František Kupka. Studijní materiály pro pedagogy

Studijní materiály pro pedagogy

Milé paní učitelky, milí učitelé, vítejte na výstavě František Kupka. Cesta k Amorfě. Kupkovy Salony 1899–1913 v Salmovském paláci. V těchto listech naleznete představení díla Františka Kupky, text o výstavě, Kupkův životopis, slovníček pojmů a návrh aktivit, které můžete realizovat s žáky a studenty během návštěvy výstavy či ve škole. Přejeme vám inspirativní setkání s dílem Františka Kupky. Vaše Lektorská oddělení Sbírky umění 19. století a Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze

František Kupka 1 František Kupka je výjimečným malířem, rozkročeným svým životem mezi Čechami a Francií. Ve východních Čechách se roku 1871 narodil, strávil dětství a mládí, a přes Vídeň se v polovině 90. let 19. století dostal do Paříže, kde se natrvalo usadil. Kupku můžeme charakterizovat jako muže pátrajícího po poznání, člověka snažícího se odhalit transcendentální pravdu. Zajímal se o přírodní vědy — fyziologii, biologii, optiku a další. „Výsledky moderních věd mají zřejmě vliv na současné umělce, mnozí z nich jsou nezřídka — podvědomě nebo vědomě — žáky nejnovějších myslitelů. Nemohu pochopit moderního malíře, který neumí používat přinejmenším teleskopu a mikroskopu,“ prohlašoval. Kupka byl dobře obeznámen s výsledky tehdejších vědeckých výzkumů — v jeho abstraktních obrazech můžeme shledávat vizuální podobnosti s dobovými astronomickými či rentgenovými snímky nebo uspořádáním lidského oka. Jinou cestou k poznání bylo Kupkovi studium okultních věd, astrologie i spiritismus. Během života v rodném kraji i v průběhu let strávených na pražské a vídeňské Akademii Kupka pracoval jako médium při spiritistických seancích. „Zaměstnávalo mě až náruživě vyvolávání duchů. Jednou jsem viděl Mánesa, opravdu viděl zcela materiálně před sebou, rozmlouval jsem s ním a on mi kýváním hlavy odpovídal. Ostatně jsem přesvědčen, že Mánesovo ego existuje při plném vědomí,“ píše Kupka. František Kupka byl od dětství zaujat kreslením a malováním. Talent ho coby sedlářského učně přivedl k prof. Studničkovi, řediteli řemeslnické školy v Jaroměři, který dal Kupkovi dobrou průpravu v kresbě,

Fotografie z deníku Františka Kupky portrét umělce z roku 1888

seznámil ho s obrazy Josefa Mánesa a připravil ho ke zkouškám na pražskou Akademii. Během studia v Praze a pobytu ve Vídni tvořil Kupka v duchu akademismu a symbolismu. Po příchodu do Paříže se živil kresbou módních kostýmů a ilustracemi humoristických časopisů, později se soustředil na ilustrace bibliofilských edicí (např. Prométheus). Mezi lety 1900 a 1910 činil Kupka zásadní malířské výzkumy a propracovával se k stále většímu osamostatnění barvy — ta se autonomizuje od objemu tělesa, který dříve modelovala (Rodinný portrét, Národní galerie v Praze, dále jen NG). V roce 1910 píše kritikovi A. Roesslerovi: „Přišel čas, abych stvořil své krédo. Za poslední měsíc jsem zničil většinu svých děl. Když jsem se na ně pozorněji díval, zjistil jsem, že to jsou většinou nádory, které jsou přežitkem mého nedobrého údobí.“ Kupka v této době směřuje rozpracovávanými problémy stále více k zcela nefigurativnímu malířskému projevu. V roce 1912 poprvé vystavuje zcela abstraktní díla — obrazy Amorfa. Dvoubarevná Fuga (NG) a Amorfa. Teplá Chromatika (Museum Kampa, Praha). Ohlasy kritiků jsou převážně nepříznivé. Kupka však neuhýbá z nastoupené cesty. Po zkoumání zachycení rotačního pohybu v ploše (Amorfa. Dvoubarevná fuga), pro které se stal inspirací pohled na pohybující se barevný míč, postupuje dále a malířskými prostředky zkoumá pohyb


