H H B S IP J á Ministerstvo kultury České republiky

.

£

■*

*

H H B S IP J á | Ministerstvo kultury České republiky Maltézské náměstí 1 \.

telefon: 257 085 111 fax: 257 329 537 e-mail: [email protected]

vÁ / 118 01 Praha 1 - Malá Strana

Rozhodnutí nabylo právní moci:

/ /./. / / /

V Praze dne 10. 03. 2011 Č. j.: MK 14759/2011 OPP

za správnost:..........................

ROZHODNUTÍ Ministerstvo kultury jako poslušný orgán státní památkové péče rozhodlo ve věci prohlášení souboru věcí usedlosti č.p. 9, na st. pare. č. 9, k.ú. Vinice u Městce Králové, obec Městec Králové, okres Nymburk, Středočeský kraj, za kulturní památku. Ministerstvo kultury v tomto řízem, jehož účastníkem podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, je vlastník věci paní Ing. Anna Legemzová, narozena dne 06. 06. 1957, pobytem Hmčiarska 1704/14, 066 01 Humenné, Slovenská republika, podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, p r o h l a š u j e soubor věcí usedlosti č.p. 9, na st. pare. č. 9, k.ú. Vinice u Městce Králové, obec Městec Králové, okres Nymburk, Středočeský kraj, za kulturní památku. Soubor zahrnuje: 1) obytný dům s chlévy, na st. pare. č. 9; 2) hospodářskou budovu (komory s chlévy a kolnou), na st. pare. č. 9; 3) pilířovou bránu, na st. pare. č. 9 a 4) pozemek st. pare. č. 9.

Odůvodnění: Charakteristika, popis: Areál usedlosti č.p. 9 je situován na východní straně návsi, v pravidelné parcelaci velkých usedlostí. Na severní straně pozemku stojí dům s napojenými stájemi, na protější jižní straně hospodářský objekt (komory s chlévy a kolnou). Ze západní strany dvůr uzavírá pilířová brána, východní strana je otevřena směrem do zahrady (zde stála stodola, která v minulosti zanikla). Obytný dům s chlévy: dům je přízemní stavení polabského typu. Dispozice obytné části je velmi úsporná, trojdílná s levou orientací. Střední síň má v severozápadním rohu vymezen blok černé kuchyně, oddělený klenutým pasem. Přední (západní) díl zabírá bývalá světnice, nyní příčně rozdělená na dvě obytné místnosti (přední a zadní světnici). Spojovací

2

5

>

dveře mezi síní a světnicí, respektive mezi oběma světnicemi jsou jednoduché rámové, eklektické, ěásteěně prosklené. Zadní (východní) díl zabírá dvojice komor, rozdělených do dvou traktů. Obě komory jsou přístupné jednoduchými rámovými dveřmi. Stěnové konstrukce domu, s výjimkou střední ěásti zadní stěny, jsou roubené z mohutných štípaných dubových trámců - „trhanic“. Na vnější i vnitřní straně jsou opatřeny silnou vrstvou hliněné omítky (mazaniny). Krov je velmi jednoduchý, vaznicové soustavy, tvořený jen krokvemi osedlanými přes dvě vaznice na nízkých obedněných a omítaných podpůrných kozách. Jižní fasáda je hladká, omítaná. K autentickým konstrukčním detailům patří především trámková zárubeň okénka komorového dílu s profilovanou nadpraží římsou. Vstupní dveře do síně jsou dvoukřídlé bohatší eklektické, rámové konstrukce. Po levé straně dveří je dvojice prostých dvojitých čtyřtabulkových oken, vpravo šestitabulkové okno ve výše zmíněné trámkové zárubni. Z plochy omítky vystupují odříznutá čela stropních trámů (přesahů nad zápražím). Západní (štítová) stěna má hladké omítané průčelí s dvojicí druhotně zvětšených oken (zachovaly se poškozené trámkové zárubně sdruženého okna světnice). Rovněž trojúhelníkový štít, oddělený vodorovným omítkovým pásem, je omítaný. Zadní stěna je ponechaná v podobě odhalené roubené vyspárované konstrukce. Dům je krytý sedlovou střechou, s oboustranným přesahem. Na střeše je položena krytiny z jednoduše kladených bobrobek s drážkou. Nad vstupem do síně je dřevěný sedlový podávači vikýř. V zadní (východní) části na dům přímo navazují bývalé stáje. Stáje mají dvoudílnou dispozici. Stěny jsou zděné z cihel, interiéry jsou zaklenuty segmentovými valenými klenbami do traverz. V interiéru se dochovaly zděné žlaby. Jižní průčelí je symetrické, členěné třemi segmentově zaklenutými okny s vystupujícím cihelným nabíleným lemem (ostěním), mezi okny jsou dvoje pravoúhlé vstupní dveře v jednoduché trámkové zárubni. Dveře jsou jednokřídlé, svlakové konstrukce, před dveře byly předsazeny laťové samostatně otvíratelné mříže („braňky“). Levá (západní) strana průčelí je ukončena šmorcy, určenými k zavázání předpokládaného přezdění budovy. Východní a severní průčelí stájí je neomítané cihelné. Stáje jsou kryté sedlovou střechou, s oboustranným přesahem. Na střeše je položena krytina z jednoduše kladených bobrobek s drážkou. Hospodářská budova (komory s chlévy a kolnou): hospodářská budova stojí na jižní straně dvora. Má celkem čtyřdílnou dispozici. Krajní západní díl tvoří otevřená pilířová kolna. Východní část tvoří trojice roubených komor, sloužících (alespoň zčásti) v minulosti též jako chlévy. Stěny jsou sroubené opět ze štípaných dubových trámců („trhanic“). Stropy jsou jednoduché trámové povalové. Komory jsou samostatně přístupné trámkovými portálky. Portálek levé (východní) a střední komory má nadpraží seříznuté do podoby sedýlka, s dekorativní řezbou na stojkách, dveře jsou jednoduché svlakové s imitací rámové konstrukce. Před dveřmi je osazena laťová mříž („braňka“). Portálek pravé (západní) komory je náročněji řešený s profilovanou nadpražní římsou. Dveře jsou deskové konstrukce, s lícovou stranou dekorativně pobíjenou šikmo kladenými deskami („švartny“). Zachoval se barokně vykrajovaný štítek. Střecha komor je druhotná, nesymetrická sedlová, na jižní straně přetažená až téměř na úroveň terénu. Na jižní straně je její okraj podpírán nízkou rámovou konstrukcí, tvořenou sloupky, vodorovnou lyžinou a pásky, s plátovými spoji. Na severní straně střecha spočívá na cihelných neomítaných pilířcích. Na střeše jsou položeny keramické drážkové tašky. Pilířová brána: západní stranu dvora (do návsi) uzavírá pilířová brána s brankou. Brána je tvořena celkem třemi pískovcovými hranolovými sloupky, završenými čučky. Dvoukřídlá vrata i jednokřídlá vrátka jsou jednoduché trámkové konstrukce, zevně pobité svisle kladenými prkny s lištovanými spárami. Usedlost je situována na východní straně pravidelně parcelované návsi. Stáří tohoto půdorysného útvaru není zcela jasné. Dnešní vesnice Vinice je novověkého založení. Na katastru vesnice ale ležela ves Štítary (s tvrzí a dvorem), doložená roku 1304 a již roku 1543

