Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Finančních obchodů
Finanční deriváty v podmínkách České republiky Bakalářská práce
Autor:
Jana Pražáková, DiS, Bankovnictví, Bankovní management
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Martin Kohel
červen, 2010
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Finanční deriváty v podmínkách České republiky, vypracovala samostatně pod vedením Ing. Martina Kohela.
Domažlice, 10.6.2010
Jana Pražáková, DiS.
Poděkování: Ráda bych poděkovala Ing. Martinovi Korhelovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.
Anotace: Předmětem bakalářské práce Finanční deriváty v podmínkách České republiky bylo analyzovat význam finančních derivátů v podmínkách České republiky. Práce je zaměřena na finanční deriváty obecně, na finanční deriváty v Českých účetních standardech, na obchodování s finančními deriváty a zhodnocení významu z hlediska podnikových financí.
Annotation: Subject of this thesis financial derivatives in the Czech Republic was to analyze the importance of financial derivatives in the Czech Republic. Work is focused on financial derivatives in general, the financial derivatives in the Czech accounting standards, the trading of financial derivatives and evaluation of significance in terms of corporate finance
OBSAH ÚVOD .................................................................................................. 6 CÍL PRÁCE.......................................................................................... 7 1. CHARAKTERISTIKA FINANČNÍCH DERIVÁTŮ ..................... 8 1.1.
Členění derivátů. ................................................................. .11
1.2.
Forwardy ............................................................................. .13
1.3.
Futures ................................................................................. .16
1.3.1. Hlavní rozdíly mezi futures a forvawdy ........................... .18 1.4.
Swapy .................................................................................. .20
1.4.1. Zvláštní druhy swapy ....................................................... .20 1.4.2. Oceňování slapů ............................................................... .22 1.5.
Opce .................................................................................... .23
1.5.1 . Americká opce.................................................................. .24 1.5.2 . Evropská opce .................................................................. .24 1.5.3 . Long pozice ...................................................................... .25 1.5.4 . Short pozice ...................................................................... .25 1.5.5 . Faktory ovlivňující cenu opce .......................................... .28 1.5.6. Vývoj zisku či ztráty kupujícího opce .............................. .29 1.5.7. Vývoj zisku či ztráty prodávající opce ............................. .29 1.5.8. Vývoj zisku či ztráty kupujícího prodejní opce ............... .31 1.5.9. Vývoj zisku či ztráty prodávajícího prodejní opce........... .31 1.5.10. Rozlišení opcí na základě podkladového aktiva ............. .32 1.5.11. Realizace zisku z opce..................................................... .33 1.6.
Význam derivátů ................................................................ .34
2. FINANČNÍ DERIVÁTY V PODMÍNKÁCH ČSÚ..................... .35 2.1.
Vývoj právní úpravy.......................................................... .37
2.2.
Vykazování derivátů ......................................................... .38
2.3.
Základní účetní aspekty derivátů...................................... .38
3. OBCHODOVÁNÍ S FINANČNÍMI DERIVÁTY ..................... .40 3.1.
Odborné výrazy při obchodování s deriváty ...................... .40
3.2.
Kde se obchoduje s finančními deriváty ............................ .40
3.3.
Rozdělení derivátů.............................................................. .41
4. ZHODNOCENÍ VÝZNAMU Z HLEDISKA FIREMNÍCH FINANCÍ ....................................................................................... .43 4.1.
Zajištění proti měnovému riziku ........................................ .46
4.2.
Využití speciálních finančních instrumentů ....................... .47
4.3.
Příklad zajištění se proti měnovému riziku ........................ .48
4.4.
Příklad zajištění se proti kurzovému riziku ........................ .48
4.5.
Způsoby použití derivátů .................................................... .50
ZÁVĚR……...................................................................................... 51 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................... 52
ÚVOD Ačkoli počátky derivátů sahají až do 19. století, pravý rozmach, doprovázený vznikem derivátového trhu byl zaznamenám v 70. - 80. letech 20. století. Jedná se tedy o poměrně mladý, avšak dynamicky se rozvíjející trh. Trh s deriváty proto, aby se zajistil proti tržnímu riziku kolísání cen komodit, akcií, měnových kurzů nebo úrokových měr. Brzy se na trhu objevily kromě zajišťovatelů i spekulanti, kteří naopak, ve snaze profitovat, riziko na sebe přebírají. Derivátový trh každým rokem roste. Problematika derivátů je velmi rozsáhlá. Bylo napsáno mnoho knih na téma funkce derivátů při zajišťování, obecný vývoj a charakteristiky jednotlivých derivátů, legislativa derivátů, účtování o derivátech, spekulace s deriváty apod.
CÍL PRÁCE Analyzovat význam finančních derivátů v podmínkách České Republiky
1. CHARAKTERISTIKA FINANČNÍCH DERIVÁTŮ Finanční
deriváty
se
staly
celosvětově
velmi
oblíbenými
a
vyhledávanými investičními nástroji. V průběhu 70. a 80. let minulého století se vlivem nestability finančních trhů spočívajících v nárůstu úrokových sazeb, kurzů cenných papírů i měnových kurzů, se podstatně zvýšila rizika pro všechny subjekty finančního trhu. Podstatou finančních derivátů je určitá forma termínovaného obchodu, jehož základním rysem je časový nesoulad uzavřením obchodu a jeho plněním. To znamená, že v době uzavření obchodu jsou pevně sjednány veškeré podmínky obchodu a době splatnosti ke které je obchod sjednán. Velkou různorodost finančních derivátů lze považovat za hlavní příčinu toho, že nelze nalézt jedinou všeobecně platnou definici derivátů, která by tyto instrumenty jednoznačně vymezovala pro různé druhy oblastí využití. Jedna z definicí označuje deriváty nebo derivátní kontrakt obecně jako takový finanční produkt, jehož cena se odvíjí, kromě jiného, od cen podkladových aktiv na promptním trhu. „Výraz finanční derivát popisuje finanční produkt nebo operaci, které umožňují nyní, v tomto okamžiku, zafixovat, resp. dohodnout kurs nebo cenu, za kterou může být aktivum, které se k tomuto kontraktu vztahuje, koupeno nebo prodáno k určitému budoucímu datu“ 1
1
Blaha Z. S, Jindřichovská I. (1997): Opce, swapy, futures-deriváty finančního trhu. 2. rozšířené vydání. Management Press, Praha, s.11
Deriváty jsou instrumenty, jejichž cena je odvozena od ceny tzv. podkladového aktiva. Podkladovým aktivem může být prakticky jakékoliv aktivum od akcie, akciového indexu, komodity až po měnu. Podstatou derivátů je jistá forma termínového obchodu. To znamená, že smluvní strany derivátního obchodu se předem dohodnou na podmínkách plnění dané smlouvy, tedy zejména na ceně transakce, která však proběhne až někdy v budoucnu. Deriváty se dělí na podmíněné a nepodmíněné. Základní dělení nepodmíněných derivátů je na futures, forwardy a swapy. Nepodmíněné se jim říká proto, že strany kontraktu se dohodnou na tom, že jedna strana má zároveň právo a povinnost koupit nebo prodat podkladové aktivum, zatímco druhá má právo a povinnost jej prodat nebo koupit. Převedení podkladového aktiva je tedy předem jasné, není podmíněné rozhodnutím nějakého subjektu. Podmíněné deriváty jsou opce a jiné opční instrumenty, jako jsou třeba warranty. Podmíněné se nazývají, protože strana, která drží opci, má právo, nikoliv však povinnost, koupit či prodat dohodnuté podkladové aktivum za předem sjednanou cenu. Strana, která opci emitovala, má naopak povinnost, nikoliv však právo, prodat či koupit dohodnuté podkladové aktivum za předem sjednanou cenu, pakliže strana držící opci jí uplatní. Mezi deriváty jsou řazeny např. i tzv. CFD (Contracts for Difference). Finanční deriváty zahrnují celou řadu různých instrumentů, které se na jedné straně určitým způsobem odlišují, na druhé straně se vzájemně prolínají a kombinují, navíc stále vznikají různé nové varianty, což činí jejich přesnou systematizaci obtížnou. Mnoho derivátů je v různých státech zakázáno, protože se s nimi dají obcházet různé finanční předpisy a jsou někdy velice obtížně ohodnotitelné, což znepřehledňuje situaci. Je pravděpodobné, že do budoucna budou v USA
zakázány nebo alespoň omezeny tzv. CDS (Credit Default Swaps), protože sehrály svou negativní úlohu během finanční krize. Deriváty se dají využít pro zajištění proti riziku (tzv. hedging), ke spekulaci nebo i k arbitráži, tedy k dosahování bezrizikových zisků díky různosti cen stejných derivátů na odlišných trzích či různosti cen podkladového aktiva a na něm postaveného derivátu.
