Formy zajištění platebních rizik v zahraničním obchodě

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín

Formy zajištění platebních rizik v zahraničním obchodě Bakalářská práce

Autor:

Kseniya Melnyk BIVŠ BMK Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. František Janatka, CSc.

Duben, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Roudnici nad Labem dne 23.4.2013

Kseniya Melnyk

2

Poděkování Děkuji tímto vedoucímu práce Ing. Františku Janatkovi za cenné připomínky a rady, které mně pomohly při psaní této práce.

3

Anotace Světová hospodářská krize ještě neutichla, a tak je stále aktuální problém vysoké míry nesplácení závazků. Téma bakalářské práce pojednává o platebních rizicích v zahraničním obchodě. Vzniká tak neustálá potřeba přijímání opatření, minimalizujících riziko neuhrazení závazků vyplývajících z dodavatelsko-odběratelských vztahů. Cílem práce je popsat platební rizika v zahraničním obchodě a také představit jednotlivé instrumenty, které mohou tato rizika minimalizovat a které tak mohou firmám výrazně pomoci. Zmíněny budou téţ dokumenty, které se v zahraničním obchodě pouţívají, neboť do této problematiky nesporně patří.

Klíčová slova: riziko, akreditiv, banka, záruka, pojištění

Annotation The global economic crisis is not over yet, so there is always the problem of high levels of current outstanding obligations. Topic of the thesis deals with credit risk in foreign trade. This creates a constant need for adopting measures that minimize the risk of default resulting from the supplier-customer relations. The aim is to describe credit risk in foreign trade, and introduce various instruments that can minimize these risks, which can help companies significantly. Will also be mentioned documents used in foreign trade, since in this issue unquestionably belongs. Keywords: risk, credit, bank, guarantee, insurance

4

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 1 Platební rizika v zahraničním obchodě.................................................................................... 8 1.1 Platební rizika v zahraničním obchodě, jejich specifika a charakteristické rysy ............. 8 1.2 Způsoby minimalizace platebního rizika........................................................................ 16 1.3 Výběr a průzkum obchodního partnera .......................................................................... 17 1.4 Dun and Bradstreet ......................................................................................................... 19 2 Nástroje, jejichţ pouţití sniţuje platební rizika (Akreditiv, Bankovní záruka, Pojištění platební nevůle a platební neschopnosti) .................................................................................. 21 2.1 Akreditiv ......................................................................................................................... 22 2.1.1 Druhy dokumentárních akreditivu ........................................................................... 23 2.1.2 Potvrzení nebo nepotvrzený akreditiv. .................................................................... 24 2.1.3 Postup při provádění akreditivní operace ................................................................ 25 2.1.4 Hlavní náleţitosti dokumentárního akreditivu ........................................................ 26 2.2 Bankovní záruka ............................................................................................................. 26 2.3 Pojištění platební nevůle a platební neschopnosti .......................................................... 27 3 Dokumenty, pouţívané v platebním styku v zahraničí.......................................................... 30 3.1 Obchodní dokumenty ..................................................................................................... 31 3.2 Celní dokumenty ............................................................................................................ 32 3.3 Platební a úvěrové doklady............................................................................................. 34 3.4 Sluţby bank na českém bankovním trhu ........................................................................ 34 3.5 Přepravní dokumenty...................................................................................................... 34 3.5.1 Konosament ............................................................................................................. 35 3.5.2 Balící list .................................................................................................................. 35 3.5.3 ATA Karnet ............................................................................................................. 35 3.5.4 Nákladní listy........................................................................................................... 35 3.6 Pojišťovací dokumenty ............................................................................................... 36 3.6.1 Výluky z pojištění.................................................................................................... 36 3.6.2 Pojistka .................................................................................................................... 37 4 Příklady z praxe ..................................................................................................................... 38 5

Úvod Téma mé bakalářské práce včetně osnovy bylo schváleno 27.10.2011. Cílem této práce je popsat zejména platební rizika v zahraničním obchodě a uvést, jak je moţné se vůči těmto rizikům bránit. S kaţdou lidskou činností je spojeno určité riziko a stejně tak to platí i pro podnikání. Podnikání je spojeno s rizikem a je s tím třeba počítat nejen při podnikání, ale třeba jiţ při sestavování podnikatelského plánu. Riziko můţeme definovat jako událost, která je pro nás neplánovaná, neočekávaná a neţádoucí. Tyto události pak mohou negativně ovlivnit výsledek jakéhokoliv procesu. Jednotná definice však neexistuje. Někdo mluví o variabilitě výsledků s různými váhami, někdo o pravděpodobnosti ztráty, někdo o neurčitosti budoucího vývoje či pravděpodobnosti, ţe skutečný výsledek se odkloní od výsledku očekávaného. První kapitola také pojedná o důleţitosti informací, které je třeba získat o obchodním partnerovi v zahraničí. Je třeba získat informace hlavně o tom, zda je obchodní partner platebně schopný a zda dostane firma řádně a včas zaplaceno. Je však otázkou, zda je moţné na tuto otázku bezchybně odpovědět, a odpovědět správně. Proto i tak nese exportér relativně vysoké riziko, ţe mu řádně a včas zaplaceno nebude. Důleţité je tak zkoumat míru rizika, ţe zaplaceno nebude a toto riziko pak následně minimalizovat. Na základě toho se pak volí vhodné platební nástroje, které téţ budou v práci zmíněny. Často však není v silách firmy zjistit veškeré potřebné informace o svých obchodních partnerech. Veřejné informace jsou totiţ obvykle strohé a ne vţdy je moţné zjistit, jak je na tom firma ohledně bonity a platební schopnosti. Existují však specializované firmy, které provádí analýzy důvěryhodnosti firem, a u těch je moţné si analýzu objednat. Firma tak získá informace „na klíč“, podle kterých můţe dále postupovat. Obvykle je jedním z hlavních kritérií to, jaká je míra důvěryhodnosti firmy při poskytování obchodních úvěrů. Pokud se banka zdráhá firmě poskytnout úvěr a nebo pokud poskytuje úvěr jen ve zlomku určité hodnoty, je třeba se mít na pozoru. Ale jsou samozřejmě i jiná kritéria hodnotící faktory. 6

Jedním z dalších údajů podle kterých lze usuzovat na důvěryhodnost a ekonomickou situaci zahraniční firmy je její základní kapitál, zisk eventuálně ztráta v několika uplynulých letech, zda bylo nebo dokonce v současné době je proti firmě vedeno soudní řízení a z jakého důvodu. Druhá kapitola se bude věnovat platebním nástrojům, které jsou vyuţívány při v rámci přeshraničního obchodu a jeţ mají sniţovat platební riziko. Jednou z moţností je akreditiv, coţ je platební metoda, která znamená zaplacení kupní ceny v okamţiku předání zboţí od exportéra k importérovi. Placení tímto způsobem je do jisté míry výjimečné, neboť k závazku importéra zaplatit se dále přidává závazek banky, který je na základě zmíněného akreditivu. Exportér, v jehoţ prospěch je dokumentární akreditiv vystaven, se takto efektivně zajišťuje proti platebnímu riziku importéra (tedy riziku, ţe by mu importér nezaplatil). Na druhou stranu importér je zajištěn proti bezdůvodnému placení, platí za dokumenty vztahující se k objednanému zboţí, které sám v rámci akreditivu poţadoval a specifikoval. Dalším nástrojem, který bude zmíněn, je bankovní záruka, coţ je další ze zajišťovacích nástrojů, můţeme říct ţe jde o specifický druh. Zajišťuje platební a neplatební závazky. Tento závazek je ze strany banky neodvolatelný. Plnění banka poskytuje vţdy v peněţní formě. Příkaz k vystavení záruky dává osoba, jejíţ závazek má být bankou zajištěn. Bankovní záruka je vystavená v okamţiku, kdy oznámení o této záruce obdrţí její příjemce. Obvykle se řeší ověřování podpisů na bankovní záruce a přezkoumání z hlediska formulace závazků. Ve třetí kapitole budou obsaţeny dokumenty, které jsou třeba k platebnímu styku v zahraničí. Mezinárodní obchodní operace jsou výrazně sloţitější, neţ vnitrostátní obchod se stejnou komoditou. Odráţí se to hlavně v počtu a sloţitosti potřebných dokumentů. Tyto dokumenty se dají různě dělit a některé z nich plní často úlohu ve více neţ jedné skupině dokumentů. Lze je tedy shrnovat do jednotlivých skupin podle účelu nebo cíle, které by měly zabezpečovat. Je nutné také pojednat o poţadavcích na jednotlivé doklady, neboť poţadavky na průvodní doklady se mohou v jednotlivých zemích lišit na základě místních odchylek. Čtvrtá závěrečná kapitola bude obsahovat příklady z praxe, které vhodně doplnění znění práce a které v praxi ukáţí, jak jednotlivé nástroje a dokumenty fungují. Příklad bude proveden na firmě Meva, a.s., která se zabývá výrobou kontejnerů. Jedná se o firmu, která je jedním z největších výrobců kovových nádob v rámci celé Evropy, coţ jí dává moţnost konkurence 7

všech evropským zemím, ale také Rusku nebo Kazachstánu. Jiţ na základě tohoto musí velmi dbát o to, aby byly vhodně řízena rizika jejího podnikání, která v určitých teritoriích hrozí. Právě v těchto východních zemích je vhodné, a pro většinu firem i nezbytné, si pojistit pohledávky v těchto zemích. V rámci těchto souvislostí bude také zmíněna podpora exportu prostřednictvím systému proexportní politiky. Stát tak napomáhá stát akcelerovat a multiplikovat pozitivní efekty, které dosahují české firmy na zahraničních trzích. EGAP je totiţ pro vývozce velice důleţitá instituce a své místo v této práci si jistě zaslouţí. Po vzniku samostatné České republiky se EGAP změnila na akciovou společnost vlastněnou českým státem, jehoţ akcionářská práva vykonávají příslušné ústřední orgány státní správy, tj. Ministerstvo financí ČR, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Ministerstvo zahraničních věcí ČR a Ministerstvo zemědělství ČR. Práce by tak měla přinést komplexní informaci nejen o platebních rizicích v rámci zahraničního obchodu, ale také o nástrojích, kterými lze tato rizika eliminovat a o dokumentech, které jsou v rámci této problematiky potřebné. Praktický příklad potom celou problematiku doplní a přidá praktické souvislosti zmíněné problematiky.

1 Platební rizika v zahraničním obchodě 1.1 Platební rizika v zahraničním obchodě, jejich specifika a charakteristické rysy Firmy pomocí risk managementu sledují svá potenciální i stávající rizika a snaţí se o to, aby v maximální moţné míře těmto rizikům předešly a eliminovaly negativní vlivy, které z těchto rizik vycházejí. Řízení rizik se tak stává významnou součástí řídícího procesu kaţdé firmy. Je třeba, aby management uměl řízení rizik aplikovat do řízení celé firmy, aby se tak řízení rizik stalo nedílnou součástí strategického řízení podniku a aby risk manager byl ve vedení firmy zastoupen. Neboť je třeba, aby rizika byla nejen včas a dobře identifikována, ale aby také byla účinně a efektivně analyzována. Stejně tak je třeba rizika profesionálně vyhodnotit a umět je monitorovat tak, abychom v kaţdé fázi vývoje určité rizikové indicie byly schopni odhadnout, jak toto můţe naší firmu postihnout. Zkrátka je třeba umět rizika řídit. Neboť pokud umíme

