Germánská Nová medicína dr. Hamera
Dr. Ryke Geerd Hamer objevil přírodní zákonitosti průběhu všech onemocnění. Bylo to před 25 lety, kdy sám, jakožto vedoucí lékař onkologické kliniky v Bavorsku, onemocněl rakovinou. Napadly ho jisté souvislosti, na jejichž základě se následovně sám uzdravil. Zkoumal pak u svých pacientů, jestli to u nich je také tak, a bylo. Když Dr. Hamer po náhlém úmrtí svého syna onemocněl rakovinou, zabýval se intenzivně tématem příčin vzniku nemoci a poznal příčinnou souvislost mezi konfliktními šoky a nejen rakovinou, nýbrž veškerými onemocněními vůbec. Jako primář bavorské onkologické kliniky své poznatky prověřil a potvrdil na tisících pacientů. Místo uznání však dostal výpověď. Zdá se, že nejde o to, rakovinu léčit... Jinak by se musela Nová medicína (Germánská Nová medicína dr. Hamera) už dvacet let vyučovat na všech lékařských fakultách a milióny lidí by nemusely zbytečně umírat... Když se Dr. Hamer snažil dosáhnout, aby jeho poznatky byly podrobeny vědeckému prověření a přezkoušení, setkal se s odporem a nevraživostí. Došlo k mnoha pokusům zbavit se ho - zavřít ho na psychiatrii, uvěznit nebo zabít. Z jednoho prostého důvodu: neustále naléhal, aby jeho poznatky byly vědecky přezkoumány. Tomu se však odpovídající instance bránily zuby nehty a ačkoliv bylo již před lety toto přezkoušení soudně nařízeno, dodnes k němu v Německu nedošlo. Nicméně se odpůrcům Nové medicíny nepodařilo doložit jediný případ, v němž by poznatky Nové medicíny nesouhlasily. Nejobsáhlejší materiál o Nové medicíně (převážně německy) naleznete na stránkách www.pilhar.com. Když zveřejnil svou vědeckou práci o původu a léčení rakoviny, kdy je úmrtnost na rakovinu maximálně 5%, byl z kliniky vyhozen. Po mnoha útocích stran veřejných sdělovacích prostředků, lobystů farmaceutického průmyslu a dalších, žije nyní ve Španělsku. Základní myšlenky
Dr. Hamer dokazuje, že každé onemocnění je dvoufázové a začíná nějakým biologickým konfliktem či šokem. * Konfliktem nebo šokem může být pro dotyčnou osobu ztráta dítěte, partnera, rodičů, práce či domova. Jiným druhem konfliktu může být, když nemůžeme něco zkousnout, něco strávit, když jsme utrpěli ztrátu sebeúcty nebo zažili narušení vlastního revíru a podobně. * První fázi onemocnění nazýváme konflikt-aktivní: člověk na tu událost či konflikt stále myslí, nemůže kvůli tomu usnout, má studené končetiny. Tato fáze se nazývá též sympatikotonní, neboť je aktivována ta část nervového systému, která se odborně nazývá sympatikus. Tato část je aktivní v akci, v ohrožení, při stresu. * Druhá fáze onemocnění se nazývá léčebnou nebo také post-konfliktní, tedy po ukončení konfliktu. Vyznačuje se únavou, zvýšením teploty, bolestmi hlavy, zánětlivými procesy. To, co se v těle během konfliktní fáze pokazilo, se v této léčebné fázi opravuje. Po ukončení léčebného procesu je člověk opět v normálu, zdráv, ba dokonce zdravější než před začátkem konfliktu, neboť tělo se poučilo – např. po zaplnění děr po kostní rakovině je kostní tkán hustější a pevnější než před tím – čímž chce organismus zabezpečit, že se něco podobného v budoucnu již nestane. * Tělo člověka se v mateřském těle vyvíjí ze třech původních zárodečních plátků, zvané entoderm, mesoderm a ektoderm. Z těchto zárodečních plátků se pak vyvíjejí všechny orgány. Pro Novou medicínu je důležité, že v konflikt-aktivní fázi reagují orgány dvojím způsobem, podle toho, do které skupiny podle zárodečných plátků patří: 1. orgány vznikající z entodermu a část orgánů vznikajících z mezodermu tvoří v konflikt-aktivní fázi výrůstky, nádory, zvětšují se. Oproti tomu 2. orgány vznikající z ektodermu a část orgánů vznikajících z mesodermu v konflikt-aktivní fázi zmenšují svoji substanci, tzn. vznikají díry a svrasklost orgánů, popř. se snižuje jejich funkčnost. V léčebné fázi se v prvním případě za pomocí zánětů narostlá