GRILOVANÝ KUŘE, ANEB JAK JSEM JEDL BANÁN

GRILOVANÝ KUŘE, ANEB JAK JSEM JEDL BANÁN Anděla Ludmila Heřmánková

Obsah 1.

Úvod

2.

Co je to Bissazioa

3.

Jak to vypadá v praxi?

4.

Samotné (ne)příběhy

•

Trable Harryho Pottera

•

Co vše se stihne před koncem světa

•

Motýlek nemotýlek

•

V ďouře zemské

•

Odškrtnutá planeta

•

Děd Vševěd a doba ledová

•

Invaze

•

I Gagarin umí překvapit

•

Nepolapitelná plážová osuška

•

Zákon Budhovy spony

•

To už je dávná historie

•

Návrat Noemovy archy

•

Jak Popelka ke štěstí přišla

•

Spálil jsem rybí filé

•

Vládneme Americe!

•

Smetánka!

•

Dobrodružství kaktusů

•

Valentýnský den

5

Zhasni

•

Záměna rolí

•

Jsem nádveří a hořím!

•

Mr. Tojevkejblu

Copyright © 2012 - 2013 eBookEater.cz

3

Úvod Vážený člověče. Pokud se ti dostala do ruky tato malá knížka, dovol, abychom tě upozornily na pár cenných detailů. Prvně: Nejedná se o žádnou kuchařku, jak by se možná mohlo na první pohled zdát. Podle ní by se ti asi nevařilo nejlépe. Dokonce ani žádná kniha pro gurmány se pod tímto zavádějícím názvem neskrývá. Jaké to překvapení, když ti nyní sdělíme, že právě držíš zcela novodobý objev literatury. Jeho jméno je Bissazioa a zrodil se v myslích dvou „obyčejných“ středoškolských studentek před dávnými a dávnými několika lety. Omlouváme se ti, jsi-li zmaten, ale pokud budeš ve čtení pokračovat, vše se ti objasní. Nepřestávej, nebo nad tím vším nikdy nepřestaneš přemýšlet. Předem se ještě omlouváme, pokud jsi milovníkem klasické literatury, za možné zdravotní komplikace způsobené čtením Bissazioy, ale i tak doufáme, že jí alespoň trochu přijdeš na chuť. Nezapomeň: „Buď ji budeš milovat, nebo nenávidět. Nic mezi není!“

Co je to Bissazioa? Je nám jasné, že valná většina z vás, co se pustili do čtení této příručky, nebude z počátku vědět, o co vlastně jde. Nebude proto na škodu, trochu vám tento novodobý „literární žánr“ přiblížit. Nejprve byste se možná mohli ptát, jak vlastně to podivné slovo vzniklo. Vězte, že překládáním slova improvizace do baskičtiny a jeho následným mírným upravením (přesný překlad zní inprobisazioa) může vzniknout ledasco. Nakonec jsme měly volné ruce i ve vymýšlení výslovnosti a tak z toho nakonec vzešlo: bisazíja. Ale o co se jedná? Dalo by se to nazvat jako spoluautorská tvorba. Musí na to být vždy dva. Jeden (v tomto případě to jsem já, Anděla) píše a druhý (to je Magda) diktuje. Ten co píše, vytváří příběh. Ten co diktuje mu “kazí” děj všemožnými slovy. Různými. Beze smyslu a bez spojitosti, které ten co píše, musí hned do příběhu zařadit. Rozhodně tedy z toho nemá vzniknout nic smysluplného. Právě naopak. Jde o to, aby se všichni pobavili a zasmáli. Tedy, nehledejte prosím v Bissazioe žádný smysl. Žádný tam totiž není. Častými náměty je např. konec světa, či nějaká jiná katastrofa a tradicí je, že v téměř každé Bissazioe musí být svedena nejméně jedna bitva. Je i trochu dráždivá a sem tam se dotýká aktuálních témat, která podává lehkým a vtipným způsobem.

Jak to vypadá v praxi? Příklad: Diktující řekne slovo: Krokodýl Ten co píše, musí začít psát první větu s tímto slovem: To bylo jednou, co krokodýl ležel na břehu řeky… Diktující zase řekne slovo, nebo slovní spojení: francouzská revoluce Ten co píše, opět musí zakomponovat do příběhu: On ani nevěděl, že se mu za zády odehrává velká francouzská revoluce… Diktující znovu řekne slovo: Čingischán Ten co píše, opět musí pokračovat: Vyvolal ji Čingischán svými nedobrými názory. A takto to pokračuje pořád dál, dokud se sám od sebe nevyklube z příběhu konec. Ten však někdy musí být dosti dramatický a násilný, protože by jinak příběh konce nebral. A pamatujte. „My odhalujeme neodhalené!


4

A nyní samotné (ne)příběhy Trable Harryho Pottera Na jedné dokonalé planetě, kde už se nežilo nijak jinak, než kyberneticky, bylo krásně a útulně. Život si také obyvatelé zpříjemňovali výrobou voňavek. Voňavky ale, bohužel, vyvolaly meziplanetární konflikt. Bylo to kvůli autorským právům na původ jejich přísad. Nejvíce se do toho vložila armáda Afganistánu, která potom, co byla v jiné válce poražena, musela mít základnu v domku na kuří nožce. U této základny však nebylo žádné pouliční osvětlení. Kravín totiž nedokázal vyprodukovat tolik energie, po tom, co byly všechny elektrárny zničeny bombovými útoky chobotnic, aby pouliční osvětlení zažehla. Zeměpisná šířka, která byla změřena rejnokem, také nebyla udána správně, a proto byla dodávka voňavek o to komplikovanější. Nedokázal to vyřešit ani Harry Potter. Pokoušel se o to ale. Chtěl totiž vytvořit voňavku z růžových karafiátů a čokolády. Ani jedna z těchto surovin totiž nemohla být špatným změřením zeměpisné šířky ovlivněna. Harry seděl a jedl kozí sýr, ale stále mu chyběla jedna přísada do voňavky. Každá voňavka totiž musí být nejméně ze tří ingrediencí. Možná by mu poradil lemur, co běhal vedle po stromech, ale protože se z něj při poslechu hudby stala diskokoule, už ani facka ho neprobrala. Proto musel Harry přemýšlet sám. Pustil si k tomu hi-fi věž. Avšak ono pořád nic! Na okně uviděl modráska, a tu dostal spásný nápad! Sejmul si z krku svoji šálu a počal ji pitvat. Byla totiž z Bhútánu a tam vždy, jak známo, do šál připlétají něco zajímavého. Elektrické piano se rozezvučelo a Harry zase ztratil myšlenku. Musel přejít do své kanceláře. "Popokatepetl" zanadával si, "hrom do cementu uhoď!" To ale neměl říkat. Objevilo se totiž silové pole a v něm se zjevil geniální vědec. Gumový medvídek. „Alfa a beta, musí být spojené!" řekl. „V botanické zahradě ale tyhle rostliny nerostou?" podotkl Potter. Vytasil svoji šavli a hrůzně se zadíval na gumového medvídka. Za oknem se objevila Carcoolka. „V Londýně hoří! Velký požár v Londýně!" Potter nechal všeho. Zapomněl na voňavky a upjal se k jinému cíli. „Tohle bude boj na život a na smrt!" pravil a vydal se s Carcoolkou pomoct Londýnu. Cestou potkali Hurvínka. Na ruce mu seděla frustrovaná růže. „Čau děcka!" pozdravil Hurvínek. Měl dobrou náladu, protože měl před chvílí fazolovou omáčku. Gumový medvídek předvedl, jak vypadá drsňácký pohled hrdiny, když se na Hurvínka zle zadíval. Kolem přeletělo letadlo. „Naskočme!" řekl medvídek. A naskočili. Vyřídili pár teroristů, co letadlo přepadli, vběhli do kabiny a přepnuli na autopilota. Pak se obrátili k pasažérům! „Kdo si dá kočičí jazýčky?" Vánoční ozdobičky v kufru letadla se rozbily, když letadlo narazilo do Dvojčat. A to byl počátek i konec všeho!

