(FOREST MANAGEMENT INSTITUT) (NATURAL FOREST AREA)

ÚSTAV PRO HOSPODÁŘSKOU ÚPRAVU LESŮ BRANDÝS N. L., POBOČKA HRADEC KRÁLOVÉ (FOREST MANAGEMENT INSTITUT)

PŘÍRODNÍ LESNÍ OBLAST (NATURAL FOREST AREA)

PLATNOST od 1999 DO 2018

TEXTOVÁ ČÁST

HRADEC KRÁLOVÉ 1999

PLO 25 - Orlické hory

Obsah

OBSAH: 1. ÚVOD

1

2. VYHOTOVENÍ OPRL A VYMEZENÍ HRANIC 2.1. Organizace pověřena vyhotovením 2.2. Platnost OPRL a časový plán vyhotovení 2.3. Uplatnění připomínek ke zpracování OPRL 2.4. Výstupy OPRL 2.5. Vymezení hranice (PLO) a její plocha

2 2 2 2 2 2

3. ORGANIZAČNĚ SPRÁVNÍ ÚDAJE 3.1. Kompetence státní správy lesů v oblasti 3.2. Kompetence státní správy ochrany přírody v oblasti 3.3. Seznam katastrů zasahujících do oblasti podle okresů

4 4 5 6

4. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY OBLASTI 4.1. Poměry geomorfologické a hydrografické 4.1.1. Geomorfologie oblasti 4.1.2. Hydrografie oblasti 4.2. Poměry klimatické 4.3. Poměry geologické a pedologické 4.3.1. Geologie oblasti 4.3.2. Pedologie oblasti 4.4. Biogeografické poměry 4.5. Zhodnocení a typizace růstových podmínek 4.5.1. Typologický systém použitý pro typizaci v OPRL 4.5.2. Lesní vegetační stupně a soubory lesních typů 4.5.2.1. Lesní vegetační stupně 4.5.2.2. Soubory lesních typů 4.5.3. Zastoupení původních lesních společenstev 4.5.4. Typologické a trvalé zkusné plochy, výzkumné plochy 4.5.4.1. Typologické zkusné plochy 4.5.4.2. Trvalé zkusné plochy a poloprovozní výzkumné plochy (IFER) 4.5.4.3. Výzkumné plochy (VÚLHM VS Opočno) 4.5.5. Problematika revize typologického mapování v rámci OPRL 4.5.6. Přehled lesních typů (LT) 4.5.7. Převod SLT na skupiny typů geobiocénů a ukázkové přirozené porosty 4.5.8. Předpokládané změny klimatu a jejich vliv na rozšíření dřevin a na lesní prostředí (ŠINDELÁŘ) 4.5.9. Antropicky podmíněné změny prostředí 4.5.9.1. Vliv imisí na lesní půdy 4.5.9.2. Meliorační opatření - vápnění půd (PODRÁZSKÝ, VACEK) 4.5.9.3. Mechanické shrnování klestu (ŠACH) 4.5.10. Historicky doložené rozšíření hospodářských dřevin (SAMEK, NOŽIČKA) 4.5.11. Analýza změn v přírodních rezervacích (VACEK, PODRÁZSKÝ, SOUČEK)

7 7 7 7 8 9 9 10 16 19 19 19 19 21 22 23 23 31 33 33 33 38 41 42 42 45 48 48 50

5. ÚDAJE O STAVU LESA, HISTORICKÉM VÝVOJI, DOSAVADNÍM HOSPODAŘENÍ A MAJETKOVÝCH POMĚRECH 5.1. Historický vývoj hospodaření v oblasti 5.1.1. Vývoj lesního hospodářství 5.1.2. Vývoj hospodářské úpravy 5.1.3. Vývoj dřevinné skladby a původ semene 5.1.4. Zalesňování nelesní půdy 5.1.5. Diferencované způsoby hospodaření 5.1.6. Vzorové lesní hospodařství Huga Koniase 5.2. Údaje o stavu lesa 5.2.1. Zastoupení dřevin 5.2.2. Zastoupení věkových stupňů 5.2.3. Zásoba, zakmenění, přírůsty 5.2.3.1. Porostní zásoby 5.2.3.2. Rozbor vývoje očekávaných porostních zásob na další období

53

 Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

53 53 54 54 56 56 58 59 59 61 63 63 66 I

Obsah


5.2.3.3. Přírůstové poměry v oblasti 5.2.4. Zastoupení porostních typů 5.2.5. Porosty I. generace lesa 5.2.6. Geneticky nevhodné porosty 5.2.7. Porosty založené na holinách po imisní kalamitě 5.3. Dosavadní hospodaření v oblasti 5.4. Majetkové a organizační členění 5.4.1. Historický vývoj majetkových poměrů 5.4.2. Organizační členění LČR v oblasti 5.4.3. Přehled větších vlastníků, obcí a fyzických osob 5.4.4. Celkový podíl jednotlivých skupin vlastníků na výměře 6. FUNKCE LESŮ 6.1. Funkční potenciál lesů 6.1.1. Funkce produkční 6.1.1.1. Produkční potenciál stanovištní - fiktivní 6.1.1.2. Růstové poměry podle četnosti bonit (AVB) u representativních porostních typů 6.1.1.3. Reálný produkční potenciál 6.1.2. Funkce mimoprodukční 6.1.2.1. Funkce ekologicko-stabilizační 6.1.2.2. Funkce vodní 6.1.2.2.a) Vymezení hydromelioračních okrsků 6.1.2.2.b) Hydrický potenciál 6.1.2.2.c) Změna klimatu a lesnické meliorace 6.1.2.3. Funkce půdoochranná 6.1.2.4. Funkce zdravotně rekreační 6.1.2.5. Funkce krajinotvorná 6.2. Funkce deklarované veřejným zájmem a stávající kategorie lesa 6.2.1. Lesy ochranné 6.2.1.1. Kategorie lesů ochranných 6.2.1.1.a) Lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích 6.2.1.1.b) Lesy na exponovaných hřebenech 6.2.2. Vodohospodářské a vodoochranné lesy 6.2.2.1. Ochranná pásma vodních zdrojů 6.2.2.2. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) 6.2.2.3. Vodárenské toky 6.2.2.4. Objekty státní pozorovací sítě Českého hydrometeorologického ústavu 6.2.3. Lesy s deklarovanými zájmy ochrany přírody a krajiny 6.2.3.1. Chráněná krajinná oblast Orlické hory 6.2.3.2. Národní přírodní rezervace 6.2.3.3. Přírodní rezervace 6.2.3.4. Přírodní památky 6.2.3.5. Přírodní parky 6.2.3.6. Významné krajinné prvky 6.2.4. Lesy s deklarovanými zájmy rekreace 6.2.5. Lesy sloužící lesnickému výzkumu a výuce 6.2.6. Lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti 6.2.6.1. Geneticky hodnotné porosty 6.2.6.1.a) Ekotypy a ekodémy lesních dřevin 6.2.6.1.b) Uznané porosty 6.2.6.1.c) Genové základny 6.2.6.1.d) Genové zdroje reprodukčního materiálu podle dřevin (HYNEK) 6.2.6.2. Geograficky nepůvodní druhy dřevin 6.2.6.3. Územní systém ekologické stability 6.2.6.3.a) ÚTP Nadregionální a regionální ÚSES ČR 6.2.6.3.b) Přehled zpracovaných generelů ÚSES 6.2.7. Lesy s deklarovanou funkcí intenzivního chovu zvěře 6.2.8. Lesy, v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření 6.2.8.1. Kulturní památky a archeologická naleziště 6.2.9. Souhrn členění lesů v oblasti podle kategorií lesa II

67 69 71 72 73 75 77 77 80 80 80 81 81 81 81 82 82 83 83 84 84 85 86 86 87 88 89 90 90 90 91 91 91 96 96 96 97 97 98 99 101 102 102 107 108 108 108 108 109 109 110 111 113 114 115 117 117 117 119



6.3. Překryvy funkcí, výhledy, priority a střety zájmů 6.3.1. Překryvy funkcí lesů 6.3.2. Priority funkcí lesa v rámci překryvů 6.3.3. Střety zájmů a výhledy v rámci překryvů 6.3.4. Územně plánovací podklady a územně plánovací dokumentace

Obsah

120 120 123 123 124

7. OCHRANA LESA 7.1. Rozbor požkození lesů škodlivými činiteli 7.1.1. Výskyt škodlivých činitelů v PLO podle významu 7.1.1.1. Rozbor nezdaru zalesnění 7.1.1.2. Rozbor nahodilých těžeb 7.1.2. Poškození porostů imisemi 7.1.2.1. Pásma ohrožení imisemi 7.1.2.1.a) Stanovení pásem ohrožení lesů pod vlivem imisí 7.1.2.1.b) Ekologická charakteristika a vylišení pásem ohrožení v oblasti 7.1.2.2. Charakteristika jednotlivých stupňů poškození lesních porostů 7.1.2.3. Přehled o imisním zatížení oblasti a největších imisních zdrojích 7.1.2.4. Zhodnocení poškození porostů imisemi 7.1.2.4.a) Vývoj a rozsah exhalačních těžeb 7.1.2.4.b) Současný zdravotní stav porostů 7.1.3. Abiotičtí činitelé (vítr, sníh, námraza, sucho) 7.1.3.1. Vítr 7.1.3.1.a) Zhodnocení historického vývoje škod větrem 7.1.3.1.b) Zhodnocení vývoje škod větrem v období posledních 20 let 7.1.3.1.c) Provedená opatření proti škodám větrem 7.1.3.2. Sníh a námraza 7.1.3.3. Ostatní abiotičtí činitelé 7.1.4. Poškození biotickými činiteli 7.1.4.1. Poškození porostů zvěří 7.1.4.1.a) Přehled o výskytu spárkaté zvěře 7.1.4.1.b) Zhodnocení požkození porostů zvěří v minulosti 7.1.4.1.c) Současné poškození porostů zvěří 7.1.4.1.d) Zhodnocení prováděných opatření k zabránění škodám zvěří 7.1.4.2. Podkorní a listožraví kalamitní škůdci 7.1.4.2.a) Lýkožrout smrkový 7.1.4.2.b) Ploskohřbetky na smrku 7.1.4.2.c) Bekyně mniška 7.1.4.3. Ostatní hmyzí škůdci 7.1.4.4. Ostatní poškození biotickými činiteli 7.1.4.4.a) Hlodavci 7.1.4.4.b) Hniloby 7.1.4.4.c) Žloutnutí smrku s tracheomykózními příznaky 7.1.4.4.d) Hynutí olší 7.2. Návrh dlouhodobých opatření ochrany lesa 7.2.1. Návrh opatření v lesích ohrožených imisemi 7.2.2. Návrh opatření v porostech narušených a ohrožených abiotickými činiteli 7.2.2.1. Návrh opatření proti větru a proti sněhu 7.2.2.2. Zvýšení stability výchovou lesních porostů 7.2.2.3. Zvýšení stability při obnově porostů 7.2.3. Návrh opatření v porostech narušených a ohrožených zvěří 7.2.4. Návrh opatření v porostech narušených a ohrožených kalamitními škůdci 7.2.5. Vliv předpokládané změny klimatu na ohrožení porostů 7.3. Ekologická a statická stabilita lesa 7.3.1. Koncepce mapy dlouhodobých opatření lesa 7.3.1.1. Poškození a ohrožení škodlivými činiteli 7.3.1.2. Návrhy opatření pro obnovu statické stability 7.3.2. Mapa ÚSES

127 127 127 127 128 129 129 129 130 130 132 136 138 139 139 139 139 140 140 141 141 141 141 141 142 143 143 143 143 145 145 145 145 145 146 146 146 147 147 147 147 148 148 149 149 150 150 151 151 151 151

8. DOPRAVNÍ ZPŘÍSTUPNĚNÍ LESA 8.1. Stav zpřístupnění

153 153


III

Obsah


8.1.1. Inventarizace odvozních cest 8.1.2. Dopravně nepřístupné lokality

153 153

8.1.3. Vymezení transportních segmentů a odvozních celků 8.2. Výhledové zpřístupnění 8.2.1. Návrh zpřístupnění lesa v oblasti 8.2.2. Přehled transportních segmentů a porovnání hustoty odvozních cest 8.3. Návrh limitujících těžebně-dopravních technologií 8.3.1. Modelové těžebně-dopravní technologie 8.3.2. Ukazatelé cestní sítě 8.4. Koncepce dopravní mapy 9. HOSPODÁŘSKÉ SOUBORY, ZÁKLADNÍ HOSPODÁŘSKÁ DOPORUČENÍ A RÁMCOVÉ SMĚRNICE HOSPODAŘENÍ 9.1. Vymezení hospodářských souborů 9.1.1. Zařazení souborů lesních typů a porostních typů do hospodářských souborů 9.1.2. Zastoupení cílových hospodářských souborů 9.2. Růstové podmínky cílových hospodářských souborů 9.3. Základní hospodářská doporučení 9.3.1. Přehled základních hospodářských doporučení zastoupených HS 9.4. Rámcové směrnice hospodaření pro HS 9.4.1. Struktura rámcových směrnic hospodaření podle cílových HS 9.4.2. Zásady hospodaření v lesích zvláštního určení 9.4.3. Zásady péče o lesy v zónách CHKO Orlické hory 9.4.3.1. Zásady péče o lesy v l. zóně 9.4.3.2. Zásady péče o lesy ve ll. zóně 9.4.3.3. Zásady péče o lesy ve lll. zóně 9.4.4. Management NPR a PR v CHKO Orlické hory (VACEK, PODRÁZSKÝ, SOUČEK) 9.4.5. Přeměny monokultur na smíšené porosty (H. KONIAS) 9.4.6. Principy tvorby porostních směsí (ŠINDELÁŘ) 9.4.7. Modely výchovy lesních porostů hlavních dřevin (SLODIČÁK) 9.4.8. Modely výchovy smrkových porostů podle HS a ohrožení abiotickými činiteli (SLODIČÁK) 9.4.9. Výchova lesních porostů pod vlivem imisí (SLODIČÁK) 9.4.10. Hospodářská opatření pro omezení vlivu případné změny klimatu (ŠINDELÁŘ) 9.4.11. Předpoklady trvale udržitelného hospodaření

154 155 155 156 156 156 158 159

161 161 162 162 163 171 174 175 176 192 196 196 197 198 198 203 206 207 209 210 212 212

10. ZÁKLADNÍ CÍLE A SPECIFIKA HOSPODAŘENÍ V OBLASTI 10.1. Rekapitulace hospodářskoúpravnických údajů 10.2. Základní cílová druhová skladba, prostorové rozmístění dřevin 10.2.1. Cílová druhová skladba v oblasti 10.2.2. Prostorové rozmístění dřevin 10.3. Specifika hospodaření v oblasti 10.3.1. Věková skladba 10.3.2. Druhová porostní skladba 10.3.3. Porostní výchova 10.3.4. Příprava porostů k obnově a zejména k přirozené obnově 10.3.5. Obnova porostů

215 215 215 215 216 217 217 218 218 219 219

11. TECHNICKÁ ZPRÁVA

221

12. PŘEHLED LITERATURY

222

13. PŘÍLOHY

224

14. SEZNAM MAPOVÝCH VÝSTUPŮ

224

IV



Úvod

1. ÚVOD O blas tn í plán y r oz voje les ů ( OPRL) jsou metodickým nás tr ojem s tátní les nické p olitik y a do por u ču j í z ás ad y h os po dař en í v les íc h ( z áko n č . 28 9 /19 95 Sb ., § 2 3 , ods t. 1) . S t a no v í pro př íro dn í l es n í ob las t i ( PL O) r ámco v é z ás ad y hos pod aře n í. J s ou p odk lad em pr o ob las tn ě difere nco vané u pla t ňo vá n í s t á t n í les nic k é p ol i t ik y a r á mco vý m d opo ruče n ím pr o z p r ac o v án í l es n ích h os p odá řs k ý c h p l á nů ( LH P) a lesní ch h os po dářských osnov (LHO) (vyhlášk a MZe č . 83/1 996 Sb., § 1, ods t. 1). V y h o to vu j í s e ve s my s lu § 23 , ods t. 1 -4 záko na č . 28 9 /19 95 Sb . o l e s í c h a o zm ěn ě a do pln ěn í něk terýc h zákonů ( les ní zák on ) . Po drob nos ti s tan o ví vyh lášk a MZe ČR č . 8 3 /199 6 Sb . z e d ne 1 8 . 3 . 199 6 ( u ved ená ve Sb írc e zák onů č . 2 8 /19 96 ze dn e 19 . 4. 19 96 ) o zpr aco vá ní ob las tn ích p lá nů r oz vo je les ů a o v y mez en í h os po dářských s oubor ů. Př i tvorb ě O PRL byly up la tně n y „ Z ákla dn í pr inc i p y s tá t n í l es n ic k é p ol i t ik y“ schválené v us nesení vlády ČR č .2 49 11 . 5 . 19 94 , d ál e z ás a d y tr va le u dr ž i te lnéh o h os po dař en í v l es e a k onečně z ásad y př edb ěž né o pa tr nos t i z před poklád ané změ ny k li ma t u . Na z ák ladě „ Zř izo va c í l is ti n y " M Ze č. j. 2 45 2/98- 30 30 z e dne 31 . 12 . 1 998 o v y m eze n í z ák l adn íh o před mě t u č inn os t i Ú s ta vu pr o h os p odá řskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem (ÚHÚL) , byl ÚHÚL pově řen v b odě č . 5 h la vn í či n n o s ti t é to " L is t in y“ v yh o to ve n ím o bl as tn íc h p lá nů r oz vo je les ů a je jich n ásled nou ak tualiz ac í.


1

Vyhotovení OPRL


2. VYHOTOVENÍ OPRL PRO PLO 25 A VYMEZENÍ HRANIC 2. 1. Organizace pověřena vyhotovením OPRL Za zpracování OPRL pro PLO 25 je odpovědná (garant) pobočka Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Hradec Králové, Veverkova 1335, 500 02 Hradec Králové 2, spolupracující pobočka na malé části PLO je pobočka ÚHÚL v Olomouci, Holická 31c, 772 00 Olomouc - Hodolany. Odpovědným pracovníkem za zpracování je Ing. Miroslav Mikeska.

2. 2. Platnost OPRL a časový plán vyhotovení O PR L s e zpr a c ov ává na c el é pl oš e l e sů v PL O a m á p la t nos t o d 1.1 . 199 9 do 3 1 .12 . 201 8. ÚHÚL Brandýs n. L. vypracoval v dubnu 1996 Metodiku pro vyhotovení OPRL, která byla schválena OLH MZe. Odbor státní správy lesů a myslivosti MZe svolal na 15.6.1998 základní šetření, které se konalo v budově LČR, LS Rychnov n. K.. Pobočka ÚHÚL Hradec Králové vypracovala k základnímu šetření zprávu, která je nedílnou součástí základního protokolu k vyhotovení OPRL, který byl sepsán dne 15.9.1998 a je závazným dokumentem pro zpracování OPRL pro PLO č. 25.

2. 3. Uplatnění připomínek ke zpracování OPRL V intencích § 1, odst. 3 vyhlášky MZe č. 83/1996 Sb. byl ve Věstníku částka 3/98 ministerstva zemědělství ze dne 23.1.1998 vyhlášen záměr vypracovat oblastní plán pro PLO č. 25 a byl stanoven termín do 31.8.98, do kdy mohou dotčené právnické a fyzické osoby uplatnit své připomínky k jeho zpracování. Tento termín byl při základním šetření prodloužen do 30.9.1998. Do stanoveného termínu reagoval na výzvu Okresní úřad Ústí nad Orlicí, referát životního prostředí pod č.j. ŽP/EK/246/98/OPRL/298.doc ze dne 14.9.1998. Uplatnil připomínky z hlediska zájmů ochrany přírody. Ostatní připomínky a požadavky, které vzešly z jednání, jsou podchyceny v základním protokolu.

2. 4. Výstupy OPRL Výstupem OPRL jsou mapy vyhotovené v analogové formě a v digitální formě. Mapové dílo bude předáno v digitální podobě. Dalším výstupem jsou grafické a tabelární přehledy a textová část, která je sestavena v členění dle § 1. odst. 5 vyhlášky MZe č. 83/1996 Sb.

2. 5. Vymezení hranice (PLO) a její plocha Rámcový popis hranice přírodní lesní oblasti je uveden v příloze č. 1 k vyhlášce č. 83/1996 Sb. Podrobný popis: Hranice lesní oblasti probíhá v úseku Rzy (říčka Olešenka) - Dolní Lipka po státní hranici s Polskem. Z Dolní Lipky vede hranice oblasti na jih po silnici na Dolní Boříkovice, přes Horní Boříkovice, Červenou Vodu, Bílou Vodu, Mlýnický Dvůr, do Heroltic. Prochází nahoru západně Herolticemi a poté se stáčí na jih na katastrální hranici a po ní pokračuje nahoru na západ lesem k Rydlovicím na hranici okresu Ústí n. Orl. a po ní vede na jih, pak se stáčí na západ po katastru Horních Heřmanic na silnici do Dolních Heřmanic, kam vede severozápadním směrem. Dále pokračuje po silnici přes Koburk, Výprachtice, Hoblovnu, Čenkovice, Orličky, Jamné n. Orl., Jablonné n. Orl., Sobkovice do Bořítova. Odtud hranice oblasti pokračuje severozápadním směrem po polních cestách mezi komplexy lesa k silnici nedaleko hráze u chat nad přehradou Pastviny. Pak se ostře stáčí po silnici na sever a vede přes obec Pastviny a Lhotka na Klášterec n. Orl., kde se stáčí k západu na Zbudov a na křižovatce zase k severozápadu stále po silnici do Kunvaldu. Pokračuje po silnici do Rokytnice v Orl.h., a dále přes Julinčino Údolí, Nebeskou Rybnou, Kunčina Ves, Kačerov do Velkého Úhřínova. Odtud vede hranice oblasti ještě kousek po silnici na Jedlovou, ale na kótě 664 m n.m. prudce odbočuje jihozápadním směrem po polní cestě na katastr, kousek vede po něm, pak se dostává na lesní cestu, která je zároveň parcelní hranicí (mezi majetky p. Porkrta a Ing. Janečka) po hřbetnici do údolí Bělé, dále pak přechází řeku a šplhá se naproti po elektrovodu na polní cestu u Osečnice, po níž odbočuje severním směrem do obce Lomy. Pokračuje po lesních cestách přes samoty Chmeliště, Strakovec k Prázové boudě a dále stále na sever po lesních a polních cestách po hřbetnici kolem kostela nad Šedivinami a kolem boudy Lesní domov do Plasnice na silnici. Po ní hranice oblasti 2



Vyhotovení OPRL

odbočuje ostře na východ ke křižovatce, po ní pak odbočuje severně do Sedloňova tam pak odbočuje na Polom a do Dolní Olešnice (Olešnice v Orl. h.). Na křižovatce odbočuje dále po silnici západně k osadě Rzy a daleko před ní v místech samot Hamry se napojuje na státní hranici s Polskem, kde ji tvoří říčka Olešenka. TAB. 2.1. PLO 25 - ORLICKÉ

HORY MÁ PLOCHU:

21 149

H A P O R O S T N Í P Ů D Y ; / 18 % - I. GENERACE LESA/

22 1 12 H A 9 8 ,8 %

VE

PŘIBLIŽNÁ

VČ

REGIONU,

1,2 %

V

SM

K AT AS TRÁLNÍ ROZLOH A

LESNATOST

OBL ASTI ČINÍ:

CCA

REGIONU.

PLO 25

LESNÍCH POZEMKŮ

V PLO 25

ČINÍ:

CCA

SE NEVYSKYTUJÍ VOJENSKÉ LESY.

38 594

HA

54,7 %

PLO 25 sousedí: - PLO 26 Předhoří Orlických hor (jihozápad) - PLO 28 Předhoří Hrubého Jeseníku (na východě malým cípem) - PLO 31 Českomoravské mezihoří (na východě malým cípem) - Polsko - státní hranice (severovýchod)


3

Organizačně správní údaje


3. ORGANIZAČNĚ SPRÁVNÍ ÚDAJE 3.1. Kompetence státní správy lesů v oblasti (kvalifik. odhad) MZe ÚO Hradec Králové ÚO Olomouc OkÚ Rychnov n. K. Ústí n. Orl. Šumperk

100 % 98,8% 1,2% 58,7% 40,1% 1,2%

I. Ministerstvo zemědělství (MZe) • • • • •

je ústředním orgánem státní správy lesů kompetence jsou stanoveny § 49 odst. 2. zákona č. 289/1995 Sb. OPRL zadává a schvaluje u lesních hospodářských plánů (LHP) a jejich změn je schvaluje pro lesy o výměře nad 1000 ha prostřednictvím územních odborů MZe v PLO je působnost územních odborů (ÚO): a) Hradec Králové (pro většinu území PLO) b) Olomouc ( v okrese Šumperk)

II. Česká inspekce životního prostředí • •

Působnost inspekce je určena zákonem ČNR č. 282/1991 Sb. o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa a zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. v PLO je působnost oblastních inspektorátů: a) Hradec Králové Resslova 1229/2a, 503 41 b) Olomouc (SU), Tovární 41, 772 00

III. Okresní úřady (OkÚ): Do PLO zasahuje území tří okresních úřadů, které vykonávají státní správu lesů v hranicích své územní působnosti. Ve Vč regionu to jsou: • OkÚ Rychnov nad Kněžnou (RK) • OkÚ Ústí nad Orlicí (UO) Ve Sm regionu • OkÚ Šumperk (SU)

58,7 % 40,1 % 1,2 %

Kompetence OkÚ je dána § 48 zákona č. 289/1995 Sb. Schvalují plány pro lesy o výměře do 1000 ha a povolují jejich změny a zajišťují zpracování osnov pro zařizovací obvody.

4




3.2. Kompetence státní správy ochrany přírody v oblasti Ministerstvo životního prostředí Správa CHKO Orlické hory Okresní úřady - okres Rychnov nad Kněžnou - okres Ústí nad Orlicí - okres Šumperk

100 % 60 % 3,8 % 35 % 1,2 %

I. Ministerstvo životního prostředí • • • •

je ústředním orgánem státní správy ochrany přírody, kompetence jsou stanoveny v § 79 zákona č.114/1992 Sb. vykonává vrchní státní dozor v lesním hospodářství dle § 52 zákona č. 289/1995 Sb. v PLO je působnost územních odborů (ÚO): a) pro královéhradeckou oblast - Resslova 1229/2a, 508 41 Hradec Králové b) pro olomouckou oblast (v okrese SU) Wellnerova 5, 772 05 Olomouc pro OPRL je podmínkou schválení závazné stanovisko ústředního orgánu státní správy ochrany přírody z hlediska zavádění geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin (§ 23, odst.1 zákona č. 289/1995 Sb.) K této problematice dalo MŽP – odbor ochrany přírody své vyjádření. Toto vyjádření pro PLO 25 bylo rozpracováno do příslušných kapitol OPRL, zejména do rámcových směrnic hospodaření. Zároveň dala své vyjádření i Správa CHKO Orlické hory. pro oblast CHKO.

II. Česká inspekce životního prostředí • • •

Orgánem státní správy ochrany přírody je také Česká inspekce životního prostředí dle zákona ČNR č. 114/1992 Sb., § 80. Působnost inspekce životního prostředí je určena zákonem č. 114/1992 Sb. a zákonem ČNR č.282/1991 Sb. o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa. v PLO je působnost oblastních inspektorátů: a) Hradec Králové b) Olomouc (SU)

III. Správa Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Orlické hory •

V Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Orlické hory vykonává státní správu Správa CHKO Orlické hory se sídlem v Rychnově nad Kněžnou Panská 79, 516 01. Správy CHKO vykonávají státní správu na úseku ochrany přírody na území CHKO.

IV. Okresní úřady •

Mimo území CHKO pro území své působnosti vykonávají státní správu v ochraně přírody okresní úřady – referáty životního prostředí (RŽP).

V. Obecní úřady •

Obce mají vymezené kompetence dle § 76 zák. ČNR č. 114/1992 Sb.


5



3.3. Seznam katastrů zasahujících do oblasti podle okresů TAB. 3.1.

38 504 ha ROZLOHA

KATASTRÁLNÍ ÚZEMÍ

REGION OKRES Heroltice u Št. (č)

Rychnov n. K.

Bartošovice v O.h. Bedřichovka Černá Voda u Orl. Záh. Deštné v Orl.h.(č) Dobré Dolní Rokytnice v Orl.h.(č) Horní Rokytnice Bílá Voda(č) Celné Čenkovice Červená Voda(č) České Petrovice Dolní Boříkovice(č)

HA

481 1,2%

Východočeský

Severomoravský

Šumperk

Ústí n. Orlicí

Jadrná Jedlová v Orl.h.(č)Kačerov u Zdob. Kunčina Ves u Zdobnice(č) Kunštát u Orl.Z. Lomy u Oseč.(č) Malá Strana v O.h Dolní Heřmanice v Čechách. Dolní Lipka Horní Heřmanice v Č. Jamné n. Orl.(č)

Malá Zdobnice Malý Uhřínov(č) Nebeská Rybná (č) Neratov v Orl.h. Nová Ves v O.h. Olešnice v O.h.(č) Osečnice (č) Panské Pole Klášterec n. Orl Koburk (č) Kunvald (č) Lichkov Mladkov Mlýnice u

Podlesí v Orl.h. Polom v Orl.h. Prostř. Rokytnice Rokytnice v O.h(č) Rovné u Dobrého (č) Říčky v Orl.h. Sedloňov (č)

Souvlastní(č) Šediviny(č) Trčkov Velká Zdobnice Velký Uhřínov(č) Vrchní Orlice

Červ.Vody Mlýnický Dvůr(č) Nekoř(č) Orličky(č) Pastviny u Klášterce n.O.(č)

Petrovičky u Mladkova Rýdrovice (č) Sobkovice(č) Studené (č) Techonín

22 569 58,7%

Valteřice u Výprachtic Vlčkovice u Mladkova Výprachtice(č)

15 454 40,1%

Poznámka: (č) = část katastru

6



Přírodní podmínky oblasti

4. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY OBLASTI 4.1. Poměry geomorfologické a hydrografické 4.1.1. Geomorfologie oblasti Typ oblasti: příhraniční hornatina; Členění: podle (Demek,J. a kol.: Hory a nížiny, Zeměpisný lexikon ČSR. Academia 1987) do oblasti zasahují: IV. Krkonošsko-jesenická soustava (Sudetská soustava): IVB. Orlická podsoustava (Střední Sudety): IVB-2. Orlické hory: IVB-2A. Deštenská hornatina. IVB-2A-a. Orlický hřbet IVB-2A-b Orlickozáhorská brázda IVB-2B. Mladkovská vrchovina IVB-2C. Bukovohorská hornatina IVB-3. Podorlická pahorkatina:

IVB-3A. Náchodská vrchovina: IVB-3A-c. Sedloňovská vrchovina IVB-3B. Žamberská pahorkatina IVB-3B-c. Letohradská pahorkatina

IVB-4. Kladská kotlina

IVB-4A. Kralická brázda IVB-4A-a. Lichkovská brázda IVB-4A-b. Štítská brázda

IVC. Jesenická podsoustava (Východní Sudety): IVC-1. Zábřežská vrchovina IVC-1A. Drozdovská vrchovina IVC-1A-a. Zborovská vrchovina Orlické hory jsou horskou oblastí Středních sudet (Krkonošsko - jesenické subprovincie). Jsou budovány krystalickými horninami a jejich úzký hřeben sudetského směru (SZ - JV) se táhne od Olešnice na SZ až po Heřmanice na JV a je proťatý hlubokými údolími Divoké a Tiché Orlice. Celé pásmo je dlouhé 55 km, šířka kolísá mezi 3 až 8 km. Na SV spadá hřbet Orlických hor příkře do údolí Divoké Orlice, JZ svah přechází do nitra Čech přes vrchovinné a pahorkatinné podhůří. Přechod je pozvolný, hranice oblasti nevýrazná. Deštenská hornatina: Je nejrozsáhlejší a také nejvyšší S část. Tvoří ji Orlický hřbet s úrovní vrcholů 990 - 1100 m n.m. s přilehlou nevelkou Orlickozáhorskou brázdou. Nejvyšší vrcholy hlavního Orlického hřbetu jsou Vrchmezí (1084 m), Sedloňovský vrch (1050 m), Kamenný vrch (1035 m), Malá Deštná (1090 m), Velká Deštná (1115 m), která je nejvyšší horou této oblasti, Maruša (1042 m), Jelenka (1097 m), Koruna (1099 m), Homole (1001 m), Tetřevec (1042m), Komáří vrch (992 m), Zakletý (991 m) a Anenský vrch (992 m). Mladkovská vrchovina: Méně rozlehlá střední část oblasti je nejnižší. Její reliéf nepřesahuje 800m. Vytváří jej jednak plochý hřbet Žamberských lesů (Přední vrch 669 m, Zadní vrch 658m), jednak Divokou Orlicí oddělená skupina adamská (Adam 765 m, Kostelní vrch 688 m, Studený 721 m). Bukovohorská hornatina: V J části. Zde stoupají opět výšky do 990 metrů. Mělké sedlo rozděluje tuto část na skupinu Suchého vrchu (995 metrů), Bouda (845 m), Vysoký kámen (843 m), Jedlina (770 m) a Bukové hory (958 metrů).

4.1.1. Hydrografie oblasti Vodní síť oblasti je poměrně bohatá: Povodí Labe (Severní moře): Bělidlo - Olešenka (povodí Metuje); Sedloňovský p. - Dědina (povodí D. Orlice); Čertovodolský p. Hluboký p. - Anenský p. - Říčka - Zdobnice (povodí D. Orlice); Deštná - Huťský p. - Bělá (povodí D.Orlice); Kněžná (povodí D.Orlice); Hadinec - Bartošovický p. - Černý p. - Orlička - Studenský p. - Horský p. Hvězdná - Rokytenka - Divoká Orlice; Boříkovický p. - Těchonínský p. - Černovický p. - Jamenský p. Orličský p. - Ostrovský p. - Tichá Orlice.  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

7



Povodí Morava (Černé moře): Heroltický p. - Březná Většina toků, především Orlice, má vzhledem k značnému sklonu zvýšenou erozní činnost.

4.2. Poměry klimatické I. Podle Atlasu podnebí ČSSR (1958) podstatná část území lesní oblasti Orlické hory náleží do: B - mírně teplé oblasti (letních dnů pod 50; červencová teplota nad 15°C) s následujícími okrsky: B8 - vlhký, vrchovinový ; (nachází se na přechodu do předhoří) B10 - okrsek mírně teplý, velmi vlhký, vrchovinový; (zaujímá vyšší partie a je převládající). C - chladná oblast: (zaujímá nejvyšší polohy oblasti): C1 - okrsek mírně chladný (červencová teplota 12-15°C) II. Podle klimatického členění Quitta, E. (Klimatické oblasti čr, studia geografica č 16,1971) se jedná o klimatické oblasti převážně chladné (CH7,CH6,CH4), velmi okrajově mirně teplé (MT2 a MT3). TAB. 4.1. KLIMATICKÉ OBLASTI: CHARAKTERISTIKY Počet letních dnů Počet dnů nad 10°C Počet mrazových dnů Počet ledových dnů Prům. teplota v lednu Prům. teplota v červenci Prům. teplota v dubnu Prům. teplota v říjnu ∅ dnů srážek nad 1 mm Úhrn srážek ve veg.době Úhrn srážek v zimě Srážky celkem Počet dnů se sněhem Počet dnů zamračených Počet dnů jasných

MT2 20-30 140-160 110-130 40-50 -3--4 16-17 6-7 6-7 120-130 450-500 250-300 700-800 80-100 150-160 40-50

MT3 20-30 120-140 130-160 40-50 -3--4 16-17 6-7 6-7 110-120 350-450 250-300 600-750 60-100 120-150 40-50

CH4 CH6 0-20 10-30 80-120 120-140 160-180 140-160 60-70 60-70 -6--7 -4--5 12-14 14-15 2-4 2-4 4-5 5-6 120-140 140-160 600-700 600-700 400-500 400-500 1000-1200 1000-1200 140-160 120-140 130-150 150-160 30-40 40-50

CH7 10-30 120-140 140-160 50-60 -3--4 15-16 4-6 6-7 120-130 500-600 350-400 850-1000 100-120 150-160 40-50

TAB. 4.2. Klimatické stanice v tabulce charakterizují pouze střední polohy. Stanice

Nadmořská výška m n. m.

Průměrná teplota o C roční IV-IX

Průměrné srážky mm roční IV-IX

Vegetační doba dnů

Langův faktor

Deštné Štíty

649 467

5, 4 6, 7

1116 763

130 147

207 - perhumidní 114 - humidní

11, 3 13, 0

596 415

Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje v celé oblasti od 6o C do 4o C /Velká Deštná 4,2o C/, ve vegetačním období od 13o do 10o C. V nejvyšších polohách klesá v lednu průměrná teplota vzduchu pod -5°C, v červenci vystupuje jen na 13°C. Průměrný roční úhrn srážek kolísá v rozmezí 800 až 1300 mm, ve vegetačním období od 410 do 600 mm. I když se na množství srážek projevuje i vliv expozice a orientace údolí, je závislost na nadmořské výšce dosti značná, např. Bartošovice /600 m/ 957 mm, Orličky /600 m/ 1019 mm, Orlické Záhoří - Kunštát /679 m/ 1126 mm, Orlické Záhoří - Trčkov /750 m/ 1194 mm, Bartošovice - Hadinec /824 m/ 1323 mm. Také počet dnů se sněžením závisí na nadmořské výšce a pohybuje se od 60 do 150 /i více/ dnů. Langův dešťový faktor: 140 - 300; jedná se o výrazně perhumidní oblast Délka vegetační doby je ve výšce 500 m 141 dnů, ve výšce 600 m 132 dnů, v 700 m 124 dnů, v 800 m 116 dnů, v 900 m 107 dnů, v 1000 m 99 dnů a v 1100 m jen 83 dnů. Obecně převládá Z proudění vzduchu, místy se uplatní nebezpečný bořivý SV vítr „polák“. Ve hřbetových partiích působí značné škody námraza a ledovka. Klima tický vrcho lo vý fenomén s niž uje r ůs t dř e vi n v těc h to p olohác h .

8




Ce lkově je podnebí drs né, spíš e k ontinentál ního charak teru, s nízkými teplotami, p om ěrně hojný m i sr ážkami, če tný mi mlhami /ho riz on táln í sr ážk y/ a obč asný mi b oř ivými vě tr y. Klimatické podmínky v PLO 25 vyjadřují také poslední údaje meteorologické stanice Deštné v Orl. h. (ČHMÚ). TAB. 4.3. METEOROLOGICKÁ STANICE DEŠTNÉ V ORL. H. (640 m n.m.) Maximální Minimální Sněhová rok Srážky mm. tepl. 0C tepl. 0C pokrývka 1992 986,4 33,0 - 16,0 165 dnů 1993 1.160,3 29,2 - 19,5 140 dnů 1994 1.316,2 33,6 - 18,5 111 dnů 1995 1.382,8 29,6 -16,6 159 dnů 1996 1.051,2 29,2 -21,2 151 dnů 1997 1.306,7 28,8 -18,4 135 dnů

Sluneční Svit-hod. 1.476,7 1.433,5 1.305,2 1.261,2 1.304,4 1.417,4

Průměrná tepl. 0C 6,8 6,1 7,1 6,4 5,0 6,0

4.3. Poměry geologické a pedologické 4.3.1. Geologie oblasti Geologické části: I. starohorní krystalinikum (proterozoikum): algonkium: a) migmatity a ortoruly orlicko-kladské klenby (naprosto převažují) - drobně zrnito-šupinaté R U L Y - narůžovělé až světle červené, někdy světle šedé; příčně orientované slídy (např. Říčky, Zdobnice) - středně až hrubě zrnito-plástevné až plástevné RULY - světle narůžovělé, páskované, slídy ve velkých shlucích v drobných čočkách až proužcích, zvětšená zrna živců - hrubě okaté RULY - čočkovité až čočkovitě laminované, šedavé nebo načervenalé barvy, křemenná a živcová zrna až přes 1 cm (např. Maruša, Homole) b) stroňská série - DVOJSLÍDNÉ ALBITICKÉ SVORY šedých barev s rozptýleným grafitickým pigmentem, drobně až jemně zrnité (např. Polom, Olešnice, Podolí Hutě, Deštné, Zákoutí, Šibeniční vrch) - CHLORITICKO - MUSKOVITICKÉ ALBITICKÉ SVORY světle šedé barvy, stříbřitě lesklé, s výrazným zeleným nádechem, drobně až jemně zrnité (např. Čertův Důl) - PORFYROIDY - růžové s laminární texturou a jemnozrnné - KŘEMEN-ŽIVCOVÉ BŘIDLICE fylitického původu - přechod ke svorům - MUSKOVITICKÉ KVARCITY - AMFIBOLITY - masivní zelené - intruzivního charakteru, jemnozrnné c) zábřežská série - BIOTITICKÉ PARARULY - tmavě šedé a fialově šedé, jemnozrnné (např. Výprachtice, Cotkytle) - PERLOVÉ A MIGMATITICKÉ PARARULY - vývojové z biotitických pararul s perlami plagioklasů (např. Pastviny, Heřmanice, Vlčkovice) - STAUROLITICKÉ SVORY - šedé, jemně břidličnaté, provrásněné, střídání světlejších drobových ploch s tmavšími polohami pelitického původu (např. Albrechtice - Janoušov) - GRAFITICKÉ KVARCITY - černošedé , stříbřité, lesklé, jemnozrnné, detailní provrásnění (např. Klášterec n.O. - Výprachtice, Heřmanice - Cotkytle) d) novoměstská série - FYLITY až FYLITICKÉ DROBY - zelenavě šedé až šedavě okrové, plošně paralelní - metabazitový komplex (AMFIBOLITY - AMFIBOLITICKÉ BŘIDLICE) v pruhu na okraji ve styku se stroňskou sérií v linii Sedloňov - Plasnice - Uhřínov p. D. - Skuhrov n. B. - Rokytnice v O. h. II. intruzivní vyvřeliny neurčitého stáří (karbon) (magmatity):: a) bazické - AMFIBOLITICKÝ GABRODIORIT - drobně až velkozrnné - černobílé, zelenavé - chaotické textury (Špičák) b) neutrální (intermediální) a kyselé - BIOTITICKÝ GRANODIORIT (Olešnice v O.h.) - KYSELÝ GRANODIORIT (Olešnice v O.h.), - LEUKOKRATNÍ GRANODIORIT - růžová až masově červená barva, drobné až střední zrno, granitická struktura (Olešnice v O.h., Uhřínov p. D.)  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

9



III. druhohorní sedimenty (mezozoikum): křída (cenoman, turon, coniak): a) cenomanské kaolinické, glaukonitické a jílovité piskovce b) vápnité jílovce (písčité) slínovce až spongility (okrajově mimo les - Kunvald, Kralická brázda) Geologicky patří oblast do východního krystalinika soustavy lužickoslezské. Převažuje ORTORULA, lem tvoří SVORY A PARARULY a místy křída, přechod do předhoří tvoří pruhy FYLITŮ, AMFIBOLITŮ A ZELENÉ BŘIDLICE. Střední část budují hlavně ORTORULY A MIGMATITY, z nichž je složen i hlavní hřbet. Souvislý lem hlavního hřbetu ale tvoří GRANÁTICKÉ SVORY, SVOROVÉ RULY A PARARULY. Při zlomových liniích v Orlickozáhorské a Kralické brázdě se jako pozůstatky křídového moře vyskytují PÍSKOVCE, VÁPNITÉ JÍLOVCE i PÍSČITÉ SLÍNOVCE. V nejsevernější části jsou SVORY A SVOROVÉ RULY a ty jsou lemovány na západě pruhem AMFIBOLITŮ, ZELENÝCH BŘIDLIC A FYLITŮ, u Olešnice BIOTITICKÝM GRANODIORITEM. V Mladkovské vrchovině se vedle ortorul také uplatňují na plošině Žamberských lesů křídové sedimenty (GLAUKONITICKÉ AŽ JÍLOVITÉ PÍSKOVCE), jinde i AMFIBOLITY, SVORY A GRANODIORITY. V jižní části oblasti opět převládají ORTORULY, ojediněle vystupují SVORY A PARARULY. V J okraji jsou ortoruly lemovány pruhy SVORŮ, SVOROVÝCH RUL, AMFIBOLITU A GRANODIORITU. TAB. 4.4. MINERÁLNÍ SÍLA HORNIN: Půdy minerálně velmi slabé Půdy minerálně slabé

Půdy minerálně střední

Půdy minerálně silné Půdy minerálně velmi silné

kvarcity, křemité pískovce, štěrky migmatity, ruly, svory, glaukonitické pískovce , kyselý granodiorit, některé fylity permokarbonské pískovce obecně, některé fylity, diluviální hlíny, biotitický granodiorit, biotitická pararula amfibolitické břidlice, amfibolity, zelené břidlice, gabrodiority vápence, slínovce

výrazný nedostatek všech živin větší zásoby draslíku, nedostatek vápníku, hořčíku a fosforu dobré zásoby draslíku, menší zásoby vápníku, hořčíku a fosforu zvýšené zásoby vápníku, hořčíku, fosforu, menší nedostatek draslíku vysoké zásoby vápníku, hořčíku, fosforu, malé rezervy draslíku

4.3.2. Pedologie oblasti I. Půdní typy: Krystalinikum je podložím poměrně kyselým, takže p ůd y jsou vě tšinou min erá ln ě d os ti ch udé . Vlhkostně však, díky srážkovým poměrům, příznivé. Tyto základní vlastnosti se promítají především do zastoupení pedogenetických jednotek. Nejvíce jsou zastoupeny kambizemě (hnědé půdy) /32 %/, humusové podzoly /30 % - v 8. l.v.s./ a kryptopodzoly (rezivé horské hnědé půdy) /22 % - od 6. l.v.s v polohách nad cca 700 m n.m./. Z humusových podzolů jsou častější mělce výrazné /17 %/, zatímco hluboce výrazné /12 %/ jsou vázány jen na 7. - 8. lvs a oglejené /1 %/ na terénní úpady. Méně se vyskytují půdy vodou ovlivněné /7 %/ a rankerové (nevyvinuté) /1 %/. Z kambizemí (hnědých půd) jsou nejčastější podzolované a oligotrofní /20 %/, popř. přechodné oligomezotrofní. Živnější půdy jsou omezeny na minerálně bohatší podloží, lemující především na západě krystalinikum. Jsou to mezotrofní kambizemě (hnědé půdy 9 %), výjimečně i eutrofní kambizemě (hnědé půdy) /1 %/. Celkem málo se objevují silně kamenité typy regozemí /1 %/ a rankeru /1 %/ a rankerových kambizemí (nevyvinutých hnědých půd /2 %/. Určité zastoupení mají i pseudogleje a gleje /celkem 4 %/, přechodné a vrchovištní rašeliny /3 %/ i oglejené variety.

10




TAB. 4.5. PŘEHLED PŮDNÍCH TYPŮ V PLO 25 PŮDNÍ TYP SUBTYP

VÝSKYT

CELKEM %

REGOZEM RANKER KAMBIZEM

KRYPTOPODZOL PODZOL FLUVIZEM PSEUDOGLEJ GLEJ RAŠELINY celkem

sutě a skeletnaté svahy krystalinikum

typická oligotrofní typická mezotrofní eutrofní dystrická(podzolovaná) oglejená

plošiny od 6. lvs nejvyšší polohy aluvia, poklesliny

humusový

1,0 0,1 11,0 8,9 0,5 9,0 2,4 22,0 30,0 0,1 2,0 2,0 3,0 100

II. Půdní druhy: Zrnitostně převažují půdy hlinitopísčité (46,9 %) a písčitohlinité (41,3 %). Dále jsou zastoupeny hlinité (4,2 %), jílovitohlinité (2,1 %); případně kamenité (5 %), skalnaté (0,3 %), organické (0,2 %). Poznámka: V charakteristikách lesních typů a souborů lesních typů jsou uvedeny půdní a geologické substráty podle jednotlivých lesních typů event. souborů lesních typů.

III. Stav půd v přírodních rezervacích: Vzhledem k tomu, že uvedené rezervace velmi dobře charakterizují přirozená klimaxová společenstva hřebenové partie, jsou pro OPRL využita prováděná šetření na jejich území (PODRÁZSKÝ. V. - VACEK. S. : Dynamika poškození smrkových a bukových porostů v CHKO Orlické hory. IV. Stav půd v přírodních rezervacích. Příroda, Praha, 5: 125-138, 1996.) TAB. 4.6. CHARAKTERISTIKA NEJCENNĚJŠÍCH CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ V PLO 25 Název

Předmět ochrany

NPR Bukačka

acidofilní horská bučina

Rozloha v ha 50,72

NPR Trčkov

geneticky cenné a vysoce produktivní smrkojedlobučiny smrkojedlobučiny

65,13 (22,56) 16,00 84,50 (15,20)

PR Komáří vrch

smrkové a bukosmrkové porosty s vtroušenou jedlí, klenem a jeřábem acidofilní horská bučina

PR Černý důl PR Jelení lázeň

PR Pod Vrchmezím PR Sedloňovský vrch

Nadmořská Soubor lesních typů výška v m 970-1030 6R, 7Z, 7K, 7S, 7V, 7T 770-915 6S, 6K, 6V, 6B, 6F, 6O, 7K, 7T, 7V 890-1015 7Z, 7K, 7F, 7N, 7S, 7V, 6S, 6K 790-1050 7Z, 7K,7V, 6K, 6G

Pásmo Klimatické ohrož. charakteristiky Ø teplota 4°C B Ø srážky 1200 mm Ø teplota 5,5°C C Ø srážky 1000 mm Ø teplota 4,5°C B Ø srážky 1100 mm Ø teplota 5°C B Ø srážky 1100 mm

Ø teplota 5°C Ø srážky 1100 mm Ø teplota 5,5°C Ø srážky 1000 mm Ø teplota 4°C Ø srážky 1300 mm

930-990

7Z, 7K

smrkojedlobučiny

12,68 (3,70) 26,38

780-885

6K,6S, 6V, 6O, 6P

rašelinná vrchovištní smrčina

3,62

1070-1080

8R,8T, 8Z

- číslo v závorce vyjadřuje rozlohu ochranného pásma - rámečkem je zdůrazněn charakter lokality, na níž byla vykopána půdní sonda

A B A

VÚLHM VS Opočno

NPR Bukačka: Půdy lokality Bukačka se ve sledované části NPR vyznačují silnou, 5 cm mocnou vrstvou nadložního humusu a poměrně výrazně diferencovanými minerálními horizonty. Humus má charakter morového moderu až moru s patrným členěním na vrstvu opadu (L), vrstvu drtě, fermentační (F) a vrstvu měli, humifikační (H). Je velmi silně kyselý, výrazně sorpně nenasycený, s nízkým obsahem výměnných živin. Pod celkem 5 cm silnou vrstvou nadložního humusu se nachází humusem o obohacený horizont Ah, 4 cm mocný. Malá hloubka pronikání humusu do hlubších částí půdního profilu svědčí o nízké biologické aktivitě půdy. Horizont Ah je rovněž velmi kyselý, s velmi vysokou sorpční kapacitou, danou vysokým obsahem humusu (humusový horizont), ovšem výrazně sorpčně nenasycený. Zásoba fosforu je vysoká, zásoba hořčíku a draslíku je střední, vápníku nízká. Ještě hlouběji jsou horizonty B s tvorbou jílu, akumulací sesquioxydů železa a humusu, s výraznou alterací (brunifikaci, hnědnutím), které hlouběji přecházejí ve zvětralinu matečné horniny. Půdní reakce se do spodin pozvolna zvyšuje, je silně až velmi silně kyselá, výměnná acidita pozvolna klesá, což je zapříčiněno poklesem obsahu humusu s  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

11



hloubkou a rovněž poklesem obsahu výměnného hliníku. Směrem do hloubky klesá i obsah výměnných bází, sorpční kapacita a sorpční nedosycenost. V důsledku těchto změn charakteristik sorpčního komplexu roste postupné nasycení sorpčního komplexu bázemi, které je výrazně nenasycené až nenasycené. Obsah sesquioxydů rychle roste, v horizontu Bh2 dosahuje maxima a potom zase velmi výrazně klesá, což svědčí o silné tvorbě druhotných minerálů i o vyplavování těchto látek ze svrchních vrstev půdy v důsledku acidifikace. Hlubší horizonty jsou humozní až velmi humozní. Obsah organické hmoty klesá postupně se zvyšující se hloubkou. Zásoba přijatelného vápníku do hloubky ca 30 cm postupně klesá, což svědčí o biologické akumulaci ve svrchních horizontech a na druhé straně i o vyplavování tohoto prvku do spodin. Hlouběji se jeho množství opět zvyšuje, jak klesá zvětralost substrátu. Totéž platí i pro obsah přijatelného hořčíku, minimum se nachází pouze poněkud hlouběji. Zásoba těchto bází je ve rhizosféře velmi nízká. Stejnou dynamiku vykazuje i obsah přijatelného draslíku, avšak deficit není tolik výrazný, zásoba je nízká až velmi nízká. Zásoba fosforu je dobrá, také tento prvek vykazuje maximum obsahu ve svrchních vrstvách půdy v důsledku biologické fixace a dále pak v nejhlubších horizontech s málo zvětralým substrátem. S ohledem na exrémní stanovištní podmínky se jedná o relativně příznivou půdu bez výrazných známek podzolizace, dobře zásobenou dusíkem a fosforem. Výrazný vliv acidifikace lze doložit velmi nízkým obsahem bází, konkrétně vápníku, hořčíku a draslíku a na straně druhé vysokými hodnotami kyselosti - aktivní, potenciální i výměnné. Sorpční komplex je velmi výrazně nenasycený, což spolu s nízkými hodnotami půdní reakce dokládá nebezpečí toxicity půdního prostředí pro kořeny dřevin. NPR Trčkov: Půdy na lokalitě Trčkov se vyznačují ve srovnání s ostatními stanovišti mnohem příznivějším průběhem humifikace. Humus vytváří humusovou formu morový moder, pomístně moder. Tyto formy se vyznačují nižší vrstvou nadložního humusu, především horizontu opadu a drti a postupnou rovnoměrnou inkorporací humusu do spodin. Horizonty minerální zeminy nejsou příliš morfologicky odlišné. I zde však až po horizont B převažuje půdní reakce velmi kyselá a vysoká výměnná acidita, sorpční kapacita ve vrstvě humusu je vysoká až střední, v minerální zemině všech horizontů velmi nízká, nasycení sorpčního komplexu je nízké, hlouběji střední. Zásoba draslíku v humusu v humusu je dobrá, v minerální zemině nízká v A horizontech, hlouběji velmi nízká. Zásoba fosforu je velmi dobrá až střední, zásoba vápníku je vysoká pouze ve vrstvě F, hlouběji je střední až nízká, stejně tak i zásoba hořčíku. PR Pod Vrchmezím: Půdy Pod Vrchmezím se vyznačují silnou, až 5 cm mocnou vrstvou nadložního humusu, minerální horizonty jsou opět méně diferencované než v případě Bukačka. Humus má charakter morového moderu s méně zřetelným rozlišením na vrstvy L a F, vrstva H je zřetelnější. Je velmi silně kyselý, výrazně sorpčně nenasycený, s dobrým obsahem přijatelných živin. Indikuje to biologickou akumulaci živin v organické vrstvě. Po vrstvou nadložního humusu se nachází pouze 2 cm mocný humusový horizont Ah (lze jej považovat i za horizont Ahe) s akumulací organické hmoty a náznaky vyplavování bází a podzolizace. Jeho reakce je velmi silně kyselá, obsah humusu vyhovuje kritériu humusového horizontu. Výměnná sorpční kapacita je velmi vysoká, horizont je však extrémně sorpčně nenasycený. Zásoba vápníku je nízká, hořčíku a draslíku střední, zásoba fosforu je velmi dobrá. Pod ním ležící horizont Aeh (Ahe) dokládá pokračování tohoto směru pedogeneze i hlouběji: slabé smíšení organické a minerální hmoty, vyplavování bází a slabou podzolizaci. Horizont je pouze 5 cm mocný, velmi silně kyselý a silně humozní.Výměnná sorpční kapacita je střední, horizont je výrazně sorpčně nenasycený. Zásoba vápníku je velmi nízká, hořčíku, draslíku a fosforu nízká. Horizonty akumulace (B) se vyznačují postupným poklesem kyselosti, třebaže půda zůstává až na podloží silně až středně kyselá. Směrem do spodin klesá i výměnná acidita. V horizontu B1 dochází k mírné akumulaci hliníku, v celém B horizontu pak k akumulaci sesquioxidů železa, což svědčí o převažující brunifikaci a slabé podzolizaci. Obsah celkového uhlíku směrem do spodin rovnoměrně klesá bez náznaku akumulace v B horizontech. Výměnná sorpční kapacita také klesá, je střední až velmi nízká, nasycení sorpčního komplexu naopak roste, i když zemina zůstává sorpčně nenasycená. Ve zvětralině lze pozorovat opětný pokles hodnoty nasycení sorpčního komplexu bázemi. Obsahy přijatelných živin také s rostoucí hloubkou klesají, jsou velmi nízké. Pouze zásoba fosforu je velmi dobrá. Dynamika půdních bází tedy indikuje silnou acidifikaci půdy. PR Sedloňovský vrch: Půdy se vyznačují silnou, až 15 cm mocnou vrstvou nadložního humusu a poměrně dobře diferencovaným půdním profilem. Nadložní humus má formu moru, je silně kyselý a s nízkým obsahem živin, zejména fosforu. Svrchní minerální horizonty vykazují znaky podzolizace, zejména v horizontech Ah a Ahe. Jsou silně kyselé, pH se do spodin zvyšuje, výměnná acidita naopak klesá. Obsah výměnného hliníku je v horizontu Ahe mírně zvýšen, což souvisí s jeho mobilizací z horizontu Ah v důsledku počínající podzolizace. Sorpční kapacita je ve vrstvě humusu velmi vysoká až střední, v minerálních horizontech nízká. S rostoucí hloubkou jeví klesající trend s nevýrazným zvýšením v horizontu B. Hydrolytická acidita (sorpční nedosycenost) vykazuje podobnou dynamiku v rámci profilu jako acidita výměnná. Vrstva humusu a horizonty A jsou sorpčně nenasycené, minerální horizonty B jsou již sorpčně nasycené. Nasycení sorpčního komplexu bázemi se s postupující humifikací zvyšuje, v horizontu H je výrazně vyšší než ve vrstvě F. V nejsvrchnější vrstvě minerální zeminy pak opět klesá a směrem do hloubky pak již roste se znatelným skokem mezi horizonty A a B. To znovu indikuje posun kyselých kationtů (hlavně hliníku) do hlubších horizontů a tedy počínající podzolizační proces. Tomu odpovídá i dynamiku sesquioxydů, stejně jako ochuzení svrchních horizontů o báze. Zásoba draslíku je střední až nízká, fosforu velmi dobrá, vápníku střední až velmi dobrá (pouze v eluviálním horizontu Ahe velmi nízká) a hořčíku ve svrchních horizontech velmi dobrá až střední, od horizontu Ahe nízká. PR Komáří vrch: Půda je pokryta silnější vrstvou nadložního humusu, až 7 cm mocnou, je přitom dobře rozlišen horizont L, F i H. Také minerální horizonty jsou výrazně rozlišeny.

12




Humus má charakter moru, je velmi silně kyselý. Výměnná kapacita je zde dosud velmi vysoká, sorpční komplex vrstvy humusu je výrazně nenasycený. Obsah vápníku je nízký, obsah hořčíku, draslíku a fosforu dobrý. Pod vrstvou humusu je 2 cm silný horizont Ah, obohacený humusem, silně humozní, silně až velmi silně kyselý. Pokles obsahu hliníku naznačuje počínající podzolizaci, stejně jako obsah sesquioxydů železa. Obsah výměnných bází je velmi nízký, použitá metoda neindikovala žádný. Tomu odpovídá i nulové nasycení sorpčního komplexu, výměnná místa tak,jsou obsazena pouze kationty hliníku, železa a vodíku, tj. tzv. kyselými kationty. Narušení půdy koresponduje i s velmi nízkým obsahem přijatelných živin. Zásoba vápníku a v tomto případě i fosforu je velmi nízká, zásoba draslíku a hořčíku je nízká. živiny jsou poutány na organickou hmotu, což indikuje nepříznivý stav minerální složky sorpčního komplexu. Hlouběji leží mocný eluviovaný horizont Ahe, lze v něm rozeznat dvě vrstvy, označené 1 a 2. Tento horizont je výrazně ochuzen o báze, sesquioxydy železa, hliníku i o přijatelné živiny. Půdní reakce je v obou vrstvách silně až velmi silně kyselá, zemina je mírně humózní. Výměnná kapacita je nízká, ve spodní vrstvě dokonce neprůkazná. Svrchní vrstva je výrazně, spodní extrémně sorpčně nenasycená. Obsah vápníku je extrémně nízký, stejně tak i obsah hořčíku, draslíku a fosforu. Pod eluviovaným horizontem se nachází i výrazný podzolový horizont Bhs s akumulací sesquioxydů a organické hmoty. Půdní acidita je mírně otupena, třebaže zemina je dosud silně kyselá, horizont je silně humozní. Výměnná kapacita je opět vysoká, zemina však zůstává sorpčně nenasycená. Zásoba vápníku a hořčíku je velmi nízká, obsah draslíku nízký, obsah fosforu naopak velmi vysoký. Hlouběji ležící horizonty postupně přecházejí do zvětraliny matečné horniny. Půdní pH se postupně zvyšuje a dosahuje mírně kyselého oboru. Obsah humusu klesá, stejně tak i výměnná kapacita, která je nízká. Nasycení sorpčního komplexu se zvyšuje až na 35,6%, jedná se však stále o sorpčně nenasycenou zeminu. Obsah vápníku se rychle zvyšuje, obsah hořčíku a draslíku však dále klesá a je velmi nízký. Velmi dobrá zůstává zásoba přijatelného fosforu. PR Černý důl: Humusová vrstva je 5 cm silná, s dobře rozlišenými horizonty L, F a H charakteru morového moderu až moru. Reakce humusu je velmi silně kyselá, výměnná kapacita je velmi vysoká, humus je však výrazně sorpčně nenasycený. Obsah vápníku a hořčíku je nízký, obsah fosforu a draslíku velmi vysoký. Pod vrstvou humusu je humusový horizont, silně kyselý, s bohatou zásobou organické hmoty. Výměnná kapacita je velmi vysoká, zemina je však extrémně sorpčně nenasycená. Lze předpokládat posun výměnných bází do spodin, neboť v tomto horizontu je jejich minimum v rámci celého profilu. Obsah přijatelného vápníku je velmi nízký, hořčíku nízký, draslíku střední a fosforu velmi dobrý. V horizontech B lze pozorovat pokles kyselosti aktivní, potenciální i výměnné směrem do hloubky profilu, zemina je silně až středně kyselá. Také obsah humusu a dusíku klesá.Výměnná kapacita je do spodin střední až velmi nízká a klesá, nasycení sorpčního komplexu naopak stoupá, zůstává však stále nízké. Obsah sesquioxydů je vyšší a indikuje tak proces hnědnutí. Obsah přijatelného vápníku roste s hloubkou, až ve zvětralině však dosahuje středních hodnot, jinak je velmi nízký. Obsah přijatelného hořčíku naopak výrazně klesá a dosahuje velmi nízkých hodnot, totéž platí i o draslíku. Obsah přijatelného fosforu je stále vysoký, mírně stoupá s hloubkou. PR Jelení lázeň: Půdy na této lokalitě se vyznačují silnou zrašelinělou vrstvou humusu, až cm mocnou. Pod ní se nachází glejový horizont Gr, trvale pod vlivem spodní vody.Prokořeněný profil je tak omezen poze na vrstvu humusu. Ten je velmi silně kyselý, pH dosahuje hodnot, jež jsou uvažované jako toxické pro kořeny lesních dřevin (pod 3,0). Hodnota sorpční kapacity je ve svrchní vrstvě humusu střední, hlouběji neměřitelná, stejně tak i nasycení sorpčního komplexu je slabé a hlouběji zanedbatelné. Zásoba draslíku je střední ve vrstvě R, hlouběji velmi nízká, fosforu v humusu střední a nízká, v minerální zemině extrémně nízká, vápníku a hořčíku vysoká. Extremita půdy je dána polohou hladiny spodní vody v ploché vrcholové poloze, jež dala vzniknout rašeliništi vrchovištního typu. TAB. 4.7. STAV PŮD V REZERVACÍCH Číslo plochy

Soubor lesních typů

NPR BUKAČKA sonda č. 1

1992 říjen

7K

OPOČNO 124 A17

Horizonty; hloubky /cm/:

Půdní reakce /pH H2O/ 3,42 3,44 3,63 3,83 4,18 4,30 4,43 Půdní reakce /pH H2O/ 4,02 4,99 5,57

Oh Aeh BVS Bv1 Bv2 B,Cd

1996

LHC; odd., porost

3-5 5-9 9 -14 14 - 19 19 - 39 39 - 59 59 - 65

Cd Horizonty; hloubky /cm/: Aeh BSV,v B,Cd

5-9 9 - 39 39 -59

Nadmořská výška; Expozice;

Substrát; Půdní typ;

Humus (C celk.) %

svorová rula, kryptopodzol typický Al vym. mval/1000 g

31,8 15,9 9,4 8,5 4,1 1,3 1,2 Humus (C celk.) %

135,6 135,6 121,9 124,4 111,3 74,7 Al vym. mval/1000 g

-

72,2 73,1 45,4

995 m


Fytocenoza

Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa H ex. mval/kg 31,9 31,3 22,9 19,3 3,1 0,0 H ex. mval/kg 12,7 8,7 5,0

Sorpční Sorpční Přístupné živiny nasycenost /mg/kg/ kapacita % P2O5; K2O; CaO; MgO /mval/100g/ 30,0 20,0 99,1 13,7 10,0 16,9 37,6 11,7 27,7 7,2 6,4 16,6 41,4 6,3 13,3 5,9 7,4 25,6 37,0 6,1 9,5 7,4 5,8 23,3 24,6 4,0 10,5 3,8 5,7 29,8 44,7 2,0 52,6 2,1 3,4 31,9 75,3 4,0 136,8 11,2 5,0 43,3 Sorpční Sorpční Přístupné živiny nasycenost /mg/kg/ kapacita % P2O5; K2O; CaO; MgO /mval/100g/ 39,2 12,3 67,7 8,7 6,6 24,8 13,5 6,3 3,2 3,8 6,6 30,8 35,1 1,9 14,5 1,3 4,3 37,6

13



TAB. 4.7. STAV PŮD V REZERVACÍCH Číslo plochy


NPR TRČKOV

6K

sonda č.2

1992 říjen

1996

Horizonty; hloubky /cm/: 2-4 Of 4-8 Oh 8 - 10 Aeh1 Aeh2 10 - 20 20 - 40 Bvs 40 - 60 Bv 60+ B,Cd Horizonty; hloubky /cm/:

Aeh BVS Bv B,Cd PR KOMÁŘÍ VRCH sonda č. 5

1992 říjen

1998

8 - 20 20 - 40 40 - 60 60+

1992 říjen

1998

960 m

Substrát; Půdní typ; svorová rula, kryptopodzol typický Al vym. mval/1000 g 102,8 115,5 88,1 107,1 64,5 56,1 40,1 Al vym. mval/1000 g 80,4 94,8 80,7 29,8 kryptopodzol typický oligotrofní Al ex. mval/1000 g

Fytocenoza Calamagrostis villosa, Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa H ex. mval/kg 24,6 34,6 11,8 6,7 3,2 3,2 H ex. mval/kg 19,7 13,6 7,4 5,4

Sorpční Sorpční Přístupné živiny nasycenost /mg/kg/ kapacita % P2O5; K2O; CaO; MgO /mval/100g/ 19,3 17,1 347,7 6,1 11,8 28,5 33,3 16,3 76,9 19,3 5,4 26,9 40,0 5,1 28,4 7,8 2,8 31,8 23,8 3,9 14,2 11,9 4,8 43,7 14,5 2,9 6,5 2,6 1,6 71,5 14,5 2,4 7,8 2,4 1,5 69,8 45,8 1,8 69,2 2,4 2,5 79,3 Sorpční Sorpční Přístupné živiny nasycenost /mg/kg/ kapacita % P2O5; K2O; CaO; MgO /mval/100g/ 38,1 7,5 10,0 7,7 4,6 14,4 32,1 4,6 8,5 5,8 4,0 16,6 23,3 3,3 6,5 5,2 3,9 24,1 39,5 3,4 14,7 1,3 3,2 37,6

bukový a smrkový odpad H ex. mval/kg

Sorpční kapacita /mval/100g/

Sorpční nasycenost %

20,0 12,0 6,5 3,2 13,5 10,0 0,0 H ex. mval/kg

12,9 3,6 1,7 4,0 3,9

22,3 30,4 6,8 29,2 35,6



0,0

14,2

44,7

13,3

20,9

0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0

2,3 0,3 0,3 1,7 3,0 3,2

11,2 7,5 7,4 20,0 5,3 3,5

5,1

2,7

129, 3 9,3

4,0

4,6

21,3

Půdní reakce /pH H2O/ 3,57 3,61 3,76 3,78 3,84 4,36 4,69 Půdní reakce /pH H2O/

Humus % (C celk.) % 22,1 3,5 1,0 1,0 5,9 2,0 1,2 Humus % (C celk.) %

3-7

4,8

40,9

43,5

7 - 10 10 - 26 26 - 36 36 - 49 49 - 75 75 - 96

4,9 4,8 5,1 5,0 5,2 5,2

8,0 2,5 1,7 10,6 2,4 1,0

39,8 62,8 62,8 121,0 25,6 18,3

830 m

kryptopodzol typický

Humus % (C celk.) % 31,4 12,4 5,4 3,6 0,5 Humus % (C celk.) % 53,1 37,3 8,1 2,6 2,3

Al ex. mval/1000 g

H ex. mval/kg



327,8 255,5 185,1 181,6 0,0 Al ex. mval/1000 g

28,1 26,1 12,9 5,5 0,0 H ex. mval/kg

10,1 3,5 4,3 5,6 2,9

12,6 8,0 19,5 24,3 33,0



6,9 6,2 4,4 3,4 2,9

9,3 13,0 19,4 34,2 35,3

3-7 Oh 7-9 Ae 9 - 24 EV1 24 - 32 EV2 32 - 47 Bhs 47 - 72 Bs 72 - 87 B/Cd Horizonty; hloubky /cm/:

6K Horizonty; hloubky /cm/: 3-5 Oh 5-9 Aeh 9 - 24 BVS 24 - 39 BV 39 - 75 Cd Horizonty; hloubky /cm/:

Oh Aeh BVS BV Cd

14

514 B13


Oh

PR ČERNÝ DŮL sonda č. 6

Kolowrat

7K

Ae EV1 EV2 Bhs Bs B/Cd

LHC; Nadmořská výška; odd., Expozice; porost RYCHNOV n/Kněž. 840 m 607 C17/4 Půdní Humus reakce % /pH H2O/ (C celk.) % 3,57 38,8 3,44 26,7 3,51 5,8 3,72 3,4 4,24 0,2 4,25 1,3 4,33 6,6 Půdní Humus reakce % /pH H2O/ (C celk.) % 3,90 4,14 4,69 5,50 -

3-6 6 - 11 11- 26 26 - 42 42 -88+

Kolowrat

535 B14 Půdní reakce /pH H2O/ 3,48 3,52 3,88 3,99 4,30 Půdní reakce /pH H2O/ 4,7 4,2 4,0 5,1 5,4

118,7 67,6 97,6 104,9 207,9 74,5 0,0 Al ex. mval/1000 g

96,4 81,6 105,6 39,1 30,1

Přístupné živiny /mg/kg/ P2O5; K2O; CaO; MgO 17,6

23,3

47,2

17,6

3,3

6,1

11,3

4,9

2,7

3,0

5,2

1,1

3,3

3,1

7,3

0,9

118,7

6,0

15,5

2,6

66,7

1,0

31,1

1,2

60,0

1,0

98,2

1,5

Přístupné živiny /mg/kg/ P2O5; K2O; CaO; MgO 46,9 2,1 14,3

5,2

3,7

8,7

1,6

116,1

6,6

12,0

3,7

56,1

1,4

25,3

0,9

48,6

1,7

44,7

0,8

Vaccinium myrtillus, bukový a smrkový odpad

0,0 6,6 0,0 0,0 0,0


22,7

41,4

34,4

10,3

15,1

6,0 4,4

43,8

5,7

7,8

4,4

42,1

3,7

8,3

4,0

60,2

1,3

71,5

2,3


22,7

72,0

10,6

10,9

32,0

8,5 4,3

22,4

6,0

9,3

3,5

22,8

2,0

14,0

0,9

50,4

1,2

22,7

0,9




TAB. 4.7. STAV PŮD V REZERVACÍCH Číslo plochy


PR

7K

POD VRCHMEZÍM

sonda č. 3

1992 říjen

Horizonty; hloubky /cm/: Oh

3-5

Ahe Ael Bvs1 Bvs2 Bv Bcd

5-7 7-12 12-27 27-37 37-47 47-75

PR SEDLOŇOVSKÝ VRCH

7K

sonda č. 4


1992 říjen

PR JELENÍ LÁZEŇ sonda č. 7

1992 říjen

Of Oh Eh Ep Bs Bcd

2-9 9-14 14-30 30-47 47-80 80+

8R Horizonty; hloubky /cm/: Tf Tm Gr

4-14 14-39 39+

LHC; odd., porost

Nadmořská výška; Expozice;

Substrát; Půdní typ; kryptopodzol oligotrofní podzolované Al vym. mval/1000 g

OPOĆNO 107 B17

900 m

Půdní reakce /pH H2O/ 3,51 3,52 3,55 3,74 4,03 4,33 4,39

Humus % (C celk.) % 22,1 14,3 4,3 2,4 2,0 1,6 0,8

OPOĆNO 121 d11/7

1030m

podzol humusový

Půdní reakce /pH H2O/ 3,44 3,42 3,55 3,84 4,15 4,22

Humus % (C cellk) % 34,9 23,2 10,0 9,1 2,3 1,0

Al vym. mval/1000 g

OPOĆNO 128 C

1070 m

organozem glejová fibric.

Půdní reakce /pH H2O/ 3,54 3,60 3,91

Humus % C (celk.) % 37,0 40,7 1,1

Al vym. mval/1000 g

100,2 96,2 75,5 104,5 107,8 -

101,4 108,1 89,3 100,0 61,1 51,1

104,8; 51,2

Fytocenoza

bez vegetačního krytu, převládající bukový a smrkový opad H vym. mval/100kg 71,7 41,6 27,6 10,1 6,5 -


Sorpční nasycen. %

11,3 1,8 3,2 6,2 6,6 4,5 2,8

17,9 5,5 18,2 33,7 37,5 43,5 32,7


14,9

162,0

27,6

43,7

11,3

48,7

8,7

62,9

7,0

11,9

3,5

45,0

4,0

8,5

2,8

25,8

3,7

7,1

1,9

23,0

3,3

8,3

1,5

24,6

3,0

12,0

0,5

Varcinium myrhthus, Calamayeortis villosa, Avenella flexuose H vym. mval/100g 31,6 18,2 17,8 8,5 3,8 2,5



10,7 4,6 3,6 3,2 3,5 2,0

23,3 38,8 29,6 37,8 75,5 75,9


38,1

288,8

40,6

26,7

19,7

68,7

15,6

53,3

8,4

49,6

27,3

46,3

4,6

10,4

6,6

34,5

3,7

26,9

7,4

30,0

2,9

47,2

9,1

Avenella flexuosa H vym mval/100g 16,2 3,1



11,2 -

47,9 -


11,7

255,9

70,4

4,7

3,5

226,1

27,5

0,5

2,8

17,2

4,4

IV. Trendy půdního vývoje: (VACEK S., PODRÁZSKÝ V., MAREŠ V. : Dynamika poškození smrkových a bukových porostů v CHKO Orlické hory. III. Trendy půdního vývoje. Příroda, Praha, 1: 177-1833, 1984)

Vyhodnocování dynamiky vývoje půd prokázalo zhoršování půdního chemismu v období 1973 1992. Změny stromového a bylinného patra jsou tedy provázeny posunem půdních vlastností, což představuje globální degradaci lesních ekosystému ve vyšších polohách Orlických hor. Na základě dosavadních znalostí nelze prohlásit, zda prvotní jsou změny v nadzemních či podzemních složkách lesních ekosystémů. Byl prokázán kladný vliv bukových porostů na pedogenezi a na stav půdního chemismu v zájmovém území. V dalším období lze předpokládat pokračující degradaci půdního prostředí v důsledku odlesnění a souvisejících změn zejména ve vrstvě humusu, používání nevhodné mechanizace i v důsledku pokračujícího kyselého spadu. Jako opatření čelící nepříznivému vývoji půd Orlických hor lze navrhnout soubor lesnických postupů ověřených výzkumem i praxí: - co nejrychlejší zalesnění stanovištně a geneticky odpovídajícími dřevinami a jejich proveniencemi: smrk ztepilý, buk lesní, jeřáb ptačí, javor klen a další zde původní dřeviny. Důležité je zejména výrazné zvýšení podílu buku. Pro meliorační účely lze využít i různé druhy vrb s pronikavým pedomelioračním účinkem (Kantor 1989) a olšičku zelenou, osiku a břízu pýřitou, - vytváření lesních porostů s vhodnou strukturou, schopných čelit nepříznivým klimatickým činitelům. V případě nutnosti lze využít i podsadeb, aby expozice lesních půd nepříznivému mikroklimatu holin trvala co nejkratší dobu, - meliorace půdního prostředí hnojením a vápněním. Využitelnost těchto opatření je ověřena nejvíce právě ve vrcholových podmínkách Orlických hor (Podrázský 1993).


15



4.4. Biogeografické poměry I. Květena: sudetská flora Sudeticum (DOSTÁL 1956) II. Regionálně fytogeografické členění: (SKALICKÝ, V., SLAVÍK, B. Academia 1987) Fytogeografická oblast: mezofytikum fytogeografický obvod: ČESKOMORAVSKÉ MEZOFYTIKUM: 59. Orlické podhůří: 63. Českomoravské mezihoří a. Žambersko Fytogeografická oblast: oreofytikum fytogeografický obvod: ČESKÉ OREOFYTIKUM: 95. Orlické hory a. Český hřeben b. Kralická hornatina

III. Biogeografické členění - bioregiony (CULEK, M. a kol. 1996): 1.69 Orlickohorský bioregion (je větší než PLO 25) Charakteristika bioty v oblasti: Nejnověji a nejsouhrnněji lze biotu (flóra i fauna) a geobiocenologickou typizaci pro PLO 25 vyčíst z bioregionu Orlickohorského 1.69. dle Culka (viz. Culek, M. a kol. 1996: Biogeografické členění ČR.): Potenciální přirozenou vegetací na většině plochy bioregionu jsou květnaté bučiny (Dentario enneaphylli-Fagetum), které se střídají s acidofilními bučinami podhorského i horského typu (Luzulo-Fagetum i Calamagrostio villosae-Fagetum), na prudkých svazích jsou suťové lesy svazu Tilio-Acerion, (Aceri-Carpinetum, Mercuriali-Fraxinetum a Lunario-Aceretum). V nejvyšších polohách na hřebeni Orlických hor jsou potencionálně přítomny horské klenové bučiny (Aceri-Fagetum) a přirozené smrčiny (Calamagrostio villosaePiceetum a Sphagno-Piceetum). Podél vodních toků je zastoupena vegetace niv, v nižších polohách Stellario-Alnetum glutinosae a Carici remotae-Fraxinetum, výše Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae a Alnetum incanae. Místy se na březích vod vyskytuje vegetace svazu Phalaridion arundinaceae. Primární bezlesí je velmi řídké, patří k němu společenstva skalních štěrbin svazu Androsacion vandelii a plošně omezená vrchoviště s vegetací svazu Sphagniom medii. Přirozené rašeliništní bezlesí svazu je více rozšířeno na polské straně, kde jsou dokonce známy blatkové bory (Pino rotundatae-Sphagnetum). Přirozenou náhradní vegetaci tvoří květnaté horské louky svazu Polygono-Trisetion, které v nižších polohách přecházejí ve vlhké louky svazu Calthion (charakteristické Trollio-Cirsietum salisburgensis) a rašelinné louky svazů Caricion fuscae a Caricion rostratae, řidčeji i rašeliništní vegetace svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis. V sušším křídle se vyskytuje vegetace svazů Cynosurion a Violion caninae. Květena Orlických hor je dosti pestrá, v její skladbě se objevuje středoevropská mezofilní až horská druhová skladba. Mezní i exklávní prvky jsou zde přítomny. Několik druhů se subatlanskou tentencí sem zasahuje od západu, např. prha chlumní (Arnica montana), na slezskou stranu koprník štětinolistý (Meum athamanticum), v opačném směru představují Orlické hory nejzápadnější arelu některých druhů, které mají vztah k alpsko-karpatské migraci. Náleží k nim např. kamzičník rakouský (Doronicum austriacum) a koprníček bezobalný (Mutellina purpurea). Mezi boreokontinenální druhy je možno počítat např. kyhanku sivolistou (Andromeda polifolia), ostřici mokřadní (Carex limosa), o. chudokvětou (C. pauciflota), bradáček srdčitý (Listera cordata), klikvu bahenní (Oxycocus palustris) a vlochyni bahenní (Vaccinium uliginosum). Mezi typické středoevropské (případně hercynské) oreofyty je možno přiřadit oměj šalamounek (Aconitum callibotryon), papratku vysokohorskou (Athyrium distentifolium), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), vrbovku vysokohorskou (Epilobium alpestre), běloprstku horskou (Leucorchis albida), pérnatec horský (Lastrea limbosperma), lipnici širolistou (Poa chaixii), pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), kyseláč horský (Acetosa alpestris), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius) a violku dvoukvětou (Viola biflora). Kdysi zde rostla vrba borůvkovitá (Salix myrtilloides) a rosnatka anglická (Drosera anglica). V bioregionu je zastoupena hercynská fauna podhorského a montánního stupně (rejsek horský, kos horský aj.). Druhové spektrum je vzhledem k malému plošnému rozsahu omezené a postupně dále ochuzované imisní zátěží. Zdejší fauna má zřejmé vztahy k fauně Jesenického bioregionu (1.70). Tekoucí vody patří do pstruhového pásma. Významné druhy - Savci: ježek západní (Erinaceus europaeus), j. východní (E. concolor), rejsek horský (Sorex alpinus), netopýr pobřežní (Myotis dasycneme), netopýr severní (Eptesicus nilssoni). Ptáci: tetřívek obecný (Tetrao tetrix), kos horský (Turdus torquatus), lejsek malý (Ficedula parva), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), čečetka zimní (Carduelis flammea), hýl rudy (Carpodacus erythrinus). Obojživelníci: čolek horský (Triturus alpestris). Plazi: ještěrka živorodá (Lacerta vivpara), zmije obecná (Vipera berus). Měkkýši: vrásenka pomezní (Discus ruderatus), slimáčník horský (Semilimax kotulae), slimáčnice lesní (Eucobresia nivalis), řasnatka tmavá (Macrogastra badia). Hmyz: šídlo rašelinné (Aeschna subarctica).

IV. Sosiekologické členění - sosiekoregiony (MÍCHAL,I.,PETŘÍČEK,V., a kol.: ÚSES; Terplan, MŽP 1982,1991): 4.07 Orlické hory (cca celé) 2.21 Podorlická pahorkatina (JZ spodní malá část PLO)

V. Vegetačně rekonstrukční jednotky (MIKYŠKA, R.a kol.: Geobotanická mapa ČR 1 : 200 000, 1969): Fm - Luzulo-Fagetum montanum (acidofilní horské bučiny) F - Eu-Fagion (květnaté bučiny) 16




AU - Alno-Padion, Alnetea glutinosae (luhy a olšiny) A - Tilio-Acerion (suťové lesy) Pc - Eu-Vaccinio-Piceion (horské klimaxové smrčiny)

VI. Mapa potenciální přirozené vegetace (NEUHÄUSLOVÁ, Z., MORAVEC, J. a kol., 1 : 500 000; 1998): 25 - Smrková bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum) 43 - Třtinová smrčina (Calamagrostio villosae-Piceetum) 44 - Podmáčená rohozcová smrčina (Mastigobryo-Piceetum) - Rašelinná smrčina (Sphagno-Piceetum) 18 - Bučina s kýčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum) 25. SMRKOVÁ BUČINA (Calamagrostio villosae-Fagetum) (NEUHÄUSLOVÁ, Z., MORAVEC, J. a kol., 1 : 500 000; 1998) Struktura a druhové složení: Smrková bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum) je pravidelně tvořena stromovým, bylinným a mechovým patrem. Na složení většinou zapojeného stromového patra se v kolísajících proporcích podílejí jak listnaté, tak jehličnaté dřeviny. Z listnáčů hraje nejvýznamnější úlohu buk (Fagus sylvatica), přimíšen bývá javor klen (Acer pseudoplatanus), z jehličnanů je nejvýznamnější smrk (Picea abies) s příměsí dnes již ustupující jedle (Abies alba).Keřové patro této asociace nemá vlastní keřové druhy. Objevují se v něm pouze zmlazující se dřeviny stromového patra. Bylinné patro mívá zpravidla dosti vysokou pokryvnost, je však hruhově chudé. Dominuje v něm často Calamagrostis villosa, místy Vaccinium myrtillus (tab. 3). Mechové patro je pravidelně vyvinuté s kolísající pokryvností. Diagnostická druhová kombinace: Dif.: E1 – Blechnum spicant, Calamagrostis villosa, Homogyne alpina, Huperzia selago, Luzula sylvatica, Lycopodium annotinum, Polygonatum verticillatum. Druhy s vyšší stálostí: E3 – Fagus sylvatica, Picea abies, E1 – Deschampsia flexuosa, Maianthemum bifolium, Oxalis acetosella, Prenanthes purpurea, Vaccinium myrtillus, E0 – Dicranum scoparium, Polytrichum formosum, P. commune, P. juniperinum. Floristické rozdíly proti nejbližším mapovacím jednotkám: Proti bikové bučině (Luzulo-Fagetum) je smrková bučina charakterizována výše uvedenými, vesměs horskými diferenciálními druhy. Vývojová stadia: Paseková stadia třídy Epilobietea (svaz Rumici-Avenellion flexuosae, Sambuco-Salicion – porosty se Salix caprea), lesní regenerační fáze (spol. Betula pendula-Sorbus aucuparias Calamagrostis villosa). Maloplošně zastoupená přirozená vegetace v komplexu mapovací jednotky: Na chudších půdách ve vyšších horských polohách třtinová smrčina (Calamagrostio villosae-Piceetum). Kontaktní potenciální přirozená vegetace: Klimaxové podhorské až horské listnaté nebo jehličnaté lesy – na chudších půdách v nižších polohách biková bučina (Luzulo albidae-Fagetum), v horských polohách třtinová smrčina (Calamagrostio villosae-Piceetum). Ekologická charakteristika: Smrková bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum) se vyskytuje v montánním až supramon-tánním stupni v nadmořských výškách 800-1200 m, vzácněji v nižších polohách. Představuje klimaxovou vegetaci na vyzrálých silikátových půdách patřících k semipodzolu na senilních náhorních parovinách a plochých horských hřbetech, na přechodu mezi stupněm bučin a klimatických smrčin. Vzácněji osidluje strmější svahy s půdami patřícími oligotrofní kambizemi. Rozšíření: Smrková bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum) je v ČR rozšířena především ve vyšších horstvech České vysočiny (Šumava*, Krušné hory, Ještědsko-kozákovský hřbet, Krkonoše, Orlické a Rychlebské hory, Hrubý Jeseník, Králický Sněžník, Českomoravská vrchovina). Její maloplošný výskyt je zaznamenán u Českého lesa a Novohradských hor, Calamagrostio villosaeFagetum bylo zaznamenáno též v Moravskoslezských Beskydech. Náhradní společenstva: a) lesní – většinou smrkové monokulltury (Picea abies), c) luční a pastvinná – společenstva svazu Polygono-Trisetion, chudé louky a pastviny řádu Nardetalia, d) ruderální – Galio-Urticetea, e) segetální – Holco-Galeopsietum. Hospodářské využití: Dobře vyvinuté, dospělé porosty představují v přirozeném složení bučiny s kolísajícím, avšak vždy relativně vysokým podílem smrku. Jejich hospodářsky nejvýzamnějšími složkami jsou buk a smrk, které se vyznačují kvalitním hustým dřevem. Příměs s nižší stálostí tvoří klen a jedle. Fytocenózy této jednotky byly většinou nahrazeny kulturami smrku. Kromě produkční funkce hrají tyto bučiny významnou roli ve vodním hospodářství, neboť osidlují hlavně výše položená rozvodí. Tím se podílejí též na ekologické stabilitě krajiny (protierozní ochrana půdy). Místy se v polohách těchto lesů výraznou měrou uplatňují louky a pastviny. Význam pro ochranu přírody a tvorbu krajiny: Smrková bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum) je řazena mezi jednotky dostatečně hojné, ale bezprostředně ohrožené lidskou činností, především vlivem imisí a převodem na monokultury jehličnanů. Nejdůležitější dřeviny stromořadí: Acer pseudoplatanus. Vhodné směsi na zatravňovaná místa: Festuca rubra, Agrostis capillaris, Phleum pratense, Trifolium pratense (Trisetum flavescens). Příklady přirozených a přirozeným blízkých porostů: NPR Trčkov, NPR Bukačka, PR Pod Vrchmezím, PR Sedloňovský vrch, PR Komáří vrch; Český les – PR Zvon, NPR Čerchov, Dlouhý vrch; NP Šumava – horní část NPR Boubínský prales, PR Ždánidla jz. obce Prášily 43. TŘTINOVÁ SMRČINA (Calamagrostio villosae-Piceetum) (NEUHÄUSLOVÁ, Z., MORAVEC, J. a kol., 1 : 500 000; 1998) Struktura a druhové složení: Calamagrostio villosae-Piceetum, charakterizované naprostou převahou smrku (Picea abies) ve stromovém patru, tvoří obsah mapovací jednotky. Častá je příměs jeřábu (Sorbus aucuparia), a zvláště v nižších polohách se mohou vyskytovat jako příměs také buk (Fagus sylvatica) a jedle (Abies alba). Na kontaktu se subalpinským stupněm jsou smrčiny nízké, rozvolněné nebo smrky tvoří jen jednotlivé skupiny. Keřové patro je vyvinuto zřídka, tvoří je zmlazující smrk a jeřáb. Bylinné patro je druhově chudé, dominantami jsou Calamagrostis villosa, na mělkých kamenitých půdách Vaccinium myrtillus, nižší bylinné patro tvoří Deschampsia flexuosa spolu s Homogyne alpina a Trientalis europaea. Jako subdominanty místy vystupují Luzula sylvatica, Dryopteris dilatata, Oxalis acetosella nebo Galium saxatile (tab. 6). Bohatě je vyvinuto druhově pestré mechové patro s převládajícím Polytrichum formosum, případně Dicranum scoparium, často je zastoupen druh Sphagnum girgensohnii. Z dalších druhů se zde vyskytují např. Plagiothecium undulatum, Barbilophozia sp. div., Rhytidiadelphus triquetrus (bab. 6). Diagnostická druhová kombinace: Dif.: E3 – Picea abies, E1 – Calamagrostis villosa, Homogyne alpina, Luzula sylvatica. Druhy s vyšší stálostí: E3-Picea abies, E1 – Calamagrostis villosa, Deschampsia flexuosa, Dryopteris dilatata, Homogyne alpina. Oxalis acetosella, Sorbus aucuparia, Trientalis europaea, Vaccinium myrtillus, E0 – Dicranum scoparium, Polytrichum formosum. Floristické rozdíly proti nejbližším mapovacím jednotkám: Proti horským acidofilním bučinám (Calamagrostio villosae-Fagetum) je Calamagrostio villosae-Piceetum diferencováno nízkým podílem buku a jedle ve stromovém patru a zastoupením smrčinných prvků, jako Homogyne alpina, Trientalis europaea, Luzula sylvatica a Sphagnum girgensohniii. Podmáčené rohozcové smrčiny (Mastigobryo-Piceetum) se vyznačují ústupem druhů Calamagrostis villosa, Oxalis acetosella, Dryopteris dilatata a silně vyvinutým mechovým patrem s častými rašeliníky (zvl. Sphagnum girgensohnii) a pravidelným výskytem druhu Bazzania trilobata.Vývojová stadia: Společenstva přirozených smrčin na sutích (Anastrepto-Piceetum, Dryopterido dilatatae-Piceetum). Maloplošně zastoupená přirozená vegetace v komplexu  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

17



mapovací jednotky zamokřených sníženinách podmáčené smrčiny (Mastigobryo-Piceetum, popř. Sphagno-Piceetum), na závětrných svazích papratkové smrčiny (Athyrio alpestris-Piceetum), na sutích kapraďové nebo omšenkové smrčiny (Dryopterido dilatataePiceetum, Anastrepto-Piceetum). Kontaktní potenciální přirozená vegetace: Podmáčené a papratkové smrčiny (Mastigobryo-Piccetum, Sphagno-Piceetum, Athyrio alpestris-Piceetum), horské acidofilní, klenové a kyčelnicové bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum, Aceri-Fagetum, Dentario enneaphylli-Fagetum, klečové porosty (Myrtillo-Pinetum mughi), subalpinské trávníky (Calamagrostion villosae). Ekologická charakteristika: Jednotka sdružuje horské klimaxové smrčiny vyskytující se v supramontánních polohách, v rozmezí nadmořských výšek od 950 m v Krušných horách (nejčastěji od výšek 1 100 m. n.m.) do 1 350 m v Krkonoších, na vrcholech a mírných konvexních svazích (do 25°) různé orientace. Tyto smrkové porosty často vytvářejí horní hranici lesa. Půdami jsou horské humusové (typické) a kambizemní podzoly na silikátových podkladech, často štěrkovité až kamenité, na exponovaných stanovištích rankery. Na povrchu půdy se hromadí značné množství surového humusu. Rozšíření: Calamagrostio villosae-Piceetum se vyskytuje v supramontánních polohách vyšších pohoří České republiky (Šumava, Krušné a Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Rychlebské hory, Hrubý Jeseník, Moravskoslezské Beskydy). Náhradní společenstva: a) lesní – smrkové monokultury (Picea abies), b) nelesní, keříčková a travinná – společenstva svazu Vaccinion, paseková společenstva s Calamagrostis villosa a Senecio nemorensis, smilkové louky svazu Nardion, c) ruderální – Rumicion alpini. Hospodářské využití: Třtinové smrčiny jsou využívány jako hospodářské lesy. Často jsou nahrazeny čistými smrkovými kulturami. Ve vyšších polohách, při horní hranici lesa, tyto porosty zpravidla již nejsou hospodářsky využívány. Místy byly lesní porosty vytěženy a přeměněny v louky nebo pastviny, občas jsou využívány pro rekreaci (budování lyžařských sjezdovek aj.). Význam pro ochranu přírody a tvorbu krajiny: Porosty této jednotky jsou silně ohroženy zejména vlivem průmyslových imisí a následných kalamit hmyzích škůdců. Na velkých plochách došlo k jejich narušení nebo již úplné destrukci (zejména ve východní části Krušných hor, v Jizerských a Orlických horách, v posledních několika letech též na Šumavě). Příklady přirozených a přirozeným blízkých porostů: NP Šumava, Krkonošský NP, CHKO Jeseníky, CHKO Beskydy, NPR Králický Sněžník. Vzácné a ohrožené syntaxony: Calamagrostio villosae-Piceetum (v oblastech ohrožených imisemi nebo podkorním hmyzem), Dryopterido dilatatae-Piceetum, Anastrepto-Piceetum. Vzácné a ohrožené taxony: Blechnum spicant, Gentiana asclepiadea, Huperzia selago, Lycopodium annotinum, vzácně Listera cordata, Veratrum lobelianum.

VII. Přehled převládajících syntaxonů: (VACEK, S. : Dynamika poškození smrkových a bukových porostů v CHKO Orlické hory. II. Vegetační změny. Příroda, Praha, 1: 165 - 175, 1994). Vegetace Orlických hor, tak jak vypadala před zásahem člověka do krajiny v 13. století, byla výsledkem vývoje rostlinstva ve čtvrtohorách. Především z Mikyškových a Zlatníkových vegetačních rekonsrukcí vyplývá, že podstatná část pohoří (ca 90%) byla původně kryta bukovými porosty s příměsí jedle, klenu a ve vyšších polohách smrku. Horské smrčiny pokrývaly ca 3% rozlohy v nejvyšších nesouvislých partiích hor (nad 1020 m.n.m.). Dosud se zachovaly jen zbytky přírodních vegetačních typů či potenciální přírodní vegetace. V druhové skladbě hor nyní naprosto převažuje alochtonní smrk (87,2%) a kdysi dominantní buk je zastoupen pouze 4,8%. Fytocenologická klasifikace syntaxonů smrkových porostů i bučin byla velice různě interpretována. V následujícím přehledu jsou uvedeny syntaxony, které byly vylišeny v rámci studovaných porostů. S m r k o v é p o r o s t y: V rámci studovaného materiálu byla vylišena 1 vegetační třída, 2 řády, 2 svazy, 1 podsvaz a 4 asociace: třída: Vaccinio-Piceetea Br.-Br., in Br.-Bl., Sissingh et Vlieger 1939 řád: Athyrio-Piceetalia Hadač 1962 svaz: Athyrio-Piceion Sýkora 1971 asociace: Athyrio alpestris-Piceetum Hartmann 1959 řád: Vaccinio-Piceetalia Br.-Bl., in Br.-Bl., Sissingh et Vlieger 1939 svaz: Vaccinio-Piceion Br.-Bl., in Br.-Bl., Sissingh et Vlieger 1939 podsvaz: Eu-Vaccinio-Picenion Oberdofer 1962 asociace: Calamagrostio villosae-Piceetum (Tx 1937) Hartmann 1953 Vaccinio myrtilli-Piceetum Szafer, Kulcz, et Pawl, 1932 Deschampsio flexuosae-Piceetum Hadač et al. 1969 B u k o v é p o r o s t y: Ve studovaných bučinách se jedná o 1 vegetační třídu a řád, 2 svazy a podsvazy a 3 asociace: třída: Querco-Fagetea Br.-Bl. et Vlieger in Vlieger 1937 řád: Fagetalia sylvaticae Pawlowski in Pawlowski, Sokolowski et Wallisch 1928 svaz: Fagion Luquet 1926 podsvaz: Eu-Fagenion Oberdorfer 1957 em. Tüxen in Tüxen et Oberdofer 1958 asociace: Dentario ennephylli-Fagetum Oberdofer ex W. et A. Matuszkiewicz 1960 podsvaz: Acerenion Oberdorfer 1957 asociace: Aceri-Fagetum J. et M. Bartsch 1940 svaz: Luzulo-Fagion Lohmeyer et Tüxen in Tüxen 1954 asociace: Calamagrostio villosae-Fagetum Mikyška 1972

VIII. Vegetační změny: (VACEK, S.: Dynamika poškození smrkových a bukových porostů v CHKO Orlické hory. II. Vegetační změny. Příroda, Praha, 1: 165 - 175, 1994.)

Ze studia fytocenóz na celkem 34 plochách ve smrkových i v bukových porostech Orlických hor v letech 1951 - 1991 vyplývá urychlená vegetační dynamika. K výrazným změnám dochází zejména v druhově bohatších smrkových společenstvech asociace Aa- P ale i v druhově chudších společenstvech asociací Vm18




P, Cv-P i Df-P. Vývojový trend těchto společenstev směřuje k druhově velmi chudým typům (asociace Df-p). Deschampsia flexuosa se stává výraznou dominatou díky vyššímu prosvětlení porostů, způsobenému převážně imisně-ekologickým zatížením a nahrazuje některé druhy méně odolné vůči okyselení stanoviště., zejména pak Vaccinium myrtillus. Průměrný počet druhů ve snímcích společenstva Aa-P v r. 1951 činil 50(100%), v r. 1971 35(70%) a v r. 1991 27(54%), ve snímcích společenstva Cv-P v uvedených letech byl 25(100%), 21(84%) a 19(76%), ve snímcích Df-P kolísal okolo 16(100%), 15(94%) a 13(81%). Průměrný počet druhů ve snímcích společenstva Vm-P v r. 1951 činil 20(100%), v r. 1971 15(75%) a v r. 1991 již tato asociace vylišena nebyla. Bez členění společenstev do asociací průměrný počet druhů ve snímcích ze smrkových porostů v r. 1951 činil 25 (100%), v r. 1971 20(80%) a v r. 1991 16(64%). Zrychlující se změny v bučinách vedou především k ochuzování druhově bohatých květnatých typů (Asocciace De-F), případně k jejich přechodu na druhově chudší acidofilní typy (Cv-F). Průměrný počet druhů ve snímcích společenstva De-F v r. 1951 činil 44(100%), v r. 1971 42(95%) a v r. 1991 24(55%), ve snímcích společenstva A-F v uvedených letech byl 23(100%), 33(143%), 19(83%) a ve společenstvu Cv-F průměrný počet druhů ve snímcích ve studovaných letech kolísal okolo 22(100%), 20(91%) a 14(64%). Bez členění společenstev do asociací průměrný počet druhů ve snímcích z bučin v r. 1951 činil 27(100%), v r.1971 23(85%) a v r. 1991 17(63%). Je pravděpodobné, že výrazné urychlení vegetační dynamiky jak ve smrkových porostech (zejména na TVP sm 02, 06, 12, 15 a 17), tak i v bukových porostech (TVP bk 01,02, 09, 15 a 16) v letech 1971 - 1991 je způsobeno zvýšeným imisně ekologickým zatížením.

4.5. Zhodnocení a typizace růstových podmínek 4.5.1. Typologický systém použitý pro typizaci v OPRL (ÚHÚL 1971) Komentář : Podle vyhlášky č. 83/1996 Sb. se pro typologické mapování využívá přehled souborů lesních typů ČR podle přílohy č.2 této vyhlášky. Je to typologický systém ÚHÚL (PLÍVA,PRŮŠA 1971). Základní jednotkou diferenciace růstových podmínek je zde lesní typ (LT). Le sn í t yp je d e fi nová n ( Z L A T N Í K 19 56) jako s oub or p ř iroz ených a z měn ěnýc h b ioce nóz a jejic h vývojovýc h s tadií v če t ně pr ostř edí, tj. geob iocenóz vývojově k sob ě patř íc ích . Je to jednotka s úzký m ekologický m r ozpě tím pr o r ůs t d řev in . Les n í typ je c har akter izován význačno u ko mb in ací dr uhů p řís lušné fy toc enózy, půdními v las tn os tmi, výsky te m v ter én u a p o tenc iá ln í b on i tou dřev in . Mapovací jednotkou je příslušná geo gra fická va rian ta lesn ího typ u v př í r od n í l es n í o b l a s ti , popř. degradační stadium (vyžaduje - li již změnu hospodářských opatření). Tato typologická systematika navazuje na dvě předchozí typologické systematiky: stanovištní systematiku MEZERA-MRÁZ-SAMEK (používanou pro hercynskou oblast) a geobiocenologickou systematiku Zlatníka (používanou pro přirozenější karpatskou oblast a dodnes používanou na Slovensku). Srovnání používaných jednotek se Zlatníkovými (1976) skupinami typů geobiocénů (STG) uvádí tabulka v kapitole 4.5.7. Pro označení lesních typů se používají symboly odvozené z jednotného systému (př.: 5B1), z něhož vychází i pojmenování lesního typu (př.: bohatá jedlová bučina mařinková), které se u oblastní varianty rozšiřuje o její význačný nebo diferenciální znak stanoviště (PLÍVA 1971). Vyšší typologickou jednotkou je soubor lesních typů (SLT), který s po ju je l es n í typy p od le ek olog ické p ř íb uznosti vy jád řené hos pod ářsky výz namn ý mi v las tn os tmi sta nov iš tě (př.: bohatá jedlová bučina - 5B). Pojmenování lesního společenstva (př.: jedlová bučina) se většinou shoduje se skupinou lesních typů dle ZLATNÍKA (1956) (PLÍVA 1971).

4.5.2. Lesní vegetační stupně a soubory lesních typů 4.5.2.1. Lesní vegetační stupně Komentář : I. Ve g eta ční st up ňo v it ost: - je podmíněna změnou druhové skladby přírodních fytocenóz včetně edifikátorů vlivem mezo a makroklimatu ve vertikálním směru v daném území. Lesním vegetačním stupněm (lvs) je pak plošně převažující klimaxová geobiocenóza (PLÍVA 1971, ZLATNÍK 1956). Geografické stupně: (vyjadřující orografický a makroklimatický rámec vegetačních stupňů) (Plíva 1971): 1 . p l a n á r n í (nížinný) - listnaté dubohabrové a lužní lesy (1.lvs); 2 . k o l i n n í a s u p r a k o l i n n í ( pahorkatinný) - smíšené listnaté lesy dubu zimního, habru a buku (2. a 3.lvs); 3 . s u b m o n t á n n í (podhorský) - převážně bukové lesy ( 4. Lvs);  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

19

Přírodní podmínky oblasti 4. 5. 6. 7. 8.


m o n t á n n í (horský) - středohorské polohy se smíšenými lesy smrku, buku a jedle (5.-6. lvs); s u p r a m o n t á n n í a o r e á l n í ( vysokohorský) - horské polohy se smrkem, příp. bukem a jedlí (7. a 8.lvs); s u b a l p í n s k ý - vysokohorské polohy se smrkovými uvolněnými až nezapoj. porosty (8.lvs); a l p í n s k ý - polohy nad alpínskou hranicí lesa, u nás klečové porosty (9.lvs); n i v á l n í (sněžný) - polohy nad hranicí věčného ledu a sněhu ( v ČR neexistuje);

Podkladem pro vymezení lesních vegetačních stupňů v ČR bylo především Zlatníkovo rozdělení, neboť klimaticky se rámec skupiny lesních typů většinou shoduje se souborem lesních typů. Doplnění a úpravu vyžadovala vegetační stupňovitost v hercynsko - sudetské oblasti podrobnějším rozdělením ve stupních přirozeného rozšíření smrku a buku, dále vyloučením přirozených borů z pravidelné stupňovitosti vzhledem k jejich specifickým půdním podmínkám, a konečně vymezení vegetačních stupňů na stanovištích ovlivněných vodou (PLÍVA 1971). Rozhodující váha pro určení stupně se klade na dřevinnou složku. Hlavními nositeli vegetační stupňovitosti jsou dřeviny: dub zimní, buk, jedle, smrk a kleč. Ustálení dřevin ve vegetačních stupních je výsledkem kompetičních vztahů mezi dřevinami v postglacionálním vývoji v existujících přírodních podmínkách a nemusí odpovídat ekologickým a produkčním optimům jednotlivých dřevin (Plíva 1971). Dřevinnou skladbou charakterizované lesní vegetační stupně jsou základními jednotkami pro nepřímé vyjádření výškového klimatu (vertikální stupňovitosti). Pro označení stupně je rozhodující skladba souborů živné řady, kde kromě výraznější diferenciace bohatých fytocenóz je i přímější závislost na výškovém klimatu (ostatní řady jsou více pod vlivem dalších faktorů) (PLÍVA 1971). II. Zonalita : Normálním sledem vegetačních stupňů se rozumí posloupnost lesních vegetačních stupňů vzniklých pod vlivem makroklimatu se zvyšující se nadmořskou výškou od nížin do hor v území pozvolně se zvyšujícím, kde se neuplatňuje expoziční a inverzní mezoklima. Konstrukce používaného typologického systému ÚHÚL a parovinný charakter hercynské oblasti, vedou k tomu, že charakter vegetační stupňovitosti je více méně mozaikovitý či velmi členitý. V koncepci vegetační stupňovitosti se totiž nevychází z nadmořské výšky, ale především ze složení vegetace a navíc druhová skladba ve vegetačním stupni není jednotná (rozdíly půdní, reliefové, mezo a mikroklimatické). K tomu je proto zapotřebí rozlišovat při interpretaci typologické mapy a mapy lesních vegetačních stupňů následující pojmy: Zonální lesní vegetační stupeň (lvs): spojitá linie snažící se generalizovat na základě převládajících zonálních společenstvev, které se vyskytují na edafických (půdních) kategoriích: S, B, K, případně D, M, I, H, N, F Inverze lesních vegetačních stupňů (a tím i jednotlivých souborů lesních typů): uplatnění expozičního a inverzního mezoklimatu v podobě zvýšení (snížení) stupně uprostřed jiného stupně: (úzká hluboká údolí, stinné svahy, slunné svahy; Azonální edafické kategorie a soubory lesních typů: typizace společenstev vytvářejících se zcela pod vlivem zvláštních půdních a expozičních poměrů a vyskytujících se mozaikovitě v průřezu ostatních stupňů (lvs) a kde první číslo znamená zařazení do souboru společenstev: bory - 0; edafické (půdní) kategorie: X, R, U, L, případně Z; Intrazonální edafické kategorie a soubory lesních typů: typizace společenstev vytvářejících se pod vlivem zvláštních (inverzních) půdních, vodou ovlivněných poměrů a vyskytujících se uvnitř zonálních zpravidla o jeden stupeň (dolu) posunutých lvs: edafické kategorie: Q, P, O, T, G Extrazonální edafické kategorie a soubory lesních typů: typizace společenstev vytvářejících se zvětšiny pod vlivem zvláštních půdních a expozičních, případně jiných mezoklimatických poměrů a vyskytujících se někdy mimo normální sled vegetačních stupňů: edafické kategorie: A, C, F, Y, V, Z, M případně H, I, D, a dále jsou takto nazývány případné další odlišnosti v mapování. tab. 4.8. Přehled lesních vegetačních stupňů a jejich klimatické charakteristiky v hercynské oblasti podává tabulka (PLÍVA 1971): lesní vegetační stupeň nadmořská výška průměrná teplota roční srážky vegetační doba Langův dešťový m n.m. °C mm dny nad 10°C faktor 1. dubový >300 >8,0 <600 >165 70 -semiaridní 2. bukodubový 200 - 400 7, 5 - 8, 0 600 - 650 160 - 165 80-semihumidní 3. dubobukový 250 - 500 6, 5 - 7, 5 650 - 700 150 - 160 100 - humidní 4. bukový 300 - 600 6, 5 - 7, 5 690 - 800 140 - 150 110 - humidní 5. jedlobukový 450 - 700 5, 5 - 6, 5 800 - 980 130 - 140 140 -perhumidní 6. smrkobukový 650 - 900 4, 5 - 5, 5 900 -1050 115 - 130 195 -perhumidní 7. bukosmrkový 900 - 1050 4, 0 - 4, 5 1050-1200 100 - 115 265 -perhumidní 8. smrkový 1050 - 1350 2, 5 - 4, 0 1200-1500 60 - 100 433 -perhumidní 9. klečový >1350 <2, 5 >1500 <60 600 -perhumidní 0. bory

20




III. Výskyt lesních vegetačních stupňů (lvs) v PLO 25: Oblast je prakticky vymezena hranicí jedlobukového stupně, takže zaujímá 5. - 8. lvs. Je symetricky rozložena kolem převažujícího 6. lvs s 56,7 % plochy; 5. a 7. lvs dohromady zaujímají 42,2 %, jen v nejvyšších polohách zasahuje do 8. lvs /1,1 %/. TAB. 4.9. LESNÍ VEGETAČNÍ STUPNĚ V PLO 25 LESNÍ VEGETAČNÍ STUPEŇ Jedlobukový Smrkobukový Bukosmrkový Smrkový

POPIS

ZASTOUPENÍ

5. 6. 7. 8.

- okraje oblasti; nejnižší polohy oblasti v nadmořských výškách 500 - 700 m n.m.

23,3 56,7 18,8 1,1

- převládající stupeň pohybující se ve výškách 600 - 900 m n.m. - horský stupeň s kompetiční převahou smrku nad bukem ve výškách 900 - 1050 m - dva minimální areály na nejvyšších vrcholech: Velká-Malá Deštná a Koruna-Jelenka

IV. Mapa lesních vegetačních stupňů Součástí OPRL PLO 25 je mapa zonálních vegetačních stupňů v duchu pojetí použitého typologického systému (ÚHÚL1971). Jedná se o jakousi generalizaci v rámci mozaikovitého rozšíření společenstev v parovinných poměrech sudetské oblasti v rámci rozlišení pojmů zonality výše uvedených.

4.5.2.2. Soubory lesních typů Komentář : SLT jsou základními jednotkami schváleného a používaného typologického systému (příloha č. 2 k vyhl. Mze č. 83/96 Sb.). Soubor lesních typů vzniká, nebo-li je vymezen, kombinací půdní (edafické) kategorie (př.: B-bohatá) a lesního vegetačního stupně (lvs) (př.: 5 - jedlobukový) : ( př.: 5B-bohatá jedlová bučina). Edafické kategorie na základě stanovištní příbuznosti tvoří ekologické řady (PLÍVA 1971). SLT se člení na cca 1-10 lesních typů (i více). V následující přehledové tabulce je uvedeno zastoupení SLT v PLO 25 v procentickém vyjádření. TAB. 4.10. SOUBORY LESNÍCH TYPŮ V TABULKOVÉM VYJÁDŘENÍ (V %): EKOLOGICKÁ ŘADA EXTRÉMNÍ

OBOHACENÁ

ŽIVNÁ

HUMUSEM

PODMÁČENÁ

OGLEJENÁ

VODOU

%

EDAFICKÉ KATEGORIE

X 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 Σ

KYSELÁ

rašelinná

L. V. S.

22 112 ha (lesní pozemky)

Z

Y M

K

N

1,1

I

S

F

0,1

0,3

C

B

W H

D

A

J

L

U

V

O

P

Q

T

G

+

1,1

0,1

18,8

2,3

0,6

0,1

56,7

+

+

0,2 +

11,3

1,0

0,1

0,1

31,3

1,2

2,2

11,8

0,5

+

0,2

7,1

0,6

0,1

10,5

0,9

0,2

+

0,3

0,1

0,8

0,7

+ 0,1

0,3

4,9 0,4

2,3 1,2

1,4

0,5

23,3 0,1

0,1

3,1

0,3

49,7

2,9

2,3

22,4

1,7

0,2

+

1,1

0,8

0,1

0,4

0,4

7,3

1,2

4,6

0,7

0,6

0,2

Nejrozšířenější lesní vegetační stupně: 6 - smrkobukový; 5 - jedlobukový; Nejrozšířenější soubory lesních typů: 6K - kyselá smrková bučina, 5K - kyselá jedlová bučina; Při zřetelné převaze kyselé řady /57 %/ nad živnou /24 %/ jsou proto převládajícím společenstvem kyselé smrkové bučiny /700 - 900 m/ a k nim se vážou stejným podílem /12 %/ kyselé jedlové bučiny /do výšky + 700 m/ a kyselé bukové smrčiny nad 900 m. V druhové kombinaci acidofilních druhů převažuje Vaccinium myrtillus, Deschampsia flexuosa a Calamagrostis villosa, ve vyšších polohách přistupuje z horských druhů většinou jen Homogyne alpina a Trientalis europaea. V živné kategorii převažují svěží jedlové bučiny, popř. smrkové bučiny s charakteristickou kombinací Oxalis - Senecio fuchsii - Rubus sp. - Prenanthes purpurea, popř. s kapradinami, které však mají těžiště ve vlhkých jedlových /smrkových/ bučinách spolu s druhy Impatiens noli tangere, Petasites albus a některými heminitrofilními druhy. Z horské květeny roste tu ještě Ranunculus acotifolius, Veratrum album, Mulgedium alpinum, na lukách Arnica montana aj. Na malých rašeliništích /hojnější jsou na Kladské straně/ se udržela blatka, bříza trpasličí a rašelinné druhy. Mezi významné patří i  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

Σ

+

0,9 2,1

R

21

100



druhy, které zde dosahují hranice souvislého rozšíření, jako Doronicum austriacum, Meum athamanticum, Mutellina purpurea, Orchis globosa, Gentianella ciliata. Vzácné druhy rostou hlavně v rezervacích.

4.5.3. Zastoupení původních lesních společenstev BUČINY: Jsou původně převažující klimaxová společenstva. Buk má poměrně velmi širokou ekologickou amplitudu a v těchto podmínkách horského fenoménu na poměrně chudých půdách tvořil různě smíšené porosty s jedlí a smrkem, případně s klenem. Nejrozšířenějšími společenstvy tedy v PLO 25 byly smrkové bučiny a jedlové bučiny (s různým poměrem BK, JD a SM) dost často v těchto podmínkách s příměsí jak jeřábu tak břízy pýřité. V rámci používaného typologického systému jsou bučiny roztříděny v PLO 25 takto: Jedlové bučiny (5M,K,N,I,S,F,C,B,H,D,V) jsou typickými vrchovinnými společenstvy hercynské oblasti s ekologickým i produkčním optimem jedle a přirozeným zastoupením příměsi smrku (Samek, Nožička,Horák), což se týká i PLO 25. Předpokládá se zde původní zastoupení jedle místy až 40 % a smrku místy až 20 %. S ohledem na příznivé vlhkostní, a stále ještě i teplotní (vegetační doba) podmínky ve stupni jedlových bučin, má v nich produkční optimum vedle jedle i smrk. Zastoupení jedlových bučin v oblasti činí po revizi 23,3 %. Smrkové bučiny (6K,M,N,I,S,F,V) jsou jakýmsi spodním stupněm pozvolného přechodu jedlových bučin do smrčin v hornatině přecházející na svahy hřebenů se zastoupením typické hercynské směsi buku, jedle a smrku v polohách kolem nadmořské výšky 700 m n.m. Jejich zastoupení v PLO činí 56,7 % Bukové smrčiny (7K,N,I,S,F,V) jsou specifickým klasifikačním stupněm typologického systému ÚHÚL, který vlastně rozděluje Zlatníkův 6. smrkovo bukový stupeň na dvě části. V podstatě se jedná o přechodový vyšší horský stupeň, kde smrk dosahuje vyšších výšek než buk (na rozdíl od 6. l.v.s) a kompetiční zdatnost smrku oproti buku je velmi zvýrazněna, a to zvláště na kyselých stanovištích. V zastoupení dřevin v průměru převládal smrk nad bukem, místy podle stanoviště byly přítomny: klen, jeřáb, bříza pýřitá. Činí 18,8 % JEDLINY: Jedná se o intrazonální mezoklimatická společenstva vodou ovlivněných půd. Na vlhkých ekotypech s přídatnou vodou převažovaly smrkové jedliny (5-6O,P,Q,T,G) Smrk pěstovaný současným způsobem rozsáhlých nerozčleněných horizontálně monotónních monokultur nedožije zpravidla obmýtí vlivem větrných kalamit a také zde trpí hnilobami. V PLO 25 se všech těchto společenstev na vodou ovlivněných půdách nachází kolem cca 4 %. SMRČINY: Zonální přirozené k l im a xo vé smrčiny 8. lvs se v PLO 25 vyskytují pouze ve dvou minimálních areálech po 150 ha: Velká-Malá Deštná a Koruna-Jelenka. Především se však v oblasti nacházejí ostrůvky in tr azon álních smrčin na vodou ovlivněných půdách (7-8O,P,Q,T,G), a malé zbytky a zon ál n ích reliktních smrčin na rašeliništích (6-8R). Původní smrk však v minulosti v určité příměsi sestupoval z Orlických hor vlhkými údolími na severních svazích a na zamokřovaných stanovištích do podhůří (Samek,Nožička,Horák). Je přirozené, že v různých ekologických a cenotických poměrech se budou více či méně lišit i biologické a sociální „projevy“ či „chování“ smrku. Smrk zaujímal přirozeně půdy podmáčené až zrašeliněné. Na těchto půdách (a to i ve vyšších polohách) nedosahoval mimořádných dimenzí, neboť vlivem mělkého zakořenění a po dosažení určité hmotnosti snadno podlehl náporu větru. Proto pravděpodobně v těchto polohách přirozeně převládly typy rychle rostoucí, neboť takové typy, zvláště tam, kde se vyskytovala konkurence jiných relativně rychle rostoucích dřevin, se snáze prosadily než typy pomalu rostoucí. Téměř pravidelně opakované větrné kalamity umožnily pak obnovu smrku v krátkém časovém období. Vznikaly tak porosty věkově nepříliš diferencované; tím ovšem není řečeno, že by tyto porosty byly strukturálně homogenní (jednoduché porostní výstavby), neboť k přirozenému vertikálnímu rozčlenění bezesporu při vývoji (ontogenezí) porostů docházelo. Zastoupení přirozených smrčin činí v oblasti cca 3,5 %. OLŠINY: Především se jedná o azonální společenstva podmáčených pramenišť (3L2,5L5), potočních náplavů (3-6L). Zpravidla se u nich stávající druhová skladba blíží přirozené. Obecně je převážná většina těchto stanovišť a společenstev v zájmu pozornosti orgánů ochrany přírody a nosnými prvky ÚSES. Jejich zastoupení číní v oblasti cca 0,5 %. JASENINY: Více méně jsou to extrazonální sběrná společenstva okysličenou vodou i humusem a naplaveninami či půdním ronem ( kategorie D) obohacených stanovišť říčních úvalů a potočních úžlabin na přechodu mezi olšinami (kategorie L), javořinami (kategorie J,A) a vlhkými společenstvy zonální řady (kategorie V). V PLO je v rámci používaného typologického systému použit SLT 5U. Zpravidla se u nich stávající druhová skladba blíží přirozené. Velikostí plochy se jedná o okrajovou záležitost, ale obecně je převážná část těchto stanovišť a společenstev v zájmu pozornosti orgánů ochrany přírody a nosnými prvky ÚSES. Jejich zastoupení činí v oblasti cca 0,1 %.

22




JAVOŘINY: Jsou to extrazonální společenstva humusem a půdním ronem obohacených stanovišť sutí či zahliněných sutí s nitrofilní vegetací ( kategorie J, zčásti A a U ). Zpravidla se u nich stávající druhová skladba blíží přirozené. Velikostí plochy se jedná o okrajovou záležitost, ale obecně je převážná většina těchto stanovišť ochranným lesem a zároveň opět v zájmu pozornosti orgánů ochrany přírody a nosnými prvky ÚSES. Jejich zastoupení číní v oblasti cca 0,5 %.

4.5.4. Typologické a trvalé zkusné plochy, výzkumné plochy 4.5.4.1. Typologické zkusné plochy Součástí typologických prací je rozbor přírodních podmínek zaměřený na poznání jednotlivých činitelů, kteří vzájemným spolupůsobením vytvářejí specifické podmínky pro růst dřevin. Základem šetření byly zkusné (reprezentativní) plochy s kruhovou plochou o průměru 25 m (5 arů), které sloužily pro fytocenologický a taxačně dendrometrický zápis, a půdní sonda (80x150x100cm) ve středu plochy k rozboru půdních vlastností. Počet a rozmístění ploch odpovídalo pestrosti podmínek, v průměru se založila při prvním mapování (od roku 1956) 1 plocha na 50 ha (přes 40 tisíc v ČR), především ve vyspělých porostech, pokud možno s přirozenější skladbou. Z větší části ploch byly odebrány půdní vzorky pro podrobné laboratorní rozbory. Při následných revizích mapování byly některé typologické plochy obnovovány nebo založeny zcela nově (po roce 1989 cca 1 plocha na 1 000 ha). Pracovním obvodem byl LHC. V "Zápisníku typologické zkusné plochy" se vede číslo, lokalizace plochy, klimatické charakteristiky, relief, hornina, půda (půdní typ a druh, humusová forma, vlhkost, detailní popis horizontů, odběr vzorků, atd.), fytocenoza, dřevinná složka a její taxační charakteristiky. Syntetické zpracování těchto zápisníků spočívalo v sestavení základní a poté výsledné typologické tabulky. Výsledkem souhrnného zpracování je "Oblastní typologický elaborát". Pro PLO bude tento elaborát zpracován po digitálním zpracování a vyhodnocení všech typologických zkusných ploch a jejich určité revizi. Materiál i elaborát bude k dispozici na pobočce ÚHÚL Hradec Králové. V rámc i PL O je k d isp ozic i ce lke m 565 z áp is ů z typologických zkus ných ploch zac h ycených na map ě a z to ho 55 z nich s pů dn ími roz bor y a z toho je o bno veno s pr o ve dením p ůd n íc h l ab or a t or ní c h r oz b or ů 17 typologických zkusnýc h ploch. TAB. 4.11. TYPOLOGICKÉ ZKUSNÉ PLOCHY - ROZBOR PODMÍNEK PROSTŘEDÍ (VÝBĚR) PLO 25 Nadmořská Substrát; LHC; Fytocenoza výška; Půdní typ; plochy odd., Expozice; Půdní druh; porost Vaccinium myrtillus 3, Vaccinium vitis - idaea +1, Calamagrostis T 255001 Rychnov n/K. 640 m kvarcit a křídový 6I3 pískovec; villosa -3, Avenella flexuosa +2, Dicranum scoparium +2, 30C1 (JV) 1 kryptopodzol Leucobryum glaucum -3, Sphagnum girgensohnii + uléhavá

Lesní typ Číslo

kyselá smrková Horizonty; bučina hloubky /cm/: třtinová na plošinách Ae 6-15 Bvs1 15-30 Bvs2 30-50 Bv 50-70

6K1 kyselá smrková bučina metlicová na svazích

T 255002

6 Horizonty; hloubky /cm/: Oh 4-8 Kl 8-15 Bvs 15-70 Bcd 70-110


T 255003

44 Horizonty; hloubky /cm/: O 0-4 A,Bv 4-15 Bv 15-70 Cd 70-100

(1998)

typický, oligotrofní, písčitohlinitá, štěrk

Půdní reakce /pH H2O/

Humus %

Dusík %

CaCO3 %



3,64 4,13 4,31 4,30 Rychnov n/K. 427A12/2 (1998)

5,99 3,13 0,37 0,58

0,175 0,102 0,029 0,032

-

< 0,1 < 0,1 0,5 0,4

0,3 0,6 3,6 3,1

620 m V


Humus %

3,48 3,33 4,25 4,68 Rychnov n/K. 425E12 (1998)

22,04 8,26 2,60 0,52

660 m (J)

Přístupné živiny /mg/kg/ P2O5; K2O; CaO; MgO

20 12 11 11

97 71 75 71

189 37 28 34

46 21 24 23

ortorula jemnozrnější; Vaccinium myrtillus -3, Rubus idaeus -2, Carex pilulifera +2, kambizem Avenella flexuosa -2, Dryopteris carthusiana 1, Dicranum scoparium podzolovaná; -3, Calamagrostis villosa 1 písčitohlinitá kamenitá Sorpční Přístupné živiny Dusík CaCO3 Sorpční kapacita nasycenost /mg/kg/ % % /mval/100g/ % P2O5; K2O; CaO; MgO

0,632 0,229 0,090 0,024 ortorula; kambizem typická oligotrofní; písčitohlinitá

-

1,6 < 0,1 < 0,1 1,0

2,3 0,3 0,8 20,7

111

143

46

12

73

46

25

46

79

37

9

655

61

511

5

Vaccinium myrtilus 1, Calamagrostis villosa -2, Avenella flexuosa -2, Polytrichum formosum +, Dicranella sp. +


Humus %

Dusík %

CaCO3 %



3,66 3,52 4,38 4,43

31,60 24,70 0,98 1,44

1,195 0,763 0,045 0,060

-

4,9 0,9 < 0,1 < 0,1

6,0 1,4 1,2 1,2


30

Přístupné živiny /mg/kg/ P2O5; K2O; CaO; MgO 184

439

71

55

134

104

124

47

262

35

31

5

289

51

50

6

23



TAB. 4.11. TYPOLOGICKÉ ZKUSNÉ PLOCHY - ROZBOR PODMÍNEK PROSTŘEDÍ (VÝBĚR) PLO 25 Nadmořská Substrát; LHC; Fytocenoza Lesní typ Číslo výška; Půdní typ; plochy odd., Expozice; Půdní druh; porost Vaccinium myrtillus 3, Calamagrostis villosa +3, Avenella flexuosa T 255004 Rychnov n/K. 570 m ortorula; 6K1 kambizem typická -2, Pohlia nutans +2, Dicranum scoparium -2, Polytrichum formosum 429D13 J 10 podzolovaná; +1 kyselá smrková bučina metlicová na svazích

5S1 svěží jedlová bučina šťavelová na svazích a plošinách

6I3

(1998)

Horizonty; hloubky /cm/: O 0-8 Ae 8-15 Bvs 15-20 Bvs2 30-50 Bv 50-70

T 255005

9 Horizonty; hloubky /cm/: Of A Bv1 Bv2 Bcd

0-10 10-30 30-50 50-70 70-100

T 255006

23 uléhavá kyselá smrková Horizonty; bučina hloubky /cm/: třtinová 0-10 na plošinách O,A Ao 10-20 Bv1 20-40 Bv2 40-70 Bcd 70-110

6I3

T 255007

45 uléhavá kyselá smrková Horizonty; bučina hloubky /cm/: třtinová O 0-3 na plošinách Eh 3-25 Bs1 25-50 Bs2 50-75 Cd 75-95

5F1 svěží kamenitá svahová jedlová bučina kapradinová na prudkých stinných svazích

7Z6 zakrslá buková smrčina se šťavelem na mírných svazích

24

T 255008

32

hlinitopísčitá


Humus %

Dusík %

CaCO3 %



3,72 3,70 3,89 4,20 4,24 Rychnov n/K. 428F13 (1998)

35,15 19,74 7,75 2,10 1,77

0,860 0,611 0,228 0,082 0,079

-

5,1 < 0,1 < 0,1 < 0,1 < 0,1

5,8 0,2 0,3 1,0 1,1

540 m Z

fylit; kambizem typická mezotrofní; hlinitopísčitá

Humus %

Dusík %

CaCO3 %



3,60 4,22 4,42 4,50 4,33 Rychnov n/K. 444D11/1 (1998)

35,32 8,43 2,20 2,06 1,58

1,135 0,345 0,107 0,107 0,093

-

3,8 < 0,1 < 0,1 < 0,1 < 0,1

4,1 0,3 0,8 1,0 0,9

ortorula; kambizem luvická; písčitohlinitá, slabě štěrkovitá

Humus %

Dusík %

CaCO3 %



3,78 4,12 4,38 4,36 4,90 Rychnov n/K. 432B12/1 (1998)

5,08 1,71 0,81 0,32 0,29

0,164 0,078 0,052 0,026 0,017

-

0,1 < 0,1 < 0,1 0,2 8,8

0,4 0,8 1,2 1,2 35,8

645 m (J)

ortorula; kryptopodzol typický oligotrofní; hlinitopísčitá


Humus %

Dusík %

CaCO3 %



3,41 3,36 4,31 4,31 4,39 Rychnov n/K. 447A12 (1998)

40,25 6,63 1,63 1,15 1,50

1,189 0,213 0,070 0,050 0,050

-

5,4 < 0,1 < 0,1 < 0,1 < 0,1

5,4 0,3 0,9 1,1 1,1

ortorula; kambizem typická mezotrofní; hlinitopísčitá

Humus %

Dusík %

CaCO3 %



-

11,4 < 0,1 < 0,1 < 0,1 2,6

13,7 0,4 0,5 0,8 33,6

Of 0-2 A,Bv1 2-30 Bv2 30-55 Bv3 55-100 Bcd 100-140

3,66 4,08 4,51 4,93 4,81

36,16 7,62 5,20 1,93 0,39

1,169 0,293 0,168 0,067 0,020

T 255009

KOLOWRAT

37

514B13/OV

960 m J

ortorula; kryptopodzol typický oligotrofní; silně skelet

Humus %

Dusík %

CaCO3 %



60,18 9,51 4,26 -

1,864 0,222 0,157 -

-

28,4 2,8 < 0,1 -

19,7 9,4 0,4 -

Horizonty; hloubky /cm/: O 0-7 Aeh 7-20 Bv 20-60 Cd 60-95

3,67 3,59 3,45 -

359

149

101

54

64

25

51

32

52

50

40

30

15

125

51

72

15


157

495

138

169

71

274

39

281

52

188

16

378

50

232

11

269

45

242

16


61

195

14

48

45

23

12

44

33

12

44

13

75

34

28

219

65

675

257


150

546

57

53

28

91 25

199

37

<15

14

146

41

58

12

438

51

214

13

Oxalis acetosella +3, Rubus idaeus +2, Vaccinium myrtilus 1, Senecio fuchsii +2, Calamagrostis arundinacea +2, Athyrium filix femina -3, Dryopteris filix - mas +3

hloubky /cm/:

(1998) Půdní reakce /pH H2O/

277

35

Vaccinium myrtillus -2, Oxalis acetosella 1, Avenella flexuosa -4, Calamagrostis villosa +, Dryopteris carthusiana, mechy +


Horizonty;

69

Vaccinium myrtillus -2, Rubus idaeus 1, Oxalis acetosella 1, Calamagrostis villosa -4, Avenella flexuosa -2, Dryopteris carthusiana-2, Pleurozium schreberi +2


540 m S

/mg/kg/ P2O5; K2O; CaO; MgO

Oxalis acetosella +2, Rubus idaeus +2, Vaccinium myrtillus -2, Athyrium filix - femina +2, Luzula pilosa +2, Calamagrostis villosa -2, mechy -2


590 m SSV

Přístupné živiny

Přístupné živiny P2O5; 154

/mg/kg/ K2O; CaO; MgO 269

1337

209

126

58

82

31

376

45

89

17

519

48

469

104

698

41

675

7

Vaccinium myrtillus +4, Oxalis acetosella -2, Calamagrostis arundinacea +3, Calamagrostis villosa -2, Avenella flexuosa +1, Dryopteris carthusiana +1, Polytrichum formosum 1

Přístupné živiny P2O5;

/mg/kg/ K2O; CaO;

MgO

99

287

2191

1182

8

59

183

122

449

52

90

63

-

-

-

-




TAB. 4.11. TYPOLOGICKÉ ZKUSNÉ PLOCHY - ROZBOR PODMÍNEK PROSTŘEDÍ (VÝBĚR) PLO 25 Nadmořská Substrát; LHC; Fytocenoza Lesní typ Číslo výška; Půdní typ; plochy odd., Expozice; Půdní druh; porost Vaccinium myrtillus -5, Oxalis acetosella -2, Calamagrostis villosa T 255010 KOLOWRAT 930 m ortorula; 7S1 kryptopodzol typický -2, Carex pilulifera -2, Avenella flexuosa 1, Dryopteris carthusiana 514C 13/OV J 38 oligotrofní; 2, Polytrichum formosum +2 svěží buková smrčina šťavelová na svazích

6B1 bohatá smrková bučina mařinková na svazích

Horizonty; hloubky /cm/: O Eh BS Bcd

0-10 10-40 40-70 70-95

T 255011

29 Horizonty; hloubky /cm/: O A Bv Cd

0-3 3-15 15-40 40-80

7K1

T 255012

kyselá buková bučina metlicová na svazích

Horizonty;

7K3

E-05-25 hloubky /cm/: OfAR Ep1 Ep2 Bs B,Cd

5 - 10 10 - 30 30 - 80 80 -100 100-125

T 255013


3,80 3,66 4,42 4,80 Rychnov n/K. 607C8 (1998)

6K4

4-8 8 - 12 12 - 20 20 - 60 60 - 80

T 255015

E-15-25 kyselá smrková bučina Horizonty; třtinová hloubky /cm/: na plošinách Of,Oh

Ae Ep BS B,Cd

5 - 10 10 - 15 15 - 30 30 - 55 55 - 75

CaCO3 %



52,74 2,53 1,66 1,47

1,778 0,107 0,055 0,057

-

23,0 < 0,1 < 0,1 < 0,1

17,2 0,6 0,7 1,2

790 m V

rula; kambizem mezotrofní (eutrická); písčitohlinitá

Dusík %

CaCO3 %



4,64 4,43 5,04 5,28

11,32 4,77 1,20 0,96

0,610 0,270 0,066 0,052

-

13,1 4,4 4,8 5,7

39,5 20,6 37,4 44,3

Opočno 130C7 (1992) Půdní reakce /pH H2O/ 3,60 3,63 3,66 3,99 4,06 Rychnov n/K. 728A9 (1992)

3,48 3,57 4,07 4,46 4,58 Rychnov n/K. 627A9 (1992)

980 m SZ

ortorula; podzol humusový; hlinitopísčitý kamenitý

49

644

43

205

27

790

46

1394 457

123

30

49

606

90

39

52

691

107

231

Vaccinium myrtillus -2, Calamagrostis arundinacea -3, Avenella flexuosa -2, Calamagrostis villosa 1, Dryopteris dilatata -2, Polytrichum formosum -2, Pohlia nutans +2

0,390 0,071 0,052 0,100 0,091

-

2,4 0,4 -1,2 -4,6 -5,3

5,8 2,1 -


92

395

98

16

50

29

30

275

64

4

6

1577

70

14

2

1565

68

1

<1

Vaccinium myrtillus -2, Avenella flexuosa +2, Calamagrostis villosa 2, Trientalis europaea 1, Dryopteris carthusiana 1, Polytrichum formosum -2, Dicranum scoparium +2, Pohlia nutans -2

Humus %

Dusík %

CaCO3 %



57,31 2,43 1,57 1,12 4,90

1,270 0,064 0,055 0,047 0,130

-

2,2 -0,3 -0,4 -0,7 -5,6

1,5 -


152

606

139

22

37

87

5

17

37

93

6

39

53

35

<1

783

52

162

23

Vaccinium myrtillus +2, Trientalis europaea +1, Calamagrostis villosa -4, Avenella flexuosa +3, Dryopteris carthusiana +1, Polytrichum formosum +2

Humus %

Dusík %

CaCO3 %



12,50 6,48 1,92 2,14 0,78

0,0330 0,180 0,046 0,063 0,027

-

-1,1 -0,7 0,5 -0,8 -1,1

2,6 -


61

67

26

70

38

65

114

25

20

57

38

86

26

76

<1

77

35

22

<1

Vaccinium myrtillus +3, Rubus idaeus 1, Avenella flexuosa -3, Calamagrostis villosa -3, Carex pilulifera +2, Dryopteris carthusiana 1, Polytrichum formosum +2


Humus %

Dusík %

CaCO3 %



3,87 3,56 3,72 4,04 4,15

20,70 3,00 2,67 1,42 2,23

0,620 0,089 0,094 0,056 0,083

-

10,7 -0,1 -0,3 -0,8 -0,6

14,8 -


995

80

16,45 1,73 1,57 4,83 3,48

ortorula; podzol humusový; hlinitopísčitý silně kamenitý

23

256


870 m SV

1817

45

30


svor; kryptopodzol oligotrofní; hlinitopísčitý skelet ojediněle

2761

107

70

CaCO3 %

860 m JJV

137


Dusík %

ortorula; podzol humusový; hlinitopísčitý silně kamenitý



Humus %

910 m SV


Asperula odorata +2, Actaea spicata 1, Oxalis acetosella –3, Athyrium filix - femina +2, Dryopteris filix - mas -2, Senecio fuchsii 2, Galeobdolon luteum 1, Rubus idaeus 1, Rubus fruticosus 1

Humus %

7K3

AO Ev Bsv B,Cd

Dusík %


E-11-25 kyselá buková smrčina Horizonty; Půdní reakce /pH H2O/ třtinová hloubky /cm/: na plošinách 4 - 10 Of 3,48 10 - 15 Ae 3,61 15 - 45 Ep 3,66 45 - 70 Bs 3,74 B,Cd 70 - 85 3,81 T 255014 Rychnov n/K. 827A9 E-13-25 kyselá (1992) buková smrčina Horizonty; Půdní reakce třtinová /pH H2O/ na plošinách hloubky /cm/: Of,Oh

hlinitopísčitá

Humus %


109

882

703

33

35

114

70

134

48

87

42

160

47

142

62

235

63

117

87

25



TAB. 4.11. TYPOLOGICKÉ ZKUSNÉ PLOCHY - ROZBOR PODMÍNEK PROSTŘEDÍ (VÝBĚR) PLO 25 Nadmořská Substrát; LHC; Fytocenoza Lesní typ Číslo výška; Půdní typ; plochy odd., Expozice; Půdní druh; porost Vaccinium myrtillus -3, Oxalis acetosella +1, Calamagrostis villosa T 255016 Rychnov n/K. 850 m ortorula; 6K1 kambizem +2, Avenella flexuosa +2, Calamagrostis arundinacea -3, Dryopteris 512A 8 JV E-17-25 oligotrofní carthusiana -2, Polytrichum formosum +2 kyselá smrková bučina metlicová na svazích

(1992)

Horizonty; hloubky /cm/: O AO BVS1 BVS2 B,Cd

1-6 6 - 20 20 - 35 35 - 50 50 - 70


Humus %

Dusík %

CaCO3 %



4,37 4,11 4,37 4,44 4,51 Rychnov n/K.