8

rizika dobře řídit, můţeme v budoucnu odvrátit pád firmy, který můţe být právě těmito riziky způsobem a který bychom bez správného řízení rizik jen těţko odvrátili. A stejně tak jsou spojena rizika s podnikáním v zahraničním obchodě, na zahraničních trzích. Tato rizika mohou mít mnoho souvislostí, např. mohou být spojena s výkyvem kurzu měny, s politickou situací v daném teritoriu nebo i se situací ekonomickou. Rizika ale také mohou být spojena s geografickou vzdáleností, s rozdíly v obchodních zvyklostech a právních předpisech států, s rozdílným sociálně-ekonomickým klimatem, ale i s niţší informovaností o vývoji na zahraničních trzích. Kaţdá oblast podnikání a ekonomiky je spojena s riziky, která mohou mít neblahý vliv na výsledek podnikání nebo investičního záměru a tento výsledek se pak bude lišit od výsledku předpokládaného, právě v důsledku vlivů, které jsou nahodilé a které lze často jen velmi málo ovlivnit či předem eliminovat. Některá rizika mají velmi širokou působnost, např. riziko změny trţní situace, jiná jsou specifická pro dané odvětví či pro určité činnosti. Příkladem můţe být stavebnictví, které je ovlivňováno klimatickými vlivy, nebo hornictví, na které působí vlivy geologické. Pravdou však je, ţe riziko ne vţdy musí být negativní, ale naopak, např. při riziko pohybu cen můţe dojít k tomu, ţe pohyb cen můţe být v konečné fázi pro firmu příznivý, pokud se tedy ceny hýbou ve prospěch firmy. To, ţe se podnik zapojil do mezinárodního obchodu nemusí souviset pouze s riziky, ale můţe to být i přínosem. Mezinárodní ekonomické vazby mohou ovlivňovat rizikovost podnikání i pozitivně. Pokud podnik prodává své výrobky nejen v tuzemsku, ale i na několika zahraničních trzích, sniţuje diverzifikací trhů svou závislost na trhu domácím. Jednotlivá teritoria se mohou odlišovat vývojem konjunktury, podmínkami pro získávání zdrojů, vývojem hospodářské politiky, sezonností apod. Sníţení poptávky na jednom trhu můţe vývozce vyváţit vyššími prodeji tam, kde je poptávka vyšší. Podnik tak můţe rozdělit své aktivity mezi různé trhy a to mívá příznivý vliv na stabilitu jeho podnikání. Rizikovost mezinárodních hospodářských vztahů se do určité míry zostřila v průběhu posledních desetiletí v souvislosti s dynamikou ekonomického vývoje, proměnlivostí hodnotových kategorií, politickými přeměnami a propojením trhů v podmínkách globalizace. Negativně ovlivnila rizikovost podnikání i hospodářská krize, kde počet úpadků, vyrovnání a likvidace firem od roku 2008 výrazně vzrostl. Rizika se projevují i ve změnách kurzů měn, ve změnách cenových relací, úroků, v neschopnosti některých států dostát svým zahraničním platebním závazkům, v rizicích politických apod. 9

Jako reakce na tento vývoj se začal utvářet nový přístup k rizikům na úrovni podnikatelských subjektů. Při určitém zjednodušení jej lze charakterizovat jako postup od izolovaně pojaté ochrany před negativními dopady rizik k aktivnímu přístupu k rizikům a jejich respektování v rozhodovacím procesu. Jde např. o včasnost přijímaných rozhodnutí, o informační zajištění rozhodovacího procesu, o schopnost předvídat budoucí vývoj a o výběru takových alternativ podnikatelských aktivit, které přinesou ţádoucí výsledky. Rizika je moţné různě dělit a také je moţné vysledovat mezi nimi určité souvislosti, které je třeba zmínit. Některé druhy rizik se vzájemně doplňují a vyskytují se společně, např. riziko změn vnitřní měnové politiky a riziko inflační, a tato obě rizika bývají spojena s rizikem kursovým nebo s rizikem transferu. Inflace bývá provázena rizikem trţním vyplývajícím ze změny cenových relací. Rizika je proto nutno posuzovat komplexně a respektovat jejich souvislosti. Opatření podnikatelské politiky zaměřená na omezení jednoho rizika mohou zostřovat rizika jiná. Aby firma minimalizovala ztráty a aby byla co nejvíce úspěšná, je třeba s riziky pracovat a je třeba je správně vyhodnocovat. Pokud bude podnik riziko ignorovat, můţe se dostat do problémů a můţe také zaostávat za konkurencí. Problematikou rizik by se tedy ve firmě měl zabývat uţší či širší tým dle velikosti firmy a měl by nejen rizika odhalovat a analyzovat je, ale měl by téţ připravit strategii toho, jak se firma můţe těmto rizikům vyhnout a nebo alespoň jak můţe eliminovat následky těchto rizik. Mezi hlavní rizika v mezinárodním obchodě patří platební rizika, kdy zahraniční partner nechce a nebo nemůţe za kontrakt zaplatit. Kvůli platební nevůli dluţníka můţe platební zahraniční riziko postihnout prodávající tak, ţe dojde ke ztrátě celé kupní ceny nebo její části. Je třeba také někdy připočítat ztrátu dopravních nákladů a dalších nákladů, které jsou s kontraktem spojeny. Proto je velice důleţitá volba zahraničního partnera, popř. jeho prověření, pokud je toto v dané zemi moţné. Je samozřejmé, ţe firmy, které se tomuto riziku snaţí čelit, velice pečlivě vybírají nejen obchodní partnery, ale také velmi přesně specifikují platební podmínky a popř. i určitý úvěrový vztah. Platební podmínky mají v mezinárodních kupních smlouvách značný vliv na výsledky obchodních operací. Předurčují kdy, kde a jak má být uhrazena kupní cena a jsou proto také jedním z východisek pro její kalkulaci. V

10

mezinárodním obchodu se při placení často pouţívají směnky a šeky. V textu jsou uvedeny charakteristiky směnky a šeku, jejich druhy a obsahové náleţitosti. Nástroji, které mají tomuto riziku zamezit, popř. ho alespoň omezit, bývají nejčastěji bankovní instrumenty směnečné zajištění pohledávky, zajištění hypotékou, výhradou vlastnictví atd. Zde v úvodu je nutné připomenout, ţe platební nevůle se nemusí týkat primárně pouze nějaké platby, ale můţe se projevit např. neotevřením akreditivu, nezaplacením akontace nebo odmítnutím dokumentů, takţe nemusí dojít k uskutečnění dodávky nebo alespoň na odběratele nepřejde právo disponovat se zboţím. Riziko platební neschopnosti dluţníka vyplývá z moţnosti takového zhoršení finančního postavení dluţníka, ţe není schopen svoje peněţní a zpravidla také ostatní závazky splnit. Insolvence podniku se projevuje pozastavením jeho plateb a bývá řešena formou vyrovnání nebo konkurzu, eventuálně exekucí majetku. Nástroje omezení rizika platební neschopnosti jsou dosti obdobné jako u platební nevůle, směnečný závazek dluţníka však ztrácí účinnost. Poměrně často je voleno pojištění rizika platební neschopnosti, avšak to bývá spojováno se spoluúčastí pojištěného. Riziko platební neschopnosti obchodního partnera se dotýká obchodních transakcí bez ohledu na volbu platební podmínky. Dodavatel můţe utrpět škodu i tehdy, pokud zboţí ještě neodeslal, ale vynaloţil na jeho výrobu či koupi prostředky. V době, kdy jeho partner je insolventní, nemůţe zakázku dokončit či odeslat a musí hledat jiné řešení odbytu daných výrobků. Navíc můţe toto riziko ohroţovat i vztahy se všemi subjekty poskytujícími sluţby. Platební neschopnost můţe postihnout banky, pojišťovny, speditéry, dopravce apod. U postiţeného podnikatele (věřitele) vede k přímé ztrátě, coţ při větších hodnotách můţe ohrozit i finanční stabilitu firmy. Riziko platební nevůle a neschopnosti lze přenést také smluvně na jiné partnery: zprostředkovatele, obchodní zástupce, komisionáře apod., zpravidla za zvláštní odměnu. Účinnost této metody však závisí na spolehlivosti firem, na které je riziko přenášeno. Mnohem účinnější bývá vyuţití sluţeb finančních institucí, zejména úvěrových pojišťoven, institucí poskytujících factoring nebo forfaiting.

11

Míru podstupovaných komerčních rizik ovlivňuje podnikatel zejména výběrem obchodních partnerů, volbou vhodných platebních podmínek a zajišťovacích nástrojů a rozsahem, ve kterém vyuţívá moţností pojištění. Nejúčinnějším způsobem předcházení tomuto riziku je rozvíjení dlouhodobých obchodních spojení zaloţených na vzájemné důvěře. Jednotlivé platební podmínky se vytvořily v praxi mezinárodního obchodu jako uzance, určité zvyklosti, které se dodrţují. Vzhledem ke geografické vzdálenosti partnerů, rizikovosti transakcí a jejich obchodně-technické náročnosti se platby mezi prodávajícím a kupujícím většinou neuskutečňují přímo, ale vyuţívá se sluţeb třetích osob, které za úplatu vystupují v zájmu a podle instrukcí svých příkazců. Mohou plnit funkci zprostředkovatelů plateb, financovat obchody, v některých případech na sebe přebírají závazky k zaplacení. Je nezbytné, aby šlo o osoby s dobrou pověstí, které přesně dodrţují své závazky. Tomuto poţadavku většinou odpovídají banky a instituce specializované na finanční sluţby, výjimečně v některých zemích to mohou být i subjekty, které finanční sluţby poskytují jen jako vedlejší činnost (např. zasílatelé a dopravci). I jejich sluţby však většinou vyústí v bankovní transakce. Platební rizika v zahraničním obchodě však mají také výraznou vnitřní dimenzi. Zvládání těchto rizik souvisí s kvalitou podnikového řízení, s delegováním pravomoci, se systémem vnitropodnikové kontroly, se schopnostmi, dovednostmi a motivacemi zaměstnanců při provádění běţných operativních činností. Neoddělitelnou součástí prevence negativního dopadu komerčních rizik je proto také personální politika podniků spočívající ve výběru kvalifikovaných pracovníků, v jejich výchově a doškolování. V bakalářské práci budu velice pečlivě analyzovat všechny dostupné informace ohledně platebního rizika v mezinárodním obchodu. Následně budou informace syntetizovány tak, aby mohly poskytnout nejen přehledný popis tohoto rizika, ale také efektivní shrnutí této problematiky, která zdá se být velice členitá a je tedy nutné na závěr práce připravit smysluplné výstupy. Práce je celkem rozdělena na 4 kapitoly. První kapitola se zabývá platebními riziky v zahraničním obchodě. Je zde pojednáno nejen o moţnostech minimalizace těchto rizik, ale také výběr a průzkum obchodního partnera. Minimalizace rizik je velice důleţitá právě proto, ţe firmu v konečném důsledku můţe stát tato minimalizace mnohem méně peněz, neţ kdyţ následky rizika po té řeší.

12

Základem řešení a tedy i minimalizace kaţdého rizika rámci podnikání jak v na tuzemských trzích, ale i na trzích zahraničních, je dobře sepsaná a kvalifikovaně vypracovaná smlouva, která musí obsahovat všechny důleţité náleţitosti, a kde musí být přesně uvedeny platební podmínky, které právě mohou platební riziko výrazně ovlivnit. Platební podmínky však nelze nastavit svévolně, ale je třeba brát ohled na postavení obchodního partnera na trhu, na tom, jak velký bude kontrakt a také na základě analýzy, která poskytne informace o postavení obchodního partnera na trhu a v jiných odběratelsko-dodavatelských vztazích, bonitě obchodního partnera či poptávky, která je po zboţí, s jímţ se obchoduje. Proto se často jedná o věc velice delikátní a je nutné balancovat a hledat kompromis mezi co nejvyšší eliminací rizika platebního rizika na jedné straně a moţnostmi přijatelně se dohodnout na straně druhé, neboť obchodní partner nemusí na tvrdě stanovené platební podmínky přistoupit a kontrakt tak můţe být ohroţen. Kaţdou oblast podnikání doprovází rizika, které mohou způsobit, ţe dosaţený výsledek se bude lišit od předpokládaného v důsledku mimořádných vlivů. Některá rizika mají velmi širokou působnost, např. riziko změny trţní situace. V průběhu posledních deseti let rizikovost v mezinárodním obchodě do určité míry zostřila v souvislosti s dynamikou ekonomického vývoje, proměnlivostí hodnotových kategorií, politickými přeměnami a propojením trhů v podmínkách globalizace. Projevuje se ve změnách kurzů měn, ve změnách cenových relací, úroků, v neschopnosti některých států dostát svým zahraničním platebním závazkům, v rizicích politických apod. Tyto všechny faktory vedli k novému přístupu k rizikům na úrovní podnikatelských subjektů. Při určitém zjednodušení jej lze charakterizovat jako postup od izolovaně pojaté ochrany před negativními

dopady

rizik

k aktivnímu

přístupu

k rizikům

a

jejich

respektování

v rozhodovacím procesu. Mluvíme např. o včasné přijímání určitých rozhodnutí, o informační zajištění rozhodovacího procesu, o schopnost předvídat budoucí vývoj a o výběr takových alternativ podnikatelských aktivit, které přinesou ţádoucí výsledky. Jedním ze nejdůleţitějších rizik, na které bychom se vţdy měli zaměřit, je riziko trţní. Toto riziko představuje moţnost, ţe v důsledku změny trţních podmínek podnik nedosáhne předpokládaného výsledku nebo utrpí ztrátu. Ale na druhou stranu vývoj na trhu můţe přinést také příznivější výsledky neţ se očekávalo.