nahoru a dolů a plynulost pohybu (Vertikály III, NG). Jeho další zájem směřuje k abstrakci inspirované organickými tvary přírody a vesmíru, zdůrazňuje aspekt zrodu, tvoření a růstu (Stvoření / Tvoření, Tryskání II, vše NG). Kupka sám člení své dílo do několika oblastí: konvenční malba, stvořené motivy, svislé, svislé a příčné atd. K jednotlivým rozpracovaným tématům se opakovaně vrací, někdy i po letech zasáhne do již hotového obrazu, aby ho přiblížil své vizi (např. Kosmické jaro II, NG). S postupem času se jeho malby „zjednodušují“. Ve 30. letech dospívá k práci se základními geometrickými útvary — úsečka, obdélník, diagonála a redukuje barevnost obrazu až k minimu (černá/bílá). Své originální přemýšlení o výtvarném umění sepsal Kupka v knize Tvoření v umění výtvarném, která byla více než deset let po svém sepsání poprvé publikována v českém překladu (1923). Dalším pramenem k poznání Kupkova díla je jeho korespondence s básníkem J. S. Macharem, malířem V. Hynaisem, průmyslníkem a mecenášem J. Waldesem a dalšími osobnostmi. Kupka byl v mnohém vizionářem, o čemž svědčí i jeho slova z rozhlasové nahrávky z roku 1946 o možné

další podobě umění: „Co bude, jak bude další umění? Poněvadž umění tryská z duše každého člověka, z jeho citů, tedy umění bude pokračovat nadále různými prostředky, snad se později nebude malovat, snad se dokonce i najdou mechanické prostředky zase, kde cítění lidské bude sdělováno bližním čistě, as tak, jak to dělá telepatie sama, že jeden myslící, bez používání řeči bude moci sdílet svou myšlenku, cifry, názory a snad i cítění direktně, aniž by to bylo článkováno nějakými slovy.“ Kupkovo dílo nebylo dlouho náležitě doceněno, k čemuž napomohl i Kupkův individualismus, jeho nechuť účastnit se skupinových aktivit , spojovat se s různými „ismy“ či fakt, že v rozhodujících letech své kariéry nebyl zastoupen galeristou. Kupka však dnes bezesporu patří k nejoriginálnějším umělcům 20. století a průkopníkům abstraktního umění, kteří dospěli k abstrakci vlastní cestou, nikoliv přes lekci picassovského kubismu.

Výstava František Kupka. Cesta k Amorfě. Kupkovy Salony 1899—1913 představuje specifickou a jedinečnou cestu Františka Kupky k nefigurativní malbě. Je založena na prezentaci děl, která Kupka vystavoval na pařížských Salonech do roku 1913 — ukazuje tedy ta díla, která Kupka sám považoval za hotová, definitivní a vystavitelná. Symbolickým podnětem konání výstavy František Kupka. Cesta k Amorfě. Kupkovy Salony 1899—1913, je sté výročí Kupkova silného roku 1912, jímž český malíř stanul na počátku jednoho z nejdůležitějších konceptuálních projektů 20. století. Je zároveň příležitostí po delší době v České republice opět souhrnně představit práce tohoto klíčového umělce. Toto Kupkovo „výstavní“ výročí je však také příležitostí podívat se na jeho dílo z jiného úhlu pohledu než dosud, totiž z pohledu umělcovy komunikace s veřejností. Chtěli jsme ukázat ta díla, kterými se do roku 1913, kdy do konce první světové války vystavoval naposled,

