GAIL McHUGHOVÁ
NECEKANÁ ˇ TOUHA
PULSE Copyright © 2013 by Gail McHugh All rights reserved Translation © Lenka Tichá, 2015 ISBN 978-80-249-2958-3
Věnováno ženám, které ještě musí najít svţj hlas, sílu a odvahu. Nikdy nikomu nedovolte, aby vás pőipravil o to, s ÿím jste se narodily. Vezměte si to z pátky.
(1) ZMEŠKANÁ PŐÍLEŽITOST
Emily si opőela hlavu o okénko taxíku a oÿima zalitýma slzami pozorovala světla Manhattanu. Hlavou jí prolétla rozmazaná vzpomínka na Gavinţv obliÿej, když od ní pőed několika hodinami odcházel. þím víc se blížila k jeho domu a vzdalovala se své minulosti s Dillonem, tím silnější měla pocit, že její zdravý rozum i srdce visí na vlásku. Neklidně se zavrtěla a pohled jí padl na zelené světlo digitálních hodin. Byla skoro jedna hodina v noci. S jiskőiÿkou naděje zavőela oÿi a modlila se, aby jí Gavin odpustil. Když taxi zastavilo pőed jeho věžákem, sáhla do kabelky a vytáhla svazek bankovek. Podala je taxikáői, aniž zkontrolovala, jakou mají hodnotu, otevőela dveőe a vykroÿila na chodník do studeného listopadového poÿasí. „Poÿkejte!“ zavolal za ní őidiÿ, zőejmě pocházející ze Stőedního východu. „Co takhle zavőít dveőe, dámo?“ Emily ho slyšela, ale nevěnovala mu pozornost. Nohy ji jako ve snách nesly dopőedu, kde ji, jak doufala, ÿeká nový zaÿátek – nová budoucnost s mužem, bez kterého nemohla žít. Otevőela dveőe a prošla vestibulem. Na pokožce jí vyrazil pot. Rozechvěle zmáÿkla tlaÿítko výtahu. Její nervozita prudce stoupla a vyvolala v ní pocity úzkosti. Jakmile se výtah otevőel, vstoupila dovnitő a fyzicky
8
G A I L M c H U G H OVÁ
i duševně vyÿerpaná se opőela o stěnu. Celá se tőásla, po tváőích jí tekly slzy a sotva popadala dech. Nebyla si jistá, jak se Gavin zachová. Snažila se potlaÿit nepőíjemný pocit v žaludku. Když se dveőe otevőely, stísněně si uvědomila, že teĐ ji ÿeká buĐ nový zaÿátek… anebo konec. S chodidly pőilepenými k podlaze strnule stála a upírala oÿi na protější stěnu chodby. Mlhavě si uvědomila, že se dveőe výtahu opět zavírají, a ochromeně zvedla ruku, aby jim v tom zabránila. Pomalu vyšla ven a zaboÿila ke Gavinovu stőešnímu bytu. Její pohled jako by se zúžil pouze na chodbu pőed ní, zatímco mysl spőádala všemožné scénáőe. Nohy ji vedly stále blíž a její chţze se s každým krokem zrychlovala. Pokoušela se zaměőit na jeho dőívější slova a potlaÿit strach. Pőed jeho bytem se obavy vrátily v plné síle. Pocítila tíseł na hrudi. S divoce bušícím srdcem zaklepala na dveőe a otőela si slzy. Stále se tőásla od hlavy až k patě. Minuty ubíhaly, aniž se někdo ozval, a Emily zaklepala znovu, tentokrát silněji. „Otevői mi, prosím.“ Opakovala si tu tichou modlitbu a dál zvonila na zvonek. Se slzami na tváőích upőeně hleděla na kukátko ve dveőích a pőedstavovala si, jak se na ni Gavin dívá. Pőedstava, že ji pozoruje, ji bodala a proőezávala si cestu jejím srdcem. „Prosím,“ vykőikla a znovu zazvonila. „Panebože, Gavine, prosím. Miluju tě. Moc se omlouvám.“ Nic. Roztőesenýma rukama sáhla do kabelky, vytáhla mobil a vyřukala Gavinovo ÿíslo. S oÿima upőenýma na dveőe bytu poslouchala, jak stále dokola vyzvání. „Dovolali jste se Gavinu Blakeovi. Víte, co máte dělat.“
NEÿEK ANÁ TOUHA
9
Jakmile ho Emily uslyšela, sevőelo se jí srdce a spadlo jí až do bőicha. Pokud se spolu neusmíőí, ten sladký, líbezný hlas, který ji prosil, aby mu věőila, ji bude navždy pronásledovat. Zavěsila, vytoÿila ÿíslo znovu a opět poslouchala. Nevydala ze sebe ani hlásku. Nedokázala to. Jediným vzkazem, který Gavin obdrží, bude její horeÿný dech. Žádná vhodná slova neexistovala. Koneÿně pochopila, že jí Gavin neodpustí, a pőitiskla si ruku k ústţm. Několik bolestných okamžikţ mlÿela a potom jí srdce puklo zármutkem. Po tváőích jí tekly slzy a její vzlykání se odráželo po celé chodbě. Couvla, až narazila zády do zdi. Pői pohledu na dveőe si živě vybavila jeho obliÿej. V útrobách jí vybuchla spalující bolest a se srdcem v plamenech pomalu vykroÿila zpátky k výtahu.