13

Změna trţní situace můţe být způsobena různými příčinami jakou jsou změna celkové konjunkturní situace v určité zemí či ve skupině zemí, změnou vztahu nabídky a poptávky po určitém zboţí, změnami v postavení rozhodujících dodavatelů nebo odběratelů nebo také v důsledku změn v jejich prodejní či nákupní politice, změnami v technologii, sezónními výkyvy apod. Toto riziko můţe způsobit změnu cenových relaci, k růstu nákladu, ale můţe také dojít k neprodejnosti výrobků. Vývozci a dovozci toto riziko většinou vnímají ve vztahu l uzavíraným obchodům, zvláště u dodávek s delším výrobním a obchodním cyklem, které jsou typické pro dodávky omeletních zařízení a investičních celků. Vzhledem k tomu, ţe v poslední době narůstá počet změn ekonomických podmínek na trzích můţe toto riziko mít dopad i na operace, u kterých jsou poskytovány krátkodobé úvěry, dlouhodobé kontrakty na dodávky surovin apod. Správně sestavený kontrakt můţe zabezpečit ochranu před těmito riziky. Je proto vhodné u některých výrobků sjednávat v kontraktu cenu pohyblivou v závislosti na trţním vývoji. Obchod mohou ovlivnit také rizika komerční které vyplývají z nesplnění závazku obchodním partnerem. Tato rizika se objevují především ve vztazích mezi exportérem a importérem, ale také i průvodních sluţeb vyuţívaných v obchodě, např. vztahů k dopravcům, zasílatelům, kontrolním společnostem, pojišťovnám apod. Zvýšení těchto rizik můţe negativně ovlivnit dosaţené výsledky tím, ţe obchodní buď vůbec neuskuteční předpokládanou transakci, nebo dosáhne při její realizaci horšího výsledku, neţ očekával. Na zahraničním trhu tyto rizika vystupují v ostřejší podobě vzhledem k odlišnostem těchto trhů co do právních a ekonomických podmínek, obchodních zvyklostí, sociálně – kulturních zvláštností. Musíme tedy vţdy mít dostatek informaci o zahraničních partnerech, které však bývají méně dostupné a navíc postavení jednotlivých firem na trhu se můţe měnit v závislosti na faktorech, které bez důkladné znalosti trhu lze jen těţko předpovídat. Abychom předešli těmto rizikům musíme soustavně získávat informace o účastnících trhu, sledovat jejich profesní zdatnosti, finanční situaci, hodnotit jejich spolehlivost a úvěruschopnost. V tomto směru jsou nejčastěji vyuţívány informační a poradenské sluţby bank, informačních kanceláří, ratingových agentur a poradenských firem. Můţe dojít k nepřevzetí zboţí odběratelem, coţ je závislé na sjednané platební podmínce. K bezdůvodnému nepřevzetí můţe dojít u dokumentárních inkas a některých úvěrových 14

platebních podmínek. V důsledku můţe dojit ke ztrátě prodávajícího způsobené zvýšenými náklady na dopravu a skladování zboţí, prodejem zboţí jinému odběrateli za niţší cenu. Tomuto riziku lze předcházet vhodnou volbou platební podmínky a lze ho omezit příslušným pojištěním. Riziko platební nevůle dluţníka můţe postihnout prodávajícího především u úvěrových platebních podmínek. Můţe vést ke ztrátě celé kupní ceny nebo její části, eventuálně i ke ztrátě dopravních a dalších nákladů. Kromě volby obchodního partnera má na jeho intenzitu vliv zvolená platební podmínka a způsob zajištění daného úvěrového vztahu. Zajišťovacími nástroji bývají nejčastěji bankovní instrumenty (akreditiv s odloţenou splatností, bankovní záruka apod.), směnečné zajištění pohledávky, zajištění hypotékou, výhradou vlastnictví aţ do zaplacení kupní ceny a úvěrové pojištění. Dalším rizikem je riziko platební neschopnosti, které vyplývá z moţnosti takového zhoršení finančního postavení dluţníka, ţe není schopen svoje peněţní a zpravidla také ostatní závazky splní. Insolvence podniku se projevuje pozastavením jeho plateb a bývá řešena formou vyrovnání nebo konkurzu, eventuálně exekucí majetku. Nástroje omezení rizik platební neschopnosti jsou obdobné jako u platební nevůle, směnečný závazek dluţníka však ztrácí účinnost. Vcelku často je voleno pojištění rizika platební neschopnosti, bývá to ale spojováno se spoluúčastí pojištěného. Riziko platební nevůle a neschopnosti lze přenést také smluvně na jiné partnery jako jsou zprostředkovatele, obchodní zástupce a komisionáře. Účinnost této metody však závisí na spolehlivosti firem, na které je riziko přenášeno. Mnohem účinnější bývá vyuţití sluţeb finančních institucí, zejména úvěrových pojišťoven, institucí poskytujících factoring nebo forfaiting. Obchod také mohou ovlivnit rizika přepravní. Jsou spojena s mezinárodními obchodními operacemi s hmotným zboţím. Během dopravy můţe dojít ke ztrátě nebo poškození zboţí a škodu utrpí ten, kdo v daném okamţiku toto riziko nesl. Většinou to bývá buď kupující nebo prodávající. Přechod rizika ztráty nebo poškození zboţí sjednávají zpravidla výslovně ve smlouvě stanovením určité dodací podmínky. Toto riziko však nese i dopravce, eventuálně speditér tím, ţe přebírají odpovědnost za zboţí během přepravy. Prevence tohoto rizika spočívá v jasném vymezení místa a okamţiku přechodu rizika ztráty nebo poškození zboţí z prodávajícího na kupujícího (např. odvoláním na Incoterms) v kupní smlouvě a dále ve 15

vhodném přepravním zajištění dodávky zboţí (např. výběrem spolehlivého dopravce). Tyto přepravní rizika v mezinárodním obchodě se většinou pojišťují, a proto je nutno věnovat pozornost řádnému sjednání pojistné smlouvy a musím zvolit spolehlivou pojišťovnu. Další rizika, které se mohou objevit jsou rizika teritoriální. Tato rizika vyplývají z nejistoty politického a makroekonomického vývoje jednotlivých zemí, ale mohou být také důsledkem administrativních opatření, přírodních katastrof, bojkotu zboţí, embarga apod. Jedná se většinou o rizika, která mohou mít negativní vliv na výsledky jednotlivých obchodních transakcí, ale také na realizaci podnikatelských záměrů v určité zemi do budoucnosti. Tato skupina rizik bývá předem jen obtíţně kvantifikovatelná. Kurzové riziko je spojeno se všemi formami mezinárodních hospodářských vztahů a vyplývá z proměnlivosti vývoje kurzů jednotlivých měn. Lze ho charakterizovat jako moţnost, ţe v důsledku vývoje kurzů měn bude muset účastník zahraničních ekonomických vztahů vydat více hodnot oproti původnímu předpokladu, ţe bude inkasovat relativně méně hodnot, ţe se v důsledku kurzových pohybů sníţí stav jeho devizových aktiv nebo zvýší devizová pasiva nebo v důsledku změn devizových kurzů nedosáhne svých podnikatelských cílů. Změny kurzové však mohou působit i na zlepšení dosahovaných výsledků oproti původnímu předpokladu. Míra dopadu změn devizových kurzů na podnik bývá označovaná jako devizová expozice. Musíme počítat také s rizikem odpovědnosti za výrobek. Toto riziko souvisí se širokou ochranou spotřebitele na trzích některých vyspělých zemí, zvláště USA a EU. Výrobce v těchto zemích je vţdy odpovědný za škody na zdraví nebo majetku, které mohou utrpět osoby v důsledku vad výrobku. Bezpečnost výrobku je proto základním poţadavkem při exportu některých výrobků do vyspělých zemí. Nejúčinnějším a také nezbytným nástrojem ochrany proti tomuto riziku při vývozu na tyto trhy je pojištění. V této souvislosti je třeba uvést, ţe i v ČR je odpovědnost výrobce upravena v souladu se směrnicí EHS z r. 1985, a sice zákonem o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku (č. 59/1998 Sb.).

1.2 Způsoby minimalizace platebního rizika

16

Problém platební neschopnosti se radikálně sníţil v posledních letech. Důvodem je ţe většina společností neměla prakticky ţádné potíţe s tím, aby dostála svým závazkům. Uvolnilo se také úsilí dodavatelů pojišťovat se proti tomuto riziku a sledovat dostatečně pečlivě platební morálku odběratelů. Podle průzkumu provedeného v únoru 2009 Hospodářskou komorou České republiky mělo plných 75 % respondentů problémy s pozdními platbami od zákazníků nebo odběratelů. Podstatné je, ţe u poloviny postiţených společností šlo o dluţné sumy v řádu stovek tisíc či milionů, tedy o nijak marginální poloţky. Kaţdá druhá firma přiznala, ţe sama platí pozdě nebo ţádá o prodlouţení lhůt splatnosti. Mezi největší dluţníky patří paradoxně stát, kdyţ například jenom Ředitelství silnic a dálnic dluţilo v dubnu 2009 po lhůtě splatnosti více neţ 800 milionů korun. Jedním ze nejzákladnějších předpokladu minimalizaci platebního rizika je především kvalifikovaně vypracovaná a sepsaná smlouva, v které musí být vhodně zvolené platební podmínky. Tyto platební podmínky na jedné straně zásadně ovlivňují rozhodování odběratele, zda si zboţí koupí. Jejich určení vychází v první řadě z analýzy postavení dodavatele i odběratele na trhu, z analýzy konkurence, úrovně nabídky a poptávky, moţnosti refinancování, odhadu bonity odběratelé apod. Platební podmínky jsou na druhé straně slouţí i pro vývozce jako nástroj minimalizace platebního rizika v případě poskytnutí obchodního úvěru. Platební podmínky mají za úkol stanovit jakým způsobem a kdy má být zaplaceno, měnu, ve které má být placeno., případně i úročení. Platební podmínky jsou také výsledkem jednání mezi obchodními partnery, kteří sledují rozdílné cíle. Prodávající se snaţí dostat zaplaceno za zboţí co nejdříve a kupující naopak se snaţí oddálit platbu, aby vyuţil efekt odloţené splatnosti a současně prověřil mnoţství a kvalitu dodaného zboţí.

1.3 Výběr a průzkum obchodního partnera Je velmi důleţité získat informace o budoucím partnerovi v zahraničí. Cílem prověření budoucího partnera v zahraničí je získat odpověď na řadu otázek, na jejichţ konci je zpravidla odpověď na tu hlavní otázku – dostane exportující firma za svoje zboţí včas a ve správné výši zaplaceno? Na tuto otázku nelze ve většině případu dát stoprocentní odpověď a proto musí

17

exportér zkoumat míru rizika které ze vztahu s novým zahraničním partnerem bude hrozit a jak toto riziko minimalizovat. Nejlepším nástrojem je volba vhodného platebního nástroje. Zjišťováním údajů o firmách a jejich analýza s cílem měřit důvěryhodnost firem se ve světě postupně staly zabývat specializované firmy. Jedním z nejdůleţitějších měřítek takového důvěryhodnosti je v současné době maximální výše doporučeného obchodního úvěru. To znamená, jestliţe by zkoumané firmě přislíbila její financující banka a úvěr reprezentující pouze zlomek hodnoty připravovaného kontraktu, je takováto informace velmi váţným signálem pro českou exportující firmu věnovat připravovanému vývozu z hlediska zabezpečenosti platby maximální pozornost. Jedním z dalších údajů podle kterých lze usuzovat na důvěryhodnost a ekonomickou situaci zahraniční firmy je její základní kapitál, zisk event. ztráta v několika uplynulých letech, zda bylo nebo dokonce v současné době je proti firmě vedeno soudní řízení a z jakého důvodu. Všechny tyto informace o firmách v zahraničí lze nejsnáze získat prostřednictvím specializovaných agentur, z nichţ nejznámější jsou např. Dun and Bradstreet. Nelze ani opomíjet platnou legislativu země, ve které má firma sídlo. Znamená to jaká práva a zejména povinnosti pro firmu vzhledem k její právní formě z legislativy země vyplývají. Z tohoto pohledu je zpravidla lépe hodnocena veřejná obchodní společnost, ale i akciová společnost neţ společnost s učením omezením (zde je míněno jejich zahraniční modifikace). Informace existující o firmách: Bankovní informace Informace pojišťoven Informace z obchodních rejstříků Informace specializovaných agentur /Dun and Bradstreet, Credireform, Intercredit aj./ Informace obchod. Komor, svazů………. Firemní informace Napište stručně, jaký je význam kaţdé z těchto zdrojů a jak pomáhají při výběru obchodního partnera.

18

Jako dalším zdrojem informací o firmách je internet. Vyuţívání různých seznamů importérů na Internetu má kromě získání kontaktu na potenciálního kupce ještě jeden nezanedbatelný význam – je moţno získat řadu doplňujících informací, ověřit zda firma skutečně existuje, příp. jak dlouho, jaké jsou její hlavní aktivity, kdo je oprávněn jménem firmy jednat atd. K tomuto účelu se nejlépe hodí centrální národní obchodní rejstříky, z nichţ některé lze rovněţ nalézt na Internetu, většinou je však moţno v nich vyhledávat pouze po předchozí registraci. Také lze často na Internetu nalézt i seznamy neplatičů, případně úpadců, jejichţ vyuţití lze při před exportních úvahách firmy jen doporučit. Cenné informace o firmách obchodovaných na burze mohou poskytnout téţ webové stránky burz cenných papírů v jednotlivých zemích. Na těchto webových stránkách můţeme získat informace o firmách: http://www.corporateinformation.com1 http://www.kompass.cz 2 http://www.securities.com3 http://www.dbis.cz4 http://www.iosco.org5 http://www.egap.cz6 http://www.gksoft.com/govt/en/currency.html7

1.4 Dun and Bradstreet

1

Informace o více neţ 350 000 firmách z celé řady vybraných zemí světa

2

Kompass – česká republika umoţňuje na svém portálu vyhledávat profily firem z celého světa. Neplacený přístup je však omezen jen na část databáze firem. Výhodou je moţnost zvolit českou verzi. 3

Firma Internet securities Inc. poskytuje na svém serveru profily firem z celého světa. Přístup není volný.