Co všechno se stihne před koncem světa? Jednoho deštivého a lezavého dne šel šarmantní kokršpaněl na procházku. Kolem se mihnul rychlostí světla létající Čestmír. Letěl tak rychle, že si ani nevšiml, že náhle počal nepěkně stoupat. Letěl a letěl, dokud nedoletěl až k atmosféře. Ale protože byl rychlý a nedokázal se zastavit, protrhl ji. Zastavil se až na Měsíci. Tam si pronajal luxusní hotel, zapnul si televizi a začal sledovat superstar. Dostal hlad, a tak si doběhl do kuchyně a pobral pár cibulí. Do pokoje mu vletěl kos s kosicí a cibule mu ukradl. Z Čestmíra se nyní stal tajemný mstitel. Rozzuřil se jako uragán a povolal si k sobě pomocníka. Ferdu mravence. Společně spadli na Zem do Amazonského pralesa a tam chytli nemoc šílených krav. Museli dojít do nemocnice v mrakodrapu. Ordinace se ale nacházela hned vedle středověkého obchodu ve 30. patře. Do všeho se vložil Růžový panter, který ztloustl, takže už mu ani velikost XXL nebyla dost dobrá.


5

Chtěl zhubnout díky vaření, ale nějak se mu to nedařilo. Šel proto na gympl, aby se zeptal učitelů, co s tím. Ti ho poslali na úřad práce a řekli: „Zkuste jít uklízet na zaoceánský parník, tam vás nenechají odpočívat. Hlavně si s sebou ale neberte kinder vajíčko tmavé pleti. Nevezmou vás.“ Panter kývl, popadl chlorovodík, co ležel na stole, napil se a najednou byl andělsky krásný. Šel se proplavat do moře. Potkal tam Nema, co se právě učil azbuku. Když se vykoupal, zašel si do kadeřnictví a tam mu dali do vlasů rolničky. Potom si ještě zašel na kurz karate. Nakonec se musel zúčastnit fantastické bitvy. Přerostlá kuřata, proti lidem ze Země. Vše se odehrálo v lužním lese blízko Prahy. V jednu chvíli se ale spustil alarm, který všechno zkazil. Byla to ale naštěstí pouze demoverze boje, protože ten hlavní, začal až, když se dostavil Matrix. Matrix nikoho nenechal… ehm, zkrátka všichni si užili sladký spánek. Nakonec je probudila silná zvuková vlna, kterou vyvolal padající meteorit. Naštěstí byl poblíž Jack Sparrow, který meteorit vlastníma rukama zadržel. Pak šel do obchodu, koupil si tam listové těsto a založil vlastní teroristickou organizaci. Na vymyšlení názvu musel vyvinout vyšší mozkovou činnost, ale nakonec ji pojmenoval Lentilky. Následoval atomový výbuch, který měl na svědomí Legolas, odvěký Sparrooůw soupeř. Legolas byl silný, a to proto, že si před tím dal květák se zelím. Přišel tam muž, který měl soví zobák. Tedy, on to byl vlastně krtek. Za ním přišel i medvídek Pooh. Medvídek se chlubil tím, že objevil Ameriku. Všichni ho poslali do ordinace v růžové zahradě. Sparrow se ještě stačil zúčastnit keltského mistrovství světa ve stavění potrubí. Vyhrál to ale Daniel Hůlka. Vypil totiž láhev Ironu, který měl tyrkysovou barvu a byl s příchutí borovice. Celý svět byl nakonec zničen fialovým ohněm.

Motýlek nemotýlek Malý motýlek létal nad mořem již 1000 světelných let. Jeho let skončil až tehdy, když velké tsunami ničilo mnoho vesnic a měst. Motýl neměl už kde létat, protože v moři už nezbyla jediná kapka vody. Zachovával však klid, dal si suši, a odpočíval. Pak ho napadlo, že když umí tak dobře létat, mohl by objevovat vesmír. Bránila mu v tom ale gigantická obluda a Blesk McQueen. Motýl ale natrhal fialky a vydal se i tak do toho vesmíru. Ještě jsem nezmínila, že znal jednu krásnou spanilou královnu, která měla afro vlasy. Ale to je vedlejší. Motýl náhle jednoho dne chytl žloutenku. Měl z toho už chudák dutou hlavu. Ani zvony ze zvonice v New Yorku neslyšel. (Byl v Praze, ale to se neřeší). Rozhodl se proti té žloutence bojovat pomocí muchomůrek. Pozval si jednu krabí rodinku, aby mu nějaké dobré přinesla. Frodo byl jejich vůdcem, a protože on měl rád houby, tak mu mnoho mexických muchomůrek opravdu dodal. Pablo Picasso se sice z motýlka nestal, ale když maloval Bolka a Lolka, museli všichni uznat, že se mu to povedlo. Ke žloutence ještě chudák ale z ničeho nic dostal malárii. Muchomůrky mu už nepomáhaly, a tak musel zavolat na mobil belgické princezně. Ta ho přihlásila do atletického školního přeboru, že prý pohyb léčí. Motýlek to tedy zkoušel a ono pořád nic. Tu se stalo, že se Pluto uvolnil ze své oběžné dráhy a narazil do Země. Bylo to skoro jako Mission Imposibble, až na to, že hlavním hrdinou byla gumová kačenka. Vyvolalo to dívčí válku. Vůdcem jedné dívčí armády byla ježibaba na formuli 1. Vůdcem té druhé byla opice, která výborně ovládala kung-fu. Každému při tom, když se předváděla, tekly slzy. Šavlozubý teleport se také snažil pomoci, ale britská královna mu to zatrhla. A tak se stalo, že ještě navíc vypukla válka s mloky. Hlavním aktérem této války byla chihuahua Paris Hilton a kabelka z hadí kůže. Proti té kabelce bojoval ochránce zvířat. U zvířat to proto byl žůžo hrdina. Jeho hlavní smrtelnou zbraní bylo laserové frisbee. Doktor z hor se stal členem fantastické čtyřky, a tak byla utvořena fantastická pětka. Vůdce světa musel provést defragmentaci disku, aby se na všechny předchozí války zapomnělo a žilo se v klidu a míru. To mu ale překazilo zlé houpací křeslo. Mluvící papoušek mu totiž namluvil, že Aladin podkopal svět. Za Plutem spadl na Zemi i Jupiter a tím pádem byla Kentaurova předpověď o konci světa v roce 2012 vyplněna.


