Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra finančního práva a národního hospodářství
Diplomová práce
FINANCOVÁNÍ CIVILNÍHO LETECTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE
Martina Bartoníková
Akademický rok 2013/2014
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Financování civilního letectví v České republice zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“ ..........……………………. 2
Na tomto místě bych chtěla vyjádřit poděkování vedoucímu této diplomové práce panu JUDr. Ing. Liboru Kynclovi, PhD., za vedení a cenné rady při práci a panu JUDr. Jiřímu Horníkovi, LL.M., za odborné poznatky a rady a jeho čas věnovaný konzultaci.
3
Abstrakt Cílem této diplomové práce je zmapovat regulaci a financování civilního letectví v České republice, zejména postihnout propojení s veřejnými rozpočty a finančněprávní aspekty činnosti jednotlivých subjektů určeného segmentu. Předmětem diplomové práce je analýza zdrojů financování a vývoje v oblasti regulace a financování civilního letectví v podmínkách České republiky. Práce se blíže zaměřuje na oblast letecké dopravy, konkrétně pak analyzuje leteckou infrastrukturu a letecké společnosti. Nezbytnou součástí práce je diskuze o účinné právní úpravě, jejím vývoji a organizaci civilního letectví.
Abstract The aim of this thesis is to map the regulation and financing of the civil aviation in the Czech Republic, especially to research its connection to public budgets and financial aspects of the activities of subjects in the specified sector. The object of the thesis is the analysis of the financial resources and the general development of legal and financial regulation of the civil aviation in the conditions of the Czech Republic. The thesis focuses on the air transportation and analyses the aviation infrastructure and airlines. The essential part of the thesis is the discussion on legal enactment and its development as well as the organization of the civil aviation.
Klíčová slova Civilní letectví, letecké právo, letecká společnost, letiště, řízení letového provozu, veřejné rozpočty, systém financování, zdroje financování, Ministerstvo dopravy, Úřad pro civilní letectví.
Key words Civil aviation, air law, airline, airport, air traffic control, public budgets, financing system, financing resources, Ministry of Transport, Civil Aviation Authority.
4
Obsah Seznam použitých zkratek .......................................................................................................... 6 Úvod ............................................................................................................................................ 7 Obecná část .............................................................................................................................. 10 1. 1.1. 1.2. 1.2.1. 1.2.2. 1.2.3.
2. 2.1. 2.2. 2.3. 2.4.
Právo a civilní letectví, pojem leteckého práva ............................................................. 10 Historický vývoj právní úpravy civilního letectví ..........................................................................12 Prameny právní úpravy v oblasti civilního letectví ......................................................................14 Vnitrostátní předpisy ..............................................................................................................14 Mezinárodní úmluvy ...............................................................................................................16 Evropská právní úprava ..........................................................................................................18
Organizace civilního letectví .......................................................................................... 21 Orgány státní správy civilního letectví .........................................................................................21 Organizace civilního letectví na mezinárodní úrovni ...................................................................25 Evropská unie a organizace civilního letectví ..............................................................................27 K některým subjektům působícím v oblasti sportovního letectví ...............................................28
Zvláštní část .............................................................................................................................. 30 3. 3.1. 3.2.
4. 4.1. 4.2. 4.3. 4.4.
5. 5.1. 5.1.1. 5.1.2. 5.2.
6. 6.1. 6.2.
Letecká doprava............................................................................................................. 30 Vývoj a charakteristika trhu letecké dopravy ..............................................................................31 Veřejné služby v letecké dopravě ................................................................................................34
Veřejné rozpočty a financování letecké dopravy .......................................................... 35 Poskytování státní podpory letištím a leteckým společnostem ..................................................37 Strategie financování letecké infrastruktury ...............................................................................40 Formy účasti státu na podnicích v letecké dopravě ....................................................................42 Kontrola hospodaření státu s veřejnými zdroji............................................................................43
Regulace a financování letecké infrastruktury .............................................................. 46 Letištní infrastruktura ..................................................................................................................46 K vlastnické struktuře, regulaci a financování regionálních letišť ..........................................47 Vlastnictví a financování Letiště Václava Havla Praha ............................................................49 Poskytování služeb řízení letového provozu ................................................................................51
Regulace a financování leteckých společností............................................................... 55 České aerolinie - národní dopravce České republiky? .................................................................56 Soukromý letecký dopravce - společnost Travel Service .............................................................59
Závěr ......................................................................................................................................... 61 Seznam použitých pramenů ..................................................................................................... 64
5
Seznam použitých zkratek
AeČR
Aeroklub České republiky
AIP
Aeronautical informational publication
ČSL
Česká správa letišť
EASA
European Aviation Safety Agency
ECAC
European Civil Aviation Conference
IATA
International Air Transport Association
ICAO
International Civil Aviation Organization
JAA
Joint Aviation Authorities
LAA
Letecká amatérská asociace
LIS
Letecká informační služba Řízení letového provozu České republiky
LZ
Zákon o civilním letectví (letecký zákon)
MD
Ministerstvo dopravy České republiky
MF
Ministerstvo financí České republiky
MŠMT
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
NKÚ
Nejvyšší kontrolní úřad
OCL
Odbor civilního letectví Ministerstva dopravy České republiky
OECD
Organisation for Economic Co-operation and Development
ŘLP
Řízení letového provozu České republiky
SARPs
Standards and Reccomended Practices
SES
Single European Sky
SDEU
Soudní dvůr Evropské unie
SFDI
Státní fond dopravní infrastruktury
SFEU
Smlouva o fungování Evropské unie
SLZ
Sportovní létající zařízení
ÚCL
Úřad pro civilní letectví
ÚOHS
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
ÚZPLN
Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod
6
Úvod V centru pozornosti této diplomové práce stojí civilní letectví. Pro bližší analýzu právní úpravy a financování tohoto kolosu je třeba vymezit, jaké jednotlivé součásti jej tvoří. Součástí civilního letectví nejsou jen letadla a letiště, ale také letecké stavby, letecké společnosti, vzdušný prostor a jeho režim, řízení letového provozu, letecká doprava, letecké práce, letecké služby, bezpečnost letectví, ochrana před protiprávními činy v oblasti letectví, veřejná správa v oblasti letectví a mnoho dalších. Rozsah diplomové práce nedovoluje věnovat se celé této problematice komplexně, proto se na následujících stranách budu věnovat systému financování pouze vybraných oblastí zájmu, a to hlavně leteckých společností a infrastruktury v letecké dopravě (tedy poskytování letových provozních služeb a letišť). Aby bylo uchopení problematiky ucelené, je součástí práce kromě popisu právní úpravy příslušného segmentu, včetně stručného historického exkurzu, také analýza veřejné správy a organizace civilního letectví v národním i mezinárodním měřítku. Pro zkoumání financování civilního letectví je typické, že určité komponenty letectví bývají považovány za veřejné statky nebo veřejné služby. Subjekty tvořící, resp. poskytující, tyto součásti pak mají pochopitelně odlišný systém financování než jiné subjekty působící v oblasti civilního letectví a jsou z pohledu finančního práva mnohem zajímavější. Proto se v práci budu věnovat právě jim. Financování veřejných statků a míra účasti státu na něm je oblastí významně přesahující rámec práva – jedná se také o otázku politickou a ekonomickou. Významnou součástí práce je problematika financování letectví jako jednoho z typů dopravy. Doprava obecně tvoří nedílnou součást života jedince i hospodářství států podílí se na výkonnosti ekonomiky států, poskytuje občanům pracovní příležitosti. Jednotlivé segmenty dopravy jsou z veřejných zdrojů financovány různými způsoby a různou měrou. Tato práce se mimo jiné zabývá napojením letecké dopravy na veřejné zdroje v rámci práva veřejných rozpočtů a státních fondů (rozpočtového práva).1 Cílem této práce je postihnout problematiku civilního letectví ve vztahu k jejím finančněprávním aspektům. Jedná se o oblast právní vědou jen minimálně zkoumanou, na druhou stranu ale silně regulovanou právními normami různého původu. Právě z toho 1
blíže k rozpočtovému právu v systému finančního práva např. viz BAKEŠ, Milan, a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 13.
7
důvodu považuji jako sportovní pilot a zároveň student právnické fakulty podrobnější analýzu právní úpravy a financování letectví za přínosnou, zvlášť za situace, kdy je právní vědou spíše opomíjena. Přitom právě financování letectví a postoj k možnostem krytí zdrojů z veřejných rozpočtů prošel v posledních dekádách markantními změnami. Míra a způsob účasti státu na činnosti leteckých společností a letišť se mění, dříve běžná státní podpora je považována za narušení dnes již otevřeného trhu, na němž tyto společnosti působí. Práce se věnuje tomu, jak se právní řád i praxe s těmito změnami vyrovnává. Aktuálnost tématu pak vyvozuji z často se měnící situace v civilním letectví, kdy kromě rychlého technického vývoje přispívá ke změnám v právních předpisech také tržní situace - privatizace subjektů civilního letectví, liberalizace trhu - a další faktory, jako jsou např. nové hrozby ohrožující bezpečnost letectví. Tyto změny vedly a vedou k neřešeným právním problémům a (byť často krátkodobým) mezerám v právní úpravě. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že český právní řád zpravidla zaostává za pružnější legislativní činností Evropské unie, i proto je unijní legislativa nedílnou součástí práce. Průnik evropského práva do vnitrostátního právního řádu je zvlášť patrný v rámci úpravy financování veřejných služeb a ochrany hospodářské soutěže. Letectví má již od počátku velmi často mezistátní charakter, proto jsou také prameny leteckého práva mezinárodního původu neopomenutelné. Odborná literatura věnující se tématu letectví patří převážně do oblasti technické, finančně-analytické nebo do oblasti managementu, jak je také patrné ze seznamu použitých pramenů. K finančněprávní analýze problematiky tak je třeba využít (kromě obligátních právních předpisů) zdrojů jiných - a to normativních i nenormativních aktů heteronomní povahy, jako jsou akty politické a organizační povahy, normativní správní akty, strategické záměry, koncepce, programy, pokyny, sdělení, zprávy, rozhodnutí. Metodou použitou při práci je metoda deskriptivní, dále analýza a syntéza, indukce, dedukce a v určitých částech práce také metoda komparativní. Tyto metody jsou v práci použity selektivně s ohledem na zpracování jednotlivých podoblastí. Vzhledem ke stejnorodosti vnitrostátních právních úprav civilního letectví, způsobené trvalou snahou o unifikaci v celosvětovém měřítku,2 zesílenou v prostředí Evropské unie, by bylo
2
srov. čl. 37 Mezinárodní smlouvy č. 147/1947 Sb., Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 3. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/
8
například uplatnění metody srovnávací v určitých oblastech bezpředmětné. Nedostatek pozornosti na poli právní vědy zase nedovoluje provést analýzu již existujících právních názorů na danou problematiku. Téma práce by se dalo označit jako mezioborové, neboť úprava financování není předmětem pouze finančního práva, nýbrž je třeba akcentovat i souvislosti spadající do oblasti jiných právních odvětví. Téma také nespadá pouze do působnosti právní vědy - finančním činnostem se věnují také vědy ekonomické a jejich blízkou souvislost nelze opomíjet. V práci jsou tak použity metody a závěry jiných právních odvětví (správní právo, obchodní právo) a také jiných vědních disciplín (finanční věda, statistika). Ač by si některé z nich zasloužily zajisté více pozornosti (např. oblast ochrany hospodářské soutěže, struktura a řízení společností, finanční analýza, ekonomické ukazatele, obchodní vztahy), vzhledem k rozsahu práce jim tato nebyla věnována, aby nedošlo k odchýlení od majoritního právního zaměření práce. Práci uvádí kapitola věnující se nejzákladnějším otázkám a tím vytvářející předpoklad pro jejich hlubší zkoumání. První část práce tak osvětluje pojmy jako je civilní letectví, letecké právo a poskytuje přehled aktuální právní úpravy včetně historického kontextu. Druhá kapitola vymezuje organizaci civilního letectví ve všech jejích podobách - ať již orgány státní správy, tak dobrovolná sdružení subjektů civilního letectví v měřítku vnitrostátním, evropském i mezinárodním. K bližšímu zkoumání byla pro zvláštní část práce vybrána problematika letecké dopravy. Kapitola třetí přibližuje leteckou dopravu jako součást civilního letectví, která je právem nejsilněji regulována a na jejímž poli se nejvíce projevují nedostatky způsobené s časem měnícím se vymezením možností financování z veřejných zdrojů. Veřejným zdrojům ve vztahu k letecké dopravě se pak věnuje kapitola čtvrtá. Poslední dvě kapitoly jsou věnovány regulaci jednotlivých subjektů (postupně poskytovatelů letových provozních služeb a letišť v rámci infrastruktury a leteckých společností) v České republice. Právě na těchto konkrétních příkladech si lze promítnout vývoj a současný stav propojení subjektů letecké dopravy s veřejnými rozpočty a postihnout zdroje jejich financování. Jednotlivé kapitoly na sebe navazují a tvoří relativně ucelené soubory objasňující danou součást problematiky. Práce zohledňuje právní předpisy ve znění účinném k březnu 2014.