tkán odbourává, k čemuž nám slouží bakterie. Ve druhém případě se zmenšená tkán rekonstruuje, nově vystavuje, k čemuž nám slouží jiné bakterie a viry. Přesněji řečeno, každý druh konfliktu s příslušným postiženým orgánem používá své typické, k léčení potřebné mikroorganismy. Dalším objevem je, že se na snímcích mozku, provedených pomocí magnetické resonance (CT), v okamžiku začátku konfliktu objeví typické kruhy, vypadající jakoby se do vody hodil kámen. Tyto kruhy jsou vidět ihned po začátku konfliktu a jejich umístění v mozku udává jak obsah konfliktu, tak orgán, na kterém se tento konflikt projeví. Tyto kruhy, nazvané podle jejich objevitele HH (Hamersches Herd = Hamerské ohnisko), takto vypadají po celou dobu konflikt-aktivní fáze. Když dojde k vyřešení konfliktu, začíná se HH měnit: do oblasti místa soustředných kruhů se nabírá tekutina, vzniká edém neboli otok v mozku. Ten je příčinou již zmíněných bolestí hlavy v léčebné fázi. Vrcholem a též kritickým momentem léčebné fáze je pak, když mozek za pomoci otoku udělal své opravy a nyní se ho snaží vypudit. Mozek se na místě HH stáhne, aby vytlačil již přebytečnou vodu, což způsobí epileptoidní symptomy v oblasti, pro kterou je tato část mozku příslušná. To znamená že dotyčný příslušný orgán může na několik vteřin i minut být neschopen funkce. Kritická je tato situace zejména u srdce (klasický příklad infarkt myokardu), méně nebezpečné je to u orgánů, jejichž chvilkové vypadnutí neohrožuje život pacienta. Zákon pravé a levé ruky Pro lékaře, kteří by chtěli používat Novou medicínu, je ovšem potřeba znát ještě jeden důležitý objev Dr. Hamera: zákonitost pravorukosti a levorukosti. Přiřazení orgánu k určitému místu v mozku se u těchto dvou skupin liší. Při konfliktu „ztráty partnera“ budou mít pravačky postižený jiný orgán než levačky. Zrovna tak u jiných konfliktů. Pro lékaře je tedy nutné vědět, zda je pacient pravák nebo levák, aby mohl správně přiřadit umístění HH v mozku a příslušný orgán v těle. Test, který ukáže pravorukost nebo levorukost, je následující: vyzvěte pacienta, aby tlesknul s
rukama ve vodorovné poloze. Která ruka je při tlesknutí nahoře, je ta hlavní. Na tisících pacientech bylo dokázáno, že Hamerovy objevy platí ve všech případech bez výjimky. Zároveň se na základě těchto nově objevených souvislostí ukazují další podstatné skutečnosti. Zde jen krátce pár náhodně vybraných: * Metastázy neexistují. Každý druh rakoviny má svůj původ v určitém druhu konfliktu. To, co se nazývá metastázou, je vždy nový konflikt = nová rakovina, např. konflikt „strach o život“, který může vzniknout při oznámení diagnózy pacientovi, může vyvolat rakovinu plic. * Nádory mozku neexistují. Jak již bylo zmíněno, v léčivé fázi se v mozku vytváří otok. Během epileptoidní krize je z něj voda opět vytlačena. Na tomto místě se pak vytvoří jizva, shluk pojivového tkaniva, naprosto neškodný. To se v dnešní školské medicíně považuje za „rakovinu mozku“. * Morfium zabíjí. Léčivá fáze se tím přeruší, mozek není schopen řídit vyléčení. * Infuze ve špatný moment může zabít. Epileptoidní krize. Namu Fialová převzato z webových stránek nakladatelství PAPRSKY: http://www.paprsky1.de, kde najdete i mnoho dalších informací nejen o Nové medicíně
ÚVOD:
GERMÁNSKÁ NOVÁ MEDICÍNA DR. HAMERA Dr. Ryke Geerd Hamer objevil přírodní zákonitosti průběhu všech onemocnění. Bylo to před 25 lety, kdy sám, jakožto šéf-lékař onkologické kliniky v Bavorsku, onemocněl rakovinou. Napadly ho jisté souvislosti, na jejichž základě se následovně sám uzdravil. Zkoumal pak u svých pacientů, jestli to u nich je také tak, a bylo. Když zveřejnil svou vědeckou práci o původu a léčení rakoviny, kdy je úmrtnost na rakovinu maximálně 5%, byl z kliniky vyhozen. Po mnoha útocích stran veřejných sdělovacích prostředků, lobyistů farmaceutického průmyslu a dalších, žije nyní ve Španělsku.
