FOTO: ARCHÍV PETRA SÝKORY
LIDÉ
10
LIDÉ
Petr Sýkora
Sport naučí cílevědomosti a disciplíně
TEXT: RADEK NAROVEC
ČTYŘICETILETÝ PETR SÝKORA Z PRAHY BY MOHL BÝT VZOREM, JAK SPRÁVNĚ ŽÍT. V DEVADESÁTÝCH LETECH S KAMARÁDEM VYBUDOVALI ÚSPĚŠNOU FIRMU NA DISTRIBUCI KANCELÁŘSKÝCH POTŘEB A Z JEJÍHO NÁSLEDNÉHO PRODEJE UTRŽIL TOLIK, ŽE BY DO KONCE ŽIVOTA NEMUSEL PRACOVAT. PŘESTO ROZJEL PO SLOVENSKÉM VZORU NADAČNÍ FOND DOBRÝ ANDĚL, KTERÝ POMÁHÁ DĚTEM I RODIČŮM S ONKOLOGICKÝMI ONEMOCNĚNÍMI. KROMĚ TOHO SPORTUJE. A HODNĚ. Užíváš si života, byl jsi veleúspěšný v podnikání, velký kus práce jsi odvedl na svém osobním růstu, pracuješ nyní pro druhé, máš ženu a děti, dovolenou trávíš sportováním v exotických koutech světa... Chybí ti něco ke štěstí? „Děkuji za optání. Zmínil jsi některé vnější viditelné věci, které máme ve zvyku běžně považovat za úspěch. Jenže úspěch je společenská konvence. Nic víc. Úspěch v podnikání je relativní, vždy je potřeba se ptát, jakou jsi za to zaplatil cenu. My jsme měli i trochu štěstí, začali jsme podnikat v roce 1993, v jedinečné době. Co se týče ženy, tak tu „nemám“ (úsměv). Anglicky se to pěkně říká: „If you love it set it free. If it comes back to you it is yours. If it does not – it never was.“ („Miluješ-li ji, nech ji odejít. Pokud se k tobě vrátí, je tvá. Pokud ne, nikdy nebyla.“) Vracíme se s ženou k sobě zatím moc rádi! (smích) A u dětí to jde ještě dál. Jsme pro ně jen takový odrazový můstek. I když teď – klukům je sedm a devět let – je to krásné a veselé období. Nicméně máš pravdu, nemám pocit, že by mi něco chybělo ke štěstí.“
Vybudoval jsi firmu Papirius, jejíž značku – ač po prodeji firmy již několik let nepoužívanou – máme stále v podvědomí. Jak na tu dobu podnikání a prodeje vzpomínáš? Dala ti něco pro dnešek? „Papirius jsem nevybudoval zdaleka sám. Podnikání mám asi už v krvi, podnikám od osmnácti let. To je více než polovina mého života. Podnikám vlastně skoro odmala. Papirius byl velké dobrodružství, které dále pokračuje, protože současní majitelé se o firmu i zákazníky dobře starají. Chtěl bych jim za to poděkovat. Víš, podnikání tě naučí – jak sám víš – některé důležité věci. Například to, že neseš důsledky svých rozhodnutí. Ty dobré i špatné. Je to velmi tvořivé povolání. Navíc si můžeš vybrat, s kým chceš pracovat, tvořit. Sám si rozhoduješ, jestli budeš pracovat dvacet hodin denně, nebo jen pět. Dává ti svobodu.“ Tvůj kolega z Anděla, Andrej Kiska, se letos stal prezidentem na Slovensku. Nemáš také ambice zapojit se do veřejného života, či spíše správy věcí veřejných u nás?
