Globální oteplení. Jan Hollan. Dobrý zákon

Globální oteplení Jan Hollan Dobrý zákon Je u nás dosud málo známé sousloVÍ. Přesto se zřej mě stane žhavým politickým problémem, jako se jím již stává ve vyspělých zemích. Jde totiž o patrně největší problém, který před lidstvem doposud vyvstal. Všechny ostatní dosavadní konflikty člověka s přírodou, ať jakkoli zhoubné, byly konflikty lokálními, nezahrnujícími zpravidla ani jeden kontinent. Obohacování atmosféry stopovými plyny, zesilujícími skleníkový efekt, vede ~šak ke změně klimatu na celé Zemi, změně, jaká svým tempem nemá za poslední statisíce let obdoby. Co to je onen skleníkový efekt? Skleníkový jev je působen polopropustnou bariérou, která brání úni­ ku energie. V případě skutečného skleníku je to vrstva skla, která za­ mezuje transportu tepla prouděním teplejšího vzduchu do okolí. Až druhořadá je funkce skla při potlačení zářivého přenosu energie ze­

~

V polovině února schválili poslanci České národní rady nový zákon o ochraně pří­ rody a krajiny. Ministr životního prostře­ dí Ivan Dejmal zdůraznil, že nový zákon zcela mění pojetí ochrany přírody. Ne­ chrání pouze vybrané rostlinné a živočiš­ né druhy, ale chrání přírodu jako celek. Do nového zákona se dostala i ochrana kostry ekologické stability a tvorba územ­ ních systémů ekologické stability krajiny. Ivan Dejmal mohl s uspokojením konsta­ tovat: "Drtivá většina poslanců si uvědo­ mila, že chceme-li něco chránit, musíme tomuto záměru podřídit hospodářskou činnost a že nutný zásah do vlastnických práv je tu víc než oprávněný". Koncepce územních systémů ekologické stability krajiny, kterou po deset let vytvářely a prosazovaly desítky přírodovědců, ur­ banistů a odborníků různých profesí, je tedy konečně legislativně zajištěna. Nej­ věrnější čtenáři Veroniky si vzpomenou, že dva z duchovních otců myšlenky územního zajištění ekologické stability Jan Lacina a Jiří Lów vysvětlili základy této koncepce již v prvním čísle našeho časopisu, které vyšlo v roce 1986. V té době se územní systémy zpracovávaly jen na jižní Moravě - od prvního lokálního územního systému na úpatí Děvína v bi­ osférické rezervaci Pálava až po regionál­ ní územní systém jihomoravského kraje. Dnes jsou vymezena nadregioná1ně vý­ znamná biocentra a trasy nadregioná1ně významných biokoridorů celé ČSFR, v loňském roce byly dokončeny generely regionálních územních systémů pro celé území České republiky a řada projekč­ ních týmů zpracovává lokální území sy­ stému v různých oblastech. Dobrý zákon a dobré projekty ovšem sa­ my o sobě neznamenají, že ostrovy pří­ rodních pokladů v naší krajině budou tr­ vale zachráněny, že jejich doplněním a propojením vznikne ona tolik potřebná stabilizační "kostra života", že se naše

Spalování uhlí má negativní dopady nejen na devastaci krajiny a na regio­ nální znečištění ovzduší. Nebezpečím číslo 1 se stává produkce oxidu uhli­ čitého a skleníkový efekt v atmosféře. Foto K. O. Hrubý.

1

vnitř ven (a v malé míře i zvenku dovnitř) . Atmosféra je naopak ba­ riérou právě pro přenos energie zářením . Bez atmosféry by se udržo­ vala průměrná teplota zemského povrchu taková, že by vyzařoval v úhrnu právě tolik energie, kolik by jí dostával od Slunce. Za pří­ tomnosti atmosféry, která je průhledná či alespoň dosti průsvitná pro světlo, je tomu ale jinak - onu průměrnou teplotu, kterou by měl holý povrch planety, má vrstva atmosféry, která je řadu kilometrů nad povrchem a nad kterou je už ovzduší dosti prostupné i pro infra­ červené záření. V nižších výškách je teplota vyšší a roste zpravidla až k povrchu Země. Povrch je totiž ozařován nejen Sluncem, ale také neviditelným infračerveným zářením atmosféry, ohřáté zemským po­ vrchem v dobách slunečního svitu. O kolik je průměrná teplota po­ vrchu vyšší, než by byla bez přítomnosti atmosféry, záleŽÍ na nepros­ tupnosti atmosféry pro infračervené záření (IR) a naopak průhled­ nosti pro světlo, kterým je přenášena většina energie ze Slunce. Pro neprůhlednost atmosféry v IR oboru nejsou podstatné hlavní složky zemské atmosféry, dusík, kyslík a argon, ale složky stopové. Ty se na celkovém zvýšení průměrné teploty zemského povrchu vli­ vem přirozeného skleníkového efektu (tj. tak velkého, jako existoval před asi dvěma sty lety), které se udává na 34 K (stupňů Kelvina) podílejí takto: vodní pára 21 K, oxid uhličitý 7 K, ozón 2,4 K, oxid dusný 1,4 K, metan 0,8 K a další už mnohem méně. Souhrnně se těmto účinným příměsím říká skleníkové plyny. (U Venuše, která má atmosféru mnohem hustší než Země a složenou takřka výhradně z oxidu uhličitého, je povrch skleníko­ vým efektem přihřát o stovky stupňů.) Během dosavadní existence Země byla teplota jejího povrchu sklení­

krajina automaticky stane dobrým domo­ vem lidí, rostlin, ptactva a zvěře. Bude potřeba trpělivého, vytrvalého a nezištné­ ho úsilí všech, kdož mají přírodu rádi, aby litera zákona byla naplněna. Nový zákon o ochraně přírody a krajiny nám dává šanci. Měli bychom ji využít. Antonín B uček

Anglicky - německy ­ francouzsky - španělsky Litujete, že nedokážete přečíst v uvede­ ných a dalších jazycích spoustu zajíma­ vých materiálů o životním prostředí? Náš překladatelský servis, zřízený Zeleným kruhem Olomouc a dotovaný Federálním výborem pro životní prostředí, bude bez­ platně zajišťovat překlady a průběžnou di­ stribuci přeložených materiálů o životním prostředí a ochraně přírody na 40 středi­ sek ekologického hnutí v České a Sloven­ ské Federativní Republice. Stručné cha­ rakteristiky těchto překladů budou prů­ běžně publikovány v ekologických perio­ dikách. Touto cestou vyzýváme Vás všechny, kteří

- máte zahraniční materiály vhodné k přeložení (články, významné doku­ menty apod.), - chcete být mezi vybranými středisky (podmínkou je zajistit přístup široké laické i odborné veřejnosti k těmto ma­ teriálům),

- máte zájem o spolupráci jako placení překladatelé,

- máte již přeložené zajímavé materiály, abyste se ohlásili na této adrese: Překladatelský servis Horní nám. 25 772 00 Olomouc Tel.: 068-22767 Fax: 068-227 30 Miroslav Petřík, Roman Haken

Ke zmírnění globálnlho oteplení mu­ síme přispět i my, a to především sní­ žením energetické náročnosti našeho průmyslu. K těm nejproblematičtěj­ ším podnikům CSFR patří hlinlkárna ve Ziarské kotlině, k jejímž obětem nepatří zdaleka jen obec Horné Opa­ tovce. Foto Juraj Pročka

2

3. novomlýnská nádrž a chameleón prokuratura kovým jevem udržována na vhodné výši k tomu, aby zde mohl vznik­ nout a vyvíjet se život. Před miliardami let, kdy Slunce zářilo méně (zpočátku až o třetinu), bylo ovzduší méně propustné pro infračerve­ né záření - obsahovalo totiž více oxidu uhličitého, který dlouhovlnné záření pohlcuje. Během rozvoje života na Zemi se oxid uhličitý po­ stupně zabudovával do karbonátových sedimentů (zejména výpence a dolomitu), a jeho koncentrace v atmosféře podstatně klesla. A tak i přes vzrůst výkonu Slunce teplota na Zemi zůstala víceméně stejná - slábl totiž skleníkový efekt. (Přes tento pozvolný proces se překlá­ dalo kolísání průměrných teplot ve škálách stovek a desítek miliónů let. Extrémně teplé období zřejmě existovalo před sto milióny let, v době veleještěrů. Předpokládá se, že tehdy byla koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší až o řád větší než dnes.) Ve čtvrtohorách bylo při střídání ledových a meziledových dob kolí­ sání průměrných teplot dosti věrně kopírováno kolísáním koncentra­ ce oxidu uhličitého a metanu. Za původce, který pomalé změny kli­ matu vyvolával, se pokládají nevelké změny vzájemné polohy eliptic­ ké trajektorie a rotační osy Země, které vedou ke změnám časového a šířkového rozložení osvětlení Země Sluncem. Nebýt ale doprovod­ ných velkých změn obsahu rozhodujících stopových plynů v ovzduší, vliv samotných astronomických podmínek by se zdaleka tak velkými změnami teplot neprojevil. (V kratších obdobích stovek či desítek let je klima navíc snad ovlivňováno možných kolísáním zá­ řivosti Slunce na úrovni zlomků promile. To se někdy pokládá za pří­ činu tzv. malé doby ledové na konci středověku, kdy průměrná tep­ lota klesla téměř o jeden stupeň oproti tisíciletému průměru.) Do přirozených pozvolných změn klimatu na Zemi však rázně zasáh­

Problematické dítě jižní Moravy - vodní dílo Nové Mlýny se sice v současné době nehlásí křikem, ale rozhodně nespí. Na objednávku ministerstva životního pro­ středí ČR zpracovává nyní Geografický ústav Brno v součinnosti s dalšími institu­ cemi studii, na jejímž podkladě by se mělo definitivně rozhodnout o dalším osudu třetí nádrže. Vypustit, či nevypustit? Protesty proti samotnému záměru výstav­ by vodního díla se datují od šedesátých let. Druhá stavba, obsahující právě třetí nádrž, se měla stavět až na základě vy­ hodnocení provozu první stavby. Avšak investor v roce 1981 podniká kroky k za­ hájení druhé stavby. Při vodoprávním projednání ve společném stanovisku od­ bor kultury (OK) JmKNV a Krajské stře­ disko státní památkové péče a ochrany přírody (KSSPPOP) Brno s výstavbou ne­ souhlasí. 9. dubna 1982 však odbor vod­ ního a lesního hospodářství a zemědělství JmKNV datuje povolení 2. stavby, a to i přes nesouhlas orgánů státní ochrany přírody. To už však 15. 4. intervenuje místopředseda JmKNV s. Kuběna u své­ ho podřízeného, vedoucího OK JmKNV s. dr. Hausnera, CSc. "... dokončení úprav . .. je zajišťováno v souladu se závě­ ry XVI. sjezdu KSČ . .. a sledováno KV KSČ . .. tádám Vás, vážený soudruhu, abyste . .. zajistil u pracovn{ků OK a KSSPPOP odpovědný a konstruktivní přístup . .. abyste mě informovalo opatře­ ních, která jste zabezpečil . . . V květnu tedy OK vydává nové stanovisko, kde se již slovo "nesouhlasíme" jaksi neobjevuje a které končí " ... požadujeme vhodné ozelenění díla . ..". Ve zmíněném roz­ hodnutí z 9. 4. se jasnozřivě praví: " ... sta­ novisko odboru kultury ... považujeme za konečné, zahrnující i požadavky OK ONV Břeclav a KSSPPOP Brno, které jsou OK JmKNV řízeny . .. Toto roz­ hodnutí obdrŽÍ KSSPPOP 21. 6. 1982. Následují výměny dopisů. 9. září 1982 podává tehdejší zaměstnanec KSSPPOP ing. Musil jako soukromá oso­ ba podnět k přešetření zákonnosti povo­ lení 2. stavby. "Už" za 15 měsíců 12. 12. 1983 dává mu krajská prokuratura Brno na vědomí odpověď na podobný podnět dr. Baborovského " .. . Generální proku­ ratura ČSR, jíž byla věc postoupena, ne­

3

la činnosti lidstva. Pro období posledních dvou set let existují měření koncentrace skleníkových příměsí v atmosféře, vykonaná na bublin­ kách vzduchu uzavřených v polárním ledu. Ta ukazují, že koncentra­ ce CO 2 vzrostla již o třetinu, z 280 ppm (milióntin) na 355 ppm, a koncentrace metanu na více než dvojnásobek (nyní 1,7 ppm). V souladu s tím vzrostla za dvě stě let i průměrná teplota při zem­ ském povrchu. Růst podílu skleníkových plynů v atmosféře je stále rychlejší, a navíc se objevily čistě antropogenní a mnohem účinněj ší skleníkové plyny, halogenované uhlovodíky (zejména tzv. freony). Ty se nyní na lidském přídavku ke skleníkovému efektu podílejí až jednou čtvrtinou. Veškeré klimatické modely se shodují v tom, že vlivem umělého zesí­ lení skleníkového efektu během příštího století dojde ke značnému oteplení, které nemá svou velikostí obdoby za posledních sto tisíc let a svou prudkostí nikdy v historii biosféry. Jeho důsledky, už i ty, kte­ ré lze dnes odhadnout či spočítat, jsou věru hrozivé. Jde především o rychlý vzestup hladiny moří, dále o změnu rozložení srážek, a v po­ břežních oblastech též o zvýšení počtu a síly vichřic. V Československu, pravda, nebudu mít globální oteplení přímý kata­ strofální dopad. Jen se velmi pravděpodobně zmenší letní množství srážek a zimní sněhová pokrývka - to mnohde povede k menší vlh­ kosti půdy během vegetačního období, a bude znamenat nutnost lep­ šího hospodaření s vodou. Avšak například v sušších oblastech Se­ verní Ameriky, které jsou nyní skútečnou "obilnicí světa", se hranice pásu pěstování kukuřice posune k severu. Kukuřice bude nahrazena pšenicí - ale ta tam dává poloviční výnosy! V některých ještě sušších oblastech světa produkce dokonce ustane - současné oblasti hladu se tím, velmi pravděpodobně, dramaticky rozšíří. Téměř jedna miliarda lidí žije v oblastech s nadmořskou výškou ne­ přesahující příliš jeden metr. Stoupání hladiny moří, způsobené tep­ lotním rozpínáním vody (až druhořadé je během příštího století zmenšování pevninských ledovců), je ohrožuje zcela zásadně. Přibu­ de zkázonosných záplav, část pobřeží se dostane trvale pod vodu, za­ hynou pobřežní ekosystémy. Kam se lidé z těchto mnohdy nejhustěji osídlených oblastí přesídlí? Možnost je jen jediná: do průmyslových zemí, kde lidé v nouzi nežijí. Toho se mnozí z nás ještě dočkají ­ otázka je jen, jaké intenzity nové stěhování národů nabude. Globální oteplení je jev, způsobený průmyslovou civilizací severního mírného pásu, tedy bohatou a rozmařilou pětinou lidstva (do které patříme i my a dokonce i Rusko), ale postihující lidstvo celé, a též celou biosféru. Následky naší činnosti ponesou (či dost možná již ne­ sou) převážně jiní, kteří navíc budou ve srovnání s námi proti těmto důsledkům takřka bezbranní. Začneme se chovat zodpovědně, anebo si jen "budeme hledět svého"? Jak by se musela začít snižovat emise skleníkových plynů, aby to podstatně pomohlo? Jakou cenu jsme za to ochotni zaplatit? A jak postupovat co nejúčinněji? Dnešní modely globální cirkulace atmosféry udávají zvýšení teploty za sto let (po zdvojnásobení koncentrace oxidu uhličitého oproti vý­

4

shledává porušení § 126, odst. 1 staveb­ ního zákona, pokud jde o součinnost s do tčeným i orgány státní ochrany příro­ dy. . . krajská prokuratura prozkoumala sama . . . celé řízení . . . nedošla k závěru, te ve věci by bylo třeba opatření prokurá­ tora . . . Z uvedených důvodů nezbylo, net Váš podnět odlobt ... A mohlo se začít vesele kácet a stavět. Dne 17. 1. 1991 podávají podnět k trest­ nímu stíhání a žádost o navrácení lhůty opět jako soukromé osoby dr. Vlašín a ing. Máchal. Jejich podání je po faktické stránce shodné s téměř deset let starým podáním ing. Musila. A ejhle!! 31. 7. 1991 táž krajská prokuratura Brno odpo­ vídá: " ... rozhodnutí o povolení stavby datované 9. 4. 82je v rozporu s ust. § 126, odst. 1 zákona 50/76 Sb. z toho dů vodu, že k uvedenému datu neměl vodohospo­ dářský orgánještě k dispozici souhlas or­ gánu státní ochrany přfrody. . . protest proti rozhodnutí... nepodala krajská prokuratura . .. z toho důvodu, te jit uplynula lhůta pěti let od právní moci roz­ hodnutf . .. a není motné ani její navráce­ H.

ní . ..

H.

Shrnuto a podtrženo: byla-li podána stíž­ nost do roku 1987, nejednalo se o poru­ šení § 126, odst. 1 zákona 50/76 a lhůta nelhůta byla odložena ad acta. Byla-li podána stížnost po uplynutí pěti let, je porušení zákona připuštěno, ale vše pro­ mlčeno. Při

své návštěvě Nových Mlýnů v září se prezident Václav Havel domníval, že vy­ puštění může narazit i na odpor, ale že je třeba zvážit všechny zájmy a rozhodnout o míře jejich důležitosti. Uvědomme si proto, že lidé postižení mi­ nulým režimem jsou rehabilitováni, za lé­ ta, jež jim nikdo nevrátí, odškodňováni penězi. Nové Mlýny představují zločin na přírodě, přičemž třetí nádrž i porušení zá­ konů člověčích. A máme tedy nyní jedi­ nečnou příležitost úplné rehabilitace, i když s časovým horizontem třeba sta let. Měli bychom při rozhodování o třetí nádr­ ži brát ohled nejen na aspekty ekologické či ekonomické, ale i morální. Vypustit, či nevypustit!! ? Michal Franek, Ekologická iniciativa za vypuštění třetí novomlýnské nádrže

choZÍmu stavu) v rozmezí dvou až 4,5 K. Za "bezpečné" zvýšení tep­ loty, které by nemělo mít tak katastrofální následky (až i tak např. hladina moří stoupne až o desítky centimetrů) se pokládá naproti to­ mu hodnota nepřevyšující jeden stupeň. Docílit takového snížení emisí, aby se teplota s jistotou nezvyšovala rychleji než o jednu dese­ tinu stupně za desetiletí, se zdá být nemožné. Nejrychlejší myslitelné celkové snižování produkce skleníkových plynů dává však když ne jistotu, tedy alespoň slušnou naději, že teplota neporoste katastrofál­ ní rychlostí a k závratným hodnotám. Fundovaná zpráva zvláštní komise německého parlamentu stanovila v roce 1990 jasný blízký cíl, aby emise v roce 2005 byly v celosvěto­ vém úhrnu o pět procent menší než v roce 1987 - a tedy o dobrých čtrnáct procent menší než dnes. V roce 2050 pak měly být pouhou polovinou emisí z roku 1987. I tak ještě koncentrace skleníkových plynů v nejbližších desítkách let poroste, a zejména poroste teplota,

.;

~~ Kreslil Jan Steklík

Skleníkový efekt ohrožuje suchem a desertifikací rozsáhlé oblasti, které již dnes trpí srážkovým deficitem. Foto Vilém Reichmann

5

která má "zpoždění" o desítky let. Nastoupení takového kursu již v příštích letech nedá sice ještě žádné záruky, ale alespoň možnost si­ tuaci v příštím století při další snaze zvládnout. Nezačne-li se s ná­ pravou podle tvrdého scénáře velmi brzy, v příštím století to už ne­ bude možné dohonit. Československo patří svou produkcí skleníkových plynů na obyvatele k absolutní špičce (před námi jsou jen USA, Kanada, Lucembursko a bývalo i východní Německo). Budeme-li uvažovat, jak mnoho by­ chom měli produkci skleníkových plynů snížit, je potřeba si uvědo­ mit, že ve skutečně chudých oblastech světa je produkce např. oxidu uhličitého na jednoho obyvatele řádově menší než u nás, a že i přes veškerou úspornost poroste - na to mají ony země ve značné míře právo, vždyť i ony chtějí uniknout např. hladu, jemuž jsme my unikli již dříve než před sto lety. Má-li se světová produkce skleníkových plynů snížit, musí se produkce v zemích, jako je naše, snížit skutečně výrazně a rozhodně ne bezbolestně pro naši "životní úroveň". (Aby emise skleníkových plynů začaly klesat, k tomu je nutné vytvořit pa­ třičné prostředí. Ukazuje se, že podstatnou úlohu přitom musí hrát daně zatěžující produkci skleníkových plynů. Ty mohou být i zákla­ dem nezbytných finančních zdrojů nutných pro brzdění růstu emisí ze zemí chudých.) Co a jak snižovat? V první řadě to, co škodí nejvíce a lze omezit nej­ levněji, halogenované uhlovodíky, tj. např. freony a halony. Pozor­ nost, věnovaná freonům kvůli likvidaci stratosférickézho ozónu, ved­ la již dříve k opatřením, snižujícím růst jejich produkce. Nyní je po­ třeba podobně postupovat vůči ostatním halogenovaným uhlovodí­ kům. Ty, které neobsahují chlór, sice ozónu ve stratosféře neubírají, ale infračervené záření pohlcují též velmi silně - jejich skleníková účinnost je o tři až čtyři řády vyšší než účinnost oxidu uhličitého. Světová produkce halogenovaného metanu a etanu by měla do konce století klesnout téměř k nule (v Německu se s tím počítá již do roku 1995). Dalším účinným plynem je metan. Ač jeho hlavní antropogenní pro­ dukce padá na vrub rýžových polí, i u nás se jej uvolňuje nemálo. Především jde o rozklad organických látek ve skládkách a výkalech dobytka, ale též o důlní plyny a únik z rozvodu plynu zemního. Po­ moci může např. jiný způsob rozkladu odpadů (s nižším podílem me­ tanu), nebo též spalování metanu na neškodnou vodu, a stokrát mé­ ně účinnný oxid uhličitý. Metan dnes způsobuje až patnáct procent přídavného skleníkového efektu. Oxid uhličitý má 'lšak na antropogenním přídavku ke skleníkovému efektu hlavní podíl a je nejméně snadné jeho emise podstatně redu­ kovat. Pro snížení emisí CO 2 je nutné především méně spalovat fosil­ ní paliva. Nejlepším způsobem, jak toho docílit, je využívat méně energie, než dosud. Způsobů, jak ušetřit energii, je mnoho; u nás hraje podstatnou roli např. izolace a ventilace budov. Až třicet pro­ cent energie lze ušetřit se ziskem - teprve rozsáhlejší šetření by zača­ lo být finančně ztrátové.

6

Jak zachránit mlhu Za devíti horami a devíti katastrálními územími leŽÍ nedaleko Brna jedna obec. V této obci zahnízdily vlhy pestré. Ve své době to bylo jediné hnízdění na Moravě, a tak se sem začali sjíždět různí ornitolo­ gové, neboť šeptanda funguje a utajit se to zcela nepodařilo. Fotografové si stavěli kryty zrovna před hnízdní norky a vůbec jim nevadilo, že ptáky ruší. Po ZÍskání unikátních fotek spokoj eně odjížděli. Hor­ ší to měli ochranáři. Záhy se zjistilo, že malá pískovna je načerno zrobená na orné půdě. Když už se jednání se stavebním úřadem a místním JZD blížila ke zdárné­ mu konci, přišel konec roku 1989 a s ním i konec (ne)reálného socialismu. Vyměnili se lidi a aby to bylo veselejší, přihlásil se o pozemek bývalý majitel. A ten chtěl zcela oprávněně ornou půdu a ne pískov­ nu. A tak vše začalo znova. Naštěstí in­ spektor ochrany přírody na okrese je od­ borník v ornitologii, a tak se opět vše chý­ lilo ke zdárnému konci. Na celé věci je zvláštní ta skutečnost, že ačkoliv v hnízdním období je třeba v loka­ litě absolutní klid, mimo hnízdění - tj. od srpna do března - je užitečné, aby se zde těžil drobně písek, jinak hroZÍ nebezpečí samovolného zániku hnízdní stěny. Také staré stromy rostoucí v okolí jsou nezbyt­ né pro usedání těchto pestrých ptáků. Inspektor proto na semináři pro vedoucí stavebních úřadů tuto otázku otevřel, vy­ světlil problém, nastínil záměr vyhlásit lo­ kalitu za chráněnou podle paragrafu 32 stavebního zákona a požádal stavební úřady, aby nadále s ochranou přírody úz­ ce spolupracovaly. Vzadu se vztyčil jeden účastník semináře a pravil: "Vážený pa­ ne, my máme po krk starostí s černej ma stavbama a na ty vaše Blhy nemáme čas." "No moment," vstoupil do toho jiný úředník, který vidí ochranu přírody v pod­ statně příznivějším světle, "to nejsou žád­ né blhy, ale to se jmenuje mlha barevná." Kdyby řekl místo trabant-srabant, sál by se potrhal smíchy. Takhle se nesmál skoro nikdo. Nakonec: pták jako pták. Ale úplně nakonec happyend. Území je vyhlášeno za chráněné a vlhy letos zdárně hnízdily a vyvedly mladé. Mojmír Vlašín

Šetření ale nestačí: potřebu energie nelze snížit na nulu. Jak získávat bez velké produkce CO 2 ono množství, které se již ušetřit nepovede? Odpovědět nadšeně: "Z netradičních zdrojů!" je snadné, obtížnější je to realizovat. I v nejoptimističtějších zaujatých prognózách se velký rozvoj hlavní netradiční energetiky, tj. sluneční, očekává až někdy v příštím století. Jak a kdy přijde, nikdo zatím neví - potíže, které přinese, je snadné překonat ve fantazii, ale mohou se ukázat mnohem obtížnější v praxi. Též jeho dopady na prostředí budou značné. Instalovat slu­ neční systémy kdykoliv (je to finančně únosné), je sice vítanou, ale zatím jen drobnou pomocí při redukci emisí CO 2, Krátkodobé "al­ ternativní" řešení (na těchto dvacet let) u nás prostě neexistuje. Zbý­ vá bohužel možnost jediná: jaderné reaktory. Nemusí jít jen o elekt­ rárny, ale časem i o teplárny (které jsou vždy i elektrárnami), a v bu­ doucnu i o elektrolytické vodíkárny. Že má rozvoj jaderné energetiky své průvodní jevy a myslitelná rizika, je bezesporu. Jestli je jaderná energetika jako náhrada energetiky fosilní výhodná z lokálních hledi­ sek, na to se názory tradičně různí, např. ochránci přírody většinou jadernou energetiku vehementně odmítají. Avšak z hlediska např. li­ dí v Bangladéši může být užívání jaderného štěpení ve vyspělých ze­ mích namísto spalování fosilních zbytků skutečným dobrodiním. Mů­ že totiž znamenat výrazně větší snížení emisí CO 2, které by mohlo rozhodnout o budoucnosti biosféry v příštích staletích. Z výše řečeného je snad jasné, že nemám na mysli rozvoj jaderné energetiky za podmínek růstu produkce energie, ale naopak za pod­ mínek co nejrychlejšího poklesu; investicím do účinných projektů ve­ doucích k úsporám energie by neměly investice do jaderných techno­ logií konkurovat. Zkušenost, např. právě ta s jaderným průmyslem, nás učí, abychom vůči novým "alternativním" technologiím byli skeptičtí, nečekali od fyziky zázraky na přání, a očekávali nepříjemné vedlejší důsledky spojené s případným nasazením nových technolo­ gií. Všechny způsoby získávání energie mají podstatné vady. "Nee­ xistují jednoduchá řešení". Víra ve spásonosné "jiné postupy" je pří­ znakem bludu, který lze souhrnně nazvat "víra v pokrok".

Naši drobní mlži Když se řekne mlž, každý si vybaví škebli nebo velevruba, kteří ostatně jsou stále tradovaným učebnicovým příkladem ml­ žů. A přece v našich vodách žije kromě těchto velkých druhů spousta mlží drobo­ tiny, malých škebliček, z nichž některé druhy nedosahují ani 5 mm. Jsou to mlži čeledi okružankovitých, patří sem rody okružanka a hrachovka. Okru-

žanky jsou větší, vrchol lasturek je upro­ střed nebo posunut dopředu. Největší z nich je okružanka říční (obr. 1), její las­ tury dosahují délky (v dospělosti) 15­ 17 mm. Obývá dno vodních toků nížin a pahorkatin. Další dvě naše okružanky jsou okružanka rohovitá (obr. 2) a okru­ žanka rybniční (obr. 3). Hrachovky jsou mnohem drobnější, nedosahují ani 1 cm,

2

~3

c9~

~""'

lasturky většiny druhů měří do 5 mm. Vr­ chol lasturek je posunut dozadu (obr. 4). Hrachovky žijí takřka ve všech vodách, najdeme je i v mokřinách, studánkách apod. U nás žije okolo 10 druhů, jako nejčastější bývají uváděny hrachovka obecná a hrachovka malinká. Všichni mlži jsou ohroženi znečišťováním všeho druhu (nejvíce organickým) a změ­ nou charakteru dna (kvalitou splavenin a usazenin). Všeobecné zhoršování kvali­ ty našich vod způsobilo též změny ve vý­ skytu těchto drobných mlžů. Okružanka říční mizí z vod, kde byla dříve hojná, a lze ji považovat za silně ohroženou. Rovněž většina hrachovek je stále vzác­ nější, jsou hodnoceny jako druhy silně ohrožené až kriticky ohrožené. Tito drob­ ní mlži jsou opět typickým příkladem ži­ vočichů, kteří nenápadně z naší přírody mizí.

Evžen Wohlgemuth

7

Velkoplošné závlahy z novomlýnských nádrží - představy a skutečnost Jaroslav Ungerman Budování a provozování závlahových soustav bylo vždy klíčovým problémem ve vztahu k vodnímu dílu Nové Mlýny a přestože se zdů­ vodňující argumentace poněkud změnila, drží si tuto pozici stále. Je třeba si znovu připomenout původní záměry na budování závlah, se kterými vstupovaly Nové Mlýny do realizace a na kterých byla postavena jak celá ekonomie díla, tak i jeho objem. Byl to záměr zá­ sobit vodou 35 000 ha závlah na jižní Moravě a 10 000 ha závlah na jihozápadním Slovensku. Pro porovnání uveďme současný stav: bylo realizováno 14087 ha závlah na jižní Moravě a na JZ Slovensku nebyla dosud zahájena ja­ kákoliv investiční příprava. V tomto světle překvapivá čísla jsou ob­ sažena v nově zpracovaném manipulačním řádu dolní nádrže Nové Mlýny (Aquatis, září 1990). V následující tabulce uvádíme srovnání výhledových požadavků celkového rozsahu závlah podle Aquatisu a jejich plánovaného rozšíření v roce 1995 (po dokončení rozestavě­ ných závlah) se současným rozsahem závlah vybudovaných ke konci roku 1991, a to ve vazbě k odběrným místům: odběr

vody situován:

Dyje nad horní nádrží a horní nádrž střední a dolní nádrž Dyje nad dolní nádrží Celkem na území ČSFR

plocha závlah. s vazbou na N. Mlýny (ha) skutečnost 1991 plán 1995 výhled

5281 2266 6540

6237 3172 9646

19559 10197 34880

14087

19055

64636

Na uvedené výhledové požadavky (tj. 64636 ha) je v manipulačním plánu zabezpečeno zásobení závlah s celkovým průměrným odběrem 5,291 m3 .s-1 a s maximálním odběrem 8,9 m3 .s- 1• Projektant tedy di­ menzuje nádrže na celkový odběr 49 miliónů m3 vody v závlahové sezóně!