„Každý smluvní stát se zavazuje spolupracovati k dosažení co možno nejvyššího stupně jednotnosti v úpravách, normách, řízeních a organisaci, týkajících se letadel, personálu, leteckých tratí a pomocných služeb, všude tam, kde tato jednotnost usnadní a zdokonalí létání.“
9
Obecná část 1. Právo a civilní letectví, pojem leteckého práva Právní úprava civilního letectví neboli letecké právo je rozsáhlým souborem norem, jejichž původ je velmi rozmanitý. Letectví obecně upravují normy vnitrostátní, evropské i mezinárodní, a dále také normy přijaté na základě členství České republiky, případně českých organizací nebo jednotek státní správy, v mezinárodních vládních i nevládních organizacích. Právní teorie v českém právním prostředí nezná letecké právo jako samostatné právní odvětví, stejně jako tomu je v případě většiny dalších evropských právních řádů. Jakkoliv by polemika o samostatnosti leteckého práva jako právního odvětví a jeho (ne)naplnění odvětvotvorných kritérií byla zajímavá, rozsah a cíle této práce mi nedovolují se jí blíže věnovat. V literatuře, ať už domácí či zahraniční, tento fenomén autoři v současné době nejčastěji označují anglickým výrazem „air law“,3 francouzsky „le droit aérien“. Ačkoli se z jazykového výkladu zdá, že se jedná o termín širší nežli doslovný překlad českého ekvivalentu, tedy „aviation law“, 4 neboť se neomezuje pouze na letectví jako takové, v literatuře jsou tato pojmenování používána synonymně a v současných dílech je nalezneme téměř rovnou měrou. Někteří autoři dále užívají termínu „aeronautical law“,5 francouzsky „le droit aeronautique“. V české literatuře se přesto objevuje téměř výhradně pojmenování letecké právo. Jak již bylo naznačeno, v této práci užívám pojmu letecké právo k označení všech právních norem spadajících dle právní teorie do různých odvětví právního řádu - jedná se o jakýsi neuspořádaný normativní soubor, který v souhrnu fakticky reguluje civilní letectví v České republice. Podobně je také letecké právo vymezeno v literatuře - například Madar jej definuje jako „soubor právních zásad a pravidel upravujících užívání vzdušného
3
viz DIEDERIKS-VERSCHOOR, Isabella Henrietta Philepina. An Introduction to Air Law. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, 2006. s. 3. dále MILDE, Michael. International Air Law and ICAO. Utrecht: Eleven International Publishing, 2008. s. 1. a dále srov. např. European Air Law Association - viz About EALA [online]. European Air Law Associtation [cit. 15. 3. 2014]. 4 viz BARTSCH, Ronald I. C. International Aviation Law a Practical Guide. Farnham: Ashgate Publishing, Ltd., 2013. s. 8. a dále GIEMULLA, Elmar Maria, WEBER, Ludwig. International and EU Aviation Law: Selected Issues. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, 2011. s. 1. 5 srov. NOVÁK SEDLÁČKOVÁ, Alena. Selected Parts of Air Law. In: Nové trendy v civilním letectví 2009, Sborník z mezinárodní konference. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009. s. 84.
10
prostoru státy, mezinárodními organizacemi, jakož i soukromými osobami a společnostmi pro účely letectví.“6 Civilní letectví je v České republice relativně komplexně právně upraveno, nelze však říci, že by letecké právo bylo kodifikováno, neboť úplný a jednotný kodex neexistuje (v některých evropských zemích byl takovýto kodex vytvořen - zajímavostí je např. italský II Codice della Navigazione 1942,7 který zcela ojediněle spojuje úpravu leteckého a námořního práva). Na úrovni mezinárodní a unijní legislativy je právní úprava tohoto fenoménu poměrně roztříštěná. Extrémně rychlý vývoj letectví ztížil vytváření obyčejů v této oblasti, neboť vytvoření obyčeje je procesem dlouhodobým, když základním rysem obyčeje dle právní teorie je usus longaevus. Z uvedených důvodů se setkáváme velkou měrou s normami psanými. Kdybychom se podrobněji podívali na jednotlivé normy upravující civilní letectví, došli bychom k závěru, že vzhledem k použité metodě právní regulace převažují normy práva veřejného (režim vzdušného prostoru, ochrana před protiprávními činy, postavení letišť, veřejná správa letectví, bezpečnost, řízení letového provozu). Nelze však dovodit, že by letecké právo bylo pouze právem veřejným. O soukromoprávních vztazích v letectví můžeme mluvit například v případě práv pasažéru vůči leteckým společnostem nebo obchodně právních vztahů mezi jednotlivými leteckými společnostmi. Letecké právo je v různé míře provázáno s národním právem ústavním (režim mezinárodních smluv a organizací), správním (veřejná správa na úseku dopravy), občanským (typicky práva pasažérů), obchodním (smluvní vztahy leteckých společností) i trestním (ochrana před protiprávními činy v letectví). Nejvíce určující je ovšem v leteckém právu návaznost na právo mezinárodní, jejich blízký vztah je patrný už od počátku jejich vývoje.8 Pokud bychom se měli blíže podívat na předmět právní úpravy leteckého práva, nahlédneme zejména do zákona o civilním letectví9 (dále také jen „letecký zákon“ nebo „LZ“), jenž ve svém ustanovení § 2 definuje civilní letectví a tím zčásti definuje předmět 6
MADAR, Zdeněk. Slovník českého práva. 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde, 2002. s. 630. 7 Italia. Codice della navigazione, approvato con R.D. 30 marzo 1942, n. 327, parte aggiornata al Decreto legislativo 15 marzo 2006, n. 151 [online]. Roma, 2006 [cit. 15. 11. 2013]. 8 blíže podkapitola 1.1. Historický vývoj právní úpravy civilního letectví 9 Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů. Ministerstvo vnitra, 2006, částka 142, s. 6082-6128. ISSN 1211-1244.
11
této diplomové práce.10 Dle platné právní úpravy tedy odpovídá jakákoliv letecká činnost, již nelze označit za vojenskou, policejní, celní, sloužící k veřejnému účelu či z jiného důvodu podřaditelnou pod činnost „státní“, do množiny civilního letectví. Základní součásti či subodvětví civilního letectví představují obchodní letecká doprava, jejímž pojmovým znakem je přeprava cestujících, zboží nebo pošty letadly za úplatu a všeobecné letectví. Pod pojmem všeobecné letectví se skrývají, jak je již ze samotného pojmenování patrné, veškeré letecké činnosti, jež nespadají do množiny letecké dopravy. Všeobecné letectví tedy zahrnuje letecké práce, rekreační a sportovní létání, letecké školy, letecké soutěže či vystoupení a jiné letecké činnosti pro vlastní potřebu11 (pozn.: autor v citovaném díle uvádí i „jiné letecké činnosti pro potřeby státu“, které dle mého názoru nespadají do množiny civilního letectví, proto je zde záměrně neuvádím tento závěr odpovídá vymezení státních letadel ex definitione nejvýznamnější mezinárodní úmluvy o civilním letectví).12
1.1. Historický vývoj právní úpravy civilního letectví Nezbytnou součástí zkoumání kteréhokoliv právního odvětví je exkurz do historie jeho vývoje. Touha člověka vzlétnout je odvěká, k jejímu naplnění však bylo třeba technického pokroku, jenž postupem času umožnil člověku volně se pohybovat ve vzdušném prostoru. S tím, jak se rozvíjelo letectví jako takové, objevila se nutnost tuto nově vznikající oblast lidské činnosti právně regulovat. Snahy o právní úpravu letectví tak nacházíme již v druhé polovině 18. století (r. 1783 vynalezli bratři Montgolfierové horkovzdušný balón), kdy bylo ve Francii vydáno nařízení, jež zakazovalo lety balónů bez speciálního povolení.13 V rámci kontinuity považuji za nezbytné zmínit, že další vývoj právní úpravy letectví byl ovlivněn válečnými konflikty, v nichž docházelo k použití létajících zařízení - k této etapě
10
Civilní letectví dle platného práva České republiky představuje „letecké činnosti provozované v České republice civilními letadly jakékoliv státní příslušnosti pro civilní účely, jakož i letecké činnosti provozované letadly státní příslušnosti České republiky v cizině pro civilní účely a provozování civilních letišť a poskytování leteckých služeb na území České republiky.“ viz § 2 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 11 BÍNA, Ladislav, ŠOUREK, David, ŽIHLA, Zdeněk. Provoz a řízení letecké dopravy I. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera, 2004. s. 17. 12 srov. čl. 3 písm. b) Mezinárodní smlouvy č. 147/1947 Sb., Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů. 13 ČAPEK, Jan, KLÍMA, Richard, ZBÍRALOVÁ, Jaroslava. Civilní letectví ve světle práva. 1. vyd. Praha: LexisNexis CZ, 2005. s. 11.
12
se však nebudu blíže vyjadřovat. Ve zkratce se ovšem zmíním o historickém vývoji leteckého práva na poli mezinárodním, neboť právě na něm jeho počátky musíme hledat. První mezinárodní aeronautický kongres se konal v Paříži v roce 1889 a jeho předmětem bylo posouzení otázek vlastnického práva k balónům, odpovědnosti vzduchoplavců a záchrany balónů a jejich posádek. V roce 1910 pak následovala neúspěšná diplomatická konference zástupců 19 států k návrhu na vytvoření Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, jejímž hlavním cílem a zároveň nejspornějším bodem bylo stanovení právního režimu vzdušného prostoru (snaha Francie prosadit „svobodu vzduchu“ proti anglické suverenitě státu). Úspěch přinesla o devět let později další pařížská konference, jejímž výsledkem bylo přijetí tzv. Pařížské úmluvy.14 Tuto Úmluvu o úpravě letectví ratifikovalo 33 států, většina z nich následně její principy zakotvila v národních předpisech - např. dosud platný Air Navigation Act 1920.15 Základní ideou Pařížské úmluvy byl princip úplné a výlučné suverenity státu nad vzdušným prostorem nad jeho územím.16 Přijetím této smlouvy bylo poprvé právně zakotveno východisko, že použití vzdušného prostoru určitého státu je možné jen se souhlasem tohoto státu, ať už prostřednictvím
mezinárodní smlouvy
(typicky)
nebo
jednotlivého
rozhodnutí.
Nevyhnutelným důsledkem tohoto stavu bylo uzavírání jednotlivých bilaterálních dohod mezi státy, které přísně regulovaly podmínky využívání jejich vzdušných prostorů. Dalším historickým milníkem vývoje leteckého práva byla mezinárodní konference členů koalice Spojených národů a neutrálních mocností za účasti 54 států (včetně Československa) konaná roku 1944 v Chicagu, která přinesla přijetí tzv. Chicagské úmluvy.17 Nejstarším právním předpisem vydaným pro území České republiky je ministerské nařízení ze dne 22. 10. 1912, č. 207 ř. z., které upravovalo podmínky živnostenského provozování vzduchoplavby. Následovalo nařízení rakouského ministerstva vnitra ze dne 20. 12. 1912, č. 240 ř. z., jež se věnovalo úpravě povinností posádek a bezpečnosti létání. V roce 1925 schválilo Národní shromáždění republiky československé zákon č. 172/1925
14
Mezinárodní smlouva č. 35/1924 Sb., Úmluva o úpravě letectví, ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beckonline.cz/ (dále jen „Pařížská úmluva“) 15 COMMONWEALTH OF AUSTRALIA. Act No. 50 of 1920 as amended. Air Navigation Act 1920 [online]. Canberra, 2012 [cit. 15. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.comlaw.gov.au/Details/C2012C00264 16 PLOCH, Jindřich, HOLBA, Karel. Letecká legislativa II. 1. vyd. Praha: Vysoká škola obchodní, 2013. s. 54. 17 blíže viz oddíl 1.2.2. Mezinárodní úmluvy
13
Sb., o letectví, který reflektoval zásady sjednané v Pařížské úmluvě a v platnosti zůstal až do roku 1956, kdy byl přijat zákon č. 47/1956 Sb., účinný do roku 1997.18 Od dubna 1997 je pak účinný stále aktuální letecký zákon. V porovnání se starším zákonem o letectví nová úprava věnuje mnohem více pozornosti správě v oblasti letectví a zavádí státní dozor (a spolu s ním i sankce), což lze připisovat nárůstu počtu subjektů činných v civilním letectví a potřebě vynutitelnosti norem.