28,24 2,75 1,61 1,55 1,55

0,800 0,120 0,093 0,083 0,088

-

31,5 -0,1 0,3 0,4 0,2

36,1 2,1 2,6 1,4

6K1

T 255017

kyselá smrková bučina metlicová na svazích

E-18-25

511E9

Horizonty;


hloubky /cm/: Of,Oh

4 - 10

Ahe

10 - 15

BVS

15 - 30

BV1

30 - 50

BV2

50 - 80

BV2Cd 80 -100


6K6 kyselá smrková bučina metlicová se šťavelem na svazích

7S1 svěží buková smrčina šťavelová na svazích

T 255018

E-19-25 Horizonty; hloubky /cm/:

(1992)

3,77 3,80 4,36 4,47 4,52 4,11 Rychnov n/K. 515A8 (1992)

790 m JV Humus % 17,86 4,17 1,72 1,22 1,28 3,97 830 m J


118

2063

87

49

144

1323 83

84

54

65

67

193

54

90

84

241

53

136

65

ortorula; Vaccinium myrtillus -3, Oxalis acetosella +, Avenella flexuosa +3, kambizem oligotrofní Calamagrostis villosa -2, Carex leporina +2, Dryopteris carthusiana slabě podzolovaná; +2, Athyrium filix - femina +2, Polytrichum formosum +2 hlinitopísčitá Sorpční Přístupné živiny Dusík CaCO3 Sorpční kapacita nasycenost /mg/kg/ % % /mval/100g/ % P2O5; K2O; CaO; MgO

0,480 0,150 0,078 0,053 0,043 0,150 ortorula; podzol humusový; hlinitopísčitý kamenitý

-

0,8 -0,3 0,3 0,1 0,2 0,7

1,2 2,0 0,9 1,7 3,5

81

73

118

61

96

40

12

26

55

40

45

3

87

57

35

11

87

69

36

23

76

53

18

9

Vaccinium myrtillus +3, Oxalis acetosella 1, Avenella flexuosa +2, Calamagrostis villosa +2, Carex leporina +2, Dryopteris dilatata -2, Polytrichum formosum +2


Humus %

Dusík %

CaCO3 %



Přístupné živiny /mg/kg/ P2O5; K2O; CaO; MgO

Oh Ah Ep

4-7 7 - 12 12 - 20

3,87 3,72 4,01

35,50 4,67 1,40

0,910 0,150 0,042

-

7,9 1,2 0,5

9,5 5,7 3,2

104

135

564

284

22

65

118

66

37

61

15

17

Ep,Bhs

20 - 30

4,11

5,62

0,180

-

-1,0

-

307

82

51

26

BS B,Cd

30 - 70 70 - 80

4,45 4,32

4,59 5,05

0,120 0,160

-

-1,7 2,5

9,5

238

61

105

32

189

58

39

20

T 255019

48 Horizonty; hloubky /cm/: Oh A BV1 BV2

2-7 7 - 15 15 - 60 60 - 80

T 255020

44

Opočno 107B12 (1994) Půdní reakce /pH H2O/

875 m SSV

Horizonty; hloubky /cm/: Oh Aeh BV

5-7 7 - 10 10 - 70

svorová rula; kambizem oligotrofní; písčitohlinitá

Humus %

Dusík %

3,43 3,70 4,47 4,66

48,44 8,44 3,22 3,01

1,498 0,235 0,095 0,091

Opočno 108C17

970 m S

(1994)

Oh,Of 1 - 5

26

podzolovaná; hlinitopísčitá

svorová rula; kambizem oligomezotrofní podzolovaná; hlinitopísčitá

Vaccinium myrtillus -3, Oxalis acetosella -1, Rubus idaeus 1, Avenella flexuosa -2, Calamagrostis villosa +2, Dryopteris dilatata +2, Phegopteris dryopteris 1, Athyrium filix - femina+, Polytrichum formosum 1 Sorpční Přístupné živiny CaCO3 Sorpční kapacita nasycenost /mg/kg/ % /mval/100g/ % P2O5; K2O; CaO; MgO

-

5,6 0,7 0,2 -1,1

4,8 2,4 1,6 -

93

139

502

90

252

51

134

142

121

27

173

26

157

24

2659

12

Vaccinium myrtillus +2, Oxalis acetosella +2, Avenella flexuosa +, Calamagrostis villosa +, Athyrium alpestre +2, Athyrium filix femina1, Phegopteris dryopteris 1, Polytrichum formosum +2


Humus %

Dusík %

CaCO3 %



3,54 3,55 4,07 4,40

16,47 9,19 3,85 1,48

0,530 0,394 0,199 0,069

-

2,0 1,1, 2,4 2,2

4,8 3,7 12,4 17,6


109

304

78

212

85

141

65

84

28

79

70

111

23

95

23




TAB. 4.11. TYPOLOGICKÉ ZKUSNÉ PLOCHY - ROZBOR PODMÍNEK PROSTŘEDÍ (VÝBĚR) PLO 25 Nadmořská Substrát; LHC; Fytocenoza Lesní typ Číslo výška; Půdní typ; plochy odd., Expozice; Půdní druh; porost Oxalis acetosella -4, Senecio fuchsii -3, Petasites albus -3, T 255021 780 m svorová rula; Opočno 6V2 kambizem Calamagrostis villosa +2, Athyrium filix - femina-3, Equisetum (Z) 105A 45 6 mezotrofní oglejená; sylvaticum -2, Polytrichum formosum 1 vlhká smrková bučina devětsilová v okolí vodotečí


Horizonty; hloubky /cm/: A BVm BVg B,Cd

E 2501

E-01-25 Horizonty; hloubky /cm/: Aoh BVS BV B,Cd

kyselá smrková bučina metlicová na svazích

E 2502


CaCO3 %



3,94 4,12 4,38 5,25

9,44 3,37 1,52 0,50

0,425 0,159 0,102 0,019

-

3,5 2,6 2,3 1,7

12,7 19,5 21,3 30,4

Opočno 103C8

820 m (J)

fylitický svor; kambizem oligotrofní podzolovaná; hlinitopísčitá


Humus %

Dusík %

CaCO3 %



3,81 4,04 4,41 4,54 4,69

14,73 4,57 2,03 1,09 0,91

0,390 0,160 0,076 0,056 0,046

-

-3,8 0,8 -0,9 -0,5 -0,5

3,0 -

Opočno 111E9

800 m Z

svor; kambizem oligotrofní podzolovaná; hlinitopísčitá

Dusík %

CaCO3 %



3,72 4,05 4,49 4,54 4,67

7,48 3,61 2,44 0,99 0,97

0,270 0,120 0,089 0,046 0,046

-

-1,2 0,4 -0,1 -0,2 -0,3

1,9 -

Opočno 122B7

970 m Z-SZ

fylitický svor; kambizem oligomezotrofní slabě podzolovaná; hlinitopísčitá

hloubky /cm/:


Humus %

Dusík %

CaCO3 %



4-7 Oh 7 - 12 A 12 - 25 BV1 25 - 80 BV2 B,Cd 80 -110

3,90 3,58 3,75 4,27 4,46

33,07 9,24 4,01 1,69 1,79

1,032 0,240 0,150 0,080 0,071

-

16,8 -2,3 0,3 -0,7 -0,8

17,0 1,2 -

E 2504

Opočno 127A8y

900 m JZ

E 2503

E-03-25

(1992)

Horizonty;

E-04-25 Horizonty; hloubky /cm/: Oh

5-8 8 - 15 15 - 40 40 - 90

E 2506

E-06-25 kyselá buková Horizonty; smrčina hloubky /cm/: třtinová na plošinách Oh 4 - 10 Al,Ep

10 - 20

Ep,Bsv11

20 - 30

BSV2 B,Cd

80 -110

30 - 80

(1992) Půdní reakce /pH H2O/ 4,07 3,99 4,71 4,56 Rychnov n/K. 602F9 (1992) Půdní reakce /pH H2O/ 3,49 3,46 3,97 4,30 4,40

svor; kambizem oligotrofní; hlinitopísčitá

CaCO3 %



21,54 7,21 2,36 3,77

0,660 0,230 0,093 0,076

-

1,4 2,5 0,5 1,8

1,8 7,9 3,5 9,4

197

17

101

47 28

74

10

103

24

25

13

190

54


88

136

73

211

88

285

69

233

51

361

24

402

52

460

23

427

70

477

30


81

115

86

14

73

100

44

28

72

94

24

45

66

96

23

80

68

102

25


134

930

1011

74

74

1096 79

617

77

277

151

526

70

86

20

452

78

89

43


156

278

160

669

80

99

148

796

69

720

32

730

68

496

52

Vaccinium myrtillus -3, Trientalis europaea 1, Calamagrostis villosa 3, Avenella flexuosa +3, Dryopteris dilatata 1, Polytrichum formosum -3

Humus %

Dusík %

CaCO3 %



18,94 4,38 1,72 0,96 0,65

0,550 0,140 0,060 0,054 0,033

-

-2,6 -1,2 0,4 0,1 -0,2

2,1 0,8 -


70

64

Vaccinium myrtillus -2, Oxalis acetosella +, Rubus idaeus -2, Avenella flexuosa -2, Calamagrostis villosa -2, Dryopteris dilatata 1, Pohlia nutans +2

Dusík %

ortorula - svor; podzol (humusový) hlinitopísčitý

79

Vaccinium myrtillus +1, Senecio fuchsi +2, Oxalis acetosella -2, Avenella flexuosa -2, Calamagrostis villosa +1, Dryopteris dilatata -2, Polytrichum formosum

Humus %

925 m SZ-Z


Vaccinium myrtillus +1, Oxalis acetosella +, Avenella flexuosa 1, Calamagrostis villosa +2, Dryopteris dilatata -2, Pohlia nutans +2, Polytrichum formosum +2

Humus %

3-7 7 - 20 20 - 40 40 - 70 70 -125


Vaccinium myrtillus -2, Oxalis acetosella +1, Avenella flexuosa -2, Calamagrostis villosa +2, Dryopteris dilatata 1, Dicranum scoparium +2



A BV B,Cd

7K3

Dusík %

(1992)

B,Cd kyselá buková smrčina metlicová se šťavelem na svazích

3-7 7 - 14 14 - 30 30 - 60 60 -100

E-02-25

Oh Ae BV1

7K5

písčitohlinitá

Humus %

(1992)

Oh,Al

6K1

1-3 3 - 10 10 - 60 60 - 70



109

434

126

40

117

46

45

47

76

97

25

60

141

68

17

53

122

44

27

120



TAB. 4.11. TYPOLOGICKÉ ZKUSNÉ PLOCHY - ROZBOR PODMÍNEK PROSTŘEDÍ (VÝBĚR) PLO 25 Nadmořská Substrát; LHC; Fytocenoza Lesní typ Číslo výška; Půdní typ; plochy odd., Expozice; Půdní druh; porost Vaccinium myrtillus -2, Oxalis acetosella +1, Homogyne alpina -, Rychnov n/K. E 2507 890 m ortorula; 7K1 podzol humusový; Avenella flexuosa +3, Calamagrostis villosa -4, Dryopteris dilatata 1, 709D 10 JJV E-07-25 hlinitopísčitý Polytrichum formosum -3 kyselá buková smrčina metlicová na svazích

7K1 kyselá buková smrčina metlicová na svazích



(1992)

Horizonty; hloubky /cm/: Oh Ae Ep BsV B,Cd

E 2508

28

Dusík %

CaCO3 %



3,73 3,70 3,80 4,02 4,41 Rychnov n/K.

23,16 18,76 2,00 1,38 1,17

0,590 0,520 0,093 0,068 0,033

-

-4,9 -2,6 -1,3 -1,1 -2,3

-

900 m JZ


Horizonty;


Humus %

Dusík %

CaCO3 %



3,61 3,42 3,71 3,98 4,17 Rychnov n/K.

7,96 4,97 2,31 2,38 1,30

0,220 0,130 0,070 0,064 0,041

-

-0,4 -1,4 -1,7 -2,2 -2,7

-

hloubky /cm/: Oh Ae Ep Bhs B,Cd

6 - 10 10 - 16 16 - 45 45 - 60 60 -90

E 2509

(1992)

935 m JJV


704D8

Horizonty;


Humus %

Dusík %

CaCO3 %



4,47 4,17 4,13 4,19 4,29 Rychnov n/K.

5,36 2,34 1,09 0,82 1,37

0,150 0,078 0,048 0,030 0,039

-

4,9 -0,4 -0,7 -1,0 -1,4

22,7 -

hloubky /cm/: 3-8 Of,Oh 8 - 12 Ae 12 - 30 Ep 30 - 50 BSV B,Cd 50 - 70

E 2510

E-10-25 Horizonty; hloubky /cm/: Of,Oh

2-5 5 - 15 15 - 28 28 - 50 50 - 80

E 2512

707C8 (1992) Půdní reakce /pH H2O/ 3,85 3,51 3,68 3,95 4,23 Rychnov n/K.

880 m J

ortorula; podzol humusový; silně kamenitý

Dusík %

CaCO3 %



20,51 10,49 2,71 1,40 3,38

2,040 0,260 0,085 0,062 0,110

-

10,3 -1,8 -1,1 -1,0 -3,7

15,8 -

ortorula; kambizem oligotrofní slabě podzolovaná hlinitopísčitá

825A9

Horizonty;


Humus %

Dusík %

CaCO3 %



3,35 3,41 3,91 4,21 4,26 4,33

18,30 9,33 4,31 2,76 2,68 3,51

0,460 0,310 0,140 0,100 0,096 0,120

-

-2,2 -3,2 -0,4 -1,1 -1,0 -1,0

-

hloubky /cm/: Oh A Ae BVS1 BVS2 BV

6 - 10 10 - 15 15 - 25 25 - 40 40 - 60 60 - 90

75

89

146

179

87

41

67

126

45

62

47

418

51

88

86

565

63

157

7


65

137

43

51

86

63 42

244

46

34

42

538

39

146

81

537

38

317

16


52

777

487

104

44

337

216

140

35

56

5

208

61

122

63

328

46

153

48


110

571

467

164

67

7

34

118

42

<1

7

661

54

95

68

1407

63

50

34

Vaccinium myrtillus -2, Oxalis acetosella -2, Trientalis europaea +, Avenella flexuosa +3, Calamagrostis villosa +4, Dryopteris dilatata 1, Polytrichum formosum +2

E-12-25

(1992)

122

Vaccinium myrtillus +2, Oxalis acetosella +, Trientalis europaea -, Avenella flexuosa +3, Calamagrostis villosa -3, Dryopteris dilatata 1, Polytrichum formosum +2

Humus %

865 m (V)


Vaccinium myrtillus -3, Trientalis europaea +, Avenella flexuosa +4, Calamagrostis villosa +2, Carex villosa -3, Dryopteris dilatata 1, Polytrichum formosum -2

E-09-25

(1992)


Vaccinium myrtillus +3, Oxalis acetosella +, Trientalis europaea +, Avenella flexuosa +3, Calamagrostis villosa -3, Dryopteris dilatata -2, Polytrichum formosum +2

706B9

Eh BS B,Cd kyselá buková smrčina třtinová se šťavelem na plošinách

Humus %

E-08-25

Ae(Ep)

7K6

6 - 10 10 - 20 20 - 33 33 - 60 60 - 80

kamenitý



81

144

268

74

140

67

254

47

66

45

280

37

75

21

364

70

26

7

353

42

40

1


47



TAB. 4.11. TYPOLOGICKÉ ZKUSNÉ PLOCHY - ROZBOR PODMÍNEK PROSTŘEDÍ (VÝBĚR) PLO 25 Nadmořská Substrát; LHC; Fytocenoza Lesní typ Číslo výška; Půdní typ; plochy odd., Expozice; Půdní druh; porost Vaccinium myrtillus +3, Avenella flexuosa -4, Calamagrostis villosa Rychnov n/K. E 2514 850 m ortorula; 6K1 kryptopodzol +2, Dryopteris dilatata -2, Polytrichum formosum +2 628B 9 SV E-14-25 oligotrofní; kyselá smrková bučina metlicová na svazích

(1992)

Horizonty; hloubky /cm/: Oh Aeh Eh Bvs B,Cd

5 - 10 10 - 20 20 - 45 45 - 80 80 -100

E 2516

6S4 svěží smrková bučina ochuzená na svazích a plošinách

E-16-25 Horizonty; hloubky /cm/: O Aeh BV1 BV2 B,Cd

Dusík %

CaCO3 %



3,64 3,77 4,12 4,34 4,45 Rychnov n/K.

18,71 5,84 2,49 3,97 2,32

0,530 0,150 0,067 0,086 0,065

-

1,1 -1,3 -1,8 -2,2 -2,2

2,0 -

636C9 (1992) Půdní reakce /pH H2O/

hloubky /cm/: 5 - 10 Oh 10 - 12 Aeh 12 - 25 Eh BSV1 25 - 50 BSV2 50 - 80 B,Cd 80 -100

3,65 3,72 3,80 3,97 4,19 4,48

E 2520

6K6 kyselá smrková bučina metlicová se šťavelem na svazích

Humus %

3,72 4,08 4,28 4,32 4,44 Rychnov n/K. 648D9 (1992) Půdní reakce /pH H2O/

5 - 10 10 - 25 25 - 50 50 - 90 90 -120

E-20-25 Horizonty;

hlinitopísčitý


800 m SV

kambizem oligotrofní podzolovaná

Dusík %

CaCO3 %



21,33 4,92 4,39 5,97 3,14

0,610 0,130 0,098 0,200 0,079

-

-2,2 0,5 -1,2 -0,1 -0,9

2,2 -

hrubá rula; podzol humusový; hlinitopísčitý

/mg/kg/ P2O5; K2O; CaO; MgO 59

91

241

52

81

57

116

62

48

44

106

26

183

53

56

19

133

72

289

129

Oxalis acetosella +2, Rubus idaeus 2, Rubus fruticosus 1, Vaccinium myrtillus -2, Avenella flexuosa 2, Calamagrostis villosa -2, Dicranum scoparium 1

Humus %

880 m SV



104

242

129

104

67

126

82

281

63

198

50

165

68

190

68

700

72

484

41

Vaccinium myrtillus +2, Oxalis acetosella 1, Calamagrostis villosa +3, Avenella flexuosa +3, Dryopteris dilatata +2, Athyrium filix femina +2, Polytrichum formosum -3

Humus %

Dusík %

CaCO3 %



22,26 8,88 4,81 2,69 2,34 1,74

0,740 0,310 0,170 0,099 0,077 0,068

-

-2,1 -0,7 -0,5 -1,2 -1,9 -2,1

-


119

200

112

116

57

182

62

144

52

136

55

220

47

189

67

231

47

177

59

226

65

159

48

Vysvětlivky: Půdní reakce pHH2O < 3,5 3,5 – 4,5 4,5 – 5,5 5,5 – 6,5 6,5 – 7,2 7,2 – 8,0 8,0 – 8,5 8,5 – 9,0 > 9,0

velmi silně kyselá silně kyselá středně kyselá mírně kyselá neutrální mírně alkalická středně alkalická silně alkalická velmi silně alkalická

Obsah Ca CO3 % < 0,3 0,3 – 3,0 3,0 – 10,0 10,0 – 20,0 20,0 – 60,0 > 60,0

P2O5 < 40 40 – 80 80 – 160 160 – 250 > 250

velmi slabě vápnitá

Obsah humusu < 0,5 0,5 – 1,0 1,0 – 2,0 2,0 – 3,0 3,0 – 5,0 5,0 – 15,0 15,0 – 30,0 > 30

velmi slabě humózní slabě humózní mírně humózní středně humózní humózní silně humózní humusová rašelinná půda

Sorpční kapacita (mval/100g) <8

velmi nízká

Celkový dusík % < 0,03 0,03 – 0,06 0,06 – 0,20 0,20 – 0,30 > 0,30

velmi chudá chudá střední dobrá bohatá

Sorpční nasycenost % < 10

slabě vápnitá

8 – 13

nízká

10 – 30

středně vápnitá silně vápnitá velmi silně vápnitá vápenatá půda

13 – 25 25 – 30 > 30

střední vysoká velmi vysoká

30 – 50 50 – 75 75 – 90 90 - 100

extrémě sorpčně nenasycená výrazně sorpčně nenasycená sorpčně nenasycená slabě sorpčně nasycená sorpčně nasycená plně sorpčně nasycená

Přístupné živiny mg/kg (výluh 1% kyselinou citronovou) K2O CaO MgO zásoba < 35 < 200 < 30 velmi nízká 35 – 60 200 – 500 30 – 70 nízká 60 – 120 500 – 1000 70 – 150 střední 120 – 160 1000 – 2000 150 – 250 dobrá > 160 > 2000 > 250 vysoká


29



4.5.4.2. Trvalé zkusné plochy (TZP), poloprovozní výzkumné plochy (PVP) (IFER, Ústav pro výzkum lesních ekosystémů, Jílové u Prahy) Na území ČR byly v minulosti prostřednictvím ÚHÚL-Lesprojekt Brandýs n.L. založeny dva rozsáhlé soubory výzkumných ploch. Jsou to trvalé zkusné plochy (TZP) a poloprovozní výzkumné plochy (PVP). Soustava PVP byla založena v 60. a 70. letech pro vypracování růstových tabulek pro hlavní dřeviny Československa. TZP byly zakládány převážně v 80. letech pro sledování změn, které mohou nastat v lesních půdách pod vlivem imisí. V současné době po převzetí ploch IFER probíhá sjednocení obou systémů ploch s cílem vytvoření jednotné informační soustavy na bázi uceleného souboru výzkumných ploch vzniklého ze stávajících poloprovozních a trvalých zkusných ploch. Tento cílový soubor reprezentativních ploch soubor bude poskytovat informace o stavu lesů pro potřeby produkčního výzkumu, odvození růstových trendů, sledování vývoje zdravotního stavu porostů, změn stanovištních podmínek a dalších jevů významných pro růst lesa. V lesní oblasti 25 existuje v současné době 5 ploch PVP a 13 ploch TZP. Nejstarší plochy, pro které existují záznamy, byly založeny již v roce 1971. V letech 1994-1998 po převzetí výzkumů IFER uskutečnil revize všech existujících ploch PVP a TZP v lesní oblasti s cílem posoudit jejich aktuální stav. Při tom byly zjišťovány základní údaje o ploše a hodnotil se také se rozsah poškození abiotickými a biotickými činiteli. Na ploše se pořizoval i krátký videozáznam, který zachycuje hlavní rysy plochy a je archivován v centrální databázi společně s dalšími údaji o ploše. Stěžejním úkolem při návštěvě plochy bylo zjištění geografických souřadnic a trvalá fixace polohy plochy v terénu. Na základě údajů zjištěných na ploše byla plocha klasifikována podle její vhodnosti pro další šetření. Základní informace o plochách v lesní oblasti 25 jsou uvedeny v tab.4.12. Z celého souboru ploch v lesní oblasti budou dále vybrány vhodné plochy pro zařazení do cílového souboru reprezentativních ploch. Vybrané plochy budou dále doplněny o nové plochy v porostech jiných dřevin a v mladých porostech. Tyto plochy budou hodnoceny v intervalu 3-5 let. U ostatních ploch v oblasti se předpokládá hodnocení v delším časovém intervalu a nebo účelové hodnocení pro zjištění některých specifických údajů. Hodnocení ploch bude probíhat podle jednotné metodiky, která zahrnuje ucelený soubor metod a postupů pro měření dendrometrických charakteristik, hodnocení zdravotního stavu stromů, popisu vegetace, hodnocení výživy porostů, hodnocení půdních podmínek a měření atmosférické depozice. Přehled parametrů sledovaných na plochách je uveden v tab.4.13. Na trvalých zkusných plochách se uskutečňují dva základní typy šetření stavu stromů: dendrometrická měření stromů a hodnocení zdravotního stavu. Dedrometrická měření zahrnují měření tlouštěk a výšek stromů. Sem je zahrnuto také hodnocení sociálního postavení stromu a hodnocení mechanického poškození stromu. Tyto charakteristiky se zjišťují u všech stromů na trvalé zkusné ploše. Výjimkou jsou výšky, které se měří jen u 40 stromů. Pro hodnocení zdravotního stavu stromu se v rámci trvalé zkusné plochy zřizuje kruhová plocha o poloměru 16 m (plocha 0.08 ha). Velikost plochy zajišťuje, že zdravotní stav se hodnotí u 40-60 stromů, což je dostatečný počet pro zachycení zdravotního stavu porostu. Kruhová plocha se umístí do části plochy, která nejlépe charakterizuje stav porostu Kruhová plocha je v rámci trvalé zkusné plochy vylišena jiným způsobem číslování. Stromy na kruhové ploše jsou číslovány bílou barvou a ze dvou stran, na zbývající části jsou stromy číslovány žlutě a čísla jsou jen na jedné straně stromu.


31



TAB. 4.12. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O PLOCHÁCH TZP A PVP V PLO 25 (STAV V ROCE 1999) Plocha - ozn. na mapě

Typ

Y_JTSK

X_JTSK

Nadmořská Rok Stáří Dřevina výška založení porostu 848 SM 1982 88 818 SM 1982 98 966 SM 1982 88 914 SM 1982 93 941 SM 1982 89 897 SM 1982 90 904 SM 1982 86 941 SM 1982 90 913 SM 1982 91 869 SM 1982 97 850 SM 1982 89 807 SM 1982 97 897 SM 1982 88 565 SM 1971 64 571 SM 1971 81 601 SM 1971 92 545 SM 1971 105 622 SM 1971 120

Klasifikace*

Zápoj (%)

E2501 TZP -602459.0 -1027946.0 90 E2502 TZP -603081.1 -1030161.1 90 E2503 TZP -602799.3 -1031328.4 95 E2504 TZP -600856.4 -1035300.2 90 E2506 TZP -598919.1 -1035191.7 85 E2507 TZP -599596.1 -1038571.7 85 E2508 TZP -600803.5 -1037894.7 85 E2509 TZP -600474.0 -1037674.9 85 E2510 TZP -599981.3 -1038686.0 85 E2512 TZP -601038.0 -1040597.7 75 E2514 TZP -595918.2 -1042212.4 85 E2516 TZP -595058.9 -1043475.9 85 E2520 TZP -593015.3 -1046163.1 85 P50802 PVP -588885.0 -1056067.3 95 P50803 PVP -589528.1 -1055558.1 90 P50804 PVP -592126.3 -1055265.6 90 P50805 PVP -589388.8 -1055750.6 90 P50806 PVP -592362.5 -1055774.7 90 * Klasifikace plochy podle její kvality: 1. Velmi vhodná - ideální, přehledná, dobře stabilizovaná, přístupná. 2. Vhodná - kvalitní plocha s drobnými nedostatky; částečně prolámaná, méně přehledná, ohrožená škodami větrem, sněhem, zvěři, na okraji porostu, hůře přístupná, apod 3. Vyhovující - plocha je pro další měření použitelná jen s výhradami 4. Nevyhovující - plocha je pro další měření nepoužitelná, po přečíslování lze však plochu, nebo její část znovu obnovit 5. Zcela nevhodná - plocha je pro další měření nepoužitelná a není možné ji obnovit (vytěžení porostu, nejasné hranice)

2 2 3 3 2 3 2 2 3 3 3 2 2 1 1 1 1 1

t

Kromě hodnocení stavu porostu se na plochách TZP provádí také odběr půdních vzorků. Údaje o půdním chemismu jsou využívány pro hodnocení růstových podmínek na jednotlivých plochách. Všechny existující údaje o plochách jsou uloženy v počítačové databázi. Správu souboru TZP a PVP a jejich přebudování do cílového systému výzkumných ploch zajišťuje Ústav pro výzkum lesních ekosystémů (IFER) ve spolupráci s ÚHÚL. TAB. 4.13. PŘEHLED PARAMETRŮ SLEDOVANÝCH PŘI HODNOCENÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU A MĚŘENÍ PŘÍRŮSTU NA VÝZKUMNÝCH PLOCHÁCH Skupina parametrů Parametr Objekt Dendrometrické charakteristiky Sociální postavení stromu Mechanická pošk. kmene Zdravotní stav porostů

32

tloušťka výška sociální post. stromu zlom mech. pošk. obvodu kmene defoliace celé koruny defoliace 1/3 koruny vitalita vrcholu výskyt suchých větví typ barevných změn intenzita barevných změn výskyt sekundárních výhonů stáří jehlic výskyt šišek úhel větvení typ větvení poškození hmyzem

všechny stromy 40 stromů všechny stromy všechny stromy všechny stromy stromy na kruhové ploše r=16 m stromy na kruhové ploše r=16 m stromy na kruhové ploše r=16 m stromy na kruhové ploše r=16 m stromy na kruhové ploše r=16 m stromy na kruhové ploše r=16 m 10 stromů 10 stromů 10 stromů 10 stromů 10 stromů všechny stromy




4.5.4.3. Výzkumné plochy TAB. 4.14. PŘEHLED VÝZKUMNÝCH PLOCH VÚLHM VÝZKUMNÉ STANICE OPOČNO rok založení

Plocha SLT ha Nadm.v.

Olešnice LHC Opočno (Konias) 429 C, D, 428 A

1957

6K 750-850

20,30

Vrchmezí

LHC Opočno 110B2 (1986) 428B3 (1995) Šerlich LHC Opočno (Konias) 124 C (1.1.1986)

1988

6K6 880

0,14

1958

6K 920-970

8,40

Zaječiny

1968

Název

LHC, odd.,porost

LHC Žamberk 436B4 (1991) Polom LHC Opočno 112D2 (1986) 430D4 (1995) Deštné I. a II. LHC Opočno 135B1 (1986) 363B2 (1996) U posedu LHC Opočno 129A6 (1986) 367A7 (1996) Nad svážnicí LHC Opočno 128C6 (1986) 367F7 (1996) U Dvou louček LHC Rychnov n.K. 528A1, B1 (1991) 519A1, B1 (1991)

1980

0,70 570 6K6 760-770

Sledovaná problematika Sledování různých variant obnovy horských lesů, aplikace jemnějších způsobů hospodaření (podrostní, holosečná, výběrná seč), biologické a ekonomické sledování. Sledování vlivu výchovy na růst a zdravotní stav smrkových porostů v nepříznivých růstových podmínkách (vrcholový fenomén v Orlických horách) v pásmu ohrožení imisemi B. Sledování různých variant obnovy horských lesů, aplikace různých způsobů hospodaření (holoseč, kotlíky, skupinovitě clonná seč), biologické a mikroklimatické šetření. Sledování vývoje rozdílně vychovávaných smrkových porostů.

0,30

Sledování vlivu výchovy na růst a zdravotní stav smrkových porostů v pásmu ohrožení imisemi B.

1982

6K 900

1,00

Sledování vlivu výchovy na růst a zdravotní stav bukových porostů a smíšených porostů buku a smrku.

1985

7Z 1000

100 x 55 m

Sledování růstu a vývoje dřevin vysázených na holině a pod odumírajícím smrkovým porostem.

1985

8Z 1050

100 x 55 m

Sledování růstu a vývoje dřevin vysázených na holině a pod umírajícím 70 letým smrkovým porostem.

1991

7K3,7P1 7T1 880-950

32,6

Sledování hydrologických prvků horského zamokřeného povodí ve vztahu k obnově porostu. (vějířovité povodí)

4.5.5. Problematika revize typologického mapování v rámci OPRL Od roku 1970, kdy v rámci ÚHÚL vznikla jednotná typologická klasifikace (PLÍVA, PRŮŠA) (tzv. 2. etapa typologie lesů), a kdy bylo provedeno první mapování v tomto systému, byla provedena ve velmi omezené míře v průběhu obnov LHP jednotlivých LHC na území oblasti jedna namátková hrubá revize typologického mapování. V rámci těchto revizí nebyl dodatečně vylišován 4. lvs. V roce 1994 pak byla provedena poměrně souhrnná druhá revize spolu s vylišením 4. lvs na bývalém LHC Opočno. V roce 1995 pak byla takto pojatá druhá revize se sjednocením mapování zonálních vegetačních stupňů provedena na LHC Lanškroun a konečně v roce 1998 na části oblasti přináležející k LHC Rychnov n. K. a zároveň bylo provedeno sjednocení mapování na celé oblasti PLO 25.

4.5.6. Přehled lesních typů (LT) s plochami Stěž ejn ím pr od uktem O PRL je r e vido va ná d ig i taliz o van á typ olog ická mapa s koloritem barev podle ekologických řad , o ds tínů podle výškové polohy a šr afů pod le e xpon o vanos ti, p od máč en í a nep říz n i vos t i s ta no v iš tě . V n ás l edu j íc íc h d vo u t a bu lkác h j s o u p ak u v ed en y p oče t les ní c h t y pů (LT) a so ubo rů lesn íc h typ ů ( S LT) a p ř eh led L T a SLT v PLO s p loc ha mi z digitálníh o zpracování. V př í loz e te x t o vé část i js ou p ak u v ede n y úp ln é c ha r ak ter is t ik y les n ích t yp ů . TAB. 4.15. PLO 25

22 112 ha

lesní vegetační stupeň

5

6

7

8

Celkem

počet lesních typů

38 16

33 16

28 11

4 3

103 46

počet souborů les. typů


33



TAB. 4.16. PŘEHLED LESNÍCH TYPŮ slt

plocha lesní p. ha

lesní typ

plocha lesní p. ha

azonální OLŠINY 3L 11,48 3L1 0,1%

3L2 /3Lr/

PLO 25 - ORLICKÉ HORY

název souboru lesních typů a lesního typu

5,18

JASANOVÁ OLŠINA +% potoční na náplavech podél vodot. 6,30 prameništní +% na zabahňujících plochách

AVB /bonita /

OL 26-28 JS 24-30 OL 22-26 JS 24-28

přirozená druhová skladba

OL 7 JS 3 SM+-1 JD DB KL

5K

1568,30

7,1%

5K1 5K3 /5Km/

0,6%

5K7

641,28 metlicová se šťavelem

5S

20,22

2323,39

10,5%

67,35 KAMENITÁ KYSELÁ JEDLOVÁ 0,3% BUČINA s kapradí osténkatou

5I1 5S1

5S6 5S9 /5Se/

5B

200,18

0,9% 41,19

0,2%

5F1 5B1 5B9

5H

4,92

5D

167,46

+% 0,8%

5J

136,93

0,7%

17,15

0,1%

se třtinou rákosovitou

16,73 se šťavelem na středních a 0,1% prudkých balvanitých svazích 20,22 ULÉHAVÁ KYSELÁ JEDLOVÁ 0,1% BUČINA s bikou chlupatou na mírných svazích a plošinách 1119,82 SVĚŽÍ JEDLOVÁ BUČINA 5,1% šťavelová na svazích a plošinách 77,62 bukovincová 0,4% na balvanitých svazích 1032,23

ochuzená 4,7% na svazích a plošinách 93,72 na prudkých svazích 0,4%

200,18 SVĚŽÍ KAMENITÁ SVAHOVÁ

0,9% JEDLOVÁ BUČINA kapradinová na prudkých stinných svazích 36,84 BOHATÁ JEDLOVÁ BUČINA 0,2% mařinková na svazích a plošinách 4,35

+%

5H1

4,92

5D3

0,67

na prudkých svazích

HLINITÁ JEDLOVÁ BUČINA +% šťavelová na ploš. a mír. svazích

OBOHACENÁ JEDLOVÁ BUČINA +% bažanková na podsvah. deluviích 84,15 kapradinová na svahových a 0,4% podsvahových deluviích

5D5

82,64 netýkavková na svahových a 0,4% podsvahových deluviích

5A1

18,99 KLENOVÁ BUČINA bažanková 0,1% na prudkých kamenitých svazích

5A3

61,65 kapradinová 0,3% na prudkých kamenitých svazích

5A5

56,29 s pitulníkem 0,3% na prudkých balvanitých svazích

5J1

8,37

5J3

7,28

5J9

1,50

/5Ju/

34

40,31

0,2%

/5Be/

5D4

5A


5N1

5S4

5F

77,57

0,4%

5N3 0,1%

2,9% na svazích a plošinách

/5Ke/

5N2

5I

biková +% na slunných svazích

34,05 borůvková 0,2% na svazích a plošinách

5K9 124,39

0,48

/5Km/

5K6

5N

0,2% na skaliskách 814,92 KYSELÁ JEDLOVÁ BUČINA 3,7% metlicová na svazích a plošinách

SUŤOVÁ JILMOVÁ JAVOŘINA +% bažanková balvaniska až skaliska kapradinová +% na srázných skalnatých svazích ROKLINOVÁ JAVOŘINA +% ve skalnat. zářezech vyšší stupeň

29 – Olšová stanoviště podmáčených půd

OL 8 JS 1-2 SM+-1 KL JD JL

5. lesní vegetační stupeň - JEDLOBUKOVÝ - montánní - podhorský 5Y 43,61 5Y0 43,61 SKELETOVÁ JEDLOVÁ BUČINA BK 20-22 BK 7 JD 2 (SM BŘ) 1 BO KL 0,2%

cílový hospodářský soubor

SM 22-24

01 – Mimořádně nepříznivá stanoviště 53 – Kyselá stanoviště vyšších poloh

JD 22-24 BK 22-24 SM 24-26 JD 22-24 BK 22-24 SM 22-24 JD 20-22 BK 20-22 BO SM 22-26 BK 24-26 JD 24-26 SM 26-28 BK 22-24 JD 22-24 SM 24-26 BK 22-24 JD 20-24 SM 24-26 BK 22-24 JD 20-24 SM 24-26 BK 24-26 JD 20-24 SM 26-28

BK 5,5 JD 3,5 SM 1 BŘ

BK 24-26 JD 24-26 SM 26-28

BK 5 JD 4 SM 1 LP DB

53 – Kyselá stanoviště vyšších poloh

BK 24-28 JD 24-28 SM 26-30 BK 24-28 JD 24-28 SM 26-28

BK 5 JD 5 KL SM LP

55 – Živná stanoviště vyšších poloh

BK 24-26 SM 24-28

BK 5 JD 4 SM 1 KL

BK 24-28 JD 24-26 SM 28-30

BK 5 JD 4,5 SM 0,5 KL LP

BK 24-28 JD 24-28 SM 28-30

BK 5 JD 4 (SM LP KL) 1

BK 24-28 JD 24-28 SM 28-32 BK 24-28 JD 24-28 SM 28-32 BK 24-28 JD 24-28 SM 24-28 JD 26-30 SM 30-32 BK 26-28 BK 26-28 JD 26-28 SM 28-30 BK 26-30 KL JD 26-30 SM 30-32 BK 26-28 KL 24-28 SM 26-28 KL 24-26 BK 24-26 SM 24-26 KL 24-28 BK 24-28 SM 24-28 BK 24-28 KL 24-28 SM 26-28 BK 24-26 KL 24-26 SM 26-28 BK 26-28 KL 24-28 SM 28-30

BK 6 JD 4 KL LP


BK 6 JD 3,5 KL 0,5 LP

51 – Exponovaná stanoviště vyšších poloh

BK 5 JD 4,5 SM 0,5 LP KL


BK 5,5 JD 3,5 SM 1 BŘ BO BK 5,5 JD 3,5 (SM BO) 1 BŘ BK 5,5 JD 3,5 SM 1 LP BK 6 JD 3 SM 1 LP BŘ BK 5 JD 4 SM 1 KL BŘ


BK 5 JD 4 SM 1 KL LP BŘ BK 5 JD 4 SM 0,5 KL 0,5 LP

BK 5 JD 4,5 KL 0,5 SM LP


BK 6 JD 3 KL 1 SM JS JL LP BK 6 JD 3 KL 1 SM JL LP BK 6 JD 3 KL 1 SM JS JL LP BK 5 JD 3 KL 2 JL SM JS LP BK 5 JD 3 KL 2 JL SM LP

51 –Exponovaná stanoviště vyšších poloh

BK 5 JD 3 KL 2 JL SM LP BK 4 JD 2 KL 2 JL 1 (JS SM LP) 1

01 – Mimořádně nepříznivá stanoviště

BK 4 JD 2 KL 2 JL 1 (JS SM LP) 1 BK 4 JD 3 KL 2 JL 0,5 JS 0,5 SM




TAB. 4.16. PŘEHLED LESNÍCH TYPŮ slt 5L 5U

plocha lesní p. ha

lesní typ

68,02

5L5

0,3% 101,19

0,4%

5U1 5U3 /5Ul/

5V

305,56

1,4%

5V1 5V2 5V3 5V9 /5Vg/

5P

4,49

5G

0,85

+%

+%

5P1 5G1

plocha lesní p. ha


68,02 MONTANNÍ (JASANOVÁ) OLŠINA 0,3% na náplavech a prameništích 51,57 VLHKÁ JASANOVÁ JAVOŘINA 0,2% úžlabní (devětsilová) v okolí vodotečí 49,62 potoční 0,2% v širších úžlabinách 87,90 VLHKÁ JEDLOVÁ BUČINA 0,4% netýkavková v okolí vodotečí 154,01 papratková

0,7% v okolí vodotečí 2,51

devětsilová +% na rovinách v okolí vodotečí

61,14 PODMÁČENÁ JEDLOVÁ BUČINA 0,3% přesličková na zabahňujících pl. 4,49

KYSELÁ JEDLINA +% s bikou chlupatou na plošinách a mírných svazích 0,85 PODMÁČENÁ JEDLINA +% přesličková na pokleslých plošinách a mírných svazích

PLO 25 - ORLICKÉ HORY AVB /bonita /

OL 24-26 SM 26-30

přirozená druhová skladba OL 8 JS 1 SM 1 KL

6Z9 6Y 6K

19,63

0,1% 6932,39

31,4%

6Y0 6K1 6K3 /6Km/

264,86

1,2%

479,00

6S

2636,70

2,2% 11,9%

6K5

299,77 s kapradí osténkatou

6K6

1858,14

6K7

422,85 třtinová se šťavelem

0,5%

1,4% na mírně kamenitých svazích metlicová se šťavelem 8,4% na svazích 1,9% na plošinách 18,61


0,1%

6N1

90,55 KAMENITÁ KYSELÁ SMRKOVÁ 0,4% BUČINA s kapradí osténkatou 61,13 se třtinou rákosovitou 0,3%

6N3

113,18 se šťavelem

6I3

479,00 ULÉHAVÁ KYSELÁ SMRKOVÁ

6S1

849,39 SVĚŽÍ SMRKOVÁ BUČINA

6S2

156,19 bukovincová

6S4

1603,92

/6Se/ 100,71

třtinová 4,9% na plošinách

/6Ke/

6S9 6F

0,5% na svazích a plošinách 1079,25

6N2

6I

103,23 borůvková

6K4

6K9 6N

0,1% hřebenová 1,24 skeletová +% na svazích 19,63 SKELETOVÁ SMRKOVÁ BUČINA 0,1% na skaliskách 3150,54 KYSELÁ SMRKOVÁ BUČINA 14,2% metlicová na svazích

6F1

0,5% 2,2% BUČINA třtinová na plošinách 3,8% šťavelová na svazích a plošinách 0,7% na balvanitých svazích ochuzená 7,3% na svazích a plošinách 27,20


0,1% 100,71 SVĚŽÍ KAMENITÁ SVAHOVÁ

0,5% SMRKOVÁ BUČINA kapradinová na prudkých stinných svazích

29 – Olšová stanoviště podmáčených půd

BK KL26-30 BK 2 JS 2 JD 2 KL 2 SM 2 JL JD 24-28 SM 28-32 BK 26-30 JS 28-30 KL 26-30 BK 28-30 JD 26-28 SM 30-34 BK 26-28 JD 26-28 SM 30-34 BK JS 28-30 JD 26-28 OL 22-26 BK 26-28 JD 26-28 SM 30-32

JS 2 BK 1 JD 1 KL 3 SM 1 OL 2 JL

JD 24-26 SM 26-28

JD 7 BK 1 SM 2 OS OL DB BŘ

JD 24-28 SM 26-30

JD 6 SM 2 OL 2 BK BŘ

BK 4 JD 4 KL 1 (SM JS OL JL) 1 BK 4 JD 4 KL 1 (SM JS OL JL) 1

SM 18-20 BK 16-18 SM 18-20 BK 20-22 SM 22-24

BK 22-24 JD 22-24 SM 24-26 JD 20-22 BK 20-22 SM 22-24 BK 22-24 JD 24-26 SM 24-26 BK 22-24 JD 24-26 SM 24-28 BK 24-26 JD 26-28 SM 26-28 BK 24-26 SM 26-28 JD 26-28 BK 24-26 JD 24-26 SM 22-28

BK 3 JD 4 KL 1 (SM JS OL) 2 59 - Podmáč. stanoviště vyšších poloh

BK 4 SM 4,5 JD 0,5 BŘP 1 JŘ BK 4 SM 4 JD 1 BŘP 1 JŘ BO BK 4 SM 4 JD 2 JŘ

57 – Oglejená stanoviště vyšších poloh 59 - Podmáč. stanoviště vyšších poloh

01 – Mimořádně nepříznivá stanoviště


SM 5 BK 4 JD 1 JŘ BK 4 SM 4 JD 2 JŘ BK 4 SM 4 JD 2 JŘ BK 4 SM 4 JD 2 JŘ BK 4 SM 4 JD 2 JŘ BK 4 SM 4 JD 2 JŘ

BK 22-24 SM 24-28 JD 24-26

BK 4 SM 4 JD 2 KL BŘ

BK 24-26 SM 24-26 JD 24-26 BK 24-28 SM 26-28 JD 26-28 BK 24-26 SM 24-28 JD 26-28 BK 24-28 JD 24-28 SM 26-30 BK 26-30 JD 24-28 SM 26-30 BK 24-26 JD 24-26 SM 24-28 BK 24-26 JD 24-26 SM 24-28

BK 4 SM 4 JD 2 KL

BK 24-28 JD 24-28 SM 26-30

BK 5 JD 3 SM 2 KL


57 – Oglejená stanoviště vyšších poloh

BK 4 JD 4 SM 1 KL 0,5 JS 0,5

6. lesní vegetační stupeň - SMRKOBUKOVÝ - montánní - nižší horský BK 16-18 BK 4 SM 4 JD 1 BŘP 1 JŘ 6Z 20,42 6Z1 19,18 ZAKRSLÁ SMRKOVÁ BUČINA 0,1%



BK 4 SM 4 JD 2 KL SM 4 BK 3 JD 3


BK 4 SM 3 JD 3 KL


BK 4 SM 3 JD 3 KL BK 4 SM 3 JD 3 BK 4 SM 3 JD 3 KL


35



TAB. 4.16. PŘEHLED LESNÍCH TYPŮ slt

plocha lesní p. ha

lesní typ

plocha lesní p. ha

6B

5,04

6B1

5,04

6D

6A

+% 53,96

0,3%

11,17

0,1%

6L

3,03

6V

1082,73

+% 4,9%

37,30 OBOHACENÁ SMRKOVÁ BUČINA 0,2% devětsilová na podsvah. deluviích

6D4

16,66 kapradinová 0,1% na podsvahových deluviích

6A3 6L6 6V1

6V5 6V9 /6Vg/ 265,85

6P

498,97

6G

143,38

6R

1,2% 2,3% 0,6% 22,57

0,1%

BOHATÁ SMRKOVÁ BUČINA +% mařinková na svazích

6D2

6V2

6O



6O1 6P1 6G1 6R1 6R2

11,17 KLENOSMRKOVÁ BUČINA 0,1% kapradinová na balvanitých svazích 3,03 LUH OLŠE ŠEDÉ +% v úzkém okolí vodotečí 605,00 VLHKÁ SMRKOVÁ BUČINA 2,7% papratková v okolí vodotečí

AVB /bonita / BK 24-28 JD 26-30 SM 28-32 BK 24-28 JD 26-30 SM 28-32 BK 24-28 JD 26-30 SM 28-32

BK 6 SM 2 JD 2 KL

BK 24-26 KL 24-26 SM 26-28 OL 22-26 SM 24-28

BK 5 JD 2 SM 2 KL 1

BK 26-30 JD 26-30 SM 28-32 BK 26-30 JD 26-32 SM 30-34 BK 26-30 JD 26-30 SM 28-32

296,59 devětsilová

1,3% v okolí vodotečí 18,78 úžlabní 0,1% v potočních zářezech 162,36 PODMÁČENÁ SMRKOVÁ

0,7% BUČINA s přesličkou na zabahňujících plochách 265,85 SVĚŽÍ SMRKOVÁ JEDLINA 1,2% šťavelová na ploš. a mír. svazích 498,97 KYSELÁ SMRKOVÁ JEDLINA 2,3% třtinová na ploš. a mír. svazích 143,38 PODMÁČENÁ SMRKOVÁ 0,6% JEDLINA přesličková na pokleslých plošinách a mír. svazích 10,44 SVĚŽÍ RAŠELINNÁ SMRČINA +% šťavelová na pokleslých plošinách 12,13 olšová v terénních pokleslinách 0,1% a na mírných svazích


BK 26-28 JD 26-30 SM 30-32 JD 26-30 SM 28-30 JD 24-28 SM 26-28 JD 26-30 OL 24-26 SM 28-32 SM 26-30 SM 26-30 OL 20-22

/7Kz/

0,6% borůvková na vrcholových svazích 316,01 třtinová 1,4% na vrcholových plošinách 23,82 s papratkou alpínskou na vrcholo0,1% vých mír. svazích a v úžlabinách 2,55 se šťavelem +% na mírných svazích 6,64 SKELETOVÁ BUKOVÁ SMRČINA +% na skaliskách 179,61 KYSELÁ BUKOVÁ SMRČINA 0,8% hřebenová

BK 14-16 SM 18-20 BK 14-16 SM 18-20 BK 18-20 SM 18-22 BK 18-22 SM 18-22 BK 18-20 SM 20-24 BK 18-20

7K1

455,61 metlicová

7Z2 7Z4 7Z6 7Y

6,64

7K

2497,78

+% 11,3%

BK 5 JD 2 SM 2 KL 1 51 – Exponovaná stanoviště vyšších poloh OLŠ 8 SM 2 KL 01 – Mimořádně nepříznivá stanoviště 57 – Oglejená JD 4 BK 3 SM 3 KL JS OL stanoviště vyšších BK 3 JD 3 SM 3 (KL JS OL) 1 poloh BK 3 JD 3 SM 3 (KL JS) 1 OL JD 4 SM 4 BK 1 (KL JS OL) 1 59 - Podmáč. stanoviště vyšších poloh JD 6 SM 3 BK 1 JD 6 SM 3 BK 1 BŘ JD 4 SM 4 OL 2 OS BŘ

SM 10 JD OL SM 9 OL 1 JD

SM 7 BK 2,5 JD 0,5 BŘP JŘ SM 7 BK 2,5 JD 0,5 BŘP JŘ SM 6 BK 3 JD 0,5 KL 0,5 JŘ

SM 7 BK 2,5 JD 0,5 JŘ

73 - Kyselá stanoviště horských poloh

SM 22-26 BK 18-20 SM 22-26 BK 18-20 SM 24-28 BK 20-22 SM 24-28 BK 20-22 SM 22-26 BK 18-20

SM 7 BK 2,5 JD 0,5 JŘ

/7Ke/

třtinová 4,6% na plošinách 204,28 s kapradí osténkatou 0,9% na mírně kamenitých svazích 364,05 metlicová se šťavelem 1,6% na svazích 231,88 třtinová se šťavelem 1,0% na plošinách 3,59 na prudkých svazích +%

7N1

160,83 KAMENITÁ KYSELÁ BUKOVÁ

SM 22-26 BK 18-20 SM 22-26 BK 18-22 SM 22-26 BK 20-22

SM 7 BK 2,5 JD 0,5 KL

7K4 7K5 7K6 7K9

7N2 7N3

36

02 - Lesy na exponovaných hřebenech

SM 22-26 BK 18-20 SM 20-22 BK 18-20

7K0

7K3

1,1%

59 - Podmáč. stanoviště vyšších poloh

01 – Mimořádně nepříznivá stanoviště 02 - Lesy na exponovaných hřebenech

/7Km/

251,82

57 – Oglejená stanoviště vyšších poloh

SM 7 BK 2 JD 0,5 BŘP 0,5 JŘ SM 8 BK 2 JD BŘP JŘ

7Y0

7K2

7N


BK 5 JD 2 SM 2 KL 1 JS

7. lesní vegetační stupeň - BUKOSMRKOVÝ - supramontánní - horský SM 16-20 SM 8 BK 2 JD 2 BŘP JŘ 7Z 482,78 7Z1 140,40 ZAKRSLÁ BUKOVÁ SMRČINA 2,1%


2,1% na svazích 46,98 borůvková 0,2% na svazích (a plošinách) 1011,78

0,7% SMRČINA s kapradí osténkatou 64,38 se třtinou rákosovitou 0,3% na svazích 26,61 se šťavelem 0,1% na kamenitých svazích

SM 7 BK 2,5 JD 0,5 JŘ

SM 7 BK 2 JD 1 JŘ KL SM 6 BK 3 JD 1 KL JŘ SM 6 BK 3 JD 1 JŘ KL SM 7 BK 2,5 JD 0,5 JŘ

71 - Exponovaná stanoviště horských poloh

SM 7 BK 2,5 JD 0,5 KL SM 7 BK 2,5 JD 0,5 KL




TAB. 4.16. PŘEHLED LESNÍCH TYPŮ slt 7S 7F 7V

lesní typ

plocha lesní p. ha

24,56

7S1

SM 26-30 BK 24-26 SM 26-28 BK 24-26

/7Vg/

24,56 SVĚŽÍ BUKOVÁ SMRČINA 0,1% šťavelová na svazích 69,26 SVĚŽÍ KAMENITÁ SVAHOVÁ 0,3% BUKOVÁ SMRČINA kapradinová na prudkých stinných svazích 135,97 VLHKÁ BUKOVÁ SMRČINA 0,6% papratková v okolí vodotečí 20,33 devětsilová 0,1% v okolí vodotečí 39,01 úžlabní 0,2% v potočních zářezech 21,78 PODMÁČENÁ BUKOVÁ SMRČINA 0,1% s přesličkou na zabahnělých ploch.

7P1

507,89 KYSELÁ JEDLOVÁ SMRČINA

0,1% 69,26

0,3% 217,09

1,0%

7F1 7V1 7V2 7V4 7V9

7P

507,89

7T

118,59

7G

9,71

7R


plocha lesní p. ha

2,3% 0,5%

+% 22,15

0,1%

7T1 7G1 7R2 7R4 7R5


2,3% třtinová na ploš. a mír. svazích 118,59 PODMÁČENÁ CHUDÁ JEDLOVÁ 0,5% SMRČINA rašeliníková v terénních pokleslinách 9,71 PODMÁČENÁ JEDLOVÁ +% SMRČINA přesličková na zbahnělých plošinách a mírných svazích 2,66 KYSELÁ RAŠELINNÁ SMRČINA +% borůvková na pokleslých plošinách 18,07 s kapradí širolistou 0,1% na pokleslých plošinách 1,42 rašeliníková +% na pokleslých plošinách a úpadech

AVB /bonita /

SM 28-30 BK 24-28 SM 28-30 BK 24-28 SM 28-30 BK 24-28 SM 28-32 BK 24-26

přirozená druhová skladba SM 5 BK 4 JD 1 KL SM 6 BK 3 JD 1 KL

SM 7 BK 1 JD 1 KL 1

8Z4 8T 8R

33,43

0,2% 3,26

+%

8T1 8R1

73 - Kyselá stanoviště horských poloh 71 - Exponovaná stanoviště horských poloh 77 - Oglejená stanoviště horských poloh

SM 7 BK 1 JD 1 KL 1 JS SM 7 BK 1 JD 1 KL 1 JS SM 7 BK 1 JD 1 (KL OL) 1 JS

79 - Podmáčená stanoviště horských poloh

SM 24-26 JD 22-24 SM 22-24 JD 20-22

SM 8 JD 2 JŘ OL

77 - Oglejená stanoviště horských poloh 79 - Podmáčená stanoviště horských poloh

SM 24-28 JD 22-26

SM 8 JD 2 OL

SM 20-24

SM 9 BŘP 1 JŘ

SM 22-24

SM 9 BŘP 1 JŘ

SM 20-24

SM 9 BŘP 1 JŘ

SM 8 JD 1 BŘ 1 JŘ

8. lesní vegetační stupeň - SMRKOVÝ - vysokohorský - oreální SM 16-20 SM 8 JŘ 2 8Z 184,72 8Z2 36,79 JEŘÁBOVÁ SMRČINA 0,9%


0,2% borůvková na vrcholových svazích 147,93 třtinová na vrcholových plošinách a SM 16-20 0,7% mírných svazích 33,43 PODMÁČENÁ ZAKRSLÁ SM 16-20 0,2% SMRČINA bezkolencovárašeliníková na vrchol. plošinách 3,26 VRCHOVIŠTNÍ SMRČINA SM 16-18 +% suchopýrová na pokleslých vrcholových plošinách

SM 8 JŘ 2

02 - Lesy na exponovaných hřebenech

SM 8 BŘP(JŘ) 2

SM 8 (KOS BŘP) 2

Poznámka: Uvedené plochy lesních typů a SLT jsou výsledkem digitalizace typologických map a zaplochování je provedeno nad hospodářskými mapami platných LHP. Jedná se tedy o nevyrovnanou zjištěnou plochu lesních pozemků (s bezlesím): 22 112,41 ha (celkem za PLO 25)


37



TAB. 4.17. KARTA LESNÍHO TYPU - (ukázka)

o(p)

KMm - kambizem typická oligotrofní (až podzolovaná) hlinitopísčitá půda typický moder - surový moder kyprá - drobivá mírně vlhká středně kyselá hluboká svahy různá mírný, plochý ruly, svory, fylity, pískovce 500 - 720

BK 5,5 JD 3,5 SM 1 BR JD 22-24, BK 22-24, SM 24-26

EKOLOGICKÉ HODNOCENÍ: Jedná se o typické, zvětšiny zonální klimaxové společenstvo na kyselých horninách na eluviích. Poměrně chudé společenstvo střední až vyšší pokryvnosti a poměrně dosti vysoké stálosti, malého počtu druhů s převahou metličky, borůvky a mechorostů. Dle ekologických skupin rostlin převládají druhy mírně vlhké, chudé. Byliny jsou zastoupeny jen 3 %. Fytocenóza nedoznává podstatných změn ani pod skupinami jedle a buku, jen dominance druhů se částečně mění. Půdy tohoto typu jsou průměrné povahy, bez sklonu k zamokřování. Při jednoznačně smrkovém hospodářství bez příměsi buku a jedle mají však sklon k tvorbě möru a částečné degradaci.

Ekologická skupina

Abieti - Fagetum acidophilum - Avenella flexuosa 5AB3 - Abieti - fageta / jedlové bučiny

PŘEVOD NA STG: PŮDNÍ TYP: PŮDNÍ DRUH: HUMUSOVÁ FORMA: KONZISTENCE PŮDY: VLHKOST PŮDY: ACIDITA PŮDY: HLOUBKA PŮDY: RELIÉF TERÉNU: EXPOZICE: SKLON: GEOLOGICKÝ SUBSTRÁT: NADMOŘSKÁ VÝŠKA: PŘIROZENÁ DRUHOVÁ SKLADBA: BONITA (AVB):

Abundance dominance

Přírodní lesní oblast 25 - ORLICKÉ HORY KYSELÁ JEDLOVÁ BUČINA metlicová (metličková) na svazích a plošinách 5K1

2 + 3 2 + 3 + 2 + + + + + + + + + + + + +

7/9 9 7/9 9 9 9 9/8 9/8 9/8 10 10 10 9 9 9/8

FYTOCENOZA: Dicranum scoparium Chamaenerion angustifolium Vaccinium myrtillus Polytrichum formosum Carex pilulifera Avenella flexuosa Dicranella heteromalla Pleurozium schreberi Pohlia nutans Dryopteris carthusiana Rubus fruticosus Rubus idaeus Galeopsis pubescens Maianthemum bifolium Agrostis tenuis Senecio fuchsii Calamagrostis epigeios Plagiothecium denticulatum Plagiothecium curvifolium Cladonia digitata Atrichum undulatum

10/5 9/11

9 9 10/7

10

CHARAKTERISTIKA PŮDY: Půda je hlinitopísčitá, průměrný obsah zrnitostních frakcí v jemnozemi je: IV. - 30,5%; III. - 16,6%; II. - 34,9%; I. - 18,0%; jejich podíl je v jednotlivých horizontech kolísavý. Obsah fyzikálního jílu je nejvyšší ve vrstvě 6-20 cm. Aktivní i výměnná acidita je středně kyselá, obsah humusu je slabý až střední. Množství dusíku je převážně nepostačující, aktivní hliník je zastoupen od 2,4 do 5,0 mg; maximum je ve vrstvě 6-20 cm, minimum v nejspodnější vrstvě 60-100 cm. Celková sorpční kapacita je do 40 cm střední, hlouběji pak nízká. Obsah výměnných bází je poměrně malý, v horizontech kolísá od 0,4 do 1,8 mg. Půda je sorpčně nenasycená. Sesquioxidy od povrchu do spodiny pozvolna přibývají, množství kyseliny křemičité je velmi vyrovnané. Vápníkem je půda velmi chudá, hořčíkem a draslíkem chudá, kyselinou fosforečnou středně bohatá. Horizont

Hloubka

Ol Of Oh

0-3 3-6(7) 6(7)-(10)

Aol

8(10)-20

Aol/Bv

20-40

Bv

40-100

Bv/C

100-130

Půdní profil

Popis půdního profilu - silná vrstva opadanky - trouch, světleji červenohnědý, rozpadavý - málo rozložená sušší měl - mydát se značnou převahou minerální substance: kávovo - okrově hnědá, hlinitopísčitá, krupnatá, kyprá - intenzivně rezivo - okrově hnědá, hlinitopísčitá, krupnatá, drolivá, ještě prohumózněná, dosti prokořeněná, cca 20% kamenů - rezivo - okrově hnědá až žlutá, hlinitopísčitá, krupnatá, drolivá až rozpadavá, mírně vlhká, slabě prokořeněná, cca 30 - 40% drobného skeletu - již nad 50% zvětrávající (ruly), zemina stejná jako předchozí

byliny traviny keříčky mechorosty a lišejníky Ø pokryvnost Max. pokryvnost

% 3 35 34 28 68 100

4.5.7. Převod SLT na skupiny typů geobiocénů a ukázkové přirozené porosty Z důvodů sjednocení převodů SLT na skupiny typů geobiocénů (STG), což jsou schválené typizační jednotky pro mapování ÚSES, a které se téměř vždy na lesních pozemcích vylišovaly na základě právě SLT různými zpracovateli s různou úrovní pohledu, je uvedena následující porovnávající tabulka pro PLO 25. Zároveň jsou uvedeny příklady přirozenějších porostů odpovídajících právě příslušnému stanovištnímu typu SLT. 38




TAB. 4.18. PŘEVOD SLT NA STG A LATINSKÉ EKVIVALENTY SLT

Název SLT (i latinsky)

5. lvs - JEDLOBUKOVÝ Jasanová olšina 3L

Fraxineto - Alnetum alluviale 3Lr Jasanová olšina prameništní /3L2/ Fraxineto - Alnetum fontinale Skeletová jedlová bučina 5Y Abieto - Fagetum saxatile Kyselá jedlová bučina 5K Abieto - Fagetum acidophilum 5Km Kyselá jedlová bučina /5K3/ biková a borůvková (chudší) Abieto - Fagetum acidophilum pauperior

STG

Skupina typů geobiocénů

Ukázkové přirozené porosty /LHC;odd,;porost/

Fraxini - alneta -jasanové olšiny Fraxini - alneta -jasanové olšiny

LHC Rychnov n.K.: 822E

Abieti - fageta humilia -zakrslé jedlové bučiny Abieti - fageta -jedlové bučiny Fageta piceoso - abietina -smrkojedlové bučiny

LHC Opočno: 348H; 343B, C LHC Rycnov n.K.: 839C LHC Rychnov n.K.: 749A LHC Opočno: 348H; 343B; 437B LHC Rychnov n.K.: 734C11

5AB3

Abieti - fageta -jedlové bučiny

LHC Rychnov n.K.: 734C11

5AB3

Abieti - fageta - jedlové bučiny Abieti - fageta -jedlové bučiny Abieti - fageta typica -typické jedlové bučiny Abieti - fageta typica -typické jedlové bučiny

LHC Opočno: 343B, C

Abieti - fageta typica -typické jedlové bučiny Abieti - fageta ulmi -jilmojedlové bučiny Aceri - fageta -javorové bučiny

LHC Rychnov n.K.: 737A

3BC5b 3BC5b 5AB1 5AB3 5A3a

LHC Opočno: 348A

/5K6/

5Ke

Kyselá jedlová bučina svahová

/5K9/ Abieto- Fagetum acidophilum - fastigia ardua Kamenitá kyselá jedlová bučina Abieto - Fagetum lapidosum Uléhavá kyselá jedlová bučina 5I Abieto - Fagetum illimerosum acidum Svěží jedlová bučina 5S Abieto - Fagetum medio nutricium 5Se Svěží jedlová bučina svahová /5S9/ Abieto - Fagetum medio nutricium-fastigia ardua Svěží kamen. svahová. jedlová bučina 5F Abieto-Fagetum lapidosum medio nutricium Bohatá jedlová bučina 5B Abieto - Fagetum nutricium 5Be Bohatá jedlová bučina svahová /5B9/ Abieto - Fagetum nutricium - fastigia ardua

5N

5H 5D 5A 5J 5Ju /5J9/

5L 5U 5Ul

5AB3 5B3 5B3 5B3 5BD3 5BC3

Hlinitá jedlová bučina Abieto - Fagetum illimerosum nutricium Obohacená jedlová bučina Abieto-Fagetum aceretosum locuplentum Klenová bučina Acereto - Fagetum lapidosum Suťová jilmová javořina Ulmeto - Aceretum saxatile Roklinová javořina v pot. zářezech Ulmeto - Aceretum faucibile

5B3

Montanní (jasanová) olšina Alnetum montanum Vlhká jasanová javořina Fraxineto - Aceretum rivulare

5C5

Vlhká jasanová javořina lužní

/5U3/ Fraxineto - Aceretum alluviale Vlhká jedlová bučina Abieto-Fagetum fraxinetosum hygrophilum 5Vg Podmáčená jedlová bučina /5V9/ Abieto-Fagetum fraxinetosum paludosum Kyselá jedlina 5P Abietum variohumidum acidum 5G Podmáčená jedlina Abietum paludosum

5V

6. lvs - SMRKOBUKOVÝ Zakrslá smrková bučina 6Z

Piceeto - Fagetum humile Skeletová smrková bučina 6Y Piceeto - Fagetum saxatile Kyselá smrková bučina 6K Piceeto - Fagetum acidophilum 6Km Kyselá smrková bučina borůvková /6K3/ Piceeto - Fagetum acidophilum pauperior 6Ke Kyselá smrková bučina svahová /6K9/ Piceeto - Fagetum acidophilum - fastigia ardua

5BC3 5BC3 5C3 5C3

Abieti - fageta typica -typické jedlové bučiny Aceri - fageta -javorové bučiny Aceri - fageta -javorové bučiny Fagi - acereta -bukové javořiny Fagi - acereta -bukové javořiny

LHC Rychnov n.K.: 737B12 LHC Rychnov n.K.: 823A, B; 749C LHC Opočno: 341B; 342A

LHC Rychnov n.K.: 737B12 LHC Rychnov n.K.: 740B; 749E

LHC Rychnov n.K.: 823A; 737A LHC Opočno: 437C LHC Opočno: 342B, C LHC Rychnov n.K.: 749B; 737A LHC Opočno: 342B LHC Rychnov n.K.: 749C; 737D LHC Opočno: 343C

Alneta -olšiny Fraxini - acereta -jasanové javořiny

LHC Rychnov n.K.: 450B; 428A; 740E

5C5a

Aceri - alneta glutinosae incana -javorové olšiny

LHC Rychnov n.K.: 822E; 737F4 , C

5BC4

Aceri - fageta alni -javorové bučiny s olší Aceri - fageta alni -javorové bučiny s olší

LHC Opočno: 348A; 343B, C

5CD3a

5BC4 5AB4 5AB4 6AB1 6AB1 6AB3 6A3 6AB3

LHC Rychnov n.K.: 835E, J

LHC Ruda na M.: 100C LHC Opočno: 437B

Abieti - piceeta equiseti -přesličkové jedlové smrčiny Abieti - piceeta equiseti -přesličkové jedlové smrčiny Abieti - fageta piceae humilia -zakrslé jedlosmrkové bučiny Abieti - fageta piceae humilia -zakrslé jedlosmrkové bučiny Abieti - fageta piceae -jedlové bučiny se smrkem Fageta abietino - piceosa -jedlosmrkové bučiny

LHC Lanškroun: (Buková hora) LHC Opočno: 364C; 361B

Abieti - fageta piceae -jedlové bučiny se smrkem

LHC Rychnov n.K.: 705A; 730D


LHC Opočno: 427A LHC Rychnov n.K.: 427A; 426A, B Zaječiny

39



TAB. 4.18. PŘEVOD SLT NA STG A LATINSKÉ EKVIVALENTY SLT

Název SLT (i latinsky)

Kamenitá kyselá smrková bučina Piceeto - Fafetum lapidosum acidum Uléhavá kyselá smrková bučina 6I Piceeto - Fagetum illimerosum acidum Svěží smrková bučina 6S Piceeto - Fagetum medio nutricium 6Se Svěží smrková bučina svahová /6S9/ Piceeto-Fagetum medio nutricium-fastigia ardua Svěží kamenitá svahová smrková bučina 6F Piceeto-Fagetum lapidosum medio nutricium Bohatá smrková bučina 6B Piceeto - Fagetum nutricium Obohacená smrková bučina 6D Piceeto - Fagetum aceretosum locuplentum Klenosmrková bučina 6A Aceri - Piceeto - Fagetum filicetosum Luh olše šedé 6L Alnetum incanae rivulare Vlhká smrková bučina 6V Piceeto - Fagetum fraxinetosum hygrophilum 6Vg Podmáčená smrková bučina /6V9/ Piceeto - Fagetum fraxinetosum paludosum

6N

6O 6P 6G 6R

Svěží smrková jedlina Piceeto - Abietum variohumidum nutricium Kyselá smrková jedlina Piceeto - Abietum variohumidum acidum Podmáčená smrková jedlina Piceeto - Abietum paludosum Svěží rašelinná smrčina Piceetum turfosum medio nutricium

7. lvs - BUKOSMRKOVÝ Zakrslá buková smrčina 7Z

Fageto - Piceetum humile Skeletová buková smrčina 7Y Fageto - Piceetum saxatile 7Kz Kyselá buková smrčina hřebenová /7K0/ Fageto - Piceetum acidophilum dorsale Kyselá buková smrčina 7K Fageto - Piceetum acidophilum 7Km Kyselá buková smrčina chudší (borůvková) /7K2/ Fageto - Piceetum acidophilum pauperior

7Ke

Kyselá buková smrčina svahová

/7K9/ Fageto - Piceetum acidophilum - fastigia ardua Kamenitá kyselá buková smrčina Fageto - Piceetum lapidosum acidum Svěží buková smrčina 7S Fageto - Piceetum medio nutricium Svěží svahová kamenitá buková smrčina 7F Fageto - Piceetum lapidosum medio nutricium Vlhká buková smrčina 7V Fageto - Piceetum aceretosum hygrophilum 7Vg Podmáčená buková smrčina /7V9/ Fageto - Piceetum aceretosum paludosum Kyselá jedlová smrčina 7P Abieto - Piceetum variohumida acidum Podmáčená chudá jedlová smrčina 7T Abieto- Piceetum sphagnosum oligotrophicum 7G Podmáčená jedlová smrčina Abieto - Piceetum paludosum Kyselá rašelinná smrčina 7R Piceetum turfosum acidum

7N

STG

6AB3 6AB3 6B3 6B3 6B3 6B3 6BC3 6BC3 6B5a 6BC4 6B4

LHC Rychnov n.K.: 447A LHC Rychnov n.K.: 607C; 715D12/2 LHC Rychnov n.K.: 603A LHC Opočno: 361C; 364A

LHC Rychnov n.K.: 643D; 645E LHC Rychnov n.K.: 607E

Abieti - fageta piceae humilia -zakrslé jedlosmrkové bučiny Abieti - fageta piceae humilia -zakrslé jedlosmrkové bučiny Fageta abietino - piceosa -jedlosmrkové bučiny

LHC Rychnov n.K.: 514B (Komáří vrch)

Abieti - fageta piceae -jedlové bučiny se smrkem Fageta abietino - piceosa -jedlosmrkové bučiny

LHC Opočno: 358B; 359B, D (Bukačka, Šerlišský kotel)

6AB3

Abieti - fageta piceae -jedlové bučiny se smrkem

LHC Rychnov n.K.: 704

6A3

Fageta abietino - piceosa -jedlosmrkové bučiny Abieti - fageta piceae -jedlové bučiny se smrkem Abieti - fageta piceae -jedlové bučiny se smrkem Aceri - fageta alni -javorové bučiny s olší Piceeta equiseti -přesličkové smrčiny

LHC Opočno: 357G; 363B LHC Rychnov n.K.: 803A LHC Rychnov n.K.: 513D

6AB4 6B4 7A6 6AB1 6AB1 6A3 6AB3 6A3

6B3 6B3 6BC4 6B4 6AB4 6A4 6B4 7A6

8T

7A4

40

Abieti - fageta piceae -jedlové bučiny se smrkem Abieti - fageta piceae -jedlové bučiny se smrkem Aceri - fageta -javorové bučiny Aceri - fageta -javorové bučiny Picei - alneta incanae -smrkové olšiny s olší šedou Aceri - fageta alni -javorové bučiny s olší Piceeta equiseti -přesličkové smrčiny

LHC Rychnov n.K.: 643D

7AB3

8R

Abieti - fageta piceae -jedlové bučiny se smrkem Abieti - fageta piceae -jedlové bučiny se smrkem Abieti - fageta piceae -jedlové bučiny se smrkem Abieti - fageta piceae -jedlové bučiny se smrkem

Ukázkové přirozené porosty /LHC;odd,;porost/ LHC Rychnov n.K.: 717C12 (6N3); 804E LHC Ruda na M.: 108A LHC Rychnov n.K.: 426A, B Zaječiny LHC Opočno: 427A LHC Rychnov n.K.:512B; 645E; 607C

Piceeta equiseti -přesličkové smrčiny Piceeta equiseti -přesličkové smrčiny Piceeta equiseti -přesličkové smrčiny Piceeta turfosa -rašeliništní smrčiny

6B4

8. lvs - SMRKOVÝ Jeřábová smrčina 8Z

Sorbeto - Piceetum Podmáčená zakrslá smrčina Piceetum sphagnosum humile Vrchovištní smrčina Piceetum turfosum

Skupina typů geobiocénů

7A6

LHC Rychnov n.K.: 415E, D; 414A

LHC Rychnov n.K.: 536E LHC Opočno: 437D

LHC Opočno: 360A; 359B (Bukačka)

LHC Rychnov n.K.: 644F LHC Opočno: 359B (Bukačka) LHC Rychnov n.K.: 637C

Piceeta equiseti -přesličkové smrčiny Piceeta sphagnosa -rašeliníkové smrčiny Piceeta equiseti -přesličkové smrčiny Piceeta turfosa -rašeliništní smrčiny

LHC Rychnov n.K.: 513A

Sorbi aucupariae - piceeta -jeřábové smrčiny Piceeta sphagnosa -rašeliništní smrčiny Piceeta turfosa -rašeliništní smrčiny

LHC Rychnov n.K.: 613B

LHC Rychnov n.K.: 415E, D LHC Rychnov n.K.: 812C LHC Rychnov n.K.: 536E; 711A4

LHC Opočno: 367C (Jelení lázeň) LHC Rychnov n.K.: 613B LHC Opočno: 367C (Jelení lázeň)




4.5.8. Předpokládané změny klimatu a jejich vliv na rozšíření dřevin a na lesní prostředí Komentář : (ŠINDELÁŘ 1995) Za předpokladu, že se obal skleníkových plynů v ovzduší zdvojnásobí, je možno na základě určitých předpokladů a modelů usuzovat, že dojde ke globálnímu vzestupu teplot o 1,5 až 4 o C (Burschel, Weber 1988). Podle jiných autorů půjde o jiné hodnoty, např: 3 +- 1,5o C (Charney 1979), 1,5 až 2,0o C (Schönwiese 1988). Brouwer a Falkenberg (1989) odhadují, že změny srážkových úhrnů se budou v Evropě pohybovat v mezích +- 300 mm. Rozšíření druhů v Evropě v současnosti je výsledkem migrace dřevin v obdobích po poslední době ledové, adaptační schopnosti druhů dřevin k podmínkám prostředí, mezidruhové kompettice, resp. konkurenční schopnosti jednotlivých druhů dřevin a zejména pak zásahů člověka. Lesní společenstva ve střední Evropě nejsou v takovém složení, jak je známe dnes ze zbytků zachovalých původních lesů, patrně starší než 16 tisíc let, v horách pravděpodobně ne více než 6 až 8 tisíc let (Fanta 1992). Během dlouhodobé adaptace k podmínkám prostředí, zejména klimatickým a jiným faktorům, vznikaly v důsledku přirozeného výběru specifické regionální nebo místní populace označované jako geografické rasy, odrůdy, ekotypy. S ohledem na tyto skutečnosti existuje v současnosti značná proměnlivost, zvláště u dřevin, které osídlily rozsáhlé areály. Předpokládané oteplení má řadu aspektů, které mají souvislost s genetickou konstitucí lesních dřevin. Jde jednak o velikost předpokládaných teplotních změn a jednak o průběh těchto změn. Existují o názory, že teplotní změny 2 - 4 C se pravděpodobně vymykají možnostem adaptace většiny lesních dřevin (Fanta 1992). Tato hodnota odpovídá přibližně rozdílu mezi dnešní teplotou a nízkými teplotami během poslední doby ledové asi před 20 tisíci lety. Některé výsledky výzkumu z poslední doby (Šindelář 1993) naznačují, že některé druhy dřevin mají relativně širokou toleranci ke změnám průměrných ročních teplot a že jsou schopny za určitých podmínek prosperovat v podmínkách teplotně značně odlišných od místa původu. Je však nutno uvážit, že se tak děje v prostředí a podmínkách ovlivněných člověkem. Není ovšem zatím vůbec jasná otázka reakce těchto populací na extrémní klimatické faktory. Změny se mají uskutečňovat v odhadovaných rozmezích - podle názorů různých autorů během 50 až 100 let, podle některých předpokladů až 200 let. Ve srovnání s vývojem vegetace na zemském povrchu jde o období velmi krátké. Během tohoto období se adaptační procesy populací lesních dřevin jako důsledek přirozeného výběru a migrace budou moci uskutečnit jen ve velmi malém rozsahu nebo vůbec ne. o Tak např. smrk ztepily by při zvýšení teplot o 2 C mohl být ohrožen v těch případech, kdy současná průměrná roční teplota lokality, kde je vysazován, je dnes větší než 7o C (Thomasius 1992). Areály lesních dřevin jsou určovány klimaticky. Omezujeme-li se pouze na dva ze souboru základních klimatických charakteristik, t.j. průměrnou roční teplotu a vlhkost prostředí (tj. rozdíl úhrnu srážek a ročního výparu v mm), je např. areál přirozeného rozšíření smrku ztepilého limitován intervalem průměrných ročních teplot asi 4 až 8o C a minimální vlhkostí asi 320 - 350 mm. Ekologické koordináty přirozeného rozšíření borovice lesní představuje interval 5 až 10o C a vlhkost prostředí asi 220 aaž 330 mm (Thomasius 1992). Podobně by bylo možno charakterizovat i některé další dřeviny, např. jedli bělokorou aj. V geografickém prostředí střední Evropy představuje zvýšení průměrné teploty o 1o C posun v geografické šířce o 100 až 150 km od jihu k severu. Na bázi modelování vlivu globálních změn teplot se předpokládá v podmínkách ČR posun vegetační stupňovitosti. Zatímco v současnosti je podíl plochy lesů ve vegetačním lesním stupni dubovém pouze necelé 2 %, při posunu o 1o C by se zvýšil na 18 %, při posunu o 4o C by pak teoreticky vzrostl dokonce na 77 %. Plocha lesního vegetačního stupně jedlobukového a vyšších stupňů by z dnešních asi 32 % při zvýšení teploty o 1o C poklesla jen asi na 6 %, při zvýšení průměrných teplot o 4o C pak teoreticky na necelé 2% (Kopecká, Buček 1992). V případech, že by došlo k oteplení, mohly by se změny zřetelně projevit na kontaktech vegetačních lesních stupňů a na specifických, zejména extrémních stanovištích Stejně by mohlo dojít k výrazným změnám v lesích na chudých, suchých písčitých stanovištích (např. vznik zakrslých borů, plochy s převládajícími druhy čeledi Ericeae aj.). V důsledku klimatických změn by mělo dojít ke změnám výškové stupňovitosti vegetace lesů v podmínkách střední Evropy. V této souvislosti byly již stručně charakterizovány výsledky modelového postupu orientovaného na posuny vegetačních lesních stupňů na území ČR (Kopecká, Buček 1992). Podle Fanty (1992) by dlouhodobé oteplení asi o 4o C mohlo s určitou pravděpodobností vést k posunu vegetačních lesních stupňů asi o 300 m. Lesy hercynských pohoří (Šumava, Bavorský les, Schwarzwald, Harz aj.) by se pravděpodobně změnily v lesy podobného typu, jako jsou dnes např. Vogézy, s převahou buku a jedle ve vyšších polohách a dubu v polohách nižších. Smrk by se pravděpodobně mohl udržet pouze v nejvyšších polohách, na níže položených lokalitách jen tam, kde se vytvořily specifické podmínky místního klimatu (úzká údolí). Nutno konstatovat, že v současnosti i budoucnosti je a bude charakter lesů v rámci určitých genekologických limitů především obrazem hospodářské činnosti člověka. Tuto skutečnost bude nutno mimo  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

41



jiné vzít v úvahu při představách a sledování důsledků očekávaných klimatických změn na lesy a lesní hospodářství. Názory, které naznačují nebo zdůrazňují nutnost redukce zastoupení smrku v druhové skladbě lesních porostů ve středoevropských podmínkách (Prudič 1990, Šindelář 1993, Thomasius 1991), v ČR především ve vegetačních lesních stupních 1 až 4, mají proto racionální základ. V případě PLO 25 se mohou změny v klimatu projevit zvláště v případě dlouhodobějších výskytů sucha na hřebenových exponovaných mělkých chudých kyselých kamenitých stanovištích u smrku, který mělce koření.

4.5.9. Antropicky podmíněné změny prostředí Mezi antropicky podmíněné změny prostředí lze v této oblasti zařadit především dlouhodobý vliv imisí na půdu a dřeviny. Projevem pak je okyselování půdního prostředí a odumírání smrku v nejexponovanějších polohách. Důlní činnost v minulosti neměla výraznější vliv na prostředí oblasti. Povrchová těžba stavebního kamene v lomech se nejvýrazněji projevuje na Špičáku u Deštného v.O.h., kde dochází k postupnému odtěžování vrcholu (amfibolitický gabrodiorit)

4.5.9.1. Vliv imisí na lesní půdy (MINX, A., HANIŠ, J.: Studie obnovy lesních porostů v pásmu ohrožení imisemi B v oblasti Orlických hor. Lesprojekt ÚHÚL Brandýs n.L. pob. Hradec Králové. 1988) Vliv imisí na lesní porosty i přízemní vegetaci lze posoudit podle změn dřevinného a bylinného patra již okulárně. Naproti tomu vliv imisí na lesní půdy, jejich fyzikální, chemické a mikrobiální změny lze jen velmi obtížně srovnatelně zjistit a vyjádřit bez rozsáhlého průzkumu půdními rozbory a možnosti provést srovnávací vyhodnocení. Lze předpokládat, že míra zatížení imisemi je v rámci pásma B nestejnoměrná a že je určena nejen složením a množstvím imisí, ale zejména klimatickými, půdními a topografickými faktory, které ovlivňují transport imisí a podíl tuhého, plynného a mokrého spadu. Dále záleží na matečné hornině, na bohatosti a ústojčivosti lesních půd, z této matečné horniny vzniklých. Proto se vliv imisí výrazně projevuje zejména na půdách přirozeně nebo druhotně chudých, kde dochází k poruchám ve výživě dřevin. Vliv imisí na lesní půdu je jednak přímý anebo zprostředkovaný cestou přes dřeviny, podrost a s opadem rostlinných orgánů. Lesní půda jako celek může přímo přijímat vysoká množství okyselujících plynných součástí imisí podle fyzikálních vlastností povrchem humusu i půdními horizonty pod nadložním humusem a při proplachu atmosférickými srážkami do spodin se sorbce imisí znovu obnovuje. V horských polohách, vlivem vysokých dešťových srážek za spolupůsobení kyselého nadložního humusu dochází k vyplavování bazických kationtů. K urychlené degradaci lesních půd pak dochází vlivem imisí působením kyselin z imisí k tvorbě sloučenin síry, dusíku a fluoru. Další postupné zvyšování kyselosti lesních půd ovlivňuje značné množství chemicko - fyzikálních procesů a biologických pochodů v půdách (rtuť, olovo, kadmium, částečně zinek i měď). Toxické působení nastává i u volného hliníku a jeho zpřístupnění rostlinám. Naopak značně klesá v kyselých lesních půdách mikrobiální činnost, aktivizace dusíku, biotická aktivita, humifikace a přístupnost nezbytných živin pro výživu rostlin a dřevin. V některých případech dochází uvolněnými kovy k oxidačně redukčním procesům a nepříznivými důsledky pro dřeviny (nedostatek kyslíku v půdě). Pod vlivem dlouhodobého okyselování půd dochází k trvalému vytěsňování bazických komponentů, především vápníku ze sorpčního komplexu, a tím i k ochuzování půdy o hlavní živiny a k blokování přístupnosti již tak malého zbytku hlavních živin - P2O5, K2O, CaO, MgO. Narušení sorpčního komplexu vede až k rozbourání původní příznivé půdní struktury. Dalším nepříznivým činitelem pro lesní půdy je nepřímý dopad imisí při provedení obnovy lesních porostů po jejich odumření. Z této nutné hospodářské činnosti je to zejména nasazení mechanizačních prostředků při vyklizování dřevní hmoty, které při nešetrném a neuvážlivém použití způsobují jednak narušení půdního povrchu (eroze, odplavení jemnozemě a živin, znečištění odtokových vod) a na druhé straně zhutněním vrchních vrstev půdy, zhoršení fyzikálních vlastností lesních půd. Za účelem zjištění stavu a změn v kyselosti a chemizmu lesních půd byly provedeny odběry půdních vzorků převážně z profilu v hloubce 5 - 30 cm. Tento profil byl zvolen proto, poněvadž se sleduje převážně následná obnova odumřelých porostů a tento profil je pro růst kultur rozhodující.

42




I. Rozbory půdních vzorků z odběrů: Půdní vzorky byly odebrány pracovníky ÚHÚL pobočky Hradec Králové a rozbory byly zpracovány v laboratořích ÚHÚL ústředí v Brandýse nad Labem. Rozborové listy jsou uloženy na ÚHÚL - pobočce Hradec Králové. - 1982 (VIII - IX), celkem 20 zprůměrovaných půdních vzorků z ploch TZP, proveden podrobný půdní rozbor metodikou A (Rychnov 15, Opočno 5) - 1984 (VI), celkem 25 půdních vzorků na LHC Rychnov z vrstvy 5 - 30 cm a zpracováno metodikou C a 5 zprůměrovaných vzorků na LHC Opočno (IX) metodikou A - 1985 (VI - VII), na LHC Rychnov 113 půdních vzorků, na LHC Opočno 47 půdních vzorků, metodikou C. Celkem bylo zpracováno 210 půdních vzorků, z toho na LHC Rychnov 153, na LHC Opočno 57. Použité metodiky odběru a rozboru půdních vzorků: Metodika A - podrobný půdní rozbor Vzorky se odebírají z hluboké půdní sondy z jednotlivých genetických horizontů (4 - 6 vzorků z jednoho půdního profilu). Používá se pro podrobnou charakteristiku půdy, dnes převážně na plochách TZP. Metodika B - zjednodušený půdní rozbor Odebírají se 3 vzorky z polosondy (z pokryvného humusu a z minerální vrstvy půdy do 20 cm a od 20 - 40 cm). Uplatňuje se převážně pro potřeby meliorací a rekultivací. Stanovuje se zrnitostní složení půdy, acidita, potřeba vápnění, humus, celkový dusík, přístupné živiny (P, K? Ca, Mg) a sorpční vlastnosti (STV). Metodika C - jednoduchý půdní rozbor Odebírá se průměrný vzorek z plochy z vrstvy 5 - 30 cm. Používá se převážně pro stanovení potřeby vápnění a hnojení při obnově lesních porostů v imisních oblastech. Stanovuje se acidita půdy, potřeba vápnění, humus, celkový dusík a přístupné živiny (P, K, Ca, Mg).

II. Vyhodnocení rozborů půdních vzorků v pásmu B: Vyhodnocení půdních vzorků bylo provedeno podle zastoupených lesních vegetačních stupňů v pásmu B, přičemž 7. lvs byl rozdělen na podstupeň hospodářský (7) a zakrslý (7Z). I když odebraný počet vzorků není statisticky průkazný, zpracované rozbory dávají obraz o půdních poměrech pásma B. a) Půdní reakce aktivní pH v H2O Z odebraných vzorků (1982-85)je podíl podle kritérií kyselosti následující: kyselost půdy počet vzorků velmi silně kyselá (do 3,5 pH) 109 silně kyselá (3,5 - 4,5 pH) 99 středně kyselá (4,5 - 5,5 pH) 1 mírně kyselá (5,5 - 6,5 pH) 1

% 52,0 47,0 0,5 0,5

TAB. 4.19. PŮDNÍ REAKCE AKTIVNÍ (1982-85) PODLE LESNÍCH VEGETAČNÍCH STUPŇŮ: počet vzorků průměrné zastoupení LVS mezní hodnoty v% pH ks % 34 51 24 3,25 - 5,01 3,67 6 47 83 40 2,93 - 4,34 3,58 7 11 42 20 3,20 - 4,19 3,50 (7Z) 8 34 16 3,17 - 4,04 3,48 8 úhrnem 100 210 100 2,93 - 5,01 3,57 TAB. 4.20. PŮDNÍ REAKCE AKTIVNÍ (1982-85) PODLE SOUBORŮ LESNÍCH TYPŮ: SLT průměrné pH 3,85 6S, 6V, 6O 3,50 6K, 6N 4,03 7S, 7F, 7V 3,71 7P, 7T 3,52 7K, 7N 2,82 7Z 2,73 8Z


43



Pro or ien tačn í p oro vná n í jsou v následující tab. 4.21. uvedeny výsledky rozborů půdních vzorků, provedených ÚHÚL v rámci šetření přírodních podmínek v celé oblas ti Or lických hor (vztaženo na hloubku 5 - 30 cm) s těmito výsledky průměrné aktivní kyselosti v pH (průměr ze všech provedených rozborů včetně MZCHÚ): TAB. 4.21. ORIENTAČNÍ VÝSLEDKY PRŮMĚRNÉ AKTIVNÍ KYSELOSTI V pH (5-30 cm): 1959 4,70 pH 1970 4,40 pH 1985 3,57 pH 1992 3,86 pH 1998 3,96 pH b) Půdní reakce výměnná (pH v KCL) TAB. 4.22. PŮDNÍ REAKCE VÝMĚNNÁ PODLE LESNÍCH VEGETAČNÍCH STUPŇŮ: zastoupení počet vzorků LVS mezní hodnoty průměrné pH kyselost půdy v% ks % velmi silně kyselá (do 3,00 pH) 2,47 - 3,95 34 51 24 3,00 6 velmi silně kyselá (do 3,00 pH) 2,42 - 4,03 47 83 40 2,90 7 velmi silně kyselá (do 3,00 pH) 2,36 - 3,85 11 42 20 2,82 (7Z) velmi silně kyselá (do 3,00 pH) 2,41 - 3,53 8 34 16 2,73 8 velmi silně kyselá (do 3,00 pH) 2,36 - 4,03 úhrnem 100 210 100 2,88 Výměnná půdní reakce je podkladem pro stanovení dávek vápnění.

c) Obsah oxidovatelného uhlíku, humusu a celkového dusíku v %: TAB. 4.23. VÝSLEDKY Z ODBĚRU 160 VZORKŮ (1987, 1985) LVS uhlík humus 4,52 7,79 6 5,37 9,26 7 6,02 10,38 (7Z) 6,11 12,39 8 Průměrně 5,40 9,61

dusík 0,28 0,35 0,36 0,43 0,35

počet vzorků 37 64 31 28 160

Vysvětlivky: Obsah humusu < 0,5 0,5 – 1,0 1,0 – 2,0 2,0 – 3,0 3,0 – 5,0 5,0 – 15,0 15,0 – 30,0 > 30

Oxidovatelný uhlík % < 0,3 velmi slabě humózní 0,3 - 0,6 slabě humózní 0,6 - 1,2 mírně humózní 1,2 - 1,7 středně humózní 1,7 - 2,9 humózní 2,9 - 8,7 silně humózní 8,7 - 17,4 humusová > 17,4 rašelinná půda

< 0,03 0,03 – 0,06 0,06 – 0,20 0,20 – 0,30 > 0,30

Celkový dusík % velmi chudá chudá střední dobrá bohatá

Zásoba celkového dusíku odpovídá vysokému obsahu humusu a je převážně bohatá až dobrá. Poměr C : N je relativně příznivý, jen u několika vzorků byly zjištěny vyšší hodnoty C/A, které pravděpodobně způsobuje zhoršená přijatelnost dusíku pro výživu dřevin. Pokryvný humus je tvořen převážně surovým humusem se silnou až velmi silnou kyselostí a extrémní sorpční nenasyceností vlivem špatného rozkladu a obsahu kyselých látek. d) Obsah přístupných živin: TAB. 4.24. VÝSLEDKY Z ODBĚRU 160 VZORKŮ (1987, 1985) LVS P2O5 K2O CaO 188 39 152 6 110 41 162 7 77 46 88 (7Z) 41 51 130 8 Průměrně 112 43 140 44

MgO 57 30 21 38 36

počet vzorků 37 64 31 28 160




Vysvětlivky: P2O5 < 40 40 – 80 80 – 160 160 – 250 > 250

Přístupné živiny mg/kg (výluh 1% kyselinou citronovou) K2O CaO MgO < 35 < 200 < 30 35 – 60 200 – 500 30 – 70 60 – 120 500 – 1000 70 – 150 120 – 160 1000 – 2000 150 – 250 > 160 > 2000 > 250

zásoba velmi nízká nízká střední dobrá vysoká

Z obsahu přístupných živin největší rozptyl výsledků nacházíme u fosforu. Průměrná zásoba všech vzorků je nízká až střední, vyskytují se však i vzorky se zásobou velmi nízkou, ale také velmi vysokou. Zásoba přístupného vápníku je velmi nízká, jen v málo případech nízká nebo střední. Zemina má většinou velmi nízkou až nízkou zásobu přístupného hořčíku, pouze u několika vzorků zjištěna střední zásoba hořčíku. Hodnoty zásoby přístupného draslíku jsou většinou velmi nízké až nízké, jen ojediněle se vyskytují zásoby střední.

4.5.9.2. Meliorační opatření - vápnění půd PODRÁZSKÝ V., VACEK S. : Dynamika poškození smrkových a bukových porostů v CHKO Orlické hory. V I . M e l i o r a č n í o p a t ř e n í . Příroda, Praha, 10: 143 - 152, 1997

Nepříznivý stav půd v oblasti Orlických hor je způsoben nejen přírodními podmínkami dané oblasti (chudé matečné horniny, klimatické podmínky), ale i silnými antropogenními vlivy (změna druhové skladby, ochuzení o živiny, kyselý spad). Pro zajištění obnovy funkčních lesních ekosystému a zlepšení zdravotního stavu a ekologické stability stávajících porostů je možno využít řady melioračních opatření. Mezi nimi důležité místo zaujímá i vápnění a biologická meliorace stanovišť. Meliorační vápnění jemně upraveným dolomitickým vápencem má pozitivní vliv na regeneraci stavu půd. Zvyšuje se půdní reakce a obsah bází, stejně tak jsou revitalizovány cykly živin. Lze doporučit zejména pomístnou aplikaci při zakládání kultur lesních dřevin. Účinky vápnění zůstávají i po 8 letech omezeny na nejsvrchnější půdní vrstvy a jen pozvolna pronikají do spodin. Nicméně lze doložit vysoce kladný vliv na smrkové kultury v etrémních imisně ekologických podmínkách hřebenových partií hor. Podobně i v porostu olše se projevilo jeho příznivé působení na stav půd. Opět se zvýšila půdní reakce, obsah bází i ostatních živin s výjimkou fosforu. Příznivé změny doznala především dynamika dusíku. Příměs olše lze na vhodných stanovištích doporučit jako výrazný meliorační faktor. Příznivě ovlivňuje nejen půdní podmínky, ale i svým bohatým ekologickým krytem porostní prostředí. PODRÁZSKÝ. V. : Vápnění lesních půd v imisních oblastech. Disertační práce, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště - Strnady, pracoviště Opočno, červen 1992:

Vliv vápnění je vždy podmíněn nejen způsobem provedení zásahu, ale i charakterem stanoviště. Rozbor místních půdních a porostních podmínek je tedy základním předpokladem pro úspěšnou melioraci. Pro zajištění příznivých účinku vápnění a zmezení nepříznivým enviromentálním dopadům je v imisních oblastech účelné rozlišit několik typů stanovišť, daných charakterem a velikostí imisního zatížení, ekologickými podmínkami a naléhavosti meliorace. Význam vápnění zde spočívá především v dlouhodobém zvýšení obsahu deficitních živin vápníku a hořčíku v půdě, neutralizaci kyselého spadu a omezení aktivity látek s toxickým působením na kořeny dřevin. Výraznější význam má pouze při přítomnosti relativně vitálních porostů cílových nebo náhradních dřevin, jinak může prohloubit degradační pochody na holinách, spočívající v mineralizaci humusu a dusíku, což platí ostatně i v jiných imisně ekologických poměrech. Pro stanovení potřeby vápnění a kontrolu účinnost je rozhodující odběr vzorků. Je nutno přistoupit přinejmenším k diferencovanému odběru nadložního humusu ( vrstvy F a H nebo F+H ) a minerální půdy. Počet odběrů se musí řídit heterogenitou půdních podmínek a počet opakování při jednom odběru by měl být alespoň 5 -10. Kriteria úspěšnosti zásahu dosud nejsou jednoznačně stanovena. Na základě dosavadních poznatků lze prozatím říci, že vápnění v méně extrémních imisně ekologických podmínkách je aktuální při poklesu výměnné reakce pod 3,0 ve vrstvě humusu a pod 3,5 - 4,0 ve vrstvě minerální půdy. V případě jehličnatých porostů není účelné zvyšovat pHKCL nad 4,5 - 5,0, v případě listnáčů nad 5,5. V minerální půdě dostačuje pHKCL 4,5 stupně. V extrémních poměrech je situace ještě méně jasná. Pro zabránění nadměrné intenzitě mineralizačních procesů by pH výměnné nemělo ve vrstvě humusu překročit 4,5 - 5,0 stupně. Nasycení sorpčního komplexu bázemi by ve svrchní vrstvě minerální půdy mělo dosahovat alespoň 15 - 20 % ( mimo velmi výrazné Ep horizonty ), Podíl hořčíku na výměnné kapacitě by měl dosahovat alespoň 5 %. Jednorázová dávka by neměla přesahovat 4 - 5 t účinné hmoty na 1 ha, intenzivnější zásahy lze uskutečnit pouze ve vitálních porostech cílových nebo náhradních dřevin. U vyšších dáve na holinách lze očekávat výrazné ztráty humusu a dusíku mineralizací.  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

45



Vápnění na povrch půdy zůstane i nadále hlavní způsobem aplikace. Zapravení vápenatých látek do půdy lze doporučit pouze při zalesňování zcela degradovaných ploch, rekultivacích a při melioracích chudých lesních půd s přeměnou dřevinné skladby ( výsadba náročnějších listnatých dřevin ). Je třeba zdůraznit potřebu používat při chemické melioraci lesních půd účinných melioračních hmot, v případě vápenců a dolomitických vápenců pak látek s odpovídajícím zrnitostním složením. Za dostatečně účinný lze aplikovaný dolomitický vápenec považovat v případě, není-li velikost zrnvětší než 1 mm. Většina dávky by pak měla být o velkosti částic 0,2 - 0,5 mm, další zvyšování jemnosti již není z hlediska účinnosti nutné. Kompromis mezi užitím hrubých vápenců, snadno aplikovatelných letecky a jemných účinných materiálů představuje granulace jemného vápence. Výhodné by bylo zvýšit podíl pozemní aplikace vápenatých hmot, výrazně levnější a s lepším rozptylem jemných materiálů. Prostředky vynakládané na vápnění a hnojení v lesním hospodářství jsou značné a mělo by být v zájmu lesnického provozu, ale i kontrolních orgánů, jejich účinné a hospodárné využití. V rámci těchto prostředků by jejich část měla být věnována i na výzkum otázek souvisejících s chemickou meliorací lesních půd v jednotlivých imisních oblastech. PODRÁZSKÝ. V. : Krátkodobé účinky vápnění v extrémních imisně ekologických podmínkách Orlických hor. Lesnictví - 1991, č. 12.:

Přes krátké působení vápence na experimentálních plochách lze činit některé dílčí závěry. V porostech a na čerstvých holinách v relativně příznivějších stanovištních podmínkách má vápnění příznivý vliv na úpravu půdní reakce, humifikaci, obsah výměnných bází, výměnnou kationtovou kapacitu, stupeň nasycení sorpčního komplexu bázemi, na pokles výměnné titrační acidity a obsahu toxicky působících kationtů. Na starších holinách v extremnějších polohách, zejména vrcholových a hřebenových, lze očekávat nežádoucí prohloubení mineralizačních pochodů a značné ztráty humusu a dusíku. To může vést k rychlejší degradaci stanoviště, omezení kořenového prostoru dřevin a většímu ohrožení suchem, zejména na místech s narušeným povrchem půdy. Tyto negativní jevy pravděpodobně nevyváží výraznější úprava půdního chemismu, která zde byla pozorována. V námi sledovaném případě se příznivě projevilo stupňování dávky, negativní vliv vápnění se přitom nezvýšil. Zejména v porostech s mocnou vrstvou nadložního humusu lze s příznivějším účinkem vápnění počítat až po aplikaci většího množství vápenatých látek rozdělených popřípadě na více dávek. Pro využití kladných účinků vápnění je pravděpodobně velice významná rozvíjející se vegetace, buď paseční, alespoň a bezprostředně po aplikaci vápence a vzniku holin, nebo vitální porost cílových či náhradních dřevin. V první fázi působení melioračních hmot se výrazně neprojevilo rozdílné zrnitostní složení vápenců. I hrubší materiál se prozatím ukázal jako účinný, což bylo pravděpodobně zapříčiněno vysokým obsahem jemné příměsi. V další fázi výzkumu je třeba se zaměřit na sledování účinků vápnění v extremních stanovištních podmínkách, aby bylo možno omezit ztráty humusu a dusíku, dále pak na pozorování účinků vápenců s různým zrnitostním složením v delším časovém období a na vliv vápnění na růst a vývoj kultur. PODRÁZSKÝ. V. : Vliv vápnění na vlastnosti lesních půd a na odolnost lesních dřevin vůči působení imisí. Referát, Lesnictví, 37, 1991, č. 2.: I. Vliv vápnění na vlastnosti půd Především je možno vápněním dosáhnout příznivých změn půdních vlastností. V důsledku aplikace živin, obsažených ve vápenatých látkách, a jejich chemického působení se mění chemické vlastnosti půd a oživuje se účinnost půdních mikroorganismů. To má za následek mohutný rozvoj půdních bakterií, aktinomycet a živočichů, jako jsou prvoci, chvostoskoci, hmyz a žížaly, což vede ke zrychlené mineralizaci, lepší humifikaci a ze stanovištního hlediska příznivému mísení organických a minerálních částic (Adams et al., 1978; Schauermann,1985; Olsson, 1986). Zlepšují se i fyzikální vlastnosti lesních půd, jako je pórovitost, vodní kapacita, provzdušněnost aj. (Masaryk, 1980 Olsson, 1986). Změny surového humusu jsou méně výrazné, zato u příznivějších forem dochází k rychlému posunu ve směru mull (Gussone, 1984; Derome, 1985; Materna, 1986). Po odeznění účinků vápnění je zde však tendence návratu ke stavu humusu, jaký byl na dané lokalitě před vápněním. Pak dochází k akumulaci nové vrstvy surového humusu, často ještě nepříznivějšího, neboť lehce mineralizovatelné látky, i část látek rozkladu hůře přístupných, byly již vyčerpány, výrazný podíl živin ztracen vyplavením a nové vápnění již nevede k úspěchu (Seibt, 1977; Seibt a Reemtsma, 1977; Seibt a Wittich, 1977). Je proto účelné používat vápnění jako součást komplexní meliorace, kde plynule navazují další opatření, jako je hnojení a biologická meliorace. Je zdůrazňována přítomnost vitálního porostu, který je schopen využít živiny uvolněné vápněním, nebo přítomnost přízemní vegetace; její rozvoj umožňuje trvalejší změnu humusu na příznivější formu, zároveň však, zejména v mladších stadiích vývoje porostu, signalizuje značné prosvětlení a tedy nedostatečné využití růstového prostoru dřevinami, hlavně jehličnatými (Seibt a Reemtsma, 1977; Seibt a Wittich, 1977). Z dlouhodobého hlediska je tedy dopad samotného vápnění na stav půdy sice většinou mírný, nicméně však pozitivní, nebereme-li však v úvahu ztrátu živin, hlavně dusíku (Matzner, 1985). Chemismus, biologické a 46




fyzikální vlastnosti se zlepšují, k trvalému využití těchto příznivých změn je však třeba a využít řadu dalších opatření chemické a biologické meliorace stanovišť. II. Vliv vápnění na kultury Při sledování vlivu vápnění na kultury bylo pozorováno jeho vcelku příznivé působení. To bylo zesíleno zapravením vápenatých látek do půdy (Seibt a Reemtsma, 1977; Derome, 1985; Materna, 1986). Tím se však zároveň zesiluje mineralizace a vyplavování živin a nutno uvážit, co je výhodnější pro vývoj porostu z dlouhodobého hlediska, minimálně na období jednoho obmýtí (Seibt a Reemtsma,1977). Kladné působení vápnění bylo pozorováno zejména při zalesňování a obnově stanovišť primárně chudých, jako jsou písky, rašeliny a kaolinické jíly, dále pak degradovaných a devastovaných půd. (Lhotský a kol., 1987). Méně vhodná se jeví aplikace vápenatých látek pouze na místo výsadby sazenic. Tesař (1986) vyhodnotil plochu, kde bylo do jamky přidáno množství 1 kg mletého vápence, nebo 4 kg diabázu. V prvních letech rostly hnojené sazenice výrazně rychleji, takže se o 40% vyšší náklady takřka vrátily díky menším nákladům na ožínání. V dalších letech však náskok hnojených sazenic klesal, až po sedmi letech zanikl. V důsledku příznivých půdních vlastností v jamkách totiž kořeny neprorůstaly do okolní půdy a po vyčerpání živin v kořenovém prostoru došlo k růstové depresi. Docházelo též k vývratům sazenic s deformovaným kořenovým systémem. Při celoplošné aplikaci vápenatých látek k těmto jevům nedocházelo, zato však byl na těchto plochách podpořen rozvoj buřeně, což zvýšilo požadavky na její likvidaci. Tomu je možno zabránit, alespoň dočasně, celoplošnou přípravou půdy spojenou nejen se zapravením vápenatých látek, ale i s celoplošnou mechanickou likvidaci buřeně, to však nadměrně zvyšuje negativní ekologické dopady vápnění i náklady (Seibt a Reemtsma, 1977). Na extrémních stanovištích, jako jsou např. píky nebo, jíly, degradované a devastované půdy, je naopak příprava a zpracování půdy výhodou, zlepšuje strukturu půdy a likvidace buřeně vede k lepší vodní bilanci nové kultury (Lhotský a kol., 1987). V imisních oblastech ČR je potom vápnění považováno za neoddělitelnou součást obnovy, ve spojení as plným hnojením je nezbytným prostředkem pro udržení životaschopných kultur v extrémních podmínkách imisních holin (Jirgle, 1986,1988 ). III. Vliv vápnění na porosty. Vliv vápnění na starší a dospělé porosty je hodnocen méně příznivě. Zejména dlouhodobý účinek je popisován jako neutrální až mírně negativní. Bez dalších opatření dochází opět, po přechodném zvýšení, k růstové depresi a objevují se nedostatky ve výživě, část prohloubené. Dochází k citelným ztrátám organických látek a dusíku (Derome, 1985; Seibt, 1977; Seibt a Reemtsma, 1977; Seibt a Wittich, 1977). V oblastech postižených nepřímým působením imisí (pozaďové koncentrace SO2, kyselé srážky) lze vápněním a současným hnojením zvýšit odolnost a zdravotní stav porostů, zejména byly-li meliorační hmoty aplikovány před objevením se prvních vážných příznaků ochoření lesa. Je zdůrazňována důležitost dodání ostatních živin, např. fosforu (Ulrich a Keufel, 1970) či draslíku (Matzner, 1985). Beese a Waraghai (1985) uvádějí, že zdravotní stav je možno zlepšit, nejsou-li překročeny hraniční hodnoty odstínitelného zatížení. Klíčový význam je připisován hořčíku. Je nejčastěji uváděn jako deficitní prvek v důsledku intenzivního vymývání kyselými srážkami, a to z asimilačních orgánů i z půdy, a v důsledku zvýšeného přísunu dusíku do lesních ekosystémů. Intenzivněji rostoucí porosty pak vykazují nedostatek jiných živin, nejčastěji právě hořčíku (např. Hüttl, 1985). Otázka hlavní příčiny poškozování lesních dřevin a způsobu jejich revitalizace je však dosud předmětem diskusí, ba i sporů. Někteří autoři za hlavní stresor považují acidifikací půdy a uvolňování hliníku v přístupné formě (např. Ulrich, 1989) a jeho hlavní protiopatření navrhují velkoplošné vápnění, jiní za důležitější považují právě absolutní i relativní ochuzování lesních ekosystémů o hořčík i jiné živiny, jako vápník, draslík a zinek (např. Rehfues, 1989). Nápravu vidí v dodání deficitních živin hnojením na základě analýz půdy a asimilačních orgánů a posouzení stanovištních podmínek a stavu výživy. Oba dva hlavní názory jsou v konkrétních případech podloženy experimentálními výsledky. Všichni autoři se ale shodují v tom, že pro revitalizaci lesních porostů je bezpodmínečně nutné antropogenní zatížení cizorodými látkami snížit. V oblastech silného imisního zatížení není naděje na zlepšení zdravotního stavu dřevin a na na zabránění hynutí původních, zejména jehličnatých lesů. Vápnění odumírajících a odumřelých lesů, stejně tak i holin, se nedoporučuje, neboť se nadměrně zvyšuje nebezpečí ztrát živin, hlavně dusíku a zasažení vodních zdrojů. E V E R S (19 84 ) tak do por uču je vá pn i t a hno j i t : - zdravé, uzavřené porosty všech věkových tříd, - porosty slabě poškozené, před obnovou a při ní, při přirozené obnově, - slabě až mírně poškozené mladší porosty s celkově příznivou prognózou. H n o j i t ( EVERS 1984) n ed opo ruču je: - staré porosty,  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

47



- porosty odumřelé a těžce poškozené. Podobné názory má i Fiedler (1986). Vápnění je považováno za důležitou součást meliorace a udržení kvality stanoviště, zejména v souvislosti s minerálním hnojením, při kterém hrozí nebezpečí okyselení půdy (Ulrich, 1986). V imisních oblastech nepředpokládají někteří autoři změny půdních vlastností, ani stavu porostů v důsledku vápnění, to má pouze odstínit alespoň část kyselého spadu (Materna a Skoblík, 1988). Také Beese popisuje posun ve významu připisovanému vápnění v historii jeho vývoje. Od představ o zlepšení přírůstku, dnes překonaných (např. Seibt a Reemtsma, 1977), se přešlo ke koncepci meliorace stanoviště a v poslední době k představě o kompenzaci kyselých atmosférických i pedogenních látek v půdě. Vápnění není považováno za opatření obrany proti odumírání lesa a působení imisí, ale za prostředek prevence poškození půd (nikoli porostu) (Gussone, 1983a, 1984). V situaci, jaká je v ČR, lze tedy počítat s odstíněním pouze části spadů kyselých látek, což může mít ekologický a snad i ekonomický význam pouze při podstatné redukci znečištění ovzduší kyselinotvornými látkami, především oxidy síry.

4.5.9.3. Mechanické shrnování klestu (ŠACH. F. : Dopady mechanizovaného shrnování klestu na produktivnost stanoviště v hřebenové partii Orlických hor. Práce VÚLHM 79, 1994:125 - 139.)

Na kamenitém humusovém podzolu na vrcholu Velká Deštná v Orlických horách (nadm. výška 1 000 m) se sledovaly dopady mechanizovaného shrnování klestu. Shrnovač klestu přemístil 199 m3.ha-1 půdního krytu a vrchní půdní vrstvy. Těžební odpad pokryl 13% holoseče, 7% půdního povrchu bylo poškozeno těžce (kategorie narušení C) a 9 % velmi těžce (kategorie narušení D). Chemické a fyzikální vlastnosti půdy byly porušeny většinou do hloubky 0 - 15 cm, v poměru k intenzitě půdního narušení. Ta je určována především tloušťkou povrchové půdní vrstvy ve valech. Degradováno je 16%holoseče. Potenciální ztráta na přírůst byla vypočtena na 2,2 - 2,5 m3.ha.-1 rok-1, další ztráty mohou být očekávány na 13% plochy pokryté valy. Degradace plochy též ohrožuje půdní a vodní konzervační funkci horských lesů. Imisní kalamita v severních pohraničních hvozdech České republiky postihla též lesní ekosystémy v Orlických horách. Při odstraňování následků této kalamity došlo k častějšímu a rozsáhlejšímu používání mechanizačních prostředků. Potřeba urychlené obnovy porostů zejména v exponovaných polohách si po jejich smýcení vyžádala i urychlenou přípravu těchto stanovišť k zalesnění. K soustředění značného objemu těžebních zbytků z rozlehlých vytěžených ploch do valů se používaly shrnovače klestu nesené kolovými traktory. Vzhledem k imisnímu zasažení především vrcholových partií, jejichž ploché hřebeny s povlovnými svahy jsou snadno dostupné pro kolové mechanizační prostředky, uskutečňoval se mechanizovaný úklid klestu často v extrémních imisně ekologických poměrech. Ve vrcholové části Orlických hor méně postižené exhalačními těžbami, obhospodařované Lesní společností Opočno, se provádělo mechanizované shrnování klestu na rozloze cca 5 ha ročně. Ve vrcholové části silně postižené exhalačními těžbami, obhospodařované Lesní společností Rychnov n. Kn., sledoval trend mechanizovaného shrnování klestu vývoj těžeb a v jednotlivých letech imisní kalamity dosahoval následujících hodnot. rok 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 ha 9,7 54,5 32,5 40,7 64,0 26,4 14,8 Zdejší nepříznivé imisně ekologické poměry záporné účinky mechanické přípravy pozemků pro zalesňování prováděné shrnovači dále zvýraznily. Problematika negativních dopadů mechanizované přípravy ploch pro zalesňování byla podrobně rozvedena v referátu (přehledu poznatků), publikovaném v Lesnictví č.2 z roku 1992. Zmíněny byly degradace půdy (snižování její úrodnosti) přemísťováním svrchních půdních vrstev mechanizačními prostředky a vodní erozí, degradace zhoršováním fyzikálních vlastností (zhutňování u vlastnosti chemických / především redukce schopnosti udržet živiny, ale i ztráta živin samotných.

4.5.10. Historicky doložené rozšíření hospodářských dřevin (NOŽIČKA, SAMEK 1972, HORÁK 1980) Na celém okrese Rychnov nad Kněžnou nelze pochybovat o původnosti smrku, který Sommer neuvádí jen na opočenském a vambereckém panství. Přesto se na hranici u Deštného na Opočensku připomíná smrk s buky a jedlí již r. 1584664). Rovněž v odhadu opočenského panství z r. 1636665) se zdůrazňuje, že v tamějších lesích a horách je „rozličné dříví jedlové, smrkové, borové, dubové k stavění a rozličným potřebám, též lesu bílého zrostlého na smejcení“. Také v hraničním popisu z r. 1642666) jsou na Opočensku zaznamenány hraniční smrky u Houdkovic, Přepych, Křivic a u Skalky. V lesním řádu opočenském z r. 1717667) se připomínají smrky u Frymburka a v letech 1737-1739 u Bystrého, Ohnišova, Sedloňova, Ježkovic a Ledců. Ještě r. 1844668) v bolehošťském revíru (v lese Jírovství) zůstalo 21,6 ha 155letého smrkojedlodubového a r. 1838 přes 6 ha 120-150letého smrkoborového lesa. Rovněž ve vambereckých lesích podle jejich odhadu v zemských deskách z r. 1704669) bylo i stavební dříví smrkové, 48




jedlové a bukové. Borohrádeckému panství podle odhadu z r. 1623670) náleželo 50 léčí „pěkných vyspělých jedlových, smrkových, borových i dubových“. V častolovických lesích se u Ledského dvora, Na Dolní stráni u Radostovic r. 1684 vyskytuje smrk s jedlí a dubem. I v zápise o hranicích mezi Častolovicemi a Opočnem z r. 1765671) se uvádějí jako hraniční stromy duby (250), jedle (53), smrky (49), borovice (48), habry (7), aj. Některé ze zmíněných hraničních smrků byly označeny jako velké, silné kmeny. Ještě r. 1838672) prokazovalo původnost tamějšího smrku 31,35 ha 150-200letého jedlosmrkobukového lesa Léčkov, 6,28 ha 150-160letého smrkojedlového lesa v revíru uhřiňovickém, 3,28 ha 140-150letého jedlosmrkového lesa v revíru koldínském, 1,28 ha 130-140letého a 6 ha 100-150letého borového, smrkového, bukového a dubového lesa v revíru Vokliky, 7,8 ha 150-180letého smrkoborového a 36,5 ha 100-150letého smrkoborového a 36,5 ha 100-150 letého smrkoborodubového lesa v bědovickém revíru. Na panství Kostelec nad Orlicí r. 1787673) bylo uvedeno 250 hraničních smrků, 180 jedlí a 120 borovic. V lesích černíkovických byly r. 1819674) nejstarší (stoleté) lesní porosty smrkojedlobukové, jedlosmrkové a smrkojedlové. Na Solnicku, kde r. 1584675) stály dva velké smrky u potoka, v hospodářském lesním plánu z r. 1706676) se v Louisině údolí, Kvasinách a Podolí v nejstarších mýtných porostech vyskytovaly ponejvíce jedle, smrk, buk, a dub. Také rychnovské lesy r. 1704 byly smrkojedlové s příměsí buku. Podle odhad z r. 1819677) v revírech Deštné, Kunštát a Říčky zbyly přes 100 let staré jedlosmrkobukové i smrkojedlobukové lesy. Na Špičáku zůstaly tehdy staré smrkové výstavky, pod nimiž rostl smrkový nárost. Na panství Rokytnice v Orlických horách, kde se r. 1557678) u Bartošovic připomíná smrk s jedlí, bukem, javorem a lípou, podle hospodářských lesních plánů z let 1815 a 1820 byly převážně lesy smrkojedlobukové679). Ještě v rokytnickém lesním hospodářském plánu z r. 1850680) se uvádějí v revíru Suchý 140leté smrkojedlové a 150leté jedlosmrkové porosty v Suchém lese a 130-140letý smrkojedlobukový porost v revíru Václavova Seč. Na panství Doudleby byly na smrcích vyznačeny hranice s Vamberkem (1674), Kostelcem a Lanškrounem (1690) i Borovnicí (1702)681). Pro Potštejn máme hospodářský plán až z r. 1842682), kde se uvádějí jako nejstarší mýtné porosty jedlosmrkové. Leč i tam byl smrk zřejmě původní. V okrese Ústí nad Orlicí je smrk rovněž autochtonní dřevinou na všech tamějších panstvích i statcích. Na žambereckém panství se s ním i s jedlí a bukem setkáváme již r. 1688 na hranicích žampašských, v následujícím roce (s jedlí, bukem a borovicí) na hranicích rokytnických a r. 1690 i na potštejnských (tam ještě navíc s lípou, dubem, habrem a javorem) a vambereckých (jen s jedlí, bukem, javorem a osikou). Ještě v hospodářském plánu, který pro žamberecké lesy r. 1832683) sestavil známý lesnický odborník a publicista Emil A n d r é, se uvádějí staré mýtné lesy, a to smrkojedloborové v revíru helkovickém, smrkojedlové v revíru žambereckém (v lesních tratích Doly, Černý les u Kunvaldu a Kněžství), litickém (Chlum, Kletná) a v kláštereckém. V revíru zdobnickém (Velká a Malá Zdobnice) převládaly jedle a smrk. Také v žampašských lesích v sousedství s letohradskými lesy byl r. 1689684) smrk hraničním stromem s jedlí, bukem, dubem a břízou. V letohradských lesích podle zařizovacího elaborátu Kryštofa Liebicha z r. 1828685) byly v revíru těchonínském lesní trati jedlosmrkobukové ve stáří 140-200 let a v revíru letohradském 100 až 130leté jedlosmrkové porosty. Podle odhadu z r. 1831686) v tamějším machovickém revíru zbyly 24 ha 100-150 letých smrkojedlových lesů. Také na panství Králíky se r. 1814687) uvádějí až 100leté jedlosmrkobukové lesy místy s příměsí javoru. Na lanškrounském panství r. 1810688) dosahovaly jedlosmrkobukové i jedlosmrkoborové lesy, místy smíšené též s javorem a klenem, stáří 100 až 200 let, což rovněž plně prokazuje tamější původnost smrku. Na panstí Brandýs nad Orlicí se v popise z r. 1830689) uvádějí 100leté jedlosmrkobukové lesy, kdežto na choceňském panství, kde v nořínském hájemství r. 1749690) převládaly jedle, smrk a borovice, ještě r. 1836691) zbyly v revíru Dvořisko (v Panském lese) více než 100 let staré lesy smrkojedloborové a smrkojedlodubové, v revíru újezdeckém smrkolipodubové, smrkoborodubové, smrkojedloborové s příměsí dubu i borosmrkové, a v revíru Hluboký borosmrkodubové i borosmrkojedlové lesy. Statku Zámrsk podle odhadu v zemských deskách z r. 1777692) náležely u Jaroslavi lesy jedlové, smrkové, borové, bukové a dubové, z nichž bylo možno použít dříví i na krovy. Lesy města Vysoké Mýto, jejichž hranice byly r . 1722693) vyznačeny na borovicích, břízách, lípách, smrcích, dubech, habrech, velké jedli u Džbánova i javoru, dosahovaly r. 1826694) stáří 100-120 let ve smrkojedloborové lesní trati Hatě, ve smrkoborových Frábských dolech a ve smrkoborodubovém Chobotě. Př i posuz ování cenoticko-ekologického areá lu smrk u si musíme být ovšem vědomi, že jeho přirozený výskyt, stejně jako ostatních dřevin, není jen produktem ekologické konstituce, ale do značné míry je více či méně zřetelně ovlivněn daný areál konkurenčními vztahy mezi komponenty lesa. Pokusy a umělé výsadby ukazují zcela jasně, že většina druhů má mnohem širší ekologickou amplitudu, než je jejich přirozený areál. Jinými slovy: dřeviny (a obecně rostliny) mohou prospívat i v ekologických podmínkách, kde přirozeně nerostou, jestliže se odstraní konkurence ostatních komponentů. Konkurence vlastně „zužuje“ ekologickou amplitudu druhu, až již jde o jednotlivé ekologické faktory (např. pH, vodu, jedlotlivé živiny), nebo o souhrn všech faktorů (tj. „prostředí“ jako celek). A prá vě d lo uho do bý vliv č lo věk a v po dob ě e xploa ta č ních těžeb buku a jiných dře v in a t í m r a d ik á ln í m u v olň o ván ím zá po je , výr azně n apo má ha l po ce lá s ta le tí ješ tě d lo uho před u mě lou obnovou samovolnému r ozšiř o ván í smrku dosu d zas toupe néh o p ouze v př ím ěs i n a př íhod ných s tano viš tích , k te rému pr áv ě u v ol něn é pl och y v el m i v y h o vu j í .


49



4.5.11. Analýza změn v přírodních rezervacích (VACEK S., PODRÁZSKÝ V., SOUĆEK J. : Dynamika poškození smrkových a bukových porostů v CHKO Orlické hory. VII. Analýza změn v NPR Bukačka a NPR Trčkov Příroda, Praha, II: 183 - 199, 1997)

I. NPR Bukačka: Nachází se na severovýchod od Deštného v hřebenové část Orlických hor, cca 1km od Šerlichu směrem k Vrchmezí, při státní hranici s Polskem. Leží v nadmořské výšce 970 -1030 m.n.m. a má výměru 50,72 ha. Průměrná o roční teplota lokality činí cca 4 C, úhrn srážek se pohybuje kolem 1 1 200 mm. Geologický podklad tvoří svorové ruly a svory. Převážně silně kyselá kambizem je většinou hlinitopísčitá, kamenitá až balvanitá, místy dosti vlhká s mocnou vrstvou nadložního humusu. Orlické hory, budované z chudších krystalických hornin, se vyznačují převahou acidofilní vegetace hercynského typu, takže tím více překvapuje floristická bohatost této rezervace. Se svými více než 200 druhy vyšších rostlin je Bukačka nejbohatší botanickou lokalitou Orlických hor. V chráněném území pod vrcholovým fenoménem se nachází stará pralesovitá bučina se společenstvy náležejícími převážně do svazu Luzulo-Fagion. Její stromové patro je tvořeno zakrslým bukem a přimíšeným smrkem, jeřábem a klenem. Řídké keřové patro je složeno z mladých exemplářů těchto dřevin a k nim ojediněle přistupuje lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Vedle montánních bylinných druhů se vyskytují i druhy vysokostébelných horských niv ze svazu Adenostylion. Díky kombinaci klimatických a edafických poměrů je NPR Bukačka v rámci Orlických hor výjimečným objektem, a proto si zasluhuje maximální péči i pozornost výzkumu.Hlavním cílem ochrany této lokolity je zachování velké druhové diverzity bizarní horské bučiny v oblast vrcholového fenoménu a k ní přiléhajících značně pestrých lučních společenstev. Struktura a vývoj porostů: V rezervaci se vyskytují původní smrkobukové populace, a to zejména v její jádrové části, kde je buk dominantní dřevinou. Celkově však v NPR převládá smrk (Picea abies 90,1%), 9,7% je zastopen buk (Fagus sylvatica) a zbytek (0,2%) tvoří jeřáb (Sorbus aucuparia), klen (Acer pseudoplatanus), bříza (Betula pendula) a olše (Alnus glutinosa, Alnus incana). V jádru rezervace je porostní struktura smrkobukových populací převážně jednovrstevná (vývojové stadium optima) a jen ojediněle dvojvrstevná (počáteční stadium rozpadu). V tomto případě se však na stadiu rozpadu podílí velmi řídká spodní vrstva s málo početní střední vrstvou. Ve spodních partiích rezervace je ve smíšených porostech tohoto stadia spodní vrstva početně bohatší. Většina smrkových porostů je však jednoetážová, stejnověká s dosti výrazným horizontálním zápojem. Pomocí metody rozestupů (Clark et Evans 1954) bylo ve smrkových porostech v jádrové část zjištěno, že v průběhu vývojového cyklu se výrazně shlukovité rozmístění (ve fázi obnovy) mění v mírně shlukovité až náhodné rozmístění jedinců na ploše (ve stadiu optima). Je tedy zřejmé, že skupinovité rozmístění stromů je v podmínkách výrazného vrcholového fenoménu výhodnější ve srovnání s pravidelným uspořádáním v klimaticky příznivějších polohách. Limitujícím faktorem zdárného vývoje přirozené obnovy na Bukačce je vysoká zvěř, která zde mimo oplocené plochy téměř nebo zcela likviduje přirozenou obnovu. Je to patrné nejen u buku, ale i u smrku, přitom nálet klenu a jeřábu zde nenajdeme, přestože zde plodí víceméně každý rok.

II. NPR Trčkov: Rozkládá se na úpatí svahů Orlických hor cca 1,5 km severozápadně od Trčkova. Ochrana této lokality jako CHPV byla vyhlášena v r. 1982. Výměra rezervace činí 65,13 ha a ochranného pásma 22,56 ha. Leží v nadmořské výšce 770 - 915 m. Průměrná roční teplota lokality se pohybuje okolo 5,5oC a úhrn srážek kolísá kolem 1000 mm. Geologické podloží tvoří převážně krystalické břidlice (svor, svorová rula) a jen částečně v nejnižších partiích glukonitické pískovce. Z pedologického hlediska převažují kyselé kambizemě, které jsou v okolí pramenišť oglejené, místy přecházejí v gleje i v podzoly. Jádro rezervace tvoří velmi cenné produktivní smrkojedlobukové populace se značně diferencovanou horizontální a vertikální strukturou a s bohatou přirozenou obnovou buku, smrku, klenu i jedle. Tato společenstva nemají zejména z lesnického hlediska v oblasti Orlických hor obdoby. Bylinné patro je tvořeno běžnými druhy smrkojedlobučin náležejícími především do podsvazu Acerion a částečně i Eu-Fagion a svazu Luzulo-Fagion. Hlavním cílem ochrany této lokality je uchování přirozených společenstev a geneticky velmi cenných, vysoce produktivních smrkojedlobučin (ekotypy původního buku, smrku, jedle, a klenu), které jsou značně poškozovány neúměrně vysokými stavy spárkaté zvěře. Srovnání stavu půd na obou plochách uvádí tabulka. Na lokalitě Bukačka bylo doloženo výrazné zvýšení půdní reakce aktivní (stanovené ve vodní suspensi). Naopak, změny reakce potenciální (v KCL)) byly mnohem méně výrazné, v půdní spodině (horizont B/C) nebyly patrné žádné změny. Dále zde byl pozorován značný pokles výměnné acidity a jejich složek, tj. výměnného vodíku a hliníku. Obsah výměnných bází (hodnota S) byl v obou sledovaných obdobích zhruba vyrovnaný, kromě horizontu B/C poklesla hydrolytická acidita (hodnota H). V důsledku této dynamiky poklesla mírně kationtová výměnná kapacita (T) a naproti tomu došlo ke vzestupu nasycení sorpčního komplexu bázemi (V). V obsahu přístupného draslíku nebyly dokumentovány změny, obsah přístupného fosforu byl značně nižší pouze v hlubších horizontech. Obsah přístupného vápníku a hořčíku stoupl v horizontu Ah, v hlubších vrstvách půdy došlo naopak k jeho značnému poklesu. Podobný trend vývoje jevil i obsah sesquioxydů železa. Na ploše Trčkov bylo zvýšení pH (H2O) patrné v hlubších horizontech. Půdní reakce potenciální naopak poklesla ve svrchních půdních vrstvách, v horizontu B/C zůstala beze změny. V horizontech B vzrostla výměnná acidita, obsah výměnného hliníku i vodíku. Obsah výměnných bází se zde rovněž zvýšil, stejně jako výrazně vzrostla

50




hydrolytická acidita a kationtová výměnná kapacita. Znatelně pokleslo nasycení sorpčního komplexu bázemi, a to v celém sledovaném profilu. Obsah přístupného draslíku stoupl ve všech horizontech, stejně tak i obsah přístupného fosforu v horizontech A a B. Přístupný vápník jevil tendenci poklesu, obsah přístupného hořčíku rovněž, ale pouze v horizontu A a v přechodné vrstvě B/C. Obsah sesquioxydů stoupl v hlubších půdních horizontech. Přes jistou nejednoznačnost výsledků a krátkou dobu sledování jeví obě plochy poněkud jinou tendenci vývoje. V relativně exponované poloze lokality Bukačka je doloženo snížení acidity půd a lze předpokládat příznivý vliv porostu buku na dynamiku půdního chemizmu a koloběh živin. Tento trend je podobný jako v případě horských lesů Krkonoš (Podrázský 1996). Na ploše Trčkov se projevil naopak nárůst ukazatelů .půdní acidity. Dynamiku draslíku a fosforu je příznivě ovlivněna díky účinné recyklaci porostem, vápník a hořčík jeví tendenci poklesu v důsledku fixace porostem a eventuálních ztrát vyplavováním. Vysoký podíl smrku v intenzivně rostoucím bukosmrkovém porostu tak pravděpodobně přispívá k degradaci půd. Jak ukazují výsledky z předešlé plochy i litrární prameny, jako účinné opatření k zamezení další půdní degradace může být zvýšení podílu listnatých dřevin (buku, klenu) a jedle ve druhové skladbě porostu. Struktura a vývoj porostů: V rezervaci se vyskytují původní smrkojedlové populace s 63,7% zastoupení smrku (Picea abies), 33,9% zastoupením buku (Fagus sylvatica), 1,0% zaujímá klen (Acer pseudoplatanus), 0,9% jedle (Abies alba) a zbytek (0,5%) tvoří jeřáb (Sorbus aucuparia), bříza (Betula pendula), olše (Alnus glutinosa, Alnus incana), osika (Populus tremula) a jilm (Ulmus scabra). Se stoupající nadmořskou výškou se výrazně zvyšuje zastoupení smrku, a to převážně na úkor buku. Zejména pak v jádru rezervace jsou porosty značně prostorově a věkově diferencované. Zde je možno odlišit většinou tři oddělené vývojové generace. Na velké části rezervace se však struktura blíží jednovrstevnému lesu hospodářskému se spontánní přirozenou obnovou. Pomocí metody rozestupu (Clark et Evans 1954) bylo zjištěno, že v průběhu vývojového cyklu se rozmístění jedinců na ploše mění od mírně až výrazně shlukovitého až k pravidelnému, a to zejména v důsledku značné konkurence o růstový prostor. V procesu vývoje se na malých ploškách vlivem rozdílné struktury porostů mění ekologické podmínky pro vznik a přežívání náletů v tak široké škále, že se tu téměř vždy vyskytnou místa s příznivými podmínkami pro clonnou obnovu jednotlivých dřevin. Limitujícím faktorem pro úspěšnost obnovy je i zde vysoká zvěř, která silně poškozuje až zcela likviduje přirozenou obnovu i výsadby na řadě míst v neoplocených částech rezervace.

III. Závěr: Dynamika půdního vývoje byla výrazně ovlivněna lesními porosty. V případě bukového porostu na ploše Bukačka je možno doložit pokles ukazatelů půdní acidity a intenzivní koloběh živin. V bukovém porost s vysokým podílem smrku na ploše Trčkov lze předpokládat vyšší vyplavování bazických živin porostem. To se projevuje vzestupem půdní acidity. Jako opatření bránící výraznější degradaci půd je nutno navrhnout zvýšení podílu buku, klenu a jedle, tj. obnovu přirozené druhové skladby. Celkově urychlený trend společenstev náležejících v roce 1951 do asociace Dentario enephylliFagetum a od r. 1971 k asociaci Calamagrostio villosae-Fagetum, směřuje zpočátku rychleji a posléze pomaleji od bohatších k chudším společenstvů, asociace Aceri Fagetum z Trčkova. Na Bukačce lze tyto změny přisoudit především důsledku imisně ekologického zatížení a v Trčkově pravděpodobně jde o soubor více vlivů (vývojový cyklus, způsob obhospodařování, imise, zvěř apod.). Výraznější změny než v NPR Trčkov nastaly v NPR Bukačka. V průběhu vývojového cyklu, t.j. čtyř základních vývojových stadií přirozených fragmentů porostů, byly zjištěny průkazné změny v jejich horizontální struktuře. Na Bukačce se u smrkobukových populací výrazně shlukovité rozmístění jedinců v juvenilním stadiu v mírně shlukovité až náhodné rozmístění ve stadiu optima. V Trčkově u smrkojedlobukových populací je trend výraznější a směřuje od mírné až výrazně shlukovitého k pravidelnému rozmístění jedinců na ploše. Limitujícím faktorem zdárného vývoje přirozené obnovy i uměle založených kultur z autochtonních dřevin je vysoká zvěř. Vyplývá to z růstových analýz vzorníků hlavních dřevin (buku, smrku, klenu a jedle). Jedinci ve stáří mezi 22-25 lety, které byly silně poškozovány okusem dosahují pouze 17 - 40% výšky jedinců okusem v podstatě neovlivňovaných. Proto je nezbytné přirozené zmlazení a nejlépe celé kultury chránit oplocením a radikálně přistoupit k redukci spárkaté zvěře na úroveň jejich přirozených stavů. Jen tak lze totiž zajistit obnovu a stabilizaci zbytků přírodních lesů v těchto velmi cenných rezervacích.


51


Údaje o stavu lesa

5. ÚDAJE O STAVU LESA, HISTORICKÉM VÝVOJI, DOSAVADNÍM HOSPODAŘENÍ A MAJETKOVÝCH POMĚRECH 5.1. Historický vývoj hospodaření v oblasti Podklady: Tato kapitola je zpracována na základě "Elaborátu historie lesů pro oblast Orlické hory" (prom. hist. K. Horák) z roku 1980, zpracovaného Lesprojektem ÚIČ v Brandýse nad Labem, pobočkou v Hradci Králové. Po stránce lesnické tvoří oblast v elaborátu zpracovanou dřívější lesní hospodářské celky (LHC) – nyní části dnešních LHC: LHC Opočno, část Deštné 5 237 ha LHC Rychnov, část Prameny Kněžny 5 448 ha LHC Rychnov, část Orlice 8 519 ha LHC Lanškroun, část Orlice 2 971 ha Celkem 22 175 ha Podkladem pro výše uvedený elaborát byla díla historického průzkumu uvedena v tab.

TAB. 5.1. SEZNAM VYPRACOVANÝCH ELABORÁTŮ PRŮZKUMŮ HISTORIE LESŮ V OBLASTI č. elaborát rok zpracoval 1 2 3 4 5 6

Historický průzkum LZ Opočno (LHC Deštné, Opočno, Týniště) Historický průzkum LZ Rychnov n/Kn. (LHC Prameny Kněžny, Rychnov,Kostelec) Historický průzkum LHC Orlice (dříve Žamberk) Historie lesů – 3 cyklus (speciální úkoly) LHC Deštné Historie lesů „ LHC Rychnov Historie lesů „ LHC Orlice

1963 1970 1970 1972 1979 1971

prom. hist. K. Horák prom. hist. K. Horák prom. hist. K. Horák prom. hist. K. Horák prom. hist. K. Horák prom. hist. K. Horák

5.1.1. Vývoj lesního hospodářství V horských lesích Orlických hor byly zásahy člověka v dávných dobách malé a omezovaly se na lov zvěře a nevelkou těžbu dřeva. Pozdější vývoj hospodaření v lese se na některých panstvích dosti odlišoval. Lesní komplexy v okolí Zdobnice a Ř íček náležejících v té době královské komoře byly vyhrazeny pro potřebu Kutnohorských dolů jako lesy reservátní. V 16. stol. – r. 1574 byla vydána instrukce pro lesmistra v rychnovských lesích, vyhrazených pro potřeby Kutnohorských dolů, tzv. rychnovský lesní řád. S intenzivní těžbou a plavením dříví se zde začalo však až počátkem 17. stol. – od r. 1607 a během jednoho století byly lesy vytěženy a r. 1703 prodány k panství Rychnov, protože pro Kutnohorské doly a královskou komoru ztratily na dlouhou dobu cenu. V polovině 18. stol. vydaná instrukce pro panství Rychnov přikazovala zakládat paseky tak, aby nemohl škodit vítr, měly se ponechávat výstavky, aby mladé paseky opět se zalesnily; měly se chránit před pastvou dobytka. V roce 1703 je kupuje syn Albrechta Libštejnského z Kolovrat. I když na jeho Rychnovském panství byl vytvořen fideikomisní* (zástupný) majetek, lesy reservátní zůstaly až do roku 1861 alodem* (lesy zpupné). Zde též ve 2. pol. 18. století vznikaly četné enklávy vyklučených lesů na prodej. Počátkem 19. století bylo shledáno na 640 ha odlesněné půdy, hlavně v horských polohách. Lesy na ve lkos ta tku Soln ice byly pro nedostatek komunikací bez většího využití až do konce 18. století. Bylo zde založeno několik skláren, nikoliv však rozsáhlých. Ani železářská výroba nebyla trvalejšího rázu. Tak se vytvořily v horských revírech velké plochy starých porostů s vysokými zásobami dřeva. Pro jejich zužitkování byly v 50. a 90. letech 19. století provedeny velké exploatace. To mělo za následek vznik rozsáhlých stejnověkých a stejnorodých smrkových porostů nevhodné provenience, značně postihovaných sněhem a námrazou. Na Opoč enské m p anství se těžilo hlavně palivo, vyrábělo dřevěné uhlí a popel. O obnovu vytěžených ploch se nikdo nestaral a byla ponechána na přírodě. Až počátkem 18.století se začal vnášet určitý řád do lesního hospodářství. Byla vyhotovena instrukce pro lesní personál a dřevní řád. Na ostatních panstvích byly poměry obdobné. Na pans tví Rok ytn ice se až do poloviny 19. století používala toulavá seč. Taktéž na panství Žamberk revíru Zaječiny byly lesy těžebně málo využívány a ještě v polovině 19. stol. se připouštěla toulavá seč. Obdobné jsou poměry na panství Letohrad, ale je zde též zmiňován prodej dřeva nastojato. I tyto lesy měly společné to, že se o znovuzalesnění vytěžených ploch nikdo nestaral. Nové směry v lesním hospodářství se začaly uplatňovat od konce 18. stol. s rozvíjejícím se hospodářským životem, kdy se objevila zvýšená potřeba dříví. Spolupůsobily i další okolnosti, zejména větrný polom v severní části oblasti. Docházelo k prvním hospodářským úpravám, začalo se s umělým  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

53

Údaje o stavu lesa


zalesňováním holin apod. Úroveň hospodaření byla na jednotlivých majetcích různá, nejlépe se hospodařilo na VS Opočno. Lesy trpěly polomy větrem, sněhem a námrazou. Toto nebezpečí se ještě zvýšilo během 19. stol., kdy začaly odrůstat vesměs stejnorodé a stejnověké porosty smrku, zakládané na velkých plochách a ponechané většinou bez výchovy, neboť ta se dlouhou dobu omezovala jen na odstraňování souší, zlomů a vývratů. Teprve začátkem 20. stol. se výchově porostů začala věnovat větší pozornost. * Poznámka: Majetek fideikomisní - svěřenecký byl vázán celou řadou předpisů, nesměl se zúžit, dělit, ba ani ne zadlužit nad určitou mez a podléhal dozoru státu a ostatních členů rodu. Majitelem tu byl rod a jeden z členů rodu držitelem, což bylo upraveno zvláštními předpisy. Byla zde povinnost hospodařit dle hospodářských plánů a to již v minulém století.(panství Opočno, Rychnov, Králíky a do poč 19. stol. Žamberk) Majetek alodní - zpupný; jím mohl majitel nakládat volně, takže tyto majetky bývaly často zadlužené, docházelo zde k častějšímu střídání majitelů a někde i úroveň hospodaření byla nižší než u majetků svěřeneckých, kde byl dozor nad hospodařením zajištěn (povinnost hospodářského plánu až od roku 1918) (panství Kyšperk, Rokytnice, Solnice a od poč 19. stol. Žamberk).

5.1.2. Vývoj hospodářské úpravy Hospodářská úprava lesů (HÚL) – nejstarší HÚL byla patrně vypracovaná pro lesy VS Opočno (1797-1800). Ve 30. letech 19. stol. byly již všechny větší lesní majetky zařízeny. Rozsah lesů v oblasti v %, které pokud se dalo zjistit byly zařízeny: R. 1800 – 18%; r. 1825 – 54%; r. 1850 – 57%; r. 1900 – 59%; r. 1930 59% (v tomto roce nešlo zjistit na ploše 9 000 ha; r. 1962 – 100%. Do roku 1850 včetně odpovídají podíly v % skutečnosti. Prvé úpravy byly prováděny metodou pasečného rozdělení lesa. V polovině 19.stol. byly provedeny úpravy metodou staťovou. Ve druhé polovině 19. stol. se pracovalo staťovou metodou kombinovanou a koncem století a začátkem 20. stol. se začala uplatňovat metoda porostního hospodářství. TAB. 5.2. VÝVOJ OBMÝTÍ (plocha hospodařících majetků v ha) období obmýtí rok 60 80 90 100 120 do 1825 500 8 200 1 080 1850 880 1 710 8 310 1 080 1880 4 670 8 070 1910 4 220 350 8 300 100 1930 3 870 8 870 Obmýtní doba 120 roků se vyskytovala v rokytnických lesích.

nelze zjistit 2 220 720 260 130 360

celkem 12 000 12 700 13 000 13 100 13 100

Kromě velkostatků byly zařizovány od konce 19. stol. i některé drobné lesy (obecní a církevní). Drobné selské lesy byly vesměs bez hospodářských plánů. Drobné lesy býv. německých majitelů po konfiskaci po roce 1945 byly pak zařizovány s lesy býv. velkostatků v období 1950-60, takže po roce 1960 měly veškeré lesy oblasti lesní hospodářské plány. Obnovní těžby – do počátku 19. stol. se všeobecně hospodařilo toulavou sečí s využitím přirozené obnovy. Pouze výjimečně se zaváděla holá seč s umělým zalesněním (převážně síjí). Od poloviny 19. stol. holá seč s umělým zalesněním převládla. Zmlazení, pokud se objevilo, se mělo využít. Převládal názor, že holá seč má mnoho předností, časem se však požadovalo, aby paseky byly zakládány na malých plochách a s časovými intervaly. Holá seč zůstala hlavním způsobem hospodaření i v první polovině 20. stol., ale využívaly se drobnější obnovní prvky a na VS Opočno se uplatňovaly kotlíkové a výběrné seče ve spojení s přirozenou obnovou. Nejvyšší polohy se měly obhospodařovat v 19. stol. výběrnou (toulavou) sečí, ale od počátku 20. stol. se i v těchto polohách připouštěly velmi úzké holoseče s umělou obnovou. Výchovné těžby – počátek výchovných těžeb spadal zhruba do poloviny 19. stol. Bylo doporučováno probírat porosty hlavně ze síjí a vzhledem k nebezpečí sněhu opatrně a častěji (zásahy slabé a časté hlavně ve vyšších polohách).

5.1.3. Vývoj dřevinné skladby a původ semene I. Vývoj dřevinné skladby O zastoupení dřevin ze 16. – 18. století jsou jen kusé zprávy a to z hraničních popisů. Známky ze 16. století z nižších poloh uvádí SM, JD, BK, LP, JV; jinde pak JD, BK, BR. Z horských poloh je uveden SM, BK, JV. Na Rokytnicku jsou z konce 17. stol. zmiňovány JD, BK, SM; výše u zemské hranice většinou SM, JD. V ocenění rezervátních lesů z roku 1800 jsou zaznamenány jehličnaté porosty SM + JD s příměsí BK. Popis porostů z r. 1819 udává v revíru Kunštát převážně sm, jen vyjímečně sm + jd, v pasekách byl nárost sm, příp. sm + jd. Z revíru Jedlová je z roku 1806 uvedeno zastoupení dřevin a to v nižších polohách SM 57%, JD 25%, BK 15%, hol. 3%; ve vyšších polohách SM 75%, JD 10%, BK 13%, hol. 2%. Z Těchonína 54



Údaje o stavu lesa

jsou uváděny v r. 1828 JD, BK, SM v porostech 120 – 250letých v různém poměru smísení. V nižších polohách velkostatku Solnice revíru Podolí (r. 1876) převládal SM s jednotlivou i skupinovitě zastoupenou JD. Buk byl vtroušen ve všech věkových skupinách. V revíru Luisino údolí je uváděn SM, pak JD s příměsí BK, avšak ještě v r. 1878 zde bylo 33,5 ha stejnorodých bukových porostů, vesměs v nejvyšší věkové třídě. BK + JD byly vtroušeny ve všech starších porostech. V nejvyšších polohách byl pouze SM s příměsí jeřábu. V ostatních revírech byl hlavní dřevinou rovněž sm, ale často též smíšený s JD a BK v různém poměru, v revíru Zdobnice kromě toho zaznamenán i JV. V revírech byly paseky i clonné seče s přirozenými nálety. Ve 2. pol. 18. stol. vznikly četné cizí enklávy prodejem malých vyklučených částí; počátkem 19. stol. bylo shledáno na 640 ha odlesněné půdy, hlavně v horských lesích. Zařízení z r. 1827 zaznamenává v nižších částech horských revírů sm + jd s příměsí bk, výše sm s vtroušenou jd, ve vysokých polohách pouze smrk, nízký, utlačený sněhem. Na jiném místě je uváděno, že buk je na hřebenech nízký a místy přechází v křoví. Na velkostatku Opočno byl ještě na poč. 20. stol. buk pro malý peněžní výnos z porostů odstraňován, zatím co na jiném místě byla již v té době snaha JD s BK v porostech udržet. TAB.5.3. O ZASTOUPENÍ DŘEVIN NA JEDNOTLIVÝCH MAJETCÍCH, byly nalezeny tyto údaje (pro PLO ): Majetek Rok Zastoupení dřevin v % 1921/2 SM 97,7, JD 0,6, BK 1,7 Rychnov 1937/8 SM 97,0 JD 0,6, BK 2,4 Solnice 1935 SM 91,0, JD 5,0, BK 4,0 - „ - pouze 1935 SM 97,5, JD 0,1, BK 2,4 Luisino údolí 1885 SM 60,0, JD 22,0, BK 12,0 MD 6 Rokytnice 1936 SM 75,0, JD 10,0 BK 15,0 Žamberk 1921 SM 80,0, JD 15,0, BK 2,0 MD 3,0 Letohrad 1931 SM 92,5, JD 4,0, BK 2,0, BO 0,4, MD 0,1 (JS, JV, JLM) 0,1; hol. 0,9 Pro velkostatek Opočno (revír Sedloňov a Trčkov) a Králíky (Lichkov) nebyly o zastoupení dřevin nalezeny údaje. II. Zalesňování: V první polovině 19. stol. se zalesňovalo většinou síjí, ale na některých majetcích (VS Opočno, Kyšperk i Žamberk) se začínala uplatňovat i sadba. Ta převládala ve druhé polovině 19. stol. již na celém území oblasti a síje se používala jen ojediněle tam, kde to dovolovalo stanoviště. Zalesňovalo se hlavně SM, JD jen pokud nalétla, BK byl podružný pro špatný odbyt a místy se zaváděla BŘ jako ochrana proti mrazu a horku i pro dobrý výnos v předmýtní těžbě. Od počátku 20. stol. se již všeobecně uznávala nutnost pěstování porostů smíšených, odpovídajících danému stanovišti. K hlavní dřevině SM se přidávala vesměs skupinovitá příměs JD a BK, částečně JV a MD, na vhodných lokalitách JS, případně JŘ, Olš, či vhodné exoty (DF, VJ). Do kultur v nižších polohách byla přimísena BŘ, na vlhká místa OLL. V horských revírech (LS Opočno) mělo být 90% SM a BK, JD, MD, JV jen na určených stanovištích. Přirozená obnova měla být uplatňována všude, kde to jen bylo možné (kotlíky, prosvětlovací seče). III. Provenience semen: V první polovině 19. stol. bylo semeno hlavní dřeviny SM převážně sbíráno ve vlastních lesích, jen v případě nedostatku vlastního semene bylo něco málo nakupováno z okolí, vyjímečně i od obchodníků. Nákup semen přicházel hlavně u MD,BŘ, příp. dalších dřevin a to ze Slezska nebo severní Moravy. Později, patrně v důsledku centrálního luštění a uskladnění semen, docházelo k záměně semen v rámci jednotlivých majetků, které se vesměs prostíraly od nížin v podhůří až po hřebeny Orlických hor. Výjimkou byly VS Rokytnice a Králíky. V druhé polovině 19. stol. začal převažovat nákup semene převážně od různých firem z Alpských zemí, ale i z Německa (Duryňsko, Wurtenbersko). Po 1. světové válce většina velkostatků kupovala semeno hlavně z Pošumavské luštírny v Českých Budějovicích, částečně od semenářského oddělení státních lesů nebo ze Slezska. Po dle dostu pných pr ame nů lze k ons ta tova t, ž e 80 . lé ta 19. s to l . b yla pro provenienci s emene v Orlických horách r ozhodujíc í. N e vhodná provenience je z az na men án a n a všech ma je tc ích , ne j v íce na VS Rok ytn ice, Ž amberk, Kyšp erk a K r á l ík y . T en t o s ta v pře tr v á va l až d o 30 . le t 2 0 . s to l .


