro financování nesou členské státy. Jejich povinností je v první řadě vypracovat plány rozvoje venkova (PRV), v nichž stanoví jasné a specifické cíle intervencí, které odrážejí konkrétní potřeby daného státu či regionu. Audit však ukázal, že členské státy neidentifikovaly své územní či sektorové potřeby a stanovily příliš obecné cíle, které neprokazovaly, jak má financování přidat hodnotu zemědělským produktům, případně zvýšit konkurenceschopnost zemědělství. I přes tyto nedostatky Komise PRV členských států schválila. Členské státy mají dále povinnost zavést vhodné podmínky způsobilosti, které z nároku na podporu eliminují určité typy investic či příjemců. V kontrolovaných členských státech však podmínky způsobilosti ukládaly příliš málo omezení, takže k financování byla nakonec způsobilá široká škála projektů téměř ve všech potravinářských odvětvích. Z této skupiny způsobilých projektů pak členské státy vybírají konečné příjemce, a sice na základě výběrových kritérií, která si samy stanoví. Optimálně nastavená kritéria umožňují vyhodnotit přidanou hodnotu projektů a vybrat projekty, které nejlépe podporují stanovené vnitrostátní cíle. S tímto ideálním scénářem se však auditoři setkali

jen výjimečně. Španělsko a Polsko například výběrová kritéria vůbec nedefinovaly a v dalších státech byla upřednostněna kritéria, která se nevztahovala k účelnosti ani efektivnosti projektů. V Litvě se kupříkladu upřednostňovali žadatelé, kteří dosud žádný grant nedostali, a to bez ohledu na kvalitu jimi předloženého projektu. Plošná podpora potravinářským podnikům Auditoři dále upozorňují, že pokud nejsou finanční prostředky systematicky zacíleny na projekty, které mají prokazatelnou potřebu veřejné podpory, existuje riziko takzvaného „efektu mrtvé váhy“. To je situace, kdy dotaci čerpá příjemce, který by svoji investici realizoval i bez veřejného financování. Auditoři zjistili silné známky efektu mrtvé váhy u osmi z 24 kontrolovaných projektů a u dalších 11 byly odhaleny určité známky tohoto efektu. Členské státy podle auditorů nevěnují riziku mrtvé váhy dostatečnou pozornost a stejně tak neberou do úvahy nebezpečí tzv. „efektu přesunu“, kdy podporovaná investice zvýhodňuje příjemce na úkor jeho konkurence a tedy přínos pro jeden podnik z veřejné dotace jde na úkor ztráty jiného podniku v odvětví. Auditní zpráva uvádí projekt sýrařského podniku ve Francii, který získal dotaci na novou řezací a balicí linku. Zatímco dříve zajišťoval balení sýrů jiný podnik, nová linka nyní umožnila sýrařské společnosti prodávat již balené sýry rovnou do maloobchodní sítě, a podržet si tak větší část přidané hodnoty. Bohužel však na úkor partnerského zpracovatele využívaného dříve. Auditoři upozorňují, že vzhledem k velké konkurenceschopnosti potravinářského odvětví a vysokému počtu podniků je riziko obou efektů u prověřovaného opatření významné. V souvislosti s mrtvou váhou Účetní dvůr dále zjistil, že všechny kontrolované členské státy měly k dispozici detailní informace o finanční situaci příjemců a o finančních prognózách spojených s investicí. Žádný z nich ovšem nevyužil tyto informace k ověření, zda žadatel příspěvek k realizaci svého projektu opravdu potřeboval. Naopak se ukázalo, že v Litvě byla dána priorita žádostem, které vykazovaly vysokou míru návratnosti investic, tudíž potřebovaly dotaci nejméně. Ve Francii byla dokonce podpora vyplacena na již dokončené projekty. Auditoři se tudíž domnívají, že existuje riziko, že se z opatření stane v podstatě plošná a nezacílená podpora potravinářským společnostem.

Pouze dva projekty opravdu účelné bez výhrad Účetní dvůr posoudil všech 24 kontrolovaných projektů z hlediska jejich finanční udržitelnosti a účelnosti. Auditoři považovali projekty za účelné, pokud jejich výsledkem byla přidaná hodnota pro zemědělské produkty, a pokud nebyly zatíženy efektem mrtvé váhy, ani neodůvodněným efektem přesunu. Obecně platí, že z hlediska přidané hodnoty jsou úspěšné takové projekty, které umožňují vytvořit nové produkty či nové tržní příležitosti, anebo zlepšují kvalitu stávajících produktů. Může jít o producenty vína, kteří přešli na výrobu vín s vyšší kvalitou, nebo třeba o zakoupení lisu na olivový olej, který umožní zavedení ekologické produkce. Auditoři ve své zprávě uvádějí příklad investice ve výši 1 milion EUR, která umožnila rozšířit skladovací prostory a pořídit nové vybavení na sušení šunky. Nové zařízení umožnilo prodloužit dobu sušení z 11 na 18 měsíců a zlepšit tak kvalitu konečných produktů, které posléze získaly certifikáty na produkty pravé španělské šunky „jamón serrano“ a „jamón ibérico“. Jak ukázal audit, pouhé 2 projekty z 24 prověřených splňovaly všechna uvedená kritéria účelnosti. Deset projektů splňovalo jen některá z kritérií, a bylo tudíž auditory ohodnoceno jako uspokojivé z hlediska optimálního využití prostředků. Auditoři nicméně zdůrazňují, že úspěch těchto projektů nelze přičíst koncepci

