G eschichte der Juden in G oltsch Jenikau. Dějiny Židů v Golcově Jen kově

G eschichte der Juden in G oltsch Jenikau.

Dějiny Ž idů v G olcově Jen kově.

Bearbeitet von

Zpracoval

Direktor Jan Maximovič, Goltsch Jenikau.

Jan Maximůvičj ředitel škol v Golcově Jen kově.

1 řináct km od Čáslavě na jih, 7 km od H abrů lež město G olčův Jen kov, vlastn to tepna H abrska pro své výhodné železničn spojen . Má 2023 obyva tele, 328 domů. Jest čilým obchodn m a průmyslovým m stem a co do velikosti a počtu obyvatel prvn m městem okresu habrského. Lež na návrš při Vo hánčickém potoku po obou stranách bývalé ř šské silnice ve výši 345 m nad hladinou mořskou, kudy vedla původn „zemská stgzka" od Čáslavě ke G . J., Kobyl H lavě, H abrům do'N ěm . Brodu. t • K velikému náměst připojuje se několik ulic a celé uspořádán a půdorys města ukazuje na dávnou dobu, v n ž osada povstala. Jihozápadn část kolem staré synagogy (1659) slula „židovské město". Byly tu malé př zemn domky pro jednu, nejvýše dvě rodiny, tvoř c křivolaké uličky. R. 1808 vypukl požár, vyhořela sy nagoga, vinopalna a 32 domy „židovského města". J. připom ná se v dějinách již při r. 1150 ä musil býti m stem již významným, když v něm olomoucký biskup Jindřich chtěl slaviti vánoce. Stará osada J. stála však dále na jihozápad u nynějš ho kostela sv. M arkéty, připom naného v r. 1359, kdy tu podával kněz Ješek Talafous a po něm Jan z Ě čan s matkou svou Eliškou. Část při nynějš m zámku byla vs a jme novala se „Zábělčice". V „ P am átkách archeologic kých z r. 1863" čteme, že,], již za krále Přemysla Otakara I I . stával, nebo na listině z 5. novembru 1257 Smil z Lichtenburka dává desátek ze stř brných hor v N ěm. Brodě, Šlapánifc ch a Přibyslavi klášteru „sedlickému", ž árskému a \ hradiš skému a pečeti přivěsili: panoši: Bohuš z Chuchle, „Jarchik z Jen kova", P etr z Krchleb, Zahoř z řvonic, M aruna z Ú stě a Vavřinec z Ledče. Městečkem jmenuje se J. r. 1417. P atřil po nějaký čas, k. P odhořanům, ale r. 1461 připojen k Chlumu, s n mž zůstal v rodině slavatovské do r. 1580, kdy prodán Václavovi Robenhaptovi ze Suché. Ves Záběl čice patřila ; ke klášteru vil movskému a po jeho' zá niku připadla různým světským pánům, až r. 1580 k J. připojena, avšak hned nato s J. prodána Jan u Libenickému z Vrchoviš , za nějž ještě téhož roku vy sazeno městečku clo na opravu zdejš ch zlých, avšak důležitých cest. (Zem. stezka.) V rodině této udržel se J. až do r. 1601, kdy M andaléna Libenická, pro vdaná za H eřmana z Ř čan a po druhé za Jáchyma Š astného Šturmu z H yršfeldu, statku toho nabyla. R. 1632 jest tu pánem Jan Trčka z L py, PQ Vald štýnovi nejbohatš magnát český, avšak po jeho smrti z ohromného, zkonfiskovaného jměn trčkovského darován J. s tvrz a vs Zábělčicemi, Žandovem a Pod moky M artinu M axmiliánu z ' G olče, generálvach mistru v c sařském vojště. P o něm nazváno městečko „Golf. Jen kovem". N ový pán zúčastnil se později hájen P rahy prot i Švédům, postavil zdejš tvrz, vy

stavěna „ Loretánská kaple", residence jezuitská (ny nějš děkanstv ). R. 1638 dal vložiti manželce své M arii Magdaleně z Opsiniku, zvané Roe, právo vlast nické na J.i zemřel 1653. P o krátkém panován man želů G olčových, jichž jméno Jen kov od r. 1648 nese, nastává doba bezvýznamná. Po smrti M artina Max miliána G olče ujala se panstv manželka jeho Marie Magdalena G olčová, rozená z Opsiniku, zvaná Roe, která však 28. list. 1657 zemřela a panstv přešlo na Jana D itricha Ledebura, který se soudil s řádem „To varyšstva Jež šova" o kapitál M ari Magd. G olčovou řádu poručený. Spor trval 16 let a Ledebur odsouzen k vyplacen kapitálu a k úhradě úroků za všechna léta. . • , Po Ledeburovi připom ná se jako majitel J. hrabě Milesimo v době od 11. ledna 1677 do 1698. (Zpráva tato čerpána z knihy účtů filiáln ho kostela kozohlod skéhó, • kterýžto Milesimo prodal; panstv 26. dubna 1698 F ran t. Ant. svaté ř še ř mské hraběti z H oll

Qallův Jen kov i

veylů.)

•

. •. ••

" » i :• .

V r. 1718 byl na žáfiadě křes . matriky Tom I, pag. ,148, hrabě F r. r\ Jos. Ťrautmansdorf majitelem panstv G. J. V r. 1765 uváděn jest na základě křest, matriky Tom I I I , pag. 1, hrabě U lfeld pánem na G . J. a na H ostačově. Až r. 1773 koupil panstv hrabě F ilip Kolovrat Krakovský, který vymohl pro město státn továrnu na tabák a vystavěl pro týž účel i budovu, nynějš zámek. R. 1784 vyhořelo město a všecky p semné památky, týkaj c se města, ale i „židovské obce" (o n ž jed náno zvláště), vzaly za své. Co nebylo zničeno při tomto požáru, padlo zhoubným plamenům při dru hém požáru r. 1808. kdy vyhořela i stará synagoga (1659) založená. R. 1817 koupila panstv G . J. dcera Leopolda hrab. Krakovského Luisa, hraběnka z H er bersteinů v dražbě za 1 mil. 29 tis c pět set zlatých vid. měny. R. 1830 koupila je hraběnka z Trautmans dorfu, r. .1836 ryt ř Bedřich z N eupauerů. P o jeho smrti koupili panstv G. J. dědičové F altise z Trutnova a majetek tento se dvory: G. J. Vohánčice, Vlkaneč, Radinov, Leškovice, Rybn ček, Chlumek a D vorek převzal H erm an F iedler, syn Otilie z Otten kronů a po jeho smrti 3. prosince 1898 jeho bratr Richard F iedler, po jehož smrti koupil je Karel Mil ňer, statkář z Molitorova u Kouřimi v roce 1911 za 2.600.000 K. * Kdy Židé do G. J. přišli a zde se usadili, těžko přesně stanoviti, nebo po požárech 1784, 1808 a 1870 shořelo všecko, co by svědectv vydati mohlo. P řece však máme n ěkteré doklady, které nás uvá děj k době, kdy sé Židé pravděpodobně v G . J. usadili. ' ' '

152

P r v n n e k l a m n é svědectv o době dávno mi nulé podává nám památný „Židovský hřbitov". H řbi tov ten to zachoval si typický vzhled a mnoho prasta rých kamenů a sarkofágů. N áhrobky tyto jsou několik set let staré, svou vzácnost vyrovnávaj se úplně ná hrobkům a sarkofágům na starém památném hřbitově v P raze. P ři r. 1341 mluv se již o ž. o. v H a b r e c h a poněvadž náhrobky v G. J. jsou starš než v^ H ab rech, dlužno usuzovati na ž. o. v Jen kově v dobách dávno a dávno minulých. . . Zdejš ž. o. měla již v r. 1659 svoji synagogu (Srovnej Král. České, ilustr., Ar. Z., Opisy Ar. Rec 1659). D ůkazem, že zde Židé byli již ,před r. 1659, jest uvedená synagoga, nebo hned po osazen synagoga tato zř zena nebyla. Jen kovem vedla „zemská stezka", jedna z hlavn ch komunikac a v. těchto dobách nejstarš ch měl G . J. a H abrško veliký význam a důležitost pro celou zemi, nebo vyv jel se a vzmáhal se tu čilý obchod a krajina zdejš zvláště při „zemské stezce" byla hustě obydlena. N ejlepš m důkazem tehdejš ho blahobytu, rozkvetu a ruchu obchodn ho jest okolnost, že se na celém H abršku setkáváme od pradávna se Židy, kteř zvláště se hojně usadili v G. J. a y H abrech. G. J. a H abrsko bylo od nepaměti známé celn úzémi , poskytuj c Židům, jako. národu, maj c mu vy nikaj č smysl pro obchod, výnosnou práci a výdělek. P oplatky někde jen dočasně nebo na revers trpě ných synů Israele byly v tány nejen opatům vil mov ský n, kteř tou krajinou vládli, ale i jiným vrchno stem světským, které zde svá zbož měly. (Stolet 14., 1352 za Karla IV.) Jan Lucemburský potvrdil klášte ru vil movskému (4 km od G. J. vzdálenému) právo k vyb rán cla při zemské stezce Jen kov— H abry, vy sadiv, kolik se má z každého druhu zbož vyb rati, na ř dil dále, aby tomu, kdo by cla nezaplatil, podloudné zbož bylo zabaveno. U ředn ci mýtn sepsali k rozkazu Jana Lucemburského podrobnou sazbu cla. Od vozu s barvami na sukna neb knihami 2 malé denáry, člo věk pěš nebo na voze 1 malý denár, židům „živým s mrtvým" sleveno bylo mýta tak, že platili již jen jako křes ., t. j . ti, kteř s pohřebn m průvodem se ub rali na h ř b i t o v v J e n k o v ě n e b o d o H a b r ů , kam se zdaleka Židé pochovávali. Z toho patrn o, že hřbitov v G. J. i v H . v této době již byl a náhrobky vykazuj staleté stář a hřbitovy tyto jsou pamětihodně i t m, že se v H abrech již v r. 1341 o ž. o. mluv , v G. J. pak starš a vzácnějš náhrobky jsou, což jest důkazem, že v G. J. o. ž. v té době stá vala, když se Žide na hřbitov pochovávali a vzácné náhrobky stavěli. D ějiny města Čáslavě (Aug. Sedláček, 1874) uvá děj nás rovněž k tomu, že Židé v G. J. dávno usazeni byli. Jánem Lucemburským a králem Vladislavem byly zvláštn mi výsadami královskými povoleny městu Čáslavi dva trhy a to jeden na sv. F loriana 4. května odbývaný, dán byl 19. března 1484, druhý Janem Lu cemburským, povolený 4. srpna 1341 v ponděl po N anebevzet Panny Marie. Obchod kramářský provozován byl kramáři a krá ječi suken, někdy i židy ciz mi, neb tehdy Čáslavané mezi sebou Židův netrpěli. Byli to Židé kol nšt , kdež Židé již svou obec tvořili. R. 1565 stěžovali s starš kramářův ä kráječů u rady do Šimona Marka D avidky a syna jeho, Židů kol nských, že oni, bývaj ce v městě každého téhodne několik dn , toulaj ce se po dom ch, věci ^způsobem svým žid." lidem prodávaj . Shledali to býti ubl žen Goléůi) Jenikoo 2

živnosti své, jelikož «e křes . domác m ani přespoln m takové prodáván mimo dni trhové nedopouštělo. V čemž byli v právu, neb oni berně královské a jiné povinnosti sousedské i obecn podle sousedstv zastá vati musili a Židé toho prázdni jsouce, lepš svobody m ti chtěli. Ačkoliv žádost kram ářů byla, aby se Židům prodá ván mimo dni trhové zamezilo, nemohla rada se zcela přidati k jich prosbě, poněvadž byl v Čáslavi trh svo bodný v den sobotn , když Židé svátek svůj m vaj . Tu vydala rada prostředek mezi nimi a dopustila Ži dům kol nským a jiným, aby m sto dne trhového v městě své věci během kupeckým zjevně na rynku neb pod loub m, kdež by si m sto obrali aneb jim ukázáno bylo, jednou do téhoždne toliko (a sice ve středu) prodávati mohli. Každý však od m sta obci po 1 groši dávati musil, než toulán od domu k domu se zapovědělo. Prodá ván na jarmarc ch a trz ch svobodných při starodáv ném zvyku zanecháno (r. 1565 ve čtvrtek po sv. Sta nislavu 10. května. Kniha smluv a svatebn ch upsán 1561—1572, D 16). '• Z toho, že trhy již 4. srpna 1341 a 19. března 1484 v Čáslavi ustanoveny byly a jich se zúčastnili Židé ko l nšt a ciz , jakož i z toho všeho, co v žalobě uvedeno a rozhodnut m ustanoveno, souditi můžeme bezpečně, že Židé již ve 14. a 15. stol. zde byli, obchodu nejen v m stě, ale i zcela jistě v Čáslavi se zúčastnili a to t m sp še, poněvadž Židé jen kovšt měli do Čáslavě toliko 12 km, kdežto Židé kol nšt 20 km a mimo to i ze zněn žaloby, kde se mluv o Židech kol nských a ciz ch, a v rozhodnut opět se připom naj Židé ko l nšt a jin . P rvn bezpečný doklad o jsoucnosti ž. o. podává nám synagoga z r. 1659 v G. J. zř zená. (Král. České I c, ilustr., Ar. Z., Opisy Ar. Arep. Rec. 1659 orig.) V r. 1681 řádila v Čechách strašlivá nemoc „černý mor". Židé z G. J., obávaj ce se nákazy, vvstěhovali se z města a usadili se v lesnaté krajině za vesnic Kuno vicemi (% hod. záp. od Jen kova), kdež si vystavěli dřevěné boudy, „ budky" zvané, vyčkávaj ce pominut nákazy. V m stech těch povstala později nová" osada, jež nese jméno a na ony „budky" upom ná a sluje: „Budka." Aby se Židé z Budek do G. J. vrátiti směli, darovali obci malou silně zlacenou m su na pen ze, která však v pozdějš m věku zmizela!! Od této doby až do r. 1773, kdy koupil panstv G . J., ke kterému náležel tehdy G. J., Vrbice, Světlá, H ostačov, Chlumek a Budkov, bylo obyvatelstvu, zvláště však Židům, snášeti všecky sv zele válek, zvláště s Pruskem. R. 1742 dne 17. května, po neš astné bitvě u Chó tusic, táhlo naše vojsko G. J. na zpátečn cestě á město i obyvatelstvo mnoho t m na svém majetku i jinak trpělo. Ve válce sedmileté 1757 přitáhl generál hrabě D aun a položil se táborem v G. J. ji podmockého lesa, zř dil tu zákopy, kde dodnes na „Šanc ch" se ř ká. Odtu táhl osvobodit P rah u a u Kol na Prusy úplně porazil. Téhož r. 1757 zemiř. v G. J. P etr Černý, primas je n kovšký, jehož pohřbu slavného zúčastnila se nejen vrchnost, úřednictvo, ale i Židé G. J. . Poněvadž Jen kovem vedla hlavn silnice, od V dně ku P raze, musilo tudy projeti mnoho cizinců, zvláště do lázn českých. Obchod tu zkvétal a zúčastnili se ho hojně Židé v městě usedl . Ve válkách pak :francouz . ských město velmi trpělo a nenávist vojsk.ciz ch obra cela se zvláště proti Židům v městě a okol . .• .*• : R. 1784 v ponděl o posv cen vypukl oheň, při

153

Goltich Jenikau 2

lu, přesvědčil se o prospěchu žactva, isr. mládež po chválil a obdaroval 10 dět obuv . Krajský rb. okresu čásl. Samuel B r o d poctil svou návštěvou školu 4. listopadu, vykonal s dětm i nábo ženskou zkoušku a vyslovil učiteli a ž. o. svoji nej větš spokojenost. 1839. D ne 5. zář spatřili obyvatelé jen kovšt ve svém středu c sařovnu matku Karolinu Augustu. Za v tala mezi 12. a 1. hodinou poledn v průvodu nej vyšš ho hofmistra a generála j zdy Creneville a dvor n dámy h rab. Coudenhovové a svobodné pan z U le feldů do G . J., vracej c se z Pilnice. P o dvouhod nném zdržen podělila chudé hojnou almužnou a odjela do V dně. Veliký př znivec školy naš , ryt ř Bedřich N eu pauer, navšt vil školu naši opět 14. dubna 1840 a 24. března 1841 a vyslovil svoji spokojenost, obdaro vav n ěkteré žáky. K lepš mu poučen mládeže ohledně jedovatých rostlin zakoupila o. ž. 8 obrazů a zasklené je darovala škole, jakož i obraz F erdinanda I . K seznán , jak veliká byla náb. o. ž. v r. 1841 u po rovnán s jinými vyznán mi, uvád m tabulku.