Se shrbenými zády a zlomenou duší odemkla dveőe svého bytu. Malé světýlko nad sporákem slabě ozaőovalo obývací pokoj. Tiše, aby neprobudila Olivii, zamíőila do své ložnice. Sklesle došla do koupelny. Rozsvítila a zadívala se na sebe do zrcadla. Zelené oÿi, kdysi jiskőící nadějí, teĐ pţsobily zcela bez života. Pőejela si prsty po bledých tváőích, na kterých zţstaly stopy rozmazané őasenky. Opőela se dlaněmi o chladný mramorový povrch umyvadla, svěsila hlavu a rozvzlykala se. V její duši se rozhostila hluboká bolest a kolem krku se jí pevně jako nemilosrdná oprátka sevőela lítost v té nejkrutější podobě. Snažila se uklidnit tím, že pustila teplou vodu a opláchla si obliÿej. Pak sáhla po ruÿníku, osušila se a zhasla. Ztěžka se dovlekla do postele a schoulila se na bok. Vyÿerpaně klesla na matraci s úmyslem urvat aspoł několik hodin spánku, ale žádný nepőicházel.
10
G A I L M c H U G H OVÁ
Jak vteőiny, minuty a hodiny ubíhaly, do Emilyina svědomí pronikal Gavinţv utrápený obliÿej a jeho zmatené modré oÿi. Pőerývaně se nadechla, pőekulila se na záda a zadívala se na strop. Dalších několik hodin jí srdce svírala nemilosrdná bolest. Nechala si Gavina proklouznout mezi prsty. Gavin se snažil nevnímat pronikavý őev motorţ soukromého letadla Blake Industries a pőitom pőemítal, jestli si Emily někdy vzpomene na věci, na které on nikdy nezapomene. Tohle byl konec. Ztratil ji. Za necelých sedm hodin už bude nadobro Dillonova. Z kufru Coltonova džípu vytáhl svoje zavazadlo a sklíÿeně se zadíval na jasnou noÿní oblohu. Colton, který se netváőil o nic klidněji, než když za ním Gavin pőijel, vstoupil na rozjezdovou dráhu. „Nemusíš to dělat, brácho,“ zavolal, zatímco mu běsnící motory biÿovaly tmavé vlasy do obliÿeje. „Tím, že uprostőed noci odjedeš z města, ji zpátky nezískáš.“ Gavin nepőedpokládal, že ten odjezd vymaže stopu, kterou Emily vypálila do jeho duše. Ani si nebyl jistý, jestli se někdy zbaví své touhy po ní a potőeby s ní být. Věděl jen to, že musí vypadnout z New Yorku. Odjet a dostat se co nejdál od Emilyina pőízraku, který ho bude nepochybně pronásledovat. „Už jsem ti őekl, že si potőebuju dát pauzu a spálit za sebou mosty, Coltone,“ namítl a pőejel si rukou pőes obliÿej. „Nemţžu tady zţstat. Jen se postarej, aby Dillon už neměl pőístup k našim akciím.“ Colton s povzdechem pőikývl. „Zaőídím to hned v pondělí ráno.“ Poplácal Gavina po rameni a upőel na něj starostlivé oÿi. „Stejně se s tím budeš muset vyrovnat. Slib mi, že co nejdőív pustíš Emily z hlavy.“
NEÿEK ANÁ TOUHA
11