opatření ani systémům výběru projektů zavedeným členskými státy. Stejné členské státy totiž vybraly i zbylých 12 projektů, které byly vyhodnoceny jako projekty s velmi nízkou či nízkou účelností. Auditní zpráva zmiňuje projekt v Rumunsku, kdy veřejnou finanční podporu získala mlynářská společnost, která si díky dotaci ve výši 1,8 milionu EUR pořídila 12 nákladních vozů pro svoz obilí a distribuci moučných výrobků. Firma má nyní logicky nižší náklady na dopravu než měla dříve při používání externího přepravce. To ovšem nemá žádný vliv na přidanou hodnotu zemědělských produktů. Neefektivní hodnocení projektů Účetní dvůr dále zjistil, že Komise a členské státy efektivně nemonitorují a nehodnotí výsledky financovaných projektů. Z šetření vyplynulo, že členské státy neshromažďují informace o dosažené přidané hodnotě zemědělských produktů, ani o účincích finanční podpory na konkurenceschopnost zemědělství. Ukázalo se také, že hodnocení v polovině období předkládaná členskými státy mají z hlediska prokazování efektivnosti a účelnosti opatření jen omezený význam. Hodnocení účelnosti projektů se celkově zakládá spíše na teoretických argumentech než na důkazních informacích z ukončených projektů. Vzhledem k těmto zjištěním auditoři konstatovali, že stávající mechanismy monitorování neposkytují informace, které by prokázaly úspěšnost či neúspěšnost financování při-

děleného na toto opatření. To je důležité zjištění i s ohledem na rozhodování, zda podobné opatření zavést i v nadcházejícím programovém období 2014 – 2020. Doporučení členským státům a Komisi Na základě zjištěných skutečností došel Účetní dvůr k závěru, že 9 miliard z evropského a národních rozpočtů určených na toto opatření nebylo systematicky zacíleno na projekty, které efektivně a účelně zvyšují hodnotu zemědělských produktů. Auditoři proto ve své zprávě uvádějí několik doporučení členským státům i Komisi. Členské státy by měly ve svých programech jednoznačně identifikovat potřebu financování a stanovit podrobná výběrová kritéria, která umožní zaměřit podporu na nejúčelnější projekty. Kromě toho by měla Komise i členské státy uplatňovat postupy pro zmírnění rizika efektu mrtvé váhy a efektu přesunu. Zkvalitnit by se měly také systémy monitorování a hodnocení, aby se v následujícím programovém období zajistilo spolehlivé měření účelnosti vynaložených finančních prostředků. Plný text Zvláštní zprávy č. 1/2013 je dostupný na www.eca.europa.eu. Autor: Jan Kinšt a Martina Melíšková (Evropský účetní dvůr), 3.5.2013 https://www.euroskop.cz/9047/22356/ clanek/audit-podpory-potravinarskemu-sektoru/

Povodně a retence vody v krajině Jak nám nedávné povodně opět připomněly, naše krajina má problémy s krátkodobým zadržením (retencí) vody. Přírodní podmínky jsou v tomto ohledu nepříznivé na 60 procentech našeho území, další problémy si přiděláváme sami způsobem, jakým s krajinou zacházíme. Snížená retence vody v povodí se podílí jak na vzniku bleskových povodní, při nichž intenzita srážek překračuje intenzitu vsaku (infiltrace) vody do půdy, tak na povodních z dlouhotrvajících srážek, při nichž je infiltrační kapacita půdy již zcela naplněna a ve svažitých podmínkách nastává odtok. Protipovodňové zábrany na tocích zvyšují množství vody v korytě (zabraňují rozlivu) a zvyšují rychlost vody, na což doplácejí níže položené oblasti. Nedivme se Němcům, že protestují, když vidí, že v protipovodňové ochraně vedoucí ke zvýšení retence vody v krajině se u nás na velké výměře půdy nic podstatného neděje. Týká se to především zemědělské půdy na svazích. 1920, 1948, 1992 – tři kroky ke katastrofě Současný systém obhospodařování zemědělské půdy má kořeny v době vzniku Československa. Agrárníci se v roce 1920 rozhodovali, jakou cestou obhospodařování půdy se vydat, zda směrem dánského hospodaření (obilí, zornění půdy), nebo holandského (dobytek na maso, louky a pastviny). Tehdejší cena komodit na newyorské burze rozhodla o typu vý10

roby zaměřeném na obilí. Již tenkrát bylo nevědomky rozhodnuto o snížení retenční kapacity půdy, protože rozdíl mezi ornou půdou a travními porosty je asi sedm až deset procent.?? V té době však existovala malá políčka, nebyly výjimkou louky střídané ornou půdou, meze, remízky, mechanizačními prostředky byli koně. Větší problémy s retencí vody nastaly po roce 1948. V komunistickém systému tvorby krajiny zmizely meze (ty samy o sobě mají sice malou retenční schopnost, ale rozbíjely a zpomalovaly soustředěné proudy vod tekoucích po pozemku), výrazně se začaly zvětšovat bloky orné půdy, na zemědělské pozemky se dostala těžká mechanizace, půdy v povrchové i podpovrchové vrstvě byly utužovány. Eroze půdy byla do roku 1989 velmi vysoká, po roce 1992 však trend zhoršování retence vody v půdě vyvrcholil. Souvisí to se zcela nesmyslným obhospodařováním zemědělské půdy, protože na 74 procentech orné půdy pěstujeme obilí, řepku a kukuřici. Z krajiny po roce 1992 postupně zmizely pícniny, kterých je v současnosti o 21 procent méně při porovnání s celkovou vý-