Tabulka o počtu obyvatelstva a jich náboženstv 1841—1842. P o čet domů

Jm én o

G olč. Jen kov . • K o byl H la va . . .

P očet

205

1591

39

260

. .

39

271

. . . .

31

188

. . .

28

171 >

Sirákovice

. . . .

36

247

K o zo h lo d y

. . . .

39

237

P o d m o ky

. . . .

74

435

. . .

47

288

H o st ačo v (zám ek) .

1

6

539

3694

Ráj u G. J e n R m ovice St u p áro vice

P řibyslavice

C elkem v původn ko la t u ř e G olčova Jen kova

obyvatelstva

augsb. vyzn.

helvet.

Židů

2 11 5 10 18 4 3 29 1

613

9 18

15 5 3 4 15 4 12

83

32

671

2 3

Dohro mady

němž v ce než půl G. J. vyhořelo. Požárem t m zni stv , kde byla od poddaných slavnostně uv tána. N a čeny byly všechny gruntovn knihy, staré zápisy a hranic ch habrských postavena byla v tězná brána, listiny. N ové knihy pozemkové byly teprv r. 1792 od odkud doprovázeli do G. J. vysoce urozenou pan patrimoniáln ho úřadu založeny. Zvláště důležitým m stn úředn ci a mnoho poddaných. V G. J. byla v dějinách ž. o. jen kovské v ohledu kulturn m jest uv tána od cechů spojených řemesel, krejčovského, r. 1797. Škola prvn založena byla Šimonem Szanow ševcovského, řeznického a tkalcovského s prapory, ským v č sle 52 r. 1653. Jedinou památkou původ od Židů s desaterem přikázán . Za střelby z hmož n ho určen jest opuková deska nad vchodem zasa d řů doprovázena byla do G. J. a odtud do H osta zená, na n ž vytesán jest znak, držený dvěma and lky. cova, kde v kapli zapěno „Te Deum". Škola tato byla sp še soukromá, až r. 1775 hrabě Ko Toho roku byla veliká drahota, takže se prodá lovrat Krakovský na základě „ Errectionsinstrumentu vala m ra pšenice za 40 zl., žita za 22 zl., ječmene za z 28. hornunku (únor) založil školu a do této dochá 20 zl., ovsa za 7 zl., korec bramborů za 9 zl., máz zela již i mládež israelská, nebo v „Pamětn knize" děkanského úřadu v G. J. str. 852/ 853 Čteme, že žid. piva za 20 kr. Lidumilná pan hleděla m rniti b du lidu a bez rozd lu vyznán udělovala dary nejen chu děti chodily do katol. Školy Kolovratem Krakovským dým kř e st , ale i israelitům, kteř se pomoci dožado založené a „učitel této školy Fr. Kyselo byl tak ne vali. Skoda, že tato dobrosrdecná pan zemřela v mla opatrný, že dal svolen , aby isr. děti nemusily školu dém ještě věku 42 roků, dne 17. prosince 1823, za pito navštěvovati. nechavši panstv nezletilému synu Ottovi, v jehož ne N ásledek toho byl, že si Židé v r. 1797 zař dili zletilosti ustanoven administrátorem dvorn rada školu vlastn . Až do tohoto roku byla isr. mládež baron Eger. k tehdejš katol. škole přiškolena, kdež též i litern ho 1820. D ne 23. července navšt vil nově zř zený vi vyučován zúčastněna byla. kář vikariátu žlebského, důstojný pan P . Vojtěch P o V r. 1797 snažili se tehdejš představen o. ž. Sala hořelický, děkan, žid. školu naši po prvé. P o druhé mon Kornfeld a Samuel Rosenbaum na vyšš ch m zav tal do G. J. a školu isr. navšt vil Jeho Milost stech a úřadech z skati právo, zř diti si pro zdejš isr. h rabe Alois Kolovrat Krakovský, biskup. mládež vlastn školu, kdež se též celá obec zároveň Za př tomnosti nové majitelky panstv , Jej Exce zavázala nejen vlastn ho učitele platiti, ale i ostatn lence hraběnky z Trautmansdorfu a administrátora vzešlé výlohy této školy ze svých prostředků hraditi. P . AI. Suchého vykonána zkouška k spokojenpsti a Žádost jejich byla př znivě vyř zena a oni obdrželi radosti všech př tomných r. 1830. povolen zř diti vlastn školu triviáln , jej ž patronem b y l a D ozor po smrti zvláště milovaného děkana a vše . ž # „°* Z ( M Š Í a od toho r. 1797 až do r. 1907/ 08 obecně obl beného Šebestiána Čecha 10. ledna 1832 velmi věrně a v dobrém pořádku vedena byla. přidělen administrátoru P . J. P átkovi, faráři P rvn m učitelem byl Juda Steiner, rozený ze vsi v Solopyskách, načež 11. dubna 1832 ustanoven byl D aliměřic, panstv Velkoskalského, v kraji Boleslav děkanem G. J. biskupský n otář F r. Kroupa jemuž ském, jenž na základě povolen biskupské konsistoře vrchn dozor nad žid. školou svěřen a když r. 1836 v H radci Králové a dekretem z r. 1798 ustanoven byl jmenován byl vikářem žlebského vikariátu biskupský a 1. července 1835 zemřel. Posledn m učitelem byl n otář a děkan v Ronově Ant. Jeřábek, vykonával D avid Stiasny až do r. 1907/ 08, kdy škola pro malý ten to vrchn dozor nad školou žid. počet dět (13) zanikla. . 1836. D ne 13. ř jna konalo se slavné uv tán cis. Škola tato vynikala od počátku až do konce nejen F erdinanda D obrotivého a manželky jeho M arie dobrým učitelstvem, prospěchem mládeže, obětavost Anny, korunovaných manželů. U děkanského kostela představených a celé obce, ale z skala si spokojenost stala školn mládež, pět cechů a nesč slné množ celé o. ž. a uznán všech doz raj c ch úřadů a vrch stv lidu. Za branou v těznou očekávali Jejich Veli nost . čenstva ..zástupcové isr. obce s desaterem, m stn du (Jména učitelů, působ c ch na této škole od r. 1797 chovenstvo, úředn ci vrchnostenšt a jin hodnostáři. do r. 1907/ 08, uvedena jsou na zvláštn m archu.) Královšt manželé byli uv táni od c. k. komisara Mezi školou, velkostatkem G . J., úřednictvem a úřady svob. pána z Witterů, od m stn ho děkana, rb., vrch patrimoniáln mi panoval zvláštn srdečný poměr, ne n ho velkostatku, jakož i od ostatn ch hodnostářů. bo každá vrchnost tuto triviáln školu isr.. navštěvo 1835. D ne 2. března opustil nás náš nejmilostivějš vala, z výsledků prospěchu mládeže upř mně se tě a nejvěrnějš otec, který pro náš n árod požehnán šila, ji morálně podporovala, jednotlivé děti obdaro pln é zákony vydal, právo k účasti ve všech studi ch vávala a vyznan enávala. povolil a vždy se staral, aby našim souvěrcům dobro Škola tato jakož i veškeré školstv té doby pod din a milost prokázal, F rantišek I., c sař rakouský. léhalo dle stávaj c ch tehdejš ch zákonů dozoru kněž D ne 16., 17. a 18. března měl v zdejš synagoze rb^ skému, a to jvdkariátu žlebskému, jako úřadu dohl Jonas Altar dojemnou smutečn řeč nad ztrátou žej c mu a „honsiston" jako úřadu nejvyšš mu v do vroucně milovaného mocnáře, nad n ž celá ž. o. a zoru. Již v r. \ 1815 byla zdejš isr. škola tak š astna, všecka mládež vřelou účast měla. Celá synagoga a" že navšt vil ji nejdůstojnějš biskup Jeho Milost zvláště „Tora" byly v černý samet zahaleny a syna Alois Josef Krakovský hrabě z Kolovrat, biskup goga černými sv cemi osvětlena. královéhradecký. D ne 28. června byla naše triviáln škola účastná R. 1810 zemř. hrabě F ilip Krakovský a universál štěst , že navšt vil ji biskup Karel H an . Jeho Exce n m dědicem ustanovil vnuka svého Leopolda hra lence setrvala 2V2 hodiny na škole, vykonala zkoušku běte Kolovrata Krakovského, syna F r. Xaveria z Ko ze školn ch předmětů s mládež naš školy. N a důkaz lovrat. P roti této závěti činili dědicové námitky, pro spokojenosti obdaroval 3 žáky I I . tř dy poučnými čež byla správa panstv dána v administraci, kterou knihami. I synagogu navšt vil a vyslovil plné uspo zastávali: cis. král. dvorn agent F r. Charger, Jan kojen . Stenpichler a Jakub M aděr, vrchn z Budkova. Admi v \ ^^ ^yl bohatý na vzácné návštěvy naš školy, nistrace trvalo da r. 1817, kdy dcera f Leopolda jakož i na důležité události obce. hraběte Kolovrata Krakovského Luisa z H erber P anstv jen kovské koupil t. r. od hraběnky Tere steinů panstv koupila v dražbě za 1,029.500 zl vid zie z Trautmansdorfu ryt ř Bedřich N eupauer za měny. D ne 28. května 1818 po prvé přijela n a pan 405.000 zl. konv. mince. D ne 17. února navšt vil ško

2206 271 291 203 194 258 255 477' 319 6 4480

Osady tyto jsou V2 až 1% hodiny vzdáleny od G. ,T. R. 1842 nastalo nové rozdělen vikariátu v diecesi královéhradecké působen m biskupa K. H anla a dř vějš žlebský vikariát přeměněn a pojmenován Čás lavským školn m okresem. V této době dala ž. o. jako patron školy upraviti bvt učitelův k úplné jeho spokojenosti a 1842 celou školu vhodně upravila a byty pro učitelstvo zř dila. 1842. D ne 6. zář zemř. vikář čáslavského okresu Ant. Jeřábek, farář v Ronově, jenž školu naši mno h okráte navšt vil, zkoušku s mládež vykonal a nej vyšš spokojenost nad prospěchem vyslovil. Od r. 1832 až do r. 1842 školu navštěvoval a všechny úřed n knihy i klasifikačn protokoly podepsal. U časten stv m na pohřbu projevila ž. o. zemř. posledn poctu. 1843. Školu po jeho smrti visitoval 2. srpna nově ustanovený vikář čásl. okresu P . Vincenc Kromb holc, farář v P řelouči, t. č. v Ronově. Tento však brzy zemřel a vikářem ustanoven proslulý děkan G . J. F ran t. Kroupa, biskupský notář, jenž dozor nad naš školou vykonával. 1844. D n e 24. června byl biskup Karel H an v G. J., ale žid. školu pro nával práce nemohl navšt viti; přece potěšil děti naše t m, že je obdaroval obrázky.

