GLOBÁLNÍ INDEX HLADU 2013

GLOBÁLNÍ INDEX HLADU 2013 SOUČASNÉ VÝZVY V PROBLEMATICE HLADU Zvyšování odolnosti komunit pro dosažení potravinové bezpečnosti Sandra Yin, Yisehac Yohannes

Vydání IFPRI Říjen 2013

Concern Worldwide: Connell Foley Welthungerhilfe: Constanze von Oppeln, Bettina Iseli Institute of Development Studies: Christophe Béné, Lawrence Haddad

SKÓRE GLOBÁLNÍHO INDEXU HLADU ZA ROK 2013 PODLE ZÁVAŽNOSTI Poznámka: Pro index GHI za rok 2013 jsou použity údaje o podílu podvyživených osob za roky 2010 až 2012. Údaje o podváze dětí byly během posledního roku shromážděny za období mezi roky 2008 a 2012, pro které jsou tyto údaje k dispozici, a údaje o dětské úmrtnosti jsou uvedeny za roku 2011. Pro země, kde nebyly údaje k dispozici a pro některé země s velmi malým počtem obyvatel index GHI spočítán nebyl.

30.0 ≤ Velmi vážné 20.0–29.9 Vážné 10.0–19.9 Znepokojivé 5.0–9.9 Mírně znepokojivé ≤ 4.9 snesitelné Bez údajů Průmyslová země

V

ýroční zpráva o globálním indexu hladu (GHI) vychází již osmým rokem a představuje univerzální hodnocení hladu na národní, regionální i celosvětové úrovni. Aktuální údaje z roku 2013 ukazují, že svět dosáhl od roku 1990 v boji proti hladu určitého pokroku, ale spousta práce je stále před námi.

Zpráva o GHI za rok 2013 se zaměřuje na budování odolnosti komunit (resilience) a to v teorii i praxi. Humanitární a rozvojové organizace si již dlouhou dobu lámou hlavu nad tím, proč se tváří v tvář krizím a problémům daří některým lidem lépe než jiným. Vzhledem k tomu, že hlad zůstává dle hodnocení celosvětově na stupni „závažné“, je nezbytné třeba věnovat se právě budování odolnosti komunit, která pomůže chudým a zranitelným lidem čelit opakujícím se suchům, neúrodám a hladu a přírodním katastrofám stejně jako těm způsobeným člověkem. Podporou komunitních kapacit a jejich odolnosti bude zabezpečena i potravinová bezpečnost. Pro dosažení tohoto cíle je však třeba kombinace humanitárních a rozvojových přístupů.

GLOBÁLNÍ INDEX HLADU

a odhadů Mezinárodní výzkumný institut pro potravinovou politiku (IFPRI). Index GHI za rok 2013 se počítá pro 120 zemí, pro které jsou k dispozici údaje o jeho třech složkách, a odráží údaje za roky 2008 až 2012, což jsou nejaktuálnějších dostupné globální údaje o všech třech složkách indexu GHI.

Index GHI v sobě spojuje tři ukazatele se stejnou váhou: 

podíl podvyživených lidí,



podíl dětí mladších pěti let, které trpí podváhou



úmrtnost dětí mladších pěti let.

Index GHI hodnotí země na stupnici od 1 do 100 bodů, kde 0 představuje nejlepší skóre (hlad se nevyskytuje) a 100 nejhorší, avšak v praxi není těchto mezních hodnot nikde dosaženo. Hodnoty nižší než 5,0 poukazují na snesitelnou úroveň hladovění v populaci, hodnoty mezi 5,0 a 9,9 jsou mírně znepokojivé, hodnoty mezi 10,0 a 19,9 znepokojivé, hodnoty mezi 20,0 a 29,9 jsou závažné a hodnoty 30,0 a vyšší jsou velmi vážné.

Údaje o těchto ukazatelích pocházejí z Organizace pro výživu a zemědělství OSN (FAO), Světové zdravotnické organizace (WHO), Dětského fondu OSN (UNICEF), různých vnitrostátních demografických a zdravotnických průzkumů,

GLOBÁLNÍ INDEX HLADU 0

10 5

20

30

40

15

25

35

≤ 4.9

5.0–9.9

10.0–19.9

20.0–29.9

30.0 ≤

Snesitelné

Mírně znepokojivé

Znepokojivé

Vážné

Velmi vážné

42

22

37

16

zemí

zemí

zemí

zemí

Poznámka: Údaje pro některá kritická místa s vysokou pravděpodobností hladovění nejsou k dispozici.