ZÁKLADNÍ MYŠLENKY: Dr. Hamer dokazuje, že každé onemocnění je dvoufázové a začíná nějakým biologickým konfliktem či šokem. * Konflikt nebo šok může být pro dotyčnou osobu ztráta dítěte, partnera, rodičů, práce či domova. Jiným druhem konfliktu může být, když nemůžeme něco zkousnout, něco strávit, když jsme utrpěli ztrátu sebeúcty nebo zažili narušení vlastního revíru a podobně. * První fázi onemocnění nazýváme konflikt-aktivní : člověk na tu událost či konflikt stále myslí, nemůže kvůli tomu usnout, má studené končetiny. Tato fáze se nazývá též sympatikotonní, nebot je aktivována ta část nervového systému, která se odborně nazývá sympatikus. Tato část je aktivní v akci, v ohrožení, při stresu. * Druhá fáze onemocnění se nazývá léčebnou nebo také post-konfliktní , tedy po ukončení konfliktu. Vyznačuje se únavou, zvýšením teploty, bolestmi hlavy, zánětlivými procesy. To, co se v těle během konfliktní fáze pokazilo, se v této léčebné fázi opravuje. Po ukončení léčebného procesu je člověk opět v normálu, zdráv, ba dokonce zdravější než před začátkem konfliktu, nebot tělo se poučilo – např. po zaplnění děr po kostní rakovině je kostní tkán hustější a pevnější než před tím – čímž chce organismus zabezpečit, že se něco podobného
v budoucnu již nestane. * Tělo člověka se v mateřském těle vyvíjí ze třech původních zárodečních plátků, zvané entoderm, mesoderm a ektoderm. Z těchto zárodečních plátků se pak vyvjejí všechny orgány. Pro Novou Medicínu je důležité, že v konflikt-aktivní fázi reagují orgány dvojím způsobem, podle toho, do které skupiny podle zárodečných plátků patří: 1. orgány vznikající z entodermu a část orgánů vznikajících z mezodermu tvoří v konflikt-aktivní fázi výrůstky, nádory, zvětšují se. Oproti tomu 2. orgány vznikající z ektodermu a část orgánů vznikajících z mesodermu v konflit-aktivní fázi zmenšují svoji substanci, tzn. vznikají díry a svrasklost orgánů, popř. se snižuje jejich funkčnost. V léčebné fázi se v prvním případě za pomoci zánětů narostlá tkán odbourává, k čemuž nám slouží bakterie. Ve druhém případě se ubylá tkán rekonstruuje, nově vystavuje, k čemuž nám slouží jiné bakterie a viry. Přesněji řečeno, každý druh konfliktu s příslušným postiženým orgánem používá své typické, k léčení potřebné mikroorganismy. Dalším objevem je, že se na obrázcích mozku, udělaných pomocí magnetické resonance (CT), v okamžiku začátku konfliktu objeví typické kruhy, vypadající jakoby hodil do vody kámen. Tyto kruhy jsou vidět ihned po začátku konfliktu, a jejich umístění v mozku udává jak obsah konfliktu, tak orgán, na kterém se tento konflikt projeví. Tyto kruhy, nazvané podle jejich objevitele HH (Hamersches Herd = Hamerské ohnisko) , takto vypadají po celou dobu konflikt-aktivní fáze. Když dojde k vyřešení konfliktu, začíná se HH měnit: do oblasti místa soustředných kruhů se nabírá tekutina, vzniká edém neboli otok v mozku. Ten je příčinou již zmíněných bolestí hlavy v léčebné fázi. Vrcholem a též kritickým momentem léčebné fáze je pak, když mozek za pomoci otoku udělal své opravy a nyní se ho snaží vypudit. Mozek se na místě HH stáhne, aby vytlačil již přebytečnou vodu, což způsobí epileptoidní symptomy v oblasti, pro kterou je tato část mozku příslušná. To znamená že dotyčný příslušný orgán může na několik vteřin i minut být neschopen funkce. Kritická je tato situace zejména u srdce (klasický příklad infarkt myokardu), méně nebezpečné je to u orgánů, jejiž chvilkové vypadnutí neohrožuje život pacienta. Pro lékaře, kteří by chtěli používat Novou Medicínu, je ovšem potřeba znát ještě jeden důležitý objev Dr. Hamera: zákonitost pravorukosti a levorukosti. Přiřazení orgánu k určitému místu v mozku se u těchto dvou skupin liší. Při konfliktu “ztráty partnera“ budou mít pravačky postižený jiný orgán než levačky. Zrovna tak u jiných konfliktů. Pro lékaře je tedy