55

Údaje o stavu lesa


5.1.4. Zalesňování nelesní půdy Zalesnění nelesní půdy – I. generace lesa: Na základě indikačních map stabilního katastru tj. od r. 1840 cca až do roku 1970 byly vyhotoveny mapy I. generace lesa (zalesnění rolí, luk a pastvin). Z a lesň o ván í ne lesn ích půd lze r oz dě lit do 3. etap: Pr vn í e tapa , co do rozsahu menší, od roku 1840 do roku 1945 se současným věkem porostů kolem 60 –160 let. V této etapě bylo zalesňováno převážně po roce 1900 v souvislosti s pokrokem v zemědělství, kdy byly zalesňovány méně úrodné pozemky. Jsou zde tudiž porosty opětně obnovené (ve II. generaci). Dr uhá e tapa zalesnění se soustřeďuje do krátkého období po roce 1945, po odsunu německého obyvatelstva. Co do rozsahu zalesnění tato etapa převažuje. Porosty takto vzniklé, dnes s věkem kolem 50 let, jsou smrkové monokultury, do značné míry poškozené ohryzem jelení zvěří a trpící hnilobou. Na silně zamokřených místech byla vysazována olše. Vyskytují se ve výšce cca 600-800 m.n.m., v rámci oblasti jsou nerovnoměrně rozložené a zaujímají plochy od několika hektarů až po souvislé plochy řádově přes 100 ha. Jedná se hlavně o JZ část polesí Deštné, Orlické Záhoří a celý bývalý LHC Prameny Kněžny, zvláště pak polesí Zdobnice. V oblasti činí rozsah I. generace lesa cca 1/5 současné plochy lesů. Této problematice je věnována samostatná kapitola.(5.2. T ře t í e ta pa začala po roce 1990 a pokračuje i nadále a souvisí s útlumem zemědělského hospodaření na málo úrodných pozemcích a s jejich převodem na lesní pozemky a zalesněním. Údaje o těchto pozemcích jsou zatím velmi neúplné, stále v pohybu a v různém stupni projednání. Evidenci těchto pozemků by měly shromaždovat Okresní úřady a zahrnout ve vlastním zájmu do LHO. Při venkovním šetření typologického mapování těchto pozemků s rozhodnutím o převodu na lesní pozemky bylo v okolí lesů zjištěno, že ve skutečnosti se nachází minimálně jednou tolik ploch zalesněných po r. 1990 na zemědělské půdě než je dodáno OÚ. Dále bylo zjištěno. že jsou pozemky prakticky ze 100 % zalesněny SM, což odporuje poučení z chyb při zalesňování ve 2. etapě (hniloby, kalamity, malá úživnost, apod.) a také úmyslu na zvýšení biodiverzity. Dotace na prováděcí projekty a na vlastní zalesnění jsou při tomto výsledku znevážením záměru přesvědčit vlastníka k ekologičtějšímu chování ke zvýšení diverzity prostředí. TAB. 5.4. ZALESNĚNÍ NELESNÍCH PŮD V PLO 25 Období l. etapa (1840 - 1945) ll. etapa (1945 - 1990) lll. etapa (1990 < )* celkem* z toho OÚ Rychnov n. K. OÚ Ústí n. O.

Výměra v PLO 25

3 874,81 ha 31,5778* 12,0334 19,5444

18,32 % 0,15 %* 0,06 % 0,09 %

Poznámka: *Tato výměra není zahrnuta do celkové plochy lesních pozemků v PLO 25

Lz e př edpok lá da t v b udo ucnosti d alš í z ales ňo vá n í ne les n ích pů d v ješ tě vě tším r oz s ah u a t o před e vším na n eúr odnýc h poz emc íc h ve s prá vě P oz emko v éh o fon du ČR ( ma je tek s tá tu) . Pok ud se je dná o za les něn í něk terých málo výnos ných a nevyuž ívaných z e mě dě lských poz emk ů , z á lež í ta t o o t áz k a n a d oho dě s vlas tn ík y p oze mků a nás le dnéh o vypracování p ř ís lušných s tudií. Ve výhle d u s e je dná o poz emk y v o b las ti o bce Or lické Z áh oř í ( Trčkov, Bed ři c ho vk a , J a drn á , Če rn á Vo da) a obc e Ba r toš o vic e (Ne ra to v, Vrch ní Or lice) . Pře dp ok lá dan á r oz lo ha d o 3 00 h a.

5.1.5. Vývoj diferencovaného způsobu hospodaření Komentář: Po 2. světové válce dochází k prvním snahám o diferencované hospodaření na základě stanovištního průzkumu a jeho typizace. Rámcem je stanovena přírodní lesní oblast (dříve také vzrůstová oblast) a jednotkou stanovištní nebo lesní typ. O začátku úplného a systematického mapování pro potřeby diferenciace hospodaření se dá hovořit od roku 1956, kdy byly publikovány dvě systematiky mapování (Zlatník - geobiocenologické pojetí skupiny lesních typů) a (Mezera - Mráz - Samek - stanovištní pojetí lesního typu). Jednotný systém mapování, částečně kombinující obě pojetí lesního typu pak pro ČR platí od r. 1970 (Plíva, Průša). Na základě typologických jednotek existovaly postupně různé nadstavbové soubory pro odlišení hospodaření. Podle přírodních podmínek se rozlišoval postupně: O bh os po dař ovac í typ → h os po dářský s oub or lesn íc h typů → c ílové hospodá řs tv í → cílový hos pod ářský soubor ( nyn í) . Přid án ím poros tn ího typu (p ř evláda jíc í dřev in a) se pak r oz liš ova l prov ozn í typ → 56



Údaje o stavu lesa

p rovoz n í so ubo r → hos pod ářský s oubor ( nyní) . Na tyto hospodářské jednotky se potom začaly vyhotovovat rámcové směrnice hospodaření, které vymezovaly cíle a způsoby hospodaření a hlavně tzv. základní rozhodnutí (hospodářský tvar, hospodářský způsob, obmýtí, obnovní doba) a cílovou druhovou skladbu (dříve provozní cíl, výhledový cíl, dosažitelný cíl), která se od prvopočátku diferencovaného hospodaření stanovovala zprvu jen na jednotlivé lesní typy a postupně pak na hospodářské soubory. Rámcem pro provozní hospodaření pak byly lesní hospodářské celky, které se postupně zvětšovaly až na dvojnásobek. V současných platných právních normách byla zachována podoba hospodářského souboru a dřívější složky základního rozhodnutí spolu s cílovou druhovou skladbou jsou součástí tzv. základních hospodářských doporučení. Na dokreslení kontinuity hospodářsko úpravnického plánování v oblasti jsou uvedena nejdůležitější hospodářsko úpravnická doporučení z předchozích dvou lesních hospodářských plánů (LHP) n a bý va lém L es n í m z áv o du R yc hn o v n . K . , n y n í L esní správa Rychnov n.K., na nejr ozší řen ějších s ta no v iš t íc h v ob las t i : TAB.5.5.ZÁKLADNÍ HOSPODÁŘSKOÚPRAVNICKÁ DOPORUČENÍ V PŘEDCHOZÍCH PLÁNECH NA LHC RYCHNOV

LHC Prameny Kněžny a RYCHNOV n.K. : LHP 1971- 80; LHC Orlice a Kostelec n.K.: LHP 1972- 81 SM porosty bohatších jedlových bučin a smrkových bučin ( plocha 4 500 ha - 20 %) HS 551 obmýtí: 100 let obnovní doba: 40 let cílová skladba: SM 7, BK 2, JD 1, DG, MD, KL SM porosty chudších jedlových bučin a smrkových bučin ( plocha 4 300 ha - 19 %) HS 531 obmýtí: 110 let obnovní doba: 30 let cílová skladba: SM 7, BK 2, JD 1, DG, MD, KL LHC Rychnov n.K. - LHP 1981 - 1990 SM hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh (4 054 ha - 18 %) HS 531 obmýtí: 110 let obnovní doba: 30 let cílová skladba: SM 8, BK 2, MD SM hospodářství živných stanovišť vyšších poloh (3 745 ha - 17 %) HS 551 obmýtí: 110 let obnovní doba: 30 let cílová skladba: SM 7, BK 2, MD 1, KL

TAB. 5.6. ZÁKLADNÍ HOSPODÁŘSKÁ DOPORUČENÍ V NEJROZŠÍŘENĚJŠÍCH HS PLATNÝCH LHP: SM hospodářství exponovaných stanovišť vyšších poloh 51

511

Platný LHP LHC Opočno (1996 - 2005) LHC Rychnov (1991 - 2000) LHC Lanškroun (1997 - 2006)

53 531

Obnovní doba

110

30

SM 6 BK 2 MD 1 KL 1 JS JD JDO DG

120

30

SM 6 BK 2 MD 2 KL

120

30

SM 6 BK 2 MD 1 KL 1 JD DG

Cílová druhová skladba

Poznámka

SM hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh Platný LHP LHC Opočno (1996 - 2005) LHC Rychnov (1991 - 2000) LHC Lanškroun (1997 - 2006) LHC žamberk (1997 - 2006)

55 551

Obmýtí

Obmýtí

Obnovní doba

110

30

SM 7 BK 2 MD 1 KL JD JR JDO DG JS

rozlišeno dle imisí a I. gen. lesa

110

30

SM 6 BK 2 MD 2 KL JD


110

40

SM 7 BK 2 MD 1 KL JD DG


110

40

SM 7 BK 2 MD 1 JD DG KL


Poznámka

SM hospodářství živných stanovišť vyšších poloh Platný LHP LHC Opočno (1996 - 2005) LHC Rychnov (1991 - 2000) LHC Lanškroun (1997 - 2006) LHC žamberk (1997 - 2006)

Obmýtí

Obnovní doba

100

30

SM 7 BK 2 MD 1 KL JD JR JDO DG JS


100

30

SM 6 BK 2 MD 2 KL JD


110

30

SM 7 BK 2 JD 1 MD JDO DG KL


110

30

SM 7 BK 2 JD 1 MD JDO DG KL



Poznámka

57

Údaje o stavu lesa


TAB. 5.6. ZÁKLADNÍ HOSPODÁŘSKÁ DOPORUČENÍ V NEJROZŠÍŘENĚJŠÍCH HS PLATNÝCH LHP: SM hospodářství kyselých stanovišť horských poloh 73

731

Platný LHP LHC Opočno (1996 - 2005) LHC Rychnov (1991 - 2000) LHC Lanškroun (1997 - 2006)

Obmýtí

Obnovní doba

120

30

SM 8-9 BK 1 KL 1 JR BR

rozlišeno podle imisí

110-120

30

SM 7-8 BK(KL) 1 JŘ 1 BŘP +-1

rozlišeno podle imisí

110-120

30

SM 8 BK 1 JR 1 JD MD KL


Poznámka

rozlišeno dle imisí

5.1.6. Vzorové lesní hospodářství Huga Koniase (Hugo Kanias se narodil 1. července 1891 ve Volduchách u Rokycan ve staré lesnické rodině.Zemřel 6. května 1954 v Opočně p Or. h.)

Po ukončení studií nastoupil do služeb na velkostatcích Colloredo - Mansfelda ve Zbirohu a r. 1924 se stal ředitelem velkostatku téhož majitele v Opočně. Své hluboké znalosti a zkušenosti uplatnil a plně rozvinul v lesích opočenských, kde pracoval nepřetržitě téměř po celých 35 let. Zde se usilovně snažil ozdravit a zlepšit především smrkové a borové porosty na degradovaných nebo málo úrodných půdách, založených na holosečích. Bystře srovnával poměry v opočenských lesích s poměry v v lesích jiných částí ČSR i v zahraničí a vytěžil ze srovnání co nejvíce pro vlastní tvůrčí práci. Dokonalá znalost světové lesnické literatury zvýšila jeho odborný rozhled. Těžiště Koniasovy práce bylo v řešení a praktickém uskutečňování přeměn a převodů porostů, které se pokoušel podepřít také ekonomicky. Stejně tomu bylo i při výchově mlazin; dovedl se vyrovnat s otázkami semenářskými a školkařskými, uplatňoval zkušenosti při umělém zakládání porostů na starých holinách, kalamitních plochách i při zalesňování nelesních půd. Jeho práce se stávala vzorem pro práci nepřehledné řady českých a slovenských lesníků a došla uznání četných zahraničních odborníků. Uznáním výsledků jeho práce na Opočensku je pořádání pravidelných lesnických kursů od roku 1947. Opočenské lesy se zásluhou Koniasovou za podpory Ústřední jednoty československého lesnictva staly opravdu poutním místem všech českých a slovenských lesníků, kteří hledali poučení a vzor pro svou práci. Po převzetí velkostatku Opočno státem v r. 1946 se stal Konias přednostou správy státních lesů a později ředitelem závodu Výzkumného ústavu lesního hospodářství. V této funkci setrval do r.1951, kdy přešel do Výzkumného ústavu lesního hospodářství, odbor pro pěstování lesů. Rozvíjel neobyčejně rozsáhlou poradní činnost v lesích celé republiky a dovedl vždy prozíravě aplikovat místní zkušenosti na Opočensku při řešení specifických lesnických otázek i v poměrech, které tak dokonale neznal. Zdůrazňoval zejména možnost a účelnost užití přípravných dřevin při zalesňování nelesních půd a starých a kalamitních holin. Konias byl nekompromisním zastáncem maloplošného lesního hospodářství s přirozenou obnovou porostů. V tomto směru byl následovníkem profesora Ing. Dr. Josefa Sigmonda, který byl jeho přítelem a rádcem. Byl zvláště dobrým znalcem švýcarského výběrného lesního hospodářství a své znalosti uplatňoval při vlastní práci v lesích svěřených jeho správě. Ze svých bohatých zkušeností a znalostí čerpal v pravém slova smyslu až do posledních okamžiků svého života, houževnatě bránil zásady intenzivní péče o stromovou zásobu v lesích a nutnost, aby mechanizace lesních prací se co nejvíce podřídila zásadám intenzivního pěstování porostů, aby se co nejvíce šetřily a zachovávaly, prohloubily a propracovaly zásady péče o každý strom v lese. Chápal také, že podkladem pěstitelovy práce musí být znalost biologických vlastností dřevin a prostředí v lesních porostech. Myšlenku jakostního výběru, zastávanou Schädelinem, propracoval Konias v opočenských lesích tak dokonale, že se na mnohých lokalitách vytvořily téměř ideální příklady a vzory výstavby a jakosti porostů, v různých stadiích vývoje cílevědomě usměrňovaných pěstitelskou prací. Kromě drobných dobových článků v lesnických časopisech je třeba uvést z publikační činnosti Koniasovy alespoň brožurky a knížky pojednávající o převodech opočenských lesů. Jsou to „Převody opočenských lesů“ (Praha 1946) a „Lesní hospodářství“, jež bylo vydáno po prvé v r. 1950 a po druhé v r. 1951. Obě publikace byly vydány pro účastníky pěstitelských kursů v Opočně. V nich jsou v podstatě zachyceny Koniasovy myšlenky a cíle i výsledky jeho práce. Podle Koniasova námětu z r. 1952 byl natočen instrukční film „Ozdravíme naše lesy“, jehož libreto připravil. Pro praxi má značný význam také poslední Koniasova práce, kterou je návrh „Prozatímní směrnice pro provádění přeměn čistých porostů na smíšené a převodů pasečných tvarů lesa na výběrné“ z r. 1953. I když tyto směrnice mají regionální význam, mohou být do značné míry vodítkem při řešení stejných problémů ve všech lesích, kde jsou přírodní a hospodářské podmínky podobné jako v lesích opočenských. Výtah z těchto směrnic je uveden v kapitole 9.4.5

58



Údaje o stavu lesa

5.2. Údaje o stavu lesa Všechny uváděné číselné údaje jsou zpracovány z rozborů současně platných LHP.

5.2.1. Zastoupení dřevin Současný stav porostů je výsledkem dřívějších způsobů hospodaření, zejména rozsáhlých těžeb z let 1859-63 i pozdějších polomů. Na rozsáhlých holinách, dlouho nezalesněných, vznikly převážně síjí, málo kvalitní stejnorodé porosty, které v tomto drsném klimatu trpěly větrem, sněhem, jinovatkou a námrazou. Dosavadní způsoby hospodaření spolu s holosečnou formou, kterými se zde hospodařilo téměř 2 století, a které přivodily preferenci smrku na úkor jedle a stanovištně vhodných listnáčů, významně ovlivnily současný stav dnešních porostů. Jedle vymizela a z velké části i buk. Vznikaly rozsáhlé stejnorodé smrkové porosty, ohrožované extrémně větrem, námrazou a sněhem, které způsobovaly znovu rozsáhlé kalamity zejména v první polovině tohoto století. Takto vzniklé holiny byly opět zalesněny výhradně smrkem, zpravidla nevhodné provenience. T aké p o po lo mu v r . 1 912 b yl y p loc h y zal es ň o ván y p r o ve ni enčn ě n e vho dný m s ade bn í m m a ter iá le m z po loh o 6 00 m n íž e. Nárůst zastoupení SM byl význačný i při zalesnění bývalých zemědělských pozemků po odsunu Němců po II. světové válce v rozsahu kolem (4.000 ha). V 80. letech tohoto století byly hřebenové polohy postiženy imisní kalamitou spolu s větrem a kůrovci způsobily destrukci lesů. Odumřelé porosty byly obnoveny v rozsahu přes 2 000 ha převážně smrkem s příměsí kleče, jeřábu a břízy. Na druhé straně jsou v oblasti i výsledky vhodnějších způsobů hospodaření, ať již zásluhou Huga Koniase /na majetku Colloredo-Mansfelda VS Opočno/ nebo Josefa Egrta / na majetku D. Parishe na VS Žamberk-Zaječiny/. TAB.5.7. SOUČASNÁ DRUHOVÁ SKLADBA (VÝBĚR) Jehličnany: 18.232 ha - 86,2 % Listnáče: 2.300 ha - 10,8 % Dřevina SM SMex JD BO MD KOS JDO DG VJ ha 17542 61 1309 36 286 127 4 5 23 % 82,9 0,3 0,6 0,2 1,4 0,6 + + 0,1 Dřevina BK DB KL JS BŘ JŘ LP OLL OLŠ ha 1018 8 151 36 342 199 6 477 27 % 4,9 + 0,7 0,2 1,7 1,0 + 2,4 0,1

Holina: 617 ha - 3 % BOex 18 0,1 OST.L. OS 4 32 + 0,2

PS.: Současná druhová skladba je výsledkem zpracování popisů porostů ze současných platných LHP, přičemž je třeba upozornit, že při zjišťování taxačních údajů se zastoupení dřevin zpravidla uvažuje v jednotlivých porostních skupinách s přesností 5 %.

JAVOR OST.J. 1% BRIZA 2% OLSE 1% OST.L. BUK MODRIN 2% 1% 5% 1% JEDLE 1%

SMRK 83%


59

Údaje o stavu lesa


TAB. 5.8. ÚDAJE O JEDNOTLIVÝCH DŘEVINÁCH Dřevina*

smrk ztepilý smrk pichlavý smrk omorika smrky ostatní jedle bělokorá jedle obrovská jedle ostatní douglaska tisolistá borovice lesní borovice vejmutovka borovice Murayova borovice ostatní kosodřevina blatka bažinná modřín evropský modříny ostatní celkem jehličnaté dub letní dub červený buk lesní habr obecný javor mléč javor klen jasan ztepilý jasany ostatní jilm habrolistý trnovník akát bříza bradavičnatá břízy ostatní jeřáb ptačí jeřáb muk třešeň ptačí lípa srdčitá lípa plstnatá olše lepkavá olše šedá olše zelená topol osika topol linda topol černý jíva vrby ostatní keře celkem listnaté celkem skutečná holina úhrnem úhrnem

PLO 25 - Orlické hory Prům. zásoba

Střed Průměr Zastoupení -ní AVB věk plochy zásoby 3 /bonita/ m b.k./ha 3 (roků) ha % m b.k. % 1 7542,94 82,95 3 989 914 89,26 227, 44 25,6 56 60,27 0,28 41 0,68 18,2 3 0,19 20,9 5 0,01 18,0 1 130,45 0,62 36 581 0,82 280,42 26,0 67 4,05 0,02 15 3,70 25,3 9 0,03 16,0 1 4,57 0,02 891 0,02 194,97 28,9 45 36,47 0,17 9 146 0,20 250,78 24,8 69 23,30 0,11 8 641 0,19 370,86 28,0 83 3,37 0,02 21,2 4 14,14 0,07 15,7 1 125,77 0,59 11,6 2 1,31 0,01 12,0 2 285,65 1,35 65 489 1,47 229,26 28,8 49 0,03 18,0 1 18 232,55 86,21 4 110 718 91,96 225,46 56 8,05 0,04 1 512 0,03 187,82 24,5 58 0,16 34 212,50 28,0 45 1018,42 4,82 229 215 5,13 225,07 23,4 86 0,02 3 150 20,0 37 5,46 0,03 1 051 0,02 192,49 25,7 62 145,69 0,69 26 938 0,60 184,90 25,7 57 35,29 0,17 5 445 0,12 154,23 26,4 55 0,05 13 260 24,0 99 0,24 14 58,33 22,9 62 0,04 9 225 19,0 69 337,22 1,59 39 591 0,89 117,40 23,6 35 5,12 0,02 12,0 3 119,17 0,94 8 536 0,19 42,86 17,0 33 0,03 24,0 5 0,09 16 177,78 27,5 44 5,17 0,02 774 0,02 149,71 26,3 48 1,03 103 100 20,0 100 476,25 2,25 43 135 0,96 90,57 22,9 36 10,73 0,05 1 032 0,02 96,18 22,6 38 16,52 0,08 16,1 3 4,13 0,02 319 0,01 77,24 22,3 38 0,13 15 115,38 23,2 48 0,24 59 245,83 30,0 37 28,18 0,13 1 428 0,03 50,67 20,1 34 0,70 7 10 19,9 19 1,78 0,01 9 2 299,91 10,87 359 249 8,04 156,20 59 20 532,46 97,08 4 469 967 100 217,70 56 616,81 2,92 Poznámka: * exoty jsou psány kurzívou 21 149,27 100 21 149,27 100

Podíl na předpisu Celkové těžby 3 m b.k. % 602 641 89,24 6279 0,93 287 0,04 2 069 0,31 1 949 0,29 7 566 1,12 620 791 91,93 77 0,01 1 32 397 4,80 1 108 0,02 1 924 0,28 414 0,06 12 082 1,79 1 127 0,17 3 27 5 548 0,82 46 0,01 58 0,01 2 667 0,10 5 54 487 8,07 675 278 100,0

Z celkového předpisu Zalesnění ha % 1 575,71 70,74 3,37 0,15 5,00 0,22 34,45 1,55 0,04 1,46 0,07 1,01 0,05 0,18 0,01 120,12 5,39 71,28 3,20 1 812,62 81,37 0,69 0,03 321,75 14,44 0,42 0,02 41,47 1,86 7.39 0,33 0,43 0,02 1,06 0,05 12,79 0,57 0,11 11,29 0,51 1,96 0,09 15,59 0,70 414,95 18,63 2 227,57 100,0

Smrk ztepilý- je dominantní dřevinou v celé oblasti a dosahuje zastoupení 83%. Převážně se jedná o provenienčně nepůvodní ekotyp. Nejvíce zastoupený původní ekotyp SM mají bývalý majetek Colloredo-Mansfelda a majetek Parishe Jedle bělokorá - dosahuje zastoupení 0,6% a je ponejvíce zastoupena ve starších porostech ve věkových stupních 8-12 převážně v nejnižších polohách. Modřín opadavý - je zastoupen (1,4%) v nižších polohách 5.-6. LVS převážně v porostech 4.-5. věkového stupně, vzniklých na bývalých zemědělských pozemcích po II. světové válce. Kleč - je zastoupena (0,6%) v hřebenových extrémních lokalitách v porostech 1. věkového stupně obnovených po imisní kalamitě v období 1984 - 1990. Buk lesní - je nejvíce zastoupenou listnatou dřevinou (4,9%) na příznivějších stanovištích. Vyššího zastoupení dosahuje až ve starších porostech 12.-13. věk. stupně - 17%; 14 - 19%, 15 - 27%; 16.-17. - 31%. Je zastoupen převážně v příměsi se SM (Colloredo-Mansfeld) a v příkrých údolích Bělé (Janeček). Buk v převážně zakrslé formě zůstal dodnes i v několika málo lokalitách na hřebenu Orlických hor ve výšce kolem 1 000 m (NPR Bukačka, PR Sedloňovský vrch a PR Komáří vrch). Javor klen - je zastoupen (0,7%) jen nepatrně na příznivých lokalitách, více podél úžlabí vodotečí a v úžlabinách na vlhkostně příznivých suťových půdách; zde spolu s BK vystupuje téměř ke hřebenům.

60



Údaje o stavu lesa

Olše lepkavá (2,4%) a olše šedá (0,1%) - jsou zastoupeny na zamokřelých půdách 3.-5. věkového stupně, převážně zalesněných po II. světové válce, olše šedá na glejových stanovištích. Bříza bělokorá - (1,7%) má nejvyšší výskyt v mladších porostech 2.-6. věkového stupně v nižších polohách do cca 700 m. Uměle byla zavedena do kultur při obnově odumřelých hřebenových porostů po imisní kalamitě jako dřevina přípravná (sadba, síje) nevhodného původu. V současné době však ve věku 10 - 13 let téměř odumřela vlivem extrémního klimatu horských poloh. Ani v minulosti se bříza v polohách nad 800 m téměř nevyskytovala. Jeřáb ptačí - (1,0%) byl uměle rozšířen (sadbou i síjí) do obnovovaných odumřelých porostů v hřebenových polohách; dále je zastoupen v menším množství v mladších porostech po celém území.

TAB. 5.9. POROVNÁNÍ DRUHOVÝCH SKLADEB - PLO 25 sm jd bo md dg jdo kos jehl. bk db jv lp js ol bř břp jl jř PŘIROZENÁ DRUHOVÁ SKLADBA: 36 25 + + 35 + 1,2 0,2 0,3 0,7 0,3 1,1 0,1 0,1 61 SOUČASNÁ DRUHOVÁ SKLADBA: 83 0,7 0,3 1,4 + + 0,6 5 + 0,8 + 0,2 2 2 + + 1 86 CÍLOVÁ DRUHOVÁ SKLADBA: 70,1 2,9 1,0 2,8 0,5 0,3 + 77,6 15,1 0,2 2,5 1,6 0,8 0,9 0,8 0,2 0,1 0,2

21 149 HA ost list. +

39

+

11

+

20

Poznámky: Holina činí 3 %. Přirozená druhová skladba je vypočítána váženým aritmetickým průměrem z jednotlivých druhových skladeb lesních typů. Cílová druhová skladba je vypočítána ze základních hospodářských doporučení podle cílových hospodářských souborů. Současná druhová skladba je pořízena z databaze platných LHP v hranicích oblasti. Porovnání druhové skladby

%

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Přirozená druhová skladba: Současná druhová skladba:

LISTNATÉ

JŘ

JL

BŘP

BŘ

OL

JS

LP

JV

DB

BK

JEHLIČNATÉ

KOS

JDo

DG

MD

BO

JD

SM

Cílová druhová skladba:

5.2.2. Zastoupení věkových stupňů Věková porostní skladba: Věková skladba současných porostů je odvislá od dlouhodobého vývoje těchto lesů, působení škodlivých činitelů v daleké minulosti i v posledním období, kdy byly značné škody způsobeny abiotickými i biotickými činiteli. Zejména větrné kalamity měly značný vliv na změnu věkové struktury. Výrazný jednorázový vliv mělo zalesnění bývalých zemědělských pozemků po II. světové válce v rozsahu přes 4000 ha. Takto vzniklé porosty se dnes podílejí na tvorbě 4.-5. věk. stupně, 4. věkový stupeň dosahuje výrazně nadnormální hodnoty (+61,1%). Imisní kalamita v období 1982 - 1990 měla značný jednorázový vliv na snížení rozloh starších porostů ve vyšších a hřebenových polohách. Porosty rychle odumíraly synergickým vlivem extrémního klimatu, imisemi, větry, kůrovce a podstatně byly sníženy rozlohy jak dospělých a přestárlých porostů, ale i porostů dospívajících. Obnovené plochy porostů se projevily v nadnormálním stavu 1. věkového stupně (+23,4%) a v neúměrném stavu holin k 1.1.1991 (617 ha). Jako i dříve se projevují nedostatečné rozlohy v mladších porostech 2.-3. věkového stupně a v porostech středně starých (5.-6. věkového stupně), převážně jako důsledek nedostatečně prováděných úmyslných těžeb a nedostatečné obnovy od počátku války do konce 70. let. Důvodem byly převážně rozptýlené nahodilé těžby a značné rozlohy tehdy dopravně nepřístupných porostů.


61

Údaje o stavu lesa


TAB. 5.10. ROZLOŽENÍ VĚKOVÝCH STUPŇŮ Věkové stupně Plochy věk.stup. Normální rozl. v . s. Odchylka od norm. zast. v s.

Hol.

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16+

∑

617

2455

1684

1577

3206

1708

1015

1434

1359

1514

1537

1292

835

456

229

121

110

21149

1990

1990

1990

1990

1990

1990

1938

1817

1708

1540

1157

664

257

86

32

10

21149

+ 11,6

+ 25,7

+ 77,5

+ 61,1

+ 23,4 -15,3

-14,1

-20,7

Střední věk: jehličnany listnáče Průměrné obmýtí: Rozloha normální paseky:

-48,9

-26,0

-25,2

-11,3

+ + + 165,1 282,5 1100

-0,2

56 let 59 let 109 let 198 ha

Zastoupení ploch věkových stupňů

ha 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0

Hol.

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

věkové stupně v desítkách let

Plochy věkových stupňů

11

12

13

14

15 16+

Normální rozloha věkových stupňů

TAB. 5.11. PODÍL PLOCH JEHLIČNANŮ A LISTNÁČŮ VE VĚKOVÝCH STUPNÍCH V %: Věk. st.

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Cel.

jehlič.

90,7

91,3

89,5

85,0

86,0

89,7

92,9

91,1

93,1

90,4

89,8

85,1

80,6

80,7

72,4

68,8

69,1

88,8

listnaté

9,3

8,7

10,5

15,0

14,0

10,3

7,1

8,9

6,9

9,6

10,2

14,9

19,4

19,3

27,6

31,2

30,9

11,2

62



Údaje o stavu lesa

Podíl ploch jehličnanů a listnáčů dle věkových stupňů 100% 80% 60% 40% 20%

jehličnany

Celkem


17

16

15

14

13

12

11

10

9

8

7

6

5

4

3

2

1

0%

listnáče

TAB. 5.12. ROZLOŽENÍ VĚKOVÝCH TŘÍD Věkové třídy Plochy věkových tříd Normální rozloha věk. tříd Odchylka od normál. rozl. v %

Hol.

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

∑

617

4139

4783

2723

2793

3051

2127

685

231

21149

3980

3980

3980

3755

3248

1821

343

42

21149

+4,0

+20,2

+16,8

+99,7

+450,0

-31,6

-25,6

-6,1

Podíl listnáčů v mladých porostech 1.-3. věkového stupně je tvořen převážně příměsí jeřábu, břízy a olše, menší podíl činí buk a klen. Vyšší podíl listnáčů ve 4.-5. věkovém stupni v porostech převážně na bývalých zemědělských pozemcích je tvořen hlavně zastoupením olší, břízy, jeřábu a menším podílem buku, klenu, jasanu. V porostech od 11. věkového stupně výše stoupá výrazně podíl cenných listnáčů od 10,2% do 31,2% ve starých porostech. Zde se jedná již výlučně o cennou příměs buku místní provenience a příměs klenu.

5.2.3. Porostní zásoby, zakmenění a přírůsty 5.2.3.1. Porostní zásoby TAB. 5.13. ZÁSOBY HROUBÍ BEZ KŮRY (Z provedených rozborů současného stavu lesa v oblasti byly zjištěny tyto údaje): m3b.k. % jehličnaté listnaté celkem

4 110 718 359 249 4 469 967


92,0 8,0 100,0

63

Údaje o stavu lesa


TAB. 5.14. ÚDAJE O ZÁSOBÁCH Údaje o průměrných zásobách na 1 ha a zakmenění podle věkových stupňů Věkové stupně Průměrné 3 zásoby v m Průměrné zakmenění

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

Prům.

-

8

87

196

235

248

254

308

355

382

384

363

360

345

335

384

363

211

87

95

93

90

89

81

77

79

80

81

79

79

80

77

77

84

80

85

-

0,3 + 0,3

0,2 0,1 0,3

0,5 0,1 0,6

92,0 8,0 100,

Podíl zásob jehličnanů a listnáčů v % podle věkových stupňů Jehličnany Listnáče Celkem

2,9 0,2 3,1

12,9 1,2 14,1

8,3 0,7 9,0

5,2 0,4 5,6

7,7 0,4 8,1

8,7 0,6 9,3

11,5 12,2 10,2 0,6 0,9 1,0 12,1 13,1 11,2

6,1 0,8 6,9

3,1 0,5 3,6

1,5 0,3 1,8

0,7 0,2 0,9

Rozložení zásob dle věkových stupňů

400 350 300 m3/ha

250 200 150 100


Průměr

17

16

15

14

13

12

11

10

9

8

7

6

5

4

3

2

0

1

50

Podíl zásob jehličnanů a listnáčů dle věkových stupňů 100% 80% 60% 40% 20%

jehličnany 64

17

16

15

Celkem


14

13

12

11

10

9

8

7

6

5

4

3

2

1

0%

listnáče  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ


Údaje o stavu lesa

Průměrná zásoba na 1 ha porostní plochy je ve výši 211 m3 a je o cca 8 % nižší než průměrné zásoby v ČR. T aké p rům ěrn é z áso b y je hlična nů (225 m 3 ) i lis tnáčů ( 156 m 3 ) j s ou n iž š í n ež c e los t á tn í p rům ěr o 1 0 ,4 % a 2,5 % . Na současnou výši porostních zásob mají vliv zejména horší produkční podmínky v hřebenovém pásmu Orlických hor a odtěžení odumřelých porostů vlivem imisně ekologické kalamity v posledním období. Vzhledem k poškození porostů imisemi a k sníženému stupni zakmenění od 6. věk. stupně výše jsou průměrné zásoby ve věkových stupních rovněž nižší než průměrné, průměrné zásoby mýtných porostů jsou v rozmezí 335 - 384 m3/ha. Rozmístění porostních zásob ve věkových stupních je úměrné k nerovnoměrnému rozložení věkových stupňů. Nejvyšší podíl zásob je ve vysoce zastoupeném 4 . věk o vé m s tu pn i ( 1 4 ,1%) v porostech, které vznikly zalesněním bývalých zemědělských půd. Jejich plocha přesahuje výrazně normální rozlohu věkového stupně (+ 61,5%) a průměrná zásoba je 196 m3 na 1 ha. Nedostatečný podíl zásob je ve věkových stupních 5 - 9, v důsledku rozsáhlé imisní kalamity smrkové porosty ve vyšších a vysokých polohách. Podíl zásob nad 100 let (11.-17. věkový stupeň) činí pouze 25,3%. Nejvyšší podíl listnatých zásob vykazují věkové stupně 11.-16., kde je zastoupení cenného buku místního původu.

Zakmenění dle věkových stupňů 95

Zakmenění

90 85

TAB. 5.15. ZÁSOBY POROSTŮ PODLE DŘEVIN: Zásoby jehličnatých dřevin v % Smrk ztepilý 89,3 Jedle bělokorá 0,8 Modřín opadavý 1,5 Borovice lesní 0,2 ostatní jehličnany 0,2

celkem jehličnaté

92,0

17

16

15

Průměr


14

13

12

11

10

9

8

7

6

5

4

3

2

75

1

80

Zásoby listnatých dřevin v % Buk lesní Javor klen Jasan ztepilý Bříza bradavičnatá Jeřáb ptačí Olše lepkavá ostatní listnáče celkem listnáče

5,1 0,6 0,1 0,9 0,2 1,0 0,1 8,0

Podíl jehličnanů na zásobách činí 92,0% z toho smrk zaujímá 89,3%, jednotlivě zastoupený modřín 1,5%, jedle 0,8%. Listnáče zaujímají na zásobách podíl pouze ve výši 8,0%, z toho buk 5,1%, klen 0,6%, bříza a olše v nižších polohách dosahují podíl kolem 1%. Podíl zásob listnáčů v porostech mladých, středního věku i dospívajících je velmi nízký a dosahuje 5 - 8% (věkové stupně 3 - 10). V mýtných porostech podíl listnáčů s věkem stoupá a vyššího podílu dosahuje ve starých porostech, které jsou však jen málo zastoupeny. Podíl BK ve vyšších věkových stupních: 12 -10%; 13 - 14%; 14 - 17%; 15 - 22%; 16 - 33%. Průměrné zakmenění dosáhlo hodnoty 8,5. Nejvyšší stupeň zakmenění dosahují mladší porosty 2.4. věkového stupně (9,0 - 9,5). Porosty středního věku jsou v průměru prořídlé a dosahují zakmenění 7,6 8,9, dospívající a dospělé porosty 7,7 - 8,1 (vliv imisí, sníh, námraza a vítr, kůrovci).


65

Údaje o stavu lesa


Podíl zásob dle dřevin

% 100 90 80 70 60 50 40 30 20

LIST

OST

JS

OL

KL

BŘ

BK

JEHL

OST.

MD

BO

JD

0

SM

10

5.2.3.2. Rozbor vývoje očekávaných porostních zásob na další období Byl proveden na podkladě současného stavu lesa, přírůstových poměrů, současných mýtních těžeb, posunu zásob ve věkových stupních a předpokládaných těžeb v dalších obdobích. TAB. 5.16. VÝVOJ ZÁSOB: Období Porostní zásoby v tisících m3 (průřezový rok) jehličnaté listnaté celkem

Průměrné zásoby na 1 ha v m3 jehličnaté listnaté celkem

1996

4.111

359

4.470

194

17

211

2006

4.813

398

5.211

228

19

247

2016

5.222

369

5.590

248

17

265

2026

5.421

364

5.785

258

17

274

Z přehledu je zřejmý značný postupný nárůst celkových zásob, na němž se podílejí zejména jehličnany - smrk. Nejvyšší nárůst zásob probíhá v současné době u smrkových porostů 1. generace lesa. Tyto se nalézají ve věku kolem 40 let a jsou v období nejvyššího přírůstu. Nárůst zásob bude pokračovat menší míře i v dalších obdobích, kdy budou vstupovat do stadia hroubí a období nejvyššího přírůstu dnešní mlaziny, vzniklé po imisní kalamitě. Zásoby listnáčů (buku) budou vzhledem k podrostnímu způsobu hospodaření, zvýšenému obmýtí a zvýšené péči o ně udržovány alespoň na současné úrovni. Průměrná zásoba, zjištěná v současnosti po odeznění kalamitního období z let 1982 - 1990 by se měla postupně zvyšovat.

66



Údaje o stavu lesa

Vývoj porostních zásob 7 000 6 000 5 000 4 000 3 000 2 000 1 000 0 1996

2006

2016

2026

Průřezový rok

5.2.3.3. Přírůstové poměry v oblasti Na podkladě ploch hospodářských souborů, současného zakmenění, zastoupení dřevin, jejich věku a bonitních stupňů byly zjištěny z databáze LHP hodnoty očekávaných přírůstů v současném období. Roční přírůsty na 1 ha jsou ve výši: PMP - průměrný mýtní přírůst: CPP - celkový průměrný přírůst: CBP - celkový běžný přírůst:

3,6 m3 hr. b. k. 6,7 m3 hr. b. k. 8,3 m3 hr. b. k.

TAB. 5.17. PŘEHLED HODNOT ROČNÍCH PŘÍRŮSTŮ (v m3 na 1 ha v převládajících HS porostních typů) Cílový hospodářský soubor Porostní typ PMP CPP CBP 51 - Exponovaná stanoviště vyšších poloh 501 - smrkové 3,8 7,3 8,7 506 - bukové 3,4 6,2 7,6 53 - Kyselá stanoviště vyšších poloh 531 - smrkové 4,3 8,2 8,8 55 - Živná stanoviště vyšších poloh 551 - smrkové 4,8 8,6 10,3 556 - bukové 3,0 5,5 6,9 57 - Oglejená stanoviště vyšších poloh 571 - smrkové 4,8 8,4 8,1 59 - Podmáčená stanoviště vyšších poloh 591 - smrkové 4,7 8,3 10,1 71 - Exponovaná stanoviště hors.poloh 711 - smrkové 2,3 4,4 4,6 73 - Kyselá stanoviště horských poloh 731 - smrkové 2,9 5,4 4,9 77 - Oglejená stanoviště horských poloh 771 - smrkové 3,3 6,1 5,3 79 - Podmáčená stanoviště horských poloh 791 - smrkové 2,8 5,1 4,1 02 - Vysokohorské lesy na exp. hřebenech 021 - smrkové 1,9 3,6 2,1


67

Údaje o stavu lesa


Hodnoty ročních přírůstů dle HS 12 10 8 6 4 2

CPP

21

791

771

731

711 CBP

TAB. 5.18. PRŮBĚH HODNOT CBP PODLE VĚKOVÝCH STUPŇŮ A PŘEVLÁDAJÍCÍCH HS V.st. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 531 551 711 731 771 021 ∅

0 0 0 0 0 0 0

2,5 11,8 0 0 0 0 2,7

15,1 15,6 12,0 9,3 7,1 0 13,8

16,5 17,7 12,9 12,9 13,7 10,2 16,5

15,5 12,1 10,3 16,3 13,6 11,0 12,8 9,0 5,8 11,3 8,5 6,1 10,5 9,2 5,7 7,3 7,0 5,5 14,8 11,6 9,1

8,4 9,4 7,2 5,7 7,1 5,1 8,2

7,8 8,7 8,1 5,7 7,5 4,8 7,8

7,5 8,1 5,4 6,2 6,0 4,1 7,5

6,1 7,9 5,1 4,8 5,1 3,4 6,4

5,1 5,1 4,7 4,5 4,3 3,0 5,0

TAB. 5.19. PRŮBĚH HODNOT CPP PODLE VĚKOVÝCH STUPŇŮ V.st. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 9,0

CPP

6,5

8,1

6,9

6,2

6,5

Průměr

PMP

591

571

556

551

531

506

501

0

6,9

5,6

5,4

5,0

4,7 4,6 3,1 3,8 4,6 2,3 4,1

2,3 3,1 1,6 1,7 0,8 2,4

17

∅

1,0 1,7 1,1 1,6 0,3 1,5

8,8 10,3 4,6 4,9 5,3 2,1 8,3

2,8 4,9 3,1 2,7 4,2 1,5 3,3

3,6 3,5 2,1 1,8 4,0 1,7 2,6

13

14

15

16

17

∅

4,9

4,6

4,3

4,8

4,6

6,7

13

14

15

Průběh CBP podle věkových stupňů a HS 20 18 16

m3/ha

14 12 10 8 6 4 2 0

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

16

17

Věkové stupně v desítkách let

531

68

551

711

731

771

21

Průměr



Údaje o stavu lesa

Celkový běžný přírůst (CBP) dosahuje výše 8,3 m3 hroubí bez kůry ročně na 1 ha. Tato poměrně vyšší hodnota odpovídá vysokému zastoupení smrku v celé oblasti (85,5%) a vysokému podílu (cca 80%) stanovišť vyšších poloh v 5.-6. lesním vegetačním stupni, z toho cca 30% zaujímají svěží a vodou ovlivněná stanoviště. Převážně na těchto stanovištích rostou dnes zhruba čtyřicetileté porosty SM 1. generace lesa s vysokou produkční schopností. Nejvyšších průměrných hodnot CBP dosahují současné porosty ve vyšších polohách na živných stanovištích HS 551 (10,3 m3), na vodou ovlivněných stanovištích HS 591 (10,1 m3). Na rozsáhlém souboru porostů na kyselých stanovištích HS 531 dosahuje CBP hodnoty 8,8 m3. Podstatně nižších hodnot CBP dosahují současné porosty v HS na stanovištích horských poloh v 7. LVS. U HS 71, 73, 77 a 79 jsou průměrné hodnoty CBP v rozmezí 4,1 m3 - 5,3 m3. Tyto poměrně nižší hodnoty jsou ovlivněny jednak nižším produkčním potenciálem horských stanovišť, extrémním klimatem, nižším stupněm zakmenění v poškozených porostech a značnou rozlohou porostů 1. věkového stupně na obnovených plochách po imisní kalamitě. Nejnižší hodnoty CBP (2,1 m3) vykazují hřebenové partie ochranného lesa. Tyto nízké hodnoty jsou dány charakterem klimaticky extrémních přirozeně chudých stanovišť horských hřebenů. Výši CBP zde výrazně snižuje i plošná převaha porostů 1. věkového stupně, které byly obnoveny po imisní kalamitě v minulém deceniu. Celkový průměrný přírůst (CPP) dosahuje průměrné výše 6,7 m3 hroubí bez kůry ročně na 1 ha. Nejvyšších průměrných hodnot dosahuje opět na živných a vodou ovlivněných stanovištích v polohách 5.-6. LVS (8,3 - 8,6 m3 u HS 55, 57 a 59). Na kyselých stanovištích HS 53 dosahuje rovněž výše 8,2 m3. V horských polohách 7. LVS dosahuje CPP hodnot pouze zhruba polovičních. HS 71 - 4,4 m3; HS 73 3 - 5,4 m ; HS 77 - 6,1 m3 a HS 79 - 5,1 m3. U ochranných lesů v horských hřebenových polohách pod silným klimatickým vlivem (HS 02) dosahuje CPP hodnoty pouze 3,6 m3. Důvody nízkých hodnot CPP v horských polohách jsou shodné s hodnocením výše CBP. Z průběhu hodnot CBP a CPP je zřejmé, že u smrku dochází ve věku kolem 115 let k jejich srovnatelným hodnotám. Tento věk lze průměrně využít ke kalkulaci průměrné obmýtní doby. U starších porostů nad 120 let dochází již ke značnému poklesu přírůstového potenciálu porostů.

5.2.4. Zastoupení porostních typů Zcela převažují porostní typy smrkové, zčásti poškozené a proředěné, v poslední době ohrožené imisemi, bukové typy jsou soustředěny v HS 51, popř. 01 /20 %/, výjimečně v HS 55. TAB. 5.20. ZASTOUPENÍ POROSTNÍCH TYPŮ V PŘEVLÁDAJÍCÍCH HOSP. SOUBORECH Cílový HS

51a

51b

Skladba porostních typů C1 D1 D1 P6 M1 Z6 M1 P6 D1 P9x D6 P1 D1 P4 P9x Z1 P2 P6 C1 D1 P6 D1 M6 Z1 M1 P6 Z1 Z6 M1 Z6 M6 P1 Z1 Z6 P2 C6 D1 P8 M1 Z9x M1 P8 Z1 P6 D6 P1


Plocha v ha 195 112 82 21 20 17 10 8 7 182 113 70 45 42 32 21 14 7 6 6 5 5 4 4

Zastoupení v % 38,2 21,9 15,9 4,1 3,9 3,3 2,0 1,6 1,4 30,4 18,8 11,7 7,4 6,9 5,4 3,6 2,3 1,1 1,0 1,0 0,8 0,8 0,7 0,7

69

Údaje o stavu lesa


TAB. 5.20. ZASTOUPENÍ POROSTNÍCH TYPŮ V PŘEVLÁDAJÍCÍCH HOSP. SOUBORECH Cílový HS

53

55

57a

57b

73

70

Skladba porostních typů C1 D1 D1 P6 D1 P9x M1 P4 D1 P4 M1 P6 M1 P8 M1 Z6 M1 P9x C1 D1 D1 P6 D1 P8 D1 P9x M1 Z6 M1 P8 M1 P6 D1 P4 M1 P9x M1 M1 P4 Z1 Z6 M1 Z9x M6 Z1 Z1 Z9xP8 C6 D6 P1 Z1 Z8 P9x C8 Z1 P4 P8 M6 P1 M1 P8 P9x D6 Z6 P1 M1 Z8 M1 Z4 C1 D1 M1 P8 D1 P8 M1 Z6 M1 P6 Z1 Z8 C8 M1 Z8 M8 Z1 D1 P6 Z8 Z9xP1 Z1 Z8 P9x D1 P9x M8 P9x M8 P1 Z8 P1 P9x M1 P9x Z8 Z9x Z1 Z6 P8 C1 D1 D1 P9x D1 P8 D1 P6 C1 D1 D1 P6 M1 Z6 M6 Z1 M1 P6 D1 P9x D6 P1

Plocha v ha 5812 1491 534 180 119 116 113 95 83 63 1724 911 237 143 121 111 105 101 86 78 57 54 43 30 28 24 23 21 21 19 18 18 18 18 16 16 15 207 80 59 42 42 23 19 16 16 13 13 13 12 8 8 7 7 7 6 5 309 99 36 19 18 1575 320 170 58 35 27 26 21

Zastoupení v % 62,8 16,1 5,8 1,9 1,3 1,3 1,2 1,0 0,9 0,7 39,5 20,9 5,4 3,3 2,8 2,5 2,4 2,3 2,0 1,8 1,3 1,2 1,0 0,7 0,6 0,6 0,5 0,5 0,5 0,4 0,4 0,4 0,4 0,4 0,4 0,4 0,3 31,9 12,3 9,1 6,5 6,4 3,6 2,9 2,5 2,4 2,0 2,0 1,9 1,9 1,3 1,2 1,1 1,1 1,0 0,9 0,8 59,9 19,2 6,9 3,8 3,4 65,2 13,2 7,0 2,4 1,5 1,1 1,1 0,9



Údaje o stavu lesa

Vysvětlivky: Kvantifikace porostních typů (PT): C - monokultury...čistý PT se zastoupením >90% D - dominantní PT se zast. 71-90% M - majoritní PT se zastoupením 51-70% Z - základní PT se zastoupením 31-50% P - přimíšený PT se zastoupením 11-30% (Příklady : C1...čistý porost smrkového PT, D6...smíšený porost s dominantním podílem PT buku a vtroušenými dřevinami, M1Z6 P9x...smíšený porost PT smrkového s PT bukovým a přimíšeným PT ost. listnáčů, Z5 Z6 P3 P4...nesourodý porost PT dubového a bukového s přimíšenými PT borovým a modřínem)

Použité dřevinné kódy: 1 - všechny smrky 2 - jedle; 2e - nepůvodní jedle 3 - borovice; 3e - nepůvodní borovice 4 - modříny; 4k - kleč a blatka; 4x - tis, jalovec a ostatní jehličnany 5 - domácí duby, lípy a jilmy; 5e - nepůvodní duby 6 - buk, javory a třešně 7 - jasany 8 - všechny olše 9 - topoly, osika a vrby; 9x - habr, babyka, břízy, jeřáby, jíva, střemchy a ost.domácí listnáče 9e - nepůvodní listnáče

5.2.5. Porosty 1. generace lesa Po roce 1945 bylo rozhodnuto o rozsáhlém zalesňování dříve zemědělsky využívaných pozemků ve vyšších polohách v návaznosti na dosavadní lesní pozemky. Zalesňování bylo v podstatě skončeno do roku 1960, největší rozlohy zalesnění jsou spíše na východní (polské) straně Orlických hor. Rozloha těchto porostů činí cca 3 874 ha tj. 18 % porostní půdy. Při zpracování LHP v letech 1961 a 62 byly tyto nově zalesněné plochy, prohlášené za lesní půdu, zaměřeny a pojaty do LHP ve stavu kultur a odrůstajících kultur. Po tomto období bylo prováděno převážně jen vylepšování. Z a lesň o ván í b ylo pr ove den o př eváž ně s mrke m , vý ji meč ně byl přimíš en mod řín, na za bah ně lé l oka l i ty b yla vys aze na OLL a OL Š. Do kultur nalétala pomístně BŘ a JŘ, často jíva. Vzhledem k příznivým stanovištním poměrům (vyšší polohy, převážně 6. méně 5. LVS a býv. zemědělské půdy), porosty velmi dobře odrůstaly do stadia mlazin a tyčkovin. BŘ a jíva předrůstaly, tvořily mohutnější koruny a potlačovaly SM. V období kolem roku 1966 se z ústředních orgánů uvažovalo o zpětném navrácení některých ploch pro potřeby zemědělského využití jejich odlesněním. Z tohoto důvodu byly pozastaveny výchovné zásahy (prořezávky). Plán odlesňování nebyl uskutečněn, ovšem porosty utrpěly opožděnou výchovou a silným tlakem bř a jívy na smrkové jedince. V současné době se tyto porosty nacházejí ve věku rozmezí 4.-5. věkového stupně s průměrným zakmeněním 8,8. Vesměs převažují SM monokultury. (SM - 84%, příměs MD - 2%, BŘ - 3%, JV - 1% a ost. listnáče - 1%; OLŠ a OLL soustředěny ve skupinách na podmáčených a zbahnělých půdách ve výši 9%.

SM roste velmi dobře a dosahuje převážně nadprůměrných bonit. V polohách 6. LVS je nebezpečným škodlivým činitelem mokrý sníh, ale i námrazy, přesto není významně poškozován vrškovými zlomy. Vzhledem k rychlému růstu došlo poměrně k rychlému vyprofilování hlavních stromů porostní kostry a k vyloučení podružného porostu, který nebyl včas odstraněn probírkou a často došlo k jeho odumření. U části jedinců (10 - 30%) se projevují počátky kořenové hniloby (václavka, kořenovník vrstevnatý). Zalesněním zemědělských pozemků došlo k vytvoření rozsáhlých mladých porostů, které se po zapojení staly v 60 - 70 letech vhodným biotopem jelení zvěře, jež byla po 2. svět. válce nadnormálně přemnožena. Sku teč né s ta vy je lení z věře 3 - 4 x překr ačo v al y n or m o va né s ta v y . Jelení zvěř našla v těchto porostech mimořádně dobrý kryt, potřebný klid a vhodnou pastvu na přilehlých rozsáhlých zemědělských pozemcích v údolních polohách. V zimním období pak i vhodná místa pro svá stávaniště. Vzhledem k tomu došlo v tomto období k velmi silnému poškození těchto porostů ohryzem. Rozsáhlé lokality SM porostů podél státní hranice s Polskem, odkud zvěř silně migrovala v zimním období na naši závětrnou stranu, kde využívala i lepší zimní péči o zvěř byly silně poškozeny ohryzem vysoké zvěře, často i na 100%. Průměrné poškození lze dnes odhadnout na cca 60 - 70%. Vzhledem k silnému rozsahu a i k opakovanému poškození zvěří byly živé rány infikovány pevníkem krvavějícím. Zde dochází k hnilobě dřeva v místě poškození, ke snížení stability stromů, jejich zlomení a tím k postupnému snižování stability porostů. Spolu s rozvojem zmíněných kořenových hnilob u těchto porostů na zemědělských půdách dochází k rychlému znehodnocování spodní nejcennější části kmene a k dalšímu snižování stability porostů. V posledním období došlo k pomístnému prolámání těchto porostů (skupinovitě nebo v pruzích) větrem. Vzhledem k nadprůměrnému růstu těchto porostů a k jejich silnému poškození zvěří s následnou hnilobou a k napadání kořenovými hnilobami se předpokládá snížení  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

71

Údaje o stavu lesa


obmýtí na 80 let s obnovní dobou 40 let (vnášení listnatých dřevin a porosty velkých rozloh). Započetí obnovy se předpokládá v 61 letech. Vhodné je využití podrostního způsobu hospodaření pomocí clonné obnovy (okrajové i skupinovité) s využitím přirozené obnovy SM, případně KL. Clonný způsob bude kombinován s náseky. V případě neúspěchu přirozené obnovy nebo na zabuřenělých plochách bude použito holých sečí, rovněž tak k urychlení nebo dokončení obnovy. V s o učasné d obě se tyto SM po ros ty nach áze jí v úd ob í přec hodu do III. v ě k o vé tř íd y a jsou so us tře děn y do z načn ě rozs áhlých k omplexů , 30 0 - 60 0 h a . Tyto porosty je nutno s ohledem na nebezpečí větru při obnově připravit včas k obnově rozčleněním systémem rozluk na menší pracovní pole. Rozluky nutno orientovat s ohledem na terén a směr nebezpečného větru. V každém případě je nutno rozluky promyšleně rozmístit v terénu a opřít je o nejbezpečnější linie (meze, hromadnice, cesty, skupiny listnáčů apod.). Porosty na bývalých zemědělských pozemcích jsou prostoupeny širšími (5 - 8 m) vystouplými mezemi, často hromadnicemi vysbíraného kamene, na svažitých pozemcích převážně orientovanými přibližně po spádnici. Tyto hromadnice jsou přirozeným gravitačním předělem, převážně jsou porostlé kleny, jeřáby, řidčeji břízou, jívou, bukem i smrkem. Kleny a buky jsou zde důležité pro možnost rozšiřování přirozené obnovy těchto dřevin do okolních částí při postupné obnově. Z ak lád ané r ozluk y by m ě ly být p ři řaze n y k těm to př iroz ený m ř idš ím lis tn a tým lin iím, poněvadž stěny okolních sm porostů jsou vlivem linií řidších opadavých listnáčů doposud dobře zapláštěné a stabilizované, což je důležité hlavně na návětrné straně porostu. Na druhé závětrné straně linie se přiřadí násečný pruh o šíři 15 - 25 m, podle exponovanosti a expozice lokality. Po zajištění prvního pruhu nutno přiřadit další násek nebo clonný pruh a vytvořit tak střechovitý náběh nového porostu před ochraňovaným porostem. Sta no viš tě vě tš in ou vyh o vu je d ůl e ž i tým mel i o r ač n ím a z p e vňu j íc ím d ře v iná m ( B K , K L , J D ) . M íš en í B K a J D d o pru hů, sku pin a sku pinek , KL a MD i j ed no t li vě . Důležitá je důsledná ochrana proti zvěři. Po vybudování systému rozluk bude teprve možno zahájit úmyslnou obnovu těchto rozsáhlých komplexů lesa. V prolámaných částech těchto porostů se převážně dostavuje hojný nálet sm, případně klenu. Tato místa je nutno považovat za prvky systému (předčasné) obnovy, podle stavu náletů a nárostů je přiměřeně i clonně uvolňovat. Nárosty je možno velice vhodně doplňovat listnatými poloodrostky nebo kvalitními sazenicemi (BK, KL) v počtu 300 - 500 ks/ha do plastikových chráničů a zajistit tak přiměřený podíl těchto zpevňujících dřevin.

5.2.6. Geneticky nevhodné porosty Ve vyšších, zejména hřebenových polohách Orlických hor se dosud nacházejí značné rozlohy smrkových porostů nevhodné provenience. Podle historického průzkumu tyto porosty vznikly zalesněním ploch po rozsáhlých, převážně větrných polomech z období let 1909, 1920, 1922, 1925 - 1934 a 1941. K zalesňování byly použity sazenice smrku ze semene z nižších poloh velkostatků z Rychnovska a Lanškrounska, dále z Pošumavské luštírny v Čes. Budějovicích a ze semenářského oddělení státních lesů nebo ze Slezska. Podle dostupných pramenů lze dovodit, že zhruba od roku 1880 bylo používáno často či převážně osivo cizích proveniencí, v té době i od různých firem z Německa a z Alpských zemí. Tyto údaje se shodují se skutečností, poněvadž dnešní porosty ve věku nad 120 let vykazují genetickou kvalitu nesporně značně vyšší nebo i vysokou, než porosty pod touto věkovou hranicí. Provenienčně nejméně vhodné porosty pocházejí z polomů v první třetině tohoto století. Tyto porosty se nacházejí převážně v horských a hřebenových polohách 7. a 8. lesního vegetačního stupně, částečně zasahují i do vyšších poloh 6. LVS. V těchto polohách jsou velice extrémní klimatické poměry, které se projevují zejména silnými námrazami, střídavě i tlakem mokrého sněhu. V těchto polohách porosty trpěly již od věku 15 - 20 let vrškovými zlomy, často opakovanými. Na přechodu do III. věkové třídy vykazovaly až 100% poškození s několika násobným poškozením, stromy byly částečně i zničeny zlomením nebo odumíraly. Po rozsáhlém polomu v období 1966 - 1967 dosahovalo zakmenění těchto porostů stupně 3 - 7 a části nejvíce poškozených porostů byly postupně předčasně obnoveny v období let 1968 - 1980 (cca 150 ha). Krátce po uvedení Chvaletické elektrárny do provozu v r. 1977 se začal projevovat vliv imisí na porosty, ve vyšších, zejména v horských polohách Orlických hor. Jako první začaly hromadně odumírat tyto provenienčně nevhodné porosty, silně opakovaně poškozené námrazami a sněhem, se znetvořenými a nedostatečnými korunami, které byly navíc silně poškozeny (až 100%) ohryzem jelení zvěří. Odumřelé, odumírající a silně poškozené porosty byly zčásti vytěženy exhalačními těžbami a obnoveny. Některé silně poškozené porosty podél hřebenových linií zůstaly záměrně nevytěženy a následně byly podsazeny, aby byly omezeny možnosti vzniku přepadových větrů na závětrných svazích. V omezené míře byla ponechána ochranná žebra (rovněž podsázená) k omezení vzniku rozsáhlých holých ploch, k zadržování sněhové pokrývky před jejím odvátím a k boční ochraně mladých kultur. Po roce 1991 se exhalační těžby prováděly již jen omezeně.

72



Údaje o stavu lesa

Zbývající nekvalitní provenienčně nevhodné porosty jsou stále v podprůměrném zdravotním stavu, provádí se v nich však důsledná asanace kůrovců, odstraňování starších i nových souší a tím vyzdravování porostů. V menší míře se přistupuje k jejich obnově. Zakmenění těchto porostů je v rozmezí 4 - 7, kvalita a zdravotní stav pouze podprůměrný, půda je silně zabuřenělá, převážně hustým porostem třtiny chloupkaté. Při obnově LHP s platností od roku 1981 bylo provedeno v roce 1980 šetření o zdravotním stavu a rozsahu provenienčně nevhodných porostů. Z celkově zjištěné rozlohy ve výši 1058 ha bylo rozhodnuto zařadit do neodkladné obnovy na období 1981 - 1990 471 ha, zbytek rozlohy 617 ha s odložením obnovy po roce 1991. Při obnově LHP v roce 1991 bylo zjištěno, že za uplynulých 10 let bylo vytěženo exhalačními těžbami 545 ha téměř odumřelých porostů, takže zbývající rozloha, uvedená v LHP (1991 - 2000) činí 513 ha (Kolowratské lesy, lesy Janeček a LČR). Převažují porosty 8. - 9. věkového stupně, jejich celková zásoba 3 činí cca 100 000 m . Geneticky nevhodné porosty jsou v platném LHP vylišeny v hospodářské knize u SM označeny kódem 5, v mapách znakem (D). Při šetření OPRL bylo provedeno venkovní zpřesnění. Zbývající rozloha provenienčně nevhodných porostů byla na části LHC Rychnov zjištěna ve výši cca 650 ha, na LHC Opočno cca 53 ha, celkem cca 703 ha. Tyto porosty činí po zdigitalizování 948,79 ha.Vzhledem ke zdravotnímu stavu těchto porostů a k jejich velmi omezenému plnění produkčních, mimoprodukčních a zejména ekologických funkcí těchto porostů v CHKO je nutno neodkladně a urychleně pokračovat v obnově dřevinami, které odpovídají daným stanovištním poměrům. Př iroz ená o bno va t ěc h to p r o ve ni enčn ě ne vhod ných s mrk o vých po ros tů je n epř ípus tná . Př edp ok lád á se o bno va h olose če m i s p os t upe m pr o ti p ře v lád aj íc í m u n ebez pečné mu vě tr u , n a s vaz ích po s pád nic i . Př íměs buku soustř ed it do pru hů č i sk up in , k len na vlhč í s tanoviště do úž la bí a p od él vo do teč í. V h řeb eno vých po lo hách och ran ných lesů ( S LT 7 Z , 8 Z) j e n u tno z aj is t i t j edn o tl i vo u př íměs je řáb u p tač íh o . Vzhledem k nízké perspektivnosti a omezenému plnění všech funkcí těchto porostů se předpokládá snížené průměrné obmýtí (90 let) a kratší obnovní doba s pokud možno urychlenou obnovou těchto nekvalitních prořídlých porostů. Nejméně kvalitní porosty by měly být obnovovány neprodleně bez ohledu na věk. Značná část těchto ploch je zamokřená na pseudoglejích, v menší míře podmáčená na glejích a trvale zamokřená. Při obnově bude nutno provést vyčištění a obnovu povrchové odvodňovací sítě, odpadních příkopů a vyčištění drobných potůčků za účelem odvedení přebytečné povrchové vody. K obnově nutno využít terénní vyvýšeniny, okolí pařezů a vyvýšenou nebo kopečkovou sadbu. Prameniště a rašeliniště neodvodňovat.

5.2.7. Porosty založené na holinách po imisní kalamitě V letech 1982 - 1990 došlo vlivem synergického působení imisí, extrémního klimatu, následného rozvoje kůrovců a vlivem působení větru k hromadnému a rychlému odumírání porostů v horských a hřebenových polohách Orlických hor. Nejvyšší rozsah poškození byl v hřebenovém pásmu od Šerlichu po Anenský vrch v délce cca 18 km, na západní návětrné straně do hloubky 2 - 3 km od hlavního hřebene, na východní závětrné straně 0,5 - 1,5 km. Severní část hřebenových porostů (Vrchmezí - Šerlich) a J část v úseku od Anenského vrchu k Suchému vrchu byla imisemi poškozena jen méně. Hřebenové polohy jsou součástí ochranných lesů z důvodu extrémních klimatických i stanovištních podmínek a jsou zařazeny v pásmu ohrožení imisemi A. Níže pod ochrannými lesy byly poškozeny a odumřely porosty převážně horských poloh 7. lesního vegetačního stupně, zařazené do pásma ohrožení B. Nejdříve hromadně odumíraly porosty SM nevhodné provenience a prořídlé přestárlé porosty. Postup odumírání byl velmi urychlen obdobím sucha a intenzívním rozšířením kůrovců. Roz vrat poros tů b yl ur yc hlen b oř i vý m i vě tr y. Po zániku hřebenových porostů došlo k intenzívním škodám přepadovými větry, zejména na V závětrném svahu. Pokalamitní plochy byly vyčištěny od těžebního odpadu, který byl převážně shrnut do řad kolmo na směr větru, na prudších svazích po vrstevnici. V pruzích mezi řadami klestu byla v rovinatějším terénu prováděna mechanizovaná příprava půdy diskovými branami za účelem usnadnění obnovy cílových dřevin a plošných síjí jeřábu a břízy. Vzhledem ke stanovištím horských poloh, rozsáhlým kalamitním holinám (nezřídka i několik stovek ha) a extrémnímu klimatu byly holiny zalesňovány podle každoročního plánu zalesnění. Vzhledem k potřebě omezit vliv poškození imisemi a k potřebě cílevědomé obnovy odumírajících porostů v hřebenových polohách Orlických hor byla v letech 1986 - 87 vypracována „Studie obnovy lesních porostů v pásmu ohrožení A a B v Orlických horách“. (ÚHÚL, pobočka Hradec Králové - MINX, HANIŠ). Tato studie mimo zhodnocení poškození území zhodnotila podle hospodářských souborů současný stav a rozsah poškozených porostů, rozsah a prognózu holin. Dále upravenou skladbu dřevin pro zalesňování, cílovou druhovou skladbu, použití náhradních a přípravných dřevin při zalesňování a jejich lokalizaci, potřeby


73

Údaje o stavu lesa


odvodnění, vápnění a přihnojování. V mapové části byly vymezeny lokality pro využití možností obnovy BK, KL a kosodřevinou. Tato studie byla využita k tvorbě rámcových směrnic hospodaření podle HS v této oblasti a byla podkladem pro tvorbu LHP na období 1991 - 2000. Po roce 1992 došlo k postupnému snižování přísunu imisí a vzhledem k příznivějším klimatickým podmínkám i ke snížení poškození kůrovci. Od té doby dochází i k postupnému ozdravění zbylých porostů a k jejich částečné regeneraci. V tomto období nedocházelo již k nárůstu ploch porostů s vysokým stupněm poškození. Exhalační těžby byly prováděny jen pomístně v případech likvidace dříve odumřelých porostních zbytků nebo ponechaných suchých ochranných žeber s podsadbami. Rozsah obnovených porostů po imisní kalamitě z 80. let činí cca 2000 ha a současný jejich věk je v rozmezí 5 - 16 let. Nacházejí se ve stavu kultur, odrůstajících kultur a mlazin. Tyto porosty tvoří místy rozsáhlé komplexy i několika set ha. Nejrozsáhlejší komplexy jsou v oblasti vrcholů - Velké Deštné, Koruny, Jánského vrchu, Kunštátské kaple, Pěticestí, Mezivrší a Anenského vrchu. V podstatě se jedná o stejnověké monokultury převážně smrkové, místy s příměsí KOS, exot SM a BO, MD, BK, KL, místy je hojný JŘ a dříve i BŘ. Pomístně olšička zelená a jíva. Při zalesňování byla přijata strategie využití širšího druhového složení, které však bylo omezené vzhledem k hřebenovým horským polohám, obrovské rozsáhlosti holin a dalšího zhoršení již tak extrémního klimatu. Výsledky rozborů 210 půdních vzorků z let 1984 - 85 (Laboratoř ÚHÚL Brandýs n. L.) podle LVS uvádějí půdní reakci jako velmi silně kyselou. Zásoba přístupných živin (Ca, K, Mg) byla převážně hodnocena jako velmi nízká, jen méně nízká. Na základě těchto rozborů byl přijat VČSL rozsáhlý program přihnojování porostů dolomitickým vápencem v celé poškozené oblasti v rozsahu 10 t/ha. Kultury byly dále individuelně přihnojovány specielně upravenými umělými hnojivy (tablety, sáčky a pod.). TAB. 5.21. SOUČASNÉ ZASTOUP. DŘEVIN V POROSTECH ZALOŽENÝCH NA HOLINÁCH PO IMISNÍ KALAMITĚ smrk 82,5 % jeřáb 3,2 % smrk - exoty 2,7 % bříza 2,6 % borovice - exoty 0,4 % buk 1,3 % kosodřevina 5,8 % olše 0,7 % modřín 0,3 % klen 0,5 % Jehličnaté 91,7 % Listnaté 8,3 %

Smrk ztepilý - Byl vysazován na převážné části horských stanovišť jako základní dřevina celoplošně v počtu 2500 - 3000 ks/ha. Je zastoupen ve výši 82,5% a tvoří stejnověké rozsáhlé porosty s malou příměsí ostatních dřevin (KOS, JŘ, BŘ, OL SMex a BOex, jen omezeně BK a KL). Po založení porostů na rozsáhlé holiny docházelo k zabuřenění ploch a rovněž ke značným ztrátám. Teprve po 5 - 6 letech došlo k viditelnému zlepšení stavu založených kultur a byl zřejmý výškový přírůst. V současné době je značná část obnovených porostů na kalamitních plochách zajištěna ve stavu odrůstajících kultur, starší již ve stadiu zapojujících se a zapojených mlazin. Na rozsáhlých nekrytých plochách byly od mládí porosty vystaveny ještě zhoršeným imisně klimatickým podmínkám a docházelo zejména k omrzání jehličí. K největšímu rozsáhlému poškození, zejména mrazem při inverzních klimatických situacích, došlo v zimě 1995/96 a došlo i ke zničení menšího počtu jedinců SM. V této zimě došlo při zátěži sněhové pokrývky a námrazy ke zlomení části jedinců v rozsahu až do 5%. Dalším nepříznivým jevem je současný značně vysoký výškový přírůst v mlazinách. Tento jev lze přisoudit menší vhodnosti těchto populací pro vysoké polohy (původem z nižších poloh), převážnou tvorbou jarního dřeva, vliv může mít i předchozí přihnojování kultur a rychlá mineralizace humusu po odlesnění. Kosodřevina - Měla být vysazována pouze na nejextrémnější skeletová a výsušná stanoviště v hřebenovém pásmu převážně ochranného lesa v nejvyšších polohách: - v 8 LVS jako základní dřevina v rozsahu do 60% s příměsí SM, JŘ - v 7 LVS jako základní dřevina v rozsahu do 40% s příměsí SM, JŘ a BŘP. Na exponovaných stanovištích 7. LVS v návaznosti na hřebenové lesy ochranné měla mít kleč zastoupení jen do 10%. Ve skutečnosti kosodřevina zaujímá rozlohu 126 ha a v obnovených porostech dosáhla zastoupení 5,8%, v PLO 25 - 0,6%. Při výsadbách došlo velmi často k pochybení - byly založeny monokultury kleče a kleč se místy nachází poněkud níže, než byla plánována a než je nutné ji použít jako přípravnou dřevinu. Kleč dnes tvoří dobře a zdravě rostoucí širší keře, nejeví známky poškození imisemi, není téměř poškozena okusem, netrpí mrazem. Ojediněle je poškozena vytloukáním srnci a jeleny. Ke zlepšení funkčnosti monokulturních porostů KOS se doporučuje včasné prosázení vhodných mezer v současných porostech hloučky horského ekotypu smrku v počtu 200 - 300 ks/ha. Smrkové exoty - Celková rozloha těchto vysazených exot činí cca 60 ha. Převážně byl vysazen smrk pichlavý a to na extrémnějších lokalitách v hřebenovém pásmu, zejména jako příměs nebo ve skupinách se smrkem ztepilým. Na podmáčená místa a do mrazových poloh v rozsahu cca 7 ha byl vysazen P. omorica, v malé míře SM černý. Veškeré tyto exoty jsou dosud ve stadiu odrůstajících kultur, vykazují zatím velmi dobrý zdravotní stav, netrpí mrazem. SM pichlavý je v hřebenových polohách značně předrůstán smrkem ztepilým. Přebytečné jedince možno využít komerčně jako vánoční stromky. O případné rekonstrukci skupin těchto exot nutno rozhodnout až později podle jejich vývoje a zdravotního stavu. 74



Údaje o stavu lesa

Borové exoty - Jsou zastoupeny borovicí pokroucenou. Celková rozloha činí cca 18 ha a vyskytuje se na několika spíše soustředěných lokalitách. Předrůstá ostatní dřeviny, částečně trpí sněhem a námrazou, pokud není oplocena silně trpí a je zničena vytloukáním jeleny. Modřín opadavý - Je zastoupen jen ojediněle v nižších polohách, často trpí vytloukáním. Zastoupen na rozloze cca 6 ha. Buk lesní - Byl vysazován jen omezeně do ochrany okrajových stěn stávajících porostů. Je zastoupena v příměsi skupin a skupinek na rozloze cca 28 ha, pokud není ochráněn trpí okusem, dále myšovitými hlodavci. Při obnově odumírajících porostů byly ponechány veškeré životaschopné buky ve skupinkách i jednotlivé výstavky. Při semenném roce 1995 převážně silně plodily a tak opadem a roznášením ptactvem i hraboši se objevily místy velmi nadějné nárosty, které je však třeba ochránit proti okusu nátěry nebo individuálními ochranami, postupně třeba uvolňovat. Javor klen - Byl vysazován jen omezeně podél úžlabí potoků a na vlhčí stanoviště. Dosahuje zastoupení 0,5% a trpí okusem srnčí i jelení zvěří. Částečně se zmlazuje z ponechaných výstavků. Jeřáb ptačí - Dosahuje zastoupení 3,2% a byl spolu se smrkem vysazován jako příměs. Umělé výsadby a podsadby však byly vyhledávány zvěří a zkousány, často zcela zničeny. Navíc byl vyséván plošně do připravené půdy (semeno nebo jeřábové výlisky), převážně s dobrým úspěchem. Přesto je na rozsáhlých plochách předrůstán smrkem. Jednak trpí silně okusem, dále trpí zřejmě extrémním klimatem hřebenových poloh. Jeho příměs je velmi cenná z melioračních důvodů a je naděje k jeho účasti i v budoucích porostech jako součást porostní skladby jeřábových smrčin. Bříza bradavičnatá - Nebyla v minulosti v horských polohách nad 850 m zastoupena vůbec. Při zalesňování imisních holin byla, ale druhově BŘP pojata do zalesňovací skladby jako dřevina přípravná za účelem melioračních účinků a k ochraně smrkových výsadeb. Byla vysazována jako plošná příměs do smrkových výsadeb, částečně byly prováděny i úspěšné výsevy semene na sníh po předchozí přípravě půdy. Výsadby i výsevy odrostly do věku cca 10 - 12 let, výšky 1 - 2 m. Po nepříznivém průběhu zimy v roce 1996 začala bříza bradavičnatá hromadně odumírat a v polohách nad 900 m již téměř odumřela. Při použití břízy bradavičnaté se nedalo asi nic jiného v tomto extrémním prostředí očekávat. Plán zalesnění ovšem předpokládal použití břízy pýřité, což se však pro naprostý nedostatek osiva nedalo uskutečnit. Olše - Je zastoupena převážně olšičkou zelenou (0,7%), která byla vysazována do skupin a skupinek na podmáčené půdy.

5.3. Dosavadní hospodaření v oblasti TAB. 5.22. VÝSLEDKY TĚŽEB V OBLASTI

21 149 HA

Těžba celková v m3 b. k. Těžba nahodilá v m3 b. k. TN ROK % Jehličn. Listn. celkem Jehličn. Listn. celkem 1986 119 489 79 888 66,8 1987 122 636 85 688 69,9 1988 116 878 72 321 61,9 1989 120 012 89 264 74,4 1990 140 260 116 639 83,2 1991 112 352 85 273 75,9 1992 77 224 54 369 70,4 1993 100 855 83 920 83,2 1994 99 001 77 324 78,1 1995 95 402 70 535 73,9 Celkem 1 051 168 52 941 1 104 109 814 142 1 079 815 221 74 % 110 411 81 522 ∅ na rok na 1 ha 5,2 3,9 Údaje (čerpáno ze statistických výkazů L 114 hrubým poměrovým výběrem na oblasti) mají poměrně nízkou vypovídací hodnotu. Za roky 1992 až 1995 údaje za lesy drobných vlastníků nejsou úplné. Za rok 1996 a 1997 údaje nejsou k disposici vůbec.

TAB.5.23. PLÁNOVANÁ ROČNÍ VÝŠE TĚŽEB ODVOZENÁ Z PLATNÝCH LHP V PLO.21 149 HA Těžba (m3b.k.) Obnovní Výchovná Celková 66100 17240 83 340 Jehličnaté 3500 2060 5 560 Listnaté 3 69 600 19 300 Celkem (m b.k.) 88 900 na 1 ha (m3b.k./ha/rok) 4,2 Tyto těžby zahrnují umístěné a část neumístěných těžeb z platných LHP v průřezovém roce 1996 na území oblasti.  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

75

Údaje o stavu lesa


Pln ěn í p rob í re k b yl o p ouz e 53 , 5 % Pln ěn í t ěž b y c e l ko vé č i n í: c ca 1 23 % Z a le sňo va c í úk o l p lat nýc h LH P č i n i l c e l k e m: 3 6 7 9 h a

Průběh úmyslných a nahodilých těžeb v uplynulých letech 140000 120000 100000 80000 60000 40000 20000 0 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995

Těžba úmyslná

Těžba nahodilá

Podíl úmyslných a nahodilých těžeb v uplynulých letech 100% 80% 60% 40% 20% 0% 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995

Těžba úmyslná

76

Těžba nahodilá



Údaje o stavu lesa

Průběh celkových a nahodilých těžeb v uplynulých letech 160000 140000 120000 100000 80000 60000 40000 20000 0 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995

Těžba celková

Těžba nahodilá

5.4. Majetkové a organizační členění 5.4.1. Historický vývoj majetkových poměrů Při kolonizaci orlického pásma (12.-14. stol.) byl pohraniční hvozd rozdělen napříč víceméně pravidelnými podíly, táhnoucími se z podhůří k hřebenům Orlických hor, jimiž panovník obdařil podhorské šlechtické statky. Lesy v této oblasti patřily k osmi větším majetkům, z nichž dva byly větší s rozlohou kolem 5000 ha (VS Opočno a VS Rychnov nad Kněžnou). Ostatní velkostatky byly rozlohou menší (1000 – 2500 ha). Menší výměru pak zaujímaly drobné lesy, lesy obecní, selské lesy a majetky některých podniků. Velkostatek Opočno byl od konce 15. stol. majetkem Trčků z Lípy, od poloviny 17. stol. majetkem Colloredo-Mansfeldů. V držbě velkostatku Rychnov nad Kněžnou se vystřídala řada majitelů. V polovině 17. stol. koupil majetek Albrecht Liebštejnský z Kolowrat, v polovině 18. stol. získaly majetek Kolowratové Krakovští. Velkostatek Rokytnice v Orlických horách vlastnili od poloviny 17. stol. Nostitzové. Velkostatek Kyšperk byl koncem 19. stol. majetkem rodu Stubenbergů. Panství Králíky získali od poloviny 17. stol. Althanové. Panství Žamberk patřilo od konce 16. stol. rodu Bubnů z Litic, počátkem 19. stol. majetek koupil obchodník a bankéř z Hamburku John Parish. Velkostatek Solnice získal v polovině 17. stol. Karmelitánský klášter na Malé Straně v Praze, později státní náboženský fond. Od počátku 19. stol. se majitelé střídali, koncem 19. stol. koupil panství svobodný pán Konigswarter. Panství Lanškroun koupili počátkem 17. stol. Liechtensteinové. TAB. 5.24. VELKOSTATKY PŘED POZEMKOVOU REFORMOU V ROCE 1919: Název objektu: VS Opočno VS Rychnov – Černíkovice VS Rokytnice v Orlických horách VS Kyšperk (Letohrad) VS Králíky VS Žamberk VS Solnice-Kvasiny VS Lanškroun

Vlastník: Colloredo-Mansfeld Josef Dr. Kolowrat Krakovský-Liebsteinský B. Nostitz-Rienecková Marie Stubenberg Niptsch Karel Althan Karel Michal Dr. Parish Oskar Konigswarter Vilém Liechtenstein Jan II.


77

Údaje o stavu lesa


V roce 1924 byl cestou pozemkové reformy vyvlastněn Liechtensteinský velkostatek Lanškroun a v roce 1926 převzat státem. V roce 1928 koupil větší díl VS Solnice Ing. F.K. Janeček z Prahy, menší část V. Porkert ve Skuhrově nad Bělou. V rámci pozemkové reformy získaly část lesního pozemku některé obce. TAB. 5.25. MAJETKY V LETECH 1938 – 1945: Název objektu: VS Opočno VS Rychnov-Černíkovice VS Rokytnice v Orlických horách VS Kyšperk (Letohrad) VS Králíky VS Žamberk a Brandýs nad Labem VS Solnice-Kvasiny Statek Skuhrov OL Studnice OL Zdobnice OL Klášterec nad Orlicí OL Pastviny ML Jablonné nad Orlicí Čs. stát

Vlastník: Colloredo-Mansfeld Josef Kolowrat-Krakovský-Liebst. Otmar Nostitz-Rieneckeová Marie Stubenberg Arnošt Althan Karel Michal Dr. Parish Karel Janeček František Karel Porkert Vilém Obec Studnice obec Zdobnice obec Klášterec nad Orlicí obec Pastviny město Jablonné nad Orlicí Čs. stát k roku 1945

TAB. 5.26.ZÁBOR LESNÍCH MAJETKŮ 1945 – 1950: podle zákona č. 12/1945 Sb. (Benešovy dekrety): Název objektu: VS Opočno VS Rokytnice v Orlických horách VS Kyšperk (Letohrad) VS Králíky

Vlastník: Colloredo-Mansfeld Josef Nostitz-Rieneckeová Marie Stuben-berg Arnošt Althan Karel Michal

TAB. 5.27. ZÁBOR LESNÍCH MAJETKŮ 1945 – 1950: podle zákonů č. 142 a 143/1947 Sb.: Název objektu: VS Rychnov-Černíkovice VS Solnice-Kvasiny VS Žamberk a Brandýs nad Orlicí statek Skuhrov

Vlastník: Kolowrat-Krakovský-Liebst. Otmar Janeček František Karel Parish Karel Porkert Vilém

TAB. 5.28. ZÁBOR MAJETKU OBCÍ: 1949 - 1958: Název objektu: VS Osečnice OL Zdobnice OL Klášterec nad Orlicí OL Pastviny ML Rokytnice v Orlických horách ML Jablonné nad Orlicí

Vlastník: obec Osečnice obec Zdobnice obec Klášterec nad Orlicí obec Pastviny město Rokytnice v Orlických horách město Jablonné nad Orlicí

Po roce 1989 došlo k úpravě majetkových vztahů na základě zákona č. 229/1991 Sb. a zákona č. 172/1992 Sb. Lesy České republiky s.p. postupně předávaly jednotlivé lesní majetky původním vlastníkům.

78



Údaje o stavu lesa

Historický vývoj a charakteristika území z hlediska demografie: Německý jazykový ráz celé oblasti se během minulých století celkem neměnil. Z velké většiny byl český jen Pěčín a Skuhrov, smíšeným sídlem byla Olešnice, Rokytnice v Orlických horách, ostatní sídla byla německá s malou českou menšinou. Toto národnostní složení bylo příčinou odtržení prakticky celého území v roce 1938 k Německu.. Po porážce Německa a provedeném odsunu Němců silně poklesl počet obyvatel a snížil se podstatně i počet domů. Změny ve struktuře osídlení po 2. světové válce měly značný dopad na krajinu a její využívání v celém oblasti. TAB. 5.29. ZMĚNY VE STRUKTUŘE OSÍDLENÍ 1843 - 1980 Rok Katastr: Počet obyvatel Počet domů Počet Němců Katastr: Počet obyvatel Počet domů Počet Němců Katastr: Počet obyvatel Počet domů Počet Němců Katastr: Počet obyvatel Počet domů Počet Němců Katastr: Počet obyvatel Počet domů Počet Němců Katastr: Počet obyvatel Počet domů Počet Němců Katastr: Počet obyvatel Počet domů Počet Němců Katastr: Počet obyvatel Počet domů Počet Němců Katastr: Počet obyvatel Počet domů Počet Němců Katastr: Počet obyvatel Počet domů Počet Němců Katastr: Počet obyvatel Počet domů Počet Němců Katastr: Počet obyvatel Počet domů Počet Němců Katastr: Počet obyvatel Počet domů Počet Němců Katastr: Počet obyvatel Počet domů Počet Němců Katastr: Počet obyvatel Počet domů Počet Němců Počet obyvatel celkem

1843 1869 BARTOŠOVICE 1273 1361 204 262

1880

1890

1900

1910

1921

1930

1950

1961

1970

1980

1369 268 1126

1270 265 1070

1124 273 981

1059 252 899

896 244 639

873 232 665

210 151 -

283 -

256 63 -

229 50 -

365 57 325

382 60 340

346 63 328

365 62 339

308 61 288

301 65 262

61 61 -

29 -

-

-

407 427 67 76 405 415 DEŠTNÉ V ORLICKÝCH HORÁCH 1437 1353 1413 201 209 206 1137 1146 HORNÍ ROKYTNICE 350 376 514 406 68 77 85 75 451 406 JEDLOVÁ 711 732 814 893 100 91 96 100 696 789 OLEŠNICE V ORLICKÝCH HORÁCH 1840 2295 2155 2282 315 360 327 330 1950 2143 ORLICKÉ ZÁHOŘÍ - KUNŠTÁT 777 850 908 945 113 118 128 136 876 883 POLOM 656 751 705 644 93 101 104 96 656 600 ROKYTNICE V ORLICKÝCH HORÁCH 955 1321 1380 1334 166 220 225 209 pro nesrovnatelnost údajů není uveden ŘÍČKY 1021 1155 1185 1251 160 192 215 225 1180 1245 SEDLOŃOV 810 1082 1076 1089 123 158 166 160 160 1054 TRČKOV 499 509 513 536 64 73 78 90 497 506 ZDOBNICE 1234 1429 1497 1514 181 214 244 253 pro nesrovnatelnost údajů není uveden ZDOBNIČKA 199 185 198 239 22 27 26 29 pro nesrovnatelnost údajů není uveden

413 77 406

390 84 386

344 80 339

268 78 264

2 71 -

10 -

4 2 -

-

1366 254 1120

1261 253 1083

1097 251 929

1034 247 826

606 211 -

369 -

450 98 -

494 91 -

374 72 373

324 69 322

318 71 304

287 71 282

120 48 -

133 -

129 22 -

68 14 -

790 113 738

592 119 592

546 121 544

499 119 487

219 94 -

172 -

126 42 -

98 34 -

2180 333 2043

2041 340 1900

1579 332 1213

1425 338 1153

597 257 -

595 158 -

586 147 -

547 129 -

904 142 818

875 164 835

802 173 751

746 181 699

172 165 -

211 -

270 44 -

247 34 -

576 97 565

479 106 433

408 98 341

357 97 302

121 71 -

92 -

38 17 -

15 10 -

1241 220

1121 208

1125 211

1119 221

1362 225

1164 -

1283 193

1512 226

1166 271 1162

1107 236 1101

935 253 920

929 255 921

126 216 -

149 -

127 30 -

113 25 -

992 184 960

937 176 889

828 178 706

783 177 622

436 129 -

346 -

339 78 -

324 78 -

526 91 486

527 91 504

470 90 453

439 92 408

7 63 -

9 -

2 -

-

1335 261

1279 292

1120 280

995 278

69 242

43 -

67 15

61 14

191 32

193 40

144 39

156 38

12 31

30 -

15 7

26 8

BEDŘICHOVKA 216 297 28 40 ČERNÁ VODA 367 335 59 61

N

12 308

14 115

14 439

14 625

13 524

12 550

10 920

10 175

4 120

3 635

3 692

3 734

%

100

115

117

119

110

102

89

83

33

29

30

30

Poznámka: rok 1843 = 100%


79

Údaje o stavu lesa


5.4.2. Organizační členění LČR v oblasti TAB. 5.30. PŘEHLED ČLENĚNÍ LČR V OBLASTI OI LČR k 1.7. 1998

LS k 1.7.1998

LHC

Revír (LS)

Choceň

Lanškroun Lanškroun Albrechtice Mladkov (4 347ha)*

k platnosti LHP

k platnosti LHP

Platnost LHP 1997- 2006

Letohrad Rychnov n.K. Zaječiny 1991- 2000 (4 366 ha)* Říčky Orlické Záhoří Luisino Údolí Zdobnice 1996- 2005 Deštné Opočno Olešnice (2 723 ha)* 1993- 2002 Mlýnice Ruda n.M. Ruda n.M.

Rychnov

Šumperk

Oddělení (porost.skup.) 101-132; 201-238; 353; 354 A,B; 355-369; 370 A-C; 371 A,B,D-F; 372 C-E; 377-380; 383 A-E; 401-404; 410-455; 501-544; 548-550; 601-666; 701-740; 749; 764-765 801-839; 335; 337 D,F; 341-361; 419 F,J,K,L; 420-438; 101 A-C,D(bez D4y),E,F; 102; 103 A-C,D(bez D7),

E,F; 104-112; (950 ha)* Celkem: LČR s.p. + někteří vlastníci: 12 386 ha * údaje jsou přibližné z databáze platných LHP zahrnujících majetek LČR spolu s některými vlastníky

5.4.3. Přehled větších vlastníků - obcí a fyzických osob TAB. 5.31. NĚKTEŘÍ VĚTŠÍ VLASTNÍCI S ORIENTAČNÍ VÝMĚROU V PLO 25: výměra v lokalizace název PLO 25/ha/ vlastník Kolowrat - Krakovský 4 300 býv. LHC Opočno - odd.362-370; (576 ha) býv LHC Rychnov n. K.(3 724 ha)

D. Parish - LHC Žamberk

1 800

Platnost LHP 1996-2005 1991-2000 1991-2000 1997-2006

býv. LHC Rychnov n.K. (1 691 ha) býv. LHC Lanškroun - LHC Žamberk (odd. 54-57) (109 ha) býv. LHC Rychnov n.K. 1991-2000 býv. LHC Rychnov n.K. 1991-2000

cca 2 000 Janeček F. K. - Solnice - Kvasiny cca 90 statek Skuhrov - Porkert V. 1991-2000 Město Rokytnice v Orl. h. 150 býv. LHC Rychnov n.K. býv. LHC Rychnov n.K. 1991-2000 Obec Zdobnice 85 1991-2000 Obec Klášterec n. Orl. 100 býv. LHC Rychnov n.K., LHC Lanškroun 1996-2005 Obec Osečnice 88 LHC Opočno 1996-2005 Obec Dobré 353 LHC Opočno Poznámka: Majetek vlastníka Colloredo - Mansfeld cca 1 754 ha (na PLO 25), který je stále v restitučním (soudním) řízení, v době základního šetření byl ve správě LČR s. p.: (LHC Opočno - revír Olešnice a Deštné - LHP 1996 - 2005 /1 439 ha/; LHC Rychnov n. Kn.- revír Orlické Záhoří (Trčkov) LHP 1991 - 2000 /315 ha/).

5.4.4. Celkový podíl jednotlivých skupin vlastníků na výměře TAB. 5.32. STAV K 1.1. 1998

Vlastník Porostní plocha

%

LČR 11 031 ha 52 %

Obecní 708 ha 3%

Soukromníci 9 410 ha 45 %

Celkem 21 149 ha 100 %

Údaje jsou velmi orientační z důvodů neustálého pohybu ve vyjasňování dostupných údajů o majetkových poměrech. V majetku LČR je započítán bývalý majetek Colloredo - Mansfelda.

80



Ochrana lesa

6. FUNKCE LESŮ 6.1 Rámcové stanovení funkčního potenciálu lesů Stanovení funkčního potenciálu lesů daného přírodními podmínkami a stavem porostů, z nichž vyplývají přirozené možnosti plnit požadované funkce. Konkrétně za oblast jsou tyto funkce řešeny v přehledu deklarovaných zájmů a kategorizace a po ten c iál t ěc ht o f u nk c í v o b l ast i j e p od ch yc en n a m a pě p ot en c iá l n ích f u nk c í .

6.1.1. Funkce produkční a její výhled Hlavním nositelem této stále dosud převládající funkce lesa je kategorie hospodářský les (§ 9, zákona o lesích 289/1995 Sb.). Produkční funkcí lesa se rozumí využívání lesa k získávání materiálních hodnot, především dřevní suroviny, při zachování trvalosti produkce, funkční stability a co nejvyšší hospodárnosti. Lze ji hodnotit jednak podle současného zastoupení dřevin a skutečného stavu lesních porostů - produkční kapacita, jednak podle předpokladů, které jsou dány stanovištními podmínkami případně podmínkami příslušného hospodářského souboru (cílové druhové skladby, očekávané bonity cílových dřevin a celkového průměrného přírůstu pro mýtní věk, optimálního z hlediska hodnoty dřevní produkce - v období kulminace) - produkční potenciál.

6.1.1.1. Produkční potenciál stanovištní - fiktivní Produkční potenciál stanovištní vyjadřuje růstové možnosti dřevin na daném stanovišti (SLT) z hlediska dřevní produkce (odvozené z cílové druhové skladby, očekávané bonity cílových dřevin a celkového průměrného přírůstu pro mýtní věk, optimálního z hlediska hodnoty dřevní produkce). TAB. 6.1. PRODUKČNÍ POTENCIÁL STANOVIŠTNÍ L EDAFICKÁ KATEGORIE V S

X Z Y M K

I

N S C F H B W D A J L U V O P Q T G R

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9

1 1 1 1 1 -

2 2 3 3 3 3 -

2 1 2 2 3 3 3 2 2 -

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

1 1 2 2 2 1 1 -

1 2 1 1 1 2 2 2 1 -

2 1 2 3 3 3 3 3 2 1

2 2 4 4 4 4 3 3 -

2 2 2 2 2 3 -

4 4 4 5 4 3 -

3 3 4 5 5 5 -

3 3 4 5 5 5 4 -

2 3 3 3 -

3 4 5 5 5 5 4 -

2 2 4 4 4 4 3 -

1 2 3 -

5 5 4 3 2 -

5 5 5 -

4 4 5 5 5 5 5 3 -

3 3 3 4 5 5 5 4 -

2 3 3 3 4 4 4 3 2 -

1 2 2 2 2 2 3 2 2 -

1 2 2 2 2 2 2 1 -

4 3 4 4 5 5 4 4 3 -

1 3 5 2 4 3 1 1

Pozn. Hodnoty produkčního potenciálu byly převzaty z publikace Randuška, Vorel et Plíva (1986), jednotlivé třídy zahrnují tyto intervaly: 1 = 0 až 50; 2 = 50 až 120; 3 = 120 až 220; 4 = 220 až 320; 5 = více než 320; (hodnoty cílové dřevní produkce v tisících korun při cenách v polovině 80. let); průměrný produkční potenciál lesů ČR má hodnotu 189. Tyto hodnoty byly doplněny a upraveny zčasti s přihlédnutím na ceny lesních pozemků a zčasti na odborném posouzení některých SLT s hlediska porovnání jejich proporcí.

nízký podprůměrný průměrný nadprůměrný vysoký -

1 2 3 4 5

Výsledkem je vrstva produkčního potenciálu na mapě produkčního potencionálu.


81

Ochrana lesa


6.1.1.2. Růstové poměry podle četnosti bonit (AVB) u representativních porostních typů Zpracováním databáze ze současných platných LHP jsou v grafické podobě vyjádřeny průběhy absolutních výškových bonit (AVB) podle různých porostních typů a směsí dřevin v současných porostech podle hospodářských souborů. T yto g ra fické výs tu p y jso u u ve deny v př íloze č . 3 vč e tn ě k o me n táře .

6.1.1.3. Reálný produkční potenciál I. Výhled produkčních možností Rozbor očekávaných těžebních možností v oblasti v následujících deceniích: TAB. 6.2. VÝŠE ROČNÍ TĚŽBY: (Na podkladě rozboru porostních zásob lze očekávat v následných obdobích tyto těžby):

Průřezový rok: Druh těžby: Mýtní Předmýtní Celková těžba Roční výše CT/ha

1996

2006

2016 v m3 hroubí b. k. 57 000 67 000 21 000 17 000 78 000 84 000 3,7 4,0

70 000 19 000 88 000 4,2

2026 73 000 15 000 88 000 4,2

Výhled roční výše celkové těžby

4,2 4 3,8 3,6 3,4 1996 2006 2016

Průřezový rok

2026

Vyšší úroveň předmýtních těžeb v současnosti je dána přebytkem rozloh značně přirůstavých porostů 4. věkového stupně, převážně I.generace lesa. V dalších obdobích těžby předmýtní poklesnou z důvodu nedostatku ploch dnešních 2. - 3. věkových stupňů. Těžby mýtní naopak mají vzrůstající trend, i když rozlohy porostů středního věku jsou výrazně podnormální. Nárůst mýtních těžeb bude silně ovlivněn nutností obnovy komplexů silně poškozených porostů se sníženým obmýtím: - geneticky nevhodných porostů, značně prořídlých a opakovaně extrémně poškozovaných sněhem a námrazou - rozloha těchto porostů činí 590 ha, U = 90 let, OD = 30 let - porostů I. generace lesa, vesměs výrazně poškozených ohryzem a loupáním, silně poškozených hnilobami - rozloha činí cca 4.000 ha, U = 80 let, OD = 40 let

82



Ochrana lesa

II. Hodnotový CPP Metodicky se vychází z analýz databáze LHP - cílových HS a přiřazení aktuálních porostních typů na úrovni porostní skupiny a četností AVB. Větší vypovídací schopnost má hodnotový CPP, vztažený na současnou skladbu lesních porostů a analýzu četností AVB aktuálních porostních typů, umožňující produkční diferenciaci porostních typů (dle MACKŮ, 1996 in PROJEKT PPŽP/620/96). PRODUKČNÍ POTENCIÁL HODNOTOVÝ označení stupně č. kód nevyužitelný 0 velmi nízký 1 nízký 2 průměrný 3 vysoký 4 velmi vysoký 5 mimořádný 6

CPP (Kč/ha) < 390 391 - 1170 1171 - 1755 1756 - 2145 2146 - 2730 2731 - 3510 > 3511

SLT 5 - 8Y, 8Z 5 - 7Z, 7N,5 - 8M 7K 5 - 6K,5 - 6N, 7S 6S, 5 - 7A 5 - 6B, 5S, 7D, 8V 5 - 7V, 5 - 6D,

6.1.2. Funkce mimoprodukční Komentář : Funkce mimoprodukční lze rozdělit na: a/ e k o l o g i c k é f u n k c e - ty představují užitečné působení lesa na půdu, vodu a vzduch. Patří sem především funkce půdoochranná se specifickými dílčími funkcemi (protierozní, protideflační, protisesuvnou, protilavinovou a břehoochrannou, návaznost na vodoochrannou funkci) a funkce klimatická (barierová, zmírnění klimatických extrémů, návaznost na zdravotní funkci atd.) b/ s p o l e č e n s k é f u n k c e - v uzším smyslu představují využívání lesa jako součásti životního prostředí lidskou společností, především ve prospěch lidského zdraví a na uspokojování kulturních a životních potřeb, v širším smyslu z existencionálního pojetí společného ekosystému s ostatními složkami bioty země. Patří sem funkce vodohospodářská, zdravotně-rekreační, ochrany přírody, reprodukční, krajinotvorná, provozování myslivosti atd..(V oborách a bažantnicích může jít o individuální zájem).

6.1.2.1. Funkce ekologicko stabilizační Má-li les plnit své nezastupitelné místo v krajině, jako nositel ekologické stability, musí si uchovat přírodní charakter. A naopak jen v lesních ekosystémech s vysokou ekologickou stabilitou jsou vytvořeny podmínky pro přirozený vývoj lesních geobiocenóz a mechanismů autoregulačních procesů. Funkční požadavky se soustředí na odlišný způsob hospodaření, především ohledně opatření týkající se vhodné druhové a prostorové skladby blížící se přirozené, prodloužení obmýtí a obnovní doby a omezení některých technologií. I. Index přirozenosti porostů Syntetické zpracování databáze LHP za LO umožní srovnání přirozené (ve smyslu přirozené potenciální vegetace) a aktuální dřevinné skladby (odvození indexu přirozenosti porostů), resp. porostních typů (dle MACKŮ, 1996 in PROJEKT PPŽP/620/96). Dalším krokem je posouzení druhové diverzity, vyplývající z analýz LO. Vlastní vyhodnocení stupně ekologické stability se musí eliminovat podmíněností danou např. loupáním, % defoliace, proveniencí, abiotickými škodami atd. INDEX PŘIROZENOSTI POROSTŮ (MACKŮ 1996) stupeň druh. diverzita st. přirozenosti % % Kód hodnocení 0 Nevhodný C 10 AK 1 Velmi nízký DP 11 - 30 E 2 Nízký MZ 31 - 45 3 Průměrný MZP 46 - 55 4 Vysoký MPP 56 - 70 5 Velmi vysoký ZZZ 71 - 90 6 Mimořádný PPPP 91

II. Hodnocení přirozenosti a tím i stability lesního porostu lze obdobně jako u generelů USES rozdělit do 5 tříd: 1 - plochy velmi málo ekologicky stabilní - se na lesních porostech nevyskytují;  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

83

Ochrana lesa


2 - plochy málo ekologicky stabilní - jsou degradovaná společenstva zničená např. imisemi a dále jsou to porosty introdukovaných dřevin a hlavně akátu; 3 - plochy středně ekologicky stabilní - jsou kulturní společenstva smrkových a některých borových monokultur (na neborových stanovištích); 4 - plochy velmi ekologicky stabilní - jsou polopřirozená společenstva smíšených příp. etážových porostů se zastoupením dřevin přirozené dřevinné skladby a různá sukcesní vývojová stadia; 5 - plochy ekologicky nejstabilnější - jsou přírodní, přirozená či přírodě blízká společenstva s výrazným zastoupením dřevin přirozené dřevinné skladby;

6.1.2.2. Funkce vodní Komentář : Účinky lesa: - retenční infiltrační účinek lesa - zadržování srážek a zvýšení infiltrace do půdy a tím zmenšení povrchového odtoku ve prospěch podzemního odtoku; - retardační účinek lesa - zpomalení odtoku vody (intercepce apod.) a tím zmenšení rozkolísanosti vodních toků ; - akumulační účinek lesa - zvýšení akumulace zimní vláhy hromaděním sněhu a oddalováním jeho tání; - kondenzační účinek lesa - zvýšení množství srážek ve vyšších polohách zadržováním vody prostřednictvím tzv. horizontálních srážek (ve výškách nad 800 m n.m. až 40 % vertikálních srážek); - samočistící filtrační (a protierozní) účinek lesa - vodoochranná funkce zabraňování před unikáním produktů eroze, organického materiálu a znečisťujících látek do toku a nádrže a ochrana zdrojů podzemních vod před znečištěním; - desukční účinek - odvádění a odčerpávání vody evapotranspirací na stanovištích ovlivněných vodou - tato stanoviště jsou rozdělena do tzv. hydr ome lioračn íc h okr s ků :

6.1.2.2.a) Vymezení hydromelioračních okrsků na mapě potencionálních funkcí „R“ - RAŠELINY Rašelinný horizont je hlubší než 50 cm. Trvale zamokřené plochy se specifickým vodním režimem.Většinou ploché terénní deprese, v horských oblastech také vrchoviště. Rašeliny se často nacházejí v pramenných oblastech a mají vodohospodářský význam. U vrchovišť případně omezit regulaci vodního režimu jen na obvodový příkop. Při obnově dbát na vhodnou volbu dřevin a vyvýšenou sadbu. Převládající typologickou e da fickou ka tego ri í je - R . „G“ - OKRSKY TRVALE ZAMOKŘENÉ Zamokření stagnující podzemní vodou, jejíž hladina je blízko povrchu. Většinou ploché terénní deprese se špatnými odtokovými poměry. Půdní typy - gleje a glejové subtypy. Potřebná opatření se řídí podle intenzity zamokření a jeho omezujícího vlivu na hospodaření, zejména na obnovu lesa. V případě využití příkopové odvodňovací sítě je nutno řešit kompexně celý hydromeliorační okrsek včetně recipientu. (Účinná hloubka odvodňovacího prvku 0,8 - 1,2 m, rozchod sběrných příkopů podle konfigurace terénu 40 - 80 m, zpravidla trvalá funkce hydromeliorační sítě.) Při obnově je důležitá vhodná volba dřevin k zalesnění a vyvýšená sadba. Převládající typologické eda fické ka tego ri e - G, T. „V“ - OKRSKY ZAMOKŘENÉ SVAHOVOU PROUDÍCÍ VODOU Plošné svahové a podsvahové vývěvy. Na mírných plochých svazích tvoří často mozaiku zamokřených pramenišť podle výskytu podzemních překážek, které usměrní proudící podzemní vodu k povrchu. Většinou dlouhé ploché horské svahy pramenných oblastí. Systematické odvodnění je v prameništi většinou málo účinné. Pomístnými příkopy je možno urychlit odtok z nejvlhčích míst. Při obnově využívat mikroreliéfu terénu (sázet na vyvýšená místa) a do pramenišť volit vhodné dřeviny (OL, JS). Vyloučit výsadbu SM v nejvlhčích lokalitách. Převládající typologické ed a fick é ka te gor ie - V, U. „L“ - LUHY Zamokření proudící podzemní vodou, korespondující s hladinou ve vodním toku. Intenzita zamokření se během roku mění podle kolísání průtoků v recipientu. Inundační území vodních toků s mírným spádem, nivní půdy. Hydromeliorační opatření se soustřeďují na odvedení povrchové vody po periodických záplavách, což vyžaduje permanentní údržbu vodních kanálů, které lze využít i pro umělé povodňování. Typologická e da fická ka tego ri e - L . 84



Ochrana lesa

„P“ - PSEUDOGLEJE Periodické zamokření povrchovou vodou vyvolávající pseudoglejový proces. Reliéf terénu tvoří zpravidla plošiny a mírné terénní deprese. Intenzita zamokření kolísá s vývojovým stádiem porostu a jeho desukční funkcí. Hydromeliorační opatření s dočasným trváním jsou zpravidla vázána na obnovu porostu (meliorační detail v rámci přípravy půdy pro zalesnění nebo přirozenou obnovu) a jeho zpřístupnění (odvodňovací prvky se vážou na technologické zpřístupnění. Typologická edafická kategorie - O,P,Q. Obecně je vodní funkce souběžnou funkcí ve všech hospodářských souborech. Její uplatnění vyžaduje úpravy zásad hospodaření pouze v oblastech vodoochranných - pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů a ve vybraných rozsáhlejších hydromelioračních okrscích, kde se případně provádí meliorační průzkum a na základě něho meliorační projekt.

6.1.2.2.b) Hydrický potenciál KANTOR, P.: Hydrický režim horských smrkových a bukových porostů po jejich holosečné obnově. ACTA UNIVERSITAS AGRICULTURAE, číslo 2 - 4, 1994. Pětileté kalibrační období v dospělých porostech i následná 12letá časová řada v nově založených porostech po holosečné obnově umožňují formulaci následujících hlavních poznatků o vodním režimu horských smrkových a bukových ekosystému: - dostatečně vysoká nabídka atmosférických srážek (938 mm až 1 500 mm. rok-1) je v daných polohách zárukou vysoké kvantitativní vodohospodářské účinnosti lesních ekosystému; - v důsledku velmi nízké intercepce buku je vodní režim dospělých listnatých porostů až o 150 mm příznivější než vodní režim dospělých smrkových porostů; - povrchový odtok s případnou následnou erozí je při dodržení požadovaných technologických postupů zanedbatelný i po velkoplošné holosečné obnově, a to i na svazích nad 30%. - v prvých letech po holosečné obnově ovlivňuje vodní režim vedle nabídky srážek prakticky jen výpar z přízemní vrstvy, zejména pak evotranspirace buřeně. Při totálním zabuřenění jsou její hodnoty srovnatelné s intercepcí a transpirací dospělých porostů; - vodní bilance nově založených kultur není v prvých letech po výsadbě ovlivněna druhovou skladbou dřevin. Ty se začínají významněji podílet na vodním režimu zpravidla až ve věku 5 - 8 let. S postupným odrůstáním kultur a zapojováním mlazin začíná klesat spotřeba vody odumírající buření, souběžně však výrazně roste podíl intercepce a transpirace dřevin. Z toho pohledu lze považovat sumární výpar obou nově založených porostů za vyrovnaný během celého 12letého období. Pouze prvé roky po výsadbě byl výpar přízemní vrstvy v důsledku nízké dominance buřeně podstatně menší. V bukové kultuře a následné mlazině je navíc celkový výpar zcela srovnatelný se spotřebou vody dospělého bukového porostu. V jednotlivých letech sice může docházet k určitým výkyvům, nicméně významné změny zde nelze očekávat ani ve stadiu tyčkovin a tyčovin. Ve středohorských polohách je možné považovat základní vodní bilanci bukových ekosystémů za vyrovnanou a stabilizovanou ve všech věkových stupních, ve všech vývojových fázích. Ke stabilizaci vodního režimu v současné smrkové mlazině dojde pravděpodobně v průběhu 2. věkového -1 stupně, kdy lze očekávat nárůst biomasy jehličí na hodnoty dospělých porostů (cca 15 -20 tun sušiny . ha ). Lze předpokládat, že se zde již ve věku 15 - 20 let bude poohybovat sumární výpar v důsledku narůstající intercepce a transpirace na úrovni 450 mm za rok, tj. na úrovni celkové spotřeby vody dospívajících a dospělých smrkových porostů. KANTOR, P.: Vliv sněhové pokrývky na hydrickou účinnost horských imisních oblastí. Práce VÚLHM, 72, 1988: 9-36 Měření parametrů sněhové pokrývky (výška, zásoba vody, hustota) se uskutečnilo na kontrastních měřištích v Orlických horách v nadmořské výšce 890 m na svahu WSW expozice o sklonu 16o. V zimním období 1976/77 až 1980/81 šetření probíhalo v dospělém smrkovém a bukovém porostu, po jejich smýcení pak v letech 1982/83 až 1986/87 v nově založených kulturách na pasece o velikosti 20 ha. Období akumulace sněhu se v dané poloze pohybovalo od 70 do 134 dnů (∅ 102 dny). Maximální výška sněhu činila ve smrku v průměru 64 cm, v buku 89 cm a na pasece 83 cm. Obdobný trend měla i maximální zásoba vody ve sněhu: smrk 187 mm, buk 264 mm, paseka 243 mm. Současně ale bylo zjištěno, že celkové srážky jsou pod zápojem smrkového a bukového porostu v zimním období v dané poloze ( vzhledem k významným horizontálním srážkám - námraze) prakticky stejné. Šetření dále prokázalo, že značná část sněhových srážek je sice dočasně zadržena v korunách smrků, ale při zimních oblevách prochází ve formě okapu sněhovou pokrývkou jako sítem do nezamrzlé půdy. V horských polohách jsou tak z vo doh ospo dá řské ho hled iska v z imn ím obd obí je dnoz na čn ě p ř ízn ivě jš í s mrko vé poros ty, v nichž je v m ěs íc ích pr osinec , led en a ún or p ods ta tně významně jš í p růsak vo dy p ůdou a nás ledný m podzemním odtok em než v por os tec h bukových nebo na pasek ách. T í m s e s oučas ně sn ižu je neb ezpe č í povo dní ve s mrkových les íc h př i jar n í tán í s něh u .  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

85

Ochrana lesa


V závislosti na klimatických činitelích roztál sníh v dané poloze v průměru za 20 dnů. Průměrná intenzita tání činila ve smrku 10,9 mm za den, v buku 12,4 mm a na pasece 13,4 mm za den. Z výsledku šetření dále vyplynulo, že nejen průměrné, ale i maximální hodnoty tání byly na pasece o 15 - 30% vyšší než v porostech smrkových (smrk 39 mm za den, paseka 50 mm za den). Mimořádně významné aleje, že i tato kvanta vody z tajícího sněhu jsou vesměs převedena v bezeškodný podzemní odtok. Desetileté výsledky měření tak potvrdily, že v důsledku vyšších zásob sněhu a větší intenzity tání existuje na kalamitních holinách ve srovnání se smrkovými lesy větší potenciální nebezpečí jarních povodní. Toto nebezpečí není akutní ale nejméně prvých 5 let po imisních těžbách, pokud je zachován charakter lesních půd, zejména pak jejich příznivá infiltrační, retenční a retartační schopnost.

6.1.2.2.c) Změna klimatu a lesnické meliorace (Šindelář 1995) V souvislosti s očekávanými změnami klimatu je třeba podle četných hypotéz očekávat zejména v podmínkách střední Evropy i snížení ročního úhrnu srážek a případně jejich značně nerovnoměrné rozdělení během ročního období včetně povodňových dešťů. S těmito projevy změn by měla být v bezprostřední souvislosti i tendence ve směru k celkově suššímu, aridnějšímu typu podnebí s případnými nerovnoměrnými až přívalovými dešti. S tím by měly být spojeny i výkyvy v disponibilní vodě pro lesní ekosystémy. Se zřetelem na tyto předpokládané tendence by se jako prevence měla uvažovat a realizovat opatření, která by zamezovala zbytečnému ochuzování lesa a jednotlivých jeho složek o disponibilní vodu. - Zamezit jakémukoli odvodňování v lesích, ať již jde o půdy trvale či přechodně zamokřelé, bažinaté nebo dokonce bažiny; - Upustit od jakéhokoliv odvodňování rašelinišť v lesích, ať již se zřetelem na zamýšlenou těžbu rašeliny či z jiných důvodů; - Doporučuje se podle možností obecně upustit od těžby rašeliny v lesích se zřetelem na to, že rašeliniště představují významné prostředí, které váže vodu a které může v pozitivním smyslu, zvláště za předpokládaných změn klimatu, ovlivnit les a lesní prostředí. Považuje se za velmi potřebné zachovat, popřípadě o bn o vi t v eš k e r é p ůdní n ádrž e v les ích , ať již jde o přirozené objekty akumulace vody, např. v okolí pramenišť aj., nebo umělé vodní nádrže na vodotečích, které byly zřizovány v minulosti pro účely plavení dřeva, jako rybníky pro chov ryb či jako vodní rezervoáry pro jiné účely. Do por uču je se dá le uváž it možnos ti z ř izo vá n í da lš ích vo dn ích ná drž í, k teré b y v so u vis los ti se z měn ami klima tu mo hly mít poz itivn í vliv n a lesn í ekos ys témy, ze jmén a na udržování vyšš í hladiny podz emní vody v ok olí nádrže a zadržování povodň ových vln a konečn ě na les n í kl im a . Udržování, obnova a zřizování nových vodních nádrží může být velmi významné i z hlediska ochrany přírody. Tyto objekty mohou fungovat jako vhodné biotopy pro řadu rostlin a živočichů, ať již bezobratlých (korýši, hmyz aj.) nebo obratlovců (obojživelníci, ptactvo, event. i některé druhy ryb).

6.1.2.3. Funkce půdoochranná Komentář : - pr ot ie rozn í - ochrana půdy před destrukcí povrchovým ronem ve formě plošné a rýhové eroze, která je přímo úměrná sklonu terénu a erodovatelnosti horniny. Výsledkem pak je vymezení hledisek pro zařazení lesů do lesů ochranných (§ 7, zákona o lesích 289/1995 Sb. a příl. 4, vyhl. Mze 83/1996 Sb.) nebo do lesů zvláštního určení (odst. 2, písmena e, § 8, zákona o lesích 289/1995 Sb) viz. dále. Spolu s produkční funkcí má tato funkce velmi podstatný vliv také v exponovaných HS 21, 41, 51. - pr ot is es uv ná - mechanické zpevnění sesuvných půd a pohyblivých sutí kořenovým systémem a odčerpáváním nežádoucí vody (slíny, jíly, flyše). Lze řešit případným zařazením do lesů zvláštního určení (odst. 2, písmena e, § 8, zákona o lesích 289/1995 Sb). - bř eho oc hr an ná - směřuje k využívání lesa k ochraně břehů vodních toků a nádrží především před erozí vodních toků. Břehové porosty v lese i mimo les jsou porosty dřevin včetně keřového a bylinného patra, které plní půdoochrannou funkci tím, že mechanicky zpevňují půdu spletí kořenů, zmenšují erozní účinnost proudící vody, brání vyplavování půdy a tak chrání břehy vodních toků před vymíláním, kmeny omezují škody ledních ker. Na mapě p o te nc i on ál n íc h fu nkc í jsou z ac h yce na s t ano v iš tě s u rči tý m p ůdo ochr an ným po tenc iá le m (p rudk é s va h y a kamen i té a su ťo v i té s v a h y) a S LT sp ada jíc ích do oc hran ných lesů d le př ílohy č .4 vyhl . M Ze 83 /1 99 6 Sb ..

86



Ochrana lesa

6.1.2.4. Funkce zdravotně rekreační Rekreační funkce lesa je pojmem velmi širokým , neboť vedle „rekreačních lesů“, kde se uplatňuje jako prvořadá, vystupuje i na velké ploše našich hospodářských lesů jako souběžná (druhotná) s funkcí produkční. Naproti tomu souběh s ostatními společenskými funkcemi i ekologickými funkcemi lesa je silně omezen. K o m e n t á ř : Rekreační funkce lesa se uplatňuje vytvářením zdravotně a esteticky působivé lesní přírody, přizpůsobené potřebám a zájmům návštěvníků lesa. Z hlediska rekreační funkce lesa je cílem lesního hospodářství zdravý les, odolný proti živlům a škůdcům, esteticky utvářený, se starými mohutnými stromy, dlouhými lesními okraji, mozaikovitě složený, zpestřený nelesními plochami, se zvýšeným přístupem vzduchu a slunečního záření a s vyhlídkami do krajiny. Má umožnit rekreační aktivitu a nemá být rušený hlukem, motorovými vozidly, znečištěný odpadky a chemickými přípravky a má mít i časově přizpůsobenou těžbu dřeva. Na převážné části rozlohy lesů se uskutečňuje rekreace v lesní přírodě ve formě volného užitku lesa. Ale v oblasti příměstské rekreace, v místech s intenzivní zástavbou rekreačních zařízení či intenzivní sportovní činnosti, kde se musí lesní hospodářství přizpůsobit požadavkům rekreace a cílevědomě vytvářet podmínky pro rekreační využití lesa je rekreační funkce prvořadá a porosty se mohou zařadit k lesům zvláštního určení. Podle převládajících rekreačních aktivit, vkusu a nároků návštěvníků lesa se mění i charakter rekreačních služeb, poskytovaných lesním hospodářstvím, od oblastí ticha a oblastí bez známek civilizace až po sportovní areály a parkové úpravy s intenzivním náporem a s restauračním zařízením. Rekreační využití území lesní oblasti vyhledávají občané z blízkého i vzdáleného okolí k aktivnímu odpočinku, procházkám, turistice, pobytové rekreaci i sportování.

PLO Orlické hory probíhá v úzkém pruhu podél česko - polské statní hranice. Území bylo ve značné míře dříve kolonizováno občany německé národnosti, které se zabývalo převážně nevýnosným drobným zemědělstvím, drobným chovem dobytka, pracemi v les, tkalcovstvím, drobnými průmyslovými výrobky a domáckými pracemi. Rekreační využití oblasti bylo mizivé, v tomto století byly pouze na Šerlichu a na Suchém vrchu vybudovány turistické ubytovny (Masarykova chata a vyznačena turistická Jiráskova stezka, vedoucí po hřebenu Orlických hor). P o o d s u n u N ě m c ů b yl y p ů v o d n í o b c e o s í d l e n y j e n z č á s t i , z n a č n á č á s t b ý v a l ý c h z e m ě d ě l s k ý c h p o z e m k ů v e v yš š í c h p o l o h á c h b yl a z a l e s ně n a a r o z t r o u š e n é p ů v o d n í usedlosti byly zbořeny. Jen malá část opuštěných usedlostí byla opravena a jsou užívány jako rekreační chalupy dodnes. Tato individuální tzv. chalupářská rekreace je rozšířena ve všech obcích celé oblasti a je místy význačným doplňkem trvalého osídlení, v menších obcích i značně p ř e v a ž u j e . I n d i v i d u á l n í r e k r e a c e j e z n a č n ě v yu ž í v á n a , s e z ó n n ě o p r á z d n i n á c h v l é t ě , i v z i m n í m o b d o b í , p ř í l e ž i t o s t n ě o v í k e n d e c h , dlouhodoběji penzisty. Větší rekreační objekty (malé hotely, penziony

a rekreační zotavovny ROH byly upraveny nebo vybudovány převážně v 60. letech v rekreačním středisku Deštné v Orl. horách s možností výletů do oblasti Šerlichu, Šerlišského Mlýna, Velké Deštné jako východiska do hor. Ve všech obcích, i menších, byly některé objekty přebudovány na podnikové rekreační chaty, které provozovaly průmyslové podniky z vnitrozemí. V tom to ob dob í b yl y ro vněž vyb udová n y po měr ně v e lké a v h odn ě umís tě né z i mn í l yž ařské ar eá ly (Deš tné v Or l. h ., Ř íčk y v O . h . a Čenkovice), dnes s dobrým a kapac itně dos taču j íc ím vyba vením a dobrými s něhovými p od m ínk a mi . Tato zařízení jsou využívána lyžaři z širokého okolí, sousedních okresů, ale i z širokého okolí a velkých měst (Praha, Brno). Mimo sjezdovek jsou široké možnosti k provozování běžeckých lyžařských sportů v příhodných plochých terénech hřebene Orlických hor. Značným nedostatkem je zde absence vhodně rozmístěných hotelových, restauračních a turistických ubytovacích kapacit. Teprve po roce 1992 byly vybudovány 2 nové menší hotely v Říčkách v Orl. horách, hotel v Orlickém Záhoří a v Deštném v Orl. h. a další menší objekty. Tyto investice alespoň teprve v poslední době zlepšily podmínky pro návštěvníky hor. V 80. letech byly lesy v hřebenových polohách postiženy imisní kalamitou, takže byla snížena kvalita rekreačního využití, na druhé straně se otevřely výhledy do vnitrozemí i do polského Kladska, byly otevřeny i nové hraniční přechody pro pěší turisty podél hranice s Polskem. V současné době se po zdařilé obnově nových lesních porostů rekreační hodnota území postupně zlepšuje. Lesy v okolí vojenské tvrze Hanička a pevnostního opevnění jsou hojně navštěvovány zájemci o tato opevnění. Lesy jsou atraktivní i možností sběru borůvek, na příhodných místech pro houbaření. Významné využití je při provozování myslivosti - chov a odstřel spárkaté zvěře. Pro milovníky vodních sportů, koupání a rybaření je významná rekreační oblast Pastvinské přehrady, ležící v nižší části PLO na řece Divoké Orlici s rozsáhlou rekreační a chatovou zástavbou a s přiměřeným vybavením. V této lokalitě jsou i dětské tábory, autokempy a pod.. Podle významu a uplatnění rekreační funkce vedle ostatních funkcí můžeme lesy rozdělit do 5 tříd: I. Lesy rekreačně nevyužitelné Do této třídy se řadí lesní části, v nichž je rekreace vyloučena v jakékoliv formě a kam je pro veřejnost zakázán , nebo značně omezen vstup.  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

87

Ochrana lesa


a) lesy v pásmu hygienické ochrany I stupně podzemních a povrchových zdrojů vody, (označeny tabulkami a oploceny) – jsou zakresleny v mapě deklarovaných funkcí b) národní přírodní rezervace 1. zóny CHKO, národní přírodní památky, přírodní památky, kde vstup je omezen nebo usměrněn po vyznačených cestách - jsou zakresleny v mapě deklarovaných funkcí c) obora Zaječiny, oplocená, oborní chov muflonů, soukromý majetek II. Lesy s podmíněně využitelnou rekreační funkcí Patří sem lesní části, kde převládají ostatní mimoprodukční funkce lesa a kde je vstup návštěvníkům časově i jinak regulován, nebo jsou zde možné jen některé formy rekreace: a) lesy ochranné na sutích, příkré svahy a srázy - zakresleny v mapě deklarovaných funkcí a soupis v kapitole 6.2.1. b) lesy na vnitřním PHO II. stupně, kde je zákaz stanování, táboření, budování sportovišť, bývají označeny tabulemi - jsou zakresleny v mapě deklarovaných funkcí a soupis v kapitole 6.2.2.2e c) uznané bažantnice, kde je vstup zakázán po určité období a usměrněn je i pohyb návštěvníků zpravidla jen po veřejných cestách - jsou zakresleny v mapě deklarovaných funkcí d) lesy v ochranných pásmech zvláště chráněných území - území zakreslena v mapě deklarovaných funkcí a soupis v kapitole 6.2.2.2a a 6.2.2.2h e) lesy v okolí význačných objektů turistického zájmu (rozhledny, památkové stromy, církevní stavby, pomníky a pod.) archeologických a historických lokalit (mohyly, zříceniny hradů, tvrze, zámky galerie a pod.), zakresleny v mapě deklarovaných funkcí III. Lesy s převažující produkční funkcí V lesích s převažující produkční funkcí je hospodaření zaměřeno na trvalé zajištění maximální produkce jakostní dřevní hmoty, přičemž mohou plnit i zdravotně rekreační funkci. Využívány jsou převážně turisticky, při sběru lesních plodin a hub, sportovně, apod.. Zpravidla se jedná o kategorii lesa hospodářského a z hlediska rekreační funkce zaujímají podstatnou výměru lesní oblasti. IV. Lesy s využívanou rekreační funkcí Do této třídy se řadí lesní části, které jsou obhospodařovány v kategorii lesa hospodářského, ale mají současně výraznou rekreační funkci. Hospodaření na těchto lokalitách je silně ovlivněno rekreační činností a je proto nutno zde do jisté míry usměrnit jeho způsob. Některé z nich mají charakter lesa zvláštního určení, ale nesplňují podmínky pro vyhlášení kategorií. Většinou se jedná o části porostů podél rekreačního nebo zdravotnického zařízení, které jsou buď na lesní půdě nebo při jejím bezprostředním okraji, lesy v blízkosti lyžařských areálů apod.. a) lesy v bezprostřední blízkosti objektů individuální i hromadné rekreace, sportovních zařízení, letních a sportovních táborů např. lokalit: Říčky v Orl. horách, Deštné v Orl. horách, Zdobnice, Jedlová v Orl. horách , Sedloňov, Olešnice v Orl. horách, Orlické Záhoří, Neratov, Bartošovice v Orl. horách, České Petrovice, Mladkov, Těchonín, Červená Voda, Orličky, Valteřice, Studené. b) lesy v bezprostřední blízkosti veřejných tábořišť, koupališť a autokempů např. lokality: rekreační chatová oblast kolem Pastvinské přehrady v oblasti Pastviny - Klášterec n. Orlicí. c) lesy v blízkosti významných turistických a historických objektů např. lokality: Šerlich, Kunštátská kaple, Šerlišský Mlýn, vojenské tvrze Hanička a Adam, Zemská brána, Suchý vrch, Buková hora. d) lesy v blízkost sportovních areálů např. lokality - lyžařský: Říčky v Orl. horách, Deštné v Orl. horách, Čenkovice. Lokality lesů s podporovanou rekreační funkcí jsou zakresleny v mapě Potenciálu vodního, půdoochranného a zdravotně rekreačniho. V. Lesy se zvýrazněnou zdravotně rekreační funkcí. Do této třídy dle rekreačního významu se zařazují lesní části vyhlášené nebo navržené jako lesy zvláštního určení podle zákona č. 289/1995 Sb. o lesích, § 8, odst. 2 b) - lesy lázeňské a 2c) - lesy příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí. V PLO se tyto lesy nevyskytují.

6.1.2.5. Funkce krajinotvorná Krajinotvorná funkce směřuje k využívání lesa jako součásti krajiny, v níž se lidé zdržují, to znamená krajiny, v níž se žije, která se navštěvuje. Krajinotvorná funkce se pak zakládá na estetickém a hygienickém působení lesa na obyvatelstvo, sleduje vytvoření biologicky vyvážené a esteticky působivé krajiny. Komentář : Tato funkce je společensko - ekologickou funkcí, která v současném hodnocení lesních užitků zatím stále nepatří k prvořadým a nepodmiňuje zpravidla ani vymezení lesů zvláštního určení. Ve zjednodušené (+ estetické) formě by měla být respektována (podobně jako vodohospodářská funkce) především v lesích rekreačních. Cílem lesního hospodářství z hlediska krajinotvorné funkce lesa je zvýšit atraktivnost krajiny, v níž žije a pohybuje se obyvatelstvo, jako součást péče o zkrášlení a zpřístupnění 88



Ochrana lesa

životního prostředí. Zatím však lesní hospodářství prakticky nerealizuje opatření, kterými by se zvyšovala biologická a estetická hodnota krajiny a nejsou proto ani dost známé újmy a náklady, které vyžaduje orientaci na tuto funkci. Přímo souvisí s jemnějšími způsoby hospodaření, s druhovou pestrostí a s vertikálním a horizontálním členěním. Podle praktické typizace krajinného rázu (Muranský, Nauman 1980, Míchal 1997), se člení krajina (území) na 3 krajinné typy: Typ A - krajina plně antropogenizovaná - silně pozměněná civilizačními zásahy, s dominantním až výlučním výskytem sídelních, industriálních či agroindustriálních prvků; (KES < 0,39 - viz níže) Typ B - krajina harmonická - s vyrovnaným vztahem mezi přírodou a člověkem, s mozaikovitým výskytem agrárních, sídelních, industriálních a různě zkulturnělých přírodních prvků; (KES 0,90 - 2,89) Typ C - krajina relativně přírodní - s nejméně výraznými civilizačními zásahy, s dominantním výskytem různě zkulturnělých přírodních prvků; (KES > 6,2) Každý typ se pak hodnotí třemi stupni krajinářské hodnoty: - zvýšená hodnota (+) - s dochovanými typickými cennými prvky krajinného rázu, nebo s prvky zájmu ochrany přírody či památkové péče; - průměrná (základní) - snížená (-) - devastovaná nebo nějak narušená; Celé území republiky (Agentura ochrany přírody a krajiny ČR 1996) bylo po jednotlivých katastrech podle aktualizovaného stavu evidence kultur zhodnoceno podle tzv. krajinářského koeficientu ekologické stability (KES) vypočítaného podle vzorce: KES =

lesní půda + louky + pastviny + zahrady + ovocné sady + vinice + rybníky + ostatní vodní plochy

orná půda + chmelnice + zastavěné plochy

Vzorec schematicky vyjadřuje poměr ploch s trvalejšími ekosystémy k plochám zbavovaným vegetace trvale nebo v radikálních krátkodobých cyklech. Je to míra intenzity ovlivnění krajiny člověkem. V o b l a s ti vy s o c e pře vl ád á K E S 3 , 0 - 6 , 2 - k ra jinný typ C - re lat ivn ě př í ro dn í k ra j i nný ráz s n epra vid elně roz p týlený m výsk ytem pr ůmě rné a z výše né kr ajin á řské h odn o t y . Vy s oc e hodn o tná př í r o dn í k r a ji na d oc ho v anýc h a v íc e mé ně typických pr vků ( gen ia loc i) se n acház í př ede vš ím na úze mí v ka tas trec h Olešn ice v. Or l. h ., Se dlo ňo vě , B ar t ošo v ic v O . h . a M la dk o va a v ok ol í Ze ms k é brá n y .

6.2. Funkce deklarované veřejným zájmem a stávající kategorie lesa Komentář : Deklarované veřejné zájmy, které se vztahují k lesním pozemkům, jsou vyjádřeny ustanovením zákonů (např. lesní zákon, vodní zákon, zákon o ochraně přírody ap.) a jejich prováděcích vyhlášek, vládních nařízení, směrnicemi a rozhodnutími příslušných orgánů státní správy, schválenými směrnými územními plány (SÚS) včetně územního systému ekologické stability (ÚSES). Deklarované veřejné zájmy jsou podkladem pro kategorizaci lesů. Veřejné zájmy společnosti svým způsobem ovlivňují nebo mohou ovlivňovat základní, t.j. produkční funkci lesa v lesním hospodářství tak, že buď některá území téměř vyloučí z normálního hospodaření nebo toto hospodaření usměrňuje natolik, že se výrazně odlišuje od běžného standardního hospodaření v lesích hospodářských, t.zn., že mimo produkční funkce lesa jsou nadřazovány funkci produkční nebo ji omezují. V některých případech se veřejné zájmy mohou územně vzájemně překrývat. Veřejné zájmy zde uvedené jsou nebo mohou být podkladem pro eventuální zatřídění lesů do kategorií a subkategorií lesů jiných než do kategorie lesů hospodářských. O zařazování lesů do kategorií a subkategorií jiných než lesů hospodářských rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka nebo z vlastního podnětu (u § 7a § 8 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb.) Do kategorie lesů zvl. určení podle § 8 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb. jsou lesy zařazeny přímo ze zákona, podle § 8 odst. 2 lze zařadit lesy do lesů zvl. určení, ale i nemusí. V les íc h och r an ný c h ( § 7 ) s e mus í h os po da ři t tak , aby by ly z aji š těny př ed evš ím je jic h och ra nné funkce . V les ích zv l. ur č en í ( § 8 , o ds t . 1 a 2) ji ný o pr áv ně ný zá je m, n ebo z á jem na z lepš en í a oc hran ě ž iv o tn í ho p r os tře d í n a p lně n í mimo pr oduk č n ích funkc í les a je n adř azen fu nkci produk č n í . V těc h to l es ích jso u v las tn íci p ov inn i s trp ět o meze n í při h os po dař en í v n ich , avš ak ma jí pr ávo na n áhr adu za ú j mu vz nik lou v d ůs le dk u o meze n í h os po dař en í v les e vůč i o rgá nu s tá tn í sp rávy , k terý o to mto o mez en í roz hod l. O rg án s tá t n í s pr áv y může ulož it n áhr adu oso bá m, v je jichž zá jmu o to mto o mezen í r ozho dl (viz § 11 , o ds t . 3 a § 3 6 , o ds t . 3 - 6 ) .  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

89

Ochrana lesa


Přehled veřejných zájmů pro PLO 25 je členěn dle jednotlivých zájmů a charakteru krajiny (ochranné lesy). Lokality deklarovaných funkcí jsou uváděny podle okresů a jednotlivé funkce jsou zakresleny v Mapě deklarovaných funkcí. Kopie úředních rozhodnutí, kterými jsou veřejné zájmy deklarovány, tvoří rovněž podle okresů přílohu OPRL. V PLO 25 se nacházejí lesy zařazené do kategorií lesů ochranných (viz § 7 zák.č.289/1995 Sb.), do kategorií lesů zvláštního určení (viz § 8 zák.č.289/1995 Sb.) a do kategorie lesů hospodářských (viz § 9 zák.č.289/1995 Sb.). V rámci uvedení kategorií lesů do souladu se zákonem č.289/1995 Sb. ve smyslu § 59 odst.6 bylo provedeno nově zařazení do kategorií lesů v rozsahu původních lesních hospodářských celků (LHC) Lanškroun a Opočno. Na LHC Rychnov n.Kn. dosud platí zařazení lesů do kategorií v rozsahu uvedeném v lesním hospodářském plánu (LHP) s platností 1991 – 2000.

6.2.1. Lesy ochranné V případě kategorie lesů ochranných se jedná ve smyslu § 7 odst.1 písm. a) o lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích (sutě, kamenná moře, prudké svahy, strže, nestabilizované náplavy a písky, rašeliniště, odvaly a výsypky apod.) a ve smyslu § 7 odst.1 písm. b) o vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace chránící níže položené lesy a lesy na exponovaných hřebenech. Do kategorie lesů ochranných /§ 7 odst.1 písm. a)/ jsou zařazeny lesy, kde převládají soubory lesních typů (SLT) na mimořádně nepříznivých stanovištích nebo se k nim výjimečně mohou přiřazovat SLT exponovaných stanovišť na exponovaných svazích a sutích a dle § 7 odst.1 písm.b) se jedná o lesy zařazené do kategorie lesů ochranných nacházejících se ve vyjmenovaných souborech lesních typů v 8. a 7. lesním vegetačním stupni (viz. příloha č.3 k vyhlášce MZe č.83/1996 Sb.).

6.2.1.1. Kategorie lesů ochranných 6.2.1.1.a) Lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích Do této kategorie lesů ochranných v PLO jsou zařazeny lesy, kde převládají SLT na mimořádně nepříznivých stanovištích nebo se k nim výjimečně mohou přiřazovat SLT exponovaných stanovišť na exponovaných svazích a sutích. V rámci PLO se vyskytují lesy podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 289/1995 Sb. o lesích (sutě, kamenná moře, prudké svahy, strže, nestabilizované náplavy a písky, rašeliniště, odvaly a výsypky a pod.). - CHS 01 TAB. 6.3. KATEGORIE LESŮ OCHRANNÝCH - NA MIMOŘÁDNĚ NEPŘÍZNIVÝCH STANOV. - k 1.1. 1999 LHC platného LHP

Lokalizace (okres a rozdělení lesa)

Výměra ha

LHC Opočno (1996-2005) překategorizace podle §59 odst.6 okres RK: 341 B; 342 B,C; 343 B,C; 345 E zák. č.289/1995 Sb. (1998)

82,47

okres RK: 737 D,E; 749 B,C,E 57,27 LHC Rychnov nad Kn. okres UO: 439 B,C; 449 D; 32,36 (1991-2000) Okres Rychnov nad Kněžnou 139,74 Okres Ústí nad Orlicí 32,36 CELKEM 172,10 Upozornění : Při obnovách LHP a LHO a při uvedení kategorií do souladu se zákonem č. 289/1995 Sb., § 59, odst. 6 dojde v kategorizaci lesů ochranných ke změnám.

90



Ochrana lesa

6.2.1.1.b) Lesy na exponovaných hřebenech Do této kategorie lesů ochranných dle § 7 odst. 1 písm. b) v PLO 25 jsou zařazeny lesy, kde převládají SLT vysokohorských klimaticky exponovaných hřebenů (8Z, 8T, 7Z, 7K0) - CHS 02. TAB. 6.4. KATEGORIE LESŮ OCHRANNÝCH - LESY NA EXPONOVANÝCH HŘEBENECH - k 1.1. 1999 LHC platného LHP

Lokalizace (okres a rozdělení lesa)

Výměra ha

LHC Opočno (1996-2005) překategorizace podle §59 odst.6 okres RK:358 A(č.),D; 359 A,B; 360 A,D,E; 427 C,D,E; 434 A,D,E,F, 999(č.); zák. č.289/1995 Sb. (1998) 367 B,C,D,E,F,G; 368 A,B,C,D,Y; 369 A,B,Z;: (357 F)*

320,29

LHC Lanškroun (1997-2006) překategorizace podle §59 odst.6 okres UO: 101 A,B,C; 211 D zák. č.289/1995 Sb. (1998)

okres RK: 505 A,B,C,D,E; 513 A,B; 514 A,B; 518 A; 519 A,B; 528 A,B; 529 A; 601 A,B,E; 608 A,C; 609 D; 612 A; 613; 619; 624 A,B,C; 625 A,C; 635; 648 A,E,F; 649 B; 659 A; 660; 701; 711; 712 ; 713; 718; 801; 802; 810 C,F; 811; 812 A,B; 813F okres UO: 101 A, LHC Ruda n. M. (1993-2002)

35,35

LHC Rychnov nad Kn. (1991-2000)

1 059,47 16,10

Okres Rychnov nad Kněžnou 1 379,76 Okres Ústí nad Orlicí 51,45 CELKEM 1 431,21 Upozornění : Při obnovách LHP a LHO a při uvedení kategorií do souladu se zákonem č. 289/1995 Sb., § 59, odst. 6 dojde v kategorizaci lesů ochranných ke změnám; . * porost teprve navržen do kategorie Poznámka: slt 7Z (7K0) je na rozdíl od vyhlášky 83/1996 Sb. zařazen do ochranných lesů 02 (místo 01) pro charakter této vrcholové partie- exponovaných hřebenů majících vysokohorský ráz.

