Floristický průzkum přírodní památky Divoká rokle u Mojžíře

Floristický průzkum přírodní památky Divoká rokle u Mojžíře Floristic survey of the natural monument Divoká rokle by Mojžíř Filip Holič1), Karel Nepraš2), Roman Kroufek3) Lipová 409, 407 81 Lipová u Šluknova; [email protected] Oblastní muzeum v Litoměřicích, Dlouhá 173, 412 01 Litoměřice; [email protected] 3) Katedra preprimárního a primárního vzdělávání PF UJEP, Hoření 13, 400 96 Ústí nad Labem; [email protected] 1) 2)

Abstract In the years 2001 – 2010 an extensive territorial floristic survey of the natural monument Divoká rokle was conducted, focusing primarily on the documentation of the local occurrence of rare and protected plant species. Divoká rokle presents a very floristically interesting site, that was visited by the botanists quite seldom in the past and therefore it has not been more systematically botanically processed yet. That is why in 2012 and 2013 a more detailed floristic survey was carried out, which aim was to gather more detailed information about the occurrence of vascular plants in this area. Nomenklatura Danihelka et al. 2012 (cévnaté rostliny), Chytrý 2007 (travinná vegetace), Chytrý 2009 (ruderální, plevelová a skalní vegetace), Moravec et al. 1995 (křovinná a lesní vegetace). Úvod V letech 2001 – 2010 probíhal extenzivní floristický průzkum území přírodní památky Divoká rokle, zaměřený především na dokumentaci zdejšího výskytu vzácnějších a chráněných druhů rostlin. Divoká rokle představuje floristicky velmi zajímavou lokalitu, která byla v minulosti botaniky poměrně málo navštěvována, a proto dosud nebyla v tomto ohledu systematičtěji zpracována. Z toho důvodu byl v letech 2012 a 2013 realizován podrobnější floristický průzkum, který si vytknul za cíl shromáždit podrobnější informace o výskytu cévnatých rostlin v tomto území. Charakteristika území Divoká rokle je výrazný skalnatý výchoz v horní polovině strmých svahů labského údolí, nacházející se zhruba 0,6 km severovýchodně od okraje zástavby městské části Ústí nad Labem – Mojžíř. Jedná se o významnou geologickou lokalitu, což se stalo hlavním podnětem pro vyhlášení stejnojmenného maloplošného chráněného území v kategorii přírodní památka v roce 2001 na ploše 2,4 ha. Jádro vlastního území přírodní památky tvoří odlučná plocha starého sesuvu mísovitého tvaru, na jejímž základě jsou zde v závislosti na pestré skladbě hornin vyvinuty různorodé skalní útvary, mezi nimiž se nachází nezpevněné osypy i částečně zpevněné svahy na mělkých půdách. Výšková členitost území je velmi vysoká. Na malé rozloze přírodní památky nadmořská výška stoupá od 275 metrů v dolních partiích území až po 410 metrů při horní hraně svahů. Převládá jihozápadní expozice svahů. Geologické poměry Divoké rokle podrobněji charakterizují například Cajz (1996) a Vlačiha (2010). Obnaženo je zde několik typů vulkanoklastik (hyaloklastity, hyaloklastitové brekcie) rozmanité zrnitosti, které v době sopečné činnosti postupně vyplňovaly přes 100 metrů hlubokou depresi v křídových pískovcích zatopenou jezerem. Obsahují také gravitačně transportované balvany pískovců až 2 metry velké. Ve výše položených částech území se nachází pozdější akumulace vulkanogenních úlomkovitých proudů, horní hrana Divoké rokle je tvořena tefritovým výlevem. V horní části lokality se objevují také erozně vypreparované žilní horniny, například comptonit,

