František Murgaš (editor) KVALITA ŽIVOTA Sborník příspěvků. z mezinárodní konference. 4. a v Liberci

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

František Murgaš (editor) KVALITA ŽIVOTA 2013 Sborník příspěvků z mezinárodní konference 4. a 5. 12. 2013 v Liberci

1

recenzenti: prof. PhDr. Marek Blatný, DrSc., Psychologický ústav AVČR v.v.i. Brno prof. RNDr. Vladimír Ira, CSc., Geografický ústav SAV Bratislava doc. Ing. Magdalena Kotýnková, CSc., Vysoká škola ekonomická Praha doc. RNDr. Martin Ouředníček, Ph.D. Univerzita Karlova, Praha Technická spolupráce: Bc. Eva Krejčíková

© František Murgaš – 2013

ISBN 978-80-7494-006-4

2

Úvod

4

Martin Angelovič, Prešovská univerzita

8

Spokojnosť s miestom jako indikátor kvality života v prihraničných obciach slovenskoukrajinskej hranice Peter Babinčák, Prešovská univerzita

18

Porovnanie troch spôsobov hodnotenia subjektívnej kvality života . František Bártík, Horn. muzeum v Příbrami, Hana Svatoňová, Masarykova univerzita

28

Kvalita života v táborech pracovní síly zřízených v oblastech těžby uranové rudy v v České republice Marcela Káčerová, Univerzita Komenského

42

Zdravotný aspekt kvality života českých seniorov v prieskume SHARE Helena Kisvetrová, Petra Kurková, Univerzita Palackého Olomouc

53

Používání sluchadla jako aspekt kvality života seniorské populace Magdalena Kotýnková, Vysoká škola ekonomická v Praze

63

Pojetí chudoby v historickém kontextu Jiří Křupka, Univerzita Pardubice

74

Moderní metodiky a metody jako standardní nástroje regionálních manažerů Jan Mandys, Univerzita Pardubice

86

Kvalita života jako využitelný indikátor pro potřeby regionální sociální politiky František Murgaš, Technická univerzita v Liberci

97

Několik poznámek ke kvalitě urbánního života Michal Podzimek, Technická univerzita v Liberci

107

Krize kvality života v postmoderně Západu Marcela Richterová, Vysoká škola ekonomická v Praze

117

Koncept flexurity jako aspekt kvality života Lenka Svobodová, Iveta Mlezivová,Výzkumný ústav bezpečnosti práce, Praha

125

Kvalita pracovního života – růst nejistot, rizik a změn Jana Žitňáková, Mária Pákozdiová, Mendelova univerzita v Brně

136

Komparace venkovských regionů Jihomoravského kraje z hlediska kvality života František Murgaš

3

ÚVOD Kvalita života je jedním ze soudobých konceptů, usilujících o uchopení sociální reality. Není funkcí bohatství, i když se to domnívá většina české a slovenské společnosti. Imanentně je spojena s pojmem dobrý život, když hodnotíme svůj život, hodnotíme, jak je dobrý. V novodobé historii se poznání o kvalitě života rozšířilo, když společnost na Západě v 60. létech minulého století zbohatla, spokojenost lidí s jejich životem však nevzrostla. Toto konstatování se stalo obecně známým jako Easterlinův paradox. Kvalita života nemůže růst, může se jenom zlepšovat nebo zhoršovat. Nelze ji ani měřit, to, co měřit lze jsou její proměnné, indikátory. Patrně nejvýraznější charakteristikou kvality života je její dichotomie. Již v klasické práci, Aristotelově Etice Nikomachově, jsou jako základní principy lidského chování popisovány na jedné straně hédonismus, užívání si života a na straně druhé eudaimonie, prožívání života jako nejvyššího dobra. Druhou dichotomií je poznání dvou dimenzí kvality života – subjektivní (osobní), která je považována za důležitější a objektivní (prostorová). Pojem dobrý život je spojen se subjektivní dimenzí, člověk však svůj život nežije ve vzduchoprázdnu ale na konkrétních místech. Ráj jako archetypální chápání místa, ve kterém lidé žijí šťastný život, je v různých podobách součástí všech světových náboženství. Objektivní dimenze je proto spojena s pojem dobré místo jako místo, ve kterém se dobře žije. Katedra geografie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci zorganizovala 4. a 5. prosince 2013 konferenci Kvalita života 2013 s ambicí nabídnout platformu pro diskuzi českých a slovenských odborníků, věnujících se kvalitě života a taky poskytnout možnost prezentace výsledků pracovišť z různých oborů. V určitém smyslu konference navazovala na podobnou konferenci, kterou v roce 2004 organizoval Institut zdravotní politiky a ekonomiky v Třeboni. Záměr organizátorů se naplnil, mezi účastníky konference byli zastoupeni psychologové, filozof, geografové, odbornice na kvalitu pracovního života. Jiné příspěvky byli orientované na široké spektrum otázek počínaje kvalitou života politických vězňů po kvalitu života hendikepovaných. Předložený sborník je souborem textů, které autoři měli zájem publikovat. Martin Angelovič z Prešovské univerzity píše o výzkumu subjektivního hodnocení objektivní dimenze kvality života obyvatel tří vesnic na slovensko-ukrajinské hranici, který byl součástí jeho dizertační práce. Konstatuje, že obyvatelé vnímají příhraničí jako dobré místo pro život. Peter Babinčák z Prešovské univerzity na vzorce 282 respondentů srovnává tři způsoby hodnocení subjektivní kvality života na základě teorie spokojenosti se životem, rozdílového 4

modelu kvality života a přímého hodnocení kvality - jakosti. Zaznamenané výsledky přinášejí poznatky naznačující, že má smysl používat odlišné formy hodnocení kvality života; že vzhledem ke zvoleným kritériím není žádný z hodnotících módů výrazně „lepší“. Z hlediska kognitivně-afektivní povahy hodnocení jsou pro všechny tři zvolené způsoby zaznamenané těsnější vztahy s globální spokojeností, která je považována za konstrukt s převahou kognitivní kontroly oproti pozitivnímu a negativnímu afektu a sebehodnocení. František Bártík, zastupující Hornické muzeum Příbram a Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu spolu s Hanou Svatoňovou z Masarykovy univerzity se věnují kvalitě života politických vězňů v uranových dolech v Jáchymově. Jejich ojedinělá práce se zabývá zmapováním typů táborů pro nesvobodné pracovní síly s ohledem na charakteristiku kvality života v jednotlivých typech táborů. Autoři vychází z archivních pramenů a terénních výzkumů. Marcela Káčerová z Univerzity Komenského se zabývá kvalitou života starých lidí v České republice, jejichž počet se zvyšuje v souvislosti s prodlužováním střední délky života. Vychází z multidisciplinárního mezinárodního a longitudinálního výzkumu kvality života obyvatel starších 50 let SHARE. Tvoří jej Minimum European Health Module – MEHM se subjektivním hodnocením zdraví, přítomnost dlouhodobého onemocnění a zjišťování omezení respondenta ve vykonávání běžných aktivit. Počet Čechů a Češek hodnotících své zdraví pozitivně narůstá, přičemž pozitivněji hodnotí své zdraví muži než ženy. Helena Kisvetrová a Petra Kurková z Univerzity Palackého informují o výzkumu zaměřeném na kvalitu života starých lidí se sluchovým postižením. Ztráta sluchu ve stáří je běžná ve vyspělých zemích, zejména v městských aglomeracích, kde intenzivní hluk negativně ovlivňuje zhoršení sluchu. To významně ovlivňuje každodenní aktivity, stupeň osobní nezávislosti, komunikaci a sní související pocit osamělosti seniorů. Řešení tohoto pro sluchově postižené vážného problému autorky vidí v jejich efektivní opakované edukaci. Magdalena Kotýnková z Vysoké školy ekonomické se zabývá chápáním chudoby v historickém kontextu. Chudoba patří spolu se zdravím faktorem s výrazným dopadem na kvalitu života. Na přelomu 19. a 20. století byly v Anglii popsány koncepty hranice chudoby a absolutní hranice chudoby, výrazný vliv na měření chudoby má americký ekonom Galbraith, Koncem 20. století začala v Evropě probíhat akademická diskuse o posunu pojmů od pojmu chudoba k pojmu sociální vyloučení. Monitorování rozsahu sociálního vyloučení ve společnosti je mnohem složitější, než měření rozsahu chudoby, neboť se jedná o vícečetnou, nikoliv pouze materiální deprivaci.

5

Jiří Křupka z Univerzity Pardubice analyzuje možnosti použití metodologie „měkkých“ systémů a data miningu v sociální oblasti v rozhodovacích procesech veřejné správy. Uvedené modely se týkají problematiky kvality života vybrané skupiny občanů v Pardubickém regionu. Modely pracují s reálnými daty z dotazníkových šetření a veřejně dostupných datových zdrojů. Jednou z metod plánování rozvoje sociálních služeb na úrovni krajů je komunitní plánování. Podle Jana Mandyse z Univerzity Pardubice kvalita života znamená pro regionální management zastupující systém veřejné správy na místní úrovni výsledný cíl všech aktivit, které realizuje pro zajištění fungování spravovaného území. Snaha o dosažení kvality je stěžením hybným motorem všech změn, které jsou v regionu uskutečňovány. Pro potřeby veřejné správy v Pardubicích byl připraven dotazník, kterým obyvatelé měli možnost se vyjádřit kvalitu svého života v doménách: (i) Žebříček osobních priorit ve vztahu k životu v obci (ii) Subjektivní hodnocení kvality vlastního života (iii) Subjektivní pocit bezpečí v každodenním životě, (iv) Hodnocení, zda má osoba přístup k informacím, které potřebuje pro svůj každodenní život, (v) Sociální problematika (sociální služby). František Murgaš z Technické univerzity v Liberci ve svém příspěvku nastiňuje koncept kvality urbánního života, která je „pravděpodobně nejdůležitější součástí geografického zkoumání kvality života. V případě měst jsou v kvalitě života jejich obyvatel subjektivní i objektivní dimenze ve vyváženém poměru. Znamená to, že koncept kvality městského života je nejblíže k ideálu, kterým je holistické chápání kvality života.“ Problematika měření kvality urbánního života je ilustrována na příkladu Liberce a Jablonce n. Nisou. V obou městech je spokojenost obyvatel s kvalitou jejich života velmi vysoká, co koreluje s daty Eurobarometru, týkajícími se Prahy nebo Ostravy. Michal Podzimek z Technické univerzity v Liberci analyzuje krizi kvality života v postmoderně Západu. Ptá se „jestli může mít současná postmoderní společnost ještě něco, co má být ochraňováno a zohledňováno, pokud je zřejmé, že absentovala idea smyslu? Pomineme-li určité pokusy o multikulturalismus, který se měl stát novým náboženstvím postmoderny, princip ochraňování a zohledňování v současné době chybí. Tím se však ocitá také prožívání kvality života na mrtvém bodě, protože vlastně ztrácí důvod své existence. Vize nesmyslu, neúčelnosti a bezcílnosti nenabízí dostatečný důvod k pocitu kvalitního prožívání. Problém Západu tedy spočívá v jakési šedé zóně nihilismu a majoritě nihilistů, kteří necítí potřebu angažovanosti v rozvíjení světa, který stejně nemá žádný smysl“. Marcela Richterová z Vysoké školy ekonomické se zabývá vztahem kvality života a konceptem flexicurity. Porovnává opatření politiky zaměstnanosti v České republice a ve 6

Švédsku v období 2007 – 2009 a zamýšlí se nad tím, jak mohla tato opatření ovlivnit kvalitu života nezaměstnaných prostřednictvím jednotlivých komponent konceptu. Z aspektu jednotlivce lze prostřednictvím jednotlivých komponent konceptu flexicurity působit na kvalitnější život. Efektivnost nástrojů politiky zaměstnanosti je však podmíněna na jedné straně individuálním přizpůsobením uchazečů o práci, a na druhé straně akceptace požadavků poptávkové strany pracovního trhu. Lenka Svobodová a Iveta Mlezivová z pražského Výzkumného ústavu bezpečnosti práce vychází z premisy významného působení organizace pracovní doby a formy zaměstnaneckého vztahu na kvalitu života člověka. Ovlivňují zejména takové oblasti, jako jsou rovnováha pracovního a mimopracovního života, zaměstnatelnost, jistota příjmu a zaměstnání, kariéra a rozvoj dovedností, zdraví a duševní pohoda či časová suverenita. Autorky dále konstatují nárůst potřeby mapovat, analyzovat a predikovat pozitivní i negativní dopady celosvětových vývojových a globalizačních trendů na kvalitu pracovního i celkového života, identifikovat příležitosti i přinášet možnosti pro pozitivní změny ve společnosti.

Jana Žitňáková z Mendlovy univerzity v Brně porovnává objektivní dimenzi kvality života ve venkovských, oblastech Jihomoravského kraje na hierarchické úrovni správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Indikátory seskupila do ekonomické, sociální a environmentální domény. ORP Šlapanice ležící v těsné blízkosti krajského města je typem suburbanizovaného regionu. ORP Boskovice tvoří vnitřní periferii, Znojmo a Veselí nad Moravou patří k pohraničním regionům. Jihomoravský venkov není homogenní, diferenciace kromě jiných faktorů souvisí se vzdáleností od Brna. To způsobuje, že nejvyšší kvalita života je na Šlapanicku, nejnižší na Znojemsku.

František Murgaš

7

SPOKOJNOSŤ S MIESTOM AKO INDIKÁTOR KVALITY ŽIVOTA V PRIHRANIČNÝCH OBCIACH SLOVENSKO-UKRAJINSKEJ HRANICE SATISFACTION WITH THE PLACE AS QUALITY OF LIFE INDICATOR IN THE BORDER VILLAGE ON SLOVAK-UKRAINE BORDER Martin Angelovič Abstrakt: V príspevku sa venujeme analýze spokojnosti s miestom svojho života, ktoré prebehlo na základe hodnotenia dotazníkového šetrenia. Hodnotenie spokojnosti s miestom považujeme za indikátor kvality života. Prezentujeme výsledky analýzy spokojnosti s miestom života obyvateľov žijúcich vo vybraných obciach na slovenskej strane slovenskoukrajinskej hranice. Venujeme pozornosť stručnej charakteristike vybraných obcí, metodike ich zaradenia do výskumu a vnímaniu spokojnosti s miestom. Výsledky výskumu prezentujeme spoločne za všetky obce, pričom sa sústreďujeme na rozdielne vnímanie spokojnosti s miestom podľa štruktúry respondentov. Kľúčové slová: kvalita života, spokojnosť so životom, spokojnosť s miestom, hranica, prihraničie Abstract: This article deals with the analysis of satisfaction with the place of life, which was held on the basis of a questionnaire survey. Rate satisfaction with the place, as an indicator of quality of life. We present the results of the analysis of satisfaction with the place of life of people living in selected villages in Slovakia side of Slovak - Ukrainian border. We paid attention to a brief characterization of selected municipalities, their classification methodology in research and perceptions of satisfaction with the place. We present all the results of research together for all municipalities, focusing on the different perceptions of satisfaction with the place according to the structure of respondents.

Key words: Quality of life, life satisfaction, satisfaction with place, border, borderland

1. ÚVOD Neoliberálny ekonomický poriadok dnes ponúka rôzne rebríčky najlepších miest pre život, v ktorých

súťažia

prevažne

mestá.

Pri

regiónoch

sa

sumarizácia

dosiahnutých 8

socioekonomických alebo ekonomických výsledkov, ktoré majú indikovať vysokú kvalitu života obyvateľov regiónu a jej trvalú udržateľnosť, prezentuje skôr v rebríčkoch konkurencieschopnosti regiónov. Priestorová diferenciácia kvality života je jedným z kľúčových pojmov pri výskume kvality života v geografii a je podmienená práve rozdielnosťou miest života obyvateľov. Viacero autorov sa venuje priestorovej diferencovanosti kvality života či už na úrovni regiónov alebo miest (pozri napr. Pacione 2003; Ira, Andráško 2008; Ira, Michálek, Podolák 2005; Murgaš 2009). Porovnania v týchto prácach sa orientujú prevažne na analýzu dostupných socioekonomických ukazovateľov a ich priestorovej diferenciácie. Menej je už skúmané subjektívne hodnotenie obyvateľov žijúcich v danom regióne či meste, ktoré podľa nášho názoru zohráva nezastupiteľné miesto v hodnotení dobrého miesta pre život. Tohto prístupu sa pridržiavame v našom príspevku, ktorý ponúka subjektívne zhodnotenie spokojnosti s miestom vo vybraných obciach. V hodnotení kvality života je iba málo názorových zhôd. Jednou z nich je existencia subjektívnej a objektívnej dimenzie kvality života. Geografické práce zamerané na kvalitu života (napr. Spišiak, Danihelová 1998, Ira 2005, Ira, Andráško 2007, Murgaš 2005 a 2009, Bascó 2006 a 2007) sa snažia hľadať rozvrstvenie spoločnosti v priestorovej diferenciácii parametrov – indikátorov kvality života. Priestorová diferenciácia indikátorov kvality života je samozrejme nerovnomerná, ovplyvňovaná viacerými faktormi. Pri skúmaní jednotlivých faktorov je najdôležitejším aspektom mierka výskumu. Kvalitu života teda možno hodnotiť podľa subjektívnych a objektívnych indikátorov. Medzi objektívne indikátory môžeme zaradiť ekonomickú situáciu, zdravie a zdravotnú starostlivosť, zamestnanie, vzdelanie, rodinné vzťahy a prostredie. Subjektívne indikátory sa odvíjajú od individuálneho vnímania a hodnotenia jednotlivých životných situácií. Tu môžeme zaradiť subjektívnu spokojnosť so životom a tiež subjektívnu spokojnosť s miestom svojho života. Región slovensko-ukrajinského pohraničia neobsadzuje popredné miesta v rebríčkoch konkurencieschopnosti a ani mestá ležiace v tomto regióne nie sú najvychytenejšími lokalitami pre život. Schengenská hranica, rozdeľujúca tento región, navyše nevytvára vhodné prostredie pre naštartovanie ekonomického pokroku a zvyšovaniu socioekonomických indikátorov kvality života. Aj napriek negatívnemu obrazu regiónu môže byť jeho vnímanie obyvateľmi, ktorí v ňom žijú pozitívne. To sú dôvody, ktoré nás viedli k realizácii výskumu subjektívneho vnímania kvality života obyvateľov slovensko-ukrajinského pohraničia. Jedným z čiastkových výskumov bol výskum spokojnosti obyvateľov s miestom svojho

9

života. Stručné výsledky tohto výskumu za vybrané obce na slovenskej strane slovenskoukrajinskej hranice prezentujeme v tomto príspevku. Nakoľko miesto výskumu považujeme za veľmi dôležité, v úvodnej časti príspevku veľmi stručne prezentujeme jednotlivé obce. Tiež poukazujeme na vybrané rozdiely vo vnímaní spokojnosti s miestom na základe pohlavia. V ďalšej časti prezentujeme sumárne výsledky hodnotenia všetkých zozbieraných údajov na slovenskej strane hranice. Cieľom nášho príspevku je priblíženie výsledkov výskumu hodnotenia subjektívnej spokojnosti s miestom svojho života obyvateľmi vo vybraných prihraničných obciach na slovenskej strane slovensko-ukrajinského pohraničia. Snažíme sa odpovedať na otázku, ako vnímajú obyvatelia prihraničných obcí miesto svojho života. Máme snahu poukázať na rozdiely vo vnímaní spokojnosti s miestom na základe vybraných ukazovateľov ako sú štruktúra respondentov či prítomnosť hraničného priechodu v obci. 2. METODIKA VÝSKUMU Pri výskume spokojnosti s miestom svojho života obyvateľov prihraničných regiónov sme zvolili metódu výskumu vo forme dotazníka. Dotazník pozostával zo série rozlišujúcich otázok pre zistenie štruktúry respondentov a otázok zameraných na hodnotenie spokojnosti s miestom svojho života. Výskum prebehol v mesiacoch Január až Máj 2013, ako súčasť výskumu dizertačnej práce (Bližšie k metodike výskumu pozri Ištok, Angelovič 2013 a Angelovič 2013). Dotazník bol zameraný prevažne na dospelú populáciu, teda obyvateľov starších ako 16 rokov. Hranicu 16 rokov sme zvolili z dôvodu možnosti ekonomickej aktivity tejto vekovej skupiny a tiež ju považujeme za mentálnu medzu uvedomenia si svojej kvality života. Po úvodných rozdeľujúcich otázkach, boli respondentom položené otázky spokojnosti s miestom svojho života. V odpovediach mohli respondenti kvantifikovať svoju spokojnosť na základe označenia hodnoty na škále od 1 (nespokojný) až po 10 (veľmi spokojný). Vyhodnotenie otázok prebehlo jednoduchým výpočtom aritmetického priemeru za jednotlivé skupiny obyvateľstva. Meranie spokojnosti s miestom svojho života sme realizovali vo vybraných obciach na Slovenskej strane hranice, pričom každá obec bola vybraná na základe špecifických podmienok (historická spätosť s priebehom hranice v regióne, existencia hraničného priechodu). Našim cieľom pri výbere miesta výskumu bola identifikácia obcí, ktoré by boli svojím spôsobom špecifické z hľadiska historického a aj v súčasnosti by boli späté s hranicou 10

a jej fungovaním. Tieto obce podľa nášho názoru v sebe kombinujú všetky podstatné znaky regiónu prihraničia a výsledky získane pri ich výskume môžu byť generalizované na celý priestor pohraničia. Pri výbere miesta realizácie výskumu boli zohľadnené dva základné princípy – historický a funkčný. Zohľadňovali sme históriu obcí, na základe ktorej boli do nášho výskumu zaradené obce Lekárovce a Veľké Slemence, ktoré mali špecifický historický vývoj úzko spätý s existenciou a fungovaním hraníc. Pri funkčnom princípe sme hľadali obce s hraničným prechodom na Ukrajinu. Vybrali sme obec Ubľa a tiež obec Veľké Slemence, ktorá bola vybraná na základe oboch našich kritérií. Dotazníkové šetrenie bolo metodicky zakotvené v postupe kvótneho výberu respondentov z hľadiska zabezpečenia rovnakého počtu mužov a žien vo vzorke respondentov a zabezpečenia minimálne 5% vzorky všetkých skúmaných skupín respondentov. Náš výskum hľadá odpoveď na otázku, či obyvatelia prihraničnej obce vnímajú miesto svojho života ako dobré miesto pre svoj život. Zameriavame sa na vyjadrenia obyvateľov prostredníctvom dotazníka a sledujeme rozdiely v pohlaví, veku, vzdelaní či statuse respondentov.

3.

MIESTO VÝSKUMU

Lekárovce Obec Lekárovce leží po oboch stranách rieky Uh vo Východoslovenskej nížine pri hraniciach s Ukrajinou v nadmorskej výške 99 - 109 metrov. Rozloha katastra je 1226 hektárov a v obci na konci roku 2012 žilo 962 obyvateľov. Administratívne obec patrí do okresu Sobrance v Košickom kraji. Časť hranice katastra obce je štátnou hranicou Slovenska s Ukrajinou, ale v obci sa nenachádza hraničný prechod. Obec prešla veľmi zaujímavým historickým vývojom v súvislosti s hranicou, predovšetkým v posledných 100 rokoch, čo bolo jedným z hlavných argumentov pre jej výber ako miesta výskumu. Tiež zavážil aj fakt, že obec nemá hraničný priechod. Spokojnosť s miestom svojho života v obci Lekárovce Výskumu sa v dotazníkovom šetrení zúčastnilo 5,1% obyvateľov Lekároviec starších ako 16 rokov, čo predstavovalo 42 respondentov. Z celkového počtu bolo 47,6 % mužov a 52,4 % žien. Obyvatelia obce Lekárovce sú spokojní s miestom svojho bydliska - života. Bodové ohodnotenie otázky bolo v priemere 6,8 bodu, čo je vyššie ako priemerná spokojnosť so 11

svojím životom v obci, ktorá dosahovala iba 5,1 bodu. Spokojnejší sú pri hodnotení miesta svojho života muži, ktorí v priemere priradili miestu svojho života 7,2 bodu a ženy iba 6,5. Výsledok je opačný ako pri hodnotení spokojnosti so svojím životom, kde boli ženy viac spokojnejšie ako muži. Ubľa Obec Ubľa leží vo Východných Karpatoch v Bukovských vrchoch v doline riečky Ublianka v nadmorskej výške 223 m.n.m. Rozloha katastra obce je 2 914 ha a priemerná hustota zaľudnenia v obci je 28 obyvateľov na km2. Administratívne patrí obec do okresu Snina v Prešovskom kraji. Ubľa neprešla takým zložitým historickým vývojom ako Lekárovce. Jej história začína neskôr a prvá písomná zmienka o obci je až z roku 1567. Predovšetkým v súvislosti s hranicou a jej presunmi v tejto oblasti v posledných sto rokoch nebol vývoj taký turbulentný ako v Lekárovciach. Ako objekt nášho výskumu bola obec vybraná predovšetkým vďaka existencii hraničného priechodu na Ukrajinu, ktorý je v katastri obce. Jedná sa o cestný a peší hraničný prechod. Spokojnosť s miestom svojho života v obci Ubľa Dotazníkového prieskumu sa zúčastnilo 8,5% obyvateľstva obce, čo predstavovalo 67 respondentov. Z celkového počtu respondentov bolo 47,7% mužov a 52,3% žien. Otázka spokojnosti s miestom bydliska u obyvateľov obce Ubľa získala v priemere 7,1 bodu. Túto hodnotu môžeme považovať za veľmi pozitívny výsledok. Spokojnejšie s miestom svojho života v obci boli ženy, hoci rozdiel predstavuje iba 0,1 bodu Veľké Slemence Obec leží vo Východoslovenskej nížine na Východoslovenskej rovine v nadmorskej výške 103 m.n.m. Rozloha katastra obce je 997 ha a priemerná hustota zaľudnenia je 61 osôb na km2. Administratívne obec patrí do okresu Michalovce v Košickom kraji. V obci v roku 2011 žilo 606 obyvateľov. Podľa výsledkov posledných sčítaní je počet obyvateľov v obci stabilizovaný. V roku 1991 žilo v obci 633 obyvateľov a v roku 2001 len 604. Takže za posledné desaťročie sa dokonca počet obyvateľov v obci zvýšil, hoci iba celkom nepatrne. V obci žije 290 mužov (47,8%) a 316 žien (52,2%). Spokojnosť s miestom svojho života v obci Veľké Slemence Štruktúra respondentov sa iba minimálne odchyľuje od zloženia obyvateľov obce podľa pohlavia (48,3% mužov a 51,7% žien). Najväčší rozdiel v štruktúre respondentov a štruktúre obyvateľov Veľkých Slemeniec je v národnostnom zložení. Nášho dotazníkového prieskumu sa zúčastnilo 9,9% obyvateľstva obce, čo predstavovalo 60 respondentov. Obyvatelia

obce 12

Veľké Slemence dosahovali pri hodnotení spokojnosti s miestom svojho života vyššie priemerné hodnoty ako pri hodnotení spokojnosti so svojím životom. Otázka získala v priemere 5,4 bodu, čo je o jeden stupeň viac ako priemer otázky spokojnosti so svojím životom. Obyvatelia sú teda na základe výsledkov nášho výskumu spokojnejší s miestom kde žijú ako so svojím životom. Z hľadiska pohlavia respondentov v obci je rozdiel v hodnotení otázky 0,9 bodu. Spokojnejší s miestom bydliska sú muži, ktorí priradili spokojnosti v priemere 5,8 bodu, zatiaľ čo ženy iba 4,9. 4. SPOKOJNOSŤ S MIESTOM Cieľom otázky: Ste spokojný s miestom kde žijete? bolo zistiť, či obyvatelia prihraničia vnímajú miesto svojho života pozitívne. Otázku sme analyzovali podľa obcí a v nasledujúcich riadkoch ponúkame celkové zhodnotenie otázky za slovenské prihraničie. Graf č. 1: Spokojnosť s miestom a spokojnosť so životom vo vybraných obciach 8 7 6 5 4 3 2 1 0

Spokojnosť so životom (body) Spokojnosť s miestom (body)

Lekárovce

Ubľa

Veľké Slovenské Slemence prihraničie

Zdroj: autor Respondenti v našom výskume v obciach na slovenskej strane slovensko-ukrajinskej hranice priradili miestu svojho života hodnotu 6,4 bodu, čo je o 1,2 bodu vyššia priemerná hodnota akú uviedli pri hodnotení kvality svojho života. Obyvatelia prihraničia sú teda viac spokojní s miestom, kde žijú ako so svojím životom. V hodnotení miesta na základe pohlavia sú viac spokojní muži, ktorých priemerné ohodnotenie bolo na úrovni 6,7 bodu. Ženy spokojnosti s miestom svojho života priradili iba 6,2 bodu, čo je síce menej, ale stále je to v pozitívnej časti spektra. Pri kvantifikácii bola u mužov najčastejšie uvádzaná hodnota 6 a 7, ktoré uviedlo zhodne po 18,5% respondentov. U žien bola najčastejšie uvádzanou hodnota 7, ktorú uviedlo 17% respondentiek. Zaujímavý je pohľad na hodnotenie najvyššou možnou hodnotou 10. U mužov túto hodnotu uviedlo až 17% respondentov, zatiaľ čo u žien iba 6,8%. Muži teda 13

najvyššiu hodnotu uvádzali trikrát častejšie ako ženy. Aj napriek menším rozdielom muži aj ženy považujú prihraničie za dobré miesto pre svoj život. Z hľadiska vnímania prihraničia ako miesta pre život na základe veku najvyššiu spokojnosť uviedli respondenti vo vekovej kategórii od 36 do 50 rokov s priemerom 7,0 bodu. Veľmi spokojní sú tiež respondenti vo vekových kategóriách 51 až 65 rokov (6,5 bodu) a 26 až 35 rokov (6,2 bodu). Menej spokojní sú najstarší respondenti, ktorí uviedli v priemere iba 6,0 bodu a najmenej spokojní sú najmladší respondenti s hodnotením iba 5,5 bodu. Aj napriek týmto rozdielom všetky vekové skupiny uvádzajú celkovú spokojnosť, pretože všetky výsledky hodnotení boli v pozitívnej časti spektra. Na základe vzdelania najpozitívnejšie hodnotia prihraničie respondenti s dosiahnutím stredoškolským vzdelaním s maturitou, ktorí uviedli priemernú spokojnosť na úrovni 6,9 bodu. Respondenti s vysokoškolským vzdelaním uviedli v priemere hodnotu 6,5 bodu a 5,9 bodu v priemere uviedli respondenti so základným a stredoškolským vzdelaním bez maturity. Pri hodnotení statusu sme zistili najvyššiu hodnotu pri pracujúcich, podobne ako to bolo pri analýze spokojnosti so svojím životom. Pracujúci v odpovedi na otázku spokojnosti s miestom svojho bydliska uviedli priemerné hodnotenie na úrovni 6,9 bodu. Zaujímavé je postavenie nezamestnaných, ktorí uviedli v priemere hodnotu 6,3 bodu a boli tak druhí najspokojnejší. Menej spokojní ako nezamestnaní sú s miestom svojho bydliska dôchodcovia (5,9 bodu), študenti (5,6 bodu) a tiež podnikatelia, ktorí so ziskom iba 5,3 bodu skončili z hľadiska analýzy otázky ako najmenej spokojní. Zhodnotenie spokojnosti s miestom svojho života na základe príjmu respondentov nepredstavuje výraznejšie rozdiely ako pri statuse. Najviac spokojní s miestom sú obyvatelia s príjmom v intervale od 200 do 500 eur s hodnotou 6,6 bodu. Výsledok tejto skupiny je opätovne najlepší, podobne ako pri spokojnosti so svojím životom. Iba o niečo menej spokojní sú obyvatelia s príjmom od 500 do 1000 eur zo ziskom 6,5 bodu v priemere a respondenti s najnižším príjmom so ziskom 6,3 bodu v priemere. Najmenej spokojní s miestom svojho života sú respondenti s najvyšším príjmom, ktorých priemerné hodnotenie bolo na úrovni iba 4,5 bodu. Je to jediná príjmová skupina, ktorá miesto svojho bydliska vníma skôr negatívne. Dôvodov môže byť viacero, z nášho pohľadu ide prevažne o pracovné a podnikateľské možnosti v regióne, iba malá skupinka respondentov s týmito príjmami ich získavala priamo vo svojej obci. Teda miesto svojho života hodnotia viac negatívne, nakoľko im neponúka také možnosti, ako by si želali. Spokojnosť s prihraničím ako miestom pre plnohodnotný život, sme sa rozhodli analyzovať nielen na základe otázky kvantifikácie spokojnosti s miestom života, ale aj otázkou možného 14

odsťahovania sa z obce na miesto mimo prihraničnú oblasť. Analýza na základe obcí ponúkla rozdielne výsledky. V tejto časti zhodnotíme otázku ako celok spojením výsledkov zo všetkých troch obcí. Ako už naznačili výsledky analýzy otázky spokojnosti s miestom svojho života, aj otázky prípadného vysťahovania sa z pohraničia, obyvatelia vnímajú prihraničie pozitívne. Možnosť vysťahovať sa podľa nášho výskumu, by určite prijalo iba 18,3% respondentov a skôr by sa vysťahovalo ďalších iba 27,8% opýtaných. Spolu nad možnosťou opustiť pohraničie teda uvažuje 46,1% opýtaných. Určite by sa nevysťahovalo 27,9% opýtaných a skôr nie ako áno uviedlo 26,0% respondentov. Ženy by sa vysťahovali radšej ako muži. Možnosť určite áno bola vyjadrená v pomere 42,0% mužov ku 58,0% žien. Tiež možnosť skôr áno je v prospech žien v pomere 55,4% ku 44,6%. Naproti tomu možnosť určite nie je v prospech mužov v pomere 61,7% mužov k 38,3% žien. Výsledok otázky sťahovania sa teda zhoduje s výsledkami hodnotenia spokojnosti s miestom svojho života, kde ženy boli menej spokojné. Prihraničie, napriek svojmu často nie dobrému imidžu, je stále dobrým miestom pre život respondentov. 5. ZÁVER V predloženom príspevku sme sa venovali subjektívnemu vnímaniu spokojnosti s miestom svojho života v prihraničných obciach Slovensko-ukrajinského prihraničia. V príspevku diskutujeme zozbierané údaje z dotazníkového šetrenia z troch obcí na Slovenskej strane slovensko-ukrajinskej hranice. Na základe výsledkov nášho šetrenia sme zistili, že spokojnosť s miestom je vyššia ako spokojnosť so svojím životom, keď v celkovom porovnaní spokojnosti bola spokojnosť s miestom o 1,2 bodu vyššia ako spokojnosť so svojím životom. Obyvatelia nami vybraných obcí teda hodnotia prihraničie ako dobré miesto pre život. Subjektívne sú spokojnejší s prihraničím ako miestom svojho života muži ako ženy. Z hľadiska vekovej štruktúry respondentov boli najmenej spokojní najstarší a najmladší respondenti, ale aj napriek rozdielom všetky vekové skupiny uvádzajú celkovú spokojnosť, pretože všetky výsledky hodnotení boli v pozitívnej časti spektra a dosahovali hodnoty nad 5,0 bodu. Z hľadiska statusu sme najvyššie hodnoty zaznamenali u pracujúcich respondentov. Najnižšie hodnoty uvádzali najčastejšie študenti a podnikatelia. Pri výške príjmu najvyššie hodnoty spokojnosti uvádzali prekvapivo respondenti s najnižším príjmom a najnižšie hodnoty sme zaznamenali u respondentov s najvyššími príjmami. 15

Na základe našich zistení môžeme konštatovať, že spokojnosť s miestom je dôležitou súčasťou celkovej spokojnosti so svojím životom. Priestor zohráva dôležitú úlohu vo vnímaní kvality svojho života. Za najdôležitejšie faktory vplývajúce na spokojnosť s miestom považujeme pri prihraničných obciach ich polohu, spätosť s hranicou, prevažne tú funkčnú teda existenciu hraničného prechodu a manažment obce. Výsledky za slovenské prihraničie ukazujú, že subjektívne obyvatelia vnímajú prihraničie ako dobré miesto pre život. Vnímajú priestor svojho života pozitívnejšie ako svoj život samotný, čo je v rozpore s prezentovaním médií a celkovou náladou v spoločnosti a naznačuje to akúsi exkluzivitu prihraničia EU oproti napr. vnútorným štátnym perifériám, ale tento predpoklad vyžaduje ešte ďalšie výskumy. Literatúra: ANGELOVIČ, M. (2013): Vplyv hranice na kvalitu života obyvateľov prihraničných regiónov na príklade slovensko-ukrajinského pohraničia, Prešovská univerzita v Prešove. Fakulta humanitných a prírodných vied. Katedra geografie a regionálneho rozvoja. Prešov 2013. BACSÓ, P. (2006): Niektoré aspekty merania kvality života. In GEO Information, 3, s. 1-13. BACSÓ, P. (2007): Vybrané indikátory kvality bývania v obvode Štúrovo. Zborník príspevkov z 8. vedeckej konferencie doktorandov a mladých vedeckých pracovníkov, s. 18. – 19. BACSÓ, P. (2008): Quality of life context of the population in Štúrovo ward. In Svatoňová H. et al., (ed.): Geography in Czechia and Slovakia. Theory and practice at the onset of 21st century. Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Brno, 356-360 p. IRA V. (2005): Kvalita života a postavenie Slovenska z hľadiska medzinárodných porovnaní. In Vaishar, A., Ira, V., (eds.): Geografická organizace Česka a Slovenska v současném období. Ústav geoniky AV ČR, Brno, s. 30-38. IRA, V., ANDRAŠKO, I. (2007): Kvalita života s pohľadu humánnej geografie. Geografický časopis 59, s. 159-179. IRA, V., ANDRÁŠKO, I. (2008): Quality of life in the urban environment of Bratislava: two time-spatial perspectives. In Geografický časopis, 60, s. 149-178. IRA, V., MICHÁLEK, A., PODOLÁK, P. (2005(: Kvalita života a jej regionálna diferenciácia v SR. Životné prostredie, 39, 6, p. IŠTOK., R., ANGELOVIČ, M. (2013): Vybrané teoreticko-metodologické aspekty výskumu kvality života s prihliadnutím na prihraničné regióny. In Prírodné vedy - Folia Geographica

16

20, Acta Facultatis Studiorum Humanitatis et Naturae Universitatis Prešoviensis. Prešovská univerzita, Prešov. MURGAŠ, F. (2005): Konceptuálny rámec kvality života v geografii. In Vaishar, A., Ira, V., (eds.): Geografická organizace Česka a Slovenska v současném období. Ústav geoniky Akademie věd ČR. Brno MURGAŠ, F. (2009): Kvalita života a jej priestorová diferenciácia v okresoch Slovenska. In Geografický časopis 61, 2, 121-138. PACIONE, M. (2003). Urban environmental quality and human wellbeing - a social geographical perspective. In Landscape and Urban Planning, vol. 65, 19–30. http://www1.g eo.ntnu.edu.tw/~moise/Data/Books/Social/06%20social%20security/uban%20environmental % 2 0quality%20and%20human%20wellbeing.pdf. SPIŠIAK, P., DANIHELOVÁ, D. (1998): Niektoré otázky kvality života v suburbánnom priestore Bratislavy. In Acta Facultatis Rerum Naturalium Universatis Comenianae– Geographica No. 41. Kontaktné údaje: Mgr. Martin ANGELOVIČ, PhD. Prešovská univerzita Katedra geografie a regionálneho rozvoja ulice 17. novembra 1 081 16 Prešov [email protected]

17

POROVNANIE TROCH SPÔSOBOV HODNOTENIA SUBJEKTÍVNEJ KVALITY ŽIVOTA COMPARISON OF THREE TYPES OF QUALITY OF LIFE ASSESSMENT Peter Babinčák Abstrakt: Cieľom štúdie bolo porovnanie troch spôsobov hodnotenia subjektívnej kvality života na základe teórie spokojnosti so životom, rozdielového modelu kvality života a priameho hodnotenia kvality - akosti. Vzorke 282 respondentov bol predložený dotazník obsahujúci tri typy hodnotenia dvanástich oblastí života vybraných z metodiky WHOQOL a ďalšie metodiky na meranie subjektívnej pohody a sebaúcty. Výsledky naznačujú, že sa jedná o hodnotenie navzájom súvisiacich ale odlišných konštruktov. Zároveň bola analýza zameraná na rozdiely v kognitívno-afektívnej povahe porovnávaných spôsobov hodnotenia subjektívnej kvality života. Kľúčové slová: Kvalita života, spokojnosť so životom, rozdielový model kvality života Abstract: The aim of the study was to compare three methods of evaluating subjective quality of life on the basis of the theory of life satisfaction, gap model of quality of life and direct assessment of quality. 282 respondents were presented a questionnaire containing three types of evaluation of twelve fields of life selected from the WHOQOL methodology and other methodologies for measuring subjective well-being and self-esteem. The results suggest that it is the case of assessment of interrelated yet distinct constructs. At the same time, the analysis was focused on the differences in cognitive-affective nature of the compared methods of evaluating subjective quality of life. Key words: Quality of life, Satisfaction with life, gap model of quality of life *Táto práca bola podporovaná Agentúrou na podporu výskumu a vývoja na základe zmluvy č. APVV-0374-10.

1. ÚVOD Poznáme rôzne spôsoby hodnotenia subjektívnej kvality života. Zjednocujúcim prvkom je to, že sa jedná o meranie premenných, ktoré nemožno pozorovať priamo, majú pôvod v prežívaní osôb samotných (Džuka, 2004) a ich výsledok nemôže vyjadriť nestranný pozorovateľ; je to 18

sebahodnotenie založené na implicitných kritériách (Veenhoven, 2000). K najčastejšie používaným konštruktom pre subjektívne hodnotenie kvality života patrí spokojnosť, subjektívna pohoda a šťastie, pričom (z hľadiska definičného ukotvenia) sa tieto konštrukty obsahovo prekrývajú. V tejto stati nejde o diferenciáciu a definovanie spomenutých konštruktov, podrobnejšie o danej problematike referujú napríklad Kebza a Šolcová (2003). Pre účely tejto štúdie sme zvolili porovnanie troch spôsobov hodnotenia, ktoré sú si z formálneho hľadiska veľmi podobné. Jedná sa o hodnotenie prostredníctvom spokojnosti, rozdielu a hodnotenie kvality – akosti typu dobrý/zlý. Našim cieľom je overiť, či je odlišnou formou meraný ten istý konštrukt. Jedná sa o overovanie nepriame skrz porovnanie, či rôzne spôsoby hodnotenia vyústia v ten istý výsledok a či majú totožné vlastnosti v porovnaní s inými premennými, ktorých vzťah k subjektívnej kvalite života je známy. Pre všetky tri prístupy platí, že sa jedná o subjektívne hodnotenie kvality života. V literatúre najbežnejším je hodnotenie subjektívnej kvality života prostredníctvom spokojnosti. Podľa Ondrejku a Mažgútovej (2003) je spokojnosť kognitívnym hodnotením života, relatívne stálou charakteristikou a je potrebné ho odlíšiť od subjektívnej pohody obsahujúcej emocionálnu zložku. Pri hodnotení spokojnosti so životom sa zvykne rozlišovať globálna spokojnosť so životom ako celkom a spokojnosť so špecifickými oblasťami života. Ich vlastnosti, dynamika a vzájomné vzťahy sú v literatúre dobre popísané (Ehrhardt, Saris, & Veenhoven, 2000, Cummins et al., 2003, Sirgy, 2006), napr. v teórii homeostatickej rovnováhy spokojnosti so životom, top-down a bottom-up modeloch a pod. Rozdielový model kvality života vychádza z toho, že podstatou kvality života je rozdiel/diskrepancia medzi rôzne definovanými očakávaniami osoby a realitou (aktuálnym stavom) v určitom časovom období (Brown, Bowling, & Flynn, 2004). Podľa jedného z prvých autorov rozdielového konceptu kvality života Calmana (1984)

kvalita života

predstavuje rozdiel alebo medzeru medzi nádejami a očakávaniami osoby na základe jej súčasných skúseností. Takáto kvalita života môže byť popisovaná len z perspektívy jednotlivca a závisí od minulej skúsenosti, aktuálneho životného štýlu, nádejí do budúcna, snov a ambícií. O dobrej kvalite života potom možno hovoriť, ak sú nádeje osoby zodpovedajúce a naplnené aktuálnou skúsenosťou. Inou známou teóriou pracujúcou s rozdielom je Michalosova (1985) viacnásobná diskrepantná teória. Michalos predpokladá, že spokojnosť so životom ako celkom a so špecifickými doménami života je funkciou objektívnych

podmienok

života

osoby,

objektívnych

diskrepancií

a percipovaných

diskrepancií.