nutné vědět, zda je pacient pravák nebo levák, aby mohl správně přiřadit umístění HH v mozku a příslušný orgán v těle. Test, který ukáže pravorukost nebo levorukost, je následující: vyzvěte pacienta, aby tlesknul. Která ruka je při tlesknutí nahoře, je ta hlavní. Na tisících pacientech bylo dokázáno, že Hamrovy objevy platí ve všech případech bez vyjímky. Zároven se na základě těchto nově objevených souvislostí ukazují další podstatné skutečnosti. Zde jen krátce pár náhodně vybraných: • Jako například, že metastázy neexistují (Každý druh rakoviny má svůj původ v určitém druhu konfliktu; to, co se nazývá metastázou, je vždy nový konflikt = nová rakovina; např. konflikt „strach o život“, který může vzniknout při oznámení diagnozy pacientovi, by způsobil rakovinu plic) • že nádory mozku neexistují (Jak již bylo zmíněno, v léčivé fázi se v mozku vytváří
otok. Během epileptoidní krize je z něj voda opět vytlačena. Na tomto místě se pak vytvoří jizva, shluk pojivového tkaniva, naprosto neškodný. To se v dnešní školské medicíně považuje za „rakovinu mozku“.) • že morfium zabíjí (léčivá fáze se tím přeruší, mozek není schopen řídit vyléčení) • že infuze ve špatný moment může zabít (epileptoidní krize) napsala Namu Fialová Další články budou postupně přibývat. Germánská medicína, nový pohled na nemoce: Infarkt je vlastně epilepsií, nádor na prsu nevyřešeným konfliktem pečovatelským, či rozchodovým Rakovina prsu podle Germánské nové medicíny Ženský organismus citově umísťuje svou vazbu k dítěti a k partnerovi převážně ve své hrudi. Z tohoto důvodu je onemocnění prsů také nejčastější onemocnění u žen. Podle Germánské nové medicíny rozlišujeme dva druhy rakoviny prsu: * tzv. rakovinu prsní žlázy, zvanou též adenokarcinom mammae, jako pevnou kompaktní hmatatelnou uzlinu (v konfliktně-aktivní fázi tkáň roste) * tzv. rakovinu mlékovodu, lékařsky nazývanou také intraduktální (nitrokanálkový) karcinom – vlastně nitrokanálkový vředovitý proces – při níž se v konfliktně-aktivní fázi nedá nic vytestovat, tzn. nejedná se o nádor, ale o úbytek tkáně. Pacientka nanejvýš cítí na postiženém místě prsu lehký tah. * Kromě toho přirozeně existuje na vnější kůži prsu ještě normální rakovina kůže, která existuje stejným způsobem i na ostatním těle včetně neurodermitidy dlaždicového epitelu kůže. V zásadě se u rakoviny prsní žlázy jedná o konflikt z rozepří nebo se jedná o pečovatelský konflikt; u vředovitého procesu kanálkového mlékovodu to je vždy konflikt z rozchodu. Víme nyní, že existuje pravorukost a levorukost. Každý si to může u sebe určit sám: Tleskněte jako v divadle při potlesku. Ruka, která leží nahoře je vedoucí, tzn. určuje pravorukost či levorukost. Leží-li nahoře pravá ruka, potom je člověk pravoruký, a obráceně, pokud nahoře leží levá ruka, je člověk počínaje mozkem levoruký. Tento test je velmi důležitý, abychom zjistili, v jaké hemisféře člověk pracuje, protože existuje velmi mnoho přeučených leváků, kteří se sami považují za praváky. Zjednodušeně řečeno, pravá půlka malého a velkého mozku je spojena s levou půlkou těla a obráceně – levá půlka malého a velkého mozku je příslušná pro pravou půlku těla. U pravoruké ženy se dá zkráceně říct: Levé prso je příslušné pro dítě a matku ženy a pro domácí hnízdo (byt, dům), a pravé prso pro partnera (manžel nebo přítel) nebo také partneři, tzn. všichni ostatní lidé (otec, bratr nebo sestra, tchýně, šéf, soused atd.) – kromě malých dětí a zvířat nebo lidí, které vnímá jako děti. Pokud má nějaká žena-pravačka v levém prsu rakovinu prsní žlázy, potom má buď konflikt ze starosti o dítě, o svou matku nebo o své hnízdečko, nebo má rozepři se svým dítětem, se svou matkou nebo má spor o byt, své hnízdo. Naproti tomu, pokud se jedná o vřed mlékovodu, potom má žena konflikt kvůli odloučení od svého dítěte, od své matky nebo od svého hnízda.