monchiquit a bostonit, které vznikly v důsledku podpovrchové sopečné činnosti teprve po předchozím vyplnění deprese. Žilné horniny jsou známé mineralogickými nálezy analcimu, natrolitu, kalcitu nebo Ti-flogopitu. Divoká rokle se nachází na rozhraní mírně teplé oblasti a teplé klimatické oblasti. Na nejblíže položené meteorologické stanici v Ústí nad Labem – Kočkově (cca 6,4 km vzdušnou čarou, 375 m n. m.) je průměrná roční teplota 8,0 °C a průměrný roční úhrn srážek 570,5 mm (Chalupský 2013). Fytogeograficky spadá lokalita do obvodu Českého termofytika, podokresu 4b. Labské středohoří (Skalický 1988). Mapa potenciální přirozené vegetace (Neuhäuslová et al. 1997) zde předpokládá výskyt černýšových dubohabřin asociace Melampyro nemorosi-Carpinetum. Vegetace Divoké rokle Divoká rokle je vzhledem k pestrým stanovištním poměrům pestrá také vegetačně. Strmé skály a částečně stabilizované osypy hostí na různých místech vegetaci svazů Alysso-Festucion pallentis, Alysso alyssoidis-Sedion a Asplenion septentrionalis, na pohyblivých osypech je vegetace pouze sporadická. Stabilizovanější části svahů porůstají suché trávníky svazu Festucion valesiacae a společenstva bylinných lemů svazu Geranion sanguinei. Dlouhodobějšími sukcesními pochody místy došlo k vytvoření maloplošných křovitých porostů svazu Berberidion. Skupinky stromů mezi skalami a osypy lze pravděpodobně zařadit mezi teplomilné doubravy asociace Sorbo torminalisQuercetum petraeae, jako na dalších lokalitách v kaňonu Labe se zde vzhledem k podkladu tvořeném bazickými vulkanity nevyskytují výrazně acidofilní druhy a naopak se objevuje větší množství druhů teplomilných a bazifilních. Okolo převážně bezlesého území vlastní rokle se nachází suchý svahový les v prosvětlených částech opět s vegetací břekových doubrav, ve větším zástinu se pak jedná o druhově chudé suché svahové lesy stojící na pomezí suťových lesů svazu Aceri-Carpinetum a dubohabřin svazu Melampyro nemorosi-Carpinetum. Dva typy vegetace jsou zachyceny v připojených fytocenologických snímcích. První z nich dokumentuje v Divoké rokli poměrně častý typ vegetace charakteristický pro prosvětlené lemy skupin lískových křovin a nízkých stromů, druhý snímek byl pořízen ve východní části největšího souvislého suchého trávníku, který se v Divoké rokli objevuje. Ústí nad Labem, Mojžíř, PP Divoká rokle, hřbítek v dolní části rokle, lemové společenstvo při okraji vysokých křovin, 290 m n. m., 50°41'00,6"N, 14°07'50,1"E, 3 x 3 m, skon 30°, Z expozice, 27. 6. 2013, E3 (40 %): Quercus petraea 40 %. – E2 (35 %): Corylus avellana 3, Carpinus betulus 2m, Fagus sylvatica 2m, Sorbus danubialis 1. – E1 (30 %): Vincetoxicum hirundinaria 2b, Polygonatum odoratum 2a, Quercus petraea iuv. 2m, Epipactis atrorubens 1, Fagus sylvatica iuv. 1, Medicago lupulina 1, Acer campestre iuv. +, Acer platanoides iuv. +, Allium senescens subsp. montanum +, Arabis sagittata +, Arenaria serpyllifolia agg. +, Astragalus glycyphyllos +, Euhporbia cyparissias +, Festuca pallens +, Festuca cf. rubra +, Geranium sanguineum +, Thesium linophyllon +, Cornus sanguinea iuv. r, Fraxinus excelsior iuv. r, Hieracium sabaudum r, Pinus sylvestris iuv. r, Rosa canina agg. iuv. r, Sanguisorba minor r, Scabiosa ochroleuca r, Taraxacum sect. Erythrosperma r. – E0 (3 %): neanalyzováno. Ústí nad Labem, Mojžíř, PP Divoká rokle, svah ve střední části rokle, suchý trávník, 340 m n. m., 50°41'02,4"N, 14°07'53,5"E, 3 x 3 m, skon 30°, JZ expozice, 27. 6. 2013, E1 (45 %): Anthericum liliago 2a, Melica transsilvanica 2a, Festuca pallens 2m, Geranium sanguineum 2m, Allium senescens subsp. montanum 1, Artemisia campestris 1, Euphorbia cyparissias 1, Poa sp. 1, Potentilla puberula 1, Sedum album 1, Acinos arvensis +, Arenaria serpyllifolia +, Cota tinctoria +, Medicago lupulina +, Petrorhagia prolifera +, Sanguisorba minor +, Scabiosa ochroleuca +, Thymus praecox +, Biscutella laevigata subsp. varia r, Lactuca perennis r, Orobanche coerulescens r, Thlaspi perfoliatum r. – E0 (2 %): neanalyzováno.