Pői zvuku jejího jména se Gavinovi rozbušilo srdce. „Jo,“ pőisvědÿil vážně. „Zkusím to.“ Chvíli hleděli jeden na druhého, pak Gavin vyšel po schţdkách do letadla, obrátil se a pozoroval bratra, jak odjíždí z malého soukromého letiště. Zmateně zašátral v kapse džín, vytáhl mobil, a aniž na něj pohlédl, hodil ho na ranvej. Pőístroj narazil na zem a roztőíštil se. Když už chce pálit mosty, tak poőádně. Se všemi pőeruší kontakt. Nikdo se ho nepokusí vytrhnout z bolesti a pőesvědÿit ho, že se chová destruktivně. Jakmile pőedal zavazadla letušce, pőišel ho pozdravit pilot. „Dobrý veÿer, pane Blakeu.“ Pevně potőásl Gavinovi rukou, pőiÿemž mu šedé vlasy sklouzly do ÿela. „Máte pőipraveno vše, oÿ jste žádal, pane. V Playa del Carmen pőistaneme asi za ÿtyői hodiny.“ Gavin chabě pőikývl a zamíőil do soukromé kabiny. Zavőel dveőe a okamžitě upőel oÿi na lahev bourbonu v minibaru. Díval se na ni s opovržením. Sklesle si sundal kabát a hodil ho na postel. Ve snaze zabránit tomu, aby podlehl depresivním myšlenkám, prošel místností a sáhl po jantarové tekutině, která dokázala umrtvit mysl. Usoudil, že skleniÿku nepotőebuje, otevőel uzávěr a pőiložil lahev ke rtţm. Alkohol, spalující jeho hrdlo, mu však nenabídl ani trochu úlevy. Tehdy Gavin pochopil, že už nikdy nenastane chvíle, kdy by si neuvědomoval Emilyinu pőítomnost. Ař bude opilý nebo stőízlivý, Emily bude muÿit jeho srdce i duši do konce života. Miloval ji a potőeboval ji jako vzduch… který mu bude navždy odepően. Odložil lahev, unaveně si prohrábl vlasy a pokusil se vypudit z paměti Emilyiny krásné oÿi. Došel k oknu, pohlédl na město a pochopil, že tahle taktika úÿel nesplní. Nic by nefungovalo. Neutopí svou
12
G A I L M c H U G H OVÁ
bolest v alkoholu ani neuleví pocitţm marnosti tím, že od ní uteÿe. Byla pryÿ. A zatímco blikající světla s rostoucí nadmoőskou výškou letadla pohasínala, Gavinovo srdce dál truchlilo nad ztrátou ženy, o kterou navždy pőišel.
V ranním světle, které zbavilo oblohu posledních hvězd, Emily po bezesné noci vstala a zamíőila do kuchyně. Žaludek se jí zvedl a zmocnilo se jí nutkání na zvracení. Otevőela ledniÿku a vytáhla lahev vody. Usedla na židli u stolu, právě když zpoza rohu vyšla Olivia. „Hm, vidím, že tě ten pitomec ráno pustil,“ utrousila Olivia a letmo na Emily pohlédla. Došla ke skőíłce a otevőela ji. „Je od něj milé, že dovolil nevěstě, aby se pőipravila na svatbu u sebe doma.“ „Olivie…“ „Než zaÿneš tu zrţdu nebo svoje nesmyslné pőedstavy hájit, Emily, chci, abys věděla, jak byl Gavin vÿera veÿer rozrušený.“ Olivia zabouchla dvíőka skőíłky. „V životě jsem ho neviděla tak raněného.“ Emily zavőela oÿi a pői pomyšlení na bolest, kterou Gavinovi zpţsobila, se jí sevőelo srdce. Zavrtěla hlavou. „Olivie, prosím. Nejsem…“ „Já vím, Emily. Nemáš náladu o tom mluvit,“ vybuchla Olivia a prudce otevőela další skőíłku. „Nebo si poőád namlouváš, že si máš vzít Dillona, protože Gavinovi nevěőíš?“ „Olivie,“ őekla Emily a vstala. „Vţbec mě neposloucháš. Nebudu…“ Olivia se prudce obrátila a pőimhouőila hnědé oÿi. „Nerada to őíkám, Em, ale nemţžu jít dneska s tebou. Miluješ Gavina a Gavin miluje tebe. Je to zkrátka tak.