4

Při přípravě obchodu do rizikové země je vhodné tuto firmu kontaktovat a opatřit si o svém budoucím obchodním partnerovi maximum informaci. 5

Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry IOSCO se vyuţívá k získání adresy burzy cenných papírů v konkrétní vybrané zemi. 6

Na stránkách EGAP, a.p. zjistíme jaká jsou rizika vybraného teritoria, tedy v obecné rovině, bez vazeb na konkrétní firmu. 7

Na svých stránkách centrální banka zveřejňuje údaje z nichţ lze usuzovat rizika vybraného teritoria.

19

Dun and Bradstreet je předním světovým zdrojem obchodních informací, které pomáhají klientům se rozhodovat s jistotou. D&B je mezinárodní korporace s pokrytím více neţ 208 miliónů společností a je na trhu více jak 170 let. Globální komerční databáze obsahuje více neţ 195 milionů obchodních záznamů. Databáze je rozšířená o tzv. DUNSRight proces, který poskytuje zákazníkům kvalitní obchodní informaci. Základem globálních řešení je kvalita informací, na které se zákazníci spoléhají při svých důleţitých obchodních rozhodnutí. Firma D&S vlastní D-U-N-S číslo8, coţ je jednoznačný devítimístný identifikátor kaţdé firmy kdekoliv ve světě, které zamezuje duplicitám v databázi i klientských databázích. Dun and Bradstreet poskytuje řešení, která splňují různorodé potřeby zákazníků po celém světě. Zákazníci vyuţívající Dun and Bradstreet řízení kreditních rizik (Risk Management Solutions), čímţ pomáhají sniţovat špatné pohledávky a podchycují podnikatelská rizika, zvyšují cash flow, nalézají skrytá rizika a hrozby, odkrývají vlastnické struktury a jsou hnací sílou ke zvýšení ziskovosti. Dun and Bradstreet obchod a marketing (Sales & Marketing Solutions) pomáhá ke zvýšení příjmů z nových i stávajících zákazníků. Dun and Bradstreet Compliance umoţňuje vyhledávání vzájemných spojení mezi společnostmi po celém světě. Veškeré produkty jsou celosvětově přístupné přes internetové rozhraní. Produkty které Dun and Bradstreet nabízí:9 Risk management Solutions – pomáhá porozumět a řídit rizika, kterým je společnost vystavena v průběhu obchodní spolupráce s odběrateli. Identifikovat a určit, u kterých odběratelů je nutné agresivně vymáhat pohledávky. Přinášet úspory finančních zdrojů prostřednictvím zavedení politiky téměř nulového kreditního rizika. Chrání výnosy společnosti. Sales and Marketing Solutions – pomáhá zjistit, jaký význam má určitý zákazník v portfoliu společnosti. Napomáhá také odhalit dosud neobjevené moţnosti v rámci stávající klientské základny. Získávat nové, vysoce profitabilní zákazníky, 8

D-U-N-S (Data Universal Numbering Systém) – unikátní identifikační devítimístný číselný znak zavedený společnosti Dun & Brandstreet. Pomocí D-U-N-S je moţné spolehlivě nalézt firmu v kterékoli části světa a v řadě případů rozpoznat její vlastnické vazby. Pomocí tohoto čísla se sleduje vazba mezi mateřskými a dceřinými společnostmi, ústředím a pobočkami. Systém je pouţíván nejvlivnějšími světovými organizacemi, je uznáván, doporučován a vyţadován více neţ 50 světovými průmyslovými a obchodními uskupeními, OSN, vládami USA a Austrálie, Evropskou komisí. V současné globální ekonomice se stala D-U-N-S čísla standardem identifikace podniků na celém světě. Zapojení D-U-N-S čísel do globálních marketingových, kreditních a obchodních operací umoţňuje plně vyuţít data, která jsou ve vlastním firemním systému a současně je přeměnit ve významný nástroj podnikání. 9

Informace dostupné na http://www.dnbczech.cz/produkty

20

kteří profilově odpovídají stávajícím nejlepším zákazníkům. Také pomáhá realokovat úsilí obchodního týmu s cílem dosáhnout větších úspěchu. Sleduje konkurenci na základě reálných dat. DUN TRADE Platební zkušenosti – pomáhají identifikovat, řídit a mít pod kontrolou kreditní rizika vycházející z obchodních vztahů. Porovnává platební morálku zákazníků s oborovým a regionálním trendem. Analyzuje vývoj platebních zkušeností, rozpoznává blíţící se potíţe, určuje sezónní výkyvy, předchází jim, a tím zlepšuje cash flow. Vyhledává růstové moţnosti u stávajících i nových zákazníků. E-business – urychluje rozhodovací procesy pomocí integrace klientských dat s výjimečnými data D&B. Nastavuje strategie rozhodovacích procesů a automatizuje transakce. Přináší konzistenci do rozhodovacích procesů napříč celou organizací. Systematický řídi portfolia zákazníků a dodavatelů. Compliance Solutions – vytváří hlubší analýzu potenciálních i stávajících zákazníků a určuje všechny vazby. Analyzuje rizika spolupráce s danou společností a minimalizuje rizika. Napomáhá monitorovat operace společnosti s cílem zajistit shodu s vymahatelnými právními předpisy, nařízeními a směrnicemi společnosti. Chrání finanční instituce proti negativním právním dopadům vyplývajícím ze spolupráce s entitami podporujícími terorismus. Dun anad Bradstreet jsem si vybrala jako praktický příklad proto, ţe světovou jedničku v daném oboru a je špičkou v sofistikovaném zpracování informací. Je to velice spolehlivý světový zdroj obchodních informací, které pomáhají klientům se rozhodovat s jistotou. Můţe se pochlubit pokrytím více neţ 208 miliónů společností. Své sluţby nabízí jiţ 170 let, takţe je zde záruka prestiţe a zkušeností, obsahuje více neţ 195 milionů obchodních záznamů.

2 Nástroje, jejichž použití snižuje platební rizika (Akreditiv, Bankovní záruka, Pojištění platební nevůle a platební neschopnosti)

21

2.1 Akreditiv Akreditiv je platební metoda, tj. způsob zaplacení kupní ceny vzhledem k okamţiku předání zboţí od exportéra i importérovi. Placení dokumentárním akreditivem má výjimečné postaveni, neboť k platebnímu závazku importéra, vyplývajícího z kupní smlouvy, přistupuje nový samostatný závazek vystavující, popř. i potvrzující banky (v případě je-li akreditiv potvrzen), který vychází z akreditivu. Exportér, v jehoţ prospěch je dokumentární akreditiv vystaven, se takto efektivně zajišťuje proti platebnímu riziku importéra (tedy riziku, ţe by mu importér nezaplatil). Na druhou stranu importér je zajištěn proti bezdůvodnému placení, platí za dokumenty vztahující se k objednanému zboţí, které sám v rámci akreditivu poţadoval a specifikoval. Dokumentární akreditiv je písemný závazek banky beneficientovi – exportérovi, vystavený na základě instrukcí příkazce – importéra, poskytnout plnění stanovené akreditivem do výše akreditivní částky proti dokumentům předloţeným v rámci platnosti akreditivu a odpovídajícím všem jeho podmínkám. Naprostá většina komerčních dokumentárních akreditivů (vztahujících se k nákupu zboţí a sluţeb) je vystavena podle „jednotných zvyklostí a pravidel pro dokumentární akreditivy“ vytvořených mezinárodní obchodní komorou v Paříţí (ICC). Akreditiv je jakékoliv ujednání, jakkoliv pojmenované či popsané, které je neodvolatelné, a tudíţ představuje definitivní závazek vystavující banky honorovat vyhovující prezentaci. To znamená: -

jedná se o závazek banky (v písemné nebo jiné akceptovatelné formě, např. elektronické podobě, obvykle formou SWIFT, jinou formou EDI, apod.)

-

vţdy se jedná o závazek vystavující banky honorovat vyhovující prezentaci, tj. poskytnou určité peněţní plnění (ať uţ formou platby na viděnou, odloţené platby nebo akceptace a zaplacení směnky při splatnosti)

-

vystavující banka má závazek poskytnout plnění z akreditivu pouze proti předloţení dokumentů odpovídajících akreditivu

22

-

musí také být splněny všechny další podmínky akreditivu (dokumenty musí být předloţeny v rámci lhůt a v místě uvedených v akreditivu, musí být splněny další poţadavky vyplývající z UCP 600 i z mezinárodní standardní bankovní praxe)

-

jedná se o závazek dokumentární povahy – banky se zabývají pouze předloţenými dokumenty a nikoli zboţím, obchodními či jinými kontrakty

-

také nezáleţí na to, jak je tento bankovní instrument pojmenován, je-li jako akreditiv, dokumentární akreditiv (letter of credit, documentary credit) nebo jinak, ale pouze na znění akreditivu samotného.

Jinými slovy se tedy jedná o abstraktní závazek vystavující banky vůči beneficientovi (exportérovi), který je podmíněn splněním podmínek akreditivu. Tento závazek banky je primární, tzn. ţe není závislý na ţádném jiném závazku, ujednání či smlouvě, ať uţ mezi obchodními stranami, či mezi dalšími subjekty. Tato skutečnost, ţe se jedná o dokumentární závazek přináší obchodním stranám často mnoho těţkosti. Je nutné převést smluvní ujednání obchodní smlouvy do jazyka bankovní terminologie z oblasti dokumentárních akreditivů. Poţaduje – li importér splnění nějaké smluvní podmínky, musí najít odpovídající dokumentární poţadavek, např. poţadavek na dodání zboţí odpovídající kvality bude po převedení do „bankovní dokumentární terminologie“ znít jako poţadavek na předloţení odpovídajícího certifikátu o kvalitě s upřesněním jeho obsahu a výstavce. Tato dokumentární povaha akreditivu, jeho nezávislost na obchodních i jiných kontraktech i skutečnost, ţe banky neodpovídají za pravost a účinnost předkládaných dokumentů (zda byly opravdu vystaveny tím, kdo je na dokumentu uveden, zda jsou náleţitosti v dokumentech přesné, pravdivé apod. ), vyţaduje od zúčastněných stran dobrou znalost problematiky a moţných rizik. Aby akreditiv přinesl oběma obchodním stranám maximum zajištění a uţitku, je nutné věnovat patřičnou pozornost znění akreditivu a vystavování příslušných dokumentů. 2.1.1 Druhy dokumentárních akreditivu Rozeznáváme dva základní druhy dokumentárních akreditivů: odvolatelný a neodvolatelný.

23

a. Odvolatelný akreditiv můţe být kdykoliv odvolán nebo změněn vystavující bankou, a tudíţ nepředstavuje skutečný závazek banky k beneficientovi akreditivu. Oproti UCP 500 nová revize UCP 600 odvolatelný akreditiv jiţ vůbec neupravuje, tj. vůbec jej nezmiňuje. Článek 2 UCP 600 v definici, co představuje akreditiv, uvádí: „ akreditiv je jakékoliv ujednání, jakkoliv pojmenované či popsané, které je neodvolatelné, a tudíţ představuje definitivní závazek vystavující banky honorovat vyhovující prezentaci. „ Dále článek 3 UCP 600 obsahuje následující důleţité ustanovení: „ akreditiv

je

neodvolatelný,

i

kdyţ

to

výslovně

neuvádí.“

Jinými slovy UCP 600 předpokládají pouze akreditivy neodvolatelné, představující definitivní platební závazek vystavující banky.

b. Neodvolatelný akreditiv předstupe závazek vystavující, popř. i potvrzující banky, je-li nějaká, zaplatit (ať uţ na viděnou nebo při dni splatnosti), akceptovat a proplatit směnku, potvrzující banka bude mít závazek negociovat, je-li u ni akreditiv pouţitelný negociaci, beneficientovi akreditivu (jimţ je ten, v jehoţ prospěch byl akreditiv vystaven), pokud budou splněny podmínky akreditivu (předloţeny dokumenty odpovídající akreditivu včas a na správném místě). 2.1.2 Potvrzení nebo nepotvrzený akreditiv. a. nepotvrzený neodvolatelný dokumentární akreditiv: Jedná se o bankovní instrument, který zavazuje vystavující banku, t. banku, která akreditiv otevřela, poskytnout plnění exportérovi podle podmínek akreditivu, předloţí – li řádně dokumenty poţadované akreditivem. Exportér má tedy závazek banky, který je nezávislý na závazku importéra vyplývajícím

z kontraktu,

zaplatit

za

dokumenty

odpovídající

akreditivu.

