Gill Hines, Alison Baverstock. Jak na svého. teenagera. Manuál pro rodiče

Kolik nezávislosti je ideální? Jak s teenagerem mluvit, aby vás poslouchal, chal, a jak mu naslouchat, aby s vámi mluvil? Jak s teenagerem řešit peníze, volný čas a školní povinnosti?

V

ychovávat teenagera testuje rodičovskou lásku k prasknutí. Dítě, nad kterým jste dosud měli téměř úplnou kontrolu, je nyní vyšší než vy, hlasitější než vy a najednou zná všechny vaše nedostatky a má nutkání na ně neustále upozorňovat. A co víc, tahle nová bytost může mluvit a oblékat se způsobem, který je vám zcela cizí a nic vám neříká – zatímco zároveň potřebuje stále více peněz. Pomoc je ale na dosah ruky! Tento praktický průvodce nabízí všem rodičům a ostatním členům rodiny osvědčené strategie pro každou situaci, řadu příkladů a rad, které ihned můžete využít v praxi. Budete se divit, jak jste to dříve mohli zvládat bez této skvělé knihy.

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected], www.grada.cz

Jak na svého teenagera

Kdy a jak byste s ním měli řešit náročná témata jako sex, drogy a alkohol?

G. Hines A. Baverstock

Máte pocit, že vychovávat teenagera přináší mnohem více starostí než radostí? í?

Gill Hines, Alison Baverstock

Jak na svého

teenagera Manuál pro rodiče

Gill H ines , Alison Baverstock

Jak na svého

teenagera Manuál pro rodiče Grada Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Gill Hines, Alison Baverstock

Jak na svého teenagera Manuál pro rodiče TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Přeloženo z anglického originálu knihy Whatever! A down-to-earth guide to parenting teenagers od Gill Hines a Alison Baverstock, vydaného nakladatelstvím Piatkus Books v Londýně, Velká Británie, 2005. Copyright ã Gill Hines and Alison Baverstock 2005 First Published in Great Britain in 2005 by Piatkus. All rights reserved Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5522. publikaci Překlad Mgr. Daniela Vránová Odpovědná redaktorka Mgr. Martina Němcová Grafická úprava a sazba Eva Hradiláková Počet stran 224 První vydání, Praha 2014 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Czech edition © Grada Publishing, a.s., 2014 Cover Design © Eva Hradiláková Cover Photo © Zuzana Böhmová ISBN 978-80-247-5144-3 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-9225-5 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-9226-2 (ve formátu EPUB)

Obsah

Předmluva Jacqueline Wilsonové ................................................................................ 11 Úvod od Gill Hinesové .......................................................................................................... 13 Úvod od Alison Baverstockové ...................................................................................... 17

11 Jak vychovávat teenagera ....................................................................................... 19 Čím se vyznačuje úspěšný mladý člověk ..................................................................... 20 Moje nástroje pro rodiče teenagerů .............................................................................. 21 Jak být dobrým rodičem? .................................................................................................. 25 Klíčové úkoly rodičů ............................................................................................................. 27 Kdo vychovává vašeho teenagera? ................................................................................ 28 Proč je kvalitní výchova důležitá ..................................................................................... 28

22 Svět teenagera ................................................................................................................. 32 Běžná témata v dospívání .................................................................................................. 34 Problém s teenagery – a rodiči ........................................................................................ 36 Co deprimuje rodiče ...................................................................................................... 36 Co trápí teenagery .......................................................................................................... 36 Komunikace ............................................................................................................................ 37 Vražedné fráze rodičů ................................................................................................... 38 A teď dobrá zpráva – co chtějí teenageři ............................................................... 38 Nástrahy rodičovství ...................................................................................................... 39 Náš vztah ........................................................................................................................... 39

33 Pocit uspokojení: jak podpořit sebeúctu a sebevědomí .................... 41 Co je a není sebeúcta .......................................................................................................... 41 Jak chápat sebeúctu u teenagerů ................................................................................... 42 Jak poznat mladého člověka se zdravou sebeúctou ......................................... 44 Jak poznat mladého člověka s nízkou sebeúctou .............................................. 44

Sebeobraz ................................................................................................................................ 45 Perspektiva dosažení „dokonalého já“ .......................................................................... 48 Příklady častých rozkazů „měl/a bys“ a co říct místo nich ................................ 49 Otázky a odpovědi ............................................................................................................... 52

44 „Slyšel/a jsi mě?“aneb Jak komunikovat ....................................................... 56 Jak mluvit s teenagery ........................................................................................................ 57 Běžné komunikační bariéry .............................................................................................. 59 Nadávání ............................................................................................................................ 59 Kasička na drobné za sprostá slova .......................................................................... 60 Lhaní .................................................................................................................................... 61 Proč teenageři lžou ........................................................................................................ 61 Proč chceme, aby nám teenageři říkali pravdu .................................................... 62 Notorický lhář ................................................................................................................... 62 Jak přimět teenagera, aby s vámi mluvil ...................................................................... 63 Otázky a odpovědi ............................................................................................................... 67

55 Role rodiny .......................................................................................................................... 73 Rodinné hodnoty .................................................................................................................. 75 V rodině se učíme být sami sebou ............................................................................ 75 Problém v rodině .................................................................................................................. 76 Rivalita mezi sourozenci ............................................................................................... 77 Čtyři kroky k řešení konfliktů ...................................................................................... 79 Jak uklidnit vypjatou atmosféru ................................................................................ 80 Jak říct „ne“ a trvat na něm .......................................................................................... 80 Otázky a odpovědi ............................................................................................................... 83

66 „Všichni moji kamarádi můžou“ aneb Přátelství a vliv ostatních ... 93 „Znám-li sebe, znám tebe“ ................................................................................................ 94 Kdo jsou tví přátelé? ...................................................................................................... 94 „Pravidla“ přátelství .............................................................................................................. 95 Hry u chlapců a dívek .................................................................................................... 95 Loajalita a donášení ....................................................................................................... 96 Co se od vás mladí učí ................................................................................................... 96 Dynamika skupiny .......................................................................................................... 97

Jak navazovat přátelství ..................................................................................................... 98 Co dělat, když se vám nelíbí přátelé vašich dospívajících dětí ................................. 99 Jak pomoct teenagerům zvládnout odmítnutí ....................................................... 100 Otázky a odpovědi ............................................................................................................. 101

77 Práva, povinnosti, spravedlnost a obávaná šikana ............................. 108 Jak odhalit šikanu ............................................................................................................... 108 Disciplína jako forma šikany ........................................................................................... 110 Hlavní principy při boji se šikanou ............................................................................... 111 Práva a privilegia ........................................................................................................... 111 „Znám-li sebe, znám tebe“ ........................................................................................ 112 Povinnosti ........................................................................................................................ 113 Spravedlnost .................................................................................................................. 113 Jak poznáte, že tím, kdo šikanuje, je vaše dítě? ....................................................... 114 Co dělat, když vám vaše dospívající dítě řekne, že ho ve škole šikanují ......... 115 Otázky a odpovědi ............................................................................................................. 116

88 „Proč jsi mi to nepřipomněla?“ aneb Sebeorganizace, sebedisciplína a jak zvládat zkoušky a termíny .................................... 124 Jak na sebeorganizaci ....................................................................................................... 125 Jak si naplánovat pořadí činností .................................................................................. 126 Sebedisciplína ...................................................................................................................... 127 Jak zvládnout začátek dne ........................................................................................ 129 Stres během zkoušek .................................................................................................. 130 Jak teenagerům pomoct zvládnout zkoušky ..................................................... 131 Jak se vyhnout panice ze zkoušek nebo rozvržené přípravy ........................ 132 Jak vytvořit dobré pracovní návyky, i když nejste doma ...................................... 133 Otázky a odpovědi ............................................................................................................. 134

99 Peníze, peníze, peníze aneb Kolik, jak často, jak důležité jsou? .... 142 Jak vypočítat kapesné ....................................................................................................... 143 Co žádat na oplátku ........................................................................................................... 144 Čí jsou to vlastně peníze? ................................................................................................. 145 Otázky a odpovědi ............................................................................................................. 146

10 „V tom nikam nejdeš!“ aneb Co chtějí teenageři nosit, co je 10 vhodné a co ne ............................................................................................................... 149 Co o vás napoví oblečení ................................................................................................. 151 Kolik oblečení potřebuje dospívající člověk ....................................................... 152 Jak moc se odhalovat .................................................................................................. 153 Body art: piercing, barvení vlasů a tetování ........................................................ 154 Otázky a odpovědi ............................................................................................................. 155