měrou orné půdy, a zelené hnojení a nastoupily technologie bezorebného zpracování půdy (podpovrchové zhutňování půdy). A pak se divíme, že klesají zásoby podzemních vod. Voda prostě nemá šanci zasakovat, může pouze odtékat. Zvýšila se eroze, a tím se snížila hloubka půdního profilu (tedy i retenční kapacita půdy), začaly se ve zvýšené míře aplikovat pesticidy, které mají negativní vliv i na půdní faunu. Ta v půdě vytváří preferenční cesty a umožňuje rychlejší zasakování intenzivních srážek. Za sucho, na které si zemědělci stěžují, si částečně mohou sami – podporou eroze a rychlejšího odtoku vody z pozemků. Čím menší hloubka půdního profilu, tím menší zásoba vody v půdě využitelná pro rostliny, ale i hydrologické sucho ve vodních tocích. Dalším faktorem jsou klimatické podmínky, které však neumíme ovlivnit a dlouhodobě předvídat. Pesticidy a příliš mnoho živin Co za další problémy v zemědělské krajině máme? Zvýšily se koncentrace, ale i odnosy živin, dusičnany ve vodách obecně, ale i v pitné vodě (vodní zdroj Kárané),

objevily se pesticidy v povrchových vodách (vodní nádrž Švihov na Želivce), ale i ve vodách podzemních (viz www.chmi. cz), výrazně se zvýšila eutrofizace vod, tedy jejich obohacení živinami, v našich podmínkách především fosforem. To jsou jen příklady. Když nastane léto, nemáme se kde koupat, zvýšená eutrofizace rybníků a nádrží způsobuje rozvoj sinic a řas. Spojovacím článkem všech těchto problémů je ve velké míře retence vody v povodí. Čím je větší, tím větší je možnost odbourání pesticidů a dusičnanů, zachycení erozních splachů a vody v povodí. Zvýšení retence zemědělské půdy by vedlo ke snížení objemu a rychlosti odtoku, ke snížení eroze, zvýšení jakosti vody, snížení eutrofizace a dále i ke zvýšení zásob podzemních vod. Kde máme české sofistikované zemědělství, které tu vznikalo staletí? V kterém právním předpise je definován veřejný zájem v oblasti tvorby protipovodňových opatření na zemědělské půdě? Jak to, že není veřejným zájmem možnost koupání lidí v kvalitních rybnících a jezerech, jak to, že není definován veřejný zájem v oblasti jakosti vody? Jak to, že lidé nemají nárok na pitnou vodu vez pesticidů? Definujme veřejný zájem komplexněji. Bez toho nebudeme schopni proměnit zemědělství tak, aby podporovalo zadržování vody v povodí. Přehrady nestačí Samotné přehrady na vodních tocích ne-

stačí, vodu musí zadržet technická a biologická opatření na půdě. Zapotřebí jsou cílená, zdůrazňujeme cílená opatření na konkrétní místo v povodí, na konkrétní místo na zemědělském či lesním pozemku. Do krajiny je třeba dostat jak technická opatření (např. záchytné zatravněné průlehy o šíři 12 m a hloubce 1 m umí zadržet na jeden běžný metr 8000 l vody, vsakem přes travní porost zlepšovat jakost vody, dále pomohou i příkopy, suché nádrže a malé rybníky), tak i biologická opatření (zatravnění infiltračních oblastí). Mokřady navazující na technická opatření mohou retenci vody výrazně pomoci. Opatření MZe ČR nazvaná GAEC II (Standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu) popsané problémy nikdy nemohou vyřešit, na retenci vody v povodí mohou mít podle výpočtů vliv maximálně do deseti procent. Výstavba nových přehrad je jistě chvályhodná, při extrémních hydrologických jevech (sucho, povodně) mají přehrady svůj význam. Ale přehrady plné sedimentů, eutrofizovaných vod a pesticidů a dalších xenobiotických látek jsou k malému užitku. A přitom se o nich hovoří jako o prioritách. Je třeba též zdůraznit, že tento článek není nikterak zaměřen proti zemědělcům a zemědělství. Pouze konstatuje stav zemědělské krajiny a navrhuje opatření. Je třeba řešit příčiny zrychleného odtoku vody z krajiny, ne jen odtok v korytě (protipovodňové zábrany). Je třeba se zaměřit na přijetí celostátního, přesně cíleného

a dlouhodobého programu obnovy retence vody v krajině. Tento program by znamenal pro zemědělce více pracovních míst, vyšší zaměstnanost tak, kde není tolik pracovních příležitostí, a nakonec i ekonomickou prosperitu. Stát by přestal vynakládat finanční prostředky na neustálou obnovu povodněmi zatopených oblastí, odškodnění zemědělcům za sucho či povodně a mohl by investovat do jiných aktivit. Připravovaná zemědělská politika v roce 2012 by měla právě technická a biologická opatření na zemědělské půdě zdůraznit a zapracovat. Kombinace technických opatření, především z pohledu ochrany půdy před erozí, zrychleným povrchovým odtokem a jakosti vody a biologická z pohledu jakosti vody a filtrace podpovrchového odtoku musí být účelně provázána: Chce se mně věřit, že právě ta technická opatření na zemědělské půdě budou prioritou v připravované zemědělské politice a ne zcela vágní a nikdy dostatečně přísná opatření GAEC k ochraně před erozí a povrchovým odtokem. Kdy si ti, co rozhodují, uvědomí, že na stoletou srážku jsou biologická opatření nedostatečná. Nebo GAEC na další období chce řešit jenom ochranu půdy agrotechnickými a organizačními opatřeními? To je málo, je třeba řešit retenci ve velkém objemu odtoku a na tu je možno spoléhat pouze při aplikaci technických opatření! Prof. Ing. Tomáš Kvítek, CSs. katedra krajinného managementu, Zemědělská fakulta JU v Českých Budějovicích (přetištěno ze Zemědělec 33/2013)