NEÿEK ANÁ TOUHA
13
Na rozdíl od tebe Gavinovi věőím a ty mě nutíš, abych si mezi vámi vybrala.“ Založila si ruku v bok a druhou si prohrábla husté blonĐaté vlasy. „Promił, ale dneska na tu svatbu nepţjdu.“ „To je dobőe, protože já taky ne,“ zašeptala Emily a znovu se posadila. „Nevezmu si Dillona.“ Olivia vytőeštila oÿi a pak se široce usmála. „Vážně ne?“ Ostőe se nadechla a rychle vykroÿila k Emily. Ta zavrtěla hlavou a z oÿí jí vyhrkly slzy. Olivia si klekla vedle ní a objala ji kolem pasu. Zašeptala do jejího bőicha: „Panebože. Už nejsi na mém seznamu zbabělcţ. Ani nevíš, jak tě miluju!“ „Ublížila jsem Gavinovi.“ Emily se pői těch slovech skoro udusila. „Chtěla jsem mu věőit, a zÿásti jsem mu asi i věőila, ale měla jsem strach a teĐ už je pozdě.“ Olivia se zmateným výrazem vstala a vzala Emily s sebou. Uchopila její tváőe do dlaní. „Není. Staÿí, abys mu zavolala, a na všechno zapomene. Miluje tě. Vÿera veÿer byl naštvaný, ale položil by za tebe život. Věő mi, je to tak.“ Emily se rozechvěle nadechla. „Ne. Zašla jsem vÿera veÿer do jeho bytu, ale neotevőel mi.“ Couvla od Olivie a posadila se na židli ke stolu. „Několikrát jsem mu volala, ale nebral mi telefon. Skonÿil se mnou a já se mu ani nedivím.“ Zavrtěla hlavou a ztišila hlas. „Nemţžu uvěőit, že jsem to dopustila.“ „Vÿera veÿer mi nedovolil, abych ho zavezla domţ.“ Olivia si znovu klekla a popadla Emily za ruce. „Po hostině mě pőiměl, abych ho odvezla ke Coltonovi. I když už nejspíš trochu vystőízlivěl, urÿitě má poőádnou kocovinu. Jen si vzpomeł, jak byl opilý. Pravděpodobně neslyšel telefon. Za chvíli mu zavolám, ale nejdőív se potőebuješ uklidnit, fajn?“ Emily pomalu zvedla ruce a pőitiskla si je k oÿím. Zdrá-
14
G A I L M c H U G H OVÁ
havě pőikývla a potlaÿila obavy, které jí víőily v hlavě. „Dobőe, zkusím to.“ Olivia pomalu zvedla koutky úst v úsměvu. „Jsem na tebe hrdá, Emily.“ „Na mě?“ zeptala se a otőela si hőbetem ruky nos. „Kvţli ÿemu? Že jsem ranila Gavina? Poőád pőed sebou vidím jeho obliÿej, Olivie.“ Olivia se soucitným pohledem znovu zavadila rukou o Emilyinu bradu. „Jsem na tebe hrdá, že jsi koneÿně pochopila, že si zasloužíš lepší život s mužem, který tě miluje a má o tebe starost. Možná jsi Gavinovi na pőechodnou dobu ublížila, ale vy dva to pőekonáte. Uvidíš.“ Emily se dívala na Olivii a pocítila jiskőiÿku naděje. Pőikývla a modlila se, aby se Olivia nemýlila. „Dobőe,“ pokraÿovala Olivia, vstala a mrkla na hodinky, „za necelé ÿtyői hodiny se nebudeš vdávat. Co pro tebe mţžu udělat? Asi dojdu pro kafe, protože tady žádné není. Rozhodně vypadáš, že ho potőebuješ, a já taky.“ Došla ke skőíni na chodbě, vytáhla z ní kabát a oblékla se. „Mám zavolat tvé sestőe?“ Zarazila se v pţli kroku. „Nebo mţžu cinknout tvému bývalému budoucímu manželovi a povědět mu, ař jde do hajzlu?“ Emily vstala a prošla kuchyní. Uchopila papírovou utěrku a vysmrkala se. Pői pomyšlení na Dillona, až se probudí a zjistí, že odešla, jí pőeběhl mráz po zádech. „Ještě to neví.“ Olivia zmateně svraštila ÿelo. „Cože? Myslela jsem…“ „Odešla jsem, když spal,“ pőerušila ji Emily a zakryla si obliÿej rukama. „Nemá o tom ani tušení. Ty jsi jediná, komu jsem to zatím őekla.“ Olivii spadla brada a rozevőely se jí oÿi. „Hm… dobőe. Možná se pletu, ale neměl by být nastávající ženich informován?“
NEÿEK ANÁ TOUHA
15