11 „Pst, neříkej to mámě…“ aneb Přitažlivost, chození, sex 11 a bezpečnost ................................................................................................................... 159 Proč je sexuální výchova důležitá ................................................................................. 160 Přitažlivost a chození ......................................................................................................... 160 Přátelství mezi chlapci a děvčaty ............................................................................ 161 Co dělat, když všichni kamarádi vašeho teenagera začnou s někým chodit, ale on ne ....................................................................................................... 162 Jak s někým začít chodit ............................................................................................ 163 Sex a sexuální výchova ..................................................................................................... 164 Užitečný slovníček ........................................................................................................ 165 Jak mluvit o sexu ........................................................................................................... 165 Co se změnilo od dob, kdy jste měli ve škole sexuální výchovu vy ............ 167 Sex v souvislostech ............................................................................................................ 167 Šťastné sexuální vztahy jsou morální .......................................................................... 169 „Znám-li sebe, znám tebe“ ........................................................................................ 169 Co je přijatelné ............................................................................................................... 169 Proč je důležité, aby rodiče mluvili se svými dětmi o sexu – a nenechávali to jen na učitelích ve škole ........................................................................................ 170 Co dělat, když má vaše dospívající dcera podezření, že je těhotná ..................... 171 Co dělat, když je váš syn otcem nenarozeného dítěte .......................................... 172 Otázky a odpovědi ............................................................................................................. 173

12 „Jsem úplně mimo!“ aneb Drogy a alkohol versus bezpečnost, 12 zdrženlivost a dialog ................................................................................................. 182 Jak přijít na potenciální rizikové osoby ....................................................................... 182 Drogová prevence – ve škole a doma ......................................................................... 183

Čeho se mají bát rodiče – drogy i alkohol ................................................................. 184 Podporujte alkohol v přiměřené míře ................................................................... 185 Jak zabránit nezřízenému pití, když se jdou teenageři bavit ........................ 185 Kouření ................................................................................................................................... 186 Druhy drog a jejich dostupnost ..................................................................................... 186 Co vědí teenageři o drogách .................................................................................... 189 Zahajte diskuzi ............................................................................................................... 190 Přechází se automaticky z drogy na drogu? ....................................................... 191 Otázky a odpovědi ............................................................................................................. 194

13 13 „Nuuuda!“ aneb Koníčky a volný čas ............................................................ 200 Když se zdravé zaujetí změní v nezdravou posedlost ........................................... 201 Jak udržet dobu strávenou u počítače na rozumné úrovni ................................. 203 Otázky a odpovědi ............................................................................................................. 204

Závěr ............................................................................................................................................... 209 Pohled do budoucnosti aneb Co chceme pro své dospívající děti .................. 209 Co nás čeká dál .................................................................................................................... 210 Pocity oddělení .............................................................................................................. 211 Poslední myšlenka: Jak chcete, aby na vás vzpomínali? ....................................... 213

Příloha 1 Jak vést rodinnou poradu ............................................................................................... 214 1. Kdy? ..................................................................................................................................... 214 2. Jak dlouho by měla trvat? ........................................................................................... 214 3. Kde ji mít? .......................................................................................................................... 215 4. Má někdo poradu vést? ................................................................................................ 215 5. O čem máte mluvit? ...................................................................................................... 215 6. Jak ukončit poradu ........................................................................................................ 216

Příloha 2 Užitečné adresy ...................................................................................................................... 218

Předmluva Jacqueline Wilsonové

/ 11

Předmluva Jacqueline Wilsonové

Pro teenagery jsem napsala už hodně knih. Příběhy vždy vyprávím v první osobě, jako by mi bylo třináct, čtrnáct či patnáct. Lidé se mě často ptají, jak je možné, že mi to jde, když už jsem ve věku babičky, což dokládají mé prošedivělé vlasy (a na všech svých prstech zkroucených artrózou nosím velké stříbrné prsteny). Vlastně ani nevím, jak to dělám. Je trochu nebezpečné moc o tom uvažovat. Je to, jako kdyby se vás zeptali, jak dýcháte nebo chodíte – hned začnete sípat nebo upadnete! Asi nejvíc mi pomáhá, že si skvěle vybavuji dobu svého dospívání. Zeptejte se mě, co jsem dělala loni (nebo jen minulý měsíc), a budu jen prázdně zírat a škrábat se na hlavě. Ale když se mě zeptáte, jaké jsem měla vlasy, když mi bylo třináct, jakou barvu měly moje první lodičky nebo na slova většiny hitů 60. let, ihned to ze sebe vysypu. Život se za ta dlouhá léta od doby, kdy jsem byla teenager, nepředstavitelně změnil, ale pocity nikoli. Pamatuji si, jak strašně jsem se cítila, když jsme si vyšly s kamarádkami, a zatímco ony si našly kluka, já ne. Vybavuji si své zoufalství i to, jak pro mě život ztratil význam, když mě kadeřnice špatně ostříhala. Vzpomínám na ty náhlé záchvaty neskutečného štěstí, když jsem se dívala na nebe plné hvězd, trsala na rockové písničky nebo objevovala poezii. Pamatuji si na upocené dlaně a stydlivost, když jsem začínala s někým chodit, i na ohromující radost z první lásky. Vybavuji si, jak jsem mívala zlost na rodiče a jak jsem na ně někdy byla strašně naštvaná. Ale když jsem pak v sedmnácti odešla z domova, cítila jsem se hrozně dětsky a zranitelně a neskutečně mi chyběli. Cítím, že teenagerům rozumím – i když mi to při jednání s nimi vždycky nepomáhá. Vášnivě miluji svou dceru, kterou také obdivuji a respektuji, ale to neznamená, že její dospívání byla hračka. Protože jsme si byly až do jejích asi dvanácti let tak blízké, někdy mě bolelo a trápilo, když se mi pak vzdálila a chtěla začít žít po svém.

12

/ Jak na svého teenagera

Pamatuji si, jak jsme se jednou hádaly v kuchyni. Byla to hádka spíš v žertu, ale i tak jsme se pěkně rozčílily. Řekla jsem jí, ať odejde z kuchyně. Odpověděla, že se ani nehne. Začala jsem do ní tlačit a ona mě přetlačovala zpět. Smály jsme se, ale obě jsme ve tváři pěkně zrudly. Zatlačila jsem víc. Ona taky. Uvědomila jsem si něco znepokojivého. Moje holčička už byla silnější než já. Takže hrubá síla nám při zacházení s teenagery opravdu nepomůže! Musíme uvažovat o svých reakcích a promýšlet je. Tento praktický a laskavě napsaný průvodce pro všechny rodiče náctiletých vám může ohromně pomoct. Nabízí nejrůznější strategie, jak uklidnit vypjaté situace. Ukazuje rodičům, že v tom nejsou sami. Všichni máme starosti, všichni se trápíme, všichni máme pocit, že všechno víme nejlépe, i když to tak není. Je těžké milovat své dospívající děti, když nám často dávají najevo, jak jim jdeme na nervy, jak jsme trapní a nemožní. Ale milujeme je a také oni mají v hloubi duše rádi nás. Gill Hinesová a Alison Baverstocková mluví i o závažných problémech s lehkostí. Jejich rady jsou čtivé a snadno použitelné v praxi. Ať se vám daří rodičovská výchova! Jacqueline Wilsonová spisovatelka a držitelka Řádu britského impéria

Úvod od Gill Hinesové

/ 13


Tato kniha vychází z velké části ze seminářů, které jsem dlouhá léta připravovala a nabízela rodičům. Jejím cílem je pomoct rodičům porozumět jejich dospívajícím dětem a rozvinout jejich schopnost s nimi komunikovat. Účastníci mých seminářů obvykle nemají zájem vylepšovat něco na sobě, ale chtějí slyšet tajemství, jak přimět své dospívající potomky udělat, co se jim řekne – a pokud možno okamžitě. Očekávají nějakou kouzelnou hůlku. Většina lidí, kteří se stanou rodiči, má jen dvě možnosti: chovat se jako jejich rodiče, nebo se tak nechovat! Ze své zkušenosti vím, že mnoho lidí začíná svou výchovu slovy: „Nikdy neřeknu / nebudu dělat to, co moje matka / můj otec, protože to bylo děsné.“ Když se pak plánovaný zázrak harmonického vztahu a porozumění jaksi nekoná, jsou v šoku, protože zjistí, že říkají přesně to, co se zavázali nikdy neříkat. Všichni jsme naprogramováni svou minulostí a jen velmi málo lidí má čas zastavit se a přemýšlet o tom, co vlastně chtějí a jak toho dosáhnout. Tato kniha nabízí mnoho postřehů a nápadů, které mohou podnítit změnu, ale do praxe je může uvést jen každý sám za sebe. Jedním z největších problémů rodičů je, že všechno vědí nejlépe. Vy opravdu máte mnoho životních zkušeností se vztahy, učením, prací a vůbec s tím, jak svět funguje a jak se lidé chovají. To je prokletí všech rodičů. Zavzpomínejte, jak jste se sami v životě učili různé věci. Pijete alkohol? Jak jste se ho naučili pít v rozumné míře? Přečetli jste si nějaký informační leták popisující, kolik alkoholu obsahuje který nápoj? Poslechli jste své rodiče, kteří vám vyprávěli o tom, jak nebezpečný a děsivý je stav opilosti? Nebo vám pomohl průzkum na vlastní kůži a posléze zamyšlení (ke kterému došlo pravděpodobně o několik let později) plus nějaké znalosti? Pokud je to třetí možnost, pak patříte mezi většinu, která k tomu došla stejným způsobem. Jak jste se naučili zdvořilému chování k ostatním lidem? Pravděpodobně tak, že vám to opakovali od raného věku – mnohem dříve, než jste začali