2

3

zemí

Podíl jednotlivých složek na skóre globálního indexu hladu za roky 1990, 1995, 2000, 2005 a 2013, podle regionů

OBRÁZEK 1

’90

’95 ’00

Svět

’05 ’13

’90

’95 ’00 ’05

Jižní Asie

’13

’00 ’05

Subsaharská Afrika

’13

’90

’95 ’00

Východní a Jihovýchodní Asie

Blízký východ a severní Afrika

’90

’95

’00

Latinská Amerika a Karibik

’90

2.7

3.2

’13

5.3

’05

5

5.0

4.8

6.9

5.6

9.5

8.2

’00 ’05 ’13

6.1

’95

5.8

’90

7.0

’05 ’13

6.8

9.6

8.1

10

7.6

11.3

15.9

13.5

19.2

21.6

25.2

24.1

25.0

’95

20.7

24.4

’90

13.8

17.0

15

15.7

20.8

18.8

GHI skóre

20

23.3

27.5

30 25

Úmrtnost dětí mladších pěti let Výskyt dětské podváhy Podíl podvyživených

31.5

35

’95 ’00 ’05 ’13

Východní Evropa a Společenství nezávislých států

Poznámka: Pro index GHI za rok 1990 jsou použity údaje o podílu podvyživených lidí za roky 1990 až 1992; údaje o dětské podváze byly shromážděny za rok nejbližší k roku 1990 během období 1988 až 1992, pro který jsou tyto údaje k dispozici. Údaje o dětské úmrtnosti jsou z roku 1990. Pro GHI za rok 1995 jsou použity údaje o podílu podvyživených lidí za roky 1994 až 1996; údaje o dětské podváze byly shromážděny za rok nejbližší k roku 1995 během období 1993 až 1997, pro který jsou tyto údaje k dispozici a údaje o dětské úmrtnosti jsou z roku 1995. Pro GHI za rok 2000 jsou použity údaje o podílu podvyživených lidí za roky 1999 až 2001; údaje o dětské podváze byly shromážděny za rok nejbližší k roku 2000 během období 1998 až 2002, pro který jsou tyto údaje k dispozici a údaje o dětské úmrtnosti jsou z roku 2000. Pro GHI za rok 2005 jsou použity údaje o podílu podvyživených lidí za roky 2004 až 2006; údaje o dětské podváze byly shromážděny za rok nejbližší k roku 2005 během období 2003 až 2007, pro který jsou tyto údaje k dispozici a údaje o dětské úmrtnosti jsou z roku 2005. Pro GHI za rok 2013 jsou použity údaje o podílu podvyživených lidí za roky 2010 až 2012; údaje o dětské podváze byly shromážděny za poslední rok období 2008 až 2012, pro který jsou tyto údaje k dispozici a údaje o dětské úmrtnosti jsou z roku 2011.

ZHODNOCENÍ A TRENDY

Od roku 1990 byl tedy pozorován pokrok ve všech regionech. Za rok 2013 byly hodnoty GHI v subsaharské Africe nižší o 23 %, v jižní Asii o 34 % a na Blízkém východě a v severní Africe o 28 %. Ještě většího pokroku dosáhla východní a jihovýchodní Asie, kde celkové skóre pokleslo o 52 %, a Latinská Amerika a Karibik, kde došlo k 50% poklesu (přestože tam byly hodnoty už tak nízké). Ve východní Evropě a Společenství nezávislých států byl GHI za rok 2013 o 48 % nižší než v roce 1995. Nejvyšší GHI byl v roce 2013 zjištěn v jižní Asii. Mezi lety 1990 a 1995 tam poklesl o 4 %, k čemuž přispěl hlavně 10% pokles dětské podváhy, avšak tento rychlý pokrok netrval dlouho. V následujících pětiletých obdobích a po roce 2005 se klesající tendence zpomalily na 1 - 3 % navzdory silnému hospodářskému růstu. Hlavními příčinami částečné podvýživy dětí v tomto regionu jsou sociální nerovnost a špatná situace žen v oblasti výživy, vzdělávání a sociálního postavení, které brání zlepšení skóre GHI.

Počet hladovějících lidí ve světě zůstává nepřijatelně vysoký. V současnosti trpí chronickou podvýživou téměř 870 milionů lidí. Tuto neúprosnou statistiku v žádném případě nezmírňují ani zlepšující se odhady počtu podvyživených lidí, zveřejněné organizací FAO v roce 2012, podle kterých byl pokrok při potírání podvýživy větší, než naznačovaly dřívější předpoklady. O klesajícím trendu světového hladu svědčí i hodnoty GHI, který pro celý svět klesl od roku 1990 do roku 2013 o téměř 34 %, z hodnoty 20,8 na 13,8 (obr. 1). Nejvíce k tomu přispěl pokles podílu dětí mladších pěti let, které trpí podváhou. Globální průměrné hodnoty ale zastírají výrazné rozdíly mezi regiony a zeměmi. Hodnoty GHI pro jižní Asii nadále zůstávají vážné a pro subsaharskou Afriku velmi znepokojivé, zatímco Blízký východ a severní Afrika dosáhly pouze mírně znepokojivých hodnot. Latinská Amerika, Karibik, východní Evropa a Společenství nezávislých států dosáhly snesitelného skóre.