Metodika Podrobný floristický průzkum Divoké rokle byl realizován ve vegetačních sezónách 2012 a 2013 na ploše omezené hranicí území vyhlášené přírodní památky. Některé zde publikované starší údaje se podařilo získat během předběžných průzkumů v letech 2001 – 2010. Vzhledem k malé rozloze území nebyly v rámci průzkumu vymezovány žádné dílčí mapovací plochy, pouze u vzácných a

regionálně významných taxonů byly zaznamenány podrobněji charakter a přesné místo výskytu. Cílem průzkumu bylo sestavení co možná nejúplnějšího floristického soupisu cévnatých rostlin rostoucích recentně v Divoké rokli a podrobnější dokumentace populací vzácnějších taxonů, které zde rostou. Z toho důvodu bylo území opakovaně navštíveno v různých vegetačních aspektech. Především u některých taxonomicky komplikovanějších skupin byly pořizovány herbářové doklady, které jsou uloženy v herbáři Oblastního muzea v Litoměřicích (LIT). Historie botanického výzkumu První konkrétní floristické údaje přímo z Divoké rokle publikovali Maly et Brandeis (1893). V té době byl, vzhledem k dominantnímu zastoupení německy mluvící populace v regionu, pro toto území používán název Tolle Graben. Maly s Brandeisem dále uvádějí výskyt některých druhů méně konkrétně („bei Mosern“, „Fellsabhänge bei Mosern“ apod.), takže nelze vyloučit jejich zápis právě v Divoké rokli, nelze jej ovšem na základě takové lokalizace ani potvrdit. Domin (1904: 208) uvádí pěstování Dianthus gratianopolitanus (ut D. caesius) v zahrádkách v Mašovicích a dodává pouze: „...se udává ze znělcových skal nad Mojžířem.“ Sám lokalitu nenavštívil. Samostatný článek věnovaný Divoké rokli publikoval Prinz (1940). Kromě podrobnějšího popisu geologické stavby zmiňuje také výskyt více než dvaceti druhů cévnatých rostlin. Součástí publikace je také několik fotografií tehdejší podoby lokality. Opakovaně navštívila lokalitu na počátku 80. let 20. století Kovaříková, tehdejší botanička ústeckého muzea. Jako první odtud například doložila výskyt vzácných záraz. Svá pozorování bohužel nepublikovala. Podrobnější informace o charakteru vegetace v Divoké rokli spojené se záznamem výskytu některých druhů shromáždil na počátku minulé dekády Friedrich (2001). Dílčí údaje z Divoké rokle se objevily také v dalších floristických článcích a publikacích: Lipser et al. 1967–1968, Kubát 1970, Kopřiva 1982, Pekárek 1986, Boublík et al. 2000, Boublík et al. 2002, Machová et Kubát 2004, Kroufek et al. 2005, Nepraš et Kroufek 2005; Nepraš et al. 2008a, 2008b, Vlačiha 2010. Seznam druhů recentně rostoucích v Divoké rokli V seznamu jsou zařazeny druhy zaznamenané v Divoké rokli mezi lety 2000 – 2013. Vysvětlení zkratek: LIT – doklad uložený v herbáři Oblastního muzea v Litoměřicích, HMUL – doklad uložený v herbáři Městského muzea v Ústí nad Labem, FH, KN, RK – inciály jmen autorů článku. V případě prokazatelně opakovaného citování stejných nálezů uvádíme pouze původní zdroj. Jména taxonů a stupně ohrožení jsou podle nového checklistu (Danihelka et al. 2012) a červeného seznamu (Grulich 2012). Acer campestre (2012 FH); Acer platanoides (2012 FH); Acer pseudoplatanus (2012 FH); Achillea cf. collina (2013 Nepraš et Holič LIT); Acinos arvensis (Maly et Brandeis 1893; 2012 FH); Ajuga genevensis (2012 FH); Alliaria petiolata (2012 FH); Allium oleraceum (Friedrich 2001; 2012 FH, KN; 2013 Nepraš et Holič LIT); Allium senescens subsp. montanum C4a (Prinz 1940; 1943 HMUL s. coll. in Kubát 1970; 2013 FH, KN); Alopecurus pratensis (2013 FH, KN); Alyssum montanum subsp. gmelinii C3 (Prinz 1940; 2007 Nepraš LIT; 2010 Nepraš et Kroufek LIT; 2012 FH); Anthericum liliago C3, §3 (Prinz 1940 in Kubát 1970; Friedrich 