3

připomínaná jako pustá. Později - snad na místě Štítar - vznikla současná vesnice Vinice, jméno staré vsi ale přetrvalo jako pomístní název. Vesnice opět zpustla za třicetileté války, elaborát berní ruly zde roku 1654 ve vsích Vinice a Štítary (bez rozlišení) zachytil 10 pustých usedlostí. Kdy došlo k obnově vsi, a zdaje půdorys vesnice výsledkem obnovy po třicetileté válce, nebo staršího původu není zcela zřejmé. Jádro dnešní usedlosti můžeme na základě analogií datovat do druhé poloviny 18., maximálně na počátek 19. století. Patří k němu především roubené konstrukce domu s dochovanými trámkovými zárubněmi oken a roubené konstrukce komor, věetně portálků a dveří. Střechy domu i komor byly odlišné, nižší sedlové s přesahem nad zápražím. Usedlost původně na východní straně ukončovala stodola. V této podobě je usedlost zakreslena na mapě stabilního katastru z roku 1842. Patrně na konci 19. století došlo k přestavbě domu —upraveno bylo štítové průčelí, pořízen nový krov vaznicové soustavy. V interiérech byly vyměněny dveře, v obytné části pak zvětšena okna, z téže doby pochází i pěkné eklektické vstupní dveře. Světnice v předním dílu byla rozdělena na dvě prostory. Současně byly upraveny i komory, které dostaly novou střechu s přesahem nad zadní částí. Střecha byla na dvorní (severní) straně podpírána cihelnými pilířky. Zřejmě s určitým časovým odstupem byla zbořena stodola a za domem byla postavena zděná budova chlévů, počítající s postupným přezděním i zbývající části domu. V průběhu druhé poloviny 20. století zde nebyly prováděny prakticky žádné úpravy. Prameny: Dostál P. - Kábrtová K.: Inventarizační průzkum lidové architektury okresu Nymburk, strojopis SÚRPMO, Praha 1988 (archiv NPÚ, ú.o.p. středních Čech v Praze); Císařský otisk k mapě stabilního katastru (archiv ČÚZK, Praha). Podnět na prohlášení věci za kulturní památku, zaslal Ministerstvu kultury Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, s následujícím odůvodněním: „Areál usedlosti je velmi hodnotným, téměř v úplnosti dochovaným celkem polabské lidové architektury s jádrem snad ze druhé poloviny 18. století, částečně upraveným na přelomu 19. a 20. století. Zvlášť cenná je budova komor na jižní straně dvora. Usedlost nebyla zasažena modernizací a uchovala si řadu řemeslných detailů. Usedlost je současně jednou z posledních autenticky zachovaných v rámci vesnické památkové zóny (VPZ) Vinice (na území VPZ není dosud žádná nemovitá kulturní památka). Nezanedbatelná je i hodnota urbanistická na východní straně návsi, která je nejcennějším prostorem v rámci VPZ. “ Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 20/1987 Sb.“), se k problematice prohlášení souboru věcí za kulturní památku dne 18. 12. 2007 sč.j. 1878/ŠK/2007 vyjádřil odbor školství a kultury Městského úřadu Poděbrady, který doporučil prohlášení věci za kulturní památku, s tím, že „ objekt patří k tradiční historické zástavbě památkové zóny Vinice a nebyl poškozen pozdějšími stavebními zásahy“. Podle téhož ustanovení zákona č. 20/1987 Sb. se k problematice prohlášení souboru věcí za kulturní památku dne 16. 01. 2008 s č.j. 08069/2008/KUSK vyjádřil odbor kultury a památkové péěe Krajského úřadu Středočeského kraje, který doporučil prohlášení souboru věcí za kulturní památku, protože „ usedlost je ukázkou polabské lidové architektury v téměř funkční celistvosti, zvlášť cenná je budova komor na jižní straně dvora. Usedlost nebyla v čase modernizována, uchovala si tak řadu řemeslných detailů. V rámci vesnické památkové zóny Vinice je jednou z posledních autenticky zachovaných usedlostí, významná je i její urbanistická hodnota v prostoru východní strany návsi. “