3

OBRÁZEK 2

Nejlepší a nejhorší výsledky GHI mezi lety 1990 a 2013 Nejhorší výsledky (% nárůst GHI)

Nejlepší výsledky (% pokles GHI)

Komory +40

Čína -58 Nikaragua -61

Svazijsko +38

Peru -66

Burundi +15

Ghana -68

Paraguay +9 Guatemala +3

Venezuela -69 Mexico -70 Kuba -73 Thajsko -73 Vietnam -75 Kuvajt -88 -100

-80

-60

-40

-20

0

20

40

Poznámka: Země, které dosáhly v letech 1990 i 2013 hodnoty GHI menšího než 5 nejsou zahrnuty

V 90. letech byl pokrok v subsaharské Africe menší než v jižní Asii, ale od konce století se tento africký region zlepšil a jižní Asii dokonce překonal. Jeho nehodnoty jsou tedy dnes nižší než v jižní Asii. Díky ukončení rozsáhlých občanských válek, které se zde odehrávaly v 90. letech minulého století a prvním desetiletí tohoto století, se zvýšila politická stabilita zemí, které byly dříve sužovány konflikty a na africkém kontinentu byl obnoven hospodářský růst. Pokroky v boji proti HIV a AIDS pomohly snížit dětskou úmrtnost v zemích touto epidemií nejvíce postižených. Od roku 2000 klesla úmrtnost dětí mladších pěti let v subsaharské Africe. Klíčovým faktorem pro lepší výsledky je pravděpodobně menší výskyt malárie díky intenzivnějšímu používání moskytiér ošetřených insekticidy a dalším opatřením proti malárii. Mezi další faktory patří vyšší proočkovanost populace a vyšší počet porodů ve zdravotnických zařízeních, lepší prenatální péče, lepší přístup k čisté vodě a hygienickým zařízením a rostoucí příjmy, které vedou k lepší výživě a přístupu k lékařské péči. I přes dobrou úrodu ale zůstává v roce 2013 nejistá situace v oblasti Sahelu. Opakované krize v posledních letech, včetně kombinace sporadických srážek, přemnožení sarančat, nedostatku plodin a vysokých a nestabilních cen potravin, mají negativní dopad na potravinovou bezpečnost v regionu, snižují schopnost

ohrožených skupin poradit si s problémy a oslabují jejich odolnost vůči dalším krizím. Kromě toho je dobytek, důležitý majetek pastevců, náchylnější k nemocem. Konflikt v severním Mali, rostoucí nejistota v severní Nigérii a migrační tlaky celou situaci ještě zhoršily. Tisíce lidí uprchlo v Mali ze svých domovů a vydalo se do bezpečnějších regionů nebo sousedních států. V boji proti hladovění dosáhly jednotlivé regiony a země různých výsledků. Mezi lety 1990 a 2013 snížilo 23 zemí svůj GHI o 50 % nebo více (obrázek 2). Mezi 10 nejlepšími zeměmi z hlediska zlepšení indexu GHI od roku 1990 je jen jedna země ze subsaharské Afriky Ghana. Na druhou stranu se v tomto regionu nacházejí tři země ze skupiny zemí s nejhoršími výsledky - Burundi, Komory a Eritrea. Větší hladovění v Burundi a na Komorech od roku 1990 lze přičíst dlouhodobému konfliktu a politické nestabilitě. Mezi roky 1990 a 2000 GHI pro Burundi vzrostl a zůstal velmi vysoký, téměř 40, až do roku 2005. Od té doby poklesl jen mírně. S přechodem k míru a politické stabilitě, který začal v roce 2003, země zahájila po mnoha desetiletích hospodářského úpadku pomalé zotavování. Vysoká úroveň podvýživy ale zůstává vážným problémem. Podíl částečně podvyživených lidí od roku 1990 neustále roste. Výskyt dětské podváhy patří mezi nejvyšší v Africe. Hodnoty GHI za rok 2013 pro Haiti zařadily tuto zemi do kategorie velmi vážné. Od té doby