19

Tretím použitým modelom pre hodnotenie subjektívnej kvality života je hodnotenie kvality – akosti. Džuka (v tlači ) ju definuje ako „subjektívne ohodnotenie významných oblastí života internej/osobnej a externej/neosobnej povahy na stupnici dobrý – zlý“. Tento spôsob je dávaný do kontrastu s hodnotením spokojnosti, ktorú môžeme považovať premennú reflektujúcu stav kvality života, nie však za kvalitu ako takú. Hodnotenie spokojnosti má vlastnosti podobné osobnostným črtám a ako také nezodpovedá dobre multidimenzionálnemu konštruktu kvality života (Babinčák, v tlači). Všeobecným vstupným predpokladom výskumu bolo očakávanie absencie rozdielov medzi zvolenými spôsobmi hodnotenia kvality života. Overovali sme korelácie a rozdiely medzi jednotlivými spôsobmi hodnotenia a ich prediktívnu silu vzhľadom k zvoleným premenným sebahodnotenia, pozitívneho a negatívneho afektu a globálnej spokojnosti so životom ako celkom. 2. METÓDA Pre účely tohto výskumu boli použité údaje 282 respondentov s priemerným vekom 30,02 r., z čoho 36,5 % bolo mužov. Účastníkom výskumu boli predložené nasledovné metodiky: 1.

Dotazník troch typov hodnotenia kvality života – obsahuje hodnotenie 12 oblastí

kvality života prebraných z koncepcie WHOQOL a formulovaných podľa Wu (2008). Jednotlivé oblasti boli hodnotené 3 spôsobmi – na základe spokojnosti (Ako ste spokojný/á s Vaším zdravím?; 0 – úplne nespokojný, 10 – úplne spokojný), rozdielu medzi tým čo osoba má a chce mať (Aký veľký rozdiel je medzi Vašim zdravím a tým, aké by ste ho chceli mať?; 1 – je to presne tak ako by som to chcel mať, 7 – vôbec sa nepribližuje k tomu, čo chcem) a na základe hodnotenia kvality – akosti (Džuka, v tlači) (Aké je Vaše zdravie?; 1 - veľmi zlé, 7 – veľmi dobré). Hodnotenie spokojnosti obsahovalo tiež globálne posúdenie spokojnosti so životom ako celkom a obdobne globálne posúdenie bolo hodnotené aj v podobe rozdielu. 2.

Satisfaction With Life Scale - SWLS (Diener et al., 1985). Jedná sa o 5-položkovú

škálu na hodnotenie globálnej spokojnosti so životom ako celkom. Vnútorná konzistencia škály bola α = 0,800. 3.

The Positive and Negative Affect Schedule - PANAS (Watson, Clark, & Tellegan,

1988). Je škálou na zisťovanie pozitívnych a negatívnych emócií ako ukazovateľov subjektívnej pohody. Obsahuje 10 pozitívnych a 10 negatívnych emócií a 5-bodovú likertovskú odpoveďovú škálu s hodnotami reliability α (PA) = 0,798, α (NA) = 0,884. 4.

Rosenberg Self-Esteem Scale – RSS (Rosenberg, 1965). Táto 10-položková metodika

predstavuje zlatý štandard pre zisťovanie globálneho sebahodnotenia osoby (α = 0,771). 20

Zošikmené hodnoty jednotlivých premenných boli normalizované umocnením. Pre účely vzájomného porovnávania boli rôzne škálované hodnoty spokojnosti, rozdielu a kvality transformované na z-skóre. 3. VÝSLEDKY Prezentovaný výstup má povahu predvýskumu a vzhľadom k jeho účelu prevažujú najmä jednoduché deskriptívne štatistiky na úrovni jednotlivých položiek hodnotenia oblastí kvality života. Tieto neboli sumované, vzhľadom k tomu, že sa nejedná o položky patriace do hotového nástroja so známou faktorovou štruktúrou a reprezentujú odlišné a často nezávislé oblasti hodnotenia. Zároveň zmysluplná teória je dostupná len k sumárnym skóre spokojnosti (Sirgy, 2006), nie však k rozdielu či kvalite-akosti. Pri porovnaní jednotlivých hodnotení (diferencie transformovaného z-skóre pre dvojice hodnotení SxR, SxQ, SxQ) sú si najviac podobné hodnotenia spokojnosti (S) a kvality (Q) s takmer 90% podielom malých rozdielov (do 1 štand.odchýlky), viac sa odlišuje hodnotenie rozdielu (R) a kvality a hodnotenie rozdielu a spokojnosti. Porovnania dvojíc jednotlivých Tab. 1 Deskriptívne štatistiky diferencie hodnotení spokojnosti, rozdielu a kvality; porovnanie testom pre závislé výbery (údaje transformované na z-skóre). Priemerný rozdiel Sig. - Wilcoxon test Sig. - Sign test S&R S&Q R&Q S&R S&Q R&Q S&R S&Q R&Q globálne hodnotenie

0,78

(1) životná úroveň

0,72

0,58

0,65

0,565

0,717

0,477

0,436

0,340

0,336

(2) zdravie

0,54

0,50

0,51

0,511

0,565

0,021

0,905

0,633

0,000

(3) rodina

0,58

0,47

0,54

0,255

0,762

0,005

0,000

0,189

0,000

(4) práca

0,67

0,45

0,64

0,887

0,049

0,271

0,856

0,628

0,278

(5) priatelia

0,70

0,51

0,66

0,053

0,721

0,889

0,003

0,017

0,036

(6) bývanie

0,72

0,54

0,68

0,181

0,729

0,497

0,009

0,370

0,720

(7) partner

0,55

0,35

0,51

0,000

0,117

0,000

0,000

0,039

0,000

(8) oddych

0,67

0,58

0,65

0,455

0,795

0,479

0,189

0,765

0,006

(9) duchovno

0,68

0,44

0,56

0,847

0,267

0,029

0,091

0,035

0,001

(10) doprava

0,65

0,51

0,59

0,714

0,913

0,240

0,137

0,811

0,023

(11) vzdelanie

0,80

0,73

0,76

0,437

0,852

0,871

0,676

0,549

0,003

(12) vzhľad

0,67

0,51

0,65

0,631

0,928

0,960

0,512

0,551

0,004

Priemer

0,66

0,51

0,62

0,248

0,536

Pozn.: v tabuľke sú z priestorových dôvodov uvedené len hodnoty signifikancie; boldom sú zvýraznene rozdiely s p<0,05

21

hodnotení s priemernými hodnotami rozdielov a hodnotami signifikancie neparametrického párového testu sú uvedené v tab.1 (parametrické porovnanie priemerov sa nehodí kvôli transformácii hodnôt na z-skóre). Najviac štatisticky významných diferencií bolo medzi hodnotením rozdielu a kvality, prevažujú však nesignifikantné odlišnosti. Na úrovni položiek je najviac rozdielov pri hodnotení domény partnerských vzťahov. Ak je podobnosť v hodnotení overovaná korelačnou analýzou (tab.2), najtesnejšie vzťahy vykazujú hodnotenia spokojnosti a kvality, pre jednotlivé oblasti sa koeficienty pohybujú priemerne nad hodnotnou 0,72. Priemerná hodnota korelácií medzi rozdielom a kvalitou je -0,60 a medzi spokojnosťou a rozdielom -0,55. Tab. 2 Korelácie medzi premennými spokojnosti, rozdielu a kvality pre12 oblastí kvality života (N=282) S&R

S&Q

Globálne hodnotenie -,488 (1) Životná úroveň -,558 ,710, (2) Zdravie -,692 ,747 (3) Rodinné vzťahy -,656 ,787 (4) Práca -,562 ,798 (5) Priatelia -,473 ,710 (6) Bývanie -,501 ,700 (7) Partner -,642 ,821 (8) Oddych -,573 ,692 (9) Duchovný život -,487 ,789 (10) Doprava -,554 ,727 (11) Osobný rast -,403 ,492 (12) Vzhľad -,538 ,745 Poznámka: všetky korelácie sú signifikantné na hladine p<0,001

R&Q -,626 -,722 -,690 -,597 -,574 -,555 -,715 -,566 -,544 -,630 -,422 -,576

V ďalšom kroku (tab. 3) sme sériou lineárnych regresných analýz porovnávali prediktívnu silu jednotlivých spôsobov hodnotenia kvality života, ak bolo ako kritérium zvolené sebahodnotenie (RSS), pozitívny afekt (PA) a negatívny afekt (NA). Na úrovni jednotlivých položiek sa pre kritérium sebahodnotenia najčastejšie v regresných modeloch presadilo hodnotenie kvality (9x), pre negatívny afekt to bolo hodnotenie spokojnosti (9x). Pri pozitívnom afekte výrazne neprevažuje žiadne z hodnotení. Ak boli všetky domény vložené ako prediktory v regresnom modeli (tab.4), najviac variability sebahodnotenia vysvetľovalo hodnotenie kvality (R=0,547), pozitívny afekt najlepšie predikovalo hodnotenie spokojnosti (R=0,408). Pre negatívny afekt boli spokojnosť i kvalita lepšími prediktormi ako rozdiel. Najlepšie korelovali prediktory s kritériom globálneho 22

Tab. 3 Zjednodušený výstup regresných analýz (hierarchická lineárna stepwise RA) pre sebahodnotenie, pozitívny afekt a negatívny afekt ako kritérium a tri typy hodnotenia (Sspokojnosť, R – rozdiel, Q – kvalita) v jednotlivých oblastiach kvality života ako prediktory* Regresný prediktory doméne:

model pre (S,R,Q) v

Kritérium Sebahodnotenie

globálne hodnotenie (len pre S a R) S (17,2%), R (2,3%) (1) životná úroveň Q (14,1%) (2) zdravie Q (10,8%) (3) rodina R (6,8%) (4) práca R (9,2%), Q (1,7%) (5) priatelia Q (12,5%) (6) bývanie S (15,6%), R (2,8%) (7) partner Q (3,6%) (8) oddych Q (8,0%) (9) duchovno R (2,9%) (10) doprava Q (2,0%) (11) vzdelanie Q (15,0%, R (1,4%) (12) vzhľad S (23,1%), Q (2,4%)

Pozitívny afekt R (7,8%) Q (4,3%) S (7,2%), R (1,3%) R (3,7%) Q (5,3%) S (6,8%), R (1,7%) R (7,8%), Q (1,7%) *nesig.model S (7,7%) S (3,7%) R (5,6%) Q (9,0%), S (1,7%) Q (6,5%)

Negatívny afekt S (17,0%), R (1,7%) R (7,3%), S (1,4%) R (10,5%) S (16,8%), R (2,7%) Q (8,3%, R (1,9%) S (7,1%) S (7,1%), R (1,5%) S (10,4%) R (8,1%), S (1,7%) S (2,8%) S (3,7%) Q (9,0%), S (1,3%) Q (7,0%)

* v každej bunke sa nachádzajú signifikantné prediktory regresného modelu s uvedením % vysvetlenej variancie Na úrovni jednotlivých položiek sa pre kritérium sebahodnotenia najčastejšie v regresných modeloch presadilo hodnotenie kvality (9x), pre negatívny afekt to bolo hodnotenie spokojnosti (9x). Pri pozitívnom afekte výrazne neprevažuje žiadne z hodnotení. Ak boli všetky domény vložené ako prediktory v regresnom modeli (tab.4), najviac variability sebahodnotenia vysvetľovalo hodnotenie kvality (R=0,547), pozitívny afekt najlepšie predikovalo hodnotenie spokojnosti (R=0,408). Pre negatívny afekt boli spokojnosť i kvalita lepšími prediktormi ako rozdiel. Najlepšie korelovali prediktory s kritériom globálneho posúdenia spokojnosti so životom (SWLS) s očakávanou vysokou hodnotnou viacnásobnej korelácie pre hodnotenie spokojnosti (R=0,722), ale tiež kvality (R=0,690). Celkovo sú však rozdiely medzi jednotlivými spôsobmi hodnotenia kvality života malé pre všetky premenné zvolené ako kritérium. 4. DISKUSIA A ZÁVERY Cieľom výskumu bolo porovnanie troch spôsobov hodnotenia subjektívnej kvality života – prostredníctvom spokojnosti, rozdielu a hodnotenia kvality. V súčasnosti nie sú k dispozícii ekvivalentné nástroje (s identickým obsahom a líšiace sa len spôsobom hodnotenia) pre tieto tri typy hodnotenia. Zároveň nie je známe, či pre odlišné typy hodnotenia možno použiť 23

Tab. 4 Viacnásobný koeficient korelácie R v regresných modeloch (metóda enter) pre 12 oblastí kvality života ako prediktorov (jednotlivo pre tri spôsoby hodnotenia S, R, Q) a sebahodnotenie (RSS), pozitívny afekt (PA), negatívny afekt (NA) a spokojnosť so životom ako celkom (SWLS) ako kritérium RSS

PA

NA

SWLS

S

0,490***

0,408***

0,505***

0,722***

R

0,432***

0,379**

0,454***

0,606***

Q

0,547***

0,364**

0,506***

0,690***

rovnaké spôsoby agregovania údajov. Nemožno očakávať rovnakú povahu sumovaného skóre položiek spokojnosti v rámci určitej oblasti kvality života v porovnaní napríklad s hodnotením rozdielu (zodpovedá vo svojej podstate psychologický konštrukt subjektívneho hodnotenia kvality života v určitej oblasti sume rozdielov zo špecifických indikátorov v rámci domény?). K porovnaniu sme zvolili 12 položiek vystihujúcich rôzne oblasti kvality života a realizovali sme analýzy na úrovni položiek bez vytvárania sumárnych skóre Jednoduché porovnanie medzi hodnoteniami poukazujú na relatívnu podobnosť. Ak sú navzájom porovnané rôzne kombinácie hodnotení, na úrovni jednotlivých hodnôt respondenti volili podobné výsledky pre spokojnosť, rozdiel i kvalitu. Korelácie medzi hodnoteniami sú vysoké, signifikantných rozdielov pri párovom porovnaní hodnotení je málo, pre väčšinu oblastí (snáď s výnimkou oblasti partnerských vzťahov) sú rozdiely nevýznamné. Najviac podobné sú si hodnotenia spokojnosti a kvality, hodnotenie rozdielu (má-chce mať) sa oproti obom ostatným odlišuje o čosi viac. Ponúka sa úvaha k ďalšiemu overovaniu, či hodnotenie rozdielu nezodpovedá inému konštruktu ako spokojnosť a kvalita a v čom táto odlišnosť spočíva. Viacerí autori popisujú prepojenia medzi sebahodnotením a ukazovateľmi kvality života (napr. Joshanloo, & Afshari, 2009, Furnham, & Cheng, 2000). Podobne je frekvencia pozitívnych a negatívnych emócií, ako zložka subjektívnej pohody (Diener, 2000), chápaná ako výstupná premenná reflektujúca zmeny v kvalite života. Tieto premenné sme použili ako kritérium v dvoch typoch regresných modelov. Ako kritérium bolo zvolené i globálne hodnotenie spokojnosti ako kognitívny komponent dopĺňajúci konštrukt subjektívnej pohody. V prvom type regresných modelov sme jednotlivo pre každú oblasť kvality života overovali, ktoré z hodnotení lepšie predikuje kritérium. Pre sebahodnotenie je zaznamenaná tendencia v prospech prediktorov kvality, pre negatívny afekt má väčšiu prediktívnu silu hodnotenie spokojnosti. 24

Druhý typ regresných modelov obsahoval ako prediktory všetky oblasti hodnotenia jednotlivo pre spokojnosť, rozdiel i kvalitu. Overovali smer do akej miery vysvetľuje varianciu

kritéria

model

oblastí

hodnotených

spokojnosťou,

model

s prediktormi

obsahujúcimi rozdiel (má-chce mať) a model s hodnoteniami kvality (dobrý-zlý) Pre spokojnosť a kvalitu boli koeficienty viacnásobnej korelácie vyššie oproti rozdielu pre všetky použité kritériá. Spokojnosť i kvalita zaznamenali porovnateľné korelácie. Najlepšie boli predikované hodnoty globálnej spokojnosti, o čosi menej hodnoty negatívneho afektu a sebahodnotenia a najmenšie korelácie boli zaznamenané v prípade kritéria pozitívneho afektu. Pre globálnu spokojnosť nie je prekvapením korelácia s hodnotami spokojnosti so špecifickými oblasťami, skôr je prekvapujúce, že hodnotenie spokojnosti v špecifických oblastiach (ako veľmi podobná forma hodnotenia ako globálna spokojnosť) nekoreluje výrazne odlišne napríklad oproti kvalite (rozdiel medzi koeficientmi 0,722 a 0,690 je pomerne malý). Zaznamenané výsledky prinášajú poznatky naznačujúce, že má zmysel používať odlišné formy hodnotenia kvality života; že vzhľadom k zvoleným kritériám nie je žiadny z hodnotiacich módov výrazne „lepší“. Z hľadiska kognitívno-afektívnej povahy hodnotenia sú pre všetky tri zvolené spôsoby zaznamenané tesnejšie vzťahy s globálnou spokojnosťou, ktorá je považovaná za konštrukt s prevahou kognitívnej kontroly oproti pozitívnemu a negatívnemu afektu a sebahodnoteniu. Pri konštrukcii generických nástrojov na meranie subjektívnej kvality života prevažuje hodnotenie prostredníctvom spokojnosti (častým javom je zamieňanie termínov subjektívna kvalita života a subjektívna pohoda – well-being; pozri Džuka, 2004), prípadne kombinácia hodnotenia spokojnosti a kvality (napr. nástroje WHOQOL). Na základe zaznamenaných výsledkov však nemožno jednoznačne favorizovať hodnotenie prostredníctvom spokojnosti. Realizovaná štúdia má pomerne veľa obmedzení vyplývajúcich z veľmi jednoduchého spôsobu získavania údajov a možno ju považovať za úvodnú sondu do zvolenej problematiky; prináša viacero poznatkov, ktoré môžu byť využité ako impulz k ďalšiemu overovaniu a konštrukcii nových nástrojov pre hodnotenie subjektívnej kvality života

Literatúra: BABINČÁK, P. (v tlači). Kritériá pre meranie kvality života v psychológii a ich aplikácia prostredníctvom rozdielového modelu kvality života. Psychologie pro praxi.

25

BROWN J., BOWLING, A., & FLYNN, T. (2004). Models of Quality of Life: A Taxonomy, Overview and Systematic Review of the Literature. In (Proceedings) European Forum on Population Ageing Research, 2004. Sheffield: Dept of Sociological Studies. CALMAN, K.C. (1984). Quality of life in cancer patients - a hypothesis. Journal of Medical Ethics, 10, 124-127. CUMMINS, R.A., ECKERSLEY, R., PALLANT, J., VAN VUGT, J., & MISAJON, R. (2003). Developing a national index of subjective wellbeing: the Australian unity wellbeing index. Social Indicators Research, 64, 159–190. DIENER, E. (1984). Subjective well-being. Psychological Bulletin, 95, 542-575. DŽUKA, J. (2004). Kvalita života a subjektívna pohoda – teórie a modely, podobnosť a rozdiely. In J. Džuka (ed.), Psychologické dimenzie kvality života. Prešov: FF PU, 42-53. [Vyhľadané 22.11. 2013; dostupné na http://www.pulib.sk/web/kniznica/elpub/kategoria/FF ] DŽUKA, J. (v tlači). Multidimenzionálny model významných oblastí subjektívne hodnotenej kvality života a jeho empirické overenie – výsledky predvýskumu. Československá psychologie. EHRHARD, J.J., Saris, W.E., & Veenhoven, R.(2000). Stability of life satisfaction over time. Analysis of change in ranks in a national population. Journal of Happiness Studies, 1, 177– 205. FURNHAM, A., & CHENG, H. (2000). Perceived parental behavior, self – esteem and happiness. Social Psychiatry and Psychiatric Epidemiology, 35, 463 – 470. JOSHABLOO, M., & AFSHARUI, S. (2009). Big Five Personality Traits and Self – Esteem as Predictors of Life Satisfaction in Iranian Muslim University Students. Journal of Happiness Studies, 12, 105 – 113. KEBZA, V., & ŠOLCOVÁ, I. (2003). Well-being jako psychologický a zároveň mezioborově založený pojem . Československá psychologie, 47 ( 4), 333-345 . MICHALOS, A.C. (1985). Multiple discrepancies theory (MDT). Social Indicators Research, 16, 347-13. ONDREJKA, I., & MAŽGÚTOVÁ, A. (2003). Modely kvality života pacienta. Slovenský lekár, 13 (3-4), 114-116. SIRGY, M. J. (2006). History of qol studies from an industrial/organizational psychology and management perspectives. In M.J. Sirgy, A.C. Michalos, A.L. Ferriss, R.A. Easterlin, D. Patrick, & W. Pavot: The Quality-of-Life (QOL) Research Movement: Past, Present, and Future. Social Indicators Research, 76, 422–429. (rukopis zaslaný via mail)

26

VEENHOVEN, R. (2000). The four qualities of life. Ordering Concepts and Measures of the Good Life. Journal of Happiness Studies, 1, 1-39. WATHSON, D., Clark, L. A., & Tellegan, A. (1988). Development and validation of brief measures of positive and negative affect: The PANAS scales. Journal of Personality and Social Psychology, 54(6), 1063–1070. WU, C.-H. (2008). The Role of Perceived Discrepancy in Satisfaction Evaluation. Social Indicators Research, 88, 423-436. Kontaktné údaje Doc. Mgr. Peter Babinčák, PhD. Inštitút psychológie Filozofická fakulta Prešovskej univerzity Ul. 17. Novembra č.1, 08001 Prešov [email protected]

27

KVALITA ŽIVOTA NESVOBODNÝCH PRACOVNÍCH SIL V OBLASTECH TĚŽBY URANOVÉ RUDY QUALITY OF LIFE OF FORCED LABOR IN REGIONS OF URANIUM MINING František Bártík, Hana Svatoňová Abstrakt: Poválečný rozvoj československého uranového průmyslu významně ovlivnil kvalitu života desítek tisíc lidí. Do po odsunu původních obyvatel přicházela do opuštěné krajiny nová pracovní síla – pracovníci s rodinami či bez nich, kteří se poměrně obtížně integrovali s novým prostředím. Ke zcela zásadní proměně kvality života však došlo u lidí, kteří do oblastí těžby uranu přicházeli nesvobodně. Předkládaný příspěvek je geografickohistorickou sondou do vybrané problematiky kvality života nesvobodné pracovní síly v uranovém průmyslu, zabývá se zmapováním typů táborů pro nesvobodné pracovní síly s ohledem na charakteristiku kvality života v jednotlivých typech táborů. Článek vychází z archivních pramenů (nařízení, směrnice, táborové řády…), ze zápisů vyšetřování inspekce MV či jiných kompetentních orgánů v jednotlivých táborech a terénních výzkumů. Klíčová slova: těžba uranu, Jáchymov, vězeňské tábory, zajatecké tábory, kvalita života 1. KVALITA ŽIVOTA S OHLEDEM NA VĚZEŇSTVÍ A NUCENOU PRÁCI V rámci studia problematiky uranového průmyslu a pracovní síly v něm nasazené jsme vybrali pro hodnocení kvality života jen část populace – tzv. nesvobodou pracovní sílu nasazenou od konce 40. let 20. století na práci v uranových dolech. Z archivních materiálů jsme vybrali údaje, které mohou alespoň částečně dokumentovat kvalitu života těchto lidí. Jedná se o početnou skupinu cca 80 tisíc mužů pracujících zejména v uranových dolech na Jáchymovsku, Slavkovsku a Příbramsku. Drtivá většina z nich byla nasazena na práci do šachet (práce v podzemí či na povrchu), část vězňů se sníženou zdravotní klasifikací budovala sídliště měst poblíž uranových dolů (Ostrov, Horní Slavkov, Příbram…). Kvalita života je v posledních desetiletích opakovaně uváděným pojmem, údajem, který se snaží komplexně postihnout objektivní i subjektivní hodnocení dílčích oblastí života. Kvalita života je dnes i statisticky vyhodnocovanou charakteristikou sloužící ke srovnávání regionů. Do hodnocení kvality života se započítávají různé dílčí indikátory, obecně platí, že se vztahuje na celou populaci sledovaného regionu. Velký sociologický slovník představuje užívání pojmu kvalita života ve více významech, jako první význam je uváděno „Odborný 28

pojem vyjadřující a operacionalizující kvalitativní stránky životních procesů a kritéria jejich hodnocení. 2.

HISTORICKÝ KONTEXT TĚŽBY URANOVÉ RUDY A POTŘEBY RYCHLE

ZÍSKAT PRACOVNÍ SÍLU V srpnu 1945 explodovaly dvě atomové bomby nad Hirošimou a Nagasaki, které tam svrhly Spojené státy americké a jejich západní spojenci. V srpnu 1949 explodovala u Semipalatinska první sovětská atomová bomba a většina uranu v ní pocházela z území bývalého Československa. Po konci druhé světové války se na našem území nacházelo jediné otevřené provozuschopné naleziště uranové rudy ve sféře působení Sovětského svazu – Jáchymovsko. 3.

VZNIK PRACOVNÍCH TÁBORŮ PŘI URANOVÉ TĚŽBĚ

Jelikož nešlo zajistit produkci uranové rudy jen kmenovými (civilními) zaměstnanci, byly do oblastí produkce uranové rudy přemístěny i nesvobodné pracovní síly, konkrétně se jednalo o: 

německé válečné zajatce



chovance táborů nucené práce



potrestané ve výkonu trestu.

Na základě této informace můžeme tedy rozlišit tři druhy táborů1 pro tyto nesvobodné pracovní síly: 

zajatecké tábory pro německé válečné zajatce



tábory nucené práce



vězeňské tábory

Pro vězně byl vybudován systém pracovních táborů, pro něž se vžil zjednodušený název nápravně-pracovní. Tyto tábory zastřešovala Stanice SVS Ostrov. Kvalita života v těchto táborech nebyla stejná, každý tábor měl svá specifika a samotná existence tábora procházela svým vývojem. Obecně lze říci, že nejsnesitelnější podmínky byly v táborech nucené práce. V této souvislosti si je ale třeba uvědomit ten fakt, že v těchto táborech byli lidé, kteří nikdy nic trestného nespáchali a existovalo u nich pouze podezření, že někdy v budoucnu mohou něco spáchat.

1

Více viz. BÁRTÍK, František.: Budování táborů pro nesvobodné pracovní síly v místech produkce uranové rudy na území České republiky. Podbrdsko. 2007, XIV, s. 57-78.

29

4. TÁBORY PRO NĚMECKÉ VÁLEČNÉ ZAJATCE 1946-1950 Na Jáchymovsku to byly: Bratrství, Rovnost, Ústřední (u dolu Bratrství), Eliáš, Svornost, Mariánská, Vršek; na Slavkovsku Prokop a na Příbramsku Vojna. Celkem v těchto táborech bylo drženo téměř pět tisíc mužů. Vnitřní správa a režim v zajateckých táborech byly čistě sovětskou záležitostí, střežení táborů bylo součástí jáchymovských dolů, spadající do kompetence československých orgánů. Jako poměrně kuriózní se jeví skutečnost, že v rámci dohody mezi ministerstvem spravedlnosti a jáchymovskými doly došlo po zrušení zajateckých táborů k využití sovětských instruktorů, kteří působili v rámci vnitřní správy v táborech s německými válečnými zajatci. Tito sovětští příslušníci se stali poradci ve vězeňských táborech, určených pro trestance ve výkonu trestu. Je tedy vcelku logické, že normy mezi zajatci a vězni se prakticky nelišily. 5.

T ÁB O RY N UC E NÉ PR Á CE 1 94 9 - 195 1

TÁBORY

NUCENÉ PRÁCE

(dále TNP) byly zřízeny na území Československa na základě

zákona 247/48 Sb. o táborech nucené práce, který byl schválen 25. 10. 1948. TNP při uranových dolech existovaly v letech 1949-1951.K tomu, aby byl občan přikázán od TNP, nemusel spáchat žádný trestný čin. Stačilo pouhé podezření, že čin může spáchat, a byl preventivně do TNP poslán.2 Do TNP mohl být zařazen člověk mezi 18-60 rokem života až na výjimky bez řádného soudu na dobu 3 měsíců až 2 let.3 Význam TNP spočíval především v izolaci nepřátel tehdejšího zřízení, tito se měli v TNP převychovat prací, za kterou měli dostávat řádnou mzdu, a politickými školeními na platné spoluobčany budující komunistickou společnost. Jak o chovance, tak i o rodinné příslušníky mělo být postaráno tak, aby nestrádaly. Od 1. 10. 1949 byly zřízeny podle dostupných archivních materiálů tyto TNP: Jáchymov – Vršek, Příbram – Vojna, Jáchymov - Nikolaj, Jáchymov - Plavno a Příbram – Brod. 6.

NÁPRAVNĚ – PRACOVNÍ TÁBORY 1949-1961

Historii

nápravně-pracovních táborů ( NPT) lze rozčlenit na tři základní období. Je

samozřejmé, že podmínky, ať pracovní či existenční se v táborech během doby vyvíjely, 2

„Tento zákon (247/48 Sb.) znamená revoluci v právu, neboť nepotřebuje trestný čin k zásahu. Je to zákon preventivní, tzn. předchozí opatření proti trestným činům.“ Ze schůze členů kraj. komisí pro zařazování osob do TNP ze dne 15. 12. 1948. NA, Branně bezpečnostní komise ÚV KSČ, krabice č. 104. 3 Některé z důvodů, pro které byly přidělovány první osoby do TNP: „...stýká se s cizinou, jeho sestra je rakouskou státní příslušnicí, nemá kladný poměr ke zřízení, poslouchá cizí rozhlas, nesouhlasil se znárodněním, šířil nepravdivé zprávy, majitel přepychové vily, majitel domu, stýká se s reakcionáři, hazardní hráč, vyhýbá se práci, manželka byla proti znárodnění…“ Tamtéž.

30

existovaly „lepší“ a „horší“ tábory. Nelze tak ani srovnávat počátek 50. let s koncem 50. let v jednom konkrétním táboře. Do jisté míry podmínky v táborech určovala i sama správa tábora. Záleželo tedy přímo na osobnosti velitele a ostatních příslušníků, kteří měli chod tábora na starosti. Nezpochybnitelným faktem je skutečnost, že nejkrušnější období zažívali vězni od poloviny roku 1951 a toto období trvalo zhruba tři roky. V této době spadají tábory výhradně pod správu útvaru SNB Jeřáb, vězni zažívají hlad, strádání, ponižování, trápení, mučení, absolutní degradaci lidské důstojnosti. I podle životních podmínek v táborech lze období existence NPT rozlišit na tato období: 1)

1. 3. 1949 – 31. 5. 1951

2)

1. 6. 1951 – 31. 10. 1954

3)

1. 11. 1954 – 1. 6. 1961

Ad1) V období 1. 3. 1949 – 31. 5. 1951 za vnitřní režim tábora zodpovídá vězeňská stráž ministerstva spravedlnosti, za vnější režim (ostrahu) zodpovídá útvar SNB Jeřáb. Z pohledu vězňů se jednalo o klidnější období, ve kterém docházelo k vyjasňování si situace mezi Jáchymovskými doly, n. p. a ministerstvem spravedlnosti, kdo je za co zodpovědný, kdo má komu za co platit apod. Dalším důležitým faktorem z pohledu vězňů bylo to, že v tomto období měl Sovětský svaz enormní zájem na naší uranové rudě. Sovětští poradci chodili do táborů a velitelé se jim zpovídali z toho, proč je tolik vězňů v korekci, jak to že nejsou v dole. Prioritou pro toto období bylo, aby vězeň dostal najíst, aby se vyspal a hlavně aby nastoupil do práce těžit uranovou rudu. Ad 2) Ve druhém období 1. 6. 1951 – 31. 10. 1954 zejména v jeho první polovině tzn. do smrti Stalina a Gottwalda se jedná naopak o nejhorší období, které vězni mohli v NPT zažít. Hlad, šikana, týrání, ponižování, ztráta lidské důstojnosti… to je jen část pojmů typických pro tuto dobu. V tomto celém druhém období za uranové tábory, které zastřešovala Stanice SVS Ostrov, je zodpovědný útvar SNB Jeřáb, tedy jak pro vnitřní tak i pro vnější část tábora. Ad 3) Poslední období 1. 11. 1954 – 1. 6. 1961 se vyznačuje opět rozdělením kompetencí mezi dvě ministerstva. Za vnitřní chod tábora zodpovídá opět vězeňská stráž a za ostrahu táborů Vnitřní stráž ministerstva vnitra. Ženijně technické zabezpečení táborů se výrazně zlepšilo, takže během jednotlivých let dochází pouze k ojedinělým pokusům o útěk. Celkově se jedná o klidnější období, ze kterého vybočuje např. „Nudlová stávka na táboře Vojna“. V červenci roku 1955 vešel v platnost nový táborový řád, který vězni považovali za šikanu, proto odmítli stravu a i nástup do práce. Musely být povolány posily Vnitřní stráže ministerstva vnitra a během čtyř dnů byl odpor vězňů zlomen. Toto období končí zrušením posledního tábora v jáchymovské oblasti a tábora Vojna na Příbramsku. Od tohoto data 31

existuje jediné nápravné zařízení – Bytíz na Příbramsku, ze kterého jsou vězni nasazováni v uranovém průmyslu. Rozmístění pracovních táborů na Jáchymovsku v roce 1952 ukazuje mapa na obr. 1.

Obr.1: mapa dolů a pracovních táborů na Jáchymovsku. Vlastní zpracování. 7. ZÁKLADNÍ PŘEDPISY A SMĚRNICE, KTERÉ UPRAVOVALY SPRÁVU A CHOD V TÁBORECH Pro zajatecké tábory nejsou doposud známy žádné předpisy a řády, které by určovaly pravidla a chod v jednotlivých táborech. Tato skutečnost je dána tím, že vnitřní režim v táborech měla na starosti sovětská strana a československé bezpečnostní složky neměly vůbec přístup do těchto táborů, proto podmínky, které zde panovaly, jsou známy jen ze vzpomínek zajatců popř. archivních fragmentů. Pro chod táborů nucených prací byl nejdůležitějším předpisem Prozatimní ústavní, kázeňský a výchovný řád pro tábory nucené práce. Z pohledu vězeňských táborů je situace poněkud komplikovanější, neboť v počátečním období od 1. 3. 1949 do 31. 8. 1951 neexistoval žádný předpis, do té doby se jednotlivé tábory řídily svými Domácími řády. Od 1. 9. 1951vstoupil v platnost Vězeňský řád S-4), který byl v platnosti do 31. 3. 1953. 32

Po té byl nahrazen Řádem nápravných zařízení (NZ-zákl-I-1). S účinností od 1. 6. 1954 platil Řád pro věznice ministerstva vnitra Československé republiky (NZ-zákl-II-1), který byl od 1. 4. 1955 nahrazen Řádem pro NPT MV (NZ-zákl-II-2), posledním základním předpisem byl od 1. 3. 1961 Řád pro výkon trestu odnětí svobody v nápravných zařízeních MV (NZ-zákl-II2), ten platil až do 1. 4. 1964.4 Toto jsou pouze ty nejzákladnější předpisy, neboť dalšími nařízeními se upravovala oblast stravování, odměňování, vystrojování vězňů a v neposlední řadě byla upravována i zdravotní péče. 8. VÝBĚR ZÁKLADNÍCH CHARAKTERISTIK POPISUJÍCÍCH ŽIVOTNÍ PODMÍNKY VĚZNŮ Pracovní podmínky V důsledku honby za co největší těžbou uranu byla pominuta i ta nejprimitivnější bezpečnostní pravidla. Obecně platilo, že jedny z nejhorších pracovních podmínek vytvořily Jáchymovské doly. Chovanci táborů byli v první řadě využíváni k práci na šachtě, a to jak v podzemí, tak na povrchu, dále na práci v táboře, respektive poblíže tábora a také při výstavbě blízkých měst (Ostrov, Příbram apod.). Pracovní podmínky na šachtě vypadaly následovně: zajatci, vězni a chovanci mnohdy pracovali i vleže, přitom se v podzemí nacházelo 20–50 cm vody a neustále zde kapala ze stropu patra voda. Velmi často docházelo k sesutí stropu. Vážným nedostatkem ohrožujícím zdraví chovanců byl nedostatek gumové obuvi a pogumovaných obleků. Nedostatečně vybudovaný větrací systém způsoboval dýchací potíže a z dlouhodobějšího pohledu se podepsal na zdraví zajatců. Organismus byl podle táborového lékaře Girscheka zhoubným zářením poškozen třemi cestami: z vnějšku v důsledku práce s radioaktivním materiálem, z vnitřku vdechováním zejména radonu a pitím radioaktivní vody a v poslední řade v podobě zhoubného vnitřního mikrozáření radioaktivního prachu usazeného v plicích.5 Sami zajatci o zdravotních potížích vypověděli: „Dala se např. brzy po zahájení směny zmínit nastupující únava a vysílení. To bylo ještě zesilováno pocitem ospalosti při zpracovávání čistého smolince. V takovém případě stoupaly i bolesti hlavy a zvláště tlak na srdci. Když bylo třeba roztloukat speciální rudu a my jsme přitom museli mnoho hodin na smolinci doslova sedět, nastupovaly i bolesti v oblasti genitálií. Dalším projevem byla vzrůstající vznětlivost (popudlivost) a nechuť k jídlu.“6

4

ABS, ÚDV-67/Vvk-95. Böss, Oto.: Němečtí váleční zajatci v uranových dolech Jáchymov 1945-1950, Mnichov 1962. 6 Tamtéž 5

33

Zajatci měli pro svůj výkon stanovenou pevnou pracovní normu, při nesplnění byli zajatci postihováni, nejčastěji zkrácením přídělu jídla či prodloužením 8 hodinové pracovní doby o dalších 8 hodin. Strava Chovanci se měli v TNP stravovat jednotně, a to třikrát denně. Jídla měla být jednoduchá, vydatná a připravovaná v táborové kuchyni, která byla, v souladu se zásobovacími předpisy Ministerstva výživy, v případě tábora Příbram-Vojna nedostatečně vybavená.7 Nebylo výjimkou, že auta odvážející chovance z pracoviště měla několikahodinová zpoždění nebo nepřijela vůbec, takže se pak do tábora museli vracet pěšky. Docházelo tak k určitému časovému prodlení a stávalo se, že oběd (již studený) dostávali těsně před večeří.8 O špatné kvalitě stravy se dochovala zmínka i ve zprávě ze dne 20. dubna 1950 o návštěvě bezpečnostního referenta KNV, tedy člověka, který předsedal přikazovací komisi: „Podával se k obědu guláš s rýží, ta však byla naprosto nepoživatelná.“9 Na druhou stranu můžeme však s jistotou konstatovat, že v době různých hornických (uranových) přídělů byl v táborové kantýně volně k dostání salám, sekaná, masové konzervy, osmi stupňové pivo aj.10 Situace chovanců se tak nejeví v době lístkového systému po stravovací stránce kriticky. Na místě je ovšem třeba říci, že v kantýně mohli nakupovat jen ti chovanci, kteří plnili plán. Když porovnáme tehdy platné stravovací normy pro vězně, samozřejmě z objektivního pohledu nedostačující, musíme konstatovat, že normy byly s minimálními odchylkami dodržovány. Např.: chleba bylo za měsíc duben 1956 do tábora dovezeno z pekárny Příbram 23 940 kg, při čemž 1 kg stál 2,60 Kčs. Během měsíce se vydalo 23700 kg, tady přibližně 400 g na potrestaného a den. Dne 8. 2. 1948 byla vypracována podrobná zpráva z kontroly v zajateckém táboře Prokop na Slavkovsku, která byla věnována výživě zajatců. „Že jsou zajatci živeni dostatečně, o tom svědčí nejlépe jejich vzhled. Zajatci, kteří přišli do našich táborů až v II. polovině m.r. , byli těžce podvyživeni a zesláblí. Je pravda, že se nám dosud nepodařilo u všech toto tělesné zchátrání plně napraviti, ale rozhodně ve všech případech bylo docíleno velkého pokroku. – Máme zjištěn přírustek na váze u jednoho zajatce za 6 týdnů pobytu v našem táboře o 18 kg.“11 Normy pro zajatce představuje tabulka 1.

7

ABS, f. E-1, inv. j. 17 - Zpráva o stavu TNP ze dne 31. 1. 1950. ABS, f. E-1, inv. j. 17 - Zpráva o stavu TNP ze dne 3. 2. 1950. 9 ABS, 310–46–11 - Zpráva o prohlídce TNP Lešetice. TNP Lešetice je shodný s TNP Příbram-Vojna. 10 Archiv autora, audio záznam ze dne 22. 7. 2004, Miroslav Moravec. 11 DIAMO, karton 220, inv. j. 4366. 8

34

Tabulka 1:Normy potraviny pro zajatce /na 1 osobu/ ze dne 31. července 1947. ZdrojDIAMO, karton 220, inv. j. 4366. Při vyplnění prac. normy a zhodnocení práce do 100% a zhodn. práce od 100%-110% - práce od 110% výše zhodn. – nevyplněna výkon. uspokojivě prací: - práce vykonána dobře na 1 den na měsíc 1 den měsíc 1 den měsíc Chléb g

430

12900

540

16200

600

18000

Bílá mouka g

-

-

-

-

40

1200

Masovýrobky Margarin-tuky

58

1750

100

3000

116

3500

13

380

16

500

25

760

Vepřové sádlo

13

390

16

500

26

780

Mléko l

0,15

4,5

0,3

9,0

0,5

15

Cukr g

15

450

30

900

50

1500

-

-

-

-

5

150

-

-

5

150

8

240

-

-

3

90

5

150

Marmeláda g Cigarety: a/ v podze mí ks b/na povrchu ks

HYGIENA V TNP mělo být používání základních hygienických prostředků dostupné všem chovancům. Podmínky dodržování osobní hygieny, zejména koupání, péče o vlasy a vousy, měly být podrobně upraveny v domovním a denní řádu, který měli zpracovat velitelé tábora se správci budov pro každý jednotlivý tábor podle jeho charakteru a druhu.12 Stav hygieny v době otevření TNP byl absolutně nedostatečný. „Dnešní umývárny jsou pouze nouzovým opatřením, ježto mimo několik výtokových kohoutků se žlaby, obsahující pouze jeden sprchový vývod, což pro 550 příslušníků [chovanců] jistě nepostačí, když tělesná hygiena jest podmínkou pro zabezpečení proti epidemickým chorobám […]“13 „TNP Vojna je umístěn v zcela nevyhovujících objektech a nedostatečným zařízením hygienickým a zdravotním (záchody a umývárny a koupelna).14 V koupelně nebyly žádné mísy na umývání, rohožky a ani kohouty na vodu. Voda ze sprch netekla, protože byla

12

KÝR, Aleš: Způsoby zacházení s vězni v ČSR v letech 1945–1955, Přehled základních předpisů. Opava 2002, s. 24. 13 DIAMO, karton 218, inv. j. 4094, Požadavek zlepšení ubytovacích poměrů ze dne 8. 12. 1949. 14 ABS, f. E-1, inv. j. 17 - Zpráva o stavu TNP ze dne 19. 1. 1950.

35

zamrzlá, na podlaze bylo náledí. Nebyl zabezpečen dostatečný přísun vody. 15 V táboře také delší dobu chyběla mýdla.16

Obr.2: situační nákres tábora Eliáš, zdroj www.zanikleobce.cz

Obr. 3: Zbytky vězeňských baráků v prostoru tábora Eliáš dnes. Foto Hana Svatoňová, 2012

15 16

Tamtéž, Zpráva o stavu TNP ze dne 31. 1. 1950. Tamtéž.