14


zpochybňovat autoritu svých rodičů –, a také díky svým vlastním zkušenostem, kdy jste se neslušně zachovali buď vy sami, nebo byl někdo nezdvořilý k vám. Pak jste se nad tím zamysleli, vytvořili si sami pro sebe nějaké pravidlo a poté pravděpodobně zažili pocit, kdy jste to popletli (a cítili se zahanbeně nebo trapně), nebo kdy se to naopak hodilo. Možná jste někdy měli ke zdvořilosti hodně daleko, ale přesvědčili jste sami sebe, že si to ti lidé zaslouží nebo si za to mohou sami, a jindy jste naopak kousli do kyselého jablka a omluvili se. Ale v celém tomto procesu, od pozorování vlastního chování bez zaujatosti až po sebereflexi, se jakožto společenští tvorové učíme a rozvíjíme. Existují lidé, kteří se učí tím, že jim někdo něco odříká – jsem si jistá, že takhle nějak jsem se naučila vyjmenovat názvy hlavních měst v Evropě. Ale jedná-li se o to, jak se naučit být sám sebou, reagovat na svět kolem sebe a udržovat vztahy s tolika jinými lidmi, naučili se to téměř všichni, kdo to zvládli dobře, stejně, tedy prostřednictvím vlastních zkušeností a reflexe, pomocí nových pohledů umožňujících věc dále zkoumat a také si tyto nové poznatky ověřit. A pak následovala další reflexe. Je nepochybné, že zkušenosti a pohledy jiných tvoří důležitou součást tohoto procesu a všichni potřebujeme jisté faktické znalosti, které nám pomohou rozhodovat se v určitých situacích. Někdo takto rozvíjí své sociální dovednosti celý život. Jiní v určitém stadiu přestanou a drží se jen dílčích věcí, které se naučili. Někteří jedinci s narušenou osobností se vrátí ke škodlivému chování, které zažili, a opakují jej stále dokola, přičemž za svůj krok zpět viní výhradně okolní svět a ostatní lidi. Je velká škoda, že nemůžeme své děti v procesu učení nijak zastoupit. Bohužel se nemohou poučit z našich dávných bolestí, aniž by se samy spálily, ale tak to prostě je. Můžeme s nimi sdílet své zkušenosti, protože je to povzbudí, aby s námi sdílely zase ty svoje, ale chceme-li jim skutečně pomoct dozrát, musíme udržovat dobrou a opravdu otevřenou komunikaci. Také je třeba pomáhat jim, aby uměli najít smysl svých zkušenosti a našli v nich v pravou chvíli to správné poučení. Pokud chceme, můžeme jim dát tipy, návrhy a občas jim říct nějaká fakta (pokud jsou to opravdu fakta, a ne nějaká hrůzostrašná historka z novin).


/ 15

Možná si teď ale pomyslíte: „Hm, to je sice pěkné, ale on/ona se mnou mluvit nebude!“ Přitom je velmi pravděpodobné, že vaše dítě by odpovědělo stejně. Mladí žijí pro tuto chvíli, tady a teď. Většina dospělých hodně přemýšlí o budoucnosti. Takže adolescent, který se chce dívat na Simpsonovy, asi nebude chtít mluvit s někým, kdo se do něj naváží způsobem: „Měl/a by sis napsat úkoly. Když si nebudeš dělat úkoly, nikdy nebudeš mít dobré známky a nedostaneš se na vysokou. Jestli chceš dobrou práci, musíš mít v dnešní době titul. Pro lidi bez kvalifikace je hodně málo příležitostí. A když nebudeš mít dobrou práci, nikdy nedostaneš hypotéku, a podle toho, jaké jsou teď ceny, tak budeš celý život živořit v nějakém mizerném pronájmu – to fakt chceš?“ „Hm, nevím.“ Můžeme jim to vyčítat? Dalším zásadním faktorem je to, že dospělí mají tendenci komunikovat „hlavou“, zatímco dospívající se mnohem častěji řídí svými pocity. Takže v jednu chvíli je pro ně nejdůležitější na světě jedna konkrétní věc, bez které by zemřeli, a o hodinu později zaměří svou pozornost na něco jiného, co je zcela pohltí a ovládne jejich úhel pohledu. Zatímco my se se svými problémy spíše plahočíme krok za krokem, oni prosviští velmi strmý emoční kopec slalomem od jednoho extrému k druhému. Není divu, že máme někdy problém se domluvit. Abychom vám s tím pomohly, napsaly jsme tuto knihu plnou praktických rad. V jednotlivých kapitolách procházíme oblasti, které jsou na našich seminářích nejvíce žádané. Každou z nich jsme rozdělily do dvou částí. První část vám pomůže lépe pochopit problémy týkající se konkrétního tématu. Jednoduše a jasně vám vysvětlíme, o co vlastně jde, a najdete zde i praktické rady, jak pracovat se svým dítětem. Druhá část každé kapitoly je napsána ve stylu poradny „Milá Sally“ a naleznete v ní odpovědi na některé běžné dotazy, které můžete mít vy nebo nějaký váš známý, přičemž vám poradíme pomocí praktického příkladu. Kromě těchto dvou částí se budete průběžně setkávat s retrospektivními cvičeními. Jejich cílem je pomoct vám napojit se na sebe samotné v době, kdy jste dospívali – vaše pubertální já vám může velmi dobře napovědět, jak se vaše ratolest asi cítí a čím právě prochází. A to je dobrá startovací pozice pro začátek komunikace.

16


Rodiče mě na seminářích často kritizují kvůli tomu, že sama nemám děti – takže všechno, co říkám, je pouze teorie. Paradoxně bych se však nikdy nenazvala „teoretikem“. Svůj přístup považuji za ryze praktický. Jde mi o to, jak to udělat. Nemohu sice tuto výtku zcela opomíjet, protože jsem konec konců nikdy nemusela brát po celá léta dnem i nocí ohledy na touhy a potřeby žádného teenagera. Já mohu vypnout. Na druhou stranu jsem téměř třicet let pracovala s mládeží a během té doby jsem pobývala po většinu své pracovní doby ve společnosti dětí a mládeže v různě velkých skupinách, od jednoho do pětatřiceti. Dokonce jsem zažila zvláštní období, kdy jsem pracovala s více než stovkou dětí najednou. Vím, že je to jiné, a nechci předstírat opak. Alespoň začátek dne mohu nastartovat s větší dávkou emočního uvolnění, než má možnost většina rodičů. Na konci dne, pokud nemám ještě večerní seminář pro rodiče, mohu jít domů a užít si večer, kde se nikdo nehádá o to, na co se budeme dívat v televizi, nezabere si koupelnu jen pro sebe ani mi nevypatlá všechny moje drahé krémy. Když mě oslovila Alison, abych s ní spolupracovala na této knize, ihned jsem po takové příležitosti skočila. Má totiž čtyři skvělé děti, z nichž každé je naprosto jiné, a zkušenosti s publikováním. Tomu říkám partnerství snů!

Úvod od Alison Baverstockové

/ 17

Úvod od Alison Baverstockové

Tato kniha vznikla na základě řady jednotlivých seminářů pojednávajících o tom, jak vychovávat šťastné a zdravé teenagery. Lektorkou byla Gill Hinesová a místem konání základní škola St. Paul’s v Kingstonu a gymnázium tamtéž – já jsem byla jejich účastnicí, jako mnoho jiných. Každý seminář měl jiné téma, a i když byli posluchači pokaždé jiní, probíhalo to podobně: vyměňovali jsme si názory, sdíleli problémy a zvyšovali své sebevědomí. Na konci mnozí rodiče zůstávali a povídali si dál, přičemž jedna z nejčastějších otázek byla: „Můžete nám na toto téma doporučit nějakou knížku?“ Tento dotaz jsem několikrát zaslechla, a protože mám zkušenosti s publikováním, rozhodla jsem se podílet na takové knížce: Gill má mnoho nápadů a podává je tak jasně, že by byla škoda je nenabídnout širšímu publiku. Kniha také může sloužit jako skvělý zdroj informací pro zájemce, kteří se nemohou účastnit jejích seminářů. Přijít s tímto nápadem sice nebylo složité, ale vystopovat Gill a přimět ji knihu napsat trvalo mnohem déle (ukázalo se, že byla na Bali). Poté, co se nám podařilo spojit, do toho šla s nadšením – a vy držíte výsledek tohoto snažení. Kniha je tedy nejen produktem naší rozsáhlé spolupráce, kdy jsme spolu procházely jednotlivá témata, o kterých chtějí rodiče mluvit, ale také dalších mnohačetných konzultací – s rodiči, teenagery, přáteli, učiteli a mnoha jinými. Ptaly jsme se rodičů, co je zajímá, s jakými problémy se nejčastěji setkávají a co je nejvíce trápí. Mnoho získaných komentářů jsme zahrnuly do textu jako citát v rámečku. V rámci seminářů, které Gill pořádala pro teenagery, rodiče a učitele, jsme také měly možnost náš postup neustále testovat a já sama jsem mnoho nápadů vyzkoušela na své rodině. Každá kapitola začíná vysvětlením klíčových pojmů problému, kterému je věnována, a poté následuje řada otázek, na které se rodiče často ptají. Tak můžete sledovat, jak rady fungují prakticky. Tyto rady jsou z pera Gill a vycházejí z její intenzivní práce v této oblasti a z mnoha rozhovorů s rodiči,