2001; 2012 FH, KN); Anthericum ramosum C4a (Prinz 1940 in Kubát 1970; 2013 FH, KN); Anthoxanthum odoratum (2012 FH); Anthriscus sylvestris (2012 FH); Anthyllis vulneraria subsp. polyphylla C4b (2007 Nepraš LIT; 2013 Nepraš et Holič LIT); Arabidopsis thaliana (2012 FH); Arabis sagittata C3 (2007 Nepraš LIT; 2013 Nepraš et Holič LIT); Arenaria serpyllifolia agg. (Friedrich 2001; 2012 FH); Arrhenatherum elatius (2013 FH, KN); Artemisia absinthium (Friedrich 2001); Artemisia campestris (Friedrich 2001; 2012 FH, KN); Artemisia vulgaris (2013 FH, KN); Asperula cynanchica (2012 FH, KN); Asperula tinctoria subsp. tinctoria C3 (Friedrich 2001); Asplenium ruta-muraria (2012 FH); Aster amellus subsp. amellus C3, §3 (Maly et Brandeis 1893; Prinz 1940;

Kopřiva 1982; 1980 Lavička in Pekárek 1986; 1983 Pekárek in Pekárek 1986; 2001 KN, RK et Bultas in Machová et Kubát 2004; 2012, 2013 FH; 2013 Nepraš et Holič LIT); Astragalus glycyphyllos (2012 FH); Aurinia saxatilis subsp. saxatilis C4a, §3 (Prinz 1940; Friedrich 2001; 2005 KN, RK in Kroufek et al. 2005; 2012 FH, KN); Betula pendula (2012 FH); Biscutella laevigata subsp. varia C3, §3 (Maly et Brandeis 1893; Boublík et al. 2000; 2005 KN, RK in Kroufek et al. 2005; 2007 Nepraš LIT; 19 ex. 2012 FH, KN); Brachypodium pinnatum (Friedrich 2001; 2013 FH, KN); Brachypodium sylvaticum (2013 FH, KN); Bromus erectus (2007 Nepraš LIT; 2012 FH); Bupleurum falcatum (Friedrich 2001; 2013 KN, FH); Calamagrostis epigeios (2013 FH, KN); Campanula persicifolia (Friedrich 2001; 2013 FH, KN); Campanula rapunculoides (2012 FH, KN); Campanula trachelium (2013 FH, KN); Carex muricata agg. (2012 FH, KN); Carpinus betulus (2005 RK, KN; 2012 FH); Centaurea scabiosa (Friedrich 2001; 2012 FH, KN); Cephalanthera damasonium C4a, §3 (2001 RK, KN et Bultas in Nepraš et al. 2008b; 2012 FH; 2013 FH, KN); Chaerophyllum temulum (2012 FH, KN); Chelidonium majus (2012 FH); Clinopodium vulgare (Friedrich 2001); Convolvulus arvensis (2013 FH, KN); Cornus sanguinea (2012 FH); Corylus avellana (2012 FH); Cota tinctoria (Friedrich 2001, 2012 FH, KN); Crataegus levigata (2013 FH, KN); Crataegus sp. (2007 Nepraš LIT, 2012 FH, KN); Cytisus nigricans (2013 FH, KN); Dactylis glomerata (2013 FH, KN); Dryopteris flix-mas (2012 FH); Echium vulgare (Friedrich 2001; 2012 FH, KN); Epipactis atrorubens C3, §3 (Prinz 1940; Lipser et al. 1967–1968; 2 ex. 1981 Vondráček et Lavička in Pekárek 1997; na více mikrolokalitách, celkem 20–40 ex., z toho 11–26 ex. kvet. 2001 RK, KN, 2002 RK, KN, 2005 RK et Bultas, 2007 KN, vše in Nepraš et al. 2008b; 18 ex., z toho 14 ex. kvet. 2007 Joachimsthalerová et RK; 22 ex. 2012 FH; 120 ex., z toho 60 ex. kvet. 2013 FH, KN); Euphorbia cyparissias (Friedrich 2001; 2012 FH); Fagus sylvatica (2012 FH); Festuca pallens C4a (Prinz 1940; Friedrich 2001; 2012 FH, KN); Festuca rubra agg. (2013 Nepraš et Holič LIT); Festuca rupicola (2013 Nepraš et Holič LIT); Ficaria verna (2012 FH); Filipendula vulgaris (2013 FH, KN); Fragaria vesca (2013 Nepraš et Holič LIT); Fragaria viridis (2007 Nepraš LIT; 2013 FH, KN); Fraxinus excelsior (2013 FH, KN); Gagea pratensis (2012 FH, KN); Galium aparine (2012 FH); Galium glaucum C4a (2012 FH, KN); Galium odoratum (Friedrich 2001; 2013 FH, KN); Geranium sanguineum C4a (Maly et Brandeis 1893; 2012 FH, KN); Geum urbanum (2012 FH); Hieracium lachenalii (2007 Nepraš LIT); Hieracium murorum (2007 Nepraš LIT); Hieracium sabaudum (2013 FH, KN); Hylotelephium maximum (2013 FH, KN); Hypericum perforatum (Friedrich 2001; 2013 FH, KN); Inula hirta C3 (Prinz 1940; Friedrich 2001; 2013 FH); Impatiens parviflora (2012 FH); Inula conyzae (2013 FH, KN); Iris