1.1. Členění derivátů a) Podle podkladového instrumentu (komoditní – budoucí nákup či prodej komodit, úrokové – budoucí nákup či prodej úrokových instrumentů jako jsou depozita či úvěry, měnové – budoucí nákup či prodej měny, akciové – budoucí nákup či prodej akcií, indexové – kontrakt na budoucí vývoj akciového indexu) b) Podle způsobu obchodování (mimoburzovní individuálně sjednávané v podobě futures, swaps a opcí
OTC, burzovní striktně standardizované
v podobě futures a burzovních opcí – termínové burzy) c) Dle závaznosti (nepodmíněné s jednorázovým vypořádáním – forwardy jako fyzické dodání a futures jako prodej kontraktu s možností se vyvázat zaujetím protipozice, nepodmíněné s postupným vypořádáním – liability swaps a asset swaps představují vlastně sérii forwardů, podmíněné jako kupní a prodejní opce s volbou uskutečnění či propadnutí obchodu – kupující opce je majitel dlouhé pozice a vypisovatel opce je v krátké pozici) Deriváty se dělí na burzovní a mimoburzovní OTC (over-the-counter) deriváty. První jmenované se obchodují na přesně vymezeném místě (burze), v přesně vymezené době (obchodní hodiny burzy) a podmínky obchodovaných kontraktů jsou standardizovány (doba splatnosti, velikost kontraktů, atd.). Naopak druhá skupina OTC derivátů se neobchoduje na konkrétním místě. Podmínky obchodování, stejně jako vlastnosti nejsou standardizovány. Mohou být tak ušity přímo na míru obchodním partnerům. Mezi nejznámější burzovní derivátů patří: futures, burzovní opce a opce na futures. Mezi nejznámější mimoburzovní deriváty patří: swapy, forwardy, FRA (forward rate agreement), mimoburzovní opce a CFD (contract for difference).
Ekonomové i finanční trhy rozlišují čtyři základní druhy derivátů a člení je následovně:
Pevné (nepodmíněné) termínové operace, kam se řadí
1) forvardy 2) futures 3) swapy
opční termínové operace – sem patří opce
1.2 Forwardy Forwardy jsou mimoburzovní kontrakty uzavírané smluvně. Jsou to deriváty s vypořádáním dvou podkladových nástrojů v jednom okamžiku v budoucnosti. Forward je sjednán v jednom časovém okamžiku s tím, že vypořádání se uskuteční v určitém následujícím okamžiku. Ve forwardovém kontraktu vystupují kupující a prodávající, přičemž kupující zaujímá v kupovaném nástroji dlouhou pozici (long position) a prodávající zaujímá krátkou pozici (short position). Forwardová cena označuje za kolik se kupuje nebo prodává daný podkladový nástroj k určitému datu v budoucnosti.2 Dle různých podkladových aktiv můžeme forvardy rozdělit na:3
Úrokový forward
Měnový forward
Akciový forward
Komoditní forward
Úvěrový forvard
Úrokový forward Je forward na výměnu pevné částky hotovosti jedné měny za dosud neznámou částku v hotovosti, případně za dluhový cenný papír, úvěr, vklad nebo půjčku. Měnový forward Je forward na výměnu pevné částky hotovosti v jedné měně za pevnou částku hotovosti v jiné měně k určitému datu v budoucnosti. Akciový forward
2
Jílek, J. (2002): Finanční a komoditní deriváty. 1. vydání. Grada Publishing, Praha, s.
45 3
45
Jílek, J. (2002): Finanční a komoditní deriváty. 1. vydání. Grada Publishing, Praha, s.
Je forward na výměnu pevné částky hotovosti za akciový nástroj k určitému datu v budoucnosti. Dohodnutá cena tohoto kontraktu se označuje jako forwardová cena. Komoditní forward Je forward na výměnu pevné částky hotovosti za komoditní nástroj k určitému datu v budoucnosti. I zde se dohodnutá cena označuje jako forwardová. Úvěrový forward Je podobný úrokovému forwardu. Liší se od něj tím, že proměnlivá platba závisí na rizikové úrokové míře určitého subjetku. Platba je odvozena od úvěrového rozpětí v určitém časovém okamžiku.
Druh kontraktu
Podkladová proměná
Úrokový forvard
Úroková míra
Měnový forvard
Měnový kurz
Komoditní forward
Cena komodity
Akciový forward
Cena akcie
Příklad 1. - pěstitel: Pěstitel pšenice se bojí, že při sklizni její cena klesne, a tak s panem B uzavře forward (nejjednodušší typ derivátu) na prodej určitého množství pšenice (kterou vypěstuje) za určitou cenu (která je nyní) v určitý čas (při sklizni). Až ten čas nastane, pěstitel panu B prodá sjednané množství za předem sjednanou cenu, ať už cena pšenice aktuálně na trhu je jakákoli. Pokud cena skutečně klesla, udělal pěstitel dobře. Pokud stoupla, připravil se o zisk. Pěstitel pšenice však dal přednost jistotě před spekulací (je totiž pěstitel, nikoli ekonom) a zajistil si tak předem prodejní cenu. Příklad 2. – exporter: Drobný
podnikatel
jednorázově
vyvezl
do
Německa
zakázku
za 100 000 EUR, faktura je splatná za 3 měsíce. Současný kurz je 30 Kč/EUR, tedy současná hodnota pohledávky je 3 000 000 Kč. Bojí se však, že za 3 měsíce kurz klesne např. na 28 Kč/EUR a on dostane jen 2 800 000 Kč - tj. 200 000 Kč účetní ztráta. Řešením této situace je zajít do banky a uzavřít měnový forward, kterým si exportér zajistí, že za 3 měsíce odnese do banky obdržených 100 000 EUR a banka mu vyplatí 3 000 000 Kč, ať už kurz v tu dobu bude jakýkoliv. Pokud kurz mezi tím skutečně klesl, udělal dobře, pokud vzrostl, připravil se o zisk - nicméně obchodník chtěl dostat zaplaceno za to, co vyrobil, a ne spekulovat, jestli kurz klesne nebo vzroste.