18

/ Jak * na svého teenagera

učiteli a samozřejmě mládeží, kterou vedla. Já jsem přispěla tím, že jsem to všechno sepsala a seřadila – a našla vydavatele! Vzhledem k tomu, že v knize není nic, s čím bych nesouhlasila, a aby to pro čtenáře nebylo matoucí, sjednotily jsme v celé knize své autorské podíly a užíváme jednotné zájmeno „já“. Typickým znakem kultury, v níž žijeme, je zkratkovitost. Chceme‑li si užít svých pět minut slávy, musíme umět v pár minutách shrnout, proč stojíme za povšimnutí. Během psaní této knihy se mě lidé často ptali, v čem je její hlavní přínos, ptali se na její podstatu. Mně se zdály nejdůležitější tyto tři body: 1. Důležité je povzbuzení. Povzbuzováním svých dospívajících dětí, aby samy k sobě přistupovaly pozitivně, jim pomáháte účinně zvládat mnoho problémů spojených s dospíváním. 2. Zavzpomínejte na to, jací jste byli vy v jejich věku, protože vybavit si, jaké to je být teenagerem, vám pomůže snadněji vychovávat vaše děti. Zaskočilo mě, jak jasně se mi vybavily mé vlastní zážitky z dospívání a jak mi přemýšlení o mých pocitech a o tom, jak jsem to zvládala já (a že jsem něco mohla vyřešit mnohem lépe), pomohlo dostat se na vynikající startovní pozici, ze které je možné začít přemýšlet o tom, jak někoho vést. 3. Rodičovská výchova je časově náročná. Ale nehledě na to, jak stresující je náš život, měli bychom ji považovat za prioritu a čas si udělat, protože je to velmi důležité. Chtěly bychom poděkovat mnoha lidem, ale uvedením jejich jmen bychom porušily anonymitu, na které jsme se domluvili. V děkování se tedy omezíme jen na několik jmen. Náš dík si zaslouží lidé z nakladatelství Piatkus, Judy Piatkusová, Penny Philipsová, Gill Baileyová, Anna Crago, Jo Brooksová a Helen Stantonová, Jacqueline Wilsonová, která nám napsala předmluvu, a naši partneři, rodiny a přátelé.

Jak vychovávat teenagera

/ 19

11 Jak vychovávat teenagera

„Po dlouhých letech, kdy jsem vše za své děti rozhodovala sama, jsem najednou zjistila, že mé dospívající děti mou autoritu a úsudek neustále zpochybňují. To mě docela šokovalo.“ matka

Když se narodí dítě, naučíme se ho krmit, měnit mu pleny a uspávat ho. Máme vše pevně pod kontrolou. Jak dítě roste, je naším úkolem jej podporovat a povzbuzovat. A také chránit v situacích, kdy se něco pokazí. Být rodičem teenagera je ale něco jiného. Pravidla hry se změní a je zvláštní, jak býváme jako rodiče překvapení, když si to uvědomíme. Najednou totiž zjistíme, že naše děti jsou svébytní mladí lidé s vlastními jasnými názory, kteří často neakceptují náš úsudek, a naše praktiky a triky, na které jsme spoléhali, když byli malí, najednou nefungují. Je těžké zbavit se zvyku dělat všechno za své děti. Ale vychovávat sebevědomé teenagery znamená znovu nastavit hranice a povzbuzovat je, aby převzali iniciativu sami. Budeme-li je podněcovat, aby se zapojili, je dost pravděpodobné, že všechno bude trvat mnohem déle a vznikne mnohem více nepořádku (a asi i hluku), což může být velmi iritující. Ale je to v zájmu všech. Nemá smysl teenagery všude vozit, protože pak mohou mít problém vyhledat si vhodné spojení na místo, kam se chtějí nebo potřebují dostat, až jednou vyrazí bez nás, nebo jim připravovat snídaně a žehlit oblečení, protože později, až opustí domov, nebudou schopni se o sebe postarat. Moje kamarádka zná člověka, který si jako student v prvním semestru na univerzitě přivezl padesát kusů spodního prádla, aby až do poloviny semestru nemusel vůbec prát. Když jel v půlce semestru domů, matka mu všechno vyprala a vyslala ho zpět s čistou výbavou na zbývající týdny. Je jasné, že důvodem, proč to jeho nebohá maminka dělala a udržovala tento systém, byl spíše problém na její straně než u něho. Tím, že z něj dělala

20


bezmocného „chlapečka“, si udržela svůj status „mámy, která by se rozdala pro svého bezradného chlapce“. Ale to mu na jeho cestě k dospělosti a samostatnosti moc nepomohlo. Je mu již čtyřicet pět let a stále nemá dlouhodobý vztah – není divu. Je velmi dobře doloženo, že matky mívají tendence dělat vše pro své chlapce déle než pro dívky. Po dívkách chceme více odpovědnosti (i když obecně mívají méně svobody a dostávají méně peněz) a předpokládáme, že se o sebe začnou starat mnohem dříve. A tak se starají! Kromě uvědomění si, že by se všichni teenageři měli sami zapojit, je dobré se znovu zamyslet nad svou rolí rodiče. Zatímco rodiče malých dětí mají, jak se zdá, vždy pravdu, být rodičem teenagera vyžaduje spíše konsenzuální přístup – a také schopnost uznat, že nemáme pravdu vždy, což je opravdu náročný začátek. Zahájíme tím dialog, který povzbudí naše teenagery k tomu, aby se sami rozhodovali a brali v potaz morálku i etiku, a také jim pomáháme rozvíjet vnímání jejich já. I když je snem mnoha rodičů, nechat děti jít, většina z nich má obavy z toho, aby je nenechali odejít příliš brzy. Teenageři jsou pro nás velmi často (v pravém slova smyslu) stále jen zranitelné, i když už ochmýřené děti, a díky tomu, že víme, jak to ve světě chodí, si až příliš jasně uvědomujeme, jak snadno je může jejich špatné rozhodnutí poškodit a ublížit jim. Velkou výzvou při výchově teenagerů je nechat je stát se tím, kým chtějí, i když si ze srdce přejeme, aby se stali někým jiným – například světovou jedničkou nebo olympijským šampionem. Musíme je krok za krokem nechat jít jejich cestou a přitom zvládnout své obavy, nejistotu, nenaplněné sny a naděje – a život poté, co se odstěhují.

Čím se vyznačuje úspěšný mladý člověk Cílem této knihy je pomoct vám vychovat samostatného, sebejistého a sebevědomého teenagera. Jak vlastně úspěšný mladý člověk vypadá? Úspěšní mladí lidé: • jsou ohleduplní k pocitům ostatních; • přijímají a chápou zákon příčiny a následku. Vědí, že jejich jednání má dopad i na ostatní;


/ 21

• • • • • • • • • • • •

umí být empatičtí; jsou v kontaktu s vlastními smyslovými zkušenostmi (vědí, jak se cítí); umí komunikovat a vyjádřit své vlastní smyslové zkušenosti a pocity; cítí se přijímaní a oceňovaní; znají svá práva; rozvíjejí své morální svědomí; chápou, že v různých situacích je vhodné chovat se jinak; mají sebeúctu; udržují přátelství s osobami obou pohlaví; jsou schopni diskutovat o problémech se svými přáteli obou pohlaví; umí komunikovat se svým sexuálním nebo potenciálním partnerem; pokud mají sexuální vztah, myslí na bezpečnější přístup k sexu, který plánují a dodržují, a domluví se na používání antikoncepce; • umí sami sebe motivovat a využívat čas, jak při studiu, tak ve volném čase; • umí zvážit možnosti i následky a poté se rozhodnout; • umí poznat, kdy potřebují pomoc, a vědí, jak si o ni říct. Kolik výše vyjmenovaných atributů se týká také vás? Sebevědomí, hodnoty i smysl pro spravedlnost se sice dědí, ale pochybuji, že tyto záležitosti spočívají v genech! V průběhu stovek hodin práce s rodiči jsem došla k těmto základním principům pro zvýšení sebevědomí teenagerů. Budu se k nim v celé knize neustále vracet a vycházím z nich u všech svých doporučení.

Moje nástroje pro rodiče teenagerů 1. Mluvte spolu, neoznamujte. Každý reaguje lépe, když si s ním někdo povídá, než když se mu jen sdělí, co má dělat. Takové oznamování se snadno může změnit v sekýrování, které naprosto nefunguje. Obzvlášť důležité je promluvit si po hádce. Pokud nezjistíme, proč k ní došlo, může se verbální ubližování a výhružné chování stát vzorcem, který se bude opakovat, až nastane podobná situace příště. Jako dobrý začátek se mi vždy osvědčila omluva – za ignorování, podrážděnost, nenaslouchání, tvrdohlavost nebo cokoli, čím jsem vyostřila situaci. Musí však být upřímná!