sp. (2012 FH); Isatis tinctoria (2012 FH); Jovibarba globifera subsp. globifera C3 (2007 KN); Lactuca perennis C3 (Prinz 1940; Boublík et al. 2000; Friedrich 2001; 2005 RK, KN; 2012 FH, KN); Lamium purpureum (2013 FH, KN); Lapsana communis (2013 FH, KN); Lathyrus niger (2013 FH, KN); Ligustrum vulgare (2013 FH, KN); Lotus corniculatus (2012 FH); Malus sylvestris C3 (2012 Holič et Nepraš LIT); Medicago lupulina (2007 Nepraš LIT); Melampyrum arvense C3 (Friedrich 2001; 2013 FH, KN); Melampyrum nemorosum (2012 FH); Melica nutans (2013 FH, KN); Melica transsilvanica C4a (Prinz 1940; Friedrich 2001; 2013 FH, KN); Melilotus officinalis (2012 FH); Mentha arvensis (Friedrich 2001); Mercurialis perennis (2012 FH); Microthlaspi perfoliatum (2012 FH); Moehringia trinervia (2013 FH, KN); Myosotis arvensis (2013 FH, KN); Origanum vulgare (2013 FH, KN); Orobanche coerulescens C1 (1980 Kovaříková HMUL; 10 ex. 2005 Kroufek, Bultas LIT; Nepraš et Kroufek 2005; 3 ex. 2007 KN in Nepraš et al. 2008a; 1 ex. 2013 FH, KN); Orobanche kochii C3 (1979, 1980 Kovaříková HMUL in Nepraš et al. 2008a; 10 ex. 2005 KN in Nepraš et Kroufek 2005; 2005 RK, Bultas in Nepraš et Kroufek 2005; 33 ex. 2007 KN in Nepraš et al. 2008a; 2 ex. 2012 FH); Petrorhagia prolifera C4a (Lipser et al. 1967–1968; 2002 Kroufek LIT; Friedrich 2001; 2013 FH, KN); Peucedanum cervaria C4a (2013 FH, KN); Pilosella cf. auriculoides C3 (2013 Nepraš et Holič LIT); Pilosella officinarum (2007 Nepraš LIT; 2013 FH, KN); Pinus sylvestris (2005 RK, KN; 2012 FH); Poa angustifolia (2013 Nepraš et Holič LIT); Poa compressa (2013 FH, KN); Poa nemoralis (2013 FH, KN); Poa pratensis (2013 FH, KN); Polygonatum odoratum (Friedrich 2001; 2012 FH); Populus tremula (2013 FH, KN); Potentilla puberula C4a (2007 Nepraš LIT; 2012 Holič et Nepraš LIT); Primula veris C4a (2012

FH, KN); Prunus avium (2012 FH, KN); Prunus spinosa (2012 FH, KN); Pyrus nivalis C4b (2008 KN in Nepraš et al. 2008a; 2007 Nepraš LIT); Pyrus pyraster C4a (2013 FH, KN); Quercus petraea (2012 FH); Quercus robur (2013 FH, KN); Rhamnus cathartica (2013 FH, KN); Ribes uvacrispa (2012 Holič et Nepraš LIT); Rosa canina agg. (2012 FH, KN); Rosa gallica C3 (2007 Nepraš LIT); Rubus sp. (2007 Nepraš LIT; 2012 FH); Sambucus nigra (2012 FH); Sanguisorba minor (Friedrich 2001; 2013 FH, KN); Scabiosa columbaria C3 (Friedrich 2001); Scabiosa ochroleuca (2012 FH); Scleranthus perennis (2012 FH, KN); Securigera varia (2012 FH); Sedum acre (Friedrich 2001; 2012 FH); Sedum album (Friedrich 2001; 2012 FH); Sedum sexangulare (2012 FH); Sempervivum tectorum (Maly et Brandeis 1893; 2012 FH, KN); Silene nutans (2012 FH); Silene vulgaris (2012 FH); Sorbus aucuparia (2012 FH, KN); Sorbus danubialis C3 (2012 FH, KN; 2013 Nepraš et Holič LIT); Sorbus torminalis C4a (Prinz 1940; 2012 FH, KN); Stachys recta (Friedrich 2001; 2012 FH); Stipa pennata var. pennata C3, §3 (Prinz 1940; 2001 KN, RK et Bultas in Machová et Kubát 2004; 2007 KN; 2012 FH, KN); Symphytum tuberosum (2012 FH, KN); Tanacetum corymbosum (Friedrich 2001; 2013 FH, KN); Taraxacum sect. Erythrosperma (2012 FH, KN); Taraxacum sect. Ruderalia (2012 FH, KN); Thesium linophyllon C3 (Friedrich 2001; 2012 FH; 2013 Nepraš et Holič LIT); Thymus praecox C4a (Friedrich 2001; 2007 Nepraš LIT; 2012 FH); Tilia platyphyllos subsp. cordifolia (2013 Nepraš et Holič LIT); Torilis japonica (Friedrich 2001; 2013 FH, KN); Trifolium alpestre (Maly et Brandeis 1893; 2013 Nepraš et Holič LIT); Trifolium medium (2012 FH); Turritis glabra (Maly et Brandeis 1893; Friedrich 2001; 2013 FH); Verbascum lychnitis (Friedrich 2001; 2012 FH); Veronica chamaedrys (2012 FH); Veronica