Tento platební nástroj tedy vytváří nový závazek subjektu, který je zpravidla bonitnější neţ importér, a tak efektivně odstraňuje platební riziko importéra. Exportér tak spoléhá především na závazek banky – podstupuje platební riziko banky (bank risk) a riziko země sídla banky (country risk – teritoriální riziko). Další banka zúčastňující se akreditivní operace – avizující banka akreditiv pouze avizuje a nemá tak ţádný platební závazek z akreditivu k beneficientovi. b. Potvrzený neodvolatelný dokumentární akreditiv. Jedná se o bankovní instrument, u kterého na rozdíl od neodvolatelného akreditivu nepotvrzeného vzniká další závazek 24

jiné banky, umístěné zpravidla v zemi exportéra, zaplatit beneficientovi – exportérovi podle podmínek akreditivu, předloţí-li jí řádně dokumenty poţadované akreditivem. Exportér má tedy závazek další (potvrzující) banky, který je nezávislý na závazku importéra i na závazku banky vystavující akreditiv, poskytnout plnění za akreditivu odpovídající dokumenty. Exportér pak především spoléhá na závazek banky zpravidla ve své zemi – potvrzující banky, má však ve svůj prospěch i nadále závazek banky vystavující akreditiv. Tento instrument tedy efektivně odstraňuje riziko země sídla vystavující banky z hlediska placení i riziko nezaplacení touto vystavující bankou. 2.1.3 Postup při provádění akreditivní operace Obecný postup při provádění dokumentárního akreditivu (akreditiv pouţitelný platbou na viděnou): a. Exportér a importér se dohodnou na podmínkách kontraktu, jehoţ součástí je platební podmínka zaplacení prostřednictvím dokumentárního akreditivu. b. Importér – příkazce akreditivu poţádá svou banku o vystavení dokumentárního akreditivu ve prospěch exportéra. Pokud je banka ochotna mu tuto sluţbu poskytnout na základě jeho bonity, zajištění apod., akreditiv vystaví. c. Vystavující banka (banka importéra – kupujícího ) akreditiv avizuje beneficientovi akreditivu. Ve většině případů je akreditiv avizován beneficientovi prostřednictvím jeho banky, popř. jiné banky v jeho zemi, z důvodu ověření autenticity tohoto akreditivu. d. Avizující banka ověří autentičnost akreditivu a avizuje jej exportérovi. Pokud je avizující banka vystavující bankou poţádána nebo oprávněna akreditiv potvrdit a je ochotná tak učinit, potvrdí jej ve prospěch beneficianta – exportéra. V tomto případě ji nazýváme potvrzující bankou. e. Exportér odešle zboţí a zkompletuje akreditivem poţadované dokumenty. f. Exportér následně tyto dokumenty předloţí avizující bance. g. Banka předloţené dokumenty zkontroluje. Pokud je avizujíci banka oprávněna vystavující bankou dokumenty proplatit a exportérem předloţené dokumenty odpovídají akreditivu, jmenovaná banka můţe exportérovi akreditiv vyplatit podle podmínek akreditivu. h. Následně tato avizující nebo potvrzující banka posílá dokumenty vystavující bance.

25

i. Vystavující banka zkontroluje dokumenty pokus d odpovídají podmínkám akreditivu, uhradí jejich hodnotu v souladu s podmínkami akreditivu avizující bance. V určitých případech vystavující banka dokumenty uţ proplatila dříve, neţ je obdrţela. j. Importér platí vystavující bance částky zaplacené v souvislosti s akreditivem a získává dokumenty. 2.1.4 Hlavní náležitosti dokumentárního akreditivu Dokumentární akreditiv musí být v písemné formě. Musí tam být specifikovány podmínky akreditivu, pouţitelnost akreditivu apod. Akreditiv můţe být v listinné formě mezibankovního telekomunikačního systému Swift, dálnopisu, popř. v papírové podobě. Z důvodu celosvětové rozšířenosti systému Swift mezi bankami po celém světě musí mít podobu akreditivní listiny. V naprosté většině případů jsou mezinárodní dokumentární akreditivy vystavovány Swiftem, tuzemské akreditivy pak bývají často vystavovány formou dopisu a avizovány přímo vystavující bankou beneficientovi akreditivu. Dokumentární akreditiv je velmi vhodný pro kupujícího tím, ţe zcela eliminuje riziko a nahrazuje platebním rizikem banky, která tento akreditiv vystaví. Správné provedení dokumentárního akreditivu výrazně sniţuje rizika, které se v mezinárodním obchodě vyskytují. V případě vývozu do určitých oblastí, zejména východních zemí, je dokumentární akreditiv zcela nezbytným nástrojem jak si zajistit platební riziko. Dokumentární akreditiv se povaţuje za nejlépe propracovaný platební instrument.

2.2 Bankovní záruka Bankovní záruka je další ze zajišťovacích nástrojů, můţeme říct ţe jde o specifický druh. Zajišťuje platební a neplatební závazky. Bankovní záruka je upravena v § 313 aţ 322 ObchZ. V § 313 je definováno takto: „Bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky

záruční listině, ţe uspokojí

věřitele do výše určité peněţní částky podle obsahu záruční listiny, jestliţe určitá třetí osoba (dluţník) nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině.“ 26

Tento závazek je ze strany banky neodvolatelný. Plnění banka poskytuje vţdy v peněţní formě. Příkaz k vystavení záruky dává osoba, jejíţ závazek má být bankou zajištěn. Podle charakteru zajišťovaného závazku lze rozlišit záruku na tyto druhy: a. platební – zajišťující splacení finančních závazků, tzn., ţe bankovní zárukou lze zajistit zaplacení hladké platby, dokumentárního inkasa, úvěru, leasingu atd. b. Neplatební – zajišťují plnění jiných povinností dluţníka, např. akontační záruka, kauční záruka, záruka za zádrţné, záruka za ztracené dokumenty atd. Bankovní záruku lze povaţovat za vystavenou aţ v okamţiku, kdy oznámení o záruce obdrţí její příjemce. Příjemce záruky by měl ihned po jejím obdrţení ověřit podpisy na bankovní záruce a přezkoumat znění záruky především z hlediska formulace závazku, aby neumoţňoval dvojí výklad. Příjemce bankovní záruky můţe přijetí záruky odmítnout a poţádat o vystavení nové záruky. Také bankovní záruky by se měla stát přílohou kupní smlouvy, kde by mělo být uvedeno, na jakou částku zní bankovní záruka, její charakteristika a jaká bude doba splatnosti záruky. Ta musí být delší neţ je splatnost závazku, který je zárukou zajištěn. Pří uplatnění bankovní záruky většinou ručící banka, aby se chránila před zneuţitím záruky, poţaduje dokumentaci o tom, ţe zboţí bylo dodáno a ţe nebylo zaplaceno. Za poskytnutí záruky banka účtuje závazkovou odměnu, která je diferencovaná podle délky platnosti záruky a míry rizika, které představuje. Záruku je moţno spolu s pohledávkou postoupit. Toto postoupení musí být avizováno ručící bance. V účetnictví je třeba vést o bankovních zárukách podrozvahovou evidenci.

2.3 Pojištění platební nevůle a platební neschopnosti Pojem platební neschopnosti bývá často pouţíván velmi volně a bez dostatečné přesnosti – nicméně jde o vliv reálné praxe, kde opravdu firmě postiţené faktem, ţe její partneři aktuálně neplatí závazky, můţe být do značné míry a do určité doby jedno, zda jde o platební neschopnost v pravém slova smyslu nebo spíše o platební nevůli. Tyto pojmy jsou však často směšovány i v ekonomické publicistice, a proto mnohdy vytváření matoucí závěry. Je 27

například běţné, ţe z výsledků anket mezi dodavateli o platební morálce odběratelů vychází, ţe polovina společností proplácí faktury s potíţemi a aţ s mnohaměsíčním zpoţděním, z čehoţ je často vyvozováno, ţe padesát procent firem je na hranici nebo za hranicí insolventnosti, tedy platební neschopnosti. Toto ale ovšem není tak zcela pravda, neboť u většiny z těchto podniků můţeme efektivně předpokládat, ţe pouze vyuţívají moţnosti platební nevůli vylepšovat svoje cash flow, čímţ získávají bezplatný obchodní úvěr. Obecně platí toto tvrzní, ţe platební neschopnost je neschopnost dluţníka dostát svým závazkům včas a v plném rozsahu, a v pravém slova smyslu proto odlišujeme tento pojem od platební nevůle. V insolvenci dluţník chce uhradit závazek, není toho ale objektivně schopen. Při platební nevůli existují na straně dluţníka disponibilní zdroje, které by mu buď bez větších problémů, nebo i s určitými dopady umoţnily uhradit dluh, ale dluţník vyuţívá moţnosti zadrţet peníze, protoţe jsou pro něj benefity z tohoto postupu větší neţ zápory jako jsou například sankce a pokuty. Ale je faktem ţe častým jevem je iracionální chování, kdy odběratel není ani v platební neschopnosti, ani mu z platební nevůle neplynou ţádné benefity. Ale opoţďují své platby jaksi „z principu“ protoţe se domnívá, ţe „to tak dělají všichni“. Toto je naprosto běţný jev, a dokud nebude moţné efektivně vymoci i jen symbolické pokuty za prodlení, pravděpodobně nezmizí. Dnes jiţ existují různé databáze dluţníku. Také je velmi důleţité pojištění rizika platební neschopnosti – v mnoha případech je pojištěna pouze platební neschopnost, kterou pojištěný musí pojišťovně prokázat. Nikoliv se nepojišťuje platební nevůle, zvláště v této době si mohou blahopřát ty podniky, které mají uzavřené kvalitní pojištění vztahující se i na nevůli. Pojistné je formulováno většinou jako určité procento z pojištěného obratu, pojištěnec má spolu)část podobou jako v případě havarijní pojistky, pojišťovna tedy nehradí obvykle celou pohledávku. Ale můţe převzít její vymáhání a další právní kroky, coţ je součást pojistného plnění. Obvykle platí, ţe jednou z podmínek pojištění je monitoring platební morálky odběratelů. Jako první specializovanou soukromou úvěrovou pojišťovnou v České republice je pojišťovna ČESCOB, a.s. Vznikla v roce 1997 a jejími zakladateli byla Česká pojišťovna, a.s. a největší belgická úvěrová pojišťovna EULER-COBAC. S. A., která je součásti nadnárodního seskupení Rulet Group. ČESCOB je také součástí nadnárodního holdingu Eulet Group. Euler Group je největším světovým seskupením v oblastí úvěrového pojištění. Je Přímo nebo nepřímo zastoupeno ve 28

všech hlavních centrech světového obchodu. Uzavřením pojistné smlouvy se automaticky získá přístup k informacím o odběratelích. ČESCOB umoţňuje pojištění tuzemských pohledávek bez vazby na export. V jejich nabídce především najdeme pojištění a vymáhaní pohledávek, nebo série produktů zaměřené na malé a střední podniky. Tato pojišťovna kryje případy, které jiné pojišťovny nenabízí a nedokáţí proto pojistit. 10 Pojištěním platebních rizik se také zabývá pojišťovna KUPEG. Úvěrové pojištění je pojištění rizika nezaplácení krátkodobých pohledávek za tuzemskými nebo zahraničními odběrateli v důsledku jejich platební neschopnosti nebo nevůle, nebo v důsledku teritoriálních rizik na straně zahraničního odběratele. Principem pojištění KUPEG je jistota, ţe pokud pohledávky, které jsou maximálně do výše úvěrového limitu, nezaplatí odběratel, pojišťovna tuto skutečnost povaţuje za pojistnou událost a částku sníţenou o spoluúčast pojištěnému sama uhradí. 11 Také na českém trhu působí pojišťovna Atradius jiţ od roku 1998. Historie tyto pojišťovny je spojena s pojišťovnou Gerling, která začala nabízet pojištění pohledávek 1. Dubna 1998. Po pěti letech tuzemského působení nastaly zásadní změny v akcionářské struktuře Gerlingu ve světě, které se promítly i v Česku. V návaznosti na měnu vlastníků se koncern Gerling rozdělili a koncem roku 2003 se začal psát příběh nové samostatné společnosti na globální úrovni, která byla přejmenována z Gerling NCM na Atradius. 16. prosince 2003 získala nově vzniklá pojišťovna Atradius povolení k provozování pojišťovací činnosti na území ČR v rozsahu pojistných odvětví 14 a 15 neţivotních pojištění (dle části B přílohy k zák. č.363/1999 Sb.). Jiţ ke konci roku 2003 dosáhla společnost hranice 50 milionů předepsaného pojistného a chránila obchody za zhruba 23,5 miliardy korun. V dnešní době pojišťovna Atradius patří mezi největším pojišťovatelem pohledávek, se zaslouţeným pojistným ve výši 219 milionů korun v roce 2006 a třetinovým podílem na trhu. V roce 2006 se chránil Atradius v Česku obchody v celkové výši 158 miliard korun. Z praţské centrály se závoeň řídí operace Atradious v regionu střední Evropy, tedy v Maďarsku, Polsku, Slovensku a do budoucna i v dalších zemích regionu. 12