sám rozhodl představit, a vstoupit tak do ostré konkurence Salonů. Kupkova složitá „Cesta k Amorfě“ se tak začíná jevit i jinak, skrze jednotlivá velká programová díla. Ta jsou zde ukázána, Salon po Salonu, jako soustředěná projekce Kupkových výtvarných idejí, jako „komplexní organismy“ řízené svou vnitřní logikou. Takto pojatá výstava umožňuje daleko lépe postihnout otázku dobového kontextu Kupkova díla, což bylo vzhledem k jeho originalitě a uměleckému „samotářství“ vždy problematické. Umožňuje nahlédnout do jeho výstavní umělecké „strategie“, kterou sice vždy odmítal, ale s níž nutně pracoval. Výstava a doprovodná publikace se navíc dotýkají „historicky“ aktuální problematiky novodobé umělecké komunikace a potažmo logiky uměleckého trhu.

Lucie Štůlová Vobořilová Kurátorka pro vzdělávání

Helena Musilová Kurátorka výstavy


2 1871 / narozen v Opočně

ské legie, navrhuje uniformy, vyznamenání

1884 / přichází do učení k sedlářskému mistrovi v Dobrušce

1919 / seznamuje se s průmyslníkem Jindřichem Waldesem, který se stává jeho přítelem a mecenášem

1889 / nastupuje do ateliéru historické a náboženské malby na pražské Akademii

1921 / probíhá první samostatná Kupkova výstava v Paříži v galerii Povolozky

1892 / odjíždí do Vídně, kde stráví rok na Akademii a snaží se dohnat nedostatek svého klasického vzdělání

1922 / jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze se zvláštním statutem detašovaného profesora pečujícího v Paříži o české stipendisty

1894 / seznamuje se ve Vídni s malířem-filozofem K. Diefenbachem, pod jeho vlivem se stává vegetariánem a začíná pravidelně cvičit, což pak praktikuje celý život

1924 / vystavuje v Galerii de la Boétie a vzbudí velký ohlas, výstavu organizuje jeho praktická a oddaná žena Nini

1895 / přijíždí do Paříže a žije na Montmartru, je velmi chudý, strádá, z nouze přijímá ilustrátorské zakázky 1904 / seznamuje se s Eugénií Straubovou (budoucí paní Nini Kupkovou), s níž spojí svůj život 1905 / uskutečněna Kupkova první samostatná výstava v Čechách a na Moravě – putovní výstava olejů a kreseb 1906 / stěhuje se s Nini do Puteaux (předměstí Paříže), součástí Puteaux je dnes čtvrť La Défense, kde pobyt malíře připomíná mrakodrap KUPKA 1912 / poprvé vystavuje svá zcela abstraktní díla Amorfu. Dvoubarevnou fugu a Amorfu. Teplou chromatiku 1914 / odchází jako dobrovolník na frontu, angažuje se pro českou samostatnost — organizuje českosloven-

Rodinný portrét 1910, olej, plátno, 103 x 112 cm

1926 / dokončuje soubor dřevorytů Čtyři příběhy černé a bílé od 1930 / naplno se projevuje jeho celoživotní nervová labilita a Kupka opakovaně podléhá depresím 1931 / je jmenován členem předsednictva skupiny nefigurativních umělců sdružených ve skupině Abstraction-Création, pro Kupku je jmenování velkou vzpruhou, neboť program skupiny chápe jako potvrzení svých snah 1939—45 / tráví válku v ústraní na venkově v Beaugency 1946 / uskuteční se velká souborná přehlídka Kupkova díla v Praze, čs. Státem je zakoupeno asi 40 děl 1957 / umírá a v roce 1963 i jeho manželka, která věnuje velkou část obrazů Muzeu moderního umění v Paříži