Emily kolem ní s povzdechem prošla do své ložnice a zaÿala se pőehrabávat v zásuvkách. Kromě Gavina toužila už jen po dlouhé, horké sprše. „Ano, Olivie. Potőebuju se umýt, a až budu hotová, zavolám mu.“ Olivia se opőela o rám dveőí a znepokojeně pőimhouőila oÿi. „Poÿkáš s tím aspoł, dokud se nevrátím? Zavolám Lise a Michaelovi, aby věděli, co se děje, fajn?“ Emily bylo jasné, že si o ni Olivia dělá starosti. Zavőela zásuvku a pohlédla na ni. „Ano. Poÿkám.“ Došla k ní a láskyplně na ni pohlédla. „Děkuju ti.“ Olivia ji uchopila za bradu a lehce s ní zatőásla. „Rádo se stalo. Běž se osprchovat a já jsem za chviliÿku tady.“ Emily pőikývla a pozorovala ji, jak odchází. Jakmile se dveőe zabouchly, sevőel se jí žaludek. Rozhovor s Dillonem, ař už v Gavinově pőítomnosti nebo bez něj, nebude snadný. Vzdychla a snažila se nepőíjemné pocity potlaÿit. Zamíőila do koupelny, položila si na toaletní stolek tepláky a mikinu a pustila vodu. Zatímco teplý proud ohőíval vzduch, svlékla si vÿerejší obleÿení a vklouzla do sprchy. Sáhla po kostce mýdla a pomalu s ní pőejížděla po bolestivě citlivé pokožce mezi svýma nohama. Hlavou jí víőily pőedstavy, co všechno Dillonovi dovolila, aby jí udělal. Sklonila hlavu, takže jí promoÿené kaštanově hnědé vlasy vytvoőily pőed obliÿejem clonu. Měla pocit, že ji bolí všechny svaly, ale s jejím ztluÿeným a zbitým srdcem se to vţbec nedalo srovnávat. Poklesla hlouběji do temného zákoutí mysli a znovu si pőehrávala události vÿerejší noci. Byla to noÿní mţra. Až tehdy si uvědomila dosah toho, co mu během posledního roku procházelo. Jak si mohla namlouvat, že ji miluje a že o ni má zájem? Byla mu vděÿná za to, jak jí kdysi pomohl, a měla pocit, že mu to musí splatit. Stále energiÿtěji si drhla obliÿej, ruce i nohy, jako by chtěla z pórţ odstranit
16
G A I L M c H U G H OVÁ
samotnou jeho existenci, a pőitom měla sama na sebe ÿím dál větší vztek. Pustila si ještě teplejší vodu a oddávala se děsivým myšlenkám na to, jak sebou nechávala tak dlouho manipulovat. Neustále. Pőerývaně se nadechla a snažila se dát znovu dohromady. Dillon už není její souÿástí. Netvoőí jeden celek. Je pryÿ. Emily ze sebe nesmývala pouze mýdlovou pěnu, ale i zákeőný jed, který vléval do její duše. Vyšla ze sprchy, natáhla se po ruÿníku a obtoÿila si ho kolem těla. Pőed zrcadlem letmo pohlédla na ženu, s níž se právě ÿásteÿně rozlouÿila. Navěky. „Už nikdy,“ zašeptala. Zavrtěla hlavou, pőejela si dlaněmi po tváőích a pevně zavőela oÿi. „Nikdy.“ Po krátkých úvahách o šílenství, které ten den vypukne, se oblékla, vysušila si vlasy a vydala se zpátky do svého pokoje. Uslyšela zabzuÿení telefonu, které znamenalo pőíchozí vzkaz v hlasové schránce, a prudce se zastavila. Zmocnila se jí náhlá úzkost, že je to Dillon, a také naděje, že by to mohl být Gavin. Polkla, došla k noÿnímu stolku a stísněně zvedla mobil. Úzkost i naděje zmizely, jakmile uviděla, že jí volala Lisa. Podlehla únavě, která ji zmáhala, lehla si na postel a položila si hlavu na polštáő. Zatímco poslouchala sestőin znepokojený hlas, otevőely se vchodové dveőe. Posadila se a vzdáleně zaregistrovala posledních několik vteőin Lisina vzkazu, že jsou s Michaelem na cestě. „Liv?“ zavolala a zavőela telefon. Hodila ho na postel, promnula si obliÿej, vstala a zamíőila do druhého pokoje. „Doufám, že neseš něco k jídlu…“ Zastavila se v klenutém vchodu do obývacího pokoje a úplně oněměla. O kuchyłskou linku se nenuceně opíral Dillon, pőejížděl po ní oÿima a usrkával pomeranÿový džus.