1.2. Prameny právní úpravy v oblasti civilního letectví Technický pokrok, vývoj letadel, vznik a obliba letecké přepravy, činnost leteckých společností, a jiné technické, socio-ekonomické a kulturní okolnosti jsou materiálními prameny leteckého práva, jež nevyhnutelně vedly k tvorbě pramenů formálních. Za formální prameny leteckého lze považovat právní normy, právní obyčeje a normativní smlouvy.19 V podrobnějším výčtu pramenů lze uvést vícestranné smlouvy, dvoustranné smlouvy, národní předpisy, smlouvy mezi státy a leteckými společnostmi, smlouvy mezi leteckými společnostmi a obecné principy mezinárodního práva.20 S uvedeným se ve svém díle zcela shoduje také např. Madar,21 lze tedy říci, že v otázce pramenů leteckého práva panuje mezi autory shoda. V následující části práce, však popsané členění poněkud zjednoduším, neboť cílem této práce není vyčerpávajícím způsobem obsáhnout předpisy regulující civilní letectví. 1.2.1. Vnitrostátní předpisy Civilní letectví je v České republice upraveno z velké části shora citovaným leteckým zákonem. Letecký zákon byl zásadně měněn dvěma velkými novelami z let 200022 a 2002.23 Druhá zmíněná novela byla provedena v souvislosti s plánovaným vstupem do
18
PLOCH, Jindřich, HOLBA, Karel. Letecká legislativa II. 1. vyd. Praha: Vysoká škola obchodní, 2013. s. 54. srov. ČAPEK, Jan, KLÍMA, Richard, ZBÍRALOVÁ, Jaroslava. Civilní letectví ve světle práva. Praha : LexisNexis CZ, 2005. s. 25. 20 NOVÁK SEDLÁČKOVÁ, Alena. Selected Parts of Air Law. In: Nové trendy v civilním letectví 2009, Sborník z mezinárodní konference. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009. s. 84. 21 srov. MADAR, Zdeněk. Slovník českého práva. 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde, 2002. s. 630. 22 Zákon č. 146/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 23 Zákon č. 258/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve 19
14
Evropské unie a jejím cílem bylo vytvořit podmínky pro to, aby v okamžiku přijetí byla dosažena kompatibilita českého práva s právem Evropských společenství v oblasti civilního letectví a byly vytvořeny právní nástroje nezbytné pro plnění povinností vyplývajících z členství.24 Aktuálně je projednávána poměrně rozsáhlá novela leteckého zákona, zaměřená hlavně na oblast ochrany letectví před protiprávními činy a slučitelnost vnitrostátního právního řádu s právem Evropské unie (nejen) v oblasti poskytování letových navigačních služeb.25 Prováděcím právním předpisem k leteckému zákonu je vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 108/1997 Sb.26 Důležitými předpisy jsou také vyhláška o ochraně civilního letectví před protiprávními činy27 a dále vyhláška o bezpečnostní letové normě.28 Zvláštní kategorií jsou předpisy, které vydává Ministerstvo dopravy České republiky (dále jen „MD“) v návaznosti na dokumenty mezinárodních organizací. Jedná se konkrétně o tzv. letecké předpisy řady L a řady JAR (Joint Aviation Requlations). Obojí jsou vydávány na základě § 102 odst. 2 leteckého zákona29 a návrhy jejich znění připravuje Úřad pro civilní letectví (dále jen „ÚCL“). Jak vyplývá ze znění citovaného znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 24 PLOCH, Jindřich, HOLBA, Karel. Letecká legislativa II. 1. vyd. Praha: Vysoká škola obchodní, 2013. s. 54. 25 srov. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů [online]. Lepší právo - Registr aktivních legislativních prací, Ministerstvo dopravy České republiky, 2012 [cit. 15. 3. 2014]. 26 Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 27 Vyhláška č. 410/2006 Sb., o ochraně civilního letectví před protiprávními činy a o změně vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 28 Vyhláška č. 466/2006 Sb., o bezpečnostní letové normě, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beckonline.cz/ 29 „Provozovatelé letišť a leteckých staveb, osoby pověřené provozováním leteckých služeb, provozovatelé leteckých činností a ostatní osoby zúčastněné na civilním letectví jsou povinni dodržovat letecké předpisy, které jsou v souladu s mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu, vydávány a) Mezinárodní organizací pro civilní letectví, b) Sdružením leteckých úřadů podle předpisů Evropských společenství a c) Evropskou organizací pro bezpečnost leteckého provozu EUROCONTROL, a to ve znění přijatém Českou republikou zastoupenou Ministerstvem dopravy. Tyto předpisy se uveřejňují v Letecké informační příručce a jsou k dispozici na Ministerstvu dopravy a na Úřadu.“ viz § 102 odst. 2 zákona č. 49/1997, o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
15
ustanovení, základ těchto předpisů vytváří příslušné mezinárodní organizace nebo úřady (v případě předpisů řady L se jedná o Mezinárodní organizaci pro civilní letectví a v případě předpisů JAR byly autorem Sdružené letecké úřady). Znění účinné pro Českou republiku pak navrhuje ÚCL, předpisy vydává MD a zveřejňuje Letecká informační služba státního podniku Řízení letového provozu (dále jen „LIS“). Znění zveřejněné LIS v tištěné podobě je pak závazné pro všechny subjekty účastnící se civilního letectví a LIS také zveřejňuje tyto předpisy v elektronické podobě na stránkách Letové informační příručky Řízení letového provozu (dále jen „AIP“ z angl. Aeronautical informational publication). Seznam účinných předpisů řady L30 i řady JAR31 je možné nalézt na internetových stránkách MD, jejich znění uveřejňuje také ÚCL. Tyto předpisy upravují řadu institutů jako je certifikace letadel, způsobilost členů letových posádek, definice a zkratky používané v letectví, pravidla létání, meteorologii, letiště, letecké mapy a další. 1.2.2. Mezinárodní úmluvy Jak již bylo shora naznačeno, mezinárodní úmluvy tvoří významnou část pramenů leteckého práva a výrazně ovlivňují situaci v civilním letectví z právního i faktického hlediska. Historicky starším nástrojem úpravy jsou mezinárodní úmluvy dvoustranné, jejichž výčet by ale byl nejen nepřehledný, ale v dnešní situaci také nepříliš přínosný. Bilaterální úmluvy totiž byly v souvislosti s liberalizací letecké dopravy v mnohém nahrazeny smlouvami multilaterálními. Následující oddíl proto poskytuje stručný výčet nejdůležitějších vícestranných mezinárodních úmluv, které jsou součástí právního řádu České republiky a jsou pro subjekty účastné letectví závazné. Pařížská úmluva, o níž bylo blíže pojednáno v předchozí podkapitole, byla nahrazena úmluvou novější.32 Na prvním (resp. druhém) místě je třeba uvést Úmluvu o mezinárodním civilním letectví podepsanou roku 1944 na konferenci v Chicagu (dále také jako „Chicagská úmluva“), v České republice vyhlášenou pod č. 147/1947 Sb. Úmluva, v níž byly formulovány základní zásady a principy civilního letectví na poli mezinárodním, nabyla platnosti po ratifikaci 26 státy dne 4. dubna 1947. Aktuálně má Chicagská úmluva 191
30
Seznam předpisů řady L [online]. Ministerstvo dopravy České republiky: Legislativa. Letecká doprava. Národní a mezinárodní dohody, úmluvy a předpisy [cit. 29. 11. 2013]. 31 Seznam předpisů řady JAR [online]. Ministerstvo dopravy České republiky: Legislativa. Letecká doprava. Národní a mezinárodní dohody, úmluvy a předpisy [cit. 29. 11. 2013]. 32 srov. čl. 80 Mezinárodní smlouvy č. 147/1947 Sb., Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů.
16
smluvních stran a přímo tedy zavazuje téměř všechny státy světa. Přílohy (neboli annexy) této úmluvy reflektují doporučení (Standards and Recommended Practices - „SARPs“), vydané mezinárodní organizací na základě ustanovení Chicagské úmluvy.33 Smluvní státy pak přebírají tyto annexy do národních právních řádů. O více než desítku let starší je Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě (tzv. Varšavská),34 která ovšem neobsahuje natolik komplexní úpravu, ačkoliv je pro smluvní státy stále závazná. Oblast letecké dopravy pak upravila tzv. Montrealská úmluva z roku 1999.35 V roce 1998 vstoupila v platnost pro Českou republiku úmluva o mezinárodním uznávání práv k letadlům sjednaná v Ženevě r. 1948.36 Tzv. Tokijská úmluva z roku 1963, která upravuje trestné činy spáchané na palubě letadla, se stala platnou pro ČR v roce 1984.37 Důležitá úmluva vztahující se k jiným protiprávním činům v letectví (konkrétně zmocnění se letadla) byla sjednána v roce 1970 v Haagu.38 Další z mezinárodních smluv, vztahujících se k bezpečnosti leteckého provozu, byla sjednána r. 1971 v Montrealu – jednalo se o Úmluvu o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví.39 Po teroristických útocích spáchaných za použití dopravních letadel (Lockerbie, 1988, New York a Washington, D.C., 2001) je patrná rostoucí tendence k větší regulaci bezpečnosti letectví, jež se citelně projevila na bezpečnostních opatřeních na letištích.40
33
srov. čl. 54 písm. l) a m) Mezinárodní úmluvy č. 147/1947 Sb., Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů. 34 Mezinárodní úmluva č. 15/1935 Sb., Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 35 viz Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2003 Sb. m. s. o Úmluvě o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 36 Sdělení Ministerstva zahraničí č. 254/1998 Sb. o přístupu České republiky k Úmluvě o mezinárodním uznávání práv k letadlům, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 37 Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 102/1984 Sb. o Úmluvě o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 38 publikována Vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 96/1974 Sb. o Úmluvě o potlačení protiprávního zmocnění se letadel, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 39 publikovaná Vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 16/1974 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 40 podrobněji k tomuto tématu viz např. ŠTURMA, Pavel. Odpověď mezinárodního práva na hrozbu mezinárodního terorismu. Právník. 2003, roč. 142, č. 2, s. 150-183.
17
1.2.3. Evropská právní úprava V prostředí Evropské unie je nepochybně obecným trendem snaha o unifikaci, ucelenost a jednotnost právní úpravy. V rámci regulace letectví pak považuji za nutné vyzdvihnout trvalou snahu o liberalizaci evropského leteckého dopravního trhu (již od 80. let 20. století) a maximální otevřenost a jednotnost trhu pro leteckou dopravu v Evropě (jednotnou dopravní politiku). Tyto snahy jsou doplňovány zvyšováním požadavků na bezpečnost. Právním základem na úrovni primárního práva pro přijímání nové legislativy v oblasti letecké dopravy je čl. 100 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (také jen „SFEU“), který udává, že „Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem přijmout vhodná ustanovení pro dopravu námořní a leteckou.“ 41 Unijní právní úprava civilního letectví je obsažena ve čtyřech základních pramenech, kterými jsou: zakládací smlouvy (primární právo), nařízení a směrnice (sekundární právo), mezinárodní smlouvy mezi členskými státy a mezinárodní smlouvy mezi EU a třetími státy.42 Ačkoliv těžiště celé unijní úpravy leží v aktech primárního práva, pro subjekty civilního letectví je stěžejní znalost a aplikace převážně aktů práva sekundárního. Z velkého množství nařízení a směrnic uvádím ve zjednodušeném výčtu následující. K administrativnímu zajištění civilního letectví v Evropské unii se vyjadřuje např. nařízení o vydávání licencí leteckým dopravcům,43 dále směrnice o vzájemném uznávání licencí pro výkon funkcí v civilním letectví,44 nařízení o harmonizaci technických požadavků a správních postupů v oblasti civilního letectví,45 které mj. uložilo členským státům uznávat vzájemná osvědčení letadel a průkazy způsobilosti leteckého personálu vydané v souladu s postupy a technickými požadavky Sdružených leteckých úřadů („JAA“) - nařízením se postupy JAA staly závazné pro členské státy Evropské unie.
41
Smlouva o fungování Evropské unie. Konsolidované znění. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 42 ČAPEK, Jan, KLÍMA, Richard, ZBÍRALOVÁ, Jaroslava. Civilní letectví ve světle práva. Praha : LexisNexis CZ, 2005. s. 74. 43 Nařízení Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. července 1992 o vydávání licencí leteckým dopravcům. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 44 Směrnice Rady ze dne 16. prosince 1991 o vzájemném uznávání licencí pro výkon funkcí v civilním letectví. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 45 Nařízení Rady (EHS) č. 3922/91 ze dne 16. prosince 1991 o harmonizaci technických požadavků a správních postupů v oblasti civilního letectví. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/
18
Letecká doprava a trh s leteckými službami jsou v rámci unie upraveny mj. nařízením o přístupu leteckých dopravců na letecké trasy na území Evropské unie46 a dále nařízením, jenž rozděluje kapacity pro přepravu cestujících v pravidelné letecké dopravě mezi členskými státy mezi letecké dopravce.47 Evropská unie prostřednictvím nařízení reguluje také provozování nákladní letecké dopravy mezi členskými státy48 nebo tarify a sazby za letecké služby.49 Stranou pozornosti evropské legislativy nezůstává ani související trh odbavovacích služeb na letištích Evropské unie.50 V unijní legislativě je patrný důraz na bezpečnost civilního letectví, jehož zajištění si klade za cíl nařízení, které určuje společná pravidla v oblasti civilního letectví a které k jeho ochraně zřizuje zvláštní unijní úřad.51 S hrozbou nebezpečných událostí v letecké dopravě se vyrovnává nařízení o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod52 nebo nařízení stanovující požadavky na pojištění leteckých dopravců a provozovatelů letadel.53 Opomenuto nezůstalo vyšetřování nehod a událostí v civilním letectví.54 Práva cestujících v letecké dopravě jsou oblastí, jíž je v posledních letech věnována ze strany orgánů Evropské unie čím dál tím větší pozornost (jedná se například o často 46
Nařízení Rady (EHS) č. 2408/92 ze dne 23. července 1992 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 47 Nařízení Rady (EHS) č. 2343/90 ze dne 24. července 1990 o přístupu leteckých dopravců k pravidelným trasám letecké dopravy uvnitř Společenství a o rozdělení kapacity pro přepravu cestujících v pravidelné letecké dopravě mezi členskými státy mezi letecké dopravce. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 48 Nařízení Rady (EHS) č. 294/91 ze dne 4. února 1991 o provozování nákladní letecké dopravy mezi členskými státy. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 49 Směrnice Rady 96/67/ES ze dne 15. října 1996 o přístupu na trh odbavovacích služeb na letištích Společenství. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 50 Nařízení Rady (EHS) č. 2409/92 ze dne 23. července 1992 o tarifech a sazbách za letecké služby. In: EURlex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 51 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670 EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 52 Nařízení Rady (ES) č. 2027/97 ze dne 9. října 1997 o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 53 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 785/2004 ze dne 21. dubna 2004 o požadavcích na pojištění u leteckých dopravců a provozovatelů letadel. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 54 Směrnice Rady 94/56/ES ze dne 21. listopadu 1994, kterou se zavádějí základní zásady pro vyšetřování nehod a nahodilých událostí v civilním letectví. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/
19
diskutované odškodňování za zpoždění či zrušení letu a další související práva pasažérů). Evropský parlament reguluje např. pravidla náhrad a pomoci cestujícím v případě odepření nástupu na palubu či zpoždění nebo zrušení letu,55 a dále také práva osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace.56 Poslední oblastí unijní úpravy, již se budu krátce věnovat (zdaleka nikoliv poslední oblastí úpravy celkově) je užívání vzdušného prostoru na území Evropské unie a poskytování letových provozních a navigačních služeb. V tomto rámci jsou mimo jiné stanoveny společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb,57 jimiž se řídí jednotlivá centra řízení letových služeb v členských státech Evropské unie. Ucelenou podoblastí je pak soubor norem, regulující projekt Jednotného evropského nebe (Single European Sky - „SES“),58 v jehož rámci má být dosaženo vyšší míry spolupráce na poli poskytování letových provozních služeb.
55
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ 56 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ 57 Nařízení Komise (ES) č. 2096/2005 ze dne 20. prosince 2005, kterým se stanoví společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 58 jedná se o následující nařízení: - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 549/2004 ze dne 10. března 2004, kterým se stanoví rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe (rámcové nařízení). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 550/2004 ze dne 10. března 2004, o poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi (nařízení o poskytování služeb). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 551/2004 ze dne 10. března 2004 o organizaci a užívání vzdušného prostoru v jednotném evropském nebi (nařízení o vzdušném prostoru). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/
20
2. Organizace civilního letectví Jak bylo výše naznačeno, letecké činnosti podléhají poměrně silné regulaci. K jejímu faktickému uplatňování, vykonávání, k zajištění dozoru a kontroly, stejně tak jako k zajištění administrativnímu a organizačnímu, existuje na úrovni vnitrostátní, unijní i mezinárodní soustava orgánů, již v následující podkapitole podrobuji stručné analýze.
2.1. Orgány státní správy civilního letectví V České republice vykonávají státní správu civilního letectví specializované centralizované orgány v čele s MD (dále také „ministerstvo“). Státní správě civilního letectví se věnuje část devátá leteckého zákona, konkrétně kogentní ustanovení §§ 87 - 89 (následující ustanovení pak řeší problematiku státního dozoru). Státní správu civilního letectví dle tohoto zákona vykonává v České republice MD a Úřad pro civilní letectví (dále jen „ÚCL“ nebo Úřad“). Působnost ministerstva jako ústředního orgánu státní správy v oblasti civilního letectví je dána zákonem o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (tzv. kompetenční zákon).59 MD „odpovídá za tvorbu státní politiky v oblasti dopravy a v rozsahu své působnosti za její uskutečňování“.60 Ministerstvo v rámci svých kompetencí odpovídá za minimalizaci dopadů dopravy na životní prostředí, podporu informačních a řídících systémů v dopravě nebo přípravu a realizaci efektivních programů využívání pomoci EU.61 K zajištění těchto úkolů má MD samostatnou rozpočtovou kapitolu dle zákona o rozpočtových pravidlech62 ve spojení se zákonem o státním rozpočtu České republiky na rok 2014.63 MD na základě zmocnění leteckým zákonem mj. vykonává správu tzv. letadlových adres přidělených České republice mezinárodní organizací, vydává rozhodnutí, povolení, osvědčení a schválení uvedená v LZ, vykonává kontrolu a uveřejňuje stanovené informace, dále vytváří systém ochrany civilního letectví
59
Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 2. 2014]. 60 srov. § 1 a § 17 téhož zákona 61 LUKÁŠKOVÁ, Eva, NEDOROST, Libor. Veřejná ekonomika II. Financování vybraných odvětví veřejného sektoru. 1. vydání. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, 2010. s. 86. 62 viz § 10 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 2. 2014]. 63 viz Příloha 2 k zákonu č. 475/2013 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2014 a o změně zákona č. 504/2012 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2013, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 2. 2014].