6.2.2. Vodohospodářské a vodoochranné lesy 6.2.2.1. Ochranná pásma vodních zdrojů Komentář: Lokality, na nichž se nachází vydatné, jakostní nebo zdravotně nezávadné zdroje povrchových nebo podzemních vod určených pro zásobování pitnou vodou je nutné chránit, neboť se jedná o veřejný zájem. Toto hledisko je zakotveno v zákonu č.14 ze dne 7.ledna 1998,kterým se mění a doplňuje zákon č.138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Tento nový zákon nabyl účinnosti třícátým dnem po dni jeho vyhlášení. V § 19 zákona č.14/1998 Sb. je řešena problematika ochranných pásem. Ochranná pásma se definují jako území stanovená k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů povrchových nebo podzemních vod určených pro zásobování pitnou vodou. Tato pásma se dělí na ochranná pásma prvého stupně (v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení a pásma druhého stupně v územích stanovených vodohospodářským orgánem tak, aby nemohlo dojít k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti. Ochranná pásma stanoví, mění nebo ruší rozhodnutím vodohospodářský orgán na návrh nebo z vlastního rozhodnutí.Návrh na stanovení ochranných pásem je povinen podat ten, kdo žádá o povolení k odběru vody z vodního zdroje. Návrh na jejich změnu podává ten, kdo vlastní povolení k odběru vod z vod. zdroje. U vodárenských nádrží návrhy podává vlastník nádrže. § 19 zákona č. 14/1998 Sb. zároveň pojednává o činnostech, které jsou zakázány v ochranných pásmech vykonávat a zároveň i pojednává všeobecně o náhradách za prokázané omezení užívání nemovitostí v ochranných pásmech. V § 19, odst. 8 se říká, že ústřední vodohospodářský orgán republiky vyhláškou stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem. Do té doby platí stávající ochranná pásma. Zákon č.14/1998 Sb. se také zabývá v § 27 opatřeními k nápravě, čímž se rozumí povinnost provést opatření k odstranění závadného stavu, zejména směřující k zabránění dalšího znečišťování nebo ohrožování jakosti povrchových a podzemních vod, popřípadě též opatření k zajištění náhradního odběru vody. V § 32 téhož zákona je stanoveno, kdo je správcem vodohospodářsky významných vodních toků, ostatních vodních toků a drobných vodních toků a v § 42 je zakotvena problematika související s povodněmi. Tímto zákonem byl zrušen § 11 a 12 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č.45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek a také byla zrušena směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR hlavního hygienika ČSR ze dne 26. července 1979 č. j. HEM 324.2 - 1.9.1978 o základních hygienických zásadách pro stanovení, vymezení a využívání ochranných pásem vodních zdrojů určených k hromadnému zásobování pitnou a užitkovou vodou a pro zřizování vodárenských nádrží, registrované v částce 20/1979 Sb..Posledně citovaná směrnice MZ ČSR je zákonem č.14/1998 Sb. zrušena. Ale do provedení revizí  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

91

Ochrana lesa


příslušných rozhodnutí vodohospodářských orgánů státní správy platí stávající rozhodnutí, ve kterých jsou stanovena ochranná pásma v členění PHO (pásmo hygienické ochrany) 1.stupně , PHO 2.stupně (vnitřní, vnější), popřípadě PHO 3.stupně. U některých rozhodnutí (zejména na okrese Ústí nad Orlicí) již skončila platnost, ale v oblastním plánu jsou tato ochranná pásma pro ucelený přehled podchycena, neboť vodní zdroj existuje, je využíván a v případě stanovení ochranného pásma kolem zdrojů vody záleží na vlastníkovi a uživateli vodního zdroje. Pokud se jedná o ochranná pásma prvního stupně, tak se v přírodní lesní oblasti jedná převážně o bodové zdroje (vrty, prameny) nebo o plochy malých (arových) výměr (pramenní jímky, jímací zářezy). Rozsáhlejší ochranné pásmo 1.stupně se v rámci okresu Rychnov nad Kněžnou nachází v katastrálních územích (k.ú.) Rokytnice v Orlických horách a Říčky. Jedná se o vodní zdroj „Anenský potok“ a na druhu pozemku les je stanoveno ochranné pásmo 1.stupně o výměře 3,0226 ha. V rámci okresu Ústí nad Orlicí se jedná o vodní zdroj Klášterec nad Orlicí – „Posádka“, u kterého je stanoveno ochranné pásmo 1.stupně o výměře 1,6921 ha. TAB. 6.5. PŘEHLED OCHRANNÝCH PÁSEM VODNÍCH ZDROJŮ: Název vodního zdroje Rokytnice v Orl.h. - Anenský potok

Ochranné pásmo 1.stupně

2.stupně vnitřní

2.stupně vnější

Sedloňov

S-1

1. stupně 2.stupně vnitřní

Bartošovice - Nad vodojemem

1.stupně

2.stupně vnitřní Bartošovice - Pod silnicí

1.stupně

Bartošovice v O. h. - SO-01

1.stupně

92

Poznámka č.j.: VLHZ 1686/85 - 233/1 ze dne 21.10.1985 Platnost do 31.12.1999 okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.: Horní Rokytnice; č.poz.parcely: st.150, 301/2, 303 (č.), 418/3, 418/4, 2030/3, 1026 (č.); k.ú.: Říčky; č.poz.parcely: st.292, 2026/3, 2030/2, 2032/1, 2389 (č.) druh pozemku: les výměra celkem: 3,0226 ha č.j.:VLHZ 1686/85 - 233/1 ze dne 21.10.1985 Platnost do 31.12.1999 okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.: Horní Rokytnice; č.poz.parcely: st.121, st.123, 296/1, 296/2, 296/3, 296/5, 296/7, 298/3, 303 (č.), 1026 (č.); k.ú.: Říčky; č.poz.parcely: 2036 (č.), 2058, 2062/1, 2389 (č.) druh pozemku: les výměra celkem: 5,1050 ha č.j.:VLHZ 1686/85 - 233/1 ze dne 21.10.1985 Platnost do 31.12.1999 okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.: Horní Rokytnice; č.poz.parcely: st.29, st.30, 50, 73, 75, 76, 77, 79, 80, 82, 83, 84, 85, 109, 111, 112, 113, 114, 115, 118, 120/2, 121, 122, 123, 124, 185, 186, 187, 189, 191, 192, 193, 194/1, 195, 196, 197, 198, 204/1 (č.), 204/2, 278, 280, 281 (č.), 283 (č.), 284, 285, 286, 294/1, 294/2, 298/2, 300, 301/1, 309, 311, 314/2 (č.), 318 (č.), 401 (č.), 402, 405 (č.), 408 (č.), 410, 415 (č.), 420 (č.), 422/1 (č.), 925, 929, 958/1, 990, 995/2, 983 (č.), 999/2 (č.), 1004, 1005, 1011, 1012, 1013, 1025, 1026 (č.), 1035 (č.) k.ú.: Říčky; č.poz.parcely: st.124/2, st.124/3, st.139, st.142/2, 1594 (č.), 1598 (č.), 1601/3 (č.), 1610/1 (č.), 1752 (č.), 1774, 1775, 2032/2, 2026/1 (č.), 2026/4, 2036 (č.), 2040 (č.), 2043/1 (č.), 2043/2 (č.), 2044, 2051, 2054/1, 2054/2, 2055, 2062/2, 2068, 2069, 2070, 2075, 2077, 2078, 2079, 2081, 2082, 2083, 2084, 2085, 2086, 2087, 2088, 2090, 2092, 2094, 2095, 2096, 2099, 2105, 2108, 2111, 2114/1, 2116, 2165/1 (č.), 2308/1 (č.), 2308/4, 2366/2 (č.), 2371/2 (č.), 2382/1 (č.), 2382/2, 2389 (č.), 2399 (č.); k.ú.: Neratov; .poz.parcely: 1164 (č.), 1165 (č.), 1171 (č.), 1172 ; druh pozemku: les výměra celkem: 527,2168 ha č.j: VLHZ 1113/89-233/1 ze dne 23.6.1989 Platnost do 31.12.1999 okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.:Sedloňov; č.poz.parcely: 304/3; druh pozemku: louka výměra celkem: 0,0667 ha č.j: VLHZ 1113/89-233/1 ze dne 23.6.1989 Platnost do 31.12.1999 okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.:Sedloňov; č.poz.parcely: 304/3, 308 druh pozemku: louka, les výměra celkem: 2,1403 ha č.j.: VLHZ 399/86 - 233/1 ze dne 2.12.1985 Platnost do 31.12.1999 okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.: Bartošovice; č.poz.parcely: 457/2 druh pozemku: ostatní výměra celkem: 0,0442 ha č.j.: VLHZ 399/86 - 233/1 ze dne 2.12.1985 Platnost do 31.12.1999 okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.: Bartošovice; č.poz.parcely: 370/2, 457/1, 450/6,9, 460/2, 471/2,3, 461/2, 462/2, 463; druh pozemku: pastva, les výměra celkem: 4,1408 ha č.j.: VLHZ 399/86 - 233/1 ze dne 2.12.1985 Platnost do 31.12.1999 okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.: Bartošovice; č.poz.parcely: 190/2,1 druh pozemku: pastva, ostatní výměra celkem: 0,5637 ha č.j.: ŽP 828/94 - 231/2 ze dne 22.11.1994 Platnost do 31.12.2004 okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.: Bartošovice; č.poz.parcely: 58/1 druh pozemku: zatravněno výměra celkem: 0,1 ha Místo zdroje: prameniště, zářezy, studna. Prameniště tvoří hlavní jímací zářez délky 30 m rovnoběžně s korytem Bartošovického potoka. Vedlejší jímací zářez délky cca 20 m pod o úhlem 60 , sběrná jímka o hloubce 3,5 m.



Ochrana lesa

TAB. 6.5. PŘEHLED OCHRANNÝCH PÁSEM VODNÍCH ZDROJŮ: Název vodního zdroje

Ochranné pásmo 2.stupně vnitřní

2.stupně vnější

Orlické Záhoří - vodovod

1.stupně

Nebeská Rybná

1.stupně

Deštné v O.h. S1- Nad vodojemem

1.stupně

2.stupně vnitřní Deštné v O.h. S2 – U bungrovky

1.stupně

2.stupně vnitřní

Vodní zdroj veřejného vodovodu Deštné v O.h.

1.stupně

2.stupně vnitřní 2.stupně vnější

Klášterec nad Orlicí - „Posádka“

1.stupně

2.stupně vnitřní

2.stupně vnější

Poznámka č.j.: ŽP 828/94 - 231/2 ze dne 22.11.1994 Platnost do 31.12.2004 okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.: Bartošovice; č.poz.parcely: 58/1, 981, 133, 137 druh pozemku: louka, les, ostatní výměra celkem: (neuvedena) Západní a severozápadní hranici tvoří koryto Bartošovického potoka. Východní hranici státní silnice Rokytnice v O. h. - Bartošovice v O. h. č.j.: ŽP 828/94 - 231/2 ze dne 22.11.1994 Platnost do 31.12.2004 okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.: Bartošovice; č.poz.parcely: (neuvedeny) druh pozemku: louka, les, ostatní, st. výměra celkem: (neuvedena) Zahrnuje celé přilehlé orografické povodí vodního zdroje nad jímacím objektem do vzdálenosti cca 2,5 km severozápadně do morfologického sedla v osadě Hanička. č.j.: Vod 105/69 ze dne 19.3. 1969 Platnost do (neuvedeno) okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.: Orlické Záhoří; druh pozemku: pastva, louka; výměra celkem: 0,3995 ha Ve vých.č.obce se nachází zdroj podzemní vody. Pro ochranu vodního zdroje se stanoví ochranné pásmo ve vzdálenosti 100 m nad zdrojem. č.j.: Vod 644/65 ze dne 21.6.1965 Platnost do (neuvedeno) okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.: Nebeská Rybná; druh pozemku: louka, stavební výměra celkem: (neuvedena) č.j.: VLHZ 1635/85 – 233/1 ze dne 16.10.1985 Platnost do 31.12.1999 okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.: Deštné v O.h.; č.poz.parcely: 536/1 (č.), 535 (č.) druh pozemku: louka, les výměra celkem: 0,030 ha č.j.: VLHZ 1635/85 – 233/1 ze dne 16.10.1985 Platnost do 31.12.1999 okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.: Deštné v O.h.; č.poz.parcely: 536/1 (č.), 535 (č.), 534, 462 druh pozemku: louka, les výměra celkem: 0,5939 ha č.j.: VLHZ 1636/85 – 233/1 ze dne 16.10.1985 Platnost do 31.12.1999 okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.:Deštné v O.h.; č.poz.parcely: 597/3 druh pozemku: role výměra celkem: 0,3900 ha č.j.: VLHZ 1636/85 – 233/1 ze dne 16.10.1985 Platnost do 31.12.1999 okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.:Deštné v O.h.; č.poz.parcely: 536/2, 536/3, 530, 542, 566 (č.), 575 (č.), 585/1 (č.), 597/1 (č.), 1991, 1993, 1994 (č.), 1995 (č.), 1996/1 (č.), 2004 (č.) druh pozemku: pastvina, role výměra celkem: 9,4287 ha č.j.:ŽP 647/92-231/2 ze dne 6.10.1992 Platnost do (neuvedeno) okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.: Deštné v O.h.; č.poz.parcely: 643; (764) druh pozemku: stavební výměra celkem: 0,16 ha vrt ND-1; 20 m od zdroje na všechny světové strany 40 x 40 m č.j.: ŽP 841/94-231/2 ze dne 17.7.1995 Platnost do (neuvedeno) okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.: Deštné v O.h. ;č.poz.parcely: 660/1, 660/2, 660/3, 762/1, 760/1, 657, 2012, 620 (č.); druh pozemku: louka výměra celkem: (neuvedena) č.j.: ŽP 841/94-231/2 ze dne 17.7.1995 Platnost do (neuvedeno) okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.: Deštné v O.h.; druh pozemku: louka, les, ostatní, st. výměra celkem: (neuvedena) Navazuje na PHO II.a, západní hranici tvoří cesta parc. č. 2015/2, severní hranici cesta parc. č. 2115, dále les parc. č. 627/1, 624, 509/1, dále cesta 2004, východní hranice je dále vedena po okraji pozemku parc. č. 536/2 až k cestě 1988/1 kde se hranice stáčí a jižním směrem je ohraničena cestou parc. č. 1985 až po PHO II.a. Zahrnuje část hydrogeologického povodí vodního zdroje. č.j.: VLHZ 2528/85/235/Rů - 345 ze dne 24.10.1985 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Klášterec nad Orlicí ; druh pozemku: (zatravněno) výměra celkem: 1,6921 ha Dvě lokality - studně S1 a S3 a studně S4, S5 a S6. Severnější pásmo má přibližně trojúhelníkový tvar, kdy východní omezení tvoří řeka, západní hranice je vedena při patě svahu. Jižní pásmo má protáhlý tvar s omezením na západě řekou na východě pozemkem č. 27/1. č.j.: VLHZ 2528/85/235/Rů - 345 ze dne 24.10.1985 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Klášterec nad Orlicí ; druh pozemku: (neuvedeno) výměra celkem: 3,5251 ha Stanovuje se po obvodu údolní nivy do vzdálenosti cca 300 m nad zdroje. Východní hranice probíhá po silnici č. 2243, západní hranice po východním okraji pozemků č.k. 1502/2, 1517/1, 1514/1, 1566 a 1568. č.j.: VLHZ 2528/85/235/Rů - 345 ze dne 24.10.1985 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Klášterec nad Orlicí ; druh pozemku: (neuvedeno) výměra celkem: (neuvedena) Hranice pásma je dána rozvodnicí povodí 1-02-01-009, na severovýchodě státní hranicí s PLR.


93

Ochrana lesa


TAB. 6.5. PŘEHLED OCHRANNÝCH PÁSEM VODNÍCH ZDROJŮ: Název vodního zdroje Klášterec nad Orlicí - „V Potocích“


2.stupně

3.stupně

Kunvald – vodní zdroj „Sběrná“ (prameniště „Hladová voda“)

1.stupně

2.stupně

Kunvald – vodní zdroj „Vidlice“ (prameniště Vidlice)

1.stupně

2.stupně

Těchonín – zdroj povrchových vod

1.stupně

2.stupně

94

Poznámka č.j.: VLHZ 2528/85/235/Rů - 345 ze dne 24.10.1985 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Klášterec nad Orlicí ; druh pozemku: les výměra celkem: 0,4396 ha Vytyčuje se ve tvaru obdélníka tak, že jižní strana tvoří prodloužení pozemků č.kat. 1615/1 a 1615/2, severní omezení tvoří umělá hranice ve vzdálenosti 200 m proti proudu, východní a západní hranice je též umělá, vedená ve vzdálenosti 15 m od každého břehu. č.j.: VLHZ 2528/85/235/Rů - 345 ze dne 24.10.1985 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Klášterec nad Orlicí ; druh pozemku: (neuvedeno) výměra celkem: 40,8 ha Severní hranicí je určena cesta lemující okraj lesa, jižní hranice je umělá, tvoří ji prodloužení hranice pásma I. stupně, východní a západní hranici tvoří lesní cesty. č.j.: VLHZ 2528/85/235/Rů - 345 ze dne 24.10.1985 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Klášterec nad Orlicí ; druh pozemku: (neuvedeno) výměra celkem: 56,9 ha Zahrnuje celé povodí nad místem odběru. č.j.: VLHZ 1967/85/235/Rů - 267 ze dne 27.8.1985 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Kunvald; parcely: 548 ; druh pozemku: les, louka výměra celkem: (neuvedena) Na lokalitě „Sběrná“ /severně od osady Kunčice/ jsou vybudovány tři pramenní jímky, vybavené jímacími zářezy. Nejsevernější jímka č.1 je doplněna dvěma zářezy o délce 20 m. Zářezy jsou vedeny ve směru severozápad-jihovýchod. Střední jímka č. 2 /nejvydatnější – má jeden dlouhý zářez ve směru k severozápadu, délka činí nejméně 100 m/. Nejjižněji položená jímka č. 3 má vybudovány dva jímací zářezy o délce 20 m. PHO 1.st. se stanovuje kolem každé pramenní jímky se zářezem do vzdálenosti 10 m od jímacího objektu – pásma mají tvar obdélníku o š. 20 m a délce podle délky zářezu, zvětšené o 10 m. č.j.: VLHZ 1967/85/235/Rů - 267 ze dne 27.8.1985 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Kunvald; parcely: 1953/1, 548, 1953/2 druh pozemku: louka, les, pole výměra celkem: (neuvedena) Hranice pásma - okraj lesa od kóty 638 (SZ Kunčice) směrem k SZ - S- lesní cesta totožná se S hranicí okresu přes kótu 658 Zelený vrch až k Horskému potoku – tento potok směrem k J a k ústí bezejmenného pravostranného přítoku - linie pokračující až k okraji lesa východně Kunčic - linie běžící po místní rozvodnici směrem k SZ a dále po polní cestě až do výchozího bodu. č.j.: VLHZ 1967/85/235/Rů - 267 ze dne 27.8.1985 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Kunvald; parcely: 1981/3; druh pozemku: louka, les výměra celkem: 0,25 ha Západně od osady Zaječiny je vybudována jímka se zářezem z roku 1926 a dále nová pramenní jímka o hloubce 0,5 m z roku 1983. PHO se stanovuje 50 x 50 m. č.j.: VLHZ 1967/85/235/Rů - 267 ze dne 27.8.1985 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Kunvald; parcely: 1981/3, 1983, 1985, 1986, 2118, 2116/1 - 3, 2103/1 - 2, 2107/2, 2108/2, 2119, 2120, 2122, 2115/2, 3513, 2123, 2124/1, 2132/2, 1981/1 druh pozemku: louka, les, pole výměra celkem: (neuvedena) Hranice pásma - bezejmenný levostranný přítok Horského potoka /severně jímacích objektů/ proti proudu na okraj lesa - okraj lesa - polní cesta směrem k JV - pravý okraj silnice z Bartošovic do Kunvaldu - polní cesta k osadě Bubnov a dále až k okraji lesa okraj lesa a lesní cesta přes kótu 616 k S a SZ k výchozímu bodu. č.j.: VLHZ 2831/85/235/Rů – 395 ze dne 22.11.1985 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Těchonín; parcely: 667/2; druh pozemku: les výměra celkem: 0,3750 ha Stanovuje se v délce 200 m proti proudu. Šířka se stanovuje od protějšího břehu potoka až k stávající cestě.Ve směru po proudu je tato hranice vzdálena 50 m od místa odběru. č.j.: VLHZ 2831/85/235/Rů – 395 ze dne 22.11.1985 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Těchonín; druh pozemku: les výměra celkem: (neuvedena) Hranice jsou vedeny po lesních cestách a vyznačených lesních průsecích.



Ochrana lesa

TAB. 6.5. PŘEHLED OCHRANNÝCH PÁSEM VODNÍCH ZDROJŮ: Název vodního zdroje vodní zdroj Mlýnický Dvůr


2.stupně

vodní zdroj Červená Voda

1.stupně

2.stupně

vodní zdroje Jablonné nad Orlicí

1.stupně

2.stupně vnitřní

2.stupně vnější

Poznámka č.j.: VLHZ 140/84/235/Rů-19 ze dne 23.1.1984 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Mlýnický Dvůr; parcely: 203/2 (č.)

Platnost do 31.12.1995

druh pozemku: louka výměra: 0,0423 ha Ochranné pásmo je lichoběžníkového tvaru o stranách 22 a 25 m a o stranách 2x18 m a to od pramenní jímky 10 m, na spodní straně 4 m a na horní straně 18 m od pramenní jímky proti svahu. Oploceno. č.j.: VLHZ 140/84/235/Rů-19 ze dne 23.1.1984 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Mlýnický Dvůr; parcely: 203/2 (č.), 205, 206 (č.), 213 (č.), 539 (č.) druh pozemku: les, louka výměra: (neuvedena) Má tvar kruhové výseče se středem 18 m východně od sběrné jímky a o středovém úhlu 600 a o poloměru 160 – 180 m, tj.horní hranici bude tvořit stávající přibližovací lesní cesta. Na levé straně bude hranici tvořit hranice parcely mezi pozemky 203/2 a 203/1 tj. nezasáhne PHO 2.st. do parcely č.203/1. Ochranné pásmo zasahuje do lesních pozemků p.č.205, 206, 213 a 539. Nepatrně zasahuje do p.č.203/2. č.j: VLHZ 2681/84/235/Rů-356 ze dne 19.12.1984 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Červená Voda; parcely: 1460/2, 1460/3, 2524/1 (č.), 1301 (č.), 1306 (č.), 1256/3 (č.), 1308 (č.), 1310 (č.) druh pozemku: (neuvedeno) les výměra celkem: (neuvedena) cca 0,27 ha Ochranné pásmo 1.st. zahrnuje studnu, odkyselovací stanici a zářezy. Studna – p.č.1460/2 ; 10 x 10 m; oplocena. Odkyselovací stanice – p.č.1460/3 ; 684 m2 . Zářezy: je tvořeno částmi parcel 2524/1, 1301, 1306, 1256/3, 1308 a 1310. Ochranné pásmo u zářezů a jímek se stanovuje o rozměru 15 x 15 m a 20 x 20 m. č.j: VLHZ 2681/84/235/Rů-356 ze dne 19.12.1984 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Červená Voda; parcely: 1457/2 (č.), 1386/3 (č.), 1402/3 (č.), 1402/4 (č.), 1393 (č.), 1392 (č.), 1344 (č.), 2621/2 (č.), 1337/1 (č.), 1306 (č.), 1310 (č.), 1256/2 (č.), 1256/3 (č.), 1303/2 (č.), 1301 (č.), 1296 (č.), 1294 (č.), 1285 (č.), 1281 (č.), 1278 (č.) a 2524/1 druh pozemku: les; výměra celkem: (neuvedena) Hranice ochranného pásma východně od jímací studny – lesní průsek od silniční zatáčky jižně, od jímací studny směrem k jihozápadu – pravý okraj silnice z Červené Vody do Jablonného n.Orl. – lesní cesta /na severovýchodním svahu Prostředního vrchu/ směrem k severozápadu – pravý okraj silnice na Suchý vrch – rozvodnice běžící přes kótu 995 Suchý vrch směrem k východu – okraj lesa směrem k jihu až do výchozího bodu. č.j.:VLHZ 2054/85/235/Rú-284 ze dne 5.9.1985 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Jablonné nad Orlicí; parcely: 240/2 (č.), 645 (č.) druh pozemku: (neuvedeno) výměra celkem: 0,12 ha Jedná se o vrt V 6 Vyšehrad na p.č.240/2, plocha 20 x 20 m; o vrt V 8 Lubník na p.č.645, plocha 20 x 20 m a o vrt V 8a Lubník na p.č.645, plocha 20 x 20 m. NACHÁZÍ SE V CELÉM ROZSAHU V PLO 26 – PŘEDHOŘÍ ORLICKÝCH HOR. č.j.:VLHZ 2054/85/235/Rú-284 ze dne 5.9.1985 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Jablonné nad Orlicí; parcely: 240/2 (č.), 645 (č.), další neuvedeny druh pozemku: (neuvedeno) výměra celkem: (neuvedena) Pro vrty V 8 a V 8a v prostoru Lubník je ochranné pásmo 2.st.vnitřní na jihovýchodu omezeno Tichou Orlicí, na severu silnicí Jablonné n.Orl. – Žamberk, na jihozápadě lesní cestou z Jablonného n.Orl. do Vedralovic a dále pak podél západního okraje lesa k silnici Jablonné n.Orl. – Žamberk. Pro vrt V 6 (Vyšehrad) ochranné pásmo 2.st.vnitřní na severozápadě navazuje na ochranné pásmo 2.st.vnitřní vrtů V 8 a V 8a, jihozápadně okraj je po rozvodnici terénu až k silnici Jablonné n.Orl. – Bystřec. Severovýchodní omezení je ve vzdálenosti 200 m od potoka. NACHÁZÍ SE V CELÉM ROZSAHU V PLO 26 – PŘEDHOŘÍ ORLICKÝCH HOR. č.j.:VLHZ 2054/85/235/Rú-284 ze dne 5.9.1985 Platnost do 31.12.1995 okres: Ústí nad Orlicí; k.ú.: Jablonné nad Orlicí; parcely: 240/2 (č.), 645 (č.), další neuvedeny druh pozemku: (neuvedeno) výměra celkem: (neuvedena) Ochranné pásmo zahrnuje oblast omezenou hranicí, která vychází z křižovatky na státní silnici I.tř. mezi Jablonným n.Orl. a Bredůvkou, ze které dále odbočují silnice do Sobkovic a Mistrovic. Hranice z této křižovatky jde směrem k Jablonnému n.Orl. přes kótu 574,3, prochází stranou osady Vedralovice, přechází kótu 547,3 a přes závod Tesla a budovu železniční stanice Jablonné n.Orl. a silnicí do Bystříčka pokračuje ke kótě 516,3. Odtud je vedena přes Cikánský vrch, přechází silnici Jablonné n.Orl. – Bystřec a to před serpentinami před obcí, jde přes kótu 542,7 k silnici Jablonné n.Orl. - Červená Voda, kde se opět vrací k Jablonnému přes kótu 500,4. Z této kóty se částečně vrací k silnici na Červenou Vodu, dále vede k silnici na Orličky na okraj zástavby města Jablonné n.Orl., pokračuje přes pole, závod VčVaK ke kótě 457,6 k Březině a ke kótě 521,3. Odtud jde severovýchodním krajem Sobkovic na Faltusův kopec (kóta 637,6) a dále pak přes kótu 598,3 a Černý kopec kótu 593 se vrací do výchozího bodu. NACHÁZÍ SE Z VELKÉ ČÁSTI V PLO 26 – PŘEDHOŘÍ ORLICKÝCH HOR; DO PLO 25 – ORLICKÉ HORY ZASAHUJE V OKOLÍ SOBKOVIC.


95

Ochrana lesa


6.2.2.2. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) PLO 25 se nachází ve dvou chráněných oblastech přirozené akumulace vod. V severní části v hranicích CHKO Orlické hory se rozkládá CHOPAV Orlické hory a na ni přímo navazuje chráněná oblast přirozené akumulace vod Žamberk – Králíky. Hranice CHOPAV Žamberk – Králíky navazuje v obci Pěčín (okr.Rychnov n.Kn.) na hranici CHKO Orlické hory a dále podél silnice I/II z Jablonného nad Orlicí do obce Červená Voda zasahuje svoji jihovýchodní hranicí do PLO 25. Oblast Orlické hory se z 88,8 % nachází v CHOPAV, přitom z 56,6 % v CHOPAV Orlické hory a z 32,2 % v CHOPAV Žamberk – Králíky. CHOPAV Orlické hory byla vyhlášena nařízením vlády ČSR č.40 ze dne 19.dubna 1978 a CHOPAV Žamberk – Králíky byla vyhlášena nařízením vlády ČSR č.10 ze dne 10.ledna 1979.

6.2.2.3. Vodárenské toky Komentář: Vyhláškou č.28 ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR ze dne 28.března 1975 se určují vodárenské toky a jejich povodí a je stanoven seznam vodohospodářsky významných vodních toků. Vodárenskými toky jsou úseky vodních toků určené jako zdroj vody k hromadnému zásobování obyvatelstva vodou (viz příloha č.1 k vyhlášce č.28/1975 Sb.). Počátek vodárenského toku je určen pramenem vodního toku. Konec vodárenského toku tvoří příčný profil vodního toku v místě odběru vody pro hromadné zásobování obyvatelstva vodou a odebírá-li se voda vzdutá, tvoří konec vodárenského toku profil hráze nebo jezu, jímž se odebíraná voda vzdouvá (poloha těchto profilů je vyznačena v příloze č.1 k vyhlášce č.28/1975 Sb.). Povodím vodárenských toků je území, ze kterého povrchové vody přirozeně stékají do vodního toku, k profilu vymezujícímu ukončení vodárenského toku, jakož i území, ze kterého jsou povrchové vody do povodí vodárenského toku uměle převáděny (viz § 2 vyhlášky č.28/1975 Sb.). V souvislosti s novým vodním zákonem se připravuje nový seznam vodohospodářsky významných vodních toků a hraničních vodních toků tvořících státní hranice, jenž stanoví ústřední vodohospodářský orgán republiky vyhláškou (viz zákon č.14/1998 Sb. § 32 odst 1). V PLO 25 se nachází vodárenský tok Divoká Orlice (pořadové číslo toku – 4, číslo hydrologického pořadí 1-02-01-009, ukončující profil – Klášterec nad Orlicí) a vodárenský tok Zdobnice (pořadové číslo toku – 5, číslo hydrologického pořadí 1-02.01-045, ukončující profil – Pěčín). Povodí vodárenského toku Divoká Orlice zaujímá rozlohu 8 095,20 ha a povodí vodárenského toku Zdobnice zaujímá rozlohu 6 482,90 ha. Oba výše citované toky jsou zároveň uvedeny v seznamu vodohospodářsky významných vodních toků (viz příloha č.2 k vyhlášce č.28/1975 Sb.). Divoká Orlice pod pořadovým číslem 35 - číslo hydrologického pořadí 1-02-01-001. Zdobnice pod pořadovým číslem 37 - číslo hydrologického pořadí 1-02-01-037.

6.2.2.4. Objekty státní pozorovací sítě Českého hydrometeorologického ústavu Jedná se o bodové prvky (vrty – označení „V“, prameny – označení „P“). Tyto objekty slouží k dlouhodobému sledování a vyhodnocování režimu vydatnosti, teplotního režimu i kvality podzemních vod. Sledované údaje jsou využívány pro bilancování zásob podzemních vod a vyhodnocování vývoje kvality vody. Význam pozorovací sítě je založen na dlouhodobém charakteru sledování objektů a využívání údajů pro zakládání staveb, vliv srážek na hladinu podzemních vod i kvalitu apod.. Ochranná pásma se stanovují u pramenů o poloměru 100 m a u vrtů o poloměru 500 m se středem v místě vlastního vývěru podzemní vody. V případě, že přeliv je vzdálen více jak 100 m od vývěru, musí být chráněn celý úsek od vývěru až po měrné zařízení. V ochranných pásmech musí být veškerá činnost čerpání vody, odvodnění, stavby apod., která by svým charakterem mohla negativně ovlivnit funkci objektu jako článku státní pozorovací sítě, předem konzultována a odsouhlasena Českým hydrometeorologickým ústavem – pobočkou Hradec Králové. TAB. 6.6. PŘEHLED OBJEKTU STÁTNÍ POZOROVACÍ SÍTĚ ČESKÉHO HYDROMETEOROLOGICKÉHO ÚSTAVU Označení Název pramenu Poznámka pramenu č.j.:VLHZ 31/89 – 231/1 ze dne 4.1.1989 Platnost do 31.12.2000 Bartošovice-Nová Ves- PP - 43 okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.:Bartošovice v Orl.h.-Nová Ves pod č.p.7 č.j.:VLHZ 31/89 – 231/1 ze dne 4.1.1989 Platnost do 31.12.2000 Rokytnice v Orl.h.PP - 46 okres: Rychnov n.Kn.; k.ú.:Horní Rokytnice Panské Pole-Hanička č.j.:VLHZ 2840/88/235/Rů – 554 ze dne 27.12.1988 Kunvald-Zaječiny-U PP - 49 okres: Ústí n.Orl.; k.ú.:Kunvald-Zaječiny Samuela č.j.:VLHZ 2840/88/235/Rů – 554 ze dne 27.12.1988 Kunvald-Zaječiny-U PP - 712 okres: Ústí n.Orl.; k.ú.:Kunvald-Zaječiny lesovny

96



Ochrana lesa

6.2.3. Lesy s deklarovanými zájmy ochrany přírody a krajiny Úvod: PLO 25 – Orlické hory je z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny velmi pestrá a tato skutečnost je dotvrzena vyhlášením Chráněné krajinné oblasti Orlické hory. Z hlediska ochrany přírody a krajiny je legislativní oporou Zákon ČNR o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. a v prováděcí vyhlášce ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. Účelem zákona je přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji. Dle části třetí, hlavy první výše citovaného zákona č.114/1992 Sb. jsou zvlášť chráněná území (území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná) rozdělena do kategorií. V přírodní lesní oblasti Orlické hory se nacházejí následující kategorie zvlášť chráněných území: chráněná krajinná oblast, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, a přírodní památky. Pro všechny kategorie zvláště chráněných území se navrhují a schvalují plány péče. Plány péče usměrňují vývoj přírodních poměrů, obsahují pokyny pro regulaci přirozeného vývoje a lidských činností, zejména pro provádění praktických zásahů v příslušných zvláště chráněných částech přírody. Plány péče schvaluje orgán ochrany přírody zpravidla na období deseti let. Jsou využívány jako závazný podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů, zejména pro lesní hospodářské plány a územně plánovací dokumentace. (viz § 38 zák.č.114/1992 Sb.). V jižní části přírodní lesní oblasti Orlické hory se nachází přírodní park „Suchý vrch – Buková hora“ a podél vodního toku Divoké a Tiché Orlice zasahuje ve střední a jižní části do oblasti přírodní park „Orlice“. Pokud se jedná o významné krajinné prvky, tak dle § 3 písm.b) zák.č.114/1992 Sb. se jedná o ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotné části krajiny, které utvářejí její typický vzhled nebo přispívají k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolí nivy. Vzhledem k tomu, že dle zák.č.114/1992 Sb. je les definován jako významný krajinný prvek, a jelikož se v rámci lesa jako celku nacházejí ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky význačné lokality, jsou tyto lokality v rámci tohoto oblastního plánu rozvoje lesů nazývány pro potřebu charakterizování a členění jako hodnotné části lesů (HČL).

6.2.3.1. Chráněná krajinná oblast (CHKO) Orlické hory Komentář: Jde o rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany (vymezují se zpravidla čtyři, nejméně však tři zóny odstupňované ochrany přírody) tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce. Rekreační využití je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných krajinných oblastí.(dále viz § 25 - 27 zák.č.114/1992 Sb.) V severní a střední části PLO 25 (na cca 56 % rozlohy) se nachází chráněná krajinná oblast Orlické hory. Ta byla zřízena výnosem MK ČSR č.j.16368/69-II/2 ze dne 28.12.1969 podle zákona č.40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. Hranice CHKO začíná na severu v okrese Rychnov nad Kněžnou v Olešnici v Orlických horách v místě, kde se Olešnický potok stává česko-polskou hranicí. Odtud pokračuje směrem severovýchodním po polní cestě na silnici Olešnice v Orlických horách – Sedloňov a po ní až k rozcestí na Plasnici; tam odbočuje do Plasnice, ve které od Křížku pokračuje jižním směrem po polní cestě na Šediviny; dotýká se konce silnice od Rovného a jde dále po cestě k jihu přes Zadní Lomy, Lomy podél Vlčí hory na cestu směřující na Proloh. V místech na úrovni Osečnice opouští tuto cestu a sleduje okraj lesa nad řekou Bělou až k průseku vrchního elektrického vedení, podél něhož se lomí kolmo na Bělou, pokračuje po silnici směrem na Klečkov až k levobřežnímu přítoku Bělé; podle něho proti toku až k cestě z Malého Uhřínova do Velkého Uhřínova, dále po silnici směrem na Kačerov, Kunčinu Ves, přes rozcestí k Hlásce po silnici k řece Zdobnici; dále po silnici směrem na Bělou až k odbočce na Zadní Ochoz, po ní přes Přední Ochoz, po lesní cestě přes kótu 541 na Přím. Dále po silnici Javornice – Pěčín, přes tuto obec do Rokytnice v Orlických horách až do Bartošovic, kde se lomí na jihovýchod po silnici směrem na Kunvald, kterou opouští na rozcestí u myslivny v Zaječinách a jde lesní cestou jihovýchodním směrem k samotě V potocích, odtud podél pravobřežního přítoku Divoké Orlice směrem k česko – polské hranici na Čiháku. Odtud zpět po státní hranici severozápadním směrem až po Olešnici v Orlických horách (viz příloha k výnosu č.j.16368/69 – II/2 ze dne 28.12.1969). Rozloha CHKO činí cca 20 400 ha (viz. Oborový dokument,1983). [z grafických dat – TOPOL byla zjištěna plocha CHKO na PLO Orlické hory 21 748,70 ha , z toho les zaujímá 15 159,13 ha]. Z c elk o vé r oz lo h y C H K O s e n ac h áz í c c a 97 , 5 % v PLO 25 a z bý va j íc ích c c a 2,5 2 % zasahuje třemi výběžky do PLO 26 Předhoří Orlických hor. [Z celkové rozlohy 204 km (dle TOPOLU 2 2 2 217 km ) představují lesní pozemky 129 km (63,4 %) (dle TOPOLU 151,6 km = 69,7 %) , zemědělská  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

97

Ochrana lesa


půda 64 km 2 (31,1 %), vodní plochy 1 km 2 (0,6 %), ostatní neplodná a zatravněná plocha 10 km2 (4,9 %)]. Pokud se jedná o ochranné pásmo, tak v obcích (osadách), jejichž intravilánem prochází hranice oblasti, tvoří celý jejich intravilán ochranné pásmo, na které se ve věcech územního plánování hledí, jakoby leželo v CHKO (viz článek 3 – Ochranné pásmo - výnosu č.j.16368/69 – II/2 ze dne 28.12.1969). Jinak ve výše citovaném výnosu není uvedeno členění CHKO na zóny odstupňované ochrany. Na základě článku 4 – Správa oblasti – vydal východočeský krajský národní výbor v dohodě s ministerstvem kultury ČSR statut chráněné krajinné oblasti Orlické hory, jenž nabyl účinnosti v roce 1973. Podrobné údaje o CHKO jsou uvedeny v již citovaném Oborovém dokumentu, který byl zpracován v r.1983, a jehož součástí je zonace území včetně návrhu ochranného režimu a hospodaření v jednotlivých zónách. Zóny CHKO Orlické hory schválené MŽP ČR OOL dne 20.5.1992 pod č.j.OOP/143/5/92 měly platnost pouze do 31.12.1994. V současné době jsou nově vymezeny zóny odstupňované ochrany přírody Protokolem o vymezení zón Chráněné krajinné oblasti Orlické hory č.j.:OOP/2517/99 ze dne 16.dubna1999. Jsou vymezeny čtyři zóny odstupňované ochrany přírody. První zóna je pro svou důležitost vymezena s přesností na jednotlivé pozemky na katastrálních mapách, které jsou uloženy na Správě chráněné krajinné oblasti Orlické hory. Mapy v měřítku 1 : 50 000 a větším s vyznačením zónace jsou uloženy na Ministerstvu životního prostředí v Praze, dotčených okresních a obecních úřadech, na územním odboru MŽP pro královéhradeckou oblast v Hradci Králové, na Správě CHKO ČR v Praze a v ústředním seznamu ochrany přírody na Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR v Praze. Z celkové plochy lesů v CHKO (15 159 ha) zaujímá 1.zóna 5 % (764,53 ha), 2.zóna 44 %, (6 6 70,89 ha) 3.zóna 51 % (7 720,65 ha). Plán péče zatím není schválen (k dispozici je koncept v příloze č. 10). Pokud se jedná o Oborový dokument chráněné krajinné oblasti Orlické hory (prosinec 1983), tak byl zpracován podle Metodického návrhu MK ČSR a MVT ČSR z roku 1981. Oborový dokument obsahuje ucelený přehled o CHKO Orlické hory – geografický popis a charakteristiku; charakteristiku CHKO, ochranu přírody, botanické a zoologické zhodnocení; přehled chráněných území a dalších významných lokalit; historický vývoj a charakteristiku území z hlediska památkové péče; kapitolu o zemědělství, lesnictví, průmyslu, osídlení a další. Sídlem Správy chráněné krajinné oblasti Orlické hory je Rychnov nad Kněžnou, Panská 79.

6.2.3.2. Národní přírodní rezervace Komentář: Jedná se o menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku. Lesy v národních přírodních rezervacích nelze zařazovat do kategorie lesů hospodářských. Ustanovení o zásazích proti škůdcům a o případech mimořádných okolností a nepředvídaných škod lze použít jen se souhlasem a v rozsahu stanoveném orgánem ochrany přírody. (dále viz § 28 –32 zák.č.114/1992 Sb.). TAB. 6.7. PŘEHLED NÁRODNÍCH PŘÍRODNÍCH REZERVACÍ V PLO 25 Název

Okres Katastrální území

Vyhlášení

Poznámka

NPR Trčkov

Rychnov n.Kn.

(v CHKO Orlické hory)

k.ú. Trčkov

Rada ONV v Rychnově n.Kn., usnesením č.209 ze dne 1.7.1982 výměra: 65,13 ha lesní půda: 63,88 ha louka: 0,95 ha ostatní: 0,30 ha ochranné pásmo: 22,56 ha lesní půda: 22,56 ha Výnos MK č.j.26 376/54 –IX ze dne 5.5.1954 výměra: 50,72 ha lesní půda: 47,58 ha louka: 2,81 ha ostatní komunik.: 0,33 ha ochranné pásmo: 17,22 ha (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU) lesní půda: 17,20 ha ostatní komunik.: 0,02 ha

Přirozený smíšený porost (smrk ztepilý, jedle bělokorá, buk lesní, javor klen) z dřevin autochtonní provenience. Jádro NPR 11,48 ha.

NPR Bukačka

Rychnov n.Kn.


k.ú. Sedloňov v Orl. h.

kategorie LZU - LHC Rychnov n/K: porost 606A; 607A - D

Fragment původní smíšené bukosmrčiny s klenem a jeřábem. Botanicky cenné horské podmáčené louky. Jádro lesní části NPR tvoří stará pralesovitá bukosmrčina o rozloze cca 10 ha pod výrazným vrcholovým fenoménem. kategorie LZU - LHC - Opočno: 359 Ač.,Bč., Dč., Eč., Fč.; 360 A, Bč., Dč., Eč.

Poznámka:A - nadřazen ochranný les

98



Ochrana lesa

6.2.3.3. Přírodní rezervace Komentář: Jedná se o menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast. (dále viz § 33 –34 zák.č.114/1992 Sb.). TAB. 6.8. PŘEHLED PŘÍRODNÍCH REZERVACÍ V PLO 25 Název

Vyhlášení

Poznámka

PR Sedloňovský vrch

Rychnov n.Kn. k.ú. Sedloňov (v CHKO Orlické hory) v Orl. h.

Výnos MK č.j.26 375/54 ze dne 6.7.1954 výměra: 99,70 ha lesní půda: 99,70 ha ochranné pásmo: 9,52 ha (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU)

Fragment přirozených bukosmrkových a smrkobukových společenstev s vtroušenou jedlí, klenem a jeřábem v hřebenové části Orlických hor. Jádro PR tvoří pralesovitý bukosmrkový útvar o rozloze 2,47 ha. Dalších 20 ha zaujímají porosty přirozené dřevinné skladby. kategorie LZU - LHC Opočno: 434C č.; 435B, C, D č., E; 436C č.; 438A č.; 999 č.

PR Pod Vrchmezím Rychnov n.Kn. (v CHKO Orlické hory) k.ú. Olešnice v Orl. h.

Výnos MŠK č.j.26 707/60 - V/2 ze dne 8.7.1960 výměra: 16,00 ha lesní půda: 16,00 ha ochranné pásmo: 9,95 ha (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU) lesní půda: 9,60 ha ostatní: 0,35 ha Rada ONV v Rychnově n.Kn.,usnesením č.j.209 ze dne 1.7.1982 výměra: 3,62 ha lesní půda: 3,62 ha ochranné pásmo: 4,50 ha (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU) lesní půda: 4,40 ha ostatní: 0,10 ha

Původní smíšený vysokohorský les typu smrkových bučin. Přirozená horská smrková bučina s vyšším zastoupením smrku s příměsí klenu. Příznivé zmlazení buku. Jádro PR 10,69 ha. kategorie LZU - LHC Opočno: 426B č., C č.; 999 č. Hřebenový rašelinný útvar v přechodu na subalpinskou smrčinu s výskytem vzácných bylinných druhů. Jádro PR tvoří bezlesí – rašelinný útvar o rozloze cca 0,50 ha. Okolní smrčiny jsou nevhodné provenience, ve špatném zdravotním stavu.Lokalita je pod výrazným vrcholovým fenoménem.

Rada ONV v Rychnově n.Kn.,usnesením č.j.189 ze dne 5.7.1984 výměra: 4,8263 ha /dle plánu péče ze dne 28.1.1994 9,9241 ha/ lesní půda: 9,9241 ha ochranné pásmo: (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU) Pozn.: návrh na přehlášení PR – navrhovaná PR + navrhované ochranné pásmo Výnos MK ČSR č.j. 8904/73 ze dne 9.8.1973 výměra: 12,68 ha lesní půda: 12,68 ha ochranné pásmo: 3,70 ha (vyhlášeno v k.ú. Říčky v pruhu 50 m kolem obvodu PR) lesní půda: 3,70 ha Výnos ministerstva školství a národní osvěty č.j. 143.547/33-V ze dne 31.12.1933; výměra rozšířena výnosem MK ČSR č.j. 45962/54 – IX ze dne 21.7.1954 26,3654 ha výměra: ochranné pásmo: (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU) Rada ONV v Rychnově n.Kn., usnesením č.209 ze dne 1.7.1982 5,1096 ha výměra: louka: pastvina: ostatní pl.: ochranné pásmo: 6,8192 ha louka: ostatní pl.: /v ochranářském plánu na nelesní půdě je uvedena celková rozloha 11,9956 ha/

Rašelinná louka s výskytem řady vzácných a ohrožených druhů s bohatou entomofaunou. PR je tvořena prameništní rašelinnou loukou s porostem olše, částečně smrku a břízy s udržovanými holinami v nejmokřejších částech. Jedná se o bývalé zemědělské pozemky, mokré rašelinné louky a pastviny s četnými výskyty řady vzácných a ohrožených druhů rostlin.

PR Jelení lázeň (v CHKO Orlické hory)

PR Rašeliniště Kačerov /Kačerov/


Rychnov n.Kn. k.ú. Deštné v Orl. h.

Rychnov n.Kn. k.ú. Kačerov


PR Komáří vrch (v CHKO Orlické hory)

PR Černý důl (v CHKO Orlické hory)

PR Bedřichovka (v CHKO Orlické hory)

Rychnov n.Kn. k.ú. Říčky, Černá Voda

Rychnov n.Kn. k.ú. Horní Rokytnice v Orlických horách, Vrchní Orlice Rychnov n.Kn. k.ú. Trčkov, Bedřichovka


kategorie LZU - LHC Rychnov n.K.: 835B

Přirozený porost zakrslé horské bučiny s přechodem do subalpinské smrčiny na hřebenu Orlických hor, z floristického hlediska bez významu. PR je pod výrazným vrcholovým fenoménem. kategorie LZU - LHC Rychnov n.K.: 514B Fragment původního smrkobukového pralesa s jedlí a klenem. Vlastní jádro PR přes 4 ha, ostatní porosty převážně smrkové. Hojné bukové a jedlové zmlazení. kategorie LZU - LHC Rychnov n.K.: 534B; 535B, F Zbytek polokulturní horské louky, ornitologicky cenná.

99

Ochrana lesa


TAB. 6.8. PŘEHLED PŘÍRODNÍCH REZERVACÍ V PLO 25 Název


Vyhlášení

Poznámka

PR Hraniční louka

Rychnov n.Kn. k.ú. Trčkov

Rada ONV v Rychnově n.Kn., usnesením č.209 ze dne 1.7.1982 výměra: 8,85 ha (9,1255 ha) lesní pozemky: 8,85ha (9,1255 ha) ochranné pásmo: (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU)

Rašelinná louka s mimořádně bohatou rostlinnou skladbou. Dřívější povrchová odvodňovací síť je mimo provoz a některé části lokality jsou silně zamokřené. Část původní louky je zarostlá olšinou, tvořící již souvislý lesní porost. V plochách luk jsou vzrostlé nálety jednotlivých smrků i jejich skupin. Polokulturní horská louka s bohatým výskytem hořečku českého (Gentianella bohemica), jediné lokality v Orlických horách.


PR Hořečky (v CHKO Orlické hory)

Rychnov n.Kn. k.ú. Olešnice v Orl.horách


Rychnov n.Kn. k.ú. Velká Zdobnice

PR Neratovské louky

Rychnov n.Kn. k.ú. Neratov

PR Pod Zakletým


PR Zemská brána (v CHKO Orlické hory)

Ústí nad Orlicí k.ú. Klášterec nad Orlicí Rychnov n.Kn. k.ú. Bartošovice v Orlických horách

(v závorce výměry po aktualizaci ke dni 18.10.1991) Vyhláška Správy CHKO OH č.1/94 ze dne 1.11.1994 výměra: 0,5713 ha louka: 0,5713 ha ochranné pásmo: (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU) Vyhláška Správy CHKO OH č.2/94 ze dne 1.11.1994 0,5424 ha výměra: lesní pozemky: 0,5424 ha ochranné pásmo: (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU) Vyhláška Správy CHKO OH č.1/98 ze dne 30.11.1998 13,1597 ha výměra: lesní pozemky: 1,8587 ha louka: 1,1819 ha pastvina: 9,5103 ha ostatní pl.: 0,6088 ha ochranné pásmo: (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU) Vyhláška ONV v Ústí nad Orlicí ze dne 18.6.1987 a usnesení ONV v Rychnově n.Kn. celková výměra: 88,22 ha /dle plánu péče z 2.3.1995 – 88,62 ha/ 81,91 ha výměra: lesní půda: 76,83 ha louka: 0,62 ha ostatní: 0,16 ha zast. plocha: 0,01 ha vodní plocha: 4,29 ha 6,31 ha výměra: lesní půda: 5,32 ha louka: 0,39 ha vodní plocha: 0,60 ha ochranné pásmo: (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU)

Svahové rašeliniště s bohatým výskytem tučnice obecné (Pingvicula vulgaris). Lokalita je podmáčená, v dolní části přecházející v rašeliniště s několika vtroušenými smrky. Podmáčená louka v nivě meandrující Divoké Orlice s mokřadním zrašeliněným jádrem; botanicky a zoologicky bohatá.

Lokalita tradičně nazývaná Zemská brána leží v jihovýchodní části Orlických hor. Údolí Divoké Orlice je významné zajímavými skalními útvary Zemské brány a pozoruhodné původním balvanitým řečištěm – zajímavé útvary obřích balvanů. kategorie LZU - LHC Rychnov n.K.: 437F; 439A - C; 447A, G; 448A; 449A, C, D

Návrh na zřízení přírodní rezervace Název


PR Rašeliniště pod Ústí nad Orlicí k.ú. Jamné nad Suchým vrchem Orlicí

100

Vyhlášení

Poznámka

návrh výměra: 2,2572 ha vodní plocha: 0,1832 ha ostatní: 2,0740 ha ochranné pásmo: (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU)

Lokalita leží v nivě potůčku pramenícího na západním úpatí Suchého vrchu a tekoucího směrem k obci Jamné nad Orlicí. Jedná se o bohatou rašelinnou louku v nivě potoka s podmáčenou rašelinnou půdou. Z významných rostlinných druhů, charakteristických pro tento typ biotopu zde roste např. kontryhel lysý, pcháč potoční, škarda čertkusolistá, prstnatec májový, rosnatka okrouhlolistá, vachta trojlistá, všivec lesní aj.



Ochrana lesa

6.2.3.4. Přírodní památky Jedná se o přírodní útvary menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk. (dále viz § 36 zák.č.114/1992 Sb.) TAB. 6.9. PŘEHLED PŘÍRODNÍCH PAMÁTEK Název


Vyhlášení

PP Sfinga (v CHKO Orlické hory)

Rychnov n.Kn. k.ú.Velký Uhřínov

Usnesení ONV č.338 ze dne 14.11.1985 výměra: 0,20 ha lesní půda: 0,20 ha ochranné pásmo: (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU)

PP U Kunštátské kaple

Rychnov n.Kn. k.ú. Černá Voda




PP Trčkovská louka


PP Velká louka


PP Rašeliniště pod Rychnov n.Kn. k.ú.Velká Pětirozcestím (v CHKO Orlické hory) Zdobnice PP Rašeliniště pod Rychnov n.Kn. k.ú. Bartošovice Předním vrchem (v CHKO Orlické hory) v Orl.horách Ústí nad Orlicí PP Údolí Záhorského potoka k.ú. Kunvald

Poznámka

Geologický útvar v lokalitě Kamenec. Je součástí největšího souboru skalních útvarů v CHKO. Jedná se o významnou tvarovou dominantu vzniklou selektivním a mrazovým zvětráváním granatických svorů. Výnos MK ČSR č.j.12 893/73 ze dne Hřebenové rašeliniště s význačnou 24.10.1973 květenou (Carex pauciflora, výměra: 2,86 ha Andromeda polyfolia, Lycopodium sp.) lesní půda: 2,86 ha kategorie LZU ochranné pásmo: LHC Rychnov n.K.: 635D (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU) Rada ONV v Rychnově n.Kn.,usnesením č.209 Polokulturní rašelinná louka, ze dne 1.7.1982 botanicky a entomologicky zajímavá. výměra: 2,34 ha Lokalita je silně podmáčená, v dolní lesní pozemky: 2,34 ha části jsou dvě malá jezírka. ochranné pásmo: Ostrůvkovitě výskyt náletu smrku. (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU) Rada ONV v Rychnově n.Kn.,usnesením č.209 ze dne 1.7.1982 výměra: 4,7277 ha (4,7207 ha) lesní pozemky: 3,7079 ha louka: 1,0128 ha ochranné pásmo: 8,0919 ha (5,8938 ha) lesní pozemky: 2,4303 ha louka: 3,0634 ha zahrada: 0,0036 ha ostatní pl.: 0,2463 ha vodní plocha: 0,1347 ha zast. plocha: 0,0155 ha (v závorce výměry po aktualizaci ke dni 18.10.1991) Rada ONV v Rychnově n.Kn.,usnesením č.189 ze dne 5.7.1984 výměra: 0,5363 ha lesní pozemky: 0,5363 ha ochranné pásmo: (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU) Rada ONV v Rychnově n.Kn.,usnesením č.189 ze dne 5.7.1984 výměra: 3,5067 ha lesní pozemky: 3,5067 ha ochranné pásmo: (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU) Vyhláška ONV ze dne 18.6.1987 výměra: 9,9913 ha lesní půda: 4,2110 ha louka: 4,9768 ha pastvina: 0,1900 ha ostatní: 0,6135 ha ochranné pásmo: (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU)

Podmáčená louka s remízy; botanicky, ornitologicky a entomologicky zajímavá. (Zbytek polokulturní horské louky).

Svahové rašeliniště s trhlinovými jezírky; druhově celkem chudé. Rašeliniště je silně podmáčené s bohatým výskytem hluboké rašeliny. Lokalita významná z hlediska krajinářského. Rašeliniště s jezírky a vzácnými druhy rostlin.

Údolí Záhorského potoka s úzkou nivou a poměrně příkrými svahy je bohatou lokalitou bledule jarní.

Návrh na zřízení přírodní památky Název


Vyhlášení

Poznámka

PP Údolí Studenského potoka

Ústí nad Orlicí k.ú. Pastviny

celková výměra: 13,2295 ha výměra: 12,9633 ha lesní půda: 3,8971 ha louka: 1,5696 ha pastvina: 1,4373 ha orná: 0,1016 ha vodní plocha: 0,0622 ha ostatní: 5,8955 ha výměra: 0,2662 ha vodní plocha: 0,2662 ha ochranné pásmo: (ze zákona o š. 50 m od hranice ZCHU)

Údolí potoka s vlhkou nivou, z větší části zarostlou nálety olše a bohatým výskytem bledule jarní v jarním aspektu.

k.ú. Studené


101

Ochrana lesa


6.2.3.5. Přírodní parky Komentář: Před účinností zákona č.114/1992 Sb. se jednalo o oblasti klidu, které se zřizovaly dle zákona č.69/1977 Sb., o národních výborech ( § 39 odst.2 písm. e.) vyhlášeném v úplném znění pod č. 31/1983 Sb.. Přírodní parky se zřizují obecně závazným právním předpisem k ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami. Krajinným rázem se rozumí zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. (viz § 12 zák.č.114/1992 Sb.). V jižní části přírodní lesní oblasti Orlické hory se nachází přírodní park „Suchý vrch – Buková hora“ a podél Tiché Orlice a Divoké Orlice zasahuje do přírodní lesní oblasti přírodní park „Orlice“. Přírodní park „Orlice“ podél toku Divoké Orlice prochází Kláštercem nad Orlicí a končí u hranice CHKO Orlické hory. Druhý úsek přírodního parku „Orlice“ lemuje Tichou Orlici a do přírodní lesní oblasti zasahuje v úseku hranice oblasti nad Jablonným nad Orlicí a končí v Mladkově. Př ír odn í pa rk „Suchý vrc h – Buková h or a“ s e r oz k lá dá n a úz em í o r oz loz e 6 42 6 ,21 ha , z toh o l es z a uj í má 3 8 84 ,3 5 ha. Př íro dn í p ar k „ Or l ice “ j e v př írodn í les n í oblas ti Or lické hor y n a úz emí o roz loze 222 ,1 3 h a , z t oho l es z au j í má 4 6 ,45 h a. P řitom pří r o dn í p ar k „ Or l ice“ po dé l t ok u D i vok é O r l ice za ujímá 140 ,24 ha , z to ho les pře ds ta vu je 4 4 ,58 h a a po dé l t ok u T ic h é Orl ic e z au j ímá 8 1 ,89 ha , z to ho les p ředs ta vu je 1 ,87 ha . Výše uvedené plochy jsou plochy zjištěné z grafických dat – TOPOL. TAB. 6.10. PŘEHLED PŘÍRODNÍCH PARKŮ Název

Okres

Vyhlášení

Poznámka

Přírodní park

Ústí nad Orlicí

Vyhláška ONV ze dne 18.6.1987 – nabytí účinnosti dne 1.9.1987 plocha: 6 426,21 ha lesní půda: 3 88435 ha (plochy jsou zjištěné z grafických dat – TOPOL)

Ústí nad Orlicí

nařízení ONV ze dne 16.9.1996 222,13 ha plocha: lesní půda: 46,45 ha (plochy se vztahují k PLO Orlické hory a jsou zjištěné z grafických dat –TOPOL)

Posláním přírodního parku je zachovat tuto část území pro jeho biologické , krajinné a estetické hodnoty a využít je spolu s přírodními krásami a půvaby krajiny k zotavení občanů i k jejich poučení. Veškerá činnost na území přírodního parku se koordinuje k tomuto poslání. Přírodní park se rozkládá na území okr. Hradec Králové, Rychnov n.Kn. a Ústí n.O.. Zahrnuje nivu Divoké Orlice od hranice CHKO Orlické hory, nivu Tiché Orlice od Mladkova po soutok obou Orlic a dále nivu Orlice až do Hradce Králové. Posláním přírodního parku je zachovat typický ráz krajiny s významnými přírodními a estetickými hodnotami, zejména přírodě blízkých biotopů v poříční zóně a v ekosystémech řek Tiché a Divoké Orlice. Zvýšená pozornost musí také patřit rozptýlené stromové zeleni. Přírodní park slouží také pro rekreační využití.

„Suchý vrch – Buková hora“

Přírodní park „Orlice“

V návrhu je zřízení přírodního parku Kunvald - Zaječiny.

6.2.3.6. Významné krajinné prvky Komentář: Dle zákona č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny § 3 písm. b) jsou významnými krajinnými prvky lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolí nivy. Vzhledem k tomu, že v rámci lesa se nacházejí ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky význačné lokality, tak jsou v rámci oblastního plánu rozvoje lesů zohledněny a nazývány pro potřebu charakterizování a členění jako hodnotné části lesů (HČL). Celkově se může hovořit o zvlášť hodnotných fragmentech přírody, neboť jsou podchyceny i lokality mimo druh pozemku les z důvodu podchycení lokalit, které z hlediska ochrany přírody není vhodné zalesňovat z důvodu výskytu typických lučních, mokřadních aj. společenstev. V rámci CHKO Orlické hory se jedná o evidované lokality, které se sledují a je jim věnována zvýšená péče.

102



Ochrana lesa

TAB. 6.11. PŘEHLED VÝZNAMNÝCH KRAJINNÝCH PRVKŮ Pořad. Název lokality číslo Upolíny 57 v Ošerově (v CHKO Orl. hory)

54

Šerlich

Okres Poznámka Katastrální území Rychnov nad Kněžnou registrace v roce 1989; Vlhké louky a remízky kolem Deštenského potoka mezi Plasnicí a Vískou. Louky s výskytem – upolín nejvyšší, vstavač májový, suchopýr K.ú. Deštné v O.h. úzkolistý, včivec lesní. Remízky s výskytem – pěvuška modrá, hýl rudý, budníček

Rychnov nad Kněžnou

(v CHKO Orl. hory)

k.ú. Deštné v O.h.

k.ú. Sedloňov v O.h. 47

Ruské údolí (v CHKO Orl. hory)

51

Pod Špičákem (v CHKO Orl. hory)

55

39

Šerlišský mlýn

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Olešnice v O.h.

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Šediviny

(v CHKO Orl. hory)

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Deštné v O.h.

Rašeliniště Hanička

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Panské Pole

(v CHKO Orl. hory)

40

Julinčino údolí (v CHKO Orl. hory)

48

V Koutě (v CHKO Orl. hory)

60

45

Nad kapličkou

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Nebeská Rybná Rychnov nad Kněžnou k.ú. Deštné v O.h.

(v CHKO Orl. hory)

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Horní Rokytnice

Pod Panským vrchem

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Olešnice v O.h.

(v CHKO Orl. hory)

32

44

Čertův důl (v CHKO Orl. hory)

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Malá Zdobnice

Louka u Čertova mlýna

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Jadrná

(v CHKO Orl. hory)

53

Anenská huť (v CHKO Orl. hory)

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Velký Uhřínov

větší, pěnice černohlavá . výměra: 0,6750 ha pastvina: 0,6639 ha vodní tok: 0,0111 ha registrace v roce 1989; Horské louky kolem chaty na Šerlichu.Výskyt běloprstky bělavé, oměje zbarveného, lilie zlatohlavé … celková výměra: 14,7524 ha výměra: 5,4759 ha lesní pozemky: 2,4282 ha pastvina: 0,2568 ha ostatní pl.: 2,7909 ha výměra: 9,2765 ha ostatní. pl.: 9,2765 ha registrace v roce 1989 ; Orlické hory – závěr Ruského údolí od Vrchmezí k lesním školkám u kóty 720. Závěr údolí horského potoka se smíšenou horskou bučinou a jednotlivými bezlesími enklávami s výskytem vzácných druhů rostlin – prha arnika, oměj pestrý, pětiprstka žežulník, lilie zlatohlávek; nejvýše položená lokalita pérovníku pštrosího v Orlických horách. výměra: 71,0600 ha lesní pozemky: 71,0600 ha registrace v roce 1989 ; Okraje lesa a přilehlé louky východně od osady Šediviny a rybníček před stp. 103. Ojedinělé naleziště řady druhů přesliček a vlhké louky s výskytem vstavače májového, pětiprstky a dalších vzácných rostlin. výměra: 2,7388 ha lesní pozemky: 1,3313 ha louka: 1,2810 ha ostatní pl.: 0,1265 ha registrace v roce - Louky při potoce Bělá u Šerlišského mlýna při modře a zeleně značených turistických cestách. Mokré horské polokulturní louky s výskytem řady vzácných rostlinných druhů – oměj, prstnatce -3 druhy, běloprstka bělavá aj.. výměra: 2,4644 ha louka: 2,4644 ha registrace v roce - ; Jedná se o rašeliniště po levé straně silnice Rokytnice – Bartošovice u hájovny Hanička. Vytěžené rašeliniště s řadou rašelinných druhů rostlin: suchopýr úzkolistý, violka bahenní, vstavač májový.výměra: 2,9330 ha pastvina: 0,9329 ha ostatní pl.: 2,0001 ha registrace v roce - ; Svahová jedlobučina se smrkem a klenem a typickým bylinným patrem. výměra: 2,53 ha lesní pozemky: 2,53 ha registrace v roce 1989 ; Šediviny – rašelinné louky u samoty Kout mezi Šedivinami a Deštným s výskytem vzácných rostlin (bledule jarní, prstnatec májový, prvosenka vyšší, kozlík dvoudomý aj.) výměra: 5,8918 ha louka: 4,5477 ha ostatní pl.: 1,3216 ha komunikace: 0,0225 ha registrace v roce 1991 ; Lesní enkláva severovýchodně od Horní Rokytnice, tvořená svahovým rašeliništěm s výskytem rosnatky okrouhlolisté a dalších vzácných druhů rostlin (prstnatec májový, suchopýr úzkolistý, violka bahenní aj.) výměra: 0,45 ha lesní pozemky: 0,45 ha registrace v roce - ; Evidovaná lokalita tvořená rozsáhlým svahovým prameništěm s olšinou, lemovaná hospodářsky využívanými loukami. Vyskytuje se zde celá řada cenných mokřadních rostlin, lokalita je cenná i ornitologicky a entomologicky. Probíhá entomologický průzkum. výměra: 5,4103 ha lesní pozemky: (p.č.1033/1, 1045/1) ostatní pl.: (p.č.1011) registrace v roce 1989 ; Luční enkláva po pravé straně silnice z Homole do Zdobnické Seče. Upolínová louka, hnízdiště ptactva – linduška lesní, pěnice černohlavá, bramborníček hnědý, střízlík hnědý výměra: 4,8330 ha lesní pozemky: 1,2617 ha louka: 3,5213 ha ostatní pl.: 0,0500 ha registrace v roce 1989 ; Louka v poloviční vzdálenosti na přímce mezi kótami 1097 a 786 asi 1 km JZ od obce Bedřichovky. Na louce se vyskytuje prha arnika, kozlík dvoudomý, ostřice Davallova; v lese žebrovice různolistá a tučnice obecná (v.r. 1989 nepotvrzena) výměra: 0,3000 ha lesní pozemky: 0,3000 ha registrace v roce 1989 ; Huť a zbytky lomu na levé straně lesní cesty od řeky Zdobnice na kótu „Homole“, asi 1,5 km SZZ od vrcholu „Vápenný vrch“. Geologická lokalita. výměra: 0,4700 ha lesní pozemky: 0,4700 ha


103

Ochrana lesa


TAB. 6.11. PŘEHLED VÝZNAMNÝCH KRAJINNÝCH PRVKŮ Pořad. Název lokality číslo Trčkovský lom 56 (v CHKO Orl. hory)

31

Bílý vrch (v CHKO Orl. hory)

33

Homole (v CHKO Orl. hory)

34

Koruna (v CHKO Orl. hory)

58

Vápenný vrch (v CHKO Orl. hory)

36

Marušin kámen (v CHKO Orl. hory)

41

46

Tulešov

Okres Poznámka Katastrální území Rychnov nad Kněžnou registrace v roce - ; Lom u státní hranice severně od Trčkova – hájovny, při ústí hraničního potoka. Výchoz souvrství svrchněkřídového slínovce, který tvoří dno k.ú. Trčkov orlickozáhorské brázdy. Rychnov nad Kněžnou k.ú. Velká Zdobnice

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Malá Zdobnice Rychnov nad Kněžnou k.ú. Velký Uhřínov Rychnov nad Kněžnou k.ú. Velký Uhřínov


(v CHKO Orl. hory)

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Jedlová v O.h.

Bartošovické slatiny

Rychnov nad Kněžnou k.ú.Bartošovice v O.h.

(v CHKO Orl. hory)

62

U Radostí (v CHKO Orl. hory)

61

Nad školou (v CHKO Orl. hory)

59

64

Propadliště

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Deštné v O.h. Rychnov nad Kněžnou k.ú. Lomy u Osečnice

(v CHKO Orl. hory)

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Sedloňov

Údolí Bělé


(v CHKO Orl. hory)

k.ú. Deštné v O.h.

k.ú. Jedlová v O.h.

104

výměra: 0,5 ha lesní pozemky: 0,5 ha registrace v roce - Mrazovým zvětráváním nepravidelně rozčleněná migmatitová skalka – nyní uprostřed hustého mlází a tedy dost nesnadno přístupná. K severu z ní vybíhá nepravidelný balvanovitý proud po svahu, v němž vystupují 2 nápadné skalní hřebínky, vytvářející až 20 m vysoké mrazové sruby. Vrchol skalky dosud poskytuje velmi dobrý rozhled. Skalka na Bílém vrchu severně od plošiny Smyku 1,5 km SV od kostela ve Zdobnici. výměra: registrace v roce 1989 ; Vrchol kóty Homole a její jižní svah. Geologická lokalita – mrazové migmatické skalky – miniaturní skalní most. Na jižním svahu 100 m dlouhý balvanitý proud s kamennými bloky. výměra: 7,6700 ha lesní pozemky: 7,6700 ha registrace v roce 1989 ; Jižní svah kóty 1062 m jižně od kóty „Koruna“. Geologická lokalita – nivační výklenky a 3-4 balvanité proudy na jižním svahu kóty „Koruna“ v zakrslé prořídlé smrčině cca 100 m dlouhé a 10-15 m široké. výměra: 4,9700 ha lesní pozemky: 4,9700 ha registrace v roce 1989 ; Vrchol a jižní svahy kóty „Vápený vrch“. Největší soubor skalních tvarů v CHKO Orlické hory. Selektivním zvětráváním vypreparované a mrazovým zvětráváním domodelované skalky granátických svorů s hojnými čočkami křemene. Největší skála má podobu sfingy – vyhlášena jako přírodní památka. Výskyt – plavuň vidlačka, česnek medvědí... výměra: 16,4300 ha lesní pozemky: 16,4300 ha registrace v roce 1989 ; Vrchol kóty „Maruša“. Geologická lokalita – migmatitové skalky vypreparované selektivním zvětráváním a modelované mrazovým zvětráváním. Výměra: 19,9400 ha lesní pozemky: 19,9400 ha registrace v roce 1989 ; Lesní louka s výskytem vzácných rostlin (prha arnika, bledule jarní, upolín nejvyšší...) nacházející se po pravé straně silnice z Dobrého do Jedlové v Orlických horách. výměra: cca 0,30 ha lesní pozemky: 0,30 ha registrace v roce 1989 ; Mokré louky na jižním svahu kóty „Polom“ asi 1 km SSZ od Bartošovic. Ornitologická lokalita. výměra: 22,7045 ha lesní pozemky: 9,2646 ha louka: 7,2987 ha pastvina: 5,5757 ha ostatní pl.: 0,5655 ha registrace v roce 1991 ; Rašelinná louka na SZ úbočí vrchu Špičák s několika prameništi a výskytem bledule jarní (Leucojum vernum), zdrojovky prameništní (Montia fontana), bařičky bahenní (Triglochin palustrae). výměra: 1,6922 ha louka: 1,6922 ha registrace v roce 1991 ; Skalní výchoz s remízkem uprostřed polí, severně od obce Lomy, s bohatým výskytem lilie cibulkonosné (Lilium bulbiferum). výměra: 0,0140 ha ostatní pl.: 0,0140 ha registrace v roce 1991 ; Rašelinná olšina v nivě Zlatého potoka východně od Sedloňova s výskytem význačných druhů rostlin – oměj pestrý, prstnatec májový, bledule jarní, prvosenka vyšší, starček potoční, violka bahenní aj. výměra: 2,2070 ha lesní pozemky: 2,2070 ha registrace v roce 1991 ; Údolní niva potoka Bělé mezi Deštným a Jedlovou a svahové javořiny se skalními výchozy novoměstských fylitů. Výskyt chráněných a ohrožených druhů rostlin – bledule jarní, prstnatec májový, sleziník zelený, oměj pestrý, lilie zlatohlávek, úpolín nejvyšší aj. celková výměra: 13,7666 ha výměra: 10,0575 ha lesní pozemky: 4,1435 ha louka: 2,6498 ha pastvina: 0,8965 ha ostatní pl.: 1,0523 ha vodní tok: 1,2094 ha stavební parcela: 0,1060 ha výměra: 3,7091 ha lesní pozemky: 1,1101 ha louka: 2,2176 ha pastvina: 0,1611 ha ostatní pl.: 0,0783 ha vodní tok: 0,1361 ha stavební parcela: 0,0059 ha



Ochrana lesa

TAB. 6.11. PŘEHLED VÝZNAMNÝCH KRAJINNÝCH PRVKŮ Pořad. Název lokality číslo Nad Číhalkou 49 (v CHKO Orl. hory)

52

65

Okres Poznámka Katastrální území Rychnov nad Kněžnou registrace v roce 1989 ; Horské louky a lesní porosty nad hájenkou Číhalka, pozůstatek lomu. Výskyt – prha arnica, hořeček český, kamzičník rakouský, k.ú. Olešnice v O.h. kýchavice, lilie zlatohlavá, bledule, prstnatec májový, ...

(v CHKO Orl. hory)

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Panské Pole

Rašeliniště nad Polankou


výměra: 44,7944 ha registrace v roce 1989 ; Rašelinné louky s výskytem bohaté květeny. Meandrující vodoteč a rašelinný substrát v okolí silně napomáhá k regulaci průtokových poměrů vodoteče. výměra: 8,9569 ha louka: 3,3793 ha pastvina: 2,6443 ha ostatní pl.: 2,9333 ha evidovaná lokalita ; Rašelinné prameniště s výskytem zajímavé květeny. výměra: 0,50 ha lesní pozemky: 0,50 ha

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Jedlová v Orl.h.

evidovaná lokalita ; Mladá olšina s výskytem ohrožených vlhkomilných rostlin. výměra: 0,6024 ha lesní pozemky: 0,6024 ha

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Podlesí v Orl.h.

evidovaná lokalita ; Nejsevernější světový výskyt kamzičníku rakouského. výměra: 1,2559 ha louka: 1,2559 ha evidovaná lokalita; Pastviny s protékajícím potokem, lemované lesními porosty. Pastviny v nivě potoka s přirozeným bylinným patrem. Lokalita má hodnotu zejména krajinářskou a estetickou. celková výměra: 15,4187 ha výměra: 8,0450 ha lesní pozemky: 1,9206 ha pastvina: 5,0813 ha ostatní pl.: 0,9589 ha vodní tok: 0,0842 ha výměra: 7,3737 ha lesní pozemky: 0,2507 ha pastvina: 7,0111 ha ostatní pl.: 0,0263 ha vodní tok: 0,0856 ha

Údolíčko

(v CHKO Orl. hory)

35

Olšina u Zaječího mlýna (v CHKO Orl. hory)

38

Podlesí (v CHKO Orl. hory)

43

37

50

30

Zvonkové údolí (v CHKO Orl. hory)

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Nová Ves v O.h. k.ú. Podlesí v O.h.

Ostrov (v CHKO Orl. hory)

Rychnov nad Kněžnou evidovaná lokalita 3,8800 ha k.ú. Bartošovice v O.h. výměra:

Vápenka (v CHKO Orl. hory)

Rychnov nad Kněžnou k.ú. Olešnice v Orl.h.

Antoniino údolí


(v CHKO Orl. hory) k.ú. Skuhrov n. Bělou , (zasahuje i do PLO26) Osečnice, Jedlová

v Orl.h. Olešnice v Orl.h. Rychnov nad Kněžnou k.ú. Dolní Rokytnice

14

Hvězdná

4

Louka u Českých Petrovic

Ústí nad Orlicí k.ú. České Petrovice

5

Rašeliniště u Petrovic

Ústí nad Orlicí k.ú. České Petrovice

26

Zaječinský potok

Ústí nad Orlicí k.ú. Dolní Heřmanice v Čechách k.ú. Koburk k.ú. Výprachtice

louka: 3,8800 ha Podmáčené louky bezprostředně v nivě Divoké Orlice, rozčleněné částečně funkčním starým náhonem s bohatou pobřežní vegetací tvořenou jasany, olšemi, několika druhy vrb a poměrně bohatým keřovým patrem. evidovaná lokalita výměra: 0,0500 ha lesní pozemky: 0,0500 ha Geologický útvar. evidovaná lokalita výměra: 225,0000 ha Krajinářsky hodnotná lokalita; les, loučky okolo Bělé. (část v návrhu na PR Hlodný) registrace v roce 1989 ; Údolí říčky Hvězdná až k soutoku s říčkou Rokytenkou. Na pravém svahu údolí jsou zachovalé jedlobučiny s podrostem brčálu barvínku, samorostlíku klasnatého, pstročku dvoulistého, bažanky vytrvalé a dalších rostlin. V nivě potoka se nachází bledule jarní. výměra: 4,4586 ha lesní pozemky: 4,4586 ha registrace v roce 1988 ; České Petrovice – terénní deprese pod objektem kravína. Mokrá louka s výskytem vlhkomilných rostlin (vstavač májový, všivec lesní aj.) výměra: 2,6445 ha louka: 2,6445 ha registrace v roce 1988 ; Východně od obce mezi silnicí a státní hranicí rašeliniště se vzácnou květenou (suchopýr, vstavač májový aj.) výměra: 6,3910 ha louka: 2,1340 ha ostatní pl.: 4,2570 ha registrace v roce 1988 Bohatý výskyt bledule jarní. celková výměra: 8,8315 ha (v ev.listu uvedeno (8,6515 ha) výměra: 2,4692 ha lesní pozemky: 0,1611 ha louka: 2,3081 ha výměra: 2,4948 ha louka: 2,4948 ha výměra: 3,8675 ha lesní pozemky: 0,1752 ha louka: 3,2342 ha role: 0,1415 ha ostatní pl.: 0,3166 ha


105

Ochrana lesa


TAB. 6.11. PŘEHLED VÝZNAMNÝCH KRAJINNÝCH PRVKŮ Pořad. Název lokality číslo Valteřička 27

Okres Katastrální území Ústí nad Orlicí k.ú. Dolní Heřmanice

k.ú. Valteřice k.ú. Výprachtice 66

Valteřička II

Ústí nad Orlicí k.ú. Výprachtice k.ú. Valteřice

28

Údolí v dole

Ústí nad Orlicí k.ú. Horní Heřmanice

29

Buková hora

Ústí nad Orlicí k.ú. Čenkovice

46

Valteřická bučina

Ústí nad Orlicí k.ú. Valteřice

58

Údolí Studenského potoka

Ústí nad Orlicí k.ú. Pastviny

k.ú. Studené 64

Bledule u Rýdrovic

Ústí nad Orlicí k.ú. Rýdrovice

k.ú. Horní Heřmanice v Čechách 65

Bledule v Heřmanicích

Ústí nad Orlicí k.ú. Horní Heřmanice v Čechách

k.ú. Dolní Heřmanice v Čechách k.ú. Koburk 71

Bledule u Lhotky

Ústí nad Orlicí k.ú. Klášterec nad Orlicí

72

Bledule v Klášterci

Ústí nad Orlicí k.ú. Klášterec nad Orlicí

106

Poznámka registrace v roce 1988; Bohatý výskyt bledule jarní. celková výměra: 11,1843 ha (v ev.listu uvedeno 11,2431 ha) výměra: 6,9725 ha lesní pozemky: 2,0924 ha; louka: 4,7736 ha ostatní pl.: 0,0500 ha; vodní tok: 0,0565 ha výměra: 0,0392 ha; vodní tok: 0,0392 ha výměra: 4,1726 ha lesní pozemky: 0,2281 ha; louka: 3,4473 ha ostatní pl.: 0,1694 ha; role: 0,0080 ha vodní tok: 0,3198 ha registrace v roce 1992 ; Údolí potoka Valteřička od Valteřic k soutoku. Výskyt bledule jarní. celková výměra: 17,6603 ha výměra: 5,9937 ha lesní pozemky: 0,2060 ha; louka: 4,5868 ha pastvina: 1,1904 ha; ostatní pl.: 0,0105 ha výměra: 11,6666 ha; lesní pozemky: 1,5761 ha louka: 8,2627 ha; pastvina: 0,3713 ha ostatní pl.: 1,4565 ha registrace v roce 1988; Bohatý výskyt bledule jarní. výměra: 7,7110 ha lesní pozemky: 2,6715 ha louka: 4,6561 ha pastvina: 0,0396 ha ostatní pl.: 0,3157 ha vodní tok: 0,0281 ha registrace v roce 1988 ; Vrcholová část Bukové hory porostlá smrkovou bučinou s charakteristickou květenou. výměra: 10,5800 ha lesní pozemky: 10,5800 ha registrace v roce 1988 ; Heroltické sedlo (733 m n.m.) naproti hájovně ve Valteřicích, porostlé čistou bikovou bučinou s podrostem metličky křivolaké. výměra: 0,6300 ha lesní pozemky: 0,6300 ha registrace v roce 1988; Údolí potoka mezi Vlčkovicemi a ústím do Pastvinské přehrady. Bohatý výskyt bledule jarní. celková výměra: 12,0888 ha výměra: 11,8226 ha lesní pozemky: 3,4802 ha louka: 5,6135 ha pastvina: 0,9632 ha ostatní pl.: 1,6508 ha vodní tok: 0,1022 ha stavební parcela: 0,0127 ha výměra: 0,2662 ha vodní tok: 0,2662 ha registrace v roce 1992; Údolí potoka od osady Lány do Horních Heřmanic. Výskyt bledule jarní, vstavačů,vachty. celková výměra: 6,2276 ha (v ev.listu uvedeno (5,5276 ha) výměra: 6,0190 ha louka: 2,9608 ha pastvina: 0,0924 ha zahrada: 0,1861 ha ostatní pl.: 2,7630 ha stavební parcela: 0,0167 ha výměra: 0,2086 ha ostatní pl.: 0,2086 ha registrace v roce 1992; Louka u potoka v obci Dolní Heřmanice s výskytem bledule jarní. (pozn.: převážná část z k.ú. Koburk a část z k.ú. Dolní Heřmanice v Čechách se nachází v PLO 26) celková výměra: 15,7818 ha výměra: 2,2877 ha louka: 1,8006 ha; zahrada: 0,2995 ha ostatní pl.: 0,0486 ha; vodní tok: 0,1313 ha stavební parcela: 0,0077 ha; ostatní pl.: 0,9100 ha vodní tok: 0,8789 ha stavební parcela: 0,0393 ha výměra: 6,7419 ha louka: 4,2933 ha; pastvina: 0,0719 ha; zahrada: 0,5485 ha výměra: 6,7522 ha; pastvina: 0,0187 ha vodní tok: 0,6006 ha; louka: 6,1329 ha registrace v roce 1992; Louky jihovýchodně od obce Klášterec n.Orl., osada Lhotka. Hojný výskyt bledule jarní. výměra: 7,5311 ha louka: 6,5738 ha ostatní pl.: 0,9573 ha registrace v roce 1992 ; Obec Klášterec nad Orlicí, výskyt bledule jarní. výměra: 0,9870 ha lesní pozemky: 0,2873 ha louka: 0,6997 ha



Ochrana lesa

6.2.4. Lesy s deklarovanými zájmy rekreace Koment ář: Lesy příměstské a parkové Vyhlášení přísluší MZe ČR. Rámcové směrnice hospodaření v příměstských lesích jsou součástí LHP. Pro parkový les je obvykle nezbytné zpracování projektu a jeho schválení příslušného OÚ. Zpracování projektu není součástí prací na vyhotovení OPRL. Projekt parkového lesa se však po schválení orgánem státní správy lesního hospodářství může stát jeho součástí. Za příměstské lesy nelze vyhlásit lesní části, v nichž převažuje jiná funkce (ochranná, vodohospodářská, zájmy ochrany přírody a kulturních památek, myslivosti, výzkumných ústavů, případně jiné důležité potřeby společnosti). V rekreačních příměstských lesích je hospodaření řešeno zpravidla ve zvláštním hospodářském souboru, po těžbách (zpravidla v zimním období) je nutno provést rychle likvidaci klestu a dřevního odpadu, zřizují se zde drobná rekreační a sportovní zařízení, je nutná pravidelná údržba cest a chodníků a zdrojů pitné vody. V příměstských a parkových lesích je možno pracovat s pestřejší druhovou skladbou při zalesňování, včetně exotů. Podél cest je vhodné zakládat aleje, které kromě zpevňovací funkce mají i estetický účinek. Lesy s intenzívní zástavbou rekreačních zařízení Lesy s intenzívní zástavbou rekreačních zařízení je možno navrhnout k vyhlášení za předpokladu schválené územně plánovací dokumentace a rekreační využití je řízeno obecně platnou vyhláškou (statutem rekreační oblasti). Hospodaření je zpravidla usměrňováno v lesních částech se zástavbou rekreačních zařízení, sportovišť a ostatních zařízení rekreačního charakteru. K vyhlášení za lesy pro individuální rekreační výstavbu nelze navrhnout: - lesy tvořené souvislými porosty původních geneticky vhodných lesních dřevin (genové základny) - lesy v příměstské oblasti, vymezené schválenou územně plánovací dokumentací - lesy v oblastech klidu, vyhlášených příslušných OÚ a schválených vlastníkem - lesy národních parků - lesy na jejichž ploše jsou pietní místa, pořádají se slavnosti a veřejná shromáždění - lesy ochranné - lesy zajišťující jiné důležité potřeby společnosti, včetně hraničního pásma s omezeným vstupem - lesní části s archeologickými lokalitami (mohyly, hradiště) a historickými stavbami - lesní části v ochranných pásmech vodních zdrojů a přírodních léčivých zdrojů (PHO 1. a vnitř.2. st.) - lesy na území a v bezprostředním okolí obor a bažantnic (včetně uznaných bažantnic MS) - lesy na území a v bezprostředním okolí státních přírodních rezervací, chráněných nalezišť, chráněných přírodních výtvorů, naučných stezek a výzkumných ploch - lesy v návětrné oblasti v okolí větších zdrojů emisí, oblasti silně znečištěné popílkem a oblasti, v nichž znečištění ovzduší nebo hluk přesahuje hygienické normy - lesy, v nichž by rekreační zástavba výrazně narušila ráz přírodního prostředí a tvořila nevhodnou dominantu krajině - lesy v poddolovaných oblastech podpovrchovou těžbou - lesy v bezprostřední blízkosti dálnic a význačných silničních tras. Lesy v okolí národních kulturních památek se zvýšenou návštěvností Lesy v okolí národních kulturních památek se zvýšenou návštěvností mají charakter lesů příměstských a vyhlašuje je orgán příslušného OÚ. O kategorizaci rozhodne MZe ČR. Při hospodaření v těchto lesích musí být zachován charakter okolí národní kulturní památky, nesmějí být poškozeny chráněné aleje, stromy a jejich skupiny. Hospodářské zásahy se usměrňují tak, aby nedošlo k výrazné změně vzhledu a utváření významných krajinných prvků v okolí národní kulturní památky, tvořených stromovou vegetací. Zvýšené nároky jsou kladeny na prevenci a asanaci škůdců a čistotu lesa. Při obnově jsou využívány obvykle především autochtonní dřeviny, pokud orgán státní správy OP nemá zvláštní požadavky. Lesy v oblasti s intenzívní sportovní činností Lesy v oblasti s intenzívní sportovní činností se vyhlašují za lesy zvláštního určení na základě požadavků sportovních organizací. Jejich vyhlášení je v pravomoci MZe ČR, přičemž podkladem k návrhu jsou projekty sportovních areálů včetně požadavků na odlesnění a hospodaření v přilehlých lesních částech. Lesy v blízkosti sportovních areálů, stadionů, automobilových a motocyklových okruhů mají zpravidla charakter příměstských lesů s obdobným způsobem hospodaření. Lesy v okolí areálů zimních sportů (sjezdovky, lyžařské můstky, sáňkařské a bobové dráhy, běžecké trasy) jsou využívány jen v zimním období. Hospodaření v přilehlých lesních částech by se mělo realizovat v mimo sezónním období. Specifické požadavky na hospodaření zpravidla nejsou. V oblastech se zvýšenou intenzitou sportovní činnosti je nutno zabránit poškozování lesních porostů (např. kleče hranami lyží).

Sport a rekreace: Sportovní a rekreační využití oblasti má odlišnější charakter v porovnání s jinými oblastmi Čech, ve kterých je ve větší míře realizováno rekreační využití. V Orlických horách je zejména v létě větší podíl vícedenní rekreace a víkendová či jednodenní rekreace je zastoupena ve větší míře pouze v zimě. Ve značné míře je k vícedenním pobytům používáno rekreačních chalup jak soukromých tak i podnikových a  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

107

Ochrana lesa


veřejných ubytovacích zařízení. Poměrně málo je v oblasti zastoupena chatová zástavba a sezónní chatové tábory.

6.2.5. Lesy sloužící lesnickému výzkumu a výuce Seznam výzkumných ploch spolu s lokalizací je uvedena v kapitole 4.5.4.3.. Tyto plochy pak jsou zaneseny v mapě deklarovaných funkcí a napojeny na vzdálenou databazi.

6.2.6. Lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti 6.2.6.1. Geneticky hodnotné porosty 6.2.6.1.a) Ekotypy a ekodémy lesních dřevin Jedním ze základních předpokladů úspěšné obnovy lesů, zabezpečení stability lesních ekosystému, udržování a zvyšování schopnosti lesa (uchování a další zlepšování dědičné podstaty) je používání provenienčně a stanovištně vhodného reprodukčního materiálu lesních dřevin. Porosty či soubory porostů původních geneticky vhodných lesních dřevin zajišťují reprodukční materiál těchto dřevin plní funkci lesa, kterou označujeme jako funkci reprodukční. Komentář : Každý ekotyp má určitou plasticitu, která umožňuje větší či menší přizpůsobivost v daných stanovištních podmínkách. V areálu přirozeného rozšíření na vyhraněných lesních typech je odpovídající ekotyp nejstálejší formou a proto i nejodolnější. Liší se od ostatních jedním nebo více znaky či vlastnostmi, které jsou dědičné. V rámci oblasti přicházejí i zvláštní původy, tzv. “lokální ekotypy“, které existují v prostorově úzce vyhraněných rajonech. Přírodní rezervace, národní parky, chráněná území a celé areály přirozeného rozšíření lesních dřevin jsou zdrojem rezerv reprodukčního materiálu. Zdrojem reprodukčního materiálu jsou porosty po dosažení příslušného fyzického věku a zařazení, v rámci uznávacího řízení, do uznaných porostů, výběrových stromů. Souvislejší plochy těchto porostů tvoří genové základny, které již mohou být zařazeny do lesů zvláštního určení. Jednotlivé uznané porosty, mimo obvod genových základen zůstávají zpravidla hospodářským lesem, i když se hospodářská opatření přizpůsobují reprodukční funkci, podobně jako v genové základně. Cílem lesního hospodaření v uznaných porostech a genových základnách je zlepšovat hospodářskou hodnotu těchto porostů, zvyšovat jejich odolnost a vytvářet podmínky pro zvýšení produkce semen a přirozenou obnovu porostů. V zásadě to znamená zachování a využívání genofondu. Inventarizace ekotypů a ekodémů lesních dřevin: TAB. 6.12. DÍLČÍ POPULACE DŘEVIN Název místní populace

ŠERLIŠSKÝ SMRK A BUK Č.1


LHC - lokalizace (oddělení)

LVS

LS LČR Rychnov n.K. LHC Opočno- r. Olešnice: 424-429,432,433; LHC Opočno- r. Deštné: 357-363,435 LHC Rychnov n.K.- r.Orl. Záhoří: 602,607

6.-7.

KLEČKOVSKÝ LHC Lesy Ing Janečka,LS LČR Rychnov n.K. BUK Č.2

BUK KOMÁŘÍHO VRCHU Č.3 ZAJEČINSKÝ SMRK Č.4

r. L.údolí a soukromníci: 734,736,737,740,749; LS LČR Rychnov n.K. r. Deštné a soukromníci: 342,343,348 Kolovrat -Rychnov n.K.- (býv. r.Říčky: 512,514,515; byv. r. Orl. Záhoří: 644,645) LHC Žamberk (J. Parish): 425 - 427,429, 431-433, 441

ČENKOVICKÝ LS LČR Lanškroun - r.Albrechtice: 114; LS LČR Ruda n. M. - r.Mlýnice: 107, 108 BUK Č.5

5.

6.-7.

Popis velmi kvalitní odolný původní horský (6.lvs) a přechodný (7.lvs) ekotyp SM a BK v polohách 650 - 1080 m n.m. SLT: 6K,6S,6F,6N,6V,6A,7K,7F,7S,7V,7N,7Z,7P,8T; -zahrnuje GZ 116 Šerlišský kotel, GZ 116-1 Vrchmezí, GZ 102 Trčkov původní bučiny na prudkých svazích zařízlého údolí Bělé v polohách 450 - 620 m n.m. . SLT: 5F,5A,5S,5D,5Y,5N,5J,5B,5V. -zahrnuje GZ 101 Údolí Bělé odolný původní horský (6.lvs) a přechodný (7.lvs) ekotyp BK v polohách 790 - 990 m n.m. v okolí Komářího vrchu SLT: 6K,6S,6F,6N,6V,7K,7F,7S,7V,7N.

6.

velmi kvalitní původní horský (6.lvs) ekotyp SM v polohách 560 - 680 m n.m. SLT: 6K,6I,6P,6V,6S; -zahrnuje GZ 103 Zaječiny

6.

odolný původní horský (6.lvs) ekotyp BK v polohách 850 950 m n.m. na Bukové hoře. SLT: 6K,6S,6F,6N,6V.

V P L O 2 5 j e n e j dů lež i tě jš í z acho ván í p řec ho dn éh o ( me z i h or s k ý m a vysok ohorský m) eko t yp u 7 . l vs , k terý má k o mp ak tn í s e vřený kuželovitý habitus , krátké h us té vě t ve n í , ( š ed oze le né z b ar v en í j eh l ic) a k t erý s e v yz naču je pře devš ím odo lnos tí vůč i námraze, ale zároveň i vůč i těžk ému sn ěhu . N e j ví c e e xe mp lá řů to ho to e k o t yp u se nalézá v oblas ti Šer l išského sedla a Bukačk y. 108



Ochrana lesa

6.2.6.1.b) Uznané porosty Komentář : Uznávání porostů jako jedna z forem selekce fyzicky zralých porostů vychází z předběžného návrhu genetické klasifikace při LHP(LHO), respektuje individuální i zeměpisnou proměnlivost ekotypů, promítá výsledky provenienčních pokusů, řeší otázky plodnosti, sběru a přenosu semene a též sdružování porostů. Porosty pro tuto selekci by se měli třídit na: autochtonní, alochtonní a neznámého původu. Uznávají se všechny lesní dřeviny domácí i geograficky nepůvodní, které jsou předmětem hospodaření (výjma topolů černých, balzámových, bílých a vrb, u nichž se uznávají pouze vybraní jedinci jako stromy výběrové,). Všeobecně se lesní porosty starší 60 let (douglaska, jedle obrovská, vejmutovka – 40 let, olše, bříza, osika – 30 let) třídí podle fenotypových znaků do fenotypových kategorií: I. Uznané porosty: A – hospodářsky vysoce hodnotné porosty B – ostatní porosty nadprůměrné hospodářské hodnoty a dobrého zdravotního stavu C – porosty průměrné hospodářské hodnoty, vhodné pro přirozenou obnovu, nikoliv pro sběr semen D – porosty geneticky a hospodářsky nevhodné (podprůměrné porosty) určené k likvidaci (znehodnocují genofond)

T A B. 6 .1 3. PŘEHLED UZNANÝCH POROSTŮ A JEDNOTEK V PLO 25 PODLE DŘEVIN: Dřevina SM JD DG MD BK KL JS CELKEM

Klasifikace A B A B A B A B A B A B A B A B A+B

Výměra 285,54 1 635,26 0,08 7,95 0,26 0,69 2,28 50,75 125,89 2,83 0,09 337,15 1 774,15 2 111,62

Seznam všech uznaných porostů v oblasti k platnosti LHP podle LHC, dřevin a evidenčních čísel k 1.1. 1999 je uveden v přílohách. Údaje o reprodukčních zdrojích jsou evidovány ve VÚLHM stanice Uherské Hradiště - Kunovice, oddělení uznávání a evidence reprodukčních zdrojů . Pověřeným pracovištěm od MZe je pak VÚLHM Jíloviště - Strnady Útvar biologie a šlechtění lesních dřevin.

6.2.6.1.c) Genové základny Komentář : Genové základny (GZ) se zřizují k zachování biologické různorodosti a k záchraně a reprodukci genofondu původních regionálních populací lesních dřevin. Jsou to souvislé komplexy převážně původních populací lesních dřevin nebo komplexy a s vysokým podílem těchto populací takové rozlohy, která postačuje k udržení biologické různorodosti populace a které jsou při vhodném způsobu hospodaření, schopny autoreprodukce. Výměra základny nemá být menší než 100 ha. Základem pro zřizování GZ jsou přírodní lesní oblasti jako rámec regionálních populací lesních dřevin, které jsou v lesním hospodářství využívány. Základním způsobem reprodukce v genových základnách je přirozená obnova. Je-li nutná obnova umělá, používá se semeno pouze s téže genové základny. Ve vylišené j ádr ové čás ti lze obnovovat pouze přirozenou obnovou. V oblasti PLO 25 se nachází několik souvislejších komplexů v nichž se dá hovořit o zvýšeném výskytu genotypově, ekotypově, stanovišti odpovídajících a zčásti původních populací základních hospodářských dřevin:


109

Ochrana lesa


TAB. 6.14. GENOVÉ ZÁKLADNY PLO 25 Kategorizace Název Vlastník /číslo/ a vylišení ŠERLIŠSKÝ vyhlášená GZ LS LČR Rychnov n.K. KOTEL

/116/ VRCHMEZÍ /116-1/ TRČKOV /102/ ZAJEČINY /103/

-sestávající LHC Opočno- r. Deštné: 359 D-F, 360 B,C, 361 B-E ze 3. částí -les zvl. určení

LS LČR Rychnov n.K. LHC Opočno- r. Olešnice: 425 A-C, 426 A-D, 428 A, 429 C-F, 432 A-E, /427 A/* LS LČR Rychnov n.K. - LHC Rychnov n.K.- r.Orl. Záhoří: 602 C,D, 607 A-D,/E/*, 606 A; vyhlášená GZ LHC Žamberk (D. Parish): 425 B,E,F, 426 A,B,C,E, -les zvl. 427 A určení vyhlášená GZ LHC Lesy Ing Janečka: 737 A,D,E,F, 740 C,B, -les zvl. /736 A,B/* určení

ÚDOLÍ BĚLÉ /101A/ MLADKOV vyhlášená GZ LS LČR Lanškroun /124/

-les zvl. určení

r. Mladkov: 234 B,D,E, 235 A,B,C,E, 236 A,B,C; r.Albrechtice: 104 A,B, 105 A,B

Dřevin a l.v.s. SM, BK 6.-7. l.v.s. SM, BK 6.-7. l.v.s. SM, BK 6.-7. l.v.s. SM 6. l.v.s.

Charakteristika ekotypu velmi kvalitní odolný původní horský (6.lvs) a přechodný (7.lvs) ekotyp SM a BK v polohách 800 - 1000 m n.m. Jádro: 361 E1. SLT: 6K,6S,6N,6A,6V,7K,7V,7S. velmi kvalitní odolný původní horský (6.lvs) a přechodný (7.lvs) ekotyp SM a BK v polohách 680 - 1010 m n.m. Jádro: 426 B10. SLT: 6K,6S,6F,6N,6V,7K,7F,7S,7V,7N. velmi kvalitní odolný původní horský (6.lvs) a přechodný (7.lvs) ekotyp SM a BK v polohách 780 - 910 m n.m. Jádro: 607 A-D (NPR). SLT: 6K,6S,6F,6N,6V,6B,7K,7V. velmi kvalitní odolný původní horský (6.lvs) ekotyp SM v polohách 600 - 670 m n.m. Jádro: 427 A12. SLT: 6K,6I,6P,6V

původní bučiny na SZ prudkých svazích BK zařízlého údolí Bělé v polohách 450 - 620 m 5 l.v.s. n.m. Jádro: 737 A.

SM 5.-7. l.v.s.

SLT: 5F,5A,5S,5D,5Y,5N,5J,5B,5V. kvalitní horský a přechodný ekotyp SM v polohách 650 -880 m n.m. SLT: 5K,5S,5a,6K,6S,6V,7K,7P

Celkem porostní plocha: *Tyto porosty nejsou dosud v kategorii LZU * * V ý m ě r a p o r e d u k c i p ů v o d n í v ý m ě r y G Z p ř e d p ř e k a t e g o r i za c í

Výměra v ha 150,85

257,40 275,11* 92,02 100,62* 103,12** cca 113,26 197,81

914,46

Zásady hospodaření a základní hospodářská doporučení jsou uvedeny v kapitole 9.4.2. Každá GZ má ve vzdálené databázi "Kartu genové základny" s uvedením údajů podle dřevinné skladby a věkových stupňů.

6.2.6.1.d) Genové zdroje reprodukčního materiálu dle dřevin (Ing. Hynek CSc., VÚLHM) Vybrané lesní dřeviny: Smrk ztepilý Pro smrk ztepilý je vyhlášena semenářská oblast č. VII – východosudetská, tvořená PLO č. 25 (Orlické hory), 26 (Předhoří Orlických hor), 27 (Hrubý Jeseník), 28 (Předhoří Hrubého Jeseníku), 29 (Nízký Jeseník) a 32 (Slezská nížina). Přenos reprodukčního materiálu je možný v rámci semenářské oblasti s příslušným vertikálním posunem podle vyhlášky č.82/96 nebo její novely. V oblasti PLO č. 25 – Orlické hory se doporučuje rozlišovat a respektovat klimatické ekotypy smrku: a) přechodný (7. LVS) b) horský (5.-6. LVS) – rozhodující podíl Zastoupení 8. LVS je minimální a proto ani není možno vylišit populaci vysokohorského ekotypu, Na nejvyšší polohy Orlických hor se proto doporučuje vysazovat reprodukční materiál původem ze 7. LVS. V rámc i PLO č . 25 – Orlick é hor y r esp. semenářsk é oblasti VII – východosu de tské jso u zdr oje r epro dukčníh o ma ter iálu pro 5.-6 . L VS dos tateč né . Urč ité pro bl émy m oh ou n as t a t v 7 . L VS . Borovice lesní Pro borovici lesní je vyhlášena semenářská oblast č. VIII – východosudetská tvořená PLO č. 25 (Orlické hory), 26 (Předhoří Orlických hor), 27 (Hrubý Jeseník), 28 (Předhoří Hrubého Jeseníku), 29 (Nízký Jeseník), 32 (Slezská nížina). Přenos reprodukčního materiálu je možný v rámci semenářské oblasti s příslušným vertikálním posunem podle vyhlášky č.82/96 nebo její novely. V PLO č. 25 – Orlické hory se doporučuje rozlišovat a respektovat 2 klimatické ekotypy (varianty) borovice lesní: a) chlumní (3.-4. LVS) b) náhorní (5.-7. LVS) V rámc i PL O č . 25 – Orlické hory, res p . semenářsk é oblas ti č. V I I I – východos udetské, jsou zdr oje r epr oduk čn í ho ma ter iá lu bor ovi c e les n í n ed os ta tečn é. 110



Ochrana lesa

S t á v aj íc í leg is la t i va ne um ožňu je p řen os y rep rod uk čn ího ma teriá lu z jiných se me ná řských oblas tí. Modřín opadavý PLO č. 25 – Orlické hory je zařazena do semenářské oblasti č. II – ostatní území ČR (mimo oblast původního rozšíření jesenického modřínu). Přenos reprodukčního materiálu je možný pouze v rámci semenářské oblasti s příslušným vertikálním posunem podle vyhlášky č.82/96 nebo její novely. V rámc i PL O č . 25 – Or lick é hor y, res p . se me nářské ob las ti č . II – os ta tn í území ČR , jsou zd ro je re prod uk čn íh o m a ter iá lu m odř í nu o pa da vé ho dos t a tečn é . Jedle bělokorá Pro jedli bělokorou je navržena semenářská oblast složená z PLO č. 25 (Orlické hory), 32 (Slezská nížina), 29 (Nízký Jeseník), 28 (Předhoří Hrubého Jeseníku), 27 (Hrubý Jeseník), 26 (Předhoří Orlických hor), 24 (Sudetské mezihoří), 23 (Podkrkonoší), 22 (Krkonoše) a 21 (Jizerské hory a Ještěd). Přenos reprodukčního materiálu jedle bělokoré je možný s příslušným vertikálním posunem podle vyhlášky č.82/96 nebo její novely. V rámc i PL O č . 25 – Or lické h or y jso u zd ro je repr odukč n ího ma ter iá lu jed le b ělokoré rela tivn ě dos ta tečné . V rá mc i n avrž ené semen á řs k é o b l a s ti b u d e m o ž n o z a j is ti t výr azné mn ožs tví u važ o van é po tř eb y r epr odukč n ího m a ter iá lu, n e však d os ta teč né množs tví. P r o p o třeby z alesňování v Or lických horách bude p r o t o n u tn é v y u ž ív a t i o s ta tn í zd ro je r epro duk čn í ho m a ter iá lu je dl e b ě lokoré v r ámci ČR , z ej mé na z m ora vsk é čás ti Karpat, př íp adn ě i z dovozu ( Slovensko, Polsko) . Buk lesní Pro buk lesní je navržena semenářská oblast zahrnující PLO č. 25 (Orlické hory), 26 (Předhoří Orlických hor), 24 (Sudetské mezihoří), 23 (Podkrkonoší), 22 (Krkonoše), 21 (Jizerské hory a Ještěd), 20 (Lužická pahorkatina). Přenos reprodukčního materiálu buku lesního je možný s příslušným vertikálním posunem podle vyhlášky č.82/96 nebo její novely. V rámc i PLO č . 25 – Or lické hory a ni v r ámc i na vržené s emená řské ob las ti n ejs ou zd ro je re pro dukčn í ho m a ter iá lu buk u l es n ího vž d y dost a t ečné . Pro to bu de nu tné využ íva t i o s ta t n í z d r o j e v r á mci ČR vče tně mor a vské č ás ti Ka rpat. Lípa velkolistá Pro lípu velkolistou je navržena semenářská oblast zahrnující PLO č. 25 (Orlické hory), 1 (Krušné hory), 13 (Šumava), 14 (Novohradské hory), 21 (Jizerské hory a Ještěd) a 22 (Krkonoše). Přenos reprodukčního materiálu lípy velkolisté je možný s přípustným vertikálním posunem podle vyhlášky č. 82/96 nebo její novely. V rámc i PLO č . 2 5 – Or lické hory, r esp . navrž ené semen ářs k é o b l a s ti , b y mě l y b ýt zd ro je re pro duk čn í ho m a ter iá lu l íp y v elk ol is té dos ta t e čn é . Jasan ztepilý, javor mléč a javor klen Pro tyto tři dřeviny je navržena semenářská oblast obsahující PLO č. 25 (Orlické hory), 21 (Jizerské hory a Ještěd), 22 (Krkonoše) a 27 (Hrubý Jeseník). Přenos reprodukčního materiálu jasanu ztepilého, javoru mléče a javoru klenu je možný s příslušným vertikálním posunem podle vyhlášky č.82/96 nebo její novely. V rámc i PL O č . 25 – Or lické ho ry, r esp . navrž ené semen ářs k é o b l a s ti , b y m ě l y být zdroje reproduk čn ího ma ter iá lu jasa nu z tep ilé ho, ja vor u mléče a j a vo r u k l en u d os ta teč né.

6.2.6.2. Geograficky nepůvodní druhy dřevin Podmínkou schválení oblastního plánu rozvoje lesů je závazné stanovisko ústředního orgánu státní správy ochrany přírody z hlediska zavádění geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin. (dle zákona č. 289/1995 Sb., § 23, odst. 1) K této problematice dalo MŽP - odboru ekologie krajiny své vyjádření. Toto vyjádření bylo v návrhu rámcových směrnic OPRL na využití geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin akceptováno. Návrh rámcových směrnic byl předán prostřednictvím MZe v měsíci květnu 1999 MŽP k prostudování a vydání závazného stanoviska. Stanovisko Správy CHKO k OPRL ve věci zavádění nepůvodních druhů dřevin na území CHKO Orlické hory ze dne 18.3.1999: - v I. zóně geograficky nepůvodní dřeviny nezavádět  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

111

Ochrana lesa


- ve II. zóně je možné v porostech se změněnou druhovou skladbou postupovat podle přiložené tabulky OEK MŽP ČR, přičemž by se zastoupení geograficky nepůvodních dřevin v jednotlivých HS mělo pohybovat ve spodní části navržených intervalů. - III. zóně lze postupovat podle přiložené tabulky OEK MŽP ČR. TAB. 6.15. MAXIMÁLNÍ POVOLENÉ ZASTOUPENÍ GEOGRAFICKY NEPŮVODNÍCH DŘEVIN podle cílových hospodářských souborů v oblasti podle vyjádření odboru ekologie krajiny MŽP a Správy CHKO: Cílový hospodářský soubor

29 51 53 55 57 59 71 73 77 79 01 02

III. zóna CHKO a ostat. část PLO 25

II. zóna CHKO

MD 5 -10, DG + - 1 MD 5 -10, DG 1 - 5 MD 5 -10, DG 1 - 5, JDO 1 - 5 MD 5 -10, JDO 1 - 5

MD + - 5, DG + MD + - 5, DG + - 1 MD + - 5, DG + - 1 (JDO + - 1)* MD + - 5, (JDO + - 1)*

MD + - 1 MD + - 1 MD +

MD + MD + MD +

KOS pouze jako přípravná dřev. KOS pouze jako přípravná dřev. v I. zóně CHKO geograficky nepůvodní dřeviny nezavádět

* JDO nesázet v místech přirozeného výskytu jedle bělokoré Komentář: Podmínky pro úspěšné uplatňování cizokrajných dřevin v lesním hospodářství střední Evropy, mimo jiné se zřetelem na současné reálné tendence uplatňovat systémy „ekologicky“ orientovaného (přírodě blízkého) pěstování lesů,formuloval Otto (1993) v těchto bodech: - Dřevina musí být stanovištně vhodná, tj. musí být schopna adaptovat se na klimatické a půdní podmínky oblasti, v níž má být pěstována. - Dřevina musí půdní poměry dlouhodobě udržovat nebo zlepšovat z hlediska optimálního koloběhu látek. To se týká jak prokořenění minerální půdy, tak také tvorby humusu a jeho přetváření. - Dřevina nesmí šiřit žádné choroby a nesmí přispívat i jinak ke zvyšování lability lesních porostů. - Druh by neměl být, v místních podmínkách, kde bude pěstován, ohrožován žádnými abiotickými a biotickými riziky v míře, která by překračovala obvyklý (normální) rozsah. - Dřevina musí být schopna tvořit vhodné směsi s domácími dřevinami a musí se osvědčovat jako pozitivní prvek v lesních ekosystémech. - Dřevina musí být schopna, se zřetelem na uplatňované nebo zaváděné systémy hospodaření, se sama obnovovat přirozenou cestou. - Dřevina musí být vhodná pro uplatňování ve složitých, vertikálně členěných porostních strukturách. Uvedeným podmínkám (nepočítaje modřín) vyhovuje v plném rozsahu pouze douglaska tisolistá za předpokladu, že se budou v lesnické praxi uplatňovat pouze vhodné, osvědčené provenience této dřeviny. V určitém menším rozsahu lze, podle názoru autora (Otto 1993), ve středoevropských podmínkách počítat s jedlí obrovskou. Za neperspektivní se považuje pěstování borovice vejmutovky a dubu červeného se zřetelem na ohrožení parazitickými škůdci i pro méně kvalitní dříví i přes problematické důvody v nahrazování či doplňování domácích dřevin právě těmito dřevinami jako jsou dobrá obnova a růst na chudých stanovištích. Uplatňování borovice černé jako alternativy k borovici lesní na vysýchavých stanovištích lze považovat za přicházející v úvahu jen ve velmi omezené míře.

Komentář k jednotlivým d řev in ám: Modřín opadavý Jeho zařazení mezi regionálně nepůvodní dřeviny je spíše dáno obavou z přílišné mánie z jeho skutečně hrozícího přehnaného hromadného zavádění z důvodů jeho prvotního rychlého odrůstání na stále nejčastějších holosečích a z používaní jako stabilizační dřeviny ve smrku na úkor listnáčů. Z lesnickopěstebního hlediska je modřín vyloženě dřevinou přimíšenou, nevhodnou pro čisté skupiny a vyžadující naprosto volnou korunu. Na našem území se používal dříve jak slezský tak ve velké míře alpský modřín, se kterým byly horší zkušenosti (křivý, šavlovitý růst, náchylnost k parazitickému napadení, menší tolerance k zastínění). Modřín má výrazně disjunktní areál ve střední Evropě, omezený především na alpskou a karpatskou oblast s dalšími menšími arellami v pahorkatině jižního Polska a v Nízkém Jeseníku. Jinde v Evropě není modřín opadavý pravděpodobně původní dřevinou, i když jak prozrazují pylové analýzy např. z Krkonoš a v neposlední řadě i pylová analýza z Velichovek, zřejmě se v poledových dobách modřín vyskytoval i v Krkonoších. Alpský, karpatský, polský a jesenický modřín se od sebe liší morfologicky i ekologicky a představují samostatné geografické rasy: 112



Ochrana lesa

Alpský modřín: Větší zastoupení má v těch částech, kde se projevují kontinentální rysy klimatu. Dřevina s těžištěm rozšíření kolem horní hranice lesa ve výškách 1.500 - 1.900 m. Alpský modřín má pomalejší růst, horší kmen, větší větevnatost a širší běl. Karpatský modřín: Jádrem je oblast tatranská a transylvánská. Jeho rozšíření je soustředěno v dosahu horní hranice lesa mezi 1.200 1.500 m. a v rozervaných vápencových terénech. Karpatský modřín je morfologicky jednotnější než alpský modřín. Polský modřín: Roste v v rozpětí nadm. výšek od 200 - 600 m. Jde tedy o ekotyp nižších poloh, schopný snášet mírné zastínění ve směsi s jinými dřevinami, zejména s bukem, jedlí, borovicí a výjimečně i s dubem. Slezský modřín: Vyskytuje se na západní části Nízkého Jeseníku.Těžištěm jeho rozšíření je okolí Bruntálu, kde roste na skalnatém a suťovém čedičovém podkladu osamělých sopečných kup. Výškové rozpětí se pohybuje v rozmezí 350 - 750 m. Ekologie: Modřín je dřevina vysloveně světlomilná, značně trpící zastíněním, porosty modřínu jsou vždy řídké, s velkým rozestupem stromů. Modřín potřebuje mnoho světla, nemá-li krnět. V porostech je proto třeba vždy pečovat o jeho přirůstavost, aby měl volnou korunu. Slezský modřín roste častěji ve směsi s jinými dřevinami, neboť přece jen snáší slabé zastínění. Snad ještě větší schopnost snášet jisté zastínění lze pozorovat u polského modřínu. Modřín má střední nároky na vláhu jak v půdě, tak v ovzduší. Nevyhovují mu vysychavé půdy a vyhýbá se oblastem s nižšími srážkami. V horách, kde je srážkové vláhy dostatek nebo i nadbytek však často roste na skalách a obsazuje místa v deštném stínu s kontrastním klimatem. Odolnější k suchu je polský modřín.Modřín roste nejčastěji na čerstvých, hlubokých, zvětralých půdách, ale také na mělčích půdách suťových svahů s dostatkem vláhy. Vyžaduje pohyblivý vzduch; nesnáší stagnující ovzduší. Je citlivý na znečištěné ovzduší. Kořenový systém modřínu je zpočátku kulovitý. Později se hlavní kořen silně větví a vzniká všestranně rozvinutý, srdčitý kořenový systém dobře zakotvený v půdě a schopný čerpat živiny ve velkém obvodu. Zmlazuje se snadno na minerální půdě.. Nálet modřínu je podporován lidskou činností obnažováním půdy.

Upotřebení: Lze prakticky použít na všech stanovištích (kromě podmáčených). Na zabuřenělých půdách bez vrstvy surového humusu se modřín dobře přirozeně zmlazuje. Na pasece je vhodné ponechat výstavky. Kvalitní modříny se ponechávají na pasečných stěnách. Pokud se nálet modřínu dostaví i pod proředěným porostem, je nutno ho rychle uvolnit. Je potřebná směs modřínu s jinými dřevinami. Nesmíšené porosty a velké skupiny modřínu trpí mnoha škůdci (mlaziny jsou poškozovány především třásněnkou modřínovou a pouzdrovníčkem modřínovým. Velmi vhodné jsou směsi modřínu s bukem. Nejčastější jsou směsi modřínu se smrkem. Vyžadují však stálou pěstební péči, zvláště tam, kde je modřín přerůstán nebo bočně utlačován smrkem. Vhodnější než jednotlivé nebo řadové přímíšení bývá hloučkovité přimíšení modřínu. Pěstebně méně náročné jsou směsi modřínu s borovicí, zvláště na úrodnějších, čerstvě vlhkých půdách. Modřín tu bývá trvale předrůstavou dřevinou.

Douglaska tisolistá Douglaska je severoamerická dřevina, rozšířená v horách při pacifickém pobřeží a v horských skupinách Skalistých hor. Ekologie: Je to druh světlomilný. Kořenový systém je srdčitého typu s mnoha kořeny směřujícími šikmo do hloubky. Koruny nesnášejí zástin a přistíněné větve s postupujícím zápojem zasychají. Zelená douglaska roste v oblastech s velmi vysokými srážkami a vysokou sněhovou pokrývkou. Nesnáší vysychavé půdy. Geologické podloží v areálu zelené douglasky je tvořeno kyselými, dobře propustnými horninami. Klimatické podmínky se u zelené douglasky vyznačují přímořským vlivem. Znečištěné prostředí velkých měst a průmyslových oblastí douglasce nevyhovuje.

Upotřebení: Pro lesnické účely se hodí jen „zelená douglaska“. Růstovými výkony předčí ostatní hospodářské jehličnany a netrpí kalamitními škůdci. Uplatňuje se především v HS 45 a v 5. LVS HS 55. Ve 2. LVS se uplatňuje na vlhčích stanovištích, především v HS 25. Omezeně se uplatňuje v exponované řadě v HS 41 a 51 (jen v 5. LVS). V kyselé řadě uspokojivě roste v HS 43 a 53 (jen v 5. LVS). V HS 23 se uplatňuje jen velmi omezeně.

Jedle obrovská (grandiska) Severoamerický druh, rozšířený v pacifické části kontinentu. Grandiska roste od hladiny moře do výšky asi 600 m, místy až k lesní hranici, max. na 2.200 m. Ekologie: Grandiska snáší zastínění a vydrží dlouho v druhé etáži. Po uvolnění vytváří často novou část koruny z výmladků na kmeni. Její stanoviště jsou nejčastěji v oblastech s dostatkem srážek a půdní vláhy. V místech s trvalou vysokou relativní vlhkostí vzduchu roste i na sušších podkladech. Nejlepší stanoviště však jsou na hlubších propustných údolních aluviích. Kořenový systém je bohatě rozvinut do hloubky a dobře zakotvuje dřevinu v půdě. Grandiska tvoří snadno výmladky na kmeni po uvolnění ze zápoje. Snáší extrémní klimatické podmínky. Do Evropy byla dovezena r. 1831 D. Douglasem.

Upotřebení: Uplatňuje se především v řadě oglejené v HS 47, v 5. LVS HS 57 a v HS 25. Z živné řady je vhodná na ulehlejších půdách kategorie H, případně D v HS a v 5. LVS HS 55. V kyselé řadě se může uplatnit na ulehlých půdách kategorie I v HS 43 a 53 (kromě 6. LVS).

6.2.6.3. Územní systém ekologické stability Komentář : Územní systém ekologické stability krajiny (dále jen územní systém ekologické stability - ÚSES) je zákonem č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny definován jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Ochrana ÚSES je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ. Jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se mají podílet vlastníci pozemků, obce i stát / dále viz zák.č.114/1992 Sb. § 3 písm. a), § 4 odst. 1, § 59/. ÚSES jsou tvořeny biocentry a biokoridory a v případě místních ÚSES také interakčními prvky. Biocentrum je definováno prováděcí vyhl. č.395/1992 Sb. k zákonu č.114/1992 Sb. v § 1 jako biotop /viz zák.č.114/1992 Sb. § 3 písm. i)/ nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému (dále výklady k jednotlivým pojmům viz zák.č.114/1992 Sb. §3). Biokoridor je definován rovněž prováděcí vyhl. č.395/1992 Sb. k zákonu č.114/1992 Sb. jako území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Kromě toho mohou biokoridory příznivě ovlivňovat rozsáhlé plochy ekologicky nestabilních antropogenně pozměněných ekosystémů, jako jsou např.  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

113

Ochrana lesa


monokultury stanovištně nepůvodních lesních dřevin. Interakční prvek je krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení ostatních ekologicky významných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti. Jedná se o lokality zabezpečující dílčí, avšak základní funkce organismů. Často plní v krajině i další funkce (protierozní, krajinotvornou, estetickou). Plochy se vymezují v minimálním územním rozsahu, který už nelze dále snižovat, neboť menší biocentrum a užší nebo delší biokoridor by ohrozily ekologickou stabilitu a biologickou rozmanitost řešeného území. PŘEHLED MINIMÁLNÍCH PARAMETRÚ PRVKÚ ÚSES Minimální plocha biocentra v ha 1000 10 – 40 (dle les.veget.stupně) 3

Úroveň ÚSES nadregionální regionální místní

Minimální délka biokoridoru vm není doporučena 8000 2000

Minimální šířka biokoridoru v m 40 + ochranná zóna 40 15

6.2.6.3.a) ÚTP Nadregionální a regionální ÚSES ČR, 1996 Údaje lze čerpat z publikací – Návod na užívání ÚTP regionálních a nadregionálních ÚSES ČR (Ministerstvo pro místní rozvoj, odbor územního plánování, 1996 ); Nadregionální a regionální ÚSES ČR (územně-technický podklad - ÚTP )- (zpracovala Ing.Ludmila Bínová,CSc., Společnost pro životní prostředí,s.r.o.,Brno 1996) – toto textové a tabulkové dílo je součástí mapového díla - ÚTP Nadregionální a regionální ÚSES ČR, 1996, které zpracovala Společnost pro životní prostředí, spol. s r.o., Brno a firma ARCDATA Praha, s.r.o. s využitím GIS ARC/INFO na základě objednávky MMR ve spolupráci s MŽP. Mapové podklady jsou k dispozici na okresních úřadech, referátech životního prostředí, referátech regionálního rozvoje, správ CHKO a NP, ÚO MŽP a ÚO MMR a Agentury OP ČR v Praze.

Katastr

Správní jednotka /okres/

Číslo mapy 1:50000

Republk ová čísla

TAB. 6.16. NADREGIONÁLNÍ A REGIONÁLNÍ BIOCENTRA (ÚTP Nadregionální a regionální ÚSES ČR, 1996) Názvy skladebných částí

Funkční typ

Vegetační typ /fyziotyp/

Způsob vymezení

Výměra v ha

nadreg. BC

RK

Sedloňovský vrchTopielisko Stará huť

H,MB,R,L1SM,BU,AT,MT

k upřesněni

1000,00

reg.BC

SU,BU,KU,LO

vymezit

50,000

14-12 14-11

509

Olešnice v Orlických horách, Sedloňov, Deštné v Orlických horách,Trčkov, Bedřichovka Jedlová v Orlických horách,Velký Uhřínovi Osečnice,Malý Uhřínov

14-12, 14-13 14-14, 14-11

504

Velký Uhřínov

RK

Údolí Kněžné

reg.BC

BU,SU,DH,AD

vymezit

60,000

14-12 14-12

510 511

Malá Zdobnice

RK RK

Pod Homolí Hraniční les

reg.BC reg.BC

BU,SM,AT,MT VO,MT,BU,LO

vymezit vymezit

40,000 30,000

14-12

499

RK

Komaří vrch

reg.BC

BU,AT,KU

vymezit

40,000

14-14

1628

RK

Černý důl

reg.BC

BU,KU,MT

vymezit

25,000

14-14

500

RK

Neratov

reg.BC

KU,MT,LO

vymezit

60,000

14-14

1629

RK, UO

Zadní vrch

reg.BC

KU

vymezit

25,000

14-14

377

RK, UO

Zemská brána

reg.BC

BU,VO,PR

vymezit

30,000

14-14

492

UO

Hraniční vrch

reg.BC

MT,BU

vymezit

40,000

14-14

414

UO

reg.BC

BU,SU

doplnit

30,000

14-14

493

U Vysokého kamene Studenský horní les

reg.BC

BU,MT

vymezit

25,000

14-14 14-32,14-23

481

UO

Těchonín

reg.BC

BU

vymezit

30,000

14-41

442

UO

Buková hora

reg.BC

BU

vymezit

20,000

14-12 14-11

86

14-12

1630

114

Černá Voda u Orlického Záhoří,Kunštát u Orlického Záhoří,Nová Ves v Orlických horách Říčky v Orlických horách,Černá Voda u Orlického Záhoří,Nová Ves v Orlických horách Horní Rokytnice, Vrcní Orlice Neratov v Orlických horách,Malá Strana v Orlických horách Bartošovice v Orlických horách (RK), Kunvald (UO) Bartošovice v Orlických horách (RK),Klášterec nad Orlicí (UO) Petrovičky u Mladkova, Mladkov,Lichkov Mladkov,Lichkov Studené,Pastviny u Klášterce nad Orlicí,Vlčkovice u Mladkova Těchonín,Jamné nad Orlicí,Orličky,Dolní Boříkovice Čenkovice, Mlýnický Dvůr

RK

RK

Údolí Bělé

reg.BC

BU,SU

vymezit

40,000

UO



Ochrana lesa

6.2.6.3.b) Přehled zpracovaných generelů ÚSES k 1.1.1999 TAB.6.17. POČET ZPRACOVANÝCH ÚSES A JEJICH HRUBÉ PLOCHY Z GENERELŮ V RÁMCI PLO 25 Okres

Počet zpracovaných generelů místních ÚSES

RK ÚO Celkem:

7 6

Procentické zastoupení v PLO: (celkem 38 594 ha)

lokální 630 193 823 2,1 %

Plochy biocenter (ha) regionální nadregionální 634 1568 169 803 1568 2,1 % 4,1 %

celkem 2832 362 3194 8,3 %

Poznámka: - Procentické zastoupení biocenter je vztaženo k celkové ploše pozemků PLO. - Uvedené plochy jsou převzaty z tabulkových částí jednotlivých zpracovaných generelů ÚSES

TAB. 6.18. PLOCHY ZPRACOVANÝCH ÚSES V RÁMCI PLO 25 Z DIGITÁLNÍHO ZPRACOVÁNÍ Plochy biocenter ze zpracovaných ÚSES zjištěné z grafických dat – TOPOL v rámci PLO 25 – Orlické hory (celá biocentra)

lokální 996

Plochy biocenter (ha) regionální nadregionální 626 1 225

celkem 2 847

z toho plocha biocenter v lese

817

588

1 207

2 612

Procentické zastoupení v PLO: (celkem 38 594 ha z toho lesní pozemky 22 112 ha)

2,6 % (3,7 %)

1,6 % (2,7 %)

3,2 % (5,4 %)

7,4 % (11,8 %)

Poznámka: - Procentické zastoupení biocenter je vztaženo k celkové ploše pozemků PLO, údaj v závorce je vztažen k lesním pozemkům.

TAB. 6.19. NADREGIONÁLNÍ BIOCENTRA: Převzato ze zpracovaných místních ÚSES k 1.1. 1999 Okres Rychnov nad Kněžnou

Název biocentra NRBC1 Hřeben Orlických hor NRBC6 Genová základna Zaječiny NRBC56 Sedloňovský vrch NRBC1 Trčkov

Katastrální území Říčky Rokytnice v Orlických horách, Horní Rokytnice, Prostřední Rokytnice , Dolní Rokytnice, PAnské Pole Olešnice, Sedloňov,Deštné v O. h. Olešnice v Orlických horách, Sedloňov,Deštné v Orlických horách, Bedřichovka,Trčkov

Plocha v k.ú. 21,85 ha cca 500,00 ha cca 700,00 ha 346,00 ha

TAB. 6.20. REGIONÁLNÍ BIOCENTRA: Převzato ze zpracovaných místních ÚSES k 1.1. 1999. Okres Rychnov nad Kněžnou

Název biocentra RBC 5 Komáří vrch RBC 13 Komáří vrch RBC 4 Hraniční les-Velká leč RBC 1 Zemská brána RBC 1 Černý důl RBC 8 Černý důl RBC 10 Čertův důl RBC 23 Stará huť RBC 28 Antoniino údolí

Katastrální území Říčky Nová Ves v Orlických horách Černá Voda, Kunštát Bartošovice v Orlických horách Horní Rokytnice Vrchní Orlice (Horní Rokytnice)

Plocha 45,53 ha 40,00 ha 15,42 ha 66,54 ha

Malá Zdobnice 55,00 ha Jedlová v Orlických horách 120,00 ha Malý Uhřínov, Osečnice, 220,00 ha Skuhrov nad Bělou RBC21 657 B,F,C a široká Neratov v Orlických horách 71,40 ha

niva řeky (Neratov) Mlýnický Dvůr,(Čenkovice) RBC 6 Buková hora 57,05 ha Studené RBC 493 Studenský les 73,00 ha Těchonín 39,00 ha RBC 481 Těchonín Poznámka: Převzato ze zpracovaných generelů místních (lokálních) územních systémů ekologické stability (ÚSES) – z příslušných tabulkových částí. Vzhledem k tomu, že se měnila struktura generelů nadregionálních a regionálních ÚSES, tak v některých případech na sebe nenavazují jednotlivě zpracované lokální ÚSES a je i odlišné označení a plocha některých nadregionálních, regionálních biocenter v porovnání s územně technickým podkladem – nadregionálním a regionálním ÚSES ČR, 1996 (ÚTP NR-R ÚSES ČR, 1996). V oblastním plánu rozvoje lesů tuto skutečnost řeší dvě vrstvy- vrstva MSES (ÚTP NR-R ÚSES ČR, 1996, ing.Bínová) a vrstva ÚSES (územní systém ekologické stability dle metodiky ÚSES – generely místních ÚSES). Ústí nad Orlicí


115

Ochrana lesa


TAB. 6.21. PŘEHLED ZPRACOVANÝCH GENERELŮ ÚSES (podle k. ú., zpracovatelů a roku zpracování) Okresní úřad Rychnov nad Kněžnou: Název ÚSES Katastrální území ŘÍČKY V ORLICKÝCH HOR. ÚPSÚ Říčky

Generel místních SES Rokytnice v Orlických horách Generel ÚSES

Generel místního SES Orlické Záhoří Generel místních ÚSES Bartošovice

Generel ÚSES

ROKYTNICE V ORL. HOR., HORNÍ ROKYTNICE, PROSTŘEDNÍ ROKYTNICE, DOLNÍ ROKYTNICE, PANSKÉ POLE Olešnice v Orl.h.., POLOM V ORL. HOR., SEDLOŇOV, DEŠTNÉ V ORLICKÝCH HORÁCH část k.ú. Trčkov, Bedřichovka, Jadrná, Kunštát u Orlického Záhoří, Černá Voda u Orlického Záhoří NOVÁ VES V ORLICKÝCH HORÁCH, PODLESÍ V ORL. HORÁCH, NERATOV V ORL. HORÁCH, VRCHNÍ ORLICE, MALÁ STRANA V ORL. HOR., BARTOŠOVICE V ORL. HOR., Černá Voda u Orlického Záhoří Šediviny (Kounov, Kluky, Nedvězí, Rozkoš, Dobřany, Sněžné, Janov, Bohdašín, Vanorka, Tis – PLO 26) JEDLOVÁ V ORLICKÝCH HORÁCH, Malý Uhřínov, Velký Uhřínov, Malá a Velká Zdobnice, Kačerov u Zdobnice, Kunčina Ves u Zdobnice, Nebeská Rybná

Plán lokálního ÚSES Orlické hory, obce: Deštné v Orlických horách, Liberk, Rokytnice v Orlických horách, Zdobnice Okresní úřad Ústí nad Orlicí: Název ÚSES Katastrální území Generel lokálního ÚSES ŠANOV, MORAVSKÝ KARLOV, ČERVENÁ VODA, Králíky

Místní ÚSES

Generel místního ÚSES Dílčí generel ÚSES

Dílčí generel ÚSES Místní generel ÚSES

BÍLÁ VODA, Mlýnice u Červené Vody, MLÝNICKÝ DVÚR Horní Třešňovec, Albrechtice u Lanškrouna, Horní Heřmanice v Čechách, Dolní Heřmanice v Čechách, Rýdrovice Jablonné nad Orlicí, Mistrovice, Sobkovice, Studené Petrovičky,Vickovice,Mladkov, Lichkov, Dolní Lipka, Dolní Dobříkovice, ČERVENÁ VODA, MLÝNICKÝ DVÚR Výprachtice, Valteřice u Výprachtic, Koburk Těchonín,Celné

Zpracovatel

Rok zpracování

Trigon, architkt. kancelář Hradec Prosinec 1995 Králové,Ing. arch. Petr Šuda, spolupráce : REGIO, projektový atelier Hradec Králové,Ing. arch. Jelena Zemánková Atelier sadové a krajinné tvorby Duben 1993 Baladová-Kulová,Palackého 292,Pardubice 530 02,Ing. Z. Baladová, V. Kulová,Ing. P. Novotný ÚHÚL Hradec Králové,Ing. Jiří Fišera

1996

Agroprojekt Pardubice a.s.,Jana Palacha 1552, Ing. Čermáková

Listopad 1992

PROAGRO spol. s r.o. Pardubice, Gagarinova 376, Ing. M. Svobodová, Mgr. Z. Roušar, Ing. M. Servus

Prosinec 1996

AKE, spol. s r.o., Ing.Hromková, Ruprechtická 30, Liberec 1

Prosinec 1995

Lesprojekt Hradec Králové s.r.o., Ing. Oldřich Stejskal, Ing. Zuzana Baladová (Atelier sadové a krajinné tvorby)

Březen 1997

Zpracovatel

Rok zpracování Březen 1994

Agroprojekt Pardubice a.s., Jana Palacha 1552, Ing. Rukavička Jiří, pracoviště Vysoké Mýto

Help Forest spol. s r.o.

1998

Ing. Zdeněk Bauer CSc., poradce v oblasti ekonomické ekologie a projekty ÚSES Agroprojekt Pardubice a.s., Jana Palacha 1552, Ing. Rukavička Jiří, pracoviště Vysoké Mýto

1998

Lesprojekt Hradec Králové s.r.o., Veverkova 1335, Ing. Oldřich Stejskal Ing. Zdeněk Bauer CSc., poradce v oblasti ekonomické ekologie a projekty ÚSES, Ing. Machovec Jan

Červenec 1997

Listopad 1993

1997

Poznámka: Velkými písmeny v kolonce katastrální území jsou vyznačena k. ú., u nichž je schválen územní plán sídelního útvaru (ÚPSÚ), jejichž závazná část obsahuje místní systémy ekologické stability. Prvky (biocentra) zahrnuté ve schválené ÚPD jsou v mapách ÚSES odlišeny zvýrazněnou plochou. Za schválený se považuje zapracovaný ÚSES do schválené územně plánovací dokumentace (ÚPD) nebo schváleného územního rozhodnutí (ÚR) - viz vyhláška č.395/1992 Sb. § 5 odst.1.

Hospodářská opatření v prvcích ÚSES by měla být zaměřena především na ochranu před devastací a na maximální snahu o vytvoření a zachování přírodních ekosytému, např.: - v zastoupení dřevin se více přiblížit přirozené skladbě 116



Ochrana lesa

- zákaz introdukce cizích dřevin (exot stanovištně nevhodných; výjimkou je modřín v některých oblastech) - obmýtí a obnovní dobu cílových dřevin na horní hranici modelu HS (při rekonstrukci i nižší) - formu hospodářského způsobu zjemnit, preferovat podrostní, popř. násečnou formu, omezit holoseče - výchovu (jen podle možnosti) přizpůsobit stabilizační funkci (skladba, výstavba, struktura) - v obnově uplatňovat postup přihlížející na zachování původnosti přírodního prostředí; maximálně uplatňovat clonné seče a přirozenou obnovu - omezit těžkou mechanizaci, koncentraci výroby i chemizaci.

6.2.7. Lesy s deklarovanou funkcí intenzivního chovu zvěře V přírodní lesní oblasti Orlické hory je uznána obora „Vidlice“ a právo myslivosti v této oboře náleží Správě Parishových lesů Žamberk. Obora slouží především k chovu zvěře mufloní. Jelen Dybowského, o němž je známo, že působí velké škody na lesních porostech a kulturách, je chován jen v minimálním počtu. TAB. 6.22. PŘEHLED UZNANÝCH OBOR Název obory Vidlice

Okres Katastrální území Ústí nad Orlicí k.ú. Kunvald

Poznámka Rozhodnutí č.j.ŽP 15/94 – 209/So ze dne 28.1.1994 výměra: 80,3185 ha lesní pozemky: 70,3200 ha zemědělské pozemky: 9,9316 ha ostatní plocha: 0,0669 ha

Orientačně lze vymezit následující třídy úživnosti a charakterizovat je půdními kategoriemi: Třída úživnosti Edafická kategorie Ia mimořádně úživné půdní kategorie.: V, U, L, D, A, J Ib velmi úživné půdní kat.: S, F, C, B, W, H, O II středně úživné půdní kat.: K, N, P , (Y) III méně úživné půdní kat.: M, G, Q (X), 0K IV neúživné půdní kat.: R, T, 0M, Z, (Q) Údaje o normovaných a skutečných stavech a o škodách zvěře jsou uvedeny v kapitole Ochrana lesů.

6.2.8. Lesy, v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření 6.2.8.1. Kulturní památky a archeologická naleziště V oblastním plánu rozvoje lesů jsou uvedeny kulturní památky a archeologická naleziště z toho důvodu, aby při zahájení, zejména zemních nebo demoličních prací nedošlo ke zničení nebo poškození těchto památek a nalezišť. V případě zahájení jakéhokoliv stavebního řízení musí být předem vydán souhlas odborem kultury příslušného okresního úřadu. Z nejstarších archeologických nalezišť se jedná o zaniklou ves ze 14.století, hrad Hlodný s dvorem a plužinou – lokalita opuštěna před rokem 1420 a zejména zaniklé sklárny ze 17. až 19. století s pozůstatky sklářských pánví, pecí, domů, výrobních technologií a odpadu. Dále se v přírodní lesní oblasti nachází hodně kapliček a křížků. Nejvýznamnější kapličkou – kulturní památkou - je Kunštátská kaple (Navštívení P. Marie) 1035 m n.m.. Nelze také opomenout zříceninu monumentálního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Neratově, vystavěný v 18.století podle plánů G.B.Alliprandiho, jež vyhořel v roce 1945. V roce 1952 se zřítila klenba lodi. Tradice tohoto poutního místa má svůj počátek již ve 2.polovině 17.století. Výpravy poutníků z Čech a Kladska začaly přicházet díky léčebným účinkům pramene vody a následnému zřízení malých lázní. Z novodobých staveb tvoří samostatný architektonický prvek soustava vojenského opevnění ze třicátých let tohoto století. Nejznámější je tvrz Hanička, která byla postavena v letech 1936 – 1938 jako součást naši opevněné hranice. V roce 1995 byl objekt odtajněn a otevřen jako technická památka pro veřejnost


117

Ochrana lesa


TAB. 6.23. PŘEHLED KULTURNÍCH PAMÁTEK A ARCHEOLOGICKÝCH NALEZIŠŤ Název Navštívení P.Marie (Kunštátská kaple) turistická chata Masarykova Neratov

Okres Katastrální území Rychnov nad Kněžnou k.ú.Velká Zdobnice Rychnov nad Kněžnou k.ú.Deštné v Orl.h. Rychnov nad Kněžnou k.ú.Neratov v Orl.h

dělostřelecká tvrz Hanička

Rychnov nad Kněžnou k.ú.Horní Rokytnice

Cikánka

Rychnov nad Kněžnou k.ú.Deštné v Orl.h.

zaniklá sklárna

Rychnov nad Kněžnou k.ú.Deštné v Orl.h.

výsypka zaniklé sklárny zaniklá ves

Rychnov nad Kněžnou k.ú.Deštné v Orl.h. Rychnov nad Kněžnou k.ú.Jedlová v Orl.h. Rychnov nad Kněžnou k.ú.Velký Uhřínov

hrad Hlodný

sklárna sklárna

118

Rychnov nad Kněžnou k.ú.Bedřichovka Rychnov nad Kněžnou k.ú.Černá Voda u Orlického Záhoří

Poznámka Kulturní památka: rejstříkové číslo - 3607-09001-2469 Kulturní památka: rejstříkové číslo (ústředního seznamu nemovitých kulturních památek) - 5014 Kulturní památka: rejstříkové číslo - 3607-00404-5561 Zřícenina barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie; (kostel, fara kaple,…) Vystavěný v 18.století podle plánů G.B.Alliprandiho (1723 –1733). Poutní místo od 2.poloviny 17.století. návrh na registraci pod č. Z/46/C/02 technická památka Postavena v letech 1936-1938 jako součást naší opevněné hranice. archeologické naleziště – cca 2,00 ha Sklárna ze 17.a 18.století; pozůstatky domů, sklářských pecí, výrobní technologie a odpadu. Výzkum v osmdesátých letech. Odhalený objekt. archeologické naleziště – cca 0,50 ha Zaniklá sklárna z 18.století narušená výkopy; nálezy sklářských pánví; v terénu pozůstatky hutního rybníka archeologické naleziště – cca 0,10 ha Výsypka zaniklé sklárny,která ukončila činnost roku 1911. archeologické naleziště – cca 1,00 ha Zaniklá ves ze 14.století s nálezy keramiky. Prostor narušen melioracemi. archeologické naleziště – cca 1,00 ha Zaniklý hrad Hlodný s dvorem a plužinou. Lokalita opuštěna před rokem 1420. V terénu patrny relikty hradu (násypový kužel věže, zdivo); pozůstatky ohrazení dvora. archeologické naleziště – cca 0,10 ha Předpokládaná poloha sklárny. archeologické naleziště – cca 0,30 ha Zaniklá sklárna z poloviny 19.století. V terénu relikty rybníčka, staveb a technologických objektů.



Ochrana lesa

6.2.9. Souhrn členění lesů v oblasti podle kategorií lesa TAB. 6.24. PŘEHLED KATEGORIÍ V PLO 25 Kategorie a subkategorie lesa podle zák. 289/1995 Sb. Kód Název 10 LESY HOSPODÁŘSKÉ 21a LESY OCHRANNÉ - lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích § 7a 21b LESY OCHRANNÉ – lesy na exponovaných hřebenech § 7b LESY ZVLÁŠTNÍHO URČENÍ § 8/1a 31a v pásmech hygienické ochrany I. stupně1) c na území národních přírodních rezervací2) § 8/1c 3) 32a v přírodních rezervacích a přírodních památkách § 8/2a f potřebné pro zachování biologické různorodosti § 8/2f Celkem lesy zvláštního určení Úhrnem lesy v oblasti

Plocha porostní ha % 17 639,86

83,4

172,10

0,8

1 431,21

6,8

14,85 82,70 182,11 1 626,44 * 1 906,10 21 149,27

+ 0,4 0,9 7,7* 9,0 100

* plocha odpovídá současně platné kategorizaci lesů; na základě nového posouzení GZ došlo k vymezení v odlišném rozsahu (pak plocha porostní GZ činí 914,46 ha - 4,3 %) Poznámka: 1) lesy v ochranných pásmech vodních zdrojů I.stupně – v případě 14,85 ha se jedná o kategorii lesa uvedenou v rámci zpracování LHP na LHC Rychnov n.Kn. – porost 523 C,D; ve smyslu § 8 odst.1 písm. a) zák.č.289/1995 Sb. /lesy zvl.určení ze zákona/ se dle dostupných údajů jedná na okr. RK o 3,0226 ha, na okr.UO se nenachází ochr.pásmo vod.zdroje v kategorii lesů zvl.určení, neboť u všech vodních zdrojů již skončila platnost příslušných rozhodnutí 2) národní přírodní rezervace – NPR Trčkov: kategorie lesa uvedená v LHP na LHC Rychnov n.Kn. –64,99 ha(porost 606 A, 607 A – D), dle usnesení ONV v Rychnově n.Kn. č.209 ze dne 1.7.1982 se jedná o 65,13 ha: 63,88 ha lesní pozemky, 1,25 ha ostatní pozemky (mimo ochranné pásmo jež má rozlohu 22,56 ha); NPR Bukačka: dle výnosu MK ČSR č.26376/54-IX ze dne 5.5.1954 – 50,72 ha: 47,58 ha lesní pozemky, 3,14 ha ostatní pozemky; část tj. cca 29,87 ha v překryvu kat. lesů ochranných dle § 7 odst.1 písm.b) 3) lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách - P R P o d V r c h m e zí m (LHC Opočno, porost 426 B (č.),C (č.), 999 (č.) – 15,64 ha); dle výnosu MŠK ČSR č.j.26707/60-V/2 ze dne 8.7.1960 – 16 ha - P R S e d l o ň o v s k ý v r c h (LHC Opočno, porost 434 C (č.), 435 B,C,D (č.),E,436 C (č.),438 A (č.), 999 (č.) – 56,93 ha;dle výnosu MK ČSR č.j.26375/54 ze dne 6.7.1954 – 99,70 ha, ale část tj.cca 38,46 ha /porost 358 A (č.),D, 434 D (č.)/ je v překryvu kategorie lesů ochranných dle § 7 odst.1 písm.b) - P R K o m á ř í v r c h (LHC Rychnov n.Kn., porost 514 B – 11,86 ha); dle výnosu MK ČSR č.j.8904/73 ze dne 9.8.1973 – 12,68 ha; v překryvu kat.lesů ochranných dle § 7 odst.1 písm.b) - P R Č e r n ý d ů l (LHC Rychnov n.Kn., porost 534B, 535 B,F - 22,49 ha), dle výnosu MK ČSR č.j.45962/54-IX ze dne 21.7.1954 (rozšíření výměry) - 26,3654 ha - P R Z e m s k á b r á n a (LHC Rychnov n.Kn., porost 437 F,439 A –C,447 A,G,448 A,449 A,C,D – 106,08 ha); dle vyhlášek ONV Rychnov nad Kněžnou a ONV Ústí nad Orlicí ze dne1.9.1987 – 88,22 ha; v překryvu kat.lesů ochranných dle § 7 odst. 1 písm. a) – 439 B,C, 449 D : 32,36 ha - P R R a š e l i n i š t ě K a č e r o v (LHC Rychnov n.Kn., porost 835 B – 13,33 ha); dle usnesení rady ONV Rychnov n.Kn. č.189 ze dne 5.7.1984 je vyhlášena PR na parcele číslo 187/1, k.ú. Kačerov o výměře 4,8269 ha, ale v plánu péče na období 1994 – 1999 ze dne 28.1.1994 se uvádí výměra 9,9241 ha - P P U K u n š t á t s k é k a p l e (LHC Rychnov n.Kn., porost 635 D – 2,52 ), dle výnosu MK ČSR č.j.12893/73 ze dne 24.10.1973 – 2,86 ha; v překryvu kat.lesů ochranných dle § 7 odst.1 písm.b)


119

Ochrana lesa


6.3. Překryvy, výhledy, priority a střety zájmů Všechny významné deklarované funkce lesů jsou zakresleny v Mapě deklarovaných funkcí

6.3.1. Překryvy funkcí lesů l. Lesy ochranné Ve vyhlášených lesích ochranných dochází k překryvům účelovosti s vyhlášenými lesy zvláštního určení v lokalitách: TAB. 6.25. PŘEKRYVY OCHRANNÝCH LESŮ S OSTATNÍMI KATEGORIEMI LESY OCHRANNÉ lesy na mimořádně nepříz. stanovištích - § 7 odst.1 písm. a) zák.č.289/1995 Sb.