R. 1845 a 1846 shnily brambory na pol ch a ceny obil velice stouply: m ra pšenice prodávala se za 20 zl. stř bra, žita za 18 zl. stř bra, ječmene za 15 zl., ovsa za 6 zl. stř bra, jtn ra bramborů za 4 zl. stř bra. R. 1847 byla nouze mezi lidem tak veliká, že ko naly se sb rky ve jprospěch ubohých, kteř z nouze i lebedou se živili. Šlechetné pan a d vky ochotně va i řily polévku na radnici v dubnu, květnu a červnu. Polévka rozdávala sfc až šestkráte v témdni. Chud z G . J. a z Ráje dostávali 120—130 porc den n ě; porce byla 2 žejdl ky. Sb rky podporovaly nejen ro diny křes ., ale i žid. z města. Vrchnost jen kovská darovala k účelu tak šlechetnému potraviny a dř v . 1848. D ne 15. března udělil c sař F erdinand všem zem m mocnářstv rakouského ústavu zemskou — konstituci. Lid prostý domn val se, že mu byla udě lena svoboda ve všem jeho jednán . D omnělá svo boda zvrhla se v nenávist, pro kterou mnoz lidé a hlavně Židé nebyli jisti ani jměn m, ani životem, kdy hy se nebyly utvořily n árodn gardy čili obrany. V G. J. utvořila se taková národn garda, složená s počátku z křes . a Židů a působili blahodárně proti živlům podvratným. Z akrátko však musili Židé z gardy vystoupiti pro výstřednosti, jichž se n ěkteř dopouštěli. Po vydán konstituce vymizely z oběhu všecky stř brné pen ze. Aby se drobný obchod mohl provo zovati, vydaly i soukromé osoby směnky pap rové na obnos šesti, des ti a 20 krejcarů. Za stř brné dvacet n ky platili Židé z G . J. až i jeden zlatý vid. č sla. V r. 1849 byl vydán nový zákon obecn ze dne 17. března. D le tohoto zákona provedeny byly v r. 1850 obec n volby v G . J. V témže r. provedeno nové rozdělen Čech na 7 krajů, a t o: Pražský, budějovický, pardubský, jič n ský, českobrodský, chebský a plzeňský. Každý z těchto krajů rozdělen byl na podkraje (hejtman stv ). V Čechách bylo 7 krajů, 79 podkrajů a 210 okresů. D le toho bylo 7 krajských' vlád, 79 podkraj ských úřadů a 210 okresn ch soudů. Zaveden m těchto úřadů přestaly všecky dosavadn úřady patrimoniáln čili vrchnostenské, Zákonem bylo stanoveno, kdo má právo volebn a kdo může býti volen, jakož rozdělen voličů na sbory podle počtu obyvatelstva. V G. J. byli voličové rozděleni na 3 sbory, D ne 24. srpna 1850 konala se prvn volba, kterou ř dil podkrajský komisař Jan G ross za př tomnosti býva lých představených. P rvn sbor zvolil do výboru Ig náce Luttnu, administrátora pošty a majitele % lánu pozemků, Václava H ereše, pekaře, Efraima W é h l e , žid. škol. dohližitele a představeného. Isaka K r a u s e, žid. ranhojiče. Ve I I . sboru byli zvoleni: F r. E k š l á g r , čtvrtlán k, N . Koř nek, % lán k, Jan Klu sáček a Jiř P ochmann, % lán ci. Ve I I I . sboru byli zvoleni: Josef N ovotný, děkan, Jan Suchánek, školn učitel, Fr.» Lehký, hostinský, Ad o lf. D u b, žid. doktor lékařstv . D vanáct těchto výborů zvolilo všemi hlasy za před staveného Ign. Luttn u, za prvn ho radn ho děkana Jos. N ovotného, za druhého radn ho F rant. E k š 1 a g r a. N ově zvolené představenstvo odešlo do chrámu P áně, při čemž hrála hudba gardy jen kovské. P o slavnostn řeči složil předepsanou př sahu do rukou děkanových nový purkm istr Ign. Luttna, prvn a dru hý radn do rukou kaplana P . H ynka Vlacha. Po Te D eum ub ralo se představenstvo na radnici, kdež členové představenstva složenou př sahu pode psali.

finWi» Jtnílna .1

Golčův Jen kov 4

155

Goltsch Jenikau 4

lt. 1851 ä 1852 byl neúrodný á z toho povstala opět drahota. I prodáván byl korec bramborů za ,3 zl. stř bra, m ra žita byla za 4 zl. 48 kr., m ra pše nice za 5 zl. 30 kr., ječmene za 4 : zl., m ra hrachu za 7 zl. 12 kr., m ra ovsa za 2 zl. stř bra. Zármutkem velikým naplněna byla srdce všech d tek i celé ž. o., když 23. března 1855 zemř. slo vutný a důstojný rb. jeh kovský Jonas Altar. Ten, jenž dovedl promluviti k srdci lidskému a vzbuditi city pro dobro a šlechetnost, odešel navždy k veliké bolesti celé o. ž. D ne 20. června 1855 navšt vil školu žid. kr. rb. H erman Poláček a vyzkoušel děti z náboženstv . Veliký př znivec a př tel ž. o. a mládeže, ryt ř Bedřich z N eupauerů, pán na G. J., Stranově a Vru ticitici, zemřel po sedmineděln těžké nemoci v zámku jen kovském ve věku 67 let. Pohřeb konal se 24. břez na za účasti několika tis c lid a pohřben byl v Li bochu u Měln ka do veithovské hrobky. Těžce nesla mládiež i o. ž. bolestnou ztrátu tohoto lidumila. • Pánem na G. J. stal se syn jeho Karel z Neu pauerů. U čitelstvo školy naš se žactvem účastno bylo všech důležitých slavnost . D ne 30. dubna 1857 v talo slav^ nostně s celou ž. o. nově jmenovaného rb. Zachariášé. Spitze, který v synagoze vykonal pobožnost a zkoušel mládež nejen z náboženstv , ale i ze všech předmětů a vyslovil učitelstvu i o. ž. úplnou spokojenost, pro jeviv vrouc přán , aby mládež školy si vážila jako největš dobroditelky, jež vyzbrojuje ji potřebnými vědomostmi a zkušenostmi pro život. Tento šlechetný rb. z skal si největš ch zásluh o stavbu nové synagogy. Slovy vřelými a přesvědči vými dokazoval nedostatky staré budovy a nevhodnost stávaj c ho stánku bož ho, v čemž mu po mnohé na máhavé a sv zelné práci pomohl sám osud, nebo 21. května 1870 strávil zhoubný požár svatyni úplně. (Podrobné vyl čen viz ve zvláštn m spise pod ná zvem: Připom nky, jednaj c o nutnosti stavby nové synagogy.) •

k slávě" a vrouc ho d ku vysoce důstojného" p, Wólfa_ P . H eymana z Kodaně, který ve své dobrotivosti k žá ' dosti p . rb. Zach. Spitze 500 fl. kpn. m. k ustáho ^ vené obnově a přestavbě školy věnoval. V Červenci 1859 počato s přestavbou a 25. listopadu 1859 škola úplně znovuzř zena. Dne 27. listopadů 1859 byla ta to nová škola, tak krásně zř zená, za př tomnosti p. děkana Jos. N ovotného, purkmistra města Ign. Luttny a důst. p. rb. Zach. Spitze slavnostně vysvěcena.

Synagoga (vnitřek)'

V srdečné a jimavé řeči promluvil p. rb. Zach. Spitz k shromážděné o. ž., k učitelstvu a mládeži a přirov nal školu ke školce zahradn , v n ž pěstuj se útlé stromečky, aby v budoucnosti vydaly hojné a dobré ovoce. Dvá žáci přednesli "krásně a cituplně dvě básně, mládež s učitelstvem přednesla choráln zpěv a ná rodn hymnou slavnost skončena. 1858. D ne 25. dubna navšt vil školu kr. rb. čáslav ského kraje D r. Filip Poláček, vykonal zkoušku z ná boženstv a projevil spokojenost. Od r. 1853/ 54 svěřen vrchn dozor nad školou naš vikáři a faráři v Potěhách P . Josefu Mouč kov , který úkol ten až do své smrti 15. února 1867 zastával. Pohřbu jeho zúčastnilo se v Potěhách učitel stvo a členové představenstva ž. o. N ástupcem jeho v dozorč m úřadě ke škole naš byl důstojný p. děkan Josef N ovotný, známý př tel mládeže, lidu, vlastenec a dokonalý znalec školy. 1861. D ne 20. ř jna vydán diplom, kterým se všem národům rakouským rovnoprávnost zaručuje. Vysokorodá pan Terezie z N eupauerů^ pravá to matka chudých oboj ho vyznán , křes . i israelitů, zemřela 19. listop. 1863 a pohřbena za veliké účasti všech vrstev lidu z města i z okol do krypty v kapli hostačovské. 1865. D ne 14. července vypukl u Engländra oheň a při prudkém větru rozš řil se tak, že v několika ho dinách lehlo popelem 37 domů, 4 masné krámy a 2 špejchary. R. 1866 byl pro G. J. plný strasti. Již před bitvou Synagoga (vnějšek) u Král. H radce musil G. J. živiti 700 mužů vojska, doprovázej c ho potravn zásoby. O pouti dne 8. čer 1857. Dne 19. června v tala mládež i představen vence 1866 táhlo městem pod generálem H erwartem stvo ž. o. opět biskupa K. H anla, který školu navšt z Bittenfeldu 30 tis c vojska pruského, druhý den vil a všechny úředn knihy, školy sé týkaj c , vlastno opět táhl celý armádn sbor rovněž v témže počtu. ručně podepsal. H lavn stan těchto pruských armád byl v zámku jen Poněvadž posavadn škola byla malá, světla ve tř kovském. V G. J. samém bylo ubytováno 7 tis c mužů. dách bylo málo a m stnosti nedostatečně osvětlené Prusové rekvirovali a za dobu svého tažen sebrali škodlivě působily na zdrav nejen mládeže, ale i uči 20 tis c měr ovsa a to pouze ze špýcharů židovských. telstva a prospěch v té př čině byl ohrožován, snažil Podobně odvezli i jiných potravin a bramborů veliké se vysoce důstojný rb. Zachariáš Spitz pohnouti nas'i množstv . Z toho všeho š řila se hrůza a strach mezi ž. ó., aby vhodně a účelně budovu školn upravila. obyvatelstvem, která dosáhla největš ho vrcholu, když Jelikož všecky předpoklady zde byly, uskutečněna vypukla nakažlivá nemoc cholera. Tou dobou byla myšlenka tato d k obětavosti a součinnosti naš o. ž. škola (katol.) v d lně řezn ka Ant. Kaňky, v domě Únlčův Jěntkov 5

156

učitelům a to Max. Adlerovi, Vil. Kantorovi á D av. nyn materialisty Jos. Karely (r. 1931 dům ten zbo ~řen). Zde bylo ubytováno prvn den 29 mužů, druhý Stiasnýmu na 700 zl. od 1. března 1876. K služebn mu jubileu ř d c ho učitele" obec. škol den 35 mužů a 4 koně se dvěma důstojn ky, z nichž jeden byl těžce nemocen. To byl prvn př pad cho v G. J. Janu S u c h á n k o v i zaslán předst. ž. o. a lery v G. J. Jako všude v G. J., bylo i v hostinci u učitelstvem blahopřejný list. ..Orla" ubytováno mnoho vojska. Pro rok 1877 povolena zemským výborem ze dne Velikou lásku k bližn mu, obětavost, svědomitost a 4. května 1876, č s. 12.688, subvence 600 zl. a dáno věrné plněn svého lékařského úřadu osvědčil dr. svolen k rozš řen stávaj c školy. Výnosem c. k. zem. šk. rady ze dne 27. února 1872 S. Weleminský, lékař jen kovský. D r. Weleminský chodil celé dny po vs ch a s n m chodila starš žena udělen pochvalný dekret učitelstvu. Seznam kat. dět navštěvuj c ch školu žid., zaslán F rová, která mu posluhovala a kde byl nemocný sám. obsluhovala jej, oblékala nebožt ky do rakve, prala po okr. šk. radě do Čáslavě. C. k. okr. škol. rada oznamuje, že pro nem. školy nich prádlo a byla s drem Weleminským všude, kde j bylo třeba. Vše konala z pouhé čisté lásky. Věru v okresu čásl. jmenován jest c. k. prof. F r. W i e d e krásný to vzor nezištnosti a pravé lidumilnosti. m a n n. Dne 26. března 1876 prohlásili majitelé velkostatku Zemřela teprve za tři roky po válce .1869. D r. WeSÜLm G. J. a Hostačova bratři Karel a Anton n ryt ři z Neu ský zemřel v Praze 1893. : Dva roky před válkou (1864) byly školn m stnosti pauerů konkurs. Do záložny jen kovské byli dlužn žid. školy o jednu školn světnici v př zem rozš řeny 49 tis c zl., takže i tato na podzim konkurs ohlásila. 1883. D ne 11. února zvolen nový výbor: Ig. S c h u l a Abraham S t e i n e r , uč., dán do. pense. K lepš mu opatřen školy a jej čistoty ve tř dách ustanoven byl h o f, Jak. K o r n f e l d , S. A. K o r n f e l d , Sam. O f f e r , J. S i l b e r s t e r n , Sam. K o h n, Jos. G ú t školn k a vykázán niu byt ve škole. Velikou událost fr eu n d . pro město a obyvatelstvo byla návštěva c saře Fran Dne 6. dubna zúčastnila se o. ž., předst. o. ž.', tiška Josefa I . v G. J., jenž, vraceje se s bojiště, učitelstvo, školn mládež, rb. z Prahy, Polné, Jihlavy, stavil se na své cestě do V dně v G. J. U v tán Kol na pohřbu nezapomenutelného a velezasloužilého bylo slavné. Očekávala jej všecka školn mládež o školu, synagogu i obec Zachariášé S p i t z e . i naš školy, celá městská representace, ducho Vděčnost za vše dobré v životě pro obec a mládež venstvo kat. i žid. C saře oslovil purkmistr Ign. Luttna, děkan Josef N ovotný a rb. Zachariáš Spitz. zůstane v srdc ch všech současn ků a svědků jeho M stn m chudým daroval 500 zl. Vydán m nových záslužné práce. Nový rb. dr. H erm. F r i e d l ä n d e r ustanoven školn ch zákonů v r. 1868 přestal dozor c rkevn ch 3. Června 1883, předsedou ž. o. Sam. O ff e r , předst. úřadů nad školstv m a svěřen zvláš ustanoveným okresn m. školn m inspektorům. P ro čáslavský okres kostela Sal. L a w e t z k y , J. G u t f r e u n d . a školu žid. jmenován byl dr. J. Z. Svoboda, prof. 1884. D ne 29. dubna ustanoven školn kem Leopold malostranského vyšš ho gymnasia v Praze. A 11 s c h u 1. 1870. Týž vykonal 29. června na žid. škole naš 1885. Dne 1. zář přijat pódučitel Markus S c h e c k : návštěvu inspekčn , zkoušel všecky děti 4 tř d za př z Radonina. tomnosti všech členů učitelského sboru a školn ho do 1886. 10. ř jna. N adačn listina Filipa G oldreicha zorce Jon. M i l r a t h a , projednal důležité záležitosti šlechtice z Bronecku ve Studenci (chotěb. okres) vin školy, vyslovil se o výsledc ch prac a prospěchu mlá kulována. Týž jest pohřben a odpoč vá na zdejš m deže velmi pochvalně. . . . žid. hřbitově. Dne 1. srpna obdrželi všichni učitelé, pochvalný de 1887. Jos. Off er z V dně zaslal 22. května prostřed kret c. k. okr. šk. rady v Čáslavě ze dne 30. července nictv m Isid. Offra V5 losu z r. .1860. 1870. U vedený Jon. M i l r a t h byla osobnost veliké Kt. S. Schrecker působil zde po H olzerpvi 19. ř jna důvěry a vážnosti pož vaj c a byl členem c. k. okr. 1886. D ne 22. května 1887 přijat kt. S. S i l b e r : šk. rady v Čáslavi. m a n n z Vidině. . 1872. D ne 1. ledna obdržela škola žid. výn. c. k. Po provedené volbě 8. listopadu 1887 přijat rb. zem. šk. r. právo veřejnosti ze dne 2. prosince 1871, dr. K. T h i e b e r g e r. č. 14.810 z. š. r. N a základě, protokolu z 14. února Na toto m sto se hlásili rb.: dr. N athan P r a ft k l 1872 zvýšeno 4 učitelům služné z 500 žl. na 600 zl. z Mar. Lázn , dr. A. F r a n k l G r ü n z Kremžé, Jos. ročn ch a zř zeno m sto industriáln učitelky při škole. W o h l s t e i n ž V dně, J. Leopold A b e l e s z Pri Výnosem z. šk. r. z 12. listopadu 1874, č. 64.528, vigye, U hry, A. F r i e d m a n n ze Strašnic, dr. Israel rozš řena zdejš dvoutř dn škola na trojtř dn . T a g l i c h t z V dně, H . G a l a n d a u e r z Teplic, V r. 1875 zažádáno o právo veřejnosti pro čtyř dr. David W e i s s z Kremže na Dunaji, Moric R e i c h tř dn školu zdejš s vyučovac m jazykem německým z Trenč na. ' a podána žádost o subvenci 1200 zl. pro tutéž školu. Ke 1889. D ne 16. července přijat pódučitel F ried. 40 letému jubileu služeb, zaslala škola a předst. ž. o. K n ö p f e l m a c h e r z Ošeratic, učitel Scheck od blahopřejnou adresu kraj. hejtmanu baronu Voitovi cház . v Čáslavi. Smutečn bohoslužby při úmrt cis. Ferdi 1890. 20. července odešel uč. F r. Knöpfelmacher, nanda zúčastnila se mládež, učitelstvo a o. ž. Slav Josef K o h n přijat. nostn řeč k jubileu 25 lete vlády cis. F r. Jos. I . pro Starosta Sam. Offer resignuje, protože se Stěhuje slovil ve škole učitel Max A d l e r . do V dně. V r.' 187.5 došel darovac spis Wolfa P . H eymana 1892. Zemská školn rada potvrzuje proměnu žid. z Kodaně a r. 1876 svolen c. k. okr. šk. rady v Čá • školy na dvoutř dn . . slavi k' ustanoven " učitelů V i l . K a n t o r a a Dav. Ign. Schulhof z Plzně dal obci 200 fl. S t i a s n'é h o . 1891. Předst. ž. o.: Bedřich P i e k , starosta. Výbor: ' Na základě usnesen dle protokolu z 24. února 1876 Jos. S i l b e r s t e r n , S. K o h n , J. R o t h , B; zavád sé nový učebn plán na škole, dle něhož 3 uči S c h l e s i n ge ř , D r. S. W i n t e r n i t z , Isidor Ö ffe r . telé budou na škole vyučovati. ; ...Samuel Offer z V dně věnuje k,uctěn svých rodičů Dne 6. března 1876 zvýšeno služné 3 ustanoveným Davida a Anny 300 zl. renty. . ".:!.... Gollův Jenlkop 6