4

POCHOPENÍ ODOLNOSTI KOMUNIT (RESILIENCE) PRO POTRAVINOVOU BEZPEČNOST

jeho hodnota neustále kolísá. Celkově byl v roce 2013 GHI v Haiti o více než čtvrtinu nižší než hodnota v roce 1990, ačkoliv je stále považován za vážný. Úmrtnost dětí mladších pěti let se na Haiti v roce 2010 více než zdvojnásobila oproti roku 2009 kvůli zemětřesení a jeho následkům, avšak v roce 2011 klesla pod úroveň zjištěnou před touto katastrofou. Údaje ukazují, že ačkoliv je podvýživa na Haiti stále vysoká, od roku 1990 klesla téměř o jednu třetinu. Během téhož období se výrazně zlepšila i dětská podváha. V některých zemích, např. v Demokratické republice Kongo, která v mnoha předchozích zprávách dosáhla nejhoršího skóre v GHI, neexistují spolehlivé údaje o podvýživě a úroveň hladu nelze odhadnout. Je nutné zintenzivnit úsilí o sběr kvalitních údajů o situaci v Demokratické republice Kongo a v dalších pravděpodobných lokalitách postižených hladem, jako například Afghánistán a Somálsko.

Hlavním důvodem, proč je pro lidi tak těžké vymanit se z chudoby, je jejich naprostá neschopnost vyhnout se krizím a zatěžovým faktorům, jako jsou potopy, nárůst cen či občanské nepokoje, nebo se s nimi vypořádat. Humanitární úsilí, které je samozřejmě mimořádně důležité, se ale obvykle těmito základními slabinami obyvatelstva nezabývá. Vzhledem k těmto skutečnostem dospěly humanitární i rozvojové organizace ke stejnému závěru: Pro zajištění dlouhodobého rozvoje komunit, regionů a zemí potřebují chudí a zranitelní lidé lepší připravenost, čili odolnost (resilience). Činnosti vedoucí k posilování jejich odolnosti vedou i potravinové bezpečnosti. Doposud sice nebyly dohodnuty základní předpoklady pro posilování odolnosti komunit ani nebyly stanoveny její definice, avšak humanitární a rozvojové organizace již pracují na tomto volně vymezeném pojmu, který by mohl umožnit návrh a realizaci účinnějších a lépe propojených intervencí. Podle jednoho rámce souvisejí tři různé způsoby reakce s různou intenzitou šoků nebo změn. Čím je intenzita šoku nižší, tím je pravděpodobnější, že se domácnosti, komunitě nebo systému podaří mu účinně odolat a absorbovat jeho dopady bez větších změn. Větší šok nebo zátěžový faktor ale může vyžadovat postupné adaptivní změny. Například nové zemědělské techniky nebo úvěry. Mnohem větší šoky mohou vyvolat ještě větší změny, které příslušný systém nebo strukturu změní natrvalo. Například sucha v Africkém rohu mohou lidi přinutit, aby se vzdali pastevectví a přešli k farmaření nebo hledali práci ve městech, protože již nebudou schopni obnovit svá stáda. Tato koncepce odolnosti klade větší důraz na význam negativních šoků než předchozí rozvojové rámce, čímž více zohledňuje to, jak neschopnost vyrovnat se s šoky ztěžuje schopnost chudých lidí zbavit se chudoby a vysvětluje, proč se do ní vůbec někteří lidé dostanou. Lepší měření a častější sběr údajů přispějí k odhalení příčin a následků mnoha různých krizí a pomohou rozvojovým a humanitárním organizacím vyhodnotit účinnost jejich programů.

POJEM HLADU Terminologie týkající se různých koncepcí hladu může být matoucí. „Hlad“ obvykle označuje nepříjemný pocit související s nedostatkem potravin. FAO definuje deprivaci v oblasti potravin, neboli „podvýživu“, jako spotřebu méně než asi 1800 kcal denně – to je minimum, které většina lidí potřebuje pro zdravý a produktivní život. „Částečná podvýživa“ (undernutrition) jde dále, nad rámec kalorií, a označuje nedostatek následujících složek, popř. jen některých z nich: energie, bílkoviny a důležité vitamíny a minerály. Částečná podvýživa je důsledkem nedostatečného příjmu potravin (z hlediska množství nebo kvality), špatného využití živin v důsledku infekce nebo jiného onemocnění nebo kombinace těchto faktorů. Ty jsou zase způsobeny nedostatečnou potravinovou bezpečností domácností, chybějícími státními strukturami v péči o matku a dítě, popř. špatným přístupem ke zdravotnickým službám, bezpečné vodě a kanalizaci. „Špatná výživa“ (malnutrition) označujeobecněji jak částečnou podvýživu (nedostatek potravin), tak naopak nadměrnou výživu (nevyvážená strava, například konzumace příliš velkého počtu kalorií vzhledem k požadavkům s nebo bez nízkého příjmu potravin bohatých na mikronutrienty). „Hladovění“ (hunger) označuje v tomto textu index vycházející ze tří ukazatelů, které jsou popsány na straně 2.