6

V ďouře zemské Mistr bojových umění Kamazzi Kitchu, pil jednoho krásného dne v tělocvičně kofolu. Moc mu šmakovala. Kofola ho ale zřejmě neměla ráda, protože použila kickbox a shodila ho ze židle. On spadl na mořského koníka a ještě k tomu všemu se tam objevila tarantule. Všichni čtyři v zápalu boje spadli do ohromné pukliny v zemském povrchu, která byla plná plnotučné hořčice. Papoušek nad nimi létal a křičel: „Samsuuuung, samsuuung!" Oni vůbec nechápali, co se děje. Zeptali se na to vrby, ale ta mlčela. Potom nastal cirkus. Kaktus přiběhl s tím, že jim z pukliny pomůže. Mluvil ale staroafričtinou, takže mu nikdo nerozuměl. Velkými gesty, která se naučil ještě v květinářství od závodnice na motorce a levharta, se snažil dorozumět s nešťastníky. Ti mu vyhrožovali platební kartou a krematoriem. Barabizna přišla na scénu. Shodila kaktus, vyprášila peří papouškovi a s mottem: „Tichá voda, břehy mele“ se přibližovala k okraji pukliny. Čas se krátil, jelikož hořčice se začala zahřívat a hrozivě bublat. Bylo to jako scéna z akční bojovky. Balet v diamantových dolech by se to mohlo jmenovat. Všichni se na ten příběh koukali z tepla domovů na plazmové televizi. Celé se to odehrávalo na Thaiwanu. Nikdo nedutal a čekal, jak to dopadne. Hrdina na bílém koni přijel za zvuků bouřky a za sedmero horami našel tu správnou puklinu, ve které kofola, Kamazzi, mořský koník a tarantule, byli. Hrdinu ale předběhl Wall-e, který s plechovkou od žampiónů slétl do díry a všechny vytáhl. Kamazzi ohromil svojí slovní zásobou, když popisoval pocity z díry. Zřejmě však při tom úplně zapomněl, co to je kultivované chování.

Odškrtnutá planeta Žila byla jednou jedna čajová konvice. Její místo bylo na krásném stole ve Vatikánu. Ten stůl stál v rajské zahradě. Rajská zahrada byla plná lián, a proto tam jednoho dne přiběhl Mauglí. Dostal velkou chuť na tatarku. Žádná ale nebyla, proto začal hrát na varhany. Nasadil si svoji červenou pletenou čepičku a donesl si k jídlu játra. Klid náhle přerušila světoznámá bojovnice, která se ozvala Mauglímu přes skype na jeho netbooku. Oznámila mu, že zákeřné jahody unesly Nastěnku. To prý způsobilo všechny ty klimatické změny. Vánoční koledy se rozezněly krajem a Mauglí s nehynoucím obdivem svých příznivců pochodoval na pomoc Nastěnce. Po cestě potkal ošklivé káčátko. Společně si zatančili tanec alá balet a tu počala diskriminace ovoce, protože ovoce prý nedovede dobře tančit, jelikož postrádá končetiny. Ovoce, zvláště jahody, broskve a švestky, poslali Mauglímu balíček. Byla to dodávka plná radioaktivnímu materiálu. To způsobilo hyperaktivitu všech, co balíček otevřeli. (Mauglí, káčátko a čajová konvice). Měli tolik energie, že svítili a bojovali jako světelný meč! Ale museli se uklidnit. Po tom, co káčátko předneslo nudnou přednášku o právech, všechny ručičky a nožičky se daly do pohybu a šly pomoci jahodami unesené Nastěnce. Na pomoc jim přispěchala koňská podkova, která před tím ještě vyplenila obchod s hračkami a přivedla s sebou celou armádu plyšových dinosaurů. Ještě se všichni posadili k poradě, dali si čajíček a vyprávěli si fantasmagorickou povídku, aby si dodali odvahy. Při tom je ale přepadli bandité s novými ukrutnými zbraněmi. Mušlemi v písku. Mauglí se chopil řízení laserové fontány a všichni bandité za sebou zanechali už jen prach. Pak se ale zjistilo, že Nastěnku neunesly jahody, ale ti bandité. Nyní je prý umístěna v gotické mobilní nemocnici. Šli ji tam tedy navštívit. Kolem nemocnice stáli fešní fotbaloví fanoušci, kteří se dobývali rodičovských práv na Nastěnku. Tohle Ivánka ale vážně už naštvalo. Začala velká bitva. Skoro nekonečná. Proto musel zasáhnout velký vůdce vesmíru. A tak si konečně mohl Darth Vader odškrtnout další planetu ze seznamu.


7

Děd Vševěd a doba ledová Děd Vševěd klikl na Enter a tím spustil globální oteplování. Nebyl to sice nějaký úžasný počítačový génius, počítač na něj vždy dělal „Haf, Haf“, ale kliknout na tlačítko ještě uměl. Celý svět se na něj rozzuřil. Nejprve za Dědem poslali mistra v šermu. Ale neuspěl. Děd a mistr spolu tančili tango! Ještě, že měl doma plastová okna, jinak by se střepy ani nedaly spočítat. Pak přišla žena s dvacetimetrovými podpatky. Kvůli své výšce omylem nabourala do mrakodrapu, takže ani ona neuspěla. „Vzdej se, dokud je čas!“ křičel svět na Děda. On ale seděl v pracovně s cigárkem u pusy a smál se svému dílu. To se na něj ale naštval i křovní sysel. Společně se svými vrstevníky utvořil armádu spásy. Jejím vedením pověřil charizmatickou učitelku jógy. Měla fialové vlasy a žluté oblečení. Společně pak s pomocí křovinořezu vyrazili do boje proti Dědovi. Na jeho straně stál ale Willi Wonka, který se snažil Vševěda chránit. Konečná bitva se odehrála v kavárně Slavia. Na pomoc armádě spásy přišlo i UFO s růžovou sametovou mašličkou. Kapitánem UFA byl pudl Mojmír. „Joo, tak ne!" vykřikl a jal se útočit na Děda. Babička jdoucí kolem s Carcoolkou se vložila do bitvy. Kafe, lidé, stoly, židle…. To vše a ještě mnoho dalšího, létalo vzduchem. Děd použil nejlepší lepidlo světa. Slepil z něj vrtulník a s jeho pomocí odletěl s Wonkou pryč. Nikdo si toho ani nevšiml. Proces globálního oteplování se převrátil. Začalo se ochlazovat. A tak na Zemi nastala nová doba ledová. „Zachraň nás“ volali teď lidé na Děda. Ten s výrazem vítěze křikl: „Až naprší a uschne.“ (křup). Vrtulník se zřítil.