Žigoletky / Dorotky, Princezny chodníku 1909—1910, olej, plátno, 66 x 72 cm


3 termín označující uměleckou praxi i kritiku adorující uznávané vzory umění minulosti. Pro akademismus je příznačný eklektismus, v tvorbě převažují pedagogické a intelektuální postupy, je rozšířen především v 19. století. je umělecké hnutí konce 19. století a přelomu 19. a 20. století, které se staví proti zobrazování vnější reality v malířství a naproti tomu prezentuje svět umělcových představ, snů a vizí a čerpá náměty z mýtů, krásné literatury či poezie. pravidelně se opakující výstavy umění konané od 18. století v Paříži. Jako první vznikl Salon pod patronací francouzské Akademie výtvarných umění v Paříži, v 19. století a na počátku 20. století se pak počet Salonů rozšířil: Salon nezávislých, Podzimní salon ad. Na účast umělce na Salonu byly kladeny různé nároky, k účasti na některých byli připuštěni jen umělci schválení akademickou porotou, na jiných mohl vystavovat téměř každý. Představovaly pro umělce výjimečnou možnost prezentovat své dílo veřejnosti a byly vůbec prvními veřejnými přehlídkami umění.

Text datovaný 8. října 1913

Z knihy Tvoření v umění výtvarném, 1923

Z knihy Tvoření v umění výtvarném, 1923

už v 19. století vzrůstá zájem o formální hodnoty malby oproti přímému popisu námětu. Kolem roku 1910 pak vývoj vrcholí okamžikem, kdy k odpoutání od zobrazení reálného námětu dospívá takřka ve shodný okamžik několik malířských osobností. Mezi nejdůležitějšími z nich jsou Vasilij Kandinskij a František Kupka. Abstraktní umění je nekonkrétní, nefigurativní, nezobrazuje žádné konkrétní předměty nebo figury. Jde o značně různorodou tendenci prostupující od svého vzniku celým 20. stoletím i současným uměním (Skupina De Stijl v Holandsku, američtí abstraktní expresionisté, informel, geometrická abstrakce atd.).

4 Z dopisu J. S. Macharovi, 1905

Vertikální plány III/ Kolmé plochy III. 1912—1913, olej, plátno, 200 x 118 cm


5

Proberte s žáky a studenty, co si představují pod pojmem abstraktní umění. Zapište své představy na papír nebo tabuli, vytvořte k pojmu myšlenkovou mapu. Po zapsání představ diskutujte: Jak malíř postupuje při tvorbě? Čím je malíř veden, pracuje jen ze své představy nebo se snaží postihnout nějakou skutečnost? Je zde více možných přístupů? Pedagog k vybraným názorům připojí ukázky různých reprodukcí děl vybraných umělců (např. V. Kandinskij, S. Delaunay, P. Klee, F. Kupka, J. Pollock, M. Rothko, D. Judd, S. LeWitt, V. Boudník, Z. Sýkora… ).

Prohlédněte si se studenty/žáky první místnost, která je věnovaná obrazům Amorfy. Nechte studenty nejprve zkoumat aktivity samostatně. Objevte pak společně některé z inspirací Františka Kupky a souvislosti mezi uměním a fyzikálními jevy. Prozkoumejte fenomény pohybu — precese ve vztahu k Amorfě. Vraťte se zpět do výstavy k Amorfám. Jaké další možné asociace a inspirace k obrazu vás napadají? (fuga, vitráže... )

(Ve slovníčku pojmů naleznete stručnou definici abstraktního umění)

František Kupka tvořil své obrazy cyklicky. Během své tvorby se opakovaně vracel k některým stěžejním motivům. Své obrazy často přemalovával, tvořil je několik let. „Jen pomalu narůstají varianty řešení těch pěti nebo šesti problémů, jimiž jsem zaměstnán již deset let a snad ještě déle. Většina pláten má své změny — tak se to vyklubává z jakéhosi chaotického stavu... ,“ z dopisu Waldesovi, 1924 Nechte studenty projít samostatně výstavu. A předejte jim krátký pracovní list s úkoly. Odpovědi pak společně prodiskutujte v umělecko vědecké laboratoři, kterou naleznete na konci výstavy. Najdi ve výstavě 3 obrazy, z různých období/z rozdílných Salonů, které mají podle tebe nějakou spojitost. Zapiš si jejich názvy. ……………………………………………….…………………………………… …………………………………………….……………………………………… ………………………………………….………………………………………… Co mají podle tebe obrazy společného? Zkus to popsat alespoň 5 slovy — klíčovými pojmy. …………………………………….……………………………………………… ……………………………….…………………………………………………… ……………...……………………………………………………………………