1.3. Futures Futures je standardizovaný forward obchodovaný na derivátové burze. Jedná se o kontrakt na vypořádání podkladových nástrojů k určitému datu v budoucnosti, přičemž vypořádání je delší než zvyklost na spotovém trhu. Hlavní rozdíl mezi forwardy a futures je v tom, že k vypořádání futures dochází postupně a ne jednorázově jako u forwardů. Dalším rozdílem je to, že se s nimi obchoduje pouze na specializovaných burzách. Cena futures pokladového nástoje může být vyšší nebo nižší než je spotová cena podkladového nástroje a to v závislosti na nákladech a očekávání jaký bude vývoj na spotovém trhu. Futures můžeme dělit na:4
Úrokový futures
Měnový futures
Akciový futures
Komoditní futures
Úvěrový futures
Úrokový futures Je futures na výměnu pevné částky hotovosti v jedné měně za dosud neznámou částku hotovosti či dluhový cenný papír v téže měně. Měnový futures Je futures na výměnu pevné částky hotovosti v jedné měně za pevnou částku hotovosti v jiné měně. Akciový futures
4
Jílek J. (2002): Finanční a komoditní deriváty. 1. vydání. Grada Publishing, Praha, s. 4647
Je futures na výměnu pevné částky hotovosti za akciový nástroj k určitému datu v budoucnosti.. Komoditní futures Je futures na výměnu pevné částky hotovosti za komoditní nástroj k určitému datu v budoucnosti. Druh kontraktu
Podkladová proměnná
Futures na státní dluhopisy
Cena komodit
Měnový futures
Měnový kurz
Komoditní futures
Cena komodity
1.3.1. Hlavní rozdíly mezi futures a forwardy
Futures se obchodují výhradně na burze
Futures jsou standardizovány pro potřeby burzy
Mají odlišné oceňování a vypořádání K tomu, aby se s futures dalo obchodovat na burze, musejí být standartizovýny. Např. na Burze LIFFE (London International Financial Futures and Options Exchange) se obchoduje futures na obilí s těmito podmínkami: jednotkou kontraktu je 50 tun obilí, dále jsou tam specifikovány podmínky kvality, které musí zrno splňovat, měsíce splatnosti, hodnota kroku apod.5 Na rozdíl od forwardů, kdy se partneři navzájem znají a důvěřují si, je derivátová burza veřejná a kontrakty jsou zabezpečeny jiným způsobem – zálohami u Clearingového centra. Cena futures kontraktu je stanovena na základě nabídky a poptávky po daném podkladovém aktivu. Jsou utvářeny zejména očekáváním o budoucí spotové ceně v době dodávky daného aktiva. Hodnota futures kontraktu a spotové ceny může být odlišná, rozdíl mezi nimi se nazývá báze. S blížícím se dnem splatnosti kontraktu se snižuje báze a v den splatnosti je báze rovna nule, neboť vypořádací cena futures se rovná spotové ceně. Futures kontrakty, které jsou nepříliš často v češtině označována také jako futurita, patří mezi tzv. termínové obchody. Jsou zároveň druhem finančního derivátu. Futures jsou přesněji řečeno smlouvy, na základě 5
http://www.euronext.com/trader/contractspecifications/derivative/wide/0,4860,1732_6 635209,00.html?euronextCode=EMA-PAR-FUT
kterých se smluvní strany zavazují koupit (resp. prodat) určitý objem aktiva k určitému budoucímu okamžiku za cenu stanovenou předem při uzavření kontraktu. Oproti opcím z futures kontraktů tedy vyplývají pro obě strany jak práva, tak povinnosti.
Tato definice však sedí také na obdobné finanční deriváty se jménem forwardy. Rozdíly ale mezi futures a forwardy jsou. První odlišnost spočívá v tom, že zatímco futures kontrakty jsou vysoce standardizovány a obchodují se na přímo k tomu určených burzách, tak forwardy nejsou standardizovány a obchodují se na OTC (over the counter) trzích, tedy trzích neburzovních. Druhým rozdílem je to, že futures se vypořádávají každý den pomocí tzv. maržových účtů, avšak deriváty jmenované později se vypořádávají až v době splatnosti smlouvy. Každý futures kontrakt má tzv. podkladové aktivum neboli bazický instrument. To je aktivum, na jehož koupi (prodeji) se smluvní strany dohodly. Cena futures kontraktu je odvozena od tzv. spotové ceny podkladového aktiva. To je cena, za kterou se dané aktivum obchoduje na klasickém spotovém trhu, kde okamžiky uzavření smlouvy a jejího vypořádání spadají v jeden. Podkladovým aktivem může být celá řada věcí, od komodit jako jsou ropa nebo zlato, až po např. cizí měny, akcie či akciové indexy. V ČR se obchodují futures na akcie společnosti ČEZ a Erste Bank, ale i na akciový index PX, tedy hlavní index Burzy cenných papírů Praha, kde se právě s těmito futures obchoduje.
1.4. Swapy Swap je derivát s vypořádáním podkladových nástrojů ve více okamžicích. Je to termínovaná smlouva, kterou se dva ekonomické subjekty vzájemně zavazují vyměnit si mezi sebou buď dohodnutá předmětná aktiva nebo finanční toky za předem stanovených podmínek. Prakticky představuje několik forwardů s postupnou výměnou podkladových nástrojů. Vypořádání může být čisté (po započtení úrokových plateb a jistin), poločisté (bez započtení úrokových plateb, ale se započtením jistin) a hrubé (bez započtení úrokových plateb i jistin). 1.4.1. Zvláštní druhy swaps Cocktail SWAP (kombinace úrokového a měnového SWAP) Revolving SWAP facilities (právo uzavřít SWAP během sjednané doby) Swaption (kombinace SWAP a OPTION) Forward SWAP (začátek SWAPu posunut do budoucnosti) Zero bond SWAP (kombinace SWAP a zero bond) Amortising SWAP (v průběhu doby splatnosti dochází ke směňování nominální výše kapitálu) Swapy lze dělit6: 6
46-47
Úrokový swap Jílek J. (2002): Finanční a komoditní deriváty. 1. vydání. Grada Publishing, Praha, s.
Měnový swap
Akciový swap
Komoditní swap
Úvěrový swap
Úrokový swap Je swap na výměnu pevných částek hotovosti, případně neznámých částek hotovosti, v jedné měně za dosud neznámé částky hotovosti v téže měně. Měnový swap Je swap na výměnu pevných částek hotovosti v jedné měně za pevné částky v hotovosti v jiné měně k určitému datu v budoucnosti. V případě výměny pevných částek hotovosti za pevné částky hotovosti se jedná o klasický měnový swap. Když jde o výměnu pevných částek hotovosti za neznámé částky hotovosti, tak se jedná o křížový měnový swap. V případě výměny neznámých částek hotovosti za neznámé částky hotovosti se jedná o bazický měnový swap. Akciový swap Je swap na výměnu pevných částek hotovosti za akciové nástroje, včetně dividend k určitým datům v budoucnosti. Akciový plátce platí akciovému příjemci dividendy a zvýšení cen akcií nad pevnou částku. Akciový příjemce platí akciovému plátci snížení cen akcií pod pevnou částku. Komoditní swap
Je swap na výměnu pevných částek v hotovosti za komoditní nástroje k určitým datům v budoucnosti. Komoditní plátce platí komoditnímu příjemci zvýšení cen komodit nad pevnou částku a ten platí komoditnímu plátci snížení cen komodit pod pevnou částku. Úvěrový swap Ten se liší od úrokového swapu tím, že proměnlivá platba závisí na rizikové úrokové míře určitého subjetku.