5

BUDOVÁNÍ ODOLNOSTI KOMUNIT VŮČI ČÁSTEČNÉ PODVÝŽIVĚ Organizace Concern Worldwide a Welthungerhilfe mají dohromady téměř 100 let zkušeností s bojem proti hladu a chudobě po celém světě a již dlouho vědí, že chudí a zranitelní lidé nejsou schopni se vypořádat se všemi stresovými faktory, kterým musí v krizových oblastech a v regionech s chronicky nedostatečnou potravinovou bezpečností čelit. V rámci podpory koncepce odolnosti komunit vůči částečné podvýživě nabízejí poznatky z programů zaměřených na budování odolnosti v různých situacích. Poučení z Nigeru V Nigeru, kde organizace Concern působí již více než deset let, je každým rokem ošetřeno přes 300.000 dětí kvůli špatné výživě a v průměru 1 až 3 milióny lidí nemají zaručeny potravinovou bezpečnost. Živobytí nejchudších vrstev je pod obrovským tlakem vyvolaným neustálým zhoršováním životního prostředí, pokročilou dezertifikací, pravidelnými útoky škůdců a nedostatečnou reakcí na kratší a opakující se sucha. Tyto opakované šoky uvrhly domácnosti na venkově do chudoby. Chronicky špatná výživa je tomuto regionu vlastní a za posledních 20 let se ještě zhoršila. Jedna ze tří sklizní je obecně velmi slabá. Nejvíce jsou postiženi lidé živící se zemědělstvím a kombinací zemědělství a pastevectví, protože často sami nemohou během pěti měsíců hladu mezi květnem a zářím uspokojit ani své vlastní potřeby. V období od dubna 2010 do září 2012, reagovala organizace Concern na několik krizí v regionu Tahoua, kde během tří sezón postižených hladem realizovala tři výzkumné projekty: od dubna do prosince 2010, od května do prosince 2011 a od července do září 2012. Tyto intervence a výzkumné studie se zaměřily na vliv přímé finanční pomoci na výživu a obecnou úroveň chudoby. Podrobnější zkoumání souvislostí mezi finanční pomocí a jejím vlivem na výživu vedlo v Nigeru k následujícím poznatkům: 1. Zdá se, že přímá finanční pomoc výživu v krátkodobém horizontu zlepšuje, protože děti díky ní jedí častěji a zvyšuje se spotřeba luštěnin. Velká část poskytnutých peněz je vynaložena na jídlo pro domácnost. Je jasné, že výdaje na jídlo závisejí na dostupnosti potravin. Případná potřeba potravin nebo peněz tedy závisí na místních podmínkách. 2. Pokud je cílem programu zlepšení nebo udržení výživové situace, měly by být peněžní transfery začleněny mezi ostatní intervence, které řeší příčiny špatné výživy a nedostatečné potravinové bezpečnosti. 3. Pro sledování využití peněžních transferů a měření úspěšnosti programu by měly být vytvořeny a monitorovány indikátory výživy a potravinové bezpečnosti, například počet dnů hladovění, rozmanitost stravy nebo globální index akutní podvýživy. Tato zjištění následně vedla k poznání, že finanční podpora ani programy pro posilování výživy zaměřující se na sezónní výživové potřeby nestačí na vybudování odolnosti vůči pravidelným krizím spojeným s nedostatkem potravy a že budou nutná dlouhodobější opatření, které se zaměří na budování inklusivních a adaptivních strategií pro zvládání daných situací. Z těchto poznatků pak čerpá tvorba nových programů a následná praxe v Nigeru i mimo něj. Na základě uvedených zjištění a poznatků z dalších programů, které nezisková organizace Concern vede v Etiopii a Keni byl vytvořen nový tříletý program pro posilování odolnosti v Čadu, jehož cílem je zajištění chybějících dat a lepší pochopení problematiky odolnosti komunit, které dále přispěje k celosvětovým diskuzi o tomto konceptu. Poučení z Haiti Haiti již řadu desetiletí trpí široce rozšířenou chudobou a chronickým nedostatkem potravin. Více než polovina domácností v zemi je chycena do pasti naprosté chudoby a žije za méně než jeden dolar na den. Nejen že je Haiti vystaveno velmi častým přírodním katastrofám, ale současně čelí i mnoha politickým rizikům. Slabá vláda a „krizové hospodaření“ podkopávají legitimitu státu a odsuzují zemi k závislosti na cizí pomoci. Většina chudých Haiťanů bez adekvátního přístupu k potravinám žije ve venkovských oblastech. Vzhledem k tomu, že zemědělství je zde velmi rozšířené, mohly by zemědělské politiky hrát zásadní roli při posilování odolnosti komunit vůči podvýživě. Strukturální omezení ale doposud nebyla dostatečně vyřešena a malí producenti nemají z politik žádný prospěch. Kvůli přetrvávající fragmentaci půdy, slabému vlastnictví, zastaralé zemědělské technice, nedostatečné infrastruktuře a problémům v přístupu na trhy zůstávají jejich produktivita a příjmy nízké. Demografické tlaky a chudoba nutí venkovské obyvatelstvo, aby se uchýlilo např. k odlesňování, jehož dopady nicméně nadále zvyšují jejich zranitelnost vůči hrozícím rizikům. Vláda nadále dává přednost rozvoji zemědělství ve velkém měřítku a dalším nevhodným politikám, mezi které patří nízká dovozní cla na rýži, která místním zemědělcům ztěžují konkurenci. Jedním z regionů nejvíce postižených nedostatečnou strukturální potravinovou bezpečností je severozápad Haiti. Více než 90 % jeho obyvatel je ve svém živobytí závislých na samozásobitelském zemědělství. Od roku 1993 působí v tomto regionu nezisková organizace Welthungerhilfe, která se zaměřuje na zlepšování dostupnosti potravin a přístupu k nim. Mezi lety 2000 až 2011 bylo realizováno 21 projektů financovaných různými donory, do kterých se zapojilo celkem 37.000 domácností. Program sice nebyl konkrétně zaměřen na posilování odolnosti komunit vůči nedostatku potravin, ale podíváme-li se na něj z hlediska odolnosti, je možné v něm identifikovat hlavní faktory , ze kterých je třeba v budoucích programech vycházet. * Díky svému zaměření na základní strukturální příčiny zranitelnosti, program napomohl nastavit dlouhodobě udržitelné nástroje, které pomáhají k vymanění z z chudoby a hlad. * Ačkoliv hlavním cílem bylo nastavení trvale udržitelné potravinové bezpečnosti, byla též přijata opatření pro zmírňování rizik vzniku katastrof a pro předvídání a zvládání krizí a zátěžových situací, například sesuvů půdy, záplav a zemětřesení. * Dlouhodobý časový horizont a kontinuita programu, zejména z pohledu strategie a personálního obsazení, umožnily rozvojově orientovanou reakci na akutní krizi. Jedním z klíčů k úspěchu byla důkladná analýza lokálních svépomocných kapacit po každé mimořádné události a podpora, která pouze doplňovala stávající kapacity. Flexibilní, přesně cílené mimořádné transfery zajistily podporu komunit, které sledují dlouhodobé rozvojové cíle. * Program podpořil vznik místních výborů, například vodohospodářských skupin, které se mohou ve střednědobém až dlouhodobém horizontu stát jádrem organizované venkovské občanské společnosti, jež bude lépe vybavena pro kolektivní zmírňování rizik. * Tento program byl sladěn s vnitrostátními politikami a úzce spolupracoval se státními strukturami a správními orgány komunit, aby se posílila jejich kapacita při krizovém plánování a účinné realizaci akcí.