sublobata (2012 FH, KN); Vicia tenuifolia (2013 FH, KN); Vincetoxicum hirundinaria (Friedrich 2001, 2012 FH); Viola collina (2012 Holič et Nepraš LIT); Viola hirta (2012 FH, KN); Viola reichenbachiana (2013 Nepraš et Holič LIT). Historické recentně nepotvrzené údaje Campanula glomerata (Maly et Brandeis 1893); Deschampsia caespitosa (Maly et Brandeis 1893); Dianthus gratianopolitanus (Maly et Brandeis 1893; Domin 1904); Festuca valesiaca (Prinz 1940); Gentiana cruciata (Prinz 1940); Luzula campestris (Lipser et al. 1967–1968); Ornithogalum umbellatum agg. (Prinz 1940); Orthilia secunda (Maly et Brandeis 1893); Phelipanche arenaria (1980 Kovaříková HMUL); Picris hieracioides (Maly et Brandeis 1893); Potentilla heptaphylla (Lipser et al. 1967–1968); Potentilla recta (Maly et Brandeis 1893); Seseli hippomarathrum (Maly et Brandeis 1893); Sesleria caerulea (Prinz 1940); Torilis arvensis subsp. arvensis (Maly et Brandeis 1893) Komentář k výskytu významnějších taxonů Alyssum montanum V údolí Labe na Ústecku druh od jihu vyznívá. Divoká rokle může být nejsevernější lokalitou taxonu na našem území. Severněji v Sasku se jedná o vzácný, silně ohrožený druh (Hardtke et Ihl 2000). V Divoké rokli roztroušeně v rozvolněných suchých trávnících. Aster amellus subsp. amellus Při jižním okraji Českého středohoří je hvězdnice chlumní i v současné době rozšířena na více lokalitách a nezřídka vytváří i bohaté a stabilizované populace. Situace v údolí Labe na Ústecku je diametrálně odlišná. Hvězdnice je odtud sice historicky udávána z mnoha lokalit a na některých z nich byla v minulosti i hojná. Recentně je ovšem známa již pouze velmi vzácně od Panenské skály a právě z Divoké rokle. Z ostatních míst ustoupila snad kombinací eutrofizace a sukcesních změn. Populace v Divoké rokli je perspektivní, velmi bohatá a jedná se zřejmě o nejsevernější výskyt tohoto druhu v České republice. V roce 2013 bylo zjištěno cca 500 kvetoucích exemplářů hojně rozptýlených po většině území přírodní památky, nejpočetněji na hřbítcích ve východní části

území. Arabis sagittata Vzácný a obtížněji rozlišitelný druh z komplexu Arabis hirsuta agg. V Českém středohoří pravděpodobně dosti vzácně. V Divoké rokli poměrně hojný v rozvolněných suchých trávnících a při lesních okrajích. Biscutella laevigata subsp. varia V Českém středohoří dosti vzácný druh rostoucí početněji pouze na písčitých půdách při úpatí Deblíku u Církvic. Vzácně se vyskytuje také v některých skalně stepních komplexech, na Ústecku dosud na Sluneční stráni a na Kozím vrchu. Populace v Divoké rokli není příliš početná, ale jeví se jako stabilní, v posledních letech bylo zaznamenáno 17–19 ex. řídce roztroušeně v severovýchodní části lokality. V sousedním Sasku druh ohrožený vyhynutím (Hardtke et Ihl 2000). Cephalanthera damasonium Okrotice bílá roste vzácně při severovýchodním okraji Divoké rokle v listnatém lese s větším zastoupením lip. V roce 2012 byl nalezen 1 ex., v roce 2013 zde rostlo 9 ex. Vzácně byla nedaleko odtud zaznamenána již v minulosti. Rostla na mikrolokalitě vzdálené zhruba 50 metrů východně, již mimo území přírodní památky (2001 Kroufek, Nepraš et Bultas in Nepraš et al. 2008b). Početnější populace se vyskytuje v sesuvném území při severním úpatí nedalekého Kozího vrchu. Epipactis atrorubens Divoká rokle patří mezi pouhých pět recentních lokalit kruštíku tmavočerveného na území Českého středohoří. Podobně jako na ostatních lokalitách není ani zdejší populace zvlášť početná, podle dostupných informací je přesto nejbohatší na území CHKO. Početnější skupinky se objevují na svahu hřbítku v dolní části rokle (50°41'00,4"N, 14°07'50,1"E) a na svazích v