Druh kontraktu
Podkladová proměnná
Úrokový swap
Úroková míra
Měnový swap
Měnový kurz
Komoditní swap
Cena komodity
Akciový swap
Cena akcií
Úvěrový swap
Úvěrové hodnoceí, úvěrový index či cena úvěru
1.4.2. Oceňování swapů Vyjdeme-li z předpokladu, že swap je vlastně souhrn několika forwardů, pak i ocenění swapu můžeme vyjádřit jakou součet reálných hodnot jednotlivých forwardů. Reálná hodnota swapu = n * S0 – Σ (F-ti / 1 + ri * (ti / 360)) N = udává počet jednotlivých „forwardovýchů kontraktů S0 = momentální spotová cena F-ti = původní forwardová cena
ti = splatnost forvardu ve dnech ri = bezriziková spotová úroková míra na období splatnosti forvardu Stejně jako u forwardového kontraktu i zde platí zásada, že reálná hodnota slapového kontraktu je při vzniku téměř nulová. S postupem času se její hodnota mění a může nabývat jak kladných tak i záporných hodnot.
1.5. Opce Opce jsou burzovní nebo OTC derivát s právem jednoho partnera, kupujícího opce, na vypořádání obou podkladových nástrojů v jednom okamžiku v budoucnu, tzv. evropská opce, nebo během určitého období, tzv. americká opce.7 Druhý partner je prodávajícím opce a obdrží od kupujícího opční prémii. Opční prémie je obvykle splatná v okamžiku sjednání opce, ale existují opce, které jsou splatné později, nejčastěji v okamžiku splatnosti opce. Taková opční prémie je vyšší než hodnota opce v okamžiku jejího sjednání a to o naběhlý úrok odvozený od rizikové úrokové míry v období mezi sjednáním opce a úhradou opční prémie. Každý opční kontrakt obsahuje cenu, za kterou má vlastník právo daný podkladový nástroj koupit a ta se nazývá realizační cena. Na rozdíl od forwardů, futures a swapů, opce poskytují vlastníkovi nikoli povinnost, ale právo ke koupi (kupní opce) nebo prodeji (prodejní
7
Rejnuš O. (2006): Peněžní ekonomie (Finanční trhy). 2. vydání. Vysoké účení technické v Brně, Brno, s. 210
opce) podkladového nástroje k určitému dni nebo po určitou dobu v budoucnosti.8 Kupní opce jsou tzv. opcemi na svolání neboli na koupi podkladového aktiva, kdy držitel opce je v dlouhé pozici a má právo ve stanoveném termínu nebo ve stanovené lhůtě si vyžádat za předem dohodnutou cenu podkladový nástroj od prodejce. Prodejní opce jsou opcemi s právem na prodej předmětných podkladových nástrojů. Držitel opce je opět v dlouhé pozici a má právo ve stanoveném termínu nebo ve stanovené lhůtě prodat, ta předem stanovenou cenu, podkladový nástroj prodejci, který je v krátké pozici.9
1.5.1. Americká opce: Opce, která může být uplatněna kdykoli během stanovené časové lhůty až do dne splatnosti opce 1.5.2. Evropská opce: Opce, která může být uplatněna pouze v den její splatnosti. Tabulka č. 1: Práva a povinnosti vyplývající z opcí T aDruh pozice b u l Majitel opce k aLong pozice
Typ opce Kupní opce - call Prodejní opce - put Právo koupit bazický Právo prodat bazický instrument za instrument za realizační realizační cenu. cenu. Povinnost zaplatit Povinnost zaplatit opční prémii. opční prémii. Povinnost prodat Povinnost koupit čVypisovatel opce bazický instrument za bazický instrument za realizační cenu. Právo realizační cenu. Právo 8 Jílek J. (2002): Finanční a komoditní deriváty. 1. vydání. Grada Publishing, Praha, s. na inkaso opční prémie. na inkaso opční prémie Short pozice 51 9
Rejnuš O. (2006): Peněžní ekonomie (Finanční trhy). 2. vydání. Vysoké učení technické v brně, Brno, s. 210
. 1: Pramen: Dvořák P., Finanční deriváty. 1998
1.5.3. Long pozice: „Stav, kdy investor vlastní určitý investiční nástroj, např. dluhový, akciový, komoditní nebo cizí měnu, nebo spotově nakoupil
nástroj
a
dosud
nedošlo
k vypořádání, nebo nakoupil tento nástroj prostřednictvím
pevného
nebo
kontraktu
opčního
termínového s tím,
že
vypořádání se uskuteční v budoucnosti“10
1.5.4. Short pozice: „Stav kdy subjekt má závazek dodat určitý nástroj, např. dluhový, akciový, 10
http://www.miras.cz/akcie/slovnik-inestorsky.php#-L-
komoditní nástroj nebo cizí měnu, nebo spotově prodal určitý nástroj a nedošlo dosud k vypořádání, nebo prodal tento nástroj prostřednictvím pevného termínového nebo opčnímu kontraktu s tím, že vypořádání se uskuteční v budoucnosti“11
Opce lze dělit na:12
Úrokové opce
Měnové opce
Akciové opce
Komoditní opce
Úvěrové opce
Úvěrové opce Je opce na výměnu pevné částky hotovosti v jedné méně za dosud neznámou částku hotovosti, dluhový cenný papír, úvěr, vklad nebo půjčka v téže měně. Měnové opce
11 12
http://www.miras.cz/akcie/slovnik-investorsky.php#-LJílej J. (2002): Finanční a komoditní deriváty. 1. vydání. Grada Publishing, Praha, s. 338-340
Je opce na výměnu pevné částky v hotovosti v jedné měně za pevnou částku hotovosti v jiné měně k určitému datu v budoucnosti. Dohodnutý měnový kuzr se ozačuje jako realizační měnový kurz. Akciová opce Je opce na výměnu pevné částky hotovosti za akciový nástroj k určitému datu v budoucnosti. Dohodnutá cena se zde označuje jako realizační cena. Komoditní cena Je opce na výměnu pevné částky hotovosti za komoditní nástroj k určitému datu v budoucnosti. Dohodnutá cena se označuje jako realizační cena.