„Řada z nás – tzv. úspěšných podnikatelů – propadá iluzi vlastních mimořádných schopností. Jenže ono je to jinak. Nejdůležitějšími faktory jsou správný produkt a služba ve správný čas. Až na třetím místě jsou naše osobní podnikatelské a manažerské schopnosti. Jak říká Warren Buffett: The boat matters more than rowing. Tedy důležitější, než jak silně vesluji, je to, do jaké lodě nasednu. Do správy věci veřejných se zatím nechystám.“ Co tě přivedlo k myšlence nadačního fondu Dobrý anděl? „Za vším hledej ženu. I za Dobrým andělem. Jindra, má žena, byla na přednášce Andreje Kisky před několika lety v Praze. Andrej líčil skupině podnikatelů a manažerů svůj příběh a především příběh Dobrého anjela na Slovensku. Dobrý anděl je totiž slovenský vynález. Neuplynuly ani dva týdny a Honza Černý, můj kamarád a společník z Papiriusu, a já jsme již seděli v Popradu a místo na Tatry jsme zírali na to, jak fantasticky užitečnou věc ti Slováci vymysleli… A tak jsme se pustili do druhého podnikání, jak
11
LIDÉ
odeslány a jak se dané rodině daří. Můžeš se podívat buď na webu, nebo v aplikaci v mobilu. Dobrých andělů se již připojilo 28 000, pomohli již více než 1 600 rodinám a na potvrzení přihlášek se podílelo téměř 700 různých lékařů. Je to úsilí mnoha lidí.“ Jaká je tvá osobní role? „Moje odpovědnost je ve strategické rovině – zajistit financování, základní směřování, pokusit se vtáhnout šikovné lidi z různých oborů a firem, aby nám s Dobrým andělem pomohli. Je nás v Dobrém andělovi jenom šest, tak potřebujeme posily.“ Pojďme k tvému volnému času a sportování. Běháš, jezdíš na kole, ale děláš i jiné sporty, že? „Jsem rád venku. A je vedlejší, jestli u toho tlačím kočárek v parku, nebo běhám po horách. Výčet je dlouhý: Jóga – tu dělám 26 let, běh, kolo, plavání, lezení, skialp, kajak.“ Sportoval jsi i v dětství?
FOTO: RADOVAN ŠUBÍN
„Sportoval. A asi jsem se úplně nenasytil. Jako malý kluk jsem chtěl dělat nějaký sport závodně, ale nějak jsem nemohl. Tak jsem to v posledních letech asi trochu doháněl.“
s oblibou říkám. Jenže tentokrát to není za účelem vydělání peněz. Naopak, prvních pět let počítáme s tím, že provoz Dobrého anděla platíme ze svého, celkem do výše 25 milionů korun.“ Můžeš prosím popsat, co práce fondu obnáší? „Pochopili jsme, že když do rodiny s dětmi ze dne na den zasáhne rakovina, převrátí se život všech členů naruby – zdraví, psychika, organizační běh rodiny a v neposlední řadě i finance. Když onemocní dítě, což je v ČR asi 300 dětí ročně, jeden z rodičů velmi často přestane pracovat a tráví doslova měsíce s nemocným dítětem na oddělení dětské onkologie. Když
12
onemocní jeden z rodičů je to podobně komplikované. V obou případech je to i pro dobře situovanou rodinu velká finanční zátěž. Loni nám Dobří andělé odsouhlasili rozšíření diagnóz i o některá další závažná, dlouhodobá dětská onemocnění.“ Čím je Dobrý anděl jiný oproti jiným neziskovým organizacím tohoto druhu? „Na Dobrém andělovi je geniální – a to můžu říct, protože jsem to nevymyslel – že umožňuje přerozdělit dary od drobných dárců, Dobrých andělů, rodinám do posledního haléře. A navíc jako Dobrý anděl vidíš přesně, komu tvé peníze pomohly, kdy mu byly
Jsme hlavně běžecký časopis, proto se maličko zdržíme u běhání, ano? Popiš běžce Petra Sýkoru – je to sprinter, tempař nebo víc vytrvalec? „To je jednoduché – vytrvalec.“ Co ryze běžeckého máš za sebou? „Třeba doprovod kluků, když jedou na kole do školy… (smích) Ba ne, vážněji. Asi nejzajímavější je Goretex Transalpine Run tuším roku 2010 nebo 2011 s Jindrou. To bylo asi 315 kilometrů z Německa do Itálie, zhruba 15 tisíc metrů převýšení. To bylo krásné. Zajímavé jsou běhy na Novém Zélandu. To si my Evropané těžko představíme: Běží se často korytem řeky, leze se po kamenech, někdy úplně mimo jakoukoli stezku. Je to překvapivě přirozené.“