Vyjádření Svazu marginálních oblastí k rozpočtu SZP 2014+ Svaz marginálních oblastí, jakožto agrární nevládní organizace zastupující zemědělce z méně příznivých oblastí, předkládá na výzvu ministra zemědělství materiál, který se věnuje hlavním diskutovaným oblastem budoucího rozpočtu Společné zemědělské politiky 2014-2020 v ČR. Executive summary: Dosavadní nastavení české zemědělské politiky v letech 2004-2013 stabilizovalo hospodaření v úrodných i neúrodných oblastech. Rovnovážná úroveň byla nalezena na hladině zornění 70,9 % při zatravnění 23,4 % (údaje za rok 2011). Ziskovější hospodaření na orné půdě převládlo a relevantní výměry travních porostů se udržely, nebo byly založeny pouze v oblastech, kde se hospodaření na orné půdě nevyplácelo. Ke stabilizaci přispěla i fixace agroenvironmentálními závazky. V průběhu uvedeného období došlo k zásadnímu zlepšení cen komodit rostlinné výroby, zemědělských technologií, osiv, průmyslových hnojiv a přípravků na ochranu rostlin, což ve vzájemné kombinaci rozšiřuje výměru půd, na nichž bude ziskovější rostlinná výroba než travní porosty. Po ukončení agroenvironmentálních závazků (2014-2016) uvedené nutně vyvine tlak na zvýšení již dnes nadprůměrného zornění ČR v rámci EU. Důsledkem bude 11

krácení přímých plateb a negativní dopady na životní prostředí a trvalou udržitelnost zemědělského hospodaření. V komplexu národního hospodářství je zjevné, že komparativní výhodou ČR je průmysl, který logicky prostřednictvím měnového kurzu vytěsňuje zemědělství. Tlaku silnějšího kurzu dokázala díky výše uvedeným změnám lépe vzdorovat výroba rostlinná než živočišná. Živočišná výroba navíc doplácí na fakt, že ve větší míře než výroba rostlinná produkuje veřejné statky, jejichž míra úhrady ze strany státu není dostatečná, na rozdíl od statků soukromých, placených trhem. Svaz marginálních oblastí s ohledem na výše naznačené ekonomické zákonitosti a další objektivní skutečnosti pokládá v rámci zemědělské politiky za zcela zásadní: ● Udržet současný objem přímých plateb pro celou ČR. Za účelem splnění pod-

mínek pro jejich čerpání silněji podpořit stálé pastviny, a to ekonomickými motivačními nástroji, protože dosavadní administrativní omezení se v rámci ČR ukáží jako neúčinná. ● Vzhledem k omezeným, přesto však stále dostatečným rozpočtovým zdrojům koncentrovat tyto prostředky na úhradu veřejných statků a pozitivních externalit, tzn. na funkce, které státu inherentně náleží (mandatorní platby) a zajišťují stabilitu zemědělského hospodaření na celém území ČR. V opačném případě, tzn. v případě dotování výroby, resp. intenzivního zemědělství, dojde k polarizaci v přechodných a neúrodných oblastech, když zemědělci přejdou na ornou půdu nebo mulčování za SAPS – obojí bez zvířat. Uvedené by z více důvodů negativně dopadlo i na úrodné oblasti. ● Eliminovat bezzásluhové platby na historickém principu (platby na mrtvé/neexistující krávy).

● Mandatorní platby vyplácet jen při splnění podmínek intenzity živočišné výroby 0,4 DJ/ha. Platby poskytovat zemědělcům pouze jako protihodnotu odvedených netržních služeb. ● Podporovat zemědělství prostřednictvím plošných plateb s podmínkou ŽV. Platby na produkci se neosvědčily, pouze stimulovaly neefektivní produkci a na evropské úrovni byly opuštěny. ● Omezit výrobu a spotřebu vepřového masa a cukru s ohledem na výživová doporučení Ministerstva zdravotnictví, tj. směrovat veřejné prostředky mimo oblast chovu prasat a cukrovky. ● Udržet současnou výměru obhospodařované zemědělské půdy (cíl LFA) – eliminovat riziko nevratné sukcese a vracení nejméně úrodných pozemků pod splátkovými kalendáři zpět státu ● Financování mandatorních plateb zajistit přesunem 15 % prostředků z I. do II. pilíře a vyšším národním kofinancováním, aby byla zachována alespoň reálná výše plateb pro zemědělce zapojené v LFA a AEO (EZ, IP, OTP). V případě potřeby využít i zdanění pesticidů, průmyslových hnojiv a dodatečné zdanění bioplynových stanic jako u stejně problémové fotovoltaiky. Tyto kroky navíc podpoří využívání statkových hnojiv a tím konkurenceschopnost živočišné výroby. Zdanění navrhujeme na úrovni odpovídající minimálně 2.000 Kč/ha orné půdy u tržních plodin, aby došlo k potřebným strukturálním změnám. 1) PŘESUN 15 % Z P1 DO P2 Náklady na zachování podílu stálých pastvin pro zajištění čerpání přímých plateb v ČR přesahují aktuální rozpočtové možnosti Programu rozvoje venkova a je nutné využít 15% přesun prostředků z I. do II. pilíře. Dojde tak k alespoň částečné kompenzaci prostředků, které byly z PRV odvedeny při vyjednávání na evropské úrovni. Naopak u I. pilíře, resp. přímých plateb, došlo k navýšení ze 4.543,6 mil. Eur na 6.114,7 mil. Eur v novém programovém období 2015 – 2020.