Úvěrová opce Se od úrokové opce liší tím, že proměnlivá platba závisí na rizikové míře určitého subjektu. Součástí úvěrových opcí je opce úvěrového rozpětí, což je úvěrová opce u níž platba závisí na velikosti úvěrového rozpětí dvou finančních aktiv. Druh kontraktu
Podkladová proměnná
Opce na státní dluhopisy
Úroková míra
Měnová opce
Měnový kurz
Komoditní opce
Cena komodity
Akciová opce
Cena akcie
1.5.5. Faktory ovlivňující cenu opce Faktorů ovlivňujících tržní cenu opce je několik, ty nejdůležitější jsou:
Cena podléhajícího aktiva – s rostoucí cenou podkladového aktiva roste tržní cena kupní opce (neboť se zvětšuje rozdíl mezi spotovou a realizační cenou)
Realizační cena – s rostoucí realizační cenou klesá tržní cena opce (neboť se snižuje rozdíl mezi spotovou a realizační cenou)
Zbývající čas splatnosti – čím delší je splatnost ( doba do splatnosti), tím vyšší je tržní cena opce (vyšší šance, že spotová cena vzroste vůči realizační)
Volatilita ceny podléhajícího aktiva – čím vyšší bude volatilita daného
aktiva, tím vyšší je hodnota kupní opce (kdyby byla
volatilita daného aktiva nulová, nemohla by nikdy tržní cena
přesáhnout realizační a proto by byla nulová hodnota i kupní opce. Naopak to platí, je-li volatilita vysoká)
Bezriziková úroková míra – čím je vyšší, tím je kupní opce hodnotnější
Výplata dividend či úroku z podkladového aktiva – čím vyšší jsou výplaty dividend tím nižší je hodnota kupní opce. (Celkový výnos z aktiva = kapitálový výnos + dividendový výnos, vzroste-li dividendový výnos, sníží se kapitálový výnos, tzn. tržní cena podkladového aktiva a tím cena kupní cena)
Další – likvidita trhu (nízká likvidita snižuje cenu), či tržní očekávání
1.5.6. Vývoj zisku či ztráty kupujícího kupní opce (long call) můžeme pozorovat na následujícím grafu.13
1.5.7. Vývoj zisku či ztráty prodávajícího kupní opce (short call) můžeme pozorovat na následujícím grafu. 14
13
javascript:OpenMMedia(´repository/cz/media/20070910_derivatives_images/09.jpg´)
Potenciální zisk kupujícího kupní opce je neomezený, jeho ztráta je omezena výší opční prémie. Zisk prodávajícího kupní opce je omezen výší opční prémie, jeho potenciální ztráta není omezena. Druhým typem opce je prodejní opce (put option). Kupující prodejní opce má právo nikoliv však povinnost v termínu splatnosti opce prodat podkladové aktivum za předem stanovenou cenu. Za zakoupení opčního práva platí kupující prodávajícímu (vypisovateli) opce opční prémii. Prodávající opce má závazek opční obchod v době splatnosti zrealizovat, pokud si to bude majitel (kupující) opce přát. Kupující prodejní opce je v dlouhé pozici (long put) a spekuluje na pokles ceny podkladového aktiva. Prodávající prodejní opce je v krátké pozici (short put) a spekuluje na růst ceny podkladového aktiva.
14
javascript:OpenMMedia(´repository/cz/media/20070910_derivatives_images/10.jpg´)
Potenciální zisk kupujícího prodejní opce je omezen tím, že cena podkladového aktiva může klesnout až na nulu. Nicméně toto je málo pravděpodobné, proto můžeme tvrdit, že pro kupujícího prodejní opce existuje velký prostor pro potenciální zisk. Potenciální zisk prodávajícího prodejní opce je omezen výší opční prémie. Jeho potenciální ztráta je omezena tím, že cena podkladového aktiva může klesnout až na nulu. Nicméně tato situace je málo pravděpodobná a proto můžeme tvrdit, že pro prodávajícího prodejní opce existuje velký prostor pro potenciální ztrátu.
1.5.8. Vývoj zisku či ztráty kupujícího prodejní opce (long put) můžeme pozorovat na následujícím grafu.15
15
javascript:OpenMMedia(´repository/cz/media/20070910_derivatives_images/11.jpg´)
1.5.9. Vývoj zisku či ztráty prodávajícího prodejní opce (short put) můžeme pozorovat na následujícím grafu.16
1.4.10. Rozlišení opcí na základě podkladového aktiva
ATM – at-the-money ...v překladu znamená opce na penězích, kdy je realizační cena opce stejná jako aktuální cena podkladového aktiva na spotovém trhu.
ITM – in-the-money ...v překladu znamená opce v penězích, kdy je realizační nižší než aktuální cena podkladového aktiva v případě kupní opce, a kdy je realizační cena vyšší než aktuální cena podkladového aktiva v případě prodejní opce.
OTM – out-of-the-money ...v překladu znamená opce mimo peníze, kdy je realizační cena opce
16
javascript:OpenMMedia(´repository/cz/media/20070910_derivatives_images/11.jpg´)
vyšší než aktuální cena podkladového aktiva v případě kupní opce, a kdy je realizační cena opce nižší než aktuální cena podkladového aktiva na spotovém trhu v případě prodejní opce.
1.5.11. Realizace zisku z opce Máme-li posoudit, zda je daná opce zisková, vycházíme ze 4 možností a k tomu přiřazených, poměrně jednoduchých vzorečků. 1)
Zisk prodejní opce v dlouhé pozici: Z= (-P + RC) – OP
2)
Zisk kupní opce v dlouhé pozici: Z = (-RC + P) – OP
3)
Zisk prodejní opce v krátké pozici: Z = (P – RC) + OP
4)
Zisk kupní opce v krátké pozici: Z = (RC – P) + OP
Z = zisk opce P = tržní cena podkladového aktiva RC = realizační cena OP = opční prémie
Příklad 1: Určete zisk nakoupené prodejní opce, je-li spotová cena daného aktiva na trhu 98Kč, realizační cena je 130Kč a opční prémie 10kč. Dosazením do vzorce č. 1, rychle a snadno zjistíme, že zisk na jednotku podkladového aktiva činí (-98 + 130) – 10 = 22 kč.
1.6. Význam derivátů Deriváty nalézají využití ve třech oblastech: při zajištění rizika, při spekulaci a při cenové arbitráži. Zajištění rizika (tzv. „hedging“) se provádí sjednáním opačně se vyvíjejícího obchodu, například termínovaným nákupem domácí meny, do níž bychom v budoucnu směňovali platbu za námi vyvezené zboží. Je zde riziko, že pokud by v budoucnu došlo ke znehodnocení zahraniční měny vůči měně domácí (nebo-li zhodnocení domácí měny), pak by budoucí platba v zahraniční měně při přepočtu na domácí měnu obnášela méně. Další oblastí využití derivátů je spekulace. Při ní se neuzavírá opačně se nevyvíjející obchod, ale naopak se otevírá jediná pozice na termínovaném trhu. Subjekt, který tento obchod uzavře, předpokládá určitý vývoj ceny
podkladového aktiva a pomocí derivátového obchodu může na základě svého odhadu na tento budoucí vývoj spekulovat. Třetí možností využití derivátů je potom arbitráž, kdy pomocí derivátů investor využívá cenových rozdílů vznikajících na finančních trzích, ať už na různých místech (burzách nebo mimoburzovních trzích) nebo mezi promptním a termínovým trhem. Princip cenové arbitráže spočívá v tom, že každý derivátový kontrakt má na termínovém trhu svou cenu, která se z různých důvodů může lišit od ceny, kterou bychom sami vypočetli z aktuální ceny podkladového aktiva na promptním trhu a pokud vezmeme v úvahu další veličiny jako jsou aktuální a termínové úrokové sazby či aktuální a termínové měnové kurzy. Vznikají tedy odchylky, u nichž je tedy možné dosahovat prakticky bezrizikových výnosů.