Ooltsch Jenikau S

151

Goluchr/ enikau 6:

1898. 27. února. Na m sto P i s k a t ý h o , který Př jmy a vydán rozděluj se dnem 28. června 1891 na 3 pokladny, a to: 1. pokladna obce, 2. pokladna odcház 15. března, jest přijmut za kt. Moritz K u r z w e i 1 z Nového Etinku. kostela, 3. pokladna školn . 24. dubna. Za školn ka jest přijmut Ig. H u m b u r Až posud vyučovalo se na škole 10 měs ců; poně g é r s platem: 1. ročné zl. 12"— ze školn pokladny, vadž vyučován rozš řeno na 11 měs ců, bude se školn plat platiti plných 11 měs ců. Nižš školné se členům ročně zl. 2'— z kosteln pokladky, 2. ročn paušál na otop zl. 110"—, 3. poplatek za lázně, 4. volný byt, obce zrušuje. 5. za každý úklid zl. 3'—, 6. za každou schůzi v zimě Ustanoveno ponechati na škole 3 učitele. za otop a osvětlen 30 krejcarů. 1891. 5. července. Nejmenš náboženská daň usta 14. srpna Siegfried K o h n zvolen jako doz. školy. novena na 5 zl., největš na 50 zl. 21. srpna ž. o. koupila v dražbě dům čp. 17, patř c 1892. 3. května. Za 100 zl., které zaslala p Berta Adlerovi, na kterém měla obec hypotéčně zajištěnu Picková z Jihlavy od svého manžela Sam. Picka z Li nadaci Efraim Wehle, zl. 300"—, za zl. 405"—. Dům bice u Chotěboře, koupena renta a vinkulována. 7. srpna. M. B. K o h n z Prahy (Kahler) zaslal při byl prodán Ant. Ročkovi, obchod, v G. J. 12. zář smutečn schůze při úmrt J. V. c sa úmrt své choti Anny (roz. Eisenschimmel) 125 zl., ř o v n y Al ž b ě t y . z kterých utvoř se nadace. ; Předst. sestává ze členů: Bedlřich P i c k , star., B. Předst. ž. o. vyzývá učitelstvo, by třikrát v témdni ráno navštěvovalo kostel, aby byl dostatečný počet S c h l e s i n g ě r, dr. W i n t e r n i t z , Sam. K o h n , Siegfr. K o h n , Em. P i e k , F . K o ř a l e k , Sam. L a při modlen (v ponděl a ve čtvrtek). 1893. 14. května. Přestavba domu p. rb. se zadává w e t z k y, Rud. K a r p e l e s . 27. listopadu. K 50 letému jubileu panován J. V. staviteli J. Fialov z Habrů. Poněvadž týž činil ná c is. F r. J o s e f a usnáš se 2. prosince uspořádati mitky, povede" se stavba ve vlastn režii dále. 9. července. Samuel P i s k a t ý z Višova r a Moravě slavnostn bohoslužbu. 1898. 18. února. Richard Fiedler, majitel panstv přijat za kt. po S. Silbermannovi, jenž odcház . 30. července. V předst. ž. o. jsou: Bedř. P i e k , G. J., věnoval chudinskému fondu ž. o. dle dopisu ze dne 10. prosince 1898 fl. 20'—(asi k jub. c saře F . J.). stár., B. S c h l e s i n g e r , Sam. K o h n , Ig. R o t h, Jakob Engländer se zavázal zaplatiti za pečen dt. S. W i n t e r n i t z , Ig. S i l b e r s t e r n , Jakob macesů fl. 10'—. K o r n fe ld . 19. března. Jelikož smlouva s rb. drem Thieberge Dle výnosu ministerstva kultu a vyučován z 1. zář 1893 nařizuje se ustanoviti, vydržovati v každé n. o. rem 31. prosince 1899 docház , usnáš se předst., má li se obnovit — jelikož fin. poměry se stále zhoršuj , ž. rb. Zdejš obec jmenuje již před 6 lety ustanove bylo usneseno, smlouvu v ce neobnoviti.— Na zdejš ného svého rb. dra Karla T h i e b e r g e r a . české obecné a měš anské škole se jmenuje učitel V následku uvedeného nař zen žádá ž. o. v Hab rech o podm nky, za kterých by se mohla připojiti D. S t i a s ný učitelem náboženstv v č e s k é ř e č i . 9. dubna Ig. Reich z Brna zanechal zdejš obci k rabinátu G. J. a uvoluje se platiti k zdejš ž. o. fl. 1000"— k utvořen nadace na pamět jeho matky 100 zl. a hraditi veškeré útraty rb. Hendel Reich. Podobně i ž. o. v Ghotěboři žádá o připojen ke 23. dubna. Kondolence ž. o. Herm. Městci při zdejš mu rabinátu. Uvoluje se platiti př spěvek 150 zl. úmrt tamějš ho star. Josefa Rixe. — Ž. o. Habry obci a hraditi veškeré útraty rb. Předst. ž. o. 1893: Bedřich P i c k , star., Bern. žádá o připojen k zdejš mu rabinátu. 18. června. Hledá se z a s e kt. m sto M. K u r z S c h l e s i n g e r , m stostar. Sam. K o h n , Jos. Sil e i 1 a, který mus současně vyučovat náboženstv b e r s t e r n , Ig. R o t h , Is. O ffe r , Sieg. K o h n w na školách českých. z G. J., Rud. K a r p e l e s , Hostačov, Bedř. S t r á n srpna s drem Thiebergerem se učinila smlouva ský, Vil mov, Sieg. K o h n , doz. školy, Sal. P i e k , na6.dalš ch 5 let. • předs. kosteln . 1894. 8. února. Leopold Alt sc h u l , školn k, od cház a na jeho m sto nastupuje 1. dubna "1894 Em. P iek. 1895. Důvěrn ky pro vypracován stanov ž. o. jme nováni dr. S. W i n t e r n i t z , Leop. S i 1 b e r s t e r n s rb. drem K. T h i e b e r g e r e m a členy výboru ž. o. 1896. 13>\dubna. Poněvadž střecha kostela potře buje nutně opfcav, usnáš se představenstvo o nutných opravách. Správa a natřen střechy zadána klemp ři R. Fuchsovi. Při nových volbách zvoleni: Bedřich P i e k , star., Josef S i l b e r s t e r n , m stostar.,, dr. S. W i n t e r n i t z , poklad., Sam. K o h n , účetn m a B. S c h le s i n ge r , předs. kosteln . Tajemn kem ž. o. v G. J. jmenován učitel David S t i a s ň y a uděluje se mu odměna za vykonané práce ročn 40 zl. 1897. 4. dubna. Dlouholetý člen předst. Jos. Sil be r s t e r n, senioršéf firmy Josef Silberstern a sy nové, velkoobchod dř v m, zemřel a k uctěn jeho pa mátky zř dila firma nadaci 1000 zl. 16. května. Pensijn mu fondu úředn ků ž. o. v Ce chách věnuje obec zdejš k 50. výroč vlády cis. Frant. Jos. I. 50 zl. ^O ....• •

Bernard Schlesinger

13. srpna. Při n o v ý c h v o l b á c h zvoleni (užš výbor): Bernard S c h l e s i n g e r . star., dr. S. W i n t e r n i t z , m stostar., Bedřich K o ř a l e k 1. předs. kostela, a Bedř. P i e k , Isidor F r i e d l ä n d e r , 2. předs. kost., Arnold Ö s t e r r e i c h e r , poklad.; širš výbor: Rud. K a r p e 1 e s, Herm. E ng 1 ä n d e r, Sal. P i e k , Siegfr. K o h n , D. F a u, Sam. O f f e r a Sam. L a w e t z k y ; jako doz. školy zvolen Bedřich P i e k ; do m s t n školn radly zvolen star. B. S c h 1 e s i n g e r. :

20. srpna c. k. okr. hejtm. v Čáslavi svoluje k při pojen ž. o. H a b r ů a C h o t ě b o ř e . 1. ř jna. Přijmut kt. M. M ü l l e r od 1. zář 1899 s platem fl. 500'— Jelikož jest kosteln k Lazar S c h r e c k e r již stár, povoluje se, aby ho zastával Šimon M a n d e l i k , jemuž se dá fl. 16"— ročně remunerace, kdežto se Schreckerovi ponechává dosavadn plat. 12. listopadu plat Miillera na př št rok zvýšen na fl, 600~ . 1900. 7. ledna. C. k. m stodržitelstv potvrzuje do pisem 7. prosince 1899 zvýšen náb. daně maximáln ze z 1. 7 5'— na z 1. 1 5 0'—, pro rok 1900 bylo přede psáno nejv ce však z 1. 1 0 0'—. 21. ledna. Albert Winterberg z V dně zas lá fl. 500'— k utvořen nadace na jméno Julie Pentlá řové; nadace bude vinkulována. 29. dubna. Usnáš se následuj c platy š k o l n é h o : na 1. rok fl. 150, na 2. rok fl. 2—, na 3. rok fl. 2'50, na 4. rok fl. 3' —, na 5. rok fl. 3'50 měs čně napřed pro školn rok 1900/ 01. : 27. června rb. dr. Thieberger žádá o dovolenou na 1 rok, aby se mohl ohlédnouti po jiném m stě, jelikož ž. o. následkem odstěhován zámožnějš ch členů nemůže v ce .rb. theologa vydržovati; žádosti se vyhovuje a uděluje se dovolená od 1. července 1900 do 30. června 1901, což se pak změnilo, a sice od 1. ř jna 1900 do 30. zář 1901. 26. srpna. Byt se pronaj má Otto S t e r n o v i za 160 Kč ročně, matriku povede učitel S t i a s n y, Max K a h l e r z Prahy utvořil nadaci K 800'—, která se vinkuluje na jméno M. B. Kohn. 1901. 21. března přijmut kt. M. S t e c k 1 e r z Ma lina od 1. května 1901. 1. zář odstěhoval se do Prahy dlouholetý člen vý boru Siegfr. K o h n , na jeho m sto byl zvolen Eman. P i e k , řezn k, 30. prosince 1902. Poněvadž star. B. Schlesinger resignoval na svou funkci, byl zvolen m sto něj dr. S. W i n t e r n i t z , na m sto tohoto 1 Bedřich P i e k jako m stostar. 1903. 4. ledna byl jmenován rb. učitel Vilém K a n t o r , zde, který má oprávněn od m stodržitel stv , za remuneraci K 100.—. 15. ledna dostane starý kosteln k Lazar . Schrek ker ročn p e n ' si K 240'— a nynějš kosteln k remu neraci K 120'— ročně. 29. března. Výbor sestává z násl. členů: Dr. Win t e r n i t z , star., B. P i e k , m stostar., Is. F r i e d 1 ä n d e r, B. S c h l e si n g e r, Bedřich F a u l , Sal. P i e k , Eman. P i ck, Arnold ö s t e r r e i c h e r. Sam. L a w e t z k y , David F a u, Sam. O f f e r. 9. srpna. Vo l b y. Star. jest zase B. S c h l e si n ger , m stostar. Bedř. P i e k , poklad. A. Ö st e r r e i c h e r , účetvedouc a předs. kostela Sal. P i e k ; výbor užš : dr. S. W i n t e r n i t z a Sam. K o h n ; výbor širš : Ig. R o t h, Sam. L a we t z k y , Bedřich F a u l , Ed. K l e i n , Eman. P i e k . 1903. 16. prosince opravena střecha kostela za K 39248. 1904. 27. března usneseno, aby byla dosavadn dvoutř dn škola proměněna na jednotř dn na rok 1904/05 a vyučovati bude pouze D. S t i a s n y. 8. června opoušt kt. S t e c k l é r své m sto a kt. Bernard B o c h n e r z Dačic jest přijat.. 13. listopadu byl zvolen do širš ho výboru Julius S e i n e r n a m sto Ig. R o t h a. 1905. 1. ledna. Zdejš školu navštěvuj p o u z e 4 chlapci a 19 d vek a školné obnáš celkem K 770"—, k tomu př spěvek spolku Talm. Tora K 200"— a př spěvek spolku Ch. K. K 200"—.