nou referenčního období u stálých pastvin ohrožuje splnění podmínek pro čerpání přímých plateb za celou Českou republiku. Vlastníci půdy nejsou ve velké míře žadateli o dotace, takže na ně nelze aplikovat zpětné zatravnění půdy a evropské pojistky jsou v ČR nepoužitelné. Maximalizovaná plošná přímá platba (při minimalizaci přesunu do 2. pilíře), znamená navýšení podpory jak na rostlinnou výrobu na orné bez zvířat, tak i na nezemědělské mulčování bez zvířat. Aniž si to zástupci produkčních oblastí uvědomují, tak podpory na tento způsob hospodaření neustále rostou. V roce 2004 byla základní platba bez podmínky chovu zvířat 1.830 Kč/ha (SAPS). Tato platba nepokrývala ani výdaje na nájemné Pozemkovému fondu a na mulčování. Drtivá většina zemědělců s TTP vstoupila do příplatkových dlouhodobých agroenvironmentálních závazků a postupně navýšila intenzitu z 0,15 až na 0,3 VDJ/ha. V příštím roce vlastníci zjistí, že na pozemcích, u kterých po deseti letech skončí nájemní smlouvy, mohou za pouhé mulčování bez dobytka inkasovat již nikoli 1.830 Kč/ha, ale 5.200 Kč/ha při nulovém přesunu z 1. do 2. pilíře, respektive 4.420 Kč/ha při patnáctiprocentním přesunu. To je nárůst na 280 %, respektive na 240 % bez jakékoli podmínky živočišné výroby! Rostlinná výroba je zisková sama o sobě a náklady na mulčování se pohybují u jedné seče na úrovni 600 Kč/ha, při dvou sečích bude tedy zisk bez nájemného ve výši 4.000 Kč/ha, respektive 3.220 Kč/ha. Obojí je ziskovější než chov zvířat na travních porostech! Návrh nepřesunovat prostředky, je tedy návrhem na vyšší podporu nadprůměrně ziskové orné půdy a nezemědělského mulčování travních porostů. Stávajícím chovatelům pasených zvířat tedy vlivem zvýšené základní platby a neschopnosti MZe ji zacílit spolu s greeningem na skutečné zemědělce vzrostou výdaje na nájemné minimálně na úroveň 4.000 resp. 3.220 Kč/ha. Pokud mají vlastní pozemky, tak pro ně bude tento zisk srovnávací základnou a budou pokračovat v programech podmíněných chovem zvířat za předpokladu, že budou dosahovat vyššího zisku.

Kč/ha

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

%

SAPS

1 830

2 111

2 518

2 792

3 073

3 710

4 061

4 687

5 387

6 069

332

LFA OA

3 490

3 490

3 490

3 220

3 085

3 139

3 075

2 935

2 984

2 951

85

AEO - Pastvina B7

2 890

2 890

2 890

3 083

2 926

2 978

2 918

2 810

2 857

2 824

98

Přesun je jednou z mála možností, jak zabránit další eskalaci současného problému, když zvyšující se podpory na ornou půdu bez ŽV (SAPS) v předchozích letech spolu s růstem cen pšenice, řepky a kukuřice do BPS způsobily odklon od ŽV k RV. Čím nižší základní platba SAPS, tím lépe pro živočišnou výrobu a tím i trvalou úrodnost půdy, protože platbu SAPS nelze dle sdělení MZe podmínit chovem skotu. Riziko rozorávání v kombinaci se změ-

12

2) PLATBY VÁZANÉ NA PRODUKCI (PODPORA DLE ČL. 38, COUPLOVANÉ PLATBY 13+2 %) Státní intervence není u drtivé většiny komodit opodstatněna veřejnými statky či pozitivními externalitami. Za citlivou, resp. zvláštní podpory hodnou, komoditu považujeme pouze pasená zvířata. O výrobě ostatních komodit, u kterých není prokázán veřejný zájem, musí rozhodovat trh, resp. koupěschopná poptávka, nikoli úředníci. Oproti tomu podpora pasoucích

se zvířat je nejenom ve veřejném zájmu díky mimoprodukčním funkcím krajiny, ale především přispívá ke splnění podmínek pro samotnou existenci objemu prostředků na přímé platby podporou na stálé pastviny. Případné navýšení u couplovaných plateb o 2 % na proteinové plodiny nepovažujeme za vhodné, protože stimuluje k rozorávání stálých pastvin. Tržně nekonformní by byla i podpora ovoce a zeleniny, které jsou již podporovány prostřednictvím opatření „integrovaná produkce“. Z důvodu zpřísňujících se požadavků dle směrnice o pesticidech i na běžnou zemědělskou činnost a tudíž konce nadstandardnosti integrované produkce, je na místě uvažovat o omezení podpory integrované produkce a ušetřené prostředky použít efektivněji. Podpora brambor a produkce škrobu – nepodporovat, protože uměle zvýšená nabídka vede pouze k poklesům tržních cen. Jakékoliv podpory zvyšující objem produkce zakládají odpovědnost ministerstva zemědělství za odbyt, spravedlivé ceny a likvidaci přebytků v budoucnu. Ani jedno neumí a nemůže ministerstvo splnit. Legitimní intervencí státu do trhu je u standardních komodit podpora informovanosti spotřebitelů, která pomáhá eliminovat klasický problém asymetrických informací. 3) SCHÉMA PRO MALÉ ZEMĚDĚLCE Uvedené schéma nelze aplikovat, protože plánovaný rozsah 1-5 hektarů zaciluje na nezemědělce, nikoli na malé zemědělce. V podmínkách LFA oblastí odpovídá práci na plný úvazek v zemědělské prvovýrobě obhospodařování alespoň 100 hektarů s dobytkem. V případě, že se jedná o farmu s finalizací například kozích sýrů, postačuje velikost od 30 ha. Jednalo by se o upřednostňování nezemědělců vůči zemědělcům. Již v současné době se rozmáhá fenomén najímání zemědělců ze strany vlastníků, kteří si pouze zakreslí svoje pozemky do LPIS. Zemědělci nebudou schopni přeplatit takto vysoké „nájemné“ od Evropské komise a dojde k účelovému rozdrobení půdní držby bez relevantního výstupu. Jednalo by se pouze o státní rentu bez protiplnění ve výši až 1000 Eur/ha. Pokud by mělo být podobné schéma zaváděno, pak pouze za podmínky při stejných hektarových sazbách podpor. Přijatelné je pouze snížení administrativy (míry kontrol), protože u malých subjektů jsou výdaje státu na kontroly neúměrně vysoké. 4) PLATBA PRO MLADÉ ZEMĚDĚLCE Signály z praxe ukazují na zneužívání tohoto druhu dotací. Jedním z důvodů zneužívání titulu je nastavená širší škála podporovaných výdajů oproti standardním