10

Dostupné na stránkách www.eulerhermes.cz/cs/ Dostupné na stránkách www.kupeg.cz 12 Dostupné na stránkách www.atradius.cz 11

29

3 Dokumenty, používané v platebním styku v zahraničí Mezinárodní obchodní operace jsou výrazně sloţitější, neţ vnitrostátní obchod se stejnou komoditou. Odráţí se to hlavně v počtu a sloţitosti potřebných dokumentů. Podle účelu jsou dokumenty v zahraničním obchodě někdy děleny do několika základních skupin: obchodní, celní, platební a úvěrové, pojišťovací, přepravní, ostatní. Dalším, obvyklým dělením dokumentů v platebním styku, je rozdělení dokumentů na ty, které obsahují tzv. dispoziční právo (konosament, warrant, pojistka apod) a dokumenty průkazní. Některé dokumenty často plní úlohu ve více neţ jedné skupině. Výše uvedené dělení dokladů je provedeno podle jejich charakteru a vnitřního obsahu. Také jsou tyto dokumenty seskupeny do určitých skupin podle jejich účelu, podle cíle který zabezpečují. Velmi významnou skupinou jsou např. tzv průvodní doklady. Jsou to zpravidla dokumenty potvrzené, nebo vydané oficiálními institucemi, které prokazují splnění náleţitostí poţadované legislativou té které změn, dokládají splnění podmínek dohodnutých v kupní smlouvě, stanovené v akreditivu apod. Poţadavky na průvodní doklady se mohou v jednotlivých zemích vzájemně poněkud lišit a proto je ţádoucí znát místní odchylky, předepsané vzory, formuláře apod. Vhodné je vyuţít k tomu svého obchodního partnera v zemi našeho zájmu. V širším slova smyslu se mezi průvodní doklady zařazují i přepravní doklady. Jinou skupinou jsou např. doklady dispoziční – reprezentují vlastnictví ke zboţí v nich uvedeném (mezi ně se řadí konosament, náloţný list, skladní list atd.).

30

3.1 Obchodní dokumenty Základním dokumentem této skupiny je obchodní faktura. Prodávající ji vystaví v několika originálech, které mají stejnou právní platnost. Pro kupujícího je to platební doklad, plnící několik účelů: Evidenční, Účetní, Daňový, Celní, Bankovní Obchodní faktura má odpovídat kupní smlouvě, tedy svým obsahem. Velmi jednoduše řečeno, prodávající v ní vyúčtovává kupujícímu dodané zboţí , tedy stanoví částku, kterou kupující musí zaplatit ve stanovené lhůtě. Faktura musí mít náleţitostí, které se však země od země mohou lišit v důsledku jiné právní úpravy, nebo odlišných místních zvyklostí. Také mohou být rozdílné i poţadavky formálního charakteru. Základní sdělení obsaţené ve faktuře jsou však do značné míry celosvětově ustálená. Je to doklad nezbytný pro celní projednání a pro splnění podmínek akreditivu. Je to také podklad pro platbu za dodané zboţí. Přílohou faktury bývá dodací list, který specifikuje obsah balení. Zvláštním druhem faktury je konzulární faktura, která můţe být kupujícím vyţadována pro udělení dovozní licence nebo pro celní projednání. Většinou bývá na zvláštním, úředně vydaném formuláři a je ověřena konzulátem země kupujícího, který je místně příslušný zemi sídla prodávajícího. Pro celní projednání můţe být v některých zemích poţadována místo konzulární nebo obchodní faktury tzv. celní faktura, která je ověřována pouze obchodní komorou v místě prodávajícího, je však doplněna některými dalšími doklady (potvrzení o hodnotě zboţí vč. potvrzení o hodnotě na trhu v zemi vývozce, potvrzení o zemi původu, potvrzení o nezávadnosti obalů).Celní faktura obsahuje také některá prohlášení, kterými je doloţeno, ţe prodávající neposkytuje kupujícímu ţádné další výhody, slevy a odměny neţ ty, které jsou na faktuře uvedeny. Tato faktura sloţí jako podklad pro výpočet cla a daní v zemi určení. Jde tedy o kombinovaný doklad, který se také řadí do celních dokladů.

31

Proforma fakturu (předběţná faktura) dodává prodávající kupujícímu před dodávkou zboţí. Takto ho informuje o typech výrobků, jejich mnoţství, ceně a ostatních důleţitých specifikacích. Slouţí kupujícímu k získání dovozní licence, k ţádosti o výměnu jeho tuzemské měny za zahraniční, k otevření akreditivu. Proforma faktura můţe také plnit i funkci nabídky. Vystavuje se v době, kdy ještě nejsou dohodnuty všechny podmínky připravované obchodní transakce. Není to obchodní faktura, i kdyţ můţe být vyplněna na stejném formuláři. Není to podklad pro platbu za zboţí.

3.2 Celní dokumenty Nedílnou součástí kaţdé mezinárodní obchodní transakce je celní řízení. Má dopad na financování celé operace, je důleţité z hlediska kontroly pohybu zboţí a výběru cla a dalších daní a poplatků v zemi dovozu. Legislativa, která celní řízení reguluje se můţe v jednotlivých státech do značné míry vzájemně lišit. Úkolem této skupiny dokumentů je prokázat původ zboţí, deklarace podle celního sazebníku, průkaz mnoţství a ceny zboţí. Celní orgány země dovozu proto zpravidla poţadují alespoň tyto dokumenty: Jednotný celní doklad, je to základní celní dokument, Osvědčení o původu zboţí, Další doklady, např. celní faktura. Je nutno zmínit o tarifní klasifikaci zboží. V současné době jsou běţně pouţívány pouze dvě klasifikace zboţí: SITC – the Standard International Trade Classification Jedná se o pětimístní číselnou specifikaci zboţí zavedenou OSN. Tato klasifikace obsahuje asi 3500 poloţek zboţí. V současné době tato specifikace sloţí jako zajištění statistických dat, zpracování přehledů o obchodu. V celním systému se příliš nepouţívá, snad s výjimkou dodávek pro organizace OSN (např. FAO, UNIDO, různé formy humanitární pomocí a další) nebo Světové Banky (WB) a vůbec dalších institucí nějakým způsobem propojených na OSN. HS – Harmonised Systém

32

Je to mezinárodní systém číselné specifikace zboţí, zaloţen na 6-8 místném kódovacím systému. Celkem obsahuje cca 6 500 poloţek, kaţdá označena popisem a číslem, které je vyplňováno do jednotného celního dokladu. V případě jednotné celní deklarace (označuje se JCD) při proclívání zboţí v ČR je to horní řádek tohoto dokumentu. Doloţit vzor? Základním dokumentem v celním řízení je jednotný celní doklad (v ČR označený jako Jednotná clení deklarace). Tímto dokumentem deklarant navrhuje propuštění zboţí do celního reţímu. Způsob vyplňování v ČR je stanoven vyhláškou č. 135/1998 Sb. Ministerstva financí ze dne 4. června 1998. Jedná se o poměrně komplikovaný formulář, který se ve všech kolonkách vyplňuje v číselných kódech a jeho vyplnění můţe firmě s malými praktickými zkušenostmi činit potíţe. V takovýchto případech se proto jeho vyplnění doporučuje svěřit buď špeditérovi nebo profesionálnímu celnímu deklarantovi. Vyplněný, orazítkovaný a podepsaný formulář v celé sadě, se předkládá celnici společně s fakturou (podmínkou je, aby vzájemně souhlasili údaje včetně cen, dodacích podmínek, země určení a event. dalšími doklady jako jsou přepravní doklady, licence, certifikáty apod.). Uplatňování celně tarifních úlev, o které můţe dovozce poţádat (v zemích, které tyto úlevy na dovoz zboţí z ČR na základě příslušných mezinárodních dohod poskytují) je zcela logicky vázáno na prokazování původu zboží. Původ zboţí je potvrzován jednotnou formou, na předepsaných formulářích. Doloţit vzor? K prokazování původu zboţí, na které jsou poskytovány jednostranné celní preference v rámci Všeobecného systému preferencí (Generralized Systém of Preference – GSP) se pouţívá doklad o původu zboţí (Cerificate of Origin) potvrzený u nás hospodářskou komorou. Specifickým typem osvědčení o původu zboţí je certifikát EUR1 pouţívaný v zahraničním obchodě zemí EU a zemí přidruţených k EU. Pouţívá se od určité, legislativně stanovené hodnoty zásilek (v současné době od hodnoty 6 000 EUR). Pro menší zásilky je nahrazováno čestným prohlášením ebeny. Prohlášením na faktuře. Certifikát EUR1 je potvrzován celním )řadem v zemi vývozu.

33

Certifikátem, který potvrzuje shodu odesílaného zboţí s údaji uvedenými na obchodní faktuře je certifikát o prohlídce/inspekci. Tímto certifikátem ověřujeme zejména mnoţství, kvalitu zboţí, druh a kvalitu obalů, úplnost a neporušenost dodávky zboţí. Tato inspekce se provádí před odesláním zboţí, řada zemí ji při dovozu zboţí výslovně poţaduje a vydává seznamy organizací pověřených k jejímu provedení. Nejvíce certifikátů o prohlídce zboţí vydává ročně firma SGS se sídlem v Ţenevě, která má své hlavní pobočky ve více neţ 70 zemích světa. V ČR ji nalezneme v Praze 5.

3.3 Platební a úvěrové doklady Tyto dokumenty mají souvislost s financováním obchodního případu, placením a zajišťováním rizik. Jde o celou škálu dokumentů, navazujících např. na sjednané platební podmínky, na zapojení bank do financování obchodu apod. Častými doklady této skupiny jsou šeky, směnky a bankovní záruky. V roce 1986 byla vydaná nakladatelstvím SNTL encyklopedie zahraničního obchodu, která uvádí jako základní platební doklad fakturu, na jejímţ základě se poţaduje platba za zboţí. To znamená, ţe faktura patří mezi doklady plnící v zahraničním obchodě více úkolů.

3.4 Služby bank na českém bankovním trhu Banky v rámci konkurenčního boje o zákazníka nabízí svým klientům při realizaci mezinárodního platebního styku mnoho dalších sluţeb vč. Poradenství. Tím se jejich nabídky liší a je proto dobré výběr banky důkladně zváţit. Základními kriterii bank pro výběr jsou: Komplexnost nabízených sluţeb Dlouholetá činnost a tedy i předpokládaná zkušenost v mezinárodním platebním styku Pověst banky v zahraničí

3.5 Přepravní dokumenty Přepravní dokumenty z pohledu exportéra slouţí jako dispoziční dokument. Slouţí také k tomu jak řádně dopravit zboţí na určené místo a provádí zboţí po celém úseku přepravy, kterou exportér platil. Zrcadlově mají tyto dokumenty význam i pro kupujícího. Doklady tedy 34

umoţní importérovi nabýt právo nakládat se zboţím v určitém předem dohodnutém okamţiku. Konečně špeditérovi slouţí doklady k celnímu projednání event. k dalšímu jednání s úřady. Doklady tedy umoţňují zboţí volný pohyb do místa určení. Do této skupiny patří nákladní list CMR, nákladní list letecký, poštovní stvrzenka, námořní nákladní list a ostatní. 3.5.1 Konosament Tento dokument vyplňuje kapitán lodi jeţ převáţí náklad zboţí. A to v několika originálech a kopiích. Všechny údaje konosamentu musí souhlasit s ostatními dokumenty a samozřejmě se skutečnosti – signa, adresy, váhy, kupující, prodávající, počet beden atd. 3.5.2 Balící list Balící list se také někdy označuje jako konsignace nebo specifikace. Je to podrobný seznam zboţí podle jednotlivých druhů a mnoţství v zásilce. Jedno vyhotovení se musí vloţit buď do zásilky, nebo se upevňuje na vnější straně obalu nebo bedny zásilky. Jedná se o důleţitý dokument, který usnadňuje a urychluje celní odbavení. 3.5.3 ATA Karnet Tento dokument vystavuje Hospodářská Komora ČR, za úplatu a na jejím formuláři. Karnet slouţí k celnímu propuštění zboţí do dočasného oběhu v zemi určení. Pouţívá se např. při výstavách pro exponáty, ale i pro vybavení a nářadí při provádění prací v zahraničí. V případě, ţe je exponát v zahraničí prodán, pomůţe karnet k rychlejšímu a snazšímu celnímu odbavení prodaného exponátu. 3.5.4 Nákladní listy Tento dokument můţeme rozdělit do tří skupin: o Letecký nákladní list o Ţelezniční nákladní list o Nákladní list CMR Všechny tyto nákladní listy vystavují přepravci tj. letecké společnosti, České Dráhy, špeditéři apod. 35