6

DOPORUČENÍ

* Investovat do opakovaného sběru údajů v reálném čase na různých úrovních (jednotlivec, domácnost, komunita, okolní prostředí) a mezi různými socioekonomickými a etnickými skupinami. * Zřídit monitorovací pracoviště v zemích s nejvyšší pravděpodobností šoků, chudobou nebo závislostí na humanitární pomoci, kde by bylo možné shromažďovat údaje o výživě, potravinové bezpečnosti a zvládání situace jednou za měsíc až tři měsíce.

Tato doporučení jsou určena třem skupinám aktérů, kteří mají přímý vlivem na tvorbu programů týkající se odolnosti komunit: mezinárodní rozvojové, humanitární a dárcovské komunitě; osobám odpovědnými za tvorbu politik na vnitrostátní úrovni v zemích s nedostatečnou potravinovou bezpečností a organizacím zabývajícími se rozvojovou a humanitární činností v praxi.

6. Přezkoumat účinnost systémů včasného varování s cílem identifikovat a odstranit klíčové institucionální, zejména politické, překážky pro včasná opatření. Zajistit využití získaných poznatků v rámci adekvátní politiky.

Doporučení pro mezinárodní rozvojovou, humanitární a dárcovskou komunitu

Budování odolnosti není všelék. Její definice a uplatňování bude zahrnovat různé postupy. Většina by jich sice měla nejchudším a nejzranitelnějším lidem pomoci, ale některé možná ne. Mezinárodní rozvojová a dárcovská komunita se musí jasně dohodnout na definicích, snažit se o dosažení shody s ostatními a jednoznačně sdělit, proč jí přístup zaměřený na posilování odolnosti umožní prosazovat její rozvojové a humanitární cíle. Jakmile se dohodne na společné vizi pro politiku posilování odolnosti a tvorbu patřičných programů v konkrétním kontextu, měli by se jí přizpůsobit i donoři.