U ženy-levačky je tomu přesně obráceně: Pravé prso odpovídá dítěti, matce ženy a hnízdečku, levé prso odpovídá partnerovi či partnerům (jako nahoře). Tedy pokud máte rakovinu prsní žlázy (nádor) u pravého prsu, potom se jedná o konflikt ze starosti o vaše dítě, vaši matku nebo o vaše hnízdo. Máte-li vředovitý proces kanálků mlékovodu na pravém prsu, pak se jedná o konflikt z odloučení od dítěte, vaší matky nebo od vašeho hnízda. Tak jako se liší obsahy konfliktů u obou druhů rakoviny prsu, existují přirozeně také souvztažné okruhy (relé), místa v našem mozkovém počítači, uložena na různých místech mozku. Relé pro rakovinu prsní žlázy leží v bočně vnější oblasti malého mozku a patří ke střednímu zárodečnému plátku. Relé pro vředovitý proces kanálků mlékovodu leží v senzorickém korovém centru kůry velkého mozku a – jak již bylo na začátku zmíněno – na protilehlé straně k orgánu. Rakovina prsní žlázy patří k těm rakovinám, které jsou řízeny ze starého mozku, tedy k těm, u nichž dochází podle ontogenetického systému smysluplných biologických zvláštních programů přírody u rakoviny a rakovinových ekvivalentů v konfliktně-aktivní fázi k množení buněk (3. biologický přírodní zákon). Oproti tomu jsou vředy kanálků mlékovodu procesem řízeným z velkého mozku, které v konfliktně-aktivní fázi vytváří vředy, tedy defekty tkání. V léčivé fázi se potom vše děje obráceně: Kompaktní nádory narostlé v konfliktně-aktivní fázi díky bujení buněk se v léčivé fázi odbourávají pomocí mikrobů, pokud tam nějaké jsou, tedy např. pomocí hub nebo houbovitých baktérií, jako jsou tuberkulózní baktérie, které nádor nejprve „zesýrovatí“. U defektů tkání řízených z velkého mozku dochází v léčivé fázi k opětné výstavbě množením buněk. K tomu jsou využívány jako pomocné mikroorganismy výlučně tzv. viry. To je chirurgie přírody! Ve školské medicíně se o těchto souvislostech nevědělo, nerozlišovala se konfliktně-aktivní a léčivá fáze a vše, co vykazovalo množení buněk a změny tkání se jednoduše označovalo jako zhoubné. Oproti tomu vředy, které v konfliktně-aktivní fázi vykazují úbytek buněk, jako nezhoubné. Příklad: Jedné matce vypadl kojenec z náručí, udeřil se hlavičkou o zem a nějakou dobu byl v bezvědomí. Matka jako pravačka utrpěla biologický konflikt matka-dítě u levého prsu. Od tohoto okamžiku (DHS) začala v levém prsu matky růst adenoidní rakovina prsní žlázy, to znamená, že se množila tkáň prsní žlázy. To v žádném případě nepostrádá smyslu. U organismu matky se děje to, že vytváří dodatečnou tkáň prsní žlázy, protože smyslem je zde zcela jednoznačně pomoc kojenci, který díky nehodě prodělává narušení vývoje, aby se mu nyní dostalo více mateřského mléka. Tak organismus matky zkouší vyrovnat se s vzniklými škodami.
Tento tzv. nádor prsní žlázy roste tak dlouho, dokud konflikt trvá, totiž: množení mléka neustává. Teprve v okamžiku, kdy je kojenec opět v pořádku, následuje vyřešení konfliktu, to znamená, že růst prsních žláz se zastaví. Účinek: Matka má na domnělé nemocné straně mnohem více mléka nežli dříve, ačkoli byla ve fázi sympatikotonie, tedy v konfliktně-aktivní fázi. Přitom vidíme, že změny, které označujeme jako nemoci, jsou vlastně protikladem nemocí, totiž: je to velmi smysluplný proces ve spolupráci s přírodou, např. mezi matkou a dítětem a mezi matkou a partnerem. Jiná žena, která měla konflikt se svým mužem a rozvinula se u ní v prvních třech měsících těhotenství rakovina prsní žlázy (ve 4.-9. měsíci těhotná žena nemůže dostat rakovinu, viz těhotenství a porod z hlediska GNM), který se ale po těhotenství opět po konfliktu rozhořel, měla na pravém prsu (vztahujícím se k partnerovi) ještě dlouho mléko, ačkoli v levém prsu mléko již dávno vyschlo. Na konci kojení potom rakovina prsní žlázy zesýrovatěla pomocí tuberkulózních baktérií s obvyklým nočním pocením a opět se odbourala. Tento proces může ale i nemusí probíhat s bolestmi, s tzv. bolestí malého mozku, kterou vidíme i u ostatních škár u kůže, obzvláště silně např. u pásového oparu. Ženy potom mluví o silných bodavých bolestech v místě uzliny, o tzv. bolesti ze zajizvení. Na obrázku počítačového tomogramu (CT) prsu můžeme vidět na konci procesu kavernu na místě, kde