Překryv NPR Bukačka; PR Sedloňovský vrch; PP U Kunštátské kaple; PR Komáří vrch;

PR Zemská brána; (32,36 ha) Genová základna : Údolí Bělé

LESY OCHRANNÉ – lesy na exponovaných hřebenech § 7 odst.1 písm. b) zák.č.289/1995 Sb. Okr. RK; LHC Opočno; porost 359 A(č.),B (č.),360 A, 360 D (č.),E (č.) (cca 29,87 ha) Okr. RK; LHC Opočno; porost 358 A (č.),D, 434 D (č.) (cca 38,46 ha) Okr. RK; LHC RK; porost 635 D (2,52 ha) Okr. RK; LHC RK; porost 514 B (11,86 ha) (zároveň se jedná o součást dílčí populace dřevin č.3)

Okr.UO; LHC RK; porost 439 B,C, 449 D, (32,36 ha) Okr. RK; LHC RK; porost 737 D,E, 749 B,C,E (po přehodnocení jsou porosty 749 B,C,E a části porostů 737 E a D zařazeny do dílčí populace dřevin; zbývající části jsou zahrnuty do GZ 101 a

II. Lesy zvláštního určení TAB. 6.26. VYHLÁŠENÉ LESY ZVLÁŠTNÍHO URČENÍ VE VZÁJEMNÉM PŘEKRÝVU: Lokalita

Prioritní subkategorie

NPR Trčkov ∑ 64,99 ha NPR Bukačka 50,72 ha les -47,58 ha PR Pod Vrchmezím 15,64 ha PR Zemská brána 106,08 ha

Genová základna

GZ č.102 Trčkov 64,99 ha GZ č.116 Šerlišský kotel 17,71 ha

NPR - 64,99 ha les ochranný -29,87 ha NPR Bukačka - 17,71 ha PR - 15,64 ha les ochranný - 32,36 ha PR - 73,72 ha

GZ č.116-1 Vrchmezí 15,64 ha GZ Zaječiny 73,72 ha*

*před překategorizací TAB. 6.27. PŘEKRYVY DEKLAROVANÝCH FUNKCÍ LESŮ Překryv funkcí Prioritní Lokalita

Ochr. pásmo vod.zdr. I.st. Bartošovice – Nad vodojemem ∑ 0,0442 ha Ochr. pásmo vod.zdr. I.st. Kunvald – prameniště Hladová voda (Sběrná)

120

funkce lesa v rámci překryvů

Ochranné pásmo vod. zdroje (pozn.: + ochr. p. II.a -4,1408 ha) Ochranné pásmo vod. zdroje (pozn.: + ochr. p. II.st - část)

Ochr. pásma vod. zdrojů I. st. Ochr. pásmo vod. zdroje

Ochr. pásmo vod. zdroje

Národní přírodní rezerva ce

Přírodní Přírodní rezerva – památka ce

Genová základna

Les. výzkum

My – sli – vost

Dílčí Přírod popul. ní park dřevin

evid. lokality

Bartošovické slatiny (část) GZ č.103 (č.) na části ochr. p.vod. zdroje II. st.

DPD č.4 (č.)



Ochrana lesa

TAB. 6.27. PŘEKRYVY DEKLAROVANÝCH FUNKCÍ LESŮ Překryv funkcí Prioritní Lokalita


Ochr. pásmo vod.zdr. I.st. Kunvald – prameniště Vidlice

Ochranné pásmo vod. zdroje (pozn.: + ochr. p. II.st - část) Ochr. pásmo Ochranné vod.zdr. I.st. pásmo vod. Klášterec n.O zdroje – „Posádka“ (pozn.: + ochr. p. II.a ∑ 1,6921 ha + část II.b ) Ochr. pásmo Ochranné vod.zdr. I.st. pásmo vod. Těchonín zdroje (pozn.: + ∑ 0,3750 ha ochr. p. II.st

NPR Trčkov NPR ∑ 65,13 ha

Ochr. pásma vod. zdrojů I. st. Ochr. pásmo vod. zdroje



My – sli – vost



Přírod ní park Orlice (část)


Přírod ní park Suchý vrchBuková hora (č. GZ č.102 Trčkov (č.) 65,13 ha GZ č.116 Šerlišský kotel (č.) 17,71 ha

NPR 65,13 ha

les ochr. – - 29,87 ha NPR Buk. - 17,71 ha

NPR (část) 17,71 ha

les ochr. – - 29,87 ha NPR Buk. - 17,71 ha

NPR (část) 29,87 ha

PR Pod Vrchmezím ∑ 16,0 ha PR Sedloňovský vrch ∑ 99,70 ha

PR

PR 16,0 ha

les ochr. - 38,46 ha PR Sedl. -99,70 ha PR

PR 99,70 ha

PR

Les. výzkum

evid. lokality

obora Vidli– ce (část)

NPR Bukačka ∑ 50,72 ha les-47,58 ha NPR Bukačka ∑ 50,72 ha les-47,58 ha

PR Komáří vrch ∑ 12,68 ha PR Hořečky ∑ 0,5713 ha

Genová základna

výz.pl Šer – lich (č 0,40 DPD č.1 (č.) 2.část 29,87

GZ č.116-1 Vrchmezí (část) 16,0 ha DPD č.1 (č.) 2.část 99,70 DPD č.3 (č.) 12,68

PR 12,68 ha PR 0,5713 ha

Nad Číhal – kou (č.) Vápenný vrch (část)

PP Sfinga ∑ 0,20 ha

PP

GZ č.116-1

GZ

část GZ

GZ č.116-1

GZ

část GZ

GZ č.116

GZ

část GZ

GZ č.124

GZ

celá GZ

výzkumná pl. Vrchmezí ∑ 0,14 ha

výzkumná plocha

PP 020 ha


výz.pl Olešnice 20,3 Ruské údolí (část) výz.pl Šerlich (č 8,0 Přír.park Suchý vrchBuková hora (č.) 0,14

DPD č.1 (č.) 1.část 0,14

121

Ochrana lesa


TAB. 6.27. PŘEKRYVY DEKLAROVANÝCH FUNKCÍ LESŮ Překryv funkcí Prioritní Lokalita


výzkumná pl. výzkumná Deštné I. a II. plocha ∑ cca 1,00 ha obora Vidlice ∑ 80,3185 ha Přírodní park Suchý vrchBuková hora dílčí populace dřevin (DPD) č.1 (1.část) dílčí populace dřevin (DPD) č.1 (2.část)

obora přírodní park DPD

Ochr. pásma vod. zdrojů I. st.



Genová základna

Les. výzkum

My – sli – vost


1,00

DPD č.1 (č.) 2.část 1,00 obora DPD (část) č.4 (č.) přírodní DPD park č.5 (část) DPD (část)

DPD

DPD (část)

dílčí populace DPD dřevin (DPD) č.2

DPD (část)

evid. lokality

Buková hora ∑ 10,58 Ruské údolí (část) Šerlišský Mlýn ∑2,4644 Údolí Bělé (část)

V PLO 25 Orlické hory je ještě celá řada překryvů funkcí, které nelze ve výše uvedené tabulce uvést pro veliký rozsah. Jednak v rámci chráněné krajinné oblasti Orlické hory se nacházejí obě již zmiňované národní přírodní rezervace (Bukačka a Trčkov), přírodní rezervace a přírodní památky v rámci CHKO Orlické hory, evidované lokality v rámci CHKO, ochranná pásma vodních zdrojů, objekty státní pozorovací sítě Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) Praha, genové základny, výzkumné plochy, dílčí populace dřevin, archeologická naleziště a kulturní památky. Stejný rozsah se nachází zároveň v rámci CHOPAV Orlické hory (hranice shodná s hranicí CHKO). V hranicích ochranného pásma II.stupně vnějšího (II.b) vodního zdroje Rokytnice v Orl.h. se nachází výzkumná plocha U Dvou louček (cca 32 ha) a evidovaná lokalita „Nad kapličkou“ (0,45 ha). V hranicích ochranného pásma II.stupně vnějšího (II.b) vodního zdroje Klášterec n.Orl. –„Posádka“ se nachází dílčí populace dřevin č.4, přírodní rezervace Zemská brána (88,22 ha), přírodní památka Rašeliniště pod Předním vrchem (3,5067 ha), výzkumná plocha Zaječiny (0,7 ha) a část přírodního parku Orlice. V hranicích ochranného pásma II.stupně vnějšího (II.b) vodního zdroje Bartošovice v O.h. se nachází objekt základní pozorovací sítě ČHMÚ Praha – pramen PP- 46 Rokytnice v O.h. – Panské Pole – Hanička, evidovaná lokalita „Údolíčko“ (8,9569 ha) a část evidované lokality „Rašeliniště Hanička“ (0,3854 ha) Ve střední až jižní části přírodní lesní oblasti se také v rámci CHOPAV Žamberk – Králíky nachází přírodní památka „Údolí Záhorského potoka“, evidované lokality, ochranná pásma vodních zdrojů, objekty státní pozorovací sítě Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) Praha, genové základny, dílčí populace dřevin a přírodní parky („Orlice“ a „Suchý vrch – Buková hora“). V hranicích ochranného pásma II.stupně vodního zdroje Klášterec n.Orl. –„V Potocích“ se nachází objekt základní pozorovací sítě ČHMÚ Praha – pramen PP- 712 Kunvald (Zaječiny) – U lesovny a další pramen PP – 49 Kunvald (Zaječiny) – U Samuela se nachází v hranicích obory Vidlice. A ochranné pásmo II.stupně vodního zdroje Mlýnický Dvůr - Červená Voda se nachází v hranicích přírodního parku Suchý vrch – Buková hora. Pokud se jedná o platnost rozhodnutí ohledně stanovení ochranných pásem vodních zdrojů, tak v rámci okresu Ústí nad Orlicí již skončila platnost a v rámci okresu Rychnov nad Kněžnou skončí platnost u většiny rozhodnutí týkajících se stanovení ochranných pásem vodních zdrojů. Přesto jsou všechna ochranná pásma zakreslena v mapách deklarovaných funkcí, protože vodní zdroje nebyly zrušeny a je alespoň dán přehled, kde je zapotřebí používat takové technologie v lesním hospodářství, aby nedocházelo ke znehodnocení stávajících vodních zdrojů. Po revizi budou ochranná pásma opravena - aktualizována.

122



Ochrana lesa

6.3.2. Priority funkcí lesa v rámci překryvů Prioritní funkce lesa byly stanoveny ve smyslu Směrnice MZe č. 18/1997, č. j. 361/97 - 5010 ze dne 10.3.1997 k vyhlašování kategorií lesů v OPRL: a ) les oc hra nný je nad řaze n l esů m z vláš tn ího u rčen í §7 zákona 289/1995 Sb. b) l es z vl áš tníh o urče n í §8 zákona 289/1995 Sb.: lesy zvl. určení jsou lesy, které nejsou lesy ochrannými - LZU dle § 8, odst. 1 (ze zákona) je nadřazen lesům zvl. určení dle § 8, odst. 2 - překryvy lesů zvláštního určení dle § 8, odst. 1 mezi sebou navzájem budou řešeny následovně: - při vzájemném překryvu písmena a), b) i c) budou navrženy k vyhlášení lesy dle písmene c) - při vzájemném překryvu lesů dle písmene a) b) budou navrženy k vyhlášení lesy dle písmene b) - při vyhlašování lesů zvláštního určení dle § 8, odst. 2 bude následující pořadí priorit subkategorií: 1) písmeno a - lesy v 1. zónách CHKO. PR, PP 2) písmeno b - lesy lázeňské 3) písmeno f - zachování biologické různorodosti - genové základny, prvky ÚSES 4) písmeno e - zvýšená funkce půdoochranná, vodoochranná, klimatická a krajinotvorná 5) písmeno h - jiný důležitý veřejný zájem (např. střelnice) 6) písmeno c - příměstské 7) písmeno d - lesnický výzkum a výuka 8) písmeno g - uznané obory a bažantnice

6.3.3. Střety zájmů a výhledy v rámci překryvů I. Lesy ochranné (zákon č.289/1995 Sb. § 7) Hospodaření musí směřovat k ochraně proti erozi půdy, střety zájmů pro vlastníka lesa jsou dány také ustanoveními lesního zákona, ale vlastník má právo na náhradu újmy vzniklé omezením hospodaření v lese vůči orgánu státní správy, který o omezení rozhodl. písmeno a) zpravidla se jedná o překryv ochranného lesa se zájmy ochrany přírody (zóny, ZCHÚ); tyto lesy mají vyšší nákladovost než výnosy, přičemž tlak na náklady je právě kumulován převahou funkcí mimoprodukčních, což nelze ponechat na bedrech vlastníků. písmeno b) také zde se zpravidla jedná o překryv ochranného lesa se zájmy ochrany přírody (zóny a MZCHÚ) a dále jsou tyto lesy pod pokračujícím imisním a klimatickým tlakem; tyto lesy mají výrazně vysokou nákladovost přičemž výnosy se blíží nule a tlak na náklady je dále kumulován převahou funkcí mimoprodukčních a snahou vrátit na hřebeny funkční les za úplné eliminace náhradních porostů nepůvodní kleče, což si vyžádá velmi vysoké náklady a nelze je ponechat na bedrech vlastníků.

II. Lesy zvláštního určení (zákon č.289/1995 Sb. § 8) Pokud při vyhlášení lesů zvláštního určení dojde ke střetu zájmů nebo omezení u vlastníka lesa, má tento právo na náhradu újmy vzniklé omezením hospodaření dané rozhodnutím. odst. 1 a) v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně - jedná se převážně o velmi malé plochy (oplocené) kolem podzemních zdrojů vody, kde je omezení v těžební činnosti při využívání mechanizace, používání chemizace a provádění stavebních prací. odst. 1 c) Národní přírodní rezervace - hospodaření se řídí Plánem péče, je podřízeno ochraně přírody a krajiny, což může být v rozporu se zájmy vlastníků lesa v lesích (volba dřevinné skladby při obnově, zvýšené obmýtí). odst. 2 a) lesy v prvních zónách chráněných krajinných oblastí a lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách - hospodaření je podřízeno ochraně přírody, řídí se schváleným Plánem péče. Ke střetům zájmů s vlastníky lesa dochází často. Činnost v I.zóně je limitována výhradně mimoprodukčními hledisky. Vykonávají se pouze ty lesnické činnosti, které jsou v souladu s posláním území. V porostech se ponechávají souše a vývraty, jako přirozená součást přírodních lesních ekosystémů (v případě kalamitního stavu kůrovců bude nutné zasáhnout formou odkornění napadeného dříví). Dále podpora přirozené obnovy geneticky a stanovištně vhodnými dřevinami. V I.zóně nelze použít geograficky nepůvodní dřeviny, včetně modřínu.  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

123

Ochrana lesa


V přírodních rezervacích a přírodních památkách je hospodaření v lese také podřízeno zásadám schváleného Plánu péče. odst. 2 d) lesy sloužící lesnickému výzkumu - hospodaření je omezeno požadavky a cíli lesnického výzkumu. odst. 2 e) lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, krajinotvornou nebo klimatickou hospodaření je podřízeno deklarované účelovosti a vyžaduje jemnější způsoby hospodaření, ochranu půdního povrchu a omezuje stavební činnost. odst. 2 f) lesy potřebné pro zachování biologické různorodost. Genové základny mají specifický způsob hospodaření, omezení v oužívání reprodukčního materiálu a ÚSES mají zvýšené požadavky na tvorbu smíšených, převážně listnatých porostů nebo skupin. odst. 2 g) uznaná obora Vidlice - stavy mufloní zvěře jsou v rozporu s produkčními a ekologickými funkcemi lesa a obnova porostů při dalším provozu bude vyžadovat výrazně zvýšené náklady vlastníka.

III. Jiné střety a) Na veškeré výměře lesů dochází ke střetu zájmů lesního hospodářství a myslivosti, které jsou způsobeny zvýšenými stavy zvěře spárkaté. Současný rozsah poškozování lesních porostů zvěří okusem, ohryzem a loupáním je stále příliš vysoký a jejich omezení vyžaduje výdej značných nákladů a znemožňuje plnění cílů - zejména při obnově lesa a zavádění cílových listnatých dřevin. Řešením je dosažení únosných stavů zvěře a jejich udržování (zejména zvěře jelenía lokálně zvěří mufloní a srnčí). Největší škody a neúměrné zvyšování nákladů působí nepůvodní mufloní zvěř i v malém počtu. b) V některých lokalitách se nachází archeologická naleziště a kulturní památky, kde je omezen pohyb osob a jsou vyloučeny jakékoliv zásahy do terénu. c) Vzrůstající rekreace a cestovní ruch je ve střetu se zájmy ochrany přírody a se zájmy myslivosti. Je nemožné omezit rekreaci (letní i zimní) na předem určené trasy. V případě zájmů ochrany přírody může dojít k poničení některých ekosystémů

6.3.4. Územně plánovací podklady a územně plánovací dokumentace Komentář : Otázky týkající se územně plánovacích podkladů a územně plánovacích dokumentací řeší vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č.131 ze dne 29.května 1998. Tato vyhláška podrobněji upravuje obsah územně plánovacích podkladů, územně plánovací dokumentace, způsob jejího pořizování, zpracování, projednání a schvalování a obsah a způsob zpracování registračních listů. Vyhláška se nevztahuje na pořizování územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů Ministerstva obrany. Obsah územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace se stanoví způsobem, který umožní navrhnout využití vymezených území, ploch a pozemků a jejich vzájemné uspořádání a vazby v souvislosti s cíli a úkoly územního plánování. Účelem návrhu tohoto členění a volby jeho podrobnosti je zejména vytvářet podmínky pro rozvoj území, zabezpečit soulad jednotlivých činností v území, přitom omezit na přípustnou míru jejich negativní vlivy, zajistit předpoklady pro zlepšování kvality životního prostředí, umožňovat pouze přiměřené využívání neobnovitelných přírodních zdrojů a zachovávat kvalitativní ukazatele obnovitelných přírodních zdrojů. Závazná část územně plánovací dokumentace (ÚPD) je vyjádřena ve formě regulativů, obsahujících závazná pravidla, která omezují, vylučují, popřípadě podmiňují umisťování staveb, využití území nebo opatření v území a stanoví zásady pro jeho uspořádání. Regulativy územního plánu obce a regulačního plánu, vyhlašované obecně závaznou vyhláškou obce, jsou navrhovány v souladu s požadavky podle zvláštních předpisů. U územního plánu velkého územního celku (ÚP VÚC) obsahuje závazná část územně plánovací dokumentace hlavní koridory a plochy, umožňující umístění staveb dopravní a technické infrastruktury nadmístního významu, vymezení regionálních a nadregionálních územních systémů ekologické stability, limity využití území nadmístního významu, vymezení koridorů a ploch pro veřejně prospěšné stavby.

PLO 25 svým územím zasahuje do dvou územních plánů velkého územního celku. Jedná se o Územní plán VÚC Orlické hory a podhůří a o Územní plán VÚC okresu Ústí nad Orlicí. Zpracovatelem je Ing.arch.Karel Vepřek, Atelier urbanistického projektování (AUP), Jankovcova 35, Praha 7. Územní plán VÚC Orlické hory a podhůří je ve fázi návrhu řešení ÚPN VÚC, přičemž v červnu 1998 bylo ukončení projednání návrhu s dodatkem č.9, jímž byly dány tři body k dopracování. V případě Územního plánu VÚC okresu Ústí nad Orlicí se dopracovává koncept řešení. Zatím jsou zpracovány průzkumy a rozbory. Rámcově řečeno řeší zmíněné územní plány VÚC ve vztahu k oblastnímu plánu rozvoje lesů otázku dopadu rozvoje rekreace a cestovního ruchu na ubytovací kapacity v souvislosti s bilancí potřeb a zdrojů vodovodů, rozvoje kanalizací a čistíren odpadních vod. Dále výhledy elektrifikačních zařízení, dálkové kabely a radioreléové trasy. S výhledy vedení radioreléových tras je uvažováno s napojením ze stávající trasy na lokalitu Bedřichovka, dále jižně směrem na Jadrnou, od lokality Kunštátská kaple východním směrem na Hraniční les a západním směrem na Zdobnickou Seč, od lokality Anenský vrch přes Zvonkové údolí a na jihozápad směr Kouty. Výhledově se uvažuje s vybudováním malých vodních nádrží a se stavbou malých vodních elektráren v lokalitě Olešnice v Orl.h. – říčka Olešenka, nad obcí 124



Ochrana lesa

Zdobnice a pod obcí Zdobnice na říčce Zdobnice a nad Kláštercem n.Orl. na řece Divoká Orlice. Celkově je řešena koncepce rozvoje vodního hospodářství, revitalizační úpravy, odtokové poměry a ochrana zátopových území. Pokud se jedná o dopravu, tak je v návrhu výstavba silnice III.tř. spojující obec Říčky ze stávající silnice Říčky – Zdobnice přes Slatinný důl do Souvlastní. Na okrese Ústí nad Orlicí je v návrhu silnice I.tř. (Z 4) z Králík přes Lichkov, Mladkov, lokalitu Studené s napojením na stávající silnici Žamberk – Jablonné n.Orl. č.11. U všech výše uvedených staveb se dá počítat, že se dotknou lesních pozemků, i když (ze zatím dostupné dokumentace) šetrným způsobem. Lokality střetů zájmů jsou zejména v případě navrhované silnice I.tř. (Z 4). V případě cykloturistiky se touto problematikou zabývá „Studie cyklistické dopravy v Orlických horách“ z ledna 1992 a z ní byly vyhodnoceny hlavní cykloturistické trasy. Charakter krajiny Orlických hor nabízí možnosti pro zavedení ekologicky čisté rekreační dopravy – cykloturistiky a zároveň by se jednalo o zvýšení návštěvnosti mimo hlavní zimní sezónu. Zároveň s cykloturistikou jsou řešeny i letní pěší turistické trasy jež slouží v zimě lyžařské turistice. Z hlavních turisticky značených cest se jedná o trasy: Červená – 1. Olešnice v O.h. – Šerlich – hřebenovka (Jiráskova cesta) – Hanička – Mladkov – Suchý vrch 2. Bystré – Deštné v O.h. – Luisino údolí – Zdobnice - Liberk Žlutá – Nebeská Rybná - Rokytnice v O.h. - Žamberk Z hlediska ochrany přírody a krajiny (CHKO Orlické hory, vyhlášená zvlášť chráněná území a další cenné lokality) dochází a bude docházet s rozvojem rekreace a cestovního ruchu ke střetu zájmů. Stejný problém je ve vztahu k mysliveckému chovu zvěře – otázka klidu. Proto jsou vylišeny klidové zóny, lokality turisticky neatraktivní a málo navštěvované v letním a zimním období. Jedná se o tyto lokality: Na Vidlici – Trčkov, Pod Homolí nad Orlickým Záhořím, Pod zakletým, Paseky – Zdobnická Seč, Pod Mezivrším – Nová Ves – Zvonkové údolí – Letná, Vysoký Kořen, Plachta, Zadní Vrch, Zaječiny – nad Ostrovem. Územní plán také předkládá návrh na postupné vyhlášení dalších přírodních parků. Pro PLO Orlické hory se jedná o přírodní park Kunvald – Zaječiny.


125


Ochrana lesa

7. OCHRANA LESA 7.1. Rozbor poškození lesů škodlivými činiteli 7.1.1. Výskyt škodlivých činitelů v PLO dle významu Vítr > imise > ků ro vc i ( lý kož ro ut s m rk o vý a m enš í) > s n íh > ško d y z vě ř í > ž loutnutí s m rk u > hn i l ob y > p lo sk oh řbetk y > ostatní šk ůdc i a ch or ob y.

7.1.1.1. Rozbor nezdaru zalesnění V následující tabulce jsou uvedeny údaje o podílu jednotlivých příčin nezdaru zalesnění v % za roky 1981-1990 za LHC Rychnov nad Kněžnou. Za toto období zde dosáhl průměrný roční nezdar 35%, přičemž u listnatých sazenic byl nezdar až 65%. Obdobné výsledky byly vypočteny i pro celou PLO 25 (zalesnění celkem 3.698 ha vylepšení 1.305 ha, nezdar 35%). Šetřením u LČR a u větších lesních majetků v této oblasti za období od roku 1995 – 1998 byl zjištěn za toto příznivější období nezdar ve výši cca 22%. Změna podílů jednotlivých škodlivých činitelů vyplývající z těchto šetření za tato dvě období jsou uvedena v následující tabulce. Šetření příčin nezdaru nebylo lesním provozem nikdy takto podrobně prováděno a na žádném předepsaném tiskopise vedeno. Proto se vždy využíval kvalifikovaný odhad lesního hospodáře v dané oblasti, který si všímal v jednotlivých letech četnosti výskytu hlavních škodlivých činitelů, podílejících se na nezdaru zalesnění, aby proti nim mohl činit potřebná opatření. Podrobné zjišťování příčin by totiž bylo neúměrně složité a stejně nepřesné, neboť v každé kultuře se zpravidla na úhynu sazenic podílí více škodlivých činitelů najednou. Lesní hospodář na svém úseku zjišťuje každoročně v kulturách především rozsah nezdaru a tím potřebu vylepšení, aby dosáhl včas zajištění kultur. Soubor škodlivých činitelů, které se na úhynu sazenic podílejí, se mění dosti výrazně i v jednotlivých letech. Lesní provoz též nerad přiznává větší rozsah u těch příčin nezdaru (na příklad klikoroh, zvěř, buřeň), které měl a mohl v rámci svých povinností minimalizovat a má snahu vykazovat vyšší podíl těch příčin, které ovlivnit příliš nemohl. U LČR byla též přenesena část odpovědnosti za výši nezdaru na dodavatele prací, kteří musí zvýšený nezdar, vyplývající z nekvalitní práce, (nad smluvně dohodnuté procento), bezplatně vylepšit, čímž se snižuje vykázaný rozsah nezdaru zalesnění. Výše vykázaného nezdaru může být ovlivněna ve srovnatelných případech též tím, zda příslušný lesní hospodář vylepšuje většinu uhynulých sazenic vždy, nebo zda se též spokojí s částí náletu břízy nebo jiných dřevin, jako náhradou za uhynulé sazenice, či zda ponechává některé méně prořídlé kultury bez vylepšení. Přesto lze po dohodě s lesními hospodáři, kteří slouží ve sledované oblasti dosti dlouho, odhadnout procentické podíly jednotlivých škodlivých činitelů s dostatečnou přesností. TAB. 7.1. ROZBOR NEZDARU ZALESNĚNÍ Škodlivý činitel Kvalita sadeb. materiálu Péče o sazenice, zalesnění Zvěř Sucho Zamokření Mráz Buřeň Klikoroh a ostatní hmyz Hlodavci Václavka Ostatní (lyžování, požáry) Celkem:

Období 1981-1990 v %

Období 1995 – 1998 v %

10 23 9 27 3 4 8 7 2 4 3 100

10 10 6 20 15 8 10 10 4 4 3 100

Komentář k jednotlivým škodlivým činitelům v oblasti, způsobujícím úhyn sazenic: Největší podíl na nezdaru zalesnění mají klimatické vlivy: sucho, mokro a pozdní mráz, které se v jednotlivých letech vzájemně doplňují. Sucho, zvláště v jarních měsících (duben – červen), je častou příčinou úhynu sazenic po výsadbě, zvláště pokud byly předem oslabeny při vyzvedávání ve školce, dopravou a hlavně špatným založením, pokud nejsou tyto skutečnosti primární příčinou úhynu sazenic. Kvalita sazenic se projevuje při použití sazenic slabých, s poškozeným, nebo špatně vyvinutým kořenovým systémem (zvlášť důležité u obalovaných sazenic, které se zde dříve hojně používaly). Důležitá je kvalita provedení zalesňovacích prací. Dříve zde při zalesňování rozsáhlých holin pracovalo velké množství brigádníků. Nyní zajišťují již podstatně nižší objemy zalesňovacích prací vlastníci lesa a dodavatelé prací převážně kvalifikovanými pracovníky. Značné ztráty též způsobuje v létě podpaření sazenic, kdy po vydatném dešti stojí v jamkách se sazenicemi voda na prudkém slunci. Škody mokrem se zde vyskytují  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

127

Ochrana lesa


hlavně na podmáčených lokalitách, tím spíše, že se na těchto místech nepoužívá kopečková nebo vyvýšená sadba. Nárůst škod podmáčením vyplývá ze zamokření velkých kalamitních ploch po exhalačních těžbách a po živelných kalamitách. Mráz škodí hlavně v mrazových lokalitách, kde se soustřeďuje studený vzduch stékající po svahu, nebo na otevřených plochách, při výskytu mimořádně silných pozdních mrazů, které se zde vyskytují dosti často ještě koncem května, nebo i v červnu. Škody zvěří okusem na sazenicích (zvěří jelení, mufloní a srnčí) zde nedosahují ještě vyššího podílu, než je vykazován, jednak pro postupné snižování stavů zvěře v posledních letech, především však pro vynakládání vysokých prostředků na ochranu kultur proti těmto škodám (oplocování většiny výsadeb jedle a listnáčů a velký rozsah ochranných nátěrů Morsuvin, Neoponit, Nivus, Lavanol a další). Pomístně se vyskytují i škody vytloukáním srnčí i jelení zvěří na větších sazenicích, zvláště na modřínu a na vtroušených dřevinách. Takto je zde místy poškozována i výsadba kleče. Buřeň svým útlakem sazenic během vegetačního období omezuje jejich vzrůst a v zimním období po napadnutí sněhu může způsobit jejich zavalení a úhyn. Hlodavci, zde se na rozsáhlých kalamitních plochách vyskytuje převážně hraboš mokřadní, méně však i norník rudý a místy i hryzec zemní, působí v letech zvýšeného výskytu pomístně značné škody ohlodáváním kůry na spodní části kmínků sazenic (buku, klenu, modřínu, kleče) pod ochranou sněhu nebo buřeně. Klikoroh borový poškozuje svým úživným žírem jehličnaté sazenice ožíráním kůry a lýka z kmínků. Jeho výskyt je závislý na množství čerstvých pařezů jehličnatých stromů na holinách po úmyslných i kalamitních těžbách, v jejichž kořenech se vyvíjejí jeho larvy. Ve vyšších polohách jej zde doplňuje a nahrazuje lalokonosec černý, který škodí více tím, že jeho larvy ožírají kořínky sazenic, zatímco dospělec škodí obdobně jako klikoroh. Ve vyšších polohách se zde též pomístně vyskytují smrkové sazenice, poškozené úživným žírem lýkohuba drvaře (Hylastes cunicularius), který hlodá chodbu v lýku od krčku sazenice dolů do kořenů. Takto poškozené sazenice zpravidla ihned hynou, nebo při slabším poranění může do kořenů vnikat podhoubí václavky, takže později tyto sazenice stejně uhynou. Václavka napadá, hlavně v obdobích většího sucha, oslabené sazenice s poškozenými kořeny. Ohrožené václavkou jsou i obalované sazenice, pokud mají nadměrně deformovaný kořenový systém. Lesní požáry vznikají neopatrností neukázněných návštěvníků lesa nebo při pálení klestu. Nejvíce ohrožené jsou právě zalesněné plochy s velkou zásobou suchého hořlavého materiálu (suchá tráva, klest).

7.1.1.2. Rozbor nahodilých těžeb. TAB. 7.2. PŘEHLED O PROVEDENÝCH NAHODILÝCH TĚŽBÁCH V M3 ZA POSLEDNÍ DECENIUM ZA CELÉ LHC.

LHC Doba platnosti živelná exhalační hmyzí ostatní nahodilá sa: těžba celkem:

LHC Opočno 1986-1995 % 447.674 65 22.344 3 80.926 12 135.791 20 686.735 74 922.693

LHC Rychnov 1981 –1990 % 706.645 63 160.405 14 155.087 14 101.420 9 1,123.557 80 1,407.900

LHC Lanškroun 1987 – 1996 % 394.980 66 10.436 2 75.313 12 117.933 20 598.662 42 1,190.032

Celkem m3 1,549.299 193.185 311.326 355.144 2,408.954 3,520.625

% 64 8 13 15 68

PLO 25 (21 .149 ha - porostní plocha) za ujímá z bý va léh o LHC Op o čno c c a 2 2 ,5 % ( 3.29 8ha) , z LHC Rych no v cc a 48 % ( 12 .753 ha) , a z LHC Lanškro un cc a 20% (4 .14 7ha ). M a lou čás t ( 95 1 h a) z a uj í má v P LO 2 5 čás t revíru Mlýnice (dř íve čás t poles í Moravský K ar lo v) , k te rý j e dn es so učás tí lesní s právy R uda na Moravě. P r o r e v ír M lý nic e jso u u v ede n y úd aj e z a o bd ob í 198 3 – 19 91 z a p ol es í Kar lo v , k de nah od il á t ěž b a či n i l a 4 5 % a z to ho ž i v el ná c c a 90 % , z t oh o v í t r 7 4 % .Po d íl c e lko v é těž b y p r o t u to čás t PLO 25 za 9 50h a č in il 44 .8 33 m 3 , z toh o nahodilá 19.833m3. Zjištěné údaje o nahodilých těžbách v tabulce jsou za celé LHC a nebylo by je správné lineárně rozdělit pouze dle výměry LHC celkem a dle poměrné části v PLO 25, protože frekvence výskytu jednotlivých škodlivých činitelů v různých PLO není stejná. Rovněž každý z uvedených LHC má jinou dobu platnosti a po roce 1992 jsou další údaje o provedených těžbách nepřesné pro neúplnost těchto podkladů, neboť chybí část údajů o těžbách za menší vlastníky lesa. Revírníci pro odbornou správu LČR odhadují skutečnou výši provedených nahodilých těžeb u drobných vlastníků lesa až o 50% výše, než tito ohlásí. Ani jednotlivé revíry neleží vždy celé v jedné lesní oblasti, jejich výměry a organizační členění také byly postupně měněny, nehledě k zásadním změnám v majetkové držbě. Uvedená tabulka však může přesto sloužit pro dostatečnou orientaci o intenzitě a četnosti jednotlivých škodlivých činitelů ve sledované oblasti. PLO 25 zaujímá z celkové výměry uvedených LHC 32,2%, čemuž by odpovídal podíl nahodilé těžby z dosaženého množství za sledovaná období ve výši 776.646 m3 (2408.954 x 32,2%), což přibližně odpovídá množství vypočtenému v předběžné zprávě z hlášení L144 za příslušná LHC vztaženému k období 1986 – 1995 ve výši 795.388 m3 a 75%. Většina vykázané exhalační těžby (více než 90%) však byla provedena v PLO 25 (cca 180tis m3, zbytek v PLO 26), ze škod živelných (vítr cca 90%, sníh a námraza 10%) cca 40% (cca 700tis m3), ze škod kůrovcem cca 30% (cca 90tis m3). U ostatní nahodilé těžby (souše), lze předpokládat, že se zde z více než z cca 80% jedná o dříví kůrovcem 128



Ochrana lesa

napadené, které však bylo zpracováno pozdě, tedy jako souše. Nárůst této ostatní nahodilé těžby totiž přesně spadá do období kalamitního přemnožení kůrovců. Takto byla tato hmota vykazována spíše v PLO 26 a PLO 31, proto ji v PLO 25 prakticky neuvažujeme (cca 10tis m3). Dle tohoto odhadu může činit výše nahodilých těžeb v PLO 25 za období 1981–1995 cca 980tis m3, což je cca 90% těžby celkové.

7.1.2. Poškození porostů imisemi. Stav poškození lesů se hodnotí podle dvojstupňového klasifikačního systému. Skládá se ze stupnice pro klasifikaci poškození jednoho stromu a ze stupnice pro klasifikaci poškození porostu. Dynamika poškozování lesních porostů imisemi je vyjadřována pomocí pásem ohrožení imisemi. V PLO 25 jsou vylišena pásma ohrožení A, B, C, D. Pro velkou závažnost vlivu imisí na zdravotní stav lesů v PLO 25 v minulém období, kdy zde došlo k rozpadu a ke zničení lesních porostů na velkých plochách, je tato kapitola zpracována velmi podrobně.

7.1.2.1. Pásma ohrožení imisemi. Systém pásem ohrožení byl vytvořen již koncem padesátých let VÚLHM Jíloviště –Strnady. Pásma ohrožení lesních porostů imisemi byla charakterizována roční střední hodnotou koncentrací oxidu siřičitého a celkovou životností dospělých smrkových porostů od začátku poškozování. Charakteristika pásem ohrožení koncentracemi SO2 však neplatí pro všechny lesní oblasti stejně, protože na celkovém poškozování lesa se podílí spolu s imisemi i celá řada dalších vlivů. Pásmo ohrožení je tedy nutno chápat jako území, na kterém za společného působení imisí, klimatu, orografických a stanovištních podmínek i genetických vlastností porostů, dochází ke zkracování životnosti dospělých smrkových porostů obdobným způsobem.

7.1.2.1.a) Stanovení pásem ohrožení lesů pod vlivem imisí (dle zákona) Ministerstvo zemědělství ČR, prostřednictvím ÚHÚL Brandýs nad Labem, stanovilo s platností od 1.1.1997 pásma ohrožení lesů pod vlivem imisí na podkladě vyhodnocení družicových snímků a upřesněním dosavadních poznatků z terénního šetření. Hranice těchto pásem jsou zakresleny v mapách 1 : 50.000 a jsou přístupné na okresních úřadech. Též budou součástí mapy dlouhodobých opatření ochrany lesa, zpracované jako součást oblastních plánů rozvoje lesa (OPRL). Komentář: Charakteristika pásem ohrožení je uvedena ve vyhlášce č.78 ministerstva zemědělství ze dne 18.března 1996 o stanovení pásem ohrožení lesů pod vlivem imisí. (§ 1). (1) Území s obdobnou dynamikou zhoršování zdravotního stavu lesních porostů, charakterizované stupněm poškození těchto porostů imisemi se zařazuje do pásma ohrožení lesních porostů imisemi (dále jen "pásmo ohrožení"). (2) Stupeň poškození lesního porostu je určen podílem středně a silně poškozených stromů v lesním porostu. Charakteristiky stupňů poškození stromu a porostu smrku jsou uvedeny v příloze vyhlášky č.78/1976Sb. (3) Podle dynamiky zhoršování zdravotního stavu se lesy zařazují do těchto pásem ohrožení: - do pásma ohrožení A se zařadí lesní pozemky s porosty s výrazným imisním zatížením, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o 1 stupeň během 5 let. - do pásma ohrožení B se zařadí lesní pozemky s porosty s výrazným imisním zatížením v příznivějších podmínkách, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o 1 stupeň během 6 až 10 let. - do pásma ohrožení C se zařadí lesní pozemky s porosty s imisním zatížením, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o 1 stupeň během 11 až 15 let. - do pásma ohrožení D se zařadí lesní pozemky s porosty s nižším imisním zatížením, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o 1 stupeň během 16 až 20 let. Do tohoto pásma se zahrnují i takové lesní pozemky s porosty, kde je vliv imisí patrný, ale dynamiku zhoršování zdravotního stavu lesních porostů zatím nelze přesně definovat. (4) V oblastech, kde se v okruhu 2 km smrkové porosty nevyskytují, se tyto lesy zařazují do pásem ohrožení podle rychlosti rozpadu borových porostů nebo listnatých porostů, přičemž : - do pásma ohrožení A se zařadí lesní pozemky s porosty, kde v dospělých borových nebo listnatých porostech ročně odumře více než 20% původního počtu stromů. - do pásma ohrožení B se zařadí lesní pozemky s porosty, kde v dospělých borových porostech ročně odumře 10 až 20% původního počtu stromů; v dospělých listnatých porostech ročně odumře 5 až 20% původního počtu stromů. - do pásma ohrožení C se zařadí lesní pozemky s porosty, kde v dospělých borových porostech ročně odumře 2 až 10% původního počtu stromů; v dospělých listnatých porostech ročně odumře 2 až 5% stromů. - do pásma ohrožení D se zařadí lesní pozemky s porosty, kde v dospělých borových nebo listnatých porostech ročně odumře do 2% původního počtu stromů. Dospělým porostem je porost po ukončení výchovy.

Nejvyššími pásmy ohrožení (§ 10 odstavce 2 lesního zákona 289/1995 Sb.) jsou pásma A, B.


129

Ochrana lesa


7.1.2.1.b) Ekologická charakteristika a vylišení pásem ohrožení v oblasti. (doplňující údaje mimo vyhlášku Mze č.78/1996 Sb.) Pásmo ohrožení A: Jde o celky s významným imisním zatížením (na př. pro exponované nadmořské výšky nad 700 m při dlouhodobé průměrné koncentraci SO2 nad 60 ug/m-3. V tomto pásmu se poškození dospělého smrkového porostu zvýší průměrně o 1 stupeň za dobu do 5 let (odpovídá životnosti porostů do 20 let). Pásmo ohrožení B: Ve stejných imisních podmínkách se liší od pásma A příznivějšími ekologickými podmínkami. Zpravidla zahrnuje polohy vyšších nadmořských výšek, nebo při nižším imisním zatížení zahrnuje extrémní lokality vysokých poloh. Poškození dospělých smrkových porostů se v tomto pásmu zvýší o 1 stupeň průměrně za 5-10 let (odpovídá životnosti porostů 20 až 40 let). Pásmo ohrožení C: Smrkové a borové porosty v příznivějších ekologických podmínkách s nižším imisním zatížením (koncentrace SO2 nižší než 60 ug .m-3). V exponovaných lokalitách je zvýšení poškození porostů odpovídající pásmu C dosaženo při hladinách koncentrací SO2 nad 20-30 ug/m-3. Poškození dospělých smrkových porostů se v tomto pásmu zvýší o 1 stupeň průměrně za 10 - 15 let (odpovídá životnosti porostů 40 - 60 let) Pásmo ohrožení D: Jde o vysloveně chráněné údolní polohy v různých nadmořských výškách (20 - 40 ug .m-3 SO2) a otevřené lokality s nízkou úrovní znečištění ovzduší (odpovídá zatížení do 25 ug SO2 na m-3). Poškození dospělých smrkových porostů se v tomto pásmu zvýší o 1 stupeň průměrně za 15 - 20 let (odpovídá životnosti porostů 60 až 80 let). Mimoto se do tohoto pásma zahrnují i takové plochy, kde se nepředpokládá zkrácená životnost porostů, i když je vliv imisí patrný. Životnost porostů se uvažuje od počátku intenzivního působení imisí. Tyto charakteristiky jsou poplatné své době, kdy úroveň imisí byla velmi vysoká a perspektivy ke zlepšení mizivé. Bude nutné vyhodnotit vliv snížených objemů imisí na porosty během následujících let a možná vše přehodnotit.V roce 1980 vylišil VÚLHM VS Opočno pásmo ohrožení C v hřebenovém pruhu Orlických hor o rozloze 4.540 ha. Z toho v LHC Rychnov 3.436 ha, v LHC Opočno 1.134 ha. Při změně kategorizace lesa v roce 1986 bylo pásmo ohrožení C změněno a rozšířeno na pásmo ohrožení B o výměře 5.765 ha, zbytek oblasti byl zařazen do pásma C. K dalšímu přehodnocení pásem ohrožení došlo při obnově LHP Rychnov od 1.1.1991. Pásmo A 1.059 ha, pásmo B 3.566 ha, zbytek pásmo C. Na LHC Opočno zůstalo 1.134 ha v pásmu B, zbytek v pásmu C. Na LHC Lanškroun je v PLO 25 v pásmu B 156 ha, větší část (cca 3.592ha) v pásmu C a menší část v pásmu D. Poslední změna byla provedena k 1.1.1997, kdy Mze vydalo prostřednictvím ústředí ÚHÚL Brandýs nad Labem soubor lesnických map 1:50.000 se zákresy nových pásem ohrožení dle jednotlivých okresů. V PLO 25 došlo k zachování rozsahu pásma ohrožení A, k mírnému snížení rozsahu pásma B, většina rozlohy PLO 25 zůstává v pásmu ohrožení C a jen menší výměry jsou v pásmu D. Přehled pásem ohrožení v oblasti: TAB. 7.3. PŘEHLED PÁSEM OHROŽENÍ V OBLASTI V HA : LHC A B 1 233 1 461 Rychnov 900 Opočno 155 Lanškroun 20 Ruda na M. 1 233 2 536 Celkem : *Dle digitalizace ploch lesních pozemků!

C 10718 2079 3575 880 17 252

D 391 600 100 1 091

Celkem 13412 3370 4330 1000 22 112*

7.1.2.2. Charakteristika jednotlivých stupňů poškození lesních porostů (v důsledku působení imisí a ostatních negativních civilizačních faktorů) Komentář : Při klasifikaci poškození smrkových porostů se vychází z procentického zastoupení jedinců poškozených a odumírajících nebo souší, u borovice se vychází z procentického zastoupení jedinců odumírajících a odumřelých. Způsob hodnocení poškození jednoho stromu a porostu je uveden citaci z vyhlášky č.78/1996 Sb. (Zkráceno z "Klasifikace poškození lesů „ antropogenním znečištěním ovzduší „ÚHÚL, Brandýs nad Labem 1991 ing Henžlík) :

130



Ochrana lesa

Charakteristika poškození porostů smrku a borovice: 0 - porosty zdravé, na žádném stromu nejsou patrné známky poškození imisemi. Počet ročníků jehličí je v celé koruně normální. V subalpinských smrčinách setrvává na větvích asi 9-12 ročníků jehlic, v bukosmrkovém stupni asi 79 ročníků, v polohách nižších 5-7 ročníků jehlic. V borových porostech jsou zachovány 3 ročníky, za velmi příznivých podmínek i čtvrtý ročník (alespoň částečně). 0/1 - porosty s prvními příznaky poškození. Projevují se maximálně u 20% stromů proředěním korun, hlavně u okrajových stromů Část stromů má počet ročníků jehličí odpovídající zdravým porostům, část stromů mírně redukována o 1 - 2 ročníky. Silně poškozené stromy se nevyskytují. I - porosty mírně poškozené. Poškozené stromy se vyskytují i uvnitř porostu v proředěnějších místech a na okrajích či kolem mezer. Většina stromů ve smrkových porostech zachovává 4 - 6 ročníků jehličí (vztahuje se v průměru na bukosmrkový stupeň, pro vyšší nebo nižší polohy je nutno poměrný počet ročníků jehličí přidat nebo ubrat). Stromy odumírají jen výjimečně, zápoj porostu se nemění. Exponované skupiny, výstavky a prořídlé skupiny stromů projevují výraznější redukci zachvojení. Mladé porosty mívají zachováno až 7 ročníků jehličí. V borových porostech jsou zachovány 2 - 3 ročníky jehličí, exponované skupiny a výstavky se zachvojením od zapojených porostů neliší. II - stromy v porostních okrajích a v ředinách alespoň středně poškozené. Silně poškozené stromy mají 1 - 2 ročníky jehličí, v korunách proschlé větve. Ostatní stromy 3 - 5 ročníků jehličí, převážně normálně vyvinutého. Odumírání postihuje především stromy podúrovňové. Výstavky a exponované skupiny jsou silně poškozeny, jednotlivé stromy odumírají. V mladých porostech se zachovává průměrně 5 ročníků jehličí. Silně poškozených jedinců je v těchto porostech do 5%. V borových porostech se zachovávají v průměru 2 ročníky jehličí, vyšší mortalita postihuje především podúrovňové jedince. Výstavky a exponované skupiny jsou výrazněji poškozeny než zapojené porosty. Častější výskyt poškozených stromů v úrovni zapojeného porostu. IIIa - porosty silně poškozené. Slabě poškozené stromy zachovávají 2 - 4 ročníky jehličí, méně vyvinutého. I v zapojených porostech odumírají jednotlivé stromy v úrovni, porosty se pomalu, ale vytrvale prořeďují. Po silném narušení se postup poškození zřetelně urychluje. Výstavky, silně exponované skupiny, silně prořídlé porosty rychle odumírají. Mladé porosty zachovávají v průměru 4 ročníky jehlic a asi 12 - 15% jedinců bývá silně poškozeno. Ojediněle se mohou vyskytovat i stromy dosud zdravé. V borových porostech je zachován 1 ročník , eventuelně zbytky druhého ročníku jehličí, délka a hmotnost jehlic klesá a zkracují se letorosty i u mladých porostů. Proředěné porosty zabuřeňují. IIIb - porosty velmi silně poškozené. Celkové prosýchání korun i u slaběji poškozených stromů jak u smrku, tak v borovici.Prakticky se již neobjevují zdravé ani slabě poškozené stromy. Pod porostem se na příhodných stanovištích může objevit nálet pionýrských dřevin. Po důsledném zdravotním výběru by vznikla ředina, která by byla neschopná další delší existence. Při dlouhodobém působení imisí se koruny v borových porostech zplošťují (piniový tvar). IVa - porosty odumírající. Jehličí je velmi silně redukováno, zachovávají se zbytky jehličí, koruny stromů s četnými suchými větvemi. Stromy odumírají v celých skupinách, to platí pro smrk i pro borovici. IVb - porosty odumřelé - cca 70% stromů je znehodnoceno tak, že se nehodí ke zpracování konvenčními technologiemi. Dle vyhlášky č.78/1996Sb. se již stupně IVa a IVb nerozlišují.

Charakteristika poškození buku: (poškození stromů) 0 - strom zdravý. Normální vzrůst. Koruna má kompaktní charakter, žádný opad zelených listů - normální vybarvení a velikost asimilačních orgánů. I - strom mírně poškozený. Větvení koruny se zjednodušuje - postranní větve se zkracují- pomístné shluky listů - ztráta olistění do 30% - normální vybarvení i velikost listů - listy předčasně neopadávají. II - strom středně poškozený. Olistění sníženo v důsledku zjednodušeného větvení až o 50%. Na listech se pomístně vyskytují chlorotické změny - listy se zmenšují - v koruně se ojediněle vyskytují suché větve - pomístně se vyskytují shluky listů vytvořené z adventivních pupenů. III - strom silně poškozený. Větvení v koruně má metlovitý charakter - četnější výskyt suchých větví - olistění sníženo až o cca 70% - listy výrazně chlorotické, ve větší míře zakrnělé - během vegetační doby listy předčasně opadávají - pomístně se vytvářejí shluky adventivních pupenů. IVa - strom odumírající. Koruna převážně proschlá - zbytky chlorotických listů - redukce olistění mezi 70 100% - jde převážně o listy ze shluků adventivních pupenů. IVb - strom odumřelý.

Charakteristika poškození dubu : (poškození stromů) 0 - strom zdravý, bez příznaků poškození. I - strom mírně poškozený. Terminální výhonky bez listů, a to buď ojediněle, nebo po celém obvodu koruny koruny jsou proředěné - na jednotlivých větvích se mění barva listů (žlutohnědé) - tyto znaky se mohou vyskytovat jednotlivě nebo v kombinacích. II - strom středně poškozený. Terminální výhonky jako u I.stupně, ale 2-3 roční větve jsou bez listů - v koruně se často vyskytuje zmnožení listů a větví. Za suchého a teplého počasí se objevuje charakteristické žlutohnědé zbarvení listů, a to na jednotlivých větvích až na celých částech koruny. III - strom silně poškozený. V koruně jsou odlistěné některé hlavní větve, ostatní mohou mít příznaky I. a II. stupně poškození, ale jsou pokryty různě hustými trsy listů - ojediněle může z odlistěných větví odpadávat kůra. IVa - strom odumírající. Odumřelý strom, ale může mít dosud ještě čerstvé lýko. IVb - strom odumřelý Kategorie IVa a IVb se již nerozlišují.


131

Ochrana lesa


Stupeň poškození jednoho stromu (smrk): (příloha k vyhlášce č.78/1996 Sb.): Stupeň poškození jednoho stromu 0 1 2 3 4 5

Popis poškození

Defoliace koruny v %

Nepoškozený strom Slabě poškozený strom Středně poškozený strom Silně poškozený strom Odumírající strom Odumřelý strom

0 1 - 25 26 - 50 51 - 75 76 – 100 100

Stupeň poškození porostu (smrk): (příloha k vyhlášce č.78/1996 Sb.): Stupeň poškození porostu 0 0/1 I II III a III b IV

Popis poškození porostu Nepoškozený porost Porost s prvními symptomy poškození Slabě poškozený porost Středně poškozený porost Silně poškozený porost Velmi silně poškozený porost Odumírající nebo odumřelý porost

0 100

Stupeň poškození jednoho stromu 1 2 a větší 3 a větší 0 0 0

99

20

0

0

0 0 0 0 0

0 0 0 0 0

32* 84* 0 0 0

5* 30* 50 70 100

*Pro zařazení do stupně poškození postačí dosažení jedné z uvedených hodnot(I,II). Plošný přehled stupňů poškození porostů v oblasti: TAB. 7.4. PLOŠNÝ PŘEHLED STUPŇŮ POŠKOZENÍ POROSTŮ V OBLASTI DLE PLATNÝCH LHP Stupně poškození v ha LHC 0/1 1 2 IIIa IIIb IV Celkem Jehličnaté 4 293 4.800 2.066 786 123 100 12 168 Rychnov Listnaté 558 27 585 Celkem: 4 851 4.827 2.066 786 123 100 12 753 Jehličnaté 926 1.000 600 410 44 18 2.998 Opočno Listnaté 277 23 300 Celkem 1.203 1.023 600 410 44 18 3.298 Jehličnaté 1.562 1.348 800 57 3.167 Lanškroun Listnaté 638 39 3 680 Celkem: 2.200 1.387 803 57 4.147 Ruda n.M. Jehličnaté 151 200 500 100 951 Jehličnaté 6 832 7.348 3.966 1.353 167 118 19 784 PLO25 Listnaté 1.473 89 3 1.565 Celkem 8 305 7.437 3.969 1.353 167 118 21.149 Tabulka je zpracována z aktualizovaných údajů LHP upravených na výměru PLO 25.

7.1.2.3. Přehled o imisním zatížení oblasti a největších emisních zdrojích Charakteristiku imisního zatížení sledované oblasti a jeho vývoj v posledních letech lze vyjádřit pomocí následujících tabulek, ve kterých uvádíme přehled o emisích v České republice, ve východočeském regionu a v okresech Rychnov nad Kněžnou a Ústí nad Orlicí, ve kterých se PLO 25 rozkládá. Též je uvádíme tabulku o výši emisí oxidu siřičitého za 11 největších zdrojů v České republice v roce 1993, kdy ještě přetrvával vysoký podíl velkých energetických zdrojů na emisích. Údaje o celkových emisích základních škodlivin (prach, SO2, NOX, CO, CXHY) jsou v tunách za rok, měrné emise v tunách na km2. Zdrojem informací jsou ročenky ČHMÚ a okresních úřadů Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí, a ÚO MŽP pro královéhradeckou oblast. Konfigurace horské oblasti Orlických hor, situované od severu k jihu tvoří přirozenou hráz převládajícím větrům od Z i od SV, které mají hlavní význam při dálkovém přenosu imisí z těchto směrů (od Z koridorem polabské nížiny a od SV a V z polských zdrojů). Významný podíl na imisním zatížení oblasti měly především elektrárny Chvaletice a Opatovice, VCHZ Synthesia Semtín, a další místní větší zdroje v okresech Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí, Pardubice, Hradec Králové.

132



Ochrana lesa

TAB. 7.5. ÚDAJE O EMISÍCH SO2 V TUNÁCH ZA ROK 1993 (REZZO 1) mající přímý vliv na PLO 25 Okres Pardubice 69.869 Elektrárna Opatovice ČEZ 31.000 Okres Pardubice -„Elektrárna Chvaletice ČEZ 30.000 Okres Hradec Králové 1.776 ČKD Hradec Králové 348 Okres Rychnov nad Kněžnou 1.639 Výtopna Dobruška 347 Okres Ústí nad Orlicí 2.166 Lok. depo Česká Třebová 454 Okres Trutnov 13.838 Elektrárna Poříčí ČEZ 8.497 Okres Náchod 4.046 Teplárna Náchod 2.076 V dalším přehledu uvádíme největší zdroje emisí SO2 z ČR (ročenka ČHMÚ 1994), která obsahuje údaje REZZO 1 za rok 1993. I tyto zdroje se více méně podílely na dálkovém přenosu imisí pro sledovanou lesní oblast 25 Orlické hory. Z DALŠÍCH ZDROJŮ: zdroj SO2 zdroj SO2 zdroj SO2 Prunéřov II 146.600 Tušimice II 98.900 Počerady 95.700 Mělník 89.056 Prunéřov I 66.400 Tušimice I 45.300 Chem.Litvínov 36.776 Ledvice 35.200 Opatovice 31.000 Chvaletice 30.864 Komořany 30.600 Těchto 11 zdrojů emitovalo v roce 1993 dohromady 737.932 tun SO2, což bylo více než 50% všech emisí SO2 v ČR v tomto roce. Údaje jsou v tunách SO2 za rok 1993. Z dalších zdrojů, které se podílejí na dálkovém přenosu, lze uvést i elektrárnu ČEZ Mělník. Od roku 1995 do 1997 bylo ve velkých elektrárnách budováno odsiřovací zařízení (mokrá vápenná metoda) a v roce 1998 již bylo toto zařízení ve zkušebním provozu. Tím dojde od roku 1998 k dalšímu, tentokrát již velmi podstatnému snížení imisí ovlivňujících též sledovanou oblast PLO 25. Další tabulka uvádí chemické rozbory dešťových srážek z měřící stanice Hradec Králové a stanice U dvou louček, která leží přímo v JV části CHKO Orlické hory v nadmořské výšce 880m a výsledky měření SO2 ze stanic, majících vztah ke sledované oblasti. Rovněž jsou připomenuty výsledky biologického monitoringu na obsah síry ve dvouletém jehličí smrků, který byl v letech 1988, 1990 a 1992 prováděn bývalými východočeskými státními lesy ve spolupráci s VÚLHM VS Opočno na území celého východočeského kraje a některých sousedních lesních závodů (Mladá Boleslav, Nisa, Frýdlant a Nové Město na Moravě, Balcar, Dušek, Lesnická práce 1990, 1992). Odběr vzorků smrkového jehličí (360 odběrních míst) pro biologický monitoring v roce 1992 byl současně využit i pro zjištění stavu výživy smrkových porostů (zjištění obsahu základních živin (P, N, Ca, K, Mg, Balcar – Bioindikace stavu výživy lesních porostů ve východních Čechách – Opočno 1994 ). Tyto výsledky šetření stavu výživy lesních porostů lze porovnat s výsledky rozborů lesních půd na obsah živin, provedených ÚHÚL , pobočkou Hradec Králové v letech 1985-1987 v kapitole 4.5.9.1.. Naměřené hodnoty sledovaných škodlivin, v nejvíce poškozených lokalitách, zde sice nedosahovaly tak vysokých hodnot, jako v mnohých jiných oblastech, ale v kombinaci s extrémními podmínkami klimatickými i půdními (přirozeně velmi chudé půdy), mělo zde výrazné zvýšení imisní zátěže po uvedení Chvaletické elektrárny do provozu v roce 1977, spolu s ostatními nepříznivými vlivy za následek rychlý postup rozpadu horských lesů na velkých plochách. Je škoda, že další přímé sledování imisní zátěže lesních porostů smrku sloučeninami síry bylo po roce 1992 přerušeno a nemáme konkrétní důkazy o tom, jak se postupné snižování emisí v současné době skutečně projevuje (nebo ještě neprojevuje) na lesních porostech (mimo subjektivního okulárního posouzení zlepšujícího se zdravotního stavu vlivem příznivějších klimatických podmínek). V letech 1990 a 1992, kdy již bylo v ČR vykazováno zřetelné snižování emisí, totiž skutečný obsah síry v jehličí ještě všude neklesal (dokonce ještě ani v roce 1997). Obsah síry v jehličí zřejmě nestoupá lineárně s celkovým celoročním množstvím sirných sloučenin obsažených v imisích, ale prokazuje biologickou zátěž sirnými sloučeninami hlavně ve vegetačním období. V této době sice dosahují měřená množství škodlivin v ovzduší poměrně nižších hodnot, ale zřejmě mají tyto zdánlivě jen nepříliš zvýšené koncentrace ve vegetačním období větší vliv na obsah síry v jehličí dřevin, než mnohem vyšší celoroční průměry, dosahované vysokými koncentracemi v období vegetačního klidu, které se škodlivě projevují hlavně jen kyselým spadem na lesní půdy. Bylo by vhodné provést znovu obdobné šetření, alespoň občas, v některém z následujících let a porovnat tyto nové výsledky s údaji zjištěnými v letech 1988 – 1992, (1997) a se současným zdravotním stavem porostů v době šetření.


133

Ochrana lesa


Výsledky biologického monitoringu: TAB. 7.6. PRŮMĚRNÉ HODNOTY OBSAHU SÍRY V % SUŠINY DVOULETÉHO JEHLIČÍ SMRKU: Lesní závod (LHC) 1988 1990 1992 Opočno 0,169 0,189 0,166 Rychnov nad Kněžnou 0,160 0,175 0,159 Lanškroun 0,159 0,162 0,183 Stupnice : obsah síry v % z váhy sušiny dvouletého smrkového jehličí: do 0,120 % - základní stav, 0,121-0,160 slabě zvýšený, 0,161-0,200 zřetelně zvýšený, 0,201 – 0,240 vysoký, 0,241 + velmi vysoký

Poznámka k tab.: Tyto údaje jsou za celé LHC. Pro PLO 25 byl ze dvaceti lokalit v roce 1992 zjištěn průměrný obsah síry 0,163 %, tedy zřetelně zvýšený stav, což mělo v kombinaci s ostatními nepříznivými vlivy v této oblasti nepříznivý vliv na celkový zdravotní stav porostů. Nutno dodat, že z 11 zkoumaných lesních oblastí v roce 1992 byl nižší obsah síry (0,161%) zjištěn pouze na Českomoravské vysočině, ostatní oblasti měly obsah síry vyšší. Poškození porostů je však souhrnem všech negativních podmínek. Celkové emise hlavních škodlivin v tunách za rok – Česká republika NOX Rok Tuhé látky SO2 1990 631.402 1.875.694 741.915 1991 591617 1.775.561 724.979 1992 500.732 1.538.198 697.515 1993 441.263 1.418.683 574.469 1994 354.751 1.277.576 368.620 1995 201.031 1.091.056 412.486 1996 187.459 972.910 440.444 1997 127.588 699.572 422.810

CO 890.815 1.101.920 1.045.340 966.503 978.076 874.002 934.144 872.872

CXHY 225.215 227.160 205.171 204.191 145.063 116.612 180.015 179.554

Přehled o měrném zatížení jednotlivých regionů hlavními druhy emisí v letech 1994 a 1995 dává následující tabulka: (údaje jsou v tunách za rok na 1 km2) Region

Rozloha km2

1994

Tuhé 1995

1994

SO2 1995

1994

NOx 1995

1994

CO 1995

1994

CxHy 1995

Praha

496

22.77

14.71

61.13

49.84

15.74

15.19

54.79

49.41

13.39

12.09

Střední Čechy

10. 994

4.02

2.66

13.21

12.24

2.48

2.65

5.49

4.52

1.37

1.19

Jižní Čechy

11. 345

1.85

0.89

3.76

2.41

0.86

0.73

3.39

2.59

0.86

0.64

Západní Čechy

10. 875

3.55

1.73

8.72

6.23

1.85

1.51

6.06

4.06

1.33

0.91

Severní Čechy

7. 819

9.22

5.74

78.86

71.50

10.13

9.54

9.03

6.93

2.46

2.07

Východ.Čechy

11. 240

3.68

1.98

12.41

10.78

1.93

1.92

6.42

4.96

1.48

1.14

Jižní Morava

15. 028

2.76

1.20

5.01

3.16

1.07

1.03

5.75

3.75

1.36

0.90

Severní Morava

11. 067

6.94

3.95

11.36

9.17

4.82

4.14

28.91

26.52

2.30

1.17

Celkem:

78. 864

4.40

2.46

16.11

13.74

2.99

2.78

9.40

7.70

1.62

1.16

Celkové roční emise v tunách za rok - Východní Čechy Rok Tuhé látky SO2 NOX 1990 68.416 223.126 82.254 1991 60.852 219.005 77.770 1992 50.013 183.432 75.804 1993 48.705 170.388 58.407 1994 41.353 139.535 21.724 1995 22.235 121.192 21.558 1996 17.165 104.884 17.283 Okres Ústí nad Orlicí - celkové roční emise za velké a střední zdroje(tun/rok) NOX Rok Tuhé látky SO2 1993 2.291 3.588 727 1994 1.956 2.951 633 1995 423 1.927 339 1996 403 1.639 526 1997 243 1.360 493

134

CO 112.640 111.350 94.047 97.364 72.185 55.721 54.218

CXHY 27.848 28.031 24.676 26.028 16.615 12.824 12.930

CO 1.214 1.057 779 864 676

CXHY 347 294 182 222 213



Ochrana lesa

Okres Rychnov nad Kněžnou - celkové roční emise za velké a střední zdroje (t/rok) NOX CO CXHY Rok Tuhé látky SO2 1991 2.169 4.329 896 4.836 271 1992 1.594 3.103 832 4.236 274 1993 1.347 2.840 718 1.434 235 1994 884 2.550 587 1.437 202 1995 773 2.162 515 1.835 313 1996 743 2.617 654 1.703 318 1997 475 1.868 493 1.476 338 Měrné emise v t/km2.rok Česká republika - celkem 78.864 km2 NOX CO CXHY Rok Tuhé látky SO2 1991 7.5 22.5 9.2 14.0 2.9 1992 6.3 19.5 8.8 13.3 2.6 1993 5.6 18.0 7.3 12.3 2.6 1994 4.4 16.1 4.7 12.4 1.8 1995 2.6 13.8 5.2 11.0 1.5 Měrné emise v t/km2.rok Královéhradecká oblast NOX CO CXHY Rok Tuhé látky SO2 1990 6.09 19.85 5.12 7.84 1.68 1991 5.41 19.48 4.72 7.73 1.77 1992 4.45 16.32 4.55 6.19 1.40 1993 4.33 15.16 3.00 6.48 1.52 1994 3.68 12.41 1.93 6.42 1.48 1995 1.98 10.78 1.92 4.96 1.14 1996 1.70 10.90 1.70 5.00 1.20 1997 1.20 11.00 1.80 4.30 1.10 Poznámky k tab.: Tyto tabulky velmi názorně dokládají postup snižování hlavních škodlivin od roku 1990. U oxidů dusíku však nezaznamenávají nárůst, působený dopravou, protože zde údaje o emisích z dopravy chybí. Škodlivé působení imisí oxidů dusíku se projevuje na lesních dřevinách špatným vyzráváním letorostů, které jsou potom poškozovány mrazem. Využitelnost těchto imisí jako dusíkatého hnojiva je přitom omezena současným deficitem hořčíku, bez jehož dostatku rostliny dusík nemohou přijímat. Výrazné poškození porostů dusíkem bývá pozorováno v okolí soustředěných chovů hospodářských zvířat, na příklad drůbežáren nebo vepřínů. TAB. 7.7. PRŮMĚRNÉ ROČNÍ KONCENTRACE ZÁKLADNÍCH SLOŽEK VE SRÁŽKÁCH NA STANICÍCH: Deposice škodlivin – rozbory dešťových srážek za roky 1996 a 1997 pro PLO 25. Stanice U Dvou Louček – čisté U Dvou Louček podkorunové Hradec Králové čisté Rok 1996 1997 1996 1997 1996 1997 1.189,00 1.312,40 1.229,00 1.191,20 Srážky mm 628,20 630,20 4,62 4,91 3,81 3,98 PH 4,71 4,55 0,34 0,52 0,61 1,29 Na+(mg.l-1) 0,32 0,39 0,81 0,88 2,03 2,56 K+(mg.l-1) 0,87 1,20 1,01 0,73 2,20 2,11 NH4 (mg.l-1) 2,06 2,51 0,13 0,18 0,45 0,46 Mg2+ (mg.l-1) 0,14 0,19 1,37 1,23 3,24 3,34 Ca2+ (mg.l-1) 0,86 1,11 9,74 8,03 69,10 62,01 Mn2+ (ug-1) 10,60 12,43 269,76 145,65 156,20 151,72 Zn2+ (ug-1) 41,10 45,18 11,03 3,15 28,60 7,49 Pb2+(ug-1) 9,80 4,96 0,32 0,20 0,50 0,37 Cd2+-(ug-1) 0,70 0,22 1,17 1,06 2,40 1,45 Ni2+ (ug-1) 5,10 2,24 0,03 0,02 0,09 0,21 Fe2+(mg.l-1) 0,05 0,08 0,05 0,05 0,10 0,19 Al3+(mg.l-1) 0,07 0,06 0,04 0,03 0,11 0,14 F +(mg.l-1) 0,06 0,07 0,71 0,79 1,47 1,89 Cl+(mg.l-1) 0,50 0,68 3,79 3,00 10,70 11,21 NO3--(mg.l1) 3,42 3,04 4,86 3,86 15,15 12,62 SO24--(mg.l1) 5,78 5,95 Poznámky k tab.: Roční průměrné koncentrace vážené srážkovým úhrnem. Podkorunové srážky obsahují i část prašného spadu, usazeného v korunách stromů v obdobích mezi dešťovými srážkami, proto vykazují vyšší koncentrace škodlivin.  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

135

Ochrana lesa


V další tabulce jsou výsledky měření koncentrací oxidu siřičitého SO2 na několika měřících stanicích v okresech Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí a Hradec Králové, majících vztah o PLO 25 za rok 1997 dle ročenky ČHMÚ. I když je z uvedených tabulek zřetelný pokles objemu emisí sloučenin síry během posledních 10 let, je nutné si uvědomit, že toxický vliv na lesní dřeviny mají již koncentrace nad 15ug/m3 a ty jsou ještě často překračovány. V následující tabulce uvádíme u měřících stanic, charakterizujících PLO 25, roční průměry z naměřených hodnot a nejvyšší naměřené koncentrace a dny, kdy bylo toto množství naměřeno. Rok 1997, koncentrace SO2 v ug na 1m3. Z tabulky je zřejmé, že ještě v roce 1997, kdy již byl celkový objem emisí SO2 podstatně nižší, než tomu bylo v minulých letech, byly poměrně často dosahovány koncentrace, považované jako škodlivé pro lesní porosty (větší než 15 ug.m3) TAB. 7.8. VÝSLEDKY MĚŘENÍ KONCENTRACÍ SO2 (na stanicích, majících vztah k PLO 25, rok 1997) Stanice Průměr max. datum Stanice Průměr Max. Datum 19 97 4.1.1997 Šerlich 1 15 64 10.1.97 Rychnov n.Kn. 12 279 25.1.97 Šerlich 2 5 50 6.3.97 Dobruška 26 187 7.1.97 Dolní Lipka 2 10 30.11.97 Ústí n.Orlicí 79 21.10. 97 Vinice 6 65 21.12.97 Lázek 20 101 1.1.97 Hradec Králové 2 10 174 13.1.97 Hradec Králové 1 16 73 8.1.97 Hradec Králové 3 9 140 28.1.97 Polánky 182 2.1.97 Rychnovek 19 307 16.1.97 Náchod Poznámky: Hradec Králové 1 = observatoř, 2 = Náměstí osvoboditelů, 3 = Pospíšilova třída. Šerlich 1 = ČHMÚ, Šerlich 2 = stanice Kolowratských lesů na Šerlichu. Rozdílnost dní, ve kterých byly naměřeny na jednotlivých stanicích maximální hodnoty koncentrací, dokazují, jak velký význam mají v každé lokalitě místní rozptylové podmínky a že tato maxima se nevyskytují na všech stanicích současně a že tedy i nedaleko od měřící stanice mohou být imisní podmínky značně rozdílné a že četnost dní, kdy imise někde přesahují hodnoty, které mohou škodlivě působit na lesní porosty je více, než by se z průměrných hodnot mohlo usuzovat. Proto je sice nutné uvítat klesající objemy emisí, ale nelze se spoléhat na to, že se již bude zdravotní stav poškozených porostů rychle zlepšovat. Při případném zhoršení klimatických podmínek může opět dojít k poškození, jako na příklad během zimy 1995/1996. Během let s příznivým vývojem počasí, jako je dosud, lze předpokládat, že se současný zdravotní stav porostů může sice ještě po nějaké období i zhoršovat, ale již snad pomaleji než dosud, než se dočkáme skutečného zlepšení.

7.1.2.4. Zhodnocení poškození porostů imisemi V poválečném období, až do konce sedmdesátých let, nebyl přímý vliv imisí na horské porosty příliš patrný. Po uvedení Chvaletické elektrárny do provozu v roce 1977 se však začalo v horské oblasti Orlických hor projevovat intensivně poškození lesních porostů vlivem imisí. Kouřová vlečka z 300 m vysokého komína ze vzdálenosti cca 65 km zasahovala především partie nad 700m. Na celkovou výši imisního zatížení však zde měly vliv všechny exhalující podniky v blízkém i vzdáleném okolí. Nejdříve a nejvíce se poškození vyskytovalo u porostů geneticky nevhodných, dále u porostů jinak oslabených (žírem ploskohřbetky) a na exponovaných místech (v hřebenových polohách, v proředěných porostech, na porostních okrajích a na nových pasečných stěnách). Plošný nárůst silně poškozených porostů byl patrný již od roku 1982. Vliv imisí se projevoval nejen přímo na asimilačních orgánech, ale především působením kyselých dešťů na lesní půdy. Tento vliv je pro každou lokalitu různý, ovlivněný nejen složením a množstvím imisí , ale zejména klimatickými, půdními a topografickými faktory. Velmi záleží na matečné hornině, na bohatosti a složení lesních půd, z těchto hornin vzniklých. Proto se zde škodlivý vliv imisí nejdříve projevuje na půdách přirozeně nebo druhotně chudých, kde potom dochází k poruchám ve výživě dřevin. Tomu zpravidla předchází postupná redukce až zničení mykorrhizy na kořenovém vlášení stromů vlivem okyselení půdy. K okyselování lesních půd, zvláště v horských polohách, dochází vlivem vysokých dešťových srážek (viz chemické složení srážek a hlavně podkorunových srážek, které obsahují i část splachu z imisí, které se usazují v korunách stromů). Mimo vlastní okyselování půd kyselinami z imisí, které způsobuje vyplavování bazických kationtů (vápníku a hořčíku), dochází i k uvolňování hliníku, který je pro kořeny rostlin velmi toxický. V imisích jsou obsaženy i další toxické příměsi, například fluor, ozón a těžké kovy. Porušením vyvážené zásoby živin v půdě je velmi silně omezena harmonická výživa lesních dřevin i ostatní vegetace. Pro zjištění obsahu živin v lesních půdách bylo v letech 1982 a 1984-1985 v Orlických horách odebráno pracovníky Ústavu pro hospodářskou úpravu lesa v Hradci Králové a vyhodnoceno v laboratoři ústředí ÚHUL v Brandýse nad Labem 210 půdních vzorků (na LHC Rychnov 153 ks, na LHC Opočno 57 vzorků). Rozborem těchto vzorků byla zjištěna vysoká kyselost půd. Tyto výsledky jsou uvedeny v kapitole 4.5.9.1. Vliv imisí na lesní půdy

136



Ochrana lesa

BALCAR, V.,: Bioindikace stavu výživy lesních porostů ve východních Čechách. Závěrečná zpráva výzkumného úkolu. VÚLHM Opočno 1994: Lesní oblast Orlické hory byla v monitorovací akci (VÚLHM VS Opočno 1992) zastoupena 20 lokalitami v nadmořských výškách od 580 do 950 m n.m. Průměrná nadmořská výška lokalit činila 760 m. Ze závěrečné zprávy výzkumného úkolu citujeme část týkající se PLO 25 Orlické hory : „ I když průměrná hladina dusíku v jednoletém jehličí smrku byla ve srovnání s ostatními oblastmi vyšší, dobrý stav výživy vykazovalo jen 70% porostů, 10% indikovalo výživu slabou a 20% deficit. Vztah mezi polohou sledovaných porostů a hladinou dusíku v jehličí patrný nebyl. Optimální poměr mezi obsahem dusíku a fosforu vykazovalo 30% porostů, 40% porostů vykazuje přebytek dusíku, 30% nedostatek. Výsledky analýz indikují harmonickou výživu v poměru N/K u 95% porostů (5% přebytek dusíku) a v poměru N/Ca u 75% (25% přebytek dusíku). Fosforem je zásobena převážná část porostů (90%) dobře, 10% slabě. Vyšší stupeň výživy draslíkem je patrný na všech lokalitách. Obsah vápníku oproti tomu ukazuje ve většině případů na výživu slabou (85%), deficit této živiny je na 10% lokalit a pouze 5% vykazuje zásobu dobrou. Optimální poměr K/Ca v jehličí vykazovalo 45% lokalit, u ostatních byl zaznamenán přebytek K. Deficit hořčíku vyplývá z výsledků analýz jehličí na 35% lokalitách, 60% porostů je tímto prvkem zásobeno slabě a jen 5% vykazuje zásobu dobrou. Vzhledem k nedostatku hořčíku bylo mimo rámec optima při relacích N/Mg 90% porostů, při poměru K/Mg 85%. Poměr Ca/Mg byl ve většině případů (85%) v mezích optima. Nedostatek Mg zde byl na 10% a nedostatek Ca na 5% lokalit. Imisní zátěž sirnými sloučeninami v oblasti Orlických hor je relativně nízká. Výsledky analýz dále prokazují kladnou korelaci mezi obsahem vápníku/hořčíku, vápníku/síry a dusíku/draslíku.“ Poznámka: Relativně nízká imisní zátěž Orlických hor je zde vztažena ke zjištěným vysokým obsahům síry v západních a v severozápadních částech východočeského regionu při této akci. TAB. 7.9. PRŮMĚRNÝ OBSAH ŽIVIN V JEHLIČÍ SMRKU PLO 25: (odběr 1992, 20 vzorků, % v sušině) Prvek: síra S dusík N fosfor P vápník Ca hořčík Mg Draslík K 3 5 5 2 2 5 Stupeň: 0,163 1,591 0,183 0,273 0,075 0,654 % Kriteria pro hodnocení obsahu základních živin ve smrkovém jehličí v % sušiny: Stupeň Dusík N Fosfor P Vápník Ca 1 - 1,249 - 0,109 -0,199 2 1,250- 1,349 0,110- 0,129 0,200- 0,399 3 1,350- 1,449 0,130- 0,149 0,400- 0,599 4 1,450- 1,549 0,150- 0,169 0,600- 0,799 5 1,550 + 0,170 + 0,800 +

Hořčík Mg -0,069 0,070- 0,089 0,090- 0,109 0,110- 0,129 0,130 +

Draslík K -0,349 0,350- 0,449 0,450- 0,549 0,550- 0,649 0,650 +

V roce 1997 provedl VÚLHM VS Opočno (na žádost Kolowratských lesů) posouzení nežádoucího růstu a vývoje smrkových porostů první věkové třídy v hřebenových partiích Orlických hor. Byly odebrány vzorky půd a jehličí z lokalit Kunštátská kaple a Pěticestí s nežádoucím růstem mladých smrkových porostů a kontrolní vzorky z méně poškozené lokality Velká Deštná. Kyselost půd: - lokalita Kunštátská kaple: pH aktivní 4,20 pH výměnná 3,40 - lokalita Velká Deštná: pH aktivní 5,0. pH výměnná 4,30 Výsledky zjišťování obsahu živin v roce 1997 z půdních vzorků lze porovnat s rozbory provedenými v letech 1985 – 1987 ÚHÚL na str. 44 v kap. 4.5.9.1.. TAB. 7.10. ZJIŠTĚNÉ OBSAHY ŽIVIN VE SMRKOVÉM JEHLIČÍ V ROCE 1997 (VÚLHM VS Opočno - šetření příčin růstových deformací mladých smrkových kultur) : Lokalita varianta N P K Ca Pětirozcestí deformace 2,040 0,224 0,493 0,403 Kunštátská kaple deformace 2,350 0,298 0,666 0,328 Kunštátská kaple bez deformací 2,080 0,252 0,560 0,412 Velká Deštná kontrola 2,140 0,212 0,599 0,550 Velká Deštná hnojené 2,330 0,247 0,690 0,530

Mg 0,081 0,090 0,116 0,127 0,130

S 0,125 0,161 0,133 0,186 0,186

Rozbor: Jako podstatná příčina růstových deformací a předčasného hynutí mladých sazenic smrku byly zjištěny závažné tvarové deformace kořenového systému obalovaných sazenic, které zde byly a dosud jsou velmi hojně používány při zalesňování imisních a kalamitních holin. Uvedené výsledky z rozborů vzorků jehličí v roce 1997 z nejvíce exponovaných lokalit Orlických hor dokazují zlepšený stav výživy oproti stavu zjištěném v roce 1992. Příčinou může být, mimo od roku 1995 zlepšených klimatických podmínek, též provedené vápnění těchto ploch dolomitickým vápencem dvakrát Východočeskými státními lesy a jednou za  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

137

Ochrana lesa


nového majitele po roce 1992. S leteckým vápněním se začalo v roce 1985 a do roku 1990 bylo povápněno drceným dolomitickým vápencem (velikost zrn 0- 2mm, dávkou 3 tuny/ha) celkem 3.588ha. Mimo to zde bylo dvakrát provedeno pokusné letecké přihnojení smrkových porostů, postižených žloutnutím, kapalným hnojivem CANSOL (1988) a PREMAG (1989), vždy cca 220 ha dávkou 280 kg/ha, 2x s opakováním cca za dva týdny (červen – červenec). V následujících 2-3 letech bylo pozorováno patrné zlepšení zdravotního stavu u ošetřených porostů. Při srovnání vápněných a hnojených porostů na hřebenech Orlických hor s porosty rostoucími v lepších podmínkách na polesí Zaječiny, ale nevápněných, je nyní větší výskyt poškození žloutnutím v porostech nevápněných a nehnojených. Větší výskyt žloutnutí smrku lze pozorovat v JV části PLO 25 (Suchý vrch), kde jsou obdobné podmínky jako na hřebenech Orlických hor, ale kde vápnění ani letecké přihnojení nebylo prováděno. Ještě větší rozsah žloutnutí smrku se vyskytuje v Jeseníkách v okolí Králického Sněžníku. Mimo to bylo v PLO 25 prováděno přihnojování sazenic při výsadbě hnojivými sáčky nebo tabletami (na příklad tablety Silvamix) obsahujícími hlavně dolomitický vápenec pro podíl hořčíku. V letech 1985 – 1990 bylo zde takto přihnojeno 1.460 ha. Obsah síry v jehličí však nevykazuje v roce 1997 oproti roku 1992 významný pokles, který by se mohl očekávat z celkového snížení emisí síry za toto období, což jen dokazuje, že negativní vliv zřejmě mají i poměrně nízké koncentrace škodlivin v ovzduší ve vegetačním období, zvláště v kombinaci s nepříznivými klimatickými podmínkami. Příkladem může být zima 1995 – 1996, kdy v jarním období byly velmi silně poškozeny výhony většiny smrků (imisemi a mrazem) a to nejen v této oblasti, ale i v nižších polohách a nejvíce tehdy v Krušných horách, kde uhynuly nové výsadby na velkých plochách. Je velmi pravděpodobné, že velká část poškození smrkových výsadeb v hřebenových polohách Orlických hor, zjišťovaná na podzim 1997 souvisí s tímto poškozením a nikoli s žírem pilatek, který zde zjištěn nebyl. Nutno si uvědomit skutečnost, že i když 3 je hygienická norma pro denní průměrný obsah SO2 150ug /m dnes již překračována jen výjimečně, pro lesní porosty jsou škodlivé koncentrace cca 10x nižší.

7.1.2.4.a) Vývoj a rozsah exhalačních těžeb Podle příkazu č.7 náměstka ministra MLVH ČSR ze dne 12.1.1981 (č.j.31353-ORLH/158-ODV/80) bylo od roku 1981 prováděno každoročně šetření vlivu imisí a umisťování exhalačních těžeb v silně poškozených porostech stupňů IIIb a IVa. Tyto exhalační těžby byly každoročně schvalovány OVLHZ VčKNV v Hradci Králové. V letech 1982 a 1983 bylo i v PLO 25 nebývalé sucho, které se projevilo jednak dalším oslabením porostů, ale především kalamitním přemnožení kůrovců. Realizace velkoplošných exhalačních těžeb měla za následek vznik nechráněných porostních stěn vystaveným bořivým větrům, takže zatím co bylo v období platnosti minulého LHP od 1981-1990 na LHC Rychnov n.Kněžnou vytěženo exhalačních těžeb cca 160 tisíc m3 (14,3% z nahodilých těžeb – téměř vše v PLO 25), škody větrem dosáhly ve stejném období výše 707 tis m3 (62.9%), kůrovcové těžby 155 tis m3 (13.8%) a ostatní nahodilá 101 tis m3 (9,0%). Takto byly dříve občas vykazovány pozdě zpracované kůrovcové souše nebo imisní souše mimo schválené porosty. Nahodilé těžby v celém LHC Rychnov dosáhly 80% z celkových těžeb, v PLO 25 v osmdesátých letech cca 90%. Na LHC Lanškroun v minulém LHP (1987 – 1996) dosáhly nahodilé těžby 42%, z toho exhalační těžby za toto období 10.436 m3 (1,7%). Zde však výměra porostů v PLO 25 činí v pásmu ohrožení B pouze 156 ha (0,01%), ale větší část těchto exhalačních těžeb bylo realizováno právě zde. Do následující tabulky byly použity údaje o všech exhalačních těžbách provedených v jednotlivých letech, z údajů o nahodilých těžbách z textových částí LHP za celé LHC Opočno, Rychnov, Lanškroun a za další roky do roku 1997 z podkladů LČR, Kolowratských lesů a lesního hospodářství ing. Karla Janečka. Soustředěné exhalační těžby ve velkém rozsahu se v Orlických horách prováděly hlavně v letech 1983 – 1988. Ze schválených porostů bylo tehdy vyloučeno z těžby a ponecháno jako ekologická žebra 292 ha a cca 35 tisíc m3 vyznačených pruhů imisemi poškozených porostů pro zmírnění extrémních klimatických podmínek na rozsáhlých holosečích. Během necelých deseti let tak došlo v hřebenových partiích Orlických hor k rozvrácení a zničení většiny porostů, ze kterých zde zůstaly pouhé zbytky. Od roku 1989 byly postupně realizovány exhalační těžby jen v již dříve schválených poškozených porostech. V posledních letech jsou již jako exhalační těžby vykazovány jen těžby jednotlivých souší, nebo menších skupin, protože exhalační těžby celých porostů se již od roku 1995 neprovádějí. 3 PŘEHLED PROVEDENÝCH EXHALAČNÍCH TĚŽEB V PLO 25 od roku 1982 - 1997 ( v m ) : Rok LHC Rychnov LHC Opočno LHC Lanškroun Celkem 1982 1.047 379 1.428 1983 10.939 10.939 1984 20.222 1.634 21.856 1985 49.123 2.773 51.896 1986 20.547 3.793 24.340 1987 26.905 6.324 33.229 1988 18.990 3.550 22.540 1989 6.699 2.815 9.514

138



1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 Celkem :

Ochrana lesa

5.933 1.690 179 1.007 2.181 5.447 5.174 4.097 180.180

2.289 2.173 1.866 790 155 670 174 29.385

244 2.194 2.565 3.913 1.520 369 10.805

8.222 3.863 2.289 3.201 5.536 9.515 7.364 4.640 220.370

7.1.2.4.b) Současný zdravotní stav porostů Lesní porosty v PLO 25 jsou velmi poškozeny působením celého souboru škodlivých činitelů, mezi kterými byl vliv imisí jednou z hlavních příčin. Proto zde jsou dosud vylišena i pásma ohrožení A, B. Zničena, nebo velmi silně poškozena byla většina porostů v hřebenových partiích a na západních, návětrných expozicích. Vyskytují se zde dosud i zbytky mladších smrkových porostů, velmi silně poškozených imisemi, které bude nutné postupně předčasně obnovovat, aby byly zachovány ochranné funkce lesa. Porosty v chráněných lokalitách jsou imisemi poškozeny méně, zde však u mladších porostů (zvláště poválečné výsadby na bývalých nelesních půdách) převládá silné poškození loupáním jelení zvěří a nyní i ohrožení větrem.

7.1.3. Abiotičtí činitelé (vítr, sníh, námraza, pozdní mráz, sucho) 7.1.3.1. Vítr Nejnebezpečnější škodlivý činitel v celé PLO 25 byl a i nadále zůstává bořivý vítr. S ohledem na značnou členitost terénu škodí prakticky větry všech směrů, hlavně však větry SV, SZ ,Z, a po odlesnění části hřebenových porostů především přepadové větry od Z i od SV a JV.

7.1.3.1.a) Zhodnocení historického vývoje škod větrem Pro lepší pochopení celkové situace malé ohlédnutí do historie: (Čerpáno z historického průzkumu LHC Rychnov nad Kněžnou – Horák 1968) Lesní porosty v Orlických horách patřily královské koruně a byly v 17. století prakticky zcela vytěženy pro potřebu kutnohorských stříbrných dolů. Dříví se plavilo po vodní cestě (Zdobnice, Orlice, Labe) až ke Kolínu. Právo královské koruny na dřevo z rychnovského panství zaniklo až v roce 1703 kupním aktem, jímž císař tyto vytěžené porosty postupuje hraběti Kolowratovi. Lesy potom byly znovu vysázeny. V horských oblastech bylo v těchto nových porostech zastoupení dřevin – smrk s větší příměsí jedle a s menší příměsí buku. Smrk byl ve vyšších polohách obnovován síjí i sadbou ze semene, sbíraného na vlastním majetku, ale z nižších poloh. (V hospodářském plánu z roku 1877 se výslovně uvádí, že plodnost smrku ubývá se stoupající nadmořskou výškou a od 800m.n/m. úplně ustává. Pro krátkost vegetačního období prý semeno v horách nedozraje a proto je prý pochybné použití semene jehličnatých dřevin, získaného v horských lesích.) Totéž

uplatňovali i pro buk! Po roce 1870 bylo pro zalesnění rozsáhlých holin po větrných polomech nakupováno i velké množství smrkového semene hlavně od fy Liptáň Krnov. Ve vysokých polohách byl smrk nízkého vzrůstu v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek, (ale též i pro nevhodný původ z nižších poloh!) SV větru, sněhu a jinovatky. Proto byla pro nejvyšší polohy používána obmýtní doba jen 60 let a těžilo se zde jen palivo. Obnova se až do 80.let minulého století prováděla síjí, nebo sadbou kombinovanou se síjí (ke každé sazenici se přisela špetka semene), později sadbou „ chomáčkovou„. Takto vznikaly neproniknutelné houštiny v horských revírech, které pro nemožnost odbytu slabého dříví (též špatně přístupné) často zůstávaly bez hospodářského zásahu. Následkem toho byly mnohé porosty opožděné ve vzrůstu, skupinovitě prolámané, se značným procentem nahnilého dříví, dvojáků, vrcholových zlomů, které sníh probíral sám. Sadba byla prováděna do jamek i na podmáčených místech, tím bylo nutné opakovaně vylepšovat a vznikaly porosty mezernaté a nestejnověké. Případné probírky prováděli dělníci sami bez dozoru i bez vyznačení personálem. Až od roku 1926 se situace zlepšila. Koncem minulého století byly rovněž v nejvyšších polohách neúspěšně zkoušeny další dřeviny (borovice a modřín), v letech 1906-1912 byla vysévána v horských revírech limba, v letech 1911 a 1912 i kleč. Borovice zpočátku předrůstala ostatní dřeviny a nakonec sama silně trpěla sněhem a ledovkou. Pasečný směr byl v minulosti veden vesměs od J a JZ proti SV větru (polák), porosty se pak odkrývaly větrům od Z. Od roku 1926 byl pasečný směr volen převážně od V a JV.“ Škody větrem zde byly odedávna. Již v roce 1569 zde komise konstatovala mnoho vývratů a shnilého dříví.  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

139

Ochrana lesa


Přehled zaznamenaných škod větrem: Tučně jsou uvedeny roky, kdy zde dosáhly škody větrem velkého rozsahu : 9.1786, 8.12.1868, 1870, 12.11.1875, 2.-3.11.1878, 14.7.1883, 24.1.1884, 23.12.1886, 4.5.1909, 6.-7.11. 1921, JZ 15.8.1922, SZ 12.11.1925, SV 6.-7.12.1926, SV 6.1.1929, JZ 4.7.1929 Z 23.11. 1930, 7.4.1941.

7.1.3.1.b) Zhodnocení vývoje škod větrem v období posledních 20 let I v dalších letech byly v narušených porostech zaznamenávány značné škody větrem. Na příklad JV 6.-7.11.1982, Z 11.1984, 1985, 1987 – 1988, 1989, 3. – 4.2.1990, 1991, 1992, 1993, 17.5.1994, 26.28.1.1995, 29.6.1996. Nebývalé gradace dosáhly škody větrem po roce 1983, kdy bylo započato s těžbou velkoplošných exhalačních těžeb. Ty se realizovaly podle stavu poškození a předpokládané rychlosti odumírání porostů, takže další porosty byly odhalovány bořivému větru. Nemalou mírou k tomu v tomto období přispělo též následné přemnožení kůrovců. TAB. 7.11. ROZSAH ŽIVELNÝCH NAHODILÝCH TĚŽEB DLE LHC (v tis m3 z toho část v PLO 25): LHC 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 Celkem: Rychnov 60 68 110 158 36 34 45 27 538 Opočno 45 47 87 66 79 30 20 24 398 Lanškroun 53 36 31 75 38 31 34 46 344 Ruda na M. 10 8 8 8 9 ? ? ? 43 Celkem: 168 159 236 307 135 95 153 97 1.323 Od r.1993 jsou zahrnuty i údaje za ostatní velké majitele lesa v PLO 25. Poznámky k tabulce o živelných nahodilých těžbách za vybraný časový úsek 1987-1994: Údaje jsou v tis m3 za celé LHC R ychnov, Opo čn o a L anškr oun , za LHC Ruda jen za bývalou lesní správu Karlov, která cca 1/3 též zasahuje do PLO 25. Tyto celé LHC zaujímají plochu 65.768 ha, z toho jen 21.040 ha tvoří oblast PLO 25. Tímto způsobem však nelze tyto údaje jednoduše rozdělit, protože PLO 25 sice tvoří jen 32% z plochy těchto LHC, ale podíl nahodilých těžeb zde tvořil z vykázaného množství za sledované roky mnohem více, viz tabulku 7.1.1.2. – rozbor nahodilých těžeb v oblasti). I tyto údaje nelze brát doslova, ale jen pro hrubou orientaci. Osmdesátá léta znamenala pro značnou část lesních porostů v horských polohách Orlických hor prakticky ekologickou katastrofu, kdy došlo během krátkého období k rozpadu a vytěžení celých porostů a vzniku rozsáhlých, těžko zalesnitelných holin. Hlavní příčiny těchto nahodilých těžeb tvořily imise, kůrovec a vítr. Jejich vykazování bylo však poplatné své době. Porosty, které byly pro příslušný rok schváleny jako exhalační, byly jako takové těženy a vykazovány, přičemž současný výskyt vývratů, zlomů nebo kůrovcových souší nebyl zvlášť vylišován, aby nebylo ohroženo splnění tohoto úkolu, který byl zvlášť sledován a vyhodnocován. Jako živelná nahodilá těžba byla vykazována těžba mimo tyto exhalační porosty, kde zase nebyl zvlášť vylišován současný podíl imisí a kůrovce. Exhalační i kůrovcové těžby byly potom hlavní příčinou dalších rozsáhlých škod větrem v narušených porostech. Na tomto množství se podílel vítr cca 90%, sněhové zlomy a námraza cca 10%. V tomto období se již začínají objevovat škody větrem a sněhem i v mladých porostech smrku, vysázených po válce na nelesních půdách.

7.1.3.1.c) Provedená opatření proti škodám větrem Provedená opatření proti větru v minulém období je nutno hodnotit jako málo dostatečná. Během cca posledních 20 let byly prováděny exhalační těžby a intensivně byly zpracovávány rozsáhlé kalamity a opakovaně zalesňovány vzniklé holiny. Důsledkem je velké množství porostních zbytků a různě poškozených porostů, u nichž již vybudování fungujícího systému obrany proti větru není možné a bude nutné je postupně obnovovat.Tím již nezbývala dostatečná kapacita na včasné a kvalitní provádění výchovy mladých porostů, zvláště poválečných výsadeb smrku na nelesních půdách, které vykazují neobvykle rychlý vzrůst a nízkou odolnost proti větru. Mnohdy prvé, nebo opožděné další výchovné zásahy byly provedeny až v posledních letech po roce 1992 LČR a novými majiteli lesa v PLO 25. Rovněž nové výsadby na rozsáhlých holinách nebyly vždy založeny ani vychovávány tak, aby mohlo být v budoucnu minimalizováno nebezpečí škod větrem. Pro vysoké stavy jelení zvěře v nedávném období zde prakticky chybí příměs odolných dřevin (buk, klen), zatím co příměs břízy bělokoré v polohách nad 900m vyhynula. Tehdy používané exoty se neosvědčily. Smrk pichlavý je pomalého vzrůstu, ale poměrně dobrého zdravotního stavu, borovice pokroucená – Pinus contorta trpí značně vytloukáním jelení zvěří. Tyto exoty se již přestaly vysazovat (CHKO Orlické hory).

140



Ochrana lesa

7.1.3.2. Sníh a námraza Škody sněhem i námrazou (ledovkou) zde jsou velmi časté, mnohdy v kombinaci s působením větru. Projevovaly se vrcholovými zlomy (často opakovaně po více let), hlavně v porostech od 20 do 50 ti let. Nejvíce jsou poškozovány smrkové porosty geneticky nevhodné pro tyto vyšší polohy, neboť v minulosti zde byl smrk výlučně vysazován původem z nižších poloh. Pokud jsou v chráněných lokalitách vyšších poloh relativně kvalitní smrkové porosty, jde o jejich dodatečné přizpůsobení těmto příznivějším podmínkám. Sníh působil též pravidelně škody i v hustých mlazinách z plnosíjí, nebo v hustých, nedostatečně vychovávaných skupinách, (v minulosti většina porostů), kde lámal celé skupiny a vytvářel tak značné mezery. Sněhové polomy většího rozsahu : 1883 – 1885, 1907 - 1908, II.-III.1928, 27.-28.X.1930. Rozsáhlé poškození porostů mokrým sněhem bylo v zimním období 1966 – 1967. Škody menšího rozsahu se vyskytují téměř každoročně, např. v letech 1993-1996.

7.1.3.3. Ostatní abiotičtí činitelé I. Škody suchem Škody na kulturách se vyskytují v suchých letech především na JV,V a JZ svazích a v hřebenových polohách. Na příklad v letech: 1811, 1885 - 1887, 1889, 1911, 1921, 1930, 1947, 1982, 1992. V posledním období byla snaha eliminovat tyto škody zvýšeným používáním obalovaných sazenic, což však přináší nové problémy s deformacemi kořenového systému těchto sazenic.

II. Pozdní mráz Vyskytuje se hlavně v údolích potoků a na úpatích strání, v podmáčených kotlinách a na rozsáhlých (kalamitních, imisních) pasekách. Větší zaznamenané pozdní mrazy: 20.V.1876 mráz –4-60C, 27.V.1884 velký mráz, 16.V.1885 napadlo 16cm sněhu, potom mráz, 20.V.1887 zmrzly kultury i výhony na dvacetiletých smrcích, 12.-16.V.1923 mrazy (škody na buku, jedli a ve školkách), v polovině května 1927 mrazy, v zimě 1929 zašlo mnoho jedlí tuhými mrazy, 1.IV.1933 mráz až –300C (Zdobnice). Rovněž tuhé mrazy –300C v I.II.1940. Pozdní mráz (- 90C) byl koncem května roku 1976. Dochází k omrzání letorostů a při častém opakování k obtížnosti zalesnit včas tyto lokality. (Například Velká leč, k.ú. Černá Voda).

III. Mokro Škody podmáčením sazenic se vyskytují hlavně na náhorních rovinách i na svazích na podmáčených a zbahněných lokalitách. Již v první polovině 19. století bylo zde prováděno odvodňování pomocí příkopů. Doporučovalo se na těchto místech vysazovat sazenice na kopečky nebo do záhrobců. IV. Povodně V roce 1998 došlo v oblasti Orlických hor v okolí obce Deštné vlivem prudkých místních dešťů (během 4 hodin cca 200 mm srážek) k rozvodnění místních potoků a ke vzniku značných škod, především na lesních cestách a na budovách, ale i na lidských životech. Následně tato povodňová vlna zasáhla i sousední PLO 26.

V. Ostatní Místy způsobuje jednotlivé i skupinové souše úder blesku, zvláště na podmáčených místech.

7.1.4. Poškození biotickými činiteli 7.1.4.1. Poškození porostů zvěří 7.1.4.1.a) Přehled o výskytu spárkaté zvěře (porovnání normovaných kmenových stavů (NKS) a jarních kmenových stavů (JKS) zvěře : Honitby v PLO 25 se nacházejí v okresech Rychnov nad Kněžnou a Ústí nad Orlicí. Protože se hranice jednotlivých honiteb přesně neshodují s hranicí PLO, byly pro následující přehled zařazeny údaje z mysliveckých hlášení Mysl 1 za roky 1995-1997 vždy za celé honitby, které jsou ve sledované oblasti  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

141

Ochrana lesa


celé, nebo sem zasahují převážnou částí. V okrese Rychnov nad Kněžnou tyto honitby : Osečnice, Uhřínov, Orlické Záhoří, Bartošovice, Ing Karel Janeček, Kolowrat, Kolowrat-Deštné, LČR Neratov, Zdobnice, Sedloňov, Deštné, Olešnice. V okrese Ústí nad Orlicí : Buková hora, Hynkovice, Lichkov, Těchonín, Zaječiny, Lichkov – Hubertus, Orličky, Horní Heřmanice, Jamné v Orl.horách, Klášterec nad Orlicí, Kunvald, Mladkov, Pastviny. Údaje v následující tabulce jsou sečteny za celou PLO 25 za oba okresy. Výměry těchto honiteb činí celkem 39.788 ha z toho les 21.323 ha (= cca výměra PLO 25). N = normované stavy, JKS = jarní kmenové stavy (sčítané), Lov = lov +odchyt+ úhyn TAB. 7.12. HLÁŠENÍ O STAVU A LOVU ZVĚŘE ZE ZASAHUJÍCÍCH HONITEB: Rok 1995 1996 1997 Zvěř Norm. JKS Lov Norm. JKS Lov Norm. JKS Lov srnčí 890 1.189 650 890 1.185 659 890 1.149 577 jelení 161 519 373 161 486 404 161 466 314 mufloní 132 380 231 132 432 246 132 337 236 zaječí 1.002 1.112 383 1.002 910 173 1.002 875 164 černá 371 484 420 liška 188 261 274 Mimo tyto volné honitby je v PLO 25 ještě obora Vidlice (80ha) se stavem zvěře mufloní ( cca 40 ks) a několika kusy zvěře jelena Dybowského. Snaha provést redukci stavů jelení zvěře se datuje od roku 1982, kdy však pro složitou politickou situaci v sousedním Polsku tam nebyl prováděn lov této zvěře vůbec, nebo jen velmi omezeně a tato zvěř ve velkém počtu migrovala na naše území. Proto naše snaha o redukci stavů jelení zvěře i přes vysoké počty ulovených kusů zvěře (ročně přes 500 ks) dlouho nepřinášela očekávané snížení stavů. V současné době se již jeví stavy jelení zvěře jako podstatně nižší než dříve, i když v posledních třech letech vykazované jarní stavy ještě téměř trojnásobně překračují normované stavy. Po dosažení normovaných stavů zde bude možné lovit ročně jen přírůstek ve výši cca 60 ks, v posledních třech letech se ale loví ročně ještě 300 – 400 ks. Skutečnost, že při ročním odlovu více než pětinásobku množství jelení zvěře, než které by odpovídalo normovanému stavu, dochází jen nepatrně k poklesu jarních sčítaných stavů, dokazuje, že skutečné stavy jsou dosud ještě mnohem vyšší než vykazované (cca 5x 160 = 800), nebo že dochází i nadále ke značné migraci jelení zvěře z Polska. Přesto při dosažení tohoto, sice dosud velmi vysokého, ale přece jen již výrazně sníženého stavu jelení zvěře, za současného kladného účinku přezimovacích obůrek, dochází již nyní k velkému snížení výskytu nových škod loupáním i okusem. Rovněž stavy mufloní zvěře jsou dosud téměř trojnásobné nežli normované, i když za poslední dva roky (1996-97) došlo již ke snížení jarních stavů (o 95 ks). Rovněž jsou též vykazovány mírně zvýšené stavy zvěře srnčí, která však se v horských oblastech vyskytuje jen sporadicky a její zvýšené stavy jsou především v nižších polohách PLO 25. Na celkových škodách zvěří se však srnčí zvěř podílí i přes nejvyšší početnost této zvěře nejméně. Významný je i zřetelný pokles stavů zajíců, který je hlavně patrný z poklesu počtu úlovků této zvěře v posledních třech letech, i když hlášené jarní stavy zatím jsou vykazovány jako velmi nadhodnocené. V této oblasti lze toto radikální snížení stavů zajíců (které spíše souvisí s výrazným vzestupem stavů lišek a krkavců) uvítat, protože při snaze zajistit do porostů potřebnou příměs buku a klenu, je ochrana těchto kultur proti jednotlivým zajícům velmi obtížná, nákladná a málo účinná. Naopak nápadný vzestup je u stavů lišek, jejichž počty vlivem úspěšné vakcinace proti vzteklině silně stoupají a lov lišek v posledních dvou letech již přesahuje počty ulovených zajíců. V této oblasti však, s ohledem na trvalý výskyt škod, které způsobují myšovití hlodavci (hlavně hraboš mokřadní), je možno zvýšený stav lišek považovat spíše za prospěšný pro les.

7.1.4.1.b) Zhodnocení poškození porostů zvěří v minulosti V historické době se vyskytovala jelení zvěř v oblasti Orlických hor sporadicky až do roku 1819. Další výskyt jelení zvěře se uvádí až po roce 1859. Kolem roku 1900 již zde jelení zvěř působila velmi citelné škody (na tehdejší poměry). V roce 1895 se uvádí 318 ha porostů silně poškozených loupáním, v roce 1904 již 669 ha. Z toho bylo určeno k předčasné obnově 130 ha loupáním nejvíce poškozených mladých porostů. Jelení zvěř byla potom silně redukována, takže od roku 1915 již byly opět loveny jen jednotlivé kusy. K dalšímu nárůstu početních stavů došlo od 30.let tohoto století. Obrat nastal po 50.roce, kdy došlo k nebývalému přemnožení jelení zvěře a jejímu rozšiřování i do dalších oblastí, kde dosud nebyla a současně k výraznému nárůstu škod. Mimo jiné byly velmi silně poškozeny i poválečné výsadby na nelesních půdách a většina mladších porostů v celé oblasti. Mnoho takto poškozených porostů bylo potom vytěženo při následných větrných kalamitách.

142



Ochrana lesa

7.1.4.1.c) Současné poškození porostů zvěří Většina mladších porostů (cca do 50 let) je velmi silně poškozena loupáním jelení zvěří z nedávného období. Intensita nového poškození se již snižuje, i když je dosud stále ještě vysoká. Též jsou citelné škody okusem, hlavně na listnáčích, které bez nákladné ochrany nelze v kulturách udržet. Nepříjemné jsou i škody vytloukáním jelení zvěří, zvláště v mezernatých kulturách na mrazových lokalitách. Naopak lze tolerovat vytloukání na kleči, čímž se zabraňuje vytvoření souvislého porostu kleče.

7.1.4.1.d) Zhodnocení prováděných opatření k zabránění škodám zvěří Místy se provádí v ohrožených porostech ochrana proti loupání a ohryzu jelení zvěří nátěrem vybraných kmenů vhodnými repelenty . V provozu je pět přezimovacích obůrek pro omezení vzniku škod na porostech v zimním období. Zavedení těchto přezimovacích obůrek velmi podstatně snížilo výskyt škod zimním ohryzem. Listnáče jsou běžně oplocovány, též se provádějí ochranné nátěry sazenic proti zimnímu okusu. Z přípravků pro ochranné nátěry se dosud dává přednost přípravku Morsuvin, méně se používá novější Neoponit (prý někdy špatně drží na sazenicích na mokrý, nebo zmrzlý podklad), někde ještě používají Nivus, též mechanickou ochranu ovazováním koudelí. Přípravek Lavanol, který působí jako pachový repelent, je sice velmi účinný a pro malou spotřebu přípravku levný, ale pro nebezpečí popálení výhonů při nesprávné aplikaci (nátěr v souvislé vrstvě jako u Morsuvinu) je používán málo a se značnou nedůvěrou. Jsou budovány kontrolní srovnávací plochy (pro posuzování vlivu zvěře na růst a vývoj kultur v oplocence a na srovnatelné neoplocené ploše).

7.1.4.2. Podkorní a listožraví kalamitní škůdci Z kalamitních škůdců se v PLO 25 vyskytují lýkožrout smrkový a ploskohřbetky. Ostatní kalamitní škůdci zde mají minimální význam.

7.1.4.2.a) Lýkožrout smrkový I. Kalamitní výskyt kůrovců v historickém období: Kalamitní výskyt kůrovců v historické době nebyl v této oblasti zaznamenán. K silnějšímu výskytu kůrovců a k místním škodám docházelo vždy po větších živelných kalamitách a hlavně v obdobích velkého sucha. (1868-1870, 1922,1947-1950). V minulosti však byl díky pečlivé práci lesníků každý začátek přemnožení kůrovců rychle zastaven. Zapojené horské smrčiny ve vysokých, chladných polohách, byly pro rozvoj kůrovců málo vhodné. II. Výskyt kůrovců v posledním období: Až v souvislosti s prudkým nárůstem imisního poškození hlavně hřebenových porostů v 80. letech, jejich prosvětlením v kombinaci s mimořádným obdobím sucha, došlo zde ke kalamitnímu přemnožení kůrovců v letech 1982 - 1987 a 1992 – 1995. LHC Rychnov Opočno Lanškroun Celkem:

1987 21.831 1.878 2.992 26.701

1988 6.235 1.693 2.313 10.241

1989 1.481 270 1.239 2.990

1990 1992 1993 1994 1995 1996 895 12.959 32.293 10.475 19.649 8.045 88 12.924 31.004 15.228 8.950 3.047 148 7.867 8.926 26.997 22.043 12.673 1.131 33.750 72.223 52.700 50.642 23.765

1997 3.001 2.336 5.337

Suma 118.277 75.655 88.994 282.926

I když tato tabulka uvádí kůrovcem napadené a zpracované dříví (v m 3 ) v uvedených letech za celé LHC (tedy i za části v PLO 26 a v PLO 31), vypovídá velmi dobře o dynamice tohoto škůdce v jednotlivých letech. Přitom, jak již bylo výše uvedeno, určitá část kůrovcového dříví byla z obav před sankcemi, nebo pro zjednodušení administrativy, vykazována lesním provozem jako ostatní souše, nebo jako živelná kalamita, čímž docházelo k určitému zkreslení směrem dolů. Zachycené období vypovídá o poklesu výskytu kůrovců od roku 1987 do roku 1990, potom následuje prudký nárůst od suchého roku 1992 a potom pomalý pokles až do roku 1997, kdy se již, až na výjimky podařilo kalamitu zastavit. Ke kalamitnímu přemnožení kůrovců (především lýkožrouta smrkového a v nejvyšších horských polohách i lýkožrouta menšího – Ips amitinus) docházelo v minulých cca 20ti letech hlavně v obdobích déletrvajícího sucha (1982-1987 a 1992-1995) z toho nejvíce při celoplošném hynutí smrkových porostů vlivem působení imisí na začátku osmdesátých let jako následek společného působení všech stresových faktorů současně (sucho, imise, žír ploskohřbetek, klimatické vlivy, chemické změny v půdě včetně zanedbání základních opatření ochrany lesa tj. včasného zpracování a asanace kůrovcem napadených stromů v těchto imisemi poškozovaných porostech).  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

143

Ochrana lesa


Katastrofálně rychlý rozpad porostů, velkoplošné holoseče imisemi a kůrovci poškozovaných porostů (exhalační těžby) umožnilo kůrovcům kalamitní šíření v dosud netěžených poškozených porostech a tím k rychlému zhoršování zdravotního stavu těchto porostů a tím k nutnosti dalších těžeb. Přemnožení kůrovci potom napadali i ještě relativně zdravé porosty v nižších polohách.V současné době je kůrovec, až na výjimky, opět v základním stavu (od roku 1997). III. Používané kontrolní metody ke zjištění populační hustoty kůrovce a prováděná opatření k redukci škůdců: Během 80. let zde byly proti kůrovcům používány prakticky jen feromonové lapače, v době rozpadu horských porostů a exhalačních těžeb, spíše jen jako kontrolní, ne jako obranné. V těchto letech však bylo každoročně velké množství čerstvých polomů, které mohly dostatečně nahradit chybějící klasické lapáky, kdyby se je však vždy podařilo včas zpracovat, což pro velký rozsah kalamit a nepřístupnost mnohých lokalit nebylo vždy dodrženo. Asanace byla v tomto období prováděna rovněž jen chemicky postřikem napadené dřevní hmoty insekticidy. V roce 1987 zde (polesí Luisino údolí) byla úspěšně vyzkoušena nová metoda boje proti lýkožroutu smrkovému, spočívající v usměrňování náletu kůrovců vyvěšováním feromonových odparníků na stojící smrky, předem určené k těžbě. Tato metoda se zvláště osvědčila v imisemi poškozených porostech, kde již byl značný rozptyl kůrovcem napadených stromů po porostech a kde již klasické metody (lapače, lapáky) nebyly dostatečně úspěšné. Tato nová metoda byla v téže době vyzkoušena a potom používána i na polesí Kostelec n/Orlicí (PLO 26) a v Krkonoších, při zvládání obdobné kůrovcové kalamity (na LZ Harrachov). Tato metoda byla označena jako „Metoda usměrňování náletu lýkožrouta smrkového na okraje porostů určených k těžbě“. Její výhoda spočívá v tom, že nalétne vždy jen tolik stromů, kolik jich v dané lokalitě a v dané době jsou kůrovci schopni obsadit. Při kácení lapáků jich vždy pokácíme buď zbytečně mnoho, nebo málo. Další výhoda spočívá v tom, že stačí, když umělý feromon zajistí nálet prvních kůrovců. Další nálet již je zajišťován feromonem, který produkují sami kůrovci, takže nálet kůrovců není již závislý na postupně klesající účinnosti feromonového odparníku. Mimo to je kapacita stojících lapáků mnohem větší než u pokácených lapáků a to o množství kůrovců, které strom během náletu ještě usmrtí výronem pryskyřice a dále využitím celého povrchu kmene. Nezbytnou podmínkou je samozřejmě pravidelná kontrola a vyznačování dalších nalétnutých stromů, sledování vývoje kůrovců a samozřejmě včasné zpracování a účinná asanace napadených stromů (jako u všech ostatních metod). Výhoda je v tom, že o napadených stromech předem víme, nemusíme je hledat a můžeme je asanovat v optimálním termínu. Rovněž to jsou stromy námi určené k těžbě, takže nedochází k nežádoucímu porušování porostních okrajů na nevhodných místech. V minulých cca 10ti letech zde byly též hojně používány otrávené lapáky proti lýkožroutu smrkovému (Kmeny opatřené feromonovým odparníkem a ošetřené insekticidem. Ještě v roce 1996 to bylo na LS Rychnov 2.013 ks).Tato metoda byla sice v době kalamitního přemnožení kůrovců velmi účinná, ale tím, že současně jsou při ní hubeni i predátoři kůrovců (užitečný hmyz), další používání otrávených lapáků není vhodné, neboť v lese zbaveném přirozených nepřátel kůrovců se tito množí mnohem rychleji. V případě používání otrávených lapáků bez feromonu (ať již nedopatřením, nebo po odcizení feromonu) dochází výhradně jen k hubení užitečného hmyzu. Totéž pak je i při chemické asanaci kůrovcových stromů, po dobu, kdy takto ošetřená hmota ještě zůstává v lese. Proto je vhodnější chemickou asanaci v lese omezit na nejnižší možnou mez (chemicky ošetřenou hmotu pak co nejdříve z lesa odvézt), nejlépe ji nahradit šetrnějšími metodami (odkorněním, nebo včasným odvozem ke zpracovateli, který provede odkornění před pořezem kulatiny na pile. IV. Vliv kůrovců na současný zdravotní stav: V současné době došlo především díky zlepšené úrovni prováděných opatření (ve větším rozsahu se používají klasické lapáky v kombinaci s lapači a zvyšuje se podíl asanace odkorňováním) proti kůrovcům ( v PLO 25 převažují velcí soukromí vlastníci lesa a LĆR) a též vlivem příznivého vývoje počasí od roku 1995 i vlivem postupného snižování objemu imisní zátěže k poklesu výskytu kůrovcem napadených stromů. Jednotlivé kůrovcové stromy se zde však přesto stále objevují. Tento příznivý stav může být udržen pouze tehdy, budou-li všichni pokračovat společně v důsledném plnění všech opatření ochrany lesa proti škůdcům, jako by stále trvalo kalamitní ohrožení. Jinak by při nejbližším zhoršení přírodních podmínek (další suché roky) hrozilo nové vypuknutí kůrovcové kalamity a následně další škody větrem v kůrovcem narušených porostech. Další důležité zjištění je v tom, že ve vyšších polohách, (nad 800m) zde již zcela převažuje (až 80%) lýkožrout menší (Ips amitinus). Zjištěno při venkovním šetření OPRL v roce 1998. Pro jeho zachycení je nutné používat přiměřený podíl klasických pokácených lapáků, protože v lapačích používané feromony lákají pouze lýkožrouta smrkového, zatím co do lapáků lze zachytit všechny hlavní škodlivé druhy kůrovců na smrku, včetně lýkožrouta menšího a lesklého. Lýkožrout severský zde dosud nebyl zjištěn a ani se zde jeho škodlivý výskyt v nadmořských výškách nad 600mn/m nepředpokládá. Při monitorovací akci výskytu lýkožrouta severského (VÚLHM Jíloviště – Strnady), byl však v roce 1997 výskyt tohoto škůdce potvrzen v jižním sousedství PLO 25 na LS Lanškroun a Choceň. Proto pro nižší polohy PLO 25 toto nebezpečí nelze podceňovat.

144



Ochrana lesa

7.1.4.2.b) Ploskohřbetky na smrku V lesní oblasti 25 Orlické hory se vyskytují dlouhodobě ohniska výskytu ploskohřbetky smrkové, byl zde však zjištěn i výskyt ploskohřbetky černé a severské. Ohniska mají vlivem přeléhání housenic pod hrabankou trvalý charakter, k hromadnému rojení však dochází méně často. Porosty jsou však každoročními žíry poškozovány různou intensitou. V roce 1988 bylo provedeno letecké ošetření přípravkem Dimilin SC 48. Lépe se však osvědčila obrana proti ploskohřbetkám pomocí černé zvěře, které byla v napadených a ohrožených porostech poskytována přiměřená ochrana, včetně přikrmování jadrnými krmivy pro její udržení v místech zvýšeného výskytu ploskohřbetky. Černá zvěř totiž ničí v zemi všechny ročníky populace ploskohřbetky, zatím co chemický letecký zásah je pouze proti potomstvu jednoho silného rojení v daném roce. Určitá možnost využívání černé zvěře při ochraně proti ploskohřbetkám je spíše jen v režijní honitbě LČR, nebo ve vlastních honitbách větších majitelů lesa, protože u pronajatých honiteb záleží na dohodě vlastníka ohroženého lesa s nájemcem honitby o dočasném hájení černé zvěře a o nákladech na její přikrmování. Problém je v tom, že na úhradu nákladů na případné chemické ošetření (letecké) lze obdržet státní příspěvek, zatím co náklady na přilákání a udržení černé zvěře v ohrožených porostech vhodným krmením by musel zájemce o tuto ekologicky šetrnou a účinnou ochranu hradit z vlastních prostředků. LČR toto nemůže hradit v pronajatých honitbách vůbec a v režijní honitbě z omezených prostředků na myslivost a nikoli z prostředků na ochranu lesa.

7.1.4.2.c) Bekyně mniška Výskyt bekyně mnišky zde nedosáhl kalamitního rozsahu ani ve dvacátých letech, kdy v nižších polohách na mnoha místech republiky způsobila značné škody. V nižších polohách této oblasti byl pozorován zvýšený stav v roce 1908 a zvýšený nálet motýlů v letech 1920 – 1921. Významnější škody však nebyly zaznamenány. Výskyt je každoročně kontrolován odchytem samečků bekyně mnišky na lepové desky opatřené feromonem (Disparlure). Zjišťován je zde pouze základní stav. V nadmořských výškách nad 650 m n. m. se sice ještě bekyně mniška běžně vyskytuje, ale již prakticky nehrozí její kalamitní přemnožení. V nižších polohách oblasti však zůstává na místě přiměřená opatrnost a nutnost pravidelné kontroly výskytu bekyně mnišky.

7.1.4.3. Ostatní hmyzí škůdci Smrkové sazenice a mladé stromky jsou zde poškozovány úživným žírem lýkohuba smrkového (Hylastes cunicularius), který hlodá v lýku chodbu, směřující od krčku sazenice směrem dolů do kořene. Všeobecně nejhojnější z drobných kůrovců, lýkožrout lesklý, zde v obdobích sucha napadá i založené, nebo i čerstvě vysázené sazenice smrku, případně doprovází oba lýkožrouty (smrkového a menšího) ve vrcholových částech napadených stromů. Množí se zde běžně v ponechávané hmotě z prořezávek a v ležících vršcích po sněhových zlomech, též v klestu po těžbě. Jeho dostatečnou redukci lze zajistit používáním přiměřeného podílu klasických lapáků, případně v zimním období pálením napadeného klestu z letního období. Pupeny terminálních výhonů jsou zde v polohách nad 800m často napadány a vyžrány housenkou drobného motýla molovky (Argyresthia certella), která hlavně v mlazinách (8 – 15 let), způsobuje ztrátu průběžnosti osy mladého smrku a vznik četných dvojáků, nebo i více vrcholů. Žír klikoroha borového ve vyšších polohách nahrazují lalokonosci (zde hlavně lalokonosec černý, Otiorrhynchus niger), kteří nejen že poškozují sazenice ožíráním kůry při úživném žíru, ale jejich larvy též poškozují sazenice ožíráním kořínků. Pomístně byl též zjištěn výskyt (žír) pilatky horské, (Pachynematus montanus), (Luisino údolí, Zdobnice). V letech 1979 – 1983 se zde zřetelně projevoval zvýšený výskyt obaleče modřínového (Steganoptycha diniana). V oblasti se dříve vyskytovala větší příměs jilmů (horského a vazu), zvláště podél cest jako stromořadí. Většina těchto jilmů byla již zničena postupným náletem bělokazů z rodu Scolytus, kteří přenášejí grafiozu jilmů. Při tomto šetření v roce 1998 byly na dvou napadených jilmech u obce Říčky zjištěny následující druhy : Scolytus scolytus a Scolytus multistriatus. Protože se včasná obrana bohužel neprovádí, hynutí posledních jilmů nadále pokračuje.

7.1.4.4. Ostatní poškození biotickými činiteli 7.1.4.4.a) Hlodavci Hlavně na rozsáhlých zalesněných plochách po kalamitních a imisních těžbách se vyskytuje poškození ohryzem kořenů a kůry na sazenicích v krčku především u listnatých sazenic (buk, klen) ale i u kleče od myšovitých hlodavců, nejspíše od hraboše mokřadního, i když některá pozorovaná poškození připomínala i žír hryzce (Arvicola terrestris). Na začátku 90. let bylo nákladem východočeských státních lesů provedeno po celé PLO 25 rozsáhlé vyvěšování (cca 250 ks) budek pro sovy a malé dravce (poštolky) za  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

145

Ochrana lesa


účelem zlepšení jejich hnízdních možností a zvýšení jejich početnosti pro biologickou regulaci hlodavců. V současné době se toto již neprovádí.

7.1.4.4.b) Hniloby Poškození porostů a dřevní zásoby hnilobami je značné. Velmi jsou poškozeny smrkové porosty I.generace lesa, které zde jsou navíc velmi silně poškozeny loupáním a ohryzem jelení zvěří. Dále jsou takto poškozeny geneticky nevhodné porosty, které jsou opakovaně postihovány vrškovými zlomy a všechny další porosty, které jsou mechanicky poškozeny ať již při těžbě, přibližování nebo ohryzem a loupáním zvěře. Největší zastoupení zde má pevník krvavějící, též kořenovník vrstevnatý.

7.1.4.4.c) Žloutnutí smrku s tracheomykózními příznaky Na více lokalitách v této oblasti je od konce 80.let pozorováno onemocnění smrků, projevující se nápadným žloutnutím jehličí. Nejčastěji bývají napadeny relativně rychle rostoucí smrkové mlaziny ve věku do cca 25 let. Napadení se ve své typické podobě projevuje žloutnutím jehličí všech ročníků mimo letošních výhonů na větvích jednoho až několika (2-3) přeslenů ve střední části koruny. V následujícím roce toto žluté jehličí opadá a v koruně stromu po něm zůstane typické „okno“. Pokud v následujícím roce nedojde ke zlepšení stavu, pokračuje žloutnutí na sousedních přeslenech nahoru i dolů. Rozborem vzorků odebíraných z takto napadených jedinců (VÚLHM Jíloviště- Strnady), bylo ve vodivých pletivech zjištěno podhoubí hub rodu Ophiostoma, způsobující tracheomykózní onemocnění dřevin. Toto onemocnění však jednoznačně souvisí s poruchami ve výživě lesních dřevin. Přítomnost hub v pletivech je zde umožněna nízkou zásobou živin, která oslabuje obranný systém rostliny, takže tyto saprofytické houby zde nacházejí příznivé podmínky (prakticky odumírající materiál). Při zlepšení stavu výživy se růst těchto hub omezuje a může docházet i ke zlepšování zdravotního stavu již napadených stromů. To se zde projevilo jednak po leteckých aplikacích kapalných hnojiv obsahujících hořčík nebo vápník (Premag, Cansol , v letech 1988-1990), kdy došlo k nápadnému zlepšení zdravotního stavu, nebo po letech s příznivějšími klimatickými podmínkami. K výraznému zhoršení stavu výživy zde dochází na přirozeně velmi chudých půdách, kde vlivem imisí, především vlivem kyselých dešťů, dochází k vyplavování zbytku živin a k redukci mykorrhizy na kořenech dřevin. Při déletrvajícím onemocnění žloutnutím dochází k postupné ztrátě jehličí vedoucí až k uhynutí napadených stromů. Žloutnutí se objevuje i u starších porostních skupin smrku, zvláště po oslabení žírem ploskohřbetky. Zvlášť silný výskyt žloutnutí byl v roce 1995 pozorován v odděleních 529, 533 – 535, 654A,C,D, 656C,E,F, 657, 658A,B,D, 660-661, 662A,B,C,D, 665A, 666 v rozsahu 802 ha jen u LČR na LHC Rychnov. Od roku 1986 je toto poškození pozorováno i v oblasti Šerlišského mlýna (LHC Opočno), na polesí Zaječiny a též i v oblasti Suchého vrchu.

7.1.4.4.d) Hynutí olší V roce 1994 bylo na LHC Rychnov v pamětní knize zaznamenáno neobvyklé poškození olší. Tyto olše v měsíci květnu nevyrašily, nebo jen v omezené míře drobnými listy. Mimo olší v lesních porostech byly především postiženy i olše v břehových porostech a na nelesních půdách. Rašení pokračovalo až v červnu a červenci. Na LHC Rychnov nad Kněžnou zjistili rozsah poškození : 115 ha slabého (do 30%), 38 ha středního (30-50%), a 10 ha silného (více než 50% poškozených jedinců). Toto poškození se v tomto roce vyskytlo s různou intensitou prakticky na celém území bývalého východočeského kraje. Více byly postiženy starší olše nad 40 let, místy však byly napadeny i mladší porosty. Poškození není doprovázeno napadením hmyzem. Dle VÚLHM Jíloviště Strnady je hlavním původcem, způsobujícím nevyrašení části pupenů, patrně houba Sporidesmium wroblewski. V následujících letech se rozsah tohoto poškození podstatně snížil a nabyl spíše chronického charakteru. Chřadnoucí olše přežívají i několik let, zpravidla však nakonec hynou. Toto chřadnutí olší se vyskytovalo i v roce 1998 ve všech námi sledovaných přírodních lesních oblastech (PLO 10, 16, 17, 23, 25, 26, 31), více však v nižších polohách, zejména v PLO 17. Proto bude nezbytné tomuto jevu v následujících letech věnovat náležitou pozornost.

146



Ochrana lesa

7.2. Návrh dlouhodobých opatření ochrany lesa 7.2.1. Návrh opatření v lesích ohrožených imisemi Doporučuje se obnovení biologického monitoringu imisní zátěže SO2 pomocí rozborů dvouletého jehličí smrku tak, jak byl prováděn ve spolupráci s VÚLHM VS Opočno v letech 1988, 1990, 1992. Rovněž se doporučuje občas provádět rozbory půd a jehličí pro zjišťování stavu výživy lesních dřevin (smrku) a v případě zjištění kritického stavu uvažovat o aplikaci kapalných hnojiv, nebo o vápnění dolomitickým vápencem, zvláště v lokalitách, které dosud vápněny nebyly. Tato prospěšná činnost bude zřejmě limitována tím, zda bude majitelům lesa dotována. Tento záměr konsultovat s VÚLHM a Správou CHKO. Při umělé obnově bude asi i nadále nutno používat přihnojování (např. tablety Silvamix) k sazenicím, pro zajištění jejich zdárného růstu v prvním období po výsadbě. Posoudit kvalitu kořenového systému u obalovaných sazenic používaných k výsadbě s hlediska jeho trvalých deformací a následného nekvalitního růstu. I když lze očekávat v budoucích letech další podstatné snížení imisní zátěže, (po definitivním uvedení do provozu odsiřovacích zařízení u velkých elektráren), budou zde asi ještě po dlouhou dobu přetrvávat negativní důsledky dlouhodobého působení imisí (překyselení lesních půd).

7.2.2. Návrh opatření v porostech narušených a ohrožených abiotickými činiteli (vítr, sníh, ledovka)

7.2.2.1. Návrh opatření proti větru a proti sněhu Rozhodující škodlivý činitel, který zásadním způsobem ohrožuje hospodaření je zde vítr. Mimo převažujících bořivých větrů Z směrů je zde nebezpečný vítr SV (Polák), dále přepadové větry V a Z tam, kde byly odtěženy hřebenové porosty. S ohledem na velmi členitý terén, mohou se v různých lokalitách škodlivě projevit větry různých směrů. Zvláště ohrožené jsou zbytky porostů poškozené imisemi a narušené předchozími kalamitami. Proto všechna opatření ochrany lesa musí omezit škodlivé působení větru na co nejmenší míru. V nejvíce větrem ohroženém horském území (pásma ohrožení imisemi A, B) proběhla v minulém období posledních 15 let imisní, kůrovcová a následně větrná kalamita s naprostou destrukcí porostního prostředí. U značné části porostů, nebo jejich zbytků, jsou čerstvě obnažené porostní stěny, nebo jsou tyto porosty značně prořídlé. V tomto území se nachází značná rozloha geneticky nevhodných, prořídlých porostů silně poškozených sněhem a námrazou. Všechny tyto porosty jsou silně ohroženy větrem, sněhem či námrazou a kůrovci. V nižších polohách (pásma ohrožení C, D) je stav ohrožení porostů větrem a sněhem příznivější. Navrhovaná opatření : - Vyloučit škodlivé působení kůrovců, aby nevznikala nová ohniska, která by mohla být východiskem pro následné škody větrem - Přednostně zahájit obnovu řídkých porostních zbytků a porostů s vysokým stupněm poškození (IIIb – IVa) a silně poškozených porostů IIIa, pokud nevykazují zřetelnou regeneraci - Promyšleně obnovovat zbylé kvalitní smrkové porosty a zejména smíšené smrkobukové porosty s ohledem na nebezpečí větru. Uplatnit zejména podrostní způsob hospodaření, s využitím přirozené obnovy kombinací násečného a clonného způsobu obnovy. - Při obnově porostů v 5 – 7 LVS zakládat buková žebra (šířky cca 30 – 40m), nebo skupiny řazené kolmo na směr nebezpečného bořivého větru, na prudších svazích po spádnici. V nižších polohách na příznivějších stanovištích s příměsí JD a KL. Příměs BK, případně KL je nutno zabezpečit i v porostních okrajích podél cest, linek v pruzích cca 20 m. - V porostech 1. – 2. věkového stupně v horských polohách, které vznikly zalesněním kalamitních ploch, je nutné co nejdříve prořezání širších průseků, které tvoří hranice mezi porosty. Původní linky byly v období imisní kalamity stabilizovány železnými tyčemi pro zachování původního rozdělení lesa. Dále je třeba s ohledem na terén, nebezpečný vítr, vyklizování dřeva a budoucí obnovu, provést rozčlenění na pracovní pole (š 40 – 50m) vyklizovacími linkami v šíři 4m. Podobná opatření je třeba provést i v mlazinách v nižších polohách. - Porosty, založené na bývalých zemědělských pozemcích, které jsou dnes převážně ve 4. věkovém stupni, je třeba promyšleně rozčlenit systémem rozluk. Rozluky by měly být řazeny a rozšiřovány proti směru nebezpečného větru. Je vhodné je opřít o již zpevněné linie (cesty, průseky, listnaté skupiny). Nejvýhodnější se jeví jejich přiřazení k širokým mezím a hromadnicím kamene. Zde je výhodou již zapláštění návětrného okraje sousedního porostu. Navíc na těchto mezích rostou starší kleny i buky, které zde lze využít pro možnost přirozené obnovy. Na těchto převážně svěžích stanovištích 5. – 6. LVS se počítá se změnou druhové skladby a založením ochranných prvků z odolných dřevin ( BK, KL, JD).  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

147

Ochrana lesa

-


I na ostatním území v porostech II. – III. věkové třídy větších rozloh je třeba obdobně zakládat rozluky. Na stycích porostů starších s mladšími, stojí-li starší porost na návětrné straně, je třeba provést včas odluky tak, aby mladší porost byl schopen si vytvořit a udržet zapláštěný návětrný okraj do doby, až bude starší porost obnoven, aby byl schopen samostatně odolávat bořivému větru.

7.2.2.2. Zvýšení stability výchovou lesních porostů Výchovné zásahy do vývoje porostní struktury od nejranějšího věku jsou hlavním opatřením, kterým lze do budoucna omezovat negativní dopady škodlivých činitelů na lesní porosty v PLO 25. Hlavní zásada je ve včasném rozčlenění již zalesněných nebo zalesňovaných ploch na přehledná pracovní pole (budoucí mýtní články). Od mládí u SM pěstovat co nejdéle volné koruny stromů, zabránit podesýchání spodních větví a omezit tím vnitrodruhovou konkurenci natolik, aby nebyl nadměrně podněcován výškový přírůst stromů a tím byla nepříznivě ovlivňována jejich odolnost proti sněhu a větru. Při výchově podporovat všechny vhodné jedince přimíšených zpevňujících jehličnatých a listnatých dřevin. Zvláštní péči je nutné věnovat pěstování všech porostních okrajů i podél cest a linek. Pěstovat porostní okraje podél všech cest, linek a okrajů lesa, ne jenom proti předpokládanému směru nebezpečného větru. Porostní okraj nemá být tvořen jedinou řadou okrajových stromů, při jejichž případném poškození nebo zničení zůstane v budoucnu porost nechráněn až do daleké obnovy a tudíž pravděpodobně může být předčasně poškozen nebo zničen větrem. V probírkových porostech poškozených imisemi v pásmu ohrožení A, B je nutno uvolňovat případnou příměs odolných listnáčů. Ve SM nutno postupovat velmi opatrně a omezit se pouze na uvolňování nejkvalitnějších a nejzdravějších stromů a na důsledný zdravotní a asanační výběr. Dále viz. též kap. 9.5.9..

7.2.2.3. Zvýšení stability při obnově porostů Zásady obnovy porostů v PLO 25 Orlické hory jsou velmi podrobně zpracovány ve „Studii obnovy lesních porostů v pásmu ohrožení imisemi B v oblasti Orlických hor“ zpracované ÚHÚL, pobočkou Hradec Králové ( MINX, HANIŠ1988). Z této studie je nutno vyloučit návrhy na výsadbu náhradních dřevin smrkových a borových exot a nové výsadby kleče( CHKO Orlické hory). Se zastoupením kleče v nejvyšších polohách se však i nadále bude muset uvažovat, částečně i jako s přípravnou dřevinou k postupnému doplňování a nahrazování cílovými dřevinami na základě výjimky povolené MŽP. Hlavní cílovou dřevinou zůstává i nadále smrk ztepilý, buk a jedle. Příměs buku by se měla zvyšovat, hlavně na stanovištně i klimaticky vhodných lokalitách, na svěžích a bohatších půdách nebo na spodních částech svahů, které jsou obohaceny živinami s příznivou vlhkostí. Buk by neměl být vysazován na chudých stanovištích, na zamokřených stanovištích a v mrazových polohách, na exponovaných hřebenových stanovištích a na velkých holinách. Jako další vhodná příměs se uvažuje v nižších polohách jedle, která již není tolik ohrožena nižší úrovní imisí a jejíž růst je nadějný, ve vyšších a vlhčích polohách klen.Na vhodných lokalitách využívat ke zpevnění i modřín. V nejvyšších polohách bude listnatou příměs zajišťovat jeřáb ptačí. Bříza bradavičnatá se v polohách nad 850 m nikdy nevyskytovala a náhradní výsadby a výsevy zde po cca 12 letech vlivem extrémních klimatických podmínek uschly. Pro polohy nad 850m je nutno používat odolnou břízu pýřitou. Výsadby břízy nejsou vhodné tam, kde lze úspěšně pěstovat hlavní cílové dřeviny (bk, kl, jd, md, sm). Všechny výsadby odolných dřevin je vhodné situovat dle místních podmínek do pruhů podél porostních stěn, kolmo na směr větrů, nebo do skupin. Nutností je jejich ochrana proti zvěři, buď oplocením, nebo individuelní ochranou (rozsochy, plasty - na příklad RIDEX, nátěry). Další podmínkou bude dosažení skutečně únosných stavů jelení zvěře a silná redukce mufloní zvěře. K obnově navrhovat především porostní zbytky rozvrácené imisemi, kůrovcem nebo větrem, i u mladších skupin, kde není reálný předpoklad k tomu, že mohou dosáhnout mýtného věku. Postupně podsazovat a obnovit zbytky ponechaných ekologických žeber, případně velmi silně poškozených porostů. Ve vhodných lokalitách nepospíchat s obnovou kvalitních starších porostů, které lze bez většího rizika ještě předržet. Zahájit předčasnou obnovu částí nejvíce poškozených (loupáním jelení zvěří, větrem, hnilobami) porostů, které pocházejí z výsadeb na nelesních půdách. Zahájit předčasnou obnovu i v mladších porostech nevhodné provenience, které vykazují špatný vzrůst a jsou řídké a silně poškozené sněhovými zlomy. Do těchto mladších porostů umisťovat obnovní prvky, umožňující dlouhodobě dosáhnout potřebné příměsi stinných dřevin (buku, jedle). Všechna tato opatření uplatnit při obnovách LHP u jednotlivých majitelů lesa po dohodě s nimi s přihlédnutím k případným změnám. Nelze totiž vyloučit ani případnou potřebu rekonstrukcí části současných mlazin, špatně rostoucích na rozsáhlých holinách po exhalačních těžbách nebo kalamitách. Zahájení předčasné obnovy mladých porostů v uvedených případech bude možné po vyžádání a udělení výjimky ze zákona.

148



Ochrana lesa

7.2.3. Návrh opatření v porostech narušených a ohrožených zvěří Postupně navrhovat a provádět rekonstrukce a předčasné obnovy mladých skupin, silně poškozených v minulosti loupáním zvěře (v souladu s těžebním postupem v ostatních porostech). Všechny silně poškozené porosty prověřit zařizovatelem při popisech porostů a po dohodě s lesním hospodářem navrhnout nezbytný rozsah rekonstrukcí. Rekonstrukce provádět přednostně formou clonných sečí, kotlíků a podsadeb ke zvýšení podílu buku a jedle. Stav méně poškozených porostů zlepšovat výchovou. Udržovat nadále v provozu přezimovací obůrky pro jelení zvěř pro jejich mimořádně kladný význam při snižování zimních škod ohryzem a loupáním. Vyhodnocovat účinnost kontrolních srovnávacích oplocenek k posouzení vlivu zvěře na vývoj kultur a na základě těchto výsledků případně požadovat nebo provádět další snižování stavů zvěře. V ochraně kultur používat mimo celoplošného oplocování ve větším rozsahu též individuální ochranu jednotlivých sazenic (rozsochy, různé folie, roury, nátěry a pod.)

7.2.4. Návrh opatření v porostech narušených a ohrožených kalamitními škůdci I. Lýkožrout smrkový a menší Vážné nebezpečí pro celou oblast představuje lýkožrout smrkový, kterého ve vyšších polohách (hlavně nad 800m n/m) významně doplňuje lýkožrout menší (Ips amitinus). I když v současné době nejsou tito kůrovci v kalamitním stavu, musí být proti nim prováděna všechna opatření velmi důsledně. Čistota lesa, dostatek lapáků a lapačů, jejich funkčnost, kontroly, výměny, včasné pokládání dalších serií lapáků, důsledná, včasná a účinná asanace kůrovcem napadeného dříví nebo stromů (nejlépe ještě v lese, tj. co nejdříve po zjištění). Dávat přednost asanaci odkorňováním (v porostech i u odběratelů) před chemickou asanací. S ohledem na vysoký podíl výskytu lýkožrouta menšího, proti kterému dosud není k disposici specifický feromon, nelze při ochraně proti kůrovcům spoléhat pouze na lapače, nebo na otrávené lapáky. Používání otrávených lapáků proti lýkožroutu smrkovému nedoporučujeme pro jejich velmi negativní vliv na hmyzí predátory kůrovců. Jejich případné použití v kombinaci s ostatními metodami by bylo možno odůvodnit jen v případě nového kalamitního výskytu lýkožrouta smrkového, způsobeného na příklad po příchodu dalšího období sucha, nebo po větších polomech.

II. Ploskohřbetky Výskyt těchto škůdců má na známých lokalitách (na příklad Šajtava, Neratov, Zaječiny) chronický charakter. Proto je nezbytné sledovat každoročně početní stavy zimujících housenic, sledovat intensitu rojení ploskohřbetek. V případě zjištění silného výskytu a nebezpečí silných žírů na porostech, zajistit ve spolupráci s poradenskou službou VÚLHM obranný zásah. Preventivně využívat k účinné redukci stavu těchto škůdců černou zvěř její přiměřenou ochranou, případně nalákáním do míst výskytu ploskohřbetek, vhodným krmením. Ochrana černé zvěře by měla spočívat hlavně ve vyloučení naháněk na stávaništích v blízkosti výskytu ploskohřbetek.

VI. Bekyně mniška I když se bekyně mniška běžně vyskytuje i v polohách nad 650 m nad mořem, v těchto klimatických podmínkách nehrozí její kalamitní přemnožení. V případě nástupu mimořádného suchého období by bylo možné očekávat zvýšení jejích stavů hlavně v nižších okrajových partiích této lesní oblasti v sousedství PLO 26. Zde je každoroční kontrola početnosti tohoto škůdce nutná. Doporučuje se především optická kontrola výskytu trusinek v nejvíce ohrožených porostech. (V období cca od 15.VI - 15.VII.).