Protože tento manipulační řád je platným a závazným dokumentem, obrátili jsme se na jeho zpracovatele s dotazem na původ uváděných výhledových požadavků na zásobení závlah vodou z vodního díla Nové Mlýny. Jeho odpověď nás bohužel neuspokojila, protože se v ní odvolává na dokument "Novelizace studií zemědělského využití vodohospodářské výstavby na jižní Moravě" zpracovaný v roce 1968 a na "následující aktualizaci závlahových programů", na níž se podí­ lely tehdejší kompetentní orgány a organizace. Dnes existující složky zemědělského resortu zainteresované investič­ ně a provozně na velkoplošných závlahách, neprovedly žádnou kon­ .frontaci uváděných materiálů a kalkulací z konce šedesátých let se současnou situací a s reálným využitím závlah z oblasti Nových Mlý­ nů.

8

Lesní studánky V lesích na jižním okraji Drahanské vr­

choviny mezi obcemi Pozořice (okres Br­

no-venkov) a Olšany (okres Vyškov),

jsme již v roce 1980 s dětmi na jaře čistili

studánky.

Od roku 1984 jsme studánky začali syste­

maticky sledovat a upravovat tak, aby vo­

da v nich byla čistá a nezávadná. Je to

práce náročná a vyžaduje profesionální

přístup. Z dvanácti sledovaných studánek

byly 2 jímané. Ostatní, mimo 2 kamen­

ných studánek, byly v žalostném stavu.

Studánky byly zanesené bahnem, okolí

zdevastované. U některých, byť starodáv­

ných studánek, díky různým nevhodným

úpravám v lese, byl trvalý nedostatek vo-.

dy.

První monitorování studánek (chemický,

fyzikální a mikrobiologický rozbor vody)­

v roce 1983 a 1984 ukázalo, že všechny

otevřené studánky nevyhovují normě Pit­

ná voda mikrobiologicky. Proto jsme za­

čali studánky jímat.

Pramen podchytíme tak, že voda vtéká

,přes propustný štěrk (kačírek) do skruže,

která je na opačné straně od pramene

utěsněna jílem tak, aby voda stoupala ve

skruži do úrovně výtoku ze skruže. Ta se

uzavře poklopem, utěsní a zasype. Výtok

ze studánky se odvede do kamenem vy­

dlážděného koryta a upraví se tak, aby

zapadal do scenérie lesa. Do roku 1991

jsme upravili 6 studánek, takže jich je již

upraveno 8. Bohužel, u 2 studánek si

pramen našel jinou cestu, takže je bude­

me znovu jímat.

Přístup ke studánkám a odvedení vody

také nejsou vždy snadné. K studánce Je­

lence jsme museli vybudovat 60 m dlou­

hý chodník přes mokřadní louku. Také

30 m potůček od studánky si těžko razí

cestu přes bahno a kořeny olší. Jeho čiš­

tění v mokřadní louce je fyzicky velmi

náročné. K Habrové studánce jsme muse­

li postavit mostek přes potok, který byl

v důsledku meliorace přilehlé louky neú­

měrně prohlouben, zemina navršena na

vyšší hranu potoka, ke studánce. Aby­

chom mohli studánku jímat a okolí upra­

vit, přemístili jsme několik m 3 zeminy.

Pro naše vlastní úvahy o efektivnosti současných závlah a reálnosti dalších závlahových investic rekapitulujeme některé údaje z budování a provozu závlahových soustav s vazbou na Nové Mlýny: S výstavbou závlah se začalo po roce 1970, prvních asi 100 ha začalo fungovat v roce 1973. Budování dalších závlah a jejich uvádění do provozu bylo postupné až po současných 14087 ha. Veškeré nákla­ dy na závlahovou kostru (technická zařízení až k napojení závlahové­ ho detailu) byly hrazeny státem, stejně jako náklady na čerpání a do­ pravu vody a náklady spojené s údržbou a opravami těchto zařízení. Stát hradil zemědělským podnikům také poplatky za odebranou zá­ vlahovou vodu. Zemědělské podniky si pořizovaly závlahový detail a hradily náklady spojené s jeho provozem. Roční spotřeba závlaho­ vé vody postupně narůstala s rozšiřováním závlahových ploch až do­ sáhla v roce 1990 objemu 16,2 miliónu m3 (při průměrné spotřebě asi 1250 m3.ha- 1 a při využití kapacity závlah asi na 80 %). Přestože v roce 1991 platily stejné dotační podmínky jako v letech předcho­ zích, klesla spotřeba závlahové vody na 9 miliónů m3 (55,6 % před­ chozího roku). V pozadí této reality je jistě celková ekonomická kri­ ze, ve které se ocitlo zemědělství, a také další objektivní či subjektiv­ ní příčiny. Využívání vybudovaných závlah v příštích několika letech bude ne­ příznivě poznamenáno všeobecně složitou situací našeho zemědělství s krizovými znaky, jíž se nevyhne ani produkčně silná jižní Morava. V tomto období půjde vůbec o to, aby závlahové systémy byly udrže­ ny v provozu schopném stavu a aby byly k dispozici novým subjek­ tům po trasformaci zemědělských podniků. Privatizační proces za­ sáhne pravděpodobně také sféru závlahových soustav, pokud nebu­ dou kompletně převedeny do nových státních fondů. Po určité přechodné době však nutně dojde na jižní Moravě vzhle­ dem k jejímu půdnímu a klimatickému potenciálu k renesanci závlah, avšak to již bude na jiné úrovni a nesporně s vyšší racionalizací, efek­ tem a také důslednější kontrolou kvality závlahové vody. Pokusme se naznačit reálné proporce potřeby závlahové vody pro fungování závlah v nových podmínkách oproštěných od šablonovi­ tých představa mechanických kalkulací. Předně je nutno si připustit, že velkoplošné závlahy pokrývající syste­ maticky zájmové území budou využívány v jednotlivých letech pouze ze 40-60 %, a to vzhledem k potřebě "normálního" osevního postu­ pu, tj. střídání plodin k závlaze vhodných a plodin, které závlahu ne­ vyžadují nebo ji potřebují pouze při nedostatku srážek v určité růsto­ vé fázi. Také v současnosti používané závlahové detaily s "luxusní" dodávkou vody (výkonné postřikovače) budou nahrazeny úspornými systémy, které jsou běžné v zahraničí. Modernizace detailu je nutná nejen z ohledu na šetření vodou, ale také z důvodů snížení negativ­ ních dopadů intenzívních závlah na fyzikální, chemické i biologické vlastnosti půd. Racionalizací závlahového detailu lze počítat s dalším snížením spotřeby vody, a to o 20-30 % na průměrnou plošnou jednotku půdy pod závlahou. Z tohoto pohledu na budoucí

Kreslil Jan Steklík

Další nepříznivý důsledek prohloubení potoka je ten, že se minimálně o 2 m sní­ žila hladina podzemní vody a tím se i "stahuje" pramen Habrové studánky, který je 3 m nad hladinou vody v potoku. Vydatnost sledovaných studánek je růz­ ná. čtyři studánky mají stabilní vydatnost O,Il/s, u šesti studánek kolísá vydatnost mezi 0,06 až O,Ol1/s a 2 studánky mají vodu jen na jaře a v období vydatných dešťových srážek. Podle chemických a fyzikálních rozborů vyhovuje voda ze studánek, až na malé a nepodstatné výjimky, ČSN 757111 Pitná voda. V současné době "ostře" sle­ dované dusičnany přesahují u některých studánek mírně hodnotu 15 mg/I - což je mezní hodnota pro vodu kojeneckou. Mikrobiologické rozbory u sledovaných studánek rovněž vyhovují výše uvedené normě.

Údržba studánek je náročná technicky i finančně. Pomineme-li nároky na · těž­ kou fyzickou práci, materiál (kámen, pí­ sek, štěrk, jíl, cement, skruže, nerez trub­ ky), zůstává zde nemalá položka 680,- kčs za 1 komplexní rozbor (goe­ test) vody, který je nutný, chceme-Ii ručit za její nezávadnost. Rádi bychom též zkusili udělat speciální rozbory vody, protože máme zkušenost, že voda u jedné studánky obsahovala ropné látky v důsledku havárie lesních těžebních stro­ jů. Podobně se v blízkosti některých stu­ dánek aplikují chemické postřiky. Tyto rozbory jsou velmi drahé, ale v podezře­ lých místech by byly velmi potřebné. Trvalý program ZO ČSOP Pozořice je ochrana, údržba a budování nových les­ ních studánek, včetně jejich monitorová­ ní. Sylva Kohoutová ZO tsop Pozořice

9

situaci v závlahách vyvozujeme, jakou kapacitu závlahové vody bude

třeba rezervovat pro optimální fungování závlah provozovaných

v budoucnosti.

Ve dvou variantách předkládáme výsledky naší rozvahy o potřebné

roční kapacitě závlahové vody s odpovídajícím rozsahem závlah, kte­

rý touto kapacitou bude možno pokrýt.

a) Zajištění roční kapacity závlahové vody v množství 15,8 miliónů

m 3, což odpovídá průměrnému odběrovému množství 1 m 3.s- 1 po

dobu 6 měsíců závlahové sezóny. Toto množství:

- postačí k zásobení současných vybudovaných závlah v rozsahu cca

14 000 ha s využitelností 80 %, a to metodami praktikovanými do

roku 1990,

- při reálně odhadovaném poklesu využitelnosti závlah na

40-60 % by toto množství mohlo zásobit dalších 2 800-5 600 ha

závlah, které jsou naplánovány k dobudování do r. 1995,

- dává dispoziční možnosti pro další závlahy o rozloze 3 000 až

4 000 ha při další racionalizaci spotřeby na závlahovém detailu.

Uvedená kapacita závlahové vody v této variantě by tedy stačila plně

pokrýt současné potřeby i závlahy plánované k dokončení v celko­

vém rozsahu asi 20 000 ha.

b) Zajištění roční kapacity závlahové vody 23,7 miliónu m 3 , což od­

povídá průměrnému odběrovému množství 1,5 m 3.s- 1 po dobu 6 mě­

síců závlahové sezóny.

Rozdíl cca 8 miliónů m 3 proti předchozí variantě představuje dispo­

nibilní množství, kterým by mohlo být zásobeno dalších nejméně

10 000 ha závlah v prostoru jižní Moravy a jihozápadního Slovenska

s nejbližším horizontem realizace daleko po roce 2 000.

Úvahy o budování závlah nad celkovou kapacitu 30 000 ha v souvi­

slosti s vodním dílem Nové Mlýny považujeme za iracionální. Proto

také v tomto smyslu zpochybňujeme smysluplnost zpracovaného ma­

nipulačního řádu, který operuje s dvojnásobným rozsahem cílových

závlah - 64 000 hektarů!

V souvislosti s velkoplošnými závlahami je třeba se alespoň stručně

zmínit o rentabilitě jejich výstavby a provozu. Byl proveden rozbor

produkčních výsledků 9 zemědělských podniků na části okresu Břec­

lav, kde jsou soustředěny velkoplošné závlahy zásobené vodou z no­

vomlýnských nádrŽÍ. Ze srovnání výnosových hladin za období

1986-1990 mezi pozemky se závlahou a bez závlah vyplývá, že

pouze v případě vojtěšky byl pod závlahou zaznamenán výrazný ná­

rust výnosu, a to o 64,21 %. U žádné jiné plodiny není podle statis­

tických výkazů možnost vysledovat signifikantní zvýšení výnosů na

zavlažovaných pozemcích. Tím byly potvrzeny výsledky hodnocení

časových řad výnosů zemědělských plodin za období 1973-1983 pu­

blikované v letech 1984 a 1985.

Ani srovnání struktury plodin pod závlahou a bez závlahy nepřineslo

výraznější rozdíly ve výrobním zaměření ploch pod závlahou. U zá­

vlah je o něco vyšší podíl okopanin a víceletých pícnin (asi o 5 %)

nebo zeleniny, aromatických a speciálních plodin, např. léčivek (cel-

10

Ekologická etika po francouzském

způsobu

Jean-Marc Bessy přemýšlel nahlas o vzta­ hu lidí k přírodě více než 90 minut. Na­ pjatá pozornost, potřebná pro trpělivé sledování francouzsky artikulovaných a česky tlumočených filosoficko-etických kategorií, mě vyčerpala téměř do krajnos­ ti. Nebyla to však marná investice. Z přednášky, která se konala 14. ledna 1992 na ČÚOP na Lidické ulici v Brně jsem si odnesl jeden jediný, za to velmi zajímavý poznatek: My u nás, hovoříme­ li o morálce a přírodním prostředí, uva­ žujeme většínou o skromnosti a zdrženli­ vosti, která nám má umožnit žít v mezích daných biosférou. Ne tak Fran­ couzi. Pro ně je ekologická etika přede­ vším otázkou odhodlání k politické akci, otázkou zodpovědnosti za strategická rozhodnutí, otázkou ochoty riskovat střet s mocí proto, abych ji přiměl respektovat při rozhodování zájmy a potřeby přírody. Zatímco pro nás je ztělesněním ekologic­ ky zodpovědně jednajícího člověka skromný ochranář či zdrženlivý asketa, pro Francouze je to zřejmě ministr život­ ního prostředí, který se dostane do křížku s policií. Prý jsou o něm ve Francii známé a dostupné fotografie. Libor Musil

Pobřeží

František Schi/dberger Slunce již hvězdy noční roztříští v příboji Noc stáhla se pryč chvatně se všemi závoji Bílá břicha ryb svítí mrtvá jak touha má rybářkám do jejich sítí jen nechtíc veplouvá . ..

kově asi o 7 %). Naopak mají menší podíl obilnin (asi o 10 %), jed­

noletých pícnin a také vinic (u obou o 5 %).

K rentabilitě a efektivnosti využívání závlah ještě malou poznámku.

Manipulace s těmito parametry, v minulosti postavená na pseudoe­

konomických základech, vede pouze k matoucím konstrukcím.

V podmínkách tržní ekonomiky musí tato záležitost zajímat přede­

vším uživatele závlah, který ponese veškeré provozní náklady.

Zpětný pohled na budování a provoz závlah od začátku sedmdesá­

tých let nám umožnil pochopit etapu, do které vstupovaly státní do­

tace na závlahové investice a na převážnou část nákladů spojených

s provozem závlah. Jako v celém státě, také na jižní Moravě prochází

zemědělství nesnadnou etapou identifikace v nových podmínkách tr­

žní ekonomiky, v níž musí najít své odpovídající místo také racionál­

ní uplatnění závlah.

Naše názory na vývoj potřeb závlahové vody se odlišují od cílových

výhledů zakalkulovaných již v současném provozním režimu vodrnno

díla Nové Mlýny. Ukazují rovněž, že bylo a je chybné zakládat eko­

nomickou efektovnost fungování vodního díla Nové Mlýny na vý­

znamnějších přínosech z prodeje závlahové vody.

" ... je konec žízně v krajině pod Pá­ lavou" - praví král moravských bás­ nlků Jan Skácel. Moravštl ekologové rádi odpustí velkému básníkovi tento omyl. Smutnějšl však je, že se pod vý­ pustním objektem dolní novomlýnské zdrže přizdobeným veršem moudrého muže, diskutovalo v únoru 1991 tak netolerantně. I dnes pozorujeme v obou táborech spíše averze a ten­ denčnl výpady místo poctivého shro­ mážděnl pravdivých argumentů o všech aspektech této miliardové in­ vestice. Foto Jana Haluz'-ková

Akce Spont II Ekologická iniciativa za vypuštění třetí novomlýnské nádrže jsouc krajně nespo­ kojena s věčným protahováním causy Nové Mlýny, zaslala 6. ledna 92 mini­ strovi Ivanovi Dejmalovi petici za koneč­ né rozhodnutí o osudu Nových Mlýnů, v níž požaduje přesné slovo k termínu a způsobu rozhodnutí. Protože, světe zboř se, ministerstvo tentokrát zcela v souladu s petičním zákonem odpovědě­ lo, upustila iniciativa prozatím od další masové demonstrace na hrázi (jak i žáda­ lo v odpovědi minsterstvo) a uspořádala pouze malou vzpomínkovou a zároveň připomínkovou Akci Špunt II. Sešlo se nás v neděli 23. února na hrázi asi třicet nejvěrnějších. Před zvědavým okem televizních kamer jsme rozvinuli plakát a transparent a po krátkém proslo­ vu páně Vlašína jsme nabrali koštýřem do demižónku něco novomlýnské vody, jež jsme odvezli v pondělí panu ministro­ vi do Prahy. Maj k

Především

v rukou ministra pro ži­ votní prostředí Ceské republiky Iva­ na Dejmala leží zodpovědnost za bu­ doud osud krajiny pod Pálavou. Od únorové demonstrace v roce 1991 uplynulo

dobře půl

roku, než byla za­

dána komplexnl studie k vyhodnoce­ ní územnlch a ekonomických dopadů různých variant konečné podoby vodnlho díla a dalšl 3 měs'-ce trvalo, než mohla být podepsána smlouva mezi zpracovatelem studie, Geogra­ fickým ústavem CSA V v Brně a Fe­ derálním výborem pro životnl pro­ středí, který nakonec uvolnil na tuto akci peníze. V lednu byla dokončena 1. etapa hodnocenl přinášejíd zá­ kladnl podklady k finálnlmu hodno­ cenl (z tohoto podkladu vycházl také článek J. Ungermana) a v dubnu bu­ de komplexnl studie uzavřena. Pak už budou mlt politikové dosta­ tek podkladů k tomu, aby rozhodli, jaké řešen'- bude optimální. Foto Jana Haluzlková

11

Na

cestě

Kdyby

Kdyby v našich řekách tekly čisté vody, v našich lesích rostly zdravé stromy, kdyby nás Z času na čas nepřiklápěl neprodyšný zvon inverze, kdyby náš strach z jaderné energie byljenom teoretický, kdybychom si uměli víc vážit i energie vlastní, nebylo by to do začátku špatné. Kdyby .. .

Adri van Westerop

ekologická poradkyně z Lucemburska, autorka několika knih

a aktivní členka mezinárodního ekologického hnutí, začínala s pora­

denskou činností v zemi, kde se s ní opravdu začíná:

VeroniCa: Co bys považovala za nejdůležitější, kde bys hledala pevné

místo pro vykročení?

Adri: V kontaktu s lidmi. Ten považuji za základní věc. Začala bych

tedy s tím, co zajímá je, a také mě - například prací prášky a jejich

užití v domácnosti. Téma, kterému se věnujete nejenom u vás, další by

přišlo samo ...

Veronica: Kdo by byl ten neznámý host, to další, "co by přišlo samo"?

Adri: Ne samo. Na pozvání. Zájem. Proto bych se jako druhý krok

snažila navázat dobrý kontakt s novinami, týdeníky, televizí, rozhla­

sem, formou například pravidelných setkávání, rubrik. Je třeba dát

o sobě vědět, nevést monolog, neuzavírat se. Jako třetí krok bych se

snažila nalézt kontakt s ostatními zájmovými skupinami, organizacemi,

a to nejen ekologickými; s kroužky žen, školami, ale samozřejmě vše­

mi, kteří se o životní prostředí zajímají.

Veronica: Myslíš, že při tomto vzájemném setkávání lze použít něja­

kou snadnou a všem srozumitelnou "ekologickou" řeč?

Adri: Nemyslím. Jedna věc je zájem sám. Tam není třeba mnoha slov.

Druhá je použití jazyka, metoda, jak s ním pracovat (nikoli zneužívat);

je třeba znát klíč: jinou řeč budu volit pro televizní vystoupení, jinou

pro novinový článek, jinou pro besedu nebo program .s dětmi a jinou

třeba pro přednášku budoucím maminkám.

Když už jsme u praní prádla. To své si každý pereme sám. Můžeme

říct, že je to jakási malá rodinná ekologie, protože na řetízku této zcela

prozaické a každodenní záležitosti je na počátku otázka jak prát, jaké

prášky volit, jak šetřit energií (u vás stále ještě velmi lacinou), konečně

i prádlo samotné - na konci třeba téměř filozofická otázka, kam až sa­

há odpovědnost nás, "peroucích", za spoluvytváření světa.

V eronica: Ekologové jsou často viděni v rolích jakýchsi "hlasatelů

konce světa, absolutní katastrofy". Kde je zdroj tvého optimismu,

zdroje důvěry v budoucnost? Nebo cítíš beznaděj?

Adri: To je velmi těžké. Zvlášť v čase, kdy hodně čtu, studuji a jsem

zamotaná do informaCÍ a do sebe, cítím nablízku cosi jako nihilismus.

Co potřebuji, jsou přátelé, diskuse s nimi, a jsou to lidé nejrůznějších

profesí.

Vidím, že si kladou stejné otázky jako já a cítím uspokojení, jestliže jim

můžu dát odpověď na zcela konkrétní (třeba malé) otázky, třeba právě

12

Čisto jako na skládce Bude doufám u nás brzy běžné a nikoliv ironické úsloVÍ. V některých západních zemích by mohlo platit již dnes, jak nás o tom přesvědčila návštěva skládek odpa­ dů pro města Angers a Paříž. Zvláště skládka v Angers, jehož velikost je bližší československým podmínkám, stojí za podrobněj ší popis. Francouzské ministerstvo životního pro­ středí dospělo k závěru, že byrokratické řízení problematiky odpadů (neradioak­ tivních) z ministerstva je neefektivní. ini­ ciovalo proto vznik "Národní agentury pro znovuvyužití a likvidaci odpadů" ­ ANRED - což je nyní nevládní společ­ nost, ale pod státní správou. Agentura převzala veškeré řešení problematiky od­ padů na sebe, především však je odbor­ nou společností navrhující nové přístupy k nakládání s odpady. lllavní náplní jsou realizace jejích "pilotních programů", studie a expertízy. Na svou činnost dostá­ vá agentura roční dotaci 150 miliónů franků . Sídlo agentury je prave v Angers, kde má 85 zaměstnanců, dal­ ších 30 pak pracuje ve skupinách po celé Francii. Německá skládka je jejím hlav­ ním výzkumným pracovištěm. Aglomerace města Angers má asi 200 000 obyvatel. Městská skládka je tvořena 3 samostatnými skládkami; na každou z nich je ukládán jiný druh odpa­ du. Prvním krokem ke zpracování odpa­ dů je tedy jejich třídění. Komunální od­ pad je spalován v privátní spalovně, která vytápí 6000 bytů, a teprve nespalitelný zbytek je skládkován. Pokus s tříděním nespalitelných zbytků ztroskotal pro enormní náklady. Nyní se proto zlepšuje technologie spalování a především kovy budou z domovního odpadu tříděny již před spálením. Zbývající popel nebude v budoucnu skládkován, ale bude užíván jako podsyp pod náspy silnic. Na hlavní skládce, která má celkem 9 zaměstnanců, je dále tříděn a ukládán rozměrnější od­ pad z domácností a zahrad. Tento odpad přivážejí občané sami, zpravidla na voZÍ­ ku za osobním autem. Z rampy odpad sami shrnují a třídí cel­ kem do 9 kontejnerů - zvlášť železo, vě­

na ty prací prášky; že se můžeme setkat v bodě, kde se naše poznání

a informace doplňují, a je jedno, jestli je to v Lucemburku, v Brně,

v Rakousku nebo v Americe!

Veronica: Takže nepovažuješ za zbytečný žádný dialog?

Adri: Ne. Zvlášť otázka je vždycky velmi důležitá. Mezi mnoha starý­

mi, staronovými i supernovými informacemi je otázka, i ta sebemenší,

vždycky signálem, co je opravdu ve středu dění, co je opravdu ve stře­

du zájmu.

Veronica: Co všechno by měl znát a umět ekologický poradce?

Adri (se směje): No samozřejmě - bez pevné půdy pod nohama se

neobejde. Musí být dobře připravený, musí toho hodně znát, včetně ja­

zyků samozřejmě, protože příroda hranice nemá. Nijak to nesouvisí

s tituly či vystudováním v tom či onom oboru. Je vždycky skvělé, když

se spojí dohromady vědomosti s dobrou motivací a zájmem i radostí

být s lidmi, mluvit s nimi ...

Veronica: Takže kdybys začínala s ekologickým poradenstvím v Čes­

koslovensku ...

Adri: Určitě bych počítala mezi základní kroky určení programu, kon­

cepce. Téma pro každý další rok. Letos to třeba můžou být prací práš­

ky, příště ekologický veletrh, jako je pořádáme u nás, krom toho je tře­

ba mít nějaký vedlejší, menší projekt, například školní program. Roz­

hodně je důležité rozdělení kompetencí, které souvisí s rozpoznáním

vlastních schopností, zájmů každého z poradců, a od samého počátku

určení přesného a pravidelného pracovního rytmu poradny. Tato zdán­

livě striktní nesvoboda umožňuje naopak věnovat se věcem svobodněji,

volněji a veseleji, s větším zaujetím - to je zkušenost. A vůbec všechny

věci je třeba neustále ověřovat. Zkušenosti jsou k nezaplacení.

Veronica: Mimochodem - jak je hodnocena práce ekologického po­

radce v tak bohaté zemi, jako je Lucembursko?

Adri: Lucemburští ekologičtí poradci mají akademické vzdělání, pra­

cujeme jako nevládní nezisková organizace. Samozřejmě - v podnika­

telské sféře bychom byli placeni lépe, ale tak otázka nestojí. Naše prá­

ce je ohodnocena dobře. Chci ale zdůraznit, že snad vůbec nejdůleži­

tější je a bude hodnocení časem. K tomu, abychom mohli mít nějakou

budoucnost, si musíme dělat starosti s dneškem.

Veronica: Myslíš si, že je ekologické hnutí v politickém spektru (zvlášť

západních zemI') nalevo?

Adri: To je velmi relativní. Ale může to tak být. V Lucembursku je

například velmi mnoho Portugalců. Jistě ne všichni jsou bohatí. A je

nejspíš normální, jestliže spojují své přesvědčení, svou představu

o vlastním místě na zemi, s neznečištěným místem - i ve smyslu poli­

tickém, s ekologií.

Veronica: Přesněji?

Adri: Drancování pralesů, nemorální plýtvání přírodním bohatstvím,

stejně jako nemorální vydírání komerčními reklamami (toho začínáte

být ostatně taky svědky) je známka etického kódu země či společnosti.

Na besedě o pracích prášcích padl termín "ekologický kolonialismus"

v souvislosti se skutečností, že západní výrobci k vám bezostyšně vyvá-

Kreslil Jan Steklfk

tve, ostatní dřevo, papír, hlínu, stavební rum, sklo, PVC, opotřebený olej, nádoby od oleje. S odpadem přijíždí asi 110 aut denně. Zájem o tento způsob ukládání odpadů docílili propagací, informacemi v místních novinách a postihem divokého skládkování. Za papír a železo se přitom občanům platí. Sklo je odváženo do sklárny, železo do hutí a PVC je drceno a znovu užito na ,rozměrné výlisky. To vše už provádějí navazující soukromé fir­ my. Skládka je pro občany otevřena celý týden od 8 do 18.30 hod a v neděli do­ poledne. Během několika let se takto podařilo zlikvidovat divoké skládky v ce­ lé aglomeraci. Průmyslový odpad je tříděn již u zdrojů, příliš smíchaný odpad se na skládku ne­ přijme. Z vyřazených ledniček se i po­ koušejí odsát freon a ze všeho odpadu využít vše, co má nějakou cenu. Větve, listí a tráva jsou rozdrceny, smíchány a kompostovány. Soukromé osoby za uložení těchto odpadů neplatí, firmy však musejí platit 50 F za 1 tunu. Komposto­ vaný materiál bez přidávání chemikálií zraje 7 měsíců. Ztráty organického "mate­ riálu jsou asi 40%, což je na hranici únosnosti. Obsah těžkých kovů je údajně hluboko pod nejpřísnějšími normami. Tu­ na kompostu má hodnotu 300 F, přibliž­ ně 150 F z této sumy uhradí firmy po­ platky za uložení odpadu, část hradí měs­ to. Kompostování je tedy sice ztrátové, ale zase levnější, než běžné skládkování, nehledě k rychlému zaplnění skládkových prostor. Celá tato "skládkotřídírna" na nás půso­ bila velmi dobrým a promyšleným do­ jmem. Problém je dobře technicky zvlád­ nut, radost projít se po skládce. Nicméně právě zde v hloubi duše hodlá červík po­ chybností o smyslu a budoucnosti tech­ nické, konzumní civilizace, jejímž výsled­ kem jsou i tyto hory přiváženého odpadu, byť tříděného a pečlivě uloženého ... Martin Culek

13

žejí v krásně zabalených reklamách jedy, které by si doma nemohli do­

volit prodávat!

Veronica: Vraťme se v té souvislosti k Ekologické poradně. Kdybys

tedy začínala právě tady ...

Adri: Není a nebude to lehké. Ale shrnuto, když máte na stole pro­

gram, v poradně pořádek, v hlavě znalosti, cítíte taky zájem a radost

z práce a když se po čase - to je nutné - ohlédnete a sečtete má dáti

- dalo se, budete vidět, jak jste daleko. Bude to vidět. Budete na ces­

tě.