dříve byla uzlina prsní žlázy. To je biologická forma průběhu, která se vyskytuje ještě dnes např. u přírodních národů. U žen v tzv. civilizovaných zemích se tyto procesy většinou odehrávají bez kojení. Pokud tedy nějaká žena v civilizaci utrpí konflikt matka-dítě v době, kdy již nekojí (ačkoli by ještě kojit mohla – pozn. překl.), potom takový nádor prsní žlázy roste a imituje účel „chtění dát více mléka“ kojenci, dítěti, které ale již kojeno není. Toto naši moderní lékaři pochopili jako něco plně nesmyslného, nemocného, nahlížejí na to jako na atavismus přírody, protože se vytratilo porozumění původního smyslu. Přesto tyto procesy probíhají analogicky i u žen v naší civilizaci, ačkoli ženy již nekojí, a ve fázi léčení – pokud k ní dojde – se nádor opět pomocí baktérií tuberkulózy (pokud nejsou zničeny antibiotiky) a zesýrovatění odbourá. Pokud zde žádné baktérie TBC nejsou, zůstane uzlina konstantní, zapouzdří se, přirozeně ale nezesýrovatí. Jak ale potom vůbec někdo může umřít na rakovinu prsu, zeptáte se. Pokud odhlédneme od řídkých, velmi, velmi dlouhých průběhů konfliktu, které mohou ve vzácných případech vést ke smrti, musíme říci, že iatrogenní (lékaři vyvolané) konflikty vyvolané panikou v důsledku diagnózy rakoviny prsu (panika ze strachu z rakoviny, panika ze strachu ze smrti, konflikt ze ztráty sebeúcty) díky lékařskému neporozumění atd., vyvolají potom nové rakoviny, podle školské medicíny: pojmenované jako „metastázy“ – dnes jsou bohužel pravidlem – a na něž se dá velmi lehce zemřít. To ale už nemá s původním onemocněním vůbec nic společného. Zatímco u rakoviny prsní žlázy jsme v konfliktně-aktivní fázi viděli množení tkáně prsních žláz, u rakoviny mlékovodu se v konfliktně aktivní fázi vyskytuje vřed, úbytek buněk u výstelky mlékovodů. Z psychického hlediska se zde (u rakoviny mlékovodu) vždy jedná o konflikt z odloučení: buď od
matky/dítěte nebo od partnera. Přitom si musíme tento průběh představit zcela realisticky, jako kdyby tato individua byla spolu slepena lepidlem, a při oddělení se strhnul kousek vnější kůže, tak jak to obyčejně pozorujeme u zbývající kůže u obrazu nemoci neurodermitidy. Tyto vředy jsou jedním symptomem. Dalším symptomem je senzorické ochrnutí mlékovodů. Když se toto senzorické ochrnutí rozšíří až na vnější kůži prsu, pacientka nemá na prsní bradavce už žádný cit. Tento proces pozorujeme zřídka, zatímco u karcinomu prsní žlázy, podle velikosti prsu a lokalizace postiženého místa, uzlinu můžeme cítit již po několika týdnech. Výjimku tvoří u rakoviny mlékovodu tzv. cirhózní uzlina, která vznikne, pokud konflikt přetrvává takřka do nekonečna. Mohli bychom jej nazvat také rakovinou jizvovitého smršťování. Takovou cirhózní rakovinou můžeme tu a tam vidět na mamografii jako zhutnění. Typické jsou často také malé vápenaté stříkance. Pokud dojde k vyřešení konfliktu z odloučení, potom vidíme, jak se vynořuje komplikace, která se vůbec nedala biologicky předvídat, protože v normálním případě by v léčivé fázi kojenec mléko odsál. Ačkoli se nyní žádné mléko neprodukuje, produkuje se sekret z rány, který ale často nemůže odtékat a proto se hromadí v prsu, které se stává horkým a červeným, nateče ve velmi krátkém čase. Prso se tedy zvětší nejprve na začátku léčivé fáze, zatímco u rakoviny prsní žlázy to bylo obráceně. Vytékající prso je potěšitelným znamením a znamená, že se sekret z prsní bradavky vyprázdnil ven nebo dokonce odkapává, tedy postižené mlékovody nejsou zcela naběhlé, nýbrž sekret se může vyprazdňovat ven. Nepříjemné je, že se nyní navrací citlivost, většinou dokonce nadměrná, takže mluvíme o přecitlivělosti (hyperestesii). Pacientka někdy pozoruje také vnitřní smršťování prsu, pokud konflikt trval dlouho. Operovat by se mělo jenom tehdy, pokud se to zdá rozumné, pokud by spontánní léčení trvalo příliš dlouho nebo pokud by došlo k následným komplikacím. Pokud by se pacientka cítila znetvořená např. díky uzlině a díky melanomu vzniklému pode DHS a/nebo z nějakého důvodu se svrchní dlaždicový epitel protrhnul, potom totiž máme otevřené, máslovité, páchnoucí prso, které může působit nepříjemnosti. Totéž se stane také, když se prso otevře propíchnutím nebo řezem.