, K 1. dubnu p r o p u s t se školn k H u m • b u r g e r. M a n d e l i k o v i se zvyšuje plat na K 240'— ročně. 15. května opoušt kt. B o c h n e r m sto. 2. července přijat kt. B. G o l d s t e i n s pla tem K 1200 —. Učitel S t i a s n y bude vyučovati za š k o l n é a subvence od spolků a volný byt ve škole a otop. 1906. 1. ledna na m sto S. Picka, který resignuje jako člen výboru, zvolen L. Kornfeld. 9. zář n o vé vo l b y. Star. B. S c h l e s i n g e r , m stostar. Bedřich P i e k , poklad. A. O s t r e i c h e r, účetvedouc Sam. K o h n ; širš výbor: Sam. L a we t z k y, Eman. P i e k , Emil R o t h , Bedř. F a u l . 1907. 6. ledna. Práce na střeše kostela čin K 70026. Jelikož se mus spojiti rabinát s kantorátem, mus kt. G o l d s t e i n opustiti m sto. 23. června přijmut od 1. srpna kt. Simon H e i 1 p e r n sK 1400'— a volný byt. 25. srpna na m sto Em. P i c k a nastoup do vý boru J. S e i n e r . 1908. 3. května oznamuje c. k. okr. hejtm. v Čá slavi, že se uděluje učiteli D. Stiassnýmu za 40 letou službu učitelskou diplom a čestná medaille, která se mu slavnostně v kostele předá, pozve se k tomu zdejš rodák rb. dr. Siegfr. B r e t a jestli by byl za neprázdněn, dr. H o c h z Mladé Boleslave (rodák čáslavský). Jubilároyi se věnuje čestný dar K 500"—. Jelikož oba páni nemohli sem zajeti, byl diplom pře dán starostou obce na radnici. 23. srpna přes dlil do Prahy učitel D. S t i a s s n y a jelikož zastával v posledn době rabinát, matriku a náboženstv , jmenuje okr. školn rada rb. Hocha v Čáslavě jako učitele na zdejš ch o b č a n s k ý c h a o bec n ýc h ško lá c h . 1909. 23. srpna opoušt ještě před svátky kt. S. H e i l p e r n své m sto. 19. ř jna. V o l b y : star. B. S c h 1 e s i n g e r, m stostar. Bedř. P i e k , výbor: Sam. K o h n , Ar. O s t r e i c h e r, F . K o r á l e k , Sam. L a we t z k y , Otto L a we t z k y , Emil R o t h . 24. ř jna opravily se střechy obou obec. domů za K 11201. 1. prosince přijat Mojž š B l a n n z T ř e b o n ě jako kt. a rb. a nastupuje m sto 1. dubna 1910 s platem K 2000.—. Zemř. 1933 u svého syna, rb. v Benešově u Prahy. 1910. 17. dubna resignoval A. ö s t r e i c h e r na své m sto v užš m výboru — jako pokladn k zvolen Emil R o t h a do výboru Salomon P i c k , Spediteur. 8. června koupili bývalou školu, č. 189, manželé Jakub a Karol na Blažkovi ve veřejné dobrovolné dražbě za K 4000'—. Obnos složen v rentách a byl převzat od pokladn ka Emila R o t h a. 28. srpna převzal stavitel Jan Rak opravu ko stela, zvětšen m stnost zimn ho kostela a zř zen m stnost pro schůze za K 2000"—. 27. listopadu. Vzpom nka na náhle v ř jnu t. r. ze mřelého člena výboru Ottu L a w e t z k y h o . Spolek Talmud Tora se rozpustil, jelikož škola ne existuje — jměn fl. 4800'— v rentách se předalo ž. ó. do vlastnictv .* 1911. 9. dubna: Vzpom nka na zemř. Samuela K o h n a, který byl přes 40 let členem výboru ž. o. Syn jeho dr. Siegfried. K o h n z Brna oznamuje, že otec zanechal obci K 1000"—. Bernard K o h n a Rud. K a r p e l e s zvoleni do širš ho výboru. 1912. 12. května. Rb. M. B l a n n jezd do přičle f nUuh Jenikau 8

něné obce D obrov tov vyučovati náboženstv , 10 ho din za rok. 24. listopadu v o l b y : stár. Ber. S c h l e s i n g e r , m stostar. Bedř. P i e k , poklad. Emil R o t h , účty vedouc a předs. kostela Sal. P i e k . Š i r š výb o r : Sam. L a w e t z k y , Ig. S c h r e c k e r , Vilém K a t z, Jul. S e i n e r . 1913. Za Salomon Kornfeldovu nadaci (Pfand leihstiftung), která byla uložena v pošt. spořitelně, zakoupilo se K 1000'— renty. 1914. 15. března starosta města Josef C h v á l a věnoval pro isr. chudé při úmrt svého syna K 20'—, Ž. o. má K 30.700'— ve vinkulovaných rentách a K 18.600'— v nevinkulovaných rentách. Z těchto ne vinkulovaných rent jsou 24 bez nadač. smluv. 1914. 26. července oznamuje farn úřad G. J. př chod biskupa z Král. H radce do G. J. K uv tán se dostavili jménem ž. o. rb. B l a n n a Bedřich P i e k . 29. listopadu resignuje Emil Roth na m sto poklad n ka, jelikož nen stále doma; m sto převzal Sal. P i e k . 1915. 2. února při ohni v domě starosty B. Schle singera v r. 1914 shořely stanovy ž. o. Mus se vypůjčiti od hejtmanstv v Čáslavi a opsati je. Zdejš obec podporuje penězi a šatstvem zde a v okol us dlené polské uprchl ky. 6. června. Okr. hejtmanstv vyzývá k úpisu válečné půjčky, upisujeme K 10.000"—. u České banky U nion. 14. listopadu resignuje starosta obce Bernard S c h l e s i n g e r na svou čestnou funkci jako stár. a zár. jako předs. spolku Bikur Cholim, práce admi nistračn převzali Bedřich P i e k a Vilém K a t z. 1916. 2. července. Z nař zen hejtmanstv čáslav . ského žádá stár. ž. o. čáslavské Filip Weiner o jmeno ván tř pánů pro zř zen pomocného komitétu isr. uprchl ků pro polit. okr. Čáslav. Tuto funkci převzali Sal. P i e k , Isidor B a u m g a r t e n , Arnold ö s t reicher. Ze u kostela je zbořena, stavba zadána staviteli Krumlovi za Kč 800'—. 26. listopadu vzpom ná se úmrt c saře F rant. Jo sefa, kterémuž Židé jsou povděčni za r o v n o p r á v n o s t 8 j i n ý m i k o n f e s e m i . Smutečn slavnost se určuje na 3. prosince 1916. Stavitel Kruml obdržel v celku za znovuzř zen zdi a záchodku u kostela K 1692'90. 31. prosince. Emil Roth resignuje na m sto po kladn ka, jelikož musel nastoupiti vojenskou službu. Administrace ž. o. je^st: předs. Bedřich P i e k , výbor: Sal. P i e k , Sam. L a w e t z k y , Ig. S c h r e k k e r, Jül. S e i n e r , vesměs páni k šedesátce. 1917.: 25. listopadu zemřel Sam. L a w e t z k y , dlouholetý Člen výboru a spolků. 1919. 22. června n o v é v o l b y . Zvoleni: stár. Emil R o t h , m stostar. Bedř. F a u l , poklad. Vilém K a t z, předs. kostela S. P i e k ; v ý b o r š i r š : Bedř. K o r á l e k , Arnold O s t r e i c h e r. Richard M a n d e 1 i k, Sal. W a l d s t e i n (poštmistr). 14. srpna K a t z resignuje, na jeho m sto přicház Is. B a u m g a r te n. Star. Emil Roth převzal od bývalého stár. Bedř, P i c k a veškeré jměn obce. 14. zář . Jměn spolku Bikur Cholim splynulo do majetku obce, a t a t o z ř d i l a ch u d in ský f o n d , ke kterému přisp vá měs čně jistou částkou k podpoře z d e j š c h žid. chudých. Obec má 45 plat c ch členů, nejvyšš uložená náb. daň jest pro př št rok K 475'—, nejnižš K 6'25. 17. ř jna. M sto odcházej c ho vrch. poštmistra W a 1 d s t e i n a jest v širš m výboru Ju . S e i n e r . C.MŮti Tentln

11. prosince náb. obec upsala za Kč 45.750'— (čsl. stát. půjčka). Oprava kosteln zdi čin Kč 1003'30. 1923. 3. června. S m u t e č n s c h ů z e za býva lého dlouholetého starostu B. Schlesingera, který byl n e j o b ě t a v ě j š a nejpobožnějš ze všech v naš obci. ;; 1. července. V o l b y : Star. jest Emil Řo t h, m stostar. Bedř. K o r á l e k , poklad. Isidor B a u m g a r t e n , předs. kost. Salomon P i e k ; výb o r š i r š : Arnold O s t r e i c h e r, Bedřich F a u l , Hugo N e u m a n n , Waldemar P i e k . Na oslavu 10. v ý r o č republiky čs. byl věnován větš obnos žid. chudým zdejš obce. Spolek .„Bikur Cholim" pro podporován chudých nemocných byl rozpuštěn, což bylo ohlášeno okr. pol. správě v Čáslavi a uveřejněno v „Uředn m listě''. Jměn tohoto spolku bylo vloženo do chudinského fondu ž. o. a bude nadále zvláš vedeno jako „chu dinský fond". . Toto jměn se dnešn m dnem předává Hugo N e u m a n n o v i ke správě; současně vzdává výbor dosa vadn mu správci tohoto fondu B. K o r á l k o v za dlouholeté zdárné veden srdečný d k. sl929. 16. června. V o l b y . Star. Emil R o t h, m sto star. Bedř, F a u l , poklad. Hugo N e u m a n n ; vý b o r š i r š : A. O s t r e i c h e r, Valdemar P i c k , Emil F r i s c h m a n n . Po resignaci B. Kořalka při jmul prozat mně před volbami Vald. P i e k funkci pokladn ka, kteroužto funkci předá nově zvolenému pokladn ku H ugo N e u m a n n o v i . 1929. 28. srpna. Vzhledem k zdravotn mu stavu rb. M. B 1 a n li a, který již nemůže zastávati svoje funkce, byla témuž dopisem ze dne 28. července udě lena zdravotn dovolená. — Chceme li udržeti ž. o. v té m ře jako dosud, jev se nutnost smluviti se se sou sedn mi obcemi, abychom si př padně mohli při jmouti společného rb. 1930. 31. července. K volbě do representace zem ského zastupitelstva, která se má dne 10. srpna 1930 odbývati, zvoleni jako volitelé Emil R o t h a V ad. P i e k , jako volebn komisaři jsou jmenováni E. R o t h , E. F r i š m a n n , Aug. O h r e n s t e i n, za zá stupce státn ho dohlédac ho úřadu jest jmenován okr. úřadem v Čáslavi F rant. P o c h m a n n , stár. města G. J. Př št m školn m obdob m . jsou povinny pouze 3 d t k y z d e j š o b e c n é š k o l y k vy . u č o vá n n á bo žen st v . 24. srpna rb. M. Blann opoušt své m sto jako rb. a vedouc matriky dnem 1. zář 1930. 26. ř jna okresn úřad v Čáslavi ustanovuje př pisem ze dne 21. ř jna 1930, č. 34.421, Viléma Katze, obeh. zde, jako prozat mn ho matrikáře, kterému se záro veň veškeré knihy a dokumenty předávaj . Okresn školn výbor v Čáslavi dává dopisem ze dne 13. zář 1930, č. 4983, osv. souhlas, aby vyučován d tek náboženstv pro škol. rok 1930/ 31 ponechávalo se domác péči, jelikož nemáme učitele náboženstv . Na vysoké svátky, se zde modlil Ing. C. Alfred B e n e d i k t z Mukačeva, který studuje v Praze; po několik roků modl se v pátek večer a v sobotu Bedřich K o r á l e k , a udržujeme d k jeho vzácné obětavosti • stále ještě bohoslužbu. — Ž. o. y Čáslavi nám navrhuje, abychom si vzali spo lečného rb., jednáme o možnostech této proposice. 1931. 13. listopadu. V zář se odstěhoval do Kla tov k svým dětem dlouholetý člen výboru a zaslou žilý předseda bratrského spolku „Chewra Kadischa" Salomon P i e k . býv. Spediteur, ve stář asi 80 let; s n m opustil naši obec jeden z již proř dlých pil řů staré naš obce. Pronajmuli jsme dům čp. 159 (býv.

láiO

byt rab nův) m stn školn radě G. J. k účelům vyučo vac m podle podm nek obsažených v př pise č. 29 m. šk. r. ze dne 18. června 1931; jsou zde um stěny 2 tř dy obecné školy. Do schůze pro sdružen ž. o. na Českomoravské vysočině ve Světlé n./ Sáz. delegován Arnold ö s t r e i c h e r a Emil R o t h . 1932. 14. února čin se návrh na obnoven fasády kostela, jelikož jest om tka kostela na mnoha m stech poškozena, rovněž se má opraviti a znova natř ti velká část plechové střechy — tyto práce budou vyžadovati asi Kč 25.000'—. Z am ěst n án i a jm é n a žid. ro d in v G olč. Jen kově

od r. 1831 do r. 1867.