Za rozhovor děkují: Yvonna Gailly,

Jiřina

Salaquardová

Technokraté, technici a ekologie pohled technika Zdeno

Kadlčík

"Ty technokrate" je oslovení, které používá můj přítel biolog jen ve sta­ vu nejvyššího vzrušení - my v podobném stavu mysli volíme slova jaksi lidovější. Myslí tím všechny techniky, neboť tak či onak každý z nich se proviňuje proti přírodě a životnímu prostředí. Jsou to zkrátka škůdci přírody číslo jedna! Jeho názory mě vyprovokovaly k zamyšlení. Jak to vlastně s těmi techniky a technokraty je? Podle naučného slovníku je technokrat stoupenec nebo uskutečňovatel technokracie, ~. politickohospodářského systému upřednostňujícího techniku, vládu technické inteligence, vedení společnosti techniky. Ve shodě s touto definicí zřejmě jednotlivé technokraty mezi technickou in­ teligencí skutečně máme. Přiznám se, technokratem v embryonálním stadiu jsem byl kdysi i já, coby začínající student na technice před mno­ ha lety. Pokud se ovšem člověk dívá pozorně kolem sebe, zjistí velmi rychle, že jsou i jiné a mnohem trvalejší a také důležitější hodnoty než lidské technické výtvory. Ne každý technik, konstruktér či projektant dospěje ovšem k tomuto poznání a potom vznikají projekty typu nový hotel s lanovkou na Sněžce, vysílač na Pálavě anebo ještě hůře vodní dí­ lo typu GabČíkovo-Nagymaros. Po pravdě řečeno myšlenky na podobné ekologické, ekonomické i technické nestvůrnosti málokdy vznikají v hlavách techniků, ale mnohem častěji v hlavách politiků. Hlavně reál­ ně socialistických. Pro ně to totiž byly pomníky asi tak jako pyramidy pro faraony. Bez ohledu na náklady a důsledky. O to je smutnější, že stále existují lidé uvažující v kategoriích reálně socialistických pomníků. Jak jinak nazvat myšlení autorů projektu kanálu Dunaj-Odra-Labe? Jakýkoliv projekt nelze samozřejmě předložit a realizovat bez práce de­ sítek či stovek techniků v ateliéru, terénu, na stavbě i v provoze. Ti jsou mnohem důležitější než hrstka technokratů někde na ministerstvu. Kaž­ dý z techniků nese nesporně svůj díl ekologické zodpovědnosti, díl ovšem zcela nesouměřitelný. Jiný u hlavního inženýra projektu a všech schvalovatelů a zcela jiný třeba u kresličky v konstrukci. Na osobních přístupech a míře ekologického uvědomění těch, kteří rozhodují, závisí

14

Etické zásady cíleného chování techniků - Každý člověk, ať kolega, nebo podříze­ ný, musí být pro mne lidské individuum, neopakovatelný jedinec, osoba se svými ambicemi, potřebami a lidskou hodnotou. Podle svých možností, pravomocí a po­ vinností musíme lidem pomáhat rozvíjet jejich vlohy, schopnosti a um. Nabubřelá nadřazenost, arogance, žoviální podceňo­ vání nemá mezi slušnými lidmi místo. - Příroda není bezedný zdroj prostředků, ale zásobárna, kterou usilovně vyprazd­ ňujeme. Pokud z jejích zásob čerpáme, musíme si uvědomit, že neslouží pouze našemu pokolení, ale i všem těm, kteří přijdou po nás. - Využívání přírodních zásob nás zava­ zuje k největší možné šetrnosti ve spotře­ bě. Přednost musí dostat technologie mé­ ně náročná na suroviny, i když je třeba provozně dražší. - Při využívání reprodukovatelných zdro­ jů, zejména vody, je povinností technika dbát na to, aby materiál mohl být vrácen do přírodruno koloběhu. U vody je to možné jen po dokonalém vyčištění. - Kategorickým příkazem spojeným s kaž­ dým působením v hospodářské nebo technické sféře je reprodukce těch hod­ not, které přírodě odčerpáváme. Spotře­ bovávám-li dřevo, měl bych se také starat o to, zda vytváříme podmínky pro jeho další růst. Přitom příroda není jen to, co bezprostředně využíváme, pokračuje dál a dál, nezná hranice majetkové, politické, zemské ani státní. - Všeobecně platným principem musí být, že lidé, kteří se podílejí na využívání přírodních bohatství, nesmí trpět újmou na zdraví, nebo dokonce i na životě. Tech­ nik-projektant a technik-realizátor musí tuto podmínku zaručit. (Komu se zdá přehnaná, ať se informuje o pracovních poměrech na některých šachtách OKD!) - Při realizaci jakéhokoliv díla je autorský kolektiv zodpovědný za všechny případné negativní vlivy vyvolané v okolí ve vztahu k lidem, zvířatům, rostlinám i přírodě ne­ živé. Přitom "okolí" může představovat stovky, ba tisíce kilometrů - například u tepelných elektráren velkého výkonu.

vd:;l1~ DIlmCB~

výsledek, tj. ekologická přijatelnost projektu a později také provozu. Myslím si, že ekologická zodpovědnost a určitá míra ekologických vědo­ mostí musí být vyžadována u všech hospodářských pracovníků a podni­ katelů jako samozřejmá součást předpokladů pro výkon funkce. Jenže ruku na srdce: kolik máme techniků, kteří si uvědomují, že příroda není bezhraničně využivatelný zdroj, že stav životního prostředí se skutečně blíží katastrofě a že další ničení ekosystémů nemůže pro lidstvo beztrest­ ně pokračovat? Nedivme se, desítky let chyběl přísun informací, jakáko­ liv ekologická výchova na školách, vše co se týkalo životního prostředí bylo přísné tabu. Logickým důsledkem je dnešní stav v podnicích nebo akciových společnostech. Většinou v nich sice existují odbory nebo úse­ ky životního prostředí (ne však dosud všude), mají ale jen pravomoci a téměř žádné finanční zdroje na řešení vážnějších problémů. Jejich au­ torita je zcela závislá od subjektivních postojů členů vrcholového vedení k ekologickým problémům a ty nebývají zrovna pozitivní. Málokdo si uvědomuje, že ochrana životního prostředí ve výrobní sféře je (a zřejmě ještě řadu let bude) spíše otázkou fandovství než profesionality! Jenže amatérské podmínky mohou vést jen k amatérským výkonům. Za po­ slední měsíce jsem dostal na stůl snad stovky pozvánek na nejrůznější školení. Většinou se v nich skloňovalo slovo management a snad jen 2- 3 se týkaly další výchovy techniků v oblasti životního prostředí. Může však existovat moderní management, který nebere do úvahy ekologické následky výrobní činnosti? Zajisté ne. V této oblasti jsou dlužníky také vysoké školy technického směru - zařazení přednášek zaměřených na životní prostředí je zcela v pravomoci děkanů. Proč ji nevyužít, proč by také technici nemohii něco vědět třeba i o základech ekologické filozofie nebo biogeografie, nemluvě o základních faktech ekologických. Lekci v přístupu k životnímu prostředí jsme nedávno dostali v jednom středo­ slovenském podniku od japonské firmy Ajinomoto. Ačkoliv šlo o první informativní setkání, Japonci objeli nepozorovaně celý závod a zvláště bedlivě zkoumali kanál, kterým se do vodoteče vypouští vyčištěná od­ padní voda. Detailním otázkám jsme se pak nestačili divit! Určitě by celé naší společnosti pomohlo, kdyby statisícová armáda tech­ niků byla lépe informována a měla více vědomostí o ekologických pro­ blémech. Jeden informovaný ředitel velkého podniku může často pro praktické řešení problémů životního prostředí regionu udělat mnohem více než řada dobrovolných ochranářských aktivit. Informovaní a pou­ čení inženýři, projektanti, mistři, provozáři by měli být vedeni k dodržo­ vání všeobecně platných zásad etických. Vedeni neformálně, nenásilně všemi aktivisty zelených hnutí, se kterými přicházejí do jakýchkoliv for­ málních či neformálních styků. Statisíce těchto potenciálních kontaktů zatím nevyužíváme. Je velmi těžké bojovat proti projektu ekologicky ne­ přijatelného technického díla a často vůbec nemožné (nebo aspoň bez­ výsledné) proti dílu již realizovanému - mnohem schůdnějŠÍ cesta je ovlivnit všechny autory předem tak, aby projekt vůbec nevznikl, aby byl v rozporu s jejich svědomím. To samozřejmě předpokládá značnou dáv­ ku ochranářského vlivu v technické sféře, o který musíme usilovat mno­ hem důrazněji než dosud!

Každé zanedbání povinností v tomto smě­ ru je trestuhodné. - Při zkoumání ohrožení si musí technik uvědomovat jeho mnohostrannost, která se může projevit třeba snížením úrodnosti půdy anebo znečištěním vody či atmosfé­ ry, také ale hlukem anebo změnami pro­ středí vyvolanými výstavbou, dopravou, závlahami, rekultivacemi atd. Je povin­ ností každého z projektantů, schvalovate­ lů, realizátorů i uživatelů zkoumat vše­ stranně všechna možná rizika. - Skutečným přínosem jsou všechny bez­ odpadové technologie. I ve starých závo­ dech je často možné najít nová řešení, při kterých se z odpadů stávají suroviny. No­ vé technologie se na Západě řeší zásadně jako máloodpadové nebo zcela bezodpa­ dové. - Největším znečišťovatelem je energeti­ ka. Každé snížení spotřeby energií zname­ ná současně i omezení emisí škodlivin. Právě v této oblasti je ohromný prostor pro různorodá šetřící opatření a prezenta­ ci schopností techniků při hledání úspor. - Nekonečné problémy s odpady se dají řešit, pokud je přeměníme na sekundární suroviny. Tato orientace snižuje spotřebu prvotních surovin (často importovaných za vysoké ceny), chrání globální zdroje naší Země a většinou i snižuje spotřebu energie. Příklad? Japonsko: recykluje 50 % papíru, 42 % skla, 11 000 tun hliní­ ku a 394 000 tun železa ročně. - Bez stálé trvalé každodenní aplikace budou tyto zásady mrtvými. Nejlepším ar­ gumentem je osobní příklad. Lidé se dají přesvědčit i vhodně voleným slovem. Nutně však potřebují povzbuzení a pro­ stor pro tvůrčí činnost. Ať se nám to Ilbí, nebo ne, jediná další cesta lidstva je cesta trvale udržitelného rozvoje a života. Tato cesta má svoji no­ vou etiku založenou na úctě a starostli­ vosti k jednotlivcům i k Zemi. K jejímu osvojení a rozvoji mohou přispět i tech­ ničtí pracovníci všech stupňů, pokud si uvědomí svoji zodpovědnost k přírodě a jejím hodnotám a pokud tak ovšem bu­ dou vedeni a vychováváni. Jedním z kro­ ků po dlouhé cestě k novým hodnotám by snad mohlo být i dodržování těchto zásad. Zdeno

Kadlčík

15

Prostředí

prospívají všestranná

Málokdo bude asi pochybovat o tom, že úkolem ekologů a ochránců přírody by mělo být prosazování a uskutečňování programů příznivých pro přírodní pro­ středí a krajinu. V praxi se ovšem často stává, že zastánci hlediska životního pro­ středí nemají iniciativu na své straně a snaží se "pouze" vytvářet opozici proti čilejším a výhodněji postaveným navrho­ vatelům z řad nejrůznějších průmyslo­ vých, zemědělských, stavařských, chatař­ ských a jiných lobby. V takové situaci formulují zeleně orientovaní čistě ekolo­ gicky nebo ochranářsky zaměřená stano­ viska, která mají být protiváhou jedno­ stranně technokratickým či krátkodobě ekonomicky orientovaným projektům. Bezvýhradné soustředění pozornosti na ekologickou stránku kteréhokoliv sporné­ ho záměru není nejšťastnějším řešením. Jakákoliv jednostrannost, byť motivovaná nejčistším zájmem o krajinu a její hodno­ ty, nahrává rovněž jednostranně zaměře­ ným škůdcům přírody. Tvrdošíjné lpění na ekologických a ochranářských argu­ mentech, prosazovaných bez ohledu na ekonomickou, technickou, sociální . . . stránku věci, dává zastáncům technokra­ tických koncepcí a krátkodobých ekono­ mických záj mů do rukou trumfy: "Obča­ né, pohleďte, vždyť ti ochranáři vás chtějí kvůli svým květinám a močálům ekono­ micky zničit!" Není pochyb o tom, že značná část veřejnosti takovou argumen­ taci uzná, jakkoliv v zákoutí duše možná o ledasčem pochybuje. Proti jednostranně postaveným projek­ tům je možné a užitečné stavět všestran­ ná, či přesněji "vícestranná" řešení a ná­ vrhy. Veřejnost, která je tradičně silně orientovaná na krátkodobé ekonomické problémy, je možné zviklat (nechtějme ji hned ZÍskat na svou stranu) respektová­ ním různorodých stránek libovolné eko­ logicky závažné problematiky. Myslím, že takovým přístupem můžeme dát lidem najevo, že ochranu přírody a krajiny ne­ chápeme jako svoje hobby, nábrž jako veřejný zájem. Vezměme pro ilustraci příklad z nedávné doby - Žiar nad Hronom. Město je domovem ekonomicky diskuta­ bilní a ekologicky nebezpečné výroby hli­ níku. (viz Veronica 3/91). Ekonomické

16

řešení

nesnáze producenta, který má v rukou nejrozsáhlejší nabídku pracovních příleži­ tostí v širém okolí, jsou více než naléha­ vé. HroZÍ nezaměstnanost a krajina je těž­ ce zasažena důsledky provozu jedné ze staveb socialismu, produktu ..industriali­ zace Slovenska". Místní průmyslová lob­ by se snaží silou mocí ZÍskat dotace z re­ publikového rozpočtu a udržet výrobu ve stávajícím rozsahu. Argumentuje přitom politicky citlivou potřebou zachovat na­ bídku pracovních míst. Kdybychom v takové situaci zvažovali pouze ekologické a ochranářské argu­ menty, závěr by byl jasný: je třeba využít příležitost a napomáhat všemožně úpad­ ku a zániku firmy. Ten by zřejmě kraj ině prospěl nejvíce. Takovým postupem by­ chom se ovšem předem odsoudili k ne­ zdaru a zbytečně bychom posílili již tak dosti silnou nejistotu, kterou veřejnost ve vztahu k zeleným iniciativám prožívá. Přírodě a krajině bychom tak udělali spí­ še medvědí službu. Je zde třetí možnost - promyslet celou situaci v dlouhodobé prespektivě, z eko­ nomického, sociálního a ekologického pohledu současně. Z tohoto hlediska je vládní dotace, o kterou usilují místní prů­ myslníci, pouhým prodlužováním ekono­ mické, sociální i ekologické agónie celého kraje. Kdyby se dnes podařilo udržet energeticky náročnou výrobu, celá situace by se za pár let opakovala s tím rozdílem, že konkurence by byla dál a krajina by na tom byla ještě hůře než dnes. Nabízí se ji­ né řešení: programový a dlouhodobý út­ lum výroby hliníku a postupné rozvíjení pestré struktury takových odvětví hospo­ dářské činnosti, která by nalezla v oblasti Žiaru nad Hronom přiměřené podmínky. Bylo by možné uvažovat o dřevozpracujícím průmyslu (?), zpraco­ vání vlny (?), potravinářském průmyslu (?), turistickém ruchu (?) . .. a tak dál. Takto koncipovanou pestřejší strukturu činností (která je zároveň strukturou za­ městnaneckých příležitostI) by bylo mož­ né přizpůsobit sociálním a ekologickým poměrům regionu, rozptýlit ji do většího počtu obcí a menších, ekologicky zvlád­ nutelnějších provozních jednotek atd. Z dlouhodobého hlediska by měla pe­ střejší struktura výdělečné činosti oproti

dominantní výrobě hliníku značnou vý­ hodu: pokud by došlo k poklesu konku­ renceschopnosti jednoho odvětví, nezna­ menalo by to sociální krach pro celou ob­ last. Ostatní odvětví se mohou udržet, mohou investovat, pracovní síla by se po rekvalifikaci mohla přemístit, pokles pra­ covních příležitostí by nebyl tak drama­ tický, do obecních pokladen by dále ply­ nuly místní daně a poplatky a nebylo by třeba zastavovat zahájené sociální progra­ my a krajině prospěšné investice ... Je-li celá oblast závislá na jednom mamutím výrobci a zaměstnavateli, je ekonomický úspěch spojen s ekologickou katastrofou, neúspěch má pak nezvládnutelné sociální důsledky.

Pro uskutečnění programu vytváření pestré struktury pracovních činností v li­ bovolné obci, oblasti či okresu, je třeba aktivizovat a spojit možnosti bankovní soustavy, úvěrové politiky, daňové sou­ stavy, tlaku ekologických zákonů a tak dál. Všechny tyto ekonomické a legisla­ tivní nástroje jsou však pouze nástroji, které slouží dobrým nebo špatným zámě­ rům lidí. Zásadní podmínkou realizace dlouhodobé ekonomicky, sociálně a eko­ logicky promyšlené strukturální politiky proto je, aby její program byl výsledkem široce koncipované dohody mezi repre­ zentanty zainteresovaných obcí, politic­ kých stran zastoupených v jejich samo­ správných orgánech, místních podnikate­ lů (zaměstnavatelů), odborů, pracovních úřadů, bank, ekologicky zaměřených or­ ganizací a dalších. Taková dohoda není snadná. Její dosažení vyžaduje mnohamě­ síční práci zapálených organizátorů, četná dvoustranná a mnohostranná jednání, úmorné diskuse směřující ke hledání vzá­ jemných ústupků a kompromisů . . . Nejdůležitější však je, že zde musí být ně­ kdo, kdo se na vzniklou situaci obce či okresu podívá z dlouhodobého, všestran­ ného hlediska a pokusí se potřebnou kal­ várii jednání odstartovat a převést přes mrtvé body skepse a neochoty některých přizpůsobit se ostatním. Ekologové a ochranáři sice na takové akce nejsou příliš zavedení, mají však nejlepší před­ poklady vidět věci v dlouhodobé per­ spektivě a v celé jejich složitosti. Libor Musil

v1(I~[[~ DUmCB2-!)

Diskuse

Vyřešíme

ekologický problém

útěkem

ze západtú

kultury? Polemickým článkem Davida Částka, studenta prvního ročníku sociologie na MU v Brně, chceme obohatit diskusi, která je v ekologických časopisech per­ manentně vedena pouze jednou, "pro­ tiklausovskou" notou, o více názorů. Je zřejmé , že otázka nemůže být redu­ kována na pouhé: Co napřed - dort nebo šlehačku? Spíše bychom se měli dopátrat toho, kde se dort prosperity a šlehačka ekologie (pro fundamentál­ něji založené dort ekologie a šleh ačka prosperity) navzájem potkávají a kde se v poživatelný zákusek spojit nemo­ hou. Rádi otiskneme Vaše náw ry. Na počátku ekologických aktivit vznikl obraz střetu dvo u světů. Na jedné stra­ ně industriální svět techniky a la Jac­ ques Tati a na druhém pólu sv ět "ji­ ných hodnot", svět souladu s přírodou , svět člověka jako jednoho z živočiš­ ných druh ů . Od těch dob se traduje pověra, že k tomu prvnímu světu pat ří sebevědomí technokrati, které zajímá pouze jejich zisk a prosperita, na rozdíl od těch druhých, kterým pa t ří s v ět myšlenek i odpovědnost za přeži tí lid­ stva a ustavení pořádku s vesmírem. Netvrdím, že se taková před stava mnohdy nenabízela, ale postupem do­ by se toto chápání světa stalo neúnos­ né. Myslím, že dnes již nepochybujeme o nutnosti hledání vyváženosti, ba pří­ mo harmonie, ve vztahu mezi člově­ kem a přírodou. Člověk konce xx. století by však neměl být dalším z ple­ jády " nových lidí" , který přináší op ět nové v šeřešící poznání. Neměl by se upínat na dílčí problémy, ale měl by se pokusit uvědomovat si je v celé jejich šíři. Proto chápání obavo životní pro­ středí jako mytizovaného životního stylu odpovídá sice orientaci "lidem jedné knihy", ale je stejným zlatým te­ letem jako bezmezná víra v konverti­ bilní mě nu nebo nízkou míru inflace. Spor o přeměnu industriální společ­ nosti v ekologicky uvědomělou není sporem o to, zda chránit či nechránit přírodu, ale sporem o metody či lépe řečeno o duchovní systém, na jehož zá­ kladě chceme tyto problémy řeši t.

Václav B ělohradský konstatuje, že problémy životního pro středí nemají základ v nekalých úmyslech technokra­ tů , ale v motivacích a potřebách dneš­ ního západního člověka. Říká doslova, že nej de o spiknu tí privilegovaných, ale o nemožnost uniknout ze západ­ ních dějin. Je to jistě dobrý postřeh , ale rád bych s tímto názorem polemiwval, protože právě snahy o útěk ze západní­ ho svět a mě dnes děsí nejvíce. Důs led­ kem mé úvahy je pohled na Českoslo­ vensko jako na zemi, která se po pade­ sátiletí totalitarismu a také dovezeného asiatismu vrací opět do lůna západní kultury. A také na zemi, která, bohu­ žel, musí zvažovat, co si může či nemů ­ že dovolit. Takže, máme se vůbec do západního světa vracet? Myslím, že pro to máme několik dobrých důvodů. Západní svět to je především chápání služby Bohu jako praktického činu , tj. vědomí, že i když naše království není z tohoto světa, má naše snažení na tomto světě smysl. Dále důra z na seberealizaci a tvoři vost jedince i idea lidských práv a občanských svobod. To vše jsou hod­ noty, které automaticky přijímáme a kterých se nehodláme vzdát. Proto bezhlavé zavádění cizí kultury musí znamenat změnu základních principů a ztrátu vlastní identity. Vůbec nejsem proti přijímání vlivů ci­ ZÍch kultur, ale odmítám experimenty v době, kdy nemáme jasno, kdo vlast­ ně jsme. Také chceme-li individualitu omezit, musíme ji mít nejprve ustave­ nu. Potom i velmi silný ciZÍ vliv není pociťován jako ohrožení, ale jako žá­ doucí obohacení. Navíc je tu pokušení řešit pro blémy deklarativní cestou. To znamená, že někdo vyhlásí, co a jak se má, či lépe smí, dělat, a to bude pro všechny zá­ vazné. Pro odstrašující příklady nemu­ síme chodit daleko. Meze takovéhoto řešení ukazují v tomto století fašismus a komunismus. Zbožná úcta k přírodě jako k pomíjejí­ címu mystériu je novým pohanstvím, které nás vrací na začátek ušlé cesty a předestírá opakování všech starých chyb: od ďábla na špičce jehly až po

upalování

čarodějnic. Odpověď

musí západního světa . P řestaň­ me proto bojovat s vlastním světem a zříkat se svých hodnot i tradice, jako se rozmazlené dospívající dítě zlobí na své rod iče. Rad ěji si znovu projděme cestu, kterou jsme po přímce judeo-he­ lénsko-křesťanské tradice urazili. Za­ tím jsme slovům v první knize Mojžíšo­ vě rozum ěli tak, že nám byla svěřena vláda nad touto planetou, nad jejím tvorstvem a rostlinstvem. Tento postoj je neudržitelný. Postupně vnímáme, že člověk není vládcem, ale spolutvorem ostatnímu stvoření, že láska k bližnímu se nevztahuje jen na člověka, ale po­ tažmo zahrnuje celou přírodu. Jiří Bed n ář to přesně vyj ádřil přím ěrem, že krása stvořeného světa nemůže být de­ gradována na užitnou hodnotu. A tato odpověď musí přijít , nechce-li se západní svět rozpadnout. Jaká by tedy měla být naše odpověď? Myslím, že je jasné, že současná spo­ lečnost se nemůže vrátit k valše nebo troj polnímu systému. Musí výtvory, kterými se sama obdařila, umět pocho­ pit, zasadit je do významového rámce, a tedy se je de facto naučit užívat. Tyto výtvory nejsou modlami, ale prostřed­ ky, které mají naplňovat určitou poci­ ťovanou potřeb u a měly by tedy zmi­ zet, zanikne-li tato potřeba nebo stane­ li se nežádoucí. Proto existuje-li např. potřeba rychlého fyzického přemísťo­ vání, pak metodou není zakázat auto­ mobily pro jejich' škodlivost, ale zkon­ struovat takový dopravní prostředek, který při naplňování této potřeby ne­ bude ohrožovat životní pro středí. Ane­ bo dosáhnout toho, aby vět šina popu­ lace přirozených způsobem na tuto po­ třebu rezignovala. Zde se ukazuje vý­ znam motivace a duchovní orientace. Naším domácím problémem jsou sku­ tečně možnosti a časové horizonty. Ře­ šením ekologické krize nemůže být li­ kvidace průmysl ového sektoru, zrušení ekonomických pravidel, zavedení pří­ dělového systému nebo podobné expe­ rimenty. Už proto ne, že (i kdybychom pominuli zhroucení celé ekonomické struktury i odpor obyvatelstva, které by tuto " resocializaci" asi odmítlo při­ přijít ZCV llllŤ

17

jmout) nežijeme ve vzduchoprázdnu a tlak okolního světa by nás přinutil chovat se podle určitého standardu zá­ padní, ať už industriální, nebo postin­ dustriální spol ečnosti. Druhým otazm1cem je, zda platí vyhro­ cený názor: ekonomické investice ne­ jsou a priori neekologické. Musíme si uvědomit, že základem ekonomické prosperity je nejen dnešní zisk, ale na­ opak jeho budoucí záruka či možnost. Z tohoto pohledu je zcela pomatený zemědělec, který připustí vydrancování své půdy, lesník, který si vykácí půlle­ sa nebo dovolí vystřílet větší část reví­ ru, zvláště tehdy, je-li na tomto kusu země existenčně závislý. Modernizace průmyslové struktury a zavedení mo­ derních technologií by se mělo projevit jako "ekologičtější", než je současný stav. Navíc plýtvání surovinou nebo přímé ohrožování zdraví zaměstnanců jsou jevy, které se ekonomicky bezpeč­ ně nevyplatí. Provádíme zcela unikátní systémový manévr. Transformujeme direktivně ří­ zenou ekonomiku v liberálně tržní, a to při paralelní změně vlastnických vztahů z čistě státních na soukromé. Proto je tak obtížné hledat dnes na­ prostý soulad v našich zásazích do pří­ rodních ekosystémů. A navíc dnes ni­ kde neexistuje model, který by to ale­ spoň relativně umožňoval. Vezměme

např. otázku severních Čech. Alespoň částečné zlepšení předpokládá odsta­ vení běžících tepelných elektráren. Za ně se však musí najít náhradní energe­ tické zdroje, protože žádná země si ne­ může dovolit tak drasticky snížit zá­ kladní energetické vstupy, nechce-li následovat pn1cladu Kuby a rozdávat občanům kola namísto aut. Zatěžování tohoto porodního procesu dalšími di­ rektivními, byť i ekologickými zásahy, by podle mínění na~ich špičkových ekonomů mohlo znamenat jeho výraz­ né zpomalení nebo i zastavení. A to znamená i ztrátu šance na změnu do budoucna. Samostatnou kapitolou je pak politická rovina a slovní žonglová­ ní - prosperita, sociální jistoty, zdravé životní prostředi. Žádný čs. politik dnes v rukávu takovéto eso nemá,

18

a tak je ekologická karta v rukou poli­ bezesporu taktickým manévrem. Zde je na místě námitka, že doba po­ čátku ekonomické stability by pak mohla být i počátkem neodvratného ekologického konce. Myslím, že toto riziko není třeba zamlčovat. Největší rezervy však vidim ve změně chápání základních subjektů ekologizace. Vět­ šina se totiž domnívá, že je tu stát nebo nějaká společnost nebo dokonce jen významně postavený jedinec, kteří ma­ jí moc tuto situaci změnit, resp. na nichž je možné si cosi vyvzdorovat. Nesnažme se však přebírat odpověd­ nost za jedince. Právě proto získává svou svobodu, aby mohl řešit problé­ my, které před ním stojí. Změna proto musí přijít se změnou jeho mravní a hodnotové orientace. Ekologické iniciativy by měly organi­ zovat ve sdělovacích prostředcích inte­ ligentní propagační kampaň, která by jednak popularizovala ekologické cho­ vání a na prakticky dotažených příkla­ dech by dokumentovala, že to jde. Za tímto účelem by se měly organizovat četné sbírky i zřizovat nadace za účasti domácích i zahraničních sponzorů. Těmto aktivitám by pak mohly být po­ skytnuty rozumné daňové úlevy, které by korespondovaly s daným ekono­ mickým modelem. Neměla by zde být obava začít v malém, ale okamžitě. Ekologické problémy nevyřeší jen eko­ logové. Musí být na nich zainteresová­ na převážná část společnosti. A také musí dojít k uvolnění těch produktiv­ ních a dynamických sil, které se dnes zabývají čistě ekonomickým podniká­ ním. Ekologie nesmí být chápána ani jako rozmar ani jako nežádoucí nátlak na společnost, ale jako přirozená vyva­ žující složka, která má svou motivaci duchovní i filozofickou. Západní svět skutečně stojí na rozcestí. Nenabízejme však jednoduchá řešení. A nechtějme přeskakovat zkušenost, která je v zásadě nepřenosná. Zkuše­ nost není vědomost. Nemůžeme přejít ze socialismu do postmoderní společ­ nosti, aniž bychom získali zkušenost společnosti blahobytu a reálnou moti­ vaci ke změně životního způsobu. Protiků

to je nezbytné, aby i u nás byli lidé nadšeni z toho, co všechno si mohou koupit. Je to nutné k tomu, aby pocho­ pili, že to nepotřebují. Výhodou "mo­ derní doby je, že na základě cizí zkuše­ nosti nemusí dojít k vyloženým extré­ mům a tento proces bude trvat kratší dobu než 20 nebo 30 let. Metodou je vlastní hledání i osobní příklad. Tím otevřeme prostor pro obdobné hledání a nalézání druhých. Přesto si myslím, že budoucnost je v pojmech jako pl­ nost, střídmost, jedinečnost, pestrost, dostatečnost a osobitost. Ne však z ně­ jakého "humanistického" idealismu, ale na základě nevyhnutelné volby a logického pokračování západní civlli­ zace. David Částek

Raději drobné změny způsobu života Článkem Davida Částka "Vyřešíme eko­ logický problém útěkem ze západní kultu­ ry?" vyzývá Veronica k diskusi. Autor zjevně není z těch, které vztah ke krajině, přírodě či prostá obava o stav vlastního životního prostředí přivedly k zásadním pochybnostem o ideálech průmyslové společnosti. Pro Veroniku je trochu ne­ zvyklé, že Částek nevidí věci pohledem ochranáře či "alternativrnno environmen­ talisty", pro kterého jsou krajina a příroda těžko zastupitelnými hodnotami. Na věc se spíše dívá očima člověka, kterému prů­ myslová společnost mnoho dává nebo ale­ spoň slibuje. Z jeho hlediska je třeba prů­ myslovou společnost zachovat tím, že se její výtvory naučíme - tváří v tvář ekolo­ gickému problému - lépe využívat. Zdá se mi, že osou Částkova pohledu není pří­ roda a krajina, jako klíčové a ohrožené hodnoty. Jde mu spíše o zachování prů­ myslové společnosti, která je nepříjemně atakována ekologickým problémem. Takový postoj jej, jak se domnívám, při­ vádi k myšlenkám, které vyvolávají řetěz­ ce otazníků v mysli smířlivějších ekologů a ochranářů a které jsou provázeny ne­ spokojeným údivem zastánců vyhroceněj­ ších proekologických stanovisek:

Vd~l1i1 DUTIfi®~

Auto, které umožňuje rychlé přemisťová­ ní a neohrožuje přitom životní prostředí? Zisk jako stimul šetrného a dlouhodobé­ ho pohledu na přírodní podmínky výdě­ lečné činnosti?

Modernizace průmyslu jako příspěvek k ekologizaci výroby? Opulentní spotřeba jako vývojový před­ poklad skromnosti? Jistě,

na mnohém z toho by něco mohlo být, ale z globálního a dlouhodobého hle­ diska . ..? Leckomu z ekologicky oriento­ vaných lidí se do mysli vkrádá pochyb­ nost. Nebude radno zabíhat do detailů, jejichž argumentace by si pravděpobobně vyžá­ dala delší debatu. Ta by jen velmi těžko skončila smířlivým kompromisem. (Mi­ mochodem, záznam takové polemiky by nemusel být pro čtenáře Veroniky nezají­ mavý.) Obrátím raději pozornost na jediný prob­ lém, který se za tím vším skrývá a na který David Částek poukázal: Mnohokrát jsem byl přítomen situaci, ve které byli zastánci řešení ekologického problému změnou ži­ votního stylu člověka odmrštěni napolo­ vic pobaveným a napolovic výhružným: "To jste vy, co nás chcete dostat zpět na stromy a do jeskyň!" V tomto často opa­ kovaném sloganu se podle mého názoru skrývá jeden z klíčů (nebo spíše zarezlých zámků) širšího přijetí ekologicky zdůvod­ ňovaných alternativ dnes obvyklého způ­ sobu života. !lada lidí, často i těch, kteří tuší nebezpe­ čí, jež nám v souvislosti s ekologickým problémem hrozí, odmítá pokusy alterna­ tivně uvažujících či alternativně žijících li­ dí prostě proto, že jsou nezvyklé a neve­ jdou se do zaběhaných představ o světě, smyslu lidského počínání a odtud plynou­ cích každodenních zvyklostí. Výsledkem takové reakce (před časem o ní psala ve Veronice Hana Librová jako o "kognitiv­ ní disonanci") je prudké odmítnutí, přisu­ zující autorovi nezvyklého názoru fanatic­ ký extremismus dobrodruha, který, posil­ něn vydatnou porcí čerstvého šťovíku, dr­ hne u potoka režnou košili vlastní výroby. Jako kdyby neexistovalo nic mezi saponá­ ty a valchou, mezi špekem a klíčeným obilím.