3.6 Pojišťovací dokumenty K úhradě škod způsobených na majetku slouţí pojištění. Nejčastějším případem v zahraničním obchodě je pojištění zboţí při jeho přepravě ( tak zvané dopravní pojištění). Pojistná hodnota je hodnota zboţí vč. nákladů na jeho dopravu, příp. ušlý zisk, clo a další výlohy spojené s přepravou zboţí do místa určení. Pojišťovna u tohoto typu pojištění poskytuje plnění za poškození, zničení nebo ztrátu zboţí, pokud k tomuto došlo jakoukoliv nahodilou událostí, pokud dotčený typ události není z pojištění v rámci uzavřené pojistky předem vyloučen. Pojistná událost je událost, pro jejíţ vznik bylo uzavřeno pojištění a která tedy zakládá povinnost pojišťovny k placení pojistné náhrady. Taková poistná událost můţe být v pojistné smlouvě stanovená: Všeobecně, bez vyjmenování pojistných nebezpečí, avšak s uvedením události na které se pojistka nevztahuje, tzv. výluky pojištění Jmenovitě, s vyjmenováním všech rizik, na které se pojistka vztahuje. 3.6.1 Výluky z pojištění Výluky z pojištění dělíme do těchto skupin: Absolutní – nelze je zahrnout do ţádného typu pojištění. Jsou to vady výrobků, dále škody vzniklé úmyslným jednáním některých ze zúčastněných stran pojistné smlouvy, nebo třetí osoby. Jsou to také vady nevhodného balení, škody vzniklé nevhodným loţením zboţí, nevhodným způsobem dopravy nebo skladováním. Relativní – nejsou součástí základního pojištění pojišťovny, lze však na ně sjednat připojištění. Tyto výlohy mohou vyplývat z vlastností zboţí jako jsou např. choulostivé zásilky, úbytek hmotnosti odpařováním, moţností napadení škůdci apod. Také to mohou být rizika politická, válečná. V praxi se dopravní pojištění zboţí nejčastěji uzavírá buď podle dodacích podmínek Incoterms nebo tzv. warehouse to warehouse (ze skladu do skladu). Tento typ zahrnuje i pojištění nebezpečí spojená s nakládkou, překládkou a vykládkou. 36

3.6.2 Pojistka Hlavním dokladem v této skupině dokladů je tady pojistka, dokládající uzavření pojistné smlouvy. V ČR je uzavření pojistné smlouvy upraveno zákonem č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník ve znění pozdějších předpisu. Pojistná smlouva musí být vţdy uzavřená písemnou formou. Z důvodu omezení rozsahu smlouvy se tato zpravidla odvolává na konkrétní všeobecné pojistné podmínky pojistitele, které musí být schváleny orgánem státního dozoru v pojišťovnictví a tyto podmínky se stávají nedílnou součástí pojistné smlouvy. Hlavní, základní ustanovení pojistné smlouvy potvrzuje pojišťovna na pojistném certifikátu. Pojistná částka představuje horní limit plnění pojišťovny a stanovuje si ji pojistník. Do této částky se kromě hodnoty zboţí v době uzavírání pojistky zahrnuje i přepravné, pojistné, skladné, očekávaný zisk a u některých dodacích parit i clo a další daně platné v zemi určení zboţí. Přepravované zboţí se zpravidla pojišťuje na 110 % hodnoty zboţí, tak aby exportéři, kterým byla způsobená škoda pokryli vícenáklady spojené s likvidací vzniklé škody. Při sjednávání pojistné smlouvy se od klienta obvykle poţaduje: Údaje týkající se hodnoty zboţí Specifikace zboţí a balení Dopravní prostředek, místo nakládky, překládky a vykládky zboţí Způsob lodění nebo nakládky Teritoriální informace Výše a způsob pojistného krytí Pro exportéra je nejdůleţitější, aby v případě pojistné události u jeho zboţí byla pojistka bez prodlení proplacena. Pro toto se doporučuje následující postup: Škoda musí být nahlášena pojišťovně ihned po jejím zjištění

37

Jestliţe škoda překročí mezinárodně uznávanou hranici, je nezbytné předloţit zápis – škodní protokol Uplatnění škody vůči přepravci Jestliţe došlo ke ztrátě celé zásilky – exportér nedá z ruky čisté přepravní doklady (originály) Při pojistné události obvykle pojišťovna poţaduje po dodavateli následující doklady: Konosament nebo jiný doklad (RWB, AWB, stvrzenku atd.) Pojistný certifikát nebo smlouvu Škodní protokol Obchodní faktur Korespondenci s přepravcem nebo rejdařem Odhad ztrát U všech výše uvedených dokladů se doporučuje předkládat kopie, pojišťovna můţe poţadovat některé další doklady dle svého vlastního uváţení a povahy celého případu.

4 Příklady z praxe Pracují ve firmě Meva a.s. která vyrábí kovové kontejnery. Meva a.s. je jedním z největších výrobců kovových nádob v celé Evropě coţ dává schopnost konkurovat i v takových zemích jako je Rusko, Azerbajdţán, Kazachstán apod. Proto se musí dbát na to aby rizika, která hrozí při vývozu do těchto zemí byla z největší části diverzifikována. Právě v těchto východních zemích je vhodné, a pro většinu firem i nezbytné, si pojistit pohledávky v těchto zemích. K tomuto účelu firma Meva a.s. vyuţívá pojišťovny EGAP. Součásti celkové hospodářské politiky státu je podpora exportu. Prostřednictvím systému proexportní politiky napomáhá stát akcelerovat a multiplikovat pozitivní efekty, které dosahují české firmy na zahraničních trzích. Státní podpora vývozu formou pojištění vývozních úvěrových rizik spočívá v záruce státu za závazky EGAO z pojištění, která je definovaná v § 8 zákona č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou. V praxi státní podpora znamená, ţe EGAP svým pojištěním vykrývá mezeru na trhu, na kterou nemají soukromé úvěrové pojišťovny

38

dostatečnou kapacitu. Jedním ze základních předpokladů pro poskytnutí pojištění se státní podporou je splnění pravidel pro původ zboţí. Na počátku devadesátých let jako nedílnou součástí transformace čs. ekonomiky bylo vytvoření institucí na podporu exportu. Jako první institucí, cílem které bylo poskytnutí naším vývozcům podporu formou úvěrového pojištění, byla Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. EGAP. Tato instituce byla zaloţená v únoru roku 1992.

Po vzniku

samostatné České republiky se EGAP změnila na akciovou společnost vlastněnou českým státem, jehoţ akcionářská práva vykonávají příslušné ústřední orgány státní správy, tj. Ministerstvo financí ČR, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Ministerstvo zahraničních věcí ČR a Ministerstvo zemědělství ČR. Stalo se tak podle usnesení vlády ČR č. 746/1993. Produkty EGAP Jsou vytvořeny a uplatňovány v souladu s pravidly tak zvaného Konsensu OECD a představují moderní pojišťovací a zajišťovací produkty. Pojištění krátkodobého vývozního dodavatelského úvěru Pojištění kryje celé spektrum teritoriálních a trţně nezajistitelných komerčních rizik nezaplacení zahraničním odběratelem. Délka úvěru v tomto případě nesmí překročit 24 měsíců. Pojistné se platí zpravidla jednorázově předem. Pojištěným je vývozce. Pojistnou událostí je dílčí nebo úplné nesplacení pojištěného úvěru. Pojistné plnění obdrţí pojištěný, případně jeho banka, je-li v pojistné smlouvě ustanovená oprávněnou osobou. Pojištění bankou financovaného krátkodobého vývozního dodavatelského úvěru V tomto případě se pojišťuje riziko nezaplacení pohledávky v důsledku teritoriálních nebo trţně nezajistitelných komerčních rizik. Pojištěným je banka, pobočka zahraniční banky nebo finanční instituce, na kterou vývozce úplatně postoupil pojištěnou pohledávku ze smlouvy o vývozu bez moţnosti uplatnění regresu na vývozce. Délka úvěru nesmí překročit 24 měsíců. Pojistná smlouva musí být podepsána rovněţ vývozcem. Pojištění středně a dlouhodobého vývozního dodavatelského úvěru Tento druh pojištěni je vhodný pro zabezpečení pohledávek z kontraktů na vývoz strojírenské produkce a investičních celků a má obdobnou povahu jako předchozí krátkodobé pojištění s tím, ţe jde o pojištění s délkou úvěru nad dva roky aţ do 39

maximálních časových období, které povoluje Konsensus OECD pro jednotlivé typy exportních projektů. U projektů s potenciálními dopady na ţivotní prostředí si EGAP vyhrazuje právo vyţadovat od vývozce předloţení posudku o vlivu vývozu na ţivotní prostředí v zemí určení. Pojištění bankou financovaného středně a dlouhodobého vývozního dodavatelského úvěru V tomto případě je pojištěným banka, pobočka zahraniční banky nebo finanční instituce, na kterou vývozce úplatně postoupil pojištěnou pohledávku ze smlouvy o vývozu bez moţnosti uplatnění regresu na vývozce. Pojistná smlouva musí být podepsána pojistitelem, pojistníkem a vývozcem. Svým podpisem vývozce uznává svá práva a povinnosti, včetně povinnosti uhradit pojistiteli škodu, která mu vznikla vyplacením pojistného plnění v případě, ţe k pojistné události došlo z důvodu nesplnění povinností vývozce. Pojištění vývozního odběratelského úvěru Pojištění odběratelských úvěru se týká úvěru poskytnutých bankou vývozce zahraničnímu kupujícímu nebo jeho bance na dobu delší neţ jeden rok. Pojištění kryje úvěrové riziko splácení pohledávek z poskytnutých odběratelských úvěrů. Pojištění kryje úvěrové riziko splácení pohledávek z poskytnutých odběratelských úvěrů. Pojištění proti úvěrovému riziku chrání financující banku nebo jinou finanční institucí proti riziku nezaplacení pohledávky za zahraničním kupujícím nebo jeho bankou v důsledku teritoriálních nebo trţně nezajistitelných komerčních rizik. U projektů s potenciálními dopady na ţivotní prostředí si EGAP vyhrazuje právo vyţadovat od vývozce předloţneí posudku o vlivu vývozu na ţivotní prostředí v zemí vývozu. Pojištění potvrzeného akreditivu Pojištění kryje komerční a teritoriální riziko majetkové újmy banky potvrzující akreditiv v důsledku celkového nebo částečného nezaplacení podle podmínek akreditivu vystavující bankou. Vztahuje se i na případ tak zvaného tichého potvrzení dokumentárního akreditivu. Výše pojistného závisí na době platnosti akreditivu, na termínu jeho splatnosti a na výši spoluúčasti. Pojištění úvěru na předexportní financování Pojištění kryje riziko banky poskytující úvěr na předexportní financování výroby pro export v důsledku nesplnění vývozního kontraktu ze strany českého vývozce. Při délce splatnosti navazujícího vývozního úvěru do dvou let se pojišťuje předexportní úvěr na 40

výrobu nejvýše do 85 % hodnoty vývozu. Při delší splatnosti je moţné pojistit předexportní úvěr nejvýše do 75 % hodnoty vývozu. Na tento typ pojištění musí navazovat pojištění vývozního úvěru proti riziku nezaplacení zahraničním kupujícím, případně pojištění proti riziku nemoţnosti plnění smlouvy o vývozu podle přislušných všeobecných pojistných podmínek EGAP. Pojištění investic českých právnických osob v zahraničí Toto pojištění kryje teritoriální rizika spočívající v omezení nebo ztrátě výnosů z investice v zahraničí v důsledku znemoţnění jejich transferu do ČR, vyvlastnění investice bez náhrady nebo politický násilných činů. Investice musí představovat dlouhodobý závazek investora na dobu nejméně tři let. U investice s potenciálními dopady na ţivotní prostředí si EGAP vyhrazuje právo vyţadovat od investora předloţení posudku o vlivu investice na ţivotní prostředí v hostitelské zemí. Pojistné se platí předem na pojistný rok. Pojištěným je český investor, který v případě pojistné události obdrţí pojistné plnění. Pojištění úvěru na financování investic českých právnických osob v zahraničí Pojištění kryje financující bance komerční i teritoriální rizika nesplacení úvěru investorem. Pojištěn můţe být pouze úvěr na zahraniční investici, u kterého je doba do prvního čerpání do konečné splatností delší neţ tři roky a který je určen na pořízení dlouhodobého hmotného, nehmotného či finančního majetku zahraniční společnosti, na rozšíření zásob zahraniční společnosti nebo na provozní financování zahraniční společnosti. Podmínkou pojištění je částečné financování investice z vlastních finančních zdrojů investora. Investor ručí bance za splacení úvěru svojí zahraniční společnicí v případě komerčních rizik. Pojištění úvěru na financování prospekce zahraničních trhů proti riziku nezaplacení Krytím je riziko ztrát vývozce z prospekce na zahraničních trzích, respektivě riziko splacení úvěru poskytnutého bankou vývozci na prospekci při zavádění či rozšíření vývozu. Tento druh pojištění je určen především malým a středním podnikům. Podmínkou pro pojištění je rozpočet vývozce na prospekci, který se v případě pojistné události srovnává na pět let s tím, ţe čerpání prostředků na prospekci se uskuteční v prvních dvou letech platnosti pojistné smlouvy. Pojištění proti riziku nemožnosti planění smlouvy o vývozu