V. Ostatní škůdci Nutno dbát všeobecně na čistotu lesa, včas těžit a odstraňovat z lesa napadené stromy. Dlouhodobě dbát o zlepšování životního prostředí v lese postupným snižováním až vyloučením používání insekticidů a trvalou péčí o hmyzožravé ptactvo a sovy vyvěšováním a údržbou dostatečného počtu ptačích budek. Péče o zvyšování početnosti a ochrany populace sov má zde velký význam pro zajištění přirozené redukce myšovitých hlodavců, především hraboše mokřadního. Kladnou roli při snižování škod drobnými hlodavci může mít i zvýšený stav lišek.


149

Ochrana lesa


7.2.5. Vliv předpokládané změny klimatu na ohrožení porostů Předpokládané změny klimatu vycházejí z výsledků dlouhodobého měření atmosférických koncentrací oxidu uhličitého a ostatních skleníkových plynů, jejichž koncentrace v důsledků emisí způsobovaných spalováním velkého množství fosilních paliv, trvale rostou. Tento růst koncentrací zesiluje přirozený skleníkový efekt, který udržuje „normální „ fungování naší atmosféry. Projevem těchto změn může být především zvýšení průměrných teplot vzduchu při zemském povrchu, změny v atmosférické cirkulaci, tj.změny v oblačnosti a srážkovém režimu . Tyto změny se musí projevit ve změnách v biosféře, ve stavu oceánů a zemského povrchu. Vědecky podložené odhady uvádějí zvyšování průměrné teploty vzduchu cca o 0,12 - 0,260C za desetiletí. Považuje se za prokázané, že část této změny je důsledkem lidské činnosti. Životnost skleníkových plynů v atmosféře je velmi dlouhá, takže očekávané změny mohou trvat velmi dlouho. Předpokládané změny klimatu nutno odlišovat od dlouhodobých výkyvů počasí, které se více méně nepravidelně opakují po celé známé historické období a které lze zjednodušeně charakterizovat jako střídání suchých a mokrých, teplých a studených období. Rovněž lze, v horizontu několika tisíc let, připustit opakování další doby ledové, kterých se již vystřídalo několik. V současnosti však je postupná změna klimatu vlivem zvyšování skleníkových plynů v atmosféře spalováním fosilních paliv, tedy lidskou činností, nejvážnější ekologickou hrozbou současnosti. Účinky těchto změn se projevují jako souhrn všech současně působících stresových faktorů v dané lokalitě. Jejich proměnlivost v místě i v čase vysvětlují různou intensitu jejich vlivu na lesní ekosystémy od poškození až po rozpad celých ekosystémů. Další postup těchto změn by měl za následek trvalé zvyšování průměrných teplot, rozpouštění ledovců, zvyšování hladin oceánů. Tyto změny by se neprojevovaly rovnoměrně, ale s různou intensitou v různých oblastech. Rozsah a intensita očekávaného ohrožení lesních porostů v České republice je dána velkou rozmanitostí přírodních podmínek a velkým zastoupením hlavní hospodářské dřeviny smrku i mimo areál jeho přirozeného rozšíření. Zvyšování teplot a snižování srážek bude zvyšovat celkový stres dřevin a zvyšovat agresivitu různých škodlivých činitelů, i dosud méně významných. Zvýší se též nebezpečí škodlivých hub, na příklad václavky a hub rodu Ophiostoma, způsobujících chřadnutí a hynutí dřevin. Může dojít i k posunu vegetačních stupňů a podstatných změn ve složení ekosystémů. Pokud budou změny klimatických podmínek probíhat relativně rychle, může být postižena ještě současná generace lesních porostů. Největší naději na přežití mají ty dřeviny, které mají širokou, geneticky podmíněnou proměnlivost (Šindelář 1993). Borovice lesní a modřín mohou být globálním oteplováním ovzduší ohroženy méně než porosty smrku. Větší poškození porostů a mortalitu stromů, než postupné oteplování klimatu, mohou způsobovat četnější a výraznější anomálie v průběhu počasí, extrémní teploty (+,-), síla větrů, období sucha, povodně, sníh, námraza. Největší nebezpečí však hrozí od náhodných kombinací synergického působení více faktorů současně. Ke značným škodám může proto docházet i při relativně značném snižování objemu hlavní škodliviny (SO2). Doporučovaná preventivní opatření v lesním hospodářství (Vinš 1996) : Ve smyslu zásad předběžné opatrnosti je vůči možné globální změně podnebí třeba volit taková opatření, která budou vhodná i v případě, kdyby k očekávaným změnám v plném rozsahu nedošlo. Tato opatření jsou v souladu se současnými zásadami ke zvýšení ekologické stability lesů a principu trvale udržitelného lesního hospodářství..Jde především o tyto zásady: Uchování genových zdrojů pro zabezpečení biologické rozmanitosti lesních ekosystémů. Postupně měnit druhovou skladbu ve prospěch listnatých dřevin. Využívat přírodě blízké technologie (podrostní hospodářství a větší podíl přirozené obnovy). Řádná výchova mladých porostů. Důsledné uplatňování integrované ochrany lesů. Uplatňování šetrných technologií v těžbě a v dopravě dřeva a ve zlepšení stavu lesních komunikací. Jedno z hlavních doporučení proti zvyšování podílu oxidu uhličitého v ovzduší spočívá v celosvětovém doporučení zalesňovat další pozemky, zvyšovat akumulaci biomasy v porostech i v půdě a dlouhodobě využívat dřeva. Tím vázat v nahromaděné biomase přebytky oxidu uhličitého. Světové společenstvo reagovalo na hrozbu globálních změn klimatu vlivem lidské činnosti uzavřením „Rámcové dohody“ podepsané vládami na Konferenci o životním prostředí v Riu de Janeiro v roce 1992. Tato smlouva vstoupila po její ratifikaci padesáti státy začátkem roku 1995. Česká republika přistoupila k Úmluvě jako 36.stát na podzim roku 1994.

7.3. Ekologická a statická stabilita lesa Obnova stability se zabývá dvěma okruhy : a) Územním systémem ekologické stability – ÚSES týká se biocenter a biokoridorů různých úrovní z hlediska přirozených společenstev, původních a klimaxových porostů apod. Biocentra propojená biokoridory tvoří kostru ekologické stability. b) Systémem statické stability – týká se prostorové úpravy lesa. Prostorová úprava se mimo jiné zabývá hospodářsko úpravnickým rozdělením lesa za účelem zabezpečen proti škodlivým činitelům. Podle objektů, kterých se týká, ji rozdělujeme na prostorovou úpravu vnější a vnitřní. 150



Ochrana lesa

7.3.1. Koncepce mapy dlouhodobých opatření lesa Mapa dlouhodobých opatření ochrany lesa se zabývá poškozením a ohrožením porostů škodlivými činiteli a rámcovými (modelovými) návrhy opatření pro obnovu a vytváření statické stability porostů a je hlavním výsledkem šetření ochrany lesů v rámci OPRL dané oblasti v digitální podobě.

7.3.1.1. Poškození a ohrožení škodlivými činiteli Mapa dlouhodobých opatření ochrany lesa se zabývá: a) Směrem bořivých (i přepadavých) větrů (znázorněných šipkou, T-9) v poškozených nebo ohrožených lokalitách. Zakreslují se porosty bezprostředně poškozené nebo ohrožené větrem, které mají na návětrné straně porušený porostní plášť, nejen činností větru, ale na příklad i kůrovcem nebo úmyslnou těžbou, bez předchozího vytvoření zpevněného porostního okraje. Tyto porosty, respektive jejich zbytky, jsou přímo ohroženy větrem a musí jim být proto věnována mimořádná péče. Hlavně nesmí být zvyšováno jejich ohrožení větrem zarovnáváním jejich stěn, případně uvolňováním náletových dřevin pod narušeným okrajem porostu těžebním postupem ve směru bořivého větru. b) Lokalitami podmáčenými a tedy ohroženými větrem. V podstatě jde o lesní porosty na lesních typech ovlivněných vodou (O, P, Q, G,T, R), případně smrkové porosty na typech L, U, V. Označují se (T-10) plošným zákresem. Zde jde o upozornění na specifické vlastnosti těchto stanovišť, vyžadujících pro zajištění stability porostů specielní péči, zvláště když zde jsou pěstovány smrkové porosty. c) Lokalitami poškozenými nebo poškozovanými sněhem nebo námrazou. Zakreslují se plošně oblasti (T-9), zpravidla lokality v určité nadmořské výšce, kde v souvislosti s konfigurací terénu a místních podmínek dochází ke škodám sněhovými polomy nebo námrazou. Zpravidla zde dochází k výskytu mokrého sněhu nebo námrazy, zatím co v nižších polohách ještě prší a ve vyšších polohách již padá suchý, zmrzlý sníh, který se v korunách stromů v nadměrném množství neudrží. d) Lokalitami se zvýšenou koncentrací zvěře (jelení, mufloní případně jelen sika), která působí, nebo může i nadále působit škody na porostech (ohryzem, loupáním). e) Pásma ohrožení imisemi (A,B,C,D) dle poslední aktualizace k 1.1.1997.

7.3.1.2. Návrhy opatření pro obnovu statické stability – vrstva LISP Zakreslují se provedené liniové stabilizační prvky (T-15) odluky, rozluky plnou čárou, zpevnění okrajů nebo závory dvěma řadami teček. Navržená opatření se modelově zakreslují stejným způsobem (T5). Zde však jde jen o upozornění pro zařizovatele na nutnost uplatnit tato opatření při tvorbě LHP. Jejich konkrétní počet a umístění ale bude navržen za spolupráce s lesním hospodářem podle konkrétních podmínek v daném porostu v době obnovy LHP. Oblastní plán rozvoje lesa nemá a ani nemůže tuto povinnost zařizovatele zpracovat za něj dopředu na dvacet let.

7.3.2. Mapa ÚSES Součástí mapových děl OPRL je samostatná mapa podchycující všechny navržené prvky generelů ÚSES zpracovaných na území PLO. viz kap. 6.2.6.3.. Viz též kapitola 6.2.6.3.


151


Dopravní zpřístupnění lesa

8. DOPRAVNÍ ZPŘÍSTUPNĚNÍ LESA Šetření dopravního zpřístupnění lesa bylo provedeno v III.Q. roku l998 a spočívalo ve fyzické inventarizaci odvozních cest - lesnich i veřejných. Jednalo se o cesty třídy 1L, 2L, jejich zařazení do příslušných kategorií a ve stanovení typu transportních segmentů. S místním odborným personálem pak byly odsouhlaseny jejich návrhy nové vystavby lesnich cest na doplnení odvozní sítě.

8.1. Stav zpřístupnění Krormě veřejné dopravní sítě je vybudován system lesních odvozních cest, kterými je oblast zpřístupněna. Základ tohoto systénu byl v masivní výstavbě lesních cest v ramci budování opevnění před 2.svět. válkou, tyto cesty byly v 60. letech rekonstruovány a hlavni tahy opatřeny asfaltovým povrchem. V 70.-90. letech pak byly cesty doplněny výstavbou nových, tak, jak si to situace vzniklá imisní těžbou vyžadovala. Celkem je v oblasti 440,6 km cest, z toho lesní cesty kategorie 1L , 2L činí 344,5 km a cesty veřejné, využitelné pro potřeby lesního provozu 96,1 km. Až na části bývalého LHC Lanškroun a LHC Žamberk /lesní odvozní celek 7/ lze oblast hodnotit jako dobře zpřístupněnou, jak je patrno z přehledů v tabulkách S2 a S4.

8.1.1. Inventarizace odvozních cest. Předmětem inventarizace odvozních cest byly všechny cesty procházející lesem, nebo se ho dotýkající - v členění na cesty lesní a veřejné. Klasifikace cest se prováděla dle ČSN 73 6108 do tříd 1L a 2L. Lesní cesty tř. 2L se dále rozlišovaly do kategorií 2L1 , 2L2 . TAB. 8.1. PŘEHLED SOUČASNÝCH ODVOZNÍCH CEST PO L.O.C. A LESNÍCH MAJETCÍCH LS nebo les. majetek

L.O.C.*

LS Rychnov n/Kn. Kolowrat LS Rychnov n/Kn. Kolowrat Janeček Parish LS Lanškroun LS Ruda na Mor.

OP 1 KO 2 RK 3 KO 4 JA 5 PA 6 LA 7 RU 8

Celkem

L1L 23,0 5,5 9,9 8,3 13,2 7,1 9,3 4,0 80,3

cesty lesní (km) L2L1 L2L2 Suma 7,6 2,7 22,1 29,1 11,0 5,4 24,0 19,1 121,0

19,4 11,5 38,0 26,3 6,1 11,1 28,7 2,1 143,2

50,0 19,7 70,0 63,7 30,3 23,6 62,0 25,2 344,5

cesty veřejné (km) cesty celkem (km) V1L V2L1 Suma L1L+V1L L2L1+V2L1 L2L2 Suma 6,4 2,9 37,5 13,5 9,3 2,7 14,2 2,6 89,1

2,0 3,3 0,7 1,0 7,0

8,4 2,9 40,8 13,5 9,3 3,4 15,2 2,6 96,1

29,4 8,4 47,4 21,8 22,5 9,8 23,5 6,6 169,4

9,6 2,7 25,4 29,1 11,0 6,1 25,0 19,1 128,0

19,4 11,5 38,0 26,3 6,1 11,1 28,7 2,1 143,2

58,4 22,6 110,8 77,2 39,6 27,0 77,2 27,8 440,6

Poznámka: * lesní odvozní celek - viz dále kap. 8.1.3..

Hlavní charakteristika lesních cest : 1L - odvozní cesty s celoročním provozem a s tomu odpovídající vozovkou, obvykle složenou z několika vrstev, řazeny do jiných pozemků. 2L1 - odvozni oesty se sezonním až trvalým provozem, jsou opatřeny jednoduchou vozovkou s prašným povrchem, případně provozním zpevněním, nebo asfaltovým povrchem s parametry nevyhovujícími zařazení do cest třídy 1L. Jsou řazeny do jiných pozemků. 2L2 - odvozní cesty se sezonním provozem, zpravidla nezpevněné. Vyskytují se pouze na únosných podložích a jsou řazeny do bezlesí. Soupis všech odvozních cest, zahrnutých do inventarizace je uveden v tabulkách S1, celkový přehled dle LOC v tabulce S2.

8.1.2. Dopravně nepřístupné lokality. Jako dopravně nepřístupné zůstaly rozsahem menší, rozptýlené lokality charakterizované především transportními segmenty O, D a E. Jedná se o drobné lesy mimo lesní komplexy bez odvozních cest, příkré krátké svahy údoli a členité dlouhé svahy. Celková plocha výše uvedených transportních segmentů je 1512 ha, což činí 7,15 % z celkové výměry porostní půdy.


153



8.1.3. Vymezení transportních segmentů a odvozních celků TRANSPORTNÍ SEGMENT (TS) je systemová iednotka globálního zpřístupnění lesa. Je to soubor porostů, které gravitují na jednu hlavní odvozní cestu. Hranice jsou buď přirozené /gravitační předěly-hřebeny, vodoteče, okraje lesa/ nebo umělé /odvozní cesty, rozdělovací síť, majetkové hranice/. MODELOVÉ TYPY TRANSPORTNÍCH SEGMENTŮ: Typ 0: Oblast bez odvozních cest procházejících lesem, dříví gravituje k cestam jdoucim mimo les. Tyto cesty se do modelové hustoty nezapočítávají i když slouží lesnímu provozu a jsou i vlastní. Morfologie terénu není rozhodující. ho = 0 m . ha -1 Typ A: Roviny a náhorní plošiny s minimem omezujících vnějších vlivů hA >15 m . ha-1 Typ B: Odvozní sít' vyšších horských poloh, hřebenové a etážové cesty, převažuje antigravitačni přibližování In.hB > 17,5 m . ha-1 Typ C: Odvozní sít' v pahorkatinách a nižších horských polohách s cestní sítí po hřebenech a v údolních polohách, jednostranně i oboustranně gravitující hmota hc > 22,5 Typ D: Odvozní sít' v luhu, v inundačních oblastech, v terénech s krátkými svahy a zaříznutou údolnicí; značné vnější omezení, relativně malá gravitační území. hD= 25 m . ha-1 Typ E: Odvozní sít' - pahorkatinách a horách s členitými a dlouhými svahy s kombinací etážových a údolních cest, obtížné limitující vnější i vnitřní podmínky. hE > 27,5 m . ha-1 MODELOVÉ PARAMETRY TS model

dt =

H (m ha-1) 10000 4H

m

A 15

B 17,5

TS C 22,5

D 25

E 27,5

166,6

142,8

111,1

100

90,9

U 245 S 313

SF 306 K 565 E 619 L 337

FL 188 E 207

E 428 L 360

U 182 S 209 K 440 E I dsm= √2 482 15 L (I > 15%) 262 Transportní segment 0 orientačně přebírá parametry AU (dsm = 245 m) H - hustota odvozních cest na ha dt - teoretická přibližovací vzdálenost v m dsm- modelová skutečná přibližovací vzdálenost dsm = dt √2 m (I < 15%)

VAZBA TRANSPORTNÍHO SEGMENTU (TS) A TERÉNNÍHO TYPU (TT) TT TS U F S O OU A AU AS B BF BS C CU CS D DF E

K

E

L

BK CK

BE CE DE EE

BL CL DL EL

Vysvětlivky: U ... UKT se standardním vybavením S ... LKT se standardním vybavením K ... kůň L ... lanová dopravní zařízení F ... UKT - Horal vybavený lesnickou kompletací, LKT s nízkotlakými (flotačními) pneumatikami E ... erozní ohrožení (přípustné prostředky: F, K, L a jejich kombinace) Technologické typy F, E, L vyskytující se ve více sklonových kategoriích jsou v tomto případě indexovány pro okulární zvýraznění vlivu a významu sklonu terénu. Toto řešení však má jen omezený význam, a to jen u písemného vyjádření technologických typů, protože u map technologických typů lze použít barevného odlišení, a pro veškeré kapacitní a ekonomické kalkulace je lépe používat terénní typy (jako přesnější). Výběr konkrétních druhů prostředků pro soustřeďování dříví lze také vztáhnout k ročnímu období, resp. k nasycení půdních horizontů vodou, a k edafickým kategoriím, které jsou v relativně úzkém vztahu k terénním a půdním podmínkám, včetně vodního režimu.

154




MODELOVÉ ZASTOUPENÍ TS A TT V HS HS TS+TT 13 AU 19 DF 21 CK CE CL 23,25 AU 27 AU AS 29 DE DF 31 CK CE CL

HS 35 39 41 43,45 47 51 53,55

TS+TT AU ASD DE DF CK CE CL CU CU CS CK BE BL CU

HS 57 59 71 73 75 77 79

TS+TT CS BE DE DL BE EE EL BS BS BS BE DE DL BE

Lesní odvozní celek je soubor transportních segmentů pro výpočet dopravní optimalizace lesní dopravní sítě. Má mít jednotný směr odvozu z lesa na manipulační sklad, k železniční vlečce, případně k odběrateli. Velikost se stanoví podle konkrétních podmínek, nejméně transportní segment. Hranice jsou totožny s hranicemi transportních segmentů a respektují hranice významných vlastníků. V rámci PLO bylo vylišeno 8 lesních odvozních celků: OP 1 KO 2 RK 3 KO 4 JA 5 PA 6 LA 7 RU 8

- LČR LS Rychnov n.K., LHC Opočno - Kolowrat, LHC Opočno + část LHC Rychnov - LČR LS Rychnov n.K., LHC Rychnov - Kolowrat, LHC Rychnov - Janeček, LHC Rychnov - Parish, LHC Rychnov , LHC Žamberk - LČR LS Lanškroun, LHC Lanškroun - LČR LS Ruda na Moravě

8.2. Výhledové zpřístupnění 8.2.1. Návrh zpřístupnění lesa Výstavba nových odvozních cest se navrhuje v délce 22,9 km a to na LOC 3,4.7. Stupeň naléhavosti 2, tj. předpoklad výstavby během decenia. Největší podíl připadá na LOC Lanškroun /16,7 km/, který jako jediný v současné době nedosáhne modelove hustoty lesních cest. Po realizaci navrhované výstavby bude modelová hustota naplněna. TAB. 8.2. SUMÁŘ NÁVRHŮ VÝSTAVBY LS nebo lesní majetek LS Rychnov n/Kn.

L.O.C. OP 1 KO 2 RK 3 KO 4 JA 5 PA 6 LA 7 RU 8

Celkem

délka návrhů (km) 3,4 2,8 16,7 22,9

Stupeň naléhavosti 1 2 3 -

3,4 2,8 16,7 22,9

-

-

Poznámka: U LOC OP 1 je navrhovaná pouze rekonstrukce cest, proto nebyly zahrnuty do návrhu nové výstavby.


155



8.2.2. Přehled transportních segmentů a porovnání hustoty odvozních cest TAB. 8.3. POROVNÁNÍ MODELOVÝCH HUSTOT ODVOZNÍCH CEST Plocha (ha)

LS nebo lesní majetek

L.O.C. (číslo)

OP

1

KO

2

RK

3

KO

4

JA

5

PA

6

LA

7

RU

8

Délka cest skutečná (km)

0

s návrhy (km)

Celkem

2657,58 58,4 58,4 837,68 22,6 22,6 5301,95 110,8 114,2 3636,40 77,2 80,0 2015,83 39,6 39,6 1306,49 27,0 27,2 4408,09 77,2 93,9 984,81 27,8 27,8 21148,83 440,6 463,5

Model: typ transportního segmentu A B C D % m/ha 1218,54

637,20

242,33

714,55

923,09

2650,62

1366,40

542,37

20,21

16,48

279,02

283,83

-

1540,75

-

1189,98

725,30

8711,13

9,38

3230,17

933,70

2500,20

243,03

9384,53

Model. hustota (m/ha)

Skuteč. hustota (m/ha)

Po realizaci návrhů (m/ha)

170,52 20,5

22,0

22,0

19,8

27,0

27,0

19,8

20,9

21,6

18,9

21,2

22,0

19,5

19,6

19,6

19,5

20,7

20,7

21,0

17,5

21,3

18,4

28,2

28,2

19,9

20,8

21,9

191,10

132,75

-

485,02

714,51

E

59,06

52,08

164,41

38,61

-

-

171,36

11,00

413,87

-

1062,04

Modelové hustoty v m/ha: A = 15 m; B = 17,5 m; C = 22,5 m; D = 25 m; E = 27,5 m

8.3. Návrh limitujících těžebně-dopravních technologií 8.3.1. Modelové těžebně-dopravní technologie POUŽITELNOST TECHNOLOGIÍ VE VZTAHU K PODMÍNKÁM OVLIVŇUJÍCÍM ÚNOSNOST PODLOŽÍ Podmínky ovlivňující únosnost podloží srážky - tání sněhu podzemní voda edafická kategorie zmrzlá zemina nasycení půdních horizontů nebo sucho povrchové podpovrchové povrchové podpovrchové I H 4 2 5 6 O P Q 4 (5) 3 D 4 6 D - svážné 6 L V 4 7 2 5 (6) 7 Vysvětlivky: 1 - LKT - 81 (měrný tlak ve stopě 200 kPa) těžební stroje na speciálních kolových podvozcích 2 - LKT - 81 pneu 23.1-26 (měrný tlak ve stopě 100 kPa), LKT 90 3 - LKT - 81 s flotačními pneumatikami (měrný tlak ve stopě 70 kPa), těžební stroje na speciálních podvozcích s polopásem 4 - UKT (měrný tlak ve stopě 160 kPa) 5 - UKT - Horal(měrný tlak ve stopě 100 kPa) 6 - Kůň (měrný tlak ve stopě 140 kPa) 7 - Speciální pásové podvozky typu Ratrac (měrný tlak ve stopě 35 - 50 kPa)

156




TAB. 8.4. MODELOVÉ TĚŽEBNĚ-DOPRAVNÍ TECHNOLOGIE PODLE HS A SLT HS

Soubory lesních typů

typizace terénní

13

19 21 23 25 27 29 31 35 39 41 43 45 47 51

53 55 57 59 71 73 75 77 79 01

02 03

0M 1M 0C 0N 0Q 0P 0O 1-2L 1U (3L 5L) 3U 1-2N 1-2C (3C) 3-4N 1-2A EXP 2-4M 2K 2S 2B 2D 1-3K 1-3I 2-4M (1-2S 1-3C 5M) 1-2H 1B 1-2D 1-2S 1-2W (1-2V 1-2O) 1-3P 1-5Q (0O 0Q 0O) 1T 1G 3L 5L 3-5C (3-5A 3-5W) 3-5W 0T 2T 5T (6T) 0G 3R 5R 3-4N 3-4A EXP 3-4K 3-4S 3-4B 3-4D 3-4F 3-5K 5M 3-4I (3-4S) 3-4S 3-4B 3-4D 3-4H 3-4V 4P 4O 5-6N 5-6A EXP.5-6M 5-6K 5-6S 5-6B 5-6D 5-6F 5U 5-6K 5-6I 5-6S 5-6B 5-6D 5-6H 5-6V 5-6O 5-6P 5-6Q 0G 2-5G 4R (3R 5-6R) 3-6V 6G 7N 7A (8N 8A) EXP.7M 7K 7S (8M 8K 8S) 7-(8)F 7M 7K (8M 8K) 7-(8)S 7B 7-8V 7-(8)O 7-(8)P 7Q (6)-8T 7-8G 8Q 8R (6G6 7-8V 0X 0Z 0Y 0N 0Q 0C 0M 1-4X 1-7Z 3-8Y 1-5J 6L 0R 8-9R 8M 8K 8S 8N 8F 8A 9K 9Z

11 21 12 22 (16 26) 13 13 (15) 29 (11 21 31 41) 12 22 32 39 39 41 42 49 59 11 21 (31) 11 21 (13) 13 23 (11 21) 15 25 13 15 11 21 31 39 49 (22 32 42) 11 21 (31) 15 25 (21 31 41) 12 22 32 42 39 49 59 41 39 49 59 11 21 31 (39) 11 21 (31) 13 23 29 (33) 13 23 (21 31 41) 22 32 39 49 59 (31) 41 49 59 13 15 11 21 31 (39) 11 21 31 13 23 29 (33) 13 23 15 (25) 15 25 (29) (21 31 41) 12 22 32 39 (31) 39 41 49 59 11 21 31 (39) 11 21 31 (39) 13 23 29 33 15 (25) 15 25 (29) 16 26 36 39 46 49 59 69 13 (11) 12 16 12 22 32 39 42 49 59 69 16 26 36 46 15 25 29 15 11 21 31 (39) 12 22 32 39 42 49 11 21 31 39


technologická U S (L) F F (L) E (U) S F E K KE U (F) U (F) F (U) L (F) F (L) USFE U (F) L (F) (U) S K E SKE U F (E) U (F) F (E) F (U)S F K E (F) E K F (L) U F (E) U F (E) F L (F) F (E) (U) S E FEK U F (E) U F (E) FE L (F) LE EL F US SEKL L L U (F E) SKE UFE

157



TERÉNNÍ A TECHNOLOGICKÁ TYPIZACE: Podloží únosné

Sklon svahu % # < 10

trvale nerovnosti terénu □

11

12

U

11 - 20

21 - 33

34 - 50

51 - 70 > 71

13

22

F

15

16

25

26

33

L

E

29

32

F

překážky

Neúnosné

# 13 23

S

21

podmíněně

F

35

36

E

39 41

42

43

K

45

L

46

49

E

59 69

Macků-Popelka-Simanov (1992) Vysvětlivky: - Únosnost podloží je schopnost půdy odolávat účinkům vnějších sil, které v ní způsobují přechodné, nebo trvalé deformace. Únosné podloží je charakterizováno odoláváním měrnému tlaku ve stopě 200 kPa (hloubka koleje do 5 cm jednorázového pojezdu speciálního lesního kolového traktoru LKT 80 Standard, tj. LKT 80 s obvyklou výbavou), a to i při změnách vlhkosti půdy. Neúnosné podloží je charakterizováno odoláváním měrnému tlaku ve stopě 50 kPa. (Hloubka koleje 20 cm jednorázového pojezdu speciálního lesního kolového traktoru 80 Standard). Únosnost podmíněná je charakterizována proměnlivou únosností půdy v rozmezí 50 až 200 kPa v závislosti na změnách podmínek (zejména okamžité vlhkosti), které ji ovlivňují. - Překážkami jsou nerovnosti terénu 0,5 m a užší než trojnásobek jejich hloubky, při jejich vzájemném rozestupu 5m. Nerovnosti terénu: □ 0,3 < 0,5 m, s rozestupem 5 m (terén sjízdný pro speciální lesní kolový traktor, # > 0,3 m, s rozestupem 5 m (terén sjízdný pro univerzální kolový traktor s lesnickou výbavou - UKT Profesional). Termín UKT Profesional se rozumí univerzální kolový traktor s profesionální kompletací pro soustřeďování dříví - tzv. lesnickou výbavou (naviják, čelní rampovač, ochranná vana atd.), která z něj vytváří specializovaný lesní stroj, nepoužitelný bez zpětné přestavby pro zemědělské práce. S parametry pro tzv. farmářské kompletace se při klasifikaci terénu neuvažuje, protože se jedná o zemědělské traktory vybavené jen navijáky pro soustřeďování dříví, ale bez ochrany strojového spodku, a proto je jejich pohyb možný jen po linkách, ale nikoliv neupraveným terénem. Pod termínem UKT - Horal se v technologické typizaci rozumí univerzální kolový trasktor ve firemním provedení Horal, tj. s širším rozchodem kol (a tím větší příčnou stabilitou), širšími pneumatikami (tj. nižším měrným tlakem ve stopě) a jiným rozložením zatížení náprav než standardní UKT (ovlivňujícím příznivě jeho zatížitelnost nákladem a jízdní vlastnosti na podélném sklonu terénu).

8.3.2. Ukazatele cestní sítě TAB. 8.5. UKAZATELÉ CESTNÍ SÍTĚ L.O.C. OP 1 KO 2 RK 3 KO 4 JA 5 PA 6 LA 7 RU 8 Celkem

158

Délka cest v L.O.C. (km) Plocha L.O.C. (ha)

58,4 2 657,58 22,6 837,68 110,8 5 301,95 77,2 3 636,40 39,6 2 015,83 27,0 1 306,49 77,2 4 408,09 27,8 984,81 440,6 21 148,83

H

R

dt.

dt.

Hustota cest (m/ha)

Rozestup cest (m)

Teoretická p. vzdálenost 1 str. přibližování (m)

Teoretická p. vzdálenost 2 str. přibližování (m)

22,0

455

228

114

27,00

370

185

93

20,9

478

239

120

21,2

472

236

118

19,6

510

255

128

20,7

483

242

121

17,5

571

286

143

28,2

355

178

89

20,8

481

241

120




8.4. Koncepce dopravní mapy DOPRAVNÍ MAPA OBSAHUJE: a, zákresy odvozních cest lesní 1La, 2L1, 2L2; veřejné 1L, 2L b, zákresy návrhů výstavby lesních cest – čárkovaně c, pořadová čísla odvozních cest – lesní cesty jsou značeny písmenkovým kódem + pořadovým číslem - veřejné cesty jsou číslovány postupnou řadou od č.501 do č.632 - návrhy výstavby odvozních cest jsou značeny písmenkovým kódem + pořadovým číslem od č.901 d, zákresy hranic lesních odvozních celků e, zákresy transportních segmentů TAB. 8.6. POŘADOVÁ ČÍSLA ODVOZNÍCH CEST LOC

Označení lesních cest /od-do/

1 2 3

OP 1 - 31 KO 1 - 8 RK 1 - 51

4 5 6 7 8

KO 9 - 47 JA 1 - 13 PA 1 - 22 LA 1 - 29 RU 1 - 7

Označení veřejných cest /od-do/

501 - 513 515 517, 520 - 546, 550 - 552, 554, 557 559, 563 - 572, 574 516, 518, 519, 532, 535, 556 547 - 549, 553, 555 560 - 562, 573, 575, 632 600 - 631 624, 625

Označení návrhů výstavby cest

RK 901 RK 902 KO 901

LA 901 - 908

Lokality využívané k těžbě kamene: Opravy a rekonstrukce cest jsou zajišťovány dodavatelsky prostřednictvím jednotlivých firem. V oblasti LHC Rychnov se používá kámen z lomů Litice, Černá skála, Masty. Na LHC Lanškroun z lomů Bystřice a Dráždí.


159


Základní cíle a specifika

9. HOSPODÁŘSKÉ SOUBORY, ZÁKLADNÍ HOSPODÁŘSKÁ DOPORUČENÍ A RÁMCOVÉ SMĚRNICE HOSPODAŘENÍ 9.1. Vymezení hospodářských souborů (§ 2 vyhlášky Mze č. 83/1996 Sb.) Při zpracování OPRL se v rámci LO vymezují hospodářské soubory (HS), jako jednotky diferenciace hospodaření v lesích. Při vymezení HS se vychází: a/ z rámcového vymezení cílových hospodářských souborů, charakterizovaných přírodními podmínkami - lesními typy a jejich soubory - SLT (příloha č. 4 vyhlášky Mze č. 83/1996 Sb.); b/ z funkčního zaměření lesa na základě veřejných zájmů, deklarovaných prostřednictvím kategorizace lesů (oddíl 2 zákona č. 289/1995 Sb.); c/ ze stavu lesních porostů definovaného porostními typy v oblasti, pro kterou se plán zpracovává (příloha č. 3 vyhlášky Mze č. 83/1996 Sb.); V číselném označení souborů je dvojčíslím označeno cílové hospodářství (udáním výškové polohy a ekologické řady), dalšími čísly je označen porostní typ, případně další charakteristiky. U lesů zvláštního určení se v označení cílového hospodářství druhá lichá číslice mění na nejbližší nižší číslici sudou: TVORBA ČÍSELNÉHO OZNAČENÍ HS: Kategorie lesů hospodářských

zvláštního určení

ochranných

Hospodářský soubor 1. číslice 2. číslice Cílový hospodářský soubor Poloha lesního veg stupně Ekologická řada 2,3,4,5,7 1 - exponovaná 1,2,4,5,7 3 - kyselá 2,3,4,5,7 5 - živná 2,4,5,7 7 - oglejená 1,2,3,5,7 9 - podmáčená 2,3,4,5,7 0 - exponovaná 1,2,4,5,7 2 - kyselá 2,3,4,5,7 4 - živná 2,4,5,7 6 - oglejená 1,2,3,5,7 8 - podmáčená 1 - mimořádně nepříznivá 0

3. číslice Porostní typ Typ současného porostu 1 - smrkové 2 - jedlové 3 - borové 4 - ostatní jehl. 5 - dubové 6 - bukové 7 - ostatní list. 8 - topolové 9 - nízký les 0 - nezařazeno

stanoviště

doplňkové HS

0 0 8

2 - vysokohorské lesy 3 - klečový stupeň např. rezonanční


161



T A B . 9 . 2 . RŮ ST OVÉ PODMÍNKY CÍLOVÝCH HOSPODÁŘ S KÝCH S OU BORŮ Cílový hospodářský soubor:

51 Plocha les.poz.: 1 060 ha

EXPONOVANÁ STANOVIŠTĚ VYŠŠÍCH POLOH Soubory lesních typů (lesní typy): a/ kyselá: 5 - 6 N,K9; b/ živná: 5 - 6 A,F,S9,B9 Zastoupení v %: Cílová druhová skladba /základní/: 4,8 SM 6, BK 2, (JV,JD,LP,JS) 1, (MD,BO) 1, JL

Soubor stanovišť kamenitých, prudkých, exponovaných svahů vyšších poloh se zhoršenou dostupností a místy erozně ohrožené. Bonita je průměrná až nadprůměrná. Relief terénu: kamenité anebo příkré svahy. Nadmořská výška: 450 - 800 m n. m. Geologický podklad: krystalinikum: ruly, svory, fylity; amfibolit, granodiority; Půdní typ: podle podloží oligotrofní či podzolované rankerové kambizemě až podzoly, až eutrofní rankerové kambizemě Půdní druh: hlinitopísčité až písčitohlinité, středně těžké, kamenité i balvanité, čerstvě vlhké, různě hluboké, drolivé; Minerální síla půdy: různá; silně až mírně kyselé půdy - pH /H2O/ 3. 5 - 6. 0

5Ke KYSELÁ JEDLOVÁ

AVB /bonita / BK 22-24 SM 24-26 JD 22-24

KAMENITÁ KYSELÁ JEDLOVÁ BUČINA

BK 22-26 SM 24-28 JD 20-24

SLT

název SLT

/5K9/ BUČINA na prudkých. svazích

5N

5Se SVĚŽÍ JEDLOVÁ /5S9/ BUČINA na prud. svazích 5F

SVĚŽÍ SVAHOVÁ KAMENITÁ JEDLOVÁ BUČINA

BK 24-28 JD 24-26 SM 28-30 BK 24-28 SM 28-30 JD 24-28

BK 24-28 5Be BOHATÁ JEDLOVÁ BUČINA SM 28-32 /5B9/ na prudkých svazích JD 24-28

5A

KLENOVÁ BUČINA BK 24-28 KL 24-28 SM 24-28

6Ke KYSELÁ

/6K9/ SMRKOVÁ

BUČINA na příkrých svazích

SM 22-28 BK 24-26 JD 24-26

KAMENITÁ KYSELÁ SMRKOVÁ BUČINA

SM 24-28 BK 22-28 JD 24-28

6Se SVĚŽÍ SMRKOVÁ na /6S9/ BUČINA příkrých svazích

SM 24-28 BK 24-26 JD 24-26

6N

6F

6A

164

charater ekotopu


příkré svahy na chudších stanovištích vyšších poloh; kambizem typická oligotrofní; hlinitopísčitá až písčitohlinitá, místy kamenitá, (středně) hluboká, mírně vlhká, drobivá, silně kyselá; balvanitá stanoviště; kambizem oligotrofní až rankerová; hlinitopísčitá (až písčitohlinitá), velmi kamenitá, středně hluboká, mírně až čerstvě vlhká, drolivá, silně kyselá; prudké svahy stř. bohatých stanovišť vyšších poloh; kambizem (oligo)mezotrofní; písčitohlinitá, místy kamenitá, hluboká, čerstvě vlhká, drobivá, mírně kyselá; příkré kamenité živnější stinné svahy; kambizem rankerová mezotrofní; písčitohlinitá, dosti kamenitá, hluboká, místy jen středně hluboká, čerstvě vlhká, mírně kyselá; bohaté prudké svahy vyšších poloh; kambizem mezotrofní až eutrická; písčitohlinitá, kamenitá, hluboká, čerstvě vlhká, drobivá, mírně kyselá až neutrální; obohacené hřebínky a suťovité svahy; kambizem mezotr. rankerová až ranker kambický; písčitohlinitá, velmi kamenitá, středně hluboká, mírně až čerstvě vlhká, drobivá, kyprá, mírně kyselá až neutrální; příkré svahy na chudších stanovištích vyšších poloh; kryptopodzol typický oligotrofní; hlinitopísčitý až písčitohlinitý, místy kamenitý, středně hluboký, mírně vlhký, drobivý, silně kyselý; střední i prudké balvanité svahy, kambizem oligotrofní podzolovaná až kryptopodzol rankerový, velmi kamenité, hlinitopísčité, středně hluboké, mírně vlhké, drolivé, silně kyselé; prudké svahy svěžích stanovišť vyšších poloh; kambizem (kryptopodzol) oligotrofní; písčitohlinitá, místy kamenitá, stř. hluboká, čerstvě vlhká, drobivá, mírně kyselá;

JD 3 BK 6 SM 1 BŘ BO

SVĚŽÍ SVAHOVÁ KAMENITÁ SMRKOVÁ BUČINA

SM 26-30 stinné prudké, živnější kamenité svahy; BK 24-28 kambizem (kryptopodzol) mezotrofní JD 24-28 rankerová; písčitohlinitá, silně kamenitá,

KLENOSMRKOVÁ BUČINA

SM 26-28 BK 24-26 KL 24-26

cílová druhová skladba min. podíl mel. a zpev. dřev. SM 7 BK 2 (BO MD) 1

30% - BK,JD,JV,LP,DG

JD 4 BK 5 SM 1 KL LP BŘ

SM 7 BK 2 (MD BO JV LP) 1 30% - BK,JD,JV,LP,DG

JD 4,5 BK 5 SM 0,5 KL LP

SM 7 BK 2 (JD JV MD LP) 1 30% - BK,JD,JV,LP,DG,JS,JL

BK 5 JD 4 (SM KL LP) 1

SM 7 BK 2 (JV JD MD LP) 1 30% - BK,JD,JV,LP,DG,JS,JL

BK 6 JD 3 -4 KL +-1

SM 6 BK 3 (JV JD LP) 1 JS 30% - BK,JD,JV,LP,DG,JS,JL

BK 5 JD 3 KL 1 JL LP JS SM

SM 5 BK 3 JV 2 LP JS JL

30% - BK,JD,JV,LP,DG,JS,JL

SM 4 BK 4 JD 2 JŘ

SM 7 BK 2 (JD JV) 1 MD 30% - BK,JD,JV,DG

SM 4 BK 4 JD 2 JŘ KL

SM 7 BK 2 (JV MD BO BŘ) 1

30% - BK,JD,JV,DG

SM 3 BK 4 JD 3 KL

SM 6 BK 2 (JV JD MD) 1 30% - BK,JD,JV,JS,JL,DG

BK 5 SM 2 JD 3 KL

(středně hluboká), čerstvě vlhká, drobivá, středně kyselá; obohacené suťové svahy; kambizem mezotr. BK 5 JD 2 SM 2 KL 1 JL rankerová až ranker kambický; hlinitopísčité až písčitohlinité, velmi kamenité, středně hluboké, čerstvě vlhké, drobivé, mírně kyselé;

SM 7 BK 2 (JD JV) 1 JL

30% - BK,JD,JV,DG,JS,JL

SM 6 BK 2 JD 1 JV 1 30% - BK,JD,JV,LP,DG,JS,JL






OGLEJENÁ STANOVIŠTĚ VYŠŠÍCH POLOH: Soubory lesních typů (lesní typy): 5 - 6P,V; 6O Zastoupení v %: 8,7

Cílová druhová skladba /základní/: SM 7, (JD,BK,JV,JS) 2, (LP BŘ,OL,MD) 1, DB

Soubor zahrnující střídavě zamokřovaná a přípotoční stanoviště na plošinách a v úžlabinách. Převládá LT 6P1. Bonita: průměrná až nadprůměrná. Relief terénu: sníženiny, plošiny, úžlabiny vodotečí. Nadmořská výška: 500 - 800 m n. m. Geologické podloží: zahliněné sedimenty a svahoviny různého typu; Půdní typ: pseudoglejové až glejové kambizemě a kryptopodzoly až pseudogleje, (fluvizemě). Půdní druh: písčitohlinité až jílovitohlinité, čerstvé až mokré, hluboké. Minerální síla půdy: slabá až střední; silně až mírně kyselá půda - pH /H2O/ 3. 5 - 5. 5 AVB /bonita /

SLT

název SLT

5V

VLHKÁ JEDLOVÁ BUČINA

BK 26-30 SM 30-34 JD 26-28 OL 22-26 JS 28-30

5P

KYSELÁ JEDLINA

JD 24-26 SM 26-28

6V

VLHKÁ SMRKOVÁ BUČINA

SM 28-34 BK 26-30 JD 26-32

6O

SVĚŽÍ SMRKOVÁ JEDLINA

SM 28-30 JD 26-30

6P

KYSELÁ SMRKOVÁ JEDLINA

SM 26-28 JD 24-28

Cílový hospodářský soubor:

59 Plocha les.poz.: 390 ha

charater ekotopu


mírné a střední zvlněné svahy podél vodotečí; oglejená až glejová kambizem mezotrofní až eutrická; písčitohlinitá až jílovitohlinitá, nepříliš kamenitá, hluboká, vlhká, drobivá až soudržná, mírně kyselá; plošiny negativních tvarů; pseudoglej typický, méně často pseudoglej kambický; písčitohlinitý až jílovitohlinitý, slabě kamenitý, střídavě čerstvě vlhký, soudržný, silně až středně kyselý; zvlněné plochy kolem svahových vodotečí; kambizem oglejená až glej pseudoglejový; písčitohlinité až jílovitohlinité, slabě kamenité, hluboké, vlhké, soudržné, mírně kyselé; plošiny, roviny a úvaly; živnější stanoviště; pseudoglej typický (horský) až kambizem pseudoglejová; jílovitohlinité až hlinitojílovité, téměř bez skeletu, hluboké, střídavě čerstvě vlhké, vazké, mírně kyselé; plošiny negativních tvarů; převážně pseudoglej typický (horský), méně kryptopodzol pseudoglejový; hlinité až hlinitojílovité, téměř bez skeletu, střídavě čerstvě vlhké, soudržné až vazké, silně až středně kyselé;

BK 4 JD 4 JV 1 (JS JL SM OL) 1

cílová druhová skladba min. podíl mel. a zpev. dřev. SM 6 BK 2 JD 1 JV(JS OL) 1 25% - JD,BK,JV,JS,JDO,LP,JL

BK 1 JD 7 SM 2 DBL BŘ OS OL

SM 6 JD 2 (BK MD DG BO JDO) 2 DB 25% - JD,BK,BŘ,OS,JDO

BK 3 JD 4 SM 3 KL JS OL

SM 6 BK 2 JD 1 JV 1 OL 25% - JD,BK,JV,JS,JDO,LP,JL

BK 2 JD 5 SM 3

SM 8 JD 2 BK

25% - JD,BK,BŘ,OS,JDO

JD 5 SM 4 BK 1 BŘ

SM 8 JD 2 BK BO

25% - JD,BK,BŘ,OS,JDO

PODMÁČENÁ STANOVIŠTĚ VYŠŠÍCH POLOH: Soubory lesních typů (lesní typy): 5 - 6G; 5 - 6V9; 6R; Zastoupení v %: 1,7

Cílová druhová skladba /základní/: SM 8, JD 1, (OL,JS,JV,OS,BŘP,BK) 1

Soubor zahrnující podmáčená stanoviště na sníženinách a v úžlabinách. Bonita je nadprůměrná, místy průměrná Relief terénu: úžlabiny vodotečí, sníženiny, plošiny. Nadmořská výška: 500 - 850 m n. m. Geologické podloží: zahliněné sedimenty různého typu; Půdní typ: gleje, případně pseudogleje, glejové kambizemě, kryptopodzoly (fluvizemě); Půdní druh: písčitohlinité až hlinitojílovité, mokré až zbahnělé, hluboké, vazké. Minerální síla půdy: slabá až střední; silně až mírně kyselá půda - pH /H2O/ 3. 7 - 6. 0

BUČINA

AVB /bonita / BK 26-28 SM 30-32 JD 26-28

PODMÁČENÁ JEDLINA

JD 24-28 SM 26-30

6Vg PODMÁČENÁ BUČINA

SM 30-32 BK 26-28 JD 26-30

6G

PODMÁČENÁ SMRKOVÁ JEDLINA

SM 28-32 JD 26-30 OL 24-26

6R

SVĚŽÍ RAŠELINNÁ SMRČINA

SM 26-30 OL 20-22

SLT

název SLT

5Vg PODMÁČENÁ /5V9/ JEDLOVÁ

5G

/6V9/ SMRKOVÁ

charater ekotopu


svahová prameniště; kambický glej až glej pseudoglejový;hlinitý až jílovitohlinitý, slabě kamenitý, mokrý až zbahnělý, soudržný (až vazký), mírně kyselý; mokré terénní poklesliny a úpady; glej typický a organozemní; hlinitý až jílovitohlinitý, téměř zcela bez skeletu, hluboký, vlhký až mokrý, spodní voda ve 40-80 cm, soudržný až vazký, mírně kyselý; svahová prameniště; glej typický a kryptopodzol glejový; hlinité až jílovitohlinité, slabě kamenité, hluboké, mokré až zbahnělé, spodní voda 40-60 cm, soudržné až vazké, mírně kyselé; mokré terénní poklesliny a úpady; glej typický až organozemní, glej pseudoglejový; jílovitohlinité až hlinitojílovité, téměř bez skeletu, hluboké, vlhké až mokré, spodní voda 30-50 cm, soudržné ,častěji vazké, mírně (až středně) kyselé; terénní poklesliny úžlabiny, rašeliniště; organozem mezotrofní až glej organozemní; organické, příp. jílovitohlinité, zcela bez skeletu, (hluboké), mokré až zbahnělé, spodní voda 20-40 cm, (soudržné), mírně až středně kyselé;

BK 3 JD 4 KL 1 (JS JL SM OL) 2


cílová druhová skladba min. podíl mel. a zpev. dřev. SM 6 (BK JD) 2 (JS OL JV) 2 20% - JD,OL,JV,OS,BK

JD 6 OL 2 SM 2 BK BŘ OS

SM 6 OL 2 JD 2 DG OS 15% - JD,BK,JV,OL,OS

BK 1 JD 4 SM 4 (KL JS OL)1

SM 8 JD 1 (OL JV) 1 20% - JD,OL,JV,OS,BK

SM 4 JD 4 1 OL 2 BK OS

SM 8 JD 2 OLŠ

20% - JD,BK,JV,OL,OS

SM 9-10 OL +-1 JD

SM 9 OL 1 JD BŘ

5% - BŘ,JD,JŘ

167





EXPONOVANÁ STANOVIŠTĚ HORSKÝCH POLOH Soubory lesních typů (lesní typy): a/ kyselá: 7N,K9; Zastoupení v %: 1,5

b/ živná: 7F

Cílová druhová skladba /základní/: SM 8, BK 1, (JV, JŘ, JD) 1, MD, JL

Soubor stanovišť kamenitých a prudkých svahů horských poloh se zhoršenou dostupností a místy erozně ohrožené. Bonita je podprůměrná až průměrná. Relief terénu: kamenité anebo prudké svahy. Nadmořská výška: 800 - 1050 m n. m. Geologický podklad: krystalinikum: ruly, svory, fylity; amfibolit, granodiority; Půdní typ: oligotrofní či podzolované rankerové kryptopodzoly až podzoly; Půdní druh: hlinitopísčité až písčitohlinité, lehké, kamenité i balvanité, čerstvě vlhké, místy mělké, drolivé; Minerální síla půdy: slabá; velmi silně až středně kyselé půdy - pH /H2O/ 3. 5 - 5. 0 SLT

název SLT

7Ke KYSELÁ

/7K9/ BUKOVÁ

AVB charater ekotopu přirozená druhová skladba /bonita / SM 22-26 příkré svahy na chudších stanovištích horských SM 7 BK 2,5 JD 0,5 JŘ BK 18-22 poloh; kryptopodzol typický oligotrofní; hlinitopísčitý až písčitohlinitý, místy kamenitý, středně hluboký, mírně vlhký, drobivý, silně kyselý;

SMRČINA

7N

KAMENITÁ KYSELÁ BUKOVÁ SMRČINA

SVAHOVÁ SM 26-28 KAMENITÁ BK 24-26 SVĚŽÍ BUKOVÁ SMRČINA Cílový hospodářský KYSELÁ soubor:

7F


15 % - BK,JD,JV,JŘ

SM 22-26 střední i prudké balvanité svahy horských poloh; SM 7 BK 2,5 JD 0,5 KL BK 18-22 kryptopodzol rankerový oligotrofní podzolovaný až podzol; velmi kamenité, hlinitopísčité, středně hluboké místy mělké, mírně vlhké, drolivé, silně kyselé; stinné příkré živnější kamenité svahy; kryptopodzol mezotrofní rankerový; písčitohlinitý, silně kamenitý, středně hluboký, čerstvě vlhký, drobivý, středně kyselý;

cílová druhová skladba min. podíl mel. a zpev. dřev. SM 8, BK 1, (JV, JŘ, JD) 1 MD

SM 8, BK 1, (JV, JŘ, JD) 1 MD 15 % - BK,JD,JV,JŘ

SM 6 BK 3 JD 1 KL

SM 8 (BK JV JD) 2 MD JŘ 15 % - BK,JD,JV,JŘ

STANOVIŠTĚ HORSKÝCH POLOH

Soubory lesních typů (lesní typy): 7K, 7S Zastoupení v %: 10,6

Cílová druhová skladba /základní/: SM 8, BK 2, JŘ, JV, JD, MD

Soubor normálních kyselých stanovišť horských poloh. Převládá LT 7K3. Bonita je průměrná, místy podprůměrná. Relief terénu: svahy až plošiny - převážně dlouhé táhlé svahy, různě zvlněné. Nadmořská výška: 800 - 1050 m n. m. Geologické podloží: chudší části krystalinika; Půdní typ: oligotrofní kryptopodzoly až humusový podzol; Půdní druh: hlinitopísčité, mírně vlhké až čerstvě vlhké, různě hluboké, kamenité, drolivé; Minerální síla půdy: slabá; (velmi) silně kyselá půda - pH /H2O/ 3. 5 - 4. 0 SLT

název SLT

7K

KYSELÁ BUKOVÁ SMRČINA

7S

168

AVB charater ekotopu /bonita / SM 22-28 kyselá stanoviště horských poloh; kryptopodzol BK 20-22 oligotrofní až humusový podzol; hlinitopísčitý,

SVĚŽÍ BUKOVÁ SM 26-30 SMRČINA BK 24-26

přirozená druhová skladba SM 7 BK 2,5 JD 0,5 JŘ

kamenitý, stř. hluboký, mírně vlhký, drobivý, velmi silně kyselý; svěží stanoviště horských poloh; kryptopodzol SM 5 BK 4 JD 1 KL oligotrofní (mezotrofní); hlinitopísčitý až písčitohlinitý, kamenitý, stř. hluboký, čerstvě vlhký, drobivý, silně kyselý;

cílová druhová skladba min. podíl mel. a zpev. dřev. SM 8, BK 2, JV, JŘ, JD, MD 15 % - BK,JD,JŘ

SM 8, BK 1, JV 1, JD, MD 15 % - BK,JD,JŘ






OGLEJENÁ STANOVIŠTĚ HORSKÝCH POLOH Soubory lesních typů (lesní typy): 7P, 7V Zastoupení v %: 3,2

Cílová druhová skladba /základní/: SM 9, (JD, BK, JV, JŘ, BŘP, OLŠ) 1

Soubor zahrnující zamokřovaná stanoviště na plošinách a v úžlabinách. Převládá LT 7P. Bonita je průměrná místy podprůměrná Relief terénu: sníženiny, plošiny, úžlabiny vodotečí. Nadmořská výška: 800 - 1100 m n. m. Geologické podloží: zahliněné podloží různého typu; Půdní typ: pseudogleje, glejový kryptopodzol až podzol; Půdní druh: písčitohlinité až jílovitohlinité, čerstvé až vlhké, hluboké, soudržné až vazké. Minerální síla půdy: slabá; (velmi) silně kyselá půda - pH /H2O/ 3. 5 - 5. 5 SLT

název SLT

7P

KYSELÁ JEDLOVÁ SMRČINA

7V

VLHKÁ BUKOVÁ SMRČINA

Cílový hospodářský soubor:


AVB charater ekotopu /bonita / SM 24-26 menší plošiny a úvaly v horských polohách; JD 22-24 kryptopodzol pseudoglejový až pseudoglej;

SM 28-30 BK 24-28

přirozená druhová skladba SM 7 JD 3 BK

jílovitohlinitý, místy kamenitý, stř. hluboký, střídavě vlhký, soudržný až vazký, silně kyselý; zvlněné plochy kolem svahových vodotečí; SM 7 BK 1 JD 1 KL 1 JS kryptopodzol glejový až glej kambický; písčitohlinité až jílovitohlinité, slabě kamenité, hluboké, vlhké, soudržné, středně kyselé;

cílová druhová skladba min. podíl mel. a zpev. dřev. SM 9 (JD BK JŘ BŘP OLŠ) 1 10% - JD,BK,BŘ,JV,JŘ

SM 9 (JD BK JV JŘ OLŠ) 1 10% - JD,BK,BŘ,JV,JŘ

PODMÁČENÁ STANOVIŠTĚ HORSKÝCH POLOH Soubory lesních typů (lesní typy): 7G; 7V9; 7R; 7T Zastoupení v %: 0,8

Cílová druhová skladba /základní/: SM 9, (JD, JŘ, BŘP,OL) 1

Soubor zahrnující podmáčená stanoviště horských poloh. Bonita : průměrná místy podprůměrná; Relief terénu: sníženiny, plošiny. Nadmořská výška: 800 - 1100 m n. m. Geologické podloží: zahliněné podloží různého typu; Půdní typ: gleje, glejový podzol, případně organozemě (rašeliny) Půdní druh: písčitohlinité až jílovitohlinité, mokré až zbahnělé, hluboké, vazké. Minerální síla půdy: slabá; (velmi) silně kyselá půda - pH /H2O/ 3. 5 - 4. 5 SLT

název SLT

7G

PODMÁČENÁ JEDLOVÁ SMRČINA

AVB charater ekotopu /bonita / SM 24-28 mokré terénní poklesliny a úpady; glej JD 22-26 organozemní(horský); jílovitohlinitý, hluboký,

PODMÁČENÁ CHUDÁ JEDLOVÁ SMRČINA KYSELÁ RAŠELINNÁ SMRČINA (vrchovištní)

SM 22-26 JD 20-22

7Vg PODMÁČENÁ /7V9/ BUKOVÁ SMRČINA

SM 28-32 BK 24-26

7T

7R

mokrý až zbahnělý, spodní voda ve 30-50 cm, soudržný, vazký, silně kyselý; mokré chudé terénní poklesliny; glejový podzol až glej organozemní; jílovitopísčitý, hluboký, mokrý až zbahnělý, spodní voda ve 30-50 cm, (vazký), velmi silně kyselý;

SM 20-24 nevelké terénní poklesliny, rašeliniště; organozem glejová až glej organozemní; organické, případně jílovitohlinité až hlinitojílovité, bez skeletu, hluboké, zbahnělé, spodní voda ve 20-40 cm, soudržné (až vazké), velmi silně kyselé; svahová prameniště; glej typický a kryptopodzol glejový; jílovitopísčité až jílovitohlinité, slabě kamenité, hluboké, mokré až zbahnělé, spodní voda 40-60 cm, soudržné, středně kyselé;


přirozená druhová skladba SM 7 JD 2 OL 1

cílová druhová skladba min. podíl mel. a zpev. dřev. SM 9 (JŘ BŘP OL JD) 1 5% - JŘ,JD

SM 8 JD 1 BŘ 1 JŘ

SM 9 (BŘP JŘ) 1 5% - JŘ,JD

SM 9 BŘ 1 JŘ

SM 9 BŘP 1 JŘ 5% - JŘ,JD

SM 7 BK 1 JD 1 (OL KL)1JS SM 9 (JŘ BŘP OL JD) 1 5% - JŘ,JD

169



9.3. Základní hospodářská doporučení Základní hospodářská doporučení pro hospodářské soubory (dále jen základní hospodářská doporučení) jsou naplněním ustanovení lesního zákona č. 289/1995 Sb., který v § 23 odst. 1 říká „ O b las tn í p lá n y do por uču j í zásad y hosp oda řen í v lesích .“ S ohledem na význam této části „oblastního plánu“ (uvedené v § 1 odstavec 5 písmeno f, vyhlášky č. 83/1996 Sb. ) podrobněji specifikuje obsah této části ještě odstavec 7. Základní hospodářská doporučení jsou syntézou poznatků získaných v průběhu zpracování „oblastního plánu“ a úzce váží na vymezení hospodářských souborů (§ 2 této vyhlášky). Zpracovávají se do podoby rámcových směrnic hospodaření pro hospodářské soubory (dále jen „rámcových směrnic“). Základní hospodářská doporučení jsou koncipována s ohledem na konkretní podmínky prostředí a porostu tak, aby při jejich praktickém naplňování byl výsledek blízký optimu a ani při použití mezních doporučených hodnot nebylo v podmínkách hospodářského souboru chybné. Základní hospodářská doporučení uvedená v“oblastních plánech“ jsou podkladem pro „rámcové směrnice“ zpracovávané pro hospodářské soubory „plánů“ a „osnov“. Pod písmeny a) až f) jsou uvedena jednotlivá základní hospodářská doporučení a je upřesněn jejich obsah. a) Cílová druhová skladba V rámci cílového hospodářského souboru představuje ekonomicky, biologicky i funkčně o p t i m a l i z o va n é z a s t o u p e n í d ř e vi n v m ý t n é m vě k u p o r o s t u , k t e r é o d p o ví d á p ř í r o d n í m podmínkám souboru. Nebere ohled na současný stav lesa. Pro současné základní porostní typy je v hospodářském souboru doporučena upravená cílová skladba, která je dosažitelná ve z m ě n ě n ý c h p o d m í n k á c h t ě c h t o t yp ů p o r o s t ů . V momentě dosažení základní cílové druhové skladby daného cílového hospodářského souboru na úrovni porostu nebo porostní skupiny takovýto porost pak prakticky plní téměř všechny sledované a požadované funkce lesa a dokonce splňuje i požadavek předběžné opatrnosti z očekávané změny klimatu k zajištění stability lesa v době obmýtí uvedených dřevin.

b) Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostů Udává nezbytně potřebný minimální procentický podíl těchto dřevin v rámci cílového hospodářského souboru dle přílohy č.3 vyhlášky 83/1996 Sb. pro odvození závazných ustanovení lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov (v nichž se stanoví závazně jejich podíl na dobu platnosti plánu pro nejnižší jednotky rozdělení lesa - § 10 vyhlášky č. 84/1996 Sb.). Výčet melioračních a zpevňujících dřevin pro základní porostní typy hospodářských s o u b o r ů j e u v e d e n v p ř í l o ze č . 4 k v y h l á š c e č . 8 3 / 1 9 9 6 S b . V ý c h o v o u m l a d ý c h p o r o s t ů j e m o ž n o ještě druhovou skladbu podle potřeby upravit tak, aby byla dosažena plánovaná cílová skladba p o r o s t u . V p o r o s t e c h p o š k o z e n ý c h i m i s e m i s e z v yš u j e p o d í l m e l i o r a č n í c h a p ř í p r a v n ý c h d ř e v i n . Přiměřeně se podíl MZD snižuje na větších pokalamitních plochách. M Z D j s o u d ř e vi n y p ř i r o z e n é d r u h o vé s k l a d b y n a d a n é m s t a n o vi š t i (kromě JDO, DG).

c) Hospodářské způsoby I. PODROSTNÍ: Nový porost vzniká pod ochranou těženého porostu. Uplatňuje se obnova clonná. Clonná seč se může členit na fázi přípravnou, semennou, prosvětlovací a domýtnou. PP – velkoplošná clonná seč - je širší jak dvojnásobek průměrné výšky těženého porostu P – maloplošná clonná seč - nesmí být širší jak dvojnásobek průměrné výšky těženého porostu. 1. Okrajová seč clonná. Porost se obnovuje postupně od okraje clonnými pruhy. 2. Pruhová seč clonná. Porost se obnovuje na pruhu, který se zakládá uvnitř porostu. Pokud se pruhy rozšiřují v jednom směru, přechází v postupnou seč clonnou. 3. Skupinová seč clonná. Uvnitř porostu se zakládají clonné skupiny zpravidla eliptického nebo obdélníkovitého tvaru. II. NÁSEČNÝ: Nový porost vzniká v blízkosti porostní stěny jak na holé ploše, tak pod ochranou přilehlého porostu. Uplatňuje se obnova okrajová. Vnější okraj je tvořen holou plochou, jejíž šíře nepřekročuje průměrnou výšku těženého porostu. Při zahájení obnovy porostu se vnější okraj vytváří násekem. Vnitřní okraj je tvořen pruhem těženého porostu podél porostní stěny. Jeho šířka je omezena s účinným dosahem přímého bočního světla. V rozvolněných porostech může činit až dvojnásobek porostní výšky. N - okrajová seč - podle počtu těžebních zásahů, kterými se přesouvá porostní stěna ve směru postupu obnovy a vnitřní okraj se tak mění na vnější, se odlišuje: 1. Prostá okrajová seč - porostní stěna se přesouvá jedním zásahem charakteru úzké holé seče - násekem. 2. Dvoufázová nebo třífázová okrajová seč - vnitřní okraj se napřed jedním, výjimečně dvěma těžebními zásahy uvolní, čímž se rozšíří zóna vnitřního okraje. Podle směru postupu obnovy se odlišuje: a) Odrubná seč - přímočará, zvlněná nebo stupňovitá porostní stěna se odsouvá jednosměrně. b) Obrubná seč - skupiny založené uvnitř porostu se rozšiřují excentricky několika směry.

172




III. HOLOSEČNÝ: Nový porost vzniká na souvisle vytěžené ploše, která je širší než průměrná výška těženého porostu. Používá se obnovy holosečné. HH – velkoplošná holá seč - je širší jak dvojnásobek průměrné výšky těženého porostu - pouze povolené vyjímky dle § 31, odst. 2, zák. č. 289/1995 Sb. H – maloplošná holá seč - svoji šířkou přesahuje výšku těženého porostu. 1. Pruhová seč holá - mívá zpravidla obdélníkovitý tvar. Přiřazuje se v jednom směru od výchozí linie, většinou od okraje porostu. 2. Kulisová seč holá - má tvar pruhu, který se vkládá dovnitř porostu. Kulisy tvoří zachovaná část těženého porostu. Mají být nejméně trojnásobně širší než založená paseka. 3. Skupinová seč holá (kotlíková seč) - uvnitř porostu se zakládají holé skupiny zpravidla eliptického nebo obdélníkovitého tvaru. Jejich šíře je menší než dvojnásobek průměrné výšky těženého porostu. 4. Obnova semennými výstavky - na pasece se ponechává určitý počet výstavků převážně slunných dřevin. Výstavky se většinou odstraňují po vzniku žádoucího náletu. IV. VÝBĚRNÝ: Těžba za účelem výchovy a obnovy porostů se časově a prostorově nerozlišuje. Uskutečňuje se výběrem jednotlivých stromů nebo jejich skupin, které jsou nežádoucí nebo mýtně zralé. Obnova porostů probíhá plynule a nepřetržitě. Těžbou se uvolňuje prostor pro nastupující generaci. Používá se výběrná seč. V – výběrná seč 1. Jednotlivě výběrná seč - při obnově se těží převážně jednotlivé stromy. 2. Skupinovitě výběrná seč - při obnově se těží převážně skupiny stromů. Vzniká skupinovitá obnova. KOMBINOVANÉ OBNOVNÍ POSTUPY: Při obnově porostů se většinou používá současně dvou, někdy i tří základních obnovních sečí, které se vhodně prostorově a časově kombinují. 1. Skupinovitá seč clonná (Gayerova – bavorská seč) - je kombinací skupinové clonné seče, kterou se zahajuje obnova, s okrajovou obrubnou sečí, kterou se obnova rozšiřuje. 2. Skupinovitá seč holá - je kombinací skupinové seče holé (kotlíkové) s okrajovou obrubnou sečí, kterou se skupina rozšiřuje. 3. Bavorská kombinovaná seč - je kombinací skupinovité clonné seče s okrajovou odrubnou sečí. Předsunuté skupiny, založené většinou v předstihu uvnitř porostu, se rozšiřují okrajovou sečí obrubnou ještě dříve, než se k nim přesune porostní stěna okrajové seče odrubné. 4. Wagnerova clonně - okrajová seč - je kombinací okrajové nebo pruhové clonné seče s okrajovou odrubnou. Často se ještě uplatňuje skupinová nebo skupinovitá clonná seč uvnitř porostu. Clonná seč se zakládá pokud možno při severním okraji porostu a uskuteční se v ní přípravná a semenná seč. Místo prosvětlovací seče se porosty postupně uvolňují okrajovou sečí odrubnou. Současně se v dalším pruhu obnovovaného porostu uskutečňuje přípravná seč. Předsunuté skupiny nebo úzké pruhy: Založené většinou v předstihu uvnitř porostu mají charakter: P – clonný ( pruhová clonná seč, clonná skupina) N – násečný ( násek, holá skupina – kotlík) Jsou uvedeny jen základní obnovní seče a jejich kombinace s předsunutými obnovními sečemi. U okrajových sečí se předpokládá možnost jejich následné kombinace s clonnou sečí, tedy přechod k okrajové seči clonné nebo ke skupinovité seči clonné.

d) Obmýtní doba Je stanoveno jako rámcová produkční doba pro porosty zařazené do hospodářského souboru. Je uvedeno věkovým rozpětím zaokrouhleným na desítky let. Tato doba se blíží kulminaci hodnotového celkového průměrného přírůstu (CPP). Rozmezí obmýtí, uvedené v závorce, svými okrajovými hodnotami již nerespektuje optimální využití produkce. Přitom ale ještě nejsou významněji ohroženy ekologické funkce lesa a jeho reprodukce. Obmýtí se snižuje u jehličnatých porostů ohrožených imisemi v pásmu ohrožení B a C (u porostů ohrožených imisemi v pásmu ohrožení B a C u porostů bukových se naopak zvyšuje) a u porostů rozvrácených kalamitami. Snižuje se také u porostů poškozených hnilobami, především v důsledku loupání porostů a na prvních generacích lesa. V lesích ochranných se mohou některé stromy nechat dožít do přirozeného mýtního věku ( f – fyzického věku).

e) Obnovní doba Je plánovaná průměrná doba, která uplyne od zahájení do ukončení úmyslné obnovy lesního porostu, zařazeného do hospodářského souboru udaná počtem let, zaokrouhleným na desítky. Je závislá na stavu, skladbě a způsobu obnovy současného porostu a na cíli druhové skladby, kterého má být dosaženo v době zajištění kultury. V lesích ochranných, obhospodařovaných výběrným způsobem, je obnovní doba nepřetržitá.

f) Hospodářský tvar lesa Je výsledkem způsobu vzniku lesních porostů a způsobu hospodaření. I . vy s o k ý ( v y s o k o k m e n n ý ) , v z n i k l ý z e s e m e n n e b o s a z e n i c II. nízký (pařezina), vzniklý výmladností I I I . s t ř e d n í ( s d r u ž e n ý ) , vzniklý jako kombinace výmladkové složky a jedinců semenného původu


173



9.3.1. Přehled základních hospodářských doporučení zastoupených HS TAB. 9.3. PŘEHLED ZÁKLADNÍCH HOSPODÁŘSKÝCH DOPORUČENÍ V HS HS

POROSTNÍ TYP (současné porosty)

CÍLOVÁ DRUHOVÁ SKLADBA - alternativy (desítky % )

ZÁKLADNí DOPORUČENÍ

1

2

3

4


5

MELIORAČNÍ A ZPEVŇUjÍCÍ DŘEVINY (Příl. č.4 k vyhl.č.83/96)

Geografic. nepůvodní dřeviny %

LESY HOSPODÁŘSKÉ 29

Olšová stanoviště podmáčených půd: 3L, 5L; 5U

297

/aluvia, prameniště; fluvizem, glej/ olšové+ostatní/bř/ N 90

80 - 100

20

81

OL 6, JS 2, (SM, JV) 2, OS, JL 5U: OL 3,JV 3,JS 2,SM 2,JD,JL

51 511a 511b 513 516 517

Exponovaná stanoviště vyšších poloh: a/ kyselá: 5 - 6N,K9; b/ živná: 5 - 6A,F,S9,B9 /prudké či kamenité svahy, sutě; rankerová kambizem, rankerový kryptopodzol/ smrkové P,N 120 110-130 40 101 SM 6, BK 2, (JV,JD,LP,JS) 1, (MD,BO) 1 smrkové /I.gen.lesa/ N,P 80 40 61 /5N,K9/: BO 3-4/ekotyp/,SM 2-4, (BK,LP,JV) 3 borové N 120 110-130 30 101 BK 4-10, SM 0-6, (JV,LP,JS,JL) 0-6, BO, JD bukové P,N 150 140-160 40 131

listnaté ostatní/bř/ N

70

60 -+80

20

181 ha - 0,8 %

1 060 ha - 4,8 % 30 %: BK,JD,JV,LP,DG /5-6 A,F,S9,B9/: + JS,JL

Kyselá stanoviště vyšších poloh: 5 - 6K,I

531a 531b 531c 533 536 537

/svor, rula; oligotrofní kambizem, kryptopodzol, podzol, luvizem/ smrkové P,N,H 110 100-130 40 91 SM 7, BK 2, (BO,MD,LP,JD) 1, JV,DB,DG 25 % : BK,JD,LP,DG smrkové /I.gen.lesa/ H,N,P 80 40 61 smrkové /gen.nevh./ H 90 30 71 BO 2-5/ekotyp/, SM 2-5, BK 2, MD 1, BŘ borové H,N,P 120 100-130 30 101 BK 4-10, SM 0-6, (LP,BO) 0-6, JD, MD, BŘ bukové P,N 140 120-150 40 121 60 - 80 listnaté ostatní/bř/ H 70 20 61

55

Živná stanoviště vyšších poloh: 5 - 6S,H,D,B

551a 551b 551c 556 557

/svor, rula s vložkami fylitů, amfibolity; deluvia, mezotrofní a eutrofní kambizem, kryptopodzol/ smrkové P,N,H 100 100-130 40 81 SM 7, (BK,JV) 2, (JD,LP,JS,MD) 1, DB,DG 25 %: BK,JD,LP,JV,JL, JS,JDO,TŘ smrkové /I.gen.lesa/ P,N,H 80 70 -110 40 61 smrkové /gen.nevh./ H 90 30 71 bukové P,N 140 120-150 40 121 BK 4-10, SM 0-6, (JV,JD,LP,JS,JL) 0-6, DG listnaté ostatní/bř/ N,H 70 60 - 80 20 61

57

Oglejená stanoviště vyšších poloh: 5 - 6P,V,6O

571a 571b 571c 576 577

/plošiny občas zamokřované; oglejené půdy, pseudoglej, glejový kryptopodzol/ smrkové P,N,H 110 100-130 40 91 SM 7, (JD,BK,JV,JS) 2, (LP,BŘ,OL,MD) 1 25 % - 5V,6V: BK,JD,JV,JS,JL,LP,JDO smrkové /I.gen.lesa/ P,N,H 80 30 61 5-6P,6O: smrkové /gen.nevh./ N,H 80 20 71 BK 4-8, SM 2-6, (JV,JD,LP,JS,JL) 0-4 JD,BK,BŘ,OS,JDO bukové P,N 150 120-150 40 131 OL 2-5, SM 3-6, (JS,BŘ,OS) 2 listnaté /ol,bř/ N,H 70 60 - 90 20 61

59

Podmáčená stanoviště vyšších poloh: 5- 6G, 5 - 6V9, 6R

591a 591b 597

/poklesliny se stagnující vodou; glej, organozem/ smrkové P,N 100 90- 120 40 81 smrkové /gen.nevh./ N,H 80 20 71 listnaté /ol,bř/ N,(H) 80 60 - 90 20 71

71

Exponovaná stanoviště horských poloh: 7N,F,K9

8 904 ha - 40,3 %

SM 8, JD 1, (OL,JS,JV,OS,BŘ,BK) 1 OL 2-10, SM 0-8, (JS,OS,BŘ) 0-2

711a 711b 716

73

Kyselá stanoviště horských poloh: 7K, 7S

731a 731b 736

/svor; rula; kryptopodzol, podzol/ smrkové P,N,H 130 smrkové /gen.nevh./ N,H 90 bukové P,N 160

77

Oglejená stanoviště horských poloh: 7P,7V

771a 771b 777

/plošiny občas zamokřované; pseudoglej, glejový podzol, pseudoglejový kryptopodzol/ smrkové P,N,H 120 110-150 40 101 SM 9, (JD, BK, JV, JŘ, BŘP, OLŠ) 1 smrkové /gen.nevh./ N,H 90 80 -100 30 71 OL 2-5, SM 5-8, BŘP 0 - 1 listnaté /ol,bř/ N,H 80 60 - 90 20 71

79

Podmáčená stanoviště horských poloh: 7R, 7T, 7G, 7V9

791a 791b 797

/poklesliny se stagnující vodou; glej, organozem / smrkové P,N 120 100-140 40 101 smrkové /gen.nevh./ N 90 80 -100 30 71 listnaté /ol,bř/ N,(H) 90 60 - 90 20 81

174

140-160

40 30 40

111 71 141

MD 5-10 DG 1- 5

5 107 ha - 23,1 %

/prudké či kamenité svahy, sutě; rankerový kryptopodzol/ smrkové P,N 140 110-150 40 121 SM 8, BK 1, (JV, JŘ, JD) 1, MD, JL smrkové /gen.nevh./ N,H 90 80 -100 30 71 BK 4-9, SM 1-6, JV 0-6, JD bukové P,N 160 140-160 40 141

80 -100

MD 5-10 DG +-1

61

53

110-150

-----

70%-3L, 5L: OL,JV 30%-5U:BK,JL,LP,JV,JD

MD 5-10 DG 1- 5 JDO 1- 5

1 934 ha - 8,7 % MD 5-10 JDO 1- 5

390 ha - 1,7 % 15 % - 5G: BK,JD,OL,JV,OS 20 % - 5-6V9;6G: -"5% - 6R: BŘ,JŘ,JD

----

325 ha - 1,5 % 15 %: BK,JD,JV,JŘ

MD +-1

2 339 ha - 10,6 % SM 8, BK 2, JŘ, JV, JD, MD

15 %: BK,JD,JŘ 7S: +JV

MD +-1

BK 4-9, SM 1-6, (JD,JV) 0-4

703 ha - 3,2 %

SM 9, (JD, JŘ, BŘP,OL) 1

10 % : JD,BK,JV,BŘP,JŘ MD +

172 ha - 0,8 % 5 %: BŘP,JD,JŘ

OL 2-5, SM 4-7, BŘP 1, OS


----



Přírodní lesní oblast : 25 - ORLICKÉ HORY POROSTNÍ TYP

HS

(současné porosty)

ZÁKLADNí DOPORUČENÍ

1

2

3

4

5

22 112 ha (lesní pozemky) CÍLOVÁ DRUHOVÁ SKLADBA - alternativy (desítky % )

Geografic. nepůvodní

MELIORAČNÍ A ZPEVŇUjÍCÍ DŘEVINY

dřeviny %

(Příl. č.4 k vyhl.č.83/96)

LESY OCHRANNÉ 01

Mimořádně nepříznivá stanoviště:

011 016 017

/srázy, skalnaté svahy, sutě, hřbety s mělkou půdou; litozem, ranker, regozem; horský luh; fluvizem/ smrkové P,N 150 150 < 40+ 131 podle stanoviště bukové/smíšené/ V,P,N 160 150 < 40+ 141 BK 6, (JV,LP,JS,JL) 2, (SM,JD) 2 listnaté ost. /ol,bř/ N 90 20 81 6L: OLŠ 8, (JS,OL) 2, JV

5 - 6Z,Y, 7Y, 5J, 6L

110 ha - 0,5 %

02

Lesy na exponovaných hřebenech: 7 - 8Z; 8R, 8T; 7K0

021a 021b 024

/vrcholové polohy na krystaliniku, hřbety s mělkou půdou; humusový podzol, kryptopodzol, litozem, regozem/ +% -8Z: BK,JŘ,JV,BŘP smrkové N,P 140 150 < 40+ 121 SM 9, (JŘ,BK,BŘP,JV) 1, KOS 1-5 %-8R: KOS,BŘP,JŘ smrkové /gen.nevh./ N,H 100 10030 81 BK 1-6, SM 4-9, JV, JŘ, BŘP 130 5 %-8T: +JD klečové -----/KOS - pouze přípravná dřevina pro SM/ 10 %-7Z,7K0: +JD

10 %-7Y: BK,JD,BŘ,JŘ 30 %-5-6Y: BK,JV,JD,BŘ,JŘ 60 %-5J: BK,JV,JD,JL,LP,JS 70 %-6L: OLŠ,BK,JV,JS,OL,JD

----

884 ha - 4,0 % ----

VYSVĚTLIVKY: - porostní typ: zařazení dle současných porostních skupin podle převládající dřeviny; porosty s převahou MD,JD,JDO,DG se zařazují do SM; porosty LP,JV,JL do bukových; ostatní listnáče do porostního typu listnaté ostatní; - základní doporučení:

1- hospodářský způsob: H - holosečný, P- podrostní, N - násečný, V - výběrný 2- doporučené obmýtí /detaily, odchylky a další doporučení jsou uvedeny v jednotlivých HS/ 3- rozsah přípustného obmýtí 4- obnovní doba 5- počátek obnovy

-cílová druhová skladba + alternativy: ekonomicky, biologicky i funkčně optimalizované zastoupení dřevin v mýtném věku, které odpovídá přírodním podmínkám souboru. Neodpovídá současnému stavu lesů. Je uvedena v desítkách procent. Jsou uvedeny všechny skladby podle základních dřevin cílového souboru. a zároveň poukazují na možnost čistých porostů v případě bk a db. Porosty db a bk by se měly z celospolečenského hlediska obnovovat opět na db a bk. Alternativy pak ukazují další přípustné možnosti volby skladby dřevin v jednotlivých hospodářských souborech v návaznosti na porostní typy JV,DB,LP.JL: míněny rody těchto dřevin. -meliorační a zpevňující dřeviny: uvedeny minimální podíly dle přílohy vyhlášky MZe č.83/1996 Sb. pro jednotlivé cílové HS -geograficky nepůvodní dřeviny: v % maximální přípustné podíly introdukovaných dřevin dle požadavku odboru ochrany přírody MŽP - jak uvedeno výše na území CHKO Orlické hory platí stanovisko Správy CHKO podle zón: - v 1. zóně bez introdukovaných dřevin; v 2. zóně spodní hranice těchto dřevin ve změněných porostech; ve 3. zóně dle požadavku MŽP; výjimky povoluje MŽP; Poznámka: Jedná se o souhrnný modelový přehled celé oblasti. Odchylky a další detailní doporučení včetně funkcí budou rozvedeny ve vlastních rámcových směrnicích hospodaření dle jednotlivých hospodářských souborů. Uvedené výměry cílových HS jsou z plochy digitalizované typologické mapy lesních pozemků.

9.4. Rámcové směrnice hospodaření pro HS Rámcové směrnice hospodaření pro PLO 25 - Orlické hory byly vypracovány ve smyslu Vyhlášky Mze č. 83/1996 Sb. na základě podrobného průzkumu stanovištních poměrů, zastoupených porostních typů a současně schválených kategorií lesa. Celkem bylo vylišeno 12 cílových hospodářských souborů, z toho dva pro lesy ochranné. V rámci cílových HS byly vylišeny hospodářské soubory pro vyskytující se porostní typy. Celkem bylo vylišeno 43 hospodářských souborů. V kategorii lesů zvláštního určení jsou pro jednotlivé subkategorie uvedeny zásady hospodaření pro jednotlivě vyhlášené subjekty a specifikace hospodaření podle dokumentace k jejich vyhlášení (studie, plány péče a pod.) Na území se vyskytují ve smyslu §8 zákona č. 289/1995 Sb. tyto subkategorie lesů zvláštního určení: 1a) v PHO vodních zdrojů I. stupně 1c) národních přírodních rezervací 2a) v prvních zónách chráněných krajinných oblastí a lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách 2f) potřebné pro zachování biologické různorodosti (genové základny) V rámcových směrnicích hospodaření jsou číselně a slovně uvedeny zásady obhospodařování lesů podle porostních typů. Některá nutná opatření pro řádné hospodaření v lesích oblasti platí pro více HS nebo porostních typů v různých HS a jsou uvedena v dalších kapitolách.


175



9.4.1. Struktura rámcových směrnic hospodaření podle cílových HS TAB 9.4. STRUKTURA RÁMCOVÝCH SMĚRNIC HOSPODAŘENÍ - PLO 25 Číselné označení cílového hosp. souboru

CÍLOVÝ HOSPODÁŘSKÝ SOUBOR:

Plocha

ha 181

OLŠOVÁ STANOVIŠTĚ PODMÁČENÝCH PŮD

29

(aluvia, prameniště; naplavené půdy; gleje) Základní dřeviny:

Soubory lesních typů : (lesní typy)

3L, 5L, 5U

Základní CÍLOVÁ DRUHOVÁ SKLADBA:

OL 6, JS 2, (SM JV) 2, OS, BŘ, JL, LP, JD, VR, DB

OL, JS, JV

Geograficky nepůvodní dřev.(max.%)

% 0,8 --

ZÁKONNÁ USTANOVENÍ (zákon č .289/ 1995 Sb.)

ZÁKLADNÍ HOSPODÁŘSKÁ DOPORUČENÍ (vyhláška č.83/ 1996 Sb.):

Maximální velikost holé seče : ( §31,odst.2 )

Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin % :

Povolená maximální šířka holé seče : ( §31,odst.2 )

1 ha

Doba zajištění kultur od vzniku holiny : ( §31,odst.6 )

2x prům. výška

7 let

DOPORUČENÉ POČTY prostokořenného sadebního materiálu v tis . ks./ ha :

JS

SM

JV

JL

4

6

3

4

4

POROSTNÍ TYP:

Hospodářský způsob:

N

Přiměřeně snížený podíl melioračních a zpev. dřevin v případě nahodilých těžeb:

--

297- OLŠOVÉ + ostatní (BŘ) Obmýtí

Obnovní doba

HOSPODÁŘSKÁ

DOPORUČENÍ

90

20

vyhl.č.83/96 Sb.

Počátek obnovy

Hospodářský způsob

81

N

VÝCHOVA POROSTŮ: - zaměření - mladé porosty

Hospodářský tvar:

3L,5L: OL, JV 5U: BK, JL, LP, JV, JD

les vysoký

ZÁKLADNÍ

Alternativní CÍLOVÁ DRUHOVÁ SKLADBA Hodnocení porostů: ( AVB) Možnosti přirozené obnovy: OBNOVNÍ POSTUP a míšení dřevin:

(Příloha č.4 k vyhlášce č.83 /1996 Sb.)

3L, 5L: 70% 5U: 30%

DOPORUČENÁ DOBA zajištění kultur od vzniku holiny:

OL

Meliorační a zpevňující dřeviny :


Obmýtí

Obnovní doba

Obmýtí

Obnovní doba

Počátek obnovy


Počátek obnovy


5U: OL 3, JV 3, JS 2, SM 2, JD, JL

28 Podprůměrně, nutno využít u OL, JV, JS a SM Náseky, míšení dřevin převážně skupinovité

Dosažení užitkových sortimentů

Negativní výběr, včasná podpora kvalitních cílových dřevin a MZD -dospívající Negativní výběr, v úrovni podporovat porosty kvalitní cílové dřeviny Bezpečnost Silné zamokření, zabuřenění; mrazové produkce a polohy opatření OCHRANY LESA: MELIORACE:

FUNKČNÍ POTENCIÁL: - produkční - půdoochranný - vodoochranný - ekologická stabilita

Prvky ÚSES:

Provádět jen nezbytně nutné odvodnění mimo pramenišť a tůní při obnově Podprůměrný Ochrana břehů potoků Desukční Nadprůměrná Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených v dokumentaci ÚSES. Ochrana původní fytocenózy. Jemnější způsoby hospodaření. Vytvoření a podpora vertikálního členění. Maximální podpora všech listnáčů a přirozené skladby.

Odchylky od modelu: Doporučené výrobní technologie:

176

UKT s nízkotlakými pneumatikami.




TAB 9.4. STRUKTURA RÁMCOVÝCH SMĚRNIC HOSPODAŘENÍ - PLO 25 Číselné označení cílového hosp. souboru


Plocha

ha 1 060

EXPONOVANÁ STANOVIŠTĚ VYŠŠÍCH POLOH

51

(prudké či kamenité svahy, sutě; kambizem - rankerová)


a) kyselá: 5 - 6N,K9 b) živná: 5 - 6A,F,S9,B9


SM 6, BK 2, (JV, JD, LP, JS) 1, (MD, BO) 1, JL, DG

Základní dřeviny:


SM, BK

% 4,8

MD 5-10, DG +-1





Povolená maximální šířka holé seče :


( §31,odst.2 )

1 ha

1 x prům. výška

7 let


BK, JD, JV, LP, DG 5 - 6A,F,S9,B9: + JS, JL

30%

7 + 1 let




SM

BK

JD

JV

LP

JS

MD

BO

JL

DG

4

9

3

4

4

4

3

7

3

3

POROSTNÍ TYP:



511a – SMRKOVÉ


les vysoký

P-A


511b - SMRKOVÉ I. generace lesů Obmýtí Obnovní doba

25%

513 - BOROVÉ

ZÁKLADNÍ

Obmýtí

Obnovní doba

HOSPODÁŘSKÁ

DOPORUČENÍ

120

40

80

40

120

30

vyhl.č.83/96 Sb.

Počátek obnovy


Počátek obnovy


Počátek obnovy


101

P, N

61

N, P

101

N



28

30 Průměrné až nadprůměrné

Podprůměrné

Proti větru na svazích po spádnici. Okrajové clonné seče nebo kombinace náseků s okrajovou pruhovou sečí clonnou, při neuplatnění přirozené obnovy obnova náseky. Zakládání zpevňovacích pruhů z listnáčů, míšení skupinovité, u JD a DG jednotlivě.

Proti směru nebezpečného větru na svazích po spádnici. V případě přirozené obnovy clonnou pruhovou sečí nebo kombinací náseků s okrajovou sečí clonnou, při zabuřenění půdy náseky. Míšení dřevin skupinovitě, zakládání zpevňovacích pásů z listnatých dřevin, JD a DG jednotlivě. Zvýšení kvality a stability

Obnova násečnými pruhy, proti větru nebo po svahu

Porosty rozčlenit vykliz. linkami. Podporovat příměs s MZD. Podúrovňový zásah s negativním výběrem, podpořit tvorbu souměrných korun. Podporovat BK, KL a ostatní MZD. Podúrovňový zásah s negativním výběrem. Tvorbu korun podpořit pozitivním výběrem. Na prudkých svazích půda ohrožena erozí, SM ohrožen kořenovými hnilobami. Rozčlenění velkých porostů rozlukami.

V úrovni odstranit obrostlíky , předrostlíky a netvárné jedince, podpora MZD

Kvalita a stabilita porostů Úprava rozestupů, uvolňovat příměs MZD, v podúrovni u SM negativní výběr

Bezpečnost produkce a opatření OCHRANY LESA:

Na prudkých svazích jsou půdy ohroženy erozí, na skeletových a suťových půdách i introskeletovou erozí.

MELIORACE:

-

Průměrný


Kvalita a stabilita porostů

Negativní výběr, příliš neporušovat zápoj, podpora MZD

Na prudkých svazích jsou půdy ohroženy erozí, na skeletových a suťových půdách i introskeletovou erozí

-

Nadprůměrný

POTENCIÁL: - produkční - půdoochranný

Prvky ÚSES:

24

U SM a BK průměrné až nadprůměrné

Podpora BK, KL a ostatních MZD. SM uvolnit v korunách pozitivním výběrem, v podúrovni negativní výběr

- vodoochranný - ekologická stabilita

Obnovní doba

Na 5N, K9: ekotyp BO BO 3 - 4, SM 2 - 4, (BK,LP,JV) 3, JD

-dospívající porosty

FUNKČNÍ

Obmýtí

Podprůměrný

Protierozní Infiltrační Průměrná

Průměrná

Průměrná

Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených v dokumentaci ÚSES. Ochrana původní fytocenózy. Jemnější způsoby hospodaření. Vytvoření a podpora vertikálního členění. Maximální podpora všech listnáčů a přirozené skladby. Věší komplexy porostů - včasné rozčlenění - odluky a rozluky. Lanové dopravní systémy v kombinaci s koněm, UKT.


177





Plocha

ha 1 060

EXPONOVANÁ STANOVIŠTĚ VYŠŠÍCH POLOH

51

(prudké či kamenité svahy, sutě; kambizem - rankerová)


a) kyselá: 5 - 6N,K9 b) živná: 5 - 6A,F,S9,B9


SM 6, BK 2, (JV, JD, LP, JS) 1, (MD, BO) 1, JL, DG

Základní dřeviny:


SM, BK

% 4,8

MD 5 - 10, DG +-1







( §31,odst.2 )

1 ha

1x prům. výška

7 let


BK, JD, JV, LP, DG 5 - 6A,F,S9,B9 + JS, JL

30%

7 + 3 let




SM

BK

JD

JV

LP

JS

MD

BO

JL

DG

4

9

3

4

4

4

3

7

3

3

POROSTNÍ TYP:



516 - BUKOVÉ


les vysoký

P-N

Přiměřeně snížený podíl melioračních a zpev. dřevin v případě nahodilých těžeb:25%

517 - LISTNATÉ OST. (BŘ,JŘ)

ZÁKLADNÍ

Obmýtí

Obnovní doba

Obmýtí

Obnovní doba

HOSPODÁŘSKÁ

DOPORUČENÍ

150

40

70

20

vyhl.č.83/96 Sb.

Počátek obnovy


Počátek obnovy


131

P, N

61

N



Obmýtí

Obnovní doba

Počátek obnovy


BK 4-10, SM 0-6, (JV,LP,JS,JL) 0-6

28

24

U BK i SM průměrné až nadprůměrné

-

Obnova postupnou sečí clonnou nebo kombinací náseků s krajovou sečí clonnou, míšení dřevin do skupin, JD, KL a DG i jednotlivě

Obnova březových skupin náseky nebo jejich proředěním a podsadbou BK. U skupin JŘ, OL a keřů provést urychlenou rekonstrukci.

Kvalita a zvýšení ekologické stability

Zvýšení kvality

Negativní výběr v úrovni i nadúrovni, Negativní výběr, podpora MZD odstranění obrostlíků, předrostlíků a nekvalitních jedinců -dospívající Kladný výběr v úrovni, uvolňování Negativní výběr porosty kvalitních jedinců a jejich korun k podpoře přirozené obnovy Bezpečnost Na prudkých svazích jsou půdy ohroženy erozí, na skeletových a suťových půdách i produkce a introskeletovou erozí opatření OCHRANY LESA: MELIORACE:


Prvky ÚSES:

-

Podprůměrný

-

Podprůměrný -

Protierozní Infiltrační Nadprůměrná

Průměrná

Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených v dokumentaci ÚSES. Ochrana původní fytocenózy. Jemnější způsoby hospodaření. Vytvoření a podpora vertikálního členění. Maximální podpora všech listnáčů a přirozené skladby.


178

Lanové dopravní systémy v kombinaci s koněm, UKT.






Plocha

ha 8 904

KYSELÁ STANOVIŠTĚ VYŠŠÍCH POLOH

53

(svor, rula, oligotrofní kambizem, kryptopodzol, podzol, luvizem) Základní dřeviny:


5 - 6K,I


SM 7, BK 2, (BO, MD, LP, JD) 1, JV, DB, DG


SM, BK

% 40,3

MD 5 - 10, DG 1 - 5







( §31,odst.2 )

1 ha

2x prům. výška

Meliorační a zpevňující dřeviny : (Příloha č.4 k vyhlášce č.83 /1996 Sb.)


BK, JD, LP, DG

25%

7 let

DOPORUČENÁ DOBA zajištění kultur od vzniku holiny: DOPORUČENÉ POČTY prostokořenného sadebního materiálu v tis . ks./ ha :

SM

BK

JD

BO

MD

LP

JV

DG

4

9

3

7

3

4

4

3

POROSTNÍ TYP:

531a - SMRKOVÉ



les vysoký

P-N-H


531b - SMRKOVÉ (I. generace lesa) Obmýtí Obnovní doba

531c - SMRKOVÉ (geneticky nevhodné) Obmýtí Obnovní doba

ZÁKLADNÍ

Obmýtí

HOSPODÁŘSKÁ

DOPORUČENÍ

110

40

80

40

90

30

vyhl.č.83/96 Sb.

Počátek obnovy


Počátek obnovy


Počátek obnovy


91

P, N, H

61

H, N, P

71

H

Alternativní CÍLOVÁ DRUHOVÁ SKLADBA Hodnocení porostů: ( AVB) Možnosti přirozené obnovy:

Obnovní doba

26-28 U SM nadprůměrné, u BK průměrné, maximálně využít

OBNOVNÍ POSTUP a míšení dřevin:

Proti převládajícím větrům, na svazích po spádnici, pro přirozenou obnovu okrajové a pruhové clonné seče, případně v kombinaci s náseky. Při neúspěchu přir. obnovy holá seč, BK a JD do předsunutých prvků v předstihu, míšení skupinovité, MD a DG i jednotlivě.



Intenzivní podúrovňové zásahy s negativním výběrem, uvolňovat kvalitní cílové dřeviny -dospívající Podúrovňové zásahy s negativním porosty výběrem, v úrovni pozitivní výběr, uvolňování v korunách - příprava k přirozené obnově Bezpečnost Včasné rozčlenění porostů (odluky, produkce a rozluky), zabezpečení porostních plášťů opatření zvýšeným podílem BK a MD, ohrožení OCHRANY LESA: mokrým sněhem - zlomy MELIORACE:


Prvky ÚSES: Odchylky od modelu: Doporučené výrobní technologie:

30 (poškozené) U SM a MD průměrné až nadprůměrné, u KL podprůměrné, nutno využít. Přir. obnovu JŘ nutno usměrňovat. Porosty velkých rozloh v komplexech. Nutné rozčlenění systémem rozluk, rozmístěných s ohledem na budoucí obnovu proti směru nebezpečného větru, terénní a dopravní poměry ke zpevněným liniím, (cesty, široké hromadnice kamene apod.). Další obnovu směřovat do míst silně poškozených a prořídlých. Míšení MZD do skupin (oplotit) a do individ. ochran. Stabilita porostů

Přirozená obnova SM je nepřípustná

Urychlená obnova pomocí náseků a holých sečí, řazených proti nebezpečnému větru, na svazích po spádnici. Založit zpevňovací pásy z cílových listnáčů, na vhodná místa JD a DG, míšení skupinovité nebo skupinkovité, MD a DG jednotlivě.

-

Především zdravotní výběr, uvolnit kvalitní SM a MZD

Pouze zdravotní výběr

Zdravotní výběr v podúrovni, v úrovni uvolnit kvalitní jedince a MZD

Pouze zdravotní a asanační zásah

Porosty I. generace, silné poškození zvěří a hnilobami. Včasné rozčlenění rozlukami, obnova; ohrožení mokrým sněhem - zlomy

Porosty geneticky nevhodné, silně poškozené sněhem a hnilobou, urychlená obnova

-

Průměrný

20 (poškozené)

-

Nadprůměrný

Podprůměrný

-

-

Infiltrační

Průměrná

Průměrná

Podprůměrná

Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených v dokumentaci ÚSES. Ochrana původní fytocenózy. Jemnější způsoby hospodaření. Vytvoření a podpora vertikálního členění. Maximální podpora všech listnáčů a přirozené skladby. Prolámané partie nutno obnovit bez U ředin a výrazně nekvalitních porostů ohledu na věk zahájit obnovu bez ohledu na věk UKT, u přirozených obnov kombinace kůň, lanové systémy a kůň.


179





Plocha

ha 8 904

KYSELÁ STANOVIŠTĚ VYŠŠÍCH POLOH

53

(svor, rula, oligotrofní kambizem, kryptopodzol, podzol, luvizem) Základní dřeviny:


5 - 6K,I


SM 7, BK 2, (BO, MD, LP, JD) 1, JV, DB, DG


SM, BK

% 40,3

MD 5-10, DG 1-5







( §31,odst.2 )

1 ha

2x prům. výška



BK, JD, LP, DG

25%

7 let




SM

BK

JD

BO

MD

LP

JV

DG

4

9

3

7

3

4

4

3

POROSTNÍ TYP:


les vysoký

P-N-H


533 - BOROVÉ

536 - BUKOVÉ

537 - LISTNATÉ OST. (BŘ)

ZÁKLADNÍ

Obmýtí

Obnovní doba

Obmýtí

Obnovní doba

Obmýtí

HOSPODÁŘSKÁ

DOPORUČENÍ

120

30

140

40

70

20

vyhl.č.83/96 Sb.

Počátek obnovy


Počátek obnovy


Počátek obnovy


101

H, N

121

P-N

61

H


VÝCHOVA POROSTŮ: - zaměření - mladé porosty -dospívající porosty Bezpečnost produkce a opatření OCHRANY LESA: MELIORACE:


U ekotypu BO: BO 2-5, SM 3-7, BK 2 , MD 1, BŘ

Obnovní doba

BK 4-10, SM 0-6, (LP,BO) 0-6, JD

24

26

24

U BO i SM podprůměrné

U BK i SM průměrné, maximálně využít

U BŘ nežádoucí

Okrajové a pruhové seče od V - JV nebo po spádnici, BK a JD do předsunutých skupin, míšení skupinovité, MD a DG i jednotlivě. U kvalitních porostů i clonná seč s ponecháním výstavků.

Pro přirozenou obnovu okrajové, pruhové a skupinové clonné seče, ostatní cílové dřeviny obnovit uměle, v případě nezdaru přir. obnovy náseky, na svazích po spádnici, míšení skupinovité, MD a DG jednotlivě Kvalita a zvýšení ekologické stability

Obnova násekem nebo holosečí, možnost podsadby JD a BK, míšení skupinovité, MD a DG i jednotlivě

Negativní výběr v úrovni a nadúrovni, odstranění obrostlíků a netvárných předrostlíků Kladný výběr v úrovni, uvolňování kvalitních jedinců a jejich korun -

Včasné zásahy, negativní výběr, protěžovat MZD

Kvalita a stabilita porostů Včasný výběr obrostlíků, předrostlíků a nekvalitních jedinců, podpora MZD Negativní výběr, neporušovat příliš zápoj Porosty jsou ohroženy mokrým sněhem

-

Průměrný


Negativní výběr, podpora MZD -

-

Průměrný -

Podprůměrný -

-

Infiltrační

Infiltrační

Infiltrační

Průměrná

Nadprůměrná

Průměrná

Prvky ÚSES:



UKT, v případě přirozené obnovy kombinace s koňmi.

180






Plocha

ha 5 107

ŽIVNÁ STANOVIŠTĚ VYŠŠÍCH POLOH

55

(svor, rula s vložkami fylitu, amfibolity; deluvia, mezotrofní a eutrofní kambizem, kryptopodzoly) Základní dřeviny:


5 - 6S,H,B,D


SM 7, (BK, JV) 2, (JD, LP, JS, MD) 1, DB, DG


SM, BK

% 23,1

JDO 1 - 5, DG 1 - 5, MD 5 - 10







( §31,odst.2 )

1 ha

2x prům. výška

7 + 1 let



SM

BK

JV

JD

MD

LP

JS

JL

JDO

DG

4

9

6

3

3

4

4

4

2

3

POROSTNÍ TYP:


BK, JD, JV, JL, LP, JS, JDO, TŘ

25%

7 let




551a - SMRKOVÉ


les vysoký

P-N-H




ZÁKLADNÍ

Obmýtí

HOSPODÁŘSKÁ

DOPORUČENÍ

100

40

80

40

80

20

vyhl.č.83/96 Sb.

Počátek obnovy


Počátek obnovy


Počátek obnovy


81

P, N - H

61

P, N - H

71

N-H

Alternativní CÍLOVÁ DRUHOVÁ SKLADBA Hodnocení porostů: ( AVB) Možnosti přirozené obnovy:

Obnovní doba

28-32 U SM a BK průměrné - v závislosti na zabuřenění stanoviště

OBNOVNÍ POSTUP a míšení dřevin:

Proti převládajícím větrům, na svazích po spádnici, pro přirozenou obnovu clonné okrajové a pruhové seče, na zabuřenělých stanovištích náseky i holé seče, míšení dřevin do skupin, JDO, MD a DG jednotlivě. BK a JD do zpevňovacích pásů a do předsunutých prvků.



Podúrovňové intenzivní zásahy s negativním výběrem, podpora MZD, uvolňovat zdravé kvalitní jedince -dospívající Negativní výběr v podúrovni, podpora porosty MZD, v úrovni uvolnit koruny kvalitních jedinců Bezpečnost Silné ohrožení větrem i sněhem, produkce a rozčlenění - odluky, rozluky, zpevňovací opatření pásy, zpevnění porostních plášťů; OCHRANY LESA: ohrožení mokrým sněhem MELIORACE:



30-32 (Velmi silně poškozené zvěří a hnilobami) U SM průměrné, u JV podprůměrné, nutno využít. Přirozenou obnovu JŘ nutno redukovat. Porosty velkých rozloh v komplexech. Nutno ihned rozčlenit systémem rozluk, řazených s ohledem na nebezpečný vítr, terénní a dopravní poměry k vhodným liniím (cesty, široké meze a hromadnice kamene apod.). Další obnovu směřovat k uvolňování založených rozluk a do míst prořídlých a silně poškozených. Míšení MZD do skupin (oplotit) i do individ. ochran. Stabilita porostů

Přirozená obnova SM je nepřípustná!

Proti převládajícímu větru. Urychlená obnova pomocí sečí, na svazích po spádnici, založit zpevňovací pásy z cílových listnáčů, na vhodná místa JD, JDO, DG i v jednotlivé příměsi, ostatní dřeviny do skupin a skupinek.

Asanační zásahy proti biotickým škůdcům

Podúrovňový zásah, negativní a zdravotní probírka, rozčlenit, uvolnit MZD

Pouze zdravotní a asanační zásah

Zdravotní probírka, uvolnit MZD

Pouze asanační zásah

Porosty jsou vlivem značného poškození Porosty geneticky nevhodné silně ohryzem zvěří a hnilobami značně labilní, poškozené sněhem a hnilobami, nutné rozčlenění komplexů a postupná prořídlé - urychlená obnova obnova; ohrožení mokrým sněhem

-

Nadprůměrný

22 (Porosty prořídlé velmi silně poškozené sněhem a hnilobami)

-

Nadprůměrný

Silně podprůměrný

-

-

Infiltrační

Průměrná

Průměrná

Podpůměrná

Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených v dokumentaci ÚSES. Ochrana původní fytocenózy. Jemnější způsoby hospodaření. Vytvoření a podpora vertikálního členění. Maximální podpora všech listnáčů a přirozené skladby. Prolámané partie nutno obnovit bez U ředin a výrazně nekvalitních porostů ohledu na věk zahájit přeměnu bez ohledu na věk UKT, na svazích i lanová zařízení, v případě přirozené obnovy kůň.


181





Plocha

ha 5 107

ŽIVNÁ STANOVIŠTĚ VYŠŠÍCH POLOH

55

(svor, rula s vložkami fylitu, amfibolity; deluvia, mezotrofní a eutrofní kambizem, kryptopodzoly) Základní dřeviny:


5 - 6S,H,B,D


SM 7, (BK, JV) 2, (JD, LP, JS, MD) 1, DB, DG


SM, BK

% 23,1

JDO 1 - 5, DG 1 - 5, MD 5 - 10







( §31,odst.2 )

1 ha

2x prům. výška

7 + 2 let



SM

BK

JV

JD

MD

LP

JS

JL

JDO

DG

4

9

6

3

3

4

4

4

2

3

POROSTNÍ TYP:


BK, JD, JV, JL, LP, JS, JDO, TŘ

25%

7 let




556 - BUKOVÉ


les vysoký

P-N-H


557 - LISTNATÉ OST. (BŘ, JŘ)

ZÁKLADNÍ

Obmýtí

Obnovní doba

Obmýtí

Obnovní doba

HOSPODÁŘSKÁ

DOPORUČENÍ

140

40

70

20

vyhl.č.83/96 Sb.

Počátek obnovy


Počátek obnovy


121

P-N

61

N-H



28


182

Obnovní doba

Počátek obnovy


24

U BK nadprůměrné, u SM průměrné

Není žádoucí

V případě přirozené obnovy okrajové clonné seče, u větších porostů kombinace se clonnou pruhovou sečí zevnitř, při neúspěchu obnova násekem, ostatní dřeviny obnovovat současně, míšení do skupin, MD, JDO, JD a DG i jednotlivě Kvalita a ekologická stabilita

Obnova náseky nebo holou sečí. Možno využít i k podsadbě BK a JD po předchozím proředění.

produkce a opatření OCHRANY LESA: MELIORACE:

POTENCIÁL: - produkční - půdoochranný - vodoochranný - ekologická stabilita

Obmýtí

BK 4-10, SM 0-6, (JV,JD,LP,JS,JL) 0-6

Negativní výběr v úrovni, odstranění obrostlíků, předrostlíků a nekvalitních jedinců, podpora KL, JD -dospívající Kladný výběr v úrovni, podpora porosty kvalitních jedinců a podpora přimíšených dřevin Bezpečnost -

FUNKČNÍ

20%

Dosažení užitkových sortimentů Negativní výběr v úrovni, podpora MZD

Kladný výběr v úrovni, podpora MZD

Ohrožení mokrým sněhem

-

Průměrný

-

Podprůměrný -

-

Infiltrační

Infiltrační

Nadprůměrná

Průměrná

Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených v dokumentaci ÚSES. Ochrana původní fytocenózy. Jemnější způsoby hospodaření. Vytvoření a podpora vertikálního členění. Maximální podpora všech listnáčů a přirozené skladby. Jeřábové skupiny včas rekonstruovat V případě přirozené obnovy kombinace koně s UKT, na svazích i s lanovými systémy.






Plocha

ha 1 934

OGLEJENÁ STANOVIŠTĚ VYŠŠÍCH POLOH

57

(plošiny, občas zamokřované; oglejené půdy, pseudoglej, kryptopdzoly) Základní dřeviny:


5 - 6P,O,V



SM 7, (JD, BK, JV, JS) 2, (LP, BŘ, OL, MD) 1, DB, OS, JDO

SM, BK

% 8,7

MD 5 - 10, JDO 1 - 5







( §31,odst.2 )

1 ha

2x prům. výška

7 + 2 let



SM

BK

JD

BO

LP

JS

JV

OS

JL

JDO

3,5

5

3

8

4

4

4

3

4

2

POROSTNÍ TYP:


5- 6 V: BK, JD, JV, JS, JL, LP, JDO 5 - 6 O, P: BK, JD, OS, BŘ, JDO

25%

7 let




571a - SMRKOVÉ


les vysoký

P-N-H




ZÁKLADNÍ

Obmýtí

HOSPODÁŘSKÁ

DOPORUČENÍ

110

40

80

30

80

20

vyhl.č.83/96 Sb.

Počátek obnovy


Počátek obnovy


Počátek obnovy


91

P-N-H

61

P-N-H

71

N-H



Obnovní doba

28

30 (Porosty jsou velmi silně poškozeny ohryzem a hnilobami)

24 (Porosty velmi silně poškozeny sněhem, hnilobami, prořídlé)

U SM a KL průměrné, u JS nadprůměrné, u BK podprůměrné, nutno vždy maximálně využít

Přirozená obnova SM je vyloučena!

Proti převládajícím větrům okrajovými nebo pruhovými clonnými sečemi, při zabuřenění stanoviště opatrná obnova náseky. JD, BK a LP do skupin i předsunutých prvků nebo i podsadbou, míšení dřevin skupinovité, u JD, JV a LP skupinkovité nebo i jednotlivě, sázet vždy kolem pařezů a na terénní vyvýšeniny, sadba vyvýšená

Proti převládajícím větrům s ohledem na terén, obnova skupinovitá, násečná, na silně zabuřenělých lokalitách ředin i holosečná. JD, BK, JV a LP možno obnovit i podsadbami do skupinek.

Stabilita a kvalita porostů

Asanační zásahy proti biotickým škůdcům

Stabilita porostů

Včasné silnější podúrovňové zásahy Podúrovňové intenzivní zásahy Pouze zdravotní výběr s negativním výběrem, podpora MZD, s negativním výběrem, podpora MZD vytvářet volnější zápoj, včasné rozčlenění -dospívající Podúrovňové zásahy s negativním Silnější zásahy , podpora MZD, zdravotní Pouze asanační zásah porosty výběrem, podpora uvolňováním výběr v korunách, podpora MZD Bezpečnost Půda s různou intenzitou zamokřelá, porosty ohroženy zejména větrem, a mokrým sněhem, poškozované hnilobami, mladé produkce a porosty mrazem. Pěstovat porosty s volnějším zápojem, maximálně využít přirozenou obnovu, budovat pruhy z odolných opatření dřevin. OCHRANY LESA: MELIORACE:



Nutno provádět vyčištění, obnovu a údržbu odvodňovací sítě. Silně přemokřelé půdy nutno odvodnit, nejlépe při obnově porostů. Neodvodňovat prameniště a rašeliniště. Průměrný Nadprůměrný Podprůměrný -

-

Převažuje funkce desukční Průměrná

Průměrná

Podprůměrná

Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených v dokumentaci ÚSES. Ochrana původní fytocenózy. Jemnější způsoby hospodaření. Vytvoření a podpora vertikálního členění. Maximální podpora všech listnáčů a přirozené skladby. Přednostně i předčasně obnovovat U ředin a výrazně nekvalitních porostů prolámané a rozvrácené části zahájit přeměnu bez ohledu na věk Podle únosnosti půdy a její potřebné ochrany využívat kombinace koně s UKT a lanovými systémy.


183





Plocha

ha 1 934

OGLEJENÁ STANOVIŠTĚ VYŠŠÍCH POLOH

57

(plošiny, občas zamokřované; oglejené půdy, pseudoglej, kryptopdzoly) Základní dřeviny:


5 - 6P,O,V



SM 7, (JD, BK, JV, JS) 2, (LP, BŘ, OL, MD) 1, DB, OS, JDO

SM, BK

% 8,7

MD 5 - 10, JDO 1 - 5







( §31,odst.2 )

2x prům. výška

1 ha

7 let



5- 6V: BK, JD, JV, JS, JL, LP, JDO 5 - 6O,P: BK, JD, OS, BŘ, JDO

25%

7 + 3 let



SM

BK

JD

BO

LP

JS

JV

OS

JL

JDO

3,5

5

3

8

4

4

4

3

4

2

POROSTNÍ TYP:



576 - BUKOVÉ


les vysoký

P-N-H


577 - LISTNATÉ (OL, BŘ)

ZÁKLADNÍ

Obmýtí

Obnovní doba

Obmýtí

Obnovní doba

HOSPODÁŘSKÁ

DOPORUČENÍ

150

40

70

20

vyhl.č.83/96 Sb.

Počátek obnovy


Počátek obnovy


131

P-N

61

N-H



BK 4-8, SM 2-6, (JV,JD,LP,JS,JL) 0-4

OCHRANY LESA: MELIORACE:


Obnovní doba

Počátek obnovy


OL 2 - 5, SM 3 - 6, (JS, BŘ, OS) 2

28

22

U BK podprůměrné až průměrné

Přirozená obnova BŘ ve větším rozsahu není žádoucí

Přirozená obnova clonnými sečemi okrajovými nebo pruhovými, při zabuřenění stanoviště náseky, JD a LP vnášet v předstihu i podsadbou, míšení skupinovité, sadba na vyvýšená místa, kopečková Zvýšení ekologické stability

Obnova převážně náseky nebo i holou sečí. MZD kultivovat do předsunutých prvků. Sadba vyvýšená a na terénní vyvýšeniny. SM na sušší místa.

Negativní výběr v úrovni a nadúrovni, včasné odstranění obrostlíků, předrostlíků a netvárných jedinců -dospívající Úrovňovým kladným výběrem uvolňovat porosty kvalitní jedince Bezpečnost Příměs SM ohrožena větrem. Maximální produkce a využití přirozené obnovy. opatření

Obmýtí

Dosažení užitkových sortimentů Negativní výběr, včasná podpora základních dřevin a MZD Kladný výběr v úrovni, uvolňovat MZD Ohrožení zamokřením, sněhem, mrazové polohy

Nutno provádět vyčištění, obnovu a údržbu odvodňovací sítě. Silně přemokřelé půdy nutno odvodnit, nejlépe při obnově porostů. Neodvodňovat prameniště a rašeliniště. Průměrný Podprůměrný -

-

Desukční

Desukční

Nadprůměrná

Průměrná

Prvky ÚSES:



U přirozené obnovy kombinace kůň, UKT a příp. lanové systémy.

184






Plocha

ha 390

PODMÁČENÁ STANOVIŠTĚ VYŠŠÍCH POLOH

59

(poklesliny se stagnující vodou: gleje, rašelinná půda) Základní dřeviny:


5 - 6G, 5 - 6V9, 6R;


SM 8, JD 1, (OL, JS, JV, BK, OS, BŘP) 1


SM, JD

% 1,7 --







( §31,odst.2 )

1 ha

2x prům. výška

7 + 3 let


SM

JD

BK

JV

OL

JS

OS

BŘP

3,5

5

5

4

3

4

3

3

POROSTNÍ TYP:


BK, JD, JV, OL, OS 6R: + BŘ

15%

7 let




591a - SMRKOVÉ



les vysoký

P-N-H


591b - SMRKOVÉ (geneticky nevhodné) Obmýtí Obnovní doba


ZÁKLADNÍ

Obmýtí

Obnovní doba

HOSPODÁŘSKÁ

DOPORUČENÍ

100

40

80

20

80

20

vyhl.č.83/96 Sb.

Počátek obnovy


Počátek obnovy


Počátek obnovy


80

P-N

71

N-H

71

N - (H)



Obmýtí

Obnovní doba

OL 2 - 10, SM 0 - 8, (JS, OS, BŘP) 0 - 2

28

22

24

U SM, KL a JS průměrné

Přirozená obnova SM je nepřípustná

Ojedinělé

Proti převládajícím větrům skupinovými, okrajovými i pruhovými clonnými sečemi, při silně zabuřenělé půdě umělá obnova náseky i sečemi. Míšení skupinovité, MZD v předstihu.

Urychlená obnova s postupem proti převládajícímu větru, náseky nebo holou sečí, zakládat zpevňovací pásy, míšení skupinovité, JD a BK v předstihu i jako podsadby

Obnova náseky, u nekvalitních porostů i holosečí, JD a BK v předstihu

Stabilita a kvalita porostů

Převážně zdravotní hledisko


Porosty rozčlenit vykliz. linkami, zásahy Podpora MZD, pouze zdravotní výběr Negativní výběr, podpora kvalitních intenzivní, podúrovňové s negativním cílových dřevin a MZD výběrem, volnější zápoj, pěstování hlubokých korun, podpora MZD -dospívající Intenzivnější zásahy, volnější zápoj, Podpora MZD a asanační výběr Úrovňová probírka s kladným výběrem, porosty nutné vnitřní zpevnění, uvolnění podpora MZD hlavních dřevin v korunách, podpora MZD, vertikální diferenciace Bezpečnost Zbahnělé a podmáčené půdy - silné ohrožení větrem, sněhem, námrazou, hnilobami, mrazové polohy. Sadba vyvýšená, produkce a kolem pařezů a na terénní vyvýšeniny. opatření OCHRANY LESA: MELIORACE:



Převážně podmáčená a zbahnělá stanoviště se stagnující vodou a postupným rašeliněním v nutných případech odvodnění při obnově porostů, rašeliniště a prameniště neodvodňovat!! Průměrný Podprůměrný Podprůměrný -

-

Převažuje funkce desukční Průměrná

Podprůměrná

Průměrná

Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených v dokumentaci ÚSES. Ochrana původní fytocenózy. Jemnější způsoby hospodaření. Vytvoření a podpora vertikálního členění. Maximální podpora všech listnáčů a přirozené skladby. Řediny a nekvalitní silně poškozené porosty, obnovovat bez ohledu na věk Kůň, lanové dopravní systémy.


185





Plocha

ha 325

EXPONOVANÁ STANOVIŠTĚ HORSKÝCH POLOH

71

(prudké či kamenité svahy, sutě: kambizem, kryptopodzol - rankerové) Základní dřeviny:


7N, 7F, 7K9


SM 8, BK 1, (JV, JŘ, JD) 1, MD, JL, BŘP


SM, BK

% 1,5

MD +-1





Povolená maximální šířka holé seče : ( §31,odst.2 )

1 ha

1x prům. výška




BK, JV, JD, JŘ

15%

zákonná - 7 let Doporučená - 12 let

DOPORUČENÁ DOBA zajištění kultur od vzniku holiny: DOPORUČENÉ POČTY prostokořenného sadebního materiálu v tis . ks./ ha :

SM

JD

MD

BK

KL

JŘ

3

3

3

8

4

3

POROSTNÍ TYP:



les vysoký

P-N


711a - SMRKOVÉ


716 - BUKOVÉ

ZÁKLADNÍ

Obmýtí

Obnovní doba

HOSPODÁŘSKÁ

DOPORUČENÍ

140

40

90

30

160

40

vyhl.č.83/96 Sb.

Počátek obnovy


Počátek obnovy


Počátek obnovy


121

P-N

71

N-H

141

P-N



Obmýtí

Obnovní doba

U BK porostů: BK 4 - 9, SM 1 - 6, JV 0 - 3, JD

24

18

18

U SM i BK podprůměrné, na nezabuřenělých stanovištích i průměrné


U SM i BK průměrné

Náseky orientované proti větru, na svazích po spádnici, v případě uplatnění přirozené obnovy kombinace s okrajovou clonnou sečí. BK a KL do zpevňovacích pruhů, spolu s JD i mimo pruhy do skupin a skupinek, MD jednotlivě. V horských podmínkách zajistit především stabilitu porostů

Rozčlenění velkých porostů náseky proti nebezpečnému větru, na svazích po spádnici. Založit zpevňovací žebra z BK a KL, spolu s JD i do skupin a skupinek, MD jednotlivě. Obnovu neodkládat a maximálně urychlit.

Obnova postupnou clonnou sečí nebo kombinace náseku s okrajovou clonnou sečí, míšení skupinovité, JD i KL na příznivější stanoviště jednotlivě nebo v hloučcích


Především uvolňovat příměs cílových Pouze zdravotní a zejména asanační Negativní výběr v úrovni i nadúrovni, listnáčů. Ve SM podúrovňový negativní zásah odstranění obrostlíků, předrostlíků a výběr. Rozčlenění porostů vyklizovacími netvárných jedinců linkami -dospívající Podporovat BK a KL a tvorbu korun u Pouze asanační zásah Kladný výběr v úrovni, uvolňování porosty SM pozitivním výběrem, v poúrovni kvalitních jedinců a jejich korun negativní výběr k budoucí přirozené obnově Bezpečnost Na prudkých svazích jsou půdy ohroženy erozí. Na suťových a skeletových stanovištích je ohrožení introskeletovou erozí. produkce a opatření OCHRANY LESA: MELIORACE:



186

Na velmi chudých skeletových stanovištích podle rozborů půdních vzorků, případné přihnojení bazickými moučkami nebo dolomitickým vápencem. Průměrný Silně podprůměrný Podprůměrný Protierozní Převažuje funkce srážkotvorná a infiltrační Průměrná

Silně podprůměrná

Nadprůměrná

Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených v dokumentaci ÚSES. Ochrana původní fytocenózy. Jemnější způsoby hospodaření. Vytvoření a podpora vertikálního členění. Maximální podpora všech listnáčů a přirozené skladby. U ředin a výrazně nekvalitních porostů obnovu zahájit bez ohledu na věk lanovkové a lanové systémy v kombinaci s koněm a UKT.






Plocha

ha 2 339

KYSELÁ STANOVIŠTĚ HORSKÝCH POLOH

73

(svor; rula, oligotrofní kambizem, kryptopodzol, podzol) Základní dřeviny:


7K, 7S


SM 8, BK 2, JD, MD, JV, JŘ


SM, BK

% 10,6

MD +-1







( §31,odst.2 )

1 ha

2x prům. výška

7 + 5 let


SM

BK

JD

MD

KL

JŘ

3

8

3

3

4

3

POROSTNÍ TYP:


BK, JD, JV, JŘ 7S: +KL

15%

7 let






les vysoký

P-N-H


731a - SMRKOVÉ


736 - BUKOVÉ

ZÁKLADNÍ

Obmýtí

Obnovní doba

HOSPODÁŘSKÁ

DOPORUČENÍ

130

40

90

30

160

40

vyhl.č.83/96 Sb.

Počátek obnovy


Počátek obnovy


Počátek obnovy


111

P-N-H

71

N-H

141

P-N




Prvky ÚSES: Odchylky od modelu:

Obnovní doba

U BK porostů: BK 4 - 9, SM 1 - 6, (JD, JV) 0 - 4

28

22

22

U SM i BK průměrné


U BK i SM průměrné

Proti směru nebezpečného větru , na svazích po spádnici. Náseky nebo holé seče, při možnosti uplatnění přirozené obnovy kombinace náseků s okrajovou sečí clonnou. Zakládat zpevňovací pásy (BK, KL, JD) rovněž do skupin, MD jednotlivě. Kvalita a zvýšení stability

Umělá obnova náseky nebo holou sečí proti větru, na svazích po spádnici. Zakládat zpevňovací pásy (BK, KL, JD), příměs i do skupin MD, JD. Obnovu neoddalovat a urychlit.

Obnova postupnou clonnou sečí nebo kombinace náseku s okrajovou clonnou sečí, míšení skupinovité u JD a KL i jednotlivé. Pomalý postup proti větru.

U nekvalitních porostů pouze asanační zásahy


Porosty rozčlenit vykliz. linkami Pouze zdravotní a asanační zásahy upravením rozestupů podpořit tvorbu korun, zabránit podesýchání spodních větví, omezit výškový přírůst, negativní výběr , podpora MZD -dospívající Podúrovňové zásahy s negativním Pouze asanační zásah porosty výběrem, podpora korun kvalitních jedinců, podpora MZD Bezpečnost Porosty jsou ohroženy mokrým sněhem, námrazou, větrem a kůrovci. Provádět produkce a rozčlenění porostů, silnějšími výchov. zásahy, v mládí podpořit rozvoj hluboko opatření nasazených korun, uvolňování MZD, včasná asanace kůrovců. OCHRANY LESA: MELIORACE:

Obmýtí

Negativní výběr v úrovni i nadúrovni, odstranění obrostlíků, předrostlíků a netvárných jedinců

Kladný výběr v úrovni, uvolňování kvalitních jedinců a jejich korun k přirozené obnově Asanace kůrovců u smrkové příměsi

Na nejchudších stanovištích na základě rozborů půdních vzorků provádět přihnojování kultur bazickými moučkami nebo dolomitickým vápencem. Průměrný Silně podprůměrný Průměrný Nebezpečí rýhové eroze hrozí na svazích při použití nešetrného způsobu vyklizování Převažují funkce srážkotvorné v polohách nad 800 m a infiltrační. Průměrná

Silně podprůměrná

Nadprůměrná

Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených v dokumentaci ÚSES. Ochrana původní fytocenózy. Jemnější způsoby hospodaření. Vytvoření a podpora vertikálního členění. Maximální podpora všech listnáčů a přirozené skladby. V případě nekvalitních prořídlých porostů zahájit obnovu bez ohledu na věk

Do


187





Plocha

ha 703

OGLEJENÁ STANOVIŠTĚ HORSKÝCH POLOH

77

(plošiny, občas zamokřované; pseudogleje, pseudoglejový kryptopodzol, podzoly, gleje) Základní dřeviny:


7P,7V


SM 9 (JD, BK, JV) 1 OL, BŘP, JŘ


SM

% 3,2

MD +







( §31,odst.2 )

1 ha

2x prům. výška

10% 8P: 5%

7 let



7P, V: JD, BK, JV, BŘP, JŘ 8P: JD, JŘ

7 + 5 let


SM

JD

BK

KL

OL

BŘP

JŘ

MD

3

3

4

4

3

3

3

3

POROSTNÍ TYP:



771a - SMRKOVÉ



les vysoký

P-N-H



777 - LISTNATÉ (OL)

ZÁKLADNÍ

Obmýtí

Obnovní doba

HOSPODÁŘSKÁ

DOPORUČENÍ

120

40

90

30

80

20

vyhl.č.83/96 Sb.

Počátek obnovy


Počátek obnovy


Počátek obnovy


101

P, N, H

71

N, H

71

N, H



Obmýtí

Obnovní doba

OL 2 - 5, SM 3 - 8, BŘP 0 - 1

22

18 (Porosty silně prořídlé, poškozené sněhem,námrazou,ohryzem a hnilobami)

U SM průměrná, maximálně využít i s přípravou půdy


Proti převládajícímu větru okrajovými nebo pruhovými clonnými sečemi, při neúspěchu přirozené obnovy provést umělou obnovu náseky i holou sečí, zakládat zpevňovací pruhy z odolných MZD, rovněž do předsunutých skupin, míšení skupinovité, kultivace dřevin na terénní vyvýšeniny, kolem pařezů , sadba vyvýšená Stabilita a kvalita porostů

Urychlená obnova náseky nebo holou sečí proti směru nebezpečného větru, na příznivých lokalitách 7 LVS možno budovat zpevňovací pásy (BK? KL, JD) nebo jejich obnovu zajistit podsadbou do skupin. Sadba vyvýšená kolem pařezů a na terénní vyvýšeniny

18 Obnova násekem nebo holou sečí, kultivace dřevin do skupin, SM na méně zamokřelá místa, sadba vyvýšená, kolem pařezů apod.


Včasné rozčlenění porostů vykliz. Pouze zdravotní výběr, podpora MZD Negativní výběr, podpora ostatních linkami, silnější zásahy s negativním dřevin a MZD výběrem, udržovat volnější zápoj, pěstovat širší a hluboce nasazené koruny, podpora MZD -dospívající Pěstovat porosty s volnějším zápojem, Pouze asanační zásahy, podpora MZD Negativní výběr, podpora MZD porosty pěstovat široké koruny hluboce nasazené, podúrovňové zásahy s negativním výběrem, podpora MZD Bezpečnost Porosty SM se nacházejí na zamokřovaných stanovištích s velmi omezenou funkcí starých odvodňovacích příkopů i produkce a odpadních kanálů a potůčků. Porosty jsou silně ohroženy větrem, námrazou, hnilobami. Pokud je možné, využít maximálně opatření přirozenou obnovu SM, zajistit příměs MZD a porosty pěstovat v rozvolněném zápoji. OCHRANY LESA: MELIORACE:



188

Provést obnovu a vyčištění odvodňovací sítě sběrných potůčků. Odvodňovací síť nutno udržovat funkční. Při obnově bude místy nutné doplnit odvodňovací síť. Neodvodňovat rašeliniště a prameniště. Průměrný Silně podprůměrný Podprůměrný -

-

Převažuje funkce desukční, v polohách nad 800 m srážkotvorná. Průměrná

Podprůměrná

Průměrná

Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených v dokumentaci ÚSES. Ochrana původní fytocenózy. Jemnější způsoby hospodaření. Vytvoření a podpora vertikálního členění. Maximální podpora všech listnáčů a přirozené skladby. Silně poškozené porosty a řediny obnovovat urychleně bez ohledu na věk Vzhledem ke stanovištním podmínkám zamokřelých půd a při přirozené obnově použití koně s lanovými dopravními systémy, zčásti UKT s nízkými pneumatikami.






Plocha

ha 172

PODMÁČENÁ STANOVIŠTĚ HORSKÝCH POLOH

79

(poklesliny se stagnující vodou, gleje, rašelinná půda) Základní dřeviny:


7R, 7T, 7G, 7V9


SM 9 (JD, JŘ, BŘP) 1 OL

% 0,8


SM







( §31,odst.2 )

1 ha

2x prům. výška

7 + 6 let


SM

JD

OL

JŘ

BŘP

3

3

3

3

3

POROSTNÍ TYP:


JD, BŘP, JŘ

5%

7 let






les vysoký

P-N-H


791a - SMRKOVÉ



ZÁKLADNÍ

Obmýtí

Obnovní doba

HOSPODÁŘSKÁ

DOPORUČENÍ

120

40

90

30

90

20

vyhl.č.83/96 Sb.

Počátek obnovy


Počátek obnovy


Počátek obnovy


101

P, N (H)

71

N- H

81

N (H)

Alternativní CÍLOVÁ DRUHOVÁ SKLADBA Hodnocení porostů: ( AVB) Monosti přirozené obnovy: OBNOVNÍ POSTUP a míšení dřevin:


Obmýtí

Obnovní doba

OL 2 - 5, SM 3 - 7, BŘP 1, OS

22-24

20

16

U všech dřevin jen podprůměrné, maximálně využít


Jen ojedinělé

Proti převládajícím větrům, maximálně využít přirozenou obnovu clonným , převážně skupinovým způsobem, u JD na vhodná místa i podsadbou. Míšení skupinkovité i skupinovité, sadba na vyvýšená místa a kolem pařezů. Stabilita porostů

Postupná urychlená obnova proti směru nebezpečného větru, míšení skupinovité, JD i podsadbou, sadba kolem pařezů a na vyvýšená místa

Postupná obnova, SM na vhodná sušší místa, obnova i podsadbou, sadba na vyvýšená místa


Porosty nutno rozčlenit vyklizovacími Podpora MZD a zdravotní výběr Negativní výběr, podpora MZD linkami, silnější zásahy s negativním výběrem, udržovat volnější zápoj za účelem pěstování širších hlouběji nasazených korun, podpora MZD -dospívající Udržovat volnější zápoj, pěstovat širší Podpora MZD, pouze asanační zásahy Podpora MZD, negativní výběr porosty koruny hlouběji nasazené, podúrovňové zásahy s negativním výběrem, podpora MZD Bezpečnost Půdy jsou podmáčené až zbahnělé se stagnující vodou na rašelinných půdách a glejích. Porosty jsou velmi silně ohroženy produkce a větrem, námrazou, mrazem, hnilobami a přemokřením. Maximální využití přirozené obnovy, sadba kolem pařezů, vyvýšená. opatření OCHRANY LESA: MELIORACE:



Silně zbahnělé lokality odvodnit zejména při obnově porostů, obnovit nefunkční odvodňovací síť a udržovat odpadní kanály. Rašeliniště a prameniště neodvodňovat! Podprůměrný Podprůměrný Výrazně podprůměrný -

-

-

Převažuje funkce desukční a srážkotvorná Průměrná

Podprůměrná

Průměrná

Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených v dokumentaci ÚSES. Ochrana původní fytocenózy. Jemnější způsoby hospodaření. Vytvoření a podpora vertikálního členění. Maximální podpora všech listnáčů a přirozené skladby. Řediny a výrazně poškozené porosty obnovovat bez ohledu na věk Kůň, lanové dopravní zařízení.


189





Plocha

ha 110

LESY OCHRANNÉ - MIMOŘÁDNĚ NEPŘÍZNIVÁ STANOVIŠTĚ

01

(srázy, skalnaté svahy, sutě, hřbety s mělkou půdou; litozem, ranker, regozem; rašeliniště a horský luh) 5J: BK s JV; Základní Geograficky nepů6L: OLŠ; 5 - 6Z,Y, 7Y; 5J; (6L) vodní dřev.(max.%) dřeviny: 5-7V: SM,BK

Soubory lesních typů : (lesní typy) Základní CÍLOVÁ DRUHOVÁ SKLADBA:

% 0,5

Podle SLT







( §31,odst.2 )

1 ha

1x prům. výška

7 let


7+3 let


;SM

BK

JV

JD

OL

LP

JS

4

8

6

3

3

4

4

POROSTNÍ TYP:



5 - 6Y: 30% 7Y: 10% 5J: 60% 6L: 70%

5-6Y: BK, JV, JD, BŘ, JŘ 7Y: BK, JD, BŘ, JŘ 5J: BK, JV, JD, JL, LP,JS 6L: OLŠ, BK, JV, JS, OLL, JD



les vysoký

P-N


011 – SMRKOVÉ

016 - BUKOVÉ (smíšené)

017 - OST.LISTNATÉ (OL,BŘ)

ZÁKLADNÍ

Obmýtí

Obnovní doba

Obmýtí

Obnovní doba

Obmýtí

HOSPODÁŘSKÁ

DOPORUČENÍ

150

40+

160

40+

90

20

vyhl.č.83/96 Sb.

Počátek obnovy


Počátek obnovy


Počátek obnovy


131

P, N

141

V-P-N

81

N-



BK 6, (JV,LP,JS,JL) 2, (SM,JD) 2 nebo BK 10, JV, LP, JS, SM, JD

5 - 6 Y: SM 5,BK 3,JD 1,JV 1,BŘ,JŘ 7Y: SM 7,BK 2,KL 1,JD,BŘ,JŘ 5J: BK 5,JD 1,KL 2,SM 2,JL,LP,JS

26

Obnovní doba

Na 6L: OLŠ 8, (JS,OLL) 2, JV

24

22

U SM i BK průměrné až nadprůměrné, maximálně využít

U BK nadprůměrné, u SM a KL průměrné, nutno maximálně využit

Maximálně podporovat přirozenou obnovu clonným způsobem ve skupinách nebo okrajovou clonnou sečí, v případě umělé obnovy náseky po spádnici. Míšení skupinovité, u JD a JV skupinkovité podle SLT, JD kultivovat v předstihu. Kvalita, zvýšení ekologické stability

Clonné seče pruhové nebo skupinové, Obnova ve skupinách nebo náseky, okrajové nebo i zevnitř porostu, v případě míšení skupinovité, SM na sušší místa, potřeby i úzkým násekem v kombinaci se vyvýšená sadba. clonnou sečí. Míšení skupinovité i jednotlivé, JD kultivovat v předstihu.

Zvýšení ekologické stability, kvalita

Jen podprůměrné


Na SM porostech podúrovňové zásahy Negativní výběr, výsek obrostlíků, Negativní výběr, včasná podpora s negativním výběrem. Podpora předrostlíků a netvárných jedinců, přimíšených dřevin a MZD přimíšených MZD, pěstování hlubokých podpora MZD korun. -dospívající Podpora tvorby volnějšího přirozeného Negativní výběr, v korunovém prostoru Kladný výběr v úrovni, uvolňovat porosty zápoje, vertikálního členění skupin a kladný výběr s podporou kvalitních kvalitní jedince a MZD etáží, podpora přimíšených MZD jedinců, MZD a vertikálního členění Bezpečnost Na prudkých svazích je půda ohrožena erozí. Ponechat spodní listnaté patro, udržovat vhodný zápoj a kryt půdy. produkce a opatření OCHRANY LESA: MELIORACE:


Prvky ÚSES:

-

Průměrný

-

Průměrný

Odvodňování provádět jen výjimečně v nutných případech při obnově Podprůměrný -

Protierozní Infiltrační Průměrná

Desukční

Nadprůměrná

Nadprůměrná



190

Lanové systémy, v případě úspěšné přirozené obnovy v kombinaci s koněm.






Plocha

LESY OCHRANNÉ - LESY NA EXPONOVANÝCH HŘEBENECH

02

(vrcholové polohy na krystaliniku, hřbety s mělkou půdou: humusový podzol, kryptopodzol, litozem, regozem) Základní dřeviny:


7 - 8Z; 8R, 8T; 7K0


SM 9, (BK, JŘ, JV, BŘP) 1, KOS

ha 884

% 4,0


SM







( §31,odst.2 )

1 ha

7 let

1x prům. výška


7 + 8 let


SM

BK

KL

JŘ

BŘP

3

4

4

3

3

POROSTNÍ TYP:

ZÁKLADNÍ HOSPODÁŘSKÁ



8Z: + 7Z: 10% 8R: 1 - 5% 8T: 5%

8Z: BK, JŘ, JV, BŘP 7Z: +JD 8R: KOS, BŘP, JŘ 8T: +JD



les vysoký

N-P


021a - SMRKOVÉ (poškozené imisemi) Obmýtí Obnovní doba


DOPORUČENÍ

140

40+

100

30

vyhl.č.83/96 Sb.

Počátek obnovy


Počátek obnovy


121

N-P

81

N-H



U porostů s vyšším zastoupením BK: BK 1- 6, SM 4 - 9, JV, JŘ, BŘP

024 - KLEČOVÉ (přípravné porosty) Obmýtí Obnovní doba Počátek obnovy


KOS pouze přípravná dřevina

SM 18, BK 16

16

Průměrné u SM, BK a JŘ, pod. průměrné u JV. Nutno vždy využít.


Při možnosti přirozené obnovy uplatnit clonné a okrajové násečné prvky, při neúspěchu přirozené obnovy postupovat násečnými i skupinovými prvky s ohledem na terén a zejména nebezpečný vítr. Lokality při hřebenové linii obnovovat velmi citlivě s ohledem na možný vznik přepadových větrů.

Náseky nebo i holoseče po svahu a proti nebezpečným větrům. Použití holosečí v porostech odumírajících, rozvrácených a u porostních zbytků. V odumírajících porostech je nutno zahájit obnovu podle jejich stavu i před předpokládaným počátkem obnovy.

-

KOS byla vysazována jako náhradní cílová dřevina v období imisní kalamity (1984 - 1990) do nejvyšších poloh hřebenové linie v příměsi: SLT 7Z 50%, 8Z - 60%. Příměs měla být tvořena SM, SMe, BK, JŘ, BŘP, OLZ. Zastoupení SM musí dosahovat 40%. Pokud v současných porostech SM chybí, je nutno jej dosázet. Porosty na hřebenech Orlických hor jsou vystaveny extrémním klimatickým vlivům a chrání níže položené porosty, zejména proti přepadovým větrům - posílení stability.

Rozsáhlé pokalamitní porosty nutno Podpora SM a MZD, zastoupení SM Negativní výběr, podpora MZD rozčlenit sítí vyklizovacích linek (4 km) nutno zajistit i prosadbou mezi KOS. s ohledem na terén a budoucí obnovy Dosažitelný cíl: KOS 4, SM 4, JŘ 2, BK, na pracovní pole. Negativní výběr, OLZ, BŘP podpora MZD. -dospívající Podúrovňové zásahy s negativním výbě- Jen negativní výběr a asanační zásahy Podpora SM a MZD, negativní výběr porosty rem, podpora MZD, interval 15 - 20 let Bezpečnost Na prudších skeletových a balvanitých svazích je půda ohrožena erozí, na mělkých skeletových půdách vrcholových plošin produkce a trpí při obnově porosty suchem. Terénní poklesliny bývají často podmáčené nebo i zabahnělé s projevy rašelinění. opatření OCHRANY LESA: MELIORACE:


Prvky ÚSES: Odchylky od modelu:

Doporučené výrobní technologie:

Odvodňování jen v nejnutnějších případech při obnově porostů, v žádném případě neodvodňovat rašeliniště a prameniště!! Podprůměrný Žádný Protierozní Převažují funkce srážkotvorné a infiltrační, částečně i desukční. Průměrná, posiluje však stabilitu porostů níže položených pod hřebeny. Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených v dokumentaci ÚSES. Ochrana původní fytocenózy. Jemnější způsoby hospodaření. Vytvoření a podpora vertikálního členění. Maximální podpora všech listnáčů a přirozené skladby. Pokud se v porostech vylišených lesů ochranných nalézají z důvodu arondace jiné SLT, které nepatří do extrémní řady, hospodaření se provádí odlišně podle příslušných SLT a HS. Pokud dojde k výraznému zhoršení zdravotního stavu (opakované vrškové polomy vlivem sněhu a námrazy, ke snížení zakmenění a odumírání, nutno zahájit předčasnou obnovu. UKT, na příkrejších svazích lanové systémy v kombinaci s koněm.


191



9.4.2. Zásady hospodaření v lesích zvláštního určení (lesy zvláštního určení - zákon 289/95. §8 odst. 1 písm. a-c, odst. 2 písm. a-h)

TAB. 9.5. ZÁSADY HOSPODAŘENÍ V LESÍCH ZVLÁŠTNÍHO URČENÍ SUBKATEGORIE: FUNKCE:

31a) Lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů 1. st. VODOOCHRANNÁ

LOKALIZACE:

Seznam jednotlivých lokalit uveden v TAB v kap. 6.2.2.1.

CÍL HOSPODAŘENÍ:

Stabilní porosty odolné proti větrům, stálé osazení ploch lesním porostem, vertikální diferenciace CÍLOVÁ DRUHOVÁ U podzemních odběrů zastoupení především odolných dřevin, SKLADBA: u povrchových odběrů omezit listnáče a MD, podél toků pěstovat hlubokokořenící listnáče (OL,JS,JV,BK) HOSPODÁŘSKÝ TVAR: Les vysoký OBMÝTÍ: Dle zastoupených SLT a vytvořených HS, u porostů z cílových dřevin mírně prodloužit, při přeměnách zkrátit OBNOVNÍ DOBA: Dle zastoupených SLT a vytvořených HS, při převaze clonných sečí poněkud prodloužit HOSPODÁŘSKÝ ZPŮSOB: Dle HS - účelový výběr, podrostní a násečný OBNOVNÍ Proti převládajícím větrům, započít u vodního zdroje a po zajištění postupovat proti svahu, POSTUP pro maximální využití přirozené obnovy clonné okrajové a skupinovité seče, při nezdaru míšení dřevin nebo zabuřenění násek, míšení dřevin skupinovité, v okrajích vyšší zastoupení listnáčů, a prostorová výstavba: prostorová výstavba mírně až výrazně diferencovaná ZALESŇOVÁNÍ , Používat vyšší hektarové počty než stanovené minimální, využívat přípravu půdy pro PŘIROZENÁ OBNOVA: zalesnění i přirozenou obnovu, nálety a nárosty doplňovat hlubokokořenícími dřevinami zaměření: Stabilita porostů, prostorová diferenciace VÝCHOVA mladé porosty: Včasnou a intenzívní výchovou vytvářet předpoklady pro tvorbu uvolněných korun, POROSTŮ: protěžovat hlubokokořenící dřeviny dospívající Udržovat mírně uvolněný zápoj, protěžovat kvalitní jedince a pečovat o rozvoj jejich korun, porosty: uvolňovat hlubokokořenící dřeviny, zachovávat spodní etáž BEZPEČNOST PRODUKCE: Porosty často ohroženy větrem a hnilobou, mrazové polohy OPATŘENÍ OCHRANY LESA:

Nutné vnitřní zpevnění, vytvářet odolné porostní pláště a okraje

OPATŘENÍ V PĚSTEBNÍ ČINNOSTI :

Použít omezeně kombinovaných hnojiv, chemická ochrana porostů jen se souhlasem vodohospodářského (hygienického) orgánu, vyloučit pesticidy Zabránit možnosti znečištění kolem povrchových odběrných míst těžebním odpadem, těžbu a přibližování provádět zásadně v zimě na sněhu nebo po zmrzlé půdě, neporušovat povrch půdy, břehů, koryt a neznečišťovat vodu, přibližování lanovými systémy a koňmi, bezpečná a kontrolovatelná manipulace s palivy a mazovými hmotami, do PHO 1 je zakázáno vjíždět mechanizačními prostředky Neprovádět stavební činnost, pokud přímo nesouvisí s vodárenským využitím

OPATŘENÍ V TĚŽEBNÍ ČINNOSTI :

OPATŘENÍ V OSTATNÍCH ČINNOSTECH : MELIORACE: CESTNÍ SÍŤ: PRVKY ÚSES:

192

Zajistit volný odtok srážkových vod mimo odběrné místo, provádět nutná protierozní opatření, u povrchových odběrů neodvodňovat Okamžitě odstraňovat rýhy po těžbě a dopravě dřeva, zabránit erozi Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených v dokumentaci ÚSES. Ochrana původní fytocenózy. Jemnější způsoby hospodaření. Vytvoření a podpora vertikálního členění. Maximální podpora všech listnáčů a přirozené skladby.