Odmítavá reakce je pochopitelná. Lidé se brání narušení vlastního duševního klidu pochybnostmi o správnosti a užiteč­ nosti svého každodenního počínání. Potíž je v tom, že stavění alternativních do role fanatiků, které se podle mého názoru zro­ dilo z psychologicky pochopitelných po­ hnutek, se postupem času stává běžně uŽÍvaným způsobem argumentace, bez­ myšlenkovitě uplatňovaným rituálem. Z podvědomé ochrany duševní integrity vzešlé uŽÍvání sloganu o "větvích a jesky­ ních" se stalo zvykem. Snaha pochybovat veřejně například o užitečnosti saponátů a nabádat ke změně frekvence a intenzity jejich uŽÍvání se ve vzniklé situaci míjí účinkem, stejně jako pochybnosti o chemizaci zemědělství a s tím související doporučení omezovat tlak spotřeby na zemědělskou produkci vegetariánstvím. Nemusí však ani jít o al­ ternativy tak "těžkého kalibru", jakými je nahrazování uzeného sojou. Stačí se zmí­ nit například o zhasínání zbytečně svítí­ cích světel a debata bývá skončena, aniž vlastně začala. A utor pošetilých návrhů je vykázán mezi propagátory předliterárních kultur. Stojíme před otázkou, zda a jak se pokusit prolomit bariéru neochoty veřejnosti na­ slouchat argumentaci o potřebě změny ži­ votních zvyklostí. Myslím, že jádro věci je v otázce: Jak překlenout propast, kterou lidé vytvářejí uvažováním v extrémech? . . .Buď počítače, nebo jeskyně, buď vo­ ňavý špek, nebo spásání lodyh a stvolů ... Myslím, že je důležité pokusit se vyplnit mezeru mezi takto vyhrocenými protikla­ dy. Není přece třeba uvažovat o "útěku ze západní kultury" a bát se násilného vnu­ cování zvyklostí mimoevropské proveni­ ence. Je docela dobře možné posílit poci­ ty pokory a sounáležitosti s celým stvoře­ ním pochopením jiné kulturní tradice. Není přece třeba zříci se čistě vypraného oděvu a děsit se chození ve špinavých ha­ drech. Je docela dobře možné uvažovat o tom, že saponáty není nutno uŽÍvat bez­ hlavě a za všech okolností. Není přece nutné zavrhovat maso a bát se hladové misky rýže. Je docela dobře možné jíst trochu častěji luštěniny a zkusit si někdy uvařit celozrnnou kaši. Stejně tak existuje řada drobných zm ěn mezi běsněním za prostě

oděvy

a chozením v pytli s vy­ otvory pro hlavu a ruce, mezi ježděním autem do trafiky za rohem a bezvýhradným chozením pěšky ... A tak dál. Lidé v konfrontaci s nezvyklými nápady uvažují často černobíle. Tomu je možno předcházet tím, že budeme veřejnosti předkládat návrhy nevelkých, ale přesto účinných změn jejich každodenních zvy­ klostí. Stálo by snad za to, pokoušet se veřejnosti vysvětlit, že drobné změny v zacházení s chemikáliemi, energií či od­ pady v jedné domácnosti mohou mít v masovějším měřítku poměrně značný dopad. Taková snaha o překlenutí mezer mezi extrémy by mohla mít dvojí efekt: Přispěla by k povlovnému šíření šetrněj­ ších zvyklostí a především by pootevřela dvířka pochybnostem o neměnnosti navy­ klého stylu života. Právě tyto pochybnos­ ti, zablokované rezistenci značné části na­ ší veřejnosti vůči čemukoliv odlišnému, mohou být branou k nadhledu nad vlast­ ním přístupem k životu a předstupněm úvah o přizpůsobování všedních zvyklostí možnostem přírody. Netroufám si posuzovat, do jaké míry je nadhled nad sebou samým a tolerance k odlišnému charakteristickou součástí tradic evropské kultury. Ta vedla naše předky často opačným směrem. Jsem si však jist, že odstup, nadhled a smířlivost mají mocné zázemí v kulturní tradici čes­ ké a není cizí ani obyvatelstvu Moravy. V tom smyslu bych společně s Davidem Částkem skutečně doporučoval návrat ke vlastním kulturním tradicím. Současně však dobře vím, že mocné impulsy k ocho­ tě zříci se pocitu, že jsme středem světa, můžeme čerpat z kultur prostorově velmi vzdálených. Libor Musil módními

střiženými

Kreslil Václav Houf

19

o smyslu a úskalích drobných změn Hlásím se do diskuse vyprovokované článkem Davida Částka "Vyřešíme eko­ logický problém útěkem ze západní kul­ tury?" Zásadním nedostatkem Částkovy argumentace podle mého názoru je, že si­ tuuje kořen ekologického problému do naší země, zbědované mnohaletým hos­ podařením komunistické vlády. Jak ale víme, vznik ekologické tísně historikové a filozofové shodně spojují se zrodem a rozvojem industrialismu a kapitalismu a s novověkým karteziánským myšlením. V této diskusi není prostor pro dokládání a opakování známých historiografických zjištění. (Na toto téma existuje rozsáhlá literatura.) Ekologická krize je tedy pri­ márně plodem vývoje evropské kultury, nikoliv výsledkem rozvratu, který po vál­ ce způsobil v některých zemích socialis­ mus. Ten pouze existující ekologickou krizi Evropy prohloubil. Tato skutečnost samozřej m ě činí řešení ekologického problému v rámci západ­ ních vzorů neobyčejně svízelným. Také proto, nikoliv z nějaké zpozdilé záliby v exotice, přicházejí četní evropští a ame­ ričtí myslitelé na myšlenku inspirovat se v jiných, zejména starých východních kul­ turách, a tam hledat modely pro řešení vztahu lidské společnosti k přírodě. Sou­ časná evropská kultura se pokouší přeho­ dit výhybku. Ať už vychází z vlastních myšlenkových zdrojů, nebo ať se otevírá jiným kulturám, snaží se prostě svůj zdě­ děný přístup ke světu reformovat. že jí to jde velice pomalu a ztuha, je evidentní a pochopitelné. Díky své otevřenosti, ne­ předpoj atosti vůči jiných kulturním tradi­ cím a díky své dynamičn osti však udělala, aspoň ve formulaci svých záměrů, přece jen významný pokrok. Potud se od současn é západní Evropy máme co učit. Avšak upírejme přitom svůj pohled právě na nejlepší, reformova­ né stránky jejího nejnovějšího vývoje. Bu­ deme-li však za "západní kulturu" pova­ žovat Evropu raného kapitalismu, zle se České zemi, "a všemu, co jest na ní" (smím-li citovat verše Žalmu), povede. A tu vidím další zásadní omyl Částkova vidění, které dost nerozlišuje mezi indu­ striálním a postindustriálním stádiem zá­ padní společnosti a které je navíc zatíže­

20

no iluzí o přicházejícím zahraničním ka­ pitálu. Článkem Davida Částky se nechal inspi­ rovat Libor Musil. Odpověděl článkem "Raději drobné změuy ve způsobu živo­ ta". Jeho nápad, jak šikovně vyrazit z ru­ ky nevzdělaným odpůrcům kartu "chcete nás dostat do jeskyní!", "chcete svítit loučemi!", považuji za hodný dalšího uvažování. Ano, i mně se myšlenka ma­ lých kroků, které by vtáhly do ekologicky pozitivního chování netečné zástupy, libí. Mimochodem, právě onen Západ, o ně­ mž tu diskutujeme, má již s politikou drobných proekologických kroků četné zkušenosti, a také velké úspěchy. Co jiné­ ho je např. činnost západoevropských ekologických poraden, než pokus přivést obyvatelstvo k drobným korekcím v cho­ vání? Snaha o drobné změny v chování lidí je typickým dítětem pragmatismu, s jeho dobrými stránkami i s jeho úskalími. Ře- . čeno prostě "je to lepší než nic" . Jestliže leták nabádající k drobnému kroku, na­ příklad k lepší volbě pracího prostředku, zachová při životě jednoho hrouzka nebo jednu rosničku, má jeho výroba nesporný smysl. Jestliže balík vytříděného starého papíru zachrání kus šumícího lesa a lesní­ ho života, má smysl. Pro tyto drobné kla­ dy, které odsouvají chvíli zmaru, se sklá­ ním před významem drobných kroků. Myslím-li však na drobné kroky jako na prostředek řešení ekologické krize, a Mu­ sil jim tuto ambici dává, napadají mne četná úskalí: Environmentalisté, kteří se zaměří na praktikování ideje drobných pokroků, jsou v nebezpečí, že nevidí pro stromy les. Nezapomenou na olbřírni rozměry ekologického ohrožení a hlavně na časo­ vou tíseň, jíž jsme v obraně biosféry vy­ staveni? Nerozmělňují ve snaze vymyslet co nejúčinnější kontejnery na recyklova­ telné odpady, síly potřebné k zásadnímu bodu obratu, mám-li použít Caprova po­ jmu. Tento bod obratu totiž vyžaduje zá­ sadní, neváhám. říci revoluční změny. To by nebylo tak zlé, fundamentálněji vi­ dící environmentální filozofové jistě strůj­ cům drobných změn stav věcí čas od času připomenou. Horší je, že metoda drob­ ných kroků šíří pocit " dost jsem udělal "

mezi obyvatelstvem. Rakouská hospody­ ně, která celý den jezdí automobilem a navečer zajede hodit do obecmno kon­ tejneru lahve a hliník, má s velkou prav­ děpodobností ze svého "ekologického" chování dobrý pocit. Tážu se: mají a budou n ěkdy mít ekolo­ gičtí poradci, naplň uj ící Musilovu před­ stavu o drobných krocích, dost síly k vět­ šímu kroku, tj. mají a budou někdy mít dost odhodlání, aby této Frau řekli: "pa­ ní, vy ty vytříděné lahve berete jako od­ pustek. Je to správné, že třídíte odpady, ale příště prosím pěšky a auto prodejte"? Nemohu chtít všechno najednou, řeknete. Jistě, ale já si kladu otázku, zda drobné korekce v každodenním chování nejsou vůbec jiné kvality, jiného rodu, než zá­ sadní změny v lidském chování, jichž je pro záchranu biosféry n ezbytně zapotře­ bí. Dovolte mi, abych se vrátila k oné citova­ né kognitivní disonanci. Je to nepříjemně pociťovaný stav nesouladu mezi informa­ cemi, jež se člověku nabízejí, a jeho cho­ váním. Člověk se z takového nesouladu může dostat buď tím, že změní své cho­ vání, nebo tím, že eliminuje ta nepříjem­ ně dotírající sdělení. "Drobné změny", po nichž volá Musil a které propagují ekologické poradny, jsou vl astně prvním případem: Lidské chování se změní, pro­ tože změna nevyžaduje větší úsilí či oběť. Bude-li však dosažení kognitivního soula­ du (konsonance) vyžadovat radikální změnu chování, člověk se k ní sotva od­ hodlá. Raději se uzavře vůči nepohodlné informaci. A navíc, bojím se, i vůči každé další informaci z téhož nepříjemného zdroje. Tak se mi to jeví pravděpodobné. Změní na tom něco trénink z oblasti "malých změn"? Musil se domnívá, že drobné změny mohou být pootevřenými dveřmi změn velikých. To by ovšem byl veliký argument pro ideu drobných kro­ ků. Zamysleme se nad ním. Ideolog bavorských ochránců přírody, prof. Durr, ve svých úvahách o ekologic­ ké krizi vkládá naděj i do chování senzibi­ lizovaného systému. Jako fyzik totiž ví, že v senzibilizovaném (fyzikálním a každém jiném) systému může i malý podn ět vyvo­ lat prudkou a rozsáhlou kvalitativní zm ě­ nu.

Je tu tedy závažná otázka, zda drobné změny sociální systém senzibilizují, nebo naopak tlumí. Jsou katalyzátorem zásad­ ních změn lidského chování vůči přírodě, nebo jejich inhibitorem (v souvislosti se zmíněným efektem.odpustků)? Ve způsobu, jak senzibilizovat systém (v našem případě politiky a poslance, lidi zabývající se řízením společnosti, ale i ob­ čany), vlastně vidím klíčovou otázku pro naději na ekologickou záchranu. Možná, že by mělo smysl zabývat se vytvořením jakési "senzibilizační" strategie. (V uvo­ zovkách proto, že nejde o senzibilizaci v pouhém emočním významu, al~ skuteč­ ně o senzibilizaci systému.) Ta se zdaleka nemusí krýt s ekologickou výchovou, tak jak byla doposud pojímána. Hana Librová

Křesťané

a ekologický

problém "Když sleduji ekologickou praxi většiny mám dojem, že se pňliš neliší od životní praxe ostatních lidí . . . (křesťa­ né) také řídí velká auta a také se vysokou rychlostí ženou po dálnicích. Nenalézám významné křesťanské hnutí zaměřené na jasné a evidentní omezení spotřeby a pod­ něcující nezbytné politické kroky k tomu, aby se našly finanční zdroje určené k vy­ rovnávání rozdHů mezi různými částmi světa. Většina křesťanů v bohatých ze­ mích volí ty politiky, kteří slibují posHení nebo zachování úrovně spotřeby. Většina křesťanů si myslí, že stačí trochu d\.arity, ale zatím nevzali na vědomí, že je nezbyt­ ná nová distribuce zdrojů. OfičiálnÍ cír­ kevní místa nevolají po zaměření pozor­ nosti tímto směrem ... Existují některé skutečně angažované křesťanské pospoli­ tosti nebo organizace mladých křesťanů, ale zdá se mi, že tyto skupiny jsou vytla­ čovány na okraj církevního života i spo­ lečnosti . . . Je nebezpečí.. . že církev zůstane lhostejná. Je třeba, aby církve v bohatých zemích kázaly, že společenství JeŽÍšovo není společenstvím spotřebitelů. " Těmito slovy charakterizuje člen výkon­ ného výboru "Pax Christi International" křesťanů,

Christian Wilhelm vztah západoevrop­ ských křesťanů k ekologickému problé­ mu. Jeho slova jsou důkazem, že i v cír­ kevních kruZÍch se probouZÍ pozornost k ekologické dimenzi lidského života. Kreslil Rostislav Pospíšil "Pax Christi International" je mezinárod­ ní, katolické, mírové hnutí, zaměřené na znečištěná východní Evropa otevírá zá­ práci pro mír a spravedlnost pro všechny padním investicím. Obyvatelé východní lidi. Usiluje o dialog a spolupráci s dalšími Evropy sd11ejí z pochopitelných důvodů sdruženími a hnutími křesťanů různých touhu po vysoké životní úrovni. Pokud konfesí a s podobným přáním se obrací ke však budou kopírovat západní systém tak, všem lidem dobré vůle. Hnutí "Pax Chris­ jak jej dnes známe, a nebudou ochotni, ti lnternational" vzniklo po druhé světové společně se Západem, lépe pečovat o pro­ válce ve Francii a dnes má své národní středí, stojíme tváří v tvář burcující bu­ sekce v mnoha zemích západní Evropy, doucnosti. Východní a západní Evropa Ameriky, Asie a Austrálie. má těžký společný úkol zvládnout součas­ "Pax Christi lnternational" se systematic­ né závažné znečištění, způsobené zčásti ky začalo věnovat ekologickému problé­ vojenskými silami, a při stoupit k očistě mu teprve na přelomu 80. a 90. let. Tento výrobních procesů. krok byl důsledkem rostoucího vědomí Jiný člen "Pax Christi lnternational" Jac­ příslušníků mírového hnutí, že světový ques Vittori upozornil na souvislost mezi mír není ohrožován pouze závody ve úkoly odborového hnutí a ochranou pří­ zbrojení, regionálními konflikty a pokra­ rody a prostředí. Podle jeho názotu je čující nespravedlností mezi lidmi a náro­ většina znečištění způsobena průmyslo ­ dy, ale také nedostatkem upřímného re­ vou společností, výrobou a prací. Mezin~­ spektu k přírodě, devastací přírodních rodní organizace práce proto musí na­ zdrojů, trvalým zhoršováním kvality živo­ hlédnout za hranice výroby a zaměstna­ ta a rostoucím nebezpečím, že se ekolo­ nosti a zvážit důsledky výroby pro životní gické problémy stanou zdrojem konfliktů . prostředí. Pokud Mezinárodní organizace mezi skupinami lidí a celými národy. práce chce přispívat k všeobecnému bla­ Vedle této motivace, plynoucí z poznání hobytu, je třeba, aby vedle otázek uspo­ souvislostí mezi problémy míru a životní­ kojování potřeb rostoucí výrobou zboží ho prostředí, podnítily zájem příslušru1<:ů a zaměstnanosti vzala v úvahu také otázky křesťanského hnutí za mír a lidská práva životního prostředí člověka a ekologické o ekologické otázky informace o rostoucí rovnováhy. destrukci prostředí a odsud plynoucí vě­ Podle názoru Ch. Wilhelma, jehož slova domí, že lidé nemohou pokračovat v tom byla citována v úvodu této informace, je způsobu uŽÍvání plod ů Země, na který třeba při hledání řešení ekologického byli v minulosti zvyklí. problému vZÍt v úvahu dva myšlenkové Podle názoru předních osobností "Pax zdroje: Kritiku velkého průmyslu a orien­ Christi lnternational", angažovaných tace na spotřebu a názor, že technický po­ v ekologických otázkách, křesťané nemo­ krok není totožný se slepým zaměřením hou žít v míru a spravedlnosti, pokud ne­ na maximalizaci spotřeby, protože osvo­ respektují prostředí, které jim svěřil Bůh. bozuje člověka a poskytuje mu možnost Jean-Pierre Ribaut, ředitel Institutu pro tvořivé akce. Podle prvního z obou názo­ reprodukci a ochranu prostředí při Radě rů, který přijaly některé skupiny křesťanů Evropy a člen "Pax Christi France" od­ v duchu tradiční myšlenky asketismu, mítá názor, že by příroda měla být chrá­ ohrožuje kapitalismus život příštích gene­ něna v zájmu člověka. Stvoření má podle rací válkou a vykořisťováním .přírodních něj právo být chráněno samo pro sebe. zdrojů. Lidské bytosti přitom degenerují Pro československého čtenáře může být psychicky, protože jejich snaha spotřebo ­ zajímavý názor člena výkonného výboru vávat co nejvíce nemůže nahradit podsta­ "Pax Christi Netherlands Hanse Huttera, tu života. Tento názor je napadán zastánci že po revolucích z konce 80. let se silně druhého uvedeného přístupu. Ti tvrdí, že

21

značná část

lidstva trpí hladem, nedosta­ podmínkami bydlení a nedosta­ tečnou lékařskou péčí. Této části lidstva může pomoci pouze finanční a technická pomoc. Podle Ch. Wilhelma je třeba vidět obě strany mince. Neefektivní ekonomic­ ký systém není schopen zabezpečit dosta­ tečné vědecké a finanční zdroje, nutné pro kontrolu zneči štění. Současně ovšem platí, že dynamický technický vývoj v bo­ hatých zemích nezmenšil ohromné ekolo­ gické škody tzv. třetího světa. Je zřejmé, že globální ekologické nebezpečí bude ře­ šitelné pouze v případě, že sociální rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi budou odstraněny v co nejkratší době. Podle Ch. Wilhelma potřebujeme obojí: potřebujeme špičkovou technologii, abychom omezili škody, které již byly způsobeny, a potře­ bujeme nový postoj, podle něhož spotře­ ba všech přírodních zdrojů musí být sní­ žena. Všechny politické strategie, které se snaží uchovat dnešní úroveň spotřeby, musí být striktně odmítnuty. Sblížení úrovně spotřeby mezi chudými a bohatý­ mi lidmi se může uskutečnit pouze ome­ zením spotřeby bohatých. Z těchto důvodů potřebujeme, n'ká Ch. Wilhelm, aby křesťané vstupovali do eko­ logické politiky. Naprosto nestačí setrvat u výzev a provolání. Naprosto ne stačí soustředit se pouze na mysl a srdce člově­ ka. Srdce se nezmění pouze reflexí, ale ta­ ké činností, zkušeností z účasti na ekolo­ gických konfliktech. "Pax Christi Interna­ tional" může podněcovat kritické vědomí církve a měnit tak politické klima, nezbyt­ né pro uskutečnění potřebných politic­ kých kroků. Může se stát platformou pro diskusi nositelů odlišných názorů z růz­ ných zemí. Může se stát platformou pro diskusi mezi bohatými a chudými země­ mi. Svojí účastí na životě lokálních křes ­ ťanských komunit a farností může "Pax Christi International" usilovat o změnu znacne rozšířené lhostejnosti církve k ekologickým otázkám. Přes nespornou zajímavost a inspirativ­ nost myšlenek čelních, ekologicky anga­ žovaných osobností "Pax Christi Interna­ tional" může praktického ochranáře či ji­ ného ekologického nadšence napadnout otázka: Jaký vliv mají názory představite­ lů katolické a výrazně ekumenicky orien­ tečnými

22

tované nevládní organizace s celosvěto ­ 4. Jídlo:

vým dosahem na praktický život prostých - Z kusil jsi přejít k takovému složení po­ travy, pro jehož přípravu je potřeba co nej­ věřících? Setkají se řadoví farníci s ekolo­ méně energie z pevného paliva (málo ma­ gickou tematikou v kostele? Nedostaly se mi do rukou žádné materiály sa, potraviny zakoupené s co nejmenším

množstvím obalů, zelenina pěstovaná na

vypovídající o míře vlivu ekologicky an­ gažovaných představitel ů křesťanského volné půdě - ne ve skleníku, plodiny, kte­ ré dozrávají spontánně v době jejich kon­ světa na život v křesťanských pospolitos­ zumace, jídlo, které je co n ejméně uprave­ tech Evropy. Nicméně jsem se s temati­ kou životního prostředí v kostele setkal. no a zpracováno před vlastní spotřebou,

jídlo, které není dopravováno ze vzdále­ Při návštěvě největšího chrámu v holand­ ském Utrechtu mi do očí padla ná stěnka nějších zemí)?

Předáváme Vám tímto výzvu rady holand­ s nápisem "KERK EN MILIEU" ("Cír­ kev a prostředí"). Ponechám nyní stranou ských církví pro životní prostředí a jsme

k dispozici . . . "

skutečnost, že nešlo o kostel katolický, nýbrž protestantský, neboť tato okolnost Podle materiálů organizací "Pax Christi

není vzhledem k ekumenické orientaci International", "Kerk en Milieu" a za

"Pax Christi International" a vzhledem překladatelské pomoci Petera Moorea

k pro nás nezvykle otevřeným vztahům z Utrechtu připravil

Libor Musil mezi holandskými katolíky a protestanty příliš důležitá. (Mimochodem, do katolic­ kého centra "Pax Christi" v Utrechtu mě přivedl mladý protestantský kněz.) Obrá­ tím raděj i pozornost k obsahu zmíněné nástěnky. Byla na ní zveřejněna výzva, z níž vyjímám: "Pracovní skupina "Církev a prostředí" klade církvím i státní správě otázky, které Mezinárodní fotosoutěž se týkají různých oblastí. V tuto chvíli se však omezíme na věci, které můžete zvlád­ Fotoklub v maďarském Szolnoku patří nout sami ve svém vlastním prostředí."' k těm nejznáměj ším. V roce 1992 pořádá Otázky pro jedince: již 7. ročník mezinárodní soutěže fotogra­ 1. Prostředí, ve kterém žiješ:

fií s tématikou životního prostředí. Kaž­ - Používáš co nejméně plynu, elektřiny

dý, kdo fotografuje, ať již amatérsky či a teplé vody?

profesionálně, se může soutěže zúčastnit - Snažíš se využívat taková zařízen í, která nejvýše čtyřmi černobílými, čtyřmi barev­ jsou co n ejúčin nější při využívání energie

nými fotografiemi (obojí o formátech (napřtklad žárovky)?

min. 18 X 24 cm a max. 30 X 40 cm) - Vzdal ses zbytečných elektrických spo­ a čtyřmi diapozitivy v rámečcích třebičů ?

5 X 5 cm se skly. O informace k celkem 2. Doprava:

sedmi tématickým okruhům zahrnujícím - Jsi ochoten reagovat na naši. výzvu

prakticky všechny oblasti našeho života k omezení užívání vlastního auta na polo­ a jeho vztahu k okolí, stej ně jako požádat vinu?

o zaslání vstupních formulářů můžete na - Jezdíš na kole, chodíš pěšky, používáš

adrese: co nejvíce veřejnou dopravu ?

Jászkun Fotóklub 3. Odpady:

H-5001 Szolnok, Pf.: 198, Ungarn - Jsi ochoten reagovat na naši výzvu k se­ referent : Sándor Kolozsi parovanému sběru odpadu, např. zbytků

Kromě maďarštiny můžete komunikovat zeleniny, ovoce a jiného organického od­ anglicky nebo německy. Závěrem ještě padu, papíru, skla a "malého " chemické­ termín uzávěrky příjmu fotografií: do ho odpadu?

10. září 1992. - Chceš se vzdát co největšího množství

zbytečných obalů ?

- bor ­

•

W([)l1~ DnTJfiCB~

Vývoj legislativní ochrany Pálavy Již v období před II. světov ou válkou, kdy Československo ještě nemělo zákon na ochranu přírody, byly Pavlovské vrchy chráněny bývalým majitelem Dietrichštej­ nem na základě výnosu pozemkového úřadu ze dne 20. 2. 1930. V období na­ cistické okupace, kdy byla tato oblast od­ tržena od protektorátního území, byla vá­ pencová bradla Pavlovských vrchů a je­ jich úpatí prohlášena okupačními němec­ kými správními úřadu v Mikulově za "chráněnou krajinnou oblast". Ve složi­ tém poválečném období byla prozíravým činem vyhláška Okresní správní komise v Mikulově ze dne 10. 5. 1946, v níž byly označeny jako "přísné botanické rezerva­ ce" nejvýznamnější pálavské lokality ­ Děvín, Kotel, Kočičí skála, Soutěska, Tu­ rold a Šibeničník. Takto' utvořily místní orgány základ budování sítě maloploš­ ných chráněných území. Dalšim krokem byly vyhlášky ministerstva školství, věd a umění vyhlašující ochranu nad nejcennějšími přírodními lokalitami. V roce 1949 byly zřízeny "úplné přírodní rezervace" Ranšpurk, Calmov a Soutok k ochraně zachovalých ploch lužního lesa na soutoku Moravy s Dyjí. Stejné minis­ terstvo pak v roce ~953 svým výnosem zabezpečilo ochranu významných ornito­ logických lokalit - Lednických rybníků a od roku 1951 počalo chránit Tabulovou horu a Růžový vrch u obce Klentnice jako další přírodní rezervace Pavlovských vr­ chů .

Významným přelomem v ochraně přírody bylo přijetí nového zákona "o státní ochraně přírody" č. 40 Sb. ze dne 1. 8. 1956, který se stal novým podnětem k ochranářské aktivitě. Ještě v témže roce byly vydány výnosy ministerstva kultury o zřízení "Státních přírodních rezervací Jezírko Kutnar a Květné jezero", a v roce 1961 byly doplněny Rozhodnutím rady ONV v Břeclavi o -zřízení "přírodní rezervace" Slanisko u Nesytu. V tomto období se začalo projevovat nepřI1iš šťast­ né zařazení ochrany přírody do resortu kultury zejména stagnací v prohlašování dalších vhodných území za chrán ěná . I přes zpracování několika návrhů nedoš­ lo k jejich realizaci s jedinou výjimkou SPR Křivé jezero, která byla zřízena v ro­ ce 1973 především zásluhou zájmu zahra­

ničních ochranářských aktivit (WWF). Tento zcela pasivní postoj státních a správních orgánů k ochraně přírody vy­ trval v duchu tehdejší politické situace ve státě až do roku 1988, kdy se podařilo napravit alespoň některé legislativní ne­ dostatky u vyhlášených maloplošných chráněných území novelizaeí jejich zřizo­ vacích výnosů. Částečným řešením bylo prohlašování chráněných území regionál­ ní legislativou v nižší kategorii "chráněný přírodní výtvor". V zájmovém území se to týká lokalit Anenský vrch, Růžový kopec, Liščí vrch, Pastvisko u Lednice a Rende­ zvous, které byly zřízeny vyhláškami Okresního národního výboru v Břeclavi v letech 1986 a 1990. Po vyhlášení zákona o státní ochraně pří­ rody byly obnoveny snahy ochránců pří­ rody, navazující na práci prof. Ú1ehly a doc. Šmardy, o zřízení velkoplošného chráněného území na jihu Moravy. Návrh na zřízení chráněné krajinné oblasti byl zpracován ve dvou verzích, malá zahrnu­ jící nejbližší okolí Pavlovských vrchů, a velká rozšířená o LednickO-valtický are­ ál a Lanžhotské pralesy. Přes určitá ome­ zení byl 19. 3. 1976 vydán Výnos MK ČSR o zřízení Chráněné krajinné oblasti Pálava pokrývající ochranou území 83 km2 • Posláním oblasti je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích ty­ pických znaků i přírodních zdrojů a vy­ tváření vyváženého životního prostředí. K zajištění těchto úkolů byla zřízena Správa oblasti se sídlem v Mikulově. O deset let později bylo území CHKO Pálava zahrnuto do světové sítě biosféric­ kých rezervací v rámci programu Člověk a biosféra (MaB) organizace UNESCO jmenovacím dekretem ze dne 16. 6. 1986. Tohoto ocenění se dostalo Pálavě jako v pořadí čtvrtému území v Českosloven­ sku. Nejnovější snahou ochránců přírody v no­ vých politicko-ekonomických podmín­ kách je rozšíření území CHKO Pálava o původně navrhované území Lednicko­ valtického areálu a Lanžhotské pralesy. N ávrh nové vyhlášky byl předán minister­ stvu životního prostředí České republiky, po jeho schválení by mělo dojít i k rozšíře­ ní územní ochrany v rámci biosferické re­ zervace. Území rozšířené CHKO a BR

Pálava by pak zaujímalo rozlohu asi 268 km 2 • Podstatná část území roZŠÍřené CHKO a BR Pálava je navrhována jako součást připravovaného trilaterálního chráněného území mezi Rakouskem, ČSFR a Maďar­ skem s pracovním názvem "Střední Podu­ najsko". Toto chráněné území je součástí evropského projektu "Ekologické staveb­ ní kameny pro náš společný evropský dům".

Jiří

Matuška

Podnik Jihomoravské státní lesy, Brno usnadňuj e návrat lesů jejich vlastníkům

~*

Kreslil Jan StehUk

23

Dopisy

čtenářů

Zahraniční

styky

ČSOP

ZO

Činnost ZO čsOP Bílé Karpaty, jak už sám název napovídá, je zaměřena hlavně na Bílé Karpaty - management SPR, vý­ zkum apod. V tomto roce jsme měli ně­ kolik zahraničních návštěv z východu, zá­ padu i ze zámoří. Naše organizace hradila tříměsíční stáž dvěma studentům z Holandska, ze školy lesnictví a managementu přírody (Laren­ stein, internationale agrarische hoges­ chool, Velp). Výsledkem jejich činnosti byly dvě zpra­ cované mapy ochranářského mapování okresu Uherské Hradiště, návrh manage­ mentu SPR Jazevčí, ornitologický prů­ zkum SPR Jazevčí a samozřejmě vzájem-· ná výměna zkušeností. V srpnu k nám přijelo dvanáct ukrajin­ ských studentů ze lvovské přírodovědec­ ké fakulty pomáhat s údržbou bělokar­ patských rezervací. Již po loňských zku­ šenostech s nimi jsme věděli, že při kose­ ní dokáží být rychlejší než naše lištová se­ kačka, a i letos byly jejich výkony obdi­ vuhodné. Vyčistili od hloŽÍ asi 2 ha luk v SPR Zahrady pod ~ájem u Velké nad Veličkou (tato plocha byla vybrána pro výsadbu sadu - genobanky krajových odrůd ovocných dřevin), podíleli se i na kosení SPR Jazevčí. Posledním zahraničním hostem byla ná­ vštěva profesora Sharpa z Univerzity Omaha v Nebrasce, který si do Bílých Karpat odskočil z Geografického sympo­ zia, které probíhalo začátkem záři v Bra­ tislavě a v Praze. Konzultovali jsme s ním hlavní problémy ochrany tohoto území, především zachování původního způsobu hospodaření na loukách a s tím spojené problémy ekonomické.