41

Pojištění proti výrobnímu riziku chrání vývozce před ztrátami v důsledku zrušení nebo přerušení smlouvy o vývozu před realizaci dodávky, které bylo způsobeno výhradně ze strany dovozce nebo politickou, finanční nebo makroekonomickou situací země dovozce. Pojištění lze sjednat samostatně i v návaznosti na pojištění pohledávek z vývozního úvěru, nebo úvěru na financování výroby určené na vývoz. Pojištění bankovních záruk vystavených v souvislosti s exportním kontraktem Pojištění záruky poskytuje krytí bance, která záruku pro vývozce vystavila, proti riziku jejího neoprávněného čerpání zahraničním odběratelem nebo jeho bankou, aniţ by příkazce porušil svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy o vývozu nebo z podmínek soutěţe. V určitých případech lze pojistit téţ riziko oprávněného čerpání záruky. Při uzavírání smlouvy mezi firmou Meva a.s. a EGAP pojišťovnou se Meva jako vývozce se musela soustředit na více náleţitosti. Musí se dbát na kvalitní vypracování smlouvy o vývozu. Do smlouvy se zahrnula výhoda vlastnického práva na zboţí aţ do jeho úplného zaplacení, povinnost firmy Meva a.s. plnit ze smlouvy o vývozu vázat aţ na termín ukončení jednání o financování, přesně se specifikoval okamţik uskutečnění dodávky a na to navazující povinnost dluţníka platit a při stanovení ceny dodávaného zboţí kalkulovat s náklady na poţadovaný rozsah finančních sluţeb a pojištění. Dále se zjistilo, jaký rozsah finančních sluţeb bude obchodní případ vyţadovat, jako jsou bankovní záruk (bid bond, performance bond, advance payment bond apod.).

42

Závěr Součástí kaţdodenního ţivota i podniká je riziko, neboť platí, ţe podnikání je vţdy spojeno s určitou mírou nejistoty, která nás obklopuje a obklopuje samozřejmě také firmy. Totéţ platí i o podnikání v mezinárodním prostředí, kdy v rámci závazkových vztahů existuje mnoho rizikových faktorů, více, neţ v prostředí ve vnitrostátních závazkových vztazích. Je třeba např. počítat s vyšší vzdáleností, neznalostí nebo malou znalostí místního prostředí, s jazykovou bariérou, pohybem kursů měn, politickou situací atd. Možnosti snížení rizik Podnikatelé tak přemýšlí nad tím, jak se těmto rizikům vyhnout a jak je co nejvíce eliminovat. Základem úspěchu můţe být redukce rizika na minimální hranici, která je moţná. Tato redukce můţe být zaloţena např. na znalostech, schopnostech či zkušenostech s mezinárodním obchodem v daném oboru. Bohuţel však platí, ţe ne všechna rizika je moţné sníţit a ne všechna rizika lze sníţit za přijatelných nákladů. I tak se ale musí kaţdý podnikatel riziky zabývat a musí umět identifikovat, která rizika právě jeho podnik mohou ohrozit. Otázkou pak zůstává, za jakých finančních podmínek je moţné riziko sníţit. Totéţ je moţné říci o kvalitě práce se smlouvami a všemi smluvními dokumenty, které se pojí k zahraničnímu obchodu firmy a platebním podmínkám. Pokud je toto riziko nedoceněno, jakákoliv marketingová a cenová strategie nebo dokonalý výrobní postup, a jiné zdánlivě velmi významné trţní výhody, nemusejí podnikateli zajistit očekávaný zisk v případě nedbalosti při vytváření smlouvy. Z tohoto důvodu by podnikatelé neměli podceňovat, důleţitost rizikového managementu, jenţ rizika identifikuje a ve spolupráci s právními specialisty také eliminuje, čehoţ jsou si zpravidla plně vědomi. Jakékoliv podcenění dobrého smluvního základu se pak můţe firmě velice nevyplatit. Analýza rizik V bakalářské práci proběhla analýza všech dostupných informací ohledně platebního rizika v mezinárodním obchodu. Následná syntéza poskytla nejen přehledný popis tohoto rizika, ale také efektivní shrnutí této problematiky, která zdá se být velice členitá a je tedy nutné na 43

závěr práce připravit smysluplné výstupy. Mezi hlavní rizika v mezinárodním obchodě patří platební rizika, kdy zahraniční partner nechce a nebo nemůţe za kontrakt zaplatit. Cílem této práce bylo popsat platební rizika v zahraničním obchodě a uvést, jak je moţné se vůči těmto rizikům bránit. Cíl práce byl naplněn. Bakalářská práce se skládá ze 4 kapitol. První kapitola pojednává o platebních rizicích, na které můţe firma narazit při zahraničním obchodě. Proto se zmiňují nejen rizika, na které je moţné narazit, ale také moţnost minimalizace těchto rizik. Důleţité jsou v rámci této problematiky také informace, které je nutné získat o obchodním partnerovi. Nejdůleţitější informace se týkají platební schopnosti partnera a jeho bonity, neboť exportér nese vysoké riziko nezaplacení kontraktu, coţ ho můţe v konečném důsledku velice poškodit. Důleţitost tedy tkví v tom zjistit dostatek informací o platební schopnosti obchodního partnera a o moţnosti minimalizovat riziko nezaplacení na základě vyuţití vhodných nástrojů, kterými je moţné tomuto riziku čelit. Druhá kapitola se zaměřila na platební nástroje, které jednotlivé firmy pouţívají při obchodování za hranicemi. Cílem vyuţití těchto nástrojů je sníţení platebního rizika a ochrana před moţnými problémy s druhotnou platební neschopností. Mezi těmito nástroji hrají důleţitou roli např. akreditiv, kdy se platí zahraničnímu partnerovi aţ v okamţiku předání zboţí. Je také nutné zmínit další důleţitý nástroj, a tím je bankovní záruka. I tento nástroj je velice specifický, neboť pokrývá jak platební, tak i neplatební závazky a plnění nastává vţdy v peněţní formě. Jakmile obdrţí příjemce záruka oznámení o záruce, je tato záruka vystavena. Velice se dbá na přesné formulace závazků a také na ověřování podpisů, kterými se tato bankovní záruka stvrzuje. Cíl práce – opatření ke snížení rizikovosti Celá práce je zakončena příkladem z praxe, který práci dodá potřebný reálný pohled na situaci firem, které skutečně se zahraničím obchodují. Je to tak cenné doplnění práce, které nastíní skutečnou realitu. Jako příklad poslouţila firma Meva, a.s., jeţ se zabývá výrobou kontejnerů. Působí po celé Evropě, kde ji patří první místo ve velikosti této produkce. Pohybuje se nejen po evropských zemích, ale také má své obchodní kontrakty v Rusku a Kazachstánu. Z hlediska zaměření na zahraniční obchod je pro tuto firmu zásadní maximální sniţování rizik plynoucí nejen ze zahraničního obchodu obecně, ale také z nezaplacení závazků.

44

Je třeba také připomenou podporu exportu prostřednictvím systému proexportní politiky. Stát poskytuje impulsy pro exportní politiky a na základě toho pak dochází k akceleraci multiplikačních efektů. Pro vývozce je velice důleţitá státní agentura EGAP, vlastněná státem. Akcionářská práva vykonávají státní orgány, např. Ministerstvo financí nebo Ministerstvo zahraničních věcí. Práce by tak měla přinést komplexní informaci nejen o platebních rizicích v rámci zahraničního obchodu, ale také o nástrojích, kterými lze tato rizika eliminovat a o dokumentech, které jsou v rámci této problematiky potřebné. Domnívám se, ţe jakákoliv firma, která se rozhodne obchodovat se zahraničím, by měla velice dobře zváţit, co jaké míry se bude zabývat riziky, která jsou všude kolem ní a do jaké míry bude chtít rizika analyzovat a pracovat s nimi. Rozhodně je moţné doporučit práci s rizikem a je téţ moţné doporučit se riziky zabývat kontinuálně, stejně tak kontinuálně provádět veškeré analýzy, které jsou ke správné klasifikaci rizik potřebné. I kdyţ se můţe zdát obchod se zahraničím bezpečný, nikdy nikdo neví (např. v nestabilních afrických zemích), jak se bude vyvíjet politika obecně či politika měnová. To pak úzce souvisí s tím, ţe místní firmy nemusí mít prostředky za zaplacení produkce. Dle mého názory by risk management měl patřit do kaţdého managementu firmy, tzn. měl by být nedílnou součástí podniku, měl by být součástí vedení. Tzn. vedení podniku by mělo reflektovat názory risk managementu. Úkolem by pak bylo vytvořit databázi odběratelů, v rámci které se budou sledovat ti, kteří mají problémy s placením, bude tedy docházek k průběţnému vyhodnocování platební morálky, která bude mít přímý vliv na finanční stabilitu firmy, neboť druhotná platební neschopnost můţe, domnívám se, zasáhnout hlavně menší firmy. O to více by toto bylo bolestnější při obchodováním se zahraničním partnerem, neboť se zahraničními kontrakty jsou obvykle spojeny další náklady a pokud kontrakt nedopadne, tyto náklady jsou navţdy ztraceny. K hodnocení platební morálky či získávání dalších informací je vhodné pouţít sluţeb agentur, které se tímto přímo zabývají. Zajímavé sluţby pro firmy zabývající se zahraničním obchodem můţe poskytnout komerční úvěrová pojišťovna EGAP. Pokud v rámci sledování platební morálky obchodních partnerů tato databáze signalizuje u nějakého obchodního partnera problém, je vhodné s ním spolupracovat na základě pojištění pohledávek, nabízené specializovanými úvěrovými pojišťovnami,

45

případně pouţívání osvědčených platebně-zajišťovacích nástrojů, poskytovaných komerčními bankami. Řízení platebního rizika není vhodné zanechat ani při hospodářském růstu, neboť se domnívám, ţe hospodářský růst automaticky neznamená u všech firem prosperitu a schopnost a ochotu platit včas. Naopak, v hodnocení platebního rizika je třeba pokračovat, i kdyţ je moţné připustit, ţe toto riziko jiţ nehrozí v takové míře. Navíc krátkodobé úvěrové riziko v rámci obchodního úvěru můţe postihnout kaţdou firmu, i kdyţ prosperuje. Firma při hodnocení rizika u obchodních partnerů nemusí vţdy nutně vyuţívat specializovaných agentur, ale můţe tuto analýzu provádět sama na základě vyuţití různých bonitních modelů.

46

Seznam použité literatury Tištěná literatura 1. ANDRLE, P. Dokumentární akreditiv v praxi. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. ISBN 978-80-247-2276-4. 2. KISLINGEROVÁ, E. Podnik v časech krize. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. ISBN 978-80-247-3136-0 3. MACHKOVÁ, H.; ČERNOHLÁVKOVÁ, E.; SATO, A. Mezinárodní obchodní operace. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. ISBN 978-80-247-3237-4 4. REŢŇÁKOVÁ, M. Řízení platební schopnosti podniku. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010. ISBN 978-80-247-3441-5 5. SVATOŠ, M. Zahraniční obchod teorie a praxe. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-247-2708-0

Internetové zdroje: 1. Oficiální portál pro podnikání a export. 1997-2013 CzechTrade. Dostupné na www.businessinfo.cz 2. Oficiální portál Dun & Bradstreet Inc., Dun & Bradstreet Inc., 2000–2010. Dostupné na www.dbis.cz 3. Oficiální portál EGAP. Dostupné na www.egap.cz 4. Oficiální portál Euler Hermes Europe SA, člen skupiny Allianz. Dostupné na www.eulerhermes.cz/cs/ 5. Oficiální portál úvěrové pojišťovny KUPEG. Dostupné na www.kupeg.cz 6. Oficiální portál Atradius, pojištění pohledávek. Dostupné na stránkách www.atradius.cz 7. Oficiální portál CorporateInformation. Dostupné na www.corporateinformation.com 8.

Oficiální portál celosvětového firemního vyhledávače Kompass. Dostupné na www.kompass.cz

9. Oficiální portál Internet Securities, Inc. Dostupné na www.securities.com 10. Oficiální portál The International Organization of Securities Commissions. Dostupné na www.iosco.org

47