investičním programům (traktory, půda). Titul omezuje samotné účastníky programu, kteří se na nás obrací se stížnostmi, že nemohou optimalizovat správu svých hospodářství, kterou si neuváženě rozdrobili na manželky, snachy apod. Jedná se pouze o škodlivou a neproduktivní administrativní zátěž, která není navíc v souladu s trhem. Smysluplným principem je ale zachování nedanění převodů majetku z „otce na syna“, protože to odpovídá rovnému principu, kdy převod zemědělské společnosti též nepodléhá dani z nemovitosti. 5) PLATBA 5 % NA LFA V I. PILÍŘI S ohledem na nedostatek prostředků ve II. pilíři je nutné, jakmile to bude možné, realizovat platbu LFA i v I. pilíři. Celkově lze převést na platbu LFA v I. pilíři 5 % z 6,2 mld. Eur = 310 mil. Eur za období 20142020. 6) GREENING Ze strany MZe není doposud uváděno, jak využít greening pro podporu živočišné výroby ve vazbě na obhospodařované pozemky a pro podporu stálých pastvin. Navrhujeme zavést podmínku 21% podílu stálých pastvin na úrovni farmy, aby tím každý žadatel přispěl k plnění podmínek přímých plateb. 7) PODPORA CUKROVKY Nesouhlasíme s podporou cukrovky nad rámec standardní základní přímé platby. Státní intervence není opodstatněna veřejnými statky či pozitivními externalitami. Zejména v souvislosti s ekonomicky neodůvodněnou, přesto i z úst MZe často zaznívající tezí soběstačnosti, je potřeba upozornit na fakt, že dle Ministerstva zdravotnictví se česká populace potýká s negativními zdravotními důsledky přemíry cukrů ve výživě. Bylo by absurdním pokračovat v dotování komodit, jejichž spotřeba prokazatelně přináší zvýšené náklady na zdravotní péči. 8) PROGRAM ROZVOJE VENKOVA S ohledem na to, že chybí finance na pokrytí mandatorních výdajů, požadujeme maximální přesun z I. do II. pilíře. Česká republika má oproti okolním státům (např. Slovensko) nižší podíl prostředků ve druhém pilíři a z toho důvodu není schopna jeho prostřednictvím pokrýt výdaje na zachování podílu stálých pastvin. Výrazné zlepšení ekonomiky tržních plodin oproti stavu před rokem 2004 je silným ekonomickým stimulem k rozorávání luk a pastvin. U většiny těchto stálých pastvin budou zemědělci v roce 2014 a 2015 ukončovat sedmileté závazky hospodaření v agroenvironmentálních opatřeních. Navíc u části těchto ploch již v současné době nemají pokryté nájemní vztahy a o dalším směřování hospodaření budou rozhodovat noví uživatelé.

Zvláště varovná je situace v pohraničních oblastech sousedících s Německem a v okolí nově vybudovaných BPS. Současné nabídky na odkup kukuřice na stojato se pohybují na úrovni 1200-1600 eur/ ha, popřípadě 33-45 eur/t s tím, že sklizeň zajišťuje kupující. Nabídky na pronájem se pohybují u průměrných pozemků v rozmezí 7000-8500 Kč/ha s jednoznačným cílem rozorat stálé pastviny. Stát, resp. MZe (ani jakýkoliv jiný subjekt) není z logiky věci schopno efektivně prognózovat agrární vývoj a tím není ani schopno efektivně alokovat investiční podpory, což je patrné právě na podpoře BPS. Podporou BPS narušilo Ministerstvo zemědělství rovnováhu v zemědělství, protože BPS se nestaly stabilizačním prvkem živočišné výroby, ale důvodem k jejímu ukončování a rozorávání travních porostů v jejich okolí. Je třeba přiznat, že k odklonu od živočišné k rostlinné výrobě nemalou měrou přispěla i legislativně nařízená podpora na řepku, resp. přimíchávání MEŘO do nafty. Zemědělci s dostatkem orné půdy mají díky uvedenému velmi dobrou ziskovost a jsou schopni lépe pokrývat náklady na živočišnou produkci. Proto je nutné provázat živočišnou výrobu i s ornou půdou. Doposud docházelo spíše k účelovému odpojování živočišné výroby od pozemků (vepříny bez půdy), aby se chovatelé vyhnuli možných sankcím, resp. krácení dotací, které by jim hrozilo u plošných plateb. Výsledkem bylo hospodaření na půdě bez zvířat, popřípadě chov zvířat bez půdy. Svaz marginálních oblastí upozorňuje, že tyto dva způsoby hospodaření nejsou trvale udržitelné, neprodukují veřejné statky a převažují u nich negativní externality nad pozitivními. Proto tyto způsoby hospodaření nemohou požívat zvláštních podpor. Podmínka zachovat podíl stálých pastvin pro čerpání 22 mld. Kč/rok v prvním pilíři činí z výdajů na louky a pastviny mandatorní výdaj. Pokud se však k uvedenému upozornění postaví Ministerstvo zemědělství podobně jako k minulým varováním ohledně podpor BPS, které dnes zatěžují