Ivana Jongepierová ZO ČSOP Bílé Karpaty

Beton, hluk a smog, to všechno pro lidi Sídliště Hromůvka

v Hranicích na Mora­ se začíná stávat menší sestrou betono­ vého komplexu na Jižním Městě v Praze s tím rozdílem, že je v těsném sousedství s dálničním průtahem na Ostravsku. vě

24

Krívajúca ekologická výchova Je to až neuvěřitelné, že v době, kdy kaž­ dý zástupce veřejnosti a funkcionář má mnoho slovo ekologii, zdevastovaném ži­ votním prostředí a jeho nápravě, se bo­ hužel k těmto slovům přidávají další jako nezájem, neochota a nemohoucnost. O řešení problémů lidí spojených s jejich živořením na tomto sídlišti nemá nikdo zájem. Již samotný projekt tohoto sídliště nebyl zrovna nejvhodnějším řešením. Na ma­ lém prostoru došlo k velké kumulaci be­ tonu, železa a asfaltu. Sídliště stOJí, s tím se nedá už nic udělat, ale dá se alespoň v poslední fázi jeho dokončení najít řeše­ ní, které by přispělo k částečnému zmír­ nění následků a záchraně alespoň zbylé částí ploch pro zeleň a dětská hřiště. V čem je problém? V protihlukové bariéře, jenž by měla zmírnit vliv dopravy, se kterou je spojen nadměrný hluk a prach. Nešťastným řeše­ ním je zde bohužel zatím výstavba dvou­ patrov)'ch garáží, které mají přispět k "odhlučnění" sídliště. Při realizaci to­ hoto záměru by prakticky ztratilo sídliště jakoukoli šanci pro přežití nejmladší vě­ kové kategorie, dětí, bez vážných násled­ ků. To ovšem nikoho z kompetentních li­ dí nezajímá, protože zde nebydlí, a tudíž se jich tento problém bytostně netýká. Místo aby Městský úřad v Hranicích po­ mohl lidem v této betonové džungli, snaží se jim vyhrožovat a zastrašovat je tím, že pokud budou proti garážím, nebude zko­ laudována další betonová krabice, kde mají bydlet rodiny s dětmi. Pokud se bude městský úřad takto stavět k problémům města a tohoto sídliště, bu­ de to pouze úřad, protože ve městě musí být lidé a na Hromůvce nám nebude vy­ růstat žádná zdravá generace. Jak by se asi tvářili úředníci, kdyby něco podobné­ ho chtěl udělat někdo jiný jejich dětem. Martin Doležal ESO Hranice

-';.,.'

•• •

.

Kreslil I van Urbánek

Nie je to tak strašne dávno, čo som v škol občas počul z úst učitefa na adre­ su zlého žiačika či študenta - "Ak sa ne­ budeš učiť, pojdeš za drevorubača... " vý­ sledkom tohoto snaženia mnohých učite­ rov je stav vzde1anosti - ekologickej gra­ motnosti ve všetkých stupňoch hospoda­ renia v našich lesoch. Dnes potrebujeme aby hlavne lesník a drevorúbač bol ochrancom prírody - ekológom v prvej línii. Mnohí sa pýtajú, ako je to možné, že počet ochrancov prírody silne klesá? Príčinou je hlavne nepochopenie mno­ hých vedúcich pracovníkov, ktorí ochran­ cov prírody chápu ako nutné zlo. Žíal' ekologická negramotnosť na školách je najhrozivejšia a bude mať dlhodobé ne­ priaznivé následky. Našou povinnosťou je trochu sa pozrieť do minulosti, keď naši otcovia a dedovia dokázali chrániť príro­ du i bez pokutových blokov. Rýchlo po­ chopili, že bez prírody a jej darov je život nemožný. Preto si jej darov ovara viac vážili. Tieto vedomosti rozprávali ďeťom už v prvých krokoch života, aby skor po­ chopili dosledky. Aké sú krásne pohfad­ nice spred rokov, keď v Bie1ych Karpa­ toch bolo vidieť malé stáda oviec a roz­ ptýlené kravy, ktoré. pásli starostlivý gaz­ dovia. A dnes? Niekofko stovák kráv či oviec pod jednou strechou na malom území dokáže úžasne znetvoriť krajinu. Družstevníci nás živia za pomoci chémie. Následná erózia dokončí dielo skázy. Preto treba všetkýrni prostriedkarni na­ šich spoluobčanov presvedčiť, aby pocho­ pili čo najskor, že všetka krása prírody sa do zoologickej či botanickej záhrady ne­ vmestí. Alfonz Liška predseda OV SZOPK Trenčín

Naše

příroda

Je mi tepr ve 17 let, ale nemohu se už dé­

le dívat na to, jak je příroda stále více de­

vastována. Zásahy lidí do přírody jsou

stále častější, a to převážně v našem blíz­

kém okolí.

Myslím si, že když každý mluví

o ekologii a ochraně přírody, měl by začí­ nat ve svém vlastním okolí třeba tím, že

1

vW311~ Dll1lfi®~

,.. nebude vyhazovat různé odpadky z okna (jak se často stává) nebo nebude vyšlapo­ vat cestičky tam, kde pro ně není určené místo, a tím bude pečovat o okolí svého domu. Jsem členkou ornitologického kroužku při ZOO Brno a v zimních měsících dělá­ me pravidelné sčítání ptactva na vodním toku Svratky od Přízřenic až po Rajhrad. U hráze za přízřenicemi se pravidelně za­ stavujeme, máme tam své místo na pose­ zení. Tedy až do nedávné doby jsme mě­ li. Když jsme tam přišli letos v říjnu, ne­ věřili jsme vlastním očím. Naše krásné zákoutí u řeky bylo rozježděno, zbyly tam pouze stopy od velkých nákladních vozů, které zasahovaly až doprostřed řeky. By­ lo to opravdu nutné? To byla otázka, kte­ rou jsme si položili všichni. I když s pokaženou náladou, pokračovali jsme dál podél toku řeky Svratky až k Modřicím. Tam, kde je tzv. "čistička" a kde by měla údajně vytékat voda čistá a zbavená veškerých nečistot, line se pouze zápach a při pohledu na řeku si vzpomenete na vodu od nádobí. Nevím, zda tedy tato čistící stanice plní správně svoji funkci. Takových příkladů bych mohla jmenovat mnoho, ovšem nevím, jestli by to bylo k nějakému užitku. Měli bychom se za­ myslet nad tím, jak se k přírodě chováme a jak dlouho postačí její zdroje k tomu, aby nás dále mohla živit. Renata Doubková

Jak dlouho Den 7.

října

ještě

...

ráno, kdy jsem jel autem do nad Perštejnem, se pro mne jako sportovního rybáře a vyznavače přírod­ ních krás stal skutečným hororem. Již u obce Svařec, kde silnice kopíruje tok řeky Svratky, jsem pozoroval neúměrné zvýšenou hladinu řeky se silně zakalenou vodou přesto, že trvala suchá období. Navíc nad obcí Svařec u tzv. Hastrmanky na řece Svratce jsem v kalné vodě pozo­ roval těla uhynulých ryb. Jelikož dobře znám tok Svratky, muselo se něco dít na vyrovnávací nádrži Vír, tj . na rybářském Bystřice

revíru Svratka 11 P, o který jsme jako sportovní rybáři bojovali s býv. krajským výborem rybářského svazu v Brně. Když se silnice přiblížila k řečišti starého koryta Svratky, viděl jsem v něm valit se bahnitou vodu s polomrtvými těly ryb, většími pstruhy, lipany a kapry, mé tušení nabývalo konkrétnější podoby. Skutečně, po příjezdu k hrázi vyrovnávací nádrže, když jsem cestou ještě "potkal" uplavanou káď z umělé hmoty, a při po­ hledu na zoufale pobíhající rybáře s pod­ běráky - přátele z MO rybářského svazu ve Víru, kteří se pod vyvařištěm hráze snažili zachránit, co se dalo, byla situace jasnější. Očima jsem marně hledal zástup­ ce nynějšího Moravského rybářského sva­ zu, který nechtěl tak úživnou vodu uvol­ nit pro sportovní rybolov. Naskýtala se mně smutná podívaná - ob­ raz zkázy. Desítky ba stovky mrtvých a potlučených ryb, jednak již vytažených na břeh, jednak udušených ve vyvařišti pod hrází v bahně. Viděl jsem neznámé lidi, jak si tyto ryby horlivě schovávají do kopřiva trávy. Pochopitelně mě zajímalo, co bylo příči­ nou úplného a náhlého vypuštění nádrže a zničení téměř veškeré rybí osádky, tedy nejen škody finančně vyčíslitelné, ale i škody na životním prostředí v několika kilometrech povodí Svratky pod nádrží. Od "zasvěcených" přítomných z JME Vír, zástupců Povodí Moravy a funkcio­ nářů MO Vír jsem se postupně dozvěděl, co bylo vlastně příčinou této zkázy na je­ diné sportovní vodě rybářů z MO Vír. Ja­ ko již dříve, JME Vír oznámil místní or­ ganizaci ryb. svazu ve Víru, že dne 7. 10. 1991 "provedou dle manipulační­ ho řádu spuštění hladiny na manipulač­ ním řádem povolenou výšku za účelem nutných oprav na česlech před malou tur­ binou Vír II." Jelikož MO ryb. svazu Vír již z minulých let má špatné zkušenosti s dodržováním manipulačního řádu ze strany JME, nesouhlasila s navrhovaným provedením, neboť již dříve docházelo k úplnému vypuštění bez jakéhokoliv zá­ sahu na zařízení vodní elektrárny, ale do­ šlo vždy k vážnému poškození rybí osád­ ky, což je v naprostém rozporu se záko­ nem. Argument, že při náhÍém vypuštění dojde k vyčištění dna vyrovnávací nádrže

a prostoru před turbinou Vrr II (s nepatr­ ným výkonem) od nánosu bahna nemohl obstát, protože nános nebyl nikdy před­ ním ani zčásti odstraněn. Dne 3. 9. 1991 MO Vír dopisem na Povodí Moravy, Ry­ bářský moravský svaz a na Okresní úřad - odbor životního prostředí ve ŽĎáru nesouhlasila s chystaným spouštěním hla­ diny a navrhla alternativní řešení, při němž by nedošlo ke zničení rybí osádky, tedy ani ke škodě finanční, ani ekologic­ ké. Na základě dopisu vzniklo urychlené jednání ve Víru, kde organizace JME Vír, Povodí Moravy a zástupce OÚ ve Žďáru potvrdily, že provedou snížení hladiny dle manipulačního řádu. Dne 7. 10. 1991 se ovšem obavy MO Vír naplnily, protože JME Vír provedl bez jakékoliv koordinace "snížení hladiny" přehrady nikoliv podle manipulačního řá­ du, ale podle svých představ, tzn. vandal­ sky. Plnou nádrž vypustily úplně "do dna", bez ohledu na rybí osádku a bez ohledu na připravené čle~y MO Vír k eventuální záchraně alespoň části rybí osádky. Náhlé vypuštění obrovského množství vody odneslo i některé kádě připravené na zachráněné ryby. Můžeme se jen domnívat, že bývalí sou­ druzi jako pan Zelinka z JME Vír a další veleli této akci a záměrně proplachovali ještě několikrát nádrž bez ohledu a bez­ výsl edně. Kde je tedy za vzniklé škody, na které předem upozorňovali MO Vír jak Povodí Moravy (paní ing. žabskou) tak i Okresní úřad ve ŽĎáru (ing. Havla, vedoucího odboru pro životní prostřeru) nebo zástupce JME v Brně, zodpovědný? Jak budou reagovat ekologové Jihomo­ ravského kraje? A co funkcionáři Morav­ ského rybářského svazu v Brně? Už vy­ máhali po někom úhrady za vzniklé ško­ dy, nebo už předem výbor Moravského rybářského stavu s předsedou panem ing. Mazurou zakalkuloval vzniklou ško­ du do ceny rybářských povolenek na rok 1992? Pádnou odpovědí by bylo podrob­ né vysvětlení od všech uvedených orgánů a organizací, přihlížejících tomuto van­ dalství. Mé pozorování dokumentuji tře­ mi přiloženými fotografiemi o úplném vy­ puštění nádrže a desítkách uhynulých ryb. Vladimír Pelikán

25

Zkáza v Mokré

Causa aglomerace Výchozí situace: "Hutní prvovýroba, vysoké pece, koksovny a aglo­ merace se musí v rámci ozdravění život­ ního prostředí Ostravy vymístit ze středu města" ... Tak zní jedna z částí komplex­ ního programu Plánů rozvoje města vy­ daného městským úřadem. Vychází při­ tom z tzv. ekologického programu Vítko­ vic s. p., jednoho z hlavních znečišťovate­ lů . Oba dokumenty byly vydány v druhé polovině roku 1990. Vítkovice, s. p., jsou známy zastaralými a z ekologického hle­ diska nevyhovujícími technologiemi. Vít­ kovická čtvrť je zase příznačná tím, že se zde důsledně prolíná průmyslová zóna s obytnou zástavbou.

Jak šly události: V červnu 1991 obdržel

Zelený bod v Ostravě od ing. Punčocháře

dopis, upozorňující na naprosto neekolo­

gickou výrobu železa ve Vítkovicích. V červenci přichází na Zelený bod paní Mrnuštíková s žádostí o pomoc. Své tři vnuky má v nemocnici se záněty dýcha­ cích cest. Její stížnost, podepsaná občany z blízkos­ ti jejího bydliště, putuje na ČTIO, MěHS a starostovi Vítkovic. V srpnu přišel na Zelený bod pan Machala. Nedávno se do Vítkovic přestěhoval a je šokován pro­ středím, v kterém musí žít. Píše ostrou petici poslanci FS, p. Vrchovskému, kde ho žádá, aby tlakem své osobnosti půso­ bil na kompetentní orgány v zájmu zlep­ šení stavu. Jeho petici podepsalo přes 200 občanů postižené oblasti. Zelený bod vstupuje do hry na více frontách. V první řadě zkoumá konkrétní dopady působení vítkovických emisí na zdraví obyvatel. Po spojení s odborníky zj išťujeme, že několik průzkumů mapuje zajímavým způsobem zdravotní stav oby­ vatelstva v závislosti na zóně bydlení. Nicméně tyto průzkumy nelze považovat za natolik komplexní, že by se daly použít jako důkaz viny při poškozování zdraví občanů znečišťovatelem v případném soudním řízení. Takovýto komplexní sta­ tistický průzkum bohužel nelze ani usku­ tečnit, neboť neexistuje v so učasnosti síla, která by měla pravomoc výkon tohoto průzkumu nařídit a jednotlivá samostatná zdravotnická zařízení v Ostravě v tomto nespolupracují. Dostat problém do širšího povědomí oby­ j menovitě

26

vatel lze s pomocí hromadných sdělova­ cích prostředků . Ovšem náš úmysl rozjet kampaň proti inkriminovanému hutnímu závodu 1 Vítkovic pomocí masmédií skončil neúspěchem. Rozhlas a televize se zcela odmítly angažovat a o naší petici a o závěrečné besedě otiskly krátké a ne­ příliš přesné zprávičky pouze Moravsko­ slezský den a Nová svoboda. Zprávy s ekologickou tématikou jsou sice důleži­ té, ale bohužel nikoli senzační a tudíž ob­ tížně publikovatelné. Petici pana Machaly jsme vystavili v jed­ né z frekventovaných prodejen v centru města. Po dobu vystavování (cca 1 měsíc) zde přibylo dalších 222 podpisů . Celé na­ še snažení směřovalo k veřejné diskusi, kterou jsme zorganizovali 7. listopadu, a která měla vést k vyjasnění stanovisek všech zainteresovaných pozvaných stran, tj. zástupců úřadu města, hygieny, České technické inspekce ovzduší (ČTIO), . p. Vítkovice a veřejnosti. ČTIO a zástupci městského úřadu neuznali za vhodné se dostavit a veřejnost zastupovala necelá desítka (!) občanů. Ředitel závodu 1 Vít­ kovic, ing. Kahánek mimo jiné řekl, že máme vedení podniku důvěřovat a že dě­ lá pro zlepšení stavu vše, co je v součas­ ných podmínkách možné. Provoz aglo­ merace shoil zastavit do roku 2000, ale s odstavením všech vysokých pecí se ne­ počítá. Pro nás byl největším zklamáním naprostý nezájem ostravské veřejnosti. Zajímavé je, že akci si jako jediní nedo­ volili podcenit právě zástupci inkrimino­ vaného podniku. Ti mají určitě jasno o závažnosti situace. Jistě si však oddech­ li, protože zjistili, že za snahou Zeleného bodu v podstatě nikdo nestojí. My si můžeme říci jen to, že jsme prohrá­ li bitvu, ne válku, a s trochou hořkosti konstatovat, že lidé v Ostravě budou nadále dýchat takový vzduch, jaký si sami zasloUŽÍ. A na závěr otázka: Jsou nevlád­ ní organizace typu Zelený bod jen jistým předvojem myšlení společnosti anebo mohou prohlásit, že skutečně hájí faktic­ ké zájmy veřejnosti? Petr Endlicher Z elený bod je ekologické informační stře­ disko v O stravě. Volejte na telefonní číslo 069/235829

Hoře

Uplynulo již mnoho dní od doby, kdy jsem si myslel, že krásná panenská příro­ da zůstane navěky panenskou a nedotk­ nutelnou. Mé naivní představy o čistém vztahu všech lidí k okolnímu světu dostá­ vají v poslední době na frak, lépe řečeno, užje nemám. Kdo jsi ještě neviděl na vlastní oči příro­ du podléhající zkáze, jdi do údolí říčky Ponávky v Mokré Hoře . Po devastaci jednoho z nejkrásnějších úseků říčky i s jejími vodními obyvateli přichází na po­ řad vymýcení lesa na ulici Brigádnická. Děsivá je nejen skutečnost, že nádherný les, pevně spojený s mým dětstvím, zmi­ zel, ale hlavně způsob zacházení se stro­ my. Doslova zmasakrované duby po­ smrtně civí k cestě a ptají se, za co tak krutě. Je tu cítit záhrobí, vždyť jsme těm stromům vzali život. Jakým právem, to už se nikdy nedozvíme. Každým dnem si vzpomenu na knihu Sekyra od Ludvíka VacuHka, kde autor praví: " ... tam, kde šuměl rybnatý potok, šumí stoka a kde ze tmy mělo svítit okno mlýna, stojí bloky činžovních oken ... Těmto domům s pras­ kotem ustoupila i dvojitá řada mocných lip ... " Lukáš

Vlček

Sad František Schildberger Zapomínám verše jako jabloň lfstky, zapomínám básně jako jabloň květy, zapomínám své roky jako jabloň jara, zapomínám bolest. Mezi stromy projíždí vozíku taženém malým zahradnickým traktorem, co řve jak revolver a drtí pneumatikami jako tankovými pásy sadař na

spadané květy, spadané listí, zem . ..

..

Okénko ekologické poradny Mezinárodní tábor "Moravský kras 91"

Jak prát v automatické pračce a přitóm být ohleduplný k životnímu prostředí

Odezva na dvě vlny propagačních plakát­ • Pereme, az Je pračka skutečně plná. rozeslaných po celé Evropě nebyla

Zvažte si někdy, jaké množství před­ velká. Nakonec nás bylo dvacet a z toho

stavuje doporučovaných 4,5 kg prádla. jen 4 cizinci. (Jugoslávec, Litevec a dva

• Zkusíme sami nalézt správné dávková­ lektoři z USA a Kanady, vyslaní nadací

ní. Je třeba si uvědomit, že údaje po­ Jana Husa)

skytované výrobcem platí pro nejhorší Tábor probíhal od 21. d0 31. 8. na stano­

možné zašpinění prádla. vé základně zapůj čené bezplatně od Do­

Důležité : Zjistit tvrdost používané vo­ mu dětí a mládeže v Lužánkách nedaleko

od vesnice Sloup na severním okraji Mo­

dy! ravského krasu. Hlavním cílem tábora

Při měkké až středně tvrdé vodě stačí bylo bližší poznání CHKO-Moravaský

nejnižší možné dávkování. kras, zdokonalení angličtiny a navázání

• V případě tvrdé vody je lepší koupit si zahraničních kontaktů .

zvlášť změkčovací prostředek, pak stačí S pomocí správy CHKO se nám podařilo

nižší dávkování pracího prášku. uskutečnit dvě . exkurze. První byla po­

vrchová a vedla do oblasti Holštejna, kde

Změkčovací prostředky tvoří asi 30 % jsme navštívili jeskyni "Nezaměstnaných"

pracího prášku. Použijeme-Ii zvlášť a taky zbytky hradu Holštejna postavené­

změkčovací prostředek, ušetříme prací ho na skalním ostrovu nedaleko stejnoj­

prášek (a tím i "chemii" ). menné vesničky.

Voda v Brně má průměrně tvrdost Další dny jsem se vypravili do podzemí

9-14 o dH, březovská voda až 17 o dH, s hornickými lampami půjčenými od

což je voda poměrně velmi tvrdá. Správy CHKO, a to do jeskyně číslo 17,

která se nalézá u jižní části Pustého žlebu. • Víte, že výrobci uvádějí dávkování až Zatímco jedna skupina prolézala jeskyní,

o 20 % vyšší než je třeba, protože při druhá měla před vchodem lekci z anglič­

napouštění vody se toto množství práš­ tiny.

ku spláchne do spodní části pračky Pracovali jsme také pro Správu CHKO,

a na procesu praní se dále nepodílí? a to tak, že jsme na Skalním mlýně uklí­

Náš tip: Dejte prášek (např. y. kapesní­ zeli na zahradě různé harampádí a sklá­

ku) do bubnu pračky přímo s prádlem. dali ho do kontejneru. Je smutné, že se

Úspora = 20 % ! Uzel na kapesníku v celé CHKO nenajde potřebnější práce

pro přírodu. Součástí naší pomoci Správě

nedělejte, i když to výrobce doporuču­ CHKO bylo i dvoudenní sčítání dopravy

je. v Suchém žlebu.

• Je-li prádlo jen běžně ušpiněné, je Tabulka: Frekvence dopravy v Pustém

předepírka zbytečná. Ani jednotlivé žlebu v sobotu 24: srpna 1991.

skvrny nejsou důvodem pro předepírá­ ní celého obsahu pračky. Skvrny (oa osobní automoto­ autoovoce, mastnoty, krve) je třeba předem cykly busy mobily vyprat mýdlem či jinými " domácími" prostředky . Směr 8- 12 h 119 17

8 • Silně zašpiněné prádlo před praním od Skal­ namáčíme. Ideálním namáčecím rozto­ ního

12-17 h 8 189 46

mlýna kem je roztok vypuštěný pračkou při předchozím praní. Směr 8-1 2 h 16

3 93 • Vyvařování není většinou nutné. Vy­ ke Skal­ jímkou je prádlo nemocných, případně nímu

12-17 h prádlo pro kojence. 10 193 23

mlýnu • Pro každý druh prádla vybereme nále­ žitý prací prostředek: na vyváření, na Igor Forgáč ků

barevné prádlo prané při 60 °C, na jemné prádlo prané při 30-40 oe. • Máchací (avivážm') prostředky jsou zcela nadbytečné. Proti nemnoha před ­ nostem stojí celá řada záporných vlast­ ností. Máchací prostředky obsahují těž­ ko odbouratelné tenzidy. Dostatečné odstředění, mechanické vyždímání, že­ hlení, ale především sušení venku zcela tyto prostředky nahradí. • Prací prášek, který by se mohl označit jako neškodný pro životní prostředí, ještě nebyl vynalezen! Každé praní více či méně zatěžuje životní prostředí. Nám jde o to "méně".

Také bezfosfátové prací prášky nemají

patent na ochranu životního prostředí.

Sice nezatěžují vody fosfáty, ale ostatní

látky, které podobně jako další prací

prášky obsahují, jsou pro životní pro­

středí i lidské zdraví značnou zátěží.

YvonDa Gailly

Nová služba Ekologická poradna rozšířila svůj pro­ gram o poradenství pro obce a soukromé vlastníky lesů, kteří mají problémy s navracením svého majetku. Cílem této služby je také vést nové maji­ tele k tomu, aby v lesích hospodařili opti­ málně podle ekologických zásad. Konzul­ tační hodiny vede ing. Jitka Drozdová každé úterý od 15 do 16 hodin.

Další informace Vám poskytne Ekolo­ gická poradna ZO ČSOP Veronica, Panská9, Brno, tel. a fax 05-227 04. A dresa pro poštovní styk: Veronica ­ ekologická poradna, p. p. 91, 601 91 Brno.

27

Představujeme

nevládní ekologické organizace

HnutíDUHA Vznik: v roce 1989 v Brně. Hlavní osobnosti: Jakub Patočka, Jan Be­ ránek Počet členů: kolem 70 Spřízněné duše: Děti Země, Ekocentrum Brno Nespřízněné duše: Václav Klaus DUHA Vznikla krátce před listopadem 1989 v podstatě jako výsledek nespoko­ jeností jejích zakladatelů, J. Patočky a J. Beránka, s tehdejším ČSOP. Jak říká J. Patočka, cílem hnutí tenkrát bylo "zjis­ tít, jak udělat akci a nebýt zavřený". S re­ volucí se situace rychle mění. V prosinci 1989 DUHA organizuje dva happeningy, na něž si brněnští čtenáři asi vzpomenou: první proti vojenskému letišti v Tuřanech, druhý před Útvarem hlavní­ ho architekta pod heslem "Vy stavíte krabice, my stavíme z krabic". Během těchto akcí se zformovalo organizační jádro, působící dosud. Do povědomí věřejnosti se hnutí dostalo právě pořádáním nejrůznějších protestů,

blokád,

často

s prvky happeningu nebo divadla. Nezaměřuje se přitom jen na ekologii (viz demonstrace na pod­ poru Litvy v květnu 1990). K nejzdařilej­ ším a "památným" akcím, na nichž se DUHA podepsala, patří kampaň proti zdražení veřejné dopravy, "Pohř b příro­ dy", dvě blokády dopravy v Brně (prů­ kopnický význam měla ta první na Den Země 22. 4. 1991 v Brně). Výrazným "mezinárodním úspěchem" bylo sázení symbolické lípy na Velehradě s papežem Janem Pavlem II. na Den Země 1990. Během více než dvouleté existence prošlo hnutí určitým názorovým vývojem, který se projevil přechodem od zaměření na místní problémy (např. zmíněné letiště Tuřany) k otázkám celospolečenským a globálním. Konkrétně se toto odráží důrazem na tvz. Energetickou kampaň a na ovlivňování široké veřej nosti (členo­ vé Duhy tvrdí, že smyslem jejich akcí v ulicích je většinou v první řadě šíření informací a osvěta, ne protest). Dnes má Hnutí DUHA čtyři hlavní smě­ ry činnosti: 1) s brněn ským Ekocentrem připrav uje brněnskou konferenci NGO "A SEED IN EASTERN EUROPE" 2) .J::nergetická kampaň pouličního

28

Biodiverzita a novomlýnské nádrže 3) Síření informací a přímé akce 4) Vydávání vlastního časopisu Poslední generace (s podtitulem "Optimistický ča­ sopis Hnutí DUHA pro životní prostředí a dobu"), v němž se odrážejí předchozí tři aktívity plus problematika lidských práv (ve spolupráci s Amnesty lnterna­ tional Brno) DUHA se profiluje jako hnutí ostře pro­ tijaderné. Požaduje odstavení všech čs. jaderných elektráren do r. 2010, bojuje proti výstavbě meziskladu vyhořelého pa­ liva v Dukovanech a snaží se v tomto směru permanentně zneklidňovat vládní místa. Energetický program hnutí je ob­ sažen v petici "Trvale udržitelná energie". DUHA nemá členy v pravém smyslu slo­ va, jen tzv. příznivce (těch je kolem 70, z toho 40 v Brně). Vyšším článkem jsou koordinační skupiny (existují v Brně a Olomouci, další se připravují v Havířo­ vě, Praze a na Broumovsku). Filozofie hnutí je poměrně vyhraněná a je opět především dílem obou hlavních protagonistů. Staví na myšlence, že vyvá­ žené životní pro středí podobn ě jako mír a nenásilí jsou pro společnost důležitější než ekonomický blahobyt a že rozvoj společnosti postavený na ekonomickém růstu není trvale udržitelný. Hnutí pro­ gramově polemizuje se spotřební společ­ ností a jejími hodnotami, ale i modely fungování demokratických společností, jak jsou dnes běžně v rozvinutých státech západu (v tomto směru je patrné silné ovlivnění M. Gándhím, což se projevuje mj. i v neusilování o politickou moc, ač­ koliv hnutí a jeho činnost má nesporně silný politický náboj). Z dalších názorů hnutí: Brontosauři a ČSOP jsou "staré struktury" v ekolo­ gickém hnutí, Strana Zelených by se měla zrušit; Zelený kruh také, protože stejně nefunguje (kromě Zpravodaje ZK); pod­ porování jaderné energie je nemoc, která se dá léčit; konzumní společnost je třeba odmítnout, protože její rozvoj není trvale udržitelný a kromě toho je odporná; musí se odstraňovat příčiny, ne následky nega­ tivm110 působení člověka; nejsme ochrán­ ci příro dy, ale životního prostředí. Sestavil Petr Jokeš Kontaktní adresa: Hnutí DUHA, Jakub­ ské náměstí 7,60200 Brno

Spory ochranářů s vodohospodáři o zá­ plavové území novomlýnských nádrží vstupují do finále. Při obhajobě svých koncepcí obě strany často používají po­ jmu biodiverzita. Biodiverzitou rozumíme druhovou boha­ tost (pestrost). Budeme-li tento pojem však chápat mechanicky, tedy jednoznač­ ně preferovat biotopy s maximálním po­ čtem druhů, získáme výsledky přinejmen­ ším zavádějící. Biologové klonící se na stranu vodoho­ spodářů zdůrazňují, že vytvořením roz­ sáhlé vodní plochy vznikn rulo velké pří­ rodní hodnoty. Ustálená vodní biocenóza se stane domovem stovek druhů plank­ tonních organismů, zejména drobnohled­ ných řas . Nelze však tvrdit, že vysoká bi­ odiverzita zaručuje kvalitu vzniklého vod­ mlJ.O biotopu. Jako příklad uměle vytvořené lokality vy­ soké přírodní hodnoty byl v diskusi ko­ lem osudů novomlýnských nádrží zmiňo­ ván Opatovický rybník u Třeboně. Po­ rovnávat tyto lokality lze jen stěží nejen z časového hlediska (Opatovický rybník za staletí své existence již dobře splynul s okolní krajinou), ale i pro způsob, ja­ kým byla samotná stavba provedena. Sy­ pané hráze novomlýnských nádrží i další podmínky ztěžují až vylučují možnost rozvoje litorá1ních porostů, které na Opa­ tovickém rybníku činí pobřežní pásmo bohatým a rozmanitým. Při sledování Opatovického rybníka bylo během deseti let zjištěno přes 500 druhů řas - biodi­ verzita je tedy opravdu vysoká. Při sezón­ ním sledování rybníka obvykle nalezneme kolem 200 druhů řas, další přírustky závi­ sejí nejen na různorodosti prostředí, ale i na frekvenci odběrů a na erudici odbor­ níků .