21
před protiprávními činy a zavádí, koordinuje a kontroluje bezpečnostní opatření k ochraně letectví před protiprávními činy a jmenuje zástupce do správní rady EASA. MD je v návaznosti na stavební řízení dotčeným orgánem v územním řízení ohledně leteckých staveb a také odvolacím úřadem ve správním řízení proti rozhodnutím ÚCL, ÚZPLN a proti rozhodnutím pověřené osoby vydaným podle LZ.64 Ministerstvu je dále podřízen státní podnik Řízení letového provozu České republiky, ÚCL a ÚZPLN.65 V rámci MD za správu civilního letectví odpovídá Odbor civilního letectví (dále také jen „OCL“), který je v rámci MD organizačně zařazen do Sekce letectví, kosmických aktivit, dopravní telematiky, strategie a ICT. OCL je účelově rozčleněn na tři oddělení - oddělení letecké dopravy, oddělení ochrany civilního letectví a oddělení letecké techniky, provozu a rozvoje.66 Prvně zmíněné oddělení v mezích své působnosti sjednává dvoustranné mezivládní dohody, zajišťuje jejich provádění a kontrolu, zabezpečuje dvoustranné letecké vztahy týkající se letecké dopravy, provádí regulaci trhu v oblasti přepravních práv, vydává povolení k provozu zahraničních leteckých dopravců, schvaluje letové řády a tarify, apod. Oddělení ochrany civilního letectví působí v oblasti „security“ - tedy zabezpečuje ochranu civilního letectví před protiprávními činy. Oddělení leteckého provozu, techniky a rozvoje ve velké míře spolupracuje s orgány Evropské unie a orgány mezinárodních organizací, připravuje návrhy zákonů, podílí se na regulaci užívání vzdušného prostoru a řeší bezpečnost letectví - „safety“.67 Ačkoliv se i z notně zkráceného výčtu může zdát, že kompetence Ministerstva jsou velmi široké, je pravdou, že tyto jsou mu svěřeny jen v určitých sférách uplatňování širšího zájmu. Naprostá většina rozhodovacích pravomocí a správních činností byla leteckým zákonem přenesena na Úřad (ve velké míře novelou z r. 2006).68 ÚCL byl zřízen leteckým zákonem (konkrétně ustanovení § 3 LZ)69 v roce 1997 a kromě určitých
64
§ 88 zákona č. 49/1997, o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 65 Organizační struktura MD [online]. Ministerstvo dopravy [cit. 23. 2. 2014]. 66 Podřízené organizace v resortu dopravy [online]. Ministerstvo dopravy [cit. 23. 2. 2014]. 67 Odbor civilního letectví [online]. Ministerstvo dopravy [cit. 23. 2. 2014]. 68 srov. Zákon č. 225/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 69 viz ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 49/1997, o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
22
kompetencí Ministerstva na něj přešly kompetence tímto okamžikem zaniknuvší Státní letecké inspekce. Úřad je organizačně dělen na kancelář úřadu a tři sekce - sekci letovou a provozní (obchodní letecká doprava, všeobecné letectví a letecké práce a odbor způsobilosti leteckého personálu), sekci technickou (odbor certifikace a inženýringu a odbor způsobilosti letadel v provozu) a sekci letových standardů (navigační služby, letiště a letecké stavby, standardizace a regulace).70 Z finančněprávního hlediska je zajímavý mimo tuto strukturu stojící útvar vnitřní kontroly.71 ÚCL, který užívá i zkratky CAA z anglického Civil Aviation Authority, má na starosti spolupráci s Evropskou agenturou pro bezpečnost letectví a dozor nad plněním závazků vyplývajících z předmětných unijních předpisů. Ve vztahu k přímo použitelným unijním předpisům plní úkoly jimi stanovené. Kromě uvedeného je v kompetenci Úřadu letecký rejstřík, osvědčení a kontroly letové způsobilosti, evidence, povolení k provozování a určení druhu letišť, dozor nad ochranou práv cestujících, evidence a průkazy způsobilosti leteckého personálu, aj. Některé činnosti Úřadu jsou odvislé od dohody s Ministerstvem jedná se např. o rozdělení vzdušného prostoru nebo omezení jeho užívání. V návaznosti na stavební řízení je ÚCL speciálním stavebním úřadem pro letecké stavby. ÚCL je dále oprávněn pověřit jinou osobu určitými činnostmi souvisejícími se správou v oblasti civilního letectví.72 Do roku 2003 Úřad vyšetřoval letecké nehody a incidenty. Změnu přineslo přijetí nových ustanovení §§ 55a - 55e leteckého zákona73 v rámci novelizace z roku 2002.74 Tím byl zřízen nezávislý orgán - Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod (dále jen „ÚZPLN“ nebo také „Ústav“). Ústav je organizační složkou státu, která naplňuje právě svou institucionální nezávislostí požadavky stanovené unijními předpisy (konkrétně výše zmíněné Směrnice Rady 94/56/ES ze dne 21. listopadu 1994, kterou se zavádějí základní
„Zřizuje se správní úřad Úřad pro civilní letectví se sídlem v Praze (dále jen "Úřad") pro výkon státní správy ve věcech civilního letectví. Úřad je podřízen Ministerstvu dopravy.“ 70 Úřad - Celková organizační struktura [online]. Úřad pro civilní letectví [cit. 23. 2. 2014]. 71 k finanční kontrole v letectví blíže viz podkapitola 4.4. Kontrola hospodaření státu s veřejnými zdroji 72 § 89 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 73 viz ustanovení § 55a - 55e zákona č. 49/1997, o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 74 Zákon č. 258/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/
23
zásady pro vyšetřování nehod a nahodilých událostí v civilním letectví). Obsah činnosti ÚZPLN vyplývá beze zbytku z jeho pojmenování. Kromě následného vyšetřování nahlášených nehod a incidentů působí v oblasti prevence.75 Ústav zejména projednává závěry vyšetřování a bezpečnostní doporučení s ÚCL a dotčenými osobami, oznamuje letecké nehody ICAO, spolupracuje s úřady státní správy, posuzuje záměry opatření a předpisů předkládané jinými úřady, podmínky odborné způsobilosti inspektorů, školí experty, provádí výroční rozbory a porady k bezpečnosti letů, vydává informační bulletiny.76 Ústav se člení na oddělení letových inspektorů, oddělení technických inspektorů a oddělení technickoekonomického rozvoje.77 Výdaje státu na činnost uvedených organizačních složek státu jsou jedním ze základních výdajů státního rozpočtu České republiky.78 Jejich hospodaření je součástí rozpočtu zřizovatele, na něž je napojeno brutto způsobem - jeho příjmy a výdaje jsou tedy součástí státního rozpočtu.79 Je určitým paradoxem, že financování ÚZPLN je v rukou MD, ač byl ústav zřízen za účelem oddělení vyšetřování nehod v civilním letectví od zbytku státní správy ve snaze zajistit jeho nezávislost. Tento fakt ovšem nepovažuji za nijak vážně znepokojující. Vzhledem k tomu, že se jedná o organizační složku státu s minimální provozními náklady a počtem zaměstnanců okolo jedné desítky,80 uvažování o vyčlenění zvláštní kapitoly státního rozpočtu (jako je tomu např. v případě NKÚ) je nereálné. Zvláštním příjmem státního rozpočtu, jenž zaopatřují ÚCL a MD jako ústřední orgány státní správy, je příjem z pokut. Přestupky a správní delikty podle leteckého zákona jsou upraveny v §§ 92 a 93, pořádkové pokuty pak v § 94a. 81 Pokuty vybírá podle rozdělení kompetencí příslušný ústřední orgán státní správy, vymáhání je pak svěřeno finančním úřadům.
75
k činnosti ÚZPLN a bezpečnosti civilního letectví blíže např. CHLEBEK, Jiří. Safety of the Czech republic civil aviation. In: New Trends in Civil Aviation 2011. 1. vyd. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2011. s. 56-59. 76 čl. 2 Statutu Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod [online]. Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod [cit. 24. 2. 2014]. 77 čl. 3 Statutu Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod [online]. Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod [cit. 24. 2. 2014]. 78 srov. např. BAKEŠ, Milan, a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 222. 79 PEKOVÁ, Jitka, PILNÝ, Jaroslav, JETMAR, Marek. Veřejný sektor - řízení a financování. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. s. 139. 80 srov. Výroční zpráva ÚZPLN 2012 [online]. Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod, 2011 [cit. 24. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.uzpln.cz/pdf/nQgcyFiZ.pdf 81 srov. ustanovení §§ 92, 93 a 94a zákona č. 49/1997, o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
24
Státní správa je v určitých specifických oblastech v České republice také svěřena osobám soukromého práva, jimž se blíže věnuje jedna z následujících podkapitol.
2.2. Organizace civilního letectví na mezinárodní úrovni Česká republika je členem mnoha mezinárodních organizací, jejichž předmětem zájmu je civilní letectví, případně některý jeho aspekt. Výše již několikrát zmíněná Pařížská úmluva z roku 1919 nejen že v mezinárodním měřítku stanovila základy právní úpravy při používání vzdušného prostoru, ale také založila členství České republiky v Mezinárodní komisi pro letectví,82 stálé komisi, kterou lze považovat za první mezinárodní organizaci v oblasti civilního letectví. V následující podkapitole se pokusím postihnout některé aktuálně činné a pro civilní letectví významné mezinárodní organizace, jichž je Česká republika nebo subjekt zřízený podle českého práva členem. V jejich seznamu rozlišuji mezi organizacemi vládními a nevládními a organizacemi univerzálními a regionálními.83 První místo tohoto výčtu patří Mezinárodní organizaci pro civilní letectví (International Civial Aviation Organization, dále jen „ICAO“), která je mezinárodní mezivládní organizací de facto s univerzální působností - dle oficiálních dokumentů ICAO bylo ke konci října 2013 členy ICAO 191 států.84 ICAO je specializovanou agenturou Organizace spojených národů, která byla založena roku 1944 na základě Chicagské úmluvy.85 Jejími orgány jsou Shromáždění, Rada a Sekretariát. Cíle a úkoly organizace byly stanoveny takto: zajišťovat rozvoj mezinárodního civilního letectví, podporovat rozvoj techniky a letišť, dbát na bezpečnost, účinnost a hospodárnost letecké dopravy, regulovat hospodářskou soutěž, kontrolovat dodržování práv a povinností. Zvláštní důraz je přitom na mírové využití letectví, bezpečnost a všeobecnou podporu rozvoje letectví.86 Mezi významné mezinárodní nevládní organizace univerzální povahy patří Mezinárodní asociace leteckých dopravců (International Air Transport Association, dále také jen „IATA“) se sídlem v Montrealu. IATA je dobrovolnou a nepolitickou organizací, sdružující v současné době 240 leteckých společností z celkem 113 zemí, které v souhrnu svou činností tvoří 84% letecké dopravy. Oficiálním úkolem organizace je reprezentovat, 82
srov. čl. 34 Mezinárodní smlouvy č. 35/1924 Sb., Úmluvy o úpravě letectví, ve znění pozdějších předpisů. vycházím z členění uvedeného v POTOČNÝ, Miroslav, ONDŘEJ, Jan. Mezinárodní právo veřejné - Zvláštní část. 5. doplněné a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 261-277. 84 About ICAO - Member States List [online]. International Civil Aviation Organization [cit. 25. 2. 2014]. 85 čl. 43 Mezinárodní smlouvy č. 147/1947 Sb., Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů. 86 tamtéž, čl. 44 83
25
vést a sloužit leteckému průmyslu. Českým zástupcem v IATA jsou České aerolinie, a. s.87 IATA není nadána pravomocí jakkoliv přímo regulovat činnost leteckých společností. Z nevládních mezinárodních organizací bych dále zmínila Mezinárodní federaci sdružení dopravních pilotů (International Federation of Air Line Pilots` Assosiations) nebo Mezinárodní leteckou federaci (Fédération Aéronautique Internationale), v níž Českou republiku zastupuje Aeroklub České republiky. Významnou mezivládní mezinárodní organizací regionální úrovně je bezesporu Evropská konference pro civilní letectví (European Civil Aviation Conference, dále jen „ECAC“) se sídlem v Paříži, jejímž cílem je koordinace letecké dopravy v Evropě. V rámci dosažení širších cílů - tedy bezpečnosti, efektivity a udržitelnosti letecké dopravy - ECAC míří k harmonizaci politik a praktik uvnitř organizace. Byla založena v roce 1954 ve Štrasburku jako reakce na markantní nárůst hustoty leteckého provozu.88 Plenární schůze členů ECAC se schází jednou za tři roky v sídle Evropského parlamentu ve Štrasburku. ECAC má velmi úzké vazby (administrativní, finanční a jiné) na ICAO.89 Autoritou v oblasti státní správy letectví v Evropě byla v letech 1970 až 2002 organizace pojmenovaná Sdružené letecké úřady (Joint Aviation Authorities - dále jen „JAA“), sdružující jednotlivé letecké úřady evropských států, které uzavřely dohodu o spolupráci při zpracování a zavádění společných technických předpisů a správních postupů v civilním letectví pod označením „JAR“. Podmínkou členství v JAA byla schopnost transponovat společné technické předpisy a správní postupy JAA.90 Se vznikem EASA ztratily JAA většinu svých kompetencí a postupně došlo k jejich organizační i funkční přeměně (dnes funguje pouze JAA Training office, která přidruženým orgánem ECAC). Další významnou regionální mezivládní organizací je EUROCONTROL - Evropská organizace pro bezpečnost letového provozu se sídlem v Bruselu, zřízená na základě Mezinárodní úmluvy o spolupráci pro bezpečnost letecké navigace z roku 1960.91 EUROCONTROL operuje prostřednictvím dvou orgánů, kterými jsou Stálá komise pro bezpečnost letecké navigace a Agentura letových provozních služeb. Česká republika je 87
IATA - About Us [online]. International Air Transport Association, 2014 [cit. 25. 2. 2014]. PLOCH, Jindřich, HOLBA, Karel. Letecká legislativa II. 1. vyd. Praha: Vysoká škola obchodní, 2013. s. 55. 89 srov. Administrative and Financial Relationship between ICAO and ECAC [online]. European Civil Aviation Conference [cit. 25. 2. 2014]. 90 PLOCH, Jindřich, HOLBA, Karel. Letecká legislativa II. 1. vyd. Praha: Vysoká škola obchodní, 2013. s. 55. 91 srov. čl. 1 odst. 2 Mezinárodní úmluvy č. 130/2004 Sb.m.s., Mezinárodní úmluva o spolupráci pro bezpečnost letecké navigace, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 25. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 88