českou ekonomiku 6,5 mld. Kč ročně, pak dojde k problémům podobného řádu. Česká republika nemá stabilní půdní držbu a značná část půdy není vlastněna žadateli o přímé platby a změny uživatelů půdy nebudou v drtivé většině zatíženy daní z převodu nemovitostí. Česká legislativa rovněž nepoužívá instituty na zajištění dlouhodobosti nájemních smluv. Nic tedy nebrání přelévání užívacích vztahů k půdě a schopnosti reagovat na měnící se ekonomickou situaci na trhu agrárních komodit a plateb za veřejné statky. Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že Evropskou unií navržená omezení na zákaz rozorávání stálých pastvin na úrovni žadatele o přímé platby budou možná fungovat ve starých členských státech EU, ale rozhodně nebudou fungovat v podmínkách České republiky. Staré členské státy totiž zároveň výrazně diferencují platební nároky mimo jiné i vyšší platbou na pasená zvířata. S ohledem na zachování rozsahu stálých pastvin a na zachování pasených zvířat na těchto pastvinách je v rámci navrhovaného rozpočtu nutné navýšit platby na trvalé travní porosty. Nejedná se o politický, ale odborný problém, a pokud nebude vyřešen, nebude žádný rozpočet k rozdělování, protože při rozorání travních porostů nesplní ČR podmínky k čerpání přímých plateb. Dle našich odhadů bude pro udržení stávající výměry travních porostů s chovem pasoucích se zvířat nutné navýšit původní sazby v AEO, EZ a LFA na TTP alespoň o 40 % (inflace). Pokud se původní sazby AEO a LFA zvýší o více než 40 %, budou TTP narůstat, jak je mimo jiné vyžadováno i v tzv. Strategii MZe z letošního roku. Pokud bude nárůst sazeb AEO a LFA nižší než 40 %, bude klesat účast zemědělců v těchto programech a bude se rozorávat a mulčovat bez živočišné výroby. Bylo by absurdní kompenzovat snížené plochy stálých pastvin nově zatravňovanou ornou půdou při pětinásobných nákladech (sazbách).

Rozpočet PRV – var. zohlednění ekonomicky legitimních cílů zemědělské politiky Typ podpory (v součtu opatření)

Rozpočet 2007 - 2013 (EUR)

Investiční pro zemědělce

Podíl na rozpočtu 2007 - 2013

Návrh rozpočtu 2014 - 2020 (EUR)

Podíl na rozpočtu 2014 – 2020

1 015 959 762

28%

0

0%

126 025 169

3%

0

0%

(AEO, EZ, LFA, Natura 2000) 1 870 049 294

Investiční pro lesníky Nároková pro zemědělce

51%

3 100 541 729

94%

19 980 782

1%

0

0%

LEADER a obce

517 111 945

14%

163 816 576

5%

Nezemědělští podnikatelé

102 917 909

3%

0

0%

0%

20 000 000

1%

100% 3 284 358 305

100%

Nároková pro lesníky

Technická pomoc Celkem včetně starých závazků Deficit

18 019 240 3 670 064 101

3 586 061 292 -8 026 793

Deficit je řešitelný přesunem části plateb LFA do 1. pilíře, při 5% na LFA se ušetří 310 mil. EUR z PRV.

13

9) EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ Z hlediska lepší zacílenosti opatření i s ohledem na napjatost finančního rozpočtu požadujeme u ekologického zemědělství započítávat pouze ekologicky chovaná zvířata. Je nadále nepřípustné, aby bylo možné ekologickou půdu krýt konvenčními zvířaty, tzn. pobírat ekologické dotace dokonce i bez teoretické možnosti produkci biopotravin. Dle rakouského vzoru navrhujeme zavést dvě úrovně podpory EZ = nižší do 0,5 DJ/ ha TTP a vyšší nad 0,5 DJ/ha TTP. 10) VYMEZENÍ LFA Svaz marginálních oblastí požaduje, vzhledem k oficiálně deklarovanému nedostatku finančních prostředků, nerozšiřování vymezení LFA nad rozsah aktuálně podporované plochy cca 800 tis. ha, resp. 22-23 % celkové z.p. evidované v LPIS. Jakékoliv rozšiřování vymezení nad uvedený rozsah je hazardováním s veřejnými prostředky a znamenalo by snižování podpory pro skutečně neúrodné oblasti – tato podpora by se pak vyplácela i úrodnějším oblastem, což není v souladu s Evropskou komisí deklarovanými cíli LFA. Navržený rozpočet předpokládá platbu pouze na TTP, pokud se bude muset v budoucnu platit i na ornou půdu, bude třeba rozpočet ještě zvýšit. Nově by podporu obdržely monokultury řepky, obilovin a kukuřice, zatímco u skutečně neúrodných pozemků by platby klesly. I tento fakt by, vedle širšího vymezení, znamenal ohrožení výměry stálých pastvin. Dle aktuálních informací se v podhorských oblastech výrazně zvyšují nájmy u orné půdy a u rozoraných travních porostů. Garantované nájemné na deset let se v případě rozorání stálých pastvin v některých oblastech pohybuje na úrovni 7.000-8.500 Kč/ha. To je pro vlastníky významný stimul a pro zachování stálých pastvin je to vážná hrozba.