2. FINANČNÍ DERIVÁTY V PODMÍNKÁCH ČÚS 2.1.Pojem derivátů v českém účetnictví „Podle mezinárodních standardů se derivátem rozumí finanční nástroj a) jehož reálná hodnota se mění v závislosti na změně podkladové hodnoty b) který nevyžaduje počáteční čistou investici nebo vyžaduje malou počáteční čistou investici,
c) který je smluven a vyrovnán k budoucímu datu delšímu než u spotové operace“17 „Derivát má dva nebo více podkladových nástrojů a je požadováno či umožněno čisté vypořádání či je umožněna dodávka podkladového nástroje, při které se situace příjemce podstatně neliší od situace při čistém vypořádání.“18 „V oblasti cenných papírů se deriváty rozumí penězi ocenitelná práva a závazky, jejichž hodnota se vztahuje k cenným papírům nebo je odvozena z cenných papírů, komodit, měn, jiných majetkových hodnot, úrokových měr, kurzových indexů nebo jakýchkoliv jiných faktorů stanovených pro tento účel a ke smlouvám nebo ze smluv o nich.“19 „V devizovém zákonu se finančním derivátem rozumí penězi ocenitelná práva a závazky odvozené z peněžních prostředků v cizí měně a zahraničních cenných papírů.“20 Například: pojem „úvěr“ je rozdílně definovaný v obchodním zákoníku a v zákoně o bankách. Podle obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit. Podle zákona o bankách se úvěrem rozumí v jakékoliv formě dočasně poskytnuté peněžní prostředky. „Derivát má alespoň dva podkladové nástroje, přičemž alespoň jeden z nich je dlouhý a alespoň jeden z nich krátký. Dlouhý nástroj se účetně zachycuje na straně podrozvahových aktiv a krátký nástroj na straně podrozvahových závazků. Každý derivát se skládá alespoň z jednoho dlouhého a alespoň jednoho krátkého podkladového nástroje, což je důležité
17 18 19 20
citace: http://www.svses.cz/skola/akce/konf/ucto04/texty/sekerka.pdf citace: http://www.svses.cz/skola/akce/konf/ucto04/texty/sekerka.pdf citace: http://www.svses.cz/skola/akce/konf/ucto04/texty/sekerka.pdf citace: http://www.svses.cz/skola/akce/konf/ucto04/texty/sekerka.pdf
v řízení rizik derivátů. Do úrokových, měnových, akciových a komoditních pozic se zařazuje pozice odpovídající podkladovým nástrojům.“21 V české legislativě mají finanční deriváty oporu v zákoně ze 14. dubna 2004 o podnikání na kapitálovém trhu. Pro informaci cituji §3 tohoto zákona: „§3 Investiční nástroje (1) Investičními nástroji jsou a)
investiční cenné papíry,
b)
cenné papíry vydané fondem kolektivního investování,
c)
nástroje, se kterými se obvykle obchoduje na peněžním trhu (nástroje peněžního trhu)
d)
deriváty.
(2) Investičními cennými papíry jsou a) akcie nebo obdobné cenné papíry představující právo na splacení dlužné částky, se kterými lze obchodovat na kapitálovém trhu, b) dluhopisy nebo obdobné cenné papíry představující právo na splacení dlužné částky, se kterými lze obchodovat na kapitálovém trhu, c) cenné papíry opravňující k nabytí cenných papírů uvedených v písmenu a) nebo b), se kterými se běžné obchoduje na kapitálovém trhu, s výjimkou platebních nástrojů.“22 (3) Deriváty se pro účely tohoto zákona rozumí a) opce na investiční nástroje uvedené v odstavci 1. písm. a) až c), b) finanční termínové smlouvy (zejména futures, forvardy a swapy) na investiční nástroje uvedené v odstavci 1. písm. a) až c),
21 22
citace: http://www.svses.cz/skola/akce/konf/ucto04/texty/sekerka.pdf citace: Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu
c) rozdílové smlouvy a obdobné nástroje pro přenos úrokového nebo kurzového rizika, d) nástroje umožňující přenos úvěrového rizika, e) jiné nástroje, ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích a jejichž hodnota se odvozuje zejména z kurzu investičního cenného papíru, indexu, úrokové míry, kurzu měny nebo ceny komodity. 2.1. Vývoj právní úpravy Už od počátku 90. let postupy účtování pro banky obsahovaly účty vyhrazené pro termínové
operace. Jednalo se však pouze o podrozvahové
účty, na nichž měly být zachyceny termínové operace ve sjednaných hodnotách. V polovině 90. let byly tyto podrozvahové účty přetříděny a doplněny a byl také stanoven postup pro účtování o pohledávkách i závazcích z termínových operací. Zároveň byly v rozvaze na samostatné syntetické účty včleněny opční prémie. Pro toto období byla charakteristická absence reálné hodnoty derivátů v účetnictví. Za určitý pokus, jak simulovat rozvahové zachycení derivátů v reálné hodnotě, je možné považovat přenášení kursových rozdílů z podrozvahových pohledávek a závazků z měnových pevných termínových operací a prostřednictvím uspořádacího účtu do výsledovky. Tyto postupy byly používány do konce roku 1999. Od počátku roku 2000 se deriváty oceněné reálnými hodnotami staly součástí rozvahových aktiv a závazků. S novelou postupů účtování od počátku roku 2001 a zejména od počátku roku 2002 došlo k dalšímu zpřesnění těchto finančních nástrojů. Zároveň bankovní postupy účtování derivátů byly rozšířeny i na některé finanční instituce. Postupy účtování pro banky a některé finanční instituce účinné od počátku účetních období začínajících po 1. lednu 2002 téměř dokončily také aplikaci IAS 39 v oblasti derivátů. Novela zákona o účetnictví totiž umožnila aplikovat u zajišťovacích derivátů metodu zajištění reálné hodnoty (fair value hedge). Účetnictví derivátů je základem pro jejich zdanění.
2.2. Vykazování derivátů V aktivech rozvahy jsou vykazovány součty kladných reálných hodnot derivátů a v pasivech rozvahy součty záporných reálných hodnot derivátů. Účet, na kterém jsou zachyceny rozdíly změn reálných hodnot zajišťovacích derivátů za použití metody zajištění peněžních toků (odložené zisky a ztráty z derivátů), je uváděn v pasivech (tzn. že pokud účet vykazuje debetní zůstatek, není zahrnut v aktivech, ale snižuje pasiva). Mezinárodní účetní standardy zařazují tento účet do kapitálu.Ve své podstatě se ale nejedná ani o kapitál, ani o závazkovou položku, ale o určitou zbytkovou položku, která souvisí s tím, že u zajišťovacích položek nedošlo k jejich přecenění na reálnou hodnotu 2.3. Základní účetní aspekty derivátů O derivátech se účtuje na podrozvahových i rozvahových účtech od okamžiku jejich sjednání do okamžiku posledního vypořádání, resp. ukončení, uplatnění, prodeje nebo zpětného nákupu.Deriváty sjednané mezi různými útvary účetní jednotky zůstatky rozvahových ani podrozvahovýc účtů neovlivňují. Podrozvahové účty: na nich se účtují od okamžiku sjednání derivátu pohledávky a závazky z úrokových, měnových, akciových, komoditních a úvěrových derivátů v hodnotě podkladového nástroje. Tyto pohledávky a závazky se přeceňují s ohledem na změnu kurzu, změnu ceny akcie, komodity atd. Účetní jednotky, kterým není stanovena právním předpisem povinnost dodržovat kapitálovou přiměřenost, nemusí podrozvahové pohledávky a závazky přeceňovat. Při ukončení obchodu je podrozvahová evidence zrušena odúčtováním podrozvahových pohledávek a závazků opačnými zápisy na účtech.