26
členem EUROCONTROL od roku 1996.92 Zájmem organizace je vytvářet a sjednocovat postupy a systémy, které umožní rozvoj letecké dopravy ve vzdušném prostoru Evropy, vytvářet podmínky ke spolupráci členských států a určovat společné politiky. Cílem EUROCONTROL je na území Evropy rozvíjet systém řízení letového provozu se zaměřením na udržení maximální míry bezpečnosti a současné zvyšování efektivity. Závazky z členství v EUROCONTROL mají dopad na subjekty zajišťující řízení letového provozu.93
2.3. Evropská unie a organizace civilního letectví Pod patronátem Evropské unie nacházíme jedinou organizaci, v jejímž hledáčku je civilní letectví. Zajišťováním bezpečnosti civilního letectví a dodržováním pravidel stanovených unijní legislativou je v Evropské unii pověřena Evropská agentura pro bezpečnost letectví (European Aviation Safety Agency, dále také jen „EASA“), která byla zřízena roku 2003.94 Oblastí působnosti EASA je certifikace leteckých výrobků, licencování leteckého
personálu,
schvalování
způsobilosti
leteckých
dopravců,
kontroly
provozovatelů letišť a poskytovatelů letových provozních služeb, apod.95 EASA pomáhá zajistit vysokou a jednotnou úroveň bezpečnosti civilního letectví a ochrany životního prostředí, usnadnění volného pohybu zboží, osob a služeb. Kromě uvedeného také spolupracuje s ostatními institucemi na celosvětové úrovni. Dále poskytuje Evropské komisi technickou, vědeckou a správní podporu a přijímá nezbytná opatření v oblasti bezpečnosti civilního letectví. EASA je také oprávněna provádět kontroly a šetření nutné k plnění úkolů jí svěřených.96 EASA spolupracuje s národními leteckými úřady - v České republice tedy s ÚCL. Kompetence agentury jsou značně rozsáhlé.97 92
viz Sdělení č. 130/2004 Sb.m.s., Ministerstva zahraničních věcí, kterým se nahrazuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí vyhlášené pod č. 26/2002 Sb.m.s., kterým se publikoval sjednocený text Mezinárodní úmluvy o spolupráci při zajišťování bezpečnosti letového provozu – Evropské organizace pro bezpečnost leteckého provozu (EUROCONTROL). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 2. 2014]. 93 srov. O nás - Členství v organizacích [online]. Řízení letového provozu České republiky [cit. 25. 2. 2014]. 94 dnes již zrušené Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 ze dne 15. července 2002 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 95 srov. ČAPEK, Jan, KLÍMA, Richard, ZBÍRALOVÁ, Jaroslava. Civilní letectví ve světle práva. 1. vyd. Praha: LexisNexis CZ, 2005. s. 92. 96 čl. 17 ve spojení s čl. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670 EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES. 97 srov. (…) Agentura (…) přijímá nezbytná opatření v rámci pravomocí svěřených jí tímtonařízením nebo jinými právními předpisy Společenství viz čl. 17 odst. c) téhož nařízení
27
Na druhou stranu je třeba mít na paměti, že doprava je společnou politikou Evropské unie, což samozřejmě platí i pro dopravou leteckou, která je součástí civilního letectví.98 Jak je patrné z podkapitoly 1.2.3 Evropská právní úprava, množství pramenů leteckého práva na úrovni Evropské unie je značné. Vliv Evropské komise se pak významně projevuje v oblasti poskytování státních podpor v civilním letectví.99
2.4. K některým subjektům působícím v oblasti sportovního letectví Ve sféře všeobecného letectví mají v České republice dva soukromé subjekty zvláštní postavení. Jedná se o Aeroklub České republiky (také jen „AeČR“) a Leteckou amatérskou asociaci („LAA“). V obou případech mluvíme o spolcích založených dle předpisů soukromého práva,100 které se zabývají organizací sportovního létání v České republice. AeČR je neziskovou sportovní organizací - spolkem (původně občanským sdružením), který na základě pověření MD101 zajišťuje specifické regulační činnosti v určitých kategoriích letadel. Kromě uvedeného organizuje a zastřešuje mnohé sportovní letecké události, zastupuje své členy ve vztahu ke státním organizacím a je také zástupcem České republiky v Mezinárodní letecké federaci („FAI“). AeČR je neziskovou organizací, která hospodaří na základě schváleného rozpočtu, přičemž její příjmy slouží k zajištění chodu spolku (sekretariát, sportovní komise a jiné orgány), sportovní činnosti státní reprezentace a členů, apod. Příjmy rozpočtu AeČR plynou z členských příspěvků, sponzorských příspěvků, darů, dotací, grantů, poplatků nebo z vedlejší hospodářské činnosti.102 Dle poslední zveřejněné výroční zprávy měl AeČR v roce 2012 kladný hospodářský výsledek a největší položkou ve skupině výnosů byly provozní dotace, které tvořily téměř 65% veškerých výnosů subjektu.103
98
dle dělení civilního letectví na podmnožiny letecké dopravy a všeobecného letectví - viz kapitola 1. Právo a civilní letectví, pojem leteckého práva 99 blíže viz podkapitola 4.1. Poskytování státní podpory letištím a leteckým společnostem 100 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 101 Pověření Ministerstva dopravy č.j. 706/02-220-SP/2 a 708/02-220-SP/1 ze dne 14. 1. 2003 - viz Seznam úřadů a organizací vykonávajících státní správu či přenesený výkon státní správy v letecké dopravě a odkazy na jejich internetové stránky [online]. Ministerstvo dopravy České republiky [cit. 9. 3. 2014]. 102 viz. Stanovy Aeroklubu České republiky [online]. Aeroklub České republiky, 2012 [cit. 9. 3. 2014]. 103 blíže srov. Výroční zpráva Aeroklubu České republiky za rok 2012 [online]. Aeroklub České republiky, 2012 [cit. 9. 3. 2014].
28
LAA je stejně jako AeČR spolkem (původně občanským sdružením), který na základě a v mezích pověření MD104 vykonává regulační činnosti a správu v kategorii tzv. sportovních létajících zařízení (také jen „SLZ“). Kromě této činnosti LAA hájí a prosazuje zájmy svých členů a vytváří podmínky pro rozvoj rekreačního a sportovního létání. Struktura příjmů LAA je v podstatě totožná jako v případě AeČR.105 Rozsah, v němž je výkon státní správy svěřen LAA je poměrně široký (počítaje vyšetřování nehod SLZ na základě pověření ÚZPLN) a v odpovídající míře je nutné na její zajištění vynaložit finanční prostředky. Vzhledem k faktu, že se jedná o přenesený výkon státní správy, tyto náklady jsou hrazeny ze státního rozpočtu, a to formou neinvestičních dotací, o jejichž přiznání rozhoduje MD. LAA pak předkládá OCL zprávy o čerpání prostředků dotace a provádí závěrečné finanční vypořádání po skončení kalendářního roku. Tímto způsobem je pokryto cca 50-60% veškerých nákladů spojených se správou vykonávanou LAA, přičemž zbytek nákladů kryjí správní poplatky a jiné výnosy. Ze schváleného rozpočtu (kapitoly MD) je patrné, že dotace na rok 2014 určená LAA činí 6 mil. Kč.106 Kromě dotací poskytovaných MD je LAA jako zastřešující spolek v oblasti sportu příjemcem dotací ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (dále jen „MŠMT“) jako státní podpory sportu. Pro představu v roce 2012 činily neinvestiční dotace poskytnuté MŠMT cca 7 mil. Kč a investiční dotace MŠMT pak 1,75 mil. Kč. Dotace takto přidělené v souladu se zákonem o rozpočtových pravidlech107 používá LAA k vybavení sportovní reprezentace, organizaci sportu, apod. Lze uzavřít, že shora popsané soukromé subjekty mají při své činnosti nároky na státní rozpočet ze dvou jeho kapitol, což je dáno jejich zaměřením (dotace MŠMT pro oblast sportu) a přeneseným výkonem státní správy (dotace poskytované na základě rozhodnutí MD pro krytí nákladů spojených s veřejnou správou). Kromě finančních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu disponují oba spolky výnosy z vlastní činnosti a typicky výnosy z členských příspěvků osob (ať už fyzických či právnických), jež sdružují. 104
Pověření Ministerstva dopravy č.j. 696/02-220-SP/1 ze dne 26. 11. 2002 - viz Seznam úřadů a organizací vykonávajících státní správu či přenesený výkon státní správy v letecké dopravě a odkazy na jejich internetové stránky [online]. Ministerstvo dopravy České republiky [cit. 9. 3. 2014]. 105 srov. Stanovy LAA ČR Schválené Konferencí delegátů dne 24. listopadu 2007 [online]. Letecká amatérská asociace České republiky, 2007 [cit. 9. 3. 2014]. 106 Schválený rozpočet na rok 2014 za kapitolu 327 Ministerstvo dopravy, č. j.: 247/2013-410-ROPO [online]. Ministerstvo dopravy České republiky, 2013 [cit. 15. 3. 2014]. 107 § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.
29
Zvláštní část 3. Letecká doprava V následující části práce se budu věnovat regulaci a financování letecké dopravy. Při určování významů jednotlivých pojmů jako je doprava, přeprava, dopravní infrastruktura, aj., jsem vycházela převážně z definice Touškovy. Doprava je na obecné úrovni definována jako činnost spojená s cílevědomým přemísťováním osob a statků v čase a prostoru při využití dopravních cest. V užším smyslu se pak jedná o proces charakterizovaný pohybem dopravních prostředků po dopravní cestě. Výsledným efektem dopravního procesu je pak přeprava jako taková, tedy změna prostorového bytí v čase - z hlediska ekonomického realizace užitné hodnoty dopravy. Dopravní infrastruktura obecně představuje komplex dopravních sítí, staveb a zařízení a dopravních prostředků.108 Při zkoumání letecké dopravy je třeba mít na paměti, že dopravní cestou je vzduch. Proto také uvažuji jako součást infrastruktury poskytování letových provozních služeb (navigace, radiokomunikace, meteorologické informace, apod.) při využívání vzdušného prostoru. Pro oblast dopravy je typické oddělování dvou součástí dopravního procesu, a to infrastruktury a samotné přepravní činnosti (provozu),109 které respektuji i v této práci, a to zvlášť s důrazem na fakt, že infrastruktura bývá uvažována jako veřejná a tedy financovaná z veřejných rozpočtů, kdežto přeprava je uskutečňována stále častěji v rámci obchodní činnosti soukromých subjektů za tržních podmínek bez jakékoliv subvence ze strany státu. Subjekty určeného segmentu, jimž se budu blíže věnovat, jsou letecké společnosti jako operátoři dopravy a vlastníci a provozovatelé letišť jako infrastrukturní agentury. 110 Dále nelze opomenout poskytovatele letových provozních služeb a činnost vlády, která z titulu moci exekutivní prosazuje v rámci hospodářství dopravní politiku.111 Definici některých
108
TOUŠEK, Radek. Management dopravy. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Ekonomická fakulta, 2009. s. 9. 109 viz např. KŘEPELKA, Filip. Evropská a světová liberalizace obchodu službami. Brno, 2008. 348 s. Habilitační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. s. 210. 110 uvedené pojmenování subjektů užívá např. Toušek - viz TOUŠEK, Radek. Management dopravy. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Ekonomická fakulta, 2009. s. 9. 111 ke komparaci postavení jednotlivých subjektů v historickém kontextu lze využít např. PALIČKA, Libor. Ekonomika organizací civilního letectví. Základy účetní teorie. 1. vyd. Bratislava: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1987. s. 53-62.
30
souvisejících pojmů je pak možné čerpat z unijní legislativy. Leteckou dopravou je „let nebo soubor letů za účelem přepravy cestujících, zboží nebo poštovních zásilek za úplatu.“112 Leteckým dopravcem se rozumí „letecký dopravní podnik s platnou provozní licencí.“ 113 Letecká doprava je nejmladším a nejdynamičtěji se rozvíjejícím typem dopravy. Stejně jako jiné technické obory je odvislá od technologického a vědeckého pokroku. Poptávku po ní pak ovlivňují hlavně socio-ekonomické poměry ve společnosti. Letecká doprava ve svých počátcích byla předmětem silné regulace,114 která vyplývala z potřeby států dvoustranně upravovat vzájemné vztahy na poli letecké dopravy, přičemž významně podporovali své národní (vlajkové) letecké společnosti. Existence národních dopravců byla pro počátky rozvoje letecké dopravy typická.115 V rámci zmíněné podpory se rozvíjel protekcionismus jednotlivých států a regulace letecké dopravy dosahovala takových mezí, že jakákoliv konkurence národních dopravců byla prakticky vyloučena.
3.1. Vývoj a charakteristika trhu letecké dopravy Přístup na trh letecké dopravy tedy nebyl vždy zdaleka volný - až do konce 70. let 20. století fungovaly téměř všechny evropské letecké společnosti jako národní monopoly a byly ze strany státu v případě ztrátového hospodaření subvencovány.116 S tímto stavem související protekcionismus jednotlivých národních vlád se projevoval přísnými požadavky na zahraniční dopravce pro přístup na trh. Uvedený koncept podporovala i IATA, která prosazováním jednotného tarifu dohlížela na to, aby se společnosti nepodbízely nižšími cenami.117 Ačkoliv je tento postoj v současnosti překonán, pokračování ochranářské politiky lze spatřovat například ve snaze Evropské unie zabránit členským státům ve svévolném sjednávání bilaterálních dohod o letecké dopravě s nečlenskými státy (soubor tzv. „open skies“ rozhodnutí Soudního dvora Evropské
112
čl. 2 písm. c) Nařízení Rady (EHS) č. 2408/92 ze dne 23. července 1992 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 25. 2. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 113 čl. 2 písm. a) téhož nařízení 114 jak bylo naznačeno v úvodu oddílu 1.2.2. Mezinárodní úmluvy 115 srov. např. PRUŠA, Jiří, a kol. Letecká doprava. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2002. s. 8-11. 116 tamtéž 117 BÍNA, Ladislav, ŠOUREK, David, ŽIHLA, Zdeněk. Provoz a řízení letecké dopravy I. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera, 2004. s. 33.