Řasová flóra malých mokřadů a tůní má odlišný charakter. Biodiverzitu zde nelze chápat jako mechanický součet druhů, ale je třeba přihlížet k hodnotě jednotlivých zástupců skupin. Malé mokřady vesměs zarůstají vodními rostlinami, ať již rákosi­ nami, ponořenou nebo plovoucí makro­ vegetací. Živiny bývají odčerpávány rostlinami a vláknitými řasami , pro něž jsou v mělkých mokřadech vytvořeny op­ timální podmínky. Fytoplankton zaro­ stlých tůní a mělký~h mokřadů bývá na

Prázdniny s Brontosaurem 1992 rozdíl od rybničního fytoplank tonu velmi chudý a rozhodně není nejdůležitější slož­ kou biocenózy. Proto nelze biodiverzitu těchto typů stanovišť srovnávat podle po­ čtů planktonních druhů. V malých mo­ křadech bývají nejvíce rozvinuty a nejvyš­ ší hodnotu z hlediska biodiverztiy zde mají nárostová společenstva. V nich a mezi vodními rozstlinami se vyskytují sinice a rozsivky s vysokou bioindikační hodnotou. Mnohé z nich dnes můžeme počítat k ohroženým drůhům naší i světo­ vé řasové flóry, a to jak v důsledku úbyt­ ku jejich přirozených biotopů, tak vlivem jejich znečišťování. Nárosty všeobecně nebývají co do počtu druhů tak různoro­ dé jako planktonní společenstva. Počet sinic bývá omezen jen na několik druhů, rozsivek bývá zastoupena širší škála. Se zhoršujícími se životními podmínkami pozorujeme sníženou diverzitu (počty druhů) nárostů a převahu druhů odolněj­ ších vůči faktoru způsobujícímu změnu. Je tedy biodiverzita vhodným hlediskem pro porovnávání přírodní hodnoty býva­ lých a současných vodních biotop ů pod­ yjské nivy? Rozhodn ě ne tehdy, chápe­ me-Ii ji jen jako mechanický součet dru­ hů! Je třeba přihlížet k jednotlivým ty­ pům biotopů a jejich typickým společen­ stvům. Nelze přece hovořit o "vylepšení krajiny" , nahradíme-Ii různorodou mo­ zaiku drobných mokřadů rozsáhlou mo­ notónní vodní plochou bez čle nitého po­ břeží.

Olga Skácelová

~

~.

Kreslil Jan Steklík

Ve chvíli, kdy píši tyto řádky, nepřipomi­ ná počasí za okny ani za mák ty krásné letní chvI1e známých Prázdnin s Bronto­ saurem. Připominají je ale fotografie a další materiály hovořící o celkem pěti těchto táborech, které v roce 1991 uspo­ řádal náš základní článek Hnutí Bronto­ saurus s názvem Diplodocus carnegň Os­ trava. Zúčastnilo se jich na sto lidí z celé­ ho Československa a protože dva tábory byly mezinárodní, byli mezi účastníky ta­ ké lidé z Německa a Belgie. Naopak ně­ kolik našich lidí mělo možnost blíže po­ znat práci i život na německé straně Šu­ mavy, tedy v Národním parku Bayeri­ scher Wald. Možnost zúčastnit se podobných táborů, v nichž se kloubí práce pro přírodu se zá­ bavou, sportem a poznáním nových přá­ tel, vám nabízíme i letos. Pište přímo na adresu vedoucího, jehož tábor si vyberete, a to do konce května 1992. Do dopisu vložte obálku s nalepe­ nou známkou a s novou adresou. Zde ná­ sleduje seznam pořádaných "péesbéček": ,,Jestě nevím . .." (12. - 26. 7. 1992) Lesní práce v Jeseníkách, pohyb i pře­ mýšlení v horách. Od 18 let! Dušan Šlachta, Jaroňkova 1748, 75661 Rožnov pod Radhoštěm. "Záhada Svatojakubské noci" (20. - 26. 7. 1992) Práce a pobyt v překrásném prostředí Národmllo parku Šumava, od 18 let, nut­ no umět jezdit na kole, cestovní pas s se­ bou. Petr Beneš, Dvořákova 14, 37000 České Budějovice.

"Tajemství zahradní kašny" (25. 7. - 2. 8. 1992) Práce na dřevinách + drobné stavební úpravy v jednom z nej cenněj ších parků severu Moravy ve Veselíčku. Od 17 let. Alena Pavelková, Olomoucká 30, 74601 Opava. "Rozmarné léto" (1. - 9. 8. 1992) Hrad Helfštýn, práce a zábava na největ­ ším hradu Moravy a jeho okolí. Od 18 let! lva HrazdI1ková, Štolcova 83, 61800 Brno. "Zámek Úsov mezinárodně" ( 1. - 15. 8. 1992) Mezinárodní tábor, první týden práce na zámku Úsově, druhý týden putování se spaním pod hvězdami : Znalost němčiny

nebo

angličtiny

nutná.

Věk

17 - 25 let.

Jiří Ščučka, Moyzessova 1388, 708 00

Ostrava.

"Země krále Pepína"

(15. - 23. 8. 1992) Pokračování práce v zámeckém parku Veselíčko, kde získá ruku královské dce­ ry? Věk 17 - 20 let. Miroslav Schneider, Statková 6, 74601 Opava. Pro zájemce o romantiku máme ješte po­ slední informaci - získali jsme kontakt s tureckou organizací GSM, která se za­ bývá pořádáním podobných akcí jako my. Vážným záj emcům na požádání m ů ­ žeme sdělit termíny a mista pořádání akcí v Turecku a kontakt na organizátory. Diplodocus carnegň Ostrava se těší na účast všech, kteří s námi chtějí příjemně prožít léto 1992 s Brontosaurem.

- bor-

Dnešní problémy Bílých Karpat Historie vzniku a jedinečnost bělokarpad­ ských luk, jejichž největší část leží v JZ části pohoří na území okresu Hodonín, je botanické i ochranářské veřej nosti známa. Připomeňme jen jejich osud v tomto sto­ letí. Od 20. let začaly být louky přihnojo­ vány, což mělo za následek pokles druho­ vé diverzity a ústup orchidejí. Postupem času hnojení dosáhlo takové intenzity, že se stovky hektarů květnatých luk změnily na monotónní porosty několika druhů kulturních travin. Zvláště po válce pak nastal útok i na louky samotné. Byly roz­ orány všechny bělokarpatské stepi (na teplých předhůřích), v rámci nadlepšová­ ní výnosů padlo za oběť každému země­ dělskému podniku hospodařícímu v tom­ to územi na dalších sto hektarů. Travnaté porosty na prudších svazích a uvnitř lesa, které jsou pro těžkou techniku nedostup­ né, zarostly náletem dřevin (převážně hlohu, v chladnějších polohách i habru), který je už misty těžko odlišitelný od lesa. V tomto stavu zastihlo BI1é Karpaty vy­ hlášené CHKO v roce 1980, a vlastně i vyhlášení řady maloplošných chráně­

29

ných území v roce 1987. Tehdy začínají jitelů. Mnohde nejsou ani známi, mnohde také první soustavné biotechnické práce, se děti po smrti rodičů rozprchly po svě­ které se soustředily především na čištění tě. A ani ti staří už nemají příliš velký zá­ jem. Snad ještě tak o louky za humny ne­ svahů od náletu hlohu v nejvýznamněj­ ších SPR a jejich následné kosení. Tyto bo o dřevo starých dubů, které na nich rostou. Když však člověk poslouchá jejich zásahy ukázaly překvapivou rychlost ob­ rozhovory o tom, zda se bude na navrá­ novy lučních společenstev. Dnes, na začátku roku 1992, stojí však cených pozemcích dařit lépe bramborám ochrana přírody v Bílých Kapatech před nebo řepě, zůstává na rozpacích, která forma vlastnictví je vlastně lepší. Jak tedy dalšími, snad ještě závažnějšími problé­ dál?

my. Probíhající (či spíše začínající) trans­ Jak dlouho vydrží louky bez kosení? Kli­

formace zemědělství poprvé začíná ohro­ žovat i samotnou existenci bělokarpat­ matické podmínky umožňují rychlou ex­

dřevin . Bezkolenec, jedna ských luk jako celku. Hospodaření země­ panzi z vůdčích trav, produkuje množství staři­ dělských podniků v těchto podhorských ny, která přispívá k potlačení bylinného oblastech bylo vždy ztrátové, proto zde patra a zamokření půdy. Bude mít státní také největší část výměry užívá Státní sta­ tek Veselí nad Moravou, který vznikl na ochrana přírody peníze na to, aby se troskách neúspěšných JZD, nebo tam, o louky starala sama? Koupí si minister­ kde družstvo ani nebylo založeno. Prodě­ stvo životního prostředí státní přírodní rezervace? To by bylo jen částečné řeše­ lečná je i samotná sklizeň sena v chráně­ ných územích, kde je zakázáno hnojení. ní. Pak je tu ještě možnost dotací z minis­ terstva zemědělství nebo už několikrát Navíc se louky nacházejí daleko od ze­ prosazovaný ekostatek. mědělských objektů, čímž velice stoupají náklady na dopravu. Čísla nejsou příliš Starosti má ale státní ochrana přírody i povzbudivá. Jen za rok 1990 činila ztráta s managementem už vyčištěných ploch. Státního statku při kosení luk Pro obtížnost terénu se porosty dají kosit 665 000 Kčs, na pastvinách 338 000 Kčs. jen ruční sekačkou nebo kosou (na hor­ ZD Hroznová Lhota, které obhospodařu­ ský traktor zatím nejsou peníze). Rok od je větší část SPR Čertoryje, zaznamenalo roku jich však přibývá. Ochranáři si tak vlastně v posledních letech svojí aktivitou za rok 1991 ztrátu 383 000 Kčs. K uvedeným skutečnostem se přidružují stále přidělávají práci, o které nevědí, další. Pro seno dříve přijížděli zájemci jestli ji stihnou. Navíc je v některých zvláště příkrých územích po odstranění z širokého okolí. Dnes, kdy citelně po­ klesl chov hovězino dobytka, není jeho dřevin pravděpodobnost sesuvů, na flyši potřeba už tak velká. Intenzívní chov ovcí tak častých. Na druhé misce vah je rychlá však vede k devastaci luk. Vzhledem obnova původních společenstev, ve kte­ k mnohamilionové ztrátě v celkovém rých se objevuje řada vzácných druhů ro­ stlin (i orchidejí), které na volných plo­ hospodaření je pak logický i názor, který chách, většinou zasažených hnojením, už na Státním statku zazněl už loni: Nebu­ deme už louky kosit. Vrátíme je původ­ vymizely. Jak tedy pokračovat v záchraně ním majitelům, ať se o ně starají sami. genofondu? A výměra? Jen na okrese Hodonín A do třetice ještě jedna starost. Stejně ja­ 800 ha v státních přírodních rezervacích, ko v celé republice, jsou i zde duby, vy­ 1200 ha v jejich ochranných pásmech tvářející parkový charakter luk, silně na­ a dalších několik set hektarů v I. zóně, padeny tracheomykózou. Postupně odu­ která je často daleko cennější než porosty mírají a jejich vybělené kostry signalizují na území SPR! Vraťme se ale k původ­ postup choroby. Dnes je sice na loukách ním vlastníkům. Není snad návrat do mnohem více stromů než např. ještě před soukromých rukou zárukou zachování válkou, nemusí to však dlouho trvat unikátního bohatství bělokarpatských a originální krajinný ráz bude vážně ohrožen. Jak těžit odumřelé a napadené luk? Sotva. Úzké, několikametrové pro­ užky, dlouhé často i přes kilometr, budou duby, aby nebylo ohroženo kosení? A ja­ jen těžko hledat tisíce svých bývalých ma­ ké dřeviny zvolit k dosadbě?

30

To bylo ve stručnosti shrnutí problémů, které je třeba v Bílých Karpatech v nej­ bližší době řešit. Abychom však nezůstali jen u negativních jevů a nepřišli tak k vy­ tvoření skeptické nálady, uveďme i změ­ ny k lepšímu. Dochází konečně ke změně postoje zemědělských oranizací, i když spíše pod tlakem ekonomických podmí­ nek než ekologickou výchovou. Pro vyso­ ké finanční náklady bylo na minimum omezeno hnojení, které dříve představo­ valo vážnou hrozbu. Někde dokonce za­ čali i se zalučňováním rozoraných ploch. Jsou akceptovány ochranné podmínky I. zóny, která zatím nemá legislativní podklad. Změnil se také přístup k pra­ covníkům státní ochrany přírody, kteří se snad konečně stali rovnocennými partne­ ry. Na závěr je však třeba připomenout, že teď nejde "jen" o záchranu bělokarpat­ ských orchidejových luk, ale o osud celé krajiny i s jejím osídlením. Jde o budouc­ nost svérázné části Slovácka, jakou beze­ sporu Horňácko se svým výjimečně za­ chovalým folklórem a lidovou architektu­ rou představuje. O současném nera­ dostném stavu zemědělství bylo v tomto článku napsáno dost, jiné pracovní příle­ žitosti zde téměř chybějí. Bez lidí se však neobejde ani krajina, která před staletími jejich působením vznikla. Ani otázka dal­ šího rozvoje rekreace, která by snad mohla do území přinést peníze i práci, není vyřešena. Záleží na nás všech, jak při řešení tohoto problému uspějeme. Za­ tím je vše otevřeno a louky na úbočích táhlých kopců se brzy probudí ze zimního spánku. Libor Ambrozek

Kreslil Jan Steklík

Co

shořelo

v

Bratčicích

Bratčice, malou vesnici jižně od Brna, jsme v řfjnu 1991 mohli najít po čichu . Už z desetikilometrové dálky bylo mož­ no vidět mohutný sloupec černého dý­ mu, který stoupal k nebi asi čtrnáct dní. V prvních dnech šlehal plamen do výše šedesáti metrů. Byla to bez nadsázky ekologická katastrofa, nápadně připomí­ nající nedávné kuvajtské problémy. Přilehlou silnici uzavřela policie, dým byl hustý a neprůhledný, průjezd nebezpeč­ ný, průchod nepřicházel v úvahu. S požá­

rem zápasili profesionální hasiči spolu s dobrovolnými sbory ve dne v noci dva dny. Podařilo se jim oddělit hořící část od té nepostižené. Požárníci si oddechli a od té doby se toto místo od Kuvajtu li­ šilo hlavně intenzitou hašení. Jeden bul­ dozer zahrnuje hořící pneumatiky, lidé v hloučcích bezmocně a unaveně hledí do černého horkého pekla. Už se mnoho ne­ zachrání, zbytek necháme dohořet. Pení­ ze vyletěly komínem a reagovat na ekolo­ gické škody jsme se ještě nenaučili. Popí­

lek se usazuje na kůži, v plicích, ve vla­ sech, skřípe v zubech. Podle vyjádření MUDr. Pličkové z okresní hygienické sta­ nice dým není toxický. Že obsahuje kys­ ličník síry, dusíku a ropné deriváty, je jas­ né i laikovi. Rozptylové podmínky jsou prý výhodné. Krajina bývalé bratčické pískovny by mohla být po menších úpravách docela atraktivní: listnatý les, jezírko, kde se koupává navzdory zákazům, písčitý po­ vrch. Lom chtěli rekultivovat svérázným způsobem. Sváželi sem pneumatiky z celé republiky a zasypávali hlušinou, aby zaplnili vyhloubený prostor. Měly se střídat vrstvy pneumatik s vrstvami hlíny, ale ani tyto podmínky nebyly dodrženy. Třicet metrů vysoký sloupec gumy je hlí­ nou nepřerušen. Těžko odhadnout, kolik materiálu dnes skrývá pod sebou přilehlé pole. Tak vznikla největší skládka pneumatik v re­ publice. Z hlediska požárníka - načaso­ vaná bomba. A. s. Reguma, majitel skládky, přišla se zajímavým ekologickým programem, kte­ rý vyhrál v celorepublikovém konkursu. Drtili pneumatiky a gumu znovu využíva­ li, jedna pneumatika znamenala pro a. s. 100 korun. Bylo jich tu jeden a půl milió­ nu. Dnes je všechno pryč. Policie ví, že požár byl založen úmyslně, pachatel je však neznámý. Podle vyjádře­ ní referátu pro životní prostředí jsou však kromě pachatele postižitelní i ti, kteří jsou po ruce: a. s. Reguma, která za slo­ žení gumových odpadů vybírá poplatky a je za území odpovědná, a dále Štěrkov­ ny a pískovny, které těžily písek nepovo­ leně a nesplnily rekultivační podmínky. V případě bratčické skládky byly poruše­ ny snad všechny předpisy, platné dříve i dnes. Jak se však vyjádřil úřad pro ži­ votní prostředí, krajina požárem příliš postižena není, následky znečištění vzdu­ chu se však dají těžko zjistit, tím méně vyčíslit.

Pavla Hobstová

Sloup dýmu ze skládky bylo možno zahlédnout v okruhu 30 km Foto Pavla Hobstová

31

Rehabilitovaní ochráncovia prírody Keď sa mala začiatkom tohto roka konať medzinárodná motocyklová súťaž Endu­ ro, alebo Šesťdňová, v Brně a jeho okolí, nechali tamojší ochrancovia prírody vy­ pracovať štúdiu, ktorá sa zaoberala dó­ sledkami krátkodobého pobytu 400 mo­ tocyklov v lesnom prostredí. Vtedy od­ borníci vyčislili škody na takmer 18 mili­ ónov korun .. . Nakoniec sa súťažilo v okolí Považskej Bystrice, "ostriel'anom" to mieste pre terénne motocyklové súťa­ že. To, čo sa však odohrávalo na Považí pred podujatím, len málokto (lredpokla­ dal. Hoci výsledky meraní osemdesiatky ekológov počas súťaže budú známe až ne­ skor (budeme sa nimi zaoberat) to, čo sa odohralo v Považskej Bystrici, pravde­ podobne robí spomínanú 18 miliónovú škodu iba krásnym nenávratným snom. Ujma na prírode bude pravdepodobne ovefa vyššia. Situácia je dokonca taká vážna, že čoraz zretel'nejší konflikt terénne súťaže kontra ochrana prírody vyústil do jednoznačné­ ho verdiktu samotných členov predsed­ nictva Medzinárodnej motocyklovej aso­ ciácie - FIM. "Pokiar súťaž nezvládne­ me, pochybujeme, že ju dokážeme udržať pri živote dlhšie ako tri-štyri roky", - ko­ mentoval situáciu Jan Křivka, člen pred­ sedníctva FIM. Ak:o to bolo? Ihneď po príchode prvých výprav do de­ jiska súťaže, vyrojili sa do lesov jazdci na neoznačených motocykloch a začali sys­ tematicky prečesávať okolie", - vysvetlo­ val předseda ekologickej komisie organi­ začného výboru Ivan Cehelský, mimo­ chodom, zároveň prednosta Okresného úradu životného prostredia v Považskej Bystrici. "Jazdili krížom-krážom, o zauj­ moch ochrany prírody, o vytýčených tra­ sách, či hraniciach chránených území, po­ chopitel'ne, nič netušili. Keď narazili ko­ nečne na označenú trať, jazdili po nej a v jej okolí, študovali ju". Organizátori, ktorí doznačovali trate tes­ ne pred súťažou, báli sa chodiť po teréne. Vel'akrát sa stalo, že sa proti nim vyrútila skupina jazdcov, sotva stačili uskočiť" , ­ spomínal riaditer prietekov Ing. Pavol Al­ máši. Zalistujeme v spomínanej brnenskej štu­ dii: pravidlá FlMu povorujú motocyklu 94 decibelov, najvyššia povolená hladina

32

hluku v lesnom prostredí však je len 45 decibelov! Ďalej vzniká možnosť naruše­ nia pody v mieste opakovaného prejazdu s následnou vodnou eróziou. Pneumati­ kami obrúsené povrchové korene stro­ mov sú vhodným miestom na vznik ples­ ňového ochorenia, v dosledku ktorého odurniera celý strom . . . Počas tohtoroč­ ného seriálu majstrovstiev sveta v Považ­ skej Bystrici namerali ekológovia v okolí trate 3,5krát zvýšený obsah olova. Bolo by omylom domnievať sa, že po štarte sa "prieskumníci" z trati vytratili. Naopak, ieh rady sa rozšírili. Zmenili sa na dopróvody - každý pretekár mal troch-štyroch takýchto spolujazdcov, kto­ rí mu boli morálnou oporou, vozili tech­ niem pomoc, ak bolo treba ukázali sprá­ vu cestu. Okrem nich sa v lesoch pohy­ bovali na motocykloch aj fanúšikovia z celého sveta, ktorí si jednoducho prišli zaj azdiť po terénoch, na ktorých sa prete­ ká ... Tak sa stalo, že namiesto 350 jazd­ cov križovalo trate a ieh okolie počas ce­ lej súťaže asi 1000 motocyklistov! Podrobne výsledky ich pósobenia na po­ važsku prírodu nechajme teraz, až do uzatvorenia spomínaných ekologických meraní, bokom. Veď už z jednoduchého opisu toho, čo sa na tratiach a v ich okolí dialo, je jasné každému laikovi, že bolo chybou povolil' súťaž vo vol'nej prírode. Rovnako je jasné, že išlo o dósledky za­ behanej mašinérie, v mene víťazstva za každú cenu. Pretože víťazstvo, to je re­ klama, obchod, zisk. Taká je filozofia tí­ mov, fabrik i jazdcov a zmeniť ju priamo v mieste konania súťaže je jednoducho nemožné. Potvrzuje to aj správanie sa medzinárodnej JURY: buď bola ne­ schopná, alebo jednoducho takýto spósob boja vedome prehliadala. Na dva protesty - z Okresného úradu životného prostre­ dia a do ekologickej komisie jednoducho nereagovala. A tak významným dielom prispela k správnosti úvah o regulérnosti a opodstatnenosti vóbec tohto športu v predvedenej podobe. Veď ak nemá vy­ hrať naozaj ten najlepší, potom ide len o frášku a lacnú reklamu. A presne toho sme boli v Považskej Bystrici svedkami. Zákonite teda stroskotali sruby organizá­ torovo "ekologickej" alebo "zelenej" Še­ sťdňovej.

Tol'ko osočovaným ochrancom prírody dal teda j ednoznačne zapravdu až - čas . Enduro do vol'nej prírody nepatrí. Či už do chránenej alebo tej "ostatnej" . A ieh myšlienka - presunúť tento druh športu do už zdevastovaných priestorov - 10­ mov, vojenských výcvikových oblastí a podobne sa stáva stále aktuálnejšou, Najma, ak jej zo športového hradiska, po­ dl'a tvrdenia riaditera tohtoroČllej Šesťdňovej Ing. Pavla Almášiho nič ne­ stojí v ceste. Dočkáme sa konečn e reak­ cie aj z nášho domáceho motocyklového vrcholového orgánu, alebo sa tam budú i ďalej tváriť, že sa nič nedeje? Peter Višváder

Pohyb František Schildberger Je také únava teprve tisíciletého jazyka (mé řeči) Je také únava teprve dvousetletých stromů (mé ulice) Louka navečer povadla ­ Už dlouho nepršelo a neozval se cvrček (má duše) Auta na vzdálené dálnici svítí Třou si pneumatiky o asfalt ropný derivát o ropný derivát a ropný derivát je žene

Ohrožené krajiny

Nádrž Borovnice Dosud platný Směrný vodohospodář­ ský plán z roku 1985 jen hýří plánova­ nými novými přehradami. Jednou z nich je i údolní nádrž Borovnice. V odpovědi odboru životního prostře­ dí ještě Jm KNV na dopis občanů z Krásného a okolí se na toto téma praví: "Hlavním účelem nádrže je po­ sílení vodní nádrže Vír pro zásobování pitnou vodou brněnské oblasti. DalšÍ­ mi účely nádrže jsou nadlepšování prů­ toků a zajištění režimu minimálních průtoků a nadlepšovací funkce pro od­ běr vody pro brněnskou aglomeraci a závlahy pod Brnem. Zatopená plo­ cha má být 398,0 ha, z toho zeměděl­ ská půda 260,5 ha. Kóta maximální hladiny je 373,50 m n. m. a část zátopy bude na území Východočeského kraje. Zdálo by se, že víření kolem vodní nádrže plánované ke stavbě až po roce 2010 (asi v roce 2030), je poněkud předčasné. Ale zkušení ekologičtí akti­ visté, kteří bojovali proti Novým Mlý­ nům již dlouho před jejich vznikem, se určitě nepodivují. Nejlépe je totiž začít posuzovat takové věci v jejich zárodku. Proto obyvatelé Krásného, jež má být zatopeno a okolí, vystihli situaci, jestli­ že 10. 5. 1990 odeslali dopis na adresu CHKO Žďárské vrchy k rukám vedou­ cího ing. Rauše, v němž se píše: " ... obracíme se na Vás se žádostí o pomoc pro CHKO ŽĎárské vrchy, která je v budoucnu ohrožena výstav­ bou další přehrady - Borovnice . . . Na den 4.5. 1990 bylo svoláno veřejné shromáždění občanů národními výbory a občanskými fóry obcí Krásné, Pustá Rybná, Březiny, Telecí, Borovnice, Spélkov, Sněžné a Jimramov. Ze zase­ dání i ze širokého okolí vzešel jedno­ značný protest, který byl jednomyslně odhlasován s požadavkem úplného zrušení jakékoliv další výstavby a odes­ lání protestu na veškeré rozhodující in­ stituce. Protest je doložen i podpisovou listi­ nou s počtem 937 podpisů. Podpisová listina je v originále uložena u Občan­ ského výboru v Krásném. Podporu pro anulaci jakékoliv výstavby žádáme i z důvodů zachování jednoho z nejkrás­ nějších koutů Vysočiny a kulturní pa­

mátky 1. kategorie - místního koste­

la. "

Zajímavá odpověď byla z odboru ŽP

Jm KNV citovaná v úvodu tohoto

článku, ale ještě zajímavější byla reak­

ce podepsaná panem Josefem Raušem,

vydaná jako stanovisko Správy CHKO

Žďárské vrchy:

"Správa CHKO ŽV - její vedoucí se

zúčastnil občanského fóra a protestní­

ho shromáždění občanů proti stavbě

vodního díla Borovnice, které se kona­

lo 4. 5. 1990 v Krásném, okr. ŽĎár

n. S.

Na tomto vystoupení formuloval ve­

doucí správy stanovisko, které podává­

me jako součást našeho vyjádření k II.

vydání SVP, ke kterému bude zpraco­

váno stanovisko ministerstva ŽP ČR na kolegiu ministra. 1. Plánovaná výstavba přehrady po r. 2030 je zahrnuta v územním plá­ nu VÚC CHKO ŽV, který byl schválen vyhláškou Jm KNV v Brně a Vč KNV v Hradci Králové o základních zásadách uspořádání území v CHKO ŽV. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. 1. 1990. 2. Problematika byla projednána dne 14. 6. 1990 na zasedání poradního sboru CHKO ŽV - vodohospodář­ ské sekce za účasti pracovníků ONV, Jm KNV, Povodí Moravy, Výzkum. ústavu vodohosp. v Brně, JmVaK Žďár, CHS Žďár a KS SPPOP v Brně.

33

3. Zúčastnění zástupci zasedání po­ radního sboru požadují zadání a vy­ pracování prvé ekologické oponen­ turní studie k této problematice, která by se zabývala zejména nega­ tivními dopady na krajinu CHKO Žďárské vrchy, a aby byl v souvis­ losti s tím proveden podrobný vý­ zkum území, a tím se vyvrátily ně­ které laické argumenty." O toto stanovisko se opírá odbor ochrany vod MŽP ČR, když zadává dne 25. 10. 1990 Terplánu studii dů­ sledků výstavby plánované přehrady Borovnice, na jejiž vypracování bylo uvolněno 150-200 tisíc Kčs. Z tohoto zadání pro zajímavost přinášíme repre­ zentativní vzorek: "Systém prací musí být založen na vě­ decké bázi tak, aby seriózně posoudil veškeré vlivy a zájmy v dané oblasti, maximálně přispěl k "ekologizaci" projektu i vlastní realizace nádrže včet­ ně nápravných a dodatečných ekolo­ gických akcí a projektů a čelil tak řadě laických názorů veřejnosti i lokálních zájmů."

Přesto,

že se pracovníci ministerstva na počátku října mezinárodní konference IUNC ve Svratce zřejmě nevzali na vědomí, že tam odezněly vě­ decky podložené argumenty proti vý­ stavbě nádrže Borovnice zpracované v Laboratoři dálkového průzkumu Ze­ mě Českého ústavu ochrany přírody v Praze. O ty se opírá i dopis Dětí Ze­ mě, protestující proti postupu MŽP zúčastnili

ČR:

"Vážený pane ministře, proč Vaše mi­ nisterstvo reálně uvažuje o dalším po­ mníku socialistického vodohospodář­ ského monolitu v podobě údolní ná-

Vesnice Krásné patří z hlediska li­ dové architektury k nejzachovalej­ ším obcím Horácka. Nemáme již tolik svědectví historických struk­ tur, abychom mohli Krásné nechat zatopit vodami borovnické nádrže. Foto Jaroslav Pavliš

34

drže Borovnice, kterou by byla zničena další chráněná krajinná oblast? Nestačí snad už Nové Mlýny? Chce-li bývalý vedoucí správy CHKO Žďárské vrchy pan Josef Rauš, aby ekologická opo­ nentní studie vyvrátila některé laické argumenty (zřejmě argumenty proti nádrži), pak by alespoň MŽP ČR mělo zaujmout kritičtější postup ke giganto­ manickým dílům, jakým by údolní nádrž Borovnice byla. Pochybujeme o tom, že by dostatečně kritické posou­

zení plánované přehrady provedli ti,

v jejichž zájmu vždy bylo stavět další

a další nádrže.

Jak má být budoucí studie Terplanu

(za 150-200 tisíc Kčs) skutečně ne­

stranná, jsou-li mu jako hlavní zdroj

informací Vaším ministerstvem dopo­

ručovány vodohospodářské instituce?

Obáváme se proto, že půjde o pouhé

shromažďování argumentů mluvících

pro výstavbu údolní nádrže. Pokud to­

mu tak bude, pak jako ekologické hnu­

tí žádáme o uvolnění stejného množ­

ství financí ke shromažďování argu­

mentů proti nádrži.

Vždyť již úvodní studie přírodovědců

z ČÚOPu upozorňují jak na možné ne­

gativní vlivy nádrže na životní prostře­ dí, tak na její celkové nevhodné umís­ tění.