Infarkt myokardu (svalstva pravé komory) = epileptická krize
Epileptická krize v léčivé fázi je zde zcela normální epiletický záchvat s chvěním srdce, srdeční křečí a většinou se zvýšeným tlakem srdce, v tomto případě aort a artérií (velký oběh srdce).
Infarkty myokardu mají správné jméno, při pitvě se také většinou nedají přehlédnout. Ale o příčině se nevědělo nic. Jako obvykle se vytvářely hypotézy - dogmata: Hypotéza uvádí, že nekróza myokardu pochází z poruchy prokrvení koronární tepny. To byl ale osudný omyl! Nekróza myokardu příčně pruhovaného svalstva srdeční komory nemá s koronární artérií celkem nic společného. Jsou to nekrózy svalů s ochrnutím příčně pruhované komorové svaloviny, které souvisí s levorukostí či pravorukostí, se vztahem matka/dítě nebo partner a vždy obsahují tento konflikt: „Cítím se přetěžován“ matkou, dítětem nebo partnerem. Je tu jedna zvláštnost: Kvůli historicko-vývojovému otočení srdce, z důvodů vytvoření plicního oběhu, je původní pravá srdeční trubice nyní tzv. levým srdcem a původní levá srdeční trubice je nyní tzv. pravým srdcem. Tzv. srdeční infarkt myokardu je epileptickou krizí = epileptickým záchvatem v léčivé fázi nekrózy myokardu! V léčivé fázi (pcl – fáze) vidíme epileptickou krizi = epileptický záchvat pravé srdeční svaloviny s třesením srdce, srdeční křečí a zvýšeným tlakem krve v tepenném oběhu a tachykardii. „Srdce rychle buší“. Tento srdeční záchvat = epileptický záchvat patří vlastně jako kortikální inervace motorického korového pole do červeného sloupce ektodermu (vpravo kvůli vývojově podmíněnému otočení srdce) (viz Vědecká tabulka GNM) Zvláštnost: svalovina pravé srdeční komory je funkčně úzce spojena s a) levou svalovinou bránice, která zvětšuje hlavní nadechovací funkci (vpravo jsou játra) a b) bronchiální svalovinou. Kromě nadechování (nasávání vzduchu) je i žilní krev nasávána do plic pomocí kontrakce bránice, společně s nasáváním z pravé srdeční komory, když je vyprázdněná. Tím často dochází s infarktem pravé srdeční komory zároven díky epileptickému záchvatu bránice vlevo k zastavení dýchání. Terapie: Léčba šokem: polít studenou vodou. Je-li po ruce, dát injekci dýchacích analeptik. Obsah biologického konfliktu: Nekróza (úbytek) myokardu pravé části srdce (které bylo původně tou levou částí) se řídí striktně podle pravokukosti a levorukosti. To znamená, že u praváka by to byl konflikt cítit se přetěžován matkou nebo dítětem. Konfliktní fáze: příčně pruhovaná svalovina vytváří nekrózy (tzv. atrofii svalů). Nekrózy srdečního svalstva se většinou diagnostikují v dramatické epileptické krizi jako epileptický záchvat příčně pruhovaného srdečního svalstva. Léčivá fáze (pcl-fáze): Zpětná výstavba nekrotizované příčně pruhované svaloviny se zbytněním svaloviny. Pozor: obzváště silné zbytnění u syndromu, který je nesprávně diagnostikován jako zhoubný nádor svaloviny. Biologický smysl: na konci léčivé fáze: Svalovina je silnější a lépe připravena na další namáhání
Posloupnost: obsah biol.konfliktu – konfliktní fáze – CL=vyřešení konfliktu – léčivá fáze A epileptická krize (infarkt myokardu) – léčivá fáze B
Přeloženo z knihy „Vědecká tabulka Germánské nové medicíny“ od Dr. med. Mag. theol. Ryke Geerda Hamera Přeložila Jitka Valentová Zdroj: stránky vydavatelství PAPRSKY