NEÿEK ANÁ TOUHA
17
„Když jsem se probudil, byla jsi pryÿ, Emily.“ Odložil sklenku, domýšlivě se uculil a doloudal se k ní. „Už ses nemohla doÿkat, až se pőipravíš na to, aby sis mě mohla dneska vzít?“ Zavadil prsty o její tváő. „Napadlo mě, že se tu zastavím, než se pojedu pőevléknout k Trevorovi.“ „Nesahej na mě, Dillone,“ zašeptala roztőeseným hlasem. Trhla sebou a snažila se potlaÿit strach, který se jí rozproudil žilami. Dillon zamrkal a odkašlal si. Pőimhouőil oÿi a jeho výraz naplnil zmatek. „Cože?“ Pőistoupil blíž a chytil ji za paži. Emily se z jeho pevného sevőení vytrhla, couvla a pőitom narazila ramenem do kuchyłské skőíłky. „Slyšel jsi mě. Őekla jsem, abys na mě nesahal,“ sykla. „Skonÿila jsem s tebou, Dillone. Tohle,“ ukázala na něj a pak na sebe, „je minulost. Už nejsem ochotná oběř.“ Než se vzpamatovala, pőimáÿkl ji ke zdi, jednou rukou ji chytil za vlasy a druhou jí sevőel bradu. Pőejel si jazykem po spodním rtu a upőeně si ji prohlížel. „Spala jsi s ním, viĐ?“ Navzdory tichému bolestnému výkőiku podbarvoval její odpověĐ ironický posměch. „Jo, spala. Ano, miluju ho, a ne, nevezmu si tě, teĐ ani nikdy.“ Aÿkoli byla ochromená strachem, odněkud zevnitő ji zaplavoval pocit úlevy a svobody. Na zlomek vteőiny zavőela oÿi a dovolila, aby do jejích myšlenek pronikla pőedstava Gavina, ale tvrdý úder do tváőe ji donutil otevőít oÿi. Trhla sebou, zatnula ruku v pěst a strÿila Dillona do hrudi. Stále měl ruku zapletenou v jejích vlasech a zacházel s ní, jako by byla bezmocná loutka. Emily se svezla na dőevěnou podlahu a pokusila se vstát, ale Dillon ji znovu chytil za vlasy a zabránil jí v tom.
18
G A I L M c H U G H OVÁ
„Mizernej hajzle!“ zajeÿela a chytila ho za zápěstí. Padl na kolena, trhl jí hlavou a donutil ji, aby se mu podívala do oÿí. „Po tom všem, co jsem pro tebe udělal, ses ke mně otoÿila zády a šukala jsi s ním?“ zavrÿel a ještě bolestivěji ji zatahal za vlasy. Emily vynaložila veškerou sílu, chłapla po něm a zaryla mu nehty do pokožky. Pőitom se snažila vymotat jeho prsty ze svých vlasţ. „Kvţli tobě jsem padla na úplné dno!“ vykőikla. Když ji stále nepouštěl, ušklíbla se, aÿkoli jí po tváőích tekly slzy. „Škoda že jsem s ním nešukala pőímo pőed tebou.“ Dillonovy ledové a prázdné oÿi ztmavly víc než noÿní obloha a znovu jí vlepil facku. Emily ucítila, jak ji pokožka nad oboÿím zaÿíná pálit a po spánku a lícní kosti jí stéká krev. Dillon ji vytáhl na nohy a pőitiskl si její tělo k hrudi. Odvážila se setkat s jeho oÿima a potlaÿila strach, který ji dusil. Dillon ji zmrazil pohledem, jako by naznaÿoval, že muka ještě neskonÿila. S pőívalem vzteku a adrenalinu mu zaryla nehty do tváőe a vtlaÿila mu palce do oÿí, až bolestně zavyl. Kdesi nad šíleným zmatkem opanujícím její mysl Emily zaregistrovala, že se hlavní dveőe otvírají, a uslyšela Lisin kőik. Michael se vrhl na Dillona, chytil ho za ramena a horeÿně ho táhl od Emily. Oba muži klopýtli a s hlasitým žuchnutím se svalili na zem. Michael dopadl zády na podlahu, odstrÿil Dillona, stoÿil se na bok a vyskoÿil na nohy. Emily se s Lisinou paží pevně ovinutou kolem ramen neovladatelně roztőásla a s pláÿem pozorovala Dillona, jak vrávoravě vstává. Michael se vrhl dopőedu, rozmáchl se pěstí a zasáhl Dillona do úst, až mu zaÿala téct krev. „Tohle jsem měl udělat už vÿera veÿer, kreténe!“ vybuchl.