» V,

O b c h o d n c i : Bernard Bondy 1831, Mich. We leminský 1840, Lazar Schulhof 1831, Lazar Tausig 1831, Markus Kohn 1831, H erm. Piek 1831, Ezechiel Kohn 1835, Joach. Weißenstein 1835, Lazar Pollak 1837, Sal. Robiček 1840, Sam. Kohn 1842, Jerem. Kornfeld 1853, Aron Kohn 1853, G abr. Kohn 1853. D avid Offer 1856, Salom. Korálek 1857, H ermann Kraus 1857, Salom. F riedländer 1858, Markus F reund 1858. • T o v á r n c i : Sal. Kornfeld 1866, F rantiška Picková 1866, Ad. Singer, továrna likérů, 1866. K u p c i : Michael Kornfeld 1831, Marie Kornfel dová 1840, Moric Alter 1843, Jos. Bondy 1851, Baroch Offer 1853, Ign. Thorsch 1855, Bern. Kornfeld 1855, Jerem. Kornfeld 1855, F il. Meißler 1860, Israel F ried, länder 1860, Leop. Bondy 1860. O b c h o d s u k n y : Mark. Kornfeld 1842, Moric Kornfeld 1844, Moric Rosenbaum 1857. O b c h o d v l n o u : Samuel Kohn 1842, Lazar Schulhof 1851. B a r v ř i : Salom. Kornfeld 1855, Jos. Silberstern 1857. Z l a t n k : Simon Jolesch 1828. O biln o b c h o d : G abriel Kohn 1831, Mark. Kohn 1845, Bern. Kohn 1852, Isid. Reinhalt 1852, Jos. Breth 1853, Moric Breth 1854, Sal. Schrecker 1855, Sim. Schrecker 1856, Salom. P ollak 1856, Bern. Kohn ,1857. K r e j č : Bern. Milrad 1831, H ermann Pick 1843. Laz. N eumann 1866. C h i r u r g : Isak Kraus 1843. L é k a ř i : Adolf Dub 1850, dr. Vilém Weiß 1856, dr. Markus Weiß 1858, dr. S. Weleminský 1866, dr. S. Winternitz 1879. U č i t e l é jsou uvedeni na zvláštn m listě. K n i h a ř : Jon. Fischl 1844. " P e k a ř : Mojž. Schulhof 1851. C u k r á ř : Mojž. Piek 1852. Š k o l n s l u h a : Lazar Jacker 1831. K o ž e l u z i : Bernard Kohn 1832, Ign. Silber stern 1855, Josue Wiener 1857, Bern. Silberstern 1860. K o ž i š n k : Mich. Kohn 1853. R u k a v i c k á ř : Noe Schrecker 1839. P o v o z n c i : Mich. Seidemann 1841, Enoch H echt 1842, Mich. Fleischer 1844. M ý t n ý : Josef Ho.rner 1854, Eduard Eckstein 1866. Ř e z n c i : Israel Silberstern 1838, Löbl Kantor 1853, Mark. Offer 1852, Josef Kantor 1855, Rubin Pick 1855, Bernard Silberstern 1854. O b c h o d n c e s t u j c : Moric H ermann 1866. O b c h o d z l a t e m a k l e n o t y : Jonáš Milrath, G ottlieb H echt 1866. O b c h o d d ř v m : Abraham Jomeck 1858, Isak

Pich 1857, Israel Pick 1856, Josef Silberstern 1856, G ers. Pick 1859, B. Pick 1861. O b c h o d k o ž e m i : Leop. Kohn 1858. O b c h o d p l á t n e m : Wolf Pick 1858. O b c h o d m l é k e m : G abriel Kohn 1860. O b c h o d s t ř i ž n : H ermann Österreicher 1845. O b c h o d m o u k o u : Josef Milrad 1857. O b c h o d l i h o v i n a m i : Moric Breth 1855. O b c h o d l i h e m : Adam Singer 1858, Ludv. Kornfeld 1858. P a n s k ý o b r o č : Eman. Kohn 1860. O b c h o d g a l a n t e r n : Luisa Fre pvá 1854, Goittlieb H echt 1856. O b c h o d z r c a d l y : Lazar Schrecker 1858. O b c h o d k o ň m i : Josef Lauer 1856. o k o n o m o v é : Mark. Henigsfeld 1854, Eman. Piek 1854, Bern. G oldreich 1857, Josef Piek 1858r Filip Meißler 1860. V ý r o b a v a t y : B. Piek 1851. M l y n á ř i : Raf. P entlář 1857, Leop. Weißenstein 1861. D l o v e d o u c : David Piek 1860. Z e l i n á ř : David Piek 1860. T r a f i k a n t i : Salom. Kornfeld 1859, Jonas Mil rad 1857. O b c h o d j e t e l e m : Abraham Kornfeld 1856. S p e d i t é ř i : Alb. Bondy 1859. V y v á ř o v n a : F anny Picková 1860. K u c h a ř k a : F rant. Picková 1856. H o s t i n s k ý : G erson Piek 1854. O b c h o d h a d r y : Abraham Milradi 1855. K o š e r á k : H erman Piek 1843. P o n o c n ý h 1 d a č : Wolf Lederer 1845. P o d o m n c h o b c h o d n k ů : mnoho, žebráků 4—5—4. U čitelé n a žid. škole v G olč. Jen kově od n ej st a r š doby jej h o vzniku 1798 až do 1907/ 08. Prvn m učitelem byl Juda S t e i n e r , rodilý z Dali měřic, panstv velkoskalského, v kraji boleslavském,, který na základě povolen konsistoře v H radci Králové a dekretu v r. 1798 zde ustanoven byl a 1. července 1835 zemřel. P o něm následoval syn jeho Abraham S t e i n e r . S počátku byl pomocn kem u svého otce od r. 1832 a na základě povolen úřadů a konsistoře v době ne moci svého otce zde administroval a na základě de kretu z 25. zář 1833 jako skutečný uč. na této škole ustanoven byl. (Jako privátn uč. uváděj se: Jakub K o h n 1831, Mich. T h o Ýs c h 1831.) V r. 1843 H ermann K o h n , priv. uč., Abraham S t e i n e r působil od r. 1832 do r. 1858, Eliáš S c h w a r z k o p f od r. 1858 do r. 1870, Mojž š T h orsch od 1860 do 1865, S. G o l d m a r k 1865/ 66, N athan S c h l e i s s n e r , Vilém K a n t o r od r. 1866. Výpomocně vyučoval J. U rban z katol. školy G. J. Vil. Kantor vyučoval na této škole od r. 1866 až do je ho zániku 1907. Max A d l e r 1869, Jos. K o r n f e l d 1871, Markus E i s n e r 1872, Vil. K a n t o r , David S t i a s n y, Max A d l e r 1876, Vil. K a n t o r , Dav. S t i a sn y, Ign. H o l z e r 1878, 1878: Moric t r a u b, M. B e n e s c h, Vil. K a n t o, r a D . S t i a s n y působ nepřetržitě na škole. 1882/ 83: Vil. K a n t o r , D avid S t i a s n y , JU C. Moric S c h r e c k e r . Dne 1. srpna. 1880 ustanovena za sou hlasu c. k. okr. š t. r. v Čáslavi Emilie J i č n s k á k vyučován ručn m pracem. Vyučovala od 1. srpna 1880 až do 31. srpna 1888 za ročn odměnu 60 zl. 1883—1885: Vil. K a n t o r , David S t i a s n y , Si mon L ö w y . 1885—1888: Vil. K a n t o r, . David S t i a s n y , Mark. S c h e c k . 1888—1890: VÜ. K a n

Ifii

Goltsih Jenikau. 10

Stará část hřbitov:

Rb. Aron Kornfeld

Rb. Moses Blan

MUDr. Samuel Winternitz

Náhrobky rab nů

Rb. Zacharias' Spitz

Jonas Milrath •

Wolf Heyman

Wilhelm Kantor

Bedřich Piek

Rb.'Dr. K. Thieberger

David Stiassny"

Emil Roth

t o r , David S t i a s n y , F riedr. K n ö p f e l m a c h e r . 1890/ 91: Vil. K a n t o r , D avid S t i a s n y , Josef K o h n . D ne 1. dubna 1898 nastoupil v G. J. kt. Moric K u r z w e i l z N ového Etinku v Čechách. Konferenčn protokoly z 1876 seznamuj nás s dal š mi uč. žid. školy v G. J., jakož i se členy předs. a do zorč mi a o vnitřn práci a poměrech a usnesen ch v letech 1876 až 1907, kdy škola tato nedostatkem žactva úplně zanikla. 1876. 28. března působili n a této škole uč. Wilh. K a n t o r , David S t i a s n y a Max A d l e r . Předs. byl rb. Zachariáš S p i t z a stár. obce Jonáš M i 1 r a t h, který byl též členem c. k. okr. školn rady v Čáslavi. 1878. 19. zář . U č. Wilh. Kantor, D . Stiasny a Ign. H ölzer. Vrchn doz.: C. k. okr. škol. insp. prof. F r. Wiedermann z Prahy. 1880. 1. srpna za souhlasu c. k. okr. šk. řady v čá slavi ustanovena Emilie Jič nská, uč. ruč. prac na obec. školách, i na žid. škole a vyučovala zde od 1. srpna 1880 až o 31. srpna 1888. 1881. 13. zář . Starý školn rok konč 16. zář , nový poč ná 23. ř jna. 1882. 5. zář . Dne 27. dubna 1882 slavila škola 25» lete jubileum činnosti správce školy p. rb. Zach. Spitze.,, . ; 1883. 8. června odešel uč .Ign. H ö l z e r do Znoj ma a 15. května 1883 jmenován prov. uč. JU St. Mo ric S c h r e c k e r. Rb. a uč. háb, Zach. Spitz zemřel a správu školy převzal Wilh. K a n t o r . 22. zář . Školn rok konč 27. zář 1883, zač ná 1. listop. 1883. 31. ř jna. V konferenci za př tomnosti dra M. F r i e d l ä n d e r a jako správce školy, S. O f f r a , stár., uč.: W. K a n t o r a, D . S t i a s n y h o a Simona L ö v y h o (dosud uč. v H ořepn ku, ustanoven m sto prov. uč. M. Schreckra) a okres. škol. insD. dra J. Wentzéla usneseno, aby školn rok (prvně) končil 30. července a zač nal 1. zář 1884. 1885. 28. června v konferenci, j ž př tomni byli c. k. šk. insp. prof. dr. J. Wentzel, stár. Sani. Offér, rb. dr„ M. F riedländer a uč. W Kantor, D. Stiasny, S. Lövy, vzato na vědom , že odcház uč. S. Lövy a jmenován jest uč. Markus S c h e c k . Knihovna „Bechure Che med" daruje školn knihovně 30 knih a obraz zem . lidumila Montefiore. Knihovn kem ustanoven uč. D. Stiasny. ... ,'• ....., 1887. 26. července v konferenci sděluje stár. obce S. O ffé r př tomným: D ru S. Wi n t e r n i t ž o v i a uč. W. Kantorovi, D .St aisnýura a M, Scheckovi, že rb. dr. F r i e d.l a n d e r opoušt syé m sto v G. J. 1888. 29. prosince nový rb. dr. K. T h i e b e r g e r jmenován správcem isr. školy. U č. M. Scheck odcház do Klatov a přijat jest uč. F riedrich Knöpfelmacher z Prahy. :, . 1890. 31. srpna odešel uč. F r. Knöpfelmacher a při jat jest uč. Jos. Kohn. 1891. 30. srpna odešel uč. Jos; Kohn a toto m sto se v ce neobsadilo, neb škola jest již jen „dvoutř dn ". ; v D ěti nemluv již něm., český živel převládá. 1892. 25. července stár. obce jest Bedřich P i e k , rb. a správcem školy dir. K. T h i eb e r g e ř, uč.: Wilh. Kantor a D. Stiasny. . . 1894. 25. února školn m dozorcem jest Siegfried Kohn, stár. B. P i ck, městským lékařem dr. S. W in t e r n i t z. 1898 1. dubna nastoupil v G. J. ú č. a ki. Moritz K u r z w e i l (přišel do G. J. z N ového Ettihgu v Če chách.) 1900. 2. zář zapsáno do 1. tř dy 33, do 2. tř dy 21, celkem 54 žáci do obou tř d. Rb. dr. Thieberger jde na stálou dovolenou a Wilh. Kantor převzal správu

školy a oba uč. Wilh. Kantor a David Stiasny vyučuj náboženstv . 1902. 15. zář bylo do školy nastěhováno vojsko a vyučován počalo teprve po jeho odchodu do hlavn ch manévrů. Ve 2 tř dách zapsáno jest 56 dět . Od této doby navštěvuj školu žáci a žákyně v němčině nepři praven , něm. vyučovac jazyk těžko chápou, takže po stupovati se mus velmi pomalu. : 1903. 3. zář . V obou tř dách zapsáno bylo 37 škol n ch d tek, a to: 15 pro prvn tř du, 22 pro druhou. 25. listopadu. Prvn tř da přem stěna' z př zem do prvn ho poschod , do m stnosti, která jest malému počtu tř du tu navštěvuj c ch úplně postačuj c . Žákyně 1. oddělen prvn tř dy nemaj o něm. řeči ani nejmenš ho pojmu, k čemuž přistupuje ještě velmi špatná výslovnost, takže lze ® nimi postupovati ve všech předmětech s neobyčejnou těžkost velmi po malu. Podepsáni jsou oba uč. Wilh. Kantor, David Stiasny. 1904. 3. ledna stěžováno si opět na prospěch z ne znalosti německého jazyka, nebo poměry a vyučován jsou velmi těžké, nebo i při malém počtu dět ve tř dě většina dět něm. neum a nerozum . 1907. 25. července byla posledn konference. Po sledn ročn k žid. školy 1907/ 08 byla jen jedna tř da, vyučovaná Dav. Stiasným. Žáci navštěvuj obecnou a měš anskou školu v m stě. Dle př pisu z 20. ř jna 1907 byla škola již jen jednotř dn a měla zapsaných žáků jen 13. D le výnosu úředn ho ze 16. ř jna 1907 patřila pod inspektorát něm. ve Stokách (Stecken). Tohoto r. zanikla škola tato úplně. . ' . • ""' Tak zanikla úplně druhdy slavná žid. škola,.která se již v r 1797 připom ná. Budova později prodána a zbylo zde pouhé jméno „židovská škola". Připom nky, a úvod, jednaj c a nutnosti stavby nové synagogy v G. / ., jež do základn knihy kulturn ž. o. napsal rb. G. J. Zachariáš S p i t z. .

Vorerinnerung und Einleitung in dieses Buch. (Nack dem Original.)

(Dle originálu.)