22


2. Nečekejte, že pochopí váš názor! Empatie je naučené chování, které se rozvíjí v průběhu života. Rodiče často kritizují teenagery za jejich sobeckost a sebestřednost, viní je, že se zajímají jen o své priority a nejsou schopní vcítit se do pocitů ostatních. Ale pokud chcete svým adolescentům pomoct porozumět pocitům vás obou a podnítit jejich soucit s jinými, musíte jim ukázat, jak na to. Dobrý způsob, jak začít, je bavit se například o romantických seriálech nebo vhodných televizních zprávách a na to konto se zeptat: „Co myslíš, jak se cítila, když…?“ 3. Naučte se poznat a vyjádřit své vlastní pocity – nejen zlost. Teenageři si často zaškatulkují své rodiče jako ty, kteří se téměř kvůli všemu rozzlobí. Zlost je často směsicí mnoha emocí – strachu, smutku, frustrace, žárlivosti, osamělosti, ublížení, pocitu přehlížení –, ale pokud projevíte jen zlobu, všimnou si jen jí. Takže když vás něco namíchne, zkuste se držet zpátky. Na chvíli odejděte, abyste se uklidnili. Pak se sami sebe zeptejte, co ta situace vlastně signalizuje. Jste jen frustrovaní, protože toužíte mít vše pod kontrolou, nebo jste si uvědomili i jiné pocity, které chcete ventilovat? Budete-li sami schopni orientovat se ve vlastních pocitech bez ohledu na to, jak jsou protichůdné a zmatené, budou mít i vaše děti více jasno ve svých pocitech. 4. Než začnete mluvit, počkejte. Existují různé situace, během nichž si můžete popovídat o určitém problému, například v kolik hodin přijde váš teenager domů nebo co si na sebe obleče, až půjde ven. Ale moment, kdy tato situace nastane, není na probírání tohoto tématu vhodný – v tu chvíli je ve vzduchu příliš mnoho emocí. Raději počkejte, až o tom budete schopni racionálně mluvit jako rovný s rovným. Nezačínejte ve chvíli, kdy vaše dítě stojí ve dveřích připraveno vyrazit ven, ani ve tři hodiny ráno, kdy se vrátí, ačkoli jste se domluvili, že přijde do půlnoci. Mluvit o věci dříve, než se stane, je vždy lepší, než když už k ní dojde. 5. Dohodněte se. Představte si, jak se cítíte vy, když vám někdo shora něco nařídí… Rozhodnutí dosažená dohodou se mnohem snadněji dodržují. Umí-li obě strany dávat i brát, budou si vaše dospívající děti více cenit své svobody a privilegií a mít větší pocit odpovědnosti. Co třeba nabídnout příspěvek na oblečení za větší pomoc v domácnosti, povolení zůstat venku dlouho výměnou za vážnou diskuzi o tom, jak se chovat bezpečně?


/ 23

Když problém nebo nějakou záležitost budete brát do určité míry jako společnou věc, snadněji také dosáhnete toho, že se na řešení budou podílet všichni – nejde jen o jejich chybu nebo jejich chování, které se musí změnit. Procvičujte si vyjadřování bez výčitek: místo toho, abyste řekli „ublížil/a jsi mi“, řekněte „to mi ubližuje“. 6. Zkuste zapomenout, že všechno víte nejlépe. Všichni se učíme pomocí zkušeností. Ne však zkušeností svých rodičů, ale spíše svých vlastních (nebo svých přátel). Takže nezáleží na tom, kolikrát řeknete svým ratolestem, že určité chování může mít závažné následky. Nic se jim do paměti nevryje více (a bude jim to ponaučením i do budoucnosti), než když na to přijdou díky vlastní zkušenosti. Pokud se něco stane, není nic otravnějšího než kriticky konstatovat „vždyť jsem ti to říkal/a“. 7. Vaši teenageři mají svůj názor. Vznikl na základě toho, jak oni jako jednotlivci reagují na přesvědčení a přístupy, které zažili v dětství doma, a je také ovlivněn jejich vrstevníky a vnějšími vzory. Navíc vědí o mnohých věcech více než vy. Přijměte to a respektujte to. I když s jejich názorem nebudete souhlasit, mají na něj právo. Nemůžete řídit něčí chování nebo myšlenky. Právě v tom spočívá umění harmonického soužití s teenagery: žijte s nimi, místo abyste se je snažili řídit. 8. Rodinný život není piknik. Je velmi důležité naučit se dohodnout s ostatními, pochopit určité signály a reagovat na něčí potřeby. Berte život takový, jaký je – a nezapomeňte se těšit z každého šťastného okamžiku. 9. Projevte jim svou lásku. Buďte pyšní na jejich projevy lásky, ať se vyskytnou kdekoli a jakkoli často. Když si budete všímat úspěchů a naučíte se proplouvat neúspěchy, bude váš život s teenagery mnohem uspokojivější. 10. Buďte flexibilní. Někdy po vás vaše dospívající děti chtějí, abyste se k nim chovali s odstupem a respektem, a jindy jsou šťastné za váš osobní přístup. Jejich požadavky mohou mezi těmito dvěma protipóly oscilovat podle toho, jak to vyžadují okolnosti. Mladý člověk se zlomeným srdcem si k vám asi přijde pro citlivou osobní útěchu, zatímco v první fázi nového vzrušujícího vztahu po vás bude vyžadovat, abyste to brali od samého počátku velmi vážně. Flexibilita je klíčová: když to bude situace vyžadovat, pečujte o své adolescenty jako o děti, ale nedívejte se tak na ně.

24


11. Buďte empatičtí. Snažte se na chvíli podívat se na vše z jejich pohledu. Vím, že máte dost často pocit, že to oni se na věc nedívají z vašeho pohledu, ale ruku na srdce, jak by mohli? My už jsme zažili to, čím procházejí, na rozdíl od nich. Když se někdy ocitnete v situaci, kdy budou hrubě ignorovat ostatní nebo se rozhodnou porušit všechna pravidla, zkuste zapomenout na svůj dospělý intelektuální přístup a ponořte se do jejich citového prožívání. Vyzkoušejte si tento malý příklad. O hl é dnut í Vzpomeňte si na dobu, kdy vám bylo čtrnáct nebo patnáct. Čí názor pro vás znamenal v té době nejvíc? Možná kamaráda, nějakého skvělého staršího spolužáka nebo sourozence. Líbil se vám snad někdo, kdo o vás ani nevěděl? Čí pochvala pro vás tehdy byla víc než co jiného? Teď si představte, že v tomto věku nakupujete s maminkou boty. Podle čeho vybírá, které vám koupí? Podle ceny, odolnosti, jestli se dají nosit do školy? A podle čeho si vybíráte nové boty vy?

Neshodujete se, že? Samozřejmě, že vaše maminka měla pravdu. Právě tak jako vy, když budete vycházet ze stejných kritérií. Ale jde o to, že nekupujete boty ve stejném vesmíru, ve kterém je bude nosit vaše dítě. S tímto porozuměním teď třeba naleznete nějaký kompromis. Může si dítě na boty přispět ze svého kapesného? Obejde se bez něčeho jiného, co si původně chtělo koupit? Co takhle koupit dvoje levnější boty a v jedněch může chodit za zábavou? Být rodičem není žádná velká věda – i když to někdy vyžaduje svatou trpělivost. Musíte si jen uvědomit a možná přibrzdit vliv zkušeností, které jste za svůj život plný dobrodružství i krachů získali. Tuto moudrost svým dětem nemůžete předat přímo, ale mohou se ji od vás naučit na příkladu.


/ 25

Jak být dobrým rodičem? Na základě desítek seminářů a diskuzí se stovkami rodičů jsem připravila následující seznam v čistě náhodném pořadí – jedná se o vlastnosti dobrého rodiče z pohledu teenagera: • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Naslouchá bez posuzování. Nastavuje jasné hranice a trvá na nich. Zařídí, že je doma dost jídla. Zařídí, že je doma teplo a klid. Má mě rád/a. Pomáhá mi vyřešit mé problémy. Stará se o to, jestli dobře jím. Radí mi a podporuje mě. Nechá mě být takovým, jakým jsem. Chová se přátelsky. Řídí každodenní povinnosti několika lidí najednou. Zajistí, že na nic nezapomenu. Dohlíží na mě, ale nevtírá se. Řídí rodinné finance. Doveze mě autem, kam potřebuji. Někdy přimhouří oko nad pravidly. Projevuje mi svou náklonnost. Rozhoduje rodinné spory. Poradí a navede mě v situacích, kdy se musím rozhodnout podle svého svědomí.