LIDÉ
A v kombinaci s jinými sporty, kde je běh součástí? „Dělal jsem nějaké triatlony, poloviční Ironmany. Dnes už však nemám chuť k běhání po betonu. A to mne přitom vůbec nic nebolí! Beton je tvrdý a každý krok je stejný. Stereotyp vede spíše ke zranění.“
ostrova, namočíš si tenisky do vody a odpoledne skončíš o 240 kilometrů dál na východním pobřeží. Na Novém Zélandu je to kultovní závod už několik desítek let se vším humbukem k tomu patřícím. Poslední závod byl také tam – God Zone Adventure Race letos v březnu. Tady stojí za zmínku začátek – tzv. „coasteering run“, kdy jsme běželi
plně realizován budeš spíš sedět spokojeně doma a ty přitom riskuješ zdraví a možná i život někde v pralese, v pustinách či dokonce v kajaku na dravé vodě! „Pro mne je to způsob, jak vidět místa, která bych jinak nikdy neviděl. A ještě víc než závod samotný mne baví na
Na Dobrém andělovi je geniální – a to můžu říct, protože jsem to nevymyslel, že umožňuje přerozdělit dary od drobných dárců, Dobrých andělů, rodinám do posledního haléře. Posledně jsi mi plný nadšení vyprávěl o extrémním závodě na Novém Zélandu. Co tě přivedlo k extrémním závodům a konkrétně k tomuto? Který to byl?
Co pro tebe extrémní sport znamená? Očekával bych, že
něj trénovat. Dokonale se připravit. A dokonale připravit tým. Z kajaku mám pořád velký respekt, i proto, že jsem s ním začal relativně nedávno. Přejet na kajaku Beagle Channel, který poprvé proplul Magellan, když nad tebou lítají albatrosi a kolem máš vzedmuté a úplně černé moře – to je splněný chlapecký sen… Nebo běžet po nekonečné pláži a vyhýbat se tuleňům.“
FOTO: DOBRÝ ANDĚL
„První takovým závodem bylo legendární Coast to Coast na Novém Zélandu. Je to kombinace kola, horského a velmi technického běhu a kajaku. Ráno začneš na západním pobřeží jižního
podél pobřeží poloostrova. Podstata téhle etapy byla v tom, že se nesmí nad čáru vysokého přílivu, takže běžíš po písku, kamení, útesech a chvilkami plaveš. Musíš mít povinně plovací vestu, ve které běžíš. Bylo to krátké a rychlé. Jen asi hodina, poté nás čekaly už jen čtyři dny do cíle…“ (smích)
13
LIDÉ
Kdybys měl posoudit mentalitu extrémních sportovců a top manažerů firem, liší se nějak? „To je dobrá otázka. Sport tě naučí pár užitečných věcí. Například cílevědomost. Naučíš se vnímat své tělo, protože bolest je informace. Dá ti disciplínu. Vyzkoušíš si, jaké to je prohrát. Týmové sporty jsou nejlepší školou, jak vést tým. Já se za extrémního sportovce nepovažuju. Sport, podobně jako třeba hudba nebo výtvarné umění, není prostředkem. Je to cíl sám o sobě. Na profesionální sport se dívám skepticky. Je to pro mne produkt naší doby. Ono to slovní spojení samo popírá podstatu sportu – něčeho, co dělám pro radost. Jen pro ni.“ Považuješ se víc za sportovce nebo manažera? Nebo to máš ještě jinak? „Ani za jednoho. Petr je především lidská bytost. A jako každý z nás hraje nějaké role – momentálně třeba tátu, manžela, vede Dobrého anděla. A občas – přesněji řečeno skoro denně – běhá, leze a já nevím, co ještě. Protože cítí, že je to součást jeho povahy. Nátury, chceš-li.“ Mimochodem používáš sporttestery či jiné „gadgety“? Pomáhají ti při sportu? „Pár let jsem je používal. Teď dám víc na pocit. Vím poměrně přesně, jakou tepovku asi mám a jak rychle asi běžím.“
FOTO: ARCHÍV PETRA SÝKORY
Asi nejčastěji tě ale tví blízcí vídají na kole, že? Dokonce jsi mi říkal, že na něm umíš – tam, kde to jde – vyřídit i telefonát a napsat esemesky...