Die Abnahme der Religiosität und darum auch na tionalen Zusammengehörigkeit bei der heranwachsen den Jugend und besonders die wenige Theilnahine der jüngeren G eneration an dem öffentlichen G ottesdien ste und an allem, was die hehre Bedeutung unseres Volkes und seiner G emeinden nach aussen zur G eltung bringen soll, sind wahrlich für Alle, denen das Inter esse des Judenthums wahrhaft am H erzen liegt, mehr zurückschreckend als einladend diesem immer tiefer umi sich greifenden Übel abhelfen zu wollen. Allein wenn es sofort gienge, ohne der Erstarrung G ränzen zu setzen, ohne die zumeist aus grauer Vorzeit stammenden veralteten F ormen, die das Vortrefflich ste unserer erhabenen Religion wie eine Stäubhülle umgeben theils abzustreifen, theils zeitgemäss umzu gestalten und zu veredeln; so würde es n ur noch schlimmer werden, über kurz oder lang die Jugend noch mehr die Religion entrathen lernen und ihr am Ende ganz entfremden; und dieses kann doch un d darf der ehrliche Anhänger des Jüdenithum» weder wün schen, noch zulassen. • Von diesem G esichtspunkte ausgehend und von der Betrachtung ängeeifert, dass děr öffentliche Gottes dienst mit unserer Religion und unserem nationalen Bewusstsein so innig verwebt ist, dass diese ohne jene kaum zu denken sind, ein zeitgemässes seine Besucher ansprechendes G otteshaus also als ein hervorrangen des, ja unverlässlich nothwendiges Mittel für die Wah. rang des religiösen Sinnes in der G emeinde und für

Erhaltung dieser selbst anzusehen ist: fasste der dcr malige amtirende Vorstand als er vor einer geraumen Reihe von Jahren zur Vertretung der G emeinde beru fen wurde, sogleich nach seinem Amtstritte, es als seine Aufgabe die alte Synagoge über deren Alter uns aber jede urkundliche Belehrung abgeht, die von un sern Vorfahren seinerzeit wohl nach gutem Muster mit merklichem Aufwände und in rühmlich anzu erkennender Weisze erbaut wurde, aber von dem Zahne der Zeit bereits hart mitgenommen wie eine Ruine aus der alten Zeit in die neue trauern d hin überblickte und auch für die Bevölkerung seitdem bedeutend erstarkte G emeinde bei weitem nicht mehr ausreichte, niederreissen und an ihrer statt einen ent sprechenden N eubau, einen seiner hohen heiligen Bestimmung würdigen Tempel erstehen zu lassen, ein H aus in welchem der waltende G eist unserer Zeit sich bekunden, dass G ott dem es geweiht zur Ehre gereichen und von dem Streben der G emeinde, ihrer Pflicht gegen sich selbst und der Anforderung der Zeit gerecht zu werden, zeugen soltte. D er Vorstand hat wohl die Schwierigkeiten nicht unterschätzt, die bei Schaffung eines solchen Wer kes sich entgegenstellen dürften, die H indernisse nicht unerwogen gelassen, die hemmend auf das Ge lingen einwirken könnten und war der Opfer wohl bewusst die die D urchführung desselben von allen Seiten erheischen wird; er glaubte aber, dass es ihm — in diesem Vorhaben durch Entgegenkommende Sympatien, mindestens eines grossen Theiles der Ge meindeglieder kräftig unterstützt nachdem ferner ein massiger F ond vorhanden war, welcher durch ein jahrelanges kluges Sparen erzielt wurde und bei der Bereitwilligkeit die m an zu erwarten berechtigt ist, wenn es sich um eine die ganze G emeinde so nahe angehende heilige Sache handelt — denn doch gelin gen werde — wenn auch nur bei ausserordentlicher Anstrengung und voller H ingebung, das edle Ziel, das er sich gesetzt, zu erreichen und trotz der H inder nisse aller Art zu reüssieren. — Allein diese vorgefasste Meinung erschien bald nach jeder Richtung als eine wenig zutreffende. D ie thatsächlichen Verhältnisse zeigten sich bald ganz anders, als der Träger der "Idee in seiner Liebe zur guten Sache, sie doch zu rosig ansah; die edle Be reitwilligkeit war nicht in dem Masse anzutreffen, wie erwartet wurde, die entgegenkommenden Sym patien waren geringer als vermuthet, die H indernisse wuchsen in nie geahnter Weise — und so mußte die F rage des Tempelbaues — wie absolut dringend sie auch der Vorstand anerkannte und mit welcher H in gebung er auch für sie eintrat — von Jah r zu Jahr verschoben und trotz des Ernstes und der U nver drossenheit bei all den Täuschungen so oft man sich dem Ziele näher wähnte und trotz allen M uthes und aller Beharrlichkeit nach vergeblichen Ringen mit der sie immer wieder aufgegriffen und erfasst wur de — doch immer wieder vertagt werden, bis sie aus Anlass eines traurigen elementaren Ereignisses ihre endliche Erledigung gefunden. — Am 21. Mai 1870 brach in frühester M orgenstunde in einer der Synagoge nahe gelegenen G asse F e u e r aus, das mit ungemeiner Schnelligkeit und H eftigkeit um sich griff und trotz aller angewandten' vorhan denen M ittel immer weitere G ränzen zog, bis auch d e r h e i l i g e H e r d , dem dieses Schicksal zu er sparen man von allen Seiten weder M ühe noch An strengung scheute ein Raub der F lammen wurde. D as ohnehin morsche G ebäude, das durch die Flam menglut, die es stundenlang umgab und die versuch ten energischen Rettungsmittel n ich t" unbedeutende

Erschütterungen erlitt und nach der Prüfung und dem U rtheile einer eigens berufenen F achcomission eine N eubedachung zu tragen und einer . Renovirung überhaupt für nicht mehr fähig erklärt wurde, muss te bis auf G rund niedergerissen werden • — und so war die jahrelang in der Schwebe .gebliebene F rage d u r c h g ö t t l i c h e F ü g u n g d u r c h d a s E in g r e i f e n d e s F i n g e r s G o t t e s endgiltig ent schieden worden. N un aber, als mit dem Werke be reits begonnen war, zeigten sich die Kräfte unserer G emeinde erst viel zu ungenügend. D ie F orderungen auf der einen Seite, die sich immer steigerten, die M ittel auf der anderen Seite, die immer unzureichen der sich erwiesen und die N othwendigkeit, beide in H armonie zu bringen, sowie der.U m stan d, dass trotz der eingetretenen zwingenden Verhältnisse noch immer G egner der heiligen Sache niederzukämpfen waren, die mit allen M itteln und M ittelchen ihr hin derlich zu sein sich angelegentlichst bem ühten mach ten die Lösung der Aufgabe n un erst zu einer der schwierigsten Art, Allein der starke Wille, der auch das Schwerste vollbringen hilft, die rechtzeitige Er greifung mancher, wenn auch einschneidender Mittel, die lebhafte Theilnahme mit der S r E h r w ü r d e n H e r r R a b b i n e r Z a c h a r i a s S p i t z in hered ter ergreifenden Weise für den heiligen Zweck das Wort ergriff, hilfreiche und liebethätige U nterstützung von Seite der Wohlwollenden, die leider n ur zu we nige N acheiferer fanden, U nermüdlichkeit und treue H ingebung Aller, die ihr Amt dazu berief, insonders auch des Bau u, Ü berwachungs comitees und vor allem d e r B e i s t a n d G o t t e s machten das be deutungsvolle fromme Werk,' dessen späte Enkel noch sich rührend erfreuen werden, denn doch .ge lingen und das heilige H aus erstanden in der Amts periode, als~ H err Stadtrath Jonas Milrath als Präses der G emeinde Repräsentanz, die H erren H erm ann Österreicher und Josef Bondy als Tempelvorsteher und die H erren Samuel Bondy, Salamon A. Korn feld, Ignatz Schulhof und Samuel Kohn als Vor standsmitglieder, fungierten — und das nach einem P lane des Architekten H errn Josef Spudil emeritir ten Realschuldirectors in Caslau von Baumeister H errn F ranz Skřivanek aus Caslau erbaut wurde, konnte nach kaum.zwei Jah ren seinem Zwecke über geben und am ersten N eujahrsabende des Jahres 5632 nach biblischen Zeitrechnung (16. September 1871) durch den ersten feierlichen G ottesdienst seiner hei ligen Bestimmung geweiht werden. — D ies die kurze G eschichte des Tempels, die als Errinerungsblatt und Einleitung in die G enesis die ses Buches dem nachkommenden G eschlechte nicht nur willkommen,'sondern auch in gewissem Sinne von einigem N utzen sein dürfte. — U nd n un das Nöthig^ ste über die Entstehung und Bedeutung dieses Bu ches selbst. • • . . . . . , . D er G ebrauch von mit fortlaufenden N ummern be zeichneten "Sitzen in'dien Synagogen, die als ein un bewegliches \ Eigenthum galten und als solches frei vérerblich und vejkäuf lieh waren stand seit undenk lichen Zeiten in äen jüdischen G emeiden in Ü bung. Die N othwendigkeit dieses G ebrauches mag wohl auch aus dem G runde erwachsen sein, um Streitig keiten über deren Rangunterschied zu vermeiden und die Ruhe und Andacht während des G ottesdienstes zu ermöglichen; gěwiss aber auch vornähmlich aus dem G runde, um der Verwaltung des G otteshauses, das von keiner Seite subventionirt, seine Existenz aus sich heraussuchen müsste, eine Einnahmsquelle zur Bestreitung der nöthigen Erhaltungskosten zu sichern. — • ' . . . . . . .

" Zur E vid en zh alt u n g dieser S i t z e lichkeit und Billigkeit geleitet, war es ihm beschie den, den einzelnen Besitzern, wie der G emeinde als und ihrer jeweiligen Eigenthümer wurden f r ü h e r Inhaberin einer beträchtlichen Anzahl von Sitzen vo n d e r G e m e i n d e , s p a t e r vo n d e n P a v o l l k o m m e n g e r e c h t z u w e r d e n . D ie hier t r i m o n a l G e r i c h t e n eigene G rundbücher ge aus erzielten Vereinbarungen und Resultate in den führt. So wurde auch das von der hiesigen G emein de im Jahre 1807 aufgelegte Synagogen G rundbuch, folgenden Blättern dieses Buches ersichtlich gemacht. Mit G enugthuung blickt der Vorstand auf die ge später von der Patrimonialgerichtsbarkeit als Schutz obrigkeit im G oltsch Jenikau übernommen, als wonnenen Erfolge, wünscht und hofft ein fernes Ge deihen des so schwer errungenen Werkes und mit G rundlage für das neu zu verlegende behördliche Synagogengrundbuch, in welchem die inzwischen ihm ein erfreuliches Aufblühen u. Erstarken der Ge meinde und es wird darin den süssesten .Lohn für stattgehabten Besitzveränderungen und Belastungen seine Bemühung finden. grundbuchmässig eingetragen worden. Mit dem Aufhören der P atrimonialgerichtsbarkeit N ásleduj : im Jah re 1850 wurden die Realgrundbücher und mit I. Männer Abtheilung (F olio 1 bis 172). ihnen auch das G rundbuch über die Synagogensitze M ännersitze von N ro 173 neu bis N ro 216 neu. an die k. k. G erichtsbehörden, das hiesige an die I I . Frauen Abtheilung (F olio 173 bis 350). in H a b e r n übertragen und das Letztere daselbst in I I I . Männer Abtheilung (Sitze N ro 173 bis 216). einem Ergänzungsbande N ro 2 bis auf die neueste Ze života rodiny Korufeldovy. Zeit fortgeführt. — N achdem jedoch mit Verord nung des hohen L a n d e s g e r i c h t e s d t o P r a g Ü ber die N iederlassung der F amilie Kornfeld in 17. N o v e m b e r 1873 Z: 36940 auf G rundlage ho G. J. sind keine authentischen N achrichten vorhan hen Justizministerialerlasse vom 14. N ovember den, sowie auch verläßliche D aten über die erste 1873 Z. 14036 das Recht einen bestimmten Platz in jüdische Siedlung hier fehlen. Alle D okumente, die einer Synagoge einzunehmen aufgehört h at, den Ge darüber hätten Aufschluß geben können, sind bei genstand eines G rundbuches zu bilden und die vor einem Brande, der i. J. 1865 im damaligen Juden handenen diesbezüglichen G rundbücher abzuschlies viertel wütete und zahlreiche Wohngebäude ein sen un d keinerlei Eintragungen darin m eh r vorzu äscherte, vernichtet worden. Wir können :Uns daher nehmen sind; wurde zu der im Interesse der G e nur auf Ü berlieferungen berufen, die von damaligen meinde wie der Besitzer von Besitzen für alle Zeit Zeitgenossen stammen und in der N achkommenschaft so nöthigen Evidlenzhaltung, und en tsprechen d dem der Familie von G eschlecht zu G eschlecht weiter er in diesem M inisterialerlasse ausgesprochenen G rund zählt werden. Leider reichen diese Berichte nicht satze, dass die P rivatrechte bezüglich der in diesen weiter zurück, als in die M itte des XVI I I . Jhts. Büchern erhaltenen Eintragungen un berüh rt bleiben I n der zweiten H älfte des XVI I I . Jhts. waren hier sollen — d i e s e s n e u e B u c h a u f g e 1 e g t das die beiden Brüder Rabbi (M o d c h e) Michael Bär bei der G emeinde in sicherer Verwahrung zu bleiben und Rabbi S a l m e K o r n f e l d , die wegen ihrer be habe, von derselben streng un d gewissenhaft geführt deutenden jüdischen G elehrsamkeit, die sie nicht werden soll, und in welchem alle in dem T e m p e l hinderte, eine für die damalige Zeit bemerkenswerte mit fortlaufenden N ummern bezeichneten großzügige geschäftliche Tätigkeit zu entfalten, S i t z e der Männer wie der F rauenabtheilung, und großes Ansehen un ter der Judenschaft auch außer ihre jeweiligen Besitzer g e n a u z u v e r z e i c h halb Böhmens genossen, der Vorbeginn des später n e n sin d . ,• • .• • einsetzenden humanistischen Zeitalters, hatte damals D as war wieder aber für den Vorstand keine ge schon ungemein befruchtend auf die geistige Regsam ringe Aufgabe, denn 1 tens war es, um Streitigkeiten keit der Juden in Böhmen gewirkt und der Einfluß und M issheiligkeiten zu vermeiden nöthig, die mög Moses Mendelssohns und der G eist Lessings haben lichste Rücksicht darauf zu nehmen, dass den Be unverkennbare Spuren im G eistesleben der damaligen sitzern von Betstühlen in der alten Synagoge ih r Judenschaft zurückgelassen. D er Wissensdrang der Recht mit t h u n l i c h s t e r B e o b a c h t u n g d e s Juden in Böhmen um diese Zeit war trotz der Be i n n e g e h a b t e n v o r b e s t a n d e n e n R a n g e s drückungen, denen sie ausgesetzt waren, ungemein groß und so finden wir damals unter allen Berufs g e w a h r t b l e i b e daher ihnen oder ih ren N ach zweigen M änner, die in ihren freien Stunden ernst folgern jene neue Plätze anzuweisen u n d zu verbü hafte gründliche wissenschaftliche Studien betrieben. chern waren, welche der frühern Reihenfolge ent Rabbi (Modche) Michael Bär war Begründer des sprechen. „Branntiveinhauses'' und der damals damit verbun 2tens waren in Laufe der Jahre viele grundbücherli che Ü bertragungen verabsäumt worden, in F olge dessen den gewesenen Spiritusbrennerei. I n der jüdischen viele faktische Besitzer, die, sei es durch Erbsitzung G elehrtenwelt genoß er den Ruf eines gründlichen oder Kauf in den Besitz derselben gelangt sind, ohne Kenners des jüdischen Schrifttums. Sein Sohn ist der jedwede Besitzurkunde u. nicht im Stande waren bekannte Bibelforscher und Talmudist Rb. Aaron rechtsgiltig ihr Eigenthumsrecht zu erweisen, was erst K o r n f e l d ; ein zweiter Sohn, der der breiteren in umständlicher Zeit und Mühe erfordernder Weise jüdischen Öffentlichkeit weniger bekannt ist, es aber verdient, wegen seiner . gründlichen jüdischen F or zu erh ärten war. — U nd diese Schwierigkeiten wurden schungsarbeit erwähnt zu werden, ist Rb. Michael dadurch noch vermehrt, dasä die Situation u. Reihen K o r n f e l d . D er dritte Sohn war der hochbegabte folge der Besitze im neuen Tempel von der in der humanistisch gebildete Moritz K o r n f e l d , von alten Synagoge ganz verschieden, eine vollkommen dem auch die bemerkenswerte G rabschrift auf dem zutreffende G leichschätzung derselben kaum zulies G rabe Rabbi Aaron Kornfelds stammt, der Vater des sen und dass schon in F olge der zugenommenen Po pulation u. des weit grösseren Raumes des neuen bekannten F inanzmannes, des späteren Präsidenten der U ng. Allg. Creditbank, Sigmund K o r n f e l d in Tempels, die Sitze um ein Merkliches verm ehrt wer Budapest. N ach dem Tode Rb. Modche Bars teilten den mussten. — sich in die F ührung des G eschäftes dessen F rau Aber auch diese nicht geringen Schwierigkeiten zu T h e r e s i a Kornfeld und deren Sohn M o r i t z . ; besiegen ist dem redlichen und unablässigen Mühen des Vorstandes gelungen; von dem G efühle der Recht