Které z těchto vlastností jsou pro vás důležité? A pro vašeho teenagera? Pokud bude ochotný se nad tím zamyslet, požádejte ho, ať je seřadí podle toho, jak se mu zdají důležité. V čem se shodují vaše seznamy? Máte stejné priority? Požádala jsem čtrnáctiletou dívku, aby nakreslila obrázek ideální matky. Její kresba je uvedena níže. Než si ji podrobně prohlédnete, zkuste sami nakreslit ideálního teenagera. Kreslení je skvělý způsob, jak podnítit přemýšlení, protože při něm používáme jinou část mozku. Když teenagery, a obzvlášť

26


mladíky, někdo požádá, ať vyjádří slovy, jak se cítí, většinou nevědí, co říct. Použijete-li tvořivější přístup (ať už napsání seznamu, náčrt, nebo kresbu), mohou si vybrat způsob nonverbální komunikace, který zachytí to, co je pro ně podstatné.


/ 27

Klíčové úkoly rodičů Většina lidí (ať už teenageři, nebo jejich rodiče) ví, že být rodičem znamená zastávat tři hlavní role. Je to: • Manažer (zajistí, že má dítě dost jídla a peněz). • Vychovatel a pečovatel (miluje své děti a projevuje jim náklonnost). • Průvodce (nastavuje jasné hranice, naslouchá bez posuzování, dělá morální rozhodnutí). Když se teenagera zeptáte, které role jsou nejdůležitější, obvykle vám odpoví, že vychovatel a průvodce – a to si myslí i rodiče. Ale rodiče často mívají pocit, že jejich každodenní život příliš zaměstnávají manažerské úkoly (zajistit plnou ledničku, dostat teenagera ve správný čas na správné místo), a proto nemají na výchovu a vedení dost času. Pokud vám to připadá povědomé, zkuste si vyčlenit více času na priority, které jste uvedli na prvních místech svého seznamu. Je dobré podívat se na to, jakou důležitost vy i vaši potomci přikládáte vytváření hranic. Pro rodiče bývá mnohem jednodušší hranice nastavit než je dodržovat. Teenagerům vadí jakákoli omezení, a to vždy. Zpětná vazba od dospívajících však dlouhodobě ukazuje, že už jen akt stanovení hranic považují za známku toho, že je milujete a záleží vám na tom, co dělají. Takže i když si stěžují, že musí být doma v určitou dobu nebo mají mizerné kapesné, jsou raději, když jim pravidla dáváte, než kdyby měli žít bez nich. A pokud budou tato pravidla dostatečně flexibilní, jejich obcházení jim nepřinese žádnou legraci ani uspokojení ze vzdoru. Je důležité, abyste si občas připomněli, že nemůžete řídit něčí chování nebo myšlenky. I když si někdy budete hodně přát, aby bylo všechno jinak, být rodičem teenagera znamená spolupracovat s ním, ať už se jedná o cokoli. Vy sami nic neřídíte. Možná rozhodujete o rodinných financích a děti jsou na vás finančně závislé, ale mají vždy svůj vlastní rozum.

28


Co (obvykle) můžete řídit:

Co nemůžete řídit:

Kam chodí do školy. V kolik chodí spát. Co jedí doma. S kým se stýkají o víkendech. O čem mluví před vámi. Jak dlouho se musí věnovat svým úkolům. Jaké oblečení mají ve skříni.

Co se učí. Jestli spí. Co jedí mimo domov. Další osoby, které znají. O čem mluví, když tam nejste. Jestli úkol napíšou. Co mají na sobě právě teď.

Kdo vychovává vašeho teenagera? Zvykli jsme si na koncept „časové nouze“, kdy nikdy není na nic dost času. Ale jen proto, že jsme celý den mimo domov a naši adolescenti už nepotřebují ze zákona žádnou osobu na hlídání, nemizí i potřeba, abychom je vychovávali. Zkuste se sami sebe zeptat: vychovávám své dospívající děti opravdu já, nebo je to internet a televize nebo jiné děti, se kterými se potkávají ve škole či v okolí našeho bydliště?

Proč je kvalitní výchova důležitá Chování našich rodičů k nám je základem toho, co naopak my můžeme nabídnout svým dětem. Nenalhávejme si, že jiné autority, jako např. učitelé, mohou naše dospívající děti také vychovávat: možná naplňují jejich materiální potřeby, ale nemohou jim poskytnout dobrý vzor. Třebaže nastavují jasné hranice, jejich důvody jsou spíše profesionální nebo institucionální než citové. Láska zde nemá místo. Nic se nevyrovná tomu, když nás někdo miluje, i když nám láska někdy připadá omezující. Ukazuje se, že spolu navzájem úzce souvisí to, v jak láskyplném prostředí mladí lidé vyrůstají. Ti, kterým se nedostává dost lásky a zájmu, se stávají rodiči o poznání dříve – možná proto, že u svých vlastních dětí hledají lásku, které sami dostali málo.


/ 29

Vzhledem k sobeckému přístupu, který ve společnosti celkově převládá, se mnoho rodičů může ptát, zda má vůbec cenu předávat svým dětem nějaké hodnoty. Jistě by bylo užitečnější naučit je filozofii pana Gradgrinda (Těžké časy od Charlese Dickense) „zmáčknout sám nebo se nechat zmáčknout“. Právě proto, že společnost tolik trpí sobectvím, musíme naši mládež naučit brát ohled na ostatní a chovat se k lidem laskavě. Čím více lidí převezme odpovědnost za své činy, tím bude svět lepší. Je také dobré učit mládež respektovat zákony. Povzbuzujme jejich pozitivní přístup k autoritám (policii, učitelům, sociálním kurátorům), aby je spíše uznávali, než kritizovali. Rodiče často cítí, že mají na teenagery jen malý vliv, ale děti do sebe už od malička absorbují principy, ve kterých vyrůstají, a zaručeně pochytí i názory, které slyší kolem sebe, pokud se jim hodí. Empatie ke zkušenostem ostatních je něco, co se spíše učíme, než že bychom se s ní narodili. Mějte to na zřeteli a zamyslete se nad tím, zda doma vytváříte atmosféru vzájemného respektu. Zvlášť podstatný může být i tón vašeho hlasu, kterým žádáte o pomoc. Poděkujete, když pro vás děti něco udělají, nebo se chováte tak, že jste na to přece měli právo? Vracíte svému okolí komplimenty a podržíte dveře těm, kteří je podrželi vám? Podáte mladému člověku ruku, když se s ním poprvé setkáte? Nedávno jsem zaslechla větu: „Jako rodič s dětmi prožijete jejich dětství, nemoci a strach z toho, že je srazí auto, a pak, až jim bude čtrnáct nebo patnáct, se dostanete do určité fáze, kdy si pomyslíte: ,No tak už tady nejsem potřeba, udělal/a jsem, co jsem mohl/a, a teď je to na tobě, kamaráde.‘“ S tím nesouhlasím. Myslím si, že být rodičem není o nic méně důležité, když vám děti vyrostou. Je to naopak náročnější, protože je můžete jen sledovat a vést, aniž byste se je pokusili řídit, a můžete jim pomáhat správně se rozhodovat – v naději, že jim ta zkušenost vydrží celý život. Pro budoucnost rodiny každého jednotlivce i pro celou společnost není nic důležitějšího. „Na výchovu dítěte je třeba celé vesnice.“

indiánské přísloví

30


Kdo vám může pomoct s výchovou vašeho dítěte? 1. Dospělí, kterým věříte. Zapojíte-li do výchovy i jiné dospělé, rozšíříte rozhled svého dospívajícího dítěte. Je to zvlášť důležité, pokud žijete v neúplné rodině a vaše dítě má omezený kontakt s druhým rodičem nebo se s ním nestýká vůbec. Zapojte do výchovy osoby obou pohlaví. 2. Rodinní členové. Dovolte svému dítěti odjet k prarodičům nebo strýčkovi či tetě, což pro něj může být velmi pozitivní zkušenost, zejména pokud je situace doma napjatá. Podle zpráv z výletu („hodně nám pomáhá“, „tak ochotně“ atd.) to pak často vypadá, že na návštěvu odjel někdo úplně jiný! 3. Rodiče jejich přátel. Vidět, jak funguje jiná rodina, může být opravdu obohacující – a možná přijdete na pár užitečných nápadů. 4. Sousedé a kamarádi. Pokud nemůžete být doma, když se vrací vaše dospívající dítě domů ze školy, může se občas stavit na čaj někdo jiný? Starší lidé někdy uvítají společnost. 5. Pečlivě vybraní učitelé. Často se v životopisech slavných dočteme o jejich učitelích, kteří na ně měli hluboký vliv a povzbuzovali je, když to nejvíce potřebovali. Úspěšní spisovatelé často mluví o svém učiteli rodného jazyka, který objevil jejich talent a pomohl jim jej rozvinout. 6. Knihy. Ty jsou při výchově dobrými pomocníky. Často obsahují (skrytá) ponaučení a obvykle před vydáním projdou pečlivou kontrolou (na rozdíl od záplavy informací, které se dočtete na internetu). 7. Mediální vzory. Životopisy sportovců a rozhovory v novinách otevírají mladým mysl a díky nim přemýšlejí o možnostech ve svém vlastním životě. 8. Informace. Je dobré vytvořit si složku s informacemi, které vaše dospívající dítě může někdy potřebovat: telefonní čísla na doktora, taxi, kino, odjezdy autobusů, letáky o antikoncepci, AIDS a jiných sexuálně přenosných nemocech. Nechejte složku na místě, kde k ní budou mít přístup všichni.