Bavorský primář objevil "lék" na rakovinu - byl nejdříve vyhozen, poté uvězněn, stihl přesto vyléčit tisíce lidí Rakovina se léčí sama Dr. Hamer, který se díky úmrtí svého syna a vlastnímu onemocnění rakovinou intenzivně zabýval tématem vzniku rakoviny, poznal, že existuje příčinná souvislost psychicky-duševních konfliktů s rakovinou. Jako primář bavorské rakovinové kliniky mohl své poznatky prověřit a potvrdit na tisících pacientů. Místo patřičného uznání však dostal výpověď. Vzájemný vztah mezi lokalitou hamerského ohniska v mozku a orgánem postiženým rakovinou dokumentoval Dr. Hamer mnohonásobně pomocí snímků počítačové tomografie ve své knize „Krebs – Krankheit der Seele“ („Rakovina – onemocnění duše“). „Rakovina je, stejně jako ostatní nemoci, biologicky smysluplný zvláštní přírodní program, který může probíhat ve dvou fázích a ve většině případů není smrtelný. Takový zvláštní program má ten smysl, dát člověku v situaci, kterou po konfliktním šoku nedokáže zvládnout, další šanci k řešení konfliktu. Tyto prastaré zvláštní programy, pocházející z pradávných dob, vznikly během dlouhé doby vývojových dějin živočichů a jsou dány u každého, tedy i u zvířat. Představují biologickou zákonitost. Je zhruba 500 takových programů, které v konfliktně aktivní fázi (době mezi šokem a řešením konfliktu) nechají proběhnout takzvanou ‚chladnou nemoc‘ a v případě vyřešení konfliktu k tomu patřičnou ‚teplou nemoc‘, kterou je však nutno správně nazývat fáze hojení. Tyto probíhající zvláštní programy lze doložit prostřednictvím mozkového počítačového tomogramu. Na CCT lze vidět, jestli je konflikt aktivní nebo se nachází ve fázi hojení nebo je zcela zhojený. V konfliktní aktivitě to vypadá jako střelecký terč, podobně jako kruhy na vodě, když se do ní hodí kámen. Když se konflikt vyřeší, obraz se mění. Předtím ostré kruhy ukládají vodu a postižené místo otéká (edém), protože v této době oprav je zvýšena látková výměna. Edém teď potřebuje prostor, tzn. díky ukládání vody se mozková hmota vytěsňuje. To působí bolesti, protože mozek se v mozkovně nemá možnost vyhnout. Při pokročilé fázi hojení se ukládá mozková tkáň (glie), aby se místo utěsnilo, podobně jako při tvoření jizev na těle. ‚Hamerské ohnisko‘ v závislosti na době trvání a intenzitě konfliktu maximálně opuchne, přičemž ve vrcholném bodě hojení může díky přílišným prostorovým nárokům dojít za určitých okolností i k smrtelnému nebezpečí krize, k čemuž však dochází jen ve zcela výjimečných
případech. Pak se ‚Hamerské ohnisko‘ s doprovodným tvořením potu a produkce moči odbourá. (Chemoterapií se elasticita buněk a tkání, nezbytná pro takové opravy, trvale zničí.) Tuto celkovou situaci označuje školní medicína, jak se učí na univerzitách, jako mozkovou metastázi nebo mozkový nádor. Taková ‚Hamerská ohniska‘ nejsou ale mozkové tumory a nesmí se nikdy vyoperovat, byť by vypadaly jakkoli nebezpečně! Vždyť pacient se nyní nachází ve fázi hojení, to znamená, že se musí ošetřovat pouze obtíže vznikajícího tlaku na mozek, při velkém nebezpečí zmírnit opuchnutí edému, jinak ale v klidu vyčkat přirozené zahojení namísto znetvořování chemií, paprsky nebo operacemi. Místa takových oprav zůstávají mnohdy jednou provždy v CCT viditelná, jsou to ale právě jen staré neškodné jizvy. Tyto poznatky už existují od roku 1981. Masivně se však potlačují. Neboť kdyby se podle těchto poznatků lékařsky jednalo, byly by prázdné nemocnice, prázdné psychiatrie, stejně jako ohromný výpadek zisku a mnoho nezaměstnaných ve všech povoláních, patřících k lékařsky-průmyslovému komplexu. Tyto biologické zákonitosti nalezl Dr. Hamer empiricky. Byly jím doposud dokumentovány na přinejmenším 20.000 případech a bez výjimky potvrzeny. Dají se přezkoušet všude, kdykoliv a na každém libovolném pacientovi!“ (Christian Joswig) Dr. Hamer píše v předmluvě ke své knize: „Dnem i nocí přemítám o tom, jak vám pomoci proti našim vládcům, kteří se vší mocí zasazují o to, aby udrželi rakovinu jako ‚nemoc, na niž se povinně umírá‘“... http://www.germanska-nowa-medycyna.pl http://www.newmedicine.ca možná http://www.healingcancernaturally.com/index.html http://www.germannewmedicine.ca http://www.whale.to/cancer/hamer.html http://www.pilhar.com