Invaze Zarytý posluchač byl lehce rozrušený ze zpráv, které slyšel, avšak pohled na kruhový objezd ho uklidnil. Byl to krmič pštrosů, a proto infiltrace do surfování po internetu nebyla složitá. Tam ještě zjistil, že v okolí jeho města je zvýšená radiace. To už ho ani objezd neuklidnil a on vyběhl ven. Uvítal ho ale zaseklý výtah. V něm zůstala krásná dcera kadeřnice, která si v něm dělala otravné domácí úkoly. Měla tam spoustu času. Náhle se výtah utrhl a volným pádem padal dolu. Tady se uplatnilo přísloví: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá,“ jelikož dcera kadeřnice ustoupila sice od rajčatové bitky, ale pád výtahu připravovala pro někoho jiného. Ovšem kvůli kanalizační mezeře, bylo vše jinak. Krmič pštrosů vrhl upřený pohled na spadlý výtah v přízemí. Vzal si 20g kavkavské abecedy, nadechl se a šel otevřít dveře. Zachoval se jako profesionál. Avšak vzpomněl si na jeden nekonečný seriál, který právě v okolí středočeské pahorkatiny v televizi běžel. Zrovna byl jeden důležitý díl jménem „Obleva“. Nechal výtah výtahem a rozeběhl se po schodech nahoru. Cestou ho potkal pan Plankton, který pořád chodí s nosem nahoru. Dnes ale po elektrickém šoku měl nos opačným směrem. Ale tak jako tak, měl určenou stejnou úhlopříčku. „Hip, hip, hurá!“ vykřikl Plankton, když se dozvěděl o pádu výtahu. Seběhl dolu. V tom ho ale smetlo dvoumilimetrové tsunami a on se octl v přízemí, kde je aréna. Tam se odehrálo hrozné drama. Skleněná modelka se rozbila, kvůli hromům a bleskům, které vysílala ošklivá Nokia s kalkulačkou. Náčrt karikatury bengálského vůdce z řeckořímských válek se naštval a rozeběhl se cikcak k těm dvěma narušitelům. Celou místností se rozlehla vůně citrónu, když použil kyselinu citrónovou. Byl tak rozhořčený, a proto se musel uklidnit. Začal počítat do nekonečna. „Chuck Noris to umí líp“ ulevil si, „Donrvert, krucajs element, grilovaný kuře!!“ nadával. Na scénu vstoupil hrneček s puntíky a řekl: „Vážně, vážně… vážně je to zlé! Z výtahu čouhá postranní zrcátko od ufo talíře.“ Najednou všichni ucítili úmorné vedro. Minulost, přítomnost i budoucnost byla nejistá. Nokia použila mátový lesk na rty a z listového těsta si hbitě vytvořila kabátek. Bylo to jako irská vesnice. Vše se bortilo jako domino. Najednou tam vrazila Babička Mary. „Jestli máte čisté zuby, za mnou!“ Její zbraní byla bzučící včela na růžové růži. Proběhli zdivem k výtahu. Zeď všem udělala ofinu do O, ale nikoho to neodradilo.


8

„Do břidlicového lomu s tím ufonautem!“ Křikla Mary. Ona a ostatní chrabří bojovníci, bez krmiče pštrosů, který se v klidu a teplu domova koukal na Oblevu, se jali páčit plastická okna výtahu. Vytáhli krásnou mimozemšťanku a dovedli ji na Dračí hory. Mimozemšťanka odletěla. „To ale byla aféra“ podotkla Nokia.

I Gagarin umí překvapit Beskydská zmrzlina se pomalu roztékala na horském sluníčku nedaleko holubího domu, jehož ventilačka byla zavřená. Červená střecha od slunečního žáru prvního jarního dne vzplála. Tichý oceán se rozbouřil a rozmazlený žralok se ho pokoušel uklidňovat. DVD přehrávač seděl před televizí a při tom dodržoval starodávné velikonoční tradice, o kterých věděl jen on. Jeho atraktivní postava se zračila jako nejkrásnější svatozář. Už se dlouho doma nudil, proto se vydal na veletrh s bramboráky. Nejdříve se napudroval pudrem z pralesa a kusy omítky dozdobil svůj dokonalý účes. Když chtěl vypnout televizi, zahlédl neodolatelnou televizní reklamu, ve které svatí i nesvatí používali sprej axe a hráli badminton. Rozhodl se, že si ho musí koupit, avšak jaderné sluneční reakce a naštvaný půllitr, mu v tom chtěli zabránit. Proto se musel odvolat až na prezidenta USA. Pohodil vlasy a jejich ladný pohyb okouzlil každého na vzdálenost 648km. Náhoda je ale zlá. Téměř v klidu s prezidentem vše vyřešil, ale jelikož si volali a tudíž se prezident v okruhu oslnění nenacházel, naštval se jako kojenec a práskl s telefonem. Kečupová vlna na moři se zdvihla do úděsné výše 20mm. Aktuální počasí také nemělo dobré vyhlídky, ale i přesto chtěl za pomocí arialu sprej axe dostat! Nalakoval si nehty červeným lakem a vyrazil. Cestou zkoušel krasobruslení a jiné koniny. Pomlčka Lucie ho ale uklidnila. Konečně se dostali k fabrice na výrobu axe. Byla to výšková budova, kde se ve sklepech vyrábělo, a v horních patrech hrála činohra. Neodborně řečeno, grabnul několik lahviček s vůní a vyběhl ven. Uklouzl ale na suchém ledu. Černý stínový hrdina z podsvětí se s ním začal prát. Jeho tři culíčky létaly sem a tam a sem a tam… DVD přehrávač určil předčasné datum svého konce. Dnešek. Byla to hotová logistická úloha a úvaha. Digitální technologie se prý budou rušit a budou se nahrazovat analogovými. Jaký to nešťastný osud. Z nestvůry se náhle vyloupl Gagarin, který pravil: „To je ale trojité překvapení, že?“ a s těmi slovy mu podával narozeninový dort ve tvaru plynové masky. Všude teď panovala sváteční nálada. Lampión, čínský drak a mnoho dalších přáli DVD přehrávači upřímnou soustrast. Všechno to ale bylo brané z té převrácené strany, tedy... Vše bylo opačně, než bylo psáno. „Na zdraví,“ pravili všichni! „Pijte pivo s mírou a s Mírou!“ Tancovali a zpívali dlouze, a jestli je nikdo nevyrušil, zpívají tam dodnes.

Nepolapitelná plážová osuška Dobrodružná výprava sešitu dějepisu začala velmi prapodivně. Nejprve potkal šerifa a kovboje, kteří honili uteknuvší plážovou osušku. „Takový drobeček to byl!!!“ stěžoval si šerif. Kovboj ho ale přes hlasitou hudbu, kterou poslouchal, neslyšel. „Kůň, kůň, s kopyty, se zlatými kopyty! Jedl banááááán….!“ zpíval si kovboj. Poločas rozpadu jeho mp3ky se však blížil. Ještě stačil sníst božskou oříškovou náplň a pak nastal zkrat. To ale nemělo následky pro Zemi, ale pro odlehlou planetu, devátou planetu Sluneční soustavy, jménem Kleopatra. Třešniškou na dortu bylo to, že vajíčko padající vesmírem se s Kleopatrou srazilo. Tak se stalo, že…. Akční moderátor zrovna moderoval zprávy, když na Divoký západ, jak se říká Hollywoodu, spadlo tryskové letadlo. Avšak to nebylo tak zajímavé, jako velká marshmellownová loupež, kterou měl kvůli její obtížnosti na starosti Sherlock Holmes. S tím se mu míchal ještě případ s nalezením pěti zlatých copánků děda Vševěda. Zlověstný zvuk vypínače, který svým krásným zpěvem okouzloval trojčata, rozhoupal svojí rázovou vlnou podpalubí Sherlockovi lodě. Ztroskotala právě v blízkosti Sheldonopolis. Whiskyocean se rozlila a Sherlock se naštval. „Spartakiáda na vás!“ Globus na kolečkách se svévolně rozjel, podrazil Sherlockovi nohy a už se plavil Golfským proudem ze strany na stranu.