165

Goltsch Jenlkau

Aaron, trotzdem er der älteste Sohn und Geschäfts kes war und den enge Freundschaft mit Theodor teilhaber war, lebte nur seinen Studien. Er unterhielt H erzi verband, war Mitbegründer der zionistischen aus eigenen Mitteln hier eine : T a 1 m u d h o c li P artei und stets für die H ebung der jüdischen kultu s c h u l e , aus der bedeutende Männer des Judentums, rellen Interessen tätig. Während des Weltkrieges hat unter anderen der spätere Reichsratsabgeordnete er sich als Militärarzt durch die humane menschen K u r r a n d a und der bekannte H erausgeber der freundliche Behandlung der Mannschaften besonders einst viel gelesenen jüdischen Wochenschrift , iOie hervorgetan, sich aber dadurch auch die U ngunst N euzeit" Szanto hervorgingen. Nach dem Tode The seiner militärischen Vorgesetzten zugezogen. Erwäh resia Kornfelds übernahm die Leitung dies G eschäftes nenswert ist auch die enge Freundschaft, die ihn mit der älteste Sohn Aaron Kornfelds B e r n h a r d dem Philosophen Popper Lynkeus verband. unter der F irma Theresia Kornfelds Söhne. Der letzte Marcus Kornfeld] übergab das G eschäft im J. 1898 Inhaber der Firma war der Sohn Bernhards, Sig seinem Sohne L u d w i g , der es bis zum heutigen m u n d Kornfeld, der in verhältnismäßig jungen Tage unter der Firma M. M. K. weiterführt. Jahren starb. Die Nachfolge des Geschäftes war folgende: G rabsteininschrift von Rb. Aaron Kornfeld: G ründer: Rabbi (Modehe) Michael Bär, dessen Aaron Kornfeld, Witwe Theresie Kornfeld in G emeinschaft mit dessen geb. 28. Juli 1795, Sohn Moritz Kornfeld, denen dier Sohn Aaron Korn gest. 27. Oktober 1881. felds Bernhard und zuletzt der Sohn Bernhards, Sig mund, folgte. Bleib, o Wanderer, hier mit tiefer Ehrfurcht stehn! Ich möchte an dieser Stelle noch eines bedeuten H ier liegt ein Mensch von des G rabes N acht um den damaligen Zeitgenossen, des hier in stiller Zu fangen, rückgezogenheit lebenden Moritz ( M e i e r ) A l t a r , D er hoch oben auf des Wissens heiligen H öhen eines Schwagers des R. Aar. Kornfelds, gedenken. Ruhmvoll seinen langen Lebensweg gegangen, Von Beruf Kaufmann, überließ er die geschäftliche Strebend zu erkennen nur das ewig Wahre, Führung ganz seiner F rau und widmete sich aus Unaufhörlich forschend G ottes Wort zu lesen, : schließlich seinen Studien. Er schrieb Kommentare Ist sein langes Leben sechs und achtzig Jahre — zum Talmud, übersetzte die Psalmen ins G riechische, N ur ein fortgesetzter G ottesdienst gewesen, trieb mathematische und astronomische Studien, N ur im Forschen in der heiligen G otteslehre. sprach und schrieb hebräisch, latein und griechisch N ur im Wissen, seinem Lebens.element, und las Plato im U rtext. Bei der Feuersbruiist im Sucht und fand er, einzig seine höchste Ehre, J. 1865 fiel sein gesamtes Hab und G ut dem Brande Bis von seinem Leben ihn der Tod getrennt. . zum Opfer. Er hat es mit G leichmut und G otterge U nd wie hohes Wissen seinen Geist geschmückt, benheit ertragen, doch den Verlust wertvoller Manu H at die edle G üte auch sein H erz geziert. skripte, das Ergebnis seiner G eistesarbeit, hát ér Wie mit seinem Geist er leitend uns geführt, nicht verwinden können. Er kränkelte von da ab und H at mit seinem H erzen er uns hochbeglückt, ist bald darauf gestorben. In der gegenwärtig mate Alle, die Ihn kannten, rialistischen Zeit kann sieh schwer jemand einen Be 1 H aben liebend Ihn verehrt, griff davon machen, welch geistiges Leben in der Alle, die Ihn nannten, .Judengemeinde des kleinen böhmischen Ortes damals H aben seinen Ruhm vermehrt. herrschte. K uctěn památky tohoto velikého muže jest tento Rabbi S a l m e (Salomon) K o r n f e l d hatte einen nápis na jeho hrobě v Golč. Jen kově. ausgedehnten Warenhandel und beschäftigte eine große Zahl von F rachtern, die die Waren, speziell Salz Historie rodiny Offero.vy. (er hatte damals das Salzmonopol für Böhmen ge pachtet), vom Produktionsorte in die entferntesten Ke konci stol. XVIII. žily v G. J. tři rodiny jména Teile Böhmens verfrachteten. Er betrieb auch einen O ff er . Jedna rodina odstěhovala se do Mnichova bedeutenden H andel mit Kolonialwaren, Wein, Ge H radiště, kde jej člen K o m p e r t Offer založil to treide und Pottasche und belieferte mit letzterem várnu na obuv. Jméno Kompert změněno na jméno Artikel die meisten G lashütten Böhmens. Er gründete rodové a dlouhou dobu byla rodina tato podi jmé hier auch die erste Lohgerberei, die im Hause gegen nem nikoli O f f e r , ale K o m p e r t . über dem Tempel (gegenwärtiger Besitzer Baumeister D ruhá rodina odstěhovala se do Bratislavy, člen • Koř nek) untergebracht war. Nach seinem Tode war třet rodiny Kompert Offer zal. r. 1781 výrobu stuh niemand da, der befähigt gewesen wäre, das für die a r. 1794 zprvu obchod železářský, později též sm damalige Zeit bedeutende U nternehmen im vollen šený v G. J. na náměst v č. 141. Pojmenován u Že Umfange weiter zu leiten. Schließlich übernahm der lezn ků, Offer „Železn k", uchovalo se v lidu dodnes. jüngere Sohn M i c h a e l , der seine Kusine, eine Synovec Komperta Offera Tobiáš K. (Kompert) Schwester Rabbi Aaron Kornfelds, geheiratet hatte, Offer převzal obchod tento a vedl jej pod jménem das G eschäft, um es jedoch in bescheidenen G renzen bis zum J. 1852 weiter zu führen. Von da ab leitete Tobiáš K. Offer dále. Když ovdověl, oženil se se svou neteř Annou. Po gmrti jeho vedla obchod od r. 1867 das G eschäft dessen Sohn M a r c u s Kornfeld unter der protokollierten Firma M. M. Kornfeld. Marcus jeho žena samostatně do r. 1878 pod jménem Tobiáše Offera vdova (Železnice). Pod touto firmou vedl ob Kornfeld hatte sich eigentlich der Technikerlaufbahn gewidmet, mußte aber bald! nach Beendigung der chod tento až do r. 1890 synovec Anny, Samuel Offer, jenž se oženil se svou př buznou Mathildou, Studien, nachdem sein Vater infolge einer mißglück ten Staroperation völlig erblindet war, dem G eschäfte dcerou Barucha Offera. Anna zemřela r. 1889. R. 1890 převzal od Sam. Offera obchod jeho bratra zuwenden. Ein Sohn von ihm war der bekannte Wie nec aK nynějš majitel firmy Samuel Offer, R. 1865 ner Psychiater und Philosoph, Dozent D r. Sig při velikém ohni, který zachvátil velikou část města, m u n d Kornfeld, dessen Werk „Ü ber dias Rechts gefühl" von der Kant G esellschaft preisgekrönt vyhořel také Offrův dům a byl ještě téhož roku sta vitelem g. jen kovským J. Chválou vystavěn. Obchod wurde. D r. Kornfeld, der ein treuer Sohn seines Vol v rodině Offerově jest jedn m z nejstarš ch, jehož za

ÍLL

ložen datuje se od r. 1781, ač obchod v tomto domě provozoval se dávno již před • t mto rokem. Vilém Offer — manželka Anna Jenny

Samuel

Klára

Marie

J Bedřich

Viktor

Karel

Jan

Historie rodiuy Pickovy.

Marie

B e d ř i c h Piek stal $e jediným vlastn kem firmy. V r. 1924 přibral svého syna V l a d i m r a Picka za veřejného společn ka a firma trvá dodnes. Bedřich Piek jest v G. J. osobnost velmi váženou, povahy ryz a čistého charakteru. Dlouhá léta byl nejen členem obecn ho, zastupitelstva, ale i radn m města, členem m stn školn rady a starostou náb. obce žid. 20 roků. Dosud těš se veliké př zni a ob libě v městě pro svou př most a reeln jednán . Vše dobré v městě podporoval a dobro města i nábož. obce israel. měl ve všem jednán vždy na zřeteli.

Rod Pickův pocház původně ze Španělska a po Isak P iek — Rebeka, roz. Hocková z Prahy revoluci španělské se po dlouhém a trapném cesto ván usadil v Čechách a koncem 16. stol. v G. J. Tak vyprávěl nám v rodině děd, který ve stář 72 let Wolf Piek Fany Charlotta Terezie Aloisie Marie zemřel roku 1864. Tento náš děd I s a k Piek měl jednoho syna jménem W o l f Piek, který po odbyté Helena Adolf Matilda Arnošt Bedřich Regina vojenské povinnosti přijmul od otce v G. J. menš : H ermina, galantern obchod. Jelikož ve zdejš m horském kraji rozená Tausigová bylo mnoho tkalců, kupoval od těchto pro svůj ob z Hlinská v C. chod plátno. Jakmile měl odbyt, začal od sedláků, kteř pěstovali len, jejž ženy jejich předly na obyčej Vladim r Hedvika G ertruda ných přeslic ch, kupovati a dával tuto př zi zpracová G ertruda, vati na plátna obuvnická, sedlářská a též k jiným roz v Nováková účelům se hod c a prodával je zase obchodn kům z Ces. Brodu menš m. Asi v r. 1850 začaly se v Čechách zřizovati cukrovary, které k lisován řepy potřebovaly vlněnou Jiř , Hanna látku, kterou kupovaly z F rancie, kde cukrovary již byly zař zeny. Náš otec Wolf Piek přišel na myš Historie rodiny Österreicherovy. lenku, že by mohl tuto vlněnou látku vyráběti sám. Obstaral si u vůkoln ch velkostatků, které měly chov Rodina H ermanna Ö s t e r r e i c h e r a pocház ovc , na zkoušku menš množstv vlny, kterou z P sečné na Dyji na Moravě. Děd jmenoval se Michael dal na zcela primitivn ch stroj ch dřevěných, které a zaměstnával se obchodem zbož m galantern m, m stn tesař zhotovil, sepř sti a potom tkáti. Byl to které ve velkém rozvážel a prodával obchodn kům v bývalém Rakousku prvn pokus vyráběti tuto vlněnou v detailu prodávaj c m. Manželka jeho byla Kateřina, látkuk lisován řepy cukern . Cukrovary vyzkoušely tento rozená F rey. Právo a povolen k ženěn obdržel výrobek a výsledek byl tak skvělý, že cukrovary, 23. května 1795, č. 14.610. Synové: H e r m a n n , ňar. kterých tou dobou byl malý počet, přestaly tuto 1815, Jakub 1817. Jedna z dcer A n n a provdána byla vlněnou látku kupovati ve F rancii a objednávaly za S. Silbersterna, řezn ka v G. J., který však brzy ji zde. Bylo tedy možno výrobu tuto ve větš m roz zemřel a ona provdala se do Kol na za Mandel ka, sahu prováděti a jelikož zde v Čechách nebylo tolik obch. a dlouholetého .stár. israel. obce v Kol ně. Po vlny k dostán , kupovala se tato v Uhrách: a v G J se jeho smrti žila v G. J. u H. österreichera a dosáhla zpracovávala. Asi v r. 1853 zř dil Wolf Piek ku prá stář 90 roků. H ermann Österreicher oženil se 1840 delně, která zde již byla, ještě tkalcovnu k výrobě s Mari B o n d y, v r. 1845 založ. gal. obchod pro sebe těchto vlněných' látek. Bohužel zemřel Wolf Piek v č. 146 v G. J. a v témže roce (1845) koupil dům v mladém ještě věku 41 let v roce 1861 a vdova Fran dř vějš č slo 21 (nyn 28). Zemřel r. 1881 v 66 létech tiška Picková, která tu zůstala se 6 dětmi, z nichž života svého, přenechav obchod manželce své. Rodina nejstarš bylo 8 roků staré, převzala tuto započatou jeho byla požehnána 10 členy. ( 7 chl. a 3 dcery.) výrobu a vedla ji až do své smrti r. 1879 s dobrým Obchod vedla manželka jeho do r. 1889 a od té doby výsledkem. Po jej smrti převzali jej synové A d o l f vede jej nynějš majitel firmy A r n o l d Ö s t e r a B e d ř i c h závod, přeměnili firmu Wolfa Picka na r e i c h e r , syn. H ermanna Österreicher pož val v G. Wolfa Picka synové a v r. 1899 ručn tkalcovnu zař J. vážnost , byl členem předst. n. o. isr. a vždy dili na tkalcovnu strojn . — V r. 1881 přestěhoval se v popřed vynikaj c ch osob představenstva a města, Adolf Piek do Prahy, kde firma zř dila továrnu na účastnil se živoita veřejného a všech důležitých jednán jutu, která byla tou dobou prvn v Čechách. a slavnost jako representant náboženské obce israel ské. V r. 1848 byl též členem národn gardy v G. J. V r. 1920 vystoupil A d o l f Piek z firmy, takže

Ift?

Goltsch Jenikau 18.