Dvoubarevná fuga. Amorfa 1912, olej, plátno, 211 x 220 cm

Prozkoumejte se studenty/žáky druhou místnost. Opět nechte nejprve studenty pracovat samostatně. Zaměřte se na světelný mixážní pult, který umožňuje změny barev na závěsu. Dle historičky umění Ludmily Vachtové se F. Kupka k obrazům vertikál inspiroval pohledem na záclony v okně, jimiž prochází světlo do pokoje. Zkuste se studenty ovlivňovat intenzitu světla a změnu barev na závěsech. Vytvořte různé nálady, různé denní doby. Posunováním můžete měnit celkovou skladbu obrazu. Své proměny zdokumentujte fotoaparátem/mobilním telefonem. Vraťte se zpět do výstavy a prohlédněte si dva obrazy Vertikálních plánů. Porovnejte je s fotografiemi vašich závěsů, zaměřte se na jejich barevnost a skladbu.


6

7 Markéta Theinhardt a Pierre Brullé Helena Musilová, Michaela Brixová

Pro všechny stupně škol jsou k výstavě připraveny doprovodné programy: program pro MŠ a 1. stupeň ZŠ: Tanec barev, program pro 2. stupeň ZŠ: Mezi vědou a uměním / Vše je v pohybu, program pro SŠ: Cesty k abstrakci.

Barbora Škaloudová, Lucie Štůlová Vobořilová, spolupráce Lektorská oddělení Sbírky umění 19. století a Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze Salmovský palác, Hradčanské náměstí 1, Praha 1 — Hradčany 30. 11. 2012—3. 3. 2013

Cílem dvoudenního víkendového semináře je představit možnosti interpretace a inspirace abstraktním uměním při práci se žáky a studenty.

základní: 150 Kč, snížené: 80 Kč, rodinné: 200 Kč Vstupné pro školní skupiny (bez programu)/ 20 Kč / 1 osoba Pedagogický doprovod (2 osoby) a děti do 6 let zdarma denně kromě pondělí od 10:00 do 18:00, ve středu a sobotu prodloužená otevírací doba do 20:00

Prostor vyhrazený experimentu dětí i dospělých. Objevte vztahy mezi obrazy Františka Kupky a fyzikálními principy světa. Prozkoumejte procesy tvořivosti a abstrakce, barvy a pohybu v mikro i makrosvětě. Zažijte syntézu umění a technologie, rozumu i citu.

Informace o komentovaných prohlídkách, workshopech a dalších akcích naleznete na webových stránkách Národní galerie v Praze a na stránkách ,

tram 22 — zastávka Pražský hrad, tram 25 — zastávka Brusnice Lektorské odd., Sbírka moderního a současného umění, tel.: 224 301 003, e-mail: [email protected], www.ngprague.cz, www.cestakamorfe.cz tel.: 233 081 730 Prostory Salmovského paláce mají omezenou kapacitu, a proto je nutné regulovat počet návštěvníků pohybujících se uvnitř výstavy Františka Kupky. Je stanoven limit max. 25 osob v jedné skupině včetně pedagogického doprovodu. Pokud se chystáte se svou třídou výstavu navštívit, doporučujeme Vám předchozí rezervaci skupiny na výše uvedených kontaktech Lektorského oddělení Sbírky moderního a současného umění.

František Kupka. Studijní materiály pro pedagogy

Recommend Documents