36

Obr.4: Tábor a důl Eliáš na černobílém ortofotu z uchycující situaci v roce 1952. Zdroj: Národní geoportál Inspire. ZDRAVOTNÍ

PÉČE

V TNP měli být noví chovanci podrobeni vstupní lékařské prohlídce, při které byla stanovena jejich zdravotní klasifikace, podle níž byli následně pracovně nasazováni. Zdravotnickou službu měl zabezpečovat táborový lékař schválený MNB, který mohl též podávat návrhy na dočasné přerušení pobytu. Rozhodnutí o tom, zda se tak doopravdy stane, však záleželo na příslušném národním výboru, který vydal nález k umístění do TNP v první instanci. Doba léčení v nemocnici se nezapočítávala do uložené délky pobytu v TNP. Táborový lékař rovněž dohlížel na dodržování hygienických opatření v objektech, na přípravu stravy, dodávky pitné vody apod.17 Zdravotní péče o chovance TNP Příbram-Vojna byla velmi špatná. V počátečním období zcela chybělo vybavení ošetřovny pro první pomoc. Sama práce v šachtě byla zdraví škodlivá, pokud přihlédneme k nedostatečným ochranným pomůckám, jevila se jako vyložený hazard se zdravím. Vážnost situace si uvědomovali i někteří chovanci, kteří si byli ochotni zakoupit gumové boty a pracovní oděv z vlastních peněz,18 neboť ty, které jim poskytly JD, byly v nefunkční. Zdravotnímu stavu chovanců neprospívaly ani transporty na pracoviště na otevřených korbách nákladních vozů.19

17

KÝR, Aleš, c. d., s. 34–35. ABS, f. E-1, inv. j. 17 - Zpráva o stavu TNP ze dne 1. - 3. 3. 1950. 19 Tamtéž, Zpráva o stavu TNP ze dne 19. 1. 1950. 18

37

Je třeba zmínit, že těžce nemocní, a tudíž po dlouhou dobu práce neschopní chovanci, bývali z TNP propouštěni. 9. TRÝZNĚNÍ, KOREKCE Je vcelku beze sporu, že životní podmínky v pracovním táboře byly přinejmenším těžké, daleko horší však byly v tzv. korekci respektive bunkru, který se nacházel v každém táboře. Na základě posudků soudních znalců20 lze vyvodit následující závěry: K poškození zdraví případně k ohrožení života při pobytu v bunkru mohlo dojít několika způsoby. 1) dušením - bunkr představoval uzavřený prostor, ve kterém se nacházelo 4354 litrů kyslíku. Klidová spotřeba kyslíku dospělého člověka se pohybuje mezi 288 až 350 litry za den. 2) akutním i chronickým revmatickým onemocněním a to především v důsledku působení chladu, vlhka a infekcí - "Mimoto vězni byli ohroženi záněty dýchacích cest a jejich komplikacemi především záněty plic." 3) podchlazením - "V zimním období účinkem nízké teploty a velké vlhkosti, zvláště při delším pobytu, nedostatečné výživě a celkovém vyčerpání, bylo nebezpečí poškození organismu podchlazením případně smrti z podchlazení nebo omrznutí některých částí těla." 4) střevním a infekčním onemocněním - "Při naprosto nedostatečných hygienických podmínkách v bunkru bylo nebezpečí střevních infekčních onemocnění." Znalec z oboru zdravotnictví - psychiatrie došel tedy k závěru, že: "Při pobytu vězňů v tzv. bunkru mohlo dojít k poškození jejich psychického zdraví, a to buď k poškození přechodného charakteru nebo i trvalého rázu... V některých nesl pobyt v tzv. bunkru z psychologického hlediska znaky mučení, nelidského a krutého zacházení." K samotnému objektu bunkru se vyjadřuje v tom smyslu, že do jeho prostoru byli zavíráni vězni v úmyslu „působit na již vězněné osoby krutým a nelidským zacházením, mučením tělesným a duševním utrpením s cílem je zastrašit, v různém počtu 1 až asi 30 lidí umísťováni vězňové ta tzv. přestupky blíže neurčené, a tím byli dále ještě jako vězni zbaveni osobní svobody a skutečně podrobeni psychickému a fyzickému mučení a krutému a nelidskému zacházení... a některým pak bylo následkem tohoto mučení a krutého zacházení také ublíženo na zdraví… Pobyt v tzv. bunkru přinesl do života vězňů celou řadu mimořádně stresujících podnětů. Podle některých svědeckých výpovědí nese pobyt v tzv. bunkru znaky mučení, krutého a nelidského zacházení."

20

ÚDV-9/Vt-97.

38

Obr.5 a 6: Korekce na táboře Vojna – vlevo a ubytování vězňů na baráku - vpravo, Foto Hana Svatoňová, 15.3.2013

10. ZÁVĚR Během doby se měnily životní podmínky v táborech pro nesvobodné pracovní síly, které byly zbudovány v oblastech těžby uranové rudy. Jestliže na počátku 50. let. 20. století byly běžné tresty v bunkrech, nedostatek jídla, strádání, degradace lidské důstojnosti, minimální hygienické podmínky, nedostatek pracovních pomůcek, v neposlední řadě neomezená moc dozorců nad vězni, tak na konci 50. let 20. století došlo k podstatné změně a uvolnění těchto podmínek, což souviselo s celkovými změnami ve společnosti. Na základě studia archivních pramenů lze vyvodit jasný závěr, že desetitisíce lidí žilo a pracovalo ve velmi těžkých podmínkách, které se podepsaly jak na fyzickém tak i psychickém stavu daného jedince. Zkratky: ABS archiv bezpečnostních složek KNV krajský národní výbor MV – ministerstvo vnitra NA národní archiv NPT – nápravně pracovní tábor 39

SNB – sbor národní bezpečnosti SVS – sbor vězeňské stráže TNP – tábor nucené práce ÚV KSČ – ústřední výbor Komunistické strany Československa

Literatura: BÁRTÍK F. (2007): Budování táborů pro nesvobodné pracovní síly v místech produkce uranové rudy na území České republiky. Podbrdsko. BÁRTÍK, F. (2009): Tábory nucené práce se zaměřením na tábory zřízené při uranových dolech v letech 1949-1951, Praha. BÁRTÍK, F. (2011): Zemřelé nesvobodné pracovní síly v oblastech produkce uranové rudy 1946-1986. Příbram. BORÁK, M. a JANÁK, D (1996): Tábory nucené práce v ČSR 1948-1954. Opava. BORÁK, M.et al. (2003): Perzekuce občanů z území dnešní České republiky v SSSR. Sborník studií. Praha BÖSS, Oto.(1962): Němečtí váleční zajatci v uranových dolech Jáchymov 1945-1950, Mnichov. DRAGOMIRECKÁ, E. a , ŠKODA, C. (1997). Kvalita života: Vymezení, definice a historický vývoj pojmu v sociální psychiatrii. In: Česká a slovenská psychiatrie (časopis psychiatrické společnosti), 93, 2,102–108 KAPLAN, K.. (1993): Tábory nucené práce v Československu v letech 1948-1954. Praha. KÝR, Aleš: (2002) Způsoby zacházení s vězni v ČSR v letech 1945–1955, Přehled základních předpisů. Opava PLUSKAL.O. (1998) Poválečná historie jáchymovského uranu. Praha. TOMÍČEK, R.. (2000) Těžba uranu v Horním Slavkově. Sokolov. TOMEK, P. (1999) Československý uran 1945-1989, Praha. Archiv bezpečnostních složek (ABS), ÚDV-67/VvK-95. ABS, f. E-1, inv. j. 17 ABS, 310–46–11. DIAMO, krabice č. 228, inv. j. 4914. DIAMO, karton 218, inv. j. 4094 DIAMO, karton 220, inv. j. 4366. Národní archiv, Branně bezpečnostní komise ÚV KSČ, krabice č. 104. 40

Kontaktní údaje: František BÁRTÍK Hornické muzeum Příbram nám. Hynka Kličky 293 261 01 Příbram VI - Březové Hory

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Přípotoční 300/12 10100 Praha 10

[email protected] Hana SVATOŇOVÁ Masarykova univerzita Katedra geografie Poříčí 7, 603 00 Brno [email protected],cz

41

ZDRAVOTNÁ DIMENZIA KVALITY ŽIVOTA SENIOROV ČESKEJ REPUBLIKY V PRIESKUME SHARE HEALTH DIMENSION OF QUALITY OF LIFE OF SENIORS IN CZECHIA ACCORDING TO SHARE STUDY Marcela Káčerová, Jana Ondačková Abstrakt: Súčasná etapa populačného vývoja krajín východnej a strednej Európy je charakteristická intenzívnym procesom populačného starnutia. Do popredia sa okrem iných oblastí dostáva problém kvality života, zvyšujúcej sa početnosti, starého obyvateľstva. Objektívnym demografickým ukazovateľom deklarujúcim zlepšujúcu sa kvalitu života je rast strednej dĺžky života. Podstatným však nie je, ako k životu pridať roky, ale aj k rokom život. Kvalita života je výsledkom vzájomného pôsobenia sociálnych, zdravotných, ekonomických a environmentálnych podmienok, tykajúcich sa ľudského a spoločenského života. Jedným z celoeurópskych prostriedkov mapovania rôznych dimenzií kvality života obyvateľstva je aj prieskum SHARE. SHARE je multidisciplinárna, medzinárodná longitudinálna databáza, ktorá ponúka originálne údaje o rôznych dimenziách života Európanov nad 50 rokov. Cieľom nášho príspevku je priblížiť výsledky projektu SHARE a hodnotiť zdravotnú dimenziu kvality života seniorov Českej republiky v rokoch 2006 a 2011. Kľúčové slová: starnutie, seniori, kvalita života, zdravie Abstract: The current stage of population development of the countries of Eastern and Central Europe is characterized by intensive process of population aging. The quality of life of old people is coming to the fore. Objective demographic variables who declare improving the quality of life is increase life expectancy. The essential is not how add years to life, but also life to years. Quality of life is the result of the interplay between social, health, economic and environmental conditions of human and social life. One of Europe's resources mapping various dimensions of quality of life is the SHARE survey. The Survey of Health, Ageing and Retirement in Europe (SHARE) is a multidisciplinary and cross-national panel database of micro data on health, socio-economic status and social and family networks. The aim of this paper is to describe the results of the SHARE project and evaluate health dimension of quality of life of seniors in Czechia in 2006 and 2011. Key words: ageing, senior, quality of life, health 42

1. ÚVOD Proces starnutia populácie znamená rast podielu a početnosti obyvateľov vo vyššom veku. V rokoch 1950- 2011 v Českej republike počet obyvateľov starších ako 65 rokov vzrástol 2,7 krát, pričom podiel tejto skupiny obyvateľstva sa zvýšil z 6,2% na 15,9%. Problematika procesu starnutia obyvateľstva otvára okrem iných aj tému kvality života týchto početných skupín starého obyvateľstva. V súčasnosti existuje viacero teórií a metód výskumu kvality života. Jedným z hlavných indikátorov vo väčšine konceptov je zdravotná dimenzia kvality. Zdravotný stav obyvateľstva sa s narastajúcim vekom rapídne mení. Kým mladšie vekové skupiny postihujú predovšetkým akútne (krátkodobé) ochorenia, seniorov častejšie postihujú choroby chronického charakteru, a to predovšetkým kardiovaskulárne ochorenia (hypertenzia, cievna mozgová príhoda, ischemická choroba srdca) a ochorenia pohybového aparátu (osteoporóza, artróza), nádorové ochorenia, úrazy a duševné ochorenia (Alzheimerova choroba), ktorých liečba je finančne i časovo náročnejšia a často sa ich výskyt spája aj s trvalými následkami. Tento fakt potvrdzuje aj stredná dĺžka života v zdraví (bez zdravotného postihnutia), ktorá v roku 2010 v Českej republike dosahuje 8,5 rokov pre 65 ročných mužov a 8,8 rokov pre ženy (EHEMU, 2013). V porovnaní so strednou dĺžkou života ide o pokles o 6,7 (muži) resp. 9,9 (ženy) rokov (ČSÚ, 2013). Navyše sa často krát u tejto skupiny obyvateľstva vyskytuje aj multimorbidita. Takéto zhoršenie zdravotného stavu zamedzuje úspešnému aktívnemu starnutiu populácie. Cieľom nášho príspevku je priblížiť výsledky projektu SHARE a hodnotiť subjektívnu zdravotnú dimenziu kvality života seniorov Českej republiky v rokoch 2006 a 2011. 2. METÓDY A DÁTA Dáta pre náš článok boli získané z prieskumu SHARE (Survey of Health, Ageing, and Retirement in Europe), ktorý prebieha v Európe už od roku 2004 a zapojilo sa do neho už 21 krajín. Česká republika sa na prieskume pravidelne zúčastňuje od roku 2006. Do prvej českej vlny (celkovo druhá vlna SHARE-u) sa zapojilo 2749 respondentov nad 50 rokov, v roku 2011 evidujeme 5982 Čechov nad 50 rokov. Zber dát je založený na osobnom pohovore anketára s respondentom s použitím počítačového dotazníku (CAPI). Prieskum vytvára longitudinálnu databázu z demografickej, zdravotnej, ekonomickej a sociálnej oblasti. Svetová zdravotnícka organizácia definuje zdravie ako „stav úplnej telesnej, duševnej a sociálnej pohody, nielen neprítomnosti choroby“. Za indikátory zdravia sme zvolili: zhodnotenie zdravia, limity v aktivitách denného života, stredná dĺžka života, prítomnosť 43

obezity, užívanie liekov. Jednotlivé indikátory sme hodnotili po päťročných vekových skupinách, oddelene pre mužov a ženy. Za osobu v subjektívne dobrom zdraví sme považovali jedinca, ktorý na otázku „Řekl/a byste že Vaše zdraví (Váš zdravotní stav) je ...“ odpovedal „Veľmi dobrý“, alebo „Vynikající“. Za osobu, ktorá nie je limitovaná v aktivitách denného života považujeme takú, ktorá na otázku „V jaké míře Vás Vaše zdraví v posledních šesti měsících omezovalo při vykonávání každodenních činností?“ odpovedala „Žádné omezení“. Osoba bez dlhodobého ochorenia bola definovaná na základe zápornej odpovede na otázku: „Mnoho lidí má chronické nebo vleklé zdravotní problémy. Vleklými problémy rozumíme to, že s něčím už delší dobu problémy máte anebo je možné, že je budete mít. Máte v tomto smyslu vleklé zdravotní problémy, nemoci či omezení?“. Podobne nesúhlasná odpoveď bola vyžadovaná aj v prípade osôb, ktoré berú pravidelne lieky, pričom prieskum sa na tento aspekt dotazoval otázkou: „Berete alespoň jednou týdně léky na uvedené zdravotní problémy?“. Za obézneho človeka sme považovali osobu, ktorej index telesnej hmotnosti (BMI) presahoval hodnotu 30. Stredná dĺžka života bola prebratá z dát Českého statistického úřadu. Zvolené indikátory zachytávajú mnoho dimenzií kvality života z hľadiska zdravotného stavu. Niekedy ponúkajú tieto čiastkové ukazovatele mierne odlišné výsledky a hodnotenie zdravotnej dimenzie nemusí byť úplne jednoznačné. Preto sa stala aktuálna potreba zhodnotiť túto dimenziu aj jedným komplexným (syntetickým) ukazovateľom. Na jeho výpočet sme použili metódu normovanej premennej. Metóda využíva transformáciu reálnych údajov (rozličného charakteru a niekedy aj merných jednotiek) za určité skupiny (priestorové útvary, vekové skupiny,...) do porovnateľných merných sústav (bezrozmerné čísla), s ktorými sa dajú realizovať ďalšie štatistické operácie. Každý analytický ukazovateľ bol prevedený normovaním na bezrozmerné číslo (zi): Ak je vzťah k zdravotnému aspektu pozitívny (platné pre všetky naše ukazovatele): zi 

X ij  X j s xj

Ak je vzťah k zdravotnému aspektu negatívny: zi 

X j  X ij s xj

Kde Xij, je hodnota ukazovateľa pre danú vekovú skupinu (resp. kraj), Xj je priemer ukazovateľa a sxj je smerodajná odchýlka daného ukazovateľa.

44

Výsledná charakteristika - syntetický ukazovateľ je stanovená ako vážený aritmetický priemer normovaných veličín.

Si 

1 k  z ij  v j k 1

i = 1,2.....n, vj = váha j-tého ukazovateľa (váha v našom prípade bola pre všetky ukazovatele rovná jednej). Veľkosť syntetického ukazovateľa dosahuje v prípade normálneho rozdelenia hodnoty v intervale od -3 po +3. (Stankovičová a Vojtková, 2007). Hodnoty ukazovateľa sú priamo úmerné úrovni zdravotného stavu. 3. VÝSLEDKY "Subjektívne hodnotenie zdravia, teda to, ako sa respondent zdravotne cíti, má vo vzťahu k hodnoteniu zdravotného stavu špecifickú pozíciu. Jedná sa totiž o skutočne subjektívne, vysoko individuálne posúdenie vlastného zdravia respondentom, ktoré je determinované nielen jeho zdravotným stavom, ale i celkovým prístupom k životu, emočným naladením a pod" (ÚZIS ČR, 2011). Prvé tri otázky nášho hodnotenia: „subjektívne hodnotenie zdravia (1), prítomnosť dlhodobého ochorenia (2) a zisťovanie obmedzenia respondenta vo vykonávaní bežných aktivít (3) tvoria Minimálny európsky model zdravia (Minimum European Health Module – MEHM) . Hodnotenie svojho zdravia ako subjektívne dobrého, označilo 18,11% opýtaných respondentov vo veku nad 50 rokov v roku 2006, do roku 2011 ostal podiel rovnaký. Z obyvateľov nad 65 rokov svoj zdravotný stav označilo za dobrý len 8,66% opýtaných v roku 2006, pozitívnym sa javí zvýšenie podielu osôb v dobrom zdraví na 10,16% do roku 2011. Vzhľadom k vekovým kategóriám platí, že so zvyšujúcim sa vekom sa podiel osôb v subjektívne dobrom zdraví znižuje v oboch sledovaných rokoch. S výnimkou vekovej kategórie 60-64 roční v roku 2006, platí, že spokojnejší boli a v subjektívne dobrom zdraví sa vo väčšej miere označili muži. Tento fakt do istej miery súvisí so spoločenskou normatívom „správneho muža“, ktorý sa nesťažuje na svoj zdravotný stav. Napriek pomerne nízkym hodnotám vyššie uvedenej spokojnosti zdravia, podiel osôb bez dlhodobého ochorenia v roku 2006 vo veku nad 50 rokov bol až 47%, do roku 2011 mierne klesla na 45%. Rovnaký trend má aj obyvateľstvo 65 a viac ročné, keď podiel osôb bez dlhodobého ochorenia bol 38,74% (2006) a znížil sa na 35,59% (2011). Nie úplne absolútne, ale dá sa opäť konštatovať, že so zvyšujúcim sa vekom sa podiel respondentov bez 45

dlhodobého ochorenia znižuje, čo je logickým dôsledkom nástupu chronických ochorení typických

pre

seniorskú

populáciu

–

imobilita,

inkontinencia,

poruchy

zraku,

kardiovaskulárne ochorenia. Pohlavná štruktúra naznačuje vyšší podiel mužov bez dlhodobého ochorenia, ale nie tak jednoznačne ako pri predchádzajúcom hodnotení. V roku 2006 bolo až 42,62% opýtaných Čechov nad 50 rokov, ktorí nie sú limitovaní v aktivitách denného života a u obyvateľov nad 65 rokov takmer 30%. Kým 65 a viac roční vykazujú identický podiel aj v roku 2011, 50 a viac roční Česi neboli limitovaní už len 40,13% prípadov. V roku 2006 sa jedna tretina opýtaných respondentov nad 50 rokov označila ako tá, ktorá neberie pravidelne lieky. Do roku 2011 sa ich zastúpenie znížilo o 3 percentuálne body na 27,63%. Rovnaký trend registrujeme aj u respondentov 65 a viac ročných, z nich len 17,02% resp. 15,8% neberie pravidelne lieky. Aj v prípade tejto otázky sa so zvyšujúcim vekom znižuje podiel respondentov, ktoré lieky pravidelne neberú. Respondenti muži vykazujú lepšie hodnoty ukazovateľa ako respondentky ženy. To do istej miery môže súvisieť s tým, že ženy dbajú o svoje zdravie viac než muži, častejšie tak navštevujú lekára, kým muži majú tendenciu svoj zdravotný stav podceňovať. Respondenti, ktorí nie sú obézni vo veku nad 50 rokov, tvorili viac ako tri štvrtiny z opýtaných v roku 2006. Do roku 2011 sa ich zastúpenie znížilo na 72,79%. Respondenti starší ako 65 rokov až v 77 % resp. 73% nedosahovali hodnotu BMI v obéznych hodnotách. So vzrastajúcim vekom (do veku 65-69 rokov) v sa znižuje podiel respondentov, ktorí nie sú obézni. Naopak od tejto vekovej kategórie sa podiel neobéznych zvyšuje. Vyššie zastúpenie neobéznych vykazujú muži, neplatí to absolútne. Výnimku tvorí kategória 50-59 a 75-79 ročných.

46

Graf č. 1: Subjektívne hodnotenie zdravia obyvateľstvom nad 50 rokov v ČR v roku 2006

Zdroj : SHARE 4, Release 1.1.1, vlastný výpočet Graf č. 2 : Subjektívne hodnotenie zdravia obyvateľstvom nad 50 rokov v ČR v roku 2011

Zdroj : SHARE 4, Release 1.1.1, vlastný výpočet 47

Tabuľka č. 1 : Stredná dĺžka života vo veku mužov a žien v roku 2006 a 2011 Stredná dĺžka života vo veku

Stredná dĺžka života vo veku

2006

2011

Vek

50-54 55-59 60-64 65-69 70-74 75-79 80-84 85+

Muži 26,02 21,96 18,18 14,79 11,65 8,82 6,40 4,46

Ženy 31,02 26,49 22,13 18,01 14,07 10,46 7,36 4,83

Muži 26,94 22,78 18,94 15,47 12,31 9,39 6,84 4,77

Ženy 32,00 27,42 23,02 18,82 14,87 11,20 7,94 5,32

Zdroj : ČSÚ 2013 Stredná dĺžka života jednoznačne medzi rokmi 2006 a 2011 zlepšuje svoje hodnoty a narastá (tabuľka č.1). Ukazovateľ, ktorý vychádza z úmrtnostných tabuliek a teda reálnych mier úmrtnosti odzrkadľuje zlepšovanie úmrtnostných pomerov mužov a žien v Českej republike vo vyššom veku. Graf č. 3: Syntetický ukazovateľ zdravia obyvateľstva nad 50 rokov v ČR v rokoch 2006 a 2011

Zdroj: SHARE 4, Release 1.1.1, ČSÚ 2013, vlastný výpočet

48

Tabuľka č. 2: Syntetický ukazovateľ zdravia obyvateľstva nad 50 rokov v ČR v rokoch 2006 a 2011 2006 Muži Ženy 2011 Muži Ženy 50-54 1,63 1,31 50-54 1,75 1,50 55-59 0,82 0,74 55-59 0,63 0,76 60-64 0,17 0,22 60-64 0,27 0,24 65-69 0,20 -0,14 65-69 -0,08 -0,22 70-74 -0,25 -0,65 70-74 -0,30 -0,58 75-79 -0,52 -0,49 75-79 -0,51 -0,70 80-84 -0,61 -0,67 80-84 -0,57 -1,08 85+ -0,65 -0,93 85+ -0,45 -0,86 50+ 0,63 0,42 50+ 0,44 0,34 65+ -0,01 -0,37 65+ -0,22 -0,44

Zdroj: SHARE 4, Release 1.1.1, ČSÚ 2013, vlastný výpočet Syntetické hodnotenie odpovedí respondentov na všetky otázky ponúka graf 3 a tabuľka 2. Krivky naznačujú, že muži označujú/považujú svoj celkový zdravotný stav za lepší ako ženy v oboch sledovaných rokoch. Medzi rokmi 2006 a 2011 sa rozdiely v deklarovanom zdravotnom stave mužov a žien znížili. Respondentkám sa vo vekovej kategórií 50 - 64 a 70 74 rokov zlepšil deklarovaný zdravotný stav. Celkovo sa mužom aj ženám nad 50 rokov zhoršil zdravotný stav, veľmi nepatrne sa zhoršil aj respondentom nad 65 rokov u oboch pohlaví. Najpozitívnejšie hodnotili svoj zdravotný stav respondenti nad 85 rokov, kde medzi rokmi 2006 a 2011 pozorujeme nárast komplexného ukazovateľa a zlepšenie zdravotného stavu. V regionálnom pohľade (Mapa 1) hodnotili ako najuspokojivejší zdravotný stav obyvatelia Pražského, Stredočeského a Pardubického kraja. V prípade hlavného mesta možno uvažovať o lepšej zdravotnej dostupnosti, ktorá do istej miery determinuje najvyššiu strednú dĺžku života, ale aj väčším množstvom príležitostí pre aktívne starnutie. Kotynková, Červenková (2001) v tejto súvislosti uvádzajú, že seniori navštevujúci univerzitu tretieho veku si nielen udržujú väčšie množstvo sociálnych kontaktov, ale napriek starnutiu si počas štúdia zlepšujú aj zdravotný stav. Priaznivé hodnoty v týchto krajoch sú výsledkom dobrých stavov vo všetkých čiastkových indikátoroch. Najmenej priaznivý zdravotný stav vykazujú seniori v Ústeckom kraji. Tento kraj je typický aj vyššou štandardizovanou úmrtnosťou, ktorú Andrle a Srb (1983) pripisujú nepriaznivým ekologickým podmienkam v tejto oblasti. Možno predpokladať, že tento faktor sa premieta aj do zdravotného stavu populácie tohto kraja. Rovnako je tento kraj zaťažený aj vyššou nezamestnanosťou a horšou vzdelanostnou štruktúrou, ktoré ako ukázali aj iné prieskumy (ÚZIS ČR, 2011) negatívne vplývajú na zdravie obyvateľov. Prekvapivo nízko hodnotia svoj zdravotný stav Královohradčania a to aj 49

napriek tomu, že priemerný vek respondenta v tomto kraji bol zhodný s priemerný vekom respondentov v celej Českej republike. 4. ZÁVER Zdravotný stav je najčastejšie charakterizovaný ukazovateľom subjektívneho zdravia. Zdravotná dimenzia kvality života je dôležitým aspektom, ktorý zohráva významnú úlohu v pokračujúcom procese starnutia českej populácie. Práve zdravotný stav obyvateľstva starého resp. starnúceho obyvateľstva je ťažiskovou témou v starých populáciách Európy. Subjektívne hodnotenia respondentov ich zdravotného stavu podliehajú mnohým faktorom: ako ekonomické zabezpečenie, psychická pohoda, kultúrne a sociálne prostredie, mobilita, využitie voľného času (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008). Podľa rôznych kvalitatívnych prieskumov, Česi bez ohľadu na vek, hodnotia svoje zdravie stále častejšie ako pozitívne (ÚZIS ČR, 2011). Podľa prieskumu SHARE subjektívne hodnotenie zdravotného stavu Čechov nad 50 rokov sa medzi rokmi 2006 a 2011 veľmi málo menilo. Túto zmenu možno považovať za nevýznamnú, pretože ide o veľmi krátky časový úsek. Pozitívnejšie hodnotili svoj zdravotný stav respondenti - muži. Potvrdzuje to aj ukazovateľ zdravej dĺžky života vo veku 65 rokov podľa pohlavia. "U mužov je 9,5 roka a predstavuje 68% z celkovej dĺžky života v tomto veku. U žien je podiel nižší (58 %) a zdravá dĺžka života je takmer zhodná ako u mužov, a to 10 rokov" (Daňková, Hrkál, 2007). Subjektívne odpovede respondentov o ich zdravotnom stave sa s rastúcim vekom respondenta kontinuálne zhoršujú (s výnimkou hodnotenia obezity). Vyšší vek totiž indikuje častejšiu prevalenciu ochorení, ktoré mnohokrát znižujú kvalitu zdravia v podobe doživotného užívania liekov, či obmedzení v aktivitách denného života počas posledných rokov života.

50

Poznámky: Výskum podporila Agentúra na podporu výskumu a vývoja v rámci riešenia projektu č. APVV-0018-12 s názvom Humánnogeografické a demografické interakcie, uzly a kontradikcie v časopriestorovej sieti “This paper uses data from SHARE wave 4 release 1.1.1, as of March 28 th 2013 or SHARE wave 1 and 2 release 2.5.0, as of May 24th 2011 or SHARELIFE release 1, as of November 24th 2010. The SHARE data collection has been primarily funded by the European Commission through the 5th Framework Programme (project QLK6-CT-2001-00360 in the thematic programme Quality of Life), through the 6th Framework Programme

(projects

SHARE-I3,

RII-CT-2006-062193,

COMPARE,

CIT5-

CT-2005-028857,

and

SHARELIFE, CIT4-CT-2006-028812) and through the 7th Framework Programme (SHARE-PREP, N° 211909, SHARE-LEAP, N° 227822 and SHARE M4, N° 261982). Additional funding from the U.S. National Institute on Aging (U01 AG09740-13S2, P01 AG005842, P01 AG08291, P30 AG12815, R21 AG025169, Y1-AG-4553-01, IAG BSR06-11 and OGHA 04-064) and the German Ministry of Education and Research as well as from various national sources is gratefully acknowledged (see www.share-project.org for a full list of funding institutions).”

Literatúra: ANDRLE, A., SRB, V. (1983): Současné procesy populačního vývoje ČSSR a jejich význam pro geografii. In: Geografický časopis, roč. 35, č. 1, s. 32-47. ČSÚ. (2012): Úmrtnostní tabulky za ČR, oblasti a kraje. .

51

ČSÚ. (2013): Úmrtnostní tabulky za ČR od roku 1920. . DAŇKOVÁ, Š., HRKÁL J. (2007). Analýza: zdravá délka života u obyvatel EU . EHEMU (2013). Health Expectancy in Czech Republic. In: EHLESIS Country Reports, Issue 6. . KOTÝNKOVÁ, M. , ČERVENKOVÁ, A. (2001): Začlenění seniorů v sociální struktuře soudobé společnosti, VÚPSV, Praha, 31 s. . Ministerstvo práce a sociálních věcí. (2008): Kvalita života ve stáří. Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012, MPSV, Praha, 60 s. . STANKOVIČOVÁ, I., VOJTKOVÁ, M. (2007): Viacrozmerné štatistické metódy s aplikáciami. Iura Editon, Bratislava, 261 s. ÚZIS ČR. (2011): Evropské výběrové šetření o zdraví v České republice EHIS 2008, ÚZIS ČR, Praha, 273 s. Kontaktné údaje: Marcela Káčerová, Mgr., PhD.

Jana Ondačková, Mgr.

Katedra humánnej geografie a demografie,

Schubert&Franzke, Kartografické

PRIF UK

vydavateľstvo, s.r.o.

Mlynská dolina 1, 842 01 Bratislava

Nejedlého 71, 841 02 Bratislava

[email protected]

[email protected]

52

POUŽÍVÁNÍ SLUCHADLA JAKO ASPEKT KVALITY ŽIVOTA SENIORSKÉ POPULACE THE USE OF HEARING AIDS AS A FACTOR OF THE QUALITY OF LIVE IN POPULATION OF OLDER ADULT Helena Kisvetrová, Petra Kurková, Barbora Švejdíková, Radka Popelková Abstrakt: Snížená schopnost slyšet a komunikovat ovlivňuje kvalitu života starší populace. Cílem studie bylo zjistit, jak sluchadlo ovlivňuje kvalitu života u seniorů. Realizace: strukturované rozhovory s 34 seniory ve věku 65+, kteří používali minimálně 1 rok sluchadlo. Nerozumění při hovoru bylo pro 70 % z nich motivací začít používat sluchadlo. V průměru senioři absolvovali 4 edukace o sluchadle a 47 % seniorů považovalo své vědomosti o sluchadle za velmi dobré. Polovina seniorů používala sluchadlo více než 8 hodin denně a při všech činnostech. 97 % seniorů subjektivně vnímalo zlepšení kvality života při používání sluchadla. Většina z nich uváděla zlepšení srozumitelnosti řeči a opětovné zapojení se do společenského života. Studie ukázala, že pravidelné používání sluchadla podporuje interakci a komunikaci promítnutou do každodenních aktivit a ovlivňuje tak kvalitu života seniora. Klíčová slova: edukace, kvalita života, komunikace, senior, presbyakuze Abstract: The diminished ability to hear and communicate affects the quality of life of the elderly. The aim of the study was to determine how a hearing aid can positively influence the quality of life for the elderly. Method: structured interviews with 34 people aged 65+ who had been using hearing aids for at least one year. For 70 % of them, impaired conversation was the main incentive to start using a hearing aid. On average, the participants took part in 4 instructional sessions on how to use a hearing aid and 47 % of them considered their knowledge of the device very good. One half of them used their hearing more than 8 hours a day and with all activities. 97 % of the elderly reported a subjective improvement to the quality of their lives when using a hearing aid. Most of them reported a better understanding of spoken language and revived their social life. The study showed that if used regularly, a hearing aid helps to facilitate interaction and communication in day-to-day activities, positively affecting the quality of life of the elderly. Key words: education, quality of life; communication; older adult; presbyacusis

53

1. ÚVOD Sluchové a zrakové postižení má dlouhodobý vliv na kvalitu života stárnoucí populace, a to zejména v oblasti sociálních aktivit (Fischer et al. 2009). Ztráta sluchu ve stáří je velmi běžná ve vyspělých zemích, což platí zejména o městských aglomeracích, kde intenzivní hluk negativně ovlivňuje zhoršení sluchu (Hidalgo et al. 2009). Tento zdravotní problém starší populace je ale často podceňován. Epidemiologické studie z Velké Británie, USA a Austrálie potvrzují, že zhoršení sluchu se týká až 45 % osob ve věku ≥ 50 let (Schneider et al. 2010). Prevalence zhoršení sluchu u osob nad 80 let dokonce může překračovat i 85 % (Cruickshanks et al. 1998). Stařecká nedoslýchavost (54resbyacusis) je multifaktoriální proces, charakterizovaný počáteční ztrátou sluchu ve vysokých frekvencích s nepříznivým dopadem na porozumění řeči v hlučném prostředí a v místech s ozvěnou (George et al. 2012). Ztráta sluchu je obvykle postupná, progresivní a bilaterální (Chou et al. 2011). Nejprve se snižuje schopnost porozumět řeči, později schopnost detekovat, identifikovat a lokalizovat zvuky (Gates, Mills, 2005). Korekci sluchového deficitu lze dosáhnout zesílením zvuku pomocí sluchadel s analogovým nebo digitálním zpracováním zvukového signálu. Mezi nejčastější typy patří závěsná, zvukovodová a kanálová sluchadla. Spokojenost se sluchadlem je ale závislá na subjektivním vnímání jedince (José et al. 2011). Nespokojenost seniorů se sluchadly často souvisí s obtížnou manipulací a nesplněným očekáváním ve vztahu ke zlepšení sluchu (Chou et al. 2011). Snížená schopnost slyšet a komunikovat je pro seniora frustrující a může vést k sociální izolaci, zkreslené komunikaci i ke stigmatizaci. Je spojená s negativními psychologickými dopady, depresivními symptomy a zhoršením kvality života (Schneider et al. 2010). Používání sluchadla umožňuje výrazné zlepšení kvality života seniora v oblasti vnímání zdraví, sociálního začlenění a spokojenosti s interpersonálními vztahy (Mondelli, Souza, 2012; Boi et al. 2010). 2. VÝZKUMNÁ STUDIE Výzkumná studie byla zaměřená na skutečnosti motivující seniora k zájmu o korekci sluchu, znalosti o sluchadle, využívání sluchadla a jeho vliv na subjektivní vnímání kvality života. Byl použit strukturovaný rozhovor a záměrné pozorování. Soubor respondentů tvořili 34 senioři, kteří byli do výzkumného souboru zařazeni na základě předem stanovených kritérií a se zaručením anonymity. Zařazující kritéria: věk 65+, nedoslýchavost, používání sluchadla, dispenzarizace ve foniatrické ambulanci Fakultní nemocnice Olomouc. Rozhovory se seniory,

54

pozorování a sumarizaci dat realizovala R. Popelková během své odborné praxe v rámci studia na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci. Soubor respondentů zahrnoval 20 mužů (59 %) a 14 žen (41 %). Třetina seniorů (35 %) byla ve věkové kategorii 65–74 let (dle klasifikace WHO rané stáří) a 62 % seniorů patřilo do kategorie 75–89 let (dle WHO vlastní stáří). V kategorii dlouhověkých (90 a více let) byl pouze jeden senior. Co se týká nejvyššího dosaženého vzdělání, tak 9 % seniorů mělo základní vzdělání, 41 % bylo vyučených, 32 % dosáhlo středoškolského a 18 % vysokoškolského vzdělání. Pro zpracování dat byla použita popisná statistika. Průměrná délka trvání sluchových potíží byla 7 let (min – max: 1–17 let). Zastoupení jednotlivých kategorií uvádí tab. 1. Tab. 1 Doba trvání poruchy sluchu

1 – 5 let

Absolutní četnost 12

Relativní četnost 35 %

6 – 10 let

12

35 %

11 – 15 let

7

21 %

16 a více let

3

9%

Celkem

34

100 %

Doba

Motivace ke korekci sluchu je významný faktor, který ovlivňuje skutečnost, zda senior Tab. 2 Motivace ke korekci sluchu Skutečnost motivující k používání sluchadla Zhoršení porozumění řeči při hovoru Zhoršení porozumění řeči při hovoru a sledování TV Zhoršení porozumění řeči při hovoru a potíže v zaměstnání Zhoršení porozumění řeči při hovoru a telefonování Subjektivní vnímání zhoršení sluchu Celkem

Absolutní četnost 24 3

Relativní četnost 70 % 9%

4

12 %

2

6%

1 34

3% 100 %

55

bude používat sluchadlo. Skutečností, která motivovala nejvíce seniorů z naší studie (70 %) k používání sluchadla, bylo zhoršené porozumění řeči při hovoru. Zastoupení jednotlivých motivujících skutečností ukazuje v přehledu tab. 2. Více než polovina seniorů (59 %) používala závěsné sluchadlo. Zvukovodové sluchadlo používalo 41 % seniorů. Nikdo nevyužíval kanálové sluchadlo. Dvě třetiny seniorů (68 %) používalo sluchadlo po dobu maximálně 5 let. Období 6 až 10 let používalo sluchadlo 29 % seniorů zapojených do studie. Pouze jeden senior používal sluchadlo déle než 16 let. Polovina seniorů (50 %) potvrdila, že používá sluchadlo během dne více než 8 hod. Počet hodin během dne, po které senioři využívali sluchadlo, uvádí v souhrnu tab. 3. Tab. 3 Využívání sluchadla během dne Počet hodin / den 1 hod. Max. 4 hod. Max. 8 hod. Více než 8 hod. Celkem

Absolutní četnost 1 7 9 17 34

Relativní četnost 3% 20 % 27 % 50 % 100 %

Více než polovina oslovených seniorů (59 %) používá sluchadlo při všech aktivitách a situacích během dne. Třetina respondentů (38 %) používá sluchadlo při běžných denních činnostem, jako je telefonování, sledování TV a dále při jednání na úřadu nebo návštěvě lékaře. Souhrnný přehled viz tab. 4. Z odpovědí vyplynulo, že nejčastější situací (94 %), při které senioři používali sluchadlo, byl hovor. Tato situace byla téměř u tří čtvrtin (70 %) seniorů také impulzem, který je motivoval začít používat sluchadlo, jak uvádí tab. 1. Při sledování TV využívalo sluchadlo 88 % seniorů. Polovina seniorů (53 %) uvedla, že během hospitalizace sluchadlo nepoužívají. Nejčastějším důvodem (28 %) byla skutečnost, že sluchadlo s sebou do nemocnice neberou z obavy z jeho ztráty. Tab. 4 Situace a aktivity pro používání sluchadla Situace a aktivity Při všech činnostech (včetně TV) Hovor a sledování TV Hovor a návštěva lékaře Hovor a telefonování

Absolutní

Relativní

četnost

četnost

20

59 %

8 2 2

23 % 6% 6% 56

Sledování TV a jednání na 1 úřadech Pouze při sledování TV 1 Celkem 34

3% 3% 100 %

Co se týká spokojenosti s používáním sluchadla (komfort, zvládnutí manipulace se sluchadlem, kvalita zesílení zvuku, rozumění řeči), tak 79 % seniorů uvedlo, že je s typem sluchadla, které používají, spokojeno. Pětina seniorů (21 %) nebyla s typem sluchadla, které jim bylo doporučeno, spokojená. Důvodem byla nejčastěji (57 %) skutečnost, že se sluchadlem neuměli dobře manipulovat. Dostatečná edukace o manipulaci a péči o sluchadlo je proto nezbytným předpokladem, aby byl senior se sluchadlem, které používá, spokojený. Senioři nejčastěji absolvovali čtyři edukace zaměřené na péči o sluchadlo a správnou manipulaci při používání. Nejnižší počet edukací byl dvě, nejvyšší počet absolvovaných edukací, který byl jedním seniorem uveden, bylo dvanáct. Téměř polovina seniorů (47 %) byla edukovaná společně s pečující/blízkou osobou (nejčastěji děti seniorů). Souvisí to se skutečností, že 41 % seniorů dále uvedlo, že potřebují pomoc při manipulaci a péči o sluchadlo. Nejčastěji sami nezvládali výměnu baterie ve sluchadle (71 %). Pouze 18 % seniorů uvedlo, že s rozsahem poskytnuté edukace nebyli spokojeni. Nejčastějším důvodem byla skutečnost, že nedokázali sami správně manipulovat se sluchadlem. Polovina seniorů (47 %) považovala subjektivně své znalosti o sluchadle a péči o něj za velmi dobré, 44 % je považovalo za přiměřené a pouze 9 % seniorů připustilo, že jejich znalosti jsou nedostatečné. Administrátorka sběru dat následně provedla porovnání subjektivního hodnocení seniora s výsledkem svého pozorování seniorů ve foniatrické ambulanci zaměřené na dosažené znalostí seniora o sluchadle. U 6 % seniorů, kteří své znalosti subjektivně považovali ještě za přiměřené, byl zjištěn větší deficit znalostí. Výsledky subjektivního hodnocení seniorů a výsledky objektivního pozorování uvádí graf 1. V závěru strukturovaného rozhovoru senioři subjektivně hodnotili zda používání sluchadla ovlivnilo kvalitu jejich života. Většina (97 %) potvrdila, že používání sluchadla považují za významný faktor, kteřý pozitivně ovlivňuje kvalitu jejich života. Tři čtvrtiny seniorů (76 %) nejvíce oceňovalo, že jim sluchadlo umožnilo lepší porozumění řeči při komunikaci s ostatními lidmi, což podpořilo jejich sociální aktivity. 3. DISKUZE Kvalita života je multidimenzionální fenomén, zahrnující fyzickou, materiální, emocionální