/ 31

Už máte všechno, co potřebujete, abyste úspěšně plnili roli rodiče dospívajícího dítěte, ale samozřejmě na to nejste sami. Pokud chcete, můžete: • Požádat o pomoc profesionály (učitele, odborníky na rozvoj osobnosti, poradce). • Ohodit na semináře a číst knihy o rodičovství. • Mluvit s přáteli / rodiči jiných teenagerů. Vědomí, že nejste jediní, kdo se potýká s podobnými problémy, vás může ohromně povzbudit. • Mluvit s přáteli svých dospívajících dětí. Pokud s vámi vaše dítě nebude chtít mluvit mezi čtyřma očima, možná vám řekne víc ve společnosti svých přátel. • Najít si informace v knihovně, na internetu.

32


22 Svět teenagera

Vzpomínáte si na školní pokus v hodině fyziky, kdy jste měli určit bod rovnováhy u dlouhého dřívka jeho umístěním na oporu? Dosažená rovnováha byla vždy velmi nestabilní a než dřívko dosáhlo stability, dramaticky se kývalo ze strany na stranu. A pokud jste přidali na jeden konec ještě nějaké závaží, museli jste absolvovat stejný proces pokusů a omylů, než se vám podařilo najít nový bod rovnováhy. Teenageři jsou na tom podobně, neboť se snaží dosáhnout stability v situaci, kdy k výkyvům dochází stejně jednoduše, protože se před nimi objevují stále nové výzvy. Oscilují mezi odpovědností a potřebou náklonnosti. Jsou nedůslední – prohlašují sice, ať je všichni nechají žít si vlastní život, ale když se to nepovede, chtějí se stát zase opečovávanými dětmi, za které to někdo „všechno spraví“. A když pak krize odezní, budou chtít, abyste na to zapomněli a dovolili jim být opět nezávislými. Pro vás rodiče to může být tvrdé. Víte, jaký je svět a jak funguje, znáte jeho systémy a možnosti, stejně jako číhající nebezpečí. Možná vidíte, že svět překypuje příležitostmi, které vaši teenageři ignorují. Snad je chcete uchránit před nezdary, nárazy a omyly, kterých jste se sami dopustili. Můžete se cítit pod tlakem – existuje tolik informací, které byste jim chtěli předat, a přitom je na to tak málo času, že by možná bylo lepší napsat instrukce o tom, jak se chovat, než trávit čas dlouhým vysvětlováním. A nechat jim pak čas na to, aby vstřebali vaše poselství svým vlastním tempem. Ale i když rodiče možná vědí více o okolním světě, nevědí toho moc o světě svých dospívajících dětí. Je důležité pochopit, že teenageři cítí širokou škálu nejrůznějších emocí a vytvářejí si vztah ke světu spíše na základě toho, jak to „cítí“, než co si myslí. Zažívají často mnoho odlišných (a nezřídka protichůdných) pocitů současně, jako např.:

Svět teenagera

/ 33

• iracionální vztek; • stres; • náhlé uvědomění si nových stránek své osobnosti (které je vystraší), např. mohou mít myšlenky na sebevraždu nebo prožívají intenzivní pocit nenávisti sebe sama; mohou také cítit touhu své pocity spíše utajovat a potlačovat než je sdílet; • zvýšená potřeba lásky, útěchy a náklonnosti a zároveň velké rozpaky, když tyto emoce jejich rodiče projeví; • mnoho silných slov, které vychrlí bez přemýšlení („kdybys radši nežil/a“); • nová potřeba zcela mlčet, přestože to doteď bylo velmi upovídané dítě; • touha někoho obviňovat: rodiče, protože jsou kvůli nim v životě nešťastní, sami sebe, protože jsou naprosto k ničemu; • reálná touha někomu ublížit, někdy jen blízkým, jindy komukoli. Je pravděpodobné, že se nebudou snažit vyjadřovat své pocity vysvětlováním nebo dohodou, ale sáhnou po mechanismech „stresové komunikace“, které používali vždy – tentokrát však ve větší intenzitě. Jestliže tedy doteď byli nasupení nebo křičeli, když chtěli dosáhnout svého, očekávejte tyto projevy ještě častěji, déletrvající a hlasitější. Pokud rádi trucují a zuří, očekávejte bouchání dveří a dlouhotrvající ticho. Ačkoli nejbližší rodina asi trpí, když dojde na takové citové výlevy, je to stále nejbezpečnější a nejlepší místo, kde vaše dospívající děti mohou tyto pocity projevit. Je potřeba, abyste jim umožnili poznat jejich emoce, aniž by přišli o vaši trvalou lásku. Je důležité pochopit, že emocionální výlevy, kterých jste svědky, nebudou takto intenzivní dlouho, zatímco vy tu jste pořád. Pokud si uvědomíte, že dospívající potřebují poznat celou škálu svých výbušných pocitů, můžete mít dokonce tak trochu i radost z toho, když vybuchnou a řeknou vám, že by si přáli, abyste radši nežili, protože tak vlastně dospívají a učí se vytvářet vztahy s ostatními – a vy se to učíte také, když jim nabízíte jistý a bezpečný vztah, který mohou zkoumat zevnitř.

34


O hl é dnut í Vzpomeňte si, jaké to bylo, když jste se poprvé vážně zamilovali – mohlo vám být kolem třinácti nebo čtrnácti let. Na chvíli si svůj idol představte a zkuste si vybavit, jak jste se cítili, když se na vás podíval. Nebo vás ignoroval? Pamatujete si, jak jste tehdy vypadali a jak se dotyčný člověk usmíval? Jaký máte vnitřní pocit teď, když o něm přemýšlíte po tolika letech?

Většina z nás si pamatuje na své první milostné vzplanutí. A pokud jste na objekt své náklonnosti dlouhá léta ani nepomysleli, může vás překvapit, jak moc si stále pamatujete – jak o oné osobě, tak o svých tehdejších pocitech. I když teď asi budete mluvit jen o „zabouchnutí“, tehdy jste určitě používali úplně jiná slova a výrazy! Když jsem zkoušela tento experiment na semináři pro rodiče, mnoho jich poznamenalo, že se jim „náhle sevřel žaludek“ nebo cítili rychlý záchvat „vnitřního chvění“. Teenageři zažívají takto intenzivní pocity několikrát denně. Když se na ně jejich idol usměje, cítí se, jako by vyšlo slunce, ovšem pokud si jich nevšímá nebo se usmívá na někoho jiného, je to pro ně tragédie mnohem dramatičtější než Romeo a Julie.

Běžná témata v dospívání Samozřejmě, že mezi teenagery jsou rozdíly. Někteří jsou přátelští a milí, jiní ironičtí a rýpaví. Někteří ztuhnou při představě, že by si měli obléct společenské oblečení, jiní by radši umřeli na mor, než by si obuli tenisky ze supermarketu. Když však mluví o tom, co mají a nemají rádi na svých rodičích, shodují se na podobných tématech: • Nesnášejí, když s nimi někdo mluví zvysoka. Už se necítí jako děti a nechtějí, aby se s nimi tak jednalo – ani když se jako děti chovají. • Myslí si, že jim stojíte v cestě k jejich štěstí a svobodě. To kvůli vám nemají všechno, co chtějí, i když vám možná připadá, že jim vše nabízíte.

Svět teenagera

/ 35

• Vaše zkušenosti jsou pro ně irelevantní a představa, že jste zamilovaní nebo se s někým milujete, jim připadá odpudivá až nechutná. Konec konců v jejích očích to bylo TAK DÁVNO a svět se už změnil. • Budou nabourávat veškeré hranice, které stanovíte, protože snaha distancovat se od rodičů je pro ně něco zcela zásadního. Ať už meze nastavíte jakkoli přiměřeně, budou je překračovat – jednoduše proto, že tu ty meze jsou. Ale neznamená to, že bez nich je čeká cesta k jednoduchému životu, protože svým způsobem velmi dobře chápou, že hranice rovná se láska. • Chtějí, abyste nastavené limity pravidelně kontrolovali a aby se po nějaké době na staré pořádky úplně zapomnělo. I když si s vámi například vždy rádi povídali během koupání, najednou začnou dveře do koupelny zamykat a budou chtít, abyste zapomněli, že jste spolu někdy tyto důvěrné chvilky měli. Budou požadovat, abyste před vstupem do jejich pokoje zaklepali na dveře, a zakazovat svým sourozencům vejít bez dovolení, zvlášť když nebudou přítomni. Dřív možná byli velmi štědří, ale najednou už se nechtějí o nic dělit. • Cítí zároveň vzrušení i ohrožení. V jednu chvíli jsou nadšení ze svých možností, zanedlouho se však vyděsí při představě, že je ztratí, nebo se zaleknou povinností, které s nimi souvisí. • Hledají okamžité uspokojení a nejsou dobří v plánování dlouhodobých výsledků. Možná si ani neumí představit, co je může potkat. Třináctiletý syn vám klidně řekne: „Neboj, kdyby mě chtěl někdo okrást, kopnu ho a uteču.“ • Tělesné změny a vysoké dávky hormonů znamenají, že teenageři prožívají velmi silné emoce, o kterých se nechtějí s rodiči bavit. Je důležité, abyste si jako rodiče uvědomili, jak rychle k těmto změnám dochází. Můžeme to srovnat s menopauzou, jež představuje podobné hormonální změny, ale trvá mnohem déle než puberta. S odstupem času je docela snadné pochopit většinu výše uvedených situací. Ale to neznamená, že je jednoduché je zvládnout ve chvíli, kdy nastanou. Může vás docela šokovat, když teenager, který byl doteď rozumný a choval se racionálně, začne náhle zuřit, poté co mu racionálně zdůvodníte nějaká pravidla. Nebo když vám řekne, že vás nenávidí. Stejně tak je nepříjemné slyšet, že si to udělá „podle sebe“ nebo že mu „ničíte život“. Proces distancování