7. Donoři by měli věnovat více rozvojových finančních prostředků na snižování rizika přírodních katastrof a na intervence pro posilování odolnosti, včetně přesněji zacílených záchranných sítí, s jasnými procentními cílovými hodnotami nebo s jinými kritérii pro hodnocení financování. Je nutné zohlednit i intervence a náklady na budování kapacit v nestabilních a konfliktem postižených státech. Doporučení pro osoby odpovědné za tvorbu politik na vnitrostátní úrovni v zemích s nedostatečnou potravinovou bezpečností

1. Přístup založený na upevňování odolnosti jasně odhalí nevyužité příležitosti a někdy i kontraproduktivní oddělení světů rozvojové a humanitární pomoci. Je nutné odstranit institucionální, finanční a koncepční bariéry, které oddělují světy rozvojové a humanitární pomoci v rámci dárcovských organizací a agentur OSN, aby bylo možné dosáhnout lepší synergie ve strategiích i prováděcích plánech.

8. Vypracovat národní přístupy k dosažení potravinové

bezpečnosti, které budou odolné vůči šokům a jiným stresům. Ujistit se, že si externí a mezinárodní aktéři tyto přístupy vezmou za své a podporují je. Externí aktéři by měli spolupracovat s vnitrostátními aktéry na tvorbě nástrojů pro analýzu, měření a posuzování odolnosti podle konkrétní situace.

2. Při úsilí o posilování odolnosti je nutné obecnější sjednocení rozvojových politik. Pokud nějaké politiky odolnost narušují, je nutné je revidovat. Aby bylo možné posilovat odolnost vůči částečné podvýživě, měly by být sestaveny politiky, které zlepší výsledky výživy a zajistí uplatňování práva na přiměřenou potravu.

9. Podporovat a usnadňovat vícesektorový přístup k odolnosti (podobně jako hnutí Scaling Up Nutrition podporuje vícesektorový přístup k výživě), s koordinací plánů a programů napříč ministerstvy. Posoudit vnitrostátní odvětvové strategie a akční plány z hlediska odolnosti vůči katastrofám a jejího posilování.

3. Pro podporu přístupu zaměřeného na posilování odolnosti chudých lidí je třeba vytvořit víceleté flexibilní mechanismy a financování, které usnadní vícesektorové přístupy k řešení chronických potravinových a výživových krizí a budou se zabývat strukturálními příčinami nedostatečné potravinové bezpečnosti na regionální i státní úrovni.

10. Zavést politiky, které posilují odolnost vůči potravinové nedostatečnosti, například prostřednictvím zajištění vlastnického práva drobným zemědělcům a úpravou politik a strategií, které oslabují odolnost chudých a zranitelných skupin, jako jsou například nízká dovozní cla nebo strukturální zanedbávání drobného zemědělství na Haiti.

4. Informovat klíčové zainteresované subjekty i obecnou veřejnost o potenciálu efektivního vynaložení nákladů na budování odolnosti a vyšší potravinové bezpečnosti, zejména v nestabilních podmínkách.

11. Dbát na to, aby politiky a programy čerpaly z široké

škály odborných znalostí, například z analýzy problémů se spoluprací, jakož i problémů mezi agenturami a sektory. Národní vlády by měly podporovat vznik platforem, do kterých budou zapojeny různé zainteresované subjekty a aktivně tato fóra využívat. Je obzvláště nutné vést konzultace s lidmi trpícími nízkou odolností vůči šokům a stresům, která u nich narušuje potravinovou bezpečnost. Tam, kde je

5. Podporovat koordinovaný přístup při monitorování opatření posilujících odolnost a shromažďování dat o dopadech a účinnosti těchto opatření. Klíčem zůstává zajistit, aby ukazatele poskytly dostatečně kvalitní informace, tedy ve vhodném čase a s dostatečnou frekvencí.