TAB. 9.5. ZÁSADY HOSPODAŘENÍ V LESÍCH ZVLÁŠTNÍHO URČENÍ SUBKATEGORIE: FUNKCE: LOKALIZACE: CÍL HOSPODAŘENÍ:

CÍLOVÁ DRUHOVÁ SKLADBA: HOSPODÁŘSKÝ TVAR: OBMÝTÍ: OBNOVNÍ DOBA: HOSPODÁŘSKÝ ZPŮSOB: OBNOVNÍ POSTUP míšení dřevin a prostorová výstavba: ZALESŇOVÁNÍ , PŘIROZENÁ OBNOVA: zaměření: VÝCHOVA mladé porosty: POROSTŮ: dospívající porosty: BEZPEČNOST PRODUKCE: OPATŘENÍ OCHRANY LESA: OPATŘENÍ V PĚSTEBNÍ ČINNOSTI : OPATŘENÍ V TĚŽEBNÍ ČINNOSTI : OPATŘENÍ V OSTATNÍCH ČINNOSTECH : MELIORACE: CESTNÍ SÍŤ: PRVKY ÚSES:

POZNÁMKA:

31c) Lesy v národních přírodních rezervacích OCHRANA PŘÍRODY A KRAJINY NPR Bukačka - LHC Opočno: 359 A, B, 360 A, D, E (47,58 ha les. poz.- 29,87 ha překryv) NPR Trčkov - LHC Rychnov n/K.: 606 A, 607 A-D (63,88 ha les. poz.) Hospodaření podle plánu péče a diferencovaného hospodaření podle rámcových směrnic hospodaření pro HS v NPR. Management hospodaření v těchto NPR je uveden v další kapitole. Zajistit a uchovat zastoupení dřevin blízké přirozenému nebo původnímu, vyloučit geograficky nepůvodní dřeviny, Druhová skladba pro zájmové MZCHÚ v CHKO Orlické hory podle CHS je uvedena v kap. 9.4.4. Les vysoký Dle stávajících SLT a vytvořených HS, prodloužit až do doby snižování plodnosti, vhodné hlubokořenné solitéry ponechat do fyzického stáří Dle stávajících SLT a vytvořených HS, prodloužit v porostech s přirozenou obnovou k tvorbě vertikálního zápoje Podrostní způsob s maximálním využitím přirozené obnovy. Proti směru nebezpečného větru, pro přirozenou obnovu clonné seče okrajové, pruhové i skupinové, Míšení dřevin do skupin, JD a BK v předstihu do předsunutých prvků. Management hospodaření v těchto NPR je uveden v další kapitole. Používat schválené diferencované počty sazenic při výsadbě na 1 ha, na oglejených a podmáčených stanovištích sadba vyvýšená Nadprůměrná je u SM a JS, průměrná u BK a KL, nutno ji vždy využít Zvýšení stability a kvality porostů, zvýšení ekologické stability porostů, zvýšení druhové různorodosti - přirozený vývoj Management hospodaření v těchto NPR je uveden v další kapitole. Management hospodaření v těchto NPR je uveden v další kapitole. Porosty jsou ohrožení větrem, námrazou a mokrým sněhem, smrkové porosty ohryzem jelení zvěře, na svěžích stanovištích hnilobami, nálety okusem Včasné rozčlenění porostů, návětrné okraje porostů a okraje komplexů lesa zabezpečovat odolnými hlubokokořenícími dřevinami, udržovat nižší stavy vysoké zvěře, důsledně provádět ochranu porostů proti škodám zvěří Postupné zvyšování druhové diverzity zaváděním a podporou BK, KL a JD a podpora věkové diferenciace v lesních porostech Při uvolňování nárostů a přirozené obnovy používat směrové kácení a zabezpečovat šetrné vyklizování dřevní hmoty (kůň, LKT, lanové systémy) Podporovat dílčí vodohospodářské funkce, zejména protierozní, infiltrační, desukční a vodoochrannou Odvodňování neprovádět Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených v dokumentaci ÚSES. Ochrana původní fytocenózy. Jemnější způsoby hospodaření. Vytvoření a podpora vertikálního členění. Maximální podpora všech listnáčů a přirozené skladby. Kategorizace lesů schválena v NPR Bukačka již podle zákona 289/1995 Sb. Další údaje o MZCHU jsou dále v kap. 4.3.2. tab. 4.6. 4.7. a kap. 6.2.3.2. / tab.6.7.


193




32a) – Lesy v přírodních rezervacích, přírodních památkách OCHRANA PŘÍRODY A KRAJINY

LOKALIZACE:

PR Pod Vrchmezím - LHC Opočno: 426 Bč,Cč (15,64 ha) PR Sedloňovský vrch - LHC Opočno: 434 Cč, 435 B,C,Dč,E, 436 Cč, 438 Ač (56,93 ha) PR Černý důl - LHC Rychnov n/K: 534 B, 535 B,F (22,49 ha) PR Komáří vrch - LHC Rychnov n/K: 514 B (11,86 ha) PR Zemská brána - LHC Rychnov n/K: 437 F, 439 A-C, 447 AG, 448 A, 449 A,C,D (106,08 ha) PR Rašeliniště Kačerov - LHC Rychnov n/K: 835 B (13,33 ha) PP U Kunštátské kaple - LHC Rychnov n/K: 635 D (2,52 ha) Ochrana výskytu vzácných rostlinných společenstev a druhů živočichů, zachování a nenarušení přírodních výtvorů. Hospodaření podle plánu péče Zajistit a uchovat zastoupení dřevin blízké přirozenému nebo původnímu, vyloučit geograficky nepůvodní dřeviny, Druhová skladba pro zájmové MZCHÚ v CHKO Orlické hory podle CHS je uvedena v kap. 9.4.4. Les vysoký

CÍL HOSPODAŘENÍ: CÍLOVÁ DRUHOVÁ SKLADBA: HOSPODÁŘSKÝ TVAR: OBMÝTÍ:

Dle stávajících SLT a vytvořených HS, prodloužit až do doby snižování plodnosti, vhodné hlubokořenné solitéry ponechat do fyzického stáří

OBNOVNÍ DOBA:

Dle stávajících SLT a vytvořených HS, prodloužit, v porostech s přirozenou obnovou k tvorbě vertikálního zápoje Účelový výběr, podrostní, násečný Maximálně přizpůsobit přirozené obnově, maloplošné a skupinovité clonné seče, účelový výběr dřevin, rekonstrukce a při nezdaru přirozené obnovy náseky, míšení dřevin skupinovité i jednotlivě, diferencovaná výstavba i věkově Důsledné dodržování provenience, menší plošky ponechat k sukcesi Dosáhnout maximální podíl přirozené obnovy vhodných dřevin Dosažení zastoupení přirozených nebo původních dřevin, vytvářet podmínky k růstu chráněných rostlin Způsob provedení zásahu a intenzita závisí na dřevině, protěžovat cílové dřeviny, redukce nežádoucích Protěžovat dřeviny cílové skladby, uvolňovat koruny dřevin vhodných pro přirozenou obnovu, neporušení zápoje – dle ochranných požadavků Ohrožení větrem, námrazou, hniloby

HOSPODÁŘSKÝ ZPŮSOB: OBNOVNÍ POSTUP míšení dřevin a prostorová výstavba: ZALESŇOVÁNÍ , PŘIROZENÁ OBNOVA: zaměření: VÝCHOVA mladé porosty: POROSTŮ: dospívající porosty: BEZPEČNOST PRODUKCE: OPATŘENÍ OCHRANY LESA:

Dle plánu péče

OPATŘENÍ V PĚSTEBNÍ ČINNOSTI :

Omezení chemické ochrany kultur, není dovoleno přihnojování

OPATŘENÍ V TĚŽEBNÍ ČINNOSTI :

Těžit v zimním období, maximálně šetřit půdní povrch, přibližování jen šetrnými mechanizmy a koněm

OPATŘENÍ V OSTATNÍCH ČINNOSTECH :

Zakládaní staveb a technických děl není dovoleno

MELIORACE:

Odvodnění není dovoleno

CESTNÍ SÍŤ:

Stavba cest v blízkosti a v chráněných územích pouze se svolením orgánů ochrany přírody PRVKY ÚSES: Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených v dokumentaci ÚSES. Ochrana původní fytocenózy. Jemnější způsoby hospodaření. Vytvoření a podpora vertikálního členění. Maximální podpora všech listnáčů a přirozené skladby. Další údaje o MZCHU jsou dále v kap. 4.3.2. / tab. 4.6. 4.7. a kap. 6.2.3.3. / tab.6.8.

194





32f) - Lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti REPRODUKČNÍ FUNKCE - GENOVÉ ZÁKLADNY

LOKALIZACE:

GZ 116 Šerlišský kotel - LHC Opočno 359 D-F, 360 B,C, 361 B-E GZ 116-1 Vrchmezí - LHC Opočno 425 A-C, 426 A-D, 428 A, 429 C-F, 432 A-E, 427 A GZ 102 Trčkov - LHC Rychnov n.K. 602 C,D, 607 A-D,E, 606 A GZ 101a Údolí Bělé - LHC Lesy Janečka 737 A,D,E,F, 740 C,B, 736 A,B GZ 103 Zaječiny - LHC Žamberk D.Parish 425 B,E,F, 426 A,B,C,E, 427 A GZ 124 Mladkov - LHC Lanškroun 234 B,D,E, 235 A-C,E, 236 A-C, 104 A,B, 105 A,B

CÍL HOSPODAŘENÍ:

Uplatňování principů přírodě blízkého hospodaření v lesích, podporování biologické různorodosti ve vymezených vhodných lokalitách, podporování věkové diferenciace a vertikálního členění. Hospodaření podle rámcových směrnic hospodaření pro HS. GZ Mladkov: SM 7, BK 3, JD, MD, KL GZ Zaječiny: SM 7-8, BK 1-2, JD 1, KL, MD GZ Šerl. kotel. Trčkov, Vrchmezí: SM 7, BK 2, JD 1, KL, JŘ; buk.por.: BK 5, SM 4, JD 1, KL GZ Údolí Bělé: BK 8, SM 1, (MD, KL) 1

CÍLOVÁ DRUHOVÁ SKLADBA:

HOSPODÁŘSKÝ TVAR: OBMÝTÍ:

Les vysoký SM 130 let ; BK 150 let (BK 140 - údolí Bělé)

OBNOVNÍ DOBA:

SM 40 let; BK 50 let (BK 40 - údolí Bělé)

HOSPODÁŘSKÝ ZPŮSOB:

Upřednostňovat podrostní způsob s přirozenou obnovou, v ostatních případech násečný i holosečný OBNOVNÍ Proti směru nebezpečného větru, pro přirozenou obnovu clonné okrajové, pruhové i POSTUP skupinové seče, v případě nemožnosti nebo neúspěchu obnova násečná i holosečná, na Míšení dřevin svazích po spádnici. Míšení dřevin do skupin, JD a BK vysazovat v předstihu do a prostorová výstavba: předsunutých prvků Používat schválené diferencované počty sazenic dřevin na 1 ha, na zamokřených ZALESŇOVÁNÍ , stanovištích sadba vyvýšená PŘIROZENÁ OBNOVA: Nadprůměrná u SM, MD a JS, průměrná u BK a KL, nutno vždy využít zaměření: Zvýšení druhové různorodosti, stability a kvality porostu, zvýšení ekologické stability VÝCHOVA mladé porosty: Negativní výběry, odstranit obrostlíky, netvárné jedince a předrostlíky, intenzivní redukce POROSTŮ: škodící BŘ. Podporovat cílové listnáče a ostatní MZD. Ve smrkových porostech podúrovňové zásahy se snížením počtu jedinců Dospívající Negativní výběry, ve SM porostech podúrovňové probírky s uvolňováním kvalitních jedinců porosty: v korunách, ve smíšených a listnatých porostech kladný výběr v úrovni s podporou cílových dřevin a MZD BEZPEČNOST PRODUKCE: Porosty jsou ohroženy větrem, námrazou a mokrým sněhem, smrkové porosty dále hnilobami a ohryzem vysoké, kultury okusem zvěří OPATŘENÍ OCHRANY Včasné provádění odluk a rozluk, návětrné okraje porostů a okraje komplexů lesa LESA: zabezpečovat odolnými hlubokokořennými dřevinami, udržovat nižší stavy vysoké zvěře a provádět důsledně ochranu porostu proti škodám zvěří OPATŘENÍ V PĚSTEBNÍ Postupné zvyšování druhové diverzity podporou všech melioračních a zpevňovacích ČINNOSTI : dřevin a podporou věkové diferenciace v lesních porostech OPATŘENÍ V TĚŽEBNÍ Při uvolňování nárostů z přirozené obnovy používat směrové kácení a zabezpečovat ČINNOSTI : šetrné vyklizování dřevní hmoty v kombinaci kůň, UKT nebo i s lanovými systémy OPATŘENÍ V OSTATNÍCH Podporovat dílčí vodohospodářské funkce, zejména vodoochrannou kolem vodotečí, ČINNOSTECH : desukční a infiltrační MELIORACE: Odvodňování provádět pouze v nutných případech silně podmáčených a oglejených půd při obnově porostu. Neodvodňovat prameniště a okolí tůní. CESTNÍ SÍŤ: Udržovat v dobrém stavu, pečovat o dobrou funkci příkopů a svodnic. Srážkovou vodu vhodně rozptýlit do porostů PRVKY ÚSES: Hospodaření podle návrhů opatření v prvcích schválených v dokumentaci ÚSES. Ochrana původní fytocenózy. Jemnější způsoby hospodaření. Vytvoření a podpora vertikálního členění. Maximální podpora všech listnáčů a přirozené skladby. POZNÁMKA: Kategorizace lesů schválena na LHC Opočno a LHC Lanškroun již podle zák. č. 289/1995 Sb.


195



9.4.3. Zásady péče o lesy v zónách CHKO 9.4.3.1. Zásady péče o lesy v I. zóně Komentář (Z metodiky les. sekce Správy CHKO ČR, Praha 1998) : Dlouhodobý cíl – přírodní les. - kde to stav ekosystémů dovoluje ponechat bez zásahů, - zcela nepůvodní, nebo člověkem zřetelně pozměněné lesní porosty – lesnické zásahy různé intenzity s cílem obnovy samořídících funnkcí ekosystémů, - zvláštní případy – porosty s trvalou péčí. Činnost v I. zóně je limitována výhradně mimoprodukčními hledisky. V CHÚ se vykonávají pouze ty lesnické činnosti, které jsou v souladu s posláním území, které je definované ve zřizovacím předpisu. Tyto činnosti jsou stanoveny plánem péče, pro který je poslání území základním východiskem. Dlouhodobým cílem je převážně uchování, nebo obnova samořídících funkcí ekosystému a omezení lidských zásahů do přírodního prostředí na nejnižší možnou míru. Prioritně jsou zde uplatňovány zájmy ochrany přírody, porosty jsou ponechány přirozené sukcesi, bez přímích zásahů člověka. V oddůvodněných případech může být, v souladu s plánem péče, podporována prostorová a věková diferencovanost a stabilita porostů.V porostech se ponechávají souše a vývraty, jako součást přírodních lesních ekosystémů. V případě hrozícího vzniku ohniska šíření kalamitních lesních škůdců musí být učiněno samostatné rozhodnutí o dalším postupu na základě spolupráce orgánů ochrany přírody a lesního hospodářství. Porosty I. zóny, které nevyhovují z hlediska současné dřevinné skladby a prostorové výstavby cílovému stavu, budou cílenými zásahy přeměňovány a převáděny na porosty odpovídající svou skladbou a strukturou přírodnímu lesu. Jedná se o plošně méně významné části lesa zařazené do I. zóny převážně z důvodů arondace hranic, nebo z důvodů vysoké potenciální přirozené biodiverzity stanoviště. Opatření mohou mít povahu od nejjemnějších zásahů až po zásahy regenerační a rekonstrukční a budou zaměřena zejména na ochranu přirozeného zmlazení proti zvěři a podporu přirozené obnovy geneticky a stanovištně vhodných dřenin. Obnova těchto porostů bude zajišťována převážně podrostním způsobem. Všemi dostupnými zákonnými prostředky je třeba bránit vzniku holiny. Dřevinná skladba musí být stanovena na základě modelů přirozené druhové skladby podle souborů lesních typů. V této zóně nelze použít geograficky nepůvodních dřevin, včetně modřínu. K umělé obnově lesa je třeba používat autochtonní sadební materiál, získávaný bezeškodnými sběračskými metodami. Umělá obnova bude uplatňována při chybějícím zastoupení druhů v přirozené dřevinné skladbě při vylepšování a na lokalitách, kde nelze využít přirozené obnovy. V omezené míře mohou být do I. zóny zařazeny i porosty vyžadující trvalou péči, jedná se například o porosty se speciálními požadavky ochrany přírody na druhovou skladbu, nebo tvar lesa, odlišný od lesa přírodního. Případná produkce dřevní hmoty je v takových porostech chápána jako vedlejší efekt a není určující pro stanovování lesnických zásahů v nich.

Z KONCEPTU PLÁNU PÉČE CHKO ORLICKÉ HORY: Péče o lesní porosty v 1. zóně bude spočívat v podpoře schopností samovolného vývoje a ochrany lesních společenstev. Kategorie 1.a: Do této skupiny náleží porosty s druhovým i věkovým složením shodným nebo téměř shodným s přirozeným stavem lesů. Jedná se především o vlastní jádra MCHÚ nebo nejcennější části ostatních porostů 1. zóny. R o z l o h a t é t o k a t e g o r i e č i n í 1 2 7 . 4 2 h a a jedná se prakticky o devět různých lokalit na území CHKO. Porosty budou až na výjimky ponechány přirozenému vývoji včetně vývratů a souší. Podstata případných opatření v těchto autoregulace schopných porostech by spočívala v zamezení vlivu činitelů, kteří by mohli z vnějšku ohrozit rovnováhu zde vytvořenou. Přestože jsou tyto porosty přírodnímu stavu blízké, je zde riziko, že okolní rušivé faktory (vliv imisí, tlak okolních smrkových monokultur, vysoké stavy spárkaté zvěře, přemnožení hmyzích škůdců) by mohly tyto fragmenty ohrozit v jejich přirozeném vývoji. Tlak okolních alochtonních populací smrku způsobuje oslabení genofondu původních populací. Tomuto faktu nelze zabránit. V současné době rovněž dochází k přemnožení hmyzích škůdců na smrku (zejména kůrovců). V případě kalamitního stavu kůrovců bude nutné zasáhnout formou odkornění napadeného dříví. Škody působené zvěří lze řešit snížením stavů zvěře a technickými opatřeními. Přestože v poslední době došlo ke snížení stavů zvěře, je nutné porosty s řirozeným zmlazením chránit oplocením. Uvedenými opatřeními v porostech 1. a zóny lze dosáhnout udržení jejich přirozeného vývoje a podstatně minimalizovat negativní vlivy okolních porostů i škodlivých činitelů. opatření proti zvěři - průběžně dle naléhavosti a fin. možností provede - vlastník, v omezené míře SCHKO finance - vlastník, dotační tituly, management SCHKO Kategorie 1. b Tyto porosty plní funkci ochranou pro porosty zóny 1. a nebo svoji strukturou nesplňují podmínky pro zařazení do 1.a. Péče o tyto porosty spočívá v přiblížení se k stavu lesů zóny 1.a. Protože porosty 1. b jsou v různém stavu (od téměř přirozených porostů až po smrkové monokultury nebo imisní holiny), budou stejně rozdílná i opatření, která se budou realizovat. Obecně lze říci, že zásahy v těchto porostech budou směřovat k vytvoření skladby přirozeného stavu lesa a k zamezení vlivu škodlivých činitelů v porostech celé 1. zóny. Obnova porostů bude probíhat výběrným hospodářským způsobem formou skupinovitě výběrnou nebo pasečným hospodářským způsobem formou podrostní maloplošnou podle stavu přirozenosti porostů. Důležité je

196




maximální využití přirozené obnovy, hlavně v porostech, kde je obsažena listnatá složka a jedle, při nutnosti použití oplocení. Přesto bude hlavní zakládání nových porostů formou umělé výsadby. Důležité je dodržet při výsadbě dřevin druhovou skladbu shodnou s přirozenou a používat sazenic autochtonního původu. Výchova musí směřovat k vytváření prostorově, druhově i věkově diferenciovaných porostů, které odpovídají nejvíce přirozenému stavu lesů. Ochrana lesních porostů proti abiotickým činitelům spočívá ve vhodné výchově a obnovních postupech uvedených v předcházejících odstavcích. Ochranu proti biotickým škodlivým činitelům resp. proti hmyzu provádět běžnými způsoby (lapáky, pastě, včasné zpracování a odvoz dřevní hmoty) s vyloučením biocidů. Proti zvěři je jediným spolehlivým prostředkem oplocení. Použití mechanizace v porostech 1.b zóny je limitováno poškozováním prostředí (půda, vodní režim, flóra, fauna) touto technikou. Na vhodných lokalitách lze použít UKT. V ostatních případech bude nutno použít lanovky, lanové systémy, navijáky a koně. Péči o lesní porosty 1.b zóny lze charakterizovat jako hospodaření, kde je jedno značný důraz kladen na plnění ekologických funkcí lesů. Veškeré hospodaření musí směřovat k dalšímu příblížení lesů přirozenému stavu. -termín – průběžně dle LHP, u MCHÚ dle plánu péče -realizace, náklady – vlastníci, dotační tituly, management SCHKO

9.4.3.2. Zásady péče o lesy ve II. zóně Komentář (Z metodiky les. sekce Správy CHKO ČR, Praha 1998) : D l o u h o d o b ý c í l – p ř í r o d ě b l í zk ý h o s p o d á ř s k ý l e s . hospodaření v lese – v mezích příloh 3 a 4 vyhlášky MZ č. 83/96 Sb., cílová základní dřevina v hospodářském souboru vždy nejbližší přirozené skladbě, při přeměnách podíl melioračních a zpevňujících dřevin alespoň 50% v cílové druhové skladbě, obmýtí a obnovní doba u kvalitních porostů při horní hranici navrhovaného rozpětí. Cílem je udržení přírodních hodnot a postupné zvyšování druhové a prostorové diverzity ekosystémů, zejména vytvářením funkčního systému ekolobické stability krajiny. Uplatňuje se zde funkčně integrované hospodaření, v závislosti na přírodních podmínkách spojujících zájmy ochrany přírody s ostatními funkcemi lesa včetně produkční. V porostech s přirozenou skladbou jsou používány přírodě blízké postupy hospodaření, zaměřené zejména na podporu a maximální využití přirozené obnovy lesa, udržení přijatelné věkové a prostorové diferenciace porostů a zachování přirozené druhové skladby lesa. V porostech s nevhodnou druhovou skladbou se hospodaří s cílem jejich postupné přeměny ve prospěch stanovištně a geneticky vhodných dřevin. Způsoby hospodaření v II. zóně a ÚSES mimo maloplošné ZCHKÚ, jsou totožné. Z hospodářských způsobů je zde upřednostňována podrostní maloplošná forma přizpůsobená stanovišti (okrajová, pruhová, skupinkovitá, kotlíková a pod.). V této zóně mohou být podle potřeby použity i ostatní hospodářské způsoby a jejich kombinace. Holoseč lze použít pouze výjimenčně při přeměnách nepůvodních lesních porostů. V celé zóně je v maximální míře preferována přirozená obnova, doplnění chybějících dřevin se provádí podsadbami a umělým zalesňováním. Při výchově jsou podporovány stanovišti odpovídající dřeviny, zejména ty, které zvýší druhovou rozmanitost a odolnost porostů. Ve vybraných porostech II. zóny bude přiměřeně zvýšeno obmýtí, z důvodu omezení intenzity obhospodařování. Obnovní doba se zde důsledně přizpůsobuje prioritnímu uplatnění přirozené obnovy, zejména v kvalitních lesních porostech. Cílová druhová skladba se stanoví na základě modelů podle souboru lesních typů, případně podle cílových skladeb hospodářských doporučení bez použití introdukovaných dřevin. Pěstování modřínu je možné pouze v omezené míře ve vybraných hospodářských souborech dle stanoviska Správy CHKO. V rámci porostních skupin nesmí dojít ke snižování současného zastoupení jedle a listnatých dřevin, naopak důsledným uplatňováním přirozené obnovy a jejich umělým zaváděním do uměle založených smrkových monokultur musí být dosaženo postupného zvyšování zastoupení těchto dřevin, v závislosti na stanovišti.

Z KONCEPTU PLÁNU PÉČE CHKO ORLICKÉ HORY: Péči o les na území 2. zóny bude zajišťována přírodě blízkými formami hospodaření. Cílem opatření v porostech 2. zóny bude vytvoření výstavby lesa blízké přirozenému stavu s maximální odolností proti škodlivým činitelům se současným hospodářským využitím. Prioritním způsobem obnovy na lokalitách s vhodnou dřevinnou skladbou bude přirozená obnova. U porostů s nepříznivou dřevinnou skladbou se obnoví přirozeně alespoň přítomné dřeviny obnovního cíle. Základním způsobem obnovy bude hospodářský způsob pasečný, nejčastějšími formami pak podrostní maloplošná a násečná. Maloplošná holosečná forma může být použita v porostech zdravotně poškozených a v nevhodných smrkových porostech. Na vhodných místech (s vhodnou dřevinnou, věkovou i prostorovou skladbou) může být uplatňován i výběrný hospodářský způsob. Velikost a tvar obnovních prvků je kromě požadavků přirozené obnovy a provozní reálnosti závislý na zajištění ochrany ostatních porostů proti působení škodlivých vlivů. Všechny stádia obnovy – rozčleňování porostů, začleňování předsunutých prvků, orientace jejich postupného rozšiřování a domýcení nesmí negativně působit na rozklad zbylých porostů. Při použití holosečného způsobu je třeba se vyvarovat pruhových sečí s osou po spádnici a tím vzniklého negativního působení větru a imisí na zbylé porosty. Je nutno upřednostnit seče s osou horizontální nebo alespoň šikmou po svahu. Obmýtí u zdravých především smíšených porostů je vhodné zvýšit a obnovní dobu maximálně prodloužit. U nevhodných porostů (silné poškození zvěří, špatná provenience) je nutné obmýtí naopak posunout do nižších věkových tříd. Cílová druhová skladba bude volena s ohledem na použití stanovištně vhodných druhů dřevin (z přirozené skladby) s výjimkou modřínu jako vtroušené dřeviny. Skladba bude volena co nejbližší přirozené s ohledem reálnosti jejich použití v současných zdravotně narušených porostech a nutnosti zvýšených nákladů při zamezení škod zvěří. U všech dřevin by měly být v co největší míře použity při zalesňování sazenice místní provenience, ve vyšších polohách a na extrémních stanovištích obalované. Počty a stáří sazenic pro jednotlivé dřeviny jsou uvedeny v kapitole rámcovésměrnice hospodaření.


197



Výchova porostů 2. zóny bude směřovat k dosažení ekologicky stabilních lesních porostů. Podmínkou tohoto cíle je vytvoření diferenciované struktury lesních porostů (prostorového, věkového i druhového). Důraz je třeba klást na včasné a silnější zásahy v mladších věkových stupních, podporu zpevňující listnaté složky, zejména v porostních okrajích a včasnou přípravu porostů k obnově. Ochrana lesních porostů bude z části realizována opatřeními, která jsou uvedena v předcházejících odstavcích. Problémem zůstávají škody zvěří, zejména u nových výsadeb a přirozeného zmlazení. Protože v příštích letech nelze počítat s výrazným omezením škod, bude nutno nové výsadby a místa přirozené obnovy chránit především dostatečným oplocením, případně individuální ochranou jednotlivých dřevin. Ochrana proti ostatním biotickým činitelům (především hmyzím škůdcům) se bude provádět běžnými prostředky s vyloučením biocidů. Důraz je nutno klást na preventivní prostředky, především včasné zpracování nahodilé těžby, pokládání lapáků a kontrolu feromonovými lapači. V případě kalamitního výskytu některých škůdců a nutnosti použití biocidů bude nutné postupovat individuálně formou výjimky MŽP. Používání mechanizačních prostředků na území 2. zóny je limitováno terénními poměry a poškozováním přirozené obnovy. V podmáčených lokalitách a místech ohrožených erozí je nutné použít navijáků, lanových systémů či lanovek. V ostatních případech je možné použít kolové traktory, nejlépe v kombinaci s koňmi. -realizace – průběžně dle LHP vlastníci, podpora dotacemi

9.4.3.3. Zásady péče o lesy ve III. zóně Komentář (Z metodiky les. sekce Správy CHKO ČR, Praha 1998) : Dlouhodobý cíl – kulturní hospodářský les se zvýšenou ekologickou stabilitou. lesní porosty bez zvláštních požadavků – nesnižovat současné zastoupení stanovištně vhodných dřevin, postupně zvyšovat ekologickou stabilitu lesa. Je zde upřednostňována produkční funkce vázaná na uplatňování základních ekologických požadavků (trvale udržitelné lesní hospodářství). Zejména se jedná o zajištění celkové stability porostů a minimálního podílu zpevňujících a melioračních dřevin v lesních porostech. V porostech zařazených do této zóny je kladen důraz na postupné zvyšování jejich odolnostního potenciálu a kvality. Z nepůvodních dřevin je možné pouze použití modřínu v omezené míře ve vybraných hospodářských souborech. Způsoby hospodaření v regionálním biokoridoru a lokálním ÚSES je totožný s II. zónou, i když mohou ležet ve III. zóně. Rozsáhlé plochy monokultur postupně přeměňovat na stabilnější hospodářské lesy s dostatečným zastoupením zpevňujících a melioračních dřevin. Vyloučit do budoucna zakládání nestabilních monokultur jedné hospodářské dřeviny

Z KONCEPTU PLÁNU PÉČE CHKO ORLICKÉ HORY: Péče o les na území 3. zóny bude prováděna běžnými hospodářskými způsoby s ohledem na poslání CHKO a mimoprodukční funkce lesa. Obnova lesů se bude provádět hospodářským způsobem pasečným. U kvalitních porostů s žádoucí přirozenou obnovou bude uplatňována podrostní forma. U ostatních porostů se bude jednat o formu násečnou nebo holosečnou, zejména u porostů zdravotně poškozených. U všech forem je nutno umísťovat předsunuté prvky pro listnáče a jedli. Obmýtí a obnovní doba jsou obdobné se současnou provozní praxí, pouze u porostů zdravotně poškozených dojde k posunutí obmýtí do mladších věkových tříd. Cílová druhová skladba je volena téměř shodně s návrhem ÚHÚL pro jednotlivé HS s dodržením minimálního zastoupení melioračních a zpevňujících dřevin dle zákona č.289/95 o lesích. Měly by být používány sazenice místního původu a ve vyšších LVS i daného ekotypu. Při nedostatku vhodného materiálu je možné použít i jiného ze Sudetské soustavy, podmínkou je tentýž LVS. Výchova porostů 3. zóny musí být zaměřena na vytvoření jejich maximální odolnosti proti škodlivým činitelům. Podmínkou vytvoření stabilních porostů jsou silné a včasné zásahy v mladších věkových stupních (v 15 – 20 letech snížení počtu jedinců na 1500 – 2000 na ha) a tím vytvoření hlubokozavětvených korun, u kterých by mělo dojít ve 40 – 50 letech k jejich zapojení. V dalším období již naopak nesmí docházet k porušení zápoje a prořeďování porostů. Podporu je třeba věnovat zpevňujícím listnatým dřevinám, výstavbě porostních okrajů a včasné přípravě porostů k obnově. Ochrana porostů bude zčásti realizována vhodnými zásahy uvedenými v odstavcích o obnově a výchově porostů. Kromě toho je třeba souvislé a stejnověké porosty rozdělit systémem rozluk a odluk. Ostatní opatření v obnově lesa budou klasická – ochrana před zvěří oplocením a nátěry, proti kůrovci lapáky, lapači a včasným zpracováním nahodilých těžeb. V případě kalamitního přemnožení některých hmyzích škůdců je možné přikročit k použití biocidů. -realizace jako u zóny 2.

9.4.4. Management NPR a PR v CHKO Orlické hory. (VACEK,S., PODRÁZSKÝ, V., SOUČEK, J.: Management NPR a PR v CHKO Orlické hory. Acta musei Richnoviensis. 5/3. 1998. Okres. muzeum Orl. hor. Rychnov n.K.)

I. Principy managamentu Teprve po získání podkladů o jednotlivých složkách ekosystému můžeme přikročit k návrhu nápravných opatření. Každý návrh opatření by měl brát v úvahu tyto principy: 1 . V ne jkra tš í mož né d ob ě , p od le s ouč asnýc h p ozna tk ů d osáhn ou t př iroze néh o s ta vu lesa n ebo alespo ň j eho z ák lad u , a to z e j mén a z h le disk a dru ho vé s k lad b y . 2 . V p růb ěh u vý vo je les n ího ekos ys té mu n esmí nas ta t ce lo plošn á fáz e rozp ad u . 198




3 . Po r os tn í s tr uk t uru je nu tn é s m ě řo va t k r ůz n o věkos ti a pros toro vé difere nciac i . 4 . Vš echn a n ápr a vná o pa tř en í mus í bý t smě ro vá na ke sn aze o pos tupný p řec hod k sa mo volnému , a le k on tr o lo va nému pr ocesu ř íz en é autor eg ulace . Z praktického hlediska naléhavosti postupu obnovy je vhodné porosty rozdělit na: a) porosty, u nichž je možno počítat s dlouhou obnovní dobou, bez velkého nebezpečí ohrožení jejich existence. Jedná se o původní, přírodní nebo i přirozené, zejména smíšené různověké porosty, s dosud ještě s dostatečnou semennou produkcí, které se přirozeně zmlazují. V těchto porostech bude jen ojedinělá umělá obnova doplňovat případné větší mezery v přirozeném zmlazení. b) porosty, u nichž je žádoucí rychlý postup stabilizace a obnovy. Jsou to především smrkové porosty silně postižené imisně ekologickými vlivy (zejména kůrovci), ale i přestárlé smíšené porosty ve stadiu rozpadu, které se již nezmlazují. Při umělé obnově přestárlých porostů ve stadiu rozpadu by mělo být podle lokálních imisně ekologických podmínek a charakteru společenstev použito především podsadeb a maloplošných obnovních prvků, zejména pak kotlíků. Při rekonstrukci mladších odumírajících smrkových porostů, pokud to dovolí stanovištní podmínky, lze použít okrajových sečí a případně rozpracování porostů zevnitř.I při tomto způsobu umělé obnovy je nutné pracovat s vyspělým kvalitním autochtonním materiálem. Při volbě obnovních postupů je nutno mít na zřeteli, že v těchto rezervacích, mimo negativní imisně ekologické vlivy a škůdce (imise, hmyz, myšovití, jelení zvěř), k limitujícím faktorům též náleží půdní a vegetační podmínky, světelný a teplotní požitek (Vacek1985). Z toho je třeba vycházet i pi volbě obnovních způsobů. Pro zdar všech nápravných opatření je třeba vypracovat podrobné biotechnické projekty či plány péče o MZCHÚ, které musí obsahovat odborný, časový, materiální a finanční plán. Práce bez projektu přináší vždy riziko improvizace, ke které často v rezervacích v Orlických horách v minulosti docházelo. Tyto plány péče o MZCHÚ by měly být nedílnou součástí lesních hospodářských plánů. II. Charakteristika skupin řízení vývoje porostů (SŘV) Protože imisně ekologickými vlivy odlišně narušené a antropogenní činnost různě pozměněné ekosystémy v závislosti na charakteru změn stanoviště a dřevinné složky budou vyžadovat různé způsoby obhospodařování, jeví se vhodné rozdělit porosty rezervací do čtyř SŘV: A - porosty schopné samostatného přirozeného vývoje (nebyly v CHKO Orlické hory vylišeny), B - porosty blízké přirozenému složení, C porosty, které vyžadují speciální úpravy pro existenci chráněného fenoménu, D - porosty, výrazně se lišící od modelu přirozené druhové skladby. Porosty SŘV B: jsou tvořeny zejména přírodními jedlobukovými, smrkojedlobukovými, smrko bukovými a bukovými porosty v relativně vyváženém nebo nepříliš z homeostáze vychýleném stavu. Činnost v nich bude zaměřena na ochranu původních i přírodních společenstev a na podporu a usměrňování spontánních procesů Porosty SŘV C: zaujímají smíšené a bukové porosty nevyvážené druhové , věkové nebo prostorové skladby a přirozené smrkové porosty, které vznikly z části přirozenou obnovou a zčásti uměle. V rámci managementu v nich bude realizována nezbytná opatření s cílem dosáhnout v průběhu následujícího obnovního cyklu stav završující jejich ekologickou stabilitu, blízkou původní skladbě. Porosty SŘV D: pokrývají plochy převážně mladších až dospívajících, kulturních smrkových porostů nevhodné provenience. Cílem hospodářských opatření v nich bude dosáhnout ekologické stability porostů výsadbou dřevin odpovídajících stanovištním podmínkám při zajištění vhodné prostorové a časové úpravy v průběhu následujících dvou obnovních cyklů. III. Rámcové zásady obnovy Při obnově rezervací na lesním půdním fondu vycházíme především ze znalostí autekologie a synekologie dřevin. Přitom musíme respektovat následující zásady: 1. Obnova porostů bude vesměs respektovat přirozenou druhovou skladbu s důrazem na použití autochtonních dřevin. Na exponovaných lokalitách bude však nutno dosažitelný cíl přizpůsobit nejen původní druhové skladbě a stavu současných porostů, ale i změněné imisně ekologické situaci. 2. Hlavním způsobem reprodukce by měla být řízená přirozená obnova, a to zejména v SŘV B. Biologické a technické předpoklady řízené přirození obnovy popisuje např. PEŘINA, KADLUS etJIRKOVSKÝ 1964, VACEK, LOKVENC et SOUČEK 1995). Tam kde to z imisně ekologického a genetického hlediska nebude možné (především v SŘV D), bude používán kvalitní reprodukční materiál místního původu pro -1 umělou obnovu. Hektarové počty sazenic musí být v každém případě vyšší (SM, JL, JS, OL 4000 ks. ha , -1 JD, JR, OS, BR, 5000, BK 8000, KL 6000, VR 2500 ks. ha ), ab bylo zajištěno rychlejší zapojení kultur. V případě poloodrostků u buku a javoru se hektarové počty snižují až na 2000 jedinců. Pak je ovšem nutné použít výplňové dřeviny. 3. Podle stanovištních podmínek, skladby porostu a cíle zásahu se volí hospodářský způsob podrostní a výběrný (skupinovitě), výjimečně i násečný.  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

199



Přírodě blízký způsob hospodaření vylučuje použití seče holé a pracuje s dočasně etážovými porosty převážně pomocí sečí clonných nebo výběrných. Neomezuje se však výlučně na jeden či druhý obnovní způsob. Spíše se uplatňuje jako systém experimentů, jak měnit strukturu lesa na systém co možná nejodolnější vůči imisně ekologickým vlivům. Cílem pěstování lesa jsou tedy prostorově, věkově a převážně i druhově značně diferencované porosty plně odpovídající daným podmínkám prostředí. 4. V místech, kde není možné očekávat řádnou přirozenou obnovu původních, přírodních či přirozených bukových, smíšených a smrkových porostů bude obnova zajištěna: a) uměle v kotlících jejichž plocha by neměla přesáhnout 0,2 ha. Kotlíková obnova bude použita především v SŘV C a D. Bude též aplikována v přirozených světlinách v SŘV B s absencí přirozené obnovy; b) podsadbami v porostech se sníženým zápojem pod 40-60%, zejména pak v SŘV B a C. V SŘV D se podsadbami pro jejich náročnost uvažuje jen okrajově. Technologická řešení podsadeb popisuje LOKVENC et VACEK /1991), VACEK et LOKVENC (1994), VACEK, LOKVENC et SOUČEK (1995 b).

5. Vnější prostorová úprava musí zabezpečovat stabilitu porostů hlavně proti větru a imisím. Za tímto účelem je třeba cílevědomě zakládat odolné okraje porostů a předsunuté zpevňovací protiimisní pásy (ekologická žebra), zejména na návětrné straně. Vytváření stabilních okrajů porostů se předpokládá do hloubky cca 20m. 6. Komplexní opatření ochrany lesa včetně maximálního snížení stavu jelení zvěře a oplocení obnovovaných ploch jsou rovněž nezbytnými opatřeními pro úspěšnou obnovu lesa. 7. Zásady obnovy a principy péče i lokalizace nezbytných zásahů vycházejících z LHP by měly být každoročně na základě stavu porostů aktualizovány a konzultovány s pracovníky SOP. IV. Specifická obnovní a stabilizační opatření v jednotlivých MZCHÚ NPR BUKAČKA Z hlediska vegetační dynamiky lesních společenstev je zde značným problémem velkoplšné rozšíření sekundárních alochtonních smrkových porostů, které vykazují podstatně rychlejší postuo destrukce než původní a přírodní smrkobuková společenstva. V letech 1996 a 1997 zde bylo započato s intenzivní kotlíkovou obnovou a podsadbami s důkladnou skupinovou a individuální ochranou. Sporadická obnovní opatření v předcházejících 10 letech byla neúspěšná, zejména pro nedostatečnou ochranu výsadeb a následné nadměrné škody spárkatou zvěří. Diferenciace: SŘV B - porost 123 A12 (JV část), 123 B10 (včást), 124 A17, 124 A11 (SV a sřední Z část), SŘV C - porost 123 A12 (V část), 123 D11, 123 E11, 123 F11, 124 A11 ( SZ a J část ), 124 B12 SŘV D - porost 123 A12 ( S, Z a JZ část), 124 B10 ( S a Z část), 123 D3, 13 D0, 123 E0, 123 E3 V návaznosti na současné obnovní a stabilizační prvky bude další nutné orientovat zejména proti směru převládajících a nebezpečných Z, JZ a Sv větrů. Zejména je potřebné dotvořit ekologická žebra od jihozápadu, tj. podél porostů 123 D11 a 123 E11. V návaznosti na to pak bude nezbytné zpevňovacím pásem stabilizovat původní a přírodní smrkobukové porosty v SŘV B. Současně s tím by se mělo pokračovat s kotlíkovou obnovou v západních partiích porostu 123 B10 a 123 B12. K tomu bude nutné využívat světliny vzniklé žírem kůrovce. V těchto porostech se jeví vhodné vylepšit výsadby ve stávajících oplocenkách, a to zejména bukem. Individuální sanitární výběr bude podle potřeby probíhat po celé ploše NPR. V místech dostatečného prosvětlení (zápoj pod 40-60%) by bylo vhodné pokračovat v realizaci podsadeb. Jen velmi intenzivními nápravnými opatřeními se podaří stabilizovat a posléze obnovit funkční poslání NPR Bukačka. NPR TRČKOV Pro zachování geneticky velmi cenných populací buku lesního, jedle bělokoré, smrku obecného a javoru klenu v původních a přírodních společenstvech vysoce produkčních smrkojedlobučin je třeba používat specifické a jemnější způsoby řízené přirozené obnovy. Diferenciace: SŘV B - porost 606 A2, 607 A3, 606 A17, 607 A17, 607 B2, 607 B3, 607 B3z, 607 B4, 607 B17, 607 C4, 607 C17 SŘV C - porost 606 A4, 607 A2, 607 A3z, 607 A5, 607 B42, 607 B7, 607 C42, 607 C4, 607 C8, D3, 607 D4, 607 D7, 607 D17, SŘV D - porost 606 A6, 607 A1 607 A7, 607 A8, 607 A9, 607 C1, 607 C2, 607 C Z2, 607 D1, 607 D12. Přirozenou obnovu je třeba usměrňovat nejen v porostech SŘV B, kde procesy obnovy probíhají více méně spontánně. Do programu přirozené obnnovy je třeba zařazovat i porosty v SŘV C, kde je třeba obnovu podpořit či indukovat vhodnými biotechnickými zásahy. Jde zejména o uvolnění vhodných stromů v korunovém prostoru (příprava na fruktifikaci), přípravou nebo zraňováním půdy apod. Obnoví a stabilizační prvky bude nutné budovat nejprve proti směru převládajících a nebezpečných větrů Z, SZ, JZ a S směru. V první fázi je potřebné zpevňovací pás z buku, klenu apod. vytvořit od západu a severu, tj. podél porostů 607 A8, 607 A9, 607 A7 a 607 B7. V návaznosti na to pak bude nutné zpevňujícím pásem 200




stabilizovat nejcennější smrkojedlobukové porosty od jihozápadu, tj. jádro rezervace, které bylo oploceno pro zajištění zdárného vývoje přirozené obnovy. Současně s tím bude potřebné přikročit k vylepšení a místy až k rekonstrukci náletů a nezajištěných kultur (porosty 607 D1, 607 D12, 607 C1, 607 C2), které byly z velké části zničeny vysokou zvěří. Jako prioritní se též jeví zásadní omezení nebo vyloučení škod jelení zvěří. Bez těchto opatření bude zejména přirozená obnova jedle a místy i buku značně problematická. Účelné je zejména oplocování celých obnovních celků. Vždyť např. po oplocení nejcennějších partií rezervace se zde podstatně od roku 1993 zvýšila prosperita 1993 zvýšila prosperita přirozené obnovy. Jen při vysoce odborných zásazích v průběhu preventivních a nápravných opatření se podaří uchovat geneticky velmi cenné produktivní smrkojedlobukové populace se značně diferencovanou horizontální a vertikální strukturou a bohatou přirozenou obnovu smrku, jedle, buku i klenu. PR POD VRCHMEZÍM Pro uchování společenstev smrkojedlobukových a zejména pak květnatých bučin je nezbytné stabilizovat porosty PR, ale i v jejím bezprostřední okolí, jelikož její rozloha (16 ha) činí pouze jednu třetinu minimálního areálu. Navíc rezervace postupně získává ostrovní charakter a tím jsou její porosty stále více imisně ekologicky exponované. Diferenciace: SŘV B - porost 108 B17, 108 C4, 108 C17, SŘV C - porost 108 B7, 108 C7, SŘV D - porost 108 C10. Obnovní a stabilizační prvky bude nutné budovat nejprve proti směru převládajících a nebezpečných větrů Z, J a JV směru. V první řadě je potřebné protiimisní zpevňovací pás vytvořit od západu, v druhé fázi nebo současně stabilizovat porosty od jihu a jihovýchodu. Zároveň s tím by semělo přikročit ke kotlíkové obnově rozpadajícího se smrkového porostu (108 C7) ve vrcholových partiích rezervace. Individuální nezbytný výběr bude podle potřeby probíhat po celé ploše rezervace. V návaznoisti na to bude usměrňována přirozená obnova. Ochraně lesa, zejména pak s ohledem na žír lýkožrouta smrkového, je třeba především v západní část rezervace, kde likviduje relativně zdravé semenné stromy ( s olistěním cca 80 - 90%), věnovat maximálně možnou a účinnou péči. V místech dostatečného prosvětlení by v případě absence přirozené obnovy měly následovat podsadby, a to zejména bukem. Při tvorbě protiimisních zpevňovacích pásů mimo PR je možno kromě buku a klenu použít i rychleji rostoucích dřevin - břízy pýřité či karpatské a jeřábu ptačího. Dosud se zde bohužel ssází jen smrk ztepilý. Jen intenzivními nápravnými opatřeními se podaří stabilizovat a posléze obnovit plnohodnotné funkční poslání PR Pod Vrchmezím. PR SEDLOŇOVSKÝ VRCH Pro zachování přírodních a přirozených smrkobukových a bukosmrkových porostů s vtrošenou jedlí, klenem a jeřábem je třeba v PR vykonat řadu nápravných i preventivních opatření v oblasti pěstování a ochrany lesa. Diferenciace: SŘV B - porost 120 B17, SŘV C - porost 120 C11, 120 E11, 120 D2y, 120 D2z, 120 D10, 121 A11, 121 D11, 117 C4, 117 C12, 119 A12, 119 C12, 120 B6, 120 B11, 120 C2, 120 C8. SŘV D - porost 120 E11, 120 E8, 120 D4, 120 D11, 120 D7, 122 C7, 122 C12, 122 D7, 122 D12 Obnovní a stabilizační prvky bude nutné budovat nejprve proti směru převládajících a nebezpečných větrů ve vrcholových partiích rezervace, a to zejména od S, SV, V a JV. V první řadě je nutné vytvořit protiimisní zpevňovací pás od SV, V, a JV. Současně s tím by se mělo přikročit k podsadbám rozpadávajících se smrkových porostů ve vrcholových partiích. Holosečné obnovní prvky ve vrcholových partiích PR nad 0,5 ha je třeba vyloučit jelikož prohlubují destabilizaci porostů (rychlé odumírání porostních stěn apod.) Prioritní je to zejména v porostu 121 A11, kde je kromě podsadeb nezbytné vytvořit zpevňovací pás z buku, klenu a jeřábu na V okraji porostu. Maloplošnými obnovními prvky či podsadbami by se měl začít proces alochtonních smrkových porostů na porosty, odpovídající svým složením přirozené skladbě. V přirozených smrkobukových a bukosmrkových porostech by však hlavním způsobem měla být řízena přirozená obnova, a to zejména v SŘV B a C. V nižších partiích rezervace (120 C11, 120 E11) najdeme porosty obnovované kotlíkovým způsobem ze 60. a 70. let, v nichž by bylo vhodné pokračovat. Zvýšenou pozornost je však třeba věnovat ochraně lesa, ať již likvidací kůrovce nebo vysoké zvěři. Jelení zvěř nejen že zde silně decimuje přirozené zmlazení buku, klenu, jedle i smrku okusem, ale též loupáním ve značném rozsahu snižuje stabilitu smrkových porostů. Zejména porost 121 D7je silně poškozen loupáním a místy již dochází k jeho skupinovitému rozpadu. proto zde bylo v r. 1997 přikročeno k obnově s použitím holoseče. Při další obnově v této rezervaci by však bylo vhodné volit menší velikost obnovních prvků. Dále je nutné věnovat větší pozornost původu vysazovaných dřevin (vysázena část červenolistých forem buku lesního) a jejich prostorovému uspořádání (při výsadbě volit různou velikost skupin místo výsadby v pruzích). Bez řádné ochrany kultur a přirozeného zmlazení (plocení, popř. nátěry) nelze zabezpečit zdárnou obnovu těchto porostů, a to především jedle a listnaté příměsi.  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

201



Zajistit obnovu a stabilizaci PR Sedloňovský vrch se tedy podaří jen výrazným omezením či vyloučením škod vysokou zvěří, zvýšenou péči v ochraně lesa proti hmyzím škůdcům a žádoucí pěstební péči o lesní porosty. PR KOMÁŘÍ VRCH podobně jako PR Pod Vrchmezím i tato PR se vyznačuje malou rozlohou (cca jedna čtvrtina minimálního areálu) a ještě větší imisně ekologickou exponovaností (pásmo ohrožení A). Nápravná opatření proto budou muset prostorově značně koncentrovaná a časově velmi intenzivní. Diferenciace: SŘV B - porost 514 B13 (JZ část) SŘV C - porost 514 B13 (SV část), 514 B5 (JV část), 514 B13. SŘV D - porost 514 B1, 514 B0, 514 B2, 514 B5, (SV část), 514 B13 (JV část). Obnovní a stabilizační prvky bude nutné budovat nejprve proti směru převládajících a nebezpečných větrů Z, SZ, J a JV směru. V první řadě je nutné zpevňovací pás vytvořit v nejvyšších partiích rezervace od severozápadu, v nejnižších partiích rezervace od severozápadu a v ochranném pásmu od jihovýchodu. V druhé fázi bude nezbytné zpevňovacím pásem stabilizovat nejhodnotnější původní a přírodní smrkobukové porosty v SŘV B. Současně s tím by se mělo přikročit ke kotlíkové obnově v SV a JV části porostu 514 B14. K obnově bude vhodné využívat světliny vzniklé žírem kůrovce za spolupůsobení imisí. Potřebná je i kompletace výsadeb odpovídající druhové skladby v porostech 514 B1 a 514 B0 včetně postupné eliminace nevhodných výsadeb kleče horské. V další fázi a v návaznosti na kotlíkovou obnovu by bylo potřebné dokončit zpevňovací pás okolo celé PR. Nezbytný individuální zdravotní výběr bude probíhat po celé ploše rezervace. Ochraně lesa, zejména s ohledem na výskyt lýkožrouta smrkového, je třeba především v jihovýchodní a východní části PR věnovat maximální možnou péči. V místech dostatečného prosvětlení porostů by pak na sanitární výběr měly v případě absence přirozené obnovy navazovat podsadby. Prosperita přirozené obnovy, zejména u buku, se značně zvýšila po oplocení rezervace. Při tvorbě zpevňovacích pásů mimo PR je možno použít i rychleji rostoucích dřevin - břízy pýřité nebo karpatské a jeřábu ptačího. Jen velmi intenzivními nápravnými opatřeními se podaří stabilizovat a posléze obnovit plnohodnotné funkční postavení PR Komáří vrch a jejího ochranného pásma. PR ČERNÝ DŮL Podobně jako PR Pod Vrchmezím a Komáří vrch, tak i tato rezervace nedosahuje rozlohy minimálního areálu (činí ca dvě třetiny jeho rozlohy). Má však určitou výhodu v tom, že není tak výrazně imisně ekologicky exponovaná. Proto postup stabilizace a obnovy tohoto jedinečného smrkojedlobukového ekosystému bude moci rozloženo delšího časového období, a to za použití jemnějších způsobů obhospodařování. Diferenciace: SŘV B - porost 535 F3, (v část), 535 F7 (V část), 535 F17. SŘV C - porost 535 F 10 (V část), 534 B17, 534 B3, 534 B2, 535 F1, 535 F3, 535 F7, 535 F11, 535 B1, (J část), 535 B14 SŘV D - porost 534 B10 ( Z část), 534 B7, 535 B7, 535 B0, 535 B1 (S část). Obnovní a stabilizační prvky bude nutné budovat nejprve proti směru převládajících a nebezpečných větrů SZ, Z a JV. V první řadě je nutné zpevňovací pás vytvořit od západu, a to prioritně zejména v údolíčku potoka, které je lokálním A - O systémem. Dochází zde totiž ke zvýšenému ataku kůrovců, kteří likvidují i relativně zdravé smrky ( s olistěním 70 - 90%). V druhé fázi bude potřebné zpevňovacím pásem stabilizovat původní a přírodní smrkojedlobukové porosty v SŘV B. Současně s tím by se mělo přikročit ke kotlíkové obnově v porostech 535 B14 535 B10( v Z části). K obnově bude vhodné využívat světliny vzniklé žírem kůrovce. Nezbytný individuální zdravotní výběr bude podle potřeby probíhat po celé ploše rezervace. V místech dostatečně prosvětlených pak na sanitární výběr v případě absence přirozené obnovy budou navazovat podsadby. Dosadby buku, klenu a jedle budou nezbytné v proředěných místech smrkového zmlazení v jižní části PR (porost 535 B1, ale i ve stávajících prosvětlených výsadbách smrku ( porost 535 B0, 53 B1, 534 F1). Jen velmi účelnými nápravnými opatřeními se podaří plně obnovit druhovou a prostorovou skladbu i funkční poslání PR Černý důl. PR JELENÍ LÁZEŇ PR Jelení lázeň se vyznačuje velmi malou rozlohou (ca jedna patnáctina minimálního areálu) a značnou imisně ekologickou exponovaností (pásmo ohrožení A). Nápravná opatření proto budou muset být velmi intenzivní a směrována i mimo území PR. Diferenciace: SŘV C - porost 129 B Obnovní a stabilizační prvky bude nutné budovat nejprve proti směru převládajících a nebezpečných větrů Z, JZ a SV směru. V první řadě je potřebné vytvořit protiimisní zpevňovací pás podél rezervace od JZ aZ. Nezbytný individuální zdravotní výběr bude probíhat po celé ploše rezervace. K obnově smrkových bioskupin je vhodné vzhledem k věku porostu a vitalitě spodních větví smrku využívat metodu hřížení (cf. Lokvenc,

202




Vacek et Minx 1992), a to zejména v SLT 8R a 8T. Podsadby je nutné aplikovat ve větších světlinách v SLT 8Z.. V druhé fázi bude potřebné zpevňovacím pásem stabilizovat porost PR od S a SV. Lze předpokládat, že těmito specifickými nápravnými opatřeními se podaří stabilizovat stav posledního funkčního vrcholového rašelinného ekosystému na hřebenech Orlických hor. V. Ekologické vlastnosti dřevin v juvenilním stadiu EKOLOGICKÉ VLASTNOSTI DŘEVIN V JUVENILNÍM STADIU Dřevina 1 2 3 4 ++ + Picea abies + + Abies alba + + + + Fagus sylvatica + + + + Acer pseudoplatanus + + + + Ulmus glabra susp. scabra + + + + Fraxinus excelsior + ++ + + Populus tremula + ++ + ++ Betula pubescens ++ ++ ++ ++ Betula carpatica ++ ++ + ++ Sorbus aucuparia susp. aucuparia ++ ++ ++ ++ Sorbus aucuparia susp. glabrata + ++ + + Alnus incana + ++ + + Duscchekia alnobetula ++ ++ ++ + Salix caprea + ++ ++ + Salix incana

5 + + + + + ++ + + + +

6 + + + + + + + + + + + +

Hlediska 7 8 + + + + + + ++ ++ + ++ + ++ + ++ + + + + + + + + + + ++ +

9 + + + + + + + + + ++ + +

10 + + + + + + + + + + + + + ++

11 + + + + + + + ++ ++ ++ + ++ + + +

12 + + + + ++ ++ ++ ++ + ++ + + +

13 + + + + + + + + + + ++ ++ + +

Vysvětlivky: Hlediska: splnění nároků na klima - 1; odolnost proti plynným imisím - 2, kyselým dešťům - 3, zimnímu vysychání - 4, ozdním mrazům - 5, souběhu imisí a povětrnostních výkyvů - 6, zamokření půdy - 7, útlaku buření - 8, poškozování zvěří - 9, sesouvání sněhu - 10; přirozená porostotvorná schopnost - 11; růst v mládí a zajištění kultur - 12; meliorační účinnost - 13; Znaménkem od - do ++ označen stupeň vlastnosti v příznivém smyslu pro růst.

VI. Druhová skladba pro zájmové MZCHÚ v CHKO Orlické hory TAB. 9.6. DRUHOVÁ SKLADBA PRO ZÁJMOVÉ MZCHÚ V CHKO ORLICKÉ HORY Cílový hospodářský soubor SLT Zastoupení dřevin BK 5-6, JD 2-3, SM 1-2, KL+ 51 Exponovaná stanoviště vyšších poloh 6F BK 5-7,SM 1-2, KL+-2, JD +-1, JŘ+ 6K 53 Kyselá stanoviště vyšších poloh BK 6-7, KL 1-2, JD 1-2, JS 0-1, JL 0-+, OS 0 -+, VRo0 -+ 6S, 6B 55 Živná stanoviště vyšších poloh BK 4-6, SM 2-4, KL 1-4, JD +-2, JR+, JS+, JL 0-+, 6V, 6P, 57 Oglejená stanoviště vyšších poloh OS -+, VRo 0-+ 6O BK 1-3, SM 3-6, JD +-3, KL +-2, BRk +-2, JR+ 59 Podmáčená stanoviště vyšších poloh 6G, 6R BK 3-5, SM 3-5, KL 1-3, JD 0-+ 71 Exponovaná stanoviště horských poloh 7N, 7F BK 3-5, SM 2-4, KL 1-2, JR +-3, JD0-+ 7K 73 Kyselá stanoviště horských poloh BK 3-5, SM 3-5, KL +-2, JR 2-4, OL 0-+, BRp 0-+ 7V,7P 77 Oglejená stanoviště horských poloh SM 5-8, JD +-1, BRk 1-2, JR +-1, VRu +-1, OL+, KL+, 7T,7G 79 Podmáčená horská stanoviště 02

Lesy na exponovaných hřebenech

7Z, 8T, 8R, 8Z

BK+ BK 0-2, SM 5-9, JR 1-5, KL +1, BRk-2

Použité zkratky: SM - smrk ztepilý, JD - jedle bělokorá, BK - buk lesní, KL - javor klen, JL - jilm horský, JS - jasan ztepilý, OS - osika obecná, BRp - bříza pýřitá, BRk - bříza karpatská, JR - jeřáb ptačí pravý, OL - olše šedá, VRO - vrba obecná, VRu - vrba ušatá

9.4.5. Přeměny monokultur na smíšené porosty (HUGO KONIAS 1953) l. Smysl a účel přeměn a převodů porostů P o d po j me m „ př emě n y p o r os tů“ s e roz um í přem ěn a s tano viš tn ě n evh odn é d ruh o vé skladby na skladbu lépe odpovídající stanovištním poměrům, přeměna porostů se stále klesající produktivitou na porosty produktivnější. Využívá se přitom příznivého vlivu různých, stanovištně vhodných cílových i přípravných dřevin na mikroklimatické a půdní poměry. Bezprostředním cílem je hlavně ozdravění lesních půd více nebo méně degradovaných nepříznivým vlivem dosavadních monokultur a zvýšení odolnosti porostů proti přírodním živlům, jakož i zlepšení vodohospodářské i jiné úlohy lesa.  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

203



P o d p oj me m „ př e vo d y p a seč ný ch t va rů n a vý bě rn é“ roz um í se ú pr a va p ros tor o vé a dr uho vé po ros tn í sk lad b y. Horizontální zápoj stejnověkých porostů pasečného tvaru lesa je povlovně převáděn na vertikální čili stupňovitý zápoj; využívá se přitom různého vývoje jednotlivých stromů a skupinovité obnovy. Změněný zápoj je trvale udržován. Sleduje se lepší využití produkčních vzdušných i půdních prostorů a zlepšení stanovištních i vodohospodářských poměrů v celých porostech. Bezprostředním cílem je podstatné zlepšení celkového prostředí, konečným cílem je vystupňování a trvalé zvýšení dřevní produkce a povšechně zlepšení funkce lesa.*) Přeměny monokultur na porosty smíšené bývají pravidelně první časovou fází pozdějších převodů pasečných tvarů lesa na výběrné. Mohou však být samy o sobě účelem, jestliže konečným cílem je smíšený, avšak méně stejnověký pasečný tvar lesa. Mnohdy se uskutečňují přeměny porostní skladby i struktury současně. Výsledkem účelně prováděných přeměn a převodů jsou smíšené porosty výběrného tvaru nebo tvaru jemu podobného. Svou skladbou odpovídají co nejvíce stanovištním poměrům a jsou nestejnověké. Využívá se v nich různého vývoje stromů a skupinovité obnovy. Tyto tvary porostů budou velmi rozmanité a plastické tak s hlediska prostorového, tak i časového uspořádání, přizpůsobené po stránce prostorové vnitřní úpravy i délky obnovní přírodním i hospodářským podmínkám. Jemnost struktury lesa, dosažitelná obhospodařováním, je závislá na úrodnosti půdy, stanovišti a druhu dřevin, na výchozím (počátečním) stavu porostů, délce obnovní doby a na technických předpokladech hospodaření (cesty, mechanismy, pracovní postupy). Vše obec ně mo ž no říc i : č ím úrodně jš í j e s tano viš tě , tím jemně jš í může bý t s truk tura les a . Taktéž u dřevin stinných může být struktura jemnější než u dřevin slunných. Je-li výchozím stavem porost smíšený ze dřevin stanovištně vhodných, může být dosažitelná jemnost struktury pro nejbližší dobu daleko větší, než byla-li výchozím stavem monokultura. Obnovní doba může být tím delší, čím více je možno použít jemnějších způsobů obnovy. To znamená, že stanoviště, směs dřevin, přirůstavost porostů a jejich dobrý zdravotní a kvalitní stav dovolují použít většího množství obnovních ohnisek, z nichž z každého se vypěstuje jeden strom nebo skupina dospělých stromů. Z důvodů ekonomických je však nutno přizpůsobit délku obnovní doby zdravotnímu a kvalitnímu stavu výchozího porostu. Může to být několik desítek let až sto let. Podle toho je výsledkem přeměn a převodů tvar pasečný, skupinovitě, hloučkovitě až jednotlivě výběrný (s nepřetržitou obnovní dobou). Aby se zabránilo nedorozumění, bude třeba charakteristiku uvedených tvarů dostatečně dohodnout. V přítomné době mají zvýšené těžby značný vliv na vytváření struktury lesa, neboť vedou ke zkracování obnovní doby, a tím i k hrubší struktuře lesa. Jejich nepříznivý vliv je možno do určité míry zmenšit, jestliže je nesoustřeďujeme pouze do porostů nejstarších věkových tříd, nýbrž hledíme je zčásti přesunout i do porostů mladších. ll. Stáří porostu, v němž lze začít s přeměnami P r o př eměn y u važ uj em e z pra vidl a p o r o s t y s t a r š í 6 0 l e t. V odůvodněných případech hospodářské nutnosti, na příklad v porostech silně poškozených přírodními živly, loupáním zvěří, nevzrůstných a nekvalitních, na půdách silně degradovaných apod., může být začato s přeměnami i dříve, po dosažení porostního zápoje. Doplňování mezernatých jehličnatých mlazin jinými, třeba i listnatými dřevinami a obnovu holosečí nepočítáme k přeměnám, i když jimi sledujeme založení smíšených porostů. lll. Časový postup přeměn Je třeba pečlivě uvážit a stnovit, jakým nejvhodnějším způsobem a v jakých časových etapách budou vpraveny jednotlivé dřeviny obnovního cíle do porostu. Zvláštní zřetel věnujeme při tom tzv. melioračním dřevinám (např. buk, habr, lípa, jedle), které mají ozdravit půdy degradované působením monokultur. Bez jejich trvalé příměsi nelze si zlepšování produktivnosti lesa představit. Jsou to vesměs dřeviny stinné nebo polostinné, které nesnášejí klimatické extrémy holých nebo příliš osluněných ploch, ani překyselené půdy monokultur.Jsou ve značné míře vystaveny soustředěnému okusu zvěře, poněvadž jsou v monokulturách vzácností. Pro tyto pěstebně důležité dřeviny bude zapotřebí hlavně biologicky připravit půdu, což ovšem vyžaduje čas. Proti škodám způsobeným zvěří je nutné mechanická ochrana. Udržení těchto dřevin do budoucnosti je nejvíce ohroženo, a proto je účelné zvýšit jejich podíl v obnovním cíli. Podíl melioračních dřevin v obnovním cíli je nutno volit tak, ab byla meliorace zaručena v nejkratší době a na největší ploše. Před úplným zajištěním melioračních dřevin, tj. dříve než odrostou zvěři, není správné odnovovat ve větší míře slunné dřeviny, které by je udusily. Konečně třeba uvážit, že naším cílem jsou porosty nejen smíšené, ale i nestejnověké. Různověkost v rozpětí do 30 let se v porostech stává brzy málo znatelnou a rozdíly mizí.

204




lV. Délka obnovní doby Krátká obnovní doba do 30 let je správná v porostech přestárlých, již nevzůstných, v porostech ředinovitých, protrhaných, nekvalitních a ohrožených, nebo takových, kde krátká likvidnost je nutností. Výsledkem budou porosty více méně smíšené, stejnověké, pasečného tvaru. Naproti tomu delší, 30-60letá obnovní doba je na místě v porostech přirůstavých, kvalitních, odolných nebo účelnou výchovou zpevněných. Výsledkem budou porosty lépe, po případě dokonale smíšené, nestejnověké, skupinovitě výběrného nebo jemu podobného tvaru. Při obmýtní době, např. 100 let, mělo by se při 40leté obnovní době začít s přeměnou v 80 letech tak, aby byla do 120 let skončena. Při 60leté obnovní době měla by přeměna začít již asi v 70 letech, aby byla skončena do 130 let. To však není nutné. Naopak u vzrůstných a kvalitních porostů možno likvidnost porostů účelně prodloužit, u méně vzrůstných zkrátit. V. Zpevňování a příprava porostů Porosty určené k přeměnám je třeba nejprve připravit tak, aby po rozvinutí obnovy uvnitř porostů nebyly příliš ohroženy větrem. Je to nutné zejména v čistých smrkových porostech, které se podstatně zpevní především úrovňovými probírkami prováděnými systematicky pokud možno již od mládí. Takovou výchovou se změní horizontální zápoj v zápoj vertikální. Nejkvalitnější a zdravé stromy vrchní úrovně se povlovně v korunách uvolňují poznenáhlým odstraňováním méně kvalitních dotírajících sousedů. Jejich koruny se tím prodlužují a stejnoměrně rozšiřují. V tomto změněném prostředí jsou pozvolna vystavovány účinkům větru, na což reagují lepším zakořeněním a přizpůsobením tvaru kmene, hlavně prodloužením kořenových náběhů; pomalu se na vítr zvykají, stávají se tak časem stále více odolnými proti větru, a tím zvyšují odolnost celých porostů. Největšího zpevnění smrkových porostů lze dosáhnout, jestliže s úrovňovými probírkami bylo začato hned od mládí a systematicky se v nich pokračovalo, takže bylo dosaženo již částečně vertikálního zápoje. I opožděné zásahy jsou užitečné, pokud je v porostu ještě dostatek spodní etáže, aby mohly být ve vrchní etáži vykonány patřičné zásahy bez obavy před zabuřeněním a pokud lze ještě počítat s dostatečným prodloužením a rozšířením korun stromů v horní etáži. V tomto případě se vyhledávají zdravé stromy s hluboko nasazenými korunami a uvolňují se. Tyto stromy pak vytvářejí pevnou kostru porostu. Čisté jednoetážové a jednotvárné s m r k o v é p o r o s t y s horizontálním zápojem bez patřičné diferenciace výčetních tlouštěk a výšek, vychovávané podúrovňovými probírkami, jsou většinou ohrožené. Aby se zabránilo vytváření delších porostních stěn obrácených proti větru, je třeba na to již pamatovat při tvoření pracovních polí, seskupování obnovních oček a rozvinování obnovy. V některých případech je nutno přiměřeně zkrátit obnovní dobu. Zkušenosti posledních 50 let nás poučují, že většina čistých stejnověkých smrkových porostů, udržovaných úzkostlivě v hustém horizontálním zápoji, padla za oběť ničivým přírodním živlům.Zpevňování porostů odlukami a rozlukami tomu nemohlo zabránit. Zbytky prolámaných smrkových porostů, zpevněné během doby účinkem větru, se naopak dosud v mnohých případech drží. Značného zvýšení odolnosti čistých smrkových porostů a prodloužení obnovní doby lze dosáhnout jedině účelnou a systematickou úrovňovou výchovou. Při přípravě porostů výchovou je dále velmi důležité pozvolné uvolňování korun všech jednotlivě vtroušených dřevin, jejichž příměs je žádoucí. Podnítí se tím jejich plodivost. Přirozená obnova těchto dřevin velmi ussnadní přeměny. Na porostních okrajích, ohrožených výsušnými větry, je třeba vytvořit a udržovat porostní pláště, složené z listnatých dřevin a křovin. Je třeba dát přednost druhům, které vyhledává zvěř. Porosty určené k přeměnám, které jsou pěstebně zanedbané a pro dopravu nepřístupné, vyžadují současně řešení dopravní otázky. Po vyřešení i tohoto problému bude možno volit způsob a intensitu pěstebních zásahů, které nejdříve zpevní porosty a tím zabezpečí přeměnu.

Vl. Rozčleňování porostů na pracovní pole na rovinách a mírných svazích Je pochopitelné, že uvedený postup je třeba povžovat za základ, který nutno přizpůsobovat stanovišti a hospodářskému typu lesa, místním a výrobně technickým podmínkám. Napřed je třeba rozdělit rozsáhlé porostní plochy na př e h l e d n á p r a c o v n í p o l e, d o p l n i t v ý v o z n í s í t ě c e s t a s m y k ů, a to tak, aby bylo po celou obnovní dobu zaručeno kácení bez poškození porostu a stahování dříví ze všech částí porostu. Cesty a smyky, tzv. v y k l i z o v a c í l i n i e, se vedou bez ohledu na mlazinové skupiny, aby stahování a odvoz dříví byly co nejsnažší, využívá se výhod terénu. Pro přeměny je většinou nejvhodnější k o t l í k o v ý z p ů s o b o b n o v y, a to zejména s hlediska bilance vodního režimu. Je proto potřeba nejprve si ujasnit tento základní poznatek a podle něho vollit způsob obnovy. Dále je rozveden obnovní způsob kotlíkový, jakožto nejšíře použitelný. Lze jím rozpracovat rozsáhlé porosty za nejvyššího využití biologických a ekonomických požadavků. Obrubné způsoby jsou samy o sobě vzhledem k plošnému rozsahu omezené a pomalé, pokud se jimi snažíme dosáhnou přeměny.  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

205



Na p l o c h u k o t l í k u se dostane podstatně více vody než na půdu pod porostem. Během noci a k ránu se zde srážejí vodní páry ve formě rosy. Škodlivý vliv starého porostu se omezuje na obvod kotlíku, při čemž škoda kotlíku je okolním porostem zastíněna a chráněna proti oslunění a proti pozdním mrazům. Tím vším se podstatně zlepšuje vodní režim v kotlíku, zejména i na nejsušších půdách, což urychluje tlení nashromážděného surového humusu a biologické dozrání půdy. Meliorací půdy kotlíkovým mikroklimatem lze pozorovat zejména ve středu kotlíku již za několik roků podle změny vegetace. Ve srážkově chudých oblastech je zejména nutno se vyvarovat velkoplošné clonné seče a stejnoměrného prořeďování celých porostů, které je pro obnovu nepříznivé vzhledem k půdní vlhkosti a mikroklimatu. V e l i k o s t n o v ě z a l o ž e n ý c h k o t l í k ů se měří na délku okolních stromů a řídí se podle úrodnosti a vlhkosti půdy. Čím je půda vlhčí a úrodnější, tím musí být počáteční kotlíky menší, třeba jen v růměru na polovinu délky okolních stromů, aby nezabuřeněly, po případě nezbahnily. Na nejúrodnějších a vlhkých půdách se kotlíky nekácejí na holo, nýbrž porost se pouze v ístě kotlíku proředí. Kotlíky se otvírají na těchto stanovištích teprve nad částečně odrostlými, ať již přirozeně nebo uměle založenými mlazinovými skupinami, které již nejsou ohroženy buření a mohou odpařit přebytečnou vodu. Naproti tomu na půdách suchých a chudých, kde se intensivně projevuje nepříznivý vliv zbylého porostu, je nutno kotlíky kácet v průměru na plnou délku kmene, po případě i větší. Kotlíky se nekácejí v celém pracovním poli najednou, poněvadž by nastalo náhlé přílišné proředění porostu (zvláště borového), nýbrž v několika asi 5-10letých časových intervalech. Středy prvních kotlíků nemají být bližší než na čtyři délky okolních kmenů. Při jejich zakládání se má již přihlížet k hlavnímu směru jejich příštího rozšiřování, takže na příklad na rovinách a jižních svazích, kde je nuto počítat s hlavním směrem rozšiřování obnovy od severu k jihu, neděláme první kotlíky doprostřed mezi vyklizovací linie, nýbrž asi v jedné třetině až jedné čtvrtině šířky pracovního pole od severu. Kotlíky neřadíme za sebou na gravitační hranici pracovního pole ) geometricky, nýbrž volíme za jejich středy nahodilé vytrhlinky ** . V porostech ohrožených větrem, tj. hlavně v čistých smrkových porostech, řadíme kotlíky za sebou ve směru bořivého větru. Při vytváření pracovních polí na to pamatujeme a vedeme vyklizovací linie jako boční hranice pracovních polí v témž směru. V porostech protrhaných kalamitami upravujeme na kotlíky vhodně položené vytrhliny na gravitační hranici pracovních polí, kdežto vytrhliny nevhodně položené, jejichž zalesnění by bránilo později v přísunu dřeva k cestám, necháme dočasně nepovšimnuty. V silně proředěných a zabuřenělých porostech kotlíky na holo nekácíme, poněvadž by pak zabuřeněly ještě více. Místo toho označíme středy k zalesnění určených skupin na gravitační hranici pracovních polí koly a uvolníme je teprve, až kotlík patřičně odroste. Poznámky: *) Definice přeměn a převodů podle Huga Koniase. **) Podle Huga Koniase v y t r h l i n k a (v y t r h l i n a) znamená malou plošku v porostu (několik m2) s uvolněným zápojem, která se projeví změnou půdního pokryvu. Prameny: Konias, H.: Lesní hospodářství. Nakladatelství čes. zemědělců. Brázda. Praha 1950 Motl, j. a kol.: Zkušenosti Huga Koniase. SZN. Praha 1956

9.4.6. Principy tvorby porostních směsí (ŠINDELÁŘ 1997) Lesní dřeviny by měly být v našich podmínkách, především z důvodů stability a zlepšení zdravotního stavu, pěstovány vesměs, až na výjimky, ve formě smíšených porostů. Ve vyhlášce MZe č.83/1996 Sb. je druhová skladba porostů charakterizována dřevinami z ák lad n ím i , me l iorač n ím i a z p e vňu j íc í mi a druh y p ři m íše ným i a vtro uše ným i. V našich podmínkách se jako druhy základní (hlavní, hospodářské) uvažují smrk ztepilý, borovice lesní, buk, duby (domácí), na specifických stanovištích pak i olše, jasan, javor a topol. Meliorační a zpevňující dřeviny jsou dřeviny přirozené původní skladby daného stanoviště (kromě DG a JDO) sloužící ke zvýšení stability, biodiverzity a zdravotního stavu. Přimíšené a vtroušené dřeviny pak jsou dřeviny, které by na daném stanovišti a daném porostním typu neměly tvořit významější zastoupení. Z ák lad n ím c íl em př i zak lád án í lesn ích po ros tů je v př e váž né vě tš ině tvo rba sm ěs í a s o učasn ě i vhodných způs obů m íš en í . Spektrum dřevin, které mají být ve smíšených porostech zastoupeny, je uvedeno v cílových druhových skladbách u jednotlivých hospodářských souborů. V rámcových směrnicích hospodaření pak jsou i zmínky o míšení dřevin. Ne jčas těj i u v á děn é míšení s ku p in o vi t é a h lo učko vit é má v současných po dmínkác h s ta vu n ašic h les ů a ek ono mik y p r o voz u opr oti je dno t l ivé mu m íš en í v elk ou řa du výh od : - Obnovní cíl a cílová druhová skladba mohou být přibližně shodné, jestliže se lesní porosty zakládají ve formě skupinových směsí. - Zakládají-li se lesní porosty v menších skupinách, hloučcích a především v jednotlivém míšení. uplatňuje se ve větší míře konkurence a prosazují se dřeviny na daném stanovišti lépe adaptované. V těchto případech mohou existovat větší diference mezi cílovou a obnovní skladbou. Záměrnou pěstební technikou, vhodnou výchovou, lze druhové i prostorové složení lesních porostů do určité míry regulovat a upravovat ve prospěch žádaných druhů. 206




- Směsi jednotlivé jsou však z hlediska pěstební péče náročnější a pěstební zásahy bývají často složitější a nákladnější, mnohdy je nutno volit v rámci výchovy kratší intervaly. - Možnosti tvorby porostních směsí jsou do značné míry závislé na sociabilitě, kompetičních a konkurenčních vztazích mezi dřevinami. Těmto podmínkám do značné míry nejvíce vyhovují směsi plošné, tj. skupinovité a hloučkovité. - Je žádoucí aby se u cenných melioračních a zpevňujících dřevin (BK, LP, JV, JS, OL, JD, DB) nepovažovala otázka produkce a jakosti za druhořadou. Tomuto cíli opět lépe vyhovují do značné míry směsi plošné, tj. skupinovité a hloučkovité, s ohledem na rozdílné růstové a pěstebně genetické vlastnosti jednotlivých dřevin. - Významným kritériem při volbě dřevin a typů porostních směsí je náročnost a nákladnost vlastního zalesnění, ošetřování a ochrany kultur. V podmínkách stavu našich lesů, převážně smrkových monokultur, kdy se při obnově jedná stále převážně o obnovu umělou nebo nálet smrku, a kdy je třeba se vypořádat se zaváděním MZD, hlavně buku, při vysokých stavech zvěře, ukazuje se téměř jedinou schůdnou cestou skupinovité míšení se zaváděním MZD ve větších oplocených skupinách s vytvářením předsunutých prvků (pruhy, kotlíky). Tvar skupin se volí podle podmínek terénních a porostních. Velikost hloučku činí kolem 0,01 ha (cca 5-25 ks), velikost malé skupiny činí kolem 0,03 ha, za velkou skupinu lze pak považovat výsadbu kolem 0,10 ha.

9.4.7. Modely výchovy lesních porostů hlavních dřevin (SLODIČÁK 1996) Smrkové porosty Smrk ztepilý je a do budoucna zůstane nejdůležitější hospodářskou dřevinou. Pěstuje se téměř ve všech stanovištních podmínkách, od lužních lesů po 8. lvs. Rozmanitost přírodních podmínek však vyžaduje diferenciaci pěstebních postupů i hospodářských cílů. Mezi nejdůležitější vlastnosti významné z hlediska porostní výchovy patří dobrá růstová reakce na uvolnění v průběhu téměř celé doby obmýtní, což lze využít k produkci silných sortimentů. Mimo zápoj si udržuje přímý vzrůst a souměrnou korunu. V uměle založených smrkových porostech převládá tzv. pionýrská strategie růstu, tj. tendence k velmi rychlému růstu v mládí s kulminací tloušťkového přírůstu již ve věku 10 - 15 let a výškového přírůstu ve věku 20 - 35 let. V tomto období vyžaduje smrk dostatek růstového prostoru k vytvoření souměrného stabilního kmene, koruny a mohutného kořenového systému. Ke splnění tohoto cíle je potřebná co největší hmota asimilačních orgánů vyvinutá koruna. Po odeznění „přírůstové vlny“, v našich poměrech ve věku 30 - 40 let, je potřebné naopak koruny zkrátit zejména s ohledem na překročení kritické výšky 15 - 20 m, kdy se objevují škody větrem. Velká, zejména dlouhá koruna sice snižuje těžiště, ale znamená současně větší záchytnou plochu pro vítr. Snížením intenzity výchovy, popř. jejím vynecháním v druhé polovině doby obmýtní se docílí hustšího zápoje, a tím i přirozeného zkrácení korun. Navíc se zlepší i systém vzájemné podpory jedinců. V pěstební praxi je však často situace v porostní výchově opačná. Většina smrkových porostů je ponechána po zapojení bez zásahu. Každý rok promeškání znamená v období kulminace tloušťkového přírůstu i v nejvyšších horských polohách zesílení paty kmene o ca 1,5 – 2 cm. Opožděné zásahy se proto stávají velmi pracnými, značně se prodražují a často při nich vzniká nutnost vyklizení obtížně prodejného dřeva a zvyšuje se nebezpečí poranění okolních kmenů a kořenových náběhů s následnou infekcí dřevokaznými houbami. S výchovou se tedy v praxi většinou započne až v době, kdy lze z porostů vytěžit prodejné sortimenty a obvykle se přitom uplatní pravidlo silných zásahů. Tím se zbaví porost složený z labilních jedinců posledního prvku vnitřní ochrany – vzájemného krytí zápojem – a stává se velmi citlivým k poškození především větrem. Podobně paradoxně vyznívá současná praxe ve výchově smrkových porostů i v imisních oblastech. V době nejvyšší vitality, kdy jsou schopny se vyrovnávat se zvýšenou imisní zátěží, jsou smrkové porosty drženy v hustém zápoji a později, kdy se vitalita stromu s věkem snižuje, se tyto porosty rozpracují a započne se s jejich výchovou. Není tedy divu, že po zásazích následuje často zvýšení defoliace a vzápětí se do povědomí praktiků dostává zkušenost o nevhodnosti výchovy v podobných podmínkách. Sadbou či síjí založené stejnověké smrkové porosty jsou vysoce umělou strukturou, která nemůže existovat bez náležité pěstební péče. Principy výchovy takovýchto porostů spočívají především v umožnění jejich vývoje ve volném zápoji z mládí. K docílení tohoto stavu lze použít různé prostředky nižší počty sazenic při výsadbě, časné a často se opakující slabší zásahy nebo velmi silné zásahy v době zapojování porostu, které smrk dobře snáší bez újmy na budoucí kvalitě i kvantitě produkce. Nižší hustota smrkových porostů v počátečních fázích však není nutná v oblastech, kde je ohrožení abiotickými činiteli a imisemi slabé. Na většině stanovišť, kde má smrk své optimum (5 – 8 lvs) je však nutno počítat s určitým stupněm ohrožení. Výchovnými zásahy v porostech experimentálních řad Zaječiny a Polom v Orlických horách bylo zpomaleno zvyšování štíhlostního koeficientu (H/d) středního kmene, a tím bylo sníženo nebezpečí sněhových polomů. Na obou výzkumných sériích je patrné zpomalení růstu štíhlostního koeficientu středního kmene ve věku 25 až 30 let, které bylo zaznamenáno i na předrůstavých dominantních stromech. Štíhlostní koeficient v porostech ponechaných záměrně bez výchovy jako kontrolní plochy byl v obou případech nejvyšší, což korespondovalo s nejvyšším podílem nahodilé těžby v této fázi vývoje způsobované hlavně sněhem.  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

207



Podobně pozitivní vliv silných výchovných zásahů na zdravotní stav smrkových porostů pod vlivem imisí lze doložit dvěma experimenty v Orlických a Jizerských horách v pásmu ohrožení imisemi B (obr. 3). V obou případech došlo ke stabilizaci až mírnému zvýšení počtu zdravých stromů na plochách s výchovou oproti plochám konkrétním bez výchovy, kde se po celou dobu sledování počet zdravých stromů snižoval. Borové porost y Borovice lesní je přizpůsobivá stanovištním podmínkám a na živiny a vodu nenáročná. Výchova borových porostů je ve srovnání s výchovou smrkových porostů odlišná, zejména pro biologické vlastnosti borovice (odlišná stavba korun, slunné jehličí atd.). Reakce na výchovné zásahy je pomalejší než u smrku a celkově méně výrazná. Při zásazích velké intenzity může dojít k dlouhodobějšímu poklesu přírůstu i k určité celkové ztrátě objemové produkce. Cílem výchovy porostů borovice je proto především zvýšení jejich kvality, což znamená především tvorbu kmenů v dolní části bez velkých suků. První výchovný zásah je zaměřen nikoliv na redukci hustoty, ale na odstranění minimálního počtu nežádoucích jedinců, jejichž ponechání by mělo nepříznivý vliv na kvalitativní vývoj porostů. Jedná se o tzv. „předrostlíky a obrostlíky“, tj. formy, které se svým abnormálním růstem odlišují od ostatních stromků. Doba tohoto zásahu je vymezena úsekem, kdy lze tyto stromy rozpoznat (věk 7 - 9 let, na bohatších stanovištích dříve, na chudších později). Pro proces vývoje slunné borovice je příznačná přirozená mortalita podúrovňových stromů. Při dalších výchovných zásazích se přechází při výběru do podúrovně a stromy předrůstavé se odstraňují pouze výjimečně. Bukové porost y Buk je typická stinná dřevina s pozdějším vyvrcholením přírůstu, tj. s klimaxovou růstovou strategií. Nepodléhá příliš škodám způsobovaných abiotickými činiteli. Z kladných pěstebních vlastností je důležitá schopnost reagovat zvýšeným přírůstem na uvolnění v druhé polovině doby obmýtí, aniž by vytvářel kmenové výstřelky a má schopnost udržovat vhodnou strukturu porostu přirozeným prořeďováním. Mezi negativní vlastnosti patří náchylnost k rozrůstání korun do šířky po silnějším uvolnění. Nevhodnou vlastností je též sklon k vytváření neprůběžné osy a vidlice. První výchovné zásahy v bukových porostech nesmí být zaměřeny na redukci počtu stromů v mládí. Hlavním cílem je zvyšování kvality, tj. včasné odstranění hospodářsky nevhodné složky z porostu. Lze využít přirozené mortality nejslabších jedinců. Opakování zásahu a délka pěstební periody záleží na přírodních podmínkách, hospodářském cíli, porostní struktuře a síle zásahu. Zásah musí být dostatečně silný, aby podstatně zlepšil jakostní složení hlavního porostu a současně neohrozil porostní strukturu. Nejvýraznější dopad na kvalitu bukových porostů mají první výchovné zásahy zaměřené na odstranění nekvalitních předrostlíků a obrostlíků. Stabilita bukových porostů je výchovou ovlivnitelná v menší míře, protože v období, kdy škodí sníh je buk zpravidla bez listí a vůči větru je dobrou ochranou hluboký kořenový systém. Pečlivou výchovou s využitím světlostního přírůstu v závěru doby obmýtní lze v bukových porostech získat dodatečnou produkci vysoké kvality. S m í še né po ro st y Při výchově smíšených porostů je nutné obdobně jako u porostů stejnorodých respektovat vlastnosti dřevin a stanovištní poměry. Směsi dřevin s rozdílnými nároky (např. buk a smrk) je proto nevhodné zakládat jednotlivým smíšením. Pro úspěšný vývoj buku je nutné včasné odstranění předrostů a hustý zápoj v mládí. Naopak ve starším věku snese buk vzhledem ke své odolnosti vůči větru uvolnění korun, na které reaguje světlostním přírůstem. Pro stabilizaci smrku je bezpodmínečně nutný vývoj ve volném zápoji v mládí a ochrana proti větru hustým zápojem ve druhé polovině doby obmýtní. Výchova porostních směsí smrku a buku je proto závislá zejména na způsobu založení porostu. Při vhodnějším smíšení se obě dřeviny vychovávají odpovídajícím specifickým způsobem, tj. smrkové skupiny v mládí silně, později slabě a skupiny buku v mládí méně s individuálním uvolněním ve věku pozdějším. V případě méně vhodného jednotlivého smíšení je nutno co nejdříve (při horní výšce 3 – 4 m) vybrat určitý počet (200 – 300 ks na 1 ha) nejkvalitnějších jedinců smrku a ty individuálně úplně uvolnit. Zbytek porostu se ponechá bez zásahu a vytvoří prostředí pro vývoj buku.Tak jak bylo naznačeno na příkladě smrku a buku, problémy výchovy porostních směsí jsou mnohem komplikovanější a vyžadují vyšší lesnickou odbornost a cit, než výchova porostů stejnorodých. Zanedbání výchovy může mít i ve smíšených porostech nepříznivé následky. Smíšené porosty smrku a buku jsou sice odolnější vůči větru, avšak odolnost vůči sněhu je závislá pouze na individuální statické stabilitě každého jednotlivého stromu. V oblastech ohrožovaných sněhem může tedy nerespektování požadavků smrku na volný růst v mládí vést ke snížení jeho odolnosti vůči sněhu s následnými polomy.

208




9.4.8. Modely výchovy smrkových porostů podle HS a ohrožení abiotickými činiteli (SLODIČÁK 1996) Porosty ve lmi silně oh rož en é (CHS 57, 77, 59, 79) Smrkové porosty na oglejených stanovištích CHS 57, 77 a stanovištích podmáčených CHS 59, 79 patří mezi nejvíce ohrožené, zejména větrem. Výchovu zaměřit na stabilitu porostů. Výchova porostů, založených hustotou nad 3 tis. sazenic na 1 ha, se zahajuje nejpozději ve věku 15 let. Podúrovňovým zásahem s negativním výběrem se udržuje od mlazin volný zápoj a pěstují pravidelné a dlouhé koruny (počet jedinců se sníží na cca 1 500 na 1 ha). Další dva výchovné zásahy následují po pěstební periodě 5-10 let a ve středním věku 10-15 let. Podpora úrovňových stromů. Ve druhé polovině doby obmýtní, kdy je porušení zápoje nejvíce rizikové, se pěstební zásahy omezují pouze na nahodilou těžbu. Por os t y s iln ě o hr ožen é (CHS 55, 73) Ve smrkových porostech na živných stanovištích CHS 55 je cílem zajistit stabilitu a kvalitu porostů. Výchovu se doporučuje zahájit (při výchozí hustotě kolem 4 tis. sazenic na 1 ha) ve věku 15 - 17 let podúrovňovým zásahem, po němž by mělo v porostu zůstat asi 2 tis. nejkvalitnějších jedinců v rovnoměrných rozestupech. Při vyšší výchozí hustotě lze první výchovný zásah provést schematicky, popřípadě jej kombinovat s výběrem individuálním. Další výchovné zásahy jsou již slabší s klesající intenzitou zásahu a prodlužující se pěstební periodou (7, 10, 15 a 20 let). Při druhém, popřípadě třetím zásahu ve věku kolem 50 let lze podúrovňové zásahy a negativní výběr kombinovat s pozitivním výběrem v úrovni, při kterém se vybere a vyznačí 300 - 400 kvalitních cílových stromů zpravidla předrůstavých a úrovňových v pravidelných rozestupech a uvolní se od konkurujících jedinců. Cílové stromy je vhodné vyvětvit do výšky 4 - 5 m oklestem suchých větví. Ve smrkových porostech vychovávaných podle tohoto modelu je vytvořen dostatečný prostor pro vývoj korun a kořenových systémů v mladém věku a pro vytvoření spádného kmene odolného proti zlomení sněhem, který je hlavním škodlivým činitelem v těchto porostech v první polovině doby obmýtní. Cílem nižší intenzity výchovy ve druhé polovině doby obmýtní je udržení plného zápoje a kombinace vnitřního a vnějšího zpevnění porostu jako ochrany proti škodám větrem, který na těchto bohatých stanovištích snižuje hospodářskou jistotu. Uvedený model respektuje rovněž požadavky produkce dřeva. Produkční ztráty po prvním velmi silném zásahu se rychle vyrovnávají zvýšeným přírůstem ponechaných jedinců a kvalita produkce je zajišťována jednak výběrem cílových stromů a jejich vyvětvením a jednak vývojem v plném zápoji ve druhé polovině doby obmýtní. P o r o s t y s t ř ed ně oh rož en é (CHS 53) Jedná se o porosty na kyselých stanovištích vysokých horských poloh a na kyselých stanovištích středních a vyšších poloh CHS 53. Modely výchovy předpokládají vyšší výchozí hustotu kolem 4 tis. sazenic na 1 ha a silný první výchovný zásah ve věku 15 až 20 let s redukcí na ca 2 tis. jedinců. Tyto první výchovné zásahy jsou podúrovňové s negativním výběrem. V porostech CHS 53 se druhý zásah opakuje po deseti letech a další zásahy v patnáctiletých intervalech (podúrovňové s negativním výběrem, popřípadě kombinované s pozitivním výběrem v úrovni). Cíle výchovy smrkových porostů na kyselých stanovištích jsou podobné jako u modelů pro nejvíce ohrožené porosty na stanovištích živných a ovlivněných vodou, tj. vývojem ve volném zápoji v mládí maximálně stabilizovat jednotlivé stromy a v pozdějším věku zesílit získanou individuální stabilitu vzájemnou podporou jedinců v plně zapojeném porostu. Vzhledem k pomalejšímu růstu a vývoji porostů na chudších kyselých stanovištích však mohou být počty stromů vyšší, čímž se lépe využije produkčního potenciálu stanoviště. Menší ohrožení větrem umožňuje pokračovat ve výchovných zásazích i v druhé polovině doby obmýtní. P o ro st y s e z a ne dba no u vý ch o vo u Smrkové porosty, ve kterých se neuskutečnily silné výchovné zásahy ve fázi zapojování korun, zpravidla ve věku do 20 let, popř. byla intenzita zásahu nedostatečná a počet ponechaných stromů převyšuje o 20 % a více modelové hustoty již nelze vychovávat podle doporučovaných modelů. V takových pěstebně zanedbaných porostech se již zkracují koruny stromů a probíhá výrazná výšková i tloušťková diferenciace provázená poklesem tloušťkového přírůstu všech stromů, zejména však stromů podúrovňových a následně zhoršování jejich statické stability (zvyšování jejich štíhlostního koeficientu). Na stanovištích silně a středně ohrožovaných abiotickými škodlivými činiteli se v pěstebně zanedbaných porostech objevují škody sněhem, projevující se hlavně vrcholovými zlomy, a postupně eliminují nejlabilnější podúrovňovou složku, popř. i méně stabilní stromy úrovňové.V klimaticky extrémních situacích (velké množství vlhkého sněhu) mohou škody dosáhnout kalamitních rozměrů. Výchova pěstebně zanedbaných smrkových porostů silně a středně ohrožovaných abiotickými škodlivými činiteli se proto zaměřuje na postupné odstraňování labilní podúrovňové složky. Síla zásahu by neměla překročit 10 % výčetní kruhové základny sdruženého porostu. Silnější zásahy vedoucí k rozvolnění zápoje  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

209



významně zvyšují riziko poškození větrem. Pěstební perioda je zpočátku pětiletá a později, když se hustota porostu přiblíží modelové, lze přejít na periodu desetiletou. Statickou stabilitu pěstebně zanedbaných porostů již nebude možné plně obnovit. Cílem výchovy zůstává proto včasné odstranění labilních jedinců a tím snížení rizika poškození porostu sněhem. Ochranou proti škodám větrem může být v pěstebně zanedbaných porostech pouze neporušený zápoj. Vynechání výchovných zásahů však způsobuje postupný rozpad porostu. Zpočátku je pomístně prolomen hustý zápoj sněhem a vzniklé mezery jsou postupně rozšiřovány větrem. V podstatě se jedná o nastartování procesů druhotné sukcese, při které se přirozeným způsobem mění nestabilní struktura stejnověkého nesmíšeného lesa ve strukturu stabilnější, tj. nestejnověký smíšený les. Ponechání lesa samovolnému vývoji je však spojeno se značnými hospodářskými ztrátami. Jedná se zejména o snížení množství a kvality produkce, vyšší riziko přemnožení kalamitních škůdců a snížení celkové funkčnosti zanedbaných porostů. Z těchto důvodů je potřebné i v rozpadajících se porostech pečovat o relativně stabilní porostní složky postupným uvolňováním nejkvalitnějších stromů. Vznikající mezery je vhodné podsadit stinnými dřevinami (např. bukem, popř. klenem) tak, aby nově vzniklá porostní struktura co nejlépe odpovídala potřebám nepřetržitého a trvalého plnění všech funkcí lesa. Na stanovištích slabě ohrožovaných abiotickými činiteli jsou přehoustlé pěstebně zanedbané porosty nejvíce ohroženy suchem. I zde však vzhledem k nepříznivým statickým vlastnostem stromů (přeštíhlené kmeny, vysoko nasazené koruny) mohou intenzivnější výchovné zásahy zvýšit riziko poškození větrem, proto je potřebné postupovat opatrně, zejména v případech, kdy je výchova zahájena až v porostech středního věku.

9.4.9. Výchova lesních porostů pod vlivem imisí (SLODIČÁK 1996) l. Principy výchovy lesních porostů pod vlivem imisí V ý c h o va po r os tů pod vlivem imisí se z akládá na t řec h h la v n íc h p r i nc ipec h : * na principu individuálního výměru stromů (Ranft 1968) * na principu zlepšení růstových podmínek pro ponechané stromy, tj. na ekologickém efektu vyplývajícím ze snížené kompetice ponechaných rezistentnějších jedinců (Tesař 1976, Chroust 1978, 1991, Becker 1989) * na principu vzájemného krytí a) Princip individuálního výběru využívá poznatků o individuální rezistenci stromů, která se projevuje tím, že poškození v porostu není na všech stromech stejnoměrné. Část jedinců je zpravidla poškozena silně a část relativně méně poškozených stromů může i ve značně poškozeném porostu po určitou dobu přežívat. Je-li porost založen s dostatečnou hustotou (4 – 5 tis. sazenic na l ha), zbývá i po postupném odstranění jedné poloviny až tří čtvrtin jedinců stále ještě dostatečný počet relativně nejtolerantnějších stromů pro vytvoření porostu. b) Princip zlepšení růstových podmínek po výchovných zásazích je chápán zejména jako snížení konkurence v korunové části i rhizosféře, zlepšení teplotních, popř. i vlhkostních poměrů, které jsou méně významné pro smrk v horských podmínkách, ale mohou být limitujícím faktorem např. v porostech borových. V porostech náhradních dřevin, které jsou převážně slunné, je výchovnými zásahy potřebné zvýšit přísun světla. c) Princip vzájemného krytí se zakládá na poznatku, že jednotlivé stromy v porostu, které si vzájemně konkurují, si současně poskytují ekologický kryt a ochranu proti příménu působení imisí. Experimentálně byly tyto poznatky doloženy v Orlických horách, kde se po silném východním zásahu v osmnáctileté smrkové mlazině v pásmu ohrožení imisemi B zvýšil přísun imisí ke korunám v průměru o 20% (Slodičák 1990). Podobné výsledky byly získány i ve starších (ca 25letých) smrkových porostech v pásmu ohrožení imisemi C, ve kterých byl navíc zjištěn vyšší obsah síry v asimilačních orgánech intenzivněji probíraných porostů (Chroust 1991). Princip vzájemného krytí je v podstatě v protikladu s předchozím principem, protože proředění porostu a uvolnění korun je spojeno s rizikem většího průniku škodlivin do porostu a tudíž snížením efektu vzájemného krytí. Ve všech experimentech s výchovou smrkových porostů pod vlivem imisí v pásmech ohrožení C, B i A, v 5., 6. i 7. lesním vegetačním stupni však byl shodně zjištěn příznivý vliv silných výchovných zásahů v mladém věku na přírůst i zdravotní stav porostů (Tesař 1976, 1978, Peřina, Slodičák, Chroust 1987, Chroust, Slodičák 1989, Chroust 1991, Slodičák 1988, 1992a, 1992b). Zvýšené imisní zatížení v mladém věku, kdy jsou lesní dřeviny velmi vitální, nepůsobí výrazné škody ani růstové deprese. Vzhledem k rychlému růstu mlazin cílových dřevin i porostů náhradních dřevin se průnik imisí snižuje a úplně zaniká po zapojení korun. V pozdějším věku, kdy již vitalita stromů klesá, je opět potřebné více využívat efekt vzájemného krytí.

210




ll. Modely výchovy smrkových porostů pod vlivem imisí Cílem výchovy smrkových porostů pod vlivem imisí je především prodloužení životnosti stromů hlavního porostu, a tím i životnosti celých porostů. Výchova je založena na jednom velmi silném výchovném zásahu ve fázi mlazin, při horní porostní výšce 3 – 5 m. Při tomto zásahu se nejprve negativním výběrem odstraní silné poškození stromy ze všech stromových úrovní, včetně stromů předrůstavých (za silně poškozené se považují jedinci se ztrátou olistění 40 % a více). Potom se z porostu odstraní také stromy středně poškozené (ztráta olistění 20 - 30%) z podúrovně, resp. z úrovně a zásah se dokončí tradičním podúrovňovým způsobem na požadovanou hustotu. Tyto velmi silné výchovné zásahy lze provést ve všech pásmech ohrožení za předpokladu, že poškození porostu nepřekročilo II. stupeň, případně zůstane-li po vyznačení zásahu v porostu požadovaný počet úrovňových a předrůstavých stromů s olistěním 70% a více. Plné dlouho dob ějš í uvo ln ěn í r ela t i vn ě to ler an tn ějš íc h jed inc ů v maximální míře s t imu lu je j e jic h tl ouš ť o vý př írůst, a tím se z vyš uje tak é od olnos t poros tu v ůči šk od ám sn ěh em ( větš i na s m r k o vý c h p or os tů pod vl i ve m im is í je s ouč asně r o vn ěž ohrožována s něhe m) . Další výchovné zásahy jsou slabší, odstraňují se při nich zejména stromy podúrovňové se ztrátou olistění 20 – 30 % a více a také stromy úrovňové v případě, že jejich ztráta olistění přesáhla 40%. V silněji poškozovaných porostech nabývají tyto zásahy charakteru zdravotního výběru, tj. negativního výběru zaměřeného na odstranění silně olistěných (ztráta olistění 60 % a více) a jinak poškozených stromů, popř. stromů odumřelých. Porostní výchova se v imisních oblastech diferencuje podle pásem ohrožení, stupňů poškození, stanovištních podmínek (hospodářských souborů) a podle věku porostů. Předpokladem provedení výchovných zásahů je včasné řádné rozčlenění porostů na pracovní pole. Jeho účelem je zpřístupnit porosty a vytvořit podmínky pro kvalifikovaný výběr, který je předpokladem pro odstranění méně tolerantních a nekvalitních jedinců. Ve všech pásmech ohrožení imisemi je nutné věnovat zvláštní péči okrajům porostů, kde je třeba uvolňovat přimíšené tolerantnější dřeviny (např. břízu, jeřáb, jívu, aj.). V porostních okrajích je intenzita zásahů menší než uvnitř porostu. Cílem tohoto opatření je co nejméně narušit porostní plášť tvořící bariéru proti příménu pronikání imisí do porostu. Linek lze využít i pro případné vyklizení materiálu z porostu. Pásmo ohrožení D Předpokládaná životnost smrkových porostů v pásmu ohrožení imisemi D je 80 let. Výchova porostů se uskutečňuje podle běžných provozních zásad s respektováním biologických vlastností dřevin, hospodářských cílů, popřípadě s ohledem na ostatní škodlivé činitele. Pásmo ohrožení C S výchovou smrkových porostů se začíná v HS 53, 55, resp. 57 ve věku 15 let (při výchozí hustotě kolem 4 000 stromů na 1 ha) a v HS 73, 75, resp. 77 ve věku 20 let (při výchozí hustotě kolem 5 000 stromů na 1 ha). Prvním velmi silným výchovným zásahem se sníží počet stromů na 1 800 a méně (obr. 5). Radikální uvolnění zápoje umožní prodloužit pěstební periodu na 15 až 20 let na kyselých stanovištích HS 53, 73. Na živných stanovištích HS 55, 75, resp. v HS 57, 77, mohou být první zásahy silnější a pěstební perioda kratší (zpravidla 10, max. 15 let). Takto pěstované porosty vytvoří ve věku 50 let maximální zápoj, který by měl tvořit ochranu proti pronikání imisí v době, kdy již vitalita stromů s věkem postupně klesá. Další výchovné zásahy jsou již slabší, podúrovňové a řídí se podle zdravotního stavu porostů. V případě, že se zdravotní stav porostu zhoršuje, následuje pouze zdravotní výběr. Pásmo ohrožení B S výchovnými zásahy se začíná obdobně jako v pásmu C (obr. 5), v porostech však musí po zásazích zůstat větší počet relativně méně poškozených stromů (1 800 – 2 200 úrovňových a předrůstavých stromů s olistěním 70 % a více na 1 ha). Druhý, slabší výchovný zásah se opakuje max. po 10 letech. S aktivní výchovou se končí ve věku 30 – 35 let. V dalším období se v případě potřeby uskuteční zdravotní výběr s cílem zabránit přemnožení kalamitních škůdců a šíření infekcí. Pásmo ohrožení A Aktivní výchova se provádí pouze v porostech, ve kterých by po zásahu zůstal požadovaný počet relativně méně poškozených stromů (1 800 – 2 200 úrovňových a předrůstavých stromů s olistěním 70 % a více na 1 ha). Po prvním velmi silném podúrovňovém zásahu (obr. 5) se v závislosti na zdravotním stavu porostu provedou další slabší podúrovňové zásahy zaměřené na odstranění silně poškozených jedinců. V porostech poškozených stupněm III a vyšším se provádí pouze zdravotní výběr. Smrkové porosty se zanedbanou výchovou Porosty smrku o výchozí hustotě 3,5 – 5 tis. stromů na 1 ha, v nichž nebyla zahájena výchova v doporučovaném období (tj. ve věku 15 – 20 let při horní porostní výšce 3 – 5 m), vyžadují zvláštní péči, která se odlišuje od výše uvedených pravidel. Hlavní zásadou výchovy je, že redukci hustoty na  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

211



doporučenou úroveň nelze provést najednou. Modelového cílového stavu se dosáhne 2 – 3 zásahy v intervalu 3 – 5 let. Síla jednotlivého výchovného zásahu by v těchto případech neměla překročit 30 % počtu jedinců, popř. 20 % výčetní kruhové základny. V zanedbaných smrkových porostech s nepravidelným rozmístěním jedinců lze při výchovných zásazích proředěním hustších partií porostu vytvořit víceméně rovnoměrný zápoj.

9.4.10. Hospodářská opatření pro omezení vlivu případné změny klimatu (ŠINDELÁŘ 1995) a) Vhodná úprava druhové skladby lesů s cílem udržet a zlepšit existenci, stabilitu a produkci lesů, pozitivní vliv lesů na životní prostředí a žádoucích funkcí ve prospěch společnosti. Základním principem řešení je snížení stupně hemerobie, tj. výraznější uplatnění původních druhů dřevin v lesních ekosystémech. b) Zabezpečit vyšší druhovou, věkovou a prostorovou diverzitu v lesních ekosystémech jako významný nástroj stability. Jde zejména o udržování a zakládání smíšených podle podmínek a možností věkově i prostorově členěných porostů na všech stanovištích, kde jsou pro takovéto porostní úpravy vhodné podmínky. c) Zajišťovat vhodnou genetickou skladbu populací lesních dřevin, volbu vhodných proveniencí lesních dřevin z dostatečnou, geneticky podmíněnou diverzitou jako důležitého předpokladu pro možnou adaptaci dřevin na změněné podmínky prostředí. Udržovat a dále doplňovat soubory genových zdrojů lesních dřevin jako základ pro zabezpečování dostatečného množství reprodukčnío materiálu. d) Na základě výsledků výzkumu a praktických zkušeností začleňovat do druhové skladby lesních porostů i vhodné, osvědčené dřeviny cizokrajné, které mohou přispět k uchování existence lesa, jeho stability a funkci. e) Volit vhodné hospodářské způsoby a formy, které umožní vhodně využívat přírodních sil a procesů při obnově, organizaci a stabilizaci lesních ekosystémů. S tím souvisí i požadavek minimalizace přídatných energií a s tím spojených vkladů materiálu, práce a finančních nákladů. Tomuto požadavku vyhovuje v našich podmínkách v souvislosti s řadou dalších úkolů (rekonstrukce lesních porostů, přeměny aj.) převážně hospodářský způsob pasečný maloplošný s formou podrostní nebo násečnou, podle potřeby v kombinaci, a to podle situací i s malými holými sečemi, zejména jako nástroje úprav druhové a ostatní skladby lesních porostů. Ve vhodných podmínkách je žádoucí využívat podle možností i hospodářského způsobu výběrného, zejména skupinovitě výběrného. Velkoplošné holoseče se doporučuje zcela vyloučit. f) Z hlediska problematiky uhlíku je třeba dávat přednost takovým pěstebním systémům, které akumulují značné množství biomasy. Tomuto požadavku vyhovují především lesy obhospodařované při delších dobách obmítních, lesy dvou - a vícepatrové, případně útvary charakteru lesa výběrného. g) S ohledem na současný stav lesů v ČR a žádoucí úpravy druhové skladby je vhodné obnovu lesních porostů realizovat podle možností a účelnosti kombinacemi obnovy přirozené a umělé; tam, kde jsou vhodné podmínky, pak převážně cestou přirozené obnovy. Holoseče malé rozlohy se jeví jako vhodné spíše jen ve výjimečných případech, mimo jiné se zřetelem na omezení urychleného rozkladu nekromasy, převážně humusu a s tím spojeného uvolňování CO2 do atmosféry. h) Pestěbní péči, specifickou výchovu lesních porostů s navazujícími postupy obnovy a přípravu obnov je třeba orientovat tak, aby byla podle možnosti zajištěna žádoucí stabilita porostu. Tento cíl je dosažitelný nejen vhodnou druhovou skladbou porostu, ale i vhodným zakládáním porostu (při umělé obnově vhodné volnější spony a rozestupy sazenic), vhodnou výchovou, především intenzivními zásahy v mladém a středním věku porostu s plynulými přechody do fáze obnovy. Plně na místě je i pěstební péče spojená s vytvářením a udržováním vhodných lesních a porostních okrajů. ch) Pokud vzniknou holiny, ať již kalamitní, nebo z úmyslných těžeb, nedoporučuje se odstraňování klestu pálením. Pokud nelze plochu oset nebo osázet, aniž by bylo nutno klest odstranit, a není možno z technických a ekonomických důvodů odpady po těžbě a klest zpracovat na štěpky a po ploše rozptýlit, pak je třeba uvažovat o vhodném shnování klestu tak, aby obnova holiny byla možná. i) Se zřetelem na nebezpečné tendence vývoje k suššímu, aridnějšímu typu podnebí, je třeba využívat veškerých možností k zachování vody v lesích. K opatřením patří zejména vyloučení jakéhokoli odvodňování v lesích. Dále jde o zachování, obnovu, případně zřizování nových vodních nádrží v lesích. V souvislosti s hospodařením s vodou v lesích je třeba realizovat možná opatření k udržování a zlepšování vhodného porostního klimatu (péče o podrosty, lesní a porostní okraje aj.).

9.4.11. Předpoklady trvale udržitelného hospodaření v lese Koment ář: (ZATLOUKAL 1998) P ř e s zd á n l i v o u p r o t i c h ů d n o s t p ř í s t u p ů l e s n í h o h o s p o d á ř s t v í o r i e n t o v a n é h o p r i o r i t n ě n a produkci dřeva a přístupu ochrany přírody orientované na ochranu ekosystémů, nebo ve vrcholné p o d o b ě n a o c h r a n u p r o c e s ů , l e ží s p o l e č n é ř e š e n í v p ř í r o d ě b l í z k é m h o s p o d a ř e n í ! Trvale vysoké a bezpečné produkce nelze dosáhnout v lesních porostech, založených a obhospodařovaných v rozporu s přírodou! Trvale udržitelné hospodářství není možné docílit bez důsledného respektování přírodních zákonitostí uplatňovaného pomocí ekosystémových přístupů. V tomto pojetí je trvale udržitelné hospodaření reálné pouze jako hospodaření přírodě blízké. Tím dochází zároveň ke sjednocení obou principů, kdy p ř í r o d ě b l í z k é h o s p o d a ř e n í j e p r o s t ř e d k e m k d o s a ž e n í t r v a l é u d r ž i t e l n o s t i h o s p o d a ř e n í . Dílčí rozdíly deklarované zastánci jednoho či druhého pojetí jsou z tohoto hlediska zcela nepodstatné!

212




Masové zavádění jehličnanů (nejprve zejména borovice, později smrku) od poloviny 18. století, znamenalo nahrazení středoevropských, převážně listnatých nebo smíšených lesů, lesy severského typu. Se zavedením jehličnatých monokultur nastal rozmach holosečných způsobů hospodaření. Uplatnění středoevropských stinných listnáčů a jedle v holosečném způsobu je omezeno jednak obtížemi s dosažením jejich dostatečného zastoupení na holé seči, jednak jejich nepřirozeným vývojem na holé ploše, vedoucím ke zkrácení jejich životnosti (Backmanův zákon). Všeobecně bývá pozitivně vnímána úloha hlubokokořenných listnáčů a jedle pro zvýšení mechanické stability lesa. Nedoceněn je však již význam pestré skladby dřevin pro bezporuchový koloběh živin a pro zpomalení procesu acidifikace půd, kdy hlubokokořenné dřeviny fungují jako „pumpy“, v r a c e j í c í d o o b ě h u ži v i n y v y p l a v e n é d o h l u b š í c h v r s t e v p ů d y m i m o d o s a h mě l c e k o ř e n í c í h o s m r k u . Holosečné hospodářství způsobuje: - poruchy přirozeného vývojového cyklu středoevropských lesů a tím snížení jejich ekologické stability, porosty jsou holosečí uvrženy vždy zpět na počátek vývojového cyklu - ochuzení druhové skladby a prostorové výstavby a tím pokles mechanické i ekologické stability lesa. Rozsáhlé stejnověké a stejnorodé porosty jsou předisponovány obdobným rizikům (škůdcům, abiotickým faktorům). Proto jim hrozí destrukce na velkých plochách. Toto riziko vzrůstá s věkem porostu a přirozeným poklesem jejich vitality. - erozi genofondu smrku ztepilého jako druhu. Jedinci s výrazně „klimaxovými“ vlohami jsou znevýhodňováni v podmínkách holé plochy a následně při výchově uplatňováním podúrovňových zásahů. Pokračující holosečné hospodářství a globální antropická zátěž dále destabilizují lesní ekosystémy. Znemožňují tak jejich návrat do rovnovážného stavu. Vysvětlení a klíč k řešení spočívá v poznání a respektování zákonitostí cykličnosti vývoje lesních ekosystémů. Malý vývojový cyklus, ve kterém se přirozeně vyvíjejí středoevropské lesy - s určitými odchylkami v lesích horských. - (Míchal 1992; Hladík, Korpel, Lukáč, Tesař 1993) ve svých zralostních stádiích nevede zpravidla k plošné destrukci horních stromových pater. Je ekologicky velmi stabilní. Velkoplošný rozpad porostů je naopak běžný ve velkém cyklu vývoje severských lesů, jejichž vývoj ke stadiu optima (cyklicky uzavřenému) je klimaticky blokován. Za jednoduchost holosečného způsobu hospodaření platíme vysokým podílem kalamit a nahodilých těžeb. Základní rozpor spočívá v nesouladu mezi stavem lesa (jehličnatou monokulturou) a prostředím střední Evropy. Tento rozpor je dále prohlouben skutečností, že systém holosečného hospodaření nepřevzal (z krátkodobých ekonomických důvodů) z tzv. velkého cyklu vývoje severských lesů fázi přípravného a přechodného lesa s účastí listnatých pionýrských dřevin, nezbytnou pro regeneraci stanoviště. Podstatný rozdíl je však v tom, že ve středoevropských přírodních lesích, normální vývoj takto neprobíhá, zatímco v severských lesích ano. Proto je i aplikovatelnost „severských“ metod hospodaření ve střední Evropě omezená. Z poznatků o přirozeném vývoji středoevropských lesů jednoznačně vyplývá, že holosečný způsob hospodaření a zakládání monokultur je v rozporu se zákonitostmi vývoje v našich podmínkách. P ř í r o d ě n e j b l i žš í m zp ů s o b e m h o s p o d a ř e n í p r o n a p r o s t o u v ě t š i n u l e s ů v Č R j e m a l o p l o š n á f o r m a p o d r o s t n í h o h o s p o d á ř s k é h o zp ů s o b u , e v e n t . s p o n e c h á n í m v ý s t a v k ů d o p ř í š t í h o o b m ý t í .

Př ed pok lad y t r va le ud rž ite lné ho roz vo je le sů v o b l as t i P LO 2 5: ( v nichž je obsažen i motiv předběžné opatrnosti ze změny klimatu): a ) d os až en í n a vr ž ený ch st anovi š t n ě d if er en co va n ýc h c í lo vý ch d ru ho vý c h sk la deb v i d e á l n í l i n ii: - hos po dář sk ý so ubo r < s ou bor l es n ích t yp ů < po ros t < po ro st n í sk up ina ; b ) p od ros t n í a n áse čn ý h os podá řs ký z p ůs ob c ) vyt vo ř e n í vě k o vé , d ru ho vé a ve r t i ká ln í p ro st o ro vé d if e re nc ia ce; d ) co ne jvě t š í př iblížení se normální roz loz e vě ko vý c h st up ňů a neb o et ážo vý m p or ost ů m p ro do saže n í d lou hod ob é vyr o vn a n os t i těž eb; e) uplatn ěn í z ása d př írodě b l ízk éh o h ospo da ře n í p ři o bn o vě a vý c h o vě ; V š ec hn y t yt o z ás a d y jso u n ej en p r o pom ěr y t é t o o b l a s t i v yčer pá va jíc ím způsobem u v ede n y v d í le vý z n ačné ho les n íka H ug a K o n ias e , k terý hospodařil na maje tk u Co llor ed o-Man sfe lda - Op oč no , a k te r ý po s o bě z an ec ha l pr á vě na úze m í toh o to bý valého ma je tku zn ačné pr oce n to por os tů , k ter é vz oro vý m z půs obe m s p lňují téměř všec hny p ře dpok la d y tr va le udrž ite ln ého rozvo je les ů v o b l a s ti Dalš ím majetkem, k terý spl ňu je pře dpok la d y tr va le u drž ite lnéh o roz voje les ů v o b l a s ti je vě tš in a ma je tk u D . Pa r ish e - LHC Žamb er k - Z a je či n y, kd e nap osledy h os po dař i l J . E g r t , a kde je ve lk é proc en to s tarýc h po rost ů vzniklých př iroz en ou o bno vou a i v s oučasn os ti je z d e z nač ný r ozsah přiroz ené obno vy. Po dmínk ou je však o mez en í š k o d z věř í. Prameny: Konias, H.: Lesní hospodářství. Nakladatelství čes. zemědělců. Brázda. Praha 1950 Motl, j. a kol.: Zkušenosti Huga Koniase. SZN. Praha 1956  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

213



10. ZÁKLADNÍ CÍLE A SPECIFIKA HOSPODAŘENÍ V OBLASTI 10.1. Rekapitulace hospodářsko-úpravnických údajů TAB. 10.1. REKAPITULACE ZA PLO 25 Průměrná roční těžba v období 1986 - 1995 Průměrná roční těžba plánovaná v platných LHP (průřezový rok 1996) Průměrný mýtní přírůst - PMP (odvozený z HS platných LHP) Celkový průměrný přírůst - CPP (odvozený z těžebních procent HS platných LHP) Celkový běžný přírůst - CBP (odvozený z dřevin a HS platných LHP) Průměrné obmýtí (odvozené z HS platných LHP) Holina (výchozí stav platných LHP) Normální paseka (odvozená z HS platných LHP - roční) Rozbor těžebních možností podle hmotnatostí m3 (průřezový rok 1996): do 0,19 0,20 - 0,49 0,50 - 0,99 1,00 + Střední věk (průřezový rok 1996) Průměrné zakmenění (průřezový rok 1996) Průměrná zásoba (průřezový rok 1996) Podíl nahodilých těžeb v období 1986 - 1995 TAB. 10.2. VÝHLEDY V PLO 25 Průřezový rok Vývoj zásob m3/ha Vývoj těžebních možností (dle těžebních procent) m3/ha

2006 247 3,7

5,0 m3/ha 4,2 m3/ha 3,6 m3/ha 6,7 m3/ha 8,3 m3/ha 109 let 617 ha 198 ha 17,1% 39,2% 36,4% 7,3% 56 let 8,5 211 m3 74 %

2026 265 4,0

2065 274 4,2

10.2. Základní cílová druhová skladba, prostorové rozmístění dřevin 10.2.1. Cílová druhová skladba v oblasti V následující tabulce je rozpracována cílová druhová skladba podle výměr jednotlivých cílových hospodářských souborů do ploch jednotlivých dřevin jak v cílových HS tak celkem za PLO 25 a porovnána se současným zastoupením dřevin. (dle vyhlášky MZe 84/1996 Sb.)

Lesní poz.

TAB. 10.3. NAVRŽENÁ CÍLOVÁ DRUHOVÁ SKLADBA V OBLASTI Jehličnaté dřeviny Listnaté dřeviny CHS sm jd bo md dg jdo kos ∑ bk db* jv* lp* js ol* bř* břp ha ha 18 18 + 18 + 40 101 1 1 29 181 20 50 50 1 + 765 200 1 35 20 15 0 10 2 51 1060 644 50 5 6832 1750 20 100 150 0 0 50 1 53 8904 6127 200 150 300 10 200 50 40 3870 790 15 200 150 50 1 25 0 55 5107 3370 200 1 50 10 20 1540 90 1 80 30 70 60 60 1 57 1934 1359 100 30 0 1 0 1 334 5 1 8 1 8 20 10 1 59 390 302 2 0 3 0 0 258 34 0 24 0 0 0 4 2 71 325 253 50 0 10 0 0 1894 400 0 30 0 0 0 5 5 73 2339 1834 30 0 5 0 0 643 20 0 20 0 0 5 0 10 77 703 608 4 0 0 0 0 154 0 0 0 0 0 6 0 6 79 172 150 35 5 1 0 0 0 41 35 1 13 10 2 3 1 1 01 110 5 0 0 0 0 10 811 21 0 16 0 0 0 0 18 02 884 796 22109 15496 646 212 619 111 66 10 17160 3345 39 544 361 185 196 166 48 ∑ CÍL STAV

jl*

jř*

∑

2

+

163

10

2

295

0

1

2072

5

1

1237

1

1

394

1

1

56

1

2

67

0

5

445

0

5

60

0

6

18

2

1

69

0

18

73

22

43

4949

100 70,1

2,9

1,0

2,8

0,5

0,3

+

77,6

15,1

0,2

2,5

1,6

0,8

0,9

0,8

0,2

0,1

0,2

22,4

97*

0,7

0,3

1,4

+

+

0,6

86

5

+

0,8

+

0,2

2

2

+

+

1

11**

83


215



Poznámky: * všechny druhy; bř - včetně osiky a jívy; ** 3 % do 100 % stavu činila holina

Je stanovena podle cílových hospodářských souborů včetně doporučených melioračních a zpevňujících dřevin a přimíšených dřevin. Rozbor cílového zastoupení v jednotlivých porostních typech a v cílových HS a celkem je uveden v kap. : 9.4.1. D o drž e n í po d íl ů c ílo vých lis tnáčů a MZD po dle H S v p oros tech p ři je jic h ob no vě je d ůl e ž i tý m p oči ne m k p os tup né z m ěn ě druh o vé s k ladb y v les n ích p or os t ech , k te r é je možn é dosá hno u t účin ně po uze př i ob no vě p or os tů . Ab y b ylo dos ažen o žá douc íc h cíl ů , j e tře ba v kaž dé m por ostu do držo va t z ákla dn í pož ada vk y n a rozmís t ění c ílových lis tná čů a m el io r ačn íc h a z p evň uj íc íc h dř e vi n tak , a b y b yl y ma x i má lně spln ěn y c íl e - c o n ej v íce p o s íl i t s ta b i l i tu p o r o s tů a eko lo gickou s tab ilitu lesn íh o pr os t ře d í , j ak o p ředp oklad tr vale u dr ž i te lné ho r oz vo je . Na základě rozboru stávajících stanovištních podmínek a imisně - ekologických poměrů v oblasti je nutno specifikovat možnosti dodržení potřebných podílů cílových listnáčů, MZD a jejich prostorové rozmístění. Mezi hlavní meliorační a zpevňující dřeviny patří JD, BK, KL, v nejvyšších polohách JŘ a BŘP, na vybraných stanovištích nižších poloh JS, LP, JL, OS, OLL, OLŠ, BŘ a TŘ.

10.2.2. Prostorové rozmístění dřevin Vzhledem k rozdílným stanovištním poměrům nutno PLO rozdělit na 2 části: a) Převažující polohy 6. lvs (48,9%) a 5. lvs (32,5%) lze považovat za stanovištně i klimaticky příznivější, na některých lokalitách s příměsí listnáčů, zejména BK. Tyto polohy byly zařazeny převážně do pásma ohrožení C a poškození porostů imisemi se synergickým působením kůrovců a větru je podstatně menší než v hřebenových a horských polohách. Při obnově porostů je nutno důsledně dodržovat požadované podíly MZD a účelně zabezpečit jejich časové i prostorové rozmístění tak, aby byla co nejlépe zajištěna stabilita budoucích porostů proti větru, který zde působí největší škody. - okraje lesních komplexů zabezpečit v šíři nejméně 100 m zvýšenou příměsí hlubokokořenných dřevin, zejména BK, KL a MD, na J expozicích v nižších polohách i DB a LP. Vytvořit tak odolné, zapláštěné okraje lesa. - návětrné okraje porostů a exponované hřbety a hřbítky zabezpečit diferencovaně podle stanovištních podmínek a expozic zvýšeným podílem BK, MD, případně i DB a BO. - podél cest a průseků budovat jedno i více řadové aleje z hlubokokořenných dřevin, diferencovaně podle stanovišť. Jedná se zejména o BK, KL, MD, v nejnižších polohách i DB a LP. Vhodná je i DG. - v komplexech stejnověkých porostů SM 1. generace na zakládaných rozlukách za účelem jejich rozčlenění a budování zpevňovacích pásů k zabezpečení proti větru používat vysoký podíl BK, s hloučkovitou či jednotlivou příměsí KL, JD, MD případně DG. - při obnově porostů zakládat pomocí náseků nebo sečí, rozmístěných kolmo na směr nebezpečných větrů nebo po spádnici, zpevňovací pásy z odolných dřevin (BK, KL, JD, MD) v šířce 25 - 50 m. Rozmístění dřevin v pásech i při obnově do skupin, skupinek, MD případně DG jednotlivě. - zastoupení BK a KL lze zvýšit i prosadbou již založených mladých kultur SM, případně i při vylepšování použitím poloodrostků BK a KL v počtu 200 - 400 ks/ha. Prosadby lze ochránit plastikovými či jinými individuálními prostředky. b) Hřebenové polohy Orlických hor a přiléhající svahy (7. - 8. lvs) zaujímají sice menší rozlohu (18,3%), ale byly v období po roce 1977 silně postiženy imisně ekologickou kalamitou. Během 20 let bylo zde obnoveno více než 2 000 ha odumírajících porostů působením imisí, extrémního klimatu, biotických škůdců (kůrovci, ploskohřbetky) a větru. Zbývající porosty zabírají necelou polovinu rozlohy 7. - 8. lvs, jsou nepravidelně rozmístěny do větších či menších částí jako pokalamitní zbytky či větší územní části s porosty různého stáří, povětšinou porosty mladšími či středního stáří s různým stupněm zakmenění a poškození. Obnova těchto porostů bude probíhat převážně pod silným vnějším tlakem škodlivých činitelů (vítr, kůrovci, imise) a nedá se zaručit jejich časově a prostorově řízená obnova. Přirozenou obnovu možno uplatnit jen ojediněle u vhodných porostů na nezabuřenělých stanovištích. V horských polohách 7. lvs nutno za vhodné považovat: Buk lesní - v těchto polohách stále ještě nejvhodnější dřevina pro příznivější stanoviště 7. lvs. V současné době rozšířen v dostatečné míře na několika lokalitách při hřebeni Orl. hor např. (Komár, Bukačka). Zde lze s úspěchem dosáhnout zachování místního ekotypu přirozenou obnovou clonnými skupinovými i pruhovými sečemi. Současné velmi hojné nálety (1995) je třeba urychleně uvolňovat. Při použití umělé obnovy je nutno vybírat příznivější stanoviště, míšením do skupin nebo vytvořených zpevňovacích pruhů s příměsí klenu a jedle. 216




Jedle bělokorá - její příměs je důležitá zvláště na podmáčených a oglejených stanovištích, vhodné k příměsi s klenem a bukem v úžlabích a na svazích k vodotečím. Javor klen - vystupoval i dříve v úžlabích a kolem potočních zářezů téměř do hřebenových poloh. Míšení spolu s bukem a jedlí na svěží suťové svahy podél horských potoků. V hřebenových polohách 8. lvs a SLT 7Z (zakrslých bukových smrčin) přicházejí tyto MZD: Jeřáb ptačí jako přirozená součást těchto poloh s jednotlivou či hloučkovitou příměsí spolu s břízou pýřitou.

10.3. Specifika hospodaření v oblasti 10.3.1. Věková skladba Věková skladba současných porostů je odvislá od dlouhodobého působení lidské činnosti a škodlivých činitelů, zejména bořivých větrů a imisí. Lesy v PLO Orlické hory byly ve 20. století silně pozměněny těmito okolnostmi: I. Větrné kalamity a vznik geneticky nevhodných porostů Tyto porosty vznikly rozsáhlými a opakovanými polomy větrem v období let 1909 - 1934. Vzniklými polomy byly rozvráceny porosty v polohách nad 800 m, zejména na návětrném svahu Orl. hor a na zamokřelých půdách. Rozloha těchto polomových ploch byla cca 2 000 ha. Nově obnovené porosty byly zalesněny vesměs pouze smrkem a vznikly tak místy poměrně rozsáhlé stejnověké monokultury. Poněvadž k zalesnění polomových ploch bylo ve značné míře použito semeno SM z nízkých poloh nebo zakoupena semena nevhodných cizích proveniencí, porosty od stadia tyčkovin trpěly v horských polohách 7. - 8.(6.) lvs sněhovými polomy a námrazou, v posledním období i imisemi. Část těchto porostů (cca 150 ha) byla předčasně obnovena po sněhovém polomu v období let 1966 - 1967, exhalačními těžbami po roce 1981 bylo obnoveno 545 ha odumřelých porostů. V současné době bylo zjištěno, že k předčasné a neodkladné obnově zbývá ještě cca 700 ha. Porosty jsou vesměs 100% poškozené vrcholovými zlomy, často opakovaně trpí hnilobami, jsou značně prořídlé se zakmeněním 3 - 7 s velmi omezeným plněním produkčních i mimoprodukčních funkcí. Přirozená obnova těchto porostů není přípustná. Zákres těchto porostů je uveden v příslušné mapě OPRL, podrobný rozbor a návrhy obnovy v HS se zkráceným obmýtím v kapitole 5.2.6. - Geneticky nevhodné porosty SM. II. Porosty 1. generace lesa Po roce 1945 byl proveden odsun občanů německé národnosti a bylo rozhodnuto o zalesňování rozsáhlých, dříve zemědělsky využívaných půd. Zalesňování bylo provedeno převážně smrkem, jen místy MD, na zamokřených půdách OLL a OLČ. Zalesnění bylo skončeno před rokem 1960, celkem bylo zalesněno cca 4 000 ha. Porosty jsou převážně stejnověké, dnes na rozhraní 4. a 5. věkového stupně. Nalézají se často na rozsáhlých soustředěných lokalitách převážně 6.(5.) lvs, často jsou velmi silně až 100% poškozeny zvěří. Trpí primárním i sekundárním poškozením hnilobami a začínají se místy již prořeďovat či rozpadat. Vrcholovými zlomy trpí jen méně. Na základě rozborů zdravotního stavu a ohrožením hnilobami a větrem bylo provedeno jejich zařazení do HS se zkráceným obmýtím a s předčasnou obnovou. Dále byla konstatována nutnost jejich rozčlenění rozlukami na pracovní pole a budování zpevňovacích pásů z odolných dřevin (BK, JD, KL, MD). Rozloha těchto porostů značně ovlivnila rozložení věkových stupňů v oblasti. Podrobné rozbory této problematiky, návrh jejich zpevnění vybudováním ochranných zpevňovacích pruhů, způsob obnovy a míšení MZD jsou podrobně rozvedeny v kapitole 5.2.5. III. Porosty založené na holinách po imisní kalamitě V letech 1982 - 1990 došlo pod vlivem synergismu imisí, extrémního klimatu, větru a biotických škůdců (kůrovci, ploskohřbetky a obaleč modřínový) k hromadnému a rychlému odumírání porostů v horských a hřebenových porostech Orlických hor. Porosty odumíraly zejména v hřebenovém pásmu mezi Šerlichem a Anenským vrchem v délce cca 18 km, podél hřebene od cca 900 m výše, převážně v 7.- 8. lvs. Obnoveno bylo cca 2 000 ha, současný věk nových porostů je v rozmezí 5 - 16 let. Hřebenový pruh ochranných lesů pod silným klimatickým vlivem je začleněn do pásma ohrožení A (cca 600 ha), zbytek do pásma ohrožení B. Je zřejmé, že téměř jednorázová obnova těchto ploch má značný vliv na rozložení věkových stupňů v oblasti. Podrobné rozbory druhového složení, zdravotního stavu a rozsah odumírání břízy jsou uvedeny v kapitole 5.2.7.  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

217



10.3.2. Druhová porostní skladba Současná druhová skladba porostů odpovídá obnově a zalesňování v době jejich vzniku a vývoji kalamit v tomto století. Zalesňování pokalamitních ploch (cca 4 000 ha) a zalesňování dříve nelesních ploch (také cca 4 000 ha) se provádělo téměř výhradně smrkem (KOS, OLL, OLŠ). Úmyslná obnova v poválečném období cílovými listnáči (BK, KL) a JD byla sice v menší míře realizována, ale téměř bez výsledků (velké stavy jelení mufloní zvěře). Dominantní dřevinou je v celém území SM. MD; BO a VJ se vyskytují pouze v nižších polohách 5. 6. lvs. Kleč byla vysazena na extrémní kalamitní plochy v nejvyšších polohách (7. - 8. lvs). Buk je nejvíce zastoupenou cílovou listnatou dřevinou v polohách 5. - 6. lvs na příznivějších stanovištích. Výrazně vyššího zastoupení dosahuje až ve starších porostech 12. - 17. věkového stupně, kde dosahuje zastoupení 17 - 31%. BK místy úžlabími vystupuje až k hřebenovým polohám spolu s KL. Ojediněle (Komáří vrch a Bukačka) vystupuje v zakrslé formě až na hřeben Orlických hor.. Bříza bělokorá má největší výskyt v mladších porostech 2. - 6. věkového stupně do výšky 700 m. Spolu s jeřábem ptačím byla vysazována a vysévána jako přípravná dřevina při obnově imisních holin v hřebenových ochranných lesích. Tam však pod vlivem extrémního klimatu již téměř odumřela. Vhodná dřevina pro tyto polohy je pouze bříza pýřitá. Podrobnější údaje jsou v kapitole 5.2.1. Hlavním úkolem při obnově porostů v 5. - 6.(7.) lvs je postupná a cílevědomá přeměna druhové porostní skladby na porosty smíšené s dostatečným zastoupením MZD (BK + JD, KL) s příměsí MD a s vhodným prostorovým rozmístěním těchto dřevin.

10.3.3. Porostní výchova I. Prořezávky Jsou prováděny ve starších odrůstajících kulturách, mlazinách a tyčkovinách 1. - 3. věkového stupně. Z hlediska dalšího vývoje mají zásadní význam v zabezpečení cílů: - úprava druhové skladby ve prospěch melioračních a zpevňovacích dřevin, které jsou převážně cílovými dřevinami základní druhové skladby- BK, KL, JD s příměsí MD, JS příp. JDO a DG. - odstranění nekvalitních, netvárných a zdravotně poškozených jedinců a plevelně rozšířené BŘ. - postupné, ale razantní snížení počtu jedinců v mlazinách a tyčkovinách za účelem podpory hluboce nasazených a souměrných korun u SM. Odstraňování jedinců příliš rychle rostoucích a náchylných k poškození. V mladých porostech, vzniklých po obnově imisních pokalamitních ploch je velice nutné provést jejich rozčlenění na pracovní pole s ohledem na terén (vítr, postup obnovy a směr vyklizování). Šířka by měla být nejméně 4 m, aby bylo možné udržení a vytvoření odolných porostních plášťů, zejména na návětrné straně. Příměs s JŘ, případně odumírající BŘ byla účelově zajišťována jako meliorační složka. V současné době tuto funkci JŘ plní, tvoří převážně výplň mezi SM a je účelné jej neodstraňovat. II. Probírky Výchova porostů plynule navazuje na provedené prořezávky a musí sledovat tyto hlavní cíle: - zmenšení počtu jedinců zejména ve smrkových porostech za účelem snížení výškového přírůstu, podpory tloušťkového přírůstu zesílením kmenů a pěstování hlubších a rovnoměrně vyvinutých korun. Tato opatření sledují zejména posílení odolnosti vůči škodám mokrým sněhem a vlivu imisí. - úpravu druhové skladby ve prospěch všech melioračních a zpevňujících dřevin, t. j. JD a listnáčů (BK, KL) - odstranění veškeré škodící BŘ. Břízu nutno razantně redukovat a ponechat pouze na místech, kde neškodí hlavním dřevinám, t. j. ve větších porostních mezerách. - je třeba provádět důsledný zdravotní výběr a odstraňování nekvalitních a nežádoucích jedinců všech dřevin, podporovat kvalitní jedince. - podle potřeby provádět při výchovných zásazích obseky (bez zalesnění) mladších skupin za účelem jejich nutného uvolnění. - v nutných případech realizovat v mýtném sledu proti větru potřebné úzké odluky a rozluky se zalesněním. Vzhledem k silnému poškození porostů v PLO imisně ekologickými vlivy v posledních 20 letech je nutno diferencovat porostní výchovu podle pásem ohrožení, stupňů poškození imisemi a vzhledem k jejich celkovému zdravotnímu stavu. V nižších polohách 5. - 6. lvs s převážně mírným poškozením imisemi (st. 0/I a I). Lze uskutečňovat v podstatě výchovu porostů bez omezení. V porostech středně poškozených (st. II) a již i mírně prořídlých lze uskutečnit výchovu jen převážně jako zdravotní výběr s nutným uvolněním MZD. 218




V horských polohách 7. - 8. lvs je zdravotní stav většiny probírkových porostů ve st. II - porosty středně poškozené s rozvolněným zápojem, často ještě s vylučováním souší u těžce poškozených jedinců. V těchto porostech nutno zvažovat účelnost výchovy, v každém případě však nutno provádět zdravotní výběry a asanaci škůdců, zejména kůrovců. V probírkových porostech st. IIIa - IIIb - silně a velmi silně poškozených a v porostech geneticky nevhodných provádět jen asanační zdravotní zásahy k omezení rozvoje kůrovců a uskutečňovat postupnou předčasnou obnovu těchto neperspektivních porostů.

10.3.4. Příprava porostů k obnově, zejména k přirozené obnově V tomto případě je třeba poněkud pominout oblast horských poloh, kde byly porosty rozvráceny kalamitními vlivy posledních 20 let. Uvedená opatření nutno uskutečnit hlavně v polohách 5. - 6. lvs: - výchovu porostu provádět soustavně a plynule tak, aby výchovné cíle byly uskutečněny před započetím obnovy. Mimo úpravy druhové skladby se jedná zejména o úpravu rozestupů mezi stromy, které tvoří kostru porostu a o péči o jejich koruny (rovnoměrné a přiměřeně vyvinuté, připravené k fruktifikaci). Z porostů by měly být odstraněny stromy s viditelně nežádoucími genetickými znaky, dále dřeviny a stromy pro obnovu nežádoucí. Z předchozích rozborů je zřejmé zastoupení BK, (KL) a jejich rozmístění ve věkových stupních. Tyto dřeviny, zvláště ve starších a starých porostech jsou pravděpodobně místního původu a jsou pro jejich obnovu a rozšíření velmi důležité. Vzhledem k malému zastoupení, ale roztroušeně po celé ploše starších porostů je nutno přijmout odpovědně záchranný program. Toto opatření by mělo sledovat 3 cíle: - důsledné uvolňování BK a KL při výchově proti utlačování jinými dřevinami, odstraňování netvárných BK ve prospěch kvalitních v hloučcích či skupinách. - důsledná podpora tvorby korun před dokončením výchovy k podpoře fruktifikace a budoucí přirozené obnovy. - snaha o maximální využití přirozené obnovy pomocí clonné podrostní obnovy formou skupinovou, pruhovou nebo kombinací násečné formy s okrajovou clonnou sečí. Důležitá je přirozená pomístná obnova u jednotlivě přimíšených BK v porostech, která napomůže k většímu rozšíření a zastoupení BK v oblasti. - v porostních komplexech musí být cílevědomě rozmístěn a dlouhodobě uskutečňován systém jejich zpevnění a osamostatnění jako dlouhodobé a účinné opatření proti větru. Jedná se o rozmístění systému odluk, rozluk, případně i obseků a vnitřního uspořádání do pracovních polí. Tato opatření jsou základem pro uskutečňování budoucí umělé i přirozené obnovy a zárukou jejího bezpečného a dlouhodobého využití v rámci celé obnovní doby a zabezpečení požadovaných směsí dřevin.

10.3.5. Obnova porostů Bude převážně uskutečňována hospodářskými způsoby: - podrostním způsobem - okrajovými, pruhovými a skupinovými clonnými sečemi - násečným způsobem - náseky do šíře průměrné výšky porostu na stanovištích extrémních, exponovaných, v kombinaci s okrajovou sečí clonnou a při pomalém obnovním postupu, zvláště u kvalitních uznaných porostů apod. - holosečným způsobem - zejména tam, kde nelze uplatnit přirozenou obnovu u porostů méně kvalitních, geneticky nevhodných a zdravotně poškozených se zrychleným postupem obnovy. l. Podrostní způsob hospodaření Zde se nejvíce uplatňují přirozené principy hospodaření, které jsou příznivé biologicky, geneticky i ekonomicky. Nový porost vzniká pod přímou ochranou mateřského porostu clonnými sečemi s fází přípravnou, semennou, uvolňovací a domýtnou. Některé fáze mohou i splynout. Předpokladem úspěchu a plynulosti clonné obnovy je dodržování fází clonných sečí a souběžná činnost na všech 3 pruzích. Nejlépe v semenném roce může probíhat uvolńovací seč na 1. pruhu, semenná seč na 2. pruhu a přípravná seč na nejzazším 3. pruhu. Předpokládá se ovšem okamžité odstranění dřeva a klestu z náletů, nárostů a z obnovovaných ploch a bezeškodné vyklizování dřeva po vyklizovacích linkách. Tento dynamický třífázový postup zaručuje plynulost a úspěšnost přirozené obnovy většiny dřevin, zejména SM a BK. Podrostní způsob hospodaření by měl být uplatněn na všech stanovištích, kde lze dosáhnout úspěchu. Vhodný je zejména pro SM a BK - z přirozené obnovy je nutno vyloučit SM při obnově geneticky nevhodných porostů. Clonné seče možno realizovat: 1. Okrajovou sečí clonnou, clonnými pruhy (fázemi) od okraje porostu nebo od uměle vytvořeného nového okraje uvnitř porostu (násekem, rozlukou, sečí) vhodné zejména pro SM a BK.  Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. - pobočka HRADEC KRÁLOVÉ

219



2. Pruhovou sečí clonnou, založenou uvnitř porostu. Vhodné pro obnovu stinných a polostinných dřevin (JD, BK, SM). 3. Skupinovou sečí clonnou, zakládáním clonných skupin eliptických nebo obdélníkových tvarů, případně řazených do pruhů. Vhodné pro stinné dřeviny (JD, BK, po rozšíření či spojení SM). ll. Podrostní způsob pomocí náseků při použití kombinace clonných sečí s násekem při rozpracování porostů, dále na rozlukách a na extrémních a exponovaných stanovištích (eroze). lll. Holosečný způsob obnovy Je možno použít tam, kde není naděje na uplatnění podrostního způsobu hospodaření, při neúspěchu přirozené obnovy, při obnově porostů nevhodných pro přirozenou obnovu a při obnově silně zabuřenělých, prořídlých a poškozených porostů. Návrh na upřednostnění a použití hospodářských způsobů je uveden v rámcových směrnicách hospodaření podle HS. Sytém obnovy porostů v rozsáhlých stejnověkých, téměř monokulturních porostech byl promyšlen s ohledem na převládající větry terénní, spádové poměry a rozložení současných porostů. Na základě těchto dřívějších úvah je uvažován v oblasti systém rozmístění rozluk a odluk, který víceméně předurčuje do dalšího období i systém a obnovní postupy zejména v porostech 1. generace lesa.