9

Kudrlinka na Holmesových vlasech se naježila a tak viděl všech 320 oken svého paláce ve tvaru padajícího vajíčka. Raději skočil do vody a doplaval ke břehu. Potkal tam Kovboje a šerifa, kteří stále nepokročili v případu uteknuvší plážové osušky. „Znám někoho, kdo Vám pomůže. Já!“ řekl Holmes a vytáhl své učitelské ukazovátko, které rázem namířil směrem k oběma mužům. „Vážení. Připravte se na smrt!“ všeobecný výkřik všech přítomných ho donutil říci, „Apríl!“ „Merci z Bocku,“ pronesli šerif a kovboj. Kovboj postrádal svoji mp3ku! „Kůň, kůň, s kopyty, s rozbitými kopyty, jak má trojka mp3...“ „Oj, ta štola.“ křikl Sherlock padající do hlubin zemských. Vajíčko, které padalo prve z nebes, bylo enormně velké. Atmosféra ho tedy roztříštila na mnoho kousků. Ty teď dopadaly na zem. „Pozor, vejce z bocku!“ Případ nebyl vyřešen. Všichni byli omráčeni padajícím deštěm vajec. Osuška stála nad vstupem do štoly a tiše se smála. „Kůň, kůň s kopyty, spadl do té štolyty!“

Zákon Budhovy spony Kávovar na kávu si vesele vařil v kuchyni čaj. Spustila ho malá zmrzlina s ozdobnými kytičkami. Ovšem! Najednou zahlédla padající kaktus. „Néé, já mám prázdnou peněženku," křičela tiše na svou obranu. Popadla obrovitánský kufr, který měl 1000 kilo, a připravila kaktusu nevídané zážitky. Mezi ně patřilo i zlatavé opálení Ale ten největší byl balónek s vodičkou. Pak náhle nastal Error. „Ups, chyba v Matrixu," křikla zmrzlina." Potřebují mě jinde, padá Eiffelovka. Hned jsem tu." Ohlédla se na kaktus, který rázem zůstal stát v polovině pádu. U Eiffelovky se sešli neznámí padouši a hrdinové. Ale co to? Pod Eiffelovkou se vytvořil velký fotbalový stadion. A započalo se napínavé fotbalové utkání. Také Eiffelovka se zděšením a údivem zastavila v polovině pádu. Tomuto vrozenému reflexu se říká Budhova spona. Kolem proletěl medvídek Pú. „Pooštááá." křičel. Na zmrzlinu dopadl dopis. „Ach jo, to ta prošlá půjčka v knihovně! Moment, hned se vrátím," poté zmizela a nechala fotbalové utkání i Eiffelovku napospas osudu. Cestou potkala roztomilou snídaňovou lžičku, která se topila v moři kafe. „Pomoz, mi, prosím!“ „Ej, zase? Moment, musím zaplatit prošlou půjčku v knihovně, hned se vrátím." Pomalu se vzdalovala a s tím si začala prozpěvovat operní árii. „Error č.2." Zvolala zmrzlina. Křivá podlaha jí bránila v pochodu. A fialové nebe také. Všechno jí bránilo. Támhle bitka, támhle padá Eiffelovka a támhle se topí snídaňová lžička... (která už ovšem dávno sama vylezla, ale o tom se neví.) To to nemůže všechno chvilku počkat? A ještě ke všemu tohle. Bílé a černé šachy se hádaly, kdo začíná hru. „Rozsuď nás...!" „Nééémůůůžůů!" křikla rozčílená zmrzlina. „Už toho mám pro dnešek dost. Končim!" a roztekla se.

To už je dávná historie Hnědá morčata už roky a roky... no, nic. To je dávná historie. Začalo to tehdy, když mléčné čokoládové fidorky měly... no, to je také dávná historie. Vraťme se o milion let zpět. Na počátku to byl boj o přežití, který vedly všechny odstíny růžové s modrou. Odstíny volaly: „SSO, OSS, nééé, S... OOOO... EEEESSSS!!!!" Ale..! Slyšela je jen vesmírná stanice, která ovšem byla plná hnědých morčat. Ta měla na starosti něco důležitějšího než válku odstínů. Ona vedla vlastní válku s lodí hrůzostrašných bílých fidorek. Fidroky z toho měly Vánoce. Tolik válek už vyhrály, že... (o tom mluvit nebudeme... dávná historie). Ale...! Kruhový výbuch, který nastal, tak tooo.. nééé... s tím nepočítaly. Rozpoutala ho letka zuřivého popcornu, (abyste rozuměli, popcornoví draci). Fanoušci zeleného odstínu, křičeli: „Kanda, Kanada, KÁÁÁÁnadaa... ne, zelená, zelená, zééélená!" Morčecí velvyslanec se rozzuřil. „Tohle by už mohlo začít!" Tedy se do toho vložily vysoké růžové holínky, které, kupodivu, byly na straně zelených. Co? Né. Růžových přeci! (Error 404,text nenalezen...). A proto začali pátrat po neznámém kódu. Rozpoutala se velká finálová bitva mezi morčaty a fidorkami. Na stranu fidorek se přidala zákeřná modrá barva a na stranu hnědých morčat růžové odstíny. Takže vlastně válka rozpoutala bitvu mezi... mezi... VŠEMI! (Eh, těmi, co byli na počátku, dávná historie). Jenže. Modrá a růžová. No, co říci. Bojovali statečně, ale nepočítali s jednou věcí. Když se smíchají tak, škoda a hrůza pomyslet, stanou se jednou barvou.


10

Fialovou. Ta, vlivem zemské (nebo jaké) gravitace a dalších vesmírných zbytečností, se scvrkla do podoby kanadských borůvek. (Ano, zde jsou počátky těchto enormně velkých borůvek. [Časem se zmenšily, pravda]) Po dlouhých, nekonečných třech minutách bitvy, dostala morčata hlad. A to se nemělo stát. Fidorky byly jasnou a jedinou možnou obětí. A tak se, stalo i nestalo, spravedlivě i nespravedlivě, že morčata vyhrála. A ta si (dávná historie, ale to je už teď fuk), žila šťastně až do konce dávné historie. A potom... (A nebo nic, to už je zase vzdálená budoucnost...), nic.

Návrat Noemovy archy V Číně dal jeden vladař postavit nekonečné schody. Pod vedením udatného kung-fu bojovníka se správnou německou výslovností schody vzkvétaly. Zbloudilí občané Číny chodili kolem a obdivovali krásnou safírovou střechu, která schody kryla. Jednoho dne stavby viděli dělníci i bojovník na nebi záblesk světla. Poté začal z nebe padat drahý pudr a oblečení z nějaké velké nebeské šatny. Dokonce i pingpongový míček spadl. Ale neměl dobrý den a tak dopadl přímo na mucholapku. „Jejda,“ křikla mucholapka. „To už mi přišlo to bezdrátové připojení k internetu?“ „Každý pes jiná ves,“ křičela do toho tříproužková silnice, která dnes pod účinky modrého radaru, kupodivu, zmodrala. Vzpomínala pak na časy, kdy ještě archeologové pod ní hledali staré egyptské vykopávky. Našli dokonce i balkon bez podlahy a dírkovanou matematiku. Lanový most byl tehdy tak hluboko pod zemí, že na něj „kopáči“ nepřišli. A proto dodnes ještě leží pod silnicí. Lucerna z Narnie ale chtěla tuto skutečnost změnit. Silou své vůle si nechala narůst nožičky a šla cestou i necestou k té modré silnici. Nebyla ale zvyklá chodit, a proto využila auta stěhovací služby a vydala se ke konečnému happy endu. Zlověstný mikrofon však také toužil po nalezení lanového mostu. Věděl ale ještě také o existenci dalšího pokladu. Čínského koberečku. A tak se mikrofon a lucerna setkali na místě činu. Jaká to náhoda, že? Nebo snad jen souhra všelijakých okolností? To nevadí. Hlavní bylo, že mezi těmi dvěma soky nastal nemilosrdný boj. Avšak, ne dlouhý. Náhle se z nebe spustil prudký liják. Hromy a blesky křižovaly oblohu a mikrofon i lucerna měli před očima Noemovu archu. Nakonec Zemi zachvátila potopa. Už podruhé. A po všem, a to i po Lucerně a mikrofonu, byla veta. Jaká to škoda…