57

Graf 1 Znalosti o sluchadle

i sociální pohodu (Ciorba et al. 2012; Boi et al. 2010). Sluchová ztráta má významný dopad především na sociální dimenzi seniora, a to v souvislosti se zhoršenou schopností komunikace a interakce s okolím, jako významným aspektem každodenních aktivit. Tuto skutečnost potvrzují i výsledky naší studie, protože deficit v oblasti komunikace (zhoršení rozumění řeči při hovoru) byl pro 70 % seniorů primárním impulsem, který je motivoval k používání sluchadla. Většina seniorů (94 %) také označila hovor jako situaci, kdy sluchadlo nejčastěji používají. Teineira et al. (2008) nenašel vztahy mezi ztrátou sluchu a kvalitou života u starších osob. Jedna třetina respondentů v jeho studii měla ale jen mírný sluchový deficit, který podle WHO není považován za diskvalifikující, což znamená, že nebrání seniorovi bez obtíží vykonávat každodenní aktivity. Bance (2007) ale uvádí, že použití sluchadel může snížit funkční dopady ztráty sluchu a zlepšit tak kvalitu života seniora. V naší studii uvedla polovina seniorů (50 %), že používá sluchadlo během dne více než 8 hod. a čtvrtina seniorů (27 %) v rozmezí 4 až 8 hod. José et al. (2011) uvádí ve své studii, že déle než 8 hod. používalo sluchadlo 67 % respondentů. Ale ne všichni respondenti byli v seniorském věku, což může vysvětlit delší dobu využívání sluchadla během dne. Počet seniorů, který využíval sluchadlo maximálně 8 hod. (27 %), byl shodný s výsledkem naší studie. Pouze pětina seniorů z naší studie uvedla, že nejsou spokojeni s typem sluchadla, které jim bylo doporučeno. Nejčastějším důvodem nespokojenosti seniora byl deficit schopnosti správně manipulovat se sluchadlem. Také Chou et al. (2011) uvádí obtížnou manipulaci se sluchadlem jako důvod nespokojenosti. S tím souvisí i skutečnost, že používání sluchadla vyžaduje dlouhodobější edukaci. Pouze polovina seniorů z naší studie používala sluchadlo při 58

všech aktivitách. Může to souviset se skutečností, že lidé s mírnou vysokofrekvenční ztrátou sluchu vnímají negativně zesílení zvuků, jako je šustění papíru nebo jejich vlastní dýchání, a v důsledku toho používají sluchadlo pouze příležitostně při určitých aktivitách. Takové používání však zabraňuje centrálnímu přizpůsobení se novému vnímání zvuků a přispívá k nespokojenosti uživatelů (Gates, Mills 2005). Proto se doporučuje sledovat pacientův pokrok v manipulaci se sluchadlem v pravidelných intervalech, protože to může podpořit zlepšení celkových výsledků, a tím i spokojenost seniora (Perez, Edmonds 2012). Také dřívější studie viděli podporu spokojenosti v lepší edukaci pacientů, zejména v oblasti týkající se problémů s používáním sluchadel (Liston et al. 1995). José et al. (2011) řadí mezi faktory, které přispívají k úspěšnému používání sluchadel mimo manuální zručnosti při manipulaci se sluchadlem i další faktory, např. finanční náklady a osobní očekávání. S finančními náklady souvisí pravděpodobně i skutečnost, že část seniorů z naší studie uvedla, že sluchadlo nepoužívá v době hospitalizace, protože mají strach ze ztráty. Pořízení sluchadla je pro seniora často finančně dosti nákladné (senioři uvedli, že průměrně dopláceli 3.300 Kč; nejvyšší doplatek na sluchadlo byl 8.000 Kč). Fakt, že čtyři pětiny seniorů z naší studie byly spokojeny s používáním sluchadla (komfort, zvládnutí manipulace, zesílení zvuku, rozumění řeči) koreluje se zahraničními výsledky, kde většina uživatelů také pozitivně hodnotila prospěch z používání sluchadla (Magni et al. 2005). Rovněž španělská studie hodnotící spokojenost a využívání sluchadla uvádí, že polovina uživatelů sluchadel byla po jejich poskytnutí spokojenější se svým životem. Faktem však zůstává, že spokojenost je postavena na subjektivních dojmech jedince (José et al. 2011). Je definovaná výhradně uživatelem sluchadla a všechna měření posuzující spokojenost jsou subjektivní, a měla by být proto vnímána pouze jako statistická měření (Magni et al. 2005). Většina seniorů (97 %) z naší studie potvrdila, že používání sluchadla ovlivnilo kvalitu jejich života. Brazilská studie uvádí, že pouze 13 % uživatelů tvrdilo, že se kvalita jejich života v průběhu používání sluchadla nezlepšila (José et al. 2011). Z výsledků další brazilské studie zkoumající kvalitu života před a po poskytnutí sluchadla jednoznačně vyplývá, že používání sluchadla vedlo k výraznému zlepšení kvality života, konkrétně v oblasti vnímání zdraví nebo spokojenosti s osobními vztahy (Mondelli, Souza 2012). Kvalitu života zkoumala i řecká studie, která uvádí, že všichni pacienti pozitivně hodnotili používání sluchadla, protože to vedlo ke zlepšení kvality jejich života (Tsakiropoulou et al. 2007). V rámci íránské studie bylo zkoumáno zlepšení kvality života v souvislosti s využíváním sluchadel. Účastnící studie používali sluchadla ve 3 měsíčním intervalu a výsledky potvrdily, že došlo ke zlepšení kvality života. Respondenti uváděli, že velký význam pro ně měla možnost opět poslouchat rádio 59

a televizní program (Lotfi et al. 2009). Rovněž v naší studii 88 % seniorů uvedlo sledování TV jako aktivitu, při které používají sluchadlo, což může být považováno za prevenci pocitu osamělosti seniora. Poslech rádia nebyl seniory z naší studie uváděn. Může to souviset se skutečností rozdílného socio-kulturního kontextu íránského a českého prostředí. 4. ZÁVĚR Poruchy sluchu ve stáří jsou díky postupnému stárnutí populace velmi aktuálním tématem. Sluchová ztráta významně ovlivňuje komunikaci, každodenní aktivity, stupeň osobní nezávislosti i pocit osamělosti seniora. Vzhledem k důsledkům, které poruchy sluchu způsobují, jde o vážný problém, který má negativní dopad na subjektivní vnímání kvality života seniora. Efektivní opakovaná edukace seniora podporuje zvládnutí manipulace se sluchadlem a motivuje k jeho využívání. Může tak pozitivně ovlivnit kvalitu života seniora a snížit riziko osamělosti a sociální izolace. Příspěvek je dedikován projektu CZ.1.07/2.2.00/28.0181 Zvýšení profesních kompetencí studentů zdravotnických a tělovýchovných studijních programů ve vztahu k osobám se zdravotním postižením. Příspěvek byl dále podpořen v rámci studentské grantové agentury IGA UP a je dedikován projektu FZV_2013_007. Literatura: BANCE, M. (2007). Hearing and aging. Canadian Medical Association journal, 176, 7, 925– 927. BOI, R., RACCA, L., CAVALLERO, A. et al. (2012). Hearing loss and depressive symptoms in elderly patients. Geriatrics and gerontology international,12, 3, 440–445. CIORBA, A., BIANCHINI, CH., PELUCCHI, S. et al. (2012). The impact of hearing loss on the quality of life of elderly adults. Clinical interventions in aging, 7, 159–163. CRUICKSHANKS, K., WILEY, T., TWEED, T. et al. (1998). Prevalence of hearing loss in older adults in Beaver Dam, Wisconsin. The Epidemiology of Hearing Loss Study. American journal of epidemiology, 148, 9, 879–886. FISCHER, M., CRUICKSHANKS, K., KLEIN, B. et al. (2009). Multiple sensory impairment and quality of life. Ophthalmic epidemiology, 16, 6, 346–353. GATES, G., MILLS J. (2005). Presbyacusis. The Lancet, 336, 9491, 1111–1120. GEORGE, P., FARRELL, T., GRISWOLD, M. (2012). Hearing loss: help for the young and old. The Journal of family practice, 61, 5, 268–277. 60

GOGGINS, S., DAY, J. (2009). Pilot study: Efficacy of recalling adult hearing-aid users for reassessment after three years within a publicly-funded audiology service. International journal of audiology, 48, 4, 204–210. HIDALGO, J., GRAS, C., LAPEIRA, J. et al. (2008). Functional status of elderly people with hearing loss. Archives of Gerontology and Geriatrics, 49,1, 88–92. CHOU, R., DANA, T., BOUGATSOS, CH. et al. (2011). Screening for Hearing Loss in Adults Ages 50 Years and Older: A Review of the Evidence for the U.S. Preventive Services Task Force. Rockville (MD): Agency for Health Care Research and Quality (US), 2011, March. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK53864/pdf/TOC.pdf. JOSÉ, M., CAMPOS, P., MONDELLI, M. (2011). Unilateral hearing loss: benefits and satisfaction from the use of hearing aids. Brazilian journal of otorhinolaryngology, 77, 2, 221– 228. LISTON, R., SOLOMON, S., BANERJEE, A. (1995). Prevalence of hearing problems, and use of hearing aids among a sample of elderly patients. The British journal of general practice, 45, 396, 369–370. LOTFI, Y., MEHRKIAN, S., MOOSSAVI, A. et al. (2009). Quality of life improvement in hearing-impaired elderly people after wearing a hearing aid. Archives of Iranian medicine, 12, 4, 365–370. MAGNI, C., FREIBERGER, F., TONN, K. (2005). Evaluation of satisfaction measures of analog and digital hearing aid users. Brazilian journal of otorhinolaryngology, 71, 5, 650–657 MONDELLI, M., SOUZA, P. (2012). Quality of life in elderly adults before and after hearing aid fitting. Brazilian journal of otorhinolaryngology, 78, 3, 49–56. PEREZ, E., EDMONDS, B. (2012). A Systematic Review of Studies Measuring and Reporting Hearing Aid Usage in Older Adults since 1999: A Descriptive Summary of Measurement Tools. PLOS one, 7, 3, 1–8 SCHNEIDER, J., GOPINATH, B., KARPA, M. et al. (2010). Hearing loss impacts on the use of community and informal supports. Age and ageing, 39, 4, 458–464. TEIXEIRA, A., FREITAS, C., MILLÃO, L. et al. (2008). Relationship Among Hearing Loss, Age, Gender, and Quality of Life in Older Individuals. International Archives of Otorhinolaryngology, 12, 1, 62–70. TSAKIROPOULOU, E., KONSTANTINIDIS, I., VITAL, I. et al. (2007). Hearing aids: Quality of life and socio-economic aspects. Hippokratia, 11, 4, 183–186.

61

Kontaktní údaje: PhDr. Helena KISVETROVÁ Univerzita Palackého v Olomouci Ústav ošetřovatelství tř. Svobody 8 771 11 Olomouc [email protected] Mgr. Petra KURKOVÁ, Ph.D. Univerzita Palackého v Olomouci Katedra aplikovaných pohybových aktivit Tř. Míru 104 779 00 Olomouc [email protected]

62

POJETÍ CHUDOBY V HISTORICKÉM KONTEXTU CONCEPT OF POVERTY IN THE HISTORICAL CONTEXT Magdalena Kotýnková Abstrakt Chudoba je jevem, který provází lidskou existenci od jejího vzniku až do současnosti. Problematika zkoumání a monitorování chudoby se úzce váže k odlišným konceptům chudoby. Nahlédnutím do historie sledování chudoby lze doložit postupný vývoj v chápání chudoby a vývoj v nastavení hranice chudoby, přičemž obojí v sobě odráží dosažený sociálněekonomický vývojový stupeň společnosti. Cílem příspěvku je rozšířit pohled na současné pojetí chudoby v rozvinutých zemích o přehled vývoje chudoby a jejího měření v historickém kontextu. Začlenění chudoby do širších historických a společenských souvislostí odkrývá souvislosti, které mohou být skryté a přitom klíčové pro zdokonalení jejího monitorování. Klíčová slova: chudoba, sociální vyloučení, měření chudoby21 Abstract The aim of this paper is to extend the current view of the concept of poverty in developed countries. Poverty is a part of human existence from its beginning to the present. The issue of monitoring poverty is closely linked to different concepts of poverty. Insight into the history of poverty monitoring demonstrates a gradual evolution in the understanding of poverty and demonstrates development in setting the poverty line. Approach to poverty in a broader historical and social contexts reveals the connection that can be hidden and yet crucial for improving poverty monitoring. Key words: poverty, social exclusion, poverty measurement 1. HISTORICKÝ KONTEXT CHÁPÁNÍ CHUDOBY První statistické studie, které byly zaměřeny na výzkum chudoby v Evropě, vznikly po revolučním roce 1848. V období od druhé poloviny 19. století začala v Evropě probíhat industrializace, která byla provázena koncentrací průmyslové výroby, rychlým růstem průmyslových měst a migrací obyvatelstva z venkova do měst. Kolísající odbyt výroby v důsledku ekonomických cyklů a růst počtu obyvatel ve městech znamenal také rychlý růst počtu chudých (lůzy), s čímž byl spojen růst kriminality a nebezpečí epidemií. 21

Příspěvek byl vypracován za finanční podpory Interní grantové agentury VŠE F5/24/2012.

63

Statistické studie zpracované v druhé polovině 19. století, které byly zaměřeny na sledování chudoby se proto zabývaly příjmy a výdaji především dělnických rodin. Největšího věhlasu dosáhli pruští statistikové. Nejvýznamnější z nich, Ernst Engel (1821–1896), vytvořil empirickou poučku, která měla dalekosáhlý vliv na sledování chudoby: „Čím je rodina chudší, tím větší díl celkových výdajů používá na potraviny. Poměr mezi výdaji na stravu a ostatními výdaji je tím nejlepším ukazatelem životní úrovně obyvatel“. Engelův zákon byl akceptován nejen v řadě studií v 19. století, ale promítl se až do moderní teorie a metodologie výzkumů chudoby, které byly vytvořeny ve 20. století . Na přelomu 19. a 20. století působil v Anglii Charles Booth (1840–1916) a B. Seebohm Rowntree (1871–1954), kteří stanovili významný instrument pro budoucí výzkumy, kterým je hranice chudoby („poverty line“). Booth, který se zabýval studiem chudoby v Londýně ve své práci Life and Labour of the People in London, publikované v několika vydáních mezi lety 1889 až 1903, stanovil určitou výši příjmů pomocí níž definoval „chudé“ a „velmi chudé“: „Chudí stěží dokáží vést nezávislý život a uspokojovat své základní životní potřeby, velmi chudí toho již nejsou schopni vůbec“. Obdobně Rowntree, který prováděl výzkum chudoby v Yorku, v roce 1901 v práci Poverty a Study of Town Life stanovil dvě kategorie chudých: „Primárně chudí jsou ti, jejichž příjmy jsou pod hranicí chudoby, sekundárně chudí jsou ti, jejichž příjmy jsou na této hranici (nebo mírně nad), ale jejichž příjmy jsou dostatečné pro zajištění pouze základních, k životu zcela nezbytných potřeb, aniž by mohli kupovat cokoliv více“. K těmto závěrům dospěl při použití hranice chudoby, kterou stanovil již v roce 1889. Rowntree jako první badatel zkonstruoval absolutní hranici chudoby. Výdaje domácností rozdělil na tři kategorie: potraviny, bydlení a ostatní (oblečení, topivo, světlo…) a v rámci těchto kategorií vypracoval kalkulaci minimálních výdajů nutných k tomu, aby si domácnost mohla obstarat základní životní potřeby. Hranice chudoby stanovená v roce 1889 zahrnovala výdaje na potraviny na velmi nízké úrovni, neboť Rowntree vycházel z čistě vegetariánské stravy bez jakéhokoliv čerstvého masa, z tehdy dražších potravin byla započítána pouze třikrát týdně slanina. Do hranice chudoby nebyly započteny náklady na dopravu, ale ani na zdravotní péči. Ve své první studii z roku 1901 Rowntree porovnával příjem dělnických domácností očištěný o nájem. Dle hranice chudoby z roku 1889 došel ke zjištění, že v Yorku žilo 15,5 % domácností pod hranicí chudoby (primární chudoba) a dalších 27,9 % na hranici chudoby, nebo jen těsně nad ní (sekundární chudoba) (Rowntree, 1901).

64

V roce 1918 Rowntree definoval novou minimální hranici „lidských potřeb“, kterou použil při výzkumu chudoby v roce 1936 a zjistil, že dle nově stanovené hranice žilo v Yorku v chudobě 30 % dělnické populace, zatímco při použití hranice stanovené v roce 1899, by tento podíl klesl pouze na 6,8 %, z čehož je patrné, že nově stanovená hranice byla signifikantně vyšší. (Hatton, Bailey, 2000). Na studii z roku 1936 následně navázala ještě studie další, která významně ovlivnila další rozvoj v této oblasti. Rowntree na ní, vzhledem k pokročilému věku, spolupracoval s G. R. Laversem a její výsledky byly publikovány v roce 1951 (Rowntree, Lavers, 1951). K posouzení stavu chudoby tentokrát použili stejnou hranici, jako ve studii z roku 1936 a zjistili, že chudoba z původních 31,1 % klesla na pouhých 4,6 %. V dalším rozboru pak přisoudili tento dramatický pokles především sociální politice státu, která prošla značným rozvojem na základě publikace Beveridgeovy zprávy z roku 194222. Autoři studie vypočítali, že při absenci sociální pomoci by podíl dělnických domácností žijících v chudobě dosahoval 22,4 %. (Rowntree, Lavers, 1951). Na tomto základě bylo obecně usuzováno, že sociální politika státu byla úspěšná a snížila chudobu. Po čase se však vynořily určité pochybnosti, nakolik je možné na základě této studie dělat tak dalekosáhlé závěry. Kritici jí vyčítali nedostatečnost zkoumaného vzorku populace, která se omezovala pouze na jedno město, zpochybňovali samotnou spolehlivost studie, ale především se zaměřili na to, zda je možné porovnávat hranici chudoby z roku 1936 se situací v roce 1951. 2. KRITIKA KONCEPTU ABSOLUTNÍHO POJETÍ CHUDOBY Mezi nejčastější a nejzávažnější výtky kritiků absolutního pojetí chudoby patří srovnatelnost absolutní hranice chudoby v čase. Jedním z nejvýznamnějších z kritiků absolutního pojetí chudoby patří P. Townsend (1928 – 2009). I když lze předpokládat, že základní životní potřeby člověka jsou v čase neměnné, obtížné je stanovení spotřebního koše základních životních potřeb, neboť jeho stanovení je odvislé od úsudku toho, kdo tento koš konstruuje a navíc, tento koš se mění v čase a prostoru. V různém čase a na různém místě mohou být nejchudším vrstvám obyvatelstva dostupné odlišné spotřební statky, které mohou v rozdílné míře uspokojovat jejich potřeby a které jsou dle úsudku toho, kdo absolutní hranici konstruuje zahrnuty do základních životních potřeb. Nedostáváme tím měřítko, které by umožnilo srovnat stav chudoby v různém čase a na různých místech, čímž lze konstatovat, že absolutní pojetí chudoby je vlastně pojetím 22

W. Beveridge (1879 – 1963) byl britský ekonom a sociální reformátor. Je považován za zakladatele tzv. státu blahobytu, který se rozvinul v západoevropských společnostech po 2. světové válce.

65

relativním, neboť reflektuje změny stavu společnosti, její vývoj a vývoj statků a služeb, které společnost poskytuje. Na otázku, co vše je nezbytné zahrnout mezi základní životní potřeby odpověděl již Adam Smith (1723 – 1790) ve svém Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, kde konstatuje: „Nezbytnostmi nemyslím pouze komodity nezbytné k přežití, ale cokoliv, co považuje zvyk dané země za neslušné nemít.“ (Smith, 1776). Smith pokračuje v rozvíjení této myšlenky právě na příkladu kožených bot, o nichž se vyjadřuje jako o nezbytnosti nikoliv pouze ve smyslu holého přežití, ale zároveň jako o statku, který musí člověk mít, aby nebyl vyloučen sociálně, tedy aby ho nezavrhovala společnost, která by považovala neobutého člověka za neslušného či opovrženíhodného.

Jak lze dovodit, k přežití člověka ve

23

společnosti není nezbytný pouze příjem potravy, ale také mnohem širší okruh statků, jejichž rozsah se bude rozvíjet a rozšiřovat spolu se samotným vývojem společnosti, která na jedince klade stále větší požadavky. Při posuzování chudoby je proto nutné vývoj společnosti brát v úvahu, a proto konstruovaná hranice absolutní chudoby se v čase stává relativní a více arbitrární, neboť pro posouzení toho, které komodity zařadit do spotřebního koše základních životních potřeb nutně chybí objektivní měřítka, která se v průběhu času proměňují, neboť sociálně – ekonomický vývoj dokládá, že dnešní běžná životní úroveň24 je včerejším luxusem a zítřejší nezbytností. Peter Townsend, jeden z nejvýznamnějších kritiků konceptu absolutní chudoby vyjádřil svůj přístup k měření chudoby tímto citátem: „Životní potřeby nejsou neměnné. Neustále se přizpůsobují a rozšiřují s tím, jak se mění společnost a její produkty. (…) Žádný standard dostatku nemůže být, dozajista, revidován pouze tak, aby bral v úvahu změny cen, neboť tak by opomněl změny ve spotřebě statků a služeb stejně jako nové povinnosti a očekávání kladená na členy komunity. Protože nemáme jiné měřítko, nejlepším odhadem by bylo poměřovat dostatek jedince k průměrnému růstu (či poklesu) v reálných příjmech.“ (Townsend, 1979), čímž vyjádřil odklon od absolutního konceptu chudoby k relativnímu konceptu chudoby. 3. RELATIVNÍ POJETÍ CHUDOBY V polovině 20. století bylo bádání o příjmech domácností

a chudobě ideově ovlivněno

ekonomickou teorií J. M. Keynese (1883–1946), který spatřoval problém nízkého 23

Situace by byla poněkud odlišná, pokud bychom zkoumali potřeby jedince v hypotetické situaci Robinsona Crusoe izolovaného o samotě na opuštěném ostrově (či kterémkoliv místě, kde by nebyl členem širšího společenství), avšak takové zkoumání by bylo pro posouzení stavu a vývoje chudoby zcela bezcenné. 24 Životní úroveň lze chápat jako termín podřazený termínu kvalita života, neboť životní úroveň je "pouze" materiální stránkou kvality života, která ovšem může mít vliv i na ostatní oblasti (zdraví, vzdělání, bydlení) včetně celkové spokojenosti se životem.

66

ekonomického růstu a vysoké nezaměstnanosti v USA ve špatné distribuci bohatství mezi obyvatele a v nízké poptávce, která je nepříznivě ovlivněna příliš nízkými příjmy chudých. V roce 1934 byla publikována studie s názvem America’s capacity to Consume (Leven, 1934), v níž byl uveden předpoklad, že reálným cílem ekonomiky v blízké budoucnosti bude likvidace chudoby zajištěním dobré životní úrovně každého občana a plnohodnotným plánem výživy bez výdajových omezení. V roce 1937 označuje prezident Roosevelt ve své druhé inaugurační řeči celou jednu třetinu národa jako nedostatečně bydlící, špatně oblečenou a živenou. Pohled na měření chudoby mění zásadním způsobem americký ekonom J. K. Galbraith (1908–2006). Podle Galbraitha neexistují společenské mechanismy, které by zaručovaly i za předpokladu zdravého ekonomického růstu eliminaci chudoby. Chudobu následně definoval nikoliv pouze jako absolutní stav příjmů, ale jako rozdíl v příjmech jednotlivce a průměrného příjmu v dané části společnosti. Pokud je rozdíl příliš veliký, lze hovořit o chudobě (Galbraith, 1998). V roce 1965 byla publikována studie, ve které byl poprvé stanoven čistě relativní koncept chudoby. Její autor, profesor ekonomie Victor Fuchs, v ní doporučil používat jako hranici chudoby polovinu mediánového příjmu příjmového rozložení domácností v USA. Podle autora je nutné používat relativní definici chudoby vzhledem k rozkolísanosti odhadů její absolutní verze (založené na různých standardizovaných rozpočtech). Uvedl i teoretický argument proti absolutní míře chudoby: „Pokusy o její konstrukci (konstrukce absolutní míry chudoby) jsou odsouzeny k nezdaru, protože nerespektují založení člověka jako společenského tvora (social animal). V dynamické a demokratické společnosti jsou naše soudy o tom, kdo je chudý, nutně závislé na průměrném příjmu. Koncept relativní chudoby, který s sebou přinesla druhá polovina 20. století, odpovídá vývojovému stupni společnosti. V období, v němž J. K. Galbraith publikoval svoji slavnou knihu Společnost hojnosti, se mění pohled na chudobu: chudoba se již nevztahuje k pouhé schopnosti (fyzického) přežití, ale je odrazem celkové prosperity společnosti a chudí jsou ti, kteří se ocitnou na dolním konci příjmové škály. 4. NEDOSTATKY KONCEPTU RELATIVNÍHO POJETÍ CHUDOBY Kritiku konceptu relativního pojetí chudoby uvádí např. Amartya Sen v článku Poor, Relatively Speaking (1983) v němž uvádí, že mechanické měření chudoby jako relativního jevu, může dospět k závěru, který je v jasném rozporu s naším intuitivním očekáváním. Například, bude-li celá společnost chudnout, ale relace příjmů na příjmové škále zůstanou 67

nezměněny, nemusí být při měření rozsahu chudoby jako podílu domácností pod stanovenou hranicí relativní chudoby (50 %, resp. 60 % mediánového příjmu) zaznamenat vůbec žádný nárůst chudoby ( i v případě, pokud již všichni hladoví). Může nastat i případ, že rozsah chudoby se bude snižovat, přestože celkově bude společnost chudnout, což nastane v případě, že nejvíce zchudnou (nej)bohatší, zatímco příjem nízkopříjmových skupin obyvatelstva bude nezměněn či jen poklesne v menší míře. Zdá se proto že absolutní zakotvení chudoby je nepostradatelné, neboť pouhým porovnáváním příjmu domácností s mediánovým příjmem ve společnosti neměří chudobu, ale příjmovou nerovnost, což jsou pojmy odlišné pojmy. To lze snadno dokumentovat i na příkladu z minulosti České republiky, kde před rokem 1989 byla příjmová nerovnost velice nízká25, ačkoliv v porovnání se západoevropskými zeměmi či USA zde příjmové rozložení dosahovalo nižších absolutních hodnot než v západoevropských zemích či v USA. 5. VYUŽITÍ RELATIVNÍHO KONCEPTU CHUDOBY PŘI MONITOROVÁNÍ CHUDOBY V ČLENSÝCH ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE V zemích Evropská unie je monitorována chudoba dle metodických pokynů Evropského statistického úřadu (dále: „Eurostat“), přičemž se vychází z čistě relativního pojetí. Hranice chudoby je stanovena jako 60 % národního ekvivalizovaného mediánového příjmu26. Rozsah chudoby je v jednotlivých zemích odvozen z příjmové nerovnosti každé jednotlivé země. Na základě harmonizovaného měření chudoby lze vzájemně srovnávat jednotlivé země, viz graf č. 1. Jak lze pozorovat na uvedeném grafu, Česká republika dosahuje nejnižší chudoby (přesněji řečeno nejnižšího podílu příjmů nižších nebo rovných hranici chudoby - 60 % českého ekvivalizovaného mediánového příjmu - na celkovém příjmovém rozložení). Zatímco země jako Rumunsko či Bulharsko, v nichž je v tomto srovnání dosahováno vysokého rozsahu chudoby, vysoký podíl „chudých“ ve Velké Británii (téměř 19 % populace žijící pod stanovenou hranicí) může být vnímán jako vysoký, a to zvláště ve srovnání s nejnižším 25

Srovnej např. Večerník (1995) Příjmové rozložení, ze kterého je vypočten rozsah chudoby na úrovni č lenských zemí Evropské unie je příjmovým rozložením tzv. ekvivalizovaných příjmů domácností. Tyto ekvivalizované příjmy jsou vypočteny jako podíl celkových čistých příjmů domácnosti a počtu spotřebních jednotek pro danou domácnost. Pro stanovení počtu spotřebních jednotek domácnosti slouží tzv. ekvivalenční stupnice, která je stupnicí koeficientů stanovených pro jednotlivé členy domácností. Členům domácností se přiřadí příslušný koeficient dle pořadí člena v domácnosti a u dětí také podle věku přičemž hodnoty koeficientů jsou vytvořeny tak, aby vyjadřovaly úspory ze společného hospodaření domácností. Ekvivalenční stupnice používaná Eurostatem obsahuje tyto koeficienty: 1,00 pro prvního dospělého člena domácnosti, 0,50 pro druhého a každého dalšího dospělého člena domácnosti, 0,30 pro každé dítě (do věku 13 let včetně). 26

68

Graf 1: Podíl populace v zemích EU žijící pod hranicí chudoby určené jako 60 % mediánového příjmu domácností v dané zemi. Pro širší kontext zahrnuty i hranice 20 %, 40 % a 80 % mediánového příjmu.

45 40 Procent populace

35 30

80%

25

60%

20

40%

15

20%

10 5 LV RO BG GR LT ES EE UK IT PT PL CY IE DE BE FI LU FR AT HU SE DK SI NO SK NL IS CZ

0

Zdroj: Evropská komise (2011) rozsahem chudoby v České republice. Z toho vyplývá, že toto srovnání chudoby lze chápat jako ne zcela jasné, spíše se lze přiklonit k tomu, že se jedná o srovnání příjmové nerovnosti, čemuž též odpovídá název ukazatele používaného ve statistických analýzách: míra nízkých příjmů, z něhož je v mediálním světě odvozována chudoba v jednotlivých zemích Evropské unie. 6. KONCEPT SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ Koncem 20. století začala v Evropě probíhat akademická diskuse o posunu pojmů od pojmu chudoba k pojmu sociální vyloučení, přičemž tento posun nespočíval v pouhé záměně pojmů, ale v záměně, která se týkala objektu zájmu. „V současných prosperujících společnostech již není hlavním problémem distribuce bohatství, ale problémem se stalo nedostatečné sepětí, nebo spíše odpoutání jedince a/nebo celých skupin obyvatelstva od společnosti“ (Mareš, 2006). Tím také dochází k posunu od problému rovnosti k problému spravedlnosti a přístupu k právům. Zatímco ještě v osmdesátých letech minulého století byl v Evropě zájem ekonomů a sociologů soustředěn na eliminaci chudoby, v polovině devadesátých let se zájem přesunul na problematiku sociálního vylučování jedinců a/nebo celých skupin obyvatelstva z hlavního proudu života společnosti.

69

Koncept sociálního vyloučení vychází z přesvědčení, že vedle vertikálních (třídních) nerovností se v současných evropských společnostech objevuje stále naléhavěji problém nerovností a disproporcí horizontálních, jež ohrožují existenci společnosti stejně, nebo i více než ji dříve ohrožovaly nerovnosti vertikální (třídní): „Koncept sociálního vyloučení se nevztahuje ke stupňování nerovností, ale k mechanismům, které mají za následek oddělování určitých skupin od hlavního proudu společnosti“ (Mareš, 2006). Nejde tedy již o rozdělení společnosti na ty, kteří jsou „nahoře“ a „dole“ jako spíše o rozdělení na ty, kteří jsou „uvnitř“ a „vně“ společnosti (i když jedním z důležitých důvodů „nebýt uvnitř“ stále zůstává ve většině případů „být dole“, avšak zdaleka to již není pouze jediný důvod sociálního vyloučení). Sociální vyloučení tedy znamená vyloučení ze sociálního života společnosti v důsledku nedostatečného přístupu ke zdrojům, které jsou ve společnosti k dispozici. K základním zdrojům společnosti patří: trh práce, vzdělávání, bydlení, zdravotní péče a sociální ochrana. Je-li chudoba spojována především s nedostatečným přístupem k rozdělovanému bohatství a s následnou materiální deprivací, pak být materiálně deprivován znamená žít bez statků a služeb, které jsou ve společnosti považovány za nezbytné. Sociální vyloučení ovšem souvisí i s jinými deprivacemi, jako například sociálními, pracovními, zdravotními apod. Projevy sociálního vyloučení lze formulovat takto (Gabal, 2006): 

symbolické

vyloučení

spojené

se

stigmatizací

(zevšeobecňující

přisuzování

negativních vlastností) jedinců či skupin, 

nízká míra vzdělanosti a ztížená možnost tuto nevýhodu překonat,



uzavřený ekonomický systém vyznačující se častým zastavováním majetku a půjčováním peněz na vysoký úrok (lichva a tzv. rychlé půjčky),



ztížený přístup k legálním formám výdělečné činnosti, závislostí na sociálních dávkách,



rizikový životní styl, špatné hygienické poměry a související zdravotní stav,



životní strategie orientované na přítomnost,



větší potenciál výskytu sociálně patologických jevů (např. alkoholismu, narkomanie či gamblerství) a kriminality (zvýšeným rizikem stát se pachatelem, ale i obětí trestné činnosti),



snížená sociokulturní kompetence (např. jazyková bariéra, nezkušenost či neznalost vlastních práv a povinností)

70



prostorové vyloučení, kdy jedinci a skupiny postižené sociálním vyloučením často žijí v uzavřených izolovaných lokalitách s nedostatečnou občanskou vybaveností (sociálně vyloučené lokality)

Monitorování rozsahu sociálního vyloučení ve společnosti je mnohem složitější, než měření rozsahu chudoby, neboť se jedná o vícečetnou deprivaci, nikoliv pouze o materiálně deprivaci, ale též o sociální, pracovní, zdravotní apod. 7. ZÁVĚR Předmětem diskuse byly dva základní přístupy k měření chudoby: absolutní a relativní. Koncept absolutní chudoby vychází ze stanovení pevně stanovené minimální hranice základních životních potřeb, pomocí kterých jedinec / domácnost / uspokojí své základní potřeby. V chudobě se nachází ti, jejichž příjmy jsou nižší než takto stanovená hranice. Nedostatkem tohoto přístupu je, že pevně stanovený koš minimálních potřeb neodráží vývojové sociálně – ekonomické proměny společnosti, ale i produktů. V mezinárodním srovnání lze obtížně sjednotit odlišnost produktů nakupovaných chudými lidmi. Upravujemeli hranici základních životních potřeb dle sociálně – ekonomického rozvoje společnosti, stává se měřítko, kterým je hranice chudoby stále relativnějším a lze položit otázku, jestli skutečně existuje absolutní pojetí chudoby nebo se jedná pouze o speciální variantu relativního pojetí v konkrétním čase a prostoru. Kritika absolutního pojetí chudoby se stala podnětem pro rozvinutí konceptu relativní chudoby, které zohledňuje proměny společnosti a její rozvoj. Neporovnává příjmy či výdaje chudých s pevně stanovenou hranicí, ale naopak s hranicí relativní, vypočtenou z celkového příjmového rozložení ve společnosti. Tento koncept je však doprovázen též nejasným vyzněním svých výsledků, neboť striktně pojaté relativní měřítko odráží především příjmovou nerovnost ve společnosti, neboť relativní měření chudoby nedokáže zachytit absolutní vzrůst, ale i pokles celkové životní úrovně (růst / pokles všech hodnot příjmového rozložení) či absolutní hranici chudoby mezinárodně porovnat, což bylo ilustrováno na příkladu naměřené chudoby v členských zemích Evropské unii, z něhož např. vyplývá, že v České republice je výrazně nižší chudoba než ve Velké Británii, ale i v Německu. Na problematiku chudoby a jejího měření byla soustředěna pozornost statistiků, ekonomů a sociologů v předcházejících dvou stoletích. Od poloviny devadesátých let minulého století se však těžiště zájmu odborníků přesunulo na problém sociálního vylučování jedinců a/nebo celých

skupin

obyvatelstva

ze

společnosti.

Je-li

chudoba

spojována

především

s nedostatečným přístupem k rozdělovanému bohatství a s následnou materiální deprivací, 71

pak sociální vyloučení je spojováno i s dalšími deprivacemi, např.:

s deprivací sociální,

zdravotní, kulturní apod. Monitorování takto pojaté vícenásobné deprivace je však prozatím sledováno s neustáleným souborem indikátorů. Literatura : BEVERIDGE, W.H. (1942). Social Insurance and Allied Services (Beweridgeova zpráva), London BOOTH, Ch. (1889). Life and Labour of the People in London. London ENGEL, E. (1857). Die Productions- und Consumtionsverhältnisse des Königreichs Sachsen. Zeitschrift des statistischen Bureaus des Königlich Sächsischen Ministerium des Inneren, Sachsen COOPER, T. C. (1971). Poverty, nepublikovaná práce, St. Hugh‘s College, Oxford EVROPSKÁ KOMISE, (2011): The Measurement of Extreme Poverty In the European Union. http://ec.europa.eu/social/BlobServlet? docId=6462&langId=en GABAL, I. (2006). Analýza sociálně vyloučených romských lokalit. Gabal analysis and condulting, Praha GALBRAITH, J. K. (1958). The Affluent Society, Houghton Mifflin Harcourt, Londýn HATTON, T. J., BAILEY, R. E. (2000). Seebohm Rowntree and the Postwar Poverty Puzzle. The Economic History Review, 53, 3, New Series, 517-543. Online ISSN: 1468-0289 LEVEN, M.

(1934).

America’s capacity to Consume /by Maurice Leven, Harold G.

Moulton, Clark Warburton, The Brooking Inst., Washington ROWNTREE, B. S. Lavers, G.R. (1951). Poverty and the welfare state, Longmans Green and Company, Londýn ROWNREE, B. S. (2000). „Poverty: a study of town life“ podle (Hatton, Bailey, 2000) SEN, A. (1983). Poor, Relatively Speaking. Oxford Economic Papers, 35, 2, New Series: 153169 SMITH, A. (1776): An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations, Everyman Edition, Londýn: 351-2. (Sen, 1983) TOWNSEND, P. (1979). The Development of Research on Poverty, Department of Health and Social Security, Social Security Research: The Definition and Measurement of Poverty, Londýn, HMSO. (Sen, 1983) VEČERNÍK, J. (1995). Staré a nové ekonomické nerovnosti: případ českých zemí. Sociologický časopis/ Czech Sociological Review, 31, 321-334. Praha

72

Kontaktní údaje: KOTÝNKOVÁ, Magdalena, Doc. Ing., CSc. Národohospodářská fakulta Vysoká škola ekonomická v Praze Nám. W. Churchilla 4 130 67 Praha 3 [email protected]

73

MODERNÍ METODIKY A METODY JAKO STANDARDNÍ NÁSTROJE REGIONÁLNÍCH MANAŽERŮ MODERN TECHNIQUES AND METHODS AS STANDARD TOOLS OF REGIONAL MANAGERS Jiří Křupka, Miloslava Kašparová, Josef Duplinský, Pavel Jirava Abstrakt: V článku se pojednává o možnostech využití metodologie měkkých systémů a data miningových metod v rozhodovacích procesech regionálního managementu v sociální oblasti. Uvedené modely se týkají problematiky kvality života vybrané skupiny občanů v Pardubickém regionu. Modely pracují s reálnými daty z dotazníkových šetření a veřejně dostupných datových zdrojů. V závěru článku jsou diskutovány dosažené výstupy modelů a jejich využití v procesu řízení ve veřejné správě. Klíčové slova: Data meaning; měkké systémy; kvalita života; plánování; region Abstract: The article discusses the possibilities of using of soft systems methodology and data mining methods in decision making processes of regional management in the social field. The models concern the issue of quality of life for selected groups of citizens in the Pardubice region. Models operate with real data from surveys and public available data sources. Finally, the paper discusses the achieved outputs of models and their using in the process of public administration management. Key words: Data Mining; Soft System; Quality of Life; Planning; Region

1.

ÚVOD

V úvodu námi proponovaného textu je nutno zdůraznit, že autoři nesledují v této práci obecné otázky výzkumných metod a metodologie v sociální sféře. Neznamená to samozřejmě, že by neakceptovali základní paradigmata výzkumu ve společenských vědách, stejně tak jako konkrétní metody a postupy při sběru dat získávaných konkrétním výzkumem a že by pro ně neměla podstatný význam a nevedla je v následné analýze k adekvátnímu výběru při postupu zpracování. Je samozřejmé, že bez těchto východisek se ztrácí smysl a poslání každé práce v sociálním výzkumu. V tomto směru se ukazuje jako podstatné kritérium systematičnosti a integrace, viz např. (Loučková 2010). Cílem příspěvku je ukázat možnosti použití metodologie „měkkých“ systémů a data miningu (DM) v sociální oblasti v rozhodovacích procesech veřejné správy. 74

Při formulování problému byly použity charakteristiky definic kvality života (Černajová (2013), Heřmanová 2012, Kováč (2004), Křivohlavý (2001), Mandys et al. (2009), Payne a Mühlpachr (2005), Phillips (2006), Qlru (2011), Rapley (2003), Slováček et al. (2004), Svobodová (2012), Vaďurová a Mühlpachr (2005)); komunitního plánování (Havlík a Skřičková (2007), Mandys (2009), Mandys a Černajová (2013), Mpsv (2005), Rosecký a Oriniaková (2003), Mpsv (2005a)); rozhodování ve veřejném sektoru (Mandys (2009a), Ochrana (2001), Skulová a Mühlpachr (1996)); sociální politiky (Potůček, Pilný a Jetmar (2005), Tomeš, Pilný a Jetmar (2001), Žižková, Pilný a Jetmar (1995), Mpsv (2005a)); veřejné politiky (Ceses (2013), Potůček, Pilný a Jetmar (2005)) a veřejné správy (Ceses (2013), Černajová (2013), Peková, Pilný a Jetmar (2012), Potůček, Pilný a Jetmar (2005), Provazníková a Sedláčková (2009)). MODELOVÁNÍ S VYUŽITÍM MĚKKÝCH SYSTÉMŮ

2.

Komunitní plánování (KP) sociálních služeb (SS) je metodou plánování rozvoje SS na úrovni krajů (v tomto případě se používá termín střednědobé plánování) a obcí. Přestože se zde terminologie rozchází, principy tvorby plánů regionální sociální sítě by měly být totožné, neboť totožný je i cíl. Tento plní funkční síť SS, která reflektuje potřeby uživatelů a efektivně využívá dotační systémy, jež zajišťují její fungování. Jsou k tomu využívány veškeré informační zdroje a reálné potřeby v sociální oblasti na daném území. Jde o spojení manažerského a systémového přístupu (Bertalanffy 2003) s přístupy a nástroji z oblasti sociologie, psychologie či sociální práce (Křupka et al. 2013). Cílem procesu KP je posílení sociální soudržnosti komunity, podpora sociálního začleňování a předcházení sociálnímu vyloučení jednotlivců i skupin (Mpsv 2002, 2005a). Při modelování takovýchto složitých, reálných „neurčitých“ systémů je možné použít metodologii měkkých systémů (Soft Systems Methodology), kdy se hledají „řešení“ jak problém systémově „rozumně“ popsat a „srozumitelně“ zobrazit (Checkland (2000), Monach (2000)). Příkladem může být model Jenkinsonova akčního výzkumu (Hřebíček 2009, s. 24) nebo využití Checklandovy metodologie měkkých systémů (CMMS) (Křupka, Ferynová a Kašparová 2012). Na základě CMMS je řešení problému (používá se i pojmu problémové situace) dekomponováno do sedmi kroků (fází)27 (Křupka, Ferynová a Kašparová 2012).

27

Grafické vyjádření je uvedeno např. v (Hřebíček 2009), s. 26 nebo (Křupka, Ferynová a Kašparová 2012), s. 61. obr. 2). Jde o: 1. Definování nestrukturované problémové situace; 2. Vyjádření problémové situace „Rich Picture“; 3. Základní definování relevantních systémů „Root Definition“; 4. Navrhování koncepčních

75

Uvedené kroky není nutné striktně dodržovat, ale řešená situace, vzhledem k nově nabytým znalostem, někdy vyžaduje návrat k předchozím krokům či práci s jednotlivými kroky v iteracích (Monach (2000), Weeks (2012)). Model KP je možné na bázi uvedené metodologie formulovat následovně. Ve fázích 1 a 2 jde o definici výchozí situace s cílem „neutrální“ reprezentace problému (Křupka, Ferynová a Kašparová 2012). První fáze „Nestrukturovaná problémová situace” má za úkol zajistit popis problémové situace z co nejvíce možných úhlů pohledu. V této fázi se nedefinuje problém, ale obecně vymezujeme oblast našeho zájmu (Checkland 1990, 2006). Druhá fáze „Vyjádření problémová situace” se již zaměřuje na vyjádření problému, k němuž se využívají tzv. „Rich Picture“. V tomto obrázku by mělo být znázorněno vše, co se daného problému týká např. struktury, procesy, poměry, lidé, konflikty, hranice, atd. (Křupka, Ferynová a Kašparová 2012). Rich Pictures pomáhají identifikovat nejen všechny uvedené prvky, ale také mezery v popisu problémové situace nebo naopak nadbytečné informace. Jejich smyslem je komplexní zachycení situace (Jisc (2012), Křupka, Ferynová a Kašparová (2012)). Třetí fáze „Základní definice relevantních systémů” bývá také někdy nazývána jako formování kořenových definic „Root Definitions“. Jedná se o nejobtížnější část CMMS, kdy se přesunujeme z “reálného světa” na systémovou úroveň a definujeme systémy aktivit souvisejících s problémovou situací z různých úhlů pohledu. Pro pomoc při formování kořenových definic je používán myšlenkový nástroj označený jako CATWOE28 - zákazníci, aktéři, transformace, světonázor, vlastníci a prostředí, který je více popsán v (Ferynová (2012), Hřebíček (2009), (Monach (2000)). Jedná se o jednoduchý “kontrolní seznam”, který pomáhá při definici problému (Bpm (2011), Křupka, Ferynová a Kašparová (2012)). Jednotlivé prvky29 v CATWOE analýze odpovídají otázkám, které určují jejich obsahovou stránku ve formě prvek/otázka takto (upraveno podle Hřebíček 2009): C/Kdo by mohl získávat z tohoto systému? A/Kdo by měl provádět příslušné činnosti? T/Jaké vstupy jsou transformovány na jaké výstupy? W/Co činí tento problém pro společnost významným? O/Kdo by mohl zrušit, zastavit, odstranit tento problém? a E/Co určuje v daném prostředí, že systém je takový, jaký je? Obsahová stránka prvků CATWOE může mít podle (Ferynová (2012) i podobu, která je zpracována podle (Catwoe 2010) a uvedena v (Křupka, Ferynová a Kašparová 2012, s. 63). (konceptuálních) modelů; 5. Porovnávání modelů a objektivní reality; 6. Vytváření návrhů na změny; 7. Implementování změn. 28 CATWOE - Customers, Actors, Transformation Process, Weltanschauung nebo Worldview, Owners a Environmental Constraints. 29 Grafické vyjádření je uvedeno např. v (Checkland 2006) nebo (Křupka, Ferynová a Kašparová 2012), s. 63, obr. 3.