4

%

Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb. byl o podání návrhu písemně vyrozuměn vlastník věci navržené na prohlášení za kulturní památku a zároveň mu bylo v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona ě. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu řízení shromáždilo (dopisem ze dne 03. 02. 2011). Vlastník věci paní ing. Anna Legemzová převzala vyrozumění o podání návrhu a výzvu k seznámení s podklady dne 14. 02. 2011. Vlastník věci se ve stanovené lhůtě se spisem neseznámil. Nicméně dopisem ze dne 05. 11. 2007 vlastník s prohlášením věci za kulturní památku souhlasil. Na základě výše uvedených důkazů, které shodně doporučují prohlášení souboru věcí za kulturní památku, dospělo Ministerstvo kultury k tomuto závěru: Usedlost ve Vinici tvořená obytným domem s chlévy a hospodářským stavením (komory s chlévy a kolnou) pochází z přelomu 19. a 20. století s jádrem patrně ze století 18. Usedlost představuje téměř v úplnosti dochovaný areál polabské lidové architektury s jádrem ze 2. poloviny 18. století. Objekty se dochovaly ve hmotě, exteriéru a interiéru, s celou řadou původních řemeslných prvků a detailů. Usedlost má i nezanedbatelný urbanistický význam, protože pohledově utváří východní stranu návsi. Objekty usedlosti představují jeden z nej Zachovalejších a nej hodnotnějších areálů v rámci Vesnické památkové zóny Vinice. Ministerstvo kultury po předložení veškerých důkazů a fotodokumentace shledalo dostačující důvody k prohlášení věci za kulturní památku dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Nedílnou součástí tohoto rozhodnutí je kopie snímku katastrální mapy se zákresem umístění kulturní památky. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. Lhůta pro podání rozkladu počíná běžet podle § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den následující po dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje § 23 a § 24 správního řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí se uloží v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele poštovních služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle § 24 odst. 1 správního řádu za doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě lhůta pro podání rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který rovněž stanoví přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. Nepřihlásí-li se adresát do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty. O rozkladu proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává u Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu.

J k tk

Mgr. Petra Ulbrichová vedoucí oddělení ochrany kulturních památek v odboru památkové péče Ministerstva kulturyU Týo ,/>, /

C « __A 'V-\

rW% \ S) 5

V*2,

J

Příloha č. 1: Soubor věcí usedlosti č.p. 9, na st. pare. č. 9, k.ú. Vinice u Městce Králové, obec Městec Králové, okres Nymburk, Středočeský kraj, kopie katastrální mapy s vyznačením umístění kulturní památky; nedílná součást tohoto rozhodnutí

Příloha č. 2: Soubor věcí usedlosti č.p. 9, na st. pare. č. 9, k.ú. Vinice u Městce Králové, obec Městec Králové, okres Nymburk, Středočeský kraj, fotodokumentace věci obr. ě. 16; nedílná součást tohoto rozhodnutí Obr. ě. 1 - obytný dům (exteriér)

~

-ji']t \w£*aí-~T~ -

1

•. •■. .

,

obr. ě. 2 - obytný dům (interiér)

i I

r- :H

ř. |f. ffijhhB[ | ^ |Bpjfp | -r ,

ferMiibmk^ííJí^i ,

h h

H J

b

l||

' / VVli! iifííl^p

■Uň?3&-*25£3!mĚfa'á&MLL-íj:-:'Át^Á^^StKĚBĚ :■■v / ' ? 9 ^ H

Obr. č. 3 - stáje (exteriér)

Obr. č. 4 - stáje (interiér)

« *

Obr. č. 5 - hospodářské stavení (komory)

Obr. č. 6 - pilířová brána