Jak Popelka ke štěstí přišla Robin Hood se procházel po svém tajemném lese. Na jeho cestě ho celou dobu doprovázela třínohá kachna, která kvůli svému malému hendikepu musela jezdit na motorovém člunu. Zrovna dneska se oba vydali do velké botanické zahrady. Ale jako by jim štěstí nepřálo. Narazili na dopravní kolizi, kterou nechtěně způsobil zlatý déšť. Ano… nepršela voda! Ale zlato! Lidé s roztomilými obličeji hbitě vyskakovali z aut a snažili se pochytat co nejvíce kapek. Bohužel, zapomněli auto zastavit, jak byli oslepeni náhlým štěstím. Strážník, věrný a nevypočitatelný Cotangens, se snažil celou situaci uklidnit. Bohužel, ani on však neodolal. O zlatém dešti se už vyprávělo po celém světě. Dozvěděla se to i chudá dívka Popelka, která rázem zatoužila po bohatství. Uspořádala proto loupežnou výpravu. Překonala všechny nástrahy, které ji na cestě potkaly. Bez problému se zachránila z potápějící se lodi a ještě při tom stačila z kapitánovy kajuty vytáhnout zrezivělý, avšak stále ještě funkční, samopal. Dále se dokázala vypořádat s tajnými agenty, kteří na ni byli vysláni. Ještě před tím, než dorazila na místo, kde pršel zlatý déšť, navštívila prezidentský palác. To ale neměla dělat. Potkala ji nečekaná velká smůla. Televizní vysílač v tu chvíli hlásil její jméno i s popisem Popelčiny podoby. Bohužel, borovicový les, který ovšem byl velice daleko, byl jedinou záchranou. Proto různými tajnými šachtami chtěla uniknout právě do něj. Nepochopitelně se ale objevila v Petrohradě na nějakém šachovém turnaji. Zúčastnila se ho a celý turnaj s přehledem vyhrála. To jí vyneslo mnoho pochval a uznání od nadšeného publika. Žena totiž nikdy tento turnaj ještě nevyhrála! Ale něco tu nehrálo. Podezíravý pohled toho, co prohrál, prozrazoval něco, co Popelka nemohla odhadnout. Kvapně se proto rozloučila, vzala všechnu tajnou zásobu mentolových žvýkaček a studeného čaje a utekla pryč. Z toho všeho pak vytvořila tajemný nebezpečný lektvar, kterým postupně otrávila celé lidstvo. Všechen zlatý déšť pak byl jen a jen její!!


11

Spálil jsem rybí filé O čtvrté hodině ranní projížděla ospalým městem prázdná tramvaj. Isaac Newton se totiž nudil a sedl za její volant. Teď bezprizorně projížděl ulicemi a sledoval při tom Apollo 11, které ovládla fantastická čtyřka a způsobila tím mnohé neblahé věci. Nejprve začala vytvářet mnoho kandovaného ovoce, které poté o vánočních svátcích lidé pokládali za sníh, kolik ho na Zemi bylo. Jeho fialový lesk jim však byl až příliš podezřelý. Dokonce i Arktida a Antarktida se začaly zabarvovat do fialova. Velký most přes moře kokosového oleje, vzniklém roku 2012 a způsobujícím zlatavé opálení a vylíhnutí mladého ptáčete, s kterým dále nedoskáčete, bylo plné housenkometů. Čili zmutovaných olympijských kruhů. Tyto zvláštní anorganické bytosti se posléze začaly objevovat v kefírovém mléku. Ani zručný plastický chirurg nedokázal napravit jejich neblahé účinky. Přesná trefa do černého byla třeba. Housenkometů se bylo nutné zbavit! S geniálním nápadem přišel Mickeymouse při hře rugby. Setkal se díky tomu s příslušnicí námořní pěchoty, se kterou poté svůj plán zrealizoval. Společně s ostatními námořníky zapěli hlasitě nepálskou hymnu a poté slavnou lidovou písničku „Spálil jsem rybí filé“. Nastalo zatmění slunce. Zem se zatřásla, kapička vody ukápla z oblohy a nedošlý dopis zaslaný Mickeymousem konečně našel svého majitele. Přišly i minutové kruté mrazy, práškodopečivový nahnědlý sníh a dokonce i Prababiččina pomsta. (viz. Kronika Zemského povrchu, kapitola 33, článek 15). Potom, asi po deseti úmorných minutách vše opět ožilo a všichni nabyli zjištění, že Housenkometi se zalekli náhlých změn a raději vysublimovali.

Vládneme Americe Dvě mladé středoškolské studentky jely právě osobním metrem směrem do školy. Během toho, co si postávaly na druhé zastávce, čekajíc na autobus č.13, se to stalo. Čas se zbláznil. Nejprve se to projevilo invazí římských legionářů z minulosti, kteří hned na to uspořádali honosný svatební obřad. Sice bylo hlášeno jasno až bouřky, ale James Noris s Chuckem Bondem nakonec své svědectví novomanželům podepsali. Byl právě pátek třináctého a ve velkém kinosále umístěném v Údolí králů v Egyptě se promítal film. Avšak stará nacistická letadla s pojízdnou chemickou laboratoří se pokoušela promítání přerušit. „Expecto Patronum!“ křikl jeden z diváků a vyvolal tím pejska a kočičku, kteří okamžitě hrozbu hrdinně zažehnali. Obyvatelé předměstí Konipas se v tu ránu však ocitli jenom malilinký kouštilínek od zkázy, protože semena pražené kukuřice vypuštěné letadly se uchytila a začala růst do nezměřitelných rozměrů. Naštěstí se ale místem potuloval vyhnaný Shrek a jakožto velký hladovec pěkně kukuřičku po kukuřičce spořádal. Avšak! Náhle se banda zuřivých plyšových medvídků pokusila o přepadení vesničky. I tady však okamžitě zasáhl Shrek a skokem dalekým se přenesl přímo do středu bandy a jednoho medvídka po druhém ukáznil. Tak se stal novým národním hrdinou Konipas. Ale to nebylo vše. Oni ho totiž doporučili i jako kandidáta do nových voleb na amerického prezidenta. A co se nestalo… díky tajnému finskému receptu na whisky, který nalezl Shrek pod základy Bílého domu, volby vyhrál. Ovšem Julius Caesar, přezdívaný kapustový král, byl zásadně proti. Tehdy se odvolal na prastarou legendu, která toto vše předpověděla. Za doprovodu starého rybího songu se pokusil Shreka sesadit z trůnu. Avšak on ho pozval podle glumovského způsobu „na rybišku“ a u ní si počali vyprávět malé příběhy hrdinů. Nakonec se z nich stali tak dobří přátelé, že Americe vládli společně! Titulky: The end of the film!