3. OBCHODOVÁNÍ S FINANČNÍMI DERIVÁTY 3.1. Odborné výrazy při obchodování s deriváty Uveďme alespoň některé:
Otevřít pozici znamená dohodnout kontrakt. Pozice zůstává otevřená až do času realizace.
Dlouhá pozice je pozicí kupujícího.
Krátká pozice je pozicí prodávajícího.
Uzavřít pozici znamená ukončit kontrakt některým z možných způsobů
Otevřený zájem znamená celkový počet otevřených pozic.
3.2. Kde se obchoduje s finančními deriváty
Jednak na mimoburzovním trhu (na tzv. OTC trhu - over the counter market), jednak na specializovaných opčních a termínových burzách. Rozdělení na uvedené trhy:
Mimoburzovní trh (OTC) - Forwardy, Opce, Swapy, CFD, Forex
Burzy - Futures, Opce
3.3. Graf: Rozdělení derivátů23
23
http://investujeme.cz/cs/images/content/clanky-text/ondrej-klecka-derivaty.gif
Z výše uvedeného grafu je vidět základní rozdělení. Jsou dvě cesty, kde se s deriváty setkat: OTC nebo burzovní trhy. OTC (ang. over-the-counter) je neřízený trh s mimoburzovními finančními nástroji. Jeho účastníci uzavírají obchody prostřednictvím internetu, telefonu a zprostředkovatelů. Neexistuje zde žádné fyzické místo obchodu. Všechny transakce uzavírají finanční instituce, banky, brokeři, dealeři a individuální zákazníci. Nejsou zde tolik přísná pravidla jako u burzy. Postupem doby lze sledovat, že OTC zažívá velký rozvoj a je dnes velmi populární. To si lze vysvětlit velmi snadno: jsou mnohem větší než burza, nabízejí nepřeberné množství derivátů a jsou snadno přístupné i pro drobné investory. Na OTC můžete obchodovat téměř se vším: forwardy, swapy, investičními certifikáty, hybridy, jako je CFD, nebo opcemi. Drtivou většinu obchodů však tvoří forwardy a swapy. Burzovně naopak lze obchodovat s futures a opcemi. Výhodou obchodování na burze je její velká likvidita a naprostá absence kreditního rizika z obchodní protistrany. Je to dáno velmi striktními pravidly, které jsou závazné pro každého aspiranta na vstupu do burzy. V extrémním případě
selhání vám rozdíl doplatí sama burza. Její nezkrachování je zajištěno systémem marží a průběžným vypořádáním, které probíhá nejčastěji v termínu T+3 (pokud tedy nejste na Venezuele, kde si na průběžné vypořádání musíte počkat 90 dní). Nevýhodou derivátů na burze je jejich přesná konkretizace, která znesnadňuje nalezení produktu, který by nám přímo vyhovoval (s individuálně stanovenou splatností, podkladovou částkou atd.).
4.
ZHODNOCENÍ
VÝZNAMU
FINANČNÍCH
Z HLEDISKA FIREMNÍCH FINANCÍ
DERIVÁTŮ
Rozlišení finančních derivátů dle tržních rizik je důležité z hlediska jejich uživatelů – společností a podniků, které je využívají z důvodů řízení tržních rizik, jako zajišťovací instrumenty. Deriváty můžeme využít i k jiným účelům než k řízení rizik, například pro spekulace či arbitráž. Dle mého názoru se většina společností zajišťuje, aby se omezila či rovnou eliminovala rizika. Příklady zajišťovacích operací formou finančních derivátů v kladném slova smyslu:
Zajištění snižuje pravděpodobnost finančních ztrát, nebo zásahu ze strany regulatorního orgánu
Zajištění zvyšuje hodnocení (rating) úvěrů společnosti a snižuje tím požadavky na zajišťovací úvěrové instrumenty
Zajištění generuje daňové úspory v případě jakéhokoli progresivního daňového systému
Zajištění snižuje rizika vzniku sporů mezi společností a vlastníky
Zajištění může snížit určité náklady spojené s pojištěním
Příklady zajišťovacích operací formou finančních derivátů v opačném slova smyslu:
Mnoho rizik má přirozeně se vzájemně eliminovat a není tak důležité individuální rizika zajišťovat
Společnost je dostatečně vybavena vlastním kapitálem, který může v případě potřeby pohltit většinu událostí, které se můžou v blízké budoucnosti očekávat
Zajištění zabírá část úvěrové pozice u banky, které by společnost mohla využít pro získání likvidity
Účetnictví spojené se zajišťovacími operacemi je náročné a může způsobit určité výkyvy v účetní hodnotě
Vyjmenováním těchto argumentů pro zajištění dává jednotlivým společnostem na výběr zda a případně jaké zajišťovací instrumenty budou využívat. Úloha vlastníků (akcionářů) hraje hlavní roli v rozhodování zda se zajistit. V mnoha případech právě zajištění konkrétních rizik může vést k daleko jednoduššímu hodnocení úspěšnosti managementu společnosti. S deriváty obchodujeme pokud máme obavy s vývojem cen, nebo chceme na vývoji cen vydělat. Deriváty jsou nástrojem řízení rizik a slouží k zajištění cen v budoucnu. Zajištění se proti měnovému riziku je velice důležité jak pro malé tak i velké podniky, které se pohybují na finančních trzích. Zajištění není vůbec složitou záležitostí. Pokud budeme zajišťovat proti měnovému riziku malou částku, coby malý podnik, je pro nás výhodné zajištění prostřednictvím opce. Samozřejmě se dá zajišťovat i prostřednictvím jiného instrumentu než je právě opce, ale výhodou je to, že se nemusí skládat „poplatek“ nebo-li marže za otevření pozice. Opce jsou specifickým derivátem, který nám dává právo nákupu nebo prodeje určitého podkladového aktiva za tzv. opční prémii.* Tím, že se jedná právě o právo a ne povinnost, nám opce přináší určitou výhodu. Pokud se zajistíme právě opcí, odpadá nám spousta starostí a pozici nemusíme hlídat. Důležité je, že pozice které zajišťujeme, prostřednictvím opce nebo jiného instrumentu, musí mít vždy opačný ziskový scénář než zajišťovací pozice.
*
oční prémie: finanční částka, kterou zaplatí majitel opce za právo volby koupit či prodat určitou část podkladového aktiva
Samozřejmě neexistuje pouze zajištění se proti měnovému riziku, ale podnik se může zajisti i proti jiným rizikům, např. úrokovému nebo komoditnímu. Pokud vezmeme v úvahu úrokové riziko, tak to nepřináší podnikům takové starosti jako právě komoditní. Ty společnosti, které jsou závislé právě na jedné z vyjmenované komodity (ropa, obilniny apod.), určitě pocítili obrovský rozmach se týče právě cen komodit. Asi nejlepším příkladem, bude uvést např. dopravce, pro které je ropa nedílnou součástí své existence.
4.1. Zajištění proti měnovému riziku Cílem podniku je dosažení rovnováhy mezi příjmy a výdaji, což lze rozdělit do několika skupin:
volba vhodné obchodní strategie
změny ve struktuře aktiv a pasiv rozvahy
využití speciálních finančních instrumentů.