NEÿEK ANÁ TOUHA
19
Dillon se narovnal, klopýtl dopőedu a chytil Michaela za límec. Než však staÿil cokoli udělat, jeho obliÿej znovu zasáhla Michaelova pěst a srazila ho na zem. Emily zvonila v uších změř hlasţ, vÿetně Oliviina, a žaludek se jí zvedl pocitem na zvracení. Strnule stála a pőihlížela, jak se její byt plní znepokojenými sousedy a za několik minut i policisty z New York City. Poté, co jim Michael podal rychlé vysvětlení, jeden z poldţ zvedl Dillona, zkroutil mu ruce za záda a nasadil mu želízka. „Zasraná děvko!“ zasupěl Dillon a plivl krev směrem k Emily. „Nejsi nic než coura! Doufám, že tě ošuká a opustí jako všechny ostatní, ty kurvo!“ Dillonova jedovatá slova se zaryla Emily hluboko do mozku. Měla pocit, jako by byla smítko prachu, které se pomalu pohybuje uprostőed burácejícího tornáda. Aÿkoli kolem ní v místnosti plné lidí zuőilo šílenství, ona neviděla nic než Gavinţv obliÿej. Pőestože jeden z policistţ vyhrožoval Dillonovi, že na pobyt v cele nikdy nezapomene, neslyšela nic kromě tlukotu svého zlomeného srdce. Uvědomovala si pouze ochromení, které se jí šíőilo žilami. Vytrhla se ze sestőina objetí a popošla k Dillonovi, který se navzdory zakrvácenému rtu arogantně uculoval. Pohlédla do ohavné duše muže, kterého tak dlouho milovala a dala mu všechno vÿetně sebe, a bez jediné výÿitky mu vlepila facku. Pak podlehla pőívalu dlouho potlaÿovaných muk a vzpomínek na měsíce, které kvţli němu protrpěla, a dál ho tloukla pěstmi do obliÿeje a hrudi. „Je to všechno tvoje vina!“ vykőikla, a zatímco ji jeden policista táhl pryÿ, zabodávala do Dillona planoucí pohled. „Milovala jsem tě, ale stala se z tebe zrţda! A chceš něco vědět, Dillone?“ vyhrkla. Dillon, kterého policista vyprovázel z bytu, se s úšklebkem ohlédl pőes rameno. „I kdyby
20
G A I L M c H U G H OVÁ
mě Gavin odmítl a v životě už se mnou nepromluvil, zasloužím si být bez něj nešřastná.“ Roztőeseně pozorovala, jak Dillon odchází z jejího života stejně rychle, jak do něj vešel. Chytila se za bőicho, sesula se na zem a vyÿerpaně se opőela o konferenÿní stolek. Sklonila obliÿej do dlaní a zoufale se rozplakala. Lisa si sedla vedle ní, pőitáhla si ji na klín a položila si její hlavu na rameno. Zatímco s ní jemně pohupovala, Emily si uvědomila, že nechybělo moc a málem by spáchala zloÿin. Ohromilo ji, že to nechala dojít tak daleko. Pamětí se jí mihly vzpomínky na matku, která snášela stejné krutosti nejen od otce, ale i od dalších mužţ. Tyto stále se vracející pőedstavy v ní vyvolaly chlad. „Pšš, Emily,“ konejšila ji Lisa a pevně ji objímala. „Už je po všem.“ Olivia poklekla vedle nich a tiše se zeptala: „Není ti nic?“ Podala Emily balíÿek s ledem a otevőela lékárniÿku. Vytáhla náplast a zvedla Emily bradu. Zalepila ÿerstvou ránu nad oboÿím a zamraÿila se. Emily otupěle zavrtěla hlavou. „Ne, není.“ Zbylý policista, jehož korpulentní postavě uniforma moc dobőe neseděla, došel k Emily. „Sleÿno, potőebuju s vámi sepsat výpověĐ. Brzy pőijede záchranka, a jestli myslíte, že potőebujete prohlédnout, odveze vás do nemocnice.“ „Ne.“ Emily si pőiložila balíÿek s ledem na oteklou lícní kost a trhla sebou. „Nikam nechci.“ „To záleží na vás,“ odpověděl policista a pohlédl do záznamţ. „Až se sem dostanou, mţžete léÿbu odmítnout, ale v pőípadě domácího násilí je jejich pőíjezd nezbytný.“ Michael se posadil na gauÿ a tázavě na ni pohlédl. „Emily, myslím, že by ses měla nechat ošetőit.“
NEÿEK ANÁ TOUHA
21
„Souhlasím,“ pőidala se Lisa znepokojeně. Emily vstala a snažila se ovládnout rozporuplné myšlenky. Na vratkých nohou prošla obývacím pokojem, aby zjistila, jestli se jí Gavin neozval. Lisa i Olivia vstaly a následovaly ji do ložnice. „Em,“ oslovila ji Olivia, zlehka ji uchopila za paži a zmateně svraštila ÿelo. „Proÿ tam nechceš jet?“ Emily se odvrátila a prohrábla si vlasy. Sáhla po telefonu a sklíÿeně zjistila, že od Gavina žádný zmeškaný hovor nemá. „Prostě nechci, Olivie. Nepotőebuju do nemocnice.“ Prudce poklesla na postel a oÿi se jí zalily slzami. „Nic mi není. Jen si musím vzít aspirin a vyspat se.“ Olivia pevně sevőela rty a pohlédla na Lisu, která se tváőila stejně znepokojeně. Ta si založila paže na hrudi a opőela se o dveőe. „Emily, někdy dokážeš být hrozně tvrdohlavá.“ „Já vím,“ zašeptala Emily. „Ale opravdu mi nic není.“ Olivia zvedla hlavu a hlasitě vydechla. Pak se obrátila k Emily a založila si ruce v bok. „Chceš znát jediný dţvod, proÿ tě k tomu nebudu nutit, kamarádko?“ Emily pevně zavőela oÿi. „Proÿ, Olivie?“ „Protože než odsud toho debila vyvlekli, poőádně jsi mu to vytmavila.“ Emily si lehla, schoulila se na bok a pőitáhla si kolena k hrudi. Normálně by jí Oliviina poznámka pőipadala legraÿní, ale v souÿasné chvíli měla co dělat, aby se vţbec zmohla na odpověĐ. „Dobőe,“ vypravila ze sebe a položila si sáÿek s ledem na tváő. Zhluboka se nadechla a pőetáhla si pőes sebe pőikrývku. „Až saniřáci pőijedou, pusř je dál. Ale teĐ si potőebuju odpoÿinout.“ Olivia i Lisa znepokojeně pőikývly a bez dalšího slova vyšly z místnosti.