Smetánka Tohle se stalo v době, kdy rozpouštění ledovců přestalo být aktuálním problémem, protože New Yorský krabí mrakodrap vytvořil obří ovečky, které díky dobré znalosti historie Mezopotámie a vodky Black and White nalezly ztracené staré fotoalbum, ve kterém mezopotámci mimo jízdního řádu měli uložené i fotografie stejného problému i s jeho řešením. Myšoun Impošibl ovečkám připravil štědrovečerní snídani. Dal na stůl potraviny, otočil topení na max a zakřičel: „Oběéd!“ Za devatero sopkami se ozvala ozvěna jeho hlasu a tak nakonec na snídani nedošly jen zvané ovečky, ale i nezvaní hosté. Jedním byla i perníková Karkulka, která pomocí vrhacích nožů způsobila pomalou, ale jistou korozi kovů. U stolu se objevil i „velmi střízlivý“ kapitán. Jídlo mizelo v trávicích soustavách přítomných a zbyl už jen mravenčí zbytek. Avšak to stačilo krásným parašutistům k tomu, aby se dobře najedli.


12

Začali všem, i když nebyli příliš vítáni, protože přišli pozdě, vyprávět o gelové válce, kterou zažili. Lovci mamutů již velmi dlouhou dobu sedící bez hlesu u stolu, se postavili na stůl a začali všem předvádět dlouhatáánskou izolepu. Položili s tím rukama i pět základních otázek: Kde? Kam? Kdy? Jak a proč? Tím vlastně jistým způsobem zavzpomínali i na Čr za vlády komunistů. Tohle vše trvalo 9,6 hodin. Vskutku to byly zajímavé chvíle. Ale jelikož „Být, či nebýt“ nebylo tím, oč tu běželo, všichni se v poklidu rozešli. Ale protože není všechno zlato, co se třpytí, a není každý tvor s ryzím srdcem, zjistilo se, že všechen nábytek byl rozebrán a že ani jeden stůl, židle, ba ani voňavý polštářek, nezůstal na svém místě. To jsou ale móresy!

Dobrodružství kaktusů Na kaktusovém záhoně rostly v jeden krásný letní den fialky. Majitel tohoto podvodného záhonu měl také doma, kupodivu, sbírku starodávných knih a fotek zemřelých atletů. Měl je všechny schované ve skřínce se složitým zamykáním, do které se málem ani on nemohl dostat. Jedině tehdy, když teplota dosáhla 35°C a když při tom ještě poslouchal chytlavý song. Tehdy se opravdu do skříňky dostat dalo. Naštval se, protože souhra těchto okolností nebyla možná. Začal proto tančit skotské tance na podlaze z tisíce střepů. Bannana king to vše sledoval na svém tabletu. Bylo mu to vše divné. Při sledování pojídal čokoládový pomník paneláku zničeného při náletech vietnamských středoškoláků. Veledlouhý diktátor zaťukal kingovi na rameno a na hlavu mu vylil rybízový puding. Tak započala slavnostní hostina. Stůl byl postaven na tekutém písku v přesýpacích hodinách a bylo u něj mnoho zajíkavých individuí. Vládla jim akční stařenka, která na svůj věk, sto jedenácti let, měla velký smysl pro humor. „Ha, ha…“ propukl v hurónský smích Bannana king, když otočil přesýpací hodiny na drahou stranu. Nedošlo mu ale, že jsou napojeny na generátor, a proto okamžitě dostal malilininkatý elektrický šočíček. Rytmus přišel a odešel. „Přišel jsem, viděl jsem, nepochopil jsem a odcházím,“ řekl a zmizel tam, kde se objevil. V hodinách se náhle objevil pískový vír, ze kterého povstal Merlin. Bránil se velkou duchnou a křičel: „Bílo! Mír! Meloun?“ a sáhl po zelenině ležící na stole. Nastala proto větrná smršť a vodní vonící přestřelka, kterou doprovázel silný protivítr. Všichni se ocitli po kotníky v bahně, ale protože měli už také vybitou baterku, jen, dosedli na zem a propadli se tekutým pískem ven z hodin a změnili se do své původní velikosti a původní podoby. Kaktusů. A tak bylo kaktusové pole opět plné a plodící a voňavé! A všemi obdivované.

Valentýnský den Bylo zataženo a podmračeno. Slunce se bálo prodrat na svět a všechno bylo takové pochmurné a neveselé. A v tuhle dobu, v tenhle den, si Zamračený pohled vykračoval ulicemi. Krok sun krok, tedy kousek za ním, šla trochu pomaleji nakládaná zelenina. Nevíme dosud, kdo ji tak zřídil, ale podezření padlo na místní tučňáččí policii. Ta už dávno, z neznámých důvodů, nesídlila v Galerii národního umění, ale spolu se zlým loupežníkem Alibabou ve zlaté jeskyni. Ta není ze zlata, jak byste si mohli myslet, ale už roku 2222 před naším letopočtem se počala pokrývat silnou vrstvou síry. Ani chirurgie zdem nepomohla, a proto se vrstvička každým rokem zvětšovala a zvětšovala. Navíc byl noc co noc z jeskyně slyšet podezřelý smích. To Alibaba tak oslavoval spolu se svým pravým jménem a příjmením bedlivě kontrolovaný a jím všemi možnými prostředky podporovaný, nárůst sirného bohatství. „Bú, Haf…………..“ „Mňaou!“ Ozvalo se náhle z úst Rihanny, alias z úst Zamračeného pohledu a následovalo už jen: „Čmuch, čmuch,“ Pohled Pohledu se měnil, když odhazoval se škodolibou radostí do žumpy upírský román beze smyslu. „Konečně jsem se ho zbavil!“ pronesl, udělal pár kroků a potom se náhle stáhl do zděšeného úšklebku. Co to udělal? Co to jen udělal? Tohle je jistě několikanásobná drtivá porážka ze strany Alibaby! To on ho k tomu donutil. Byl to jeden z úkolů, díky kterým měl dosáhnout úrovně 16. Vytáhl z kapsy mobil a pohlédl na něj. Ne. Stále level 14. Lhář! Pohled na displej ale přeci jen měl jednu výhodu. Zjistil, že málem prošvihl valentýnský čaj o páté s Kazitetou Libušovou. Rozhlédl se kolem, doběhl k silnici, naskočil na největší náklaďák na světě a bim ho! Spadl zpět na vozovku. Náklaďák minul. A ještě na něj spadlo, jeho nárazem uvolněné, žehlicí prkno s dálkovým ovládáním navrch.


13

Ozval se kapří smích a Zamračený pohled zvedl příchozí hovor. Kaziteta Libušová volala, že se na čaj nedostaví, protože vypukl požár na Větrné Hůlce. Pohled si oddechl a jal se ponořit mezi spekulace o dobru a zlu, přičemž se mu zdálo, že dobro mu dnes přeje. Začal se usmívat a přemýšlet o kaviárových slavnostech, na které se vydá, protože teď přeci má plno času. Úsměv se měnil v blažený a potom v zasněný, a proto výkřik: „Ostře na pravobok!“ neslyšel. Jiný náklaďák přejel těsně nad ním. A tak se to stalo. Zamračený pohled se přesunul z reálného světa do Království karamel a vrba mlátička tak přišla o možnost se mu pomstít za ukradený mobil.