31
unie118 a v návaznosti pravidla stanovená nařízením o sjednávání a provádění dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o leteckých službách).119 Za jistý druh protekcionismu by se také dala považovat podpora ze strany Evropské unie pro výrobce letadel Airbus (poskytování dotací), která vedla k vleklému sporu společnosti Airbus s konkurenční společností Boeing vedenému u Světové obchodní organizace.120 Trh s leteckými službami ovšem prošel od svého vzniku dramatickým vývojem, který je charakteristický odstraňováním původní koncepce státních leteckých monopolů a privatizací společností, postupnou významnou deregulací a liberalizací trhu. Jako počátek liberalizace letecké dopravy lze označit přijetí tzv. Air Deregulation Act ve Spojených státech amerických v roce 1978.121 Inspiraci v něm pak nacházely evropské země při uzavírání liberálnějších jak bilaterálních, tak multilaterálních mezinárodních smluv. Pro současnou leteckou dopravu jsou typickými znaky ostrá mezinárodní konkurence, až extrémní citlivost na mezinárodní politickou a bezpečnostní situaci (např. situace
v Egyptě
2013),122
nedostatek
kapacity
evropských
letišť,
nepředvídatelnost vývoje ceny leteckého paliva,123 ale také rychlost a bezpečnost, vysoký přepravní výkon, zvyšování produktivity a snižování cen (vstup nízkonákladových dopravců na trh, spolupráce jednotlivých subjektů). Dalším typickým znakem je právě konkurence leteckých dopravců klasického typu s nízkonákladovými společnostmi, jejichž prioritou je minimalizace nákladů a tím podmíněná minimalizace cen, jdoucí zpravidla na úkor kvality nebo kvantity poskytovaných služeb.
118
srov. Rozsudky soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 11. 2002 č. C-476/98 - Komise v. Německo, C475/98 - Komise v. Rakousko, C-472/98 - Komise v. Lucembursko, C-471/98 - Komise v. Belgie, C-469/98 Komise v. Finsko, C-468/98 - Komise v. Švédsko, C-467/98 - Komise v. Dánsko, C-466/98 - Komise v. Spojené království [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2002 [cit. 25. 2. 2014]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/jcms/jcms/Jo1_6308/ 119 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 847/2004 ze dne 29. dubna 2004 o sjednávání a provádění dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o leteckých službách. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 25. 2. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ 120 blíže např. viz BRABCOVÁ, Jitka. Analýza vybraného obchodního sporu EU vedeného v rámci WTO [online]. 2011 [cit. 28.2.2014]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. 121 UNITED STATES OF AMERICA. An Act to amend the Federal Aviation Act of 1958, to encourage, develop, and attain an air transportation system which relies on competitive market forces to determine the quality, variety, and price of air services, and for other purposes. 92 Stat. 1705 [online]. Washington, 1978 [cit. 1. 3. 2014]. 122 srov. MZV varuje Čechy: Do Egypta nejezděte. Cestovky hromadně ruší lety [online]. Zpravodajství České televize [cit. 28.2.2014]. 123 viz IATA Publications: Jet Fuel Price Development [online]. International Air Transport Association [cit. 28.2.2014].
32
Pro český trh s leteckou dopravou je stále typické velmi silné postavení jediného dopravce - konkrétně Českých aerolinií, a.s., které je dáno souborem mnoha faktorů. Historie této letecké společnosti se datuje už od roku 1923 a po většinu existence byla zcela ovládána státem. Státní monopol v letecké přepravě byl odstraněn až přijetím leteckého zákona v roce 1997. Zákon vůbec poprvé vytvořil podmínky pro podnikání a konkurenční prostředí v civilním letectví (srov. § 56 odst. 2 LZ124 a dále podmínky získání licence a provozování letecké dopravy dle ustanovení § 57 a násl. LZ). Důsledkem bylo postupné budování nového podnikatelského sektoru a vznik řady společností, které mohly získat licenci pro provozování letecké dopravy. Původní znění LZ bylo v oblasti udělování licencí poměrně mírné, novelou pak byly tyto podmínky zpřísněny. Pravdou je, že v důsledku silné konkurence, vysokých vstupních investic, minimální ziskovosti a mnoha dalších faktorů nepůsobí na trhu s leteckými službami mnoho českých provozovatelů. Pravidelnou leteckou přepravu provozuje od roku 2003 společnost Travel Service, charterovou dopravu nabízela v letech 1996 až 2005 společnost Fischer Air. V oblasti poskytování služeb jako je aerotaxi, letecký výcvik, letecká záchranná služba nebo přeprava pošty a nákladů je četnost provozovatelů o něco vyšší.125 Na druhou stranu není trh v letecké dopravě zcela saturovaný a jeho potenciál není zcela naplněn.126 Z těchto důvodů lze očekávat růst v daném segmentu. Je často uváděnou a pravdivou skutečností, že letecká přeprava je statisticky tou nejbezpečnější jakou si pasažér může zvolit - dle ročenky dopravy 2012 se v letech 2008 až 2012 nestala na území České republiky v rámci obchodní letecké dopravy žádná nehoda, na rozdíl od železniční (567 nehod) nebo třeba vodní dopravy (40 nehod). 127 Co se týče vybraných ekonomických ukazatelů, v roce 2011 v obchodní letecké dopravě působilo 47 podniků, které zaměstnávaly 3.255 osob a vytvořily tržbu ve výši více než 31,5 mld. Kč.128 Letecká přeprava má ve srovnání s železniční, autobusovou a vodní 124
„Obchodní leteckou dopravu lze provozovat na základě licence nebo jako dopravu aerotaxi.“ viz § 56 odst. 2 zákona č. 49/1997, o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění předpisů platných v období 1997-2006. 125 BÍNA, Ladislav, ŠOUREK, David, ŽIHLA, Zdeněk. Provoz a řízení letecké dopravy I. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera, 2004. s. 33. 126 Dopravní politika České republiky pro období 2014 - 2020 s výhledem do roku 2050 [online]. Ministerstvo dopravy České republiky, 2013 [cit. 15. 3. 2014]. 127 Ročenka dopravy 2012 [online]. Ministerstvo dopravy České republiky: Statistika dopravy [cit. 14. 11. 2013]. 128 Ročenka dopravy 2012 [online]. Ministerstvo Dopravy České republiky: Statistika dopravy [cit. 14. 11. 2013]. s. 34.
33
dopravou dlouhodobě nejvyšší přepravní výkon. Čeští dopravci v obchodní letecké přepravě v roce 2012 přepravili 6.419.600 osob, počet cestujících na českých letištích pak dosáhl v témže období 11.835.014. Od roku 2005 mají tyto statistiky klesající tendenci.129 Nárůst přepravních výkonů je obecným evropským trendem posledních let,130 který s sebou nese rostoucí nároky na kapacity letišť a infrastrukturu obecně (odbavovací prostory, vzletové a přistávací dráhy, letové provozní a navigační služby) a tedy i nároky na veřejné rozpočty.
3.2. Veřejné služby v letecké dopravě Některé činnosti letišť a leteckých společností jsou považovány za služby obecného hospodářského zájmu131 - jedná se např. o tzv. závazky veřejné služby132 leteckých společností a letišť, činnosti letišť spojené s jejich provozem, údržbou a správou, do určité míry také poskytování odbavovacích služeb.133 Za veřejnou službu v letecké dopravě je tradičně považována výstavba a provoz letišť a poskytování služeb řízení letového provozu, jež společně podmiňují dostupnost a fungování letecké dopravy.134 Některé z těchto služeb zajišťují soukromé subjekty současně s jejich podnikatelskou činností, což je s ohledem na politiku Evropské unie v oblasti ochrany hospodářské soutěže a poskytování nedovolených veřejných podpor často problematické. Otázku veřejných podpor nejen v tomto segmentu blíže řeší podkapitola 4.1. Poskytování státní podpory letištím a leteckým společnostem.
129
tamtéž, s. 62-65. Srov. TOUŠEK, Radek. Management dopravy. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Ekonomická fakulta, 2009. s. 9. 131 termíny „služby obecného hospodářského zájmu“ a „veřejné služby“ jsou užívány synonymně 132 „Závazkem veřejné služby je každý závazek uložený leteckému dopravci ve vztahu k jakékoli trase, k jejímuž provozování mu byla vydána licence, aby přijal potřebná opatření k zajištění dopravy, která splňuje stanovené normy návaznosti, pravidelnosti, kapacity a cen, které by letecký dopravce nesplnil, pokud by zvažoval výhradně vlastní obchodní zájmy“. viz l. 2 písm. o) Nařízení Rady (EHS) č. 2408/92 ze dne 23. července 1992 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství. 133 srov. např. Zpráva Úřadu pro ochranu hospodářské na základě čl. 8 Rozhodnutí Komise ze dne 28. listopadu 2005 o použití čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby poskytované určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu ze dne 18.12.2008 [online]. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [cit. 17. 3. 2014]. 134 stejného názoru je také např. odborník na letecké právo JUDr. Jiří Horník, LL.M. (čerpáno z emailové komunikace) 130
34
4. Veřejné rozpočty a financování letecké dopravy Letecký dopravní proces sestává z různých komponentů, mezi které řadím výstavbu a provozování letišť, poskytování letových provozních služeb a obchodní činnost leteckých společností (dopravců). Všechny tyto komponenty podléhají kontrole a dozoru ze strany státu. Vzhledem k míře majetkové účasti státu na subjektech zajišťující leteckou dopravu a výdajů z veřejných rozpočtů na jejich financování dovozuji, nakolik je která část procesu propojena s veřejnými rozpočty a v jaké míře je ovládána státem. Financování veřejných služeb pro obyvatelstvo je nedílnou součástí veřejných výdajů z veřejných rozpočtů.135 Veřejné rozpočty jsou částí rozpočtové soustavy, jíž prochází největší objem finančních prostředků. Rozpočet lze popsat jako veřejný dokument, peněžní fond, plán, nástroj řízení či politický nástroj. Nejvýznamnějším článkem rozpočtové soustavy v České republice je státní rozpočet. V České republice nejvyšší procento výdajů z veřejných rozpočtů tradičně pohlcují výdaje na důchody a sociální dávky, naopak příspěvky ze státního rozpočtu na dopravu jsou minoritní a týkají se především výstavby infrastruktury.136 Tento postulát tím spíše platí samostatně pro odvětví letecké dopravy. Ekonomický, sociální a kulturní význam dopravy spočívá v tom, že uspokojuje potřeby společnosti v oblasti přepravy (osobní i nákladní), ovlivňuje rozvoj výroby služeb a tím podporuje ekonomický růst a umožňuje vyšší dostupnost zboží. Úlohou státu při rozvoji dopravy je mj. tvorba dopravní politiky, výstavba a údržba veřejných dopravních cest, odpovědnost za minimalizaci dopadů dopravy na životní prostředí. Doprava je společnou politikou Evropské unie a významným prvkem mezinárodních vztahů. Pro dopravní proces je typické, že doprava jako služba je soukromým statkem zpravidla poskytovaným soukromými subjekty v rámci jejich podnikatelské činnosti. Provozování dopravy ale vyžaduje využití dopravních cest, infrastruktury, jež je udržována z veřejných zdrojů.137 V některých segmentech dopravy stát financuje i samotnou dopravní obslužnost. Financování veřejných statků v dopravě vykazuje nároky na veřejné rozpočty. Veřejným statkem závislým na financování z veřejných rozpočtů je např. dopravní 135
VAVREJNOVÁ, Marie. Financování veřejných služeb pro obyvatelstvo a zdroje pro jeho krytí (Vývoj a mezinárodní srovnání vybraných ukazatelů). Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky a Nakladatelství ČVUT, 2008. s. 5. 136 LUKÁŠKOVÁ, Eva, NEDOROST, Libor. Veřejná ekonomika II. Financování vybraných odvětví veřejného sektoru. 1. vydání. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, 2010. s. 86. 137 tamtéž
35
obslužnost nebo zajištění dopravní cesty. Veřejný sektor je zodpovědný za financování údržbu a rozvoj dopravní infrastruktury.138 Z příslušných kapitol státního rozpočtu jsou také financovány výdaje související s členstvím v mezinárodních organizacích.139 Výdajem ze státního rozpočtu České republiky jako člena mezinárodní mezivládní organizace ICAO jsou tedy i výdaje vyplývající z tohoto členství. Veřejné výdaje jsou nástrojem financování institucí a organizací, jimiž stát zabezpečuje vlastní netržní činnosti. Veřejné výdaje lze rozdělit na běžné neinvestiční výdaje a výdaje investiční, sloužící k financování dlouhodobých potřeb.140 V literatuře věnující se financování veřejného sektoru zůstává letecká doprava většinou stranou. Ve srovnání s náklady státu a územně samosprávných celků na udržování infrastruktury v silniční dopravě, subvencování ztrátové pravidelné železniční dopravy nebo financování městské hromadné dopravy, jsou nároky letecké dopravy až nezajímavými. Jedinou položkou s nároky na veřejné rozpočty jsou výdaje na infrastrukturu v letecké dopravě. V roce 2012 činily investiční výdaje odvětví dopravy 1.187,4 mil. Kč, tedy cca 3,5% z celkových výdajů státu. Výdaje na opravu a údržbu letecké infrastruktury pak tvořily necelé 1% z celku. V celkovém součtu nákladů na provozuschopnost letišť se ale i tak jedná o minoritní částku, neboť údržba letišť je plně v odpovědnosti jejich provozovatelů, jimiž jsou soukromé osoby.141 Letecká doprava se tak v nárocích na výdaje z veřejných rozpočtů do infrastruktury zařadila s velkým odstupem na 3. místo za dopravou silniční a železniční. V položce dotací do pravidelné veřejné přepravy osob pak letecká dopravy nefiguruje vůbec (pro srovnání - železniční doprava připravila státní rozpočet v letech 2008 až 2012 cca o 17 mld. ročně).142 Výše bylo popsáno, že model státního vlastnictví a podpor pro vlajkové dopravce byl již opuštěn a tak, i přes kapitálovou účast státu ve společnosti České aerolinie a pochyby vzbuzující podporu jim poskytovanou (viz případ Osinek popsaný dále), lze uzavřít, že letecká doprava jako služba není nijak subvencována z veřejných rozpočtů. Také dle závěrů z konference o významu letecké dopravy pro ekonomiku České republiky z roku 138
tento závěr odpovídá závěrům uvedeným v aktuální dopravní politice - srov. Dopravní politika České republiky pro období 2014 - 2020 s výhledem do roku 2050 [online]. Ministerstvo dopravy České republiky, 2013 [cit. 15. 3. 2014]. 139 PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. s. 147-150. 140 tamtéž, s. 222. 141 blíže viz podkapitola 5.1 Letištní infrastruktura 142 Ročenka dopravy 2012 [online]. Ministerstvo Dopravy České republiky: Statistika dopravy [cit. 9. 3. 2014]. s. 30-31.