76

Ve čtvrté fázi „Koncepční modely – modely účelových aktivit” jsou pomocí kořenových definic navrženy koncepční (konceptuální) modely využívající systémové pojetí. Existuje více způsobů pro sestavení koncepčních modelů (Checkland (1990), Křupka, Ferynová a Kašparová (2012)). V (Křupka, Ferynová a Kašparová (2012), s. 64) je znázorněno obecné schéma koncepčního modelu - modelu účelových aktivit podle (Checkland 2006). Je doporučeno zaměřit se na „7±2“ aktivity (Monach 2000) stejné úrovně a s použitím minimálního počtu sloves je vypsat. Mělo by jít o aktivity, které jsou nezbytné pro provedení transformace T v CATWOE. Následně se, podle jejich vzájemné závislosti a logické návaznosti, jednotlivé aktivity propojí pomocí šipek. Každá z těchto aktivit může být zdrojem nové kořenové definice na „nižší“ úrovni. Na závěr tvorby koncepčního modelu by měl být také zahrnut subsystém pro monitorování a kontrolování uvedené aktivity. Je také vhodné předem stanovit kritéria pro měření výkonnosti systému. V páté fázi „Porovnání modelu a objektivní reality” dochází k porovnání modelu (fáze 4) s realitou (fáze 2). Existuje několik různých možností, použití maticové tabulky je v praxi nejběžnější. Tabulky jsou využívány jako nástroj pro sestavení seznamu všech účelových aktivit a jejich vazeb. Pro jednotlivé činnosti pak určujeme jejich současný stav a vlastníka této činnosti. Z toho jsou pak v diskuzi „u kulatého stolu“ generovány nápady a návrhy na zlepšení situace. Fáze šestá „Definice návrhu a změny” a sedmá „Implementace změn” jsou zaměřeny na realizaci potřebných změn. Analytik a vlastník problému v šesté fázi jedná a diskutuje o tom, jaké změny jsou možné a praktické. Některé návrhy mohou být nevhodné z politických, strukturálních, finančních, etnických či jiných důvodů. Po vybrání nezbytných a uskutečnitelných změn, jsou tyto změny implementovány v poslední fázi do systému (Haklay (1999), Křupka, Ferynová a Kašparová (2012)). Aktivity ve třetí a čtvrté fázi je možné zařadit do tzv. systémového myšlení o reálném světě. Použití systémového myšlení je dáno snahou vysvětlit a zdůvodnit chování reálných objektů pomocí systémů (Bertalanffy 2003), jejichž celistvost je určována množinou vzájemně propojených prvků. Jednou z hlavních vlastností systémového myšlení je schopnost vidět dynamiku systému a poznat vazby (včetně zpětně-vazebních), které mezi prvky systému i jeho okolím existují (Exnarová a Exnar 2013). Rozdíly mezi systémovým myšlením (Systems Thinking) a klasickým manažerským přístupem (Command and Control Thinking) jsou uvedeny v (Middleton 2010), s. xi nebo 69. Různé obsahové pojetí je uvedeno pro tyto dílčí činnosti: náhled na problém, provedení činností, rozhodování, měření, motivace, etika, vztahy k zákazníkům, vztahy k dodavatelům a přístup ke změnám.

77

3.

MODELOVÁNÍ S VYUŽÍTÍM DATA MININGU

Při návrhu modelů ze sociální oblasti, které slouží na podporu rozhodování30, je možné použít metodologie, které definují „standardní“ cyklus řešení problému od plánování, porozumění, přes modelování až po hodnocení a využití v praxi (zavádění do praxe). Jde např. o metodologii CRISP-DM (Crisp-dm 2007), popřípadě Analytický proces (Spss 2012), s. 2, obr. 1. Metodologie pro dobývání znalostí - DM metodologie CRISP-DM se dělí na fáze31 (Crisp-dm (2007), Křupka (2011)): porozumění problému, porozumění datům, přípravu dat, modelování, hodnocení a využití v praxi. Cílem úvodní fáze (fáze porozumění problému), v metodologii nejdůležitější fáze, je pochopení cílů úlohy a požadavků na řešení formulovaných z manažerského hlediska. Manažerská formulace musí být následně převedena do zadání úlohy pro dobývání znalostí z databází. Druhá fáze (fáze porozumění datům) začíná prvotním převzetím dat. Následují činnosti, které umožní získat základní představu o datech, která jsou k dispozici (posouzení kvality dat, první „náhled” do dat, vytipování zajímavých podmnožin záznamů v databázi atd.). Obvykle se v této fázi zjišťují základní deskriptivní charakteristiky souboru dat s využitím různých vizualizačních technik. Základním cílem této fáze je sladit definované cíle a úlohy s daty, která jsou k dispozici. Fáze přípravy dat zahrnuje tvorbu datového souboru, jde obvykle o nejpracnější a časově nejnáročnější úkony. Jedná se o selekci, čištění, transformaci, vytváření, integrování a formátování dat. Metody použité ve fázi modelování zahrnují algoritmy pro dobývání znalostí. Existuje řada různých metod pro řešení dané úlohy, je tedy třeba vybrat ty nejvhodnější, vhodně nastavit jejich parametry. Je zde možné doporučit seskupovací algoritmy (Algorithm of Cluster Analysis), asociační pravidla (Association Rules) či rozhodovací stromy (Decision Trees). Ve fázi hodnocení se dosažené výsledky vyhodnocují z pohledu uživatelů, tedy z pohledu zda byly splněny cíle formulované na počátku projektu. V závěrečné fázi (fáze využití v praxi) je potřebné získané znalosti upravit do podoby použitelné pro podporu rozhodování (Petr 2008), s. 12-18. Podle typu úlohy využití výsledků tedy může na jedné straně znamenat prosté sepsání závěrečné zprávy či případové studie, na straně druhé se může jednat o systémovou definici „vzorových“ případů a jejich využívání při řešení rozhodovacích a klasifikačních problémů (Křupka 2011).

30 31

Rozumějme „zlepšení“ rozhodování. Grafické vyjádření je uvedeno např. v (Crisp-dm (2007), Křupka (2011), Petr (2008)).

78

Přidanou hodnotu problematiky modelování, která je součástí CRISP-DM, je možné ukázat na řešení problému modelování kvality života (KŽ) v různých oblastech32

(Kašparová,

Křupka a Pírko (2008), Křupka, Kašparová a Jirava (2010), Křupka (2011)). Jde např. o využití rozhodovacích stromů pro modelování problematiky KŽ. V tomto případě šlo klasifikaci spokojenosti obyvatel města Chrudimi s kvalitou okolního životního prostředí. Navrhnuté modely pracují s reálnými daty získanými z dotazníkového šetření. Výzkumy, průzkumy a šetření týkající se spokojenosti občanů s různými stránkami života jsou v praxi často užívaným nástrojem získávání informací. Provádějí se průzkumy spokojenosti občanů s osobním životem, životem v obci, fungováním samosprávy, politickou situací, bezpečností, životním prostředím, kulturou v obci atd. Na základě vybraných atributů vycházejících z indikátoru A133 byl vytvořen datový soubor, obsahující 701 záznamů (objektů, příkladů, respondentů) a 10 atributů (vlastností, proměnných, dotazníkových otázek). Přehled těchto atributů, které lze rozdělit na atributy obecné a specifické, je následující: obecné (pohlaví, věk, zaměstnání), specifické (počet vykouřených cigaret denně, spokojenost se základními veřejnými službami (zdravotní a sociální služby, školy, veřejná doprava atd.), spokojenost s kvalitou okolního životního prostředí, počet hodin v průměru týdně aktivního pohybu nebo sportu, vyjádření, zda prostředí a životní podmínky ve městě mají vliv na zdraví dotazovaného, úroveň spokojenosti s možností relaxace a odpočinku). Vzhledem ke skutečnosti, že dané atributy byly hodnoceny různě (Pírko 2008), s. 49, bylo nutné atributy i jejich hodnoty upravit do formy použitelné pro zvolený algoritmus (Kašparová, Křupka a Pírko (2008), Křupka, Kašparová a Jirava (2010)). Na základě úprav souboru, tj. odstranění odlehlých a chybných hodnot, úpravy atributů (převod

atributů na dichotomické proměnné a diskretizace vybraných proměnných) byl

získán datový soubor obsahující 691 záznamů popsaných 33 atributy (Křupka 2011). Pro řešení dané úlohy jsou zvoleny klasifikační modely založené na pravidlech. Jedná se o rozhodovací (klasifikační) stromy (Kašparová, Křupka a Pírko (2008), Křupka, Kašparová a Jirava (2010)). Navržené modely byly testovány z pohledu „přesnosti klasifikace“. Cílem 32

Výzkumy, průzkumy a šetření týkající se spokojenosti občanů s různými stránkami života jsou v praxi často užívaným nástrojem získávání informací. Provádějí se průzkumy spokojenosti občanů s osobním životem, životem v obci, fungováním samosprávy, politickou situací, bezpečností, životním prostředím, kulturou v obci atd. 33 Indikátoru A1 „Spokojenost s místním společenstvím“ patří v rámci „Indikátorů udržitelného rozvoje na místní úrovni“ do skupiny indikátorů „Společné evropské indikátory“. Společné evropské indikátory jsou sada deseti indikátorů, které odráží rozličné aspekty života a řízení města (základ je ve třech pilířích udržitelného rozvoje). Umožňuje sběr srovnatelných údajů v rámci celé Evropy a v rámci srovnatelně velkých sídelních útvarů. Projekt vychází z iniciativy skupin kolem Evropské komise. Daný indikátor zjišťuje a vyčísluje subjektivní pocit spokojenosti občanů s městem, ve kterém žijí a pracují, a dílčí aspekty této spokojenosti (Křupka 2011).

79

testování je určit, v kolika případech se klasifikátor shoduje s „reálnými daty“ a v kolika se dopustil chyby (Kašparová, Křupka a Pírko 2008). Nejlepší algoritmy pracovaly s průměrnou přesností (30 nezávislých testů) 70 % (Křupka, Kašparová a Jirava (2010), Křupka (2011)). Rozhodovací strom lze poměrně snadno převést na rozhodovací pravidla. V případě nalezení průniku pravidel u použitých algoritmů (C5.0, C5.0boosting, C&RT a CHAID) můžeme pravidla zapsat následujícím způsobem (Křupka 2011): IF

„Úroveň spokojenosti s možností relaxace a odpočinku

je

vysoká“

AND

„Vyjádření, že prostředí a životní podmínky ve městě mají vliv na zdraví dotazovaného je ano-velmi“

THEN

„Spokojenost s kvalitou okolního životního prostředí je vysoká“

nebo IF

„Úroveň spokojenosti s možností relaxace a odpočinku

je

vysoká“

AND

„Vyjádření, že prostředí a životní podmínky ve městě mají vliv na zdraví dotazovaného je ano“ THEN „Spokojenost s kvalitou okolního životního prostředí je vysoká“ nebo IF

„Úroveň spokojenosti s možností relaxace a odpočinku

je

vysoká“

AND

„Vyjádření, že prostředí a životní podmínky ve městě mají vliv na zdraví dotazovaného je neurčeno“ THEN „Spokojenost s kvalitou okolního životního prostředí je vysoká“. Jinými slovy, spokojenost s kvalitou okolního životního prostředí je přímo úměrná úrovni spokojenosti s možností relaxace a odpočinku a současně vyjádření, že prostředí a životní podmínky ve městě mají vliv na zdraví dotazovaného není hodnoceno jako ne nebo spíše-ne. 4.

ZÁVĚR

Výběr, formulace a cíle výzkumu, rozhodování o kvalitativních, či kvantitativních postupech musí být součástí týmového rozhodnutí. Podstatou sdělení tohoto článku je popis a námět k diskuzi o možnosti praktického využití vybraných metod z oblasti měkkých systémů a DM. Domníváme se, že CMMS by si měla najít své místo v procesu plánování sociální politiky. Dále, i když si ještě DM metodologie nenašla své „stálé“ místo mezi standardními nástroji regionálních manažerů, dovolím si konstatovat, že je možné použít DM metody na řešení problémů na regionální úrovni veřejné správy. Vyvozujeme, že výsledky modelování mají přidanou hodnotu a jsou efektivním nástrojem pro regionální management za předpokladu akceptování metodiky CRISP-DM nebo analytického procesu.

80

Další možnosti zkvalitňování rozhodovacích procesů v sociální oblasti je možné spatřit v použití adaptivních systémů (Miller a Page 2007) či využití koučování (Šimková 2013). Závěrem bychom také rádi poukázali na to, že do určité míry stále zůstává diskutabilním faktorem, že značná část domácích výzkumů v sociální oblasti je vázána na dotazníková, či interviewová šetření. Jen v menší části se setkáváme se systematičtějšími analýzami určitých ekonomických dat s propojením na tyto výzkumy a ještě méně jsou autorům známy deskriptující behaviorální studie. Literatura: BERTALANFFY,

L.,

(2003): General

system

theory. Foundations,

development,

th

applications. 14 ed., George Braziller Inc., New York, 295 s. BPM (2011). What is CATWOE analysis? BPMgeek. . CATWOE (2010). CreatingMinds: tools, techniques, methods, quotes and quotations on all matters creative. Syque 2002 - 2010. . CESES (2013). Veřejná politika. Portál veřejné politiky. Centrum pro sociální a ekonomické strategie, Fakulta sociálních věd, UK, Praha . CRISP-DM (2007). CRoss Industry Standard Process for Data Mining. [online] [cit. 2007-0515]. Dostupné na WWW: . HAKLAY, M. (1999). Soft system methodology analysis for scoping in environmental impact statement in Israel. University College London, London, . HAVLÍK, M., SKŘIČKOVÁ, Z. (2007): Metodiky pro plánování sociálních služeb. Centrum pro komunitní práci, Praha, 112 s. HEŘMANOVÁ, E. (2012): Koncepty, teorie a měření kvality života. Sociologické nakladatelství, Praha, 239 s. HŘEBÍČEK, J. (2009). Modelování soft (měkkých) systémů. In: 5. letní škola matematické biologie „Analýza biologických a klinických dat v mezioborovém pojetí“, Masarykovy univerzita v Brně, Brno, 34 s. CHECKLAND, P. (1990): Systems thinking, systems practice. J. Wiley and Sons, Chichester, 330 s. CHECKLAND, P. (2000). Soft systems methodology: A Thirty Year Retrospective. Systems Research and Behavioral Science, 17, 11-58. 81

CHECKLAND, P. (2006): Learning for Action: a short definitive account of soft systems methodology and its use for practitioner, teachers and students. John Wiley & Sons Ltd., Chichester. ČERNAJOVÁ, M. (2013): Kvalita života vybrané skupiny obyvatel jako možný indikátor rozvoje a podpora rozhodovacích procesů veřejné správy na obecní úrovni. Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Pardubice, 110 s. EXNAROVÁ, A., EXNAR, Z. (2013): Kauzalita a systémové myšlení. In: Křupka, J., Vítek, M.: Systémové inženýrství a informatika. Univerzita Pardubice, Pardubice, 118-124. (v edičním řízení) FERYNOVÁ, L. (2012): Syntéza a analýzy modelu vybrané části komunitního plánování. Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Pardubice, 111 s. JISC (2012). Rich pictures. JISC infoNet: Promoting good practise, inspiring inovation. Northumbria University. http://www.jiscinfonet.ac.uk/InfoKits/process-review/rich-pictures. KAŠPAROVÁ, M., KŘUPKA, J., PÍRKO, J. (2008). Modelování spokojenosti občanů ve vztahu k regionálnímu rozvoji a kvalitě života. Scientific Papers – series D, 13, 12, 109-120. KOVÁČ, D. (2004). Kultivace integrované osobnosti. Psychologie Dnes, 2, 12-14. . KŘIVOHLAVÝ, J. (2001). Psychologická pojetí a způsoby zjištování kvality života. In: Psychologické aspekty kvality života. Sborník príspevku z mezinárodního a celostátního kola ŠVOK. Bratislava, 2001, s. 20-41. . KŘUPKA, J., KAŠPAROVÁ, M., JIRAVA, P. (2010). Modelování kvality života pomocí rozhodovacích stromů. Ekonomie a management, 13, 3, 130-146. KŘUPKA, J. (2011). Poskytují výsledky modelování přidanou hodnotu? In: Sborník příspěvků z konference Systémové přístupy ’11 - Systémové myšlení jako změna paradigmatu, 08.12.2011, Vysoká škola ekonomická v Praze, Vydavatelství Oeconomica, Praha, 38-46. KŘUPKA, J., FERYNOVÁ, L., KAŠPAROVÁ, M., (2012). Metodologie měkkých systémů a systém komunitního plánování. In: Sborník příspěvků z konference Veřejná správa 2012. 25.26.09.2012, Univerzita Pardubice, Pardubice, 60-71. KŘUPKA, J., KAŠPAROVÁ, M., JIRAVA, P., MANDYS, J., FERYNOVÁ, L., DUPLINSKÝ, J. (2013). Metodologie měkkých systémů a rozhodování v systému komunitního plánování. Scientific Papers - series D, Pardubice: Univerzita Pardubice, 20, 29, 12 s. (v tisku) LOUČKOVÁ , I. (2010): Integrovaný přístup v sociálně vědním výzkumu. Slon, Praha. 82

MANDYS, J. (2009): Přístupy efektivního rozhodování veřejné správy při tvorbě místních strategických plánů, zapojení veřejnosti a zvyšování kvality života občanů. In: Modelování a rozhodování ve veřejné správě. Univerzita Pardubice, Pardubice, 66-72. MANDYS, J. (2009). The quality of life as a basic attribute of effective influence of state administration in the area of social politics formation with the aim at regional politics. In: Výzvy pre sociálne profesie v modernej spoločnosti. Prešovská univerzita a European Centre of Community Education, Prešov, 112-123. MANDYS, J., JIRAVA, P., KAŠPAROVÁ, M., KŘUPKA, J. (2009). Determinants of quality of life within a region. In: Recent Advances in Environment, Ecosystems and Development. Energy and Environmental Engineering Series. WSEAS Press, Athény, 229-234. MANDYS, J., ČERNAJOVÁ, M. (2013). Community planning as a method of regional development in the social sector in practise on example of Pardubice city. Scientific Papers series D, Pardubice: Univerzita Pardubice, 20, 28, 80-90. MILLER, J. H., PAGE, S. E., (2007): Complex adaptive systems. An introduction to computational models of social life. Princeton University Press, Princeton and Oxford, 263 s. MIDDLETON, P. (2010): Systems thinking in public sectors: Case studies. Delivering Public Services that Work, Triarchy Press, Devon, 1, 112 s. MOBACH, M. P. (2000): The art of modelling in SSM. 1-9. . MPSV (2002). Komunitní plánování - věc veřejná (průvodce). . MPSV (2005). Hlavní zásady a principy komunitního plánování sociálních služeb. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. [online] [cit. 2013-11-11]. Dostupné na WWW: . MPSV (2005). Komunitní plánování - věc veřejná. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. . OCHRANA, F. (2001): Veřejný sektor a efektivní rozhodování. Management Press, Praha, 246 s. PAYNE, J., MÜHLPACHR, P. (2005): Kvalita života a zdraví: teoretická a metodologická východiska. Triton, Praha, 629 s. PEKOVÁ, J., PILNÝ, J., JETMAR, M. (2012): Veřejný sektor - řízení a financování: teorie a praxe. Wolters Kluwer Česká republika.cz, Praha, 488 s. PETR, P. (2008): Data Mining, díl I. Universita Pardubice, Pardubice, 144 s. PHILLIPS, D. (2006): Quality of life: Concept, policy and practice. London: Routledge, 2006, 276 s. 83

PÍRKO, J. (2008): Modelování pravidlových systémů v oblasti veřejné správy. Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Pardubice, 80 s. POTŮČEK, M., PILNÝ, J., JETMAR, M. (2005): Veřejná politika: teorie a praxe. Sociologické nakladatelství, Praha, 399 s. PROVAZNÍKOVÁ, R., SEDLÁČKOVÁ, O. (2009): Financování měst, obcí a regionů: teorie a praxe. Grada, Praha. 304 s. QLRU (2011). The quality of life model. Quality of life research unit. University Toronto, Toronto. . RAPLEY, M. (2003): Quality of life research: A critical introduction. SAGE, London, 286 s. ROSECKÝ, D., ORINIAKOVÁ, P. (2003). Komunitní plánování sociálních služeb. Sociální revue

-

Sociální

práce

a

společenské

otázky,

27

s.


dia/docs/Rosecky_Oriniakova_Komunitni_planovani_socialnich_sluzeb.pdf>. SKULOVÁ, S., MÜHLPACHR, P. (1996): Rozhodování ve veřejné správě: teoretická a metodologická východiska. Masarykova univerzita, Brno, 173 s. SLOVÁČEK, L. et al. (2004). Kvalita života nemocných – jeden z důležitých parametrů komplexního hodnocení léčby. Vojenské zdravotnické listy, 73, 1, 6-9. . SPSS (2012): Statistics: IBM SPSS Statistics - Solve research problems easily and efficiently. . SVOBODOVÁ, L. (2012): Kvalita života. In: Koncepty, teorie a měření kvality života: Sociologické nakladatelství, Praha, 239 s. ŠIMKOVÁ, L. (2013). Koučování v sociálních službách? Sociální revue - Sociální práce a společenské. 3 s. . TOMEŠ, I., PILNÝ, J., JETMAR, M. (2001): Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. Sociologické nakladatelství, Praha, 262 s. VAĎUROVÁ, H., MÜHLPACHR, P. (2005): Kvalita života: teoretická a metodologická východiska. Masarykova univerzita v Brně, Brno, 143 s. ŽIŽKOVÁ, J., PILNÝ, J., JETMAR, M. (1995): Úvod do studia sociální politiky: teorie a mezinárodní zkušenost. Vysoká škola ekonomická v Praze, Praha, 192 s. WEEKS, P. (2012). Applying systems thinking to non-systemic situations. Explanation of soft systems methodology of Checkland. In: 12Manage: The Executive Fast Track. . 84

Kontaktní údaje: doc. Ing. Jiří KŘUPKA, PhD. Ing. Miloslava KAŠPAROVÁ, Ph.D. Ing. Pavel JIRAVA, Ph.D. Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní, Ústav systémového inženýrství a informatiky Studentská 84 532 10 Pardubice [email protected] [email protected] [email protected]

PhDr. Josef DUPLINSKÝ, CSc. Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní, Ústav správních a sociálních věd Studentská 84 532 10 Pardubice [email protected]

85

KVALITA ŽIVOTA JAKO VYUŽITELNÝ INDIKÁTOR PRO POTŘEBY REGIONÁLNÍ SOCIÁLNÍ POLITIKY QUALITY OF LIFE AS AN INDICATOR USABLE FOR REGIONAL SOCIAL POLICY Jan Mandys; Josef Duplinský; Pavel Jirava; Miloslava Kašparová Abstrakt: V závislosti na politickém zájmu místní veřejné správy, můžeme považovat kvalitu života zastoupenou objektivním i subjektivním vyjádřením veřejnosti ke spokojenosti s místním životem, za jeden z klíčových ukazatelů stavu společnosti v konkrétním regionu. Příspěvek se zabývá dilematy určování konkrétního indikátoru kvality života na základě zkušeností s touto empirickou kategorií, tak, aby byl využitelný pro plánovací a rozhodovací procesy v místní sociální politice. Klíčové slova: Kvalita života, indikátor, sociální politika, komunitní plánování Abstract: Depending on the political interests of local government, we consider the quality of life represented by objective and subjective expression of the public to the satisfaction of the local life, as one of the key indicators of the state of society in a particular region. The paper deals with dilemmas identifying specific quality of life indicators, based on experience with this empirical category, so that it is usable for planning and decisionmaking processes in local social policy. Key words: Quality of life, indicator, social policy, community planning 1.

ÚVOD

Kvalita života znamená pro regionální management zastupující systém veřejné správy na místní úrovni výsledný cíl všech aktivit, které realizuje pro zajištění fungování území, jež spravuje. Přesto, že se v očích reálné politiky může jednat spíše o filozofický konstrukt, je právě snaha o dosažení kvality stěžením hybným motorem všech změn, které jsou v regionu uskutečňovány. Ve slovníku regionální politiky slýcháme spíše pojmy jako vysoká životní úroveň či spokojenost občanů. Oba tyto pojmy s kvalitou života úzce souvisí ba dokonce subjektivní spokojenost se životem, je v pojetí autorů považováno za synonymum ke kvalitě života, neboť pro praktické uvažování v reálné rozhodovací politice přináší větší srozumitelnost. V rámci koncepcí kvality života najdeme celou řadu teoreticko-praktických přístupů, jak tento ukazatel stanovat. Avšak můžeme konstatovat, že praktická využitelnost jednotlivých 86

přístupů pro praxi veřejné správy je značně diskutabilní a stanovit jeden využitelný přístup je velmi složité. Příspěvek na konkrétním příkladu uvádí zkušenosti autorů s hledáním cest, jak kvalitu života měřit s ohledem na potřeby rozhodovacích procesů v místní sociální politice. Zároveň se pokouší navrhnout jednoduchý model zjišťování ukazatele kvality života jako nezbytného informačního zdroje pro plánování sociální politiky jako zastřešujícího tématu, které pomáhá dokreslit celkovou situaci ve sledovaném území. KVALITA ŽIVOTA – TEORETICKÝ KONCEPT

2.

V rámci vědeckých teorií a poznání doposud vznikla celá řada postupů a definic (např. Rapley 2003; Vaďurová a Műhlpachr 2005; Philips 2006) kvality života. Jedná se o problém multidimenzionální povahy s různými důrazy a směřováním jednotlivých vědeckých disciplín pro jeho definování. To potom následně vytváří ve svém důsledku někdy až nepřehledný, možná i kontroverzní definiční obraz. Obecně se sice se volá po hledání jednotících kritérií, ale k nalezení všeobecně přijatelné deskripce pojmu kvalita života dosud nedošlo a můžeme si klást otázku, zda je to žádoucí. Do diskuze totiž vstupují hlediska psychologická, sociologická, filozofická, medicínská či ekonomická. Jestliže uvažujeme o člověku jako o specifické individuální bytosti, musíme na lidský život pohlížet jako na komplex vztahů, které určují kvalitu jeho života. Nejvýznamnější faktor, který vstupuje do vzájemných interakcí, je pak faktor zdraví. Toto vzájemné působení znázorňuje obrázek číslo 1. Vzhledem k individualizaci lidského života musíme za stěžejní proměnou považovat sociologickou kategorii životního stylu.

Obrázek č. 1 Dimenze lidského života (cit.; Jirava, P., Mandys, J., Kašparová, M., Křupka, J.; 2010, s. 247) Podle Duffkové, Urbana a Dubského (2008) se v životním stylu se promítá problematika každodennosti lidského života a životní cyklus. Můžeme tedy říci, že životní způsob je to, jak jedinec žije svůj život, s kým se stýká. Hovoříme zde o komplexním systému činností, vztahů, kterými se jedinec uspokojuje a rozvíjí svoje potřeby. Tyto činnosti jsou závislé na normách, hodnotách a ideách. Celý tento systém je pak ohraničen vyšším kulturním řádem. Za každodennost můžeme považovat všechny pravidelné lidské činnosti, které se opakují. 87

Tzn., jsou tedy předvídatelné a jsou základem sociální reprodukce individua i malé společnosti. Řídí se známými, ale obvykle nepsanými pravidly. Tyto činnosti jsou dále časově a prostorově uspořádané. Pokud se vrátíme k samotné podstatě pojmu kvality života, můžeme využít definici, která říká, že kvalita života znamená dostupnost možností, ze kterých si člověk může vybírat při naplňování svého života a je nutno ji posuzovat jako subjektivní posouzení vlastní životní situace

Philips

(2006).

Kvalita

života

je

ovlivňována

proměnnými

(Vaďurová

a Műhlpachr 2005) jako např. psychosomatický stav jedince, sociální vztahy, kultura, hodnotový systém, vztah člověka k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám, osobní vyznání a také jeho vztah ke klíčovým oblastem jeho životního prostředí. Můžeme tedy konstatovat, že v sobě zahrnuje to, jak člověk vnímá své individuální místo v životě. Z tohoto pohledu se tedy přikláníme, že kvalita života je spíše vnímání toho, co osoba subjektivně za kvalitní považuje v rámci svého individuálního posouzení, než to, co můžeme změřit různými objektivními ukazateli, jako např. životní úroveň, hrubý domácí produkt, materiální spotřeba apod. Všechny tyto a další indexy je nutno brát s určitou rezervou ve vypovídající hodnotě, neboť nesmíme neustále zapomínat na subjektivní vnímání kvality života, ve kterém se zrcadlí psychologická individualita osobnosti34. Na druhou stranu se jedná o mezinárodně platné ukazatele, které je možné porovnávat, představují orientační (praktické) údaje sledovatelé i přes kulturní specifika jednotlivých národů (Možný 2002). Velmi komplexní přístup při využití nejrůznějších metod v syntéze nejrůznějších indexů, které v sobě obsahují údaje o kvalitě života, přináší Mederly, Topercer, Nováček (2004). Výsledek jejich práce s daty představuje následující tabulka, která v sobě zahrnuje, jak tvrdá

(Index KUŽ)

života

Index kvality a udržitelnosti

(statistické cenzy), tak měkká data (výzkumy veřejného mínění).

1 - Společensko-politická

A - Mezinárodní postavení ČR

oblast

B - Vnitřní bezpečnostní a politicko-společenská situace

2 - Sociální oblast

C - Demografický vývoj D - Životní úroveň obyvatel E - Zdravotní stav obyvatel a zdravotní péče F - Vzdělání, věda a výzkum

34

Jinými slovy kvalita života znamená, jak je lidský jedinec subjektivně spokojen se svým životem tedy jakýmsi synonymem pro koncept well-being, který hovoří o vnímání a prožívání pohody individua.

88

G - Přístup k informacím, informatizace 3 - Ekonomická oblast

H - Výkonnost ekonomiky a ekonomický rozvoj I - Zadluženost a saldo ekonomiky J - Vybrané ekonomické indikátory

4 - Environmentální

K - Spotřeba přírodních zdrojů, eko-efektivita

oblast

L - Kvalita životního prostředí

Tabulka číslo 1. Databáze okruhů kvality života tvořící čtyři okruhy kvality života (cit. Mederly, Topercer, Nováček, 2004, s. 32). ZJIŠŤOVÁNÍ KVALITY ŽIVOTA – PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI

3.

Následující část se věnuje zkušenosti autorů s několika dílčími přístupy k zjišťování kvality života. Neklademe si za cíl formulovat dogmatické závěry. Jedná se spíše o krátký exkurz do několika pokusů s touto složitou veličinou pracovat a ukotvuje teorii pro konstrukt vytvořený v další části. V první fázi úvah o využití kvality života pro rozhodovací procesy ve veřejné politice jsme narazili na absenci relevantní základny pro praktický výzkum. Respektive v oblasti kvality života nebyl dostatek veřejně přístupných datových zdrojů. Z tohoto důvodu jsme začali pracovat s daty, jež pravidelně vydává Sociologický ústav akademie věd České republiky. Sociologický ústav (SOU 2007) pravidelně v měsíčních intervalech realizuje výzkumy veřejného mínění, které se zabývají tématy z oblasti politiky, ekonomie či společenských problémů. Výhodou je, že se jedná o reprezentativní názory obyvatel celé České republiky. Toto můžeme považovat za hlavní klad této datové základny. Další výhodou je pravidelné opakování položených dotazníkových otázek, jež nám pomáhají vybrané aspekty kvality života sledovat prostřednictvím delších časových řad. Co považujeme za zásadní nevýhodu je fakt, že otázky pokrývají pouze obecnou úroveň sledované problematiky. Konkrétně to znamená, že dotazníky nezohledňují regionální specifika dané oblasti, a také formulace otázek na různé aspekty kvality života jsou v obecné rovině (např. ve vyjádření jak je respondent spokojen či nespokojen se současným stavem řady oblastí v ČR sociální jistoty, nezaměstnanost, fungování úřadů apod.). Prakticky využitelný pro veřejnou správu můžeme považovat indikátory ECI (European Common Indicators) (ECI 2013), konkrétně indikátorem A1 - Spokojenost občanů s místním společenstvím, který v našich podmínkách představuje občanské sdružení TIMUR (Týmové iniciativy pro místní udržitelný rozvoj). Zde se nám podařilo najít data za rok 2007 a ty jsme komparovaly se porovnatelnými kategoriemi z téhož roku ze Sociologického ústavu. Sdružení

89

TIMUR používá pro zjišťování hodnotové škály, která jistě lépe vystihuje aktuální psychosomatický stav respondenta, ale která také vede respondenty k tomu, aby se klonili k spíše průměrným hodnotám, pokud tuto možnost mají. Jejich zjišťování nejsou vždy prováděna na daném území na rozdíl od Sociologického ústavu opakovaně v pravidelných intervalech, avšak i zde můžeme najít jistou kontinuitu (např. již citovaný ECI 2013). Na straně druhé individuální šetření v dané oblasti lépe postihuje emočního stavu občanů a zachycuje místní specifika. V další fázi hledání cest, jakým způsobem přistupovat k analýze dat o kvalitě života jsme přistoupili k úvahám využít dotazník WHOQOL 100, který by bylo vhodné v rámci užitečnosti pro rozhodovací procesy veřejné zprávy modifikovat tak, aby z odpovědí bylo patrné, co je konkrétní příčinou spokojenosti či nespokojenosti respondentů s kvalitou jejich života. Autoři dotazníku WHOQOL 100 vycházejí z definice kvality života, která říká35, že kvalita života je to, jak jedinec vnímá své postavení v životě (v kulturním kontextu, ve vztahu ke svým cílům, očekáváním a zájmům). WHOQOL 100 obsahuje 24 aspektů života sdružených do 6 domén, mezi něž patří fyzické zdraví, prožívání, úroveň nezávislosti, sociální vztahy, prostředí, spiritualita a celková kvalita života. Dotazník je určen pro populaci do 65 let. Pro osoby starší se využívá modifikace WHOQOL OLD. WHOQOL 100 rozlišuje mezi soubory osob s různou úrovní zdravotních potíží a také rozlišuje rozdíly mezi muži a ženami. Dotazník není vhodné používat k podchycení vlivu bezprostřední nálady nebo krátkodobých změn (Šťastná 2007). V praktickém výzkumu se nám několikrát ukázalo, že respondenti v dotazníku WHOQOL 100 (Dragomirecká, Bartoňová 2006) mají problém s odpověďmi na otázky typu F4.1 Jak Vás těší život?, F7.2 Cítíte se znevýhodněn/a svým vzhledem?, F8.3 Jak moc Vám pocity smutku nebo deprese překážejí ve vašich každodenních činnostech? Vzhledem k tomu, že se pokoušíme kvalitu života využívat pro výzkumy v rámci komunitního plánování, kdy jsou respondenty uživatelé sociálních služeb, kteří jsou vyloučeni z běžného života na základě např. věku či zdravotního stavu, vyžaduje kladení těchto otázek velmi citlivý přístup. Tento fakt potvrzují i sociální pracovníci ve službách pro seniory, kteří se s touto metodou setkali. Přes tyto výhrady můžeme konstatovat, že se jedná o jednu z nejkomplexnějších a nejrespektovanějších metod. Dosavadní zkušenosti s analýzou dostupných dat výše popsaných přístupů a zároveň vlastní drobné výzkumy s použitím otázek dotazníků WHOQOL a ECI – A1 nás vedlo k myšlence

35

Světová zdravotnická organizace používá stejnou definici.

90

testovat pro potřeby veřejné správy v Pardubicích (Mandys a kol. 2012) základní otázku „Jak by respondent hodnotil kvalitu svého života (spokojenost s vlastním životem)“. Tuto otázku pak tazatelé respondentům interpretovali tak, že se jedná o čistě subjektivní vyjádření spokojenosti s životem bez ohledu na to, jak respondent tento pojem vnímá a jaká kritéria dle jeho názoru tento pojem představuje. Z hlediska sociální politiky jsme považovali za nutné položit doplňující otázku „Jak bezpečně se respondent cítí v každodenním životě?“. Tato otázka vycházela z faktu, že osoby využívající sociální služby jsou vzhledem ke své situaci a stavu více ohroženi vnějšími agresory než běžný občan a zároveň nám pomohla rozšířit informační základnu o kvalitě života. Bezpečí s místem, kde člověk žije, představuje totiž důležitý aspekt tohoto fenoménu. Ze stejného důvodu, jsme pak zařadili otázku zda „Má respondent přístup k informacím, které potřebuje pro svůj každodenní život?“. V další fázi výzkumu pak byly pokládány konkrétní otázky k sociální problematice. Vedle běžného statistického zpracování pro potřeby veřejné zprávy podrobujeme tuto datovou základnu další analýze prostřednictvím metod systémového inženýrství. Praktické příklady využití těchto metod pro potřeby veřejné správy lze nalézt např. Mandys, Černajová (2013); Mandys, Jirava (2012); Mandys a kol. (2012); Jirava a kol. (2011) nebo Křupka a kol (2010). 4. TEORETICKÝ MODEL INDIKÁTORU KVALITY ŽIVOTA (SUBJEKTIVNÍ SPOKOJENOSTI) JAKO UŽITEČNÉHO NÁSTROJE SOCIÁLNÍ POLITIKY Zásadním problémem užití indikátoru kvality života (bez ohledu na to jaké naplnění tohoto fenoménu obsahuje) je schopnost veřejné správy definovat obecně parametry informačního systému, který bude sloužit pro rozhodovací procesy. Jinými slovy jedná se o přesnou definici toho, jaká data regionální management považuje za nezbytná. Teoreticky vymezuje plánování sociální politiky systém střednědobého plánování sociálních služeb na úrovni krajských samospráv a komunitní plánování na úrovni obcí. Komunitní plánování sociálních služeb je metoda, kterou lze na úrovni obcí nebo krajů plánovat sociální služby tak, aby odpovídaly místním specifikům i potřebám jednotlivých občanů. Posláním komunitního plánování je zajišťování dostupnosti sociálních služeb. Konkrétně se jedná o zjištění stavu poskytování sociálních služeb v dané lokalitě a zároveň potřeb, které nejsou naplněny. Tyto dva parametry jsou srovnány s množstvím finančních prostředků, které obec na sociální služby vynakládá (Kolektiv autorů; 2004). V procesu vzájemných konzultací pak vzniká komunitní plán, který je konsenzem mezi tím, co je možné, a tím, co bylo označeno jako potřebné či prioritní.

91

V případě, že veřejná správa nedefinuje konkrétní zakázku, stačí pro obecné povědomí zjišťovat informace o kvalitě života na obecné úrovni, tak, jak to bylo uvedeno předchozí kapitole. Pakliže ale chceme používat koncept kvality života v užším smyslu s tím, že má efektivně upozorňovat na další aspekty sociální politiky než je pouze podrobná deskripce povědomí (informovanosti), hodnocení o sociálních službách musíme obsah tohoto pojmu definovat konkrétněji. Na základě dosavadních empiricko-teoretických zkušeností doporučujeme, aby ukazatel kvality života pro potřeby plánování regionální sociální politiky obsahoval kumulované informace i z dalších oblastí spokojenosti s místním společenstvím, tak jak je třeba definují indikátory ECI. Vzhledem k postojům veřejné správy systematicky vytvářet datovou základnu o vybraných jevech na svém území navrhujeme právě tuto kumulaci, neboť díky tomu, bude možné informace použít nejenom v oblastech sociálních, ale i dalších příbuzných, jako například doprava, zdravotnictví, kultura, sport a bezpečnost v obci. Teoretický model, který uvažujeme dále testovat, obsahuje tyto konkrétní kategorie, které vycházejí z výsledku předcházející analýzy (Mandys a kol. 2012) a dalších citovaných publikací autorů tohoto textu36:

Kvalita života Hodnocení, zda Žebříček osobních priorit ve vztahu k životu v obci

Subjektivní hodnocení kvality vlastního života (spokojenost)*

má osoba Subjektivní

přístup

pocit bezpečí

k informacím,

Sociální problematika

v každodenním

které potřebuje

(sociální služby)

životě*

pro svůj každodenní život*

Životní prostředí Kultura

Sport

Velmi dobrá

Maximálně

Zcela ano

Dobrá

Hodně

Většinou ano

Ani dobrá ani špatná

Občas ano, Středně

občas ne (středně)

Uživatelé

Neuživatelé

služeb

služeb

Zdroj informací

Znalost pojmu

o službě

sociální služba

Spokojenost se službou

Úvaha nad budoucí možností

36

Důležitou premisou pro popisovaný model je fakt, že většinou společnost zajímá sociální problematika ve chvíli, kdy se člověka dotýká osobně. V jiném případě lidé upřednostňují témata dopravy, zdravotnictví, školství zaměstnanosti apod.

92

služby využívat Dostupnost Školství

Špatná

Částečně

Spíše ne

služby (jak

Kde by

dlouho čekal,

získával

kapacity,

informace

apod.)

Sociální věci

Doprava

Velmi špatná

Vůbec ne

Nedokáže

Nedokáže

Nedokáže

posoudit

posoudit

posoudit

Zdravotnictví

Možné

Bezpečí

podotázky:

v obci Pracovní příležitosti v obci

Možné podotázky:

Jiné téma dle

Definice nebezpečných

Spokojenost se

míst v obci

sebou samým Osobní

Mezilidské vztahy

Spokojenost se

zkušenost jako

zdravím

oběť trestného činu (zahrnuje

potřeby

Dostatek

i přestupky, tzn.

uvede ….

finančních

drobné krádeže

prostředků na

apod.)

Respondent musí vytvořit pořadí 1 – 10 a případně navrhnout oblast, která ho zajímá a není

Vůbec ne

své potřeby Hodnocení Možnost podílet

práce obecní

se na plánování

policie

veřejné politiky Hodnocení práce Policie ČR

Posouzení

Posouzení

dostatečnosti

dostatečnosti

sociální sítě v

sociální sítě v

obci

obci

Žebříček

Žebříček

hodnocení

hodnocení

prioritních

prioritních

oblastí

oblastí

v sociální

v sociální

oblasti, které

oblasti, které

definuje

definuje

zakázka

zakázka

zadavatele.

zadavatele.

Možné

Možné

podotázky:

podotázky:

Definice

Finanční

informačních

situace

zdrojů

respondenta s ohledem na

Význam rodiny

možné

a přátel jako

využívání

informačního

sociálních

zdroje

služeb

Hodnocení

Otázka dluhů

informační

(monitoring

kampaně, kterou

potencionálních

vede obec

problémů)

Zkušenost

Rodinné

s jednáním s

zázemí

úřady

respondenta

Možné podotázky: Finanční situace respondenta s ohledem na možné využívání sociálních služeb Otázka dluhů (monitoring potencionálních problémů) Počítačová gramotnost

93

součástí nabízeného systému Demografické charakteristiky respondenta: vzdělání, rodinný stav, ekonomická aktivita, věk, pohlaví (v případě srovnání vzorku tak dále příslušnost k městské části nebo u uživatelů sociálních služeb druh služby).