Jsme proti tomu, aby bylo vůbec o vodní nádrži Borovnice uvažováno, a to z těchto důvodů: zdevastuje tak velkou část velmi cenné zóny CHKO Žďárské vrchy, že by další existence CHKO neměla smysl; naruší systém ekologické stability krajiny; způsobí zničení větší plochy, než budou samotná staveniště a zátopo­ vá oblast (odkrytí nárazových stěn pro vítr uvnitř lesa, abraze, pravdě­ podobná dlouhá doba napouštění nádrže); není skutečným řešením problému nevyrovnaných vodních stavů v po­ vodí Svratky, kvůli kterým je pláno­ vána; přehradní hráz bude umístěna do prostoru pro ni s velmi nevhodnou geologickou stavbou (svory, zlomo­ vá pásma hlubinného dosahu) a ná­ klady na její stavbu budou zřejmě mnohonásobně vyššÍ, než se před­ pokládá;



~

umístění další velké údolní nádrže do chráněného území popírá prin­ cip celé ochrany přírody - zákonů i institucí. Navrhujeme: Zcela přehodnotit celý Státní vodohospodářský plán a na­ vrhnout skutečně komplexní řešení. Domníváme se, že v daném případě, a zřejmě nejen v něm, je to spíše péče o krajinu v celém povodí, než její nová destrukce, zejména obnovení její vo­ dodržné funkce silně narušené změnou struktury krajiny (zrušení mnoha mezí, meliorace, kde to bylo možné i nemož­ né, přeměna luk v pole, odumírání les­ ních společenstev v důsledku znečiště­ ní ovzduší atd.). Schválíte-li nádrž Borovnice, zrušte CHKO Žďárské vrchy a veřejně pro­ hlaste, že celá ochrana přírody je v České republice jen na papíře." Zde jsou úryvky z odpovědí MŽP ČR na dopis Dětí Země: "K Vašemu dopisu Vám podávám ná­ sledující stanovisko a vysvětlení. V současné době nejde o to získávat argumenty pro a proti výstavbě ná~rží Borovnice, ale prozkoumat a jasně vy­ mezit postup řešení, který by stanovil a objektivizoval, jakou "cenu" by představovala realizace vodní nádrže v chráněné krajinné oblasti a co je tře­ ba předem udělat, kdyby se realizace nádrže ukázala jako nanejvýš nutná. Volba nádrže Borovnice k tomuto sy­ stému prací je modelová - v příloze Vám zasílám podrobnější vysvětlení odboru ochrany vod, které bylo zpra­ cováno k dopisu správy CHKO Žďár­ ské vrchy obdobného znění. Musíme vzít na vědomí, že většina pra­ menných oblastí České republiky ­ chráněných oblastí přirozené akumula­ ce vod - je současně i chráněnými kra­ jinnými oblastmi. Objektivně vzato je většina zájmů obou typů chráněných území totožná. Ke střetu zájmů však může dojít v pří­ padě nutnosti výstavby větší akumula­ ce vody - nádrže. Chtěli bychom být na tuto eventualitu připraveni - péče o vodní zdroje a akumulaci vody náleží rovněž našemu ministerstvu a vzhle­ dem k vodohospodářským poměrům

ČR nelze další výstavbu vodních nádr­

ží

předem vyloučit.

Problémy chceme řešit nikoli direktivním rozhodováním a pod nátlakem jednostranně motivo­ vaných zájmů, ale na základě objektiv­ ního rozboru a objektivní metodiky ře­ šení problému, kterou je však nutno předem připravit. Na závěr Vám mohu sdělit, že práce na zásadním přehodno­ cení filozofie a náplně Směrného vodo­ hospodářského plánu byly zahájeny již v roce 1989, a to včetně přístupů, které jste uvedli ve Vašem dopise. Jedná se však o komplexní problém, který vyža­ duje dlouhodobější řešení a mimo jiné musí reagovat i na zásadní změny v hospodářském mechanismu. Práce na SVP jsou i součástí Duhového pro­ gramu MŽP ČR. Ing. arch. M. Říha, náměstek ministra životního prostředí ČR."

"Stanovisko k nesouhlasnému vyjádře­ ní správy CHKO Žďárské vrchy k ob­ jednávce studie na posouzení důsledků vodní nádrže Borovnice na Svratce: Studie nemá s realizací nádrže přímou souvislost. Zadání studie vzniklo na zá­ kladě současné situace, kdy argumenty a akce proti téměř všem výhledovým nádržím a některým stávajícím ná­ držím postrádají vyvážený objektivní pohled a jsou značně emotivní a chao­ tické, na druhou stranu minulá praxe při lokalizaci vodních nádrží, jejich projektování a realizaci byla zatÍŽena některými technokratickými přístupy obdobného charakteru, ale s opačným znaménkem. Odbor ochrany vod se proto rozhodl v rámci svých gescí - je povinen ze zá­ kona o vodách, v rámci zásad Směrné­ ho vodohospodářského plánu republi­ ky vyhledávat a chránit zdrojové rezer­ vy pro případné využití ve vodáren­ ských či vodohospodářských sousta­ vách z dlouhodobého hlediska - zalo­ žit systém prací, který by maximálně objektivizoval různé stávající hodnotící systémy, které nezřídka docházejí ke zcela protikladným závěrům. Výběr nádrže Borovnice pro konkrétní ověře­ ní všech teoretických i praktických prací je modelový. Záměr byl vybrat nádrž nacházející se v citlivém

a vysoce přírodně a krajinářsky expo­ novaném území chráněné krajinné ob­ lasti, která je však současně i význam­ nou pramennou oblastí a chráněnou oblastí přirozené akumulace vod a u které není bezprostřední tlak na její realizaci. To poskytuje čas i prostor pro vytvoření skutečně objektivního modelového řešení, resp. posouzení vlivu nádrže na bezprostřední i širší území bez ohledu na to, zda nádrž bu­ de či nebude realizována. Určitým me­ mentem je zde situace, která v součas­ nosti vzniká kolem nádrže Nové Mlýny a které chceme těmito pracemi přede­ jít. Závěrem konstatujeme, že na současné úrovni znalostí nelze případnou reali­ zaci nádrže jednoznačně odmítnout. Jsme přesvědčeni, že po překonání různých direktivních a administrativně byrokratických přístupů, které se bo­ hužel dále promítají do povědomí laic­ ké veřejnosti, může být na základě ob­ jektivně řízených prací a získaných in­ formací nalezeno, v případě potřeby nádrže, všestranně přijatelné řešení. Domníváme se totiž, že převážná větši­ na zájmů a ochrany chráněné krajinné oblasti a chráněné oblasti přirozené akumulace vody je společná. Současně s tím musíme konstatovat i ten fakt, že ani vodohospodáři nemohou dnes jed­ noznačně doložit, že nádrž bude asi k roku 2020 či 2050 potřeba. To záleží na mnoha faktorech - vývoji vodoho­ spodářské politiky a stavu VH podniků a rozvoji vodárenské soustavy, stavu hydrosféry na jižní Moravě a zejména na očekávaných klimatických změnách v Evropě v příštím století apod. Je tedy i možné, že požadavek na realizaci nádrže vůbec nevznikne. Proto je pro nás v dané době cennější získání zkuše­ ností a propracování metodiky řešení než vlastní výsledek, který se může v dlouhodobém časovém intervalu 30 až 50 let ještě mnohokrát změnit. Ing. Jaroslav Kinkor, ředitel odboru ochrany vod." Chce tedy MŽP Borovnici, nebo ne? Odpovězte si sami. Udělejte to dřív, než budou nové Nové Mlýny. Jindřich

Petrlík

35

Ekologické stavební kameny

Dojmy z Polonin

Poloninské čili Lesní Karpaty jsou část Karpatského oblouku, nacházející se té­ měř zcela na území SSSR, respektive Ukrajiny. Ačkoliv jde o území nám geo­ graficky i jinak bližší než třeba Karpaty rumunské, v posledních 52 letech (od okupace Maďarskem v březnu 1939) byla jeho návštěva pro většinu obyvatel naší republiky prakticky nemožná. Teprve uvolnění v posledních několika letech umožňuje zájemcům o Podkarpatskou Rus do tohoto někdejšího "českosloven­ ského orientu" opět sporadicky pronikat. Poloninské Karpaty netvoří v úseku mezi čs. a rumunskou hranicí jediné kompaktní horské pásmo: bývalý pohraniční hřeben, poměrně nízký, je na několika místech přerušen průsmyky (nejdůležitější je Užocký, kudy vede železnice a silnice z Užhorodu do Lvova, dále Volovecký a Jablonický), zatímco samotné "poloni­ ny", tj. horské hr'bety s typickými rozsáh­ lými holemi, jsou vlastně výběžky, směřu­ jící z tohoto hřebene k jihu. Z nich rozlo­ hou a významem vyniká pět - od západu jsou to poloniny Runa, Boržava, Krasna, rozlohou největší Svidovec a konečně nej­ vyšší a nejvýchodněji položená polonina Černá hora. Naše putování Podkarpatskou Rusí zača­ lo v Užhorodě: odtud jsme cestovali auto­ busem do Mukačeva, Chustu a dále do Ťačeva, města, ležícího již bezprostředně na rumunské hranici. Cesta vede zvlně­ nou krajinou, více méně připomínajíFí ob­ last kolem Cerové vrchoviny na jižním Slovensku - kukuřičnými poli, typickými podlouhlými domy, dokonce i kostely, které jsou sice pravoslavné či řeckokato­ lické, jinak se však příliš neliší od těch na­ šich (zájemcům o architekturu lze dopo­ ručit zejména půvabný barokní klášter Černeča hora na okraji Mukačeva). Teprve za Ťačevem se silnice stáčí podél řeky Teresvy k severu, do hor. Jak Teres­ va, tak i Tisa (která od Ťačeva na východ tvoří státní hranici mezi SSSR a Rumun­ skem) poskytují našinci nevšední pohled - celé rozsáhlé úseky těchto řek jsou ne­ regulované, volně meandrují a vytvářejí řadu náplavových ostrůvků. Údolí Teres­ vy se hluboce zařezává mezi hory, jež jsou k severu mohutnější a mohutnější. Auto­ busová linka končí v městečku Usť Čor­

36

na. Založili ji v 18. století němečtí kolo­ nisté z Alp, pozvaní sem Marií Terezií, aby pozvedli úroveň zdejšího salašnictví. Německy se zde mluvilo ještě za první re­ publiky, dosvědčuje to mj. Ivan Olbracht ve svých reportážích. Jaký osud potkal podkarpatské Tyroláky pod žezlem Stali­ novým, se nám zjistit nepodařilo. Usť Čorna leží na soutoku dvou horských řek - Teresvy a Mokranky. Orientace po­ dle čs. turistické mapy z roku 1937, podle

které jsme se většinou řídili, je zde ZtÍŽe­ na, neboť řada obcí je přejmenována: ně­ které způsobem vcelku neutrálním ­ např. osada Brustury se dnes kdovíproč jmenuje Lopuchov - některé naopak zce­ la "stylově" - Německá Mokrá nese ná­ zev Komsomolsk. Od západu se sem táh­ ne polonina Krasna, za Teresvou začíná Svidovec. Východiskem na jeho hlavní hřeben jsou právě zmíněné Brustury alias Lopuchov. Hřeben je zpočátku plochý,

Zaniklá astronomická observatoř na hoře Pop Ivan. Foto Petr Jokeš

Volná pastva koní na severním Svidovci. Foto Marek Cigánek

hodně

se zde pase (krávy, koně) a po

dokonce vede jakási špatně štěrko­

vaná, zato dosti široká "autostráda", po

níž dvakrát denně projede náklaďák svá­

žející mléko ze salaší.

Hřebeny nad hranicí lesa zde nejsou po­

rostlé kosodřevinou, nýbrž hustým nÍz­

kým jalovcem a také listnatými keři o výš­

ce asi 150 cm, jejichž totožnost se nám

nepodařilo zjistit (snad olše zelená). Od

hlavního hřebene se postupně oddělují čtyři táhlé, asi třicetikilometrové boční hřebeny, zvané plajky. Lesy jsou většinou jehličnaté, sem tam je vidět rozsáhlejší plochy zbavené nejen stromů, ale i jaké­ hokoliv rostlinného krytu, takže připomí­ nají cosi jako povrchový důl. Ani s pomo­ cí předválečného dalekohledu "Jasohled" firmy Srb Stýs se nám nedaří přesně zj istit oč jde - snad o následky pověstného

Hřeben Cerné hory. Foto Petr Jokeš

Nejvyšší hora Svidovce - Bliznica (1883). Foto Marek Cigánek

úbočí

drancování zdejších lesů. Jinak je ovšem říci, že podkarpatské lesy jsou v podstatě neporušené; lesy naše (i slo­ venské) se s nimi nemohou srovnávat. Ve střední části Svidovce je po obou stra­ nách hřebene roztroušeno několik maleb­ ných ledovcových jezírek. Směrem k vý­ chodu se podoba hor mění - jsou vyšší a strmější, po severní straně se objevují hllJ.boké ledovcové kotle se sráznými skal­ natými okraji. To platí zejména o masívu nejvyšší hory Svidovce Bliznice (1883 m). Z ní se již otevírá výhled na sousední po­ loninu Černou horu, která je v podstatě přímým pokračováním Svidovce ve 'vý­ chodním směru. O bě pohoří odděluje průlom Černé Tisy, hluboce zaříznuté (výškový rozdíl mezi vrcholem Bliznice a hladinou řeky je přes 1300 metrů) ro­ mantické údolí, jímž vede i silnice a želez­ nice do blízkého městečka Jasiny. Do údolí Černé Tisy z Bliznice sestupuje­ me. Nad hranicí lesa je zde řada salaší, daleko zajímavější je však tentokrát cesta lesem po strmých úbočích vysoko nad údolím. Lesy jsou zde listnaté, převážně bukové. Roztroušené samoty a drobné .skupiny horalských chalup na mýtinách působí neodolatelným kouzlem idyly ­ dřevěné domky, jaké se u nás najdou již jen ve skansenech, seno ve štíhlých a vy­ sokých kupkách nebo pod primitivními seníky - oborohy, kolem malé zahrádky a vonící horské louky. Zatímco dole se po kolejích odkudsi kamsi řítí vlaky sovět­ ských železnic, tady jako bychom byli na jiné planetě. Černou Tisu jsme překročili u osady Ke­ velov a údolím stejnojmenného potoka míříme na hřeben Černé hory. Celé toto pohoří má statut národního parku s údaj­ ně dosti přísným režimem - v západní části kolem třetí nejvyšší hory Polonin Pietroše (2020 m) však oproti Svidovci velký rozdíl nevidět. Hory jsou strmější a celkový ráz krajiny divočejší, pase se zde však také (tentokrát hlavně ovce) a zřejmě se i kácí, v údolí Kevelova je to­ tiž lanovka na stahování dřeva. Lesy jsou smrkové, ve vyšších polohách mají již vy­ sloveně vysokohorský ráz. Planiny kolem Pietroše jsou opět porostlé jalovcerit, mi­ mo to však také množstvím borůvek a brusinek, jakož i čímsi třetím, podob­ třeba

37

Černé okénko Konec - zvonec

ným, nám však neznamym, patrně vlo­ chyněmi. Podobný ráz má i nejvyšší hora Poloninských Karpat Hoverla (2061 m), od Pietroše oddělená hlubokým sedlem. M. Nevrlý v Karpatských horách tvrdí, že z rumunského Maramureše viděl "Hover­ lu se sněhovými poli" - osobně si mys­ lím, že šlo spíš o světlá suťová pole, pro tuto horu typická. Na Hoverle se na hře­ ben připojuje bývalá čs.-polská státní hra­ nice, dodnes zachovalá, což zde není bez významu - milníky, stavěné zhruba po 200 metrech totiž slouží jako dobrá orien­ tační pomůcka, zejména v mlhách, které jsou zde takřka na denním pořádku. Za Hoverlou je Čorna hora, zdá se, chráněna přísněji - nejsou zde skoro žádná stáda a také počet turistů a rekreantů z "tur­ báz" je podstatně menší, což je dáno i vel­ kou odlehlostí tohoto kraje. Východní část Čorné hory mezi Hoverlou a horou Pop Ivan Černohorský bych vůbec označil nejen za nejkrásnější úsek naší cesty, ale i za jednu z nejkrásnějších krajin, které jsem viděl. Hřeben je částečně skalnatý, s řadou suťových polí, na několika mís­ tech z něj vybíhají rozeklaná skaliska. Ko­ lem hřebene je řada jezer, z nichž největší je Brebenescul, vytvářející nezapomenu­ telnou scenérii s horou Tomnatek. Zvlášt­ ní kouzlo krajiny podtrhují i zbytky záko­ pů z 1. světové války - i po tolika letech jsou dobře patrné, místy lze dokonce ještě najít zbytky zrezivělého ostnatého drátu. Šlo o jedno z nejstrašnějších bojišť této války, nejen pro prudkost bojů, ale i pro kruté přírodní podmínky - vánice a mra­ zy. Samostatnou kapitolou je hora Pop Ivan Černohorský, na níž naše hřebenová cesta skončila. Na této 2026 m vysoké hoře končí souvislé pásmo holí - dál k jihu, k rumunské hranici, je již hřeben Čorné hory částečně zalesněný. Za první repu­ bliky byl Pop Ivan nejvýchodnějším bo­ dem našeho státu, to však není jediný dů­ vod, proč by si nikdo, komu se podaří Po­ loniny navštívit, neměl nechat ujít jeho návštěvu. Na bývalé polské straně hranice stojí zřícenina kdysi výstavné observatoře, dokončené v roce 1938, pouhý rok před okupací této části předválečného Polska Sovětským svazem. Naprosto devastova­ ná mohutná ruina působí jako vystřižená

38

z filmu Stalker. Z válcové věže, která kdy­ si nesla kopuli hvězdárny, se však otevírá pohled, jakých není mnoho: všude vůkol jen hory, hory bez konce. Na severozápa­ dě poloninské hřebeny s Pietrošem a Ho­ verlou, východní obror ovládají nespočet­ né hory severní Bukoviny, Čivčinské ho­ ry, po jižním obroru se táhne Maramureš a za ním vrcholky hor Rodnei. Na západě leží hluboké údolí Bílé Tisy a jejích příto­ ků, za nimiž se zvedají další hřebeny ­ svidovecké plajky. Pod Popem Ivanem ­ na pomezí někdejšího Sedmihradska, Uher a Bukoviny - se dosud rozkládají Bohem i lidmi zapomenuté kraje, jeden z posledních přírodních rájů v Evropě. Očividně se však blíží čas, kdy sovětská hranice definitivně ztratí svoji nepropust­ nost; jaký bude potom osud těchto jedi­ nečných hor? Není náhodou, že tato kra­ jina byla zařazena do programu "Ekolo­ gické stavební kameny našeho společného evropského domu". Petr Jokeš

Zničené Očovské

louky u Hodonína

v roce 1989 Foto Mojmír Vlašín

Očovské louky byly pro mne vždy sym­ bolem vitality přírody. Obklopeny sídliš; těm, hřbitovem, polem a lesem přežívaly všechny etapy socialistického zeměděl­ ství. Málem by přežily i tu poslední; psal se rok 1988 a meliorační správy a druž­ stva už pomalu balily krám. V před­ smrtné křeči sáhly na Očov. Lidský hřbi­ tov ležící v trati příznačně ·zvané Mrkotál­ ky rozšířily o hřbitov přírody. Lopata hrobníkova bagru vykopala jámu symbo­ licky směřující ke čtyřem komínům Ho­ donínské hnědouhelné elektrárny. Do společného hrobu k věčnému odpo­ činku byla uložena jedinečná společen­ stva mokřadních luk, místa pravidelného hnízdění kolihy velké, břehouše černoo­ casého, pisíka říčního; místa jarních zpě­ vů rosničky zelené a skokanů. Ochráncům přírody je často vytýkán pláč nad rozlitým mlékem, fňukání nad utrže­ nou květinou a zašlápnutým broukem. Je ale možné zachovat úsměv při takovém pohřbívání krajiny? ŘíKá se, že svítá na nové časy! Nevěřím, pokud neuslyším lkát meliorátora nad se­ šrotovaným melioračním bagrem a země­ dělce nadávat na ochránce přírody, který jim poručil (!) zničit odvodňovací drenáž, či vypustit zavlažovací nádrž. Až tito pá­ nové začnou psát do novin uslzené člán­ ky, pak se budu moci vesele smát a říci si: Hle, nežil jsem nadarmo.

Mojmír Vlašín

Nedaleko

třeštického

rybníka se nachází Bažantka, vyhlášené v roce 1982 za chráněný přírodní výtvor.

rašeliniště

Foto Vilém Reichmann

Chráněná

území okresu

Jihlava Lesní rezervace v lesním komplexu Javo­ řice (837 m. n. m.) a Čeřínku (761 m. n. m.) v Jihlavských vrších patří mezi nejcennější chráněná území jihlav­ ského okresu. V publikaci Českosloven­ ské pralesy (Academia Praha, 1981) jsou uvedeny jako nejvýznamnější lesní rezer­ vace Roštýnská obora, Velký Špičák a Mrhatina. Jedná se o segmenty přiroze­ ných starých bučin horských poloh s vtroušenými dřevinami. Nejstarší poros­ ty dřevin se nacházejí v SPR Mrhatina ve stáří 270 let. Právě existence cenných při­ rozených lesních porostů v jihlavských vrších byla jedním z hlavních důvodů ně­ kolika, bohužel neúspěšných, pokusů vy­ hlásit tuto krajinnou oblast jako chráně­ nou. Ještě v roce 1981 bylo na okrese Jihlava vyhlášeno pouze 7 maloplošných chráně­ ných území, všechny v kategorii Státních přírodních rezervací. Protože další vyhla­ šování SPR na úrovni tehdejšího MK ČSR bylo v tomto období nemožné, ochrana dalších velmi cenných území by­ la zajišťována vyhlášením chráněných pří­ rodních výtvorů (CHPV) na okresní úrovni. Vzpomínám, že tímto úkolem byl pověřen dr. Mojmír Vlašín, v té době ga­ rant ochrany přírody okresu Jihlava na bývalém KS SPPOP v Brně (nyní ČÚOP středisko Brno). Připravil všechny po­ třebné podklady a ve dvou etaplách bylo vyhlášeno v roce 1982 10 CHPV a v ro­ ce 1984 13 CHPV. Hospodářské odbory,

zejména zemědělci na úrovni okresu sou­ hlasili po náročném vyjednávání s vyhlá­ šením CHPV jako ústupek státní ochraně přírody, která byla nucena dočasně upus­ tit od zřízení CHKO Jihlavské vrchy. K řadě chráněných území na Jihlavsku mám silný citový vztah pro jejich neopa­ kovatelnou atmosféru. Před očima mi vy­ vstane téměř ponurá nálada Velkého pa­ řezitého rybníku za mlhavého podzimní­ ho podvečera. Skrz chladnou, neuvěřitel­ ně čistou a průzračnou vodu vidím šeré balvany tvořící hráz rybníka. Qtím před­ jarní vůni kvetoucích bledulí, kterou vá­ nek přinesl až k lesnímu okraji téměř dva kilometry od Jechovce. A když dorazíte až do samého chráněného území, užasne­ te nad krásou souvislého porostu bledule jarní pod porostem olší. Napadají mne také četné pracovní zážit­ ky, například z biotechnických zásahů v CHPV Kaliště. Toto území je zbytkem

Přehled chráněných

kdysi rozsáhlých rašelinišť v údolí Du­ benského (Hamerského) potoka u obcí Jihlávka a Kaliště. Přechodové rašeliniště je silně ohroženo náletem dřevin a zarůs­ táním rákosem. Proto se pracovníci br­ něnského střediska ČÚOP snaží zlepšit stav území kosením rákosu a vyřezává­ ním náletových bříz, olší a vrb. Závěrem musím vzpomenout okresního konzervátora ochrany přírody pana Jaro­ míra Švarce z Třeště, který byl navrhova­ telem řady chráněných území na Jihlav­ sku. V současné době se chráněná území okresu Jihlava dostávají (v důsledku nové územní působnosti pracovišť Českého ú­ stavu ochrany přírody) do odborné pů­ sobnosti střediska Havlíčkův Brod. Pova­ žují za účelné úvést jeho přesnou adresu: ČÚOP, středisko Havlíčkův Brod, Le­ dečská 2136, 580 01, tel.: 0451/24494. Vladimír Láznička

území okresu Jihlava

V okrese Jihlava je vyhlášeno celkem 30 maloplošných chráněných území o celko­ vé rozloze 371,34 ha. Z toho je 7 státních přírodních rezervací o rozloze 130,34 ha a 23 chráněných přírodních výtvorů o rozloze 241,00 ha.

1. SPR Černíč, k. u. Černíč, vymera 23,05 ha, vyhlášeno v r. 1953, mělký průtočný rybník se stulíkem. 2. SPR Kloc, k. u. Loučky, výměra 10,51 ha, vyhlášeno v r. 1953, přirozený dubový les s horskými druhy rostlin.

39

Státní pňrodní rezervace Roštejnská obo­ ra se rozkládá kolem zachovaného stře­ dověkého hradu Roštejna, jehot hláska ční nad lesy.

Foto Vilém Reichmann

3. SPR Loučky, k. ú. Loučky, výměra 6,70 ha, vyhlášeno v r. 1953, přirozený bukový les pralesového charakteru s vel­ mi rozmanitým porostem. 4. SPR Mrhatina, k. ú. Řásná, výměra 10,07 ha, vyhlášeno v r. 1964, původní bukový porost s příměsmi, hnízdiště výra. 5. SPR Roštýnská obora, k. ú. Doupě, výměra 31,88 ha, vyhlášeno v r. 1977, přirozená lesní společenstva bučin, hníz­ diště výra. 6. SPR Velký Spičák, k. ú. Třešť, vý­ měra 45,85 ha, vyhlášeno v r. 1964, hor­ ská bučina s přirozenou dřevinnou sklad­ bou a vegetací. 7. SPR Zaj ečí skok, k. ú. Horní Ko­ sov, výměra 1,68 ha, vyhlášeno v r. 1933, lesní porost na strmých svazích s kapradi­ nou skalní. 8. CHPV Rukovské rybníčky, k. Ú. Buková, vymera 2,89 ha, vyhlášeno v r. 1982, soustava tří rybníčků s výsky­ tem ohrožených druhů rostlin a živoči­ chů.

9. CHPV Čertův hrádek, k. Ú. Rohoz­ ná, výměra 14,69 ha, vyhlášeno v r. 1984, skalní útvar v lesním společenstvu bukové javořiny. 10. CHPV Hojkovské rašeliniště, k. ú. Hojkov, výměra 4,91 ha, vyhlášeno v r. 1982, rašeliniště se vzácnou květenou. 11. Horní Nekolov, k. ú. Mrákotín, vý­ měra 18,20 ha, vyhlášeno v r. 1984, bu­ kový porost v pásmu humusových podzo­ lů.

12. CHPV Jechovec, k. Ú. Olšany, vý­ měra 3,08 ha, vyhlášeno v r. 1982, olšina s výskytem chráněných druhů rostlin ­ bledule jarní. 13. CHPV Ještěnice, k. Ú. Horní Du­ benky, výměra 1,46 ha, vyhlášeno v r. 1984, zrašelinělá louka s výskytem ohro­ žených druhů rostlin. 14. CHPV Jezdovické rašeliniště, k. Ú. Jezdovice, výměra 1,60 ha, vyhlášeno v r. 1984, rašeliniště s výskytem vzácné květeny.

15. CHPV Kaliště, k. Ú. Jihlávka, výmě­ ra 12,10 ha, vyhlášeno v r. 1982, rašeli­ niště kolem Kališťského rybníka, paleo­ botanická lokalita. 16. CHPV Luh u Telče, k. Ú. Telč, vý­ měra 13,58 ha, vyhlášeno v r. 1984, vy­ sočinný podhorský lužní les.

40

17. CHPV Lukšovská, k. Ú. Řídelov, výměra 21,78 ha, vyhlášeno v r. 1984, podmáčená smrčina s vtroušenou jedlí. 18. CHPV Michova skála, k. Ú. Řásná, výměra 0,20 ha, vyhlášeno v r. 1984, skalní útvar, přirozený žulový výchoz ob­ klopený druhotným jehličnatým lesem. 19. CHPV Na skalce, k. Ú. Hojkov, vý­ měra 29,73 ha, vyhlášeno v r. 1984, lesní porosty na žulových skalách. 20. CHPV Pahorek, u VfŽanova, k. Ú. VfŽanov, výměra 3,45 ha, vyhlášeno v r. 1984, extenzivní pastvina s jalovcem, vý­ skyt vzácných druhů rostlin. 21. CHPV Přední skála, k. Ú. Rohozná, výměra 13,14 ha, vyhlášeno v r. 1984, smíšený jedlobukový porost na suti. 22. CHPV Rašeliniště Bažantka, k. Ú. Doupě, Řídelov, vyhlášeno v r. 1982, ra­ šeliniště se vzácnou květenou. 23. CHPV Rašeliniště Loučky, k. Ú. Loučky, výměra 5,92 ha, vyhlášeno v r. 1982, rašeliniště vrchovištního typu. 24. CHPV Rašelinné jezírko Rosička, k. Ú. Sedlejov, výměra 0,86 ha, vyhlášeno v r. 1984, rašelinné jezírko s výskytem ohrožených druhů rostlin a živočichů.

25. CHPV Rybník Březina, k. ú. Dubin, 1,37 ha, vyhlášeno v r. 1984, na­ leziště vzácné vodní květeny a lokalita

výměra

obojživelníků .

26. CHPV Rybník Zhejral, k. Ú. Kláto­ vec, výměra 27,00 ha, vyhlášeno v r. 1982, rybnfk s přilehlým rašeliništěm se vzácnou květenou. 27. CHPV Stamberk a kamenné moře, k. Ú. Řásná, Lhotka, výměra 14,10 ha, vyhlášeno v r. 1982, buková javořina na svahu s kamenným mořem . 28. CHPV Velký pařezitý rybník, k. Ú. Řásná, výměra 26,00 ha, vyhlášeno v r. 1984, rybník se zbytky pařezů s hlubo­ kým rašeliništěm. 29. CHPV Vilanecké rašeliniště, k. ú. Vilanec, výměra 8,19 ha, vyhlášeno v r. 1982, rašeliniště vrchovištního typu s ty­ pickou květenou. 30. CHPV Vysoký kámen, k. Ú. Pávov, výměra 12,52 ha, vyhlášeno v r. 1982, smíšený listnatý porost buku a klenu.