Zhasni! To bylo tehdy, kdy indický chrám pod svou vlastní tíhou znásobenou ještě o čilý ruch přístavu na jeho střeše, spadl. Hlavními aktéry tohoto hrůzného činu byla zákopová legie podkopávačů uznávající katolické reformy, kde bodem číslo jedna bylo: „Dej si záležet na svém gelu na vlasy.“ Ovšem. Čin už byl skoro dokonán a chrám už skutečně málem celý zbořen, když tu hlasitý výkřik: „Zhasni!“ všechny přivedl do nepopsatelného a podivného stavu. Z něho jim nepomohla ani maková léčebná procedura. Z tohoto důvodu tedy chrám nespadl, jen málem. Hlavní a konečnou příčinou byl offšem lžičkový souboj, který v jeho prostorách svedli pastýř a tři ovečky. Ale to nebylo vše. V tom nejlepším se k nim totiž s myšlenkou: „Risk je zisk,“ přidala kočka na koštěti. Tasila svou stříbrnou lžičičku a přiskočila k bojujícímu chumlu. Zavilí šakali vyli na měsíc smuteční píseň Hej rup! Plzeňský pivovar se z toho všeho dění též otřásl v základech, ale naštěstí díky dýňovému pivu, které začal hojně vyrábět, a díky nynější bohaté dýňové sezóně, a tedy značnému zaneprázdnění, šok ustál. Avšak na svátek zbloudilých piraní se stalo něco nepředvídaného. Velká rodinná akce konaná v paláci českého Honzy, je obrala o veškeré výrobky. Dokonce i dýně došly. A tak pivovar pomalu krachoval. Jeho ředitel Kůň to ale takhle nechtěl nechat. A protože jeho krédem bylo, s poctivostí a penězi nejdál dojdeš, nalezl nejbližší banku a chystal se ji vyloupit. Ale nebyl sám. Neviditelný trpaslík s hrnkem horkého ženšenového čaje, měl také ten samý úmysl. Ovšem, protože byl čas spát, všichni náhle a nečekaně usnuli a již si na své předešlé myšlenky a plány nikdy nevzpomněli.

Záměna A teď máte možnost odhalit, jak to dopadne, když si já a Magda vyměníme role. Já nyní říkám slova a Magda píše.

Jsem nádveří a hořím! Jednou se vám takhle v troubě peklo bublaninové srdce. To vám bylo! Křehoulinká sklenička, které to celé pozorovala, to nevydržela, a roztříštila se na miliony kousků. Vinnetou se jí znovu snažil složit. Tak se mu líbila. Ale aby toho nebylo málo, okouzlila i Mackieho Messera, který ji zatoužil vlastnit. Odjel si proto na dovču vymyslet plán a nechal Vinnetoua, aby jí zatím složil. Ten si odhodil pramínek vlasů z čela a dal se do práce. Připadal si jako pravý Igráček! Pohlédl na nástěnné hodiny a zjistil, že už uplynulo několik let. Nedal se tím rozhodit a s myšlenkou: „Jednou bylo, jednou bude,“ pokračoval ve skládání. Zjistil, že sklenička měla pravděpodobně i USB kabel. Tu se ozvalo uši trhající vyzvánění. To volal Mackie, jestli už je Vinnetou hotov, nebo jestli si má prodloužit pobyt. „Zlatou cihlu na tebe!“ zvolal, když zjistil, že Vinnetou stále skládá teprve úvodní obrázek miloučkého draka. Vypadal přitom jako andílek. Joo , kdo si hraje, nezlobí. Hodiny stále odbíjely tik tak a Vinnetou už začínal být unaven. Nasedl na svého žlutého lipicána a nastartoval motor. „Tak už jeď,“ křikl. Rozjel se ale přímo na neostrý střípek, který mu propíchl gumy. Mackie tedy zmáčkl tlačítko plus. Čekal, že to způsobí strašně složitý výpočet příkladu, ale ono ejhle! Spustilo se mu místo toho na kalkulačce WoW. Grafika byla ve stylu rozkládajícího se sáčku. „Měl jsem to na jazyku!“ zakřičel Vinnetou, když Mackieho udeřil víčkem od kofoly. Oba už měli kristova léta, jak dlouho Vinnetou tu skleničku skládal! Byl už z toho všeho pořádně naštvaný. Popadl doutnající svíčku, ale nevšiml si, že jí hoří podknot. Rychle ji vyhodil, ale odlétla přímo na dřevěné nádveří! „Požáár!“ křičel a snažil se vzbudit Mackieho. Ten se probral a rozzuřil se jako vánoční stromeček!


14

„Kdo mi to tu podpálil chaloupku?!“ A tak se stalo, že bublaninové srdce se muselo obejít bez uschlého bobkového listu.

Mr. Tojevkejblu Twitter ptáček si jako obvykle dělal logo na stánkách, když vtom ho přepadli křeček v kopuli a ježek v kleci. Oba měli pruhovaný svetříček, protože právě utekli z věznice. Spustili na Twitteroptáčka palbu špinavých kamínků. Ale jen top ten se jich trefilo, jak byl ptáček mrštný. Ale naneštěstí to křeček ani ježek neviděli, neboť měli bílé sluneční brýle. Mysleli si, že jablko nepadá daleko od stromu a že je tedy ptáček mrtvý. Vytáhli vypsanou propisku a začali slavit. Avšak nálada je přešla jako superrychlý flashdisk. Totiž, ona na celé to procesí spadla vytočená vytočená mísa se vzorkem baletky. Celý tento jev nyní ujížděl po střeše vyleštěné tak, že by se po ní dalo klouzat. Štěstí přišlo jako blesk ze špinavého nebe. Z všeho všechno se tam totiž zjevil jejich zachránce. Mr. Tojevkejblu. „Mlejko na tě!“ zakřičel Tojevkejblu na mísu. Ta se naštvala a přetransformovala se do expresionisticky namalovaného obrázku zuřivého hřebce. „Nebezpochybně si myslíš, že tě to zachránilo!“ zvolal Tojevkejblu, náš zvrácený hrdina. Twitter už byl bez loga přikrčený jako zvadlá tráva. Řidič z toho smíchy naboural. Autobus se otočil o 3,6 stupně a narazil přímo do již zmíněné střechy. „Křup a křach a Křásk!“ vykřikoval nadšeně řidič. Obloha se zatemnila, tedy jen na půl. Bylo tmavobílo. Všechny první pomněnky i petrklíče bez klíče se jaly zahrabat pod zem. Toto vše se však odehrávalo na podškrtnutém seznamu, tedy v jakési nové hře. Byla zatraceně těžká, jako labutí peříčko a zároveň lehká jako odsvěcený kostel. U této hry bylo potřeba zesílit basy, abyste mohli tiše vychutnávat tu úžasnou strhující atmosféru. Jenže potom jakýsi ňouma rozsvítil zhasnuté slunce a byl útrum.


15

GRILOVANÝ KUŘE, ANEB JAK JSEM JEDL BANÁN

Recommend Documents