* pozn. autoři návrhu si uvědomují riziko, které přináší škála, která umožní respondentovi zvolit „prostřední“ možnost, která bývá často zneužívána tím, že tuto variantu volí nerozhodní respondenti, respondenti, kteří nechtějí nad otázkou přemýšlet. Z toho důvodu jsme nabídku rozšířili na šestý stupeň, který umožňuje respondentovy, aby nehledal odpověď. Zároveň přijímáme riziko, že i tato kategorie bývá využívána skupinami respondentů, které jsme popsali výše. ZÁVĚR

5.

Naše konstrukce je odvozena od toho, že sociální politika musí neustále soupeřit s významně silnějšími konkurenčními oblastmi veřejného života, jako je například sport, doprava apod. I proto je nezbytné zjišťovat informace nad rámec obsahu sociální politiky, aby bylo možné operativně vytvářet strategie sociální politiky s ohledem na subjektivní vyjádření veřejnosti k daným oblastem. Uvědomujeme si, že se jedná o velmi komplikovaný koncept vzájemně propojených odlišných parametrů. Jedná se však o koncept, který se opírá o jednoznačnou zakázku veřejné správy, co od sociální politiky sama očekává a kde spatřuje priority. V procesech komunitního plánování totiž často nastává absurdní situace, kdy si politická reprezentace od systému plánování slibuje informace o tom, které služby systém považuje za efektivní, a které ne. To tedy znamená, aby účastníci procesu sami sebe hodnotili a posuzovali svou individuální výkonnost vůči jiným organizacím. Tento postup ukazuje, že veřejná správa nemá svou roli hlavního plánovače sociální politiky ujasněnou a přesouvá odpovědnost na jinou část systému. Zároveň musíme konstatovat, že nemáme definovány objektivní ukazatele, které by místní správě napomohly rozhodovat, kterou organizaci z dotací podpořit a kterou již ne, tzn., neumíme posuzovat jejich efektivitu. Dílčím, ale významným vodítkem v plánovacích procesech by mohlo být vyjádření veřejnosti k subjektivnímu vnímání spokojenosti se svým životem (kvalitou života), kde by byly posuzovány všechny aspekty života v obci, se zaměřením na hlubší postoje k sociální politice. Všechny zjištěné informace jsou však pouhým podkladem pro rozhodování a odpovědnost za výsledek plánování, rozhodování a fungování sociální politiky nese regionální management, který by měl umět definovat své priority a za svá rozhodnutí uměl nést politickou odpovědnost. Zároveň je důležité, aby si veřejná správa uvědomovala, zda výzkumy pro svá rozhodování potřebuje či nikoliv a jaká konkrétní data očekává a vyžaduje. 94

Literatura: DRAGOMIRECKÁ E, BARTOŇOVÁ J. a kol. (2006): Příručka pro uživatele české verze dotazníků kvality života Světové zdravotnické organizace WHOQOL-BREF a WHOQOL-100. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 88 s. DUFFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. (2008): Sociologie životního stylu. Plzeň: Aleš Čeněk, 237 s. ECI. Výsledky sledování indikátoru ECI: A. 1 Spokojenost občanů s místním společenstvím v Chrudimi za různá sledovaná období, https://www.google.cz/search?q=A.1+Spokojenost+ ob %C4%8Dan%C5%AF+s+m%C3%ADstn%C3%ADm+spole%C4%8Denstv%C3%ADm+ v+Chrudimi&ie=utf-8&oe=utf-8&rls=org.mozilla:cs:official&client=firefox-a&gws_rd=cr&e i=v euD UsOHBsvPsgbaqYCYBQ. JIRAVA, P., KŘUPKA, J., KAŠPAROVÁ, M., MANDYS, J. (2011): Analysis of data on hearing-handicapped people at the regional level. In Recent Researches in Environment, Energy Planning and Pollution. Atény: WSEAS Press, 55-60 s. JIRAVA, P., MANDYS, J., KAŠPAROVÁ, M., KŘUPKA, J. (2010). System Approach to Determinants of Quality of Life within a Region. WSEAS Transaction on Systems, 3, 9, s. 243-252. KOLEKTIV AUTORŮ. (2004): Průvodce procesem komunitního plánování. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 59 s. KŘUPKA, J. - KAŠPAROVA, M. - JIRAVA, P. (2010). Modelováni kvality života pomoci rozhodovacích stromů. In E+M Ekonomie a Management,13, 3, 130 -146. MANDYS, J., JIRAVA P. Problematika vstupních analýz pro potřeby komunitního plánování. In. Evalvácia sociálnych služieb. Trnava, Trnavská univerzita v Trnavě, 2012. 5 s. (v tisku) MANDYS, J., JIRAVA P., KAŠPAROVÁ, M., KŘUPKA, J., DUPLINSKÝ, J. (2012): Situace v sociálních službách na území města Pardubice. Závěrečná výzkumná zpráva. Pardubice: Univerzita Pardubice, 191 s. MANDYS, J., ČERNAJOVÁ, M. , (2013). Community planning as a method of regional development in the social sector in practise on example of Pardubice city. In Scientific Papers FES. Pardubice: Univerzita Pardubice,28, 10 D, 80 - 90 s. MEDERLY, P., TOPERCER, J., NOVÁČEK, P. (2004), Indikátory kvality života a udržitelného rozvoje: kvantitativní, vícerozměrný a variantní přístup. Praha: UK FSV CESES, 117 s. MOŽNÝ, I. (2002): Česká společnost. Praha: Portál, 208 s. 95

PHILLIPS, D. (2006): Quality of Life: Concept, Policy and Practice. London: Routledge, 276s. RAPLEY, M. (2003): Quality of Life Research: A Critical Introduction. London: SAGE, 286s. SOU. Sociologický ústav Akademie věd ČR, v. v. i. (SOU) 2007. Naše společnost 2007: [počítačový soubor] Praha: Sociologický ústav, Akademie věd ČR v. v. i. (SOU) [producent]. Sociologický datový archiv - Sociologický ústav, Akademie věd ČR, v. v. i. [archiv]. SDA reg. č. V0705. ŠŤASTNÁ, L. Dotazník kvality života WHOQOL-BREF a WHOQOL-100. Centrum adiktologie. Praha VAĎUROVÁ, H., MŰHLPACHR, P.. (2005): Kvalita života: teoretická a metodologická východiska. Brno: Masarykova univerzita, 145 s. Kontaktní údaje: Mgr. Jan MANDYS, Ph.D., PhDr. Josef DUPLINSKÝ, CSc. Univerzita Pardubice Ústav správních a sociálních věd Studentská 95, 532 10 Pardubice [email protected] [email protected] Ing. Pavel JIRAVA, Ph.D., Ing. Miloslava KAŠPAROVÁ, Ph.D. Univerzita Pardubice Ústav systémového inženýrství a informatiky2 Studentská 95, 532 10 Pardubice [email protected] [email protected]

96

NĚKOLIK POZNÁMEK KE KVALITĚ URBÁNNÍHO ŽIVOTA37 SOME NOTIONS ON THE QUALITY OF URBAN LIFE František Murgaš Abstrakt: Vývoj studia kvality života pokračuje kromě studia „tradičních“ témat také rozvíjením témat nových, kterými jsou nejen studium kvality života v jeho různých etapách nebo rodových rozdílů, ale i studium kvality urbánního života. Tento rozměr kvality života je zaměřen na jeden z klíčových prvků současného světa, kterým je město. Zároveň představuje originální kvalitu života. I když je jednoznačně orientována na místo, jež je ústředním prvkem prostorové dimenze kvality života, kvalita urbánního života je holistická sui generis, protože vyjadřuje její osobní i prostorovou dimenzi. Kvalita urbánního života je originální kvalitou života, je kvalitou života obyvatelů měst a její originalita spočívá především v její prostorové, objektivní dimenzi. Velký potenciál pro kvalitativní posun v rozvoji kvality urbánního života a tím samozřejmě i pro rozvoj metodologie geografie kvality života představuje využití geografických informačních systémů. Klíčová slova: kvalita urbánního života, originální kvalita života, využití GIS ve výzkumu kvality urbánního života Abstract: Development of study of quality of life continues in addition continuing studies "traditional" themes also develop new themes, which is not only the study quality of life in its different ages or gender differences in quality of life but also study quality of urban life. Quality of urban life is part quality of life, focused on one of the key elements present world, which is a city. Although it is clearly oriented to the place which is the central element spatial dimensions quality of life, quality of urban life is holistic sui generis, because it is expressed her personal and spatial dimension. Quality of urban life is the genuine quality of life, it is the quality of life of its inhabitants, and its originality lies mainly in its spatial, objective dimension. Great potential for a qualitative shift in the development of the quality of urban life and of course for the development of methodology geography quality of life is the use of geographic information systems.

37

Stanovisko Ústavu pro jazyk český AV ČR k alternativám používání termínu „kvalita urbánního života“ nebo „urbánní kvalita života“: „Vhodnější by bylo použít "kvalita městského/urbánního života". Přídavné jméno "urban" rozvíjí slovo "život", nikoli slovo "kvalita" (v původní znění není "urban quality"), takže jde vskutku o kvalitu (of, koho čeho) městského života či kvalitu života ve městech“ (2013).

97

Key words: quality of urban life, original quality of life, using GIS in quality of urban life study 1. ÚVOD Kvalita života je jedním z konceptů usilujících o pochopení, popsání a kvantifikaci složitosti současného světa, vyvíjejícího se v období pozdní moderny. Je konceptem nesmírně složitým, interdisciplinárním a multidimenzionálním (Heřmanová 2012). Je zároveň konceptem archetypálním, protože zájem lidí o zlepšování jejich života, o jeho lepší kvalitu je známý již od antiky. Za první práci s problematikou kvality života se považuje Etika Nikomachova (Fayers a Machin 2007), ve které Aristoteles rozvíjí princip hédonizmu, podle něhož hlavním motivem lidského jednání je slast a princip eudaimonie, vrcholného blaha, které může člověk svým dobrým životem dosáhnout. V moderní době se koncept objevil a jeho studium se rozvinulo zejména v šedesátých létech dvacátého století (Marans, Stimson 2011a), když společnost na Západě zbohatla, její spokojenost však nevzrostla a v některých případech dokonce klesla. U chudých lidí se kvalita jejich života přímo úměrně zlepšuje s růstem prosperity, po dosažení blahobytu se s jeho růstem zlepšuje minimálně, nebo vůbec. V ekonomii je tento jev znám jako Easterlinův paradox, v geografii jako Pacioneho paradox blahobytu (Murgaš 2012). Jedinými jevy, které s růstem blahobytu stupají, jsou jevy sociální patologie, a spolu s nimi „pocit nespecifikované nejistoty, všudypřítomné, a tudíž o to víc skličující a deprimující“ (Bauman 2010 s. 12). Kvalita života je imanentně spjata s pojmem dobrý život (Ferriss 2010), když hodnotíme jak kvalitní je život, hodnotíme jak je dobrý. Jako patrně všechny soudobé koncepty, ani kvalita života nemá ustálenou metodologii ani pojmový aparát. Jedním z mála obecně akceptovaných poznání je to, že ji tvoří dvě dimenze: osobní (subjektivní, psychologická), která je studována v medicíně, psychologii, teologii a sociologii a prostorová, o kterou se zajímají geografové, ekonomové, environmentalisté a ostatní prostorově orientovaní vědci. Přetrvávajícím problémem zkoumání kvality života je zaostávání rozvoje její metodologie za růstem nástrojů její kvantifikace (Gurková 2011). Zkoumání kvality života se vyvíjí, kromě pokračování studia „tradičních“ témat se v posledním desetiletí objevují témata nová. Lze k nim zařadit studium kvality života dětí, starých lidí nebo rodových rozdílů v kvalitě života a také studium kvality urbánního života38. I když je jednoznačně orientována na místo, které je ústředním prvkem prostorové dimenze

38

Tímto výrazem překládáme anglický výraz quality of urban life.

98

kvality života, kvalita urbánního života je holistická sui generis, protože vyjadřuje její osobní i prostorovou dimenzi. Tím se liší od studia kvality života na jednotlivých hierarchických úrovních od okresů po státy, orientovaného buď na její prostorovou dimenzi, nebo na zjišťování spokojenosti se životem, tj. na osobní dimenzi. Výzkum kvality urbánního života je dlouhý víc než 50 let (Marans a Stimson 2011b). Ve zkoumání kvality urbánního života je jednou z nejvýznamnějších monografie Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods, and Empirical Research, vydaná jako 45. část Social Indicators Research Series a editovaná Maransem a Stimsonem (2011a). Geografové na vývoj zkoumání kvality života v podobě analýz kvality urbánního života reagovali prácemi Ira, Šuška (2006); Ira, Andráško (2007); Heřmanová (2012) a Temelová et al. (2012). „Pravděpodobně nejdůležitější součástí geografického zkoumání kvality života je kvalita městského života. U regionů, především na hierarchické úrovni velkých regionů (krajů nebo států) osobní dimenze kvality života ustupuje do pozadí ve srovnání s dimenzí prostorovou. V případě měst jsou v kvalitě jejich městského života obě dimenze ve vyváženém poměru. Znamená to, že koncept kvality městského života je nejblíže k ideálu, kterým je holistické chápání kvality života“ (Murgaš 2013). Ve vztahu ke kvalitě urbánního života lze hovořit o dvou hierarchických úrovních. V prvním případě základní hierarchickou úrovní jsou městské části, nadřazenou hierarchickou úrovní je město. Výzkum kvality urbánního života v tomto případě lze ilustrovat prácemi Ira, Šuška (2006), Ira, Andráško (2007), Kladivo (2010), Marans a Kweon (2011), Stimson et al. (2011), Türkoğlu et al. (2011) a Heřmanová (2012). V druhém případě je základní hierarchickou úrovní město jako celek, nadřazenou hierarchickou úrovní je stát nebo svět. Tento případ lze ilustrovat prací Wokoun et al. (2011). Cílem příspěvku je nástin konceptualizace kvality urbánního života. 2. KONCEPT KVALITY URBÁNNÍHO ŽIVOTA Za základ konceptu kvality urbánního života lze považovat integraci přístupů, zaměřených na osobní a prostorovou dimenzi kvality života (Marans, Stimson 2011b). Jestliže v zjednodušené podobě lze kvalitu života definovat jako subjektivní hodnocení vlastního života prožívaného v prostorově diferencovaném vnějším prostředí, tak kvalitu urbánního života adekvátně tvoří subjektivní hodnocení vlastního života v prostorově diferencovaném vnějším městském prostředí. Subjektivní hodnocení tvoří osobní dimenzi kvality života, tento pojem se však používá zřídka. Častějším pojmenováním subjektivního hodnocení je

99

spokojenost

(satisfaction)

nebo

osobní

pohoda

(personal

well-being).

Prostorově

diferencované vnější prostředí tvoří prostorovou dimenzi kvality života. Při konstrukci konceptu kvality urbánního života kromě jeho imanentně holistického chápání bude stěžejním hledání odpovědi na otázku, jestli je kvalita urbánního života pouze jednou z kategorií života (jako je tomu u zkoumání kvality života různých věkových skupin nebo u prostorových jednotek, hierarchicky uspořádaných) nebo je originální kvalitou života. Jestli je originální, musí být zřejmý její rozdíl od ostatní, tj. ne-urbánní kvality života. Problém se dále posouvá k otázce, zda to ne-urbánní je rurální, protože urbánním způsobem života lze žít i na vesnici. A když kvalita urbánního života je originální kvalitou života, znamená to, že je originální v obou svých dimenzích (osobní i prostorové) nebo pouze v jedné z nich. Když pouze v jedné, tak ve které? Pacione (2003) se domnívá, že kvalita urbánního života je originální kvalitou života, za dimenzi specifickou pro ni považuje společenské skupiny ve městě. S touto premisou lze souhlasit. Hypoteticky lze předpokládat, že osobní dimenze kvality života a osobní dimenze kvality urbánního života jsou u větší části Čechů, Moravanů a Slezanů to samé. Když člověk hodnotí „obecně“ jak se má, tak tohle kognitivní hodnocení je výsledkem stejných procesů, jaké se projevují, když městský člověk „obecně“ hodnotí, jak se má. Navíc, při sedmdesáti procentní míře urbanizace v České republice (celosvětově je to přes padesát procent) osobní prožívání spokojenosti se životem, metodologicky nazývané osobní dimenze kvality života je především osobním prožíváním spokojenosti se životem ve městě. Tuto hypotézu přirozeně musí potvrdit empirický výzkum. Ve smyslu otázek vyslovených v předchozím textu lze odpovědět, že kvalita urbánního života je originální kvalitou života, je kvalitou života obyvatelů měst a její originalita spočívá především v její prostorové, objektivní dimenzi. 3. MĚŘENÍ A HODNOCENÍ KVALITY URBÁNNÍHO ŽIVOTA Při konstrukci konceptu kvality urbánního života lze čerpat z přístupů komerčních společností, mediální skupiny The Economist, hodnotících „livability39“ nevětších měst světa a patrně z marketingových důvodů jej zveřejňujících, měření kvality života v evropských městech Eurobarometrem nebo z publikovaných prací českých a slovenských vědeckých pracovišť. V českých reáliích je známé hodnocení kvality života v českých městech, které na

39

ve volném překladu vhodnost pro život

100

objednávku jedné globální společnosti dlouhodobě dělá pražská Vysoká škola ekonomická v projektu Česká centra rozvoje (Wokoun et al. 2011). Společnost Mercer v materiálu Quality-of-Living Reports hodnotila dvě stě dvacet jedna měst podle třiceti devíti indikátorů v doménách: (i) Politické a sociální prostředí, (ii) Ekonomické prostředí, (iii) Socio-kulturní prostředí, (iv) Lékařská starostlivost, (v) Školství a vzdělanost, (vi) Veřejné služby a doprava, (vii) Rekreace, (viii) Spotřební tovary, (ix) Bydlení, (x) Přírodní prostředí. Na prvních deseti místech (10. pořadí je dělené) jsou Vídeň, Curych, Auckland, Mnichov, Vancouver, Düsseldorf, Frankfurt, Ženeva, Kodaň, Bern a Sydney (Mercer 2013). Economist Intelligence Unit, součást mediální skupiny The Economist, ve svém Best cities rating and report hodnotil města na celém světě podle indikátorů: (i) Zelené plochy, (ii) Urban sprawl (urbánní kaše, negativní indikátor), (iii) Přírodní charakteristiky (natural assets, hodnoceny na škále 1 nejlepší/ - 5 /nejhorší/), (iv) Kulturní charakteristiky (cultural assets, stejné hodnocení), (v) Letecké spojení (connectivity, indikátor je vztažen k leteckému spojení), (vi) Izolovanost (isolation, poloha vůči městům s více než 750 tis. obyvatel v okruhu 200 km), (vii) Znečištění ovzduší. Na prvních deseti místech se umístily Hongkong, Amsterodam, Osaka, Paříž, Sydney, Stockholm, Berlín, Toronto, Mnichov a Tokio. (Economist Intelligence Unit 2012). Z přehledu použitých indikátorů je zřejmé, že Mercer i EIU kvalitu života ve městech ztotožnili s její prostorovou, objektivní dimenzí. Obě hodnocení nelze srovnávat pro odlišný výběr indikátorů, je však patrné, že v obou řebříčcích jsou pouze Mnichov a Sydney. Odlišnost svolených indikátorů ve stejné dimenzi se projevuje v odlišnosti pořadí. V říjnu 2013 publikovala EU Flash Eurobarometer č. 366 s názvem Quality of life in cities Perception survey in 79 European cities, Česká republika byla zastoupena Prahou a Ostravou, Slovensko Bratislavou a Košicemi. Průzkumu se v roce 2012 účastnilo víc než čtyřicet jedna tisíc respondentů, v každém ze sedmdesáti devíti měst a čtyř městských aglomerací odpovídalo nejméně pět set respondentů na dvacet sedm otázek, z nichž nejvyšší výpovědnou hodnotu měli odpovědi na otázku: I am satisfied to live in [CITY NAME]40. V takto formulované otázce se výzkumníci ptali na spokojenost se životem v daném městě, odpověď je tedy kognitivním hodnocením objektivní dimenze kvality života v daném městě obyvateli tohoto města. To přemosťuje osobní a prostorovou dimenzi kvality života. Z průzkumu vyplývá, že spokojenost se životem v městech Evropy je velmi vysoká, (tab. 1). 40

Respondenti mohli odpovědět souhlasím, částečně souhlasím, částečně nesouhlasím, nesouhlasím a nevím/neodpověděl. 101

Tab. 1 Spokojenost se životem v českých, slovenských a vybraných evropských městech v %. Poř.

Město

Spokojenost se životem ve městě spokojen

nespokojen

1.

Aalborg

99

0

2.

Hamburg

98

2

Groningen, Oslo, Kodaň, Curych

97

3

21.

Krakov

95

5

39.

Košice

92

8

47.

Praha

90

10

64.

Bratislava

87

13

68.

Budapešť

86

14

75.

Ostrava

80

20

79

Atény

52

48

3.-6.

zdroj: autor, upraveno podle EU (2013) V šestnácti z nich je spokojenost 95 procentní, ve čtyřiceti šesti je spokojenost 90 procentní. Z měst s nejnižší spokojeností jsou kromě maďarského Miškovce všechna ostatní města na jihu Evropy (Marseille, Palermo, Neapol, aglomerace Atén a Atény). V rámci projektu Česká centra rozvoje bylo v roce 201141 hodnoceno šedesát tři českých a moravských měst (tj. měst nad dvacet tisíc obyvatel) dvanácti indikátory v doménách: (i) Nezaměstnanost, (ii) Cena bytu, (iii) Sociální a zdravotní péče, (iv) Naděje na dožití, (v) Kriminalita, (vi) Příjmy obyvatel. Na prvních deseti místech se umístily města: 1. Jindřichův Hradec, 2. Praha, 3. Hradec Králové, 4. Náchod, 5. Pardubice, 6. Písek, 7. České Budějovice, 8. Třinec, 9. Tábor, 10. Mladá Boleslav (Wokoun et al. 2011). Na Slovensku byla hodnocena kvalita života ve městě Partizánské (Ira, Šuška 2006), přičemž autoři nastínili komplexní pohled na kvalitu života obyvatel urbanistických obvodů okresního města v Trenčínském kraji. Výsledkem jsou rozdíly v objektivní dimenzi kvality urbánního života v deseti obvodech a subjektivním hodnocení. Pouze ve třech obvodech bylo subjektivní hodnocení v souladu s objektivními údaji (dvakrát v negativním a jednou v kladném smyslu). Osobní, subjektivní dimenzi kvality urbánního života obyvatel Liberce zkoumala Hotová (2013), obyvatel Jablonce n. Nisou Vokurková (2013). Jejich zjištění jsou v tabulce 2. Ze subjektivního hodnocení kvality urbánního života vyplývá, že v krajském i okresním městě Libereckého kraje je spokojenost velmi vysoká, koreluje s daty Eurobarometru, týkajícími se 41

V dalších létech se výzkum soustředil pouze na kraje a krajská města 102

Prahy nebo Ostravy. V obou hodnoceních šlo o hodnocení obyvatel měst, zahrnutých do zkoumání, bylo to tedy hodnocení osobní, subjektivní dimenze. Hypoteticky lze předpokládat, že v subjektivním hodnocení bude i při odlišnosti v konstrukci dotazníku převládat stejné nebo podobné hodnocení. Tab. 2 Subjektivní hodnocení kvality urbánního života obyvatel Liberce a Jablonce n. Nisou v roce 2013 v % Kvalita života

Liberec Jablonec

Velmi vysoká

17

31

Vysoká

51

47

Ani vysoká ani nízká

32

17

Nízká

0

3

Velmi nízká

0

2

zdroj: autor, upraveno podle Hotová (2013) a Vokurková (2013) Velký potenciál pro kvalitativní posun v rozvoji kvality urbánního života a tím samozřejmě i pro rozvoj metodologie geografie kvality života představuje využití geografických informačních systémů. Aplikace GIS je založena na topografických informacích a související databázi (Elmahdi, Afify 2007). GIS lze využít ve výzkumu kvality života na všech hierarchických úrovních. Elmahdi a Afify (2007) jej použili v analýze kvality života v Egyptě, Chhetri et al. (2011) zkoumali třetí největší metropolitní region Austrálie na základě dat z průzkumu SEQQOL2003 s použitím faktorových map. Keul a Prinz (2011) využili GIS v hodnocení kvality urbánního života v okrsku Salzburg-jih s čtyřicet devět tisíc. Dva poslední postupy jsou podrobně popsány ve zmiňované práci, editované Maransem a Stimsonem (2011). 4. ZÁVĚR Cíl příspěvku byl formulován jako nástin konceptualizace kvality urbánního života, za její základ lze považovat integraci přístupů, zaměřených na osobní a prostorovou dimenzi kvality života (Marans, Stimson 2011b). Formulování konceptu kvality urbánního života kromě imanentně holistického chápání tohoto konceptu lze založit na hledání odpovědi na otázku, jestli je kvalita urbánního života pouze jednou z kategorií života (jako je tomu u zkoumání kvality života různých věkových skupin nebo u prostorových jednotek, hierarchicky uspořádaných) nebo je originální kvalitou života. Jestli je originální, musí být zřejmý její rozdíl od ostatní, tj. ne-urbánní kvality života. Problém se dále posouvá k otázce, jestli to ne103

urbánní je vždy rurálním, protože urbánním způsobem života lze žít i na vesnici. A když kvalita urbánního života je originální kvalitou života, znamená to, že je originální v obou svých dimenzích (osobní i prostorové) nebo pouze v jedné z nich. Když pouze v jedné, tak ve které? V odpovědi na formulované otázky lze konstatovat, že kvalita urbánního života je v souladu s Pacionem (2003) originální kvalitou života, je kvalitou života obyvatelů měst a její originalita spočívá především v její prostorové, objektivní dimenzi. Z měření subjektivní a objektivní dimenze kvality života má výpovědnou hodnotu konstatování, že při měření objektivní dimenze odlišnost svolených indikátorů se projevuje v odlišnosti pořadí hodnocených měst. V hodnocení subjektivní dimenze kvality urbánního života, které je hodnocením samotných obyvatel daného města, lze hypoteticky předpokládat, že i při odlišnosti v konstrukci dotazníku převládá stejné nebo podobné hodnocení. Aplikace geografických informačních systémů představuje velký potenciál pro rozvoj kvality urbánního života i pro rozvoj metodologie geografie kvality života.

Literatura: BAUMAN, Z. (2010). Umění života. Academia, Praha, 149 s. CHHETRI, P., STIMSON, R., WESTERN, J. (2011) Using GIS to Drive Region – Wide Patterns of Quality of Urban Life Dimensions: Illustrated with Data from the Brisbane-SEQ Region. In: Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods, and Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer, Dordrecht, 405-436. THE ECONOMIST INTELLIGENCE UNIT (2012) Best cities ranking and report. A special report from the Economist Intelligence Unit. The Economist, London, 26 pp. ELMAHDI, A., AFIFY, A. (2007) Development of a GIS tool for qualitative assessment of the Egyptian’s quality of life. Environmentalist, 27, 183-194. EUROPEAN UNION (2013) Quality of life in cities Perception survey in 79 European cities. Flash Eurobarometer 366, Publications Office of the European Union, Luxembourg, 145 pp. FAYERS, P. M., MACHIN, D. (2007) Quality of life. The assessment, analysis an interpretation of patient-reported outcomes. Second edition. John Wiley & Sons, Chichester, 544 pp. FERRISS, A. (2010) Approaches to Improving the Quality of Life. How to Enhance the Quality of Life. Social Indicators Research Studies 42, Springer, Dordrecht, 150 pp.

104

GURKOVÁ, E. (2011) Hodnocení kvality života. Pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. Grada Publishing, Praha, 224 s. HEŘMANOVÁ, E. (2012) Koncepty, teorie a měření kvality života. SLON, Praha, 239 s. HOTOVÁ, T. (2013) Subjektivní dimenze kvality života v Liberci. Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci, Liberec, 57 s. IRA, V., ŠUŠKA, P. (2006). Percepcia kvality života v mestskom prostredí (na

príklade

mesta Partizánske). Geografická revue, 2, 309-332. IRA, V., ANDRÁŠKO, I. (2007). Kvalita života z pohľadu humánnej geografie. Geografický časopis, 59, 159-179. KLADIVO, P. (2010) Vnitřní struktura Olomouce z pohledu kvality života. In: Geografie pro život ve 21. století: Sborník příspěvků z XXII. sjezdu České geografické společnosti pořádaného Ostravskou univerzitou v Ostravě 31. srpna – 3. září 2010, s. 695 – 700. Ostravská univerzita, Ostrava. KEUL, A., PRINZ, T. (2011) The Salzburg Quality of Urban Life Study with GIS Support. In: Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods, and Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer, Dordrecht, 273-294. MARANS, R., KWEON B.-S. (2011). The Quality of Life in Metro Detroit at the Beginning of the Millennium. In Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods, and Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer, Dordrecht, 163-185. MARANS, R. W., STIMSON, R. (2011a) An Overview of Quality of Urban Life. In Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods, and Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer, Dordrecht, 1-33. MARANS, R. W., STIMSON, R. (2011b) Challenges for Quality of Urban Life Research. In Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods, and Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer, Dordrecht, 437450. MERCER (2012) 2012 Quality of living worldwide city rankings – Mercer survey. http://www.mercer.com/press-releases/quality-of-living-report-2012. MURGAŠ, F. (2012) Prostorová dimenze kvality života. Technická univerzita v Liberci, Liberec. 148 s. MURGAŠ, F. (2013) Kvalita života: konceptualizace a geografické souvislosti. V tisku.

105

PACIONE, M. (2003) Urban environmental quality and human wellbeing – a social geographical perspective. Landscape and Urban Planning 65, 19–30. STIMSON, R. McCREA, R., WESTERN, J. (2011) The Brisbane-South East Queensland Region, Australia: Subjective Assessment of Quality of Urban Life and Changes over Time. In Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods, and Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer, Dordrecht, 185-208. TEMELOVÁ, J., POSPÍŠILOVÁ, L., OUŘEDNÍČEK, M. (2012) Nove sociálně prostorové nerovnosti, lokální rozvoj a kvalita života. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň, 204 s. TÜRKOĞLU, H., BÖLEN, F., BARAN, P., TERZI, F. (2011) Measuring Quality Life in Istanbul. In In Marans, R. W., Stimson, R. (eds.) Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods, and Empirical research. Social Indicators Research Series Volume 45. Springer, Dordrecht, 209-232. VOKURKOVÁ, J. (2013) Hodnocení subjektivní kvality života v Jablonci n. Nisou. Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci, Liberec, 56 s. WOKOUN, R., DAMBORSKÝ, M., KOUŘILOVÁ, J. (2011) Výsledky odborné studie. MasterCard Europe, Praha, 63 s.

Kontaktní údaje František MURGAŠ, RNDr., Ph.D. Katedra geografie FP TUL Studentská 2 461 17 Liberec 1 [email protected]

106

ABSENCE KVALITY ŽIVOTA V POSTMODERNĚ ZÁPADU QUALITY OF LIFE – CRISIS IN POSTMODERN AGE Michal Podzimek Abstrakt: Příspěvek definuje postmoderní ztrátu smyslu pro životní ideál jakožto problém současné západní populace, která se dostává do stavu noogenní neurózy. Text se na pozadí filosofických východisek postmoderny zamýšlí nad tématem psychických a didaktických krizí, které s absencí smyslu života bezprostředně souvisí. Příspěvek je dále filosofujícím zamyšlením nad možnými východisky z této krize a varuje před přílišným odkládáním řešení tohoto problému vzhledem k hrozícímu nástupu nové vlny náboženského fundamentalismu. Klíčová slova: absence, smysl, ideál, transcendence, výchova Abstract: Contribution deals with postmodern failure in finding meaning of life as important problem of European population that can be developed into a kind of noogenic neurosis. Based on the philosophy of modernity and postmodernity the contribution investigates contemporary crisis of education influenced by crisis of existence. The reason to deal with it is even stronger today, in the époque of religious fundamentalism. Key words: life-meaning, postmodernity, religious fundamentalism, crisis of education 1. ABSENCE SMYSLU Tezí tohoto příspěvku je, že krizi kvality života primárně způsobuje absence smyslu. V prožívání života jakožto reality, absentuje vize smyslu této reality. Aby mohl být smysl tohoto příspěvku správně pochopen, je třeba nyní definovat a hermeneuticky správně uchopit klíčový termín, kterým je absence. Absence jakožto latinské substantivum absentia, ae. f., znamená „nepřítomnost“. Ve vzdělávacích soustavách je tento termín obecně často používán v problematice fyzické nepřítomnosti (žáků, studentů atd.). Absence je tedy obecně vnímána jako „Nepřítomnost“, která se týká osoby a její neúčasti v nějakém procesu. Toto pojetí absence však význam termínu zcela nevyčerpává. Substantivum absentia přebírá kmen slovesa ab-sisto –are, - avi, -atum, které je složeno ze slovesného kmene sisto – zřídit a opozitní předložku ab. Absisto tedy znamená stav, kdy něco, co bylo svobodnou vůlí zřízeno (například status osoby, norma, úřad), se již v tomto stavu nenachází, bylo od toho ustoupeno. Proto je sloveso absisto překládáno nejvíce jakožto „odstoupiti“, „ustati“, „přestati“ (například ve spojeních „ustalo úsilí o něco“, „odstoupilo se od názoru“ apod.). Absence tedy 107

neznamená pouze fyzickou nepřítomnost věci či osoby, nýbrž i ustání a odstoupení od nějaké důležité duševní, tedy za-fyzické (metafyzické) „zřízenosti“ – postoje či principu. A právě v tomto slova smyslu zde bude termín absence používán: něco důležitého v západní společnosti ustalo, přestalo a díky tomu dochází ke ztrátě určité subjektivní pohody člověka ve světě. Tezí tohoto příspěvku je, že s příchodem postmoderny ustal důraz na smysluplnost života, nebo dokonce, že západní člověk ustoupil (absistoval) od vůle tento smysl hledat. V prostředí této absence se mu však život a především prožívání jeho kvality značně komplikuje. 2. ABSENCE SMYSLU JAKO PSYCHICKÝ PROBLÉM KVALITY ŽIVOTA Pokud má mít člověk život rád, musí se zabývat věcmi, které ho zajímají, které si staví před sebe jako cíl ve smyslu ideálu. V aristotelské myšlenkové koncepci, na které vyrostlo evropské moderní myšlení, se jedná o tzv. konečnou příčinu (latinsky causa finalis) kterou se dosahuje nejenom „cíle díla“ (causa operis), nýbrž také „cíle činícího“ (finis operantis). Tento předmět zájmu je pak definován jakožto ideál. V oblasti sebevzdělávání, se pak zabývá věcmi, které s ideálem souvisí a s ostatními informacemi, které se ideálu netýkají, zachází kriticky a obezřetně z nich vybírá. Touto cestou člověk realizuje sám sebe a zkvalitňuje svůj život – prožívá jeho kvalitu. Český filosof Jan Patočka k tématu tázání člověka po ideálu uvádí, že otázky „nejsou původně nic jiného než prázdná místa v našem činnostním rozvrhu.“ (Patočka, J., 1971, s. 30) Člověk ve své aktuální životní situaci nachází otázky, na které neexistuje samozřejmá či lehce dosažitelná odpověď. Jestliže se základní tázání soustřeďuje na zodpovězení otázky „Proč žiji?“, pak je tím samým již „potvrzena touha po zaplnění prázdnoty“. (Pinc, Z., 1999, s. 9). Můžeme říci, že horror vacui (strach z prázdnoty), byl vždy nejhlubší hnací silou člověka k hledání ideálů – smyslů života, okolo kterých pak vystavěl celé filosofické systémy. Proto společnost také v období moderny kladla silný důraz právě na novověké pojetí vědeckosti a s tím související důraz na vzdělání, od doby osvícenství pak dokonce na všeobecné vzdělání občanů. Člověk, který se v období osvícenství jakoby vymanil z pout náboženských ideálů a jejich dogmat, toužil nalézt odpověď na otázku po smyslu své existence cestou exaktního poznávání tzv. „účelovosti věcí“. Ideál ovládnutí přírody, světa a možná i celého vesmíru, měl dát člověku smysl, který by mu nahradil někdejší vize božích království v zásvětí. Tázání člověka po smyslu jeho bytí však nepramenilo pouze z touhy po vyplnění prázdného místa. Člověk, vzhledem ke svému pocitu svobody, toužil vždy nějak překročit či přesáhnout (transcendovat) aktuální stav svého života. Jinak řečeno, chtěl po sobě zanechat dílo, které 108

bude alespoň v nějakém ohledu nadčasové a kterým se on, jako již dávno fyzicky neexistující jedinec, zvěční. Připomeňme zde slavný Horatiův výrok „Vyrobil jsem si pomník z trvalejšího kovu“ - Egegi monumentum aere perennius (Horatius, Ódy, III., XXX.) I v moderně, která se výslovně odvrátila od nábožensky a posléze i metafyzicky zdůvodněných cílů, zůstala aktuálnost takového ideálu života, který by člověčenství posouval (vlastní vůlí každého jedince) směrem ke „kvalitnější“ formě lidství, až k jakémusi nadlidství: „Hlásám vám nadčlověka. Člověk je cosi, co má být překonáno. Co jste vykonali, aby byl překonán?“ (Nietzsche, F., 1992, s. 9) Onu možnost přesáhnout sebe sama pojmenoval ve smyslu aristotelské myšlenkové tradice již ve středověku Tomáš Akvinský ve třetí otázce po povaze bytí jakožto „možnost poslušnosti“ potentia oboedientalis, (Akvinský, T., 1937, s. 105). Člověk moderny pak tuto „povinnost“ chápal především jakožto povinnost vůči životu (poslušnost životu), který má a musí být rozvíjen a zdokonalován. Člověk se cítil povinen mít takový ideál, kterým dosáhne stavu duševního uspokojení bez jakékoliv frustrace a strachu z nesmyslu. Podíváme-li se na dějiny západního myšlení komplexně (a neomezujme se jen na pozitivisticky definované dějiny filosofie), uvidíme, že již od doby svobodných městských států antického Řecka se až po modernu včetně setkáváme s touhou „číst mezi věcmi“ světa a takto si definovat cestu ke zvolenému ideálu. Tento intelektualismus, tedy touha po „čtení mezi věcmi světa“ (inter – lego), měla činit člověka lepším – krásnějším, jak říká již Platon, když tvrdí, že „krása je dobro“ (Platon, Symposion, 2000, 206c). V tomto platonském duchu je na Západě stále přítomná snaha postavit do čela společnosti lidi, kteří jsou ve službách moudrosti: „Aby byla spravedlnost, je nutné, aby odvaha byla stále ve službě rozumu a nikdy nesloužila žádostivosti“. (Plato, Ústava, 1996, 440a). Západní člověk současné postmoderny však již v tomto slova smyslu inteligentně nežije, jeho čtení mezi věcmi ustává, u některých již zcela ustalo – absentovalo. Právě zde můžeme hledat odpověď na otázku po příčinách úpadku kvality života, respektive úpadku osobní angažovanosti v životě. Absentuje otázka, která byla na dvě a půl tisíciletí základní otázkou Západního člověka: „Co je to, co se mi ukazuje?“. Toto absentování pochopitelně nenastalo najednou. Není sice v moci jednoho konferenčního příspěvku vyčerpávajícím způsobem ukázat celé dějiny této tendence, v základních rysech však vypadala její cesta takto: vše započalo již v moderně a to v době, kdy evoluce technického poznání přerostla v dynamickou technickou revoluci 19. století. Optimismem opojený člověk 19. a první poloviny 20. století si ve svém nadšení z vědeckých úspěchů jaksi nevšiml, že se mu výše vyslovená otázka po podstatě věcí a světa (co to je?) zploštila na otázku pouhé utility (k čemu to je?). Jednoduše řešeno, otázka „proč“ byla 109

postupně nahrazena otázkou „jak“. Optimismus technické a společenskovědní revoluce se však brzy vyčerpal. Jednak proto, že sama věda ukázala své limity a některé odpovědi na otázku „jak“ zkrátka nelze nalézt a odpověď na ně objektivně neexistuje. Především překonání newtonovské fyziky a vznik teorie relativity ukázalo, že objektivita je spíše jakýsi „mýtus moderny“, a pouhou fyzikou není možné zcela a vyčerpávajícím způsobem uchopit celou skutečnost vesmíru. Svět nemůže být jednoduše „zpředmětněn“ a „spočítán“, protože prostor i čas jsou relativní veličiny závislé na pozici pozorovatele. Další ochladnutí optimismu přinesla společenskosociální situace člověka, který zjistil, že věda a technika může vytvářet nejenom pokrok, ale i „továrny na smrt“ (Kulka, O., 1967, s. 5). Člověk tváří tvář svým vlastním hrůzným ideologiím 20. století začal trpět tím, že ve své činnosti (technice) nenalezl uspokojivou a jistou cestu k ideálu nadčlověka. Člověk moderny, který si optimisticky definoval svět jakožto imanentní (vystačující si sám se sebou), ztratil v takto definovaném světě odvahu klást si otázku po smyslu. Takto se tzv. moderna postupně proměnila v současnou postmodernu, ve které bylo poslední odpovědí na otázku po smyslu života prohlášení, že sama tato otázka je omyl a zbytečnost. Zbytečnost této otázky pak byla dokazována především z pozice tzv. existencionalismu ve smyslu neexistence žádné esenciální přirozenosti. Jinak řečeno: jestliže žádná lidská přirozenost neexistuje, není třeba se ptát po smyslu lidství. Z těchto pozic pak mohl J. P. Sartre již v roce 1946 prorocky prohlásit „…připomínáme člověku, že není žádný jiný zákonodárce než on sám.“ (Sartre, J.,P, 2004, s. 53) V tomto duchu pak dále rozvíjeli teorii postmoderny: Saussurův lingvistický strukturalismus, Kuhnova teorie vědeckých revolucí, Feyerabendův epistemický anarchismus či dekonstrukce ve filosofii Derridy, postoje M. Foucaulta a dalších. Takto se člověk jakoby sám „vyhnal z ráje“ a sám se potrestal vizí bezsmyslnosti světa. Řečeno příběhem biblického mýtu, na kterém západní kultura postavila svojí symboliku: Bůh již nechodí s Adamem po zahradě Eden, ale člověk kráčí po zemi osamocen a nahý (Genesis 3,10) se svými otázkami a především se strachem ze smrti, který koresponduje s jeho vizí bezsmyslnosti života a zmaru. Ani ideologie vědeckého ateismu člověka neuspokojila, protože jak říká již výše zmíněný prorok postmoderny, „…jestliže jsem odstranil Boha Otce, je nanejvýš zapotřebí mít někoho, kdo by hodnoty vynalézal.“ (Sartre, J.,P, 2004, s. 55). Jakkoliv je však toto zapotřebí, žádný takový „někdo“ se za celé poválečné období neobjevil a západní společnost postupně přešla k diktátu konzumerismu, konformismu a jiných „-ismů“. Člověk se stal zajatcem svých představ o normalitě a úspěšnosti a stal se otrokem moci nad životem (tzv. biomoci), před kterou varovně zdvihl prst svým dílem poststrukturalista M. Foucault: „Nová technologie… se obrací k množství lidí, ale nikoli jako k souhrnu 110

jednotlivých těl, nýbrž tak, že naopak tvoří globální masu, na niž působí souborné procesy, jež jsou vlastní životu a jimiž jsou například narození, smrt, produkce, nemoc atd. Tedy po prvém zmocnění se těla, jež se děje individualizací, je zde druhé zmocnění se, jež není individualizující, nýbrž masifikující…“ (Foucault, M., 1976, s. 60). Stejně skepticky se vyjadřuje k nastupující postmoderně sám Martin Heidegger, který ještě v předválečné době ve svém slavném díle Bytí a čas opěvoval člověka za to, že je to on, který dává bytí jeho smysl. Na konci svého života pak v rozhovoru pro časopis Der Spiegel (Spiegel, 0/1997) hovoří o tom, že „Nur noch ein Gott kann uns retten. - Snad jen nějaký bůh nás může spasit“ (http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-9273095.html) a bytí samo, nikoliv člověk sám, může ukázat lidstvu jeho smysl. Člověk tedy prožívá frustraci, čili pocit zmarnění své existence. 3. SMYSL ŽIVOTA A KVALITA ŽIVOTA VE VÝCHOVĚ Jestliže absence smyslu činí člověku duševní frustraci, musí se tato frustrace dotknout také oblasti vzdělání a výchovy. Výchova a zvláště její teorie – didaktika, byla v každém období vždy něčím nedotknutelným a posvátným - religiem. Je škoda, že bylo slovo religium často spojováno pouze s oblastí náboženství (religionistika apod.). Termín religium má mnohem širší obsah a je třeba ho plněji definovat. Religium lze chápat jako obecně lidský postoj, kterým člověk deklaruje svůj vztah k předmětu svého zájmu. Religiem se stává vše, co je úctyhodné a co člověk vnímá jakožto závažné či zásadní pro svůj život. M. T. Cicero na sklonku římské republiky toto substantivum odvozuje z latinského slovesa relegere, tedy „sebrat, brát na něco ohled“. (Komorovský, J., 1994, s.5) Ciceron při tomto definování vycházel z filosofické tradice, která vnímala člověka jakožto bytost určenou relacemi – interpersonálními vztahy. Již Aristotelés vychází z představy, že člověk je živočich, žijící podstatně v obci jakožto živočich politický - zóon politikon“ a nemůže tedy nikdy žít zcela osamocen, bez vztahu k jinému: „Kdo však nemůže žít ve společenství nebo je ve své soběstačnosti nepotřebuje, není částí obce, ale buď divoké zvíře nebo bůh.“ (Aristotelés, 1996, 1253a). Eklektik Ciceron pak svojí definicí tuto přirozenou vztahovost člověka rozšiřuje i na vztahování se k neživému bytí či k pouhým představám. Člověk vždy na něco bere ohled, k něčemu se vztahuje, a tento předmět, který k sobě připoutal, pak chrání a opatruje. Toto religio se pak pro člověka stává závazným a je nepodstatné, jestli jde o ochranu víry v bohy obce (antika), ochranu víry v monoteistického Boha (pozdní antika a středověk), či ochranu víry v přírodovědecké a společensko-vědecké principy (pozitivismus moderny). Jestliže si moderní společnost zakázala brát vážně náboženskou víru v teistické či deistické formě, započala místo toho ochraňovat jiné hodnoty, které považovala za fundamentální. 111

V tomto ciceronském duchu je tedy možné prohlásit za religio i celý teoretický svět moderní pedagogiky. Je zřejmé, že všechny na sebe navazující didaktické teorie od teorie od Wolfganga Radkeho (1571 – 1635), přes J. A. Komenského (1592-1670), dále pak J. J. Rousseua (1712 – 1778), J. F. Herbarta (1776 – 1841) až po nové formy Johna Deweye (1859 – 1952), byly vnímány jako důležité a hodné religia. V teoriích výchovy se totiž zvláště silně projevoval apel na ochranu klíčového zájmu společnosti a jejích hodnot. Klíčovým předmětem zájmu, který má být skrze funkční didaktiku předán další generaci, byla vždy nějaká idea či princip, ať už to byl u kalvínsky orientovaného Komenského Boží řád, či u osvícence Herbarta kázeň a řád vycházející z rozumu. Pro dobro společnosti se vytvořila teorie a soubor nezpochybnitelných výchovných postupů, kterými se nejlépe vštípily principy – dogmata společnosti.