14
(smích) „Nejlépe se telefonuje, když jedeš do kopce. Jinak to moc nejde. Samozřejmě – je to naprostá hloupost. A jeden z důvodů, proč jezdím na kole, je právě ten, že jakmile sednu do auta, začnu pracovat a telefonovat, což na kole moc nejde. Ale je pravda, že jsem to párkrát vyzkoušel.“ (úsměv) Kde všude po světě ses již se sportem podíval?
FOTO: ARCHÍV PETRA SÝKORY
LIDÉ
„Pokud k tomu přidáš lezení a nějaké divočejší treky, vydá to na dlouhý seznam. Od všech himalájských zemí, jako je Pakistán, Nepál, Bhután, přes Aljašku a Mc Kinley, Jižní Ameriku až po Nový Zéland. Mám to však rád i doma v Čechách. Krásné jsou běhy na Kokoříně, nedávno jsem běžel v Jizerkách. Člověk nemusí tak daleko.“
zdraví. O úspěchu ve sportu snít kolikrát ani nemohou. Vnímáš to?
osamělý na útesu nad divokým oceánem.
„To si piš, že to vnímám. Denně. I díky tomu si vážím zdánlivě obyčejných věcí. Tyhle děti a jejich rodiče totiž prokazují tu opravdovou statečnost.“
„To by bylo historek na celou knihu! Krásné – až surrealistické – bylo, když jsme v Patagonii táhli velké naložené mořské kajaky přes jeden ostrov, přes bažiny a lesy. Trvalo nám to asi čtyři nebo pět hodin, na horizontu byly hory,
Sport tě naučí pár užitečných věcí. Například cílevědomost. Naučíš se vnímat své tělo, protože bolest je informace. Dá ti disciplínu. Vyzkoušíš si, jaké to je prohrát. Je ti čtyřicet. Jak si představuješ svůj život dál? A co třeba v šedesáti? „Dozadu se obvykle neohlížím. To jen, když se někdo ptá. A do šedesátky neplánuju. Ale když už se ptáš, tak víš, že docela podobně? Rád bych dělal něco užitečného, protože v tom je to štěstí, na které ses ptal v první otázce. A trávil kus času venku.“ V Andělu se denně setkáváš s pohnutými osudy dětí a jejich rodičů, pro které je snem „pouhý“ život, ideálně s nějakou úrovní
Jak moc podle tebe pravidelné sportování pomáhá udržet tělo a mysl v pohodě a předcházet tak nevrozeným zdravotním potížím?
my jsme měli suché kajakářské obleky stažené do pasu, potili jsme se jako zvířata, i když byla zima, a věděli jsme, že před námi tam asi moc lidí neprošlo…“
„Mně sport a pohyb pomáhá především v rovině duševní. Cítím větší klid. Je to často jediný okamžik dne, kdy jsem sám. Pohodlí, které jsme si vytvořili je totiž naším požehnáním i prokletím současně.“
Bývá ti někdy ouvej? Jak se s tím vyrovnáváš?
Když se vrátím ještě k tvému sportování – jaký máš s ním spojený nejhlubší zážitek? Tipuju, že to bylo někde v džungli či
Láká tě nějaký sport, který jsi dosud nezkusil?
„Bývá. Ale celkem zřídka. Počkám, až to přejde.“
„Kite na sněhu. Na velké nekonečné sněhové pláni. To by bylo prima!“
15