14

Situace se dále zhorší, až se informace o chystané podpoře LFA i na ornou půdu stanou skutečností, bude tato výše nájmu ještě dále růst. V této souvislosti si dovolujeme upozornit, že LFA platby jsou řazeny mezi důchodové platby, což však neznamená, že mají zvyšovat životní úroveň pracovníků v zemědělství. Ve skutečnosti mají LFA platby environmentální účel, což musí být promítnuto už v samotném vymezení LFA oblastí. 11) WELFARE ZVÍŘAT Nesouhlasíme se státem dotovanou podporou welfare zvířat. Podpory lze poskytovat pouze na výdaje nad rámec zákonných povinností welfare, což je realizovatelné jen za cenu vysokých nákladů, které zemědělcům logicky zkonzumují vyjednanou podporu. Na uvedeném by profitovali jen dodavatelé technologií, což nemůže být cílem zemědělské politiky. Česká republika už jednu negativní zkušenost s podporou welfare učinila a bude pod drobnohledem EK při jakémkoli dalším pokusu transferovat peníze dodavatelům zemědělských technologií pod zástěrkou zlepšování welfare. Zároveň by tyto platby vedly k diskriminaci farmářů, kteří investovali do welfare zvířat z vlastních prostředků. 12) DOTOVÁNÍ INVESTIC PROSTŘEDNICTVÍM PRV Svaz marginálních oblastí upozorňuje, že dosavadní podpora investic ze strany Ministerstva zemědělství ČR vedla k nadměrnému prodražení investic a tudíž k nehospodárnému vynakládání veřejných prostředků. Např. dle oficiálního sdělení viceprezidenta Agrární komory na půdě Ministerstva zemědělství požaduje český dodavatel za vybudování chlévu pro 600 ks krav částku ve výši 100 mil. Kč. Uvedené představuje 167 tisíc Kč za jedno ustájovací místo. To

je několikanásobek běžných nákladů v Evropě či v USA. Podle irské Asociace zemědělských staveb činí náklady na výstavbu středně velké stáje pro dojné krávy 54 tisíc Kč na jedno ustájovací místo včetně dojicího zařízení a jímky. Tyto náklady poklesly o více než čtvrtinu poté, co bylo v Irsku ukončeno dotování investic státem. Systém dotací investic v Irsku fungoval v letech 20062008 a byl zaveden za účelem splnění požadavků EU. Opuštěn byl kvůli všeobecné nespokojenosti s prodražováním investic, náročností kontrol, zdržení na nejrůznějších stupních realizace apod. Názorem renomovaných ekonomů, např. Pavla Kohouta, který působil v ekonomických týmech napříč politickým spektrem je, že dotování investic zhoršuje konkurenceschopnost, zvedá cenovou hladinu a vytváří umělou konjunkturu. Celostátní výbor Svazu marginálních oblastí zaujal stanovisko, podle kterého je dotování investic v zemědělství neefektivní: „Pro zemědělskou farmu musí být rozhodující rentabilní provoz. Dobře fungující zemědělská farma zvládne investice vlastními silami efektivněji, tzn. s nižšími finančními i administrativními náklady. Investice, zejména ty dotované, jsou lákavé, ale nemohou mít přednost před běžným provozem.“ U dotovaných investic velmi často nerozhoduje ekonomičnost, ale rozdělení výdajů na uznatelné a neuznatelné, kdy farmář často postaví dražší, ale dotovanou stavbu, protože levnější by nebyla tak výhodně dotovaná. Popřípadě jsou investovány projekty, které jsou za dobu životnosti celkově dražší provozně i investičně, a to jenom proto, že mají větší část výdajů zahrnutou v rámci investice a tedy dotovanou. Rozhodujícím kritériem musí být dlouhodobá výdělečnost investice a nikoliv fakt,

zda je daná investice dotovaná nebo ne. Takovéto případy pak často vedou k nestandardnímu jednání, na které doplácí jak veřejné rozpočty, tak i zemědělské podniky samotné. V roce 2012 investovaly zemědělské podniky přes 33 mld. Kč. Drtivou většinu těchto prostředků bez státní dotace. Uvedené dokládá, že stabilizované zemědělství je schopné investovat ziskové projekty z vlastních zdrojů. Dotované projekty vytvářejí prostor pro umělé navyšování ceny i z toho důvodu, že jsou spojeny s byrokratickou zátěží ve formě nejrůznějších žádostí, výběrových řízení, externě vytvářených projektů i tam, kde by žádný projekt zhotovován nebyl. Část nákladů na projekt žádosti o dotace sice hradí stát, ale to je opět neproduk-

15

tivním vynaložením prostředků, obdobně jako nutné několikanásobné následné kontroly projektů. Dotované investice v konečném důsledku snižují konkurenceschopnost i z důvodu omezujících podmínek, které se k nim váží. Farmář např. nesmí 5 let provozovat v daném objektu žádnou jinou výrobu a nemůže tudíž reagovat na měnící se situaci na trhu. Jedná se o takzvanou „dobu vázanosti projektu“. Důraz na dotování investic namísto provozní efektivnosti plodí často projekty, které jsou následně provozovány se ztrátou, popřípadě jsou po skončení minimální doby vázanosti likvidovány.

Samotný pozitivní efekt z dotování investic se vytrácí, popřípadě nekončí u zemědělců, ale u dodavatelských firem. S dotací jsou často investovány akce, které by jinak realizovány nebyly. Ministerstvo zemědělství tak rovněž vytváří dotovanou konkurenci již fungujícím projektům, a v tom horším případě na trhu zůstává dotovaný subjekt, když původní a bez dotací fungující projekt je z trhu vytlačen. Svaz marginálních oblastí požaduje ukončení dotování investic soukromých statků z rozpočtu Programu rozvoje venkova, který je určen na financování veřejných statků.

Svaz marginálních oblastí Horní Police čp. 1, 471 06 Česká Lípa, tel/fax: 487 861 368 předseda Ing. Milan Boleslav Internet: www.lfa.cz, email: [email protected]