Jednotliví členové společnosti pak byli vedeni tak, aby kromě

získávání znalostí v jednotlivých disciplínách (oblast vzdělání), převzali i principy a dogmata, na kterých společnost stojí (oblast výchovy). Tyto dvě oblasti nelze oddělit, a proto v žádném vzdělávacím systému nechyběla nějaká „výchova k…“, ať už to byla například náboženská výchova, výchova k občanství, výchova k vědeckému ateismu apod. Právě proto, že výchova k relegere (ochraňování principů společnosti) je zcela zásadní pro udržení stability společnosti, byla oblast výchovy vždy nejvíce střežena. Pouze jedinci, kteří se osvědčili jako zcela loajální religiu, se mohli podílet na výchově. Pro starověkého, středověkého a ještě raně novověkého člověka bylo samozřejmé, že pedagogem je vždy člověk pevně přesvědčený o pravdivosti učení církve (či církví), protože ideou společnosti byl Bůh. Proto není divu, že to byla právě dogmatická teologie, která byla přes tisíc let existence Západu proklamována jakožto královna veškerých věd. Ochrana výchovy se poprvé explicitně objevuje v době ohrožení náboženské výchovy, kdy se začíná objevovat systém certifikací vychovatelů, tzv. „kanonické mise“, vyžadované Tridentským koncilem již od 16. století, dodnes právně kodifikované v planém církevním právu (Codex Iuris Canonici, 1983, kán. 229), kterými se uděluje povolení učit a podílet se na výchově. V období moderny se praxe certifikací pro vychovatele ještě zpřísnila. Počínaje Velkou francouzskou revolucí svět moderní výchovy lustroval každého, kdo se měl podílet na výchově nového religia, a kopíroval nástroje kontroly svých předchůdců. Toto je zřejmé například již u francouzského jakobínského kultu Rozumu, či proklamace volnosti, rovnosti a bratrství, které mělo se vší vážností nahradit kult monoteistického Boha. Podobně i pozdější kulty občanství, kult vědy, kult čisté rasy či kult eschatologické vize pozemského ráje komunistů byl vždy tím, který měl být určitou ideově prověřenou skupinou vychovatelů

112

ochraňován. Latinským gerundivem vyjádřeno, základní princip společnosti je vždy „relegendus“ tedy předmět, který „má být ochraňován a zohledňován.“ Může však mít současná postmoderní společnost ještě nějaký „relegendus“, pokud je zřejmé, že absentovala idea smyslu? Pomineme-li určité pokusy o multikulturalismus, který se měl stát novým religiem postmoderny, princip „relegendus“ v současné době chybí. Chybí-li však, ocitá se také prožívání kvality života na mrtvém bodě, protože vlastně ztrácí důvod své existence. Vize nesmyslu, neúčelnosti a bezcílnosti nenabízí dostatečný důvod k pocitu kvalitního prožívání. Problém Západu tedy spočívá v jakési šedé zóně nihilismu a majoritě nihilistů, kteří necítí potřebu angažovanosti v rozvíjení světa, který stejně nemá žádný smysl. Tito lidé jsou pak i přes svoji psychofyzickou aktivitu uzavřeni pouze do svých příběhů, od kterých žádné kvalitní životní prožitky často ani neočekávají. Spolu s postmodernou se tedy v evropském prostoru narodila jakási praktická lhostejnost k životu a k „překračování sebe sama“. Přesvědčení o existenci principu života, který někam směřuje, byl nahrazen vírou v bezesmyslný a bezcílný koloběh biologického života (biomoc). Otázky po cíli, jsou kladeny jen zřídka, zpravidla pouze v mezních situacích, tedy v okamžiku ohrožení vlastní existence (vidina blízkosti vlastní smrti apod.). Avšak i tyto mezní situace přicházejí díky technicky vyspělým společenským institucím (nemocnice, ústavy) s menší frekvencí nežli v minulosti. Žijeme v prostředí jakéhosi praktického – „odreligijnění“ neboli subreligiozity. Je to zcela moderní forma ateismu, taková, která oproti ideologickému vědeckému ateismu nemá vůbec žádné teoretické zdůvodnění. Je to tedy jakýsi nihilismus, ve kterém je síla života (bios) prožívána pouze vlastním subjektivním příběhem, kdy otázky po počátku, cíli či smyslu života zůstávají nepoloženy. Tato indiference, hraničící často s výše uvedenou lhostejností „k čemukoliv“, je jedním z nejcharakterističtějších znaků sociálního (či přesněji asociálního) chování majority. Americký profesor z poloviny 20. století, Ch. Dawson píše již v roce 1961: „Skutečnou hrozbou pro budoucnost západní kultury…není racionální nepřátelství rozhodné menšiny, nýbrž velké množství názorů, které nejsou antireligiózní, ale subreligiózní, takže jejich autoři nepociťují žádné duchovní potřeby…“ (Dawson, Ch., 1970, s.158). Toto je nová situace, se kterou se Západ za celou svoji dvoutisíciletou historii nikdy nesetkal, nebo alespoň nesetkal v masovém či celospolečenském měřítku, jako je tomu dnes. Tradičními nepřáteli Západu byli vždy jinověrci vně i uvnitř jeho hranic. Západ proto bohužel prožil mnoho krvavých konfliktů vyvolaných konfrontací idejí, nikdy však nezažil kolektivní lhostejnost a nihilismus. Tím je ochromen teprve dnes.

113

4. ABSENCE SMYSLU ŽIVOTA JAKO BEZPEČÍ A NEBEZPEČÍ FUNDAMENTALISMU Absence smyslu života, na kterou musí logicky navázat i absence kvality života, a která končí v kolektivní lhostejnosti k životu jako takovému (princip anomie), jistě není optimistickým závěrem. Má-li však tento příspěvek přispět k transdisciplinární diskusi, pak je třeba provokativně konstatovat, že filosofické aspekty pro hodnocení kvality života jsou vzhledem k absenci ideálu společnosti v troskách. Provázel-li tento příspěvek častý etymologický výklad pojmů a zpřesňování definic, pak i termín provokativní nemůže zůstat bez komentáře. Je zde především třeba zcela odložit pejorativní význam slova provokace. Sloveso provoco již samotným morfologickým rozborem ukazuje na složeninu dvou slov: vpřed – pro a volat – vocare. Provocare je tedy voláním, vybízejícím k cestě dopředu. Jestliže Západ absentoval svou existenciální touhu hledat a nalézat smysl života v transcendentních ideách, pak se bude muset k této vášni po metafyzických otázkách s metafyzickými odpověďmi vrátit. Navíc, a to je důležité poznamenat, čas bojuje proti současnému západnímu nihilismu a vládě konformity bez ideálu. Evropský prostor se již nezadržitelně zaplňuje muslimy, a tedy islámem. Tito zatím minoritní, v dohledné budoucnosti však majoritní obyvatelé evropského prostoru, velmi silně zasáhnou do humánní geografie. Muslim, přesvědčený o pravosti své víry, silně vnímá nadřazenost svého monoteistického ideálu nad bezcílným západním nihilismem. Evropě tedy hrozí opět návrat do paradigmatu monoteistické víry, ze kterého se chtěla od osmnáctého století tak hrdě vysvobodit. Je však třeba upozornit na důležitou skutečnost: Tento návrat k náboženskému fundamentalismu nebude pouze jakousi jednoduchou regresí do středověku, protože dějiny nemají zpětný chod. Návrat do područenství monoteisticky vševládného Boha – Pána (Al-lahu) bude pro západního člověka rigidnější. Je třeba si totiž všimnout obou náboženských východisek, tedy pramenů křesťanské a islámské víry. Ve víře v nehmotnou Ideu stvořitele byl v židokřesťanském pojetí vždy obsažen ideál nejvyššího dobra – Bůh jakožto Dobro. Proto také křesťanská teologie inkorporovala do svého filosofického základu platonské a ve středověku i aristotelské pojetí Boha jakožto nejvyššího Dobra. Na rozdíl od tohoto , Bůh islámu je sice také teologicky zpracován jakožto aseitivní bytí (existující tzv. „a se“, tedy sám ze sebe, nezávisle na čemkoliv jiném), avšak nejvyšší transcendentálií není u něho dobro, nýbrž svrchovanost moci (potestas absoluta). Takto Muhammadem stvořený bůh koránu stojí nad všemi protiklady, a tedy i nad protikladem dobro-zlo. Proto je podle tohoto principu možné legitimovat nerovnost mezi „věřícími“ a „nevěřícími“ (v očích islámu všichni nemuslimové) a v zásadě i přikazovat jejich odstranění. Tento princip neměl v židokřesťanské 114

teologii nikdy své opodstatnění (jakkoliv se církve snažily i násilím uplatňovat svojí hegemonii), a proto se křesťanství mohlo ze svých vlastních řad vždy reformovat k ideálu dobra a posléze i humanizovat. Očekávaný nástup nové formy monoteismu však jedná v principu tzv. džahady (horlivosti) pro práva boha, legitimizované samotným pramenem posvátného textu: „A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám ... Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť pronásledování je horší než zabití… zabte je – taková je odměna nevěřících! ... A bojujte proti nim, dokud nebude konec pronásledování a útlaku a dokud nebude všechno náboženství patřit Bohu.“ (Korán, 2:190-193). Je pravděpodobné, že tváří tvář tomuto pro Západ zcela nepřijatelnému fundamentalismu probudí v sobě západní člověk touhu po hlubokém hledání svého nového smyslu? Tuto otázku však nechává autor nezodpovězenou. Literatura: ARISTOTELÉS, (1996): Etika Níkomachova. Praha: P. Rezek, 493 s. BIBLE, (2012): Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih): český ekumenický překlad. 18., (9., opr.) vyd. Praha: Česká biblická společnost, 1387 SCODEX IURIS CANONICI, (1994): Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem. Praha, Zvon, 812 s. DAWSON, Ch., (1992): Krize západní vzdělanosti. 1. vyd. v ČSFR. Praha:, Státní pedagogické nakladatelství, 232 s. DER SPIEGEL, In: http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-9273095.html FOUCAULT, M., (2005): Je třeba bránit společnost: kurs na Collѐge de France 1975-1976. Praha, Filosofia, 218 s. HORATIUS, Odes, In: http://www.thelatinlibrary.com/hor.html KOMOROVSKÝ, J., (1994): Religionistika: Věda o náboženstvách sveta a jej pomocné disciplíny. Bratislava, Univerzita Komenského, s. 5 KORÁN. (2012), Praha, Československý spisovatel, 797 s., KRAUS, O. a KULKA, E., (1964), Továrna na smrt: dokument o Osvětimi-Birkenau. Praha, Naše vojsko, 285, 28, 7. NIETZSCHE, F., (1992) Tak pravil Zarathustra: kniha pro všechny a pro nikoho. Praha, Votobia, 300 s. PINC, Z., (1999): Fragmenty k filosofii výchovy, Praha – Oikoymené, str. 9 PATOČKA, J., (1971) Základní problémy předsókratovské filosofie, Praha, 30 s.

115

PLATÓN. (2000): Symposion. 4., opr. vyd. Praha: OIKOYMENH, Knihovna antické tradice; sv. 4, 80 s. PLATÓN, (1996): Ústava. Praha: OIKOYMENH, Oikúmené. Platónovy spisy; 18, 359 s. SARTRE, J.-P. (2004): Existencialismus je humanismus, Praha: Vyšehrad, Krystal, 109 s. SBÍRKA ZÁKONŮ ČR - Školský zákon č. 561/2004, In: http://www.mvcr.cz AKVINSKÝ T., (1937): Theologické summy svatého Tomáše Akvinského první část: doslovný překlad, Část 1. V Olomouci, Edice Krystal, profesoři bohovědného učiliště řádu dominikánského, 1041s. Kontaktní údaje: PaedDr. IC.Lic. Mgr. Michal PODZIMEK, Th.D. Katedra Filozofie FP TUL Studentská 2 461 17 Liberec 1 [email protected]

116

KVALITA ŽIVOTA JEDINCE Z POHLEDU KONCEPTU FLEXICURITY V ČESKÉ REPUBLICE A ŠVÉDSKU QUALITY OF LIFE FROM THE FLEXICURITY’S CONCEPT PERSPECTIVE IN THE CZECH REPUBLIC AND SWEDEN Marcela Richterová Abstrakt:

Na koncept flexicurity lze nahlížet také z pohledu jednotlivce. V odborné

literatuře se setkáváme s názory, že s rostoucí délkou nezaměstnanosti klesá aktivita hledání pracovního místa a zhoršuje se pocit well-being. Podíl dlouhodobě nezaměstnaných však na evropských pracovních trzích neklesá. Zdá se, že v boji se strukturální nezaměstnaností koncept selhává. V literatuře se také setkáme s nepřesvědčivými důkazy o pozitivním vlivu institucí a politik flexicurity na celkovou úroveň nezaměstnanosti. Častěji existuje shoda o jejich kladném vlivu na flexibilizaci trhu práce. Příspěvek porovnává opatření politiky zaměstnanosti v České republice a ve Švédsku v období 2007 – 2009 a zamýšlí se nad tím, jak mohla tato opatření ovlivnit kvalitu života nezaměstnaných prostřednictvím jednotlivých komponent konceptu. Klíčová slova: flexicurity, kvalita života, nezaměstnanost, Česká republika, Švédsko Abstract: The flexicurity concept can also be viewed from the individual’s perspective. In the literature the opinions that job search activity declines and emotional well-being worsens with the prolonging spell of unemployment are pronounced. The rate of long-term unemployment on European markets does not decline. The concept seems to fail to struggle against structural unemployment. Unconvinced evidence about a positive impact of flexicurity institutions and policies on the aggregate level of unemployment is proved in the literature. The text compares the active labour market policy measures in the Czech Republic and Sweden in 2007-2009 and gives some thought on possible impact of these measures on the unemployed quality of life through the flexicurity components. Key words: flexicurity, quality of life, unemployment, the Czech Republic, Sweden 1. Úvod Koncept flexicurity bývá v odborné literatuře diskutován spíše z agregátního pohledu, jeho vlivu na celkovou úroveň zaměstnanosti v ekonomice. Názory na jeho pozitivní vliv na míru nezaměstnanosti nejsou přesvědčivé, spíše je zdůrazňováno jeho působení na podporu mobility na pracovním trhu. I s přihlédnutím k tomuto důvodu se tento příspěvek dívá na působení jednotlivých komponent a institucí konceptu flexicurity z pohledu jednotlivce. Na 117

to, jaká opatření a komponenty tohoto konceptu mohou působit na osoby hledající pracovní místo a přispět tak k jejich lepšímu životu. Struktura článku je následující. Druhá kapitola vymezuje koncept flexicurity z agregátního pohledu, opírajícího se o politiku zaměstnanosti Evropské unie, a z pohledu jednotlivce. Třetí kapitola popisuje opatření politiky zaměstnanosti v České republice a ve Švédsku, jako jedné ze zemí s vyšším stupněm flexibilizace pracovního trhu, v období 2007 – 2009. Čtvrtá kapitola nastiňuje, prostřednictvím jakých komponent konceptu flexicurity mohou tato opatření působit na jednotlivce

a

čím

mohou

přispět

ke

zkvalitnění

života

především

dlouhodobě

nezaměstnaných. Obsahem poslední kapitoly je krátká diskuze a závěr. 2. KONCEPT FLEXICURITY 2.1 AGREGÁTNÍ POHLED Koncept flexicurity má v zemích Evropské unie reagovat prostřednictvím „soft mode of governance42“ na globální tendence ve světové ekonomice, jež se v posledních letech potýká s vysokou nezaměstnaností a velkým podílem dlouhodobě nezaměstnaných na této úrovni nezaměstnanosti. Tento koncept se na první pohled snaží spojit dva protikladné aspekty trhu práce. Na jedné straně flexibilitu trhu práce a její čtyři komponenty43, jež se zdají být prioritou zaměstnavatelů, a na druhé straně jistotu pracovního trhu a její komponenty44, z níž mají profitovat především zaměstnanci. Evropská unie se však snaží o uplatnění takových forem flexibility, které mohou být výhodné pro obě strany pracovního procesu. Zdůrazňuje praktiky zaměstnanosti, které zajistí jak organizační flexibilitu, tak jistotu pracovního místa (European Commission 2007). Působení jednotlivých komponent však může být mnohorozměrné a nejednoznačné a vzájemné interakce některý složek se mohou vzájemně vykompenzovat (např. Wilthagen & Tros

2004

nebo

Nordic

Council

of

Ministers

2010).

V literatuře

se

setkáme

s nepřesvědčivými důkazy o pozitivním vlivu institucí a politik flexicurity na celkovou úroveň nezaměstnanosti45. Častěji existuje shoda o jejich kladném vlivu na flexibilizaci trhu 42

Tzv. “soft mode of governance” odráží přístup Evropské unie, jehož prostřednictvím jsou rozhodnutí o realizaci směrnic a doporučení v oblasti politiky zaměstnanosti ponechána ve výhradní pravomoci členských států. 43 Kterými jsou, jak vyplývá z Wilthagenovy matice (Wilthagen & Tros, 2004 nebo European Commission, 2006), vnější a vnitřní numerická flexibilita, funkční a mzdová flexibilita. 44 Kterými jsou jistota pracovního místa, zaměstnanosti, příjmu a možnosti kombinace pracovního a soukromého života (viz tamtéž). 45 K vlivu legislativní ochrany zaměstnanosti jako instituce konceptu flexicurity na celkovou úroveň nezaměstnanosti více například Calmfors & Holmlund (2000) nebo Tvrdoň (2008).

118

práce. Jak uvádějí de Beer & Schils (2010), „legislativní ochrana zaměstnanosti (jako jedna z institucí konceptu flexicurity, pozn. autorky) neovlivňuje významně agregátní míru zaměstnanosti a nezaměstnanosti, ale omezuje realokaci na trhu práce a prodlužuje průměrnou dobu zaměstnání a délku nezaměstnanosti“. Dle stejných autorů podobně „uvolnění legislativní ochrany zaměstnanosti....ovlivní pouze rozdělení zaměstnanosti a nezaměstnanosti podle délky jejich trvání (….will only have an impact on the distribution of employment and unemployment over duration classes)“. Méně přísnější legislativní ochranou zaměstnanosti a tedy vyšší flexibilizací trhu práce je možné přispět ke zkrácení délky nezaměstnanosti. Na druhé straně jsou vyslovovány názory, že i dánský model flexicurity46 může být překonán zeměmi se „slabšími profily“ konceptu flexicurity (Berglund & Furåker 2010). 2. 2 FLEXICURITY Z POHLEDU JEDNOTLIVCE Z pohledu jednotlivce lze na koncept flexicurity pohlížet také z úhlů pohledů, které nepostihují tradiční modely nezaměstnanosti a zohledňují jiné náklady nezaměstnanosti než ekonomické. Již bylo zmíněno výše, že panuje shoda o příznivém vlivu konceptu na flexibilizaci trhu práce. Koncept přispívá k vyšší mobilitě nezaměstnanost-zaměstnanost. Na tento vliv nahlížíme jako na skutečnost, která může při zkrácení délky nezaměstnanosti působit na lepší psychickou pohodu jednotlivce, lepší zdraví, popřípadě na příznivější vyhlídky na lepší odměnu za vykonávanou práci. Vliv dlouhodobé nezaměstnanosti na jednotlivce je diskutován dále v textu. 3. OPATŘENÍ ČESKÉ A ŠVÉDSKÉ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V OBDOBÍ 2007 – 2009 3.1 OPATŘENÍ AKTIVNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V ČESKÉ REPUBLICE 2007 – 2009 Podívejme se na to, jaká opatření politiky zaměstnanosti se používala v období ekonomického poklesu a zhoršené situace na trhu práce v České republice a Švédsku, zemí, která patří k zemím s vyšší flexibilitou trhu práce (demonstrováno například analýzou Laporšek & Dolenc 2011). V České republice, stejně tak jako ve Švédsku, byla politika zaměstnanosti charakterizována větším důrazem na aktivaci a motivaci uchazečů. To vyplývá také z Globálního cíle Evropské strategie zaměstnanosti spočívajícího v dosažení vysoké zaměstnanosti založené na kvalifikované a flexibilní pracovní síle, který je zaměřen na tři 46

Dánsko a Nizozemí jsou v literatuře uváděné jako země úspěšně aplikující koncept flexicurity, byť úspěch a priority konceptu uplatňované v obou zemích jsou odlišné; více například v Andersen & Svarer (2007) nebo Bekker & Wilthagen (2008).

119

zásadní oblasti: 1. flexibilitu trhu práce, 2. začleňování na trhu práce a 3. vzdělávání (MPSV ČR 2008). V podmínkách ČR je tento cíl zaměřen na modernizaci veřejných služeb zaměstnanosti a zapojení externích dodavatelů některých služeb a představen například v podobě opatření „Institut trhu práce“, orientovaného také na zaměstnavatelskou složku. Jak je patrné z MPSV ČR (2008, 2009, 2010) nejvíce ohroženými skupinami na trhu práce, na něž se politika zaměstnanosti zaměřovala, jsou skupiny osob s určitým znevýhodněním, jako jsou nedostatečně kvalifikované osoby, mladí uchazeči a osoby dlouhodobě nezaměstnané.

Hlavními

používanými

nástroji

české

politiky

zaměstnanosti

byly

rekvalifikace, poradenské činnosti, pracovní rehabilitace, společensky účelná pracovní místa a veřejně prospěšné práce. Významným nástrojem české aktivní politiky zaměstnanosti (APZ) byly i v tomto období investiční pobídky do zpracovatelského průmyslu, kdy úřady práce aktivně spolupracovaly se zaměstnavateli v regionech nejvíce postižených nezaměstnaností. Rekvalifikace jsou důležitou součástí české APZ. Jejich zaměření bylo rozšířeno a bylo jich možné využít i ke zvýšení nebo prohloubení rekvalifikace, přičemž byly realizovány na základě monitorování trhu práce, požadavků zaměstnavatelů i zájmu uchazeče. Rozšiřovala se nabídka poradenských služeb a využívala se i preventivní opatření ve formě Informačních a poradenských středisek úřadů práce a tzv. JOB klubů. V rámci JOB klubů se setkávají malé skupiny účastníků s cílem zorientovat se na trhu práce a nacvičit dovednosti a techniky vyhledávání práce47. Změna zaměření rekvalifikací, jež byly preferovaným nástrojem APZ v době krize, se projevila v tom, že byly více svázány s nabídkou volných míst. Na krizi také reagovala opatření „Vzdělávejte se“48, projekt, jehož cílem bylo udržet zaměstnance v podnicích postižených krátkodobým snížením výroby, a „Školení je šance“49, projekt rozvíjející tzv. měkké dovednosti, jako jsou komunikační, obchodní nebo jazykové. Podobně tomu bylo i s projektem RESTART, jež se snažil podchytit ohrožené zaměstnance ještě před tím, než s nimi zaměstnavatel rozváže pracovní poměr, formou vzdělávacích a školících aktivit. 3.2 OPATŘENÍ AKTIVNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI VE ŠVÉDSKU 2007 – 2009 Ve švédské politice zaměstnanosti byl v rámci jejího zefektivnění v roce 2007 zaveden zastřešující program Jobb-och utvecklingsgarantin (Záruka práce a rozvoje), který nahradil Aktivitetsgaranti (Záruka aktivity) z roku 2000 (Björklund et al. 2006) začleňující aktivační 47

Více informací na portálu MPSV ČR. Více informací na portálu MPSV ČR. 49 Více informací na portálu MPSV ČR. 48

120

prvek do švédské politiky zaměstnanosti. V jeho rámci došlo k zredukování počtu programů APZ a podpoření aktivního přístupu osob hledajících práci. Cílem jeho zavedení bylo zabránit opakovaným nárokům na podporu v nezaměstnanosti. Švédská APZ v tomto období kladla důraz

na

posílení

zprostředkovatelské

činnosti

(jak

vyplývá

například

z

Arbetsmarknadsstyrelsen 2008), jež měla usnadnit párování osob hledajících práci s volnými pracovními místy. Zprostředkovatelskou činnost se švédský úřad práce Arbetsförmedlingen snaží posilovat směrem k uchazečům podporou využívání například samoobslužných služeb nebo proškolováním zprostředkovatelů o nejvíce poptávaných odvětvích. Také pro švédskou APZ je charakteristická orientace na zaměstnavatele, s nimiž uzavírá dohody o zprostředkování (Arbetsförmedlingen 2010). Nový program se zaměřil na ohrožené skupiny nezaměstnaných, tedy dlouhodobě nezaměstnané, mladé lidi a přistěhovalce. Důraz švédské APZ byl kladen také na posílení personálu, na využívání služeb pracovních instruktorů (jobbcoacher), ať již vlastních, nebo najatých od jiných firem. V době krize posiluje švédský úřad práce svůj personál také v oblastech nejvíce postižených nezaměstnaností, kde zřizuje dočasné zprostředkovatelny, jak tomu bylo například v případě Volva. Tedy i pro švédskou APZ je typické využívání služeb externích dodavatelů (tzv. kompletterande aktörer). V době utlumení pracovního trhu švédský úřad práce sázel také na praxe, na něž vyčlenil velký objem peněžních prostředků. 4. PŮSOBENÍ OPATŘENÍ AKTIVNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI SKRZ JEDNOTLIVÉ KOMPONENTY FLEXICURITY NA JEDNOTLIVCE Jak již bylo řečeno výše, neexistuje shoda o vlivu působení jednotlivých komponent flexicurity na agregátní úroveň nezaměstnanosti a spíše je v literatuře konstatován pozitivní vliv na flexibilizaci trhu práce, tedy na podporu mobility na pracovním trhu. Vyšší mobilita na pracovním trhu může zkrátit délku nezaměstnanosti. To může zvýšit jistotu zaměstnatelnosti nebo pracovního místa, jistotu příjmu nebo numerickou či funkční flexibilitu či více sladit pracovní a soukromý život jedince. Jaké mohou být jiné náklady nezaměstnanosti kromě ztráty příjmu? Tuto otázku klade Şahin (2011) ve svém komentáři. Pozitivní vliv působení jednotlivých komponent flexicurity na kvalitu života jedince lze při zkrácené délky nezaměstnanosti vidět ve větší emoční pohodě jedince a lepších dlouhodobých vyhlídkách, co se týče výše příjmu v budoucnu nebo typu vykonávaného povolání, ale také dlouhodobých příznivějších zdravotních důsledcích. Krueger & Mueller (2011) ve své studii z období odeznívající recese vyvozují závěry týkající se aktivity při vyhledávání práce a emoční pohody jednotlivce. Shledávají, že čas věnovaný 121

vyhledávání práce se s délkou nezaměstnanosti zkracuje, že pocit nespokojenosti vzrůstá a míra

výstupu

z nezaměstnanosti

do

zaměstnanosti

klesá.

Psychologické

náklady

nezaměstnanosti, jež nejsou zahrnuty v tradičních ekonomických modelech, které vyjadřují náklady vyhledávání práce jako náklady obětované příležitosti, tak při dlouhodobé nezaměstnanosti vzrůstají. Sahin (2011) uvádí další práce potvrzující, že vysoká nezaměstnanost snižuje pocit štěstí a uspokojení ze života. Stejný autor ve svém komentáři k výše uvedené studii udává, že pracovníci, kteří byli v minulosti dlouhodobě nezaměstnaní, jsou vystaveni dlouhotrvajícím ztrátám příjmu při svém opětovném zaměstnání. Zmiňuje i negativní dlouhodobé účinky na mladé nezaměstnané, pokud nastoupí do zaměstnání v době poklesu hospodářské aktivity. Mladí pracovníci častou přijmou práci, kterou by za jiných okolností odmítli, a méně placenou. Uvádí také zjištění jiné studie, která dochází k závěru, že starší mužští pracovníci v minulosti propuštění a znovu zaměstnaní jsou vystaveni i po mnoha letech většímu riziku úmrtnosti. 5. DISKUZE A ZÁVĚR Je otázkou, zda není snaha o větší motivaci a aktivaci uchazečů o práci, a tedy zaměření na nabídkovou stranu pracovního trhu, příliš jednostranná. Co mají dělat motivovaní uchazeči s proškolenými novými dovednostmi a připraveni a ochotni nastoupit do zaměstnání, pokud taková zaměstnání nebudou existovat? V tom případě nemůže působení jednotlivých komponent flexicurity, jako jsou například jistota zaměstnatelnosti, příjmu nebo numerická či funkční flexibilita, najít pozitivní uplatnění v praktickém životě. A taková komponenta, jako je možnost kombinace pracovního a soukromého života, se může zdát už jen pouhou snovou nadstavbou. V tomto případě koncept flexicurity selhává i ve svém pozitivním vlivu na psychickou pohodu jednotlivce, nemůže jej zbavit stresu, do kterého se při opakovaném hledání práce, při vyčerpání již všech nabídek práce, dostává. Krueger & Mueller (2011) uzavírají, že čím delší dobu jsou nezaměstnaní bez práce, tím větší smutek udávají a cítí menší uspokojení ze života právě ve dnech následujících po té, co věnovali více času hledání práce. Pak také existuje riziko, že nebudou zlepšeny ani jejich příjmové, ani zdravotní vyhlídky do budoucna. Z tohoto úhlu pohledu se jeví užitečné navrhované opatření Sahinem (2011) propojit údaje nezaměstnaných osob o pojištění v nezaměstnanosti, poskytující jejich charakteristiky, s údaji o dostupných místech v regionu, udávajících zaměstnavatele s největším množstvím nabídek práce s nejvíce žádanými povoláními. Stejné údaje mohou sloužit také jako vodítko, kam směrovat rekvalifikace. 122

Také opatření politiky zaměstnanosti poskytující asistenci nezaměstnaným osobám při vyhledávání práce a zaměřená na jejich aktivní přístup, jak v České republice, tak ve Švédsku, mohou přispět ke snížení emočního stresu a kvalitnějšího života ve dnech bez práce. Dívámeli se na koncept flexicurity z pohledu jednotlivce, vidíme, že lze prostřednictvím jednotlivých jeho komponent působit na kvalitnější život. Mohou mu napomoci nástroje politiky zaměstnanosti podporující aktivní přístup při hledání práce a zvyšující motivace nezaměstnaných osob práci najít. Zdá se ale, že taková opatření mohou být efektivní, pokud budou na jedné straně individuálně přizpůsobena uchazečům o práci, a na druhé straně, pokud bude při směrování osob hledajících práci brána v úvahu také poptávková strana pracovního trhu. Literatura: ANDERSEN, T., SVARER, M. (2007). Flexicurity – Labour Market Performance in Denmark. CESifo Economic Studies, 53, 3, 389-429 ARBETSFÖRMEDLINGEN (2010). Arbetsmarknadens Årsredovisning 2009. [The Labour Market Annual Financial Report 2009]. Arbetsförmedlingen, Stockholm ARBETSMARKNADSSTYRELSEN (2008). Årsredovisning 2007. [The Labour Market Annual Financial Report 2007]. Arbetsmarknadverket, Stockholm BEER, P., DE, SCHILS, T. (2010): Introduction: achieving an optimal social mix. In: Paul de Beer, P., de, Schils, T. (eds.): The Labour Market Triangle: Employment Protection, Unemployment Compensation and Activation in Europe. Edward Elgar Publishing, Cheltenham, 25 s. BEKKER, S., WILTHAGEN, T. (2008). Europe’s Pathways to Flexicurity: Lessons Presented from and to the Netherlands. Intereconomics, 43, 2, 68-73 BERGLUND, T., FURÅKER, B. (2010). Flexicurity Institutions and Labour Market Mobility. An Intra-Nordic Comparison. Gothenburg, University of Gothenburg. Department of Sociology. Příspěvek prezentovaný na konferenci IREC2010, Oslo, 2010. BJÖRKLUND,

A.,

EDIN,

P.-A.,

HOLMLUND,

B.,

WADENSJÖ,

E.

(2006):

Arbetsmarknaden [The Labour Market]. 3rd ed. SNS Förlag, Estonsko CALMFORS, L., HOLMLUND, B. (2000). Unemployment and Economic Growth: A Partial Survey. Swedish Economic Policy Review, 7, 1, 107-153 EUROPEAN COMMISSION (2006). Flexicurity. EMCO working group on Flexicurity. http://www.ec.europa.eu/social/BlobServlet?docId=2706&langId=en

123

EUROPEAN COMMISSION (2007). Employment in Europe 2007. Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg KEUNE, M., (2008): Flexicurity: a Contested Concept at the Core of the European Labour Market Debate. Intereconomics, 43, 2, 92-98 KRUEGER, A. B., MUELLER, A. (2011). Job Search, Emotional Well-Being, and Job Finding in a Period of Mass Unemployment: Evidence from High-Frequency Longitudinal Data. Brookings Papers on Economic Activity: Spring 2011, 1-57 LAPORŠEK, S., DOLENC, P. (2011). The Analysis of Flexicurity in the EU Member States. Transylvanian Review of Administrative Science, 32 E, 125-145 MPSV ČR (2008). Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2007. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, Praha NORDIC COUNCIL OF MINISTERS (2010). Labour Market Mobility in Nordic Welfare States. Nordic Council of Ministers, Copenhagen AYŞEGÜL, Ş. (2011). Comment on KRUEGER, A. B., MUELLER, A. Brookings Papers on Economic Activity: Spring 2011, 70-79 TVRDOŇ, M. (2008). Institucionální aspekty fungování trhu práce, Politická ekonomie, 56, 5, 621-642 WILTHAGEN, T., TROS F. (2004). The Concept of “Flexicurity“: A new approach to regulating employment and labour markets. Transfer: European Review of Labour and Research, 10, 2, 166-186 Kontaktní údaje: Marcela RICHTEROVÁ, Ing. Vysoká škola ekonomická v Praze Katedra hospodářské a sociální politiky Nám. W. Churchilla 4 130 67 Praha 3 [email protected]

124

KVALITA PRACOVNÍHO ŽIVOTA – RŮST NEJISTOT, RIZIK A ZMĚN QUALITY OF WORKING LIFE – GROWTH OF UNCERTAINITY, RISKS AND CHANGES Lenka Svobodová, Iveta Mlezivová

Abstrakt: Současná společnost se pomalu odvrací od tradičního vnímání práce jako smyslu života a základní hodnoty života. Přesto je třeba stále vnímat kvalitu pracovního života (KPŽ) jako nedílnou, často však v naší zemi opomíjenou součást celkové kvality života. Kvalifikované stanovování strategií a koncepcí národohospodářské a zejména sociální politiky se nemůže obejít bez znalostí stavu a pravděpodobného vývoje KPŽ, podmínek práce, nových rizik a možností jejich účinné prevence. Hrozby a rizika se mění, jsou rychlejší, zvyšuje se jejich kombinace a komplexnost. Příspěvek se věnuje některým významným trendům a jejich dopadům do světa práce v České republice. Klíčová slova: Bezpečnost a ochrana zdraví, kvalita pracovního života, práce, rizika, trendy Abstract: Contemporary society is slowly turning away from the traditional perception of work as the meaning of life and a basic value of life. However, the quality of working life must still be perceived as an integral - but in our country often overlooked - part of the overall quality of life. Qualified determining of the strategies and concepts of national economic and social policy in particular, can not do without the knowledge of the status and presumable development of the quality of working life, working conditions, new risks and opportunities for effective prevention. Threats and risks are changing and faster; their combination and complexity is increasing. The article deals with important trends and their impacts on the world of work in the Czech Republic. Key words: Occupational Safety and Health, Quality of working life, Work, Risks, Trends 1. ÚVOD Život a jeho kvalita jak jedinců, tak i celých společenství patří k nevyčerpatelným tématům zkoumání. Teoretický přístup ke kvalitě života je ovlivněn výchozí vědeckou disciplínou. Je zřejmé, že různé zorné úhly pohledu nabízí medicínský, sociologický, ekonomický, psychologický, environmentální přístup. Kvalita života je spojena s člověkem, prostorem a časem, má individuální a společenskou rovinu, komplexní a multidimenzionální rozměr, který vyžaduje holistický a interdisciplinární přístup. Tento příspěvek přináší nepatrnou výseč problematiky, nepouští se do složitostí konceptu kvality života, do teoretických přístupů, ani 125

do problematiky měření a metod hodnocení kvality života. Obrací pozornost na realitu pracovního života v současné společnosti. Úroveň a kultivace komplexních pracovních podmínek při zajišťování zdrojů pro život a seberealizaci pracujících obyvatel v ČR nejsou dlouhodobě prioritami a předmětem skutečného zájmu tvůrců politik. Pomineme-li krátké období předvolebního ideologického boje (v realitě neplněné volební programy a sliby), tak kvalita pracovního života je spíše řešena ve výzkumu, kde pod tlakem objektivně existujících skutečností, celosvětových vývojových a globalizačních trendů stále více narůstá potřeba mapovat, analyzovat, predikovat dopady (pozitivní, negativní) těchto jevů na kvalitu pracovního i celkového života, identifikovat příležitosti i přinášet možnosti pro pozitivní změny ve společnosti. KPŽ je tvořena vzájemnou interakcí objektivních podmínek, subjektivního vnímání, hodnotového systému a aspirací. Ústředními body současných procesů jsou změny a růst složitosti. 2. TRENDY SVĚTA PRÁCE Omezenost našeho současného poznání nám nedovoluje vyslovit kategorické soudy a přesné predikce, jak se bude proměňovat práce. Záměrem je nastínit některé trendy, poodhalit nejen negativní jevy, narůstající hrozby, ale i příležitosti k pozitivnímu vývojovému směru lidské práce, kvality pracovního i celkového života člověka. Je třeba podporovat pokrokové snahy o trvale udržitelný rozvoj, slaďování zájmů a prosazování harmonického rozvoje všech stránek života. Mění se prostor, čas, podmínky. Na jednom pólu zaznamenáváme, že se společnost pomalu odvrací od tradičního vnímání práce jako smyslu života a základní hodnoty člověka (Prudký, 2003), na druhém, že placená práce se stává vzácným statkem a je stále častěji privilegiem vyvolených. Jde o mizející výsadu lidí dosud ještě zaměstnaných (Mareš, 2004). Dynamicky roste složitost moderního světa. Na počátku 21. století je svět v neklidu, nepřestalo se válčit, roste náboženská nesnášenlivost, moc se spojuje s korupcí, zločinecké sítě prorůstají společností,

zesilují

ekologické

hrozby.

Ekonomická

rizika

představují

zejména

nerovnoměrnost vývoje, polarizace na velmi bohaté a velmi chudé, nadměrná zadluženost, ve vyspělých zemích nadhodnocené ceny aktiv, omezené energetické zdroje apod. Globální činnosti, jednání a procesy nejsou vyváženy globální odpovědností. Stírají se hranice mezi přirozeným a virtuálním světem. Akcelerátorem jsou informační a komunikační technologie (ICT) a v praxi rychle aplikované vědecké objevy a poznatky. Procesy směřují od přetváření hmoty k práci s informacemi. Mění se způsob mezilidské komunikace. Aplikace ICT v pracovních systémech přináší na jedné straně obrovské možnosti pro automatizaci 126

a organizaci pracovních činností, pro zdokonalování řízení, zrychlování vnitřní i vnější komunikace; rozšiřuje možnosti uplatňování nových forem vzdělávání, zvyšuje vyžadovanou flexibilitu, mobilitu i uživatelský komfort pracovníka apod. Na druhé straně však je stále více lidí pod elektronickou kontrolou. ICT přináší samotným pracovníkům řadu nových problémů a rizik, jako jsou muskuloskeletální problémy, zvýšená zátěž zrakového smyslového ústrojí, přetížení informacemi a psychologický stres při neustálém tlaku informačně intenzivní práce. Také nelze opomenout vzrůstají nedostatek přímých sociálních a osobních kontaktů. Napadení či zhroucení informační infrastruktury představuje hrozbu, jejíž důsledky si ve vyspělých ekonomikách lze jen těžko představit. Poznatky vědy a jejich aplikace v praxi lidstvu nejen prospívají, ale z historické zkušenosti je jisté, že generují nové problémy a rizika, jejichž všechny dopady (včetně zneužití) nelze v současnosti

postihnout.