220



Technická zpráva

11. TECHNICKÁ ZPRÁVA Vlastní práce na OPRL PLO 25 Orlické hory byly provedeny v letech 1996-1997, digitální zpracování bylo započato v roce 1997 a dokončeno v roce 1998, tj. v období stanoveném harmonogramem prací. Práci zhotovila pobočka Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Hradci Králové, na malé části regionu (LHC Ruda n.M.) spolupracovala pobočka ÚHÚL v Olomouci. Při zpracování se vycházelo z platných právních předpisů na tomto úseku, metodiky OPRL, ustanovení základního protokolu a závěrů z porad pracovníků na úseku OPRL. Protože se jedná o jedno z prvních děl OPRL byly postupy během zpracování upřesňovány na základě praktických poznatků.

Personální obsazení prací: Garant, zpracování, grafická úprava a foto: Ing. Miroslav Mikeska. Přírodní podmínky a typologické šetření: Ing. Mikeska Zpřesnění typologického mapování: Ing. M. Mikeska, RNDr. Jan Gregor, Ing. Jan Peřina Šetření ochrany lesa: Ing. Miloš Dušek Funkce lesa: Ing. Vítězslav Krystýn, Ing. M. Mikeska, Ing. Jiří Haniš Šetření lesní dopravní sítě: Ing. Jan Vojkůvka Rozbory a analýzy z databáze LHP: Ing. J. Haniš, Ing. M. Mikeska, (Ing. Jaromír Macků). Rámcové směrnice hospodaření: Ing. J. Haniš, Ing. Alois Minx, Ing. M. Mikeska, Digitalizace výstupu OPRL: Ing. Miroslav Válek.


221

Přehled literatury


12. PŘEHLED LITERATURY Konias, H.: Lesní hospodářství. Nakladatelství čes. zemědělců. Brázda. Praha 1950 Motl, j. a kol.: Zkušenosti Huga Koniase. SZN. Praha 1956 PLÍVA, K.: PRŮŠA, E.: Typologická klasifikace lesů ČSR. ÚHÚL Brandýs n. L. 1991 PLÍVA, K.: Funkčně integrované lesní hospodářství 1.-3. Díl. ÚHÚL Brandýs n. L. 1984 PLÍVA, K. - ŽLÁBEK, I. A KOL.: Přírodní lesní oblasti ČSR. SZN Praha 1986 PLÍVA, K. - ŽLÁBEK, I.: Provozní systémy v lesním plánování. SZN Praha 1989 PLÍVA. K.: Diferencované způsoby hospodaření v lesích ČSR. SZN Praha 1980 DEMEK, J. A KOL.: Zeměpisný lexikon ČSR: Hory a nížiny. Academia Praha 1987 QUIT, E.: Klimatické oblasti ČSR. Studia Geographica 16. ČSAV Brno 1971 CULEK, M. A KOL.: Biogeografické členění ČR. Enigma Praha 1996 NOŽIČKA, J.: Původní výskyt smrku v českých zemích. Lesnické aktuality 21. SZN Praha 1972 Hospodářská doporučení podle hospodářských souborů a podsouborů. Příloha Lesnické práce 1/97 MIKYŠKA, R. A KOL.: Geobotanická mapa ČSR. Soubor map 1 : 200 000. Praha 1968-1971 ZLATNÍK, A.: Přehled skupin typů geobiocénů původně lesních a křovinných ČSSR. Zprávy GÚ ČSAV 13 (3/4): 55 - 64 + tab. v příloze. Brno 1976 DOSTÁL, J.: Nová květena ČSSR. Academia Praha 1989 LÖW, J. A KOL.: Rukověť projektanta ÚSES. MŽP ČR Brno 1995 KOLEKTIV: Geologická mapa ČSSR 1 : 200 000. Soubor map Geologického ústavu Praha 1960 - 1961 KOLEKTIV: Geologická mapa ČR 1 : 50 000. Soubor map Geologického ústavu Praha MÍCHAL, I. A KOL.: Územní zabezpečování ekologické stability. Teorie a praxe. Skripta. MŽP ČR 1991 VINŠ, B. A KOL.: Dopady možné změny klimatu na lesy v ČR.Národní klimatický program sv.19. ČHÚ 1996 Atlas podnebí ČSSR (1958) a Tabulky podnebí ČSSR (1961) ČHÚ CHROUST, L.: Ekologie výchovy lesních porostů. VÚLHM Opočno 1997 PLÍVA,K., PRŮŠA,E.: Typologické podklady pěstování lesů. SZN Praha 1969 ŠINDELÁŘ, J.: Zakládání porostních směsí. Časopis Lesnická práce 6/1997 str. 208 a 7/1997 str. 248. MACKŮ, J. ÚHÚL: Rajonizace hlavních funkcí lesů včetně hospodářských opatření. ČSAV Brno 1992 ŠINDELÁŘ, J.: Předpokládané změny klimatu - úkoly LH. Lesnický průvodce 1/1995. VÚLHM Jíloviště. SLODIČÁK, M.: Stabilizace lesních porostů výchovou. Lesnický průvodce 1996. VÚLHM Jíloviště HORÁK, K.: Elaborát historického průzkumu LO 23 Podkrkonoší. ÚHÚL Brandýs n. L. 1981 MÍCHAL, I.: Praktické rámce hodnocení krajinného rázu. Časopis Ochrana přírody 1/97, 2/97 RANDUŠKA, D. A KOL.: Fytocenologie a lesnická typologie. SZN Praha SVOBODA, P.: Lesní dřeviny a jejich porosty I.a II. díl. SZN Praha 1953 HOFMAN, J.: Pěstování douglasky. SZN Praha 1964 Lesní hospodářský plán LHC Prameny Kněžny, Rychnov n.K., Orlice, Kostelec n.O. 1971-80. Všeobecná část. ÚHÚL Lesní hospodářský plán LHC Rychnov 1981-90. Všeobecná část. ÚHÚL Hradec Králové Lesní hospodářský plán LHC Rychnov n.K. 1991-2000. Všeobecná část. ÚHÚL Hradec Králové Lesní hospodářský plán LHC Opočno 1996-2005. Textová část. ÚHÚL Hradec Králové Lesní hospodářský plán LHC Lanškroun 1997-2006. Textová část. ÚHÚL Hradec Králové Lesní hospodářský plán LHC Žamberk 1997-2006. Textová část. ÚHÚL Hradec Králové Lesní hospodářský plán LHC Kolowrat 1996-2005. Textová část. ÚHÚL Hradec Králové Základní principy státní lesnické politiky (MZe 1994) Metodika - Oblastní plán rozvoje lesů. ÚHÚL, únor 1999 Oblastní plán rozvoje lesů D - OPRL technologie dig. zprac. ÚHÚL, leden 1999 Možnosti uplatnění introdukovaných dřevin v lesích ČR; ÚHÚL 1994, Studie ČHMÚ ročenka – Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 1997 Věstník Okú Rychnov nad Kněžnou 11/96 Stav životního prostředí v oblastech působnosti územních odborů MŽP v roce 1996 pro královéhradeckou oblast. Stav životního prostředí a veřejného zdraví v okrese Ústí nad Orlicí 1998 HANIŠ, J., MINX, A.: Studie obnovy lesních porostů v pásmu ohrožení imisemi B v oblasti Orlických hor Lesprojekt ÚHÚL Brandýs n.L. - pobočka Hradec Králové. 1988 NÁROVEC, V.: Průběh a závěry pochůzky po hřebenu Orlických hor dne 24.10.1997. VÚLHM Opočno, Kroniky LHC Rychnov nad Kněžnou a LHC Lanškroun Studie o výskytu kalamit na území ČSR od roku 1900, Lesprojekt Brandýs n.Labem, 1981 BALCAR, V.: Bioindikace stavu výživy lesních porostů ve Východních Čechách. Závěrečná zpráva výzkumného úkolu 1994 BALCAR, V., DUŠEK, M.: Biologický monitoring. Lesnická Práce 1990, 1992 VINŠ, B.: Globální klimatická změna a lesní hospodářství – Bulletin NLK 3-4/1996 VINŠ, B.: Antropogenní změny v prostředí-znečištění ovzduší a globální změna klimatu. Sborník referátů z 2. Konference lesnické sekce, Brno 27.8.1996 Oborový dokument CHKO Orlické hory. Správa CHKO Orlické hory. 1983 ROČEK, Z. a kol.: Příroda Orlických hor a Podorlicka. Okr. muzeum Rychnov n.K. v SZN Praha 1977. OPLETAL, M. a kol.: Geologie Orlických hor. ÚÚG v Academii. Praha 1980 STEJSKAL, J., PELÍŠEK, J.: Lesnická geologie. SZN. Praha 1956 PEŘINA, V. a kol. : Obnova a pěstování les. por. v oblastech postiž. imisemi. MLVH ČSR v SZN Praha 1984. KANTOR, P.: Hydrický režim horských smrkových a bukových porostů po jejich holosečné obnově. 1994 KANTOR, P.: Vliv sněhové pokrývky na hydrickou činnost horských imisních oblastí. VÚLHM 1988

222



Přehled literatury

VACEK, S. - PODRÁZSKÝ, V. - MAREŠ, V.: Dynamika poškození smrkových a bukových porostů v CHKO Orlické hory. Změny ve stromovém patře. Příroda, Praha 1994 VACEK, S.: Dynamika poškození smrkových a bukových porostů v CHKO Orlické hory. II. Vegetační změny. Příroda, Praha 1994 VACEK, S. - PODRÁZSKÝ, V. - MAREŠ, V.: Dynamika poškození smrkových a bukových porostů v CHKO Orlické hory. IIII. Trendy půdního vývoje. Příroda, Praha 1984 PODRÁZSKÝ, V., VACEK, S.: Dynamika poškození smrkových a bukových porostů v CHKO Orlické hory. VI. Meliorační opatření. Příroda, Praha 1997 VACEK, S., PODRÁZSKÝ, V., SOUČEK, J.: Dynamika poškození smrkových a bukových porostů v CHKO Orlické hory. VII. Analýza změn v NPR Bukačka a NPR Trčkov. SLODIČÁK, M.: Rozbor a lokalizace sněhových polomů na vzorovém území LHC Deštné. Zprávy les. výzkumu 4/1982 SLODIČÁK, M.: Vliv řadového sponu na tvar korun smrku. Zprávy lesnického výzkumu 3/1983 SLODIČÁK, M.: Vliv nadmořské výšky na tloušťkový a výškový růst. VÚLHM 1985 SLODIČÁK, M.: Vliv nadmořské výšky na tloušťkový a výškový růst smrkových porostů ve vztahu k odolnosti vůči škodám sněhem. SLODIČÁK, M.: Výchova mladých smrkových porostů ohrožených sněhem a jejich vliv na růst a statickou stabilitu stromů různých stromových tříd. SLODIČÁK, M.: Vývoj mladých smrkových porostů v podmínkách imisního zatížení po výchovných zásazích. SLODIČÁK, M.: Účinnost výchovy smrkových porostů v podmínkách imisního zatížení. PODRÁZSKÝ, V.: Vápnění lesních půd v imisních oblastech. Disertační práce 1992 PODRÁZSKÝ, V.: Krátkodobé účinky vápnění v extrémních imisně ekologických podmínkách Orlických hor. Lesnictví 1991 PODRÁZSKÝ, V.: Vliv vápnění na vlastnosti lesních půd a na odolnost lesních dřevin vůči působení imisí. Lesnictví 1991 ŠACH, F.: Dopady mechanizovaného shrnování klestu na produktivnost stanoviště v hřebenové partii Orlických hor. VÚĹHM 1994 PODRÁZSKÝ, V., VACEK, S.: Dynamika poškození smrkových a bukových porostů v CHKO Orlické hory. IV. Stav půd v přírodních rezervacích. Příroda 1996 VACEK, S., PODRÁZSKÝ, V., SOUČEK, J.: Management v CHKO Orlické hory. Acta musei Richnoviensis 5/3 1998, Okresní muzeum Rychnov n.K. VACEK, S.: Dynamika poškození smrkových a bukových porostů v CHKO Orlické hory. II. Vegetační změny.


223

Přílohy


13. PŘÍLOHY 1. Seznam zkratek a vysvětlivky 2. Charakteristiky lesních typů a latinské a anglické ekvivalenty SLT a LT 3. Grafy růstových poměrů dle četnosti AVB u vybraných representativních skladeb porostních typů cílových HS. 4. Přehled ÚSES (biocentra) 5. Seznam plánů péče o zvláště chráněná území 6. Údaje z LHP v genových základnách 7. Klíče a vysvětlivky k mapám 8. Základní protokol + předběžná zpráva 9. Závazné stanovisko MŽP a Správy CHKO Orlické hory z hlediska zavádění regionálně nepůvodních druhů lesních dřevin 10. Ekotypy lesních dřevin a jejich význam ve smyslu Zákona o lesích z roku 1995 (HYNEK) 11. Protokol o schválení zonace v CHKO Orlické hory

12. Informace o stavu porostů v části PLO 25 ze dne 2. 8. 1999 (dopis)

14. SEZNAM MAPOVÝCH VÝSTUPŮ 1) Přehledová mapa v měř. 1 : 50 000 2) Typologická mapa v měř. 1 : 10 000 3) Generalizovaná mapa lesních vegetačních stupňů v měř. 1 : 50 000 4) Mapa funkčního potenciálu v měř. 1 : 25 000 5) Mapa deklarovaných funkcí lesa v měř. 1 : 25 000 6) Mapa dlouhodobých opatření ochrany lesů v měř. 1 : 25 000 7) Dopravní mapa v měř. 1 : 25 000 8) Mapa ÚSES 1 : 25 000 9) Mapa zalesnění nelesních půd a geneticky nevh. porostů 1: 25 000

224


Příloha č. 1 Seznam použitých zkratek a vysvětlivky: AV AVB CBP CHS CPP ČHMÚ ET Fyziotypy:

- akademie věd - absolutní výšková bonita v metrech ve 100 letech - celkový běžný přírůst - cílový hospodářský soubor - celkový průměrný přírůst - Český hydrometeorologický ústav - evapotranspirace = souhrn výparu z půdního povrchu a transpirace rostlinami - MT - společenstva luk a pastvin na mokrých, vlhkých nebo středně vlhkých stanovištích; společenstva slanisk a slaných luk - XT - suchomilná a teplomilná travinobylinná společenstva (stepní stráně, teplomilné trávníky); bylinné lemy teplomilných a mezofilních listnatých lesů - AT - společenstva nehnojených , krátkostébelných luk a pastvin případně s keříky (vřes, kručinka, brusinka) na kyselých podkladech - SK - společenstva kosodřeviny nad horní hranicí lesa; společenstva křovin, vrb a bříz na lavinových drahách nad horní hranicí lesa - SA - subalpínská a alpínská společenstva nad horní hranicí lesa, kamenných sutí a skal, vyfoukávaných nechráněných holí (horských hřebenů), sněžných políček; společenstva vysokostébelných niv a trávníků (podmáčených půd podél potoků) - KR - křoviny a křovinné lesní pláště v teplých a mírně teplých oblastech - SD - šípákové doubravy a teplomilné dubové háje v teplých oblastech - DH - dubohabrové a dubolipové háje vlhčích poloh (případně svahů) v nížině až pahorkatině - AD - doubravy, březové a borové doubravy na kyselých podkladech mírně teplých oblastí - BO - reliktní bory a bory kyselých podkladů skal, písků a rašelin, reliktní bory vápnitých podkladů - SU - suťové a roklinové listnaté lesy od pahorkatiny po horní hranici lesa včetně klenových horských bučin - BU - chudé kyselé bučiny; květnaté bohaté bučiny; lipové bučiny; jedlobučiny; květnaté jedliny; květ.bučiny na vápnitém podkladu - SM - přirozené klimaticky i podmáčením podmíněné smrčiny včetně kapradinových horských smrčin - KU - společenstva pasek a holin, ruderalizovaných stanovišť intravilánu; nitrofilní bylinné lemy vysokostébelné na březích toků v podhůří a horách; nitrofilní vysokobylinná společenstva v lužních lesích a na zaplavovaných březích teplých oblastí, kulticenózy, společenstva akátin a dalších dřevin vysazených na stanovištích jiných společenstev - SP - společenstva skalních štěrbin; společenstva skalních stepí teplých oblastí; pionýrská bylinná společenstva chudých písčitých a mělkých skalních půd; společenstva vátých písků (a říčních teras) - VO - společenstva vodních plovoucích a vzplývavých rostlin (kořenících do vody, kořenících do dna), stojatých vod; společenstva vodních rostlin pomalu a prudčeji tekoucích vod; společenstva rákosin a vysokých ostřic stojatých vod; společenstva rákosin a lemů tekoucích vod; společenstva mělkých pobřeží a obnažených den vodních nádrží; společenstva bublinatek rašelinných tůní - PR - společenstva pramenišť a horských potoků; ostřicovomechová společenstva rašelinišť vyšších poloh; společenstva vrchovišť a rašelinných lad; společenstva slatin a slatinných luk s dostatkem vápníku - LO - společenstva křovitých vrb na náplavech v nižších i vyšších polohách; luhy měkké, tvrdé (nížiny); lužní lesy údolí vyšších poloh; společenstva bažinných olšin a vrbin; rašelinné březiny - SE - eutrofní až oligotrofní společenstva jednoletých rostlin na kypřených půdách, rumištních půdách a v okopaninách; polní plevelná společenstva teplých až chladnějších oblastí - RU - ruderální, nitrofilní společenstva dvouletých až vytrvalých bylin na antropicky ovlivněných stanovištích; na periodicky vysýchavých minerálních půdách mimo ruderální plochy; společenstva jednoletých i vytrvalých rostlin na sešlapávaných půdách; společenstva jednoletých bylin na mokrých obnažených půdách s přebytkem N.

GZ HČL HS CHKO CHOPAV JKS KES KRNAP K. ú. LČR LH LHC LHO LHP LKT LS LT lvs LZ ML

- genová základna - hodnotná část lesa - hospodářský soubor - chráněná krajinná oblast - chráněná oblast přirozené akumulace vod - jarní kmenové stavy zvěře - koeficient ekologické stability - Krkonošský národní park - katastrální území - Lesy české republiky - lesní hospodářství - lesní hospodářský celek - lesní hospodářská osnova - lesní hospodářský plán - lesní kolový traktor - lesní správa - lesní typ - lesní vegetační stupeň - lesní závod - městské lesy

MNO MZD MZe MŽP NKS NP NPP odd. OKÚ

OL OLH MZe OPRL PHO PLO PMP PP PR REZZO RŽP SLŠ SLT

STG UKT UNESCO ÚHÚL ÚO ÚSES VKP VS VÚLHM

- ministerstvo národní obrany - meliorační a zpevňující dřeviny - ministerstvo zemědělství - ministerstvo životního prostředí - normované kmenové stavy zvěře - národní park - národní přírodní památka - oddělení - okresní úřad RK - Rychnov n.K. UO - Ústí nad Orlicí SU - Šumperk - obecní lesy - odbor lesního hospodářství MZe - oblastní plán rozvoje lesů - pásmo hygienické ochrany - přírodní lesní oblast - průměrný mýtní přírůst - přírodní památka - přírodní rezervace - Registr emisních zdrojů znečišťujících ovzduší - referát životního prostředí okresního úřadu - střední lesnická škola - soubor lesních typů; při vymezení cílových hospodářských souborů a pro případ použití pouze SLT byly využity tyto edafické subkategorie: Me,Ke,Se,Be - svahové: sklon svahu je většinou vyšší než 40 %; Nm,Km,Im - chudší: přechod k chudé kategorii M; Aw - kamenité acerózní na vápenci; Ul - přechod do kategorie L Gl,Tl - zbahnělé - stanoviště vrbových, smrkových a březových olšin; Lr - prameništní zbahnělá zrašelinělá olšina Ju,Fu - roklinové varianty Vg - podmáčené, zbahnělé - prameniště, úpady Kz - přechod do zakrslé kategorie - skupiny typů geobiocenů (ZLATNÍK) - univerzální kolový traktor - Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu - Ústav pro hospodářskou úpravu lesů - územní odbor - územní systém ekologické stability - významný krajinný prvek - výzkumná stanice - Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti

Příloha č. 1 VYSVĚTLIVKY: Kvantifikace porostních typů (PT): C - monokultury...čistý PT se zastoupením >90% D - dominantní PT se zast. 71-90% M - majoritní PT se zastoupením 51-70% Z - základní PT se zastoupením 31-50% P - přimíšený PT se zastoupením 11-30% (Příklady : C1...čistý porost smrkového PT, D6...smíšený porost s dominantním podílem PT buku a vtroušenými dřevinami, M1Z6 P9x...smíšený porost PT smrkového s PT bukovým a přimíšeným PT ost. listnáčů, Z5 Z6 P3 P4...nesourodý porost PT dubového a bukového s přimíšenými PT borovým a modřínem)

Použité dřevinné kódy: 1 - všechny smrky 2 - jedle; 2e - nepůvodní jedle 3 - borovice; 3e - nepůvodní borovice 4 - modříny; 4k - kleč a blatka; 4x - tis, jalovec a ostatní jehličnany 5 - domácí duby, lípy a jilmy; 5e - nepůvodní duby 6 - buk, javory a třešně 7 - jasany 8 - všechny olše 9 - topoly, osika a vrby; 9x - habr, babyka, břízy, jeřáby, jíva, střemchy a ost.domácí listnáče 9e - nepůvodní listnáče EKOLOGICKÉ SKUPINY ROSTLIN (PRŮŠA) 1 + vápnomilné 2 suché, bohaté 3 vysýchavé, bohaté 4 mírně vlhké, bohaté 5 čerstvé bohaté 6 nitrofilní 7 velmi chudé 8 suché, chudé 9 mírně vlhké, chudé

10 11 12 13 14 15 16 17

čerstvé, středně bohaté střídavě vlhké vlhké, středně bohaté vlhké, bohaté mokré, proudící voda mokré, stagnující voda rašelinné + subalpinské

Hydrické řady pro STG (ZLATNÍK): 1 - zakrslá: s mělkým a vysýchavým substrátem, přírodní porosty tvořeny vůdčími dřevinami LVS zakrslého vzrůstu humilia. 2a - skromná: (v A, AB na propustných pleistocenních terasách, v D s mělkou půdou na vápencových a hadcových, v BD neovulkanických bazických podkladech; eluvia na hřbetech a náhorních plošinách s krátkou půdou bez hlinitého či sprašového překryvu; v přírodním stavu výrazná účast borovice lesní 2b - skromná na píscích: (1. - 4. LVS) arenosa 3a - normální: vůdčí, klimaxová 3b - v srážkově podnormálních (suchých) oblastech deštného stínu (geografické varianty STG v 2. a 3. LVS, ve 4. LVS v oblastech plošin („dubojehličnatá“ varianta vegetační stupňovitosti, jež prakticky postrádá vlhkostně vyrovnaná svěží stanoviště) 3c - dtto 3b v karpatských kotlinách na Slovensku 4 - zamokřená s půdou střídavě podmáčenou od spodiny (projevuje se oglejením půdních profilů) 5a - mokrá, ale s půdou proudící, okysličenou 5b - mokrá s vodou stagnující (projevuje se přítomností redukčních horizontů v půdě) 6 - rašeliništní (4. - 8. LVS); systém ÚHÚL klasifikuje rašelinu humolit o minimální mocnosti 50 cm - je věcí expertního posouzení, zda některé lesní typy z edafických kategorií G a T nemají být převedeny do rašeliništní řady STG

Příloha č. 1 Vysvětlivky: Cílový HS 13a b c 19a b 21a b 23a b 25a b 27a b 29a b 31a b 35 39a b 41a b 43a b 45 47a b 51a b c

SLT

Cílový HS

SLT

0M 0K 0Q 0C 0O 0P

53

5-6K 5-6I 6M

0N

55

5-6S 5-6B 5-6H 5-6D

1M

57a

5-6V 5-6O

1L 2L 1U 3U

b 59a

1-2N 2M9 2K9 1-2A 1-2C 2S9 2B9

b 71a

1-2K 1-2I 2-4M

b

5-6P 6Q 2-6G 3-6V9 4R 6R 7N 7K9 7M9 7A 7F 7S9

1-2S

73

7K 7I 7M

1-2B 1-2H 1-2D 1-2W

75

7S 7B

1-2V 1-2O

77

7V 7O 7P 7Q

1P 1Q

79a

6-8T 7-8G 7V9 8V 8Q

2-3P 2-5Q 1G 1T

b 1a

7R 0X 0Z

3L 5L

b

1-2X 1-2Z

3-5A9

c

3-4X 3-4Z 3-4Y

3-5C

d

5-6Z 0Y 5-6Y

3-5W

e

7Z 7-8Y

0T 0G 2-5T

f

1J

3R 5R

g

3-5J

3-4N 3-4K9 5M9

h

6L

3-4A 3-4F 3-4S9 3-4B9

i

0R

3-4K 3-4I

j

8R

5M

k

9R

3-4S 3-4B 3-4H 3-4D 3-4V 3-4O 4P

2a b 3

8N 8M 8K 8S 8F 8A 8Z 9Z 9K

5-6N 5-6K9 6M9 5-6A 5-6F 5-6S9 5-6B9 5U

Rámcové vymezení cílových hospodářských souborů vychází z vyhl. MZe ČR č.83/96 Sb. Uskupení SLT bylo přizpůsobeno vypovídací schopnosti databáze LHP, tj. některé SLT musely být přiřazeny jednoznačně danému HS i když ve skutečnosti se mohou vyskytovat i v jiných HS. To se týká i exponovaných SLT. Tyto částečné nepřesnosti však výrazně neovlivní diferenciaci přírodních podmínek pro účely analýz. Exponované svahové typy nesou označení „9“.

SLT-ha

lesní typ

les.poz.

plocha

název SLT a lesního typu fytocenosa

/3Lr/

3L2

GLm B GLm

OL 22-26 JS 24-28

6,30 prameništní + % na zabahňujících plochách

0,6%

124,3 9

7,1%

1568,30

plochý

400-600

nadmoř. výška

OL 7 JS 3 SM+-1 JD DB KL

humusová forma; acidita půdy


22 112 ha (lesní pozemky) hloubka půdy, půdní vlhkost, konzistence

poznámky k lesnímu typu

mírný

400-600 OL 8 JS 1-2 SM +-1 KL JD JL

o

KMm

BK 24-26 JD 24-26 SM 26-28

641,2 metlicová se šťavelem 8 na svazích a plošinách

op

hp

R Sv FP

svahy plošiny

mírný plochý

500-700

BK 5,5 JD 3,5 (SM BO) 1 BŘ

borový typ

hp-ph R Sv FP

plošiny svahy

mírný plochý

500-700

typický moder; mírně kyselá

BK 5,5 JD 3,5 SM 1 LP hluboká, mírně vlhká, drobivá

hp-ph R Sv

svahy

příkrý

450-700

BK 6 JD 3 SM 1 LP BŘ

exponovaný typ

KMm KMy

o

hp k sk

R Sv F

prudké svahy

příkrý slunná

500-700

typický-surový moder; střed. kyselá

BK 5 JD 4 SM 1 KL LP BŘ


exponovaný typ

stř.hluboká, mírně vlhká, kyprádrobivá nižší až střední pokryvnost (45%) s menší převahou mechorostů nad bylinami a travinami, v kys. fytocenóze nejvíce zastoupeny sk. 9 = mírně vlhké, chudé: Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Maianthemum bifolium, Polytrichum formosum, Plagiothecium curvifolium, Dicranella heteromalla, sk. 7 = velmi chudé: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium a Dryopteris carthusiana (10)

1

stř. hluboká,mírně vlhkásuchá,drobivá vyšší pokryvnost (60 - 80%) s převahou travin; dominantní: Calamagrostis arundinacea (9), méně Luzula luzuloides (9), přídatné: Hieracium murorum, Dryopteris carthusiana, Vaccinium myrtillus, Prenanthes purpurea, Rubus fruticosus, Avenella flexuosa, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium

BK 5 JD 4 SM 1 KL BŘ

BK 22-24 JD 20-24 SM 24-26

500-700


příkrý

40,31

svahy

0,2%

R Sv FP

5N2

hp k

BK 22-24 JD 20-24 SM 24-26

o

středně hluboká, mírně vlhká, drobivá

exponovaný typ

67,35 KAMENITÁ KYSELÁ JEDLOVÁ 0,3% BUČINA s kapradí osténkatou

KMm KMy

typický-surový moder;středně kyselá střední pokryvnost (50 - 60%); stálé: Avenella flexuosa (9), Vaccinium myrtillus (7), a dále Hieracium murorum, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium

op

0,4%

KMm


77,57

BK 22-24 JD 22-24 SM 24-26

Vaccinium myrtillus (7); méně sk. 10 = čerstvé, středně bohaté: Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Senecio fuchsii, Polygonatum verticillatum

2,9% střední až vyšší pokryvnost (63%) s převahou bylin a travin; dominantní sk. 9 = mírně chudé, vlhké: Avenella flexuosa, Hieracium murorum, Maianthemum bifolium, Carex pilulifera, Polytrichum formosum a

o

surový moder-mör; stř.-silně kyselá

stř.hlub.,suchá-mír.vlhká,kyprádrobivá dosti vysoká pokryvnost (60 - 80%), s převahou keříčků a mechorostů; dominantní: Vaccinium myrtillus (7), méně: Vaccinium vitis - idaea (7), stálé: Avenella flexuosa, Dryopteris carthusiana, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium, Leucobryum glaucum, (Pohlia nutans), Pleurozium schreberi

KMm KMd

JD 20-22 BK 20-22 BO,SM 22-26

34,05 borůvková 0,2% na svazích a plošinách

střední až vyšší pokryvnost (50 - 80%) s převahou travin; dominantní: Luzula luzuloides (9), méně Avenella flexuosa (9) a Calamagrostis arundinacea (9); přídatné: Vaccinium myrtillus, Hieracium murorum, Prenanthes purpurea, Carex pilulifera, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium

SM 22-24

nízká pokryvnost (30 - 50%); stálé: Vaccinium myrtillus (7), Avenella flexuosa (9), Dryopteris carthusiana (10) a dále Rubus fruticosus, Polytrichum formosum a Dicranum scoparium s potlačenou dominancí o JD 22-24 814,9 KYSELÁ JEDLOVÁ BUČINA KMm hp R Sv svahy mírný 500-700 BK 5,5 JD 3,5 SM 1 BŘ BK 22-24 2 metlicová na svazích a plošinách stř.hluboká, mírně vlhká, kyprátypický-surový moder; střed. kyselá FP plošiny plochý SM 24-26 drobivá 3,7% (střední) až vyšší pokryvnost (68%) s převahou travin a keříčků; nejvíce zastoupeny sk. 9 = mírně vlhké, chudé: Avenella flexuosa, Carex pilulifera, Polytrichum formosum, Pleurozium schreberi, a sk. 7 = velmi chudé: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium, okrajově sk. 10 = čerstvé, středně bohaté: Dryopteris carthusiana, Rubus idaeus, Rubus fruticosus op JD 22-24 0,48 biková KMm borový typ hp R Sv střední příkrý 500-700 BK 5,5 JD 3,5 SM 1 BŘ BO BK 22-24 stř. hluboká, suchá-mírně vlhká, kyprá surový moder; středně kyselá + % na slunných svazích KMd FP svahy slunná

0,2% na skaliskách

o

- /vegetační doba 140 dní, průměrná teplota 5,5 - 6,0 C, roční srážky 800 - 900 mm, Langův dešťový faktor 149, perhumidní oblast/ skalnaté mírný 500-700 ochranný les BK 20-22 RNz hp R Sv BK 7 JD 2 (BŘ SM) 1 BO KL svahy mělká, suchá, drobivá typický moder; středně kyselá příkrý SM 22-24 RMf k sk F

mull; mírně kyselá

hluboká,zbah.,sp.voda 40-70 cm,vazká vysoká pokryvnost (80 - 100%) s převahou bylin; char. druhová kombinace vlhkomilných sk. 12, 13, 14, 15: Equisetum sylvaticum, Deschampsia caespitosa, Stellaria nemorum, Mnium undulatum, Chaerophyllum hirsutum, Cirsium oleraceum, Filipendula ulmaria, Myosotis palustris, Caltha palustris, Crepis paludosa, Lysimachia vulgaris; přídatné: Impatiens noli - tangere, (Stachys sylvatica), Urtica dioica

prameniště

5N1

/5Ke/

5K9

5K7

/5Km/

5K6

/5Km/

5K3

5K1

R Sv F Af

h-jh

roviny

relief

 Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, Brandýs nad L. - pobočka Hradec Králové: Ing Miroslav Mikeska, RNDr Jan Gregor 1998

5N

5K

0,2%

Al (F Af)

substrát

hp š

druh

sklon expoz.

hlub.,vlhká, sp. voda 80-100 cm, kyprá mullový moder-mull; mírně kyselá (velmi) vysoká pokryvnost (90 - 100%) s převahou bylin; char. druhová kombinace vlhkomilných sk. 13, 14, 17: Stachys sylvatica, Aegopodium podagraria, Astrantia major, Ficaria verna, Ranunculus lanuginosus, Geum urbanum, Mnium undulatum, Petasites albus, Vignea remota, Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Thalictrum aquilegiifolium; dále sk. 5, 6, 10: Asarum europaeum, Primula elatior, Urtica dioica, Anemone nemorosa, Oxalis acetosella; přídatné: Cirsium oleraceum, Filipendula ulmaria, Crepis paludosa, Myosotis palustris

FMk GLm

OL 26-28 JS 24-30

typ

+ % potoční na náplavech podél vodotečí

5. JEDLOBUKOVÝ lesní veg. stupeň - podhorský - montánní 5Y 43,61 5Y0 43,61 SKELETOVÁ JEDLOVÁ BUČINA

0,1%

/bonita /

půdní

Charakteristiky lesních typů AVB


OLŠINY středního stupně 5,18 JASANOVÁ OLŠINA 3L 11,48 3L1

SLT

plocha

Přírodní lesní oblast:

Příloha č.: 2

0,2%

41,19

0,9%

200,1 8

10,5%

2323,39

0,1%

20,22

SLT-ha

5S9

/5Be/

5B9

5B1

5F1

/5Se/

93,72

5S6

hloubka půdy, půdní vlhkost, konzistence

BK 24-26 LMm JD 24-26 KMl SM 26-28

ph-h

FP

svahy úvaly

mírný plochý

500-700 typický moder; mírně kyselá

BK 5 JD 4 SM 1 LP DB hlub., stříd.čerst.vlhká, drob.-soudržná

BK 24-28 JD 24-28 SM 26-30

KMm

b

hp-ph R Sv F Af P

plošiny svahy

mírný plochý

500-700

BK 5 JD 5 KL SM LP typický moder; mírně kyselá

hluboká, čerstvě vlhká, kyprá-drobivá

BK 24-28 JD 24-28 SM 26-28

KMm KMy

b

hp-ph F Af kb

svahy

mírný stinná

500-700

BK 5 JD 4,5 KL 0,5 SM LP typický moder; mírně kyselá

středně hluboká, čerstvě vlhká, kyprá

BK 22-26 JD 24-26 SM 26-28

KMm

ob

hp-ph R Sv F

plošiny svahy

mírný plochý

500-700

BK 5 JD 4 SM 1 KL typický moder; mírně kyselá

hlub.,mírně-čerst. vlhká,kyprá-drobivá

BK 24-28 JD 24-26 SM 28-30

KMm

ob

hp-ph R Sv F

svahy

příkrý

500-700

BK 5 JD 4,5 SM 0,5 KL LP typický moder; mírně kyselá

hluboká, čerstvě vlhká, drobivá

exponovaný typ

BK 24-28 KMm JD 24-28 KMy SM 28-30

b

hp-ph R Sv F k Af

svahy

příkrý stinná

500-700

exponovaný typ hluboká, čerstvě vlhká, kyprá-drobivá

BK 5 JD 4 (SM LP KL) 1 typický-mullový moder; mírně kyselá

BK 24-28 JD 24-28 SM 28-32

KMm KMe

b

hp-ph R Sv F Af G

svahy plošiny

mírný plochý

500-700

BK 6 JD 4 KL LP mullový moder; mír. kyselá-neutrální


BK 24-28 JD 24-28 SM 28-32

KMm KMe

b

hp-ph R Sv F Af

svahy

přikrý

500-700

mullový moder; mír. kyselá-neutrální

BK 6 JD 3,5 KL 0,5 LP


exponovaný typ

střední až vyšší pokryvnost (60%) s převahou bylin, nejvíce zastoupena sk.sk. 10 = čerstvé, stř. bohaté: Oxalis acetosella, Mycelis muralis, Senecio fuchsii, Rubus idaeus, Prenathes purpurea, dosti zastoupena i sk. 5 = čerstvě bohaté: Asperula odorata, Paris quadrifolia, Athyrium filix - femina, Dryopteris filix - mas, Carex sylvatica, z nitrofilů (sk. 6): Galeobdolon luteum, Mercurialis perennis


2

střední až vyšší pokryvnost (60%) s naprostou převahou bylin, nejvíce zastoupena sk. 10 = čerstvě, středně bohaté: Mycelis muralis, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Senecio fuchsii, Prenanthes purpurea, dosti ale zastoupena i sk. 5 = čerstvě bohaté: Asperula odorata, Paris quadrifolia, Athyrium filix - femina, Dryopteris filix - mas, Carex sylvatica a sk. 6 = nitrofilní: Geranium robertianum, Galeobdolon luteum, Mercurialis perennis

36,84 BOHATÁ JEDLOVÁ BUČINA 0,2% mařinková na svazích a plošinách

střední až vyšší pokryvnost (64%) se značnou převahou bylin a kapradin, nejvíce zastoupena sk. 10 = čerstvé, středně bohaté: Dryopteris carthusiana, Mycelis muralis, Oxalis acetosella, Rubus fruticosus, Rubus idaeus, Atrichum undulatum, Gymnocarpium dryopteris; méně sk. 5 = čerstvé, bohaté: Athyrium filix - femina, Dryoptertis filix - mas a sk. 6 = nitrofilní: Galeobdolon luteum, Mercurialis perennis, ale i Vaccinium myrtillus (7), Avenella flexuosa a Maianthemum bifolium (oba 9)

0,9% na prudkých stinných svazích

4,35


22 112 ha (lesní pozemky) poznámky k lesnímu typu

dosti vysoká pokryvnost (70 - 90%) s převahou bylin; nejhojnější je sk. 10 = čerstvé, středně bohaté: Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Senecio fuchsii, Mycelis muralis, Polygonatum verticillatum, Prenanthes purpurea; méně sk. 9 = mírně vlhké, chudé: Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Maianthemum bifolium, Polytrichum formosum a sk. 5 = čerstvé, bohaté: Athyrium filix femina, Dryopteris filix - mas


200,1 SVĚŽÍ KAMENITÁ SVAHOVÁ 8 JEDLOVÁ BUČINA kapradinová

+%

relief


vyšší pokryvnost (60 - 90%) s převahou bylin, ve stejné dominanci směs čerstvých středně bohatých (10): Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Senecio fuchsii, Mycelis muralis, Viola sylvatica, Prenanthes purpurea a chudých (9, 7): Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Calamagrostis epigeios, Carex pilulifera, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium

ochuzená 4,7% na svazích a plošinách

0,4%

substrát

nadmoř. výška

střední až vyšší pokryvnost (50 - 70%), dominantní : Gymnocarpium dryopteris (10), částečně i Dryopteris filix - mas (5), a Dryopteris carthusiana (10), Athyrium filix - femina (5); stálé středně bohaté: Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Polygonatum verticillatum, Prenanthes purpurea, Maianthemum bifolium, (Senecio fuchsii), Viola sylvatica, Melica nutans, Atrichum undulatum

bukovincová 0,4% na balvanitých svazích

1032,23

druh

sklon expoz.

dosti vysoká pokryvnost (70%) se značnou převahou bylin, nejhojněji zastoupena sk. 10 = čerstvé, středně bohaté: Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Senecio fuchsii, Mycelis muralis, Viola sylvatica, Polygonatum verticillatum, Prenanthes purpurea, méně sk. 9 = mírně vlhké, chudé: Avenella flexuosa, Carex pilulifera, Maianthemum bifolium, Polytrichum formosum a sk. 5 = čerstvě bohaté: Athyrium filix - femina, Dryopteris filix - mas

SVĚŽÍ JEDLOVÁ BUČINA 5,1% šťavelová na svazích a plošinách

77,62

typ

půdní

střední až vyšší pokryvnost (50 - 70%), částečně diferenciální, ne dominantní: Luzula pilosa (11), char. druhová kombinace chudých a středně bohatých: Vaccinium myrtillus, Hieracium murorum, Maianthemum bifolium, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Senecio fuchsii, (Avenella flexuosa), Carex pilulifera, (Athyrium filix - femina), Polytrichum formosum

20,22 ULÉHAVÁ KYSELÁ JEDLOVÁ 0,1 % BUČINA s bikou chlupatou na mírných svazích a plošinách

1119,82

/bonita /

AVB

o BK 24-26 KMm hp k F Af střední příkrý 500-700 exponovaný typ BK 5 JD 4 SM 0,5 KL 0,5 LP JD 20-24 stř.hluboká, mírně-čerstvě vlhká, typický moder; mírně kyselá KMy b svahy stinná SM 26-28 kyprá střední až vyšší pokryvnost (50 - 70%), dominantní: Dryopteris carthusiana (10), Vaccinium myrtillus (7), doplněný diferenciálním Oxalis acetosella (10), přídatné: Rubus idaeus, Maianthemum bifolium, Hieracium murorum, (Luzula pilosa), Carex pilulifera, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium



16,73 KAMENITÁ KYSELÁ JEDLOVÁ 0,1% BUČINA se šťavelem

les.poz.

plocha

5S4

5S1

5I1

5N3

lesní typ

Charakteristiky lesních typů


5B

5F

5S

5I

SLT

plocha


Příloha č.: 2

0,1%

17,15

0,7%

136,9 3

0,8%

167,4 6

+%

4,92

SLT-ha


JD 26-30 SM 30-32 BK 26-28

BK 26-30 KL,JD 26-30 SM 30-32

82,64 netýkavková na svahových a 0,4% podsvahových deluviích

5J3

5J1

plošiny svahy

relief plochý mírný

450-700 typický moder; mírně kyselá

BK 5 JD 4,5 SM 0,5 LP KL




hlub.,stříd.čerst.vlhká,drobivásoudržná



KMe

(g)

ph-h

F Af

svahy úvaly

mírný stinná

500-700 BK 6 JD 3 KL 1 SM JS JL LP

KMm

b(g)

ph-h

R Sv F Af

svahy úvaly

mírný stinná

500-700

BK 6 JD 3 KL 1 SM JL LP

mull.moder-mull; mír.kyselá-neutrál.

(g)

ph-jh

R Sv F Af

svahy úvaly

mírný stinná

500- 700

BK 6 JD 3 KL 1 SM JS JL LP mullový moder; mírně kyselá

hlub.,čerst.vlhká-vlhká,drobivá-soudrž.

BK 26-28 KL 24-28 SM 26-28

n

KMy RNk hp-ph R Sv kb

svahy

příkrý stinná

500-700

exponovaný typ mělká-stř.hlub.,čerst.vlhká,kyprá-drob.

BK 5 JD 3 KL 2 JL SM JS LP mullový moder; mírně kyselá

KL 24-26 BK 24-26 SM 24-26

b

KMm n KMy hp-ph F Af kb

svahy

příkrý stinná

500-700

exponovaný typ středně hluboká,čerstvě vlhká,drobivá

BK 5 JD 3 KL 2 JL SM LP mullový moder; mírně kyselá

KL 24-28 BK 24-28 SM 24-28

b

KMm n KMy hp-ph R Sv F kb Af G

svahy

srázný stinná

500-700


BK 5 JD 3 KL 2 JL SM LP mullový moder; mírně kyselá

poměrně vysoká pokryvnost (70 - 90%) s převahou kapradin: Athyrium filix - femina, Dryopteris filix - mas, Gymnocarpium dryopteris, Polypodium vulgare a další čerstvé bohaté a nitrofily: Oxalis acetosella, Circaea alpina, Urtica dioica, (Aruncus vulgaris), Impatiens noli - tangere, Mercurialis perennis, Galeobdolon luteum, Geranium robertianum, Mnium affine

poměrně vysoká pokryvnost (70 - 90%) s převahou nitrofilních bylin; char. druhová kombinace: Mercurialis perennis, Galeobdolon luteum, Geranium robertianum, Urtica dioica (vše 6), Asperula odorata, Actaea spicata, Sanicula europaea, Dryopteris filix - mas (vše 5); méně stálé až přídatné: Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Senecio fuchsii, Circaea alpina, Prenanthes purpurea, Athyrium filix - femina, Petasites albus, (Impatiens noli - tangere) BK 24-26 BK 4 JD 2 KL 2 JL 1 (JS SM LP) 1 ochranný les 7,28 kapradinová RNk ph F Af srázné srázný 500-650 KL 24-26 mullový moder; mírně kyselá-neutr. mělká, čerstvě vlhká, drobivá + % na srázných skalnatých svazích RMf k b sk svahy stinná SM 26-28

3

střední až vyšší pokryvnost (64%) se značnou převahou bylin; 50% zastoupena sk. 10 = čerstvé, stř. bohaté: Dryopteris carthusiana, Mycelis muralis, Oxalis acetosella, Rubus fruticosus, Rubus idaeus, Viola sylvatica, Atrichum undulatum, Gymnocarpium dryopteris, Senecio fuchsii, Prenanthes purpurea; stálé sk. 5: Asarum europaeum, Asperula odorata, Athyrium filix - femina, Dryopteris filix - mas, Paris quadrifolia; sk. 6: Geranium robertianum, Urtica dioica, Galeobdolon luteum, Mercurialis perennis a dále i sk. 13: Stachys sylvatica, Impatiens noli - tangere BK 24-28 BK 4 JD 2 KL 2 JL 1 (JS SM LP) 1 ochranný les 8,37 SUŤOVÁ JILMOVÁ JAVOŘINA F Af suťové srázný 500-650 RNk ph KL 24-28 mullový moder; mírně kyselámělká, čerstvě vlhká, drobivá + % bažanková svahy stinná RMf k b sk SM 26-28 neutrální na balvaniskách až skaliskách

56,29 s pitulníkem 0,3% na prudkých balvanitých svazích

vyšší pokryvnost (60 - 80%) s převahou bylin a kapradin v mozaice hustého pokryvu a volných míst, dominantní: Dryopteris filix - mas (5), Galeobdolon luteum, Mercurialis perennis (6), Oxalis acetosella, Gymnocarpium dryopteris (10), přídatné: Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Senecio fuchsii, Prenanthes purpurea, Mycelis muralis, Solidago virgaurea, Geranium robertianum, Athyrium filix - femina

61,65 kapradinová 0,3% na prudkých kamenitých svazích

vyšší pokryvnost (60 - 80%) s převahou bylin, char. druhová kombinace sk. 5, 6, méně 10: Asperula odorata, Actaea spicata, Dryopteris filix - mas, Mercurialis perennis, Galeobdolon luteum, Geranium robertianum, Oxalis acetosella, Mycelis muralis, Prenathes purpurea, Gymnocarpium dryopteris, ze sk. 4: Melica nutans, Poa nemoralis

18,99 KLENOVÁ BUČINA bažanková 0,1% na prudkých kamenitých svazích

poměrně vysoká pokryvnost (80 - 90%) se značnou převahou nitrofilních bylin (sk. 5, 6, 10, 15): Impatiens noli - tangere, Petasites albus, Urtica dioica, Stachys sylvatica, Mercurialis perennis, Galeobdolon luteum, Geranium robertianum, Actaea spicata, Pulmonaria officinalis, Oxalis acetosella, Viola sylvatica, Senecio fuchsii, Rubus idaeus, Mnium affine, Atrichum undulatum

KMe

mullový moder; mírně kyselá

hluboká, čerstvě vlhká, drobivásoudrž. vysoká pokryvnost (89%) se značnou převahou bylin; téměř 70% zast. sk. 10 = čerstvé, středně bohaté: Dryopteris carthusiana, Mycelis muralis, Oxalis acetosella, Rubus fruticosus, Rubus idaeus, Viola sylvatica, Atrichum undulatum, Gymnocarpium dryopteris, Senecio fuchsii, Prenanthes purpurea; dominantní i sk. 5: Athyrium filix - femina, Dryopteris filix - mas, částečně sk. 6: Galeobdolon luteum, Mercurialis perennis, sk. 9: Avenella flexuosa, Maianthemum bifolium

5D5

5A5

Sv F P

substrát

nadmoř. výška

hluboká, čerstvě vlhká, drobivásoudrž. vysoká pokryvnost (80 - 100%) s převahou vysokých bylin; dominantní sk. 6 = nitrofilní: Mercurialis perennis, Galeobdolon luteum, Geranium robertianum, Urtica dioica; stálé: Dentaria bulbifera, Athyrium filix - femina, Carex sylvatica (vše 5), Oxalis acetosella, Mycelis muralis, Senecio fuchsii, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Mnium affine (vše 10) a Stellaria nemorum (13)

0,67 OBOHACENÁ JEDLOVÁ BUČINA + % bažanková na podsvah. deluviích

BK 26-28 JD 26-28 SM 28-30

5A3

h

druh

sklon expoz.

vyšší pokryvnost (70%) s převahou bylin (sk. 10): Oxalis acetosella, Senecio fuchsii, Mycelis muralis, Urtica dioica, Viola sylvatica, (Prenanthes purpurea) nad travinami (sk. 9, 11): Avenella flexuosa, Luzula pilosa, další druhy: Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Vaccinium myrtillus, Hieracium murorum, Dryopteris carthusiana, Mnium affine

84,15 kapradinová na svahových a 0,4% podsvahových deluviích

5A1

typ

půdní

BK 24-28 LMm JD 24-28 KMl SM 24-28

/bonita /

AVB


4,92 HLINITÁ JEDLOVÁ BUČINA + % šťavelová na plošinách a mírných svazích

les.poz.

plocha

5D4

5D3

5H1

lesní typ



5J

5A

5D

5H

SLT

plocha


Příloha č.: 2

+%

4,49

1,4%

305,5 6

0,4%

101,1 9

0,3%

68,02

SLT-ha

5P1

/5Vg/

5V9

5V3

5V2

5V1

/5UI/

5U3

5U1

5L5

/5Ju/

5J9

lesní typ

87,90

substrát

relief

nadmoř. výška humusová forma; acidita půdy




OL 24-26 GLk GLo B SM 26-30 GLm

ph-jh

Al (F Af)

úpadliny plochý

500-650 OL 8 JS 1 SM 1 KL

BK,KL 26-30 JD 24-28 SM 28-32

KMG g KMe

hp-jh k

R Sv

koryta

různý stinná

500-700


BK 2 JS 2 JD 2 KL 2 SM 2 JL


hluboká, čerstvě vlhká-vlhká, drobivásoudržná

SM 30-34

FMk KMG hp-ph F (Al) (GLk)

KMG GLk

BK,JS 28-30 JD 26-28 OL 22-26

BK 26-28 JD 26-28 SM 30-32

roviny

plochý

450-600

BK 4 JD 4 SM 1 KL 0,5 JS 0,5

h-jh

R Sv F Af

svahy

velmi mírný

500-700

BK 3 JD 4 KL 1 (SM JS OL) 2

prameniště

JD 24-26 PGk SM 26-28 PGz

ph-jh

FP

plošiny svahy

plochý mírný

500-700

JD 7 BK 1 SM 2 OS OL DB BŘ střídavě zamokřená

4

surový moder; středně - silně kyselá hluboká, stříd.čerstvě vlhká, soudržná vyšší pokryvnost (75%) s vyrovnanou účastí bylin, travin a mechorostů: Luzula pilosa, Juncus conglomeratus, Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Oxalis acetosella, Rubus fruticosus, Vaccinium myrtillus, Maianthemum bifolium, Equisetum sylvaticum, Polytrichum commune, Dicranum scoparium, Sphagnum girgensohnii

4,49 KYSELÁ JEDLINA s bikou chlupa+ % tou na plošinách a mírných svazích

mull; mírně kyselá

hlub.,mokrá,sp.voda 40-60 cm, soudrž. vysoká pokryvnost (80 - 90%), opět se značnou převahou vysokých bylin a kapradin (sk. 10, 12, 13, 14), dominantní je i přeslička: Equisetum sylvaticum, Stachys sylvatica, Lysimachia vulgaris, Chaerophyllum hirsutum, Petasites albus, Impatiens noli - tangere, Oxalis acetosella, Senecio fuchsii, Rubus idaeus, Athyrium filix - femina, Carex sylvatica, Mnium undulatum

61,14 PODMÁČENÁ JEDLOVÁ BUČINA 0,3% přesličková na zabahňujících ploch.


hlub.,vlhká,sp.voda 100 cm, drol.drob. velmi vysoká pokryvnost (100%, až patrovité), se značnou převahou vysokých bylin a kapradin (sk. 5, 6, 10, 13, 14): Petasides albus, Stachys sylvatica, Stellaria nemorum, Chaerophyllum hirsutum, Impatiens noli-tangere, Chrysosplenium alternifolium, Urtica dioica, Asperula odorata, Mercurialis perennis, Galeobdolon luteum, Aegopodium podagraria, Athyrium filix-femina; dále: Carex sylvatica,(Equisetum sylvaticum)

2,51 devětsilová + % na rovinách v okolí vodotečí

Impatiens noli - tangere, Vignea remota, Chaerophyllum hirsutum; dominantní naopak sk. 5, 10, ale i 9: Athyrium filix - femina, (Paris quadrifolia), Dryopteris carthusiana, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Senecio fuchsii, Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa

0,7% dosti vysoká pokryvnost (81%) s převahou bylin a kapradin na malých plochách kolem vodotečí, vlhkomilné (sk. 11 - 14) zastoupeny málo: Luzula pilosa, Deschampsia caespitosa, Stellaria nemorum,

SM 30-34

vysoká pokryvnost (90 - 100%) s přev. bylin, char. druh. kombinace sk. 5, 6, 10, 13: Athyrium filix - femina, (Dryopteris filix - mas), Carex sylvatica, (Asperula odorata), Galeobdolon luteum, Urtica dioica, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Senecio fuchsii, Mycelis muralis, Mnium affine, Impatiens noli - tangere, Stachys sylvatica, Petasites albus, Circaea lutetiana, Festuca gigantea, Mnium undulatum bg BK 26-28 BK 4 JD 4 KL 1 (SM JS OL JL) 1 154,0 papratková KMm ,G ph-h R Sv F svahy mírný 500-700 chudší JD 26-28 mullový-typický moder; mírně kyselá hluboká, vlhká, soudržná 1 v okolí vodotečí Af

0,4%

druh

sklon expoz.

vyšší pokryvnost (60 - 80%) s převahou bylin a kapradin; char. druhová kombinace sk. 5, 6, 10, 13: Athyrium filix - femina, Dryopteris filix - mas, Carex sylvatica, Mercurialis perennis, Galeobdolon luteum, Urtica dioica, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Senecio fuchsii, Stellaria nemorum, Stachys sylvatica, Petasites albus, Circaea lutetiana BK 26-30 JS 2 BK 1 JD 1 KL 3 SM 1 OL 2 JL přechod k 3L GLk h-jh F Af širší mírný 500-700 potoční JS 28-30 mullový moder-mull; mírně kyselá hluboká.,vlhká-mokrá, sp.voda 50-100 úžlabiny stinná FMg GLg (š) v širších úžlabinách KL 26-30 cm, soudržná vysoká pokryvnost (80 - 100%) s převahou bylin, char. druhová kombinace nitrofilních a vlhkomilných, tedy sk. 6, 13, méně 5, 10, 14: Urtica dioica, Mercurialis perennis, Galeobdolon luteum, Stachys sylvatica, Stellaria nemorum, Petasites albus, Impatiens noli - tangere, Leucojum vernum, Mnium undulatum, Aegopodium podagraria, Athyrium filix - femina, Dryopteris filix - mas, Carex sylvatica, Asarum europaeum, Oxalis acetosella, Chaerophyllum hirsutum, Filipendula ulmaria, Mnium punctatum g BK 28-30 BK 4 JD 4 KL 1 (SM JS OL JL) 1 KMe ,G ph-h R Sv F svahy mírný 500-700 VLHKÁ JEDLOVÁ BUČINA JD 26-28 mullový moder; mírně kyselá hluboká, vlhká, soudržná (GLk) Af netýkavková v okolí vodotečí

51,57 VLHKÁ JASANOVÁ JAVOŘINA 0,2% úžlabní (devětsilová) v okolí vodotečí

49,62

typ

půdní

hlub.,mokrá, sp.voda 30-80 cm,soudrž. vysoká pokryvnost (90 - 100%), pestrá mozaika travin a bylin, hlavně sk. 12, 13, 14, méně 11, 15: Vignea remota, Vignea brizoides, Deschampsia caespitosa, Chaerophyllum hirsutum, Stachys sylvatica, Crepis paludosa, Stellaria nemorum, Petasites albus, Chrysosplenium alternifolium, Mnium undulatum, dále: Urtica dioica, Anemone nemorosa, Oxalis acetosella, Senecio fuchsii

68,02 MONTANNÍ (JASANOVÁ) OLŠINA 0,3% na náplavech a prameništích

0,2%

/bonita /

AVB

b BK 26-28 BK 4 JD 3 KL 2 JL 0,5 JS 0,5 SM (KMm ) hp-h F Af zářezy srázný 500-650 ochranný les KL 24-28 mullový moder-mull; mírně kyselástř.hlub.,čerst.vlh.-vlhká,kyprá-drobivá KMy RNk k b sk potoků stinná SM 28-30 neutrální poměrně vysoká pokryvnost (70 - 90%) s převahou vysokých bylin; char. druhová kombinace sk. 5, 6, 10, (12) a 13: Athyrium filix - femina, Dryopteris filix - mas, Asperula odorata, Mercurialis perennis, Galeobdolon luteum, Urtica dioica, Aruncus vulgaris (částečně jako diferenciální), Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Senecio fuchsii, Mnium affine, Circaea alpina, Impatiens noli - tangere, Petasites albus, Mnium undulatum



1,50 ROKLINOVÁ JAVOŘINA vyššího + % stupně ve skalnatých zářezech

les.poz.

plocha



5P

5V

5U

5L

SLT

plocha


Příloha č.: 2

+%

0,85

SLT-ha

5G1

lesní typ

název SLT a lesního typu fytocenosa typ

půdní

h-jh

druh F

substrát

plošiny svahy


sklon expoz. 500-700

nadmoř. výška

moder-mull; mírně kyselá

JD 6 SM 2 OL 2 BK BŘ




hluboká, mokrá, sp. voda 30-100 cm, soudržná-vazká

stagnující voda



vysoká pokryvnost (80 - 100%) s převahou bylin; char. druh. kombinace (dominantní i stálé): Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Senecio fuchsii, Luzula pilosa, Vignea brizoides, Athyrium filix - femina, Ajuga reptans, Deschampsia caespitosa a hlavně Equisetum sylvaticum, Stachys sylvatica, Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Crepis paludosa

JD 24-28 GLg GLo B SM 26-30 GLm

/bonita /

AVB


0,85 PODMÁČENÁ JEDLINA + % přesličková na pokleslých plošinách a mírných svazích

les.poz.

plocha


19,63

31,4%

6932,39

0,1% o

KMm o KPm

hp-ph R Sv P (k) Gb

svahy

mírný

600-900

BK 4 SM 4 JD 2 JŘ typický-surový moder; střed. kyselá

hluboká, mírně vlhká, kyprá-drobivá

JD 20-22 BK 20-22 SM 22-24

KPm PZH

o

hp-ph R Sv P (k)

svahy plošiny

mírný

600-900

SM 5 BK 4 JD 1 JŘ surový moder-mör; silně kyselá


299,7 s kapradí osténkatou 7 na mírně kamenitých svazích

6K5

o

KMm o KPm hp-ph R Sv P (k) Gb

plošiny

plochý

650-900


BK 4 SM 4 JD 2 JŘ hluboká, mírně vlhká, drobivá

o

KPm ,y o KMm ,y

hp-ph R Sv P k

svahy

mírný

650-900

BK 4 SM 4 JD 2 JŘ typický-surový moder; střed. kyselá


ob

KPm o KMm

hp-ph R Sv P (k) Gb

svahy

mírný

600-900

BK 4 SM 4 JD 2 JŘ

hluboká, mírně vlhká, drobivá typický-surový moder;stř.-mír. kyselá dosti vysoká pokryvnost (78%) s nevelkou převahou bylin a travin nad keříčky a mechorosty; nejvíce (s nevýraznou převahou) zastoupena sk. 9: Avenella flexuosa, Hieracium murorum, Maianthemum bifolium, Carex pilulifera, Plagiothecium curvifolium, Polytrichum formosum; rovnoměrně zast. sk. 7: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium a sk. 10: Dryopteris carthusiana, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Prenanthes purpurea, okraj. sk. 17: Calamagrostis villosa

BK 24-26 JD 26-28 SM 26-28

formosum, Dicranum scoparium, Pohlia nutans, Dryopteris dilatata

metlicová se šťavelem 8,4% na svazích

1858,14

5

1,4% střední až vyšší pokryvnst (50 - 80%) s převahou kapradin a travin: Dryopteris carthusiana, Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa, Carex pilulifera, Maianthemum bifolium, Hieracium murorum, Polytrichum

BK 22-24 JD 24-26 SM 24-28

opět vysoká pokryvnost (87%) s převahou travin nad keříčky a mechorosty; zastoupení sk. 7 (38%) = velmi chudé: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium a skup. 9 (31%) = mírně vlhké, chudé: Avenella flexuosa, Carex pilulifera, Maianthemum bifolium, Plagiothecium curvifolium, Polytrichum formosum; poměrně vyrovnané, dále i sk. 10 = čerstvé, středně bohaté: Oxalis acetosella (okrajově), Dryopteris carthusiana a sk. 17 = + subalpinské: Calamagrostis villosa


BK 22-24 JD 24-26 SM 24-26

Lepidozia reptans a sk. 9 = mírně vlhké, chudé: Avenella flexuosa, Polytrichum formosum, Plagiothecium curvifolium, Pleurozium schreberi, též Bazzania trilobata (16)

0,5% vysoká pokryvnost (88%) se značnou převahou mechorostů, menší keříčků, nejvíce zastoupeny sk. 7 = velmi chudé: Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis - idaea, Dicranum scoparium, Cladonia digitata,

103,2 borůvková 3 na svazích a plošinách

1079,25

6K6

BK 22-24 JD 22-24 SM 24-26

(střední) až vyšší pokryvnost (65%) s převahou travin, méně mechorostů a keříčků; nejvíce zastoupeny sk. 9 (44%) = mírně vlhké, chudé: Avenella flexuosa, Carex pilulifera, Maianthemum bifolium, Chamaerion angustifolium, Polytrichum formosum, Plagothecium curvifolium, Pleurozium schreberi a skup. 7 (37%) = velmi chudá: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium; dále: Dryopteris carthusiana (10), Calamagrostis villosa (17), diferencující 5. vls od vyšších stupňů

3150,54 KYSELÁ SMRKOVÁ BUČINA 14,2% metlicová na svazích

6K4

/6Km/

6K3

6K1

6Y0

6Z9

mělká, mírně vlhká, drobivá typický moder; středně kyselá svahy SM 18-20 RNz k střední až vyšší pokryvnost (50 - 80%); fytocenoza počtem druhů chudá, dominantní: Vaccinium myrtillus (7) a Avenella flexuosa (9); další jen přídatné: Vaccinium vitis - idaea, Hieracium murorum, Carex pilulifera, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium, Dicranella heteromalla o hřebeny mírný 1,24 skeletová na svazích 700-900 BK 16-18 KMy KPy hp-ph R Sv BK 4 SM 4,5 JD 0,5 BŘP 1 JŘ ochranný les svahy mělká, suchá-mírně vlhká, drobivá typický moder; středně kyselá +% k SM 18-20 RNz střední až vyšší pokryvnost (50 - 80%); fytocenoza počtem druhů chudá, dominantní: Vaccinium myrtillus (7) a Avenella flexuosa (9); další jen přídatné: Vaccinium vitis - idaea, Hieracium murorum, Carex pilulifera, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium, Dicranella heteromalla 19,63 SKELETOVÁ SMRKOVÁ BUČINA BK 20-22 RNz hp R Sv svahy mírný 650-900 BK 4 SM 4 JD 1 BŘP 1 JŘ BO ochranný les mělká, suchá-mírně vlhká, drobivá typický moder; středně kyselá 0,1% na skaliskách SM 22-24 RMf k sk Gb příkrý střední pokryvnost (40 - 60%); dominantní a stálé: Vaccinium myrtillus (7), Avenella flexuosa (9), Calamagrostis villosa (17); přídatné: Dryopteris carthusiana, Hieracium murorum, Calamagrostis arundinacea, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium

0,1% hřebenová


6K

6Y

0,1%

6. SMRKOBUKOVÝ lesní veg. stupeň - horský nižší - montánní - / vegetační doba 120 dní, průměrná teplota 4,5o - 5,5oC, roční srážky 900 - 1050 mm, Langův dešťový faktor 195, perhumidní oblast/ hřebeny mírný ochranný les BK 16-18 KPy hp-ph R Sv 850-980 BK 4 SM 4 JD 1 BŘP 1 JŘ 6Z 20,42 6Z1 19,18 ZAKRSLÁ SMRKOVÁ BUČINA

5G

SLT

plocha


Příloha č.: 2

11,9%

2636,70

2,2%

479,0 0

1,2%

264,8 6

SLT-ha

o

6S4

6S2

6S1

6I3

6N3

6N2

KPm KPy RNk hp kb

R Sv Gb

hp-ph R Sv P (k)

svahy

svahy

příkrý

příkrý

600-900

600-900

exponovaný typ středně hluboká, mírně vlhká, drobivá

BK 4 SM 4 JD 2 KL BŘ

exponovaný typ

surový moder; středně-silně kyselá

BK 4 SM 4 JD 2 JŘ

o

hp kb

R Sv F Gb

svahy

příkrý

600-850

BK 4 SM 4 JD 2 KL

exponovaný typ

BK 24-28 SM 26-28 JD 26-28

o

KPm KPy RNk hp kb

R Sv Gb

svahy

příkrý stinná

650-850


BK 4 SM 4 JD 2 KL typický moder; středně-mírně kyselá

BK 24-26 SM 24-28 JD 26-28

KPg KMg

ph-h

R Sv (P)

plošiny

plochý

600-800

surový moder; středně-mírně kyselá

SM 4 BK 3 JD 3 hluboká, čerstvě vlhká, drobivá


BK 26-30 JD 24-28 SM 26-30

b

KPy,m b KMy,m hp kb

R Sv F

svahy

mírný stinná

700-900

středně hluboká, čerstvě vlhká, kyprá typický-mullový moder; mírně kyselá

BK 24-26 JD 24-26 SM 24-28

ob

KPm ob KMm

hp-ph R Sv

svahy plošiny

mírný plochý

600-850

BK 4 SM 3 JD 3 typický moder; mírně kyselá

hlub., mírně-čerst. vlhká, kyprádrobivá vyšší pokryvnost (60 - 90%) s převahou bylin; ve stejné dominanci směs čerstvých, stř. bohatých (10): Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Senecio fuchsii, Mycelis muralis, Prenanthes purpurea a chudých (9, 17, 7): Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Carex pilulifera, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium, Calamagrostis villosa

ochuzená 7,3% na svazích a plošinách

1603,92

purpurea, dále sk. 5: Athyrium filix - femina, Dryopteris filix - mas, sk. 6: Galeobdolon luteum, sk. 9: Maianthemum bifolium, Polytrichum formosum, sk.17: Calamagrostis villosa, ale i sk. 7: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium

6

středně kamenitá BK 4 SM 3 JD 3 KL

0,7% vyšší pokryvnost (71%) s převahou bylin; více než 50% zast. sk. 10: Dryopteris carthusiana, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Gymnocarpium dryopteris, Dryopteris dilatata, Senecio fuchsii, Prenanthes

156,1 bukovincová 9 na balvanitých svazích

verticillatum, ostatní méně: sk. 5 = čerstvé, bohaté: Milium effusum, Athyrium filix- femina, Dryopteris filix - mas, sk. 6 = nitrofilní: Galeobdolon luteum, sk. 7: Vaccinium myrtillus, sk.9: Avenella flexuosa, Maianthemum bifolium, Polytrichum formosum, sk. 17: (Homogyne alpina), Calamagrostis villosa

3,8% dosti vysoká pokryvnost (79%) se značnou převahou bylin, nejhojněji zastoupena sk. 10 = čerstvé, střed. bohaté: Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Senecio fuchsii, Prenanthes purpurea, Polygonatum

SM 26-30

idaeus, Oxalis acetosella, Maianthemum bifolium a mechy: Polytrichum formosum, Dicranum scoparium, Plagiothecium curvifolium, (Sphagnum sp. div.) b BK 24-28 849,3 SVĚŽÍ SMRKOVÁ BUČINA KPm hp-ph R Sv F svahy mírný 600-900 BK 4 SM 3 JD 3 KL JD 24-28 b 9 šťavelová na svazích a plošinách typický moder; mírně kyselá Gb plošiny KMm

2,2% vyšší pokryvnost(70 - 80%) s převahou travin (celkově sk. 9, 10, 7): Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa, Calamagrostis epigeios, Luzula pilosa nad bylinami (a keříčky): Vaccinium myrtillus, Rubus

479,0 ULÉHAVÁ KYSELÁ SMRKOVÁ 0 BUČINA třtinová na plošinách

Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Carex pilulifera, Maianthemum bifolium, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium, Rubus idaeus, Senecio fuchsii, Polygonatum verticilatum, Prenanthes purpurea, Dryopteris dilatata

0,5% střední až vyšší pokryvnost (50 - 80%), char. druh. kombinace chudých a středně bohatých především: Dryopteris carthusiana a Oxalis acetosella (oba 10), jako část diferenciální; další stálé a přídatné:

113,1 se šťavelem 8


stř.hluboká, mírně vlhká, kyprádrobivá poměrně vysoká pokryvnost (70 - 90%) s převahou travin; char. druh. kombinace převážně chudých: Calamagrostis arundinacea (9), Vaccinium myrtillus (7), Avenella flexuosa (9), Calamagrostis villosa (17), přídatné: Hieracium murorum, Rubus fruticosus, Prenanthes purpurea, Dryopteris carthusiana, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium

KPm KPy RNk


61,13

0,3%

BK 24-26 SM 24-26 JD 24-26

dosti vysoká pokryvnost (75%) s vyrovnanou účastí jednak bylin a travin, jednak keříčků a mechorostů; nejvíce zastoupena sk. 9 = mírně vlhké, chudé: Avenella flexuosa, Carex pilulifera, Maianthemum bifolium, Plagiothecium curvifolium, Polytrichum formosum; méně sk. 7 = velmi chudé: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium a sk. 10 = čerstvé, stř. bohaté: Dryopteris carthusiana, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, okrajově sk. 17 = + subalpinské: Calamagrostis villosa

KAMENITÁ KYSELÁ SMRKOVÁ 0,4% BUČINA s kapradí osténkatou

90,55

o

hluboká, mírně vlhká, drobivá typický-surový moder; stř.mír.kyselá vysoká pokryvnost (94%) s poměrně značnou převahou bylin a travin nad keříčky a mechorosty, dominantní: Calamagrostis villosa (17); vyrovnané zastoupení sk. 9 (30%): Avenella flexuosa, Hieracium murorum, Maianthemum bifolium, Plagiothecium curvifolium, Polytrichum formosum a sk. 10 (34%): Dryopteris carthusiana, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Senecio fuchsii, menší účast sk. 7 (15%): Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium

BK 22-24 SM 24-28 JD 24-26

6N1

/6Ke/

1,9%

hluboká, mírně vlhká, drobivá typický-surový moder; středně kyselá vyšší pokryvnost (60 - 70%) s převahou keříčků a mechorostů: Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis- idaea, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium, Pleurozium schreberi, Hieracium murorum, (Maianthemum bifolium), Dryopteris carthusiana

BK 4 SM 4 JD 2 JŘ

0,1%

600-900


KPm o KMm

mírný


22 112 ha (lesní pozemky) poznámky k lesnímu typu

BK 24-26 JD 24-26 SM 22-28

plošiny

relief



hp-ph R Sv P (k) Gb

substrát

nadmoř. výška

18,61

KPm o KMm

druh

sklon expoz.

6K9

typ ob

půdní

/bonita /

AVB

BK 24-26 SM 26-28 JD 26-28



422,8 KYSELÁ SMRKOVÁ BUČINA 5 třtinová se šťavelem na plošinách

les.poz.

plocha

6K7

lesní typ



6S

6I

6N

SLT

plocha


Příloha č.: 2

4,9%

1082,73

+%

3,03

0,1%

11,17

0,3%

53,96

+%

5,04

0,5%

100,7 1

SLT-ha

název SLT a lesního typu fytocenosa KPm b KMm

BK 24-26 JD 24-26 SM 24-28

BK 24-28 KMy,m b JD 24-28 KPm SM 26-30 KPy

b

BK 24-28 JD 26-30 SM 28-32

b

KPm b KMm

KPm b(g) KMm

b(g)

KPy KMy RNk

BK 24-28 JD 26-30 SM 28-32

BK 24-26 KL 24-26 SM 26-28

16,66 kapradinová 0,1% na podsvahových deluviích

6V2

650-900


exponovaný typ hlub., mírně-čerst.vlhká, kyprá-drobivá

BK 4 SM 3 JD 3 KL typický moder; mírně kyselá



hp-ph R Sv F k

svahy

příkrý stinná

650-900

exponovaný typ stř.hluboká,čerstvě vlhká,kyprádrobivá

BK 5 JD 3 SM 2 KL typický-mullový moder; mírně kyselá

hp-ph R Sv F

svahy

mírný

650-850 BK 6 SM 2 JD 2 KL

typický-mullový moder; mírně kyselá


ph-h

R Sv F

deluvia úvaly

mírný

650-850

BK 5 JD 2 SM 2 KL 1 JS

R Sv F

svahy úvaly

mírný stinná

650-850

BK 5 JD 2 SM 2 KL 1

hp-ph R Sv F kb Gb

svahy

příkrý srázný stinná

600-900

BK 5 JD 2 SM 2 KL 1

exponovaný typ

OL 22-26 FMm SM 24-28

hp š

(R Sv) Al

roviny aluvií

plochý

800-900

OLŠ 8 SM 2 KL

ochranný les

BK 26-30 JD 26-30 SM 28-32

bg

KPm ,G GLk KMG

hp-ph R Sv F P

svahy

mírný

600-900

JD 4 BK 3 SM 3 KL JS OL mullový-typický moder; mírně kyselá

hluboká,čerstvě vlhká-vlhká, soudržná

7

sylvatica, Stellaria nemorum, Impatiens noli - tangere, Mnium undulatum, Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Calamagrostis villosa, Petasites albus; dominantní opět sk. 5, 6, 9, hlavně 10: Athyrium filix- femina, Carex sylvatica, Urtica dioica, Galeobdolon luteum, Polytrichum formosum, Dryopteris carthusiana, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Gymnocarpium dryopteris, Dryopteris dilatata

1,3% vysoká pokryvnost (90%) se značnou převahou bylin; vlhkomilné (sk. 12, 13, 14, 17) zastoupeny o málo více než u 6V1: Deschampsia caespitosa, Lysimachia nemorum, Aegopodium podagraria, Stachys

SM 30-34

Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Homogyne alpina, Calamagrostis villosa, Petasites albus; dominantní naopak sk. 5, 6, (7), 9 a nejvíce 10: Athyrium filix - femina, Phegopteris connectilis, Galeobdolon luteum, Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Polytrichum formosum, Dryopteris carthusiana, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Prenanthes purpurea, Mnium affine bg BK 26-30 hluboká, vlhká-mokrá, sp.voda 80-100 296,5 devětsilová KPm ,G hp-ph R Sv F svahy mírný 600-900 BK 3 JD 3 SM 3 (KL JS OL) 1 JD 26-32 cm, soudržná 9 v okolí vodotečí mullový moder; mírně kyselá GLk KMG aluvia

2,7% poměrně vysoká pokryvnost (84%) s převahou bylin, vlhkomilné (sk. 12, 13, 14, 17) zastoupeny málo: Deschampsia caespitosa, Lysimachia nemorum, Stellaria nemorum, Impatiens noli - tangere,

605,0 VLHKÁ SMRKOVÁ BUČINA 0 papratková v okolí vodotečí


mělká-středně hluboká, vlhká, sp. voda 50-80 cm+, soudržná poměrně vysoká pokryvnost (80%) s převahou bylin; char. druh. kombinace sk. 10, 12, 13, 14, 15, 11, 6, (17): Oxalis acetosella, Anemone nemorosa, Deschampsia caespitosa, Stachys sylvatica, Petasites albus, Stellaria nemorum, Mnium undulatum, Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Filipendula ulmaria, Caltha palustris, Vignea brizoides, Urtica dioica, (Calamagrostis villosa)

3,03 LUH OLŠE ŠEDÉ + % v úzkém okolí vodotečí


středně hluboká, čerstvě vlhká, drobivá vyšší pokryvnost (60 - 80%) s převahou bylin a kapradin v mozaice hustého pokryvu a volných míst, dominantní: Dryopteris filix - mas (5), Mercurialis perennis, Galeobdolon luteum (6), Oxalis acetosella, Gymnocarpium dryopteris (10), + přídatné: Athyrium filix - femina, Geranium robertianum, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Senecio fuchsii, Prenanthes purpurea, Dryopteris carthusiana, (Calamagrostis arundinacea, Dryopteris dilatata)

11,17 KLENOSMRKOVÁ BUČINA 0,1% kapradinová na balvanitých svazích


hluboká, čerst. vlhká, drobivásoudržná vysoká pokryvnost (80 - 100%) s převahou bylin a kapradin; char. druh. kombinace sk. 5, 10, 17: Athyrium filix - femina, Dryopteris filix - mas, Carex sylvatica, Dryopteris carthusiana, (Gymnocarpium dryopteris), Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Senecio fuchsii, Mycelis muralis, Mnium affine, Atrichum undulatum, Luzula pilosa; nitrofilní sk. 6 jen okrajově jako přídatné: Galeobdolon luteum, Mercurialis perennis

ph-h


hluboká, čerst. vlhká, drobivásoudržná vysoká pokryvnost (80 - 100%) s převahou bylin; char. druh. kombinace sk. 5, 6, 10, 11, 13: Athyrium filix - femina, Carex sylvatica, Mercurialis perennis, Galeobdolon luteum, Geranium robertianum, Urtica dioica, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Senecio fuchsii, Viola sylvatica, Mnium affine, Luzula pilosa, Petasites albus, Stellaria nemorum, (Stachys sylvatica)

6D4

b(g)

KPm b(g) KMm

6V1

příkrý



vysoká pokryvnost (80 - 100%) s převahou bylin; char. druh. skladba sk. 5, 6, 10, 17: Asperula odorata, Actaea spicata, Athyrium filix - femina, Dryopteris filix - mas, Galeobdolon luteum, Mercurialis perennis, Oxalis acetosella, Senecio fuchsii, Prenanthes purpurea, Polygonatum verticillatum; přídatné: Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Mycelis muralis, Mnium affine, Maianthemum bifolium

5,04 BOHATÁ SMRKOVÁ BUČINA + % mařinková na svazích

BK 24-28 JD 26-30 SM 28-32

6L6

svahy

relief

nadmoř. výška

poměrně vysoká pokryvnost (80 - 90%) se značnou převahou bylin a kapradin; char. druh. kombinace sk. 10, 5, 6, (9, 17): Athyrium filix - femina, Dryopteris filix - mas, Gymnocarpium dryopteris, Dryopteris carthusiana, Dryopteris dilatata, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Senecio fuchsii, Prenanthes purpurea, Polygonatum verticillatum, Mycelis muralis, Galeobdolon luteum, Mercurialis perennis, Maianthemum bifolium, Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa

0,5% na prudkých stinných svazích

100,7 SVĚŽÍ KAMENITÁ SVAHOVÁ 1 SMRKOVÁ BUČINA kapradinová

37,30 OBOHACENÁ SMRKOVÁ BUČINA 0,2% devětsilová na podsvah. deluviích

6A3

substrát

hp-ph R Sv F k

druh

sklon expoz.

vyšší pokryvnost (60 - 90%) s převahou bylin: Oxalis acetosella, Senecio fuchsii, Prenathes purpurea, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Mycelis muralis, Maianthemum bifolium; dále Calamagrostis arundinacea, Avenella flexuosa, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium

typ b

půdní

/bonita /

AVB


27,20 SVĚŽÍ SMRKOVÁ BUČINA 0,1% na prudkých svazích

les.poz.

plocha

6D2

6B1

6F1

/6Se/

6S9

lesní typ



6V

6L

6A

6D

6B

6F

SLT

plocha


Příloha č.: 2

0,1%

22,57

0,6%

143,3 8

2,3%

498,9 7

1,2%

265,8 5

SLT-ha

6R2

6R1

6G1

6P1

6O1

/6Vg/

6V9

6V5

lesní typ

název SLT a lesního typu fytocenosa typ bg

půdní

ph-h (k)

druh R Sv F

substrát

svahy úžlabin

relief příkrý stinná


nadmoř. výška


BK 3 JD 3 SM 3 (KL JS) 1 OL




hluboká, čerstvě vlhká-vlhká, sp. voda mimo profil, drobivá



BK 26-28 (GLm) JD 26-30 KPG SM 30-32 KMG h-jh

R Sv F

svahy

mírný

650-850

prameniště hluboká, vlhká-mokrá, spodní voda 50-80 cm+, soudržná

JD 4 SM 4 BK 1 (KL JS OL) 1 mullový moder-mull; mírně kyselá

JD 26-30 PGo SM 28-30

ph-jh

R Sv F

svahy plošiny

plochý mírný

600-850 JD 6 SM 3 BK 1

střídavě zamokřená

SM 26-30 OMm

o

R Sv

plošiny svahy

plochý mírný

600-1000

SM 10 JD OL

přechodová rašelina

SM 26-30 OMm OL 20-22

w

o

R Sv

plošiny svahy

plochý mírný

600-900

SM 9 OL 1 JD sfagnový raš.mör; silně-střed.kyselá

přechodová rašelina

hluboká, mokrá-zbahnělá, sp.voda 20-50cm, drobivá-soudržná velmi vysoká pokryvnost (90 - 100%) s převahou bylin a travin; char. druh. kombinace vlhkomilných sk. 11, 12, 14, 15, 17: Juncus conglomeratus, Cirsium palustre, Deschampsia caespitosa, Vignea remota, Chaerophyllum hirsutum, Mentha aquatica, Myosotis palustris, Filipendula ulmaria, Viola palustris, Carex fusca, Equisetum fluviatile, Scirpus sylvaticus, Caltha palustris, Crepis paludosa, Lysimachia vulgaris, Sphagnum spec. div., Calamagrostis villosa, Trientalis europaea; přídatné: Oxalis acetosella, Equisetum sylvaticum, Potentilla erecta, Athyrium filix - femina, Rumex arifolius

12,13 olšová v terénních pokleslinách 0,1% a na mírných svazích

rašelinný mör; silně kyselá

hluboká, mokrá-zbahnělá, sp.voda 30-70cm, drobivá-soudržná vysoká pokryvnost (80 - 100%) se značným překryvem, dominantní a stálé: Athyrium filix - femina, Avenella flexuosa, Oxalis acetosella, Dryopteris carthusiana, Sphagnum spec. div., Polytrichum commune, Calamagrostis villosa, Trientalis europaea, přídatné: Vaccinium myrtillus, Maianthemum bifolium, Homogyne alpina,(Senecio fuchsii), Luzula pilosa, Polytrichum formosum, Equisetum sylvaticum

SVĚŽÍ RAŠELINNÁ SMRČINA + % šťavelová na pokleslých plošinách

10,44

vysoká pokryvnost (88%) se značnou převahou bylin; velmi pestrá druhová kombinace vlhkomilných sk. 11 - 15, 17 (54%): Juncus conglomeratus, Ajuga reptans, Deschampsia caespitosa, Ranunculus repens, Equisetum sylvaticum, Stellaria nemorum, Impatiens noli - tangere, Mnium undulatum, Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Crepis paludosa, Calamagrostis villosa; dominantní a stálé i průměrné (sk. 5, 9, 10): Athyrium filix - femina, Maianthemum bifolium, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Senecio fuchsii, Sphagnum spec. div.

hlub.,stříd.vlhká,sp.voda100cm,soudrž moder-raš.sur.moder; mír.. stř.kyselá 1,2% poměrně vysoká pokryvnost (80 - 90%) s převahou bylin, dosti je i travin; dominantní i stálé: Maianthemum bifolium (9), Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Senecio fuchsii, Mycelis muralis (vše 10), Calamagrostis villosa (17), přídatné: Avenella flexuosa, Luzula pilosa, Vignea brizoides, Lysimachia vulgaris, Polytrichum commune, Sphagnum spec. div.; okrajově: Athyrium filix - femina, Dryopteris carthusiana t 498,9 KYSELÁ SMRKOVÁ JEDLINA ph-jh R Sv F plošiny plochý 600-900 střídavě zamokřená JD 24-28 PGm JD 6 SM 3 BK 1 BŘ 7 třtinová na plošinách a mír. svazích hluboká.,střídavě vlhká,sp.voda 60surový moder; středně-silně kyselá P svahy mírný SM 26-28 PGo 100 cm, soudržná 2,3% vyšší pokryvnost (76%) s menší převahou bylin nad travinami a mechorosty; nejvíce zastoupena sk. 9: Avenella flexuosa, Maianthemum bifolium, Plagiothecium curvifolium, Polytrichum formosum, a sk. 10: Dryopteris carthusiana, Oxalis acetosella, Rubus fruticosus, spolu ve sk. 17: Calamagrostis villosa; z vlhkomilných sk. 11: Juncus conglomeratus, (Luzula pilosa), sk. 12: Equisetum sylvaticum a sk. 16: Sphagnum girgensohnii, Polytrichum commune, nechybí ani sk. 7: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium 143,3 PODMÁČENÁ SMRKOVÁ JEDLINA JD 26-30 GLo ph-jh R Sv F plošiny plochý 600-900 stagnující voda JD 4 SM 4 OL 2 OS BŘ 8 přesličková na pokleslých plošinách OL 24-26 GLmB raš.mullový moder; mír.-střed.kyselá hlub.,mokrá,sp.voda 30-50 P svahy mírný cm,soudrž.- vazká 0,6% a mírných svazích SM 28-32

265,8 SVĚŽÍ SMRKOVÁ JEDLINA šťave5 lová na plošinách a mírných svazích

vysoká pokryvnost (80 - 100%) s převahou bylin; Equisetum sylvaticum jako částečně difer.; char. druh. kombinace sk. 5, 10, 12 - 15, 17: Athyrium filix - femina, Oxalis acetosella, Ajuga reptans, Petasites albus, Festuca gigantea, Crepis paludosa, Lysimachia vulgaris, Calamagrostis villosa, Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Mnium undulatum, okrajově: Sphagnum spec. div.

0,7% na zabahňujících plochách

162,3 PODMÁČENÁ SMRKOVÁ BUČINA 6 s přesličkou

poměrně vysoká pokryvnost (70 - 90%%) s převahou kapradin, dominantní: Athyrium filix- femina, Dryopteris filix - mas (5), Dryopteris carthusiana (10), Oxalis acetosella (10), Petasites albus; stálé až přídatné: Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Senecio fuchsii, Luzula pilosa, Galeobdolon luteum, Calamagrostis villosa, (Cicerbita alpina, Blechnum spicant), Mnium affine, Dryopteris dilatata

BK 26-30 KPm ,G bg JD 26-30 KMm ,G SM 28-32 KPy KMy

/bonita /

AVB


18,78 VLHKÁ SMRKOVÁ BUČINA 0,1% úžlabní v potočních zářezech

les.poz.

plocha


přídatné: Homogyne alpina, Dryopteris carthusiana, Dryopteris dilatata, Plagiothecium undulatum

8

0 borůvková na vrcholových svazích surový moder-mör; střed.-sil. kyselá stř.hluboká-mělká, vlhká-suchá, kyprá BK 14-16 0,6% vyšší pokryvnost (60 - 80%) s převahou keříčků a travin; dominantní a stálé: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium (oba 7), Avenella flexuosa, Polytrichum formosum (oba 9), Calamagrostis villosa (17),


2,1%

8

7. BUKOSMRKOVÝ lesní veg. stupeň - horský - supramontánní - / vegetační doba 110 dní, průměrná teplota 4,0o - 4,5oC, roční srážky 1050 - 1200 mm, Langův dešťový faktor 265, perhumidní oblast/ hp k R Sv svahy mírný 900-1100 SM 8 BK 2 JD BŘP JŘ ochranný les SM 16-20 PZH 7Z 482,7 7Z1 140,4 ZAKRSLÁ BUKOVÁ SMRČINA

6R

6G

6P

6O

SLT

plocha


Příloha č.: 2

11,3%

2497,78

+%

6,64

SLT-ha

hp k

SM 18-20 PZH BK 14-16

R Sv

substrát

plošiny svahy



nadmoř. výška SM 7 BK 2,5 JD 0,5 BŘP JŘ




ochranný les



hp-h

R Sv

svahy

mírný

850-1100 SM 7 BK 2,5 JD 0,5 BŘP JŘ

ochranný les

SM 18-22 PZH b BK 18-22 KPm

hp-ph R Sv F k

svahy

mírný

900-1050

SM 6 BK 3 JD 0,5 KL 0,5 JŘ

ochranný les

7K5

900-1050

SM 7 BK 2,5 JD 0,5 JŘ

204,2 s kapradí osténkatou hp R Sv svahy mírný 900-1000 SM 7 BK 2 JD 1 JŘ KL kamenitější SM 22-26 PZH 8 na mírně kamenitých svazích středně hluboká, mírně vlhká, drolivá surový moder; středně kyselá k příkrý BK 18-20 KPy 0,9% střední až vyšší pokryvnost (50 - 80%) s převahou kapradin a travin: Dryopteris carthusiana, Dryopteris dilatata, Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa, Carex pilulifera, Maianthemum bifolium, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium, Plagiothecium curvifolium 364,0 metlicová se šťavelem hp-ph R Sv svahy mírný 900-1000 SM 6 BK 3 JD 1 KL JŘ přechod do 7S SM 24-28 PZH o 5 na svazích hluboká, mírně vlhká, kyprá-drobivá surový moder; středně kyselá k BK 20-22 KPm 1,6% jen střední a vyšší pokryvnost (56%) s nevelkou převahou travin; 60% zast. sk. 7, 9, tedy chudé: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium, Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Maianthemum bifolium, Plagiothecium curvifolium, Polytrichum formosum, 40% sk. 10 a 17, tedy stř. bohaté: Dryopteris carthusiana, Oxalis acetosella, Polygonatum verticillatum, (Prenanthes purpurea, Gymnocarpium dryopteris), Calamagrostis villosa, (Homogyne alpina), Dryopteris dilatata

plochý

7K4

plošiny

surový moder; středně kyselá

9

stř.hluboká, mírně vlhká, kyprádrobivá velmi vysoká pokryvnost (96%) se značnou převahou travin; nejvíce zastoupena sk. 17 (43%) = + subalpinské: Calamagrostis villosa, Homogyne alpina, Trientalis europaea, Plagiothecium undulatum, méně sk. 7 (21%) = velmi chudé: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium a sk. 9 (33%) = mírně vlhké, chudé: Avenella flexuosa, Plagiothecium curvifolium, Polytrichum formosum, okrajově sk. 10 (3%) = čerstvé, středně bohaté: Dryopteris carthusiana, Dryopteris dilatata, (Oxalis acetosella)

hp-ph R Sv k


SM 22-26 PZH BK 18-20

1011,78

typický moder; středně-mírně kyselá stř.hlub.,čerstvě vlhká, kyprá-drobivá vysoká pokryvnost (90%) se značnou účastí šťavele: Oxalis acetosella, dále nejvíce sk. 17 = subalpinské: Calamagrostis villosa, Trientalis europaea; dále Dryopteris dilatata, Homogyne alpina, Avenella flexuosa, Athyrium distentifolium, Plagiothecium undulatum hřebeny mírný 6,64 SKELETOVÁ BUKOVÁ SMRČINA 900-1000 SM 7 BK 2 JD 0,5 BŘP 0,5 JŘ ochranný les SM 18-22 RNz hp R Sv svahy mělká, mírně vlhká, kyprá surový moder; středně-silně kyselá + % na skaliskách příkrý BK 18-20 KPy k b sk různorodá pokryvnost , nízká až vysoká (30 - 100%) dominantní a stálé: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium (oba 7), Avenella flexuosa, Polytrichum formosum (oba 9), Dryopteris carthusiana (10), Calamagrostis villosa (17), přídatné: Maianthemum bifolium, (Oxalis acetosella, Blechnum spicant, Polytrichum commune) 179,6 KYSELÁ BUKOVÁ SMRČINA hp R Sv plošiny plochý 950-1080 SM 8 BK 2 JD BŘP JŘ ochranný les, (přechod do 7Z) SM 20-24 PZH o 1 hřebenová stř.hluboká-mělká, mírně vlhká, kyprá surový moder-mör; stř.-silně kyselá k svahy mírný BK 18-20 KPm 0,8% vyšší pokryvnost (70%) se značnou převahou travin: Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Maianthemum bifolium, Vaccinium myrtillus, (Homogyne alpina), Polytrichum formosum, Dicranum scoparium, Dicranella heteromalla, Dryopteris carthusiana 455,6 metlicová hp-ph R Sv svahy mírný 900-1000 SM 7 BK 2,5 JD 0,5 JŘ SM 22-26 PZH 1 na svazích hluboká, mírně vlhká, kyprá-drobivá surový moder; středně kyselá k BK 18-20 2,1% jen střední a vyšší pokryvnost (58%) s převahou travin, nejvíce zast. sk. 9 (40%) = mírně vlhké, chudé: Avenella flexuosa, Maianthemum bifolium, Calamagrostis arundinacea, Polytrichum formosum, Plagiothecium curvifolium, Dicranella heteromalla a sk. 7 (31%) = velmi chudé: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium, poněkud méně sk. 10 (12%) = čerstvé, stř. bohaté: Dryopteris carthusiana a sk. 17 (17%) + subalpinské: Calamagrostis villosa, (Homogyne alpina), Dryopteris dilatata 46,98 borůvková hp k R Sv svahy plochý 900-1000 SM 7 BK 2,5 JD 0,5 JŘ SM 20-22 PZH stř.hluboká, mírně vlhká-suchá, kyprá surový moder-mör; silně kyselá 0,2% na svazích (a plošinách) plošiny mírný BK 18-20 dosti vysoká pokryvnost (70 - 100%) se značnou převahou keříčků; silně dominantní: Vaccinium myrtillus (7); stálé a přídatné: Vaccinium vitis - idaea, Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Dryopteris carthusiana, Carex pilulifera, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium, (Homogyne alpina, Pleurozium schreberi)

2,55 se šťavelem + % na vrcholových mírných svazích

úžlabiny příkrý typický moder; středně-mírně kyselá hluboká, čerstvě vlhká, kyprá-drobivá vysoká pokryvnost (80 - 100%) se značnou převahou kapradin; dominantní: Athyrium filix - femina, Dryopteris filix - mas (5), Athyrium distentifolium, Dryopteris dilatata, Calamagrostis villosa (17); stálé a přídatné: Maianthemum bifolium, (Senecio fuchsii), Oxalis acetosella, Homogyne alpina, Trientalis europaea, Plagiothecium undulatum

SM 18-20 PZH e BK 18-20 KPm

surový moder; středně kyselá

7K3

/7Km/

7K2

7K1

/7Kz/

7K0

7Y0

7Z6

druh

půdní typ

/bonita /

AVB

stř.hluboká, mírně vlhká, kyprádrobivá vysoká pokryvnost (91%) s převahou travin, nejvíce zast. sk. 17 = subalpinské: Calamagrostis villosa, Trientalis europaea a sk. 9 = mírně vlhké, chudé: Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Maianthemum bifolium, Plagiothecium curvifolium, Polytrichum formosum, méně sk. 7 = velmi chudé: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium a sk. 10 = čerstvé, stř. bohaté: Dryopteris carthusiana, Dryopteris dilatata, Oxalis acetosella; přídatné: Homogyne alpina, Carex pilulifera, Plagiothecium undulatum

23,82 s papratkou alpinskou na vrcholo0,1% vých mírných svazích a v úžlabinách

1,4%

7Z4



316,0 ZAKRSLÁ BUKOVÁ SMRČINA 1 třtinová na vrcholových plošinách

les.poz.

plocha

7Z2

lesní typ



7K

7Y

SLT

plocha


Příloha č.: 2

1,0%

217,0 9

0,3%

69,26

0,1%

24,56

1,1%

251,8 2

SLT-ha

název SLT a lesního typu fytocenosa typ

půdní substrát

hp-ph R Sv k

druh

hp-ph R Sv kb

hp-ph R Sv F (k)

SM 22-26 KPy BK 20-22 RNz

SM 26-30 KPm o BK 24-26 KPm

26,61 se šťavelem 0,1% na kamenitých svazích

7N3

7V2

SM 6 BK 3 JD 1 JŘ KL


přechod do 7S



příkrý

850-1000

SM 7 BK 2,5 JD 0,5 KL

svahy

příkrý stinná

850-1000

SM 7 BK 2,5 JD 0,5 KL


exponovaný typ

exponovaný typ

svahy

mírný

850-1000

SM 5 BK 4 JD 1 KL

SM 26-28 KPm BK 24-26 KPy

b

hp-ph R Sv F k

svahy

příkrý stinná

850-1000

SM 6 BK 3 JD 1 KL typický-mullový moder; mírně kyselá

hluboká,čerstvě vlhká,kyprá-drobivá

exponovaný typ

bg

SM 28-30 KPm BK 24-28 KPG GLk

hp-h

R Sv

svahy

mírný

850-1000

SM 7 BK 1 JD 1 KL 1

10

hlub.,vlhká, sp.voda 100 cm, soudržná mullový moder; mírně kyselá 0,6% vysoká pokryvnost (80 - 100%) se stejnoměrným zastoupením bylin i kapradin; char. druh. kombinace sk. 5, 10, (13), 17: Athyrium filix - femina, Oxalis acetosella, Senecio fuchsii, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Mycelis muralis, Mnium affine, (Petasites albus , Mnium undulatum), Calamagrostis villosa, Athyrium distentifolium, Streptopus amplexifolius, Trientalis europaea, Plagiothecium undulatum, okrajově: Avenella flexuosa, Dryopteris carthusiana, Dryopteris filix - mas bg 20,33 devětsilová SM 28-30 KPm ph-h R Sv svahy mírný 850-1000 SM 7 BK 1 JD 1 KL 1 JS hluboká, vlhká-mokrá,sp.voda 60-100 mullový moder; mírně kyselá 0,1% v okolí vodotečí BK 24-28 KPG GLk cm, soudržná vysoká pokryvnost (80 - 100%) s převahou bylin, dominantní a stálé: Athyrium filix - femina (5), Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Senecio fuchsii, (vše 10), Petasites albus, Stachys sylvatica (oba 13), Athyrium distentifolium, Calamagrostis villosa (oba 17), přídatné: Urtica dioica, Carex sylvatica, Mnium undulatum, Chaerophyllum hirsutum, Cicerbita alpina, Plagiothecium undulatum

135,9 VLHKÁ BUKOVÁ SMRČINA 7 papratková v okolí vodotečí

vysoká pokryvnost (80 - 100%) s převahou kapradin; dominantní a stálé: Athyrium filix - femina, Dryopteris filix - mas, Milium effusum (vše 5), Galeobdolon luteum, Mercurialis perennis, Urtica dioica, Allium ursinum (vše 6), Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Prenanthes purpurea, Senecio fuchsii, Gymnocarpium dryopteris, Dryopteris carthusiana (vše 10), Dryopteris dilatata, Arthyrium distentifolium, Calamagrostis villosa (17), přídatné: Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium

SVĚŽÍ KAMENITÁ SVAHOVÁ 0,3% BUKOVÁ SMRČINA kapradinová na prudkých stinných svazích

hluboká, čerstvě vlhká, kyprá-drobivá typický moder; mírně kyselá poměrně vysoká pokryvnost (80 - 90%) s převahou bylin; char. druh. kombinace středně bohatých: Oxalis acetosella, Rubus idaeus, (Rubus fruticosus), Senecio fuchsii, Prenanthes purpurea (vše 10), Athyrium filix - femina (5), Calamagrostis villosa, Homogyne alpina, Trientalis europaea (17); přídatné: Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Maianthemum bifolium, Polytrichum formosum, (Calamagrostis arundinacea)

b

stř.hlub.,mír.-čerst.vlhká,kyprá-drobivá typický moder; středně kyselá střední a vyšší pokryvnost (50 - 80%); char. druh. kombinace většiny chudých a menšiny stř. bohatých: Dryopteris carthusiana, Dryopteris dilatata a jako částečně difer.: Oxalis acetosella (oba 10), další stálé až přídatné: Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Polytrichum formosum, Dicranum scoparium, Rubus idaeus, Polygonatum verticillatum, (Gymnocarpium dryopteris, Homogyne alpina, Athyrium distentifolium)

24,56 SVĚŽÍ BUKOVÁ SMRČINA 0,1% šťavelová na svazích

69,26

svahy

stř.hluboká, mírně vlhká, kyprádrobivá střední až vysoká pokryvnost (50 - 90%) s převahou travin, char. druh. kombinace sk. 9, 7 10, 17: Calamagrostis arundinacea, Avenella flexuosa, Hieracium murorum, Polytrichum formosum, Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium, Dryopteris carthusiana, Prenanthes purpurea, Calamagrostis villosa, Homogyne alpina

R Sv

hp k

7V1

900-1000



Dicranella heteromalla, dále sk. 7 (27%): Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium, sk. 10 (18%): Dryopteris carthusiana, Oxalis acetosella, Gymnocarpium dryopteris, Dryopteris dilatata a sk. 17 (16%): Calamagrostis villosa, Homogyne alpina, Trientalis europaea, Blechnum spicant, Athyrium distentifolium, Plagiothecium undulatum

SM 22-26 PZH BK 18-22 KPy

7F1

plochý

nadmoř. výška

0,7% vyšší pokryvnost (68%) s nevýraznou převahou travin; nejvíce zast. sk. 9 (38%): Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Maianthemum bifolium, Plagiothecium curvifolium, Polytrichum formosum,

64,38 se třtinou rákosovitou 0,3% na svazích

7S1

plošiny

relief

sklon expoz.

hluboká, mírně vlhká, kyprá-drobivá surový moder; středně kyselá 1,0% dosti vysoká pokryvnost (86%) s převahou travin; převládá sk. 9 (35%): Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Maianthemum bifolium, Plagiothecium curvifolium, Polytrichum formosum, Dicranella heteromalla a sk. 17 (30%): Calamagrostis villosa, (Homogyne alpina), Trientalis europaea, Blechnum spicant nad sk. 7 (15):Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium, a sk. 10 (19%): Dryopteris carthusiana, Oxalis acetosella, Senecio fuchsii, Prenanthes purpurea, Dryopteris dilatata 3,59 na prudkých svazích hp R Sv svahy příkrý 900-1000 SM 7 BK 2,5 JD 0,5 JŘ exponovaný typ SM 22-26 PZH středně hluboká, mírně vlhká, kyprá surový moder; středně kyselá +% k BK 18-20 vyšší pokryvnost (60 - 70%) s převahou keříčků a mechorostů: Vaccinium myrtillus, (Vaccinium vitis - idaea), Polytrichum formosum, Dicranum scoparium, Plygiothecium curvifolium, dále Calamagrostis arundinacea, Hieracium murorum, Dryopteris dilatata 160,8 KAMENITÁ KYSELÁ BUKOVÁ hp R Sv svahy příkrý 900-1000 SM 7 BK 2,5 JD 0,5 KL SM 22-26 PZH exponovaný typ 3 SMRČINA s kapradí osténkatou středně hluboká, mírně vlhká, kyprá surový moder; středně-silně kyselá k BK 18-20 KPy

SM 24-28 PZH o BK 20-22 KPm

/bonita /

AVB


231,8 KYSELÁ BUKOVÁ SMRČINA 8 třtinová se šťavelem na plošinách

les.poz.

plocha

7N2

7N1

/7Ke/

7K9

7K6

lesní typ



7V

7F

7S

7N

SLT

plocha


Příloha č.: 2

0,1%

22,15

+%

9,71

0,5%

118,5 9

2,3%

507,8 9

SLT-ha

7R5

7R4

7R2

7G1

7T1

7P1

/7Vg/

7V9

7V4

lesní typ

název SLT a lesního typu fytocenosa typ bg

půdní substrát

hp-ph R Sv (k)

druh svahy

relief příkrý stinná


nadmoř. výška


SM 7 BK 1 JD 1 KL 1 JS




hluboká, čerst.vlhká-vlhká, sp. voda mimo profil, drobivá



SM 28-32 GLm BK 24-26 GLk

B

ph-jh

R Sv

svahy

mírný

850-1000

prameniště hluboká, vlhká-mokrá, spodní voda 50-80 cm +, soudržná

SM 7 BK 1 JD 1 (KL OL) 1 JS surový moder; středně kyselá

SM 24-26 PGo g JD 22-24 PZH PZG

ph-jh

R Sv P

plošiny svahy

plochý

900-1000 SM 8 JD 2 JŘ OL

střídavě zamokřená

SM 24-28 GLo B JD 22-26 GLm jh

R Sv úpadliny

plošiny

plochý

700-900

SM 8 JD 2 OL rašelinný mullový moder; stř. kyselá

hluboká, mokrá-zbahnělá, sp. voda 30-50 cm, soudržná-vazká

stagnující voda

SM 20-24 OMm f OMm

o

R Sv

plošiny

plochý

700-900

chudé rašeliniště

SM 22-24 OMm f OMm

o

R Sv

plošiny

plochý

700-900

SM 9 BŘP 1 JŘ


SM 20-24 OMm f OMm o

R Sv

plošiny úpadliny

plochý

700-900

SM 9 BŘP 1 JŘ sfagnový rašelinný mör; silně kyselá


hluboká, mokrá-zbahnělá., sp. voda 20-40 cm, drobivá-soudržná (velmi) vysoká pokryvnost (90 - 100%); dominantní: Sphagnum spec. div., Polytrichum commune (oba 16); další char. druh. kombinace: Vaccinium myrtillus, Calamagrostis villosa, Deschampsia caespitosa, Dryopteris carthusiana, Vignea echinata, Equisetum sylvaticum, Bazzania trilobata

1,42 rašeliníková + % na pokleslých plošinách a úpadech

sfagnový rašelinný mör; silně kyselá

hluboká, mokrá, sp. voda 30-50 cm, drobivá-soudržná vyšší pokryvnost (70 - 80%), char. druh. kombinace sk. 7, 9, 10, 11, 16, 17: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium, Avenella flexuosa, Maianthemum bifolium, Polytrichum formosum, Dryopteris dilatata, Dryopteris carthusiana, Luzula pilosa, Sphagnum spec. div., Polytrichum commune, Calamagrostis villosa, Trientalis europaea, (Homogyne alpina)

18,07 s kapradí širolistou 0,1% na pokleslých plošinách

sfagnový-mokrý raš.mör; sil. kyselá

SM 9 BŘP 1 JŘ

11

hluboká, vlhká-mokrá, sp. voda 60 cm, drobivá-soudržná vyšší pokryvnost (60 - 80%) s převahou keříčků; dominantní: Vaccinium myrtillus (7), Sphagnum spec. div. (16), další char. druh. kombinace: Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa, Maianthemum bifolium, Trientalis europaea, (Vaccinium vitis - idaea, Dryopteris carthusiana), Polytrichum commune

2,66 KYSELÁ RAŠELINNÁ SMRČINA + % borůvková na pokleslých plošinách

vysoká pokryvnost (80 - 100%) s převahou bylin; pestrá druhová kombinace vlhkomilných skupin 12, 15 (16, 17): Equisetum sylvaticum, Deschampsia caespitosa, Petasites albus, (Stellaria nemorum), Mnium undulatum, Chaerophyllum hirsutum, Myosotis palustris, Viola palustris, Cirsium oleraceum, Crepis paludosa, Lysimachia vulgaris, Scirpus sylvaticus, Sphagnum spec. div., Calamagrostis villosa, Trientalis europaea, přídatné: Avenella flexuosa, Dryopteris carthusiana, Oxalis acetosella, Athyrium filix - femina

9,71 PODMÁČENÁ JEDLOVÁ SMRČINA + % přesličková na zbahnělých plošinách a mírných svazích

vysoká pokryvnost (93%) s převahou travin, char. zastoupení sk. 11, 12, 14 - 16: Juncus conglomeratus, Deschampsia caespitosa, Lysimachia nemorum, Equisetum sylvaticum, Mnium punctatum, Vignea cinerea, Vignea echinata, Crepis paludosa, Sphagnum spec. div., Polytrichum commune, nejhojnější ovšem sk. 17: Calamagrostis villosa, Homogyne alpina, Trientalis europaea, Rumex arifolius, Plagiothecium undulatum, dále sk. 7, 9, 10: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium, Avenella flexuosa, Maianthemum bifolium, Dryopteris carthusiana, Oxalis acetosella

hluboká, střídavě vlhká, sp. voda raš.surový moder; střed.-silně 50-100 cm, soudržná kyselá 2,3% dosti vysoká pokryvnost (82%) s převahou travin, nejvíce zastoupeny sk. 17 = + subalpinské: Calamagrostis villosa, Plagiothecium undulatum, (Homogyne alpina, Trtientalis europaea) a hlavně sk. 9 = mírně vlhké, chudé: Avenella flexuosa, Maianthemum bifolium, Plagiothecium curvifolium, Polytrichum formosum, méně důležité sk. 16 = rašelinné: Sphagnum spec. div., Polytrichum commune a sk. 7 = velmi chudé: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium 118,5 PODMÁČENÁ CHUDÁ JEDLOVÁ 650-950 SM 22-24 GLo ph-jh R Sv P pokles- mírný stagnující voda SM 8 JD 1 BŘ 1 JŘ 9 SMRČINA rašeliníková sfagnový rašelinný mör; silně kyselá hluboká, mokrá, sp.voda 40-80 cm, JD 20-22 OMG liny soudržná 0,5% v terénních pokleslinách svahy

507,8 KYSELÁ JEDLOVÁ SMRČINA 9 třtinová na plošinách a mír. svazích

vysoká pokryvnost (80 - 100%) s převahou bylin: Equisetum sylvaticum jako diferenciální druh; char. druh. kombinace sk. 5, 10, 12-15, 17: Athyrium filix - femina, Oxalis acetosella, Ajuga reptans, Petasites albus, Senecio rivularia, Crepis paludosa, Lysimachia vulgaris, Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alterifolium, Calamagrostis villosa, Sphagnum spec. div., Mnium undulatum

21,78 PODMÁČENÁ BUKOVÁ SMRČINA 0,1% s přesličkou na zabahnělých plochách

poměrně vysoká pokryvnost (70 - 90%) s převahou kapradin, dominantní: Athyrium filix - femina, Dryopteris filix- mas (oba 5), Athyrium distentifolium (17), stálé až přídatné: Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Senecio fuchsii, Galeobdolon luteum, Mnium affine, (Petasites albus, Mnium undulatum), Cicerbita alpina, Blechnum spicant, Homogyne alpina, (Stellaria nemorum), Calamagrostis villosa, Dryopteris dilatata

SM 28-30 KPm BK 24-28 KPG KPy

/bonita /

AVB


39,01 VLHKÁ BUKOVÁ SMRČINA 0,2% úžlabní v potočních zářezech

les.poz.

plocha



7R

7G

7T

7P

SLT

plocha


Příloha č.: 2

SLT-ha

lesní typ

les.poz.

plocha

název SLT a lesního typu fytocenosa /bonita /

AVB

PLO 25 - ORLICKÉ HORY typ

půdní druh

substrát

relief

sklon expoz.

Charakteristiky lesních typů nadmoř. výška humusová forma; acidita půdy




33,43

+%

3,26

0,2%

8R1

8T1

8Z4

12

(velmi) vysoká pokryvnost (90 - 100%) se vzájemným překryvem keříčků a travin, mechorostů; vůdčí: Eriophorum vaginatum (16), dále char. převaha druhů sk. 16 = rašelinných: Andromeda polifolia, Drosera rotundifolia, Oxycoccus palustris, Vaccinium uliginosum, Carex pauciflora, Polytrichum commune, Sphagnum spec. div., dále sk. 7, 15, 17: Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis - idaea, Calluna vulgaris, Carex fusca, Calamagrostis villosa

vyšší pokryvnost (60 - 80%); mozaika hustého pokryvu a volných rašelinných míst, dominantní: Molinia arundinacea (11), Calamagrostis villosa (17), další char. druh. kombinace: Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Deschampsia caespitosa, Dryopteris carthusiana, Polytrichum commune, Sphagnum spec. div. 1000-1100 SM 8 (KOS BŘP) 2 3,26 VRCHOVIŠTNÍ SMRČINA SM 16-18 OMf o R Sv plošiny plochý vrchovištní rašelina, ochranný les rašelinný mör; silně-vel. silně kyselá hluboká, mokrá-zbahnělá, sp. voda + % suchopýrová na pokleslých 20-40 cm, soudržná vrcholových plošinách

0,2%

33,43

0,7%

147,9 3

stř.hlub.-mělká,mír.vlhká-suchá,kyprá surový moder-mör; silně kyselá RMf k poměrně vysoká pokryvnost (70 - 90%) s převahou keříčků a mechorostů, dominantní: Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium (oba 7), Polytrichum formosum (9); další stálé až přídatné: Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Dryopteris carthusiana, (Nardus stricta), Homogyne alpina, Trientalis europaea, (Plagiothecium undulatum, Dryopteris dilatata) h 1000-1100 SM 8 JŘ 2 hp R Sv plošiny plochý ochranný les SM 16-20 PZH třtinová na vrcholových plošinách a stř.hlub.-mělká,mír.vlhká,kypráraš.surový moder-mör; silně kyselá RMf k svahy mírný mírných svazích drobivá poměrně vysoká pokryvnost (87%) s převahou travin, vůdčí: Calamagrostis villosa (17), další char. druh. kombinace sk. 7 (18%), 9 (41%), 10 (7%), 16 (1%) a 17 (33%): Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium, Avenella flexuosa, Maianthemum bifolium, Plagiothecium curvifolium, Polytrichum formosum, Dryopteris carthusiana, Dryopteris dilatata, (Oxalis acetosella), Sphagnum acutifolium, Homogyne alpina, Trientalis europaea, Athyrium distentifolium, Plagiothecium undulatum 1000-1100 SM 8 BŘP(JŘ) 2 ph-jh R Sv plošiny plochý ochranný les PODMÁČENÁ ZAKRSLÁ SMRČINA SM 16-20 GLo t hluboká, vlhká-mokrá, sp. voda 30-70 raš.sur.moder-raš.mör; silně kyselá PZG bezkolencová - rašeliníková cm, soudržná na vrcholových plošinách

0,2% borůvková na vrcholových svazích


8R

8T

0,9%

2

8. SMRKOVÝ lesní vegetační stupeň - vysokohorský - oreální - / vegetační doba 80 dní, průměrná teplota 4,0o - 2,5oC, roční srážky 1200 - 1500 mm, Langův dešťový faktor 433, perhumidní oblast/ h 1000-1100 SM 8 JŘ 2 hp R Sv svahy mírný ochranný les SM 16-20 PZH 8Z 184,7 8Z2 36,79 JEŘÁBOVÁ SMRČINA

SLT

plocha


Příloha č.: 2


-

litozem typická ranker kambický ranker podzolový luvizem typická kambizem (typická) oligotrofní kambizem (typická) oligotrofní podzolovaná kambizem (typická) oligomezotrofní kambizem (typická) mezotrofní kambizem eutrická (eutrofní) kambizem eutrická, oglejená kambizem eutrická, ve spodině slabě oglejená kambizem mezotrofní, ve spodině slabě oglejená kambizem mezotrofní oglejená kambizem luvická kambizem rankerová podzol humusový podzol humusový, hluboce výrazný podzol humusový oglejený podzol glejový rašelinný kryptopodzol (typický) oligotrofní kryptopodzol (typický) oligomezotrofní kryptopodzol (typický) mezotrofní kryptopodzol mezotrofní oglejený kryptopodzol mezotrofní, ve spodině oglejený kryptopodzol typický oglejený kryptopodzol typický erodovaný kryptopodzol rankerový pseudoglej kambický pseudoglej typický rašelinný pseudoglej rašelinový (organozemní) glej typický glej typický zbahnělý glej mullový glej kambický (hnědý) glej rašelinový (organozemní) glej pseudoglejový (semiglej) organozem typická organozem glejová organozem typická saprická (slatinná) organozem typická fibrická (vrchovištní) fluvizem typická fluvizem kambická kryptopodzol glejový kambizem glejová regozem psefitická kambizem rankerová nasycená -

rula svor fylit amfibolit pískovec granodiorit gabro alluviální náplav

sl. - slunná stin. - stinná růz. - různá

R Sv F Af P G Gb Al

rovina o plošina = (0 - 5 ) o velmi mírný svah = (5 - 10 ) o mírný svah = (10 - 20 ) o příkrý svah = (20 - 30 ) o srázný svah = (30 - 45 ) velmi srázný svah = (45 -

hlinitopísčitá písčitohlinitá hlinitá jílovitohlinitá organická slabě štěrkovitá štěrkovitá slabě kamenitá kamenitá balvanitá skalnatá

expozice:

-

substrát

sklon:

hp ph h jh o (š) š (k) k b sk

půdní druh:



LIm RNk RNz LMm o KMm op KMm ob KMm b KMm KMe g KMe (g) KMe b(g) KMm bg KMm KMl KMy PZH h PZH g PZH t PZG o KPm ob KPm b KPm bg KPm b(g) KPm g KPm e KPm KPy PGk t PGm PGo GLm B GLm l GL GLk GLo GLg OMm OMG W OMm f OMm FMm FMk KPG KMG RMf n KMy

půdní typ (včetně subtypu, variety, příp. formy):

Vysvětlivky:


Příloha č.2

13





Příloha č.: 2

14

Příloha č. 2 NÁVRH LATINSKÝCH A ANGLICKÝCH EKVIVALENTŮ SLT 3. lvs 3L 5. lvs 5Y 5K

5N

5I 5S

5F 5B 5H 5D

5A

5J

5L 5U 5V

5P 5G 6. lvs 6Z 6Y 6K

6N

6I 6S

6F 6B 6D 6A 6L 6V

LT

Latinské ekvivalenty

PLO 25 – ORLICKÉ HORY Anglické ekvivalenty

3L1 3L2

Fraxineto - Alnetum alluviale (rivulare) Fraxineto - Alnetum fontinale (paludosum)

Ash alder forest

5Y0 5K1 5K3 5K6 5K7 5K9 5N1 5N2 5N3 5I1 5S1 5S4 5S6 5S9 5F1 5B1 5B9 5H1 5D3 5D4 5D5 5A1 5A3 5A5 5J1 5J3 5J9 5L5 5U1 5U3 5V1 5V2 5V3 5V9 5P1 5G1

Abieto - Fagetum saxatile Abieto - Fagetum acidophilum - Avenella flexuosa Abieto - Fagetum acidophilum - Luzula luzuloides Abieto - Fagetum acidophilum - Vaccinium myrtillus Abieto - Fagetum acidophilum - Avenella flexuosa-Oxalis acetosella Abieto - Fagetum acidophilum - fastigia ardua Abieto - Fagetum lapidosum acidum - Dryopteris carthusiana Abieto - Fagetum lapidosum acidum - Calamagrostis arundinacea Abieto - Fagetum lapidosum - Oxalis acetosella Abieto - Fagetum illimerosum acidum - Luzula pilosa Abieto - Fagetum medio nutricium - Oxalis acetosella Abieto - Fagetum medio nutricium - Gymnocarpium dryopteris Abieto - Fagetum medio nutricium pauperior Abieto - Fagetum medio nutricium - fastigia ardua

Skeleton fir beech forest Acid fir beech forest

6Z1 6Z9 6Y0 6K1 6K3 6K4 6K5 6K6 6K7 6K9 6N1 6N2 6N3 6I3 6S1 6S2 6S4 6S9 6F1 6B1 6D2 6D4 6A3 6L6 6V1 6V2 6V5 6V9

Piceeto - Fagetum humile dorsale Piceeto - Fagetum humile saxatile Piceeto - Fagetum saxatile Piceeto - Fagetum acidophilum - Avenella flexuosa Piceeto - Fagetum acidophilum - Vaccinium myrtillus Piceeto - Fagetum acidophilum - Calamagrostis villosa Piceeto - Fagetum acidophilum - Dryopteris carthusiana

Abieto - Fagetum lapidosum medio nutricium fastigiosum filicetosum

Abieto - Fagetum nutricium - Asperula odorata Abieto - Fagetum nutricium - fastigia ardua Abieto - Fagetum illimerosum nutricium - Oxalis acetosella Abieto - Fagetum aceretosum locuplentum - Mercurialis perennis Abieto - Fagetum aceretosum locuplentum filicetosum Abieto - Fagetum aceretosum locuplentum - Impatiens noli tangere Acereto - Fagetum lapidosum - Mercurialis perennis Acereto - Fagetum lapidosum filicetosum Acereto - Fagetum lapidosum - Galeobdolon luteum Ulmeto - Aceretum saxatile - Mercurialis perennis Ulmeto - Aceretum saxatile filicetosum Ulmeto - Aceretum faucibile (Fraxineto) - Alnetum montanum Fraxineto - Aceretum rivulare - Petasites albus Fraxineto - Aceretum alluviale Abieto - Fagetum fraxinetosum hygrophilum - Impatiens noli tangere Abieto - Fagetum fraxinetosum hygrophilum - Athyrium filix-femina Abieto - Fagetum fraxinetosum hygrophilum - Petasites albus Abieto - Fagetum fraxinetosum paludosum - Equisetum sylvaticum Abietum variohumidum acidum - Luzula pilosa Abietum paludosum - Equisetum sylvaticum

Acid slope fir beech forest Stony acid fir beech forest

Illimerized acid spruce beech forest Medium fertile fir beech forest

Medium fertile slope fir beech forest Medium fertile stony slope fir beech forest Fertile fir beech forest Fertile slope fir beech forest Loamy fir beech forest Enriched fir beech forest

(Stony) sycamore maple beech forest

Debris elm sycamore maple forest Ravine elm sycamore maple forest Montane (ash) alder forest Moist ash maple forest Moist fir beech forest

Waterlogged fir beech forest Acid pseudogleyic fir forest Waterlogged medium fertile fir forest Stunted spruce beech forest Stunted ridge spruce beech forest Skeleton spruce beech forest Acid spruce beech forest

Piceeto - Fagetum acidophilum - Avenella flexuosa-Oxalis acetosella Piceeto - Fagetum acidophilum - Calamagrostis villosa- Oxalis acetosella

Piceeto - Fagetum acidophilum - fastigia ardua Piceeto - Fagetum lapidosum acidum - Dryopteris carthusiana Piceeto - Fagetum lapidosum acidum - Calamagrostis arundinacea Piceeto - Fagetum lapidosum acidum - Oxalis acetosella Piceeto - Fagetum illimerosum acidum - Calamagrostis villosa Piceeto - Fagetum medio nutricium - Oxalis acetosella Piceeto - Fagetum medio nutricium - Gymnocarpium dryopteris Piceeto - Fagetum medio nutricium pauperior Piceeto - Fagetum medio nutricium - fastigia ardua

Acid slope spruce beech forest Stony acid spruce beech forest

Illimerized acid spruce beech forest Medium fertile spruce beech forest

Medium fertile slope spruce beech forest

Piceeto - Fagetum lapidosum medio nutricium fastigiosum filicetosum

Medium fertile stony slope spruce beech forest

Piceeto - Fagetum nutricium - Asperula odorata Piceeto - Fagetum aceretosum locuplentum - Petasites albus Piceeto - Fagetum aceretosum locuplentum filicetosum Aceri - Piceeto - Fagetum filicetosum Alnetum incanae rivulare Piceeto - Fagetum fraxinetosum hygrophilum - Athyrium filix-femina Piceeto - Fagetum fraxinetosum hygrophilum - Petasites albus Piceeto - Fagetum fraxinetosum hygrophilum - canalis Piceeto - Fagetum fraxinetosum paludosum - Equisetum sylvaticum

Fertile spruce beech forest Enriched spruce beech forest

1

(Stony) sycamore maple - spruce beech forest

Speckled alder floodplain Moist spruce beech forest

Waterlogged spruce beech forest

SLT 6O 6P 6G 6R 7. lvs 7Z

7Y 7K

7N

7S 7F 7V

7P 7T 7G 7R

8. lvs 8Z 8T 8R

LT 6O1 6P1 6G1 6R1 6R2

Latinské ekvivalenty

Anglické ekvivalenty

Piceeto - Abietum variohumidum (medio) nutricium - Oxalis acetosella Piceeto - Abietum variohumidum acidum - Calamagrostis villosa

Medium fertile pseudogleyic spruce fir forest

Piceeto - Abietum paludosum - Equisetum sylvaticum Piceetum turfosum medio nutricium - Oxalis acetosella Piceetum turfosum medio nutricium alnetosum

Waterlogged medium fertile spruce fir forest

7Z1 7Z2 7Z4 7Z6 7Y0 7K0 7K1 7K2 7K3 7K4 7K5 7K6 7K9 7N1 7N2 7N3 7S1 7F1 7V1 7V2 7V4 7V9 7P1 7T1 7G1 7R2 7R4 7R5

Fageto - Piceetum humile - Vaccinium myrtillus Fageto - Piceetum humile - Calamagrostis villosa Fageto - Piceetum humile - Athyrium distentifolium Fageto - Piceetum humile - Oxalis acetosella Fageto - Piceetum saxatile Fageto - Piceetum acidophilum dorsale Fageto - Piceetum acidophilum - Avenella flexuosa Fageto - Piceetum acidophilum - Vaccinium myrtillus Fageto - Piceetum acidophilum - Calamagrostis villosa Fageto - Piceetum acidophilum - Dryopteris carthusiana

8Z2 8Z4 8T1 8R1

Sorbeto - Piceetum - Vaccinium myrtillus Sorbeto - Piceetum - Calamagrostis villosa Piceetum sphagnosum humile - Molinia arundinacea Piceetum turfosum humile - Eriophorum vaginatum

Acid pseudogleyic spruce fir forest Medium fertile peat spruce forest

Stunted beech spruce forest

Skeleton beech spruce forest Acid beech spruce forest

Fageto - Piceetum acidophilum - Avenella flexuosa, Oxalis acetosella Fageto - Piceetum acidophilum - Calamagrostis villosa, Oxalis acetosella

Fageto - Piceetum acidophilum - fastigia ardua Fageto - Piceetum lapidosum acidum - Dryopteris carthusiana Fageto - Piceetum lapidosum acidum - Calamagrostis arundinacea Fageto - Piceetum lapidosum acidum - Oxalis acetosella Fageto - Piceetum medio nutricium - Oxalis acetosella

Medium fertile beech spruce forest

Fageto - Piceetum lapidosum medio nutricium fastigiosum filicetosum

Medium fertile stony slope beech spruce forest

Fageto - Piceetum aceretosum hygrophilum - Athyrium filix-femina Fageto - Piceetum aceretosum hygrophilum - Petasites albus Fageto - Piceetum aceretosum hygrophilum - canalis Fageto - Piceetum paludosum - Equisetum sylvaticum Abieto - Piceetum variohumida acidum - Calamagrostis villosa Abieto - Piceetum sphagnosum oligotrophicum Abieto - Piceetum paludosum - Equisetum sylvaticum Piceetum turfosum acidum - Vaccinium myrtillus Piceetum turfosum acidum - Dryopteris dilatata Piceetum turfosum acidum - sphagnosum

Moist beech spruce forest

2

Acid slope beech spruce forest Stony acid beech spruce forest

Waterlogged beech spruce forest Acid pseudogleyic fir spruce forest Waterlogged poor fir spruce forest Waterlogged medium fertile fir spruce forest

Acid peat spruce forest

Rowan spruce forest Waterlogged stunted spruce forest Raised bog spruce forest

Příloha č. 3 Komentář k příloze č. 3: Průběh četností absolutních výškových bonit (AVB) podle nejrozšířenějších cílových souborů (CHS) a porostních typů (PT) ukazuje rozložení bonit v jednotlivých CHS, tedy nositelů určitých stanovištních podmínek. Grafy ukazují jak se v podmínkách určitých CHS chovají určité porostní směsi. Jedná se o analýzu z databáze lesní oblasti pořízené z jednotlivých lesních hospodářských plánů z údajů získaných popisem porostů, kde se AVB zjišťuje u jednotlivých dřevin v rámci každé porostní skupiny. Jednotlivé grafy Vám ukazují jaký průběh bonit je u vybraných porostních směsí. Zvláště je dobré si všimnout čistých smrkových porostů a porovnat je se smíšenými porosty s různými dřevinami a s různými poměry. V mnoha případech mají smíšené porosty vyšší bonity než čisté porosty smrku. AVB jsou v tabulkách a grafech označeny zkráceně písmenem B.

VYSVĚTLIVKY: Kvantifikace porostních typů (PT): C - monokultury...čistý PT se zastoupením >90% D - dominantní PT se zast. 71-90% M - majoritní PT se zastoupením 51-70% Z - základní PT se zastoupením 31-50% P - přimíšený PT se zastoupením 11-30% (Příklady : C1...čistý porost smrkového PT, D6...smíšený porost s dominantním podílem PT buku a vtroušenými dřevinami, M1Z6 P9x...smíšený porost PT smrkového s PT bukovým a přimíšeným PT ost. listnáčů, Z5 Z6 P3 P4...nesourodý porost PT dubového a bukového s přimíšenými PT borovým a modřínem)

Použité dřevinné kódy: 1 - všechny smrky 2 - jedle; 2e - nepůvodní jedle 3 - borovice; 3e - nepůvodní borovice 4 - modříny; 4k - kleč a blatka; 4x - tis, jalovec a ostatní jehličnany 5 - domácí duby, lípy a jilmy; 5e - nepůvodní duby 6 - buk, javory a třešně 7 - jasany 8 - všechny olše 9 - topoly, osika a vrby; 9x - habr, babyka, břízy, jeřáby, jíva, střemchy a ost.domácí listnáče 9e - nepůvodní listnáče

AVB

0 B14 -10

10

20

30

40

50

60

70

80

%

HS 51a 51a 51a 51a 51a 51a

C1

B16

KOD_POROST 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM +BK

Příloha č.:3 PLO 25 Orlické hory

D1

B18

B20

D1 P6

B22

Strana 1

D1 P9x

B24

1 SM v HS 51a

B26

M1 P6

B28

B30

M1 Z6

B32

B34

SKLAD_PSZAST_PPLOCHA ZAST_MM_BOZAST_L B14 B16 B18 B20 B22 B24 B26 B28 B30 B32 B34 B36 C1 38,19 191,02 29,04 B28 65,07 0,47 0,1 3,16 5,5 5,43 9,68 20,16 29,04 15,87 10,59 0 0 D1 21,89 98,55 28,65 B26 61,77 0 0,97 15,85 3,74 10,07 18,67 28,65 14,45 3,78 3,82 0 0 D1 P6 15,94 66,35 43,29 B24 91,55 0 0 0 3,86 0,63 43,29 25,47 22,79 3,96 0 0 0 D1 P9x 3,27 13,74 58,37 B22 92,65 0 0 0 0 58,37 10,84 23,44 7,35 0 0 0 0 M1 P6 3,93 13,85 72,06 B26 99,86 0 0 0 0 0 1,01 72,06 26,79 0,14 0 0 0 M1 Z6 4,12 12,36 44,34 B28 65,86 0 0 0 34,14 0 9,71 11,81 44,34 0 0 0 0

Průběh četností AVB v různých CHS a porostních typech

10

20

30

40

50

60

70

B20

KOD_POROST 6 SM +BK 6 BK 6 BK +SM 6 SM +BK 6 SM +BK 6 SM +BK

0 B16 AVB -10

%

AVB

0 B18

5

10

15

20

25

30

35

%

HS 51a 51b 51b 51b 51b 55

Příloha č.:3

B18

B22

B24

B20

6 BK v HS 51a

B26

B22

SM +BK

B28

35 30 25 20 15 10 5 0 -5B16

Strana 2

B24

PLO 25 Orlické hory

B26

B18

B20

B28

B22

B24

B30

B26

6 BK v HS 55

B28

B32

B30

Z1 Z6

M1 Z6

M6 Z1

M6 P1

SM +BK

B32

B34

B20 B22 B24 B26 B28 B30 B32 B34 B36 B38 31,21 9,4 30,05 11,6 17,75 0 0 0 0 0 0 9,91 4,69 20,65 64,75 0 0 0 0 0 0 2,69 17,76 47,94 31,48 0,12 0 0 0 0 0 0,35 26,11 24,24 30,21 17,68 1,41 0 0 0 0 0,19 37,32 25,67 21,72 0 0 0 0 0 11,61 11,77 18,71 16,48 29,31 9,09 0,28 0,14 0 0

AVB

%

0 0 0 0 15,1 2,62

B18

B30

0 0 0 0 0 0

6 BK v HS 51b

SKLAD_PSZAST_PPLOCHA ZAST_MM_BOZAST_L B16 M1 Z6 4,12 8,62 31,21 B20 70,66 M6 P1 2,29 9,59 64,75 B28 90,09 M6 Z1 7,42 24,49 47,94 B26 97,18 M1 Z6 3,58 8,54 30,21 B28 80,56 Z1 Z6 5,36 15,7 37,32 B24 84,71 M1 Z6 2,54 43,57 29,31 B28 64,5


D1 P6

AVB

AVB

D1

-10

0 B20

10

20

30

40

50

60

70

80

%

-10

C1

Průběh četností AVB v různých CHS a porostních typech PLO 25 Orlické hory

M1 P6

B22

M1 Z6

B24

Strana 3

Z1 Z6

B26

B28

B30

M6 Z1

1 SM majoritní a základní v HS 51b

B32

1 SM v HS 53

AVB

-5

C1

D1

D1 P6

0 B16 B18 B20 B22 B24 B26 B28 B30 B32 B34 B36 B38

5

10

15

20

25

30

35

40

%

SKLAD_PSZAST_PPLOCHA ZAST_MM_BOZAST_L B16 B18 B20 B22 B24 B26 B28 B30 B32 B34 B36 B38 C1 30,37 176,68 49,77 B28 90,26 0 0,04 0,37 0,2 2,68 14,22 49,77 26,27 2,27 3,98 0 0,18 D1 11,72 61,1 55,83 B30 91,04 0 0 0 0,72 3,73 12,13 23,08 55,83 4,52 0 0 0 D1 P6 18,81 87,79 39,08 B26 90,13 0 0,38 0 0 0,48 39,08 31,89 19,16 8,04 0,97 0 0 M1 P6 6,92 27,11 62,93 B28 100 0 0 0 0 0 28,55 62,93 8,52 0 0 0 0 M1 Z6 3,58 12,41 70,91 B28 100 0 0 0 0 0 0 70,91 27,72 1,37 0 0 0 Z1 Z6 5,36 15,39 39,44 B30 83,17 0 0 0 15,4 1,43 32,03 11,7 39,44 0 0 0 0 M6 Z1 7,42 19,16 59,6 B28 92,75 0 0 0 7,25 0 16,34 59,6 16,81 0 0 0 0 C1 62,77 5696,39 29,71 B26 74,13 0,01 0,76 3,19 9,05 18,65 29,71 25,77 9,13 3,45 0,2 0,06 0,01 D1 16,1 1309,12 30,61 B26 70,97 0 0,42 2 8,02 13,55 30,61 25,57 14,79 3,29 0,05 1,69 0 D1 P6 5,77 434,71 36,09 B26 77,55 0 0,56 0,07 8,57 23,73 36,09 17,73 13,24 0 0 0 0

1 SM čistý a dominantní v HS 51b

KOD_POROST 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM +BK 1 SM +BK 1 BK +SM 1 SM 1 SM 1 SM

0 B16 B18 B20 B22 B24 B26 B28 B30 B32 B34 B36 B38

10

20

30

40

50

60

%

HS 51b 51b 51b 51b 51b 51b 51b 53 53 53

Příloha č.:3

C1

D1

D1 P6

B26

B28

D1 P8

B30

B32

D1 P9x

B34

B38

Strana 4

B36

0 B18

5

10

15

20

25

30

35

40

%

AVB

B24


B20

M1 P6

B22

B24

B26

M1 P8

B28

B30

1 SM majoritní v HS 55

B32

M1 Z6

B34

B36

B38

B18 B20 B22 B24 B26 B28 B30 B32 B34 B36 B38 0,53 1,93 1,1 5,4 17,98 32,24 20,67 14,78 5 0,36 0,02 0 1,06 0,48 5,35 12,2 24,72 24,96 23,87 6,06 1,32 0 0 0,1 7,66 10,26 25,93 33,65 16,77 5,6 0,04 0 0 0 0,14 0 1,85 0,94 13,24 52,66 30,04 0 1,13 0 0 0 0,24 6,07 19,93 13,08 3,84 0,97 20,47 35,39 0 0 2,6 0 1,03 31,37 32,65 23,69 8,66 0 0 0 0 11,41 0 0,85 2,36 31,79 24,79 20,61 0 8,19 0 0 2,58 4,19 9,93 16,79 36,61 27,43 2,47 0 0 0

AVB

B22

0 0 0 0 0 0 0 0

-5

B20

1 SM čistý a dominantní v HS 55

SKLAD_PSZAST_PPLOCHA ZAST_MM_BOZAST_L B16 C1 39,49 1688,98 32,24 B28 70,89 D1 20,86 790,27 24,96 B30 73,55 D1 P6 5,44 187,97 33,65 B28 76,35 D1 P8 3,27 113,3 52,66 B30 95,94 D1 P9x 2,78 97,99 35,39 B36 56,83 M1 P6 2,31 67,8 32,65 B28 87,71 M1 P8 2,4 69,14 31,79 B28 77,19 M1 Z6 2,54 66,35 36,61 B28 80,83


-10

B18

KOD_POROST 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM +BK

0 B16

10

20

30

40

50

60

%

HS 55 55 55 55 55 55 55 55

Příloha č.:3

D1 P8

AVB

AVB

D1

-20

0 B20

20

40

60

80

100

%

-10

C1

Průběh četností AVB v různých CHS a porostních typech PLO 25 Orlické hory

M1 P6

B22

B26

Strana 5

M1 P8

B24

M1 Z6

B28

1 SM majoritní v HS 57a

M1 Z8

B30

B32

B34

AVB

-10 Z1 Z8

M8 Z1

0 B22 B24 B26 B28 B30 B32 B34 B36

10

20

30

40

50

60

70

%

1 SM základní v HS 57a

SKLAD_PSZAST_PPLOCHA ZAST_MM_BOZAST_L B14 B16 B18 B20 B22 B24 B26 B28 B30 B32 B34 B36 C1 31,88 203,53 31,51 B28 73,44 0,39 0 0,05 2,87 2,96 9,86 23,11 31,51 18,82 10,37 0,05 0 D1 12,27 69,75 35,83 B28 67,92 0 0 0 3,3 0,89 3,56 24,62 35,83 7,47 24,34 0 0 D1 P8 6,45 32,68 63,07 B30 92,69 0 0 0 0 0 0 19,95 9,67 63,07 7,31 0 0 M1 P6 3,59 16,05 42,55 B24 61,74 0 0 0 0 5,11 42,55 2,93 16,26 6,04 27,1 0 0 M1 P8 9,06 39,79 44,48 B30 90,22 0 0 0 0 1,48 6,11 2,19 12,04 44,48 33,7 0 0 M1 Z6 6,4 23,87 38,42 B28 95,4 0 0 0 0 0 0 4,61 38,42 24,09 32,89 0 0 M1 Z8 2,4 9,1 89,67 B32 97,25 0 0 0 0 0 0 2,75 7,58 0 89,67 0 0 Z1 Z8 2,91 9,45 59,26 B32 96,4 0 0 0 0 0 0 0 3,6 0 59,26 37,14 0 M8 Z1 2,03 5,26 47,53 B26 100 0 0 0 0 0 35,36 47,53 17,11 0 0 0 0

1 SM čistý a dominantní v HS 57a

KOD_POROST 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM +BK 1 SM +OL 1 SM +OL 1 OL +SM

0 B14 B16 B18 B20 B22 B24 B26 B28 B30 B32 B34

10

20

30

40

50

60

70

%

HS 57a 57a 57a 57a 57a 57a 57a 57a 57a

Příloha č.:3

%

AVB

%

0 B18 -10

10

20

30

40

50

60

70

80

90

0 -10B16

10

20

30

40

50

B18

KOD_POROST 6 SM +BK 8 OL 8 OL +SM 8 SM +OL 8 SM +OL 6 SM +BK

AVB

HS 57a 57a 57a 57a 57a 73

Příloha č.:3 PLO 25 Orlické hory

B20

B20

B22

B24

B22

B26

6 BK v HS 57a

B24

B28

B30

B26

Strana 6

8 OL v HS 57a

SM +BK

B28

AVB

%

0 B16

10

20

30

40

50

B30

B18

B20

B32

B22

6 BK v HS 73

B34

B24

B26

Z1 Z8

M1 Z8

M8 Z1

C8

M1 Z6

SKLAD_PSZAST_PPLOCHA ZAST_MM_BOZAST_L B16 B18 B20 B22 B24 B26 B28 B30 B32 B34 B36 B38 M1 Z6 6,4 14,97 45,62 B28 99,33 0,2 0 0 0,47 25,45 28,26 45,62 0 0 0 0 0 C8 2,48 15,66 38,06 B20 84,48 0 0 38,06 10,6 35,82 2,17 9,77 3,58 0 0 0 0 M8 Z1 2,03 7,88 47,46 B20 64,47 0 0 47,46 0 17,01 0 0 0 35,53 0 0 0 M1 Z8 2,4 6,23 81,22 B22 100 0 0 11,4 81,22 7,38 0 0 0 0 0 0 0 Z1 Z8 2,91 8,33 53,78 B22 100 0 0 0 53,78 0 46,22 0 0 0 0 0 0 M1 Z6 2,38 22,25 45,93 B18 76,09 0,4 45,93 18,16 12 22,61 0,9 0 0 0 0 0 0


C1

D1

D1 P8

B34

AVB

-10 D1 P6

Strana 7

D1 P9x

-5 AVB

0 B12

5

10

B32

10

20

B30

15

30

B28

20

40

0 B20

25

40

45

%

0 0 0 0 0 8,24 9,24 3,3 0,46

B16

50

B26

0 0 0 0 0 3,48 6,51 0 0

B14

30

0 0 0 0 0 0 0 0 0

60

B24

1 SM v HS 57b

SKLAD_PSZAST_PPLOCHA ZAST_MM_BOZAST_L B12 C1 59,93 304,11 37,11 B26 76,52 D1 19,21 87,67 45,09 B26 87,53 D1 P6 3,39 14,36 33,64 B26 76,88 D1 P8 3,76 15,6 78,33 B30 94,87 D1 P9x 6,94 27,55 59,42 B30 84,97 C1 65,22 1554,12 25,26 B20 64,91 D1 13,24 280,81 36,58 B22 67,48 D1 P6 7,03 136,52 33,28 B22 70,85 M1 Z6 2,38 34,84 39,67 B24 83,93

35

B22

KOD_POROST 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM 1 SM +BK

B14

0 0 0 0 0 17,78 14,91 10,64 0

B18

B16 C1

B18

B20 D1

B22

1 SM v HS 73

D1 P6

B24

B26

B28

M1 Z6

B30

B30 B32 B34 14,99 1,53 0 10,4 0 2,06 9,89 13,23 0 78,33 0 0 59,42 0 0 0,31 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0


B20 B22 B24 B26 B28 0,92 6,03 15,83 37,11 23,58 0 0 11,79 45,09 30,65 0 0 16,57 33,64 26,67 0 0 5,13 0 16,54 0 15,03 0 8,89 16,66 25,26 21,87 13,75 8,36 0,94 15,99 36,58 11,05 3,55 2,16 14,64 33,28 22,93 8,17 7,02 10,85 33,41 39,67 0,86 14,75


70

80

90

%

HS 57b 57b 57b 57b 57b 73 73 73 73

Příloha č.:3

(FOREST MANAGEMENT INSTITUT) (NATURAL FOREST AREA)

Recommend Documents