36


a oddělení se od rodičů je však klíčový, pokud chcete, aby vaše dospívající děti vyzrály a osamostatnily se. Čím více budou plně nezávislé a soběstačné, tím je pravděpodobnější, že si spolu udržíte dlouhodobý, smysluplný vztah v budoucnosti.

Problém s teenagery – a rodiči Být rodičem teenagerů může být adrenalinová jízda. Chvílemi se může zdát, že tím, čím musíte projet, ještě nikdy nikdo projet nemusel, nebo že jen vaše děti se změnily v takové obludy posedlé samy sebou. Někdy pomůže podívat se na to, co se rodičům i teenagerům zdá nejtěžší – když to jde ztuha, umět si říct, že nejste jediní na světě, a když se zrovna daří, poblahopřát si, že to není nejhorší!

Co deprimuje rodiče • Vaše dospívající děti odmítají vaše životní zkušenosti. Jsou pro ně důležitější názory přátel než vaše – i když víte, že máte naprostou pravdu. • Možná sledujete, že dělají stejné chyby jako kdysi vy, ale nechtějí poslechnout vaše rady. Přísahají, že to určitě nedopadne stejně jako u vás, ale vy víte, že to není pravda. • Jsou drzé a nespolupracují, i když k tomu nemají sebemenší důvod. • Ztratily svou osobnost a staly se součástí stáda. • Vypadají odpudivě, mají mastnou pleť s pupínky a páchnou – ale nemají se k tomu, něco s tím udělat.

Co trápí teenagery • Když se jejich přátelství a vztahy mění a přeskupují téměř co hodinu, což jim způsobuje opravdová muka. • Známosti, rande a jak moc se v nich angažovat. • Zkoušky a napětí ve škole. Často zároveň tlak doma – poznámky typu: „Dobré známky znamenají dobré vyhlídky, tak si koukej udělat úkoly.“

Svět teenagera

/ 37

• Vlastní image: oblečení, pleť, pupínky a vlasy. • Jejich tělesný vývoj – jak rychle se vyvíjejí ve srovnání s ostatními – a ta strašná nejistota nevědět, jak nakonec budou vypadat. • Budoucnost. • Minulost, a když o ní začínáte před ostatními. Je zajímavé si všimnout, že to, co deprimuje rodiče, většinou souvisí s tím, jak se jim daří nebo nedaří komunikovat s dětmi, a s tím, že se všechno změnilo. Problémy mladých se zatím soustředí na mnohem širší pojetí světa. Mladí se dívají dál dopředu a je pro ně těžké žít ve světě změn a nejistot, zatímco jejich rodiče se v myšlenkách vrací k tomu „jak to bylo dřív“. Občas dojde k příměří – třeba když jsou děti nemocné, potřebují pomoc a jsou ochotny akceptovat vaši lásku, přičemž projevují vděčnost za to, co pro ně děláte – ale realita všedního života s teenagery může být ve znamení neustálých sporů a stresu. Ono to však přejde a díky vaší lásce, podpoře a nekonečné trpělivosti (bohužel výhradně na vaší straně) se prach jednoho dne usadí.

Komunikace V rodinách se hovory většinou týkají konkrétních věcí a momentálních problémů. Rodiče si obvykle stěžují, že když se děti dostanou do puberty, přestanou s nimi mluvit. Komunikace stále častěji nabírá podobu série otázek vypálených na adolescenta, po kterých nebo mezi nimiž následuje sekýrování – nebo jak by řekli mladí, „vypichování toho, co je totálně jasné“. Rodiče často ospravedlňují tento kolotoč otázek a výčitek tím, že s nimi děti nemluví nebo je neposlouchají. Nemohu si pomoct, ale mám pocit, že tady dochází ke střetu přístupů. Poslední věcí, která může uklidnit situaci, když někdo nekomunikuje, je vypálit na něj otázky. A sekýrování, které následuje, nezabíralo nikdy, co svět světem stojí. Většina lidí si asi do věku deseti let vytvoří opravdu dobré „filtry na sekýrování“, které blokují cokoli, co vypadá jako výčitka nebo kritika, kterou už slyšeli. Většina z nás dříve či později zažila moment, kdy jsme si uvědomili, že se chováme jako naše matka či otec, i když jsme si přísahali, že takoví nikdy nebudeme.

38


O hl é dnut í Myslete na svůj vztah s rodiči. Nyní se zkuste přenést do doby, kdy jste byli teenageři. Jaké fráze a kroky rodičů vám tehdy lezly na nervy? Vypěníte při nich ještě i dnes?

Vražedné fráze rodičů • • • • • • • • • • • • •

Prostě to tak je. Jsi tak sobecký/á. Jenom udělej to, co ti říkám. Protože ti to říkám. Žiješ si tu jak v hotelu. Jen počkej, až přijde domů táta. Když říkám, že černá je bílá, tak to tak je. Uděláš, co ti řeknu. Vím, o čem mluvím. Za mých časů… Já bych si nikdy nedovolil/a takhle mluvit se svými rodiči. Jak ty se chováš… Musíš mít vždycky poslední slovo, že?

(Tento seznam vznikl během seminářů s rodiči.)

A teď dobrá zpráva – co chtějí teenageři • Vaši nepodmíněnou lásku a podporu. • Vaši pozornost (ale jen když ji chtějí sami, ne když máte pocit, že jim ji musíte věnovat). • Vědět, že jste na ně pyšní. • Jistotu, že jste ochotni jim odpustit. • Abyste se s nimi domluvili. • Vědět, že nemohou říct ani udělat nic, kvůli čemu byste je přestali milovat. • Abyste se jim nesnažili říkat, co mají dělat.

Svět teenagera

/ 39

Nástrahy rodičovství O co teenageři skutečně nemají zájem: • Sekýrování. • Neustálé opakování, jaké to bylo za vás (obzvlášť historky, které velmi rádi vyprávíte). • Bezmyšlenkovité používání klišovitých frází („až tady nebudu, budeš toho litovat“, „už jsem řekl/a“). • Rozčilování a křik („jdi do svého pokoje“), i kdyby váš hněv opravdu vyprovokovali. • Neustálé opakování toho, co udělali špatně. • Zdůrazňování věcí, které považují za nedůležité (např. že nechali válet na zemi školní brašnu), obzvlášť když je vyrušíte kvůli tomu, abyste jim to řekli. • Neustálé zdůrazňování věcí, které mohli udělat lépe. • Když musíte mít poslední slovo. Jednou z nejtěžších výzev pro rodiče je neříct na závěr nic, nevyslovit svůj poslední komentář a finální ironickou odpověď. Schopnost mlčet při komunikaci s teenagery výborně funguje, protože tím ukazujeme, že jim opravdu nasloucháme. Rodiče chtějí, aby byl svět pro jejich děti bezpečnější, chtějí je omezovat, rozmazlovat a ochraňovat: „Dej si pozor na cestě domů.“ „Dej mi vědět, až tam dojedeš.“ Ale výsledkem těchto frází může být jistá přeměna dynamiky vašeho vzájemného vztahu. To, co na první pohled vypadá jako společenská zdvořilost, ve skutečnosti vyjadřuje postoj „já řídím“, paternalistický pohled na rizika, která se naše děti rozhodly podstoupit, a na jejich seznamování se světem.

Náš vztah Poté co jsme nastínily problémy na obou stranách barikády, dostáváme se k hlavnímu tématu této knihy, která nabízí jedinečnou příležitost: možnost opravdu poznat své dospívající děti a podpořit vytvoření vzájemného vztahu, který bude trvat po celý život.

40


Zaměříme se hlavně na to, jak toho dosáhnout pomocí lepší komunikace. Zamyslíme se nad tím, jak spolu můžete skutečně komunikovat a tím podpořit a rozšířit porozumění svým ratolestem, situacím, kterým čelí, i sobě samým.

Gill Hines, Alison Baverstock. Jak na svého. teenagera. Manuál pro rodiče

Recommend Documents