Rozvoj

nanotechnologií

může

přinést

například

rizika

nekontrolovaného rozšíření umělých mikroorganizmů, genetické inženýrství nastoluje etický problém klonování, není utopií propojení nervových buněk s čipy atd. V souvislosti s tím vyvstávají aktuální úkoly pro výzkum v oblasti bezpečnosti a ochraně zdraví – jak účinně chránit člověka v práci s novými riziky, jak zajistit spolehlivost složitých systémů (jaderných, chemických, počítačových apod.). Nové technologie mají pro lidstvo důležitý přínos v tom, že mimo jiné pomáhají substituovat prvotní přírodní zdroje umělými či recyklovanými, že umožňují efektivnější hospodaření se zdroji, podporují motivace podniků k čisté produkci a minimalizaci odpadů. Vzrůstá dynamika strukturálních a sektorových změn, dochází k útlumu tradičních odvětví, rozvoji nových založených na aplikaci nejmodernějších technologiích. Doba, kdy průmyslové podniky komplexně zabezpečovaly celý výrobní proces, je nahrazena procesy outsourcingu a procesy offshoringu (přesouvání průmyslové výroby z domácích do hostitelských zemí). Oba tyto procesy ukazují na spojení průmyslu se službami a na měnící se geografii průmyslu (Dvořáček, 2007). Výkon práce se na jedné straně přesouvá z uzavřených prostor čím dál více do terénu, blíže k zákazníkům a klientům. Na druhé straně se služby díky ICT a levné pracovní síle, koncentrují a vykonávají daleko od zákazníků mimo dané území státu v ekonomicky nejvýhodnějších teritoriích (asijské zóny). Snahy o větší intenzitu využitelnosti všech zdrojů se také odrážejí v otázkách flexibility a adaptability práce, v otázkách pracovních režimů, forem pracovních poměrů, pružnosti pracovní doby. Ustupuje význam klasického zaměstnavatelského vztahu, prosazuje se rozmanitost a individualizace pracovních vztahů. Zaměstnavatelé také stále více prosazují u svých zaměstnanců požadavek na společné sdílení rizika podnikání. 127

Tyto změny otevírají řadu otázek na téma míry sociálně právní ochrany zaměstnanců, role státu a úlohy odborů, pozice a vztahů mezi samotnými zaměstnavateli a zaměstnanci apod. Zaměstnavatelé jsou k prosazení vyšší flexibility motivováni konkurenčním tlakem a snahou o co nejvyšší efektivnost vložených prostředků. Zrychlení procesu inovací, aplikace stále náročnějších technologií obvykle spojených s vyšší úrovní informatizace vyžadují zlepšení organizace práce, maximální využití vysoce specializovaných a kvalifikovaných pracovních sil. Vysoká flexibilita je dosahována v USA. Vyšší pružnost amerického trhu práce oproti Evropě je zejména dána rozdílnou tradicí, vysokým stupněm deregulace trhu, nižší mírou sociálně právní ochrany, vyšším stupněm individualizace pracovních vztahů, vysokým podílem malých a středních podniků a vysokou zaměstnaností ve službách, kde je uplatňováno více atypických forem zaměstnání. Organizace pracovní doby a forma zaměstnaneckého vztahu významně působí na kvalitu života člověka. Ovlivňují zejména takové oblasti, jako jsou: rovnováha pracovního a mimopracovního života, zaměstnatelnost, jistota příjmu a zaměstnání, kariéra a rozvoj dovedností, zdraví a duševní pohoda či časová suverenita. Dochází k růstu podílu pracovníků v nestandardních pracovních úvazcích, v termínovaných pracovních poměrech, na částečný úvazek, ve smlouvách o dílo a v dalších atypických formách. Tyto formy práce jsou v jednotlivých zemích různě chráněné sociálním zákonodárstvím. Zaměstnavatelé tak mohou stlačovat náklady práce (neodvádění prostředků na sociální a zdravotní pojištění, nevyplácení odstupného apod.), zaměstnávat pracovníky i ve značně nehumánních podmínkách, za nepřiměřeně nízkou mzdu nebo zcela nelegálně. Zaměstnavatelé také využívají této skupiny pracovníků k určitému tlaku na stávající (kmenové) zaměstnance, na jejich mzdovou úroveň standardní práce, k tlaku na omezování a snižování jejich sociální ochrany. Klasickým příkladem je nárůst nevykazované přesčasové práce zejména v „asociální“ době zaměstnanců. Méně kvalifikované pracovní síly začaly být odsouvány do oblasti „nedobrovolné“ flexibility – nasazovány v omezeném časovém prostoru dle nároků a výkyvů trhu či okamžitých potřeb podniku. Další změny ve světě práce přináší prodlužování produktivního věku a stárnutí populace. Uplatňování starších pracovníků na trhu práce je však stále těžší. Dokladuje to vysoká míra nezaměstnanosti v Evropě právě v těchto vyšších věkových skupinách. V praxi nejsou projevy věkové diskriminace žádným mimořádným jevem. Personální politika firem i přístupy managementu zatím nedávají dobré signály pro zásadní změnu v této oblasti. Také ve světě narůstá násilností při výkonu práce (sociální služby, zdravotnictví). Roste podíl žen v pracovní síle (sféra služeb, platová diskriminace). Nejen trh práce, ale i celou společnost 128

zasahuje imigrační pohyb pracovních sil. Stále se nedaří úspěšně řešit a odstraňovat prohlubování regionálních nerovností. Přitom posilování regionální dimenze je jedním z významných prvků záruky trvalé udržitelnosti, zlepšování situace na trhu práce a upevňování sociální soudržnosti. Nestabilita, dynamika změn, časté reorganizace pracovních systémů mohou být příčinou vážných nehod. Změnu doznává uspořádání a charakter pracovních systémů, povaha a charakter práce samotné včetně možných nových rizik. Ohroženy jsou životy a zdraví lidí, majetek, životní prostředí. Změny jsou identifikovány jako potenciální stresující činitel. Poznání základních souvislostí a hlavních podmínek celospolečenského vývoje je nezbytným předpokladem pro současné a budoucí ovlivňování všech rozhodujících aktérů, kteří utvářejí a podílejí se na formování trhu práce, politice zaměstnanosti i celkové sociální politice tak, aby se zvyšovala nejen efektivnost, produktivita, kvalita výroby a služeb, ale aby zároveň se zlepšovala kvalita pracovních míst i kvalita pracovního života ve všech důležitých aspektech. 3. SITUACE NA TRHU PRÁCE V ČESKÉ REPUBLICE (R. 2012)50 Česká republika měla 10,5 miliónů obyvatel s průměrným věkem 41,3 let. Celkem 7,2 mil. obyvatel (68 %) bylo ve věku 15 až 64 let, z nich bylo 5,2 mil. ekonomicky aktivních. V ČR žilo 425 tis. invalidních důchodců (ČSSZ). Zaměstnaných bylo 4,8 mil. osob, z toho bez a se základním vzdělání 205 tis. osob (4,3 %), se středním vzděláním bez a s maturitou 3 609 tis. osob (75 %) a s vysokoškolským vzděláním je 996 tis. osob (20,7 %). Úřady práce evidovaly 545 tis. uchazečů o zaměstnání a pouze 35 tis. volných pracovních míst. V primárním sektoru (zemědělství) bylo zaměstnáno 150 tis. osob (3 %), v sekundárním (průmysl a stavebnictví) 1 864 tis. osob (38 %) a v sektoru služeb 2 877 tis. osob (59 %). V Hight-tech oborech51, které představují vyspělost ekonomiky, pracovalo v ČR necelých 200 tisíc zaměstnanců. Dlouhodobým trendem v sektorové ekonomice je snižování podílu zemědělství a průmyslu při rostoucí váze služeb (včetně přesunu pracovních sil). Zvyšuje se podíl duševní práce. Ve struktuře zaměstnání podle klasifikace zaměstnání (CZISCO) v roce 2012 bylo 1 850 tis. (38 %) převážně fyzicky pracujících osob (zemědělci,

50

Rámcové údaje za rok 2012 dle údajů ČSÚ /VŠPS/, MPSV, ČSSZ

51

Zahrnují výrobu léčiv, kancelářských strojů, počítačů, zdravotnických přístrojů, spojovacích zařízení, letadel apod. Do obdobné sféry služeb se řadí zejména spoje, činnosti v oblasti výpočetní techniky, výzkumu a vývoje. Ve službách i ve zpracovatelském průmyslu se podíl zaměstnaných osob v těchto oborech pohybuje kolem 7 %.

129

Obr. č. 1 – Vývoj sektorové zaměstnanosti v ČR Počet pracovníků v jednotlivých sektorech NH 3500 3000 Tis.osob

2500 2000 1500 1000 500 0 1948 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2004 2012 I.

II.

III.

Zdroj: Vlastní zpracování dle zdrojových dat ČSÚ řemeslníci, opraváři, obsluha strojů a zařízení, nekvalifikovaní a pomocní pracovníci) a 3 040,1 tis. osob (62 %) s převahou duševní práce a výkonu různých druhů služeb (úředníci, techničtí a odborní pracovníci, specialisté, zákonodárci a řídící pracovníci, pracovníci ve službách a prodeji). Obr. č. 2 – Struktura a charakter vykonávané práce v ČR (r. 2012)

;0 ;0 Povaha vykonávané práce v ČR FYZICKÁ 38%

DUŠEVNÍ 62%

Zdroj: Vlastní zpracování dle zdrojových dat ČSÚ Celoživotní povolání jsou na ústupu, práce jako jedna z kotev života ztrácí svoji poutací sílu. Mění se charakter práce (od fyzicky namáhavé k psychicky náročné). Zvyšují se nároky na pracovní sílu - nároky na zvládání nových postupů a technologií, včetně informačních 130

(schopnost učit se, komunikovat a analyzovat a řešit problémy a přeměňovat stávající znalosti na nové znalosti, je zdrojem konkurenční výhody s narůstajícím významem). Přibývá práce na zkrácený úvazek, s časovým omezením (dočasný kontrakt), sezónní práce a práce doma. ČR v těchto trendech zaostává za vyspělými zeměmi. Pracovní úvazky na dobu určitou má 8 % zaměstnaných (v EU 27 cca 14 %), kratší pracovní dobu v ČR má pouze 5,5 % zaměstnaných oproti téměř 20 % zaměstnaných v EU 2752. V reálné praxi se potvrzuje již výše uvedený trend, a to že placená práce se stává vzácným statkem. Trh práce dlouhodobě vykazuje nestabilitu, nesoulad mezi nabídkou a poptávkou zejména v oblasti kvalifikace pracovní síly. Zostřuje se soutěž o pracovní místo. Za nejvíce ohrožené osoby na trhu práce jsou považovány osoby zdravotně postižené, mladí lidé do 25 let bez praxe, jejichž ohrožení na trhu práce se v posledních letech zvyšuje, zejména z důvodu nedostatečné praxe a nevhodné kvalifikace. Ohroženy jsou matky vracející se z rodičovské dovolené a v neposlední řadě osoby starší 55 let věku. Hodnoty člověka jsou významným zdrojem postojů a motivací pro práci. Ovlivňují rozhodování a směry aktivit. Posun směrem k hédonistickým a konzumním hodnotám a také k růstu významu volného času a vlastních zálib potvrdil nejen ve svých analýzách Prudký (2003), ale řada výzkumů a šetření Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i. (CVVM). Zřejmě vlivem krize a narůstající nezaměstnanosti se tento trend snižování významu pracovních hodnot změnil. Dle výsledků šetření CVVM53 v r. 1994 označilo 46 % respondentů jako velmi a spíše důležité mít jakoukoli práci. Od roku 2004 tuto důležitost deklaruje více než 70 % respondentů (74 % v r. 2011). Velmi významnou kategorií, zejména pro střední a starší generaci, je jistota práce (zaměstnání). Důležité je nejen mít práci, ale i mít možnost ji vykonávat v bezpečných, zdraví neohrožujících a důstojných podmínkách. 4. PREVENCE = ZAMEZENÍ VZNIKU ZDRAVOTNÍ I EKONOMICKÉ ÚJMY Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je nedílnou součástí moderní sociální politiky a fungující společnosti. Má významnou veřejně politickou dimenzi. Ve své celistvosti přispívá 52

V Nizozemsku tvoří podíl kratších úvazků až 49,6 %, u žen dokonce 76,9 %. Podíl kratších úvazků žen vyšší než 50 % je také v Německu, Rakousku a Belgii (zdroj: ČSÚ, r. 2012). 53

Zdroj: Naše společnost – projekt kontinuálního výzkumu veřejného mínění CVVM SOÚ AV ČR, v.v.i. Šetření: IVVM 1990 (N = 1444), IVVM 1994 (N = 969), IVVM 1999 (N = 1007), CVVM květen 2004 (N = 1002), CVVM květen 2006 (N = 1033), CVVM květen 2008 (N = 1066), CVVM květen 2011 (N = 1115).

131

k reprodukci a rozvoji společnosti, k potlačování chudoby a nezaměstnanosti, snižuje potenciální marginalizaci větší části populace a podporuje sociální integraci. Současný stát je stále (i když cíleně dochází k postupnému omezování) reprezentantem uplatňování formální roviny solidarity, mimo jiné je také finančním zdrojem a garantem pro poskytování zdravotní péče (redistribuce ve směru od zdravých k nemocným), poskytování péče o občany, kteří z důvodu invalidity neparticipují na pracovním trhu (redistribuce mezi účastníky trhu práce a těmi, jejichž životní situace je staví mimo něj) atd. Problematika je spojená s hodnotovou orientací, ideologickými a politickými preferencemi, názory na oprávněnost různých skupin občanů na zajištění (služby a poskytované dávky v různých oblastech sociální politiky). V dlouhodobém krizovém období s omezenými zdroji dochází k významným deficitům ve vztahu mezi tvůrci a vykonavateli sociální politiky na jedné straně a veřejností na straně druhé. Je proto třeba vynakládat úsilí a hledat nové perspektivní cesty ke zvyšování kvality života členů společnosti. Jak v současnosti konkrétně vypadá situace v oblasti bezpečnosti a ochraně zdraví při práci? Z dlouhodobého hlediska se situace příznivě vyvíjí, nicméně stále existuje mnoho negativních jevů (například roste závažnost pracovních úrazů). Ročně o život v práci přijde více než sto lidí. V roce 2012 bylo 44 tis. osob 2,5 miliónů kalendářních dnů v pracovní neschopnosti pro pracovní úraz (průměrná délka pracovní neschopnosti na jeden případ byla 55 dní). Denně tak v práci chybělo průměrně 6 620 osob. Podle řady indicií lze odhadovat, že Obr. č. 3 – Vývoj pracovní úrazovosti v ČR 300 000

6 000 000

nemocensky pojištění 5 000 000

200 000

4 000 000

počty případů prac. neschopnosti - ostatní úrazy 150 000

3 000 000

100 000

2 000 000

počty pracovních úrazů s prac. neschopností 50 000

počet nemoc. pojištěných

počet prac. úrazů a ostatních úrazů

250 000

1 000 000

2011

2009

2007

2005

2003

2001

1999

1997

1995

1993

1991

1989

1987

1985

1983

1981

1979

1977

1975

1973

1971

0

1969

0

roky

Zdroj: Vlastní zpracování s využitím dat ČSÚ (Nem-Úr)

132

pracovní úrazy jsou z různých důvodů (např. z obavy ztráty zaměstnání) ve značném počtu zatajovány; neboť například v r. 2012 bylo na chirurgiích celkem ošetřeno 236 tis. pracovních a školních úrazů a v nemocnicích bylo pro poranění a otravy hospitalizováno 190 tis. osob. Rizikové práce vykonávalo 450 tis. osob (10 % z celkového počtu nemocensky pojištěných). Pracovní úrazy a nemoci z povolání jsou příčinou lidského utrpení, neplnohodnotného života, absence a špatné pohody při práci, předčasných odchodů do důchodu, ohrožují plynulost a kvalitu výroby a služeb, mají nepříznivý vliv na potenciál a rentabilitu podniků, podílejí se na snížení produktivity, konkurenceschopnosti země. Náklady zatěžují všechny účastníky, ve svém konečném důsledku na úrazy a nemocnost doplácí celá společnost. V posledních deseti letech se celospolečenské náklady a ztráty z titulu pracovních úrazů vč. smrtelných a nemocí z povolání pohybovaly v intervalu 15 - 30 mld. Kč ročně. V ČR žije asi 1,8 milionu osob s nejrůznějším zdravotním postižením (vrozené příčiny, důsledky onemocnění). Každoročně k nim přibývají dvě stovky lidí, kteří v důsledku úrazu zůstanou těžce zdravotně postižení. K problémům trhu práce patří také návrat osob, které utrpěly úraz nebo nemoc z povolání, do pracovního procesu. Často však práci nenaleznou vůbec. Na úřadech práce je jejich průměrná doba evidence mnohonásobně vyšší než u jiných uchazečů. Pomineme-li některé objektivní skutečnosti, že pouze jen část osob nemá požadované fyzické a psychické předpoklady k výkonu určité práce, zaměstnavatelé vesměs nechtějí (nejsou motivováni) i nedokáží plnohodnotně vyhovět potřebám zdravotně postižených s ohledem na požadavky pracovního prostředí, pracovního místa a režimu pracovních činností. V ČR je zaměstnáno jen cca 15 % ze skupiny ekonomicky aktivních občanů se zdravotním postižením. Osob, kterých z nějakého důvodu nelze vůbec zaměstnat je pouze 5 %. Z toho vyplývá, že 80 % osob se zdravotním postižením se o práci uchází marně (přitom část se o práci neuchází vůbec). Důležitou výzvou pro budoucnost je odstraňovat bariéry, které brání zdravotně postiženým lidem v plnohodnotném životě a jejich uplatnění na trhu práce. Zodpovědný přístup k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, účinné, promyšlené a motivující programy mohou vyústit ve zdravější a spokojenější obyvatele. Kromě toho lze očekávat: méně úrazů a nemocí; nižší náklady na léčení, léky, na odškodnění, pojistné; vyšší spokojenost v zaměstnání; lepší využití pracovního potenciálu zaměstnanců, jejich znalostí a dovedností; vyšší produktivitu, růst kvality; nižší kapitálové náklady – dobře navržené (ergonomicky) a správně provozované zařízení (pracoviště, linka) bude déle fungovat, apod. Prevence však vyžaduje pozitivní vůli k provádění, aktivní a informovanou účast všech zainteresovaných aktérů.

133

5. ZÁVĚR Stále je třeba ve společnosti prosazovat, aby práce naplňovala jak základní existenční potřeby, tak sociální potřeby a potřeby seberealizace svých členů. Evropská nadace (European Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions) vychází z pojetí zlepšování kvality pracovního života v podobě cílů54: Obr. č. 4 – Schéma cílů zlepšování KPŽ dle evropské nadace Eurofound

zabezpečení jistoty kariéry a zaměstnání

zachování a zlepšování zdraví a well-being Zlepšování kvality pracovního života

rozvíjení kvalifikace a kompetencí

sladění prac. a mimoprac. života

Literatura: ČSÚ, Statistické ročenky České republiky DVOŘÁČEK, J. (2007). Vývoj zpracovatelského průmyslu a průmyslových podniků na počátku 21. století. Acta Oeconomica Pragensia, 2, 6-16. MAREŠ, P. (2004). Od práce emancipující k práci mizející. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 40, 1-2, 37-48. PRUDKÝ, L. (2003): Hodnotové preference a orientace. In Frič, P. a kol.: Češi na cestě za svojí budoucností. Praha, CESES, 126-150s. 54

Quality of Work, Eurofound, Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek, je orgánem Evropské unie, přičemž je jedním z prvních, které byly v EU založeny, aby se ujaly práce ve specializované oblasti politik EU. Konkrétně byla nadace zřízena nařízením Rady (nařízení Rady (EHS) č. 1365/75 ze dne 26. května 1975) a jejím úkolem je přispívat k navrhování a vytváření lepších životních a pracovních podmínek v Evropě.

134

www.mpsv.cz www.cssz.cz www.uzis.cz www.cvvm.soc.cas.cz www.eurofound.eu Kontaktní údaje: Ing. Lenka SVOBODOVÁ, Ing. Iveta MLEZIVOVÁ Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. Jeruzalémská 9 116 52 Praha 1 [email protected] [email protected]

135

KOMPARACE VENKOVSKÝCH REGIONŮ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE Z HLEDISKA KVALITY ŽIVOTA

COMPARISON OF RURAL AREAS IN SOUTH MORAVIAN REGION IN TERMS OF QUALITY OF LIFE Jana Žitňáková, Mária Pákozdiová Abstrakt: Kvalita života je v dnešní době velmi diskutované téma, které odkazuje na všeobecné blaho společnosti i jednotlivce. Jedná se o široký koncept, který odráží politickou situaci, hospodářství, fyzické a duševní zdraví, životní prostředí, vzdělávání, volnočasové aktivity, denní program, bezpečnost, kvalitu služeb či sociální interakce. Předkládaný příspěvek se věnuje porovnání kvality života ve venkovských oblastech Jihomoravského kraje pomocí vybraných ekonomických, sociálních a environmentálních ukazatelů. Jihomoravský venkov není jednotný a kromě jiných faktorů souvisí se vzdáleností od města Brna. Vybrané regiony tedy zastupují určité typy tohoto venkova. Jedná se o území tzv. vnitřní periferie, suburbanizovaného venkova a oblast pohraničí. Klíčové slova: indikátory kvality života, index kvality života, Jihomoravský kraj Abstract: Quality of life is a much discussed issue nowadays, which refers to the general welfare of society and of an individual. It is a broad concept that reflects the political situation, economy, physical and mental health, environment, education, leisure activities, daily schedule, safety, quality of service and social interaction. This paper is aimed at the comparison of quality of life in rural areas in the South Moravian Region using selected economic, social and environmental indicators. Moravian countryside is not uniform and, among other factors, it is associated with the distance from the city of Brno. Selected regions thus represent certain types of rural areas. These are the so-called suburbanized rural areas, rural areas of the borderland and rural areas of the inner periphery. Key words: quality of life indicators, quality of life index, South Moravian Region 1. ÚVOD Kvalita života prezentuje pojem, kterému je v současné době věnována poměrně velká pozornost a který je předmětem mnoha výzkumů, kvantitativních i kvalitativních, různých vědních oborů, a jenž má široký a nejednoznačně definovaný obsah. Kvalitu života lze 136

definovat podle několika hledisek, ale obecně přijímaná definice či jednoznačné pojetí tohoto konceptu neexistuje (Heřmanová, 2012). Je nutno říci, že obsah jednotlivých definic ovlivňuje nejen vědní oblast, která se zkoumání kvality života věnuje, ale také cíl daného výzkumu a rovněž i samotný přístup autora k této problematice. Na to, jak kvalitní život je možno žít, působí dle Petrůje (2008) konkrétní podmínky, jež se na daném území, ve kterém jedinec žije, vyskytují. Tyto podmínky mohou život člověka ovlivňovat jednak pozitivně a jednak negativně55. V literatuře se lze setkat s následujícími vlivy na kvalitu života: přírodní, sociální a kulturní podmínky, politická a ekonomická situace v území, stav životního prostředí, se kterým úzce souvisí zdravotní stav obyvatel. Dalšími často opakovanými vlivy jsou například vzdělanostní úroveň, denní program a volnočasové aktivity obyvatel, kvalita a dostupnost služeb či bezpečnost v území. Existuje řada metod, kterými lze měřit a posuzovat kvalitu života. Obecně lze tyto metody zařadit do dvou skupin vzhledem k tomu, zda hodnotí kvalitu života dle objektivně nebo subjektivně sledovatelných faktorů kvalitu života ovlivňujících. Co se týká subjektivního hodnocení kvality života, posuzuje se v něm celková spokojenost člověka s vlastním životem, ve vztahu k jeho osobním zájmům, hodnotám, očekáváním, cílům a životnímu stylu (Křivohlavý, 2004). Subjektivní měření je mnohem obtížnější než objektivní, a to zejména z toho důvodu, že každý člověk má své vlastní pojetí kvality života a je poměrně složité tato pojetí mezi sebou srovnávat. Naproti tomu vede objektivní přístup k hodnocení kvality života často ke srovnatelným výsledkům, a to proto, že je zaměřen na konkrétní životní podmínky a dosaženou životní úroveň jednotlivce či obyvatelstva (např. Heřmanová, 2012). Kvalitu života jako takovou nelze měřit přímo. K jejímu objektivnímu měření se užívá tzv. indikátorů kvality života. Vhodně zvolené indikátory umožňují určovat stav a trendy vývoje, zprostředkovávat souhrnné informace o environmentálních, demografických, sociálních, ekonomických a dalších jevech, a to jak na lokální, regionální, národní, tak i mezinárodní úrovni (Svobodová, 2008). Indikátory lze rozdělit do kategorií dle cíle výzkumu a aspektů života, které jsou objektem zkoumání. Jejich rozdělení na indikátory ekonomické, sociální a environmentální úzce souvisí s pilíři udržitelného rozvoje (neboli obecněji udržitelnosti) a s indikátory těchto pilířů, jak byly definovány v závěrech konferencí OSN z Ria a Johannesburgu56. Například Lampič a Špes (2007) uvádí rozdělení indikátorů do tří zmiňovaných kategorií, v rámci 55

Například Murgaš (2008:7) tuto bipolaritu vyjádřil slovy: „Kvalita života vyjadřuje oba póly lidského života: blahobyt, příjmy, uspokojení, štěstí, zdraví a zdravé životní prostředí na jedné straně, chudobu, samovraždy, trestné činy, úmrtnost na civilizační choroby a narušené životní prostředí na druhé straně.“ 56 Viz například Situační zpráva ke Strategii udržitelného rozvoje ČR, dostupné z: http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/AC7B747D2291ED5BC1257577004FD5A6/$file/OVV-situacni_zprava2009.pdf

137

kterých hodnotí udržitelnost a kvalitu života v malých městech České republiky ve srovnání s malými městy ve Slovinsku. Mezi ekonomické indikátory autoři řadí: průměrný příjem, hrubý domácí produkt na osobu, podíl pracovních míst v sektoru služeb z celkového počtu pracovních míst, dostupná pracovní místa, městský rozpočet, počet osob samostatně výdělečně činných, cena stavebních pozemků ad. Dále uvádí následující sociální indikátory: index stáří, vzdělanostní struktura (podíl populace s nejvyšším dosažením vzděláním), nezaměstnanost, dostupnost veřejných služeb aj. Do skupiny environmentálních indikátorů dle uvedených autorů patří: kvalita ovzduší, koeficient ekologické stability, odpadové hospodářství a čištění odpadních vod ve městě a další. 2. SLEDOVANÉ ÚZEMÍ Sledované území představuje úroveň správních obvodů obcí s rozšířenou působností (dále jen SO ORP). S výjimkou města Brna lze území Jihomoravského kraje charakterizovat jako venkovské. Ve venkovských obcích žijí asi dvě třetiny obyvatel kraje. Mezi okolím Brna a jednotlivými periferními regiony existují podstatné rozdíly, které souvisejí především se vzdáleností jednotlivých oblastí od krajského města a tato diferenciace má významný podíl na rozvojových perspektivách jednotlivých mikroregionů (Vaishar et al., 2011). Z tohoto důvodu byly vybrány čtyři regiony zastupující dva typy periferních oblastí a jeden typ suburbanizovaného regionu, kterým je SO ORP Šlapanice ležící v těsné blízkosti krajského města. Správní obvody ORP Boskovice (vnitřní periferie), Znojmo a Veselí nad Moravou (pohraničí) patří do skupiny hospodářsky slabých regionů se soustředěnou podporou státu57. Tato území se vyznačují vysokou mobilitou obyvatel, vyšší mírou nezaměstnanosti, nižší vzdělanostní strukturou obyvatelstva či negativním migračním saldem. Vzhledem k nedostatečnému počtu pracovních míst, lidé musí dojíždět někdy i na poměrně velké vzdálenosti. 3. METODIKA Příspěvek zkoumá kvalitu života dle objektivních hledisek. Objektivní hledisko je chápáno jako měření kvality života pomocí zvolených indikátorů ze tří oblastí: ekonomické, sociální a environmentální. Podkladový materiál pro objektivní měření tvoří statistická data dostupná pro SO ORP. Vybrané ekonomické indikátory kvality života v daném území byly následující 57

Dne 22. února 2010 schválila Vláda ČR svým usnesením č. 141/2010 vymezení regionů se soustředěnou podporou státu na roky 2010–2013. Dostupné z: http://www.regionalnirozvoj.cz/index.php/aktuality/items/regiony-se-soustredenou-podporou-statu.html

138

Obr. 1 Vymezení sledovaného území na mapě Jihomoravského kraje

(zdroj: http://www.kr-jihomoravsky.cz) míra nezaměstnanosti, počet podnikatelských subjektů na 1000 obyvatel, průměrná doba pobytu v hromadných ubytovacích zařízeních a počet dokončených bytů na 1000 obyvatel. Dále byly zvoleny sociální indikátory kvality života, které tvoří: index stáří, zemřelí na 1000 obyvatel, přistěhovalí na 1000 obyvatel, počet zdravotnických zařízení na 1000 obyvatel. V environmentální oblasti kvality života jsou zapojeny tyto indikátory: koeficient ekologické stability, podíl lesů z celkové výměry katastru, podíl plynofikovaných obcí na celkovém počtu obcí, podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry katastru. Prvním z výše uvedených ekonomických indikátorů je míra registrované nezaměstnanosti, udávaná v %. Vyjadřuje podíl, kde v čitateli je počet dosažitelných neumístěných uchazečů o zaměstnání a ve jmenovateli součet zaměstnaných z VŠPS (Výběrové šetření pracovních sil), počtu pracujících cizinců podle evidence MPSV (Ministerstva práce a sociálních věcí) a MPO (Ministerstva průmyslu a obchodu) a počtu dosažitelných58 neumístěných uchazečů o zaměstnání. Nezaměstnanost jako ekonomický ukazatel kvality života souvisí s negativními dopady ztráty zaměstnání nejen pro jednotlivce a jeho rodinu, ale také pro budoucí hospodářský růst dané země či regionu. Například Kentoš et al. (2010) uvádí následující negativní účinky ztráty zaměstnání: ztráta finančních prostředků na živobytí a obava z upadnutí do chudoby, zdravotní problémy: stres, deprese, neurózy, alkoholizmus, drogy, kouření, problémy kardiovaskulárního systému, samovraždy, upadání sebevědomí a důvěry 58

Dosažitelní neumístění uchazeči jsou uchazeči o zaměstnání, kteří mohou bezprostředně nastoupit do zaměstnání při nabídce vhodného pracovního místa.

139

ve vlastní schopnosti a pokles životní úrovně. Druhý ze zvolených indikátorů představuje počet registrovaných subjektů na 1000 obyvatel. Počítá se jako podíl počtu registrovaných subjektů daného území a středního stavu obyvatel daného území. Hodnota tohoto ekonomického indikátoru kvality života je jednou ze součástí ukazatele stability a diverzifikace místní ekonomické základny59, který je primárně zaměřen na charakter zaměstnanosti a jeho možnou náchylnost k výkyvům (Šilhánková et al., 2012). Cestovního ruchu, kterého pro rozvoj většiny evropských regionů nelze opomenout, se dotýká další ze zvolených ekonomických indikátorů kvality života, kterým je průměrná doba pobytu hostů v hromadných ubytovacích zařízeních. Udává průměrný počet dnů strávených zahraničními a tuzemskými hosty v takovýchto zařízeních (hotely, pensiony atp.). Odkazuje zejména na atraktivitu dotčeného území pro zahraniční i tuzemské návštěvníky (nepřímo tedy také na stav životního prostředí, zejména jeho přírodní složky) a tím zároveň na přilákání finančních prostředků do regionu. Posledním indikátorem z ekonomické oblasti je počet dokončených bytů na 1000 obyvatel. Vyjadřuje (dle definice Českého statistického úřadu) počet bytů v budovách pro bydlení, nových i stávajících, jejichž výstavba byla ve sledovaném období dokončena, tj. na které vydaná kolaudační rozhodnutí nabyla právní moci. Souvislostmi mezi bydlením, mobilitou a trhem práce se ve své studii zabývá Vagač (2003). Prvním ze zvolených sociálních indikátorů je index stáří. Vyjadřuje, kolik je v populaci obyvatel ve věku 65 a více let na 100 dětí ve věku 0-14 let a vypovídá o stárnutí populace. Patří mezi indikátory prioritní osy 1: Společnost, člověk a zdraví Strategického rámce udržitelného rozvoje60 ČR. Druhým sociálním indikátorem kvality života je hrubá míra úmrtnosti, čili počet zemřelých na 1000 obyvatel. Vypovídá o zdraví obyvatel. Počet přistěhovalých na 1000 obyvatel spadá do kategorie mechanického pohybu mobility obyvatelstva. Migrační přírůstek je projevem atraktivity obce. Vysoké hodnoty kladných migračních sald jsou jedním z typických projevů suburbanizace61. Dalším ze zvolených indikátorů kvality života v sociální oblasti je počet zdravotnických zařízení na 1000 obyvatel. Jedná se o počet takovýchto zařízení (nemocnice, ambulantní zařízení, léčebné ústavy apod.) v území přepočítaný na 1000 obyvatel. Vypovídá o dostupnosti zdravotní péče ve zvoleném území. 59

Více o ukazateli stability a diverzifikace místní ekonomiky a dalších indikátorech udržitelného rozvoje na místní úrovni viz: http://www.indikatory.eu/sites/default/files/Priloha_1_Podrobny_popis_metodiky_na_web.pdf. 60 Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR dostupný z: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/strategie_udrzitelneho_rozvoje/$FILE/KM-SRUR_CZ20100602.pdf. 61 Téma projevů suburbanizace viz například: http://www.ruraldevelopment.cz/data/RV3_def_new.pdf.

140

Koeficient ekologické stability, jako indikátor kvality života v environmentální oblasti, je bezrozměrné číslo, které dle definice ČSÚ vyjadřuje podíl ekologicky příznivých ploch (chmelnice + vinice + zahrady + ovocné sady + trvalé travní porosty + lesní půda + vodní plochy) a ploch, které zatěžují životní prostředí (orná půda + zastavěné plochy + ostatní). Druhým environmentálním indikátorem kvality života je podíl lesů z celkové výměry katastru v %. Představuje podíl plochy lesních pozemků evidovaných v katastru nemovitostí na celkové ploše katastru. Lesy, když pomineme jejich hospodářskou funkci, jsou zařazeny i pro statistické účely mezi ekologicky příznivé plochy a představují nejvýznamnější složku přírodního prostředí. Jejich zastoupení v území má tedy významný (převážně pozitivní) vliv na kvalitu života. Jsou často součástí zákonem chráněných území a podporují atraktivitu regionů. Dalším environmentálním indikátorem kvality života je podíl plynofikovaných obcí na celkovém počtu obcí v %. Cílem plynofikace obcí je především zvýšení čistoty ovzduší. Poslední ze zvolených environmentálních indikátorů kvality života představuje podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry katastru v %. Je jednou ze součástí využití území jakožto klíčového indikátoru životního prostředí ČR62. Tab. 1 Tabulka Indexu životních podmínek (Zdroj: Komparace životních podmínek v krajích České republiky (Petrůj, 2008), vlastní konstrukce Index životních podmínek

Index ekonomických podmínek

Index sociálních podmínek

Index podmínek

Míra registrované nezaměstnanosti (%) Počet registrovaných ekonomických subjektů na 1000 obyvatel Průměrná doba pobytu v hromadných ubytovacích zařízeních (dny) Počet dokončených bytů na 1000 obyvatel Index stáří Zemřelí na 1000 obyvatel Přistěhovalí na 1000 obyvatel

Počet zdravotnických zařízení na 1000 obyvatel Koeficient ekologické stability Podíl lesů z celkové výměry katastru (%) environmentálních Podíl plynofikovaných obcí na celkovém počtu obcí (%) Podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry katastru (%)

Pro analýzu daného materiálu bylo použito metody třístupňového Indexu životních podmínek dle Petrůje (2008). Index životních podmínek (dále IŽP) se skládá ze tří subindexů a každý 62

Více o klíčových indikátorech životního prostředí ČR na: http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1506.

141

z nich obsahuje 4 základní ukazatele. Výběr ukazatelů pro tuto analýzu byl ovlivněn zejména dostupností dat a částečně se tedy odlišuje od indikátorů, jež použil Petrůj (2008). Index životních podmínek dle Petrůje (2008) obsahuje 12 ukazatelů, které jsou rozděleny do 3 subindexů – Index ekonomických podmínek, Index environmentálních podmínek a Index sociálních podmínek. Jednotlivé indikátory jsou dále převedeny na bezrozměrné číslo v intervalu <0, 1> podle vztahu: a) pokud se s rostoucí hodnotou indikátoru Xi kvalita života zvyšuje Ixi = (Xi – Xmin / Xmax – Xmin), b) pokud se s rostoucí hodnotou indikátoru Xi kvalita života snižuje Ixi = (Xmax – Xi / Xmax – Xmin). Ixi – výsledné bezrozměrné číslo. Xi – vybraný indikátor. Xmax, Xmin – maximální a minimální hodnoty ukazatele X z daného souboru ukazatelů. Ve výsledku platí, že hodnota 0,00 vyjadřuje nejméně příznivé podmínky vzhledem ke kvalitě života. Hodnota 1,00 vyjadřuje nejvíce příznivé podmínky v rámci hodnocení kvality života. Tímto přístupem lze seřadit jednotlivá území podle toho, jakých hodnot indikátorů v daném roce dosáhly a to ve vztahu (relativně) k ostatním územím (Petrůj, 2008). Jednotlivé subindexy jsou vypočítány jako aritmetické průměry jednotlivých ukazatelů a celkový IŽP je aritmetickým průměrem všech subindexů (Heřmanová, 2012). 4. VÝSLEDKY A DISKUSE Výsledná data objektivní analýzy umožňují zhodnotit životní podmínky ve vybraných územních celcích SO ORP Jihomoravského kraje a to jak celkově, tak i pomocí jednotlivých charakteristik. Z hlediska komplexního hodnocení Indexu životních podmínek v letech 2006 – 2011 vykazuje nejlepší podmínky území Šlapanicka. Jedná se o oblast s nejnižší mírou nezaměstnanosti, největším počtem podnikatelských subjektů na 1000 obyvatel a největším počtem dokončených bytů. Šlapanicko zastupuje oblast suburbanizovaného venkova představující území poměrně „mladé“ z hlediska věku svých residentů. Tito obyvatelé jezdí za službami do města Brna, což ukazuje mj. i nejnižší počet zdravotnických zařízení na 1000 obyvatel. Šlapanicko má největší podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry katastrálního území SO ORP. Podle rozboru jednotlivých dílčích subindexů za rok 2011 má

142

území Šlapanicka nejlepší podmínky v ekonomické i sociální oblasti, avšak hodnocení environmentálních podmínek zařadilo tuto oblast na předposlední místo. Nejméně příznivá se jeví situace na Znojemsku. Míra nezaměstnanosti byla v některých letech až trojnásobně vyšší než na území Šlapanicka. Podle hodnocení environmentálních i sociálních podmínek za rok 2011 se Znojemsko umístilo na posledním místě. Podle hodnocení ekonomické situace patří sledované oblasti druhé místo. Oblast SO ORP Boskovice se podle hodnocení celkového IŽP umístila za SO ORP Šlapanice. Boskovicko má nejmenší počet podnikatelských subjektů na 1000 obyvatel a druhou nejvyšší míru nezaměstnanosti. Ze sociálního hlediska se zde vyskytuje největší počet zdravotnických zařízení na 1000 obyvatel a oblast vykazuje nejvíce zemřelých na 1000 obyvatel. Koeficient ekologické stability má trvale na tomto území hodnotu 1,15. Je to nejvíce, ze všech sledovaných území. Plynofikovaných obcí je zde naopak nejméně. Obr. 2 Graf vývoje Indexu životních podmínek ve vybraném území v letech 2006 – 2011

Index životních podmínek Index životních podmínek

0,80 0,70 SO ORP Boskovice

0,60 0,50

SO ORP Šlapanice

0,40

SO ORP Veselí nad Moravou

0,30

SO ORP Znojmo

0,20 2006

2007

2008

2009

2010

2011

Roky

zdroj: autorka Území SO ORP Veselí nad Moravou se ukazuje jako nejvíce turisticky atraktivní. Průměrná doba strávená v ubytovacích zařízeních v této oblasti se pohybuje okolo tří a půl dne. Jistě je to dáno i přírodními podmínkami, jelikož velká část oblasti se nachází na území CHKO Bílé Karpaty (převažuje zde atraktivita území). V obvodu ORP dochází k nejmenší stavební činnosti (trvale nejmenší počet dokončených bytů), stěhuje se nejmenší 143

počet nových obyvatel a oblast vykazuje největší hodnotu indexu stáří, tzn., převažují zde lidé nad 65 let. V obvodu ORP Veselí nad Moravou jsou všechny obce plynofikovány. 5. ZÁVĚR Analýza jednotlivých indexů přinesla zajímavé výsledky, které umožňují zhodnotit životní podmínky v obvodech ORP. Rozbor jednotlivých částí může přispět k detailnějšímu popisu situace, která panuje mezi těmito oblastmi. Nejpříznivější situace panuje na Šlapanicku, naopak nejméně příznivá je v oblasti Znojemska. Šlapanicko představuje území se silnými vazbami na město Brno, jak z hlediska ekonomického, tak i sociálního. Dále všechny vybrané periferní oblasti jsou skutečně problematické, avšak situace na vnitřní periferii se jeví jako méně závažná oproti pohraničí. Je důležité se detailně zaměřit na jednotlivé problémové okruhy a objektivní výsledky doplnit subjektivním hodnocením oblasti samotnými obyvateli či regionálními zástupci. Značný problém tvoří nedostatek kompletních dat pro objektivní analýzu na úrovni okresů, SO ORP, SO POU, čímž je velmi ovlivněn výběr jednotlivých ukazatelů pro jednotlivé subindexy. Některé poměrně důležité statistiky pro možnost objektivního hodnocení kvality života nejsou vedeny vůbec nebo údaje v nich již nejsou aktuální. Možná nejlepší podmínky co do možnosti výběru a hodnocení dostupných dat panují na úrovni krajů a jednotlivých obcí. Literatura: HEŘMANOVÁ, E. (2012): Koncepty, teorie a měření kvality života. Sociologické nakladatelství (SLON), Praha, 239 s. KENTOŠ, M. et al. (2010): Kvalita života krátkodobo a dlhodobo nezaměstnaných. Človek a spoločnosť, 2, Internetový časopis pre pôvodné teoretické a výskumné štúdie z oblasti spoločenských vied. Společenskovedný ústav SAV, Košice. KŘIVOHLAVÝ, J. (2004): Kvalita života. Vymezení pojmu a jeho aplikace v různých vědních disciplinách s důrazem na medicínu a zdravotnictví. In: Hnilicová, H. (eds.): Kvalita života. Sborník příspěvků z konference, konané dne 15. 10. 2004 v Třeboni. Institut zdravotní politiky a ekonomiky, Kostelec nad Černými lesy, 120 s. LAMPIČ, B., ŠPES, M. (2007): Sustainable development of small towns. Oddelek za geografijo, Filozofska fakulteta, Ljubljana, 168 p.

144

MURGAŠ, F. (2008): Geografický pohľad na kvalitu života a zmeny v spoločnosti na Slovensku. In: Ira, V.: Ľudia, geografické prostredie a kvalita života. Geographia Slovaca, 25, Geografický ústav SAV, Bratislava, s. 7-24. PETRŮJ, J. (2008): Komparace životních podmínek v krajích České republiky. Diplomová práce. Vysoká škola Ekonomická, Národohospodářská fakulta, Praha, 104 s. SVOBODOVÁ, A. (2008): Regionální hodnocení kvality života. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, Brno, 65 s. ŠILHÁNKOVÁ, V. et al. (2012): Jak sledovat indikátory udržitelného rozvoje na místní úrovni?: návod pro zpracování případových studií. Civitas per populi, Hradec Králové, 88 s. VAGAČ, L. (2003): Bytová výstavba, mobilita, zamestnanosť – vybrané súvislosti. Centrum pre hospodársky rozvoj, Bratislava, 29 s. VAISHAR, A. et al. (2011): Současný stav a vývojové tendence jihomoravského venkova. Mendelova univerzita, Brno, 166 s. VAISHAR, A. (2013): Změny krajiny na okraji velkých měst. Je suburbanizovaný venkov ještě venkovem?. Mendelova univerzita, Brno, 100 s. Poděkování: Terénní šetření pro tuto práci bylo podpořeno v rámci projektu „Promoting traditional collection and use of wild plants to reduce social and economic disparities in Central Europe", který je realizován prostřednictvím programu CENTRAL EUROPE a spolufinancován z ERDF, číslo 3CE361P4.

Kontaktní údaje: Ing. Jana ŽITŇÁKOVÁ, Mgr. Ing. Mária PÁKOZDIOVÁ Ústav aplikované a krajinné ekologie Mendelova univerzita Zemědělská 1 613 00 Brno [email protected] [email protected]

145

Název

Prostorová dimenze kvality života

Editor

RNDr. František Murgaš, Ph.D.

Určeno pro účastníky konference Vydavatel Technická univerzita v Liberci Schváleno

Rektorátem TU v Liberci dne

Vyšlo v prosinci 2013 Počet stran 146 Vydání 1. Tiskárna Vysokoškolský podnik Liberec, s.r.o., Hálkova 6, Liberec Číslo publikace XXX Tato publikace neprošla redakční ani jazykovou úpravou.

ISBN 978-80-7494-006-4

146