36
2010 je letecká doprava finančně plně soběstačná.143 Samostatnou problematikou je financování ochrany letectví před protiprávními činy (security), které je fakticky zajišťováno jak na úrovni státu, tak na úrovni soukromých subjektů. MD zabezpečuje pravidelné provádění analýz bezpečnostní situace a hrozeb a přijímá příslušná opatření jejich vypracování i následná realizace jsou zajišťovány ve spolupráci s provozovateli letišť a dalšími dotčenými subjekty.144 Kromě nároků na zajištění státní správy, ochrany civilního letectví před protiprávními činy a omezených investic do infrastruktury nemá letecká doprava nároky na veřejné rozpočty.
4.1. Poskytování státní podpory letištím a leteckým společnostem Shora popsaný proces liberalizace trhu v segmentu letecké dopravy měl nevyhnutelné následky pro jeho subjekty na poli ochrany hospodářské soutěže, rovných podmínek na trhu a přípustnosti dříve relativně běžných státních podpor. U podniků provozující služby obecného hospodářského zájmu upravují státní podporu a uplatňování pravidel hospodářské soutěže na evropské úrovni již primární prameny. SFEU tak stanoví, že podniky pověřené poskytováním předmětných služeb podléhají pravidlům hospodářské soutěže145 a že jakákoliv forma státní podpory způsobilá narušit hospodářskou soutěž je neslučitelná s vnitřním trhem.146 Co se týče podpory nutné k poskytování služeb obecného hospodářského významu, dlouhou dobu neměly členské státy ani Evropská komise zcela jasno, zda podpora letišť podléhá pravidlům pro státní podpory dle zmiňované úpravy, když provoz infrastruktury je vykonáván ve veřejném zájmu.147 Průlomovým v této oblasti byl rozsudek Soudního dvora Evropské unie (také jen „SDEU“) ve věci Aéroports de Paris,148 v němž SDEU vyslovil, že provoz infrastruktury může představovat (zejména pokud jde o provoz letiště) hospodářskou činnost a pravidla pro poskytování veřejné podpory se na něj vztahují. 143
Závěry z konference Význam letecké dopravy pro ekonomiku ČR, pořádané dne 16. 6. 2010 v Praze [online]. Institut pro veřejnou diskuzi [cit. 9. 3. 2014]. 144 Dopravní politika České republiky pro léta 2005-2013 - Aktualizace 2011 [online]. Ministerstvo dopravy České republiky, 2011 [cit. 15. 3. 2014]. 145 čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie. Konsolidované znění. 146 čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. Konsolidované znění. 147 srov. např. Posouzení dopadů nové legislativy EU v oblasti veřejné podpory službám obecného hospodářského zájmu na pravidla financování sociálních služeb v České republice [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2012 [cit. 17. 3. 2014]. 148 Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 24. října 2002. Aéroports de Paris proti Komisi Evropských společenství. Věc C-82/01 P [online]. InforCuria - Judikatura soudního dvora [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=cs&jur=C,T,F&num=C-82/01&td=ALL
37
V rozsudku ve věci letiště Lipsko-Halle149 pak bylo rozšířeno, že nedílnou součástí provozování letiště je také výstavba letištní infrastruktury. Dalším důležitým rozhodnutím SDEU pro danou oblast je rozsudek ve věci Altmark.150 SDEU v tomto rozhodnutí vymezil podmínky, za jejichž kumulativního splnění není předmětná státní podpora považována za nedovolenou. Mimo kritéria stanovená v rozsudku Altmark je pro posuzování státní podpory důležitý celý balíček dokumentů Evropské komise, v čele s rozhodnutím Komise o použití čl. 106 odst. 2 SFEU na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu,151 revidovanými pokyny ke státní podpoře letišť a leteckých společností152 (schváleny komisí v únoru 2014)153 a nařízením o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství.154 K analýze problematiky lze poměrně dobře využít zmíněné pokyny Evropské unie ke státní podpoře letišť a leteckých společností. V nich Evropská komise mj. deklaruje, že letiště a letecké společnosti by své provozní náklady měly zpravidla nést samy. Na druhou stranu mohou být některé kategorie podpor opodstatněné, a to s cílem dosáhnout naplnění společného zájmu - zejména hospodářského rozvoje nebo dopravní dostupnosti. Takový zájem musí převážit narušení hospodářské soutěže. Komise také reflektuje fakt, že správci některých letišť již obdrželi z důvodu změn trhu státní podporu, aby byli schopni se novým tržním podmínkám přizpůsobit. Ke stejnému účelu Evropská komise určila desetileté přechodné období (do roku 2024), během nějž bude možné regionálním letištím a určitým leteckým společnostem finanční prostředky 149
Rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 24. března 2011. Mitteldeutsche Flughafen a Flughafen Leipzig/Halle v. Komise. Věc T-455/08 [online]. InforCuria - Judikatura soudního dvora [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=cs&jur=C,T,F&num=T-455/08&td=ALL 150 Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. července 2003. Altmark Trans GmbH a Regierungspräsidium Magdeburg proti Nahverkehrsgesellschaft Altmark GmbH, za přítomnosti Oberbundesanwalt beim undesverwaltungsgericht. Věc C-280/00 [online]. InforCuria - Judikatura soudního dvora [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=cs&jur=C,T,F&num=C-280/00&td=ALL 151 Rozhodnutí Komise ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 152 srov. Communication from the Commission: Guidelines on State aid to airports and airlines, C(2014) 963 [online]. European Commission, 2014 [cit. 19. 3. 2014]. (dále jen „pokyny“) 153 State aid: Commission adopts new guidelines for state aid to airports and airlines [online]. European Comission - Press release [cit. 17. 3. 2014]. 154 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/
38
z veřejných zdrojů dále poskytovat, ovšem na základě notifikace a posouzení Evropské komise o slučitelnosti podpory.155 Dále je možné poskytovat předmětným subjektům kompenzace nákladů vzniklých k financování nehospodářských činností, které obvykle spadají do odpovědnosti státu (jako řízení letového provozu, celní odbavení a činnosti nezbytné k ochraně civilního letectví před protiprávními činy). V případě, že podnik (provozovatel letiště nebo letecká společnost) obdrží finanční prostředky z veřejných zdrojů za podmínky, že by tytéž finanční prostředky poskytl za podobných okolností i soukromý hospodářský subjekt, nelze hovořit o jednání neslučitelném s vnitřním trhem.156 Poskytování státní podpory je tedy aktuálně možné na několika úrovních, přičemž jsou výrazně zvýhodněna regionální letiště a také začínající letečtí dopravci. Nakolik bude revize pokynů pro leteckou dopravu přínosná nelze zatím hodnotit.157 Dle mého názoru se ale jedná o posun k lepšímu, neboť důraz na ochranu hospodářské soutěže považuji v tomto sektoru za přehnaný. Koncepce vyjádřená v pokynech v tom smyslu, že letecké společnosti a letiště mají nést své náklady samy, je v zásadě správná. Zároveň je ale třeba zohlednit, že dostupnost letecké dopravy je veřejným zájmem a v případě jejího ohrožení (způsobeným např. výkyvem poptávky) je veřejná podpora akceptovatelná. Lze tedy uzavřít, že poskytování státní podpory letištím a leteckým společnostem je možné pouze za splnění podmínek stanovených shora zmíněnými předpisy a rozsudky. V zásadě se může jednat o kompenzaci za neekonomickou činnost (zpravidla poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, za dodržení dalších kritérií), provozní podporu regionálním letištním nebo úvěr odpovídající tržně hospodářskému prostředí. Splnění veškerých podmínek a tedy slučitelnost podpory s vnitřním trhem Evropské unie důsledně kontroluje Evropská komise.
155
srov. poskytnutí investiční podpory z veřejných zdrojů letišti v Ostravě - viz Komise schválila investiční podporu pro letiště Ostrava [online]. Evropská komise, 2014 [cit. 17. 3. 2014]. 156 srov. Communication from the Commission: Guidelines on State aid to airports and airlines, C(2014) 963 [online]. European Commission, 2014 [cit. 19. 3. 2014]. 157 zajímavou a zasvěcenou polemiku lze najít např. v článku: HORNÍK, Jiří. Je více finanční podpory pro regionální letiště cesta správným směrem? [online]. Patria Online, 2013 [cit. 3. 3. 2014].
39
4.2. Strategie financování letecké infrastruktury Za rozvoj, výstavbu, modernizaci a údržbu infrastruktury je v souladu s platnou legislativou zodpovědné MD.158 V oblasti silnic a dálnic, železnice a vnitrozemských vodních cest jsou tyto úkoly zajišťovány prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury (dále také jen „SFDI“),159 jenž odpovídá za jejich financování - letecká infrastruktura není ze SFDI financována. Financování dopravní infrastruktury je vícezdrojové a využívá zdrojů národních (daně, mýto, časové zpoplatnění, výnosy z privatizace, dividendy ze společností se státní účastí a dotace ze státního rozpočtu) i nadnárodních160 (fondy Evropské unie nebo úvěry Evropské investiční banky mj. v rámci Operačního programu doprava).161 Poskytovatelem (a v případě úvěrů Evropské investiční banky i příjemcem) zmíněných zdrojů je Ministerstvo financí České republiky (dále také jen „MF“) jako správce státního rozpočtu. Letecká doprava také nevyužívá jako zdroje příjmů veřejnoprávní dávky (např. jako ekvivalent mýtného či silniční daně).162 V gesci MD je implementace dopravní politiky jako vrcholného strategického dokumentu vlády České republiky pro dané odvětví. Dopravní politika je dokumentem, který se (ač velmi obecně) věnuje stavu, rozvoji a financování letecké dopravy a infrastruktury. Aktuálně se Česká republiky nachází v období vyhodnocování Dopravní politiky pro léta 2005 - 2013 a implementace nové Dopravní politika České republiky pro období 2014 - 2020 s výhledem do roku 2050.163 Aktuální strategie vlády České republiky udává v oblasti letecké infrastruktury jediný cíl, a tím je podpora výstavby paralelní vzletové a přistávací dráhy na letišti Václava Havla Praha. 158
viz Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení se zákonem č. 49/1997, o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 159 právnická osoba zřízená zákonem č. 104/2000, o Státním fondu dopravní infrastruktury a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 160 blíže např. viz SUCHOPÁR, Jiří. Alokace finančních zdrojů do systému rozvoje dopravní infrastruktury. In: Financování dopravy - možnosti a realita. Praha: Katedra ekonomiky a managementu dopravy a telekomunikací, FD ČVUT, 2006. 161 srov. EIB - Evropská investiční banka [online]. Ministerstvo financí České republiky [cit. 16. 3. 2014]. 162 k možnostem zdanění letecké dopravy viz RADVAN, Michal. Veřejnoprávní dávky v letecké dopravě. In: DÁVID, Radovan a kol. (eds.) Dny práva – 2010 – Days of Law. Brno: Masaryk University, 2010. s. 758-767. 163 Schválena usnesením Vlády České republiky ze dne 12. června 2013 č. 449 k Dopravní politice České republiky pro období let 2014 až 2020 s výhledem do roku 2050 [online]. Úřad vlády České republiky, 2013 [cit. 15. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/72A59C4B-739A-4E88-99A0CDDA855161C0/0/UV449z1262013.pdf
40
Na dopravní politiku státu navazují další dokumenty, ať už sektorové strategie, akční plány nebo koncepce.164 Letecká doprava na rozdíl od ostatních druhů neměla dosud zpracovanou koncepci rozvoje, což by se mělo v roce 2014 změnit (tento fakt byl podroben kritice např. v rámci kontroly činnosti MD ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu, také jen „NKÚ“).165 Jejím vytvořením by byla dána možnost využít k financování infrastruktury letišť zdrojů z fondů Evropské unie. Právě z těchto strategických dokumentů je patrné, nakolik má infrastruktura letišť a letecká doprava obecně specifické postavení v celém dopravním sektoru. Jak provozuschopnost letišť, tak využívání vzdušného prostoru jako dopravní cesty je v gesci provozovatelů a je dnes samofinancovatelné (nelze ovšem zapomínat na dříve vložené investice státu). Ač byla v rámci dopravní sektorové strategie pro oblast letecké dopravy identifikována dvě opatření, ani jedno z nich nezakládá nároky na státní rozpočet. Strategie rozvíjí problematiku výstavby dráhy na letišti Václava Havla Praha, kdy konstatuje, že investorem opatření není MD. Jako druhé opatření identifikuje pořízení nového systému pro poskytování letových provozních služeb, jehož investorem je Řízení letového provozu, s. p.166 Obě uvedená opatření jsou tedy plně financována ze zdrojů provozujících subjektů. Financování dopravní infrastruktury je v současné době také řešeno v dalším projektu MD167 - jedná se o vypracování dlouhodobého modelu financování dopravní infrastruktury. Vypovídající hodnotu má zajisté fakt, že letištní infrastruktura (právě z výše popsaných důvodů) není předmětem tohoto projektu, což potvrzuje její nenáročnost na prostředky veřejných rozpočtů.
164
srov. § 22 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. „(…) zpracovávají koncepce rozvoje svěřených odvětví a řešení stěžejních otázek.“ 165 srov. Informace z kontrolní akce NKÚ č. 13/16. Majetek, s nímž má právo hospodařit státní podnik Řízení letového provozu České republiky [online]. Nejvyšší kontrolní úřad, 2014 [cit. 18. 3. 2014]. 166 Dopravní sektorové strategie 2. fáze - Střednědobý plán rozvoje dopravní infrastruktury s dlouhodobým výhledem. Souhrnný dokument [online]. Ministerstvo dopravy České republiky, 2014 [cit. 16. 3. 2014]. 167 srov. Projekt z OP LZZ - Vypracování dlouhodobého modelu financování dopravní infrastruktury [online]. Ministerstvo dopravy České republiky [cit. 16. 3. 2014].