22
G A I L M c H U G H OVÁ
Když se záchranáői za pţl hodiny koneÿně objevili, Emily vyplnila nezbytné dokumenty a odmítla léÿbu. Místnost utichla a její mysl se zaÿala uklidłovat. Pak jí oÿi padly na telefon. Zvedla ho a sklesle zkontrolovala, jestli nemá vzkaz od Gavina. Po tváőích jí tekly proudy slz. S vědomím, že mu musí vysvětlit, proÿ mu tak ublížila, vytoÿila jeho ÿíslo. Kousla se do rtu a poslouchala vyzváněcí tón. Když se sepnula hlasová schránka, chystala se pőístroj zavőít, ale pak se zarazila. HruĐ jí naplnila obrovská a neovladatelná touha. „Gavine… tady Emily,“ zašeptala a pőitom měla co dělat, aby se jí nezlomil hlas. „Neÿekám, že se mnou ještě budeš mluvit, ale musím ti őíct několik věcí.“ Zhluboka se nadechla, pomalu vydechla a pak pokraÿovala: „Dillon mě pőipravil o pocit, že žiju, Gavine, ale ty… tys mi ho zase vrátil. Když mi tehdy ráno otevőela dveőe Gina, tak…“ Emily se odmlÿela a otőela si slzy. „Byla jsem vyděšená, že ses s ní dal zase dohromady. Měla jsem ti dovolit, abys mi to vysvětlil, a neudělala jsem to. Je mi to moc líto. Mrzí mě, že sis ze všech žen na světě, do kterých ses mohl zamilovat, vybral právě mě. Promił, že jsem ti nevěőila, když jsem měla, a zlomila jsem ti srdce. Miluju tě, Gavine. Vím, že jsi őíkal, že ses do mě zamiloval na první pohled, ale byla jsem to já, kdo tě miloval od chvíle, kdy tě uviděl. Něco uvnitő mi napovídalo, že mám být s tebou, ale vzpírala jsem se tomu. Než jsi mě pőesvědÿil, kdo vlastně jsi, naháněl jsi mi strach.“ Nedokázala pőekonat emoce, které se jí hromadily v srdci, a hystericky se rozplakala. „Odpusř mi prosím, že jsem se tomu vzpírala, Gavine. Odpusř mi, že jsem za nás nebojovala, když jsem pochopila, že máme být spolu. Odpusř mi, že jsem byla tak slabá. Ale nejvíc ze všeho ti děkuju, že jsi mě miloval. Děkuju ti za tvţj úsměv i pivní
NEÿEK ANÁ TOUHA
23
zátky. Vždycky, když se na nějakou podívám, vzpomenu si na tebe. Děkuju ti za tvoje stupidní Yankees i pőihlouplé poznámky. Děkuju ti za noÿní projížĐky a spoleÿné pozorování západţ slunce. Děkuju ti za to, že jsi se mnou chtěl prožít dobré, špatné a i to mezi tím.“ Emily zmlkla a zavrtěla hlavou. Než staÿila őíct další slovo, hlasová schránka ji dlouhým zapípáním upozornila, že ÿas vypršel. „Omlouvám se, že jsem se ti odvděÿila jenom tím špatným,“ zašeptala a s pohledem upőeným na strop si pőitiskla telefon k hrudi.