Zpracovali: Eva Smejkalová Vladimír Láznička

Objev nového

okáče

Zhruba před třiceti lety byl starší autor hovýchodní Evropy jako zástupci tzv. (DP) přizván na zasedání tzv. Biologické pontomediteránního nebo jihosibiřského sekce tehdejšího prezídia ČSAV, kde se faunistického prvku, kteří právě na jižní projednávala tematická náplň budoucích Moravě dosahují severozápadní hranice svazků "Fauny ČSSR". Protože již tehdy svého rozšíření. bylo zřejmé, že právě denní motýli nabý­ Ponecháme-li stranou druhy, které vají všestranného významu jako modelová k nám pronikly v historické době - a do­ skupina v genetice, jako bioindikátory in­ sud k nám pronikají - jako důsledek kolí­ dukovaných negativních změn přírodních sání klimatu a v posledních létech v dů­ ekosystémů, jako škodliví činitelé v země­ sledku aridizace a pozvolného oteplování dělství a lesnictví atd., navrhl bona fide, (např. žluťásek erate, babočkovec celtis), aby jeden ze samostatných svazků "Fau­ jde v těchto případech nicméně o druhy, ny" byl věnován právě denním motýlům které jsou součástí naší zvířeny odedávna. - tím spíše, že u nás už tehdy existoval Pokud jde o motýly, žijí u nás většinou ve kompetentní autorský kolektiv včetně ilu­ zbytkových (reliktních) společenstvech, strátora světové pověsti (dr. František jejichž zástupci sem pronikli Velkou níži­ Gregor). Potázal se však se zlou, když je­ nou uherskou v poledovém období zhru­ den z vysoce autoritativních činitelů zmí­ ba před deseti tisíci lety. Tato společenství něného prezídia a shodou okolností br­ přežila pozdější přirozené zalesňování vět­ něnský vysokoškolský profesor prohlásil, /' šiny našeho území na suchobytných sta­ že motýli nemají s vědou mnoho společ­ novištích. Jsou to např. bělásek Morseho, ného a mají "natrvalo zůstat doménou bělásek Mannův (oba mezitím zase vymi­ amatérů~' (hle, jaká "lidovost"!). zelí v důsledku devastace takových stano­ Nekompetentnost podobných náwrů, višt), modrásek eros, modrásek aetaxer­ ktel'á se na tak vysoké úrovni prosawvala xes - abychom se zmínili jen o nejdůleži­ " .dfouhá desetiletí, tkví v jejich suverénní tějších. povrchnosti. Právě na motýlech totiž do­ Tím radostnější je zjištění, že v r. 1991 šlo k významnému, dnes již obecně zná­ přibyl k těmto objevům další velký a rela­ mému objevu tzv. podvojných druhů (si­ tivně nápadný denní motýl, a to okáč Hy­ . bling species), tj. ryze vnějškově jen obtíž­ ponephele lupina. Že byl tak dlouhá léta ně rozeznatelných a blízce přľbuzných ta­ přehlížen, není divu. Je totiž na první po­ xonů, které svou existencí sehrávajľ ne­ hled téměř k nerozeznání od velmi po­ zastupitelnou roli v (evolučm) genetice, dobného okáče lykaona (Hyponephele ly­ fylogenetice atd. K ilustraci je vhodné při­ caon), s nímž dokonce sdílí některá stano­ pomenout, že zejména filozofující evolu­ viště. cionisté (např. známý W. Hennig) dokon­ Okáč lykaon je v Evropě značně rozšířený ce tvrdili, že hlavním posláním moderních (s výjimkou záp. Německa, Francie, Brit­ fylogenetických přístupů by se mělo stát ských ostrovů a evropského Severu), jako pátrání po takovýchto dvojicích "sester­ průvodce suchopárů, ladem ležících po­ ských" druhů. zemků na suchých půdách zkulturnělé Tento přístup se nakonec i u nás projevil krajiny, a pomístně se dokonce přizpůso­ objevy celé řady přehlížených druhů, a to bil i zcela druhotným stanovištím (želez­ nejenom u motýlů, nýbrž u hmyzu obecně niční náspy apod.). Jeho housenky jsou - a nakonec i u drobných savců, které ne­ potravně nenáročné a žijí jako polyfágové rozeznány žily u nás jako historičtí členové na různých travách. Na tom nic nemění fauny dlouhá tisíciletí. Objev takovýchto ani současný ústup tohoto druhu v kom­ živočichů předpokládá vysokou odbornou plexu mizení mnoha dalších zástupců erudici, vědecky fundovanou znalost pří­ středoevropské fauny. rody, neúnavnou terénní práci a mimo­ Nejbližší stanoviště H. lupina leží na os­ řádný postřeh pro mikromorfologické de­ trůvkovitých písčinách středního Maďar­ taily. Československo si tak právě těmito ska zhruba na sever od Blatenského jeze­ objevy významně posílilo své postavení ra, a dokonce na písčitých ostrovech v Du­ klasického přechodného území, neboť naji. Také v Jugoslávii a v sousedním Bul­ většina těchto živočichů sem zasáhla z ji­ harsku a Rumunsku se H. lupina soustře­

ďuje

ale počet díl­ k jihu zřetelně vyš­ ší. Historický výskyt H. lupina zahrnoval zřejmě celé aridní Středomoří a zasahoval přes Turecko hluboko do stepnaté a polo­ pouštní Asie (v tzv. stepním koridoru). Je tedy zástupcem tzv. staromediteránního faunistického prvku. Okáč lupina byl u nás objeven prozatím na dvou stanovištích: na Moravě v pro­ storu navátých písků v okolí Bzence a na Slovensku na stejných stanovištích v tzv. Záhoří. Jsou to iwlované (tzv. awnálm) lokality s extrémním mewklimatickým a také mikroklimatickým režimem, na nichž vzhledem k omezenému předávání tepla z hlubších půdních vrstev dosahuje za horkých letních dnů teplota půdního povrchu až nad 60°C, zatímco za nocí ra­ diačního typu (s výzařováním) klesá i v létě až k nule. Rostliny i živočichové jsou těmto extrémním podmínkám obdi­ vuhodně přizpůsobeni - brání se zejména vodnímu deficitu, který se na těchto sta­ novištích stává mezním faJctorem přežití. Převládají hluboko kořenící rostliny inhi­ bující různými mechanismy (např. svino­ váním listů u některých kostřav a kavylů transpirací), dále formy sukulentní, aku­ mulující vodu v listech, a konečně tzv. stepní efemery - s těžištěm vegetace v jarním obdobľ za nižších teplot při vyššľ vlhkosti. Při mimořádné kyselosti zdejších půd se rozvinula také rozsáhlá vřesoviště. Především hmyzí fauna těchto pľsků od­ povídá popsaným poměrům. Vysokých hustot zde dosahují zejména sarančata a s nimi jejich predátor - kudlanka nábož­ ná. Žije tu také jí velmi podobná, avšak zcela nepříbuzná pakudlanka jižní - v ni­ ce pavouků slíďáků, v jejichž vaječných kokonech prodělávají jejľ laľVY velmi slo­ žitou proměnu. Také larvy památného re­ liktního ploskoroha panenského patří k predátorům této přízemní niky. Z ob­ ratlovců charakterizuje toto společenstvo zejména ještěrka zelená. Naprosto vyhra­ něné je celé motýlí společenstvo. Jen na­ mátkově se zmiňujeme o okáči písečném a okáči bělopásém; jako třetihorní relikt zde přežívá vřetenuška smldnľková, na bzeneckých píscích byla zcela nedávno pozorována přísně stepní, za dne aktivní můrka černoskvrnka kognata. Žije zde na horkých

písčinách,

čích nalezišť je směrem

41

pískomilná píďalka efformata, přástevník pryšcový a řada dalších. V přírodě Česko­ slovenska jsou tyto tzv. sarmatské písky formací naprosto unikátní, jež v rámci střední Evropy nemá obdobu. Přes intenzívní zalesňování monokulturou borovic si tato stanoviště udržovala ještě v meziválečném období relativní zachova­ lost. Od konce čtyřicátých let se zde osu­ dově prosadily metody zemědělské velko­ výroby, když pod záminkou tzv. meliorací došlo k nezvratnému zničení většiny sta­ novišť s vysokou hladinou spodní vody, k rozorávání (pod záminkou tzv. zorňová­ ru) a zpevňování (pomocí bentonitu) pís­ ků, k budování skládek odpadků, a také zástavbou. Je téměř absurdní, že za těchto okolností zůstala relativně nejzachovalejší

stanoviště původně

nejvíce a relativně avšak jen extenzívně, zatěžovaná, jako jsou okolí železniční tra­ tě a zejména "prostory", tj. tankodromy, cílové plochy cvičného bombardování a raket včetně ploch využívaných k výcvi­ ku proslulého Rommelova "Afrika-Korp­ su". Přes tyto letité devastace si tak řada mikrostanovišť udržela schopnost infiltro­ vat do těchto narušených ploch, takže mozaika rozmanitých sukcesních stadií těchto společenstev a jejich segmentů je v současnosti hlavním zdrojem ekologické diverzity, a dokonce jejího zvyšování v ce­ lém tomto prostoru. Objev Hyponephele lupina v tomto území patří bezesporu k významným nálezům obohacujícím znalost fauny Českosloven­ nejdlouhodoběji,

ska jednak svou ryze kulturně vědeckou hodnotou, jednak jako doklad nedoceňo­ vané ekologické kvality této ojedinělé pří­ rodní památky. Její ochrana by se proto měla stát závažným úkolem celostátních orgánů ochrany přírody. Milan

Králíček,

Dalibor Povolný

Okáč H. Lupina se od okáče Iykaona několika sice nenápadnými, ale při pozornější prohlídce zřetelnými

liší

1. Samec okáče H. lupinus

3. Samec okáče H. lycaon

2. Samice okáče H. lupinus

4. Samice okáče H. lycaon

42

znaky. Oba druhy jsou totiž navzá­ jem natolik podobné, že téměř jedno­ barevné temně šedavé samce i pe­ střejší samice se dvěma oky ve žlu­ tohnědém poli přednlho křídla lze snadno zaměnit. Samci H. lupina však mají na př. křídle úzké temné políčko tzv. androkokií (voničky ­ žlaznaté šupinky), které se táhne od kořene křídla jeho osou zhruba do necelé poloviny jeho délky. Podobný pruh u samců okáče lykaona je zře­ telně užší a celkově méně výrazný. Navzájem stejně podobné jsou i sa­ mice. Žlutohnědá plocha samic oká­ če Iykaona je plošně jakoby "rozpli­ hlejší", zatímco u samic H. lupina působí kontrastněji a ohraničeněji. Rub především zadního křídla je u H. lupina poněkud světlejší s mírně smóřitým nádechem. Znaky na pohlavních orgánech jsou napros­ to nezaměnitelné.

Renesance krajových ovocných dřevin

odrůd

Ivana Jongepierová

Ekologická výchova v brněnské zoologické zahradě

Dříve

byla v Bílých Karpatech věnována pozornost hlavně lučním

společenstvům a stejně jako v jiných oblastech se na záchranu původ­

ních polních kultur či krajových odrůd ovocných dřevin nedbalo.

Již dlouho jsme uvažovali o tom, že v Bílých Karpatech, bohatých

ovocnými sady, by bylo potřeba zaměřit pozornost i na poslední

zbytky starých ovocných stromů. Před čtyřmi lety se nám podařilo

získat pro naši myšlenku sadaře pana Jagoše z Lipova a jeho spolu­

pracovníky, kteří začali vyhledávat původní krajové odrůdy ovoc­

ných dřevin. V roce 1990 bylo dokončeno mapování jednotlivých

katastrů Horňácka, od roku 1991 práce pokračují na Strážnicku.

Každý nález je zanesen do mapy 1:10000, je pořízen zápis (sorta,

zdravotní stav, stářI') a fotodokumentace.

Na Horňácku tak bylo vytypováno kolem 270 zajímavých stromů.

Cílem tohoto výzkumu je zjištění míst výskytu geneticky cenného

materiálu a jeho soustředění na genofondové ploše.

Na podzim roku 1990 jsme začali spolupráci s dalším sadařem, pa­

nem Tomčalou z Velké n. Veličkou, se kterým jsme připravili projekt

výsadby a údržby sadu krajových odrůd. Pro náš záměr byla vybrána

Hlavním posláním zoologických zahrad je aktivně a účinně přispívat k záchraně ohrožených druhů živočichů jejich odcho­ vem v zajetí. Zároveň prostřednictvím svých expozic zoologické zahrady sezna­ mují širokou veřejnost se životem naší a cizokrajné zvířeny, napomáhají výuce a popularizaci přírodních věd a ochrany přírody.

V v

současné době

se absolutní prioritou zoologických zahrad stává ovlivňování myšlení a jednání lidí ve vzta­ hu k přírodě a životnímu prostředí. Je nutné, aby dnešní generace pochopila, že ochrana přírody a životního prostředí má doslova existenční význam pro vlastní bytí, či nebytí lidstva. Bez soustavné a promyš­ lené výchovné práce nemohou žádné se­ bedokonaleji formulované zákony naše snahy o účinnou ochranu přírody podstat­ ně zlepšit. Právě zoologické zahrady mo­ hou při prosazování ekologického myšlení v širokých vrstvách obyvatelstva sehrát obrovskou roli. Člověk zoologické zahra­ dy potřebuje, a to nejen pro získání vzta­ hu k přírodě, ale i pro své citové a estetic­ ké obohacení. Historie československých zoologických zahrad se začala psát v roce 1919 v seve­ ročeském Liberci. Vzdělávací činnost v našich zoo má svou kolébku až někdy kolem roku 1955, a to v brněnské zoolo­ gické zahradě. Tehdy tu začal pracovat RNDr. Bruno Valoušek, který kladl důraz na propagaci a popularizaci zoologické zahrady, snažil se šířit mezi návštěvill'ky poznatky o zvířatech, a to formou popu­ lárních přednášek, průvodcovskou čin­ ností, pravidelnými nedělními rozhlasový­ mi relacemi nazvanými "Lidové zoologic­ ké univerzity". Velmi obhbené byly tehdy pořady "Hrátky se zvířátky", při kterých byla předváděna některá zvířata ze zoo. činnosti

Bílé Karpaty bývaly vždy optimálním regionem pro ovocnářství. Dnešní iniciativy na zachování původních odrůd ovocných stromů na Horňácku mají na co navazovat - sadaření tu zasvětilo život několik nadšených od­ bomlků. Snímek Pelrušské doliny Ferdinanda Bučiny pochází z počát­ ku čtyřicátých let.

43

plocha v SPR Zahrady pod Hájem u Velké nad Veličkou, která je

z velké části tvořena starými, většinou zanedbanými sady. Vytvoření

genofondové plochy ovocných dřevin v tomto území vyplynulo z je­

ho historického vyvoje bez nebezpečí narušení původního rázu kraji­

ny a je v souladu s ochranářským plánem SPR Zahrady pod Hájem.

Pro sad byl vzhledem k probíhajícím změnám majetkosprávních vzta­

hů vybrán obecní pozemek. Nachází se přibližně ve střední části SPR

Zahrady pod Hájem, rozloha činí cca 2,5 ha, expozice je jihozápadní,

svaživost do 10 stupňů.

V červenci byl do definitivní podoby rozpracován projekt, ve kterém

jsme využili zkušeností ing. Tetery z muzea v přírodě v Rožnově pod

Radhoštěm. Projekt jsme projednali s obecním úřadem Velká na Ve­

ličkou, od něhož jsme také formou dlouhodobého pronájmu získali

pozemek. V rámci propagace myšlenky byli a jsou s našimi záměry

seznamováni' i soukromí majitelé okolních pozemků, což se děje jak

formou přednášek, tak i praktických ukázek v terénu. Naším cílem je

ovlivnit jejich chování a způsob jejich hospodaření na pozemcích

v rezervaci žádoucím směrem.

V červenci 1991 byly zahájeny práce na úpravě vybraného pozemku,

a na 70 % výměry byl odstraněn nálet křovin (hloh, šípek apod.). Tři

turnusy prázdninových brigád studentů (2X Brontosaurus, lX Uni­

verzita Lvov), dokázaly s pomocí křovinořezu zpustlou louku vyčistit

za šest týdnů. Výsadbu podnoží jsme tak mohli zahájit již na podzim.

I když jsme s mapováním dřevin začali před několika lety z vlastních

prostředků naší za, nebyla by vlastní realizace sadu možná bez fi­

nanční dotace, kterou se nám podařilo získat od ministerstva životní­

ho prostředí ČR.

V příštím roce budou na základě zpracovaného mapování roubovány

Tato přehlídka byla doplňována odbor­

ným komentářem a vyprávěním přIběhů

ze zoo.

V roce 1956 vznikl v brněnské zoo první

zájmový kroužek pro děti, který tu praco­

val až do roku 1978, kdy byla vytvořena

Stanice mladých přírodovědců ZOO Br­

no. Ta v současné době sdružuje na 300

členů ve věku 9-18 let, asi 35 dospělých

spolupracovníků a 20 členů vedení. Čle­

nové pracují v některé z 16 odborných

skupin, např. přírodovědné, ornitologic­

ké, teraristické, ekologické, zoologické,

etologické, výtvarné atd. Dlouhodobým

cílem stanice je prohlubování přirozeného

zájmu dětí a mládeže o přírodu, rozšiřo­

vání jejich biologických a ekologických

znalostí, nabývání praktických dovednos­

,tí. Členové stanice jsou vedeni k aktivní­

mu přístupu k ochraně přírody.

Hlavní náplní stanice byla a je praktická

činnost. Členové se seznamují s mikro­

skopickou technikou, provádějí biologic­

ká laboratorní cvičení, terénní výzkumy,

etologická pozorování zvířat v zoo, zabý­

vají se aktivní ochranou ptactva, zapojují

se do kroužkovacích a sčítacích akcí. Po­

máhají při zazeleňování zoo výsadbou

a pěstováním keřů a popínavých dřevin.

Stanice pravidelně jezdí na exkurze na

přírodovědně cenná místa kráje, např.

lednické rybníky, mohelenskou hadcovou

step, biosférickou rezervaci UNESCO -

Pálavu. V době prázdnin jsou pořádány

zájezdy do jiných zoologických zahrad.

Nejlepší členové jezdí na výběrové tábory,

např. Letní školu mladých ochránců pří­

rody, kterou pořádá Správa Krkonošské­

ho národního parku nebo na různé mezi­

národní tábory. Stanice vydává svůj vlast­

ní časopis "Zpravodaj SMP", kde členové

zveřejňují výsledky své práce. O činnosti

stanice hovoří i kroniky SMP, deníky jed-

Na Horňácku nejsou výjimkou více než kilometr dlouhé úzké sady. Ty dnes zůstaly zachovány pouze v zá­ humenkových partiích, například v SPR Zahrady pod Hájem. Svah nad Javornlkem z historické fotogra­ fie Ferdinanda Bučiny byl sjednocen do jednoho bloku orné půdy.

44

na připravené podnože nejvíce ohrožené a nejvzácnější krajové odrů­

dy dřevin.

Doposud byly nalezeny tyto druhy ovocných dřevin (všechny sorty se

však doposud nepodařilo určit, uvedené názvy vycházejí z místních

lidových názvů):

jabloně (kočičí hlavy, drahule, míšenské, strimka, jadernička morav­

ská, kožúšky, vejímek, jeptiška, car Alexander)

hrušně (cibulňačka, kněždubjanka, škaredky, kysnatky, medule, vác­

lavky)

švestky (bystřičky, durancie, belice)

broskve (šafránky)

třešně (ptáčnice)

višeň stepní planá

réva vinná (chrupka bílá, Páderák)

ořech vlašský červenoplodý

líska velkoplodá - Lombardský

dřín velkoplodý

oskeruše

mišpule.

V případě ZÍskání dalších finančních prostředků by bylo možno po­

kračovat v rozšiřování založeného sadu, podobné plochy by však mě­

ly vzniknout i v jiných oblastech.

notlivých skupin, vývěsky, články v tisku, pořady v čs. rozhlase a v čs. televizi. Sta­ nice mladých přírodovědců ZOO Brno je velmi populární, protože vznikla jako prv­ ní v Československu a je nejpočetnější zá­ jmovou organizací svého typu u nás. Ekologická výchova prolíná veškerou čin­ nost vzdělávacího a propagačního odděle­ ní ZOO Brno. Ve všech programech, kte­ ré se tu připravují, se v menší či větší míře objevuje. To platí zejména o akcích SMP. Jedna z 16 skupin stanice je přímo ekolo­ gicky zaměřená, ale i ostatní skupiny se ekologické problematice ve značné míře věnují. Řada exkurzí má vysloveně ochra­ nářskou náplň.

V roce 1990 měl velkou odezvu program "Máme ještě čas?" - týden věnovaný ochraně přírody a životního prostředí pro žáky středních odborných učilišť. Proto vznikly tzv. "Zelené úterky" - pravidelné programy pro základní školy, střední ško­ ly a odborná učiliště se zaměřením na tuto problematiku, které jsou několik měsíců dopředu zamluvené. Kromě těchto pro­ gramů pro školy jsou připravovány nejrůz­ nější akce pro návštěvníky, napr. Vánoční strom pro ptactvo Mniší hory nebo bese­ da věnovaná Novomlýnským nádržím a zejména dva týdny Letní školy mladých ochránců přírody, která se uskutečnila v červenci 1990. Ve veškerých progra­ mech jsou účastníci seznamováni s úlohou zoologických zahrad v ochraně. přírody a zejména zvířat. I v oblľbených soutěžích - přírodověd­ ných stezkách s otázkami jsou zařazovány kromě otázek ze zoologie zejména otázky ochranářské. Letos se brněnská zoo připo­ jila také k akci ,,8 dní pro Zemi", např. i expozicí Ochrana ptactva ve městech, kterou pro Ekotrh připravili členové orni­ tologické skupiny SMP. Vzdělávací činnost je jedním z faktorů, které odlišují dobré a špatné zoo. V naší zemi není ještě plně doceněna, ale v za­ hraničních zoo nejsou výjimkou deseti­ i vícečlenné kolektivy vzdělávacích pra­

Předjaří smutně

nahlížející do švest­ kových sadů nadJavomíkem. Foto Ferdinand Bučina (cca 1943)

45

Údolní niva Moravy covm'ků, kterým pomáhají desítky dobro­ volných spolupracovm'ků. Vzdělávací pra­ covníci ze zoologických zahrad celého světa se pravidelně scházejí na kongre­ sech, které pořádá Mezinárodní asociace vzdělávacích pracovníků zoologických za­ hrad (lntemational Association of ZOO­ education), která také vydává časopis lZE Journal. Je smutné, že z našich zoo a ze zoologických zahrad bývalých socialistic­ kých zemí se kongresu pro vzdělávací pracovníky zoologických zahrad zatím zú­ častnil pouze jediný pracovník, a to právě z brněnské zoo. Příjemným zjištěním bylo, že českoslo­ venské zoo sice zaostávají zejména ve vy­ bavenosti, ve využití "high technology", ale že se vůbec nemusíme stydět při srov­ .návání právě vzdělávací práce. Pravidelné Vl'kendové programy v brněnské zoo a Stanice mladých přírodovědců ZOO Brno byly dokonce označeny za jedinečné v celosvětovém měřítku a mnozí pracov­ níci zahraničních zoo nám je závidí. Podle statistiky komise IUCN pro chov ohrožených druhů je v zoologických za­ hradách celého světa chováno z pětistov­ ky druhů ptáků, uvedených v Červené knize IUCN, pouze desetina druhů . V savců je tento poměr lepší: v zajetí je téměř polovina druhů chována z Červené knihy. V současné době mají zoologické zahrady u mnoha ohrožených druhů vyšší stavy než v přírodě. Napří­ klad počet v zajetí chovaných sibiřských tygrů (asi 1500 kusů) mnohonásobně pře­ vyšuje velikost populace ve volné přírodě. To platí i o jiných velkých šelmách, ale i kopytnících, např. kulanovi. Zoologické zahrady nemají pro odchovaná mláďata jednoduše již místo a neexistuje reálná možnost reintrodukce do volné přírody: dochází tedy v zájmu zachování druhů či poddruhů k paradoxní situaci, že jsme nu­ ceni odchovaná zvířata utrácet. Bylo by totiž nesmyslné zastavit rozmnožování či používat hormonální antikoncepci. Život utrácených zvířat nemůžeme považovat za zmařený, protože poskytují nepřeberné množství cenných poznatků a vědeckých informací. Irena Zimová

46

II

Strážnice a její ochrana

Mezi krajiny ekologicky nejcennější, pří­ rodně nejrozmanitější a nejdynamičtěji se vyvíjející v našich podmínkách patří údol­ ní nivy. Zároveň však jsou současné širo­ ké údolní nivy hluboce ovlivňovány hos­ podářskou činností, neboť doprovázejí vodní toky v nížinách hustě osídlených a zemědělsky intenzivně využívaných. Zejména vodohospodářské úpravy (na­ přimování a kanalizování toků, výstavba nádrží, inundačních hrází apod.) odstra­ nily určující dynamický faktor - pravi­ delné záplavy. Zorněním nivních luk zís­ kala krajina jiný ráz. Proto se neovlivněné řeky meandrující v širokých nivách stávají z geologického hlediska nenahraditelné. Po posledních vodohospodářských úpra­ vách řeky Moravy (1975-82) a napuštění spodní zdrže vodního díla Nové Mlýny na Dyji (1989) se zachoval na Moravě jediný unikátní, leč krátký ne­ upravený říční úsek Moravy mezi Strážni­ cí a Rohatcem. Zejména v oblasti stráž­ nických luk Morava jedinečně meandru­ je, vytváří vysoké strmé erozní břehy, dí­ ky nimž je území nazýváno Osypané bře­ hy. Právě k tomuto území se obrátila pozor­ nost a iniciativa pracovníků Okresního úřadu v Hodoníně, kteří se, ve spolupráci s dalšími institucemi (např. Český ústav ochrany přírody - Středisko Brno, Geo­ grafický ústav ČSAV Brno) i ochránci přírody, snaží o vyhlášení ochrany tohoto území jako chráněného přírodního výtvo­ ru (CHPV). Je zapotřebí uvést, že na­ vrhovaná lokalita je významná z mnoha aspektů, které se vzájemně doplňují. Území celkově charakterizujeme jako unikátní krajinný fenomén přirozeně me­ andrujícho toku řeky Moravy na kontak­ tu široké údolní nivy a navátých písků s přirozenými a přírodě blízkými hydrobi­ ocenózami a geobiocenózami lužního lesa 1. vegetačního stupně a bohatou faunou. Z geologického aspektu zahrnuje široká údolní niva pestrý komplex tvarů reliéfu v různém stadiu vývoje, zejména aktivní meandrový pás vyvíjející se v kontaktu s navátými písky, staré odříznuté části koryta, a zejména pak meandrující tok Veličky ve starých ramenech Moravy. Ve vazbě na tvary reliéfu a výšku hladiny podzemní vody se na lokalitě vyvinula

charakteristická struktura druhově boha­ tých, vysoce produktivních, přírodních a přírodě blízkých hydrobiocenóz a geo­ biocenóz údolní nivy v dubovém vegetač­ ním stupni: slatinné mokřady, nivní lou­ ky, pastviny s rozptýlenými solitemími stromy a lužní lesy (s vzácným jihoevrop­ ským jasanem úzkolistým). Množství a vysoká diverzita vodního ptactva je podmíněna též blízkostí chráněného úze­ mí Oskovec. Nivní louky mají význam jak z hlediska migrace, tak i hnízdění ptactva. Louky mezi Strážnicí a Veselím n. M. jsou jediným hnízdištěm kolihy velké. Příznivé podmínky hydrogeologické (mocné říční štěrky a štěrkopísky s mož­ ností infiltrace z přirozeného toku) řadí zájmové území k významným zásobár­ nám podzemních vod, proto patří do chráněné oblasti přirozené akumulace vod Kvartér Moravy. V oblasti Strážnice se předpokládá vybudování nového zdro­ je podzemních vod s vydatností až 701.s- 1• Lokalita díky svému přírodě blízkému stavu náleží na základě hodnocení bioge­ ografů a ekologů k provinciálnímu bioko­ ridoru procházejímu údolím Moravy a v krajinotvorném aspektu vytváří výrazný kontrast a protiváhu vůči okolnímu ze­ mědělsky intenzívně využívanému území. V neposlední řadě je nezbytné zvýraznít i význam vědeckého aspektu Osypaných břehů. Naskýtá se ideální možnost sledo­ vat přirozený vývoj říčního koryta Mora­ vy na kontaktu s navátými písky, monito­ rovat klasicky se vyvíjející říční meandry (pravděpodobně nejlepší) v České repub­ lice. V závislosti na vývoji geomorfologic­ kých tvarů nivy (nivní plošina, štěrkové lavice, zamořené sníženiny apod.) se na­ skýtá příležitost zkoumání vývoje celého sledu rostlinných společenstev od primár­ ních na čerstvých štěrkových lavicích, přes ruderální biocenózy až po měkký a tvrdý lužní les relativně stabilizované nivy. Zejména díky mnohaletým geolo­ gickým výzkumům jsou v oblasti zdoku­ mentovány významné kvartérní profily umožňující rekonstrukci krajiny v holocé­ nu (od atlantiku až po recent) se zásad­ ním významem pro celé Pomoraví a jeho postupné osidlování. Protože zájmové území Osypané břehy

Osypané břehy - intenzívně erodo­ vaný nárazový břeh meandru Moravy vytvořený v navátých píscích. Z vyso­ ké hrany na okraji borového lesa je atraktivní rozhled po střední části navrhovaného chráněného přírodní-' ho výtvoru. Foto Miloš Spurný

Letecký pohled přes poslední existují­ cí meandr střední Moravy pořídil na začátku sedmdesátých let, tedy ještě před poslední regulací, Miloš Spurný. Síje nejvíce zaklesnutého meandru je už dnes podstatně užJí a zanedlouho dojde kjejímu přirozenému protržení.

Ze snímku je patrný také ekologicky nevhodný plantážnický způsob pěsto­ vání topolů.

47

leží v silně hospodářsky využívané kraji­ ně, vyžaduje jeho ochrana a zachování vysoké cennosti a atraktivity vyloučení či usměrnění lidské činnosti přímo nebo po­ tenciálně ohrožující zájmovou lokalitu. Na základě našeho průzkumu mezi ně patří těžba písků a štěrkopísků, zeměděl­ ství, lesní a vodní hospodářství, rekreace. Zásadní význam pro existenci lokality má zastavení postupu těžby štěrkopísků a písků (Štěrkovna a pískovce Bzenec) a vyjmutí území z těžebního prostoru. V místech s ukončenou těžbou dokončit vhodně započatou rekultivaci. V poslední době se v souvislosti s řeše­ ním protipovodňových úprav objevují ná­ vrhy i na úpravu řeky Moravy mezi Stráž­ nicí-Přívoz a Rohatcem (průpich mean­ drů, nové koryto). Úpravou přirozeného koryta by zanikla podstata ochrany a pří­ rodní vývoj meandrů by byl přerušen, fungující fluviálně-nivní systém by po­ stupně degradoval. Odkrytí nového ko­ lektoru by mohlo způsobit i rychlou in­ filtraci kontamonované říční vody do vod podzemních. Protipovodňové úpravy bu­ de nezbytné zabezpečit jinými způsoby (např. odstraněním naplavených sedi­ mentů v korytě výše po toku, vysoké

vodní stavy snižovat převedením vody do retenčních nádrži). Na základě našich výzkumů musíme uvést další významnou skutečnost. V zá­ jmovém území jsem sledovali vývoj říční­ ho koryta (meandrů). Historicky dostup­ né mapové podklady (II. vojenské mapo­ vání na Moravě v letech 1836-40, III. vo­ jenské mapování 1876-77) jsme srovnali se stavem v 60. letech a současným. O současném stavu podalo dobrý přehled operativní letecké snímkování, doplněné interpretací kosmického snímku družice SPOT, vše s podrobným terénním prů­ zkumem. Zejména v posledních třiceti le­ tech došlo k prudkému vývoji koryta. Vznikly dva klasické meandry v mean­ drovém pásu. Za 30 let se posunuly me­ andry po proudu (max. o 100-120 m) a zároveň se protahovaly do boku (o 40­ 60 m) a zaškrcovaly. Podle našich před­ pokladů při stávajícím vývoji a posunu meandrů dojde v blízké budoucnosti s velkou pravděpodobností k zaškrcení a protržení, průpichu meandru výše po proudu ležícího (vznik mrtvého ramene). Přirozeným vývojem tedy dojde k napří­ mení a zkrácení aktivního toku i bez lid­ ských zásahů.

Při zemědělském obhospodařování je nutný návrat k původnímu charakteru nivní krajiny, půjde o zatravnění orné pů­ dy a její převedení na luční hospodaření. Při lesních těžbách jak na navátých pís­ cích, tak v nivě, je nutno postupovat pro­ bírkově. Při nových výsadbách doporuču­ jeme nahradit postupně borové monokul­ tury výsadbou dubu s příměsí habru, bo­ rovice či břízy. Rovněž v luhu doporuču­ jeme nevysazovat pouze topol, ale re­ spektovat stanovištní rozdíly a umožnit vývoj vrbin, topolových jasenin apod. V případě vyhlášení CHPV musí dojít k omezení krátkodobé rekreace, při níž dochází k poškozování (sešlap, stopy oh­ ništ) horní hrany nárazového břehu me­ andru zařezaného v navátých píscích, od­ kud je nádherný rozhled. Unikátnost území Osypané břehy i na­ značené spektrum problémů vyžadují urychlené vyhlášení státní ochrany dané lokality a optimalizaci hospodářského vy­ užívání. V tomto směru již začali pracov­ níci Okresního úřadu v Hodoníně podni­ kat nezbytné kroky, aby Osypané břehy zůstaly zachovány budoucnosti. Bude však nezbytné dále toto území populari­ zovat a představovat i širší veřejnosti a na druhé straně podrobně vědecky zhodnotit zájmové území v širším kontex­ tu nivy dolního toku Moravy.

Karel Kirchner,

Vítězslav Nováček

Rouah těžby písku se oproti stavu ze sedmdesátých let (na snímku Miloše Spurného) podstatně zvětšil a představuje dnes největší konflikt s ochranou přírody. začátku

Snímek Miloše Spurného vysvětluje, se tento úsek Moravy jmenuje Osypané břehy. Rychle se vyvíjející nárazový břeh ve vátých píscích Mo­ ravské Sahary je také vhodným sld­ lem početné kolonie břehulí.

proč

48