jihovýchodní části (50°41'01,1"N, 14°07'53,5"E). Vzácně se objevuje v některých sezónách jednotlivě také ve střední části rokle, v SV části a na téměř neschůdném svahu v SZ části rokle. Mezi lety 2001–2008 bylo v Divoké rokli zaznamenáno v různých letech celkem 20–40 ex., z nichž 11–26 ex. kvetlo (Nepraš et al. 2008b). V roce 2013 bylo díky nálezu nových dílčích populací a příznivé sezóně nalezeno celkem 120 ex., z toho 60 ex. kvetoucích. Iris sp. Ve střední části Divoké rokle se vyskytuje rozsáhlejší polykormon blíže neurčeného zahradního kultivaru kosatce. S vysokou pravděpodobností se jedná o pozůstatek starší záměrné výsadby. Stejného původu je zřejmě také zdejší výskyt Sempervivum tectorum. Malus sylvestris Ve střední části Divoké rokle roste 1 menší stromek jabloně lesní., GPS: 50°41’02,1‘‘N, 14°07’51,1‘‘E. Vzácný, ale zároveň také poněkud přehlížený druh. Orobanche coerulescens Záraza namodralá patří mezi nejvýznamnější druhy Divoké rokle. Poprvé odtud byla doložena Kovaříkovou již 24. 7. 1980 (HMUL), nález ale nebyl publikován a tak dlouho unikal pozornosti. Nověji byla ověřena v letech 2005 (9 ex.) a 2007 (3 ex.) a byl tak potvrzen výskyt tohoto kontinentálně stepního druhu na nejdále k severu vysunuté lokalitě na našem území. Roste v rozvolněném suchém trávníku, GPS: 50°41'02,6"N, 14°07'53,0"E. V roce 2013 byl nalezen 1 exemplář. Orobanche kochii Záraza zardělá je jedním z charakteristických druhů skalně stepních stanovišť labského údolí na Ústecku. V Divoké rokli se vyskytuje roztroušeně s rozkolísanou početností typickou pro všechny

druhy tohoto rodu. V roce 2007 bylo napočítáno 35 ex. Phelipanche arenaria Mordovka písečná byla z Divoké rokle doložena pouze jednou, sběrem Kovaříkové ze dne 24. 7. 1980 (HMUL). Vzhledem k dobře zachovaným stanovištním poměrům a početnému výskytu hostitelského Artemisia campestris není vyloučeno v budoucnu ověření druhu pro tuto lokalitu. Potentilla puberula V Divoké rokli se z poléhavých mochen dominantně vyskytuje typ, který je nejspíše možné přiřadit k taxonu Potentilla puberula. Zdejší rostliny jsou charakteristické obvykle velmi hustým oděním jednoduchých chlupů a občas vtroušenými hvězdovitými chlupy nebo krátkými chlupy na bázi dlouhých chlupů. Na některých rostlinách zde bylo ovšem pozorováno také řidší odění jednoduchými chlupy a naopak větší množství víceramenných hvězdovitých chlupů, takové exempláře již upomínají na druh Potentilla incana, v čisté podobě ovšem mochna písečná v Divoké rokli zjištěna nebyla. Z těchto důvodů jsme nepřejali údaje Friedricha (2001), který z lokality udává P. incana a P. verna. Závěr Na území přírodní památky Divoká rokle byl po roce 2000 zaznamenán výskyt 165 taxonů cévnatých rostlin. 37 ze zjištěných taxonů je zařazeno v Červeném seznamu cévnatých rostlin (Grulich 2012, Danihelka 2012), z toho v jednotlivých kategoriích: 1 kriticky ohrožený, 19 ohrožených a 17 vzácnějších, vyžadujících pozornost. Celkem 7 taxonů je chráněno zákonem podle přílohy vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb., všechny jsou zařazeny v kategorii ohrožených. Přírodní památka Divoká rokle patří mezi floristicky mimořádně zajímavé lokality Českého středohoří. Díky své geologické stavbě a výrazné výškové členitosti je útočištěm pro řadu stepněskalních prvků naší květeny, které jsou nezřídka vzácné v celé republice. Některé z nich zde dosahují severní hranice svého rozšíření. Nejvýznamnějšími taxony rostoucími recentně v Divoké rokli jsou Aster amellus subsp. amellus, Biscutella laevigata subsp. varia, Epipactis atrorubens, Orobanche coerulescens a Orobanche kochii. Poděkování Za zpřístupnění databáze a herbářových položek Ústeckého muzea děkujeme Petru Bultasovi. Literatura Boublík K., Kubát K., Lepší M., Lepší P. (2000): Příspěvek ke květeně severozápadních Čech se zvláštním zřetelem k území Českého středohoří. – Severočes. Přír., Litoměřice, 32: 101–104. Boublík K., Kubát K., Lepší M., Lepší P. (2002): Příspěvek ke květeně severozápadních Čech se zvláštním zřetelem k území Českého středohoří. – Severočes. Přír., Litoměřice, 33–34: 84, 106, 156. Cajz V. [ed.] (1996): České středohoří. Geologická a přírodovědná mapa 1 : 100 000. – Český geologický ústav, Praha. 160 p. Danihelka J., Chrtek J. Jr. et Kaplan Z. (2012) Checklist of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. – Preslia, Praha, 84: 647–811. Friedrich A. (2001): Okresní generel ÚSES Ústí nad Labem. – Ms. Depon at: Magistrát města Ústí nad Labem. Grulich V. (2012): Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. – Preslia, Praha, 84: 631–645. Hardtke H.- J., Ihl A. (2000): Atlas der Farn- und Samenpflanzen Sachsens. – Sächsisches Landesamt für Umwelt und Geologie, Dresden. 810 p. Chalupský A. Meteorologická stanice Ústí nad Labem. Old.chmi.cz [online]. [cit. 2013-01-08]. Dostupné z: http://old.chmi.cz/meteo/opss/stanice.php?ukazatel=ustinlab Chytrý M. [ed.] (2007): Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha, 528 p. Chytrý M. [ed.] (2009): Vegetace České republiky. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. – Academia, Praha, 522 p. Chytrý M., Kučera T., Kočí M. (2001): Katalog biotopů české republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Kopřiva J. (1982): Květena. In: Příroda Ústecka. – Okresní vlastivědné muzeum, Okresní aktiv státní ochrany přírody. Ústí nad Labem, 39 - 92.

Kroufek R., Nepraš K., Joza V. et Bultas P. (2005): Příspěvek k rozšíření zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin na Ústecku. – Severočes. Přír., Litoměřice, 36–37: 75–81. Kubát K. (1970): Rozšíření některých druhů rostlin v Českém středohoří. – Okresní muzeum Litoměřice. 178 p. Lipser H., Wittenberger G., Wittenberger W. (1967–1968): Pflanzenvorkommen im Böhmischen Mittelgebirge und im Ost-Erzgebirge aus den Jahren 1930–45. – Aussiger Bote, München, Beil. 19, 20: 1–48. Machová I., Kubát K. (2004): Zvláště chráněné a ohrožené druhy rostlin Ústecka. – Academia, Praha, 220 p. Maly H., Brandeis R. (1893): Beiträge zur Kenntnis der heimatlichen Flora. – Thätigk. – Ber. Naturwiss.Ver.Aussig 1857–1893: 20–107. Moravec J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. – Severočes. Přír., Litoměřice, suppl. 1/1995: 1-206. Nepraš K., Kroufek R. (2005): Nové nálezy záraz na Ústecku. – Severočes. Přír., Litoměřice, 36–37: 47–53. Nepraš K., Kroufek R. et Bultas P. (2008a): Příspěvek ke květeně Českého středohoří. – Severočes. Přír., Litoměřice, 39: 59–72. Nepraš K., Kroufek R., Kubát K., Vlačiha V. (2008b): Orchideje Českého středohoří. – Oblastní muzeum v Litoměřicích, Litoměřice. 136 p. Neuhäuslová Z., Moravec J., Chytrý M., Sádlo J., Rybníček K., Kolbek J., Jirásek J. (1997): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky 1: 500 000. – Botanický ústav AV ČR, Průhonice. Pekárek P. (1986): Příspěvek ke květeně Ústecka. – Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 21: 215–223 Pekárek P. (1997): Orchideje Ústecka. – Okresní úřad, Ústí nad Labem. 82 p. Prinz K. (1940): Der „Tolle Graben“ bei Wesseln im Böhmischen Elbethale. – Naturschutz, Neudamm-Berlin, 21: 114– 118. Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.]: Květena ČSR 1: 103–121, Academia, Praha. Vlačiha V. (2010): Plán péče o přírodní památku Divoká rokle na období 2011–2020, Správa CHKO České středohoří, Litoměřice.