7

Doporučení pro organizace zabývající se rozvojovou a humanitární činností v praxi 12. Přístup zaměřený na posilování odolnosti může podpořit tvorbu rozvojových programů, které zohledňují nejistotu a nestálost, ale i tvorbu humanitárních programů usilujících o trvale udržitelný rozvoj. Některé programy mohou zahrnovat oba cíle tak, že (1) nejprve poskytnou pomoc, a poté se budou postupně snažit o budování majetku jednotlivců, domácností i komunit, popř. (2) budou za normálních okolností budovat majetek, avšak jejich součástí bude i finanční a provozní flexibilita, která jim v případě šoků umožní rychle přejít na humanitární aktivity. 13. Rozvojové programy, jejichž cílem je zvyšovat odolnost, by měly vybudovat místní kapacity a posilovat místní struktury. Jakmile nastane krize nebo obtížná situace, mohou tyto struktury poskytnout nejúčinnější a včasnou podporu. Programy pro mimořádné situace by neměly působit souběžně s těmito strukturami; spíše by s nimi měly spolupracovat a vycházet z nich, aby se zabránilo situaci, kdy budou komunity a celé země výlučně závislé na humanitární pomoci. 14. Podporovat již existující funkční mechanismy zvládání situací, které lidé uplatňují. Například posilovat spořící sítě na úrovni komunity nebo banky, které hrají důležitou roli při podpoře rozvoje a poskytování pomoci po šocích. 15. Nestátní neziskové organizace a jejich místní partneři by měli aktivněji využívat svých dlouholetých zkušeností s tvorbou rozvojových programů a lobovat za změnu politik ve prospěch posilování odolnosti. 16. Špatná výživa v raném dětství (zejména během 1000 dnů od početí do dvou let věku) snižuje odolnost, protože RESEARCH INSTITUTE INTERNATIONAL FOOD POLICY 2033 K Street, NW Washington, DC 20006-1002, USA T +1.202.862.5600 • F +1.202.467.4439 • [email protected]

www.ifpri.org

může mít dlouhodobé a nevratné účinky na kognitivní a fyzický vývoj dětí a jejich budoucí schopnost výdělečné činnosti v dospělosti. Humanitární a rozvojová komunita by se tedy měla zaměřit na zlepšení výživy matek a dětí v rozvojových regionech a naplánovat výživové intervence pro řešení bezprostředních příčin podvýživy ale i intervence zabývající se skrytými příčinami a zohledňující výživové zvyklosti. Pro hodnocení výživových programů a režimů financování by měly být použity výživové ukazatele stanovené na základě cílů Světového zdravotnického shromáždění.

Bro-WHI-Is-GB-40/13

to možné, musí úsilí směřující k posilování odolnosti vycházet ze zaváděných mechanismů a institucí.

ZÁVĚR

Dokud budou lidé čelit šokům a stresům, mezi které patří přírodní katastrofy i člověkem vyvolané krize a budou trpět nedostatkem potravin, bude důležité identifikovat základní stavební kameny odolnosti. Programy zaměřené na posilování odolnosti komunit mohou čerpat ze znalostí toho, proč někteří lidé zvládají stresy a šoky lépe než jiní. I když důvody pro budování odolnosti jsou pádné, přijmout koncept budování odolnosti komunit za své bude náročným úkolem. Z koncepčního hlediska je nutné dosáhnout shody o tom, co to odolnost je a co není. Vedle toho bude klíčovým aspektem určit nejlepší způsob jejího měření a monitorování. Je před námi ještě dlouhý kus cesty, než dosáhneme toho, že chudí lidé zásadně zlepší svou potravinovou bezpečnost. Více informací najdete v plné verzi této zprávy: von Grebmer, K., D. Headey, C. Béné, L. Haddad, T. Olofinbiyi, D. Wiesmann, H. Fritschel, S. Yin, Y. Yohannes, C. Foley, C. von Oppeln a B. Iseli. 2013. 2013 Global Hunger Index: The Challenge of Hunger: Building Resilience to Achieve Food and Nutrition Security. Bonn, Washington, DC a Dublin: Welthungerhilfe, Mezinárodního institutu pro výzkum potravinové politiky a Concern Worldwide. Je také k dispozici na www.ifpri.org/publication/2013global-hunger-index.

Friedrich-Ebert-Straße 1 WELTHUNGERHILFE 53173 Bonn, Germany Tel. +49 228-22 88-0 Fax +49 228-22 88-333

52-55 Lower Camden Street CONCERN WORLDWIDE Dublin 2, Republic of Ireland Tel. +353 1-417-7700 Fax +353 1-475-7362

www.welthungerhilfe.de

www.concern.net

Znázorněné hranice a použité názvy a označení na mapě nepředstavují oficiální potvrzení nebo uznání ze strany Mezinárodního institutu pro výzkum potravinové politiky (IFPRI) nebo jeho partnerů či přispěvovatelů. Copyright © 2013 Mezinárodní institut pro výzkum potravinové politiky. Všechna práva vyhrazena. Pro souhlas s dotiskem se obraťte na [email protected]. ISBN: 978-0-89629-835-4.

Překlad z anglického originálu a tisk byl financován z prostředků EU a podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR. Za obsah publikace nese plnou odpovědnost společnost Člověk v tísni, názory v něm obsažené nelze interpretovat jako stanovisko donora.