41
4.3. Formy účasti státu na podnicích v letecké dopravě Na trhu letecké dopravy v dnešní době působí jak soukromé subjekty (např. Travel Service nebo společnost provozující letiště Brno-Tuřany),168 tak podniky s majetkovou účastí České republiky. V oblasti letecké dopravy je ze strany státu uplatňován dvojí typ majetkové účasti a řízení. Letecké podniky ovládané státem existují buď jako státní podniky dle zákona o státním podniku169 nebo jako akciové společnosti dle zákona o obchodních korporacích170 s většinovou majetkovou účastí státu. Pojmovým znakem státního podniku je hospodaření s majetkem státu na vlastní odpovědnost a zároveň uspokojování významných celospolečenských, strategických nebo veřejně prospěšných zájmů.171 V současnosti existuje asi 25 ekonomicky aktivních státních podniků. Některé z nich jsou závislé téměř výhradně na přidělených dotacích. Další skupinou jsou státní podniky s regulovanými příjmy z činnosti. Poslední kategorii tvoří státní podniky s neregulovanými zdroji – jejich hospodaření není ze strany státu nijak omezováno a jsou schopné alokovat prostředky na provoz, investice a rezervu. Do poslední kategorie lze zahrnout jediný aktivní státní podnik působící v civilním letectví, kterým je ŘLP.172 ŘLP je považován za tzv. podnik zásadního strategického významu, jenž pravděpodobně nebude v dlouhodobějším horizontu privatizován.173 Privatizaci podniku s takovým dopadem na bezpečnost bych také považovala za nešťastnou. Ve prospěch zachování ŘLP jako státního podniku mluví také nedávné vytvoření nového institutu s účinností od 1. 8. 2013 platí novela zákona o státním podniku, dle níž může zakladatel (v tomto případě MD) nařídit státnímu podniku zřízení tzv. fondu zakladatele. Finanční prostředky v tomto fondu mohou být na základě rozhodnutí zakladatele a se souhlasem vlády mj. převedeny do státního rozpočtu.174 Tato úprava tedy z hlediska státního
168
blíže viz podkapitola 6.2 Soukromý letecký dopravce - společnost Travel Service a oddíl 5.1.1. K vlastnické struktuře, regulaci a financování regionálních letišť 169 Zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 170 Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 171 srov. § 2 a § 3 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. 172 Důvodová zpráva k zákonu č. 213/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 173 Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 174 § 19 odst. 1 a 4 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů.
42
rozpočtu jistě není nezajímavou. Možnost převodu finančních prostředků do státního rozpočtu v tomto případě lze chápat jako určitou protiváhu čerpání výtěžků z akciové společnosti státu prostřednictvím dividend. Co se týká zakládání obchodních společností státem, je Česká republika oprávněna podle platné právní úpravy založit pouze akciovou společnost, a to na základě souhlasu vlády (tedy stejného aktu jako v případě zakládání státních podniků).175 Na rozdíl od státního podniku je založení akciové společnosti k zajišťování veřejně prospěšných činností pouze fakultativní.176 Nejvýznamnější akciovou společností s majetkovou účastí státu v letecké dopravě je v současnosti Český aeroholding a. s. Ačkoliv akciové společnosti ovládané státem nemají velké nároky na státní rozpočet s ohledem na samotný jejich provoz,177 je nutné mít na paměti, že majetek do nich vložený byl majetkem státu.178 Vkladem se majetek státu stává de iure soukromým majetkem společnosti, de facto se ovšem jedná o tentýž veřejný majetek, se kterým do té doby disponoval stát.
4.4. Kontrola hospodaření státu s veřejnými zdroji Veřejné výdaje související s financováním civilního letectví mohou být různého charakteru. Jedná se o výdaje na činnost organizačních složek státu (MD, ÚCL, ÚZPLN), dotace k pokrytí výdajů přeneseného výkonu správy (LAA), jiné investiční a neinvestiční dotace (rozvoj letiště Ostrava-Mošnov) nebo peněžité vklady státu do akciových společností (Český aeroholding).179 Nelze opomenout také hospodaření s majetkem státu v gesci státních podniků (ŘLP). Nakládání s veřejnými financemi a finanční řízení musí nutně podléhat kontrole veřejnomocenského charakteru.180 Hospodaření organizačních složek státu a státního podniku podléhá finanční kontrole podle zvláštního zákona, který se ovšem nevztahuje na kontrolu právnických osob, k nimž
175
srov. § 28 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 176 srov. § 8 téhož zákona 177 blíže viz kapitola 6. Regulace a financování leteckých společností 178 srov. § 28 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. 179 srov. § 7 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. 180 srov. BAKEŠ, Milan, a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 77.
43
stát plní funkci zakladatele (tedy akciové společnosti ovládané státem).181 Finanční kontrolu podle zákona o finanční kontrole lze členit na tři subsystémy, a to veřejnosprávní kontrolu, kontrolu podle mezinárodních smluv a vnitřní kontrolu (interní audit).182 Veřejnosprávní kontrolu podle uvedeného zákona vykonává MF u organizačních složek státu a příjemců veřejné podpory.183 MD pak jako správce kapitoly kontroluje financování organizačních složek jemu podřízených.184 Systém finanční kontroly jako celek zaručuje prostřednictvím kontroly na několika úrovních (kontrola předběžná, průběžná a následná) hospodárné nakládání s veřejnými financemi ve veřejné správě. Určité oblasti hospodaření státu s veřejnými zdroji podléhají nezávislé finanční kontrole ze strany NKÚ. Dle ústavního pořádku České republiky vykonává NKÚ kontrolu „hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.“185 NKÚ je tak v oblasti letecké dopravy oprávněn kontrolovat příslušné organizační složky státu186 a státní podniky.187 Jak bylo zmíněno v předchozí podkapitole, majetek státu vložený do obchodních společností je de iure majetkem soukromým. Z tohoto důvodu není NKÚ oprávněn vykonávat kontrolu hospodaření státem ovládaných akciových společností, ačkoliv v nich de facto dochází k hospodaření s veřejnými prostředky. Tato koncepce je přitom v Evropě poměrně ojedinělá.188 Standardy mezinárodní organizace sdružující nejvyšší auditní instituce doporučují vykonávat externí kontrolu, má-li vláda v podnicích podle soukromého práva podstatnou účast anebo vykonává-li rozhodující vliv.189 Nedostatek kompetencí NKÚ v oblasti státem ovládaných obchodních společností
181
srov. § 1 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 182 srov. BAKEŠ, Milan, a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 79. 183 § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve znění pozdějších předpisů. 184 § 8 téhož zákona 185 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H.Beck [cit. 9.3.2014]. Dostupné z: http://www.beckonline.cz/ 186 srov. Majetkové účasti státu v obchodních společnostech se sídlem v České republice [online]. Nejvyšší kontrolní úřad, 2006 [cit. 10. 3. 2014]. 187 srov. Informace z kontrolní akce NKÚ č. 13/16. Majetek, s nímž má právo hospodařit státní podnik Řízení letového provozu České republiky [online]. Nejvyšší kontrolní úřad, 2014 [cit. 18. 3. 2014]. 188 Veřejná kontrola obchodních společností s majetkovou účastí státu a samospráv. Analýza a doporučení pro rozšíření kompetencí NKÚ [online]. © EKOLOGICKÝ PRÁVNÍ SERVIS, BRNO 2011 [cit. 23. 3. 2014]. 189 srov. čl. 23 tzv. Limské deklarace, přijaté v roce 1977 mezinárodní organizací INTOSAI, která sdružuje nejvyšší kontrolní (auditní) instituce včetně NKÚ. viz Limská deklarace směrnic o principech auditu [online]. Nejvyšší kontrolní úřad [cit. 21. 3. 2014].
44
rámcově považuji za mezeru v právní úpravě, kterou je třeba vyplnit.190 Efektivní provádění nezávislé kontroly ve státem ovládaných podnicích doporučuje také Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.191 Návrh na legislativní změny spolu s posouzením možných dopadů rozšíření kompetencí NKÚ (např. v oblasti ochrany obchodního tajemství nebo míry účasti státu zakládající možnost kontroly) ovšem vyžaduje odborné posouzení, které zdaleka přesahuje rozsah i rámec této práce. Další otázkou vyžadující pozornost je nedostatek exekutivních pravomocí NKÚ a jeho možnosti ukládat nápravná opatření.192 Aby byla finanční kontrola státem ovládaných obchodních společností skutečně efektivní, bylo by vhodné zvážit posun v rozsahu exekutivních kompetencí NKÚ. Letecké podniky ovládané státem jsou často zadavateli veřejných zakázek.193 Přes institut veřejných zakázek jsou vynakládány veřejné prostředky, efektivní kontrola je tedy nezbytná také v tomto segmentu. Pro oblasti zadávání veřejných zakázek je příslušnou nezávislou kontrolní institucí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“). Exekutivní pravomoci ÚOHS jsou značně posílené ve srovnání s NKÚ - ÚOHS je oprávněn vydávat předběžná opatření, ukládat nápravná opatření (včetně udělování pokut nebo zrušení zakázky).194 ÚOHS je také koordinačním orgánem pro oblast poskytování veřejných podpor195 - rozhodovací pravomoc ovšem náleží hlavně Evropské komisi.196 Nástrojů kontroly nakládání s veřejnými prostředky je tedy dostatek. Stále se ale potýkáme s problémy jako je neprůhledné přidělování dotací, manipulace s veřejnými zakázkami, neefektivní vnitřní audit nebo výkon institucionální kontroly pro forma.197
190
k tématu se vyjadřuje také např.: CIBULKA, Petr. NKÚ musí mít pravomoc kontrolovat státem vlastněné akciové společnosti. In: KOHOUT, Pavel (ed.). Boj proti korupci. Praha: Úřad vlády České republiky, Národní ekonomická rada vlády (NERV), 2011. s. 83-86. 191 OECD Guidelines On Corporate Governance Of State-Owned Enterprises [online]. © OECD 2005 [cit. 23. 3. 2014]. 192 k tomu blíže viz BAKEŠ, Milan, a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 41. 193 srov. § 2 odst. 2 písm. d) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 194 srov. § 112 téhož zákona 195 srov. § 2 zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahu v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 196 blíže viz podkapitola 4.1. Poskytování státní podpory letištím a leteckým společnostem 197 srov. PAVEL, Jan. Kontrola veřejných rozpočtů. In: Průhledný státní rozpočet? Kudy tečou a kam prosakují naše veřejné finance. Transparency International - Česká republika, 2011. s. 169-210.
45
5. Regulace a financování letecké infrastruktury 5.1. Letištní infrastruktura Druhým a posledním komponentem infrastruktury, který má v této práci, stejně jako v letecké dopravě i všeobecném letectví své nezastupitelné místo, jsou letiště. V tomto případě se lze opřít o dikci zákona, když letiště a stavby související jsou v souladu se stavebním zákonem považovány za součást veřejné dopravní infrastruktury.198 Letištěm je dle platných předpisů „územně vymezená a vhodným způsobem upravená plocha včetně souboru leteckých staveb a zařízení letiště, trvale určená ke vzletům a přistávání letadel a k pohybům letadel s tím souvisejícím.“ 199 Na území České republiky můžeme nalézt několik druhů letišť - v souladu se zaměřením této diplomové práce se omezím na letiště civilní - v závislosti na jejich určení, podmínky provozu a vybavení. Jedná se o letiště vnitrostátní, určená pro provádění letů, při nichž není překročena státní hranice České republiky, a letiště mezinárodní. S ohledem na přístupnost pro subjekty civilního letectví pak dělíme vnitrostátní letiště na veřejná a neveřejná. Autoritou, jež rozhoduje o příslušnosti letiště do té které kategorie, je ÚCL, přičemž k rozhodnutí o udělení osvědčení pro mezinárodní letiště je nutné závazné stanovisko Ministerstva vnitra České republiky. Úřad také eviduje údaje o letištích na území České republiky a zřizuje ochranná pásma kolem letišť a leteckých staveb.200 Kromě citovaného leteckého zákona je pro provoz letišť zásadní taktéž prováděcí vyhláška k leteckému zákonu.201 Je namístě také připomenout, že speciálním stavebním úřadem ve věcech leteckých staveb je ÚCL. Jako provozování letiště zákon označuje soubor činností, které umožňují pohyb letadel na letišti včetně vzletu a přistání a leteckých činností, ochranu letadel, zajištění pořádku a bezpečnosti (safety) na letišti, ochranu před leteckými protiprávními činy (security), údržbu a rozvoj letiště. Zajištění těchto činností je povinností vlastníka letiště - přitom
198
§ 2 odst. 1 písm. k) zákona č. 183/2006, o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 199 viz ustanovení § 2 zákona č. 49/1997, o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 200 srov. ustanovení § 24, § 25, § 25a, § 25b, § 36 a § 37 zákona č. 49/1997, o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 201 Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
46
platí, že pokud je vlastník není schopen zajistit, pak má povinnost nabídnout letiště k provozování státu (resp. MD). Provozování vnitrostátního letiště podléhá povolení ze strany ÚCL. K provozu veřejného mezinárodního letiště je třeba osvědčení způsobilosti letiště202 (dle připravované novely leteckého zákona „schválení provozní způsobilosti letiště“).203 Menší vnitrostátní letiště zpravidla provozují sportovní spolky (aerokluby) pod záštitou AeČR. 5.1.1. K vlastnické struktuře, regulaci a financování regionálních letišť Letištní síť v České republice je tvořena rovnou stovkou civilních letišť (údaje dle ÚCL platné k červnu 2013).204 Z tohoto množství má 22 letišť status mezinárodního letiště a osm z nich jsou letiště veřejná mezinárodní. Letištní infrastruktura je v odlišném postavení než ostatní druhy infrastruktury (silniční, železniční, vodní). Žádné z letišť na území České republiky, s výjimkou letiště Václava Havla Praha (dříve Praha-Ruzyně), není aktuálně ve vlastnictví státu a financování rozvoje těchto letišť z veřejných rozpočtů proto není dnes relevantní. Rozvoj, údržba a provozuschopnost letišť jsou odpovědností jejich vlastníků (resp. provozovatelů) a jako takové jsou také hrazeny z jejich zdrojů. Dle strategických