Volba vhodné obchodní strategie Už při tvorbě obchodní strategie, musí být podniku jasno, jak bude zajišťovat svoje primární zdoje a na kterých trzích bude svoje vstupy realizovat. Pokud podnik dováží některé součásti výrobku ze zahraničí, je pro něj vhodné svoje vstupy realizovat na zahraničních trzích Změny ve struktuře akviv a pasiv rozvahy Proto abychom mohli redukovat případné měnové riziko, je důležité správně si rozvrhnout aktiva a pasiva rozvahy. Pokud budeme dovážet nebo vyvážet své výrobky do zahraničí, je pro nás výhodné se zajistit proti měnovému riziku v cizí měně a tím eliminovat případnou splátku úvěru, potřebného pro vývoz nebo dovoz části výrobku.
4.2.Využití speciálních finančních instrumentů
Základními druhy finančních instrumentů na finančních trzích, které slouží pro zajištění měnového rizika společnosti jsou spotové měnové obchody, měnové forwardy a měnové swapy. Spotově měnové obchody
je to vzájemný závazek protistran, kde na jedné straně vystupuje podnik a na druhé straně vystupuje banka
dochází k výměně peněžních instrumentů v různých měnách a ve stanoveném datu vypořádání
obě platby se současně přeceňují stejnými kurzy, protože doba vypořádání je krátká (obvykle do 2 pracovních dnů)
nevýhodou tohoto obchodu je, že ho nelze využít k zajištění proti měnovému riziku, neboť jeho vypořádání dochází ve velmi krátké době
Měnový forvard
ten se liší od spotově měnovém obchodu tím, že k vypořádání dochází v předem stanovený termín (např. za 3, 6 nebo 12 měsíců)
měnový kurz se určuje v době uzavření měnového forvardu
minimální obchodovatelný objem měnového forvardu činí 1 milion korun
uzavřením měnového forvardu s bankou, se podnik zavazuje k prodeji cizí měny za českou měnu
Měnové swapy
se dá rozdělit na dvě části: bazický úrokový swap a klasický úrokový swap
v případě klasického úrokového swapu dochází k výměnám fixní úrokové platby a pohyblivé úrokové platby a to ve stejné měně
v případě bazického swapu se směňují dvě pohyblivé úrokové platby, a to v téže měně.
4.3. Příklad zajištění se proti měnovému riziku Pokud se společnost rozhodla investovat na zahraničních trzích nebo přijímá platby v cizí měně, tak i zajištění se proti měnovému riziku musí probíhat v téže měně. Jestliže měnové riziko není dobře zajištěno, může to společnosti způsobit velké komplikace nebo také může rozhodnout o existenci samotné společnosti. Jedním z nejlepších a dalo by se říct i z nejlevnějších způsobů zajistit se pomocí měnového forvardu. Měnový forward je nákup, nebo prodej jedné měny za měnu jinou v kurzu daném k určitému datu v budoucnosti. Pro zajištění 10.000 EUR stačí do měnového forvardu investovat např. 2 % ze zajišťované částky, což je v našem případě 200 EUR, k tomu je ale potřeba složit minimální zálohu, která slouží ke krytí forwardu. Záloha by měla být vždy vyšší, protože, kdyby došlo k tomu, že koruna vůči euru oslábne, tak abychom alespoň něco vydělali. Při nákupu forwardu se neplatí žádné poplatky, jediný náklad na zajištění je tzv. spread (rozdíl mezi prodejní a kupní cenou). V případě posílení koruny se nám na účet připíše zisk ze zajištěné částky, samozřejmě procentuálně. 4.4. Příklad zajištění se proti kurzovému riziku Kurzové riziko vzniká v případě, kdy si společnost sjedná nějaký obchod v cizí měně, ale platba za tento obchod proběhne v jiný den, něž byla smlouva podepsána. Pokud si společnost sjedná obchod za cenu např. 1 milion korun a kurz v době sjednání byl 28,00 CZK/EUR, což po přepočítání činí 28 000 000 Kč a
v době
uskutečnění
obchodu
kurz
vůči
cizí
měně
byl
např. 27,30 CZK/EUR než v době sjednání, tak na tom společnost prodělá částku ve výši 700 000Kč.
Společnost má v takovém případě dvě možnosti, jak se proti kurzovému riziku zajistit. V prvním případě může společnost zariskovat a spekulovat na to, že česká koruna vůči cizí měně kurz příliš nezmění, nebo že oproti ní dokonce oslabí. Což znamená, že za stejný počet Eur dostaneme více korun. V druhém případě se společnost vůči kurzovému riziku může zajistit pomocí zajišťovacích instrumentů. Zajistit se vůči kurzovému riziku není z cela ve všech případech ten nejlepší nápad. Je velice důležité zhodnotit náklady, které při zajištění takového rizika vznikají.
4.5. Způsoby použití derivátů:
1) Hedging 2) Spekulace 3) Arbitráž Hedging
Slouží k zajištění se proti pohybu cen
Použitím hedgingu vyloučíme riziko, tzn. pokud se obávám jako prodávající poklesu cen podkladového aktiva na spotovém trhu, koupím si derivát na vzestup ceny – princip spočívá v neutralizaci výchozí pozice uskutečněním opačné operace na promptním nebo termínovaném trhu = vydělat na spotu, znamená prodělat na derivátu a naopak
Spekulace
Investoři pomocí spekulace odhadují vývoj cena a snaží se dosáhnout zisku
Snaží se na pohybu cen vydělat
Spekulace je založena na očekávaném vývoji cen v budoucnu
Arbitráž
Je taková operace, která využívá cenových rozdílů k nimž dochází ve stejném čase na různých místech.
Je to bez riziková operace, protože se současně nakupuje a prodává při známých cenách a je tedy předem znán výsledek.
ZÁVĚR
Tato práce se zabývala finančními deriváty v podmínkách České republiky. Finanční deriváty vzešly z velmi dobré myšlenky – zajišťovat se před tržním rizikem. Brzy derivátový trh „objevili“ spekulanti, jejichž podíl na celkovém objemu uzavřených kontraktů v současnosti několikanásobně převyšuje podíl zajišťovatelů. Svojí přítomností na trhu poskytují velmi důležitou likviditu, neboť jsou to právě oni, na koho zajišťovatelé převádějí tržní riziko. V první části jsem se snažila charakterizovat finanční deriváty jako součást kapitálového trhu, jejich význam, členění a funkce. Druhá část byla zaměřena na finanční deriváty v podmínkách ČÚS, o vývoji právní úpravy, vykazování derivátů a základními účetními aspekty. V třetí části jsem se zaměřila na obchodování s finančními deriváty, kde a jak lze s nimi obchodovat, co jsou OTC obchody a burzovní trhy. A v poslední části jsem se zaměřila na zhodnocení významu finančních derivátů z hlediska firemních financí, kde jsem se zaměřila na zajištění kurzovního a měnového rizika společnosti. Deriváty mohou být užitečné pro ty, kteří jim rozumí a naopak mohou ublížit, těm, kteří jim rozumí málo.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty.1.vydání. Praha: Grada Publishing a. s., 2002. 624 s. ISBN 80-2470342-4 Blaha, Z. S., Jindřichovská, I. Opce, Swapy, futures – Deriváty finančního trhu. 2. rozšířené vydání. Praha: Management Press, 1997.206. ISBn 8085943-29-8
Zákon Zákon č. 256/2004 SB., o podnikání na kapitálovém trhu
Internetové zdroje www.euronext.com www.miras.cz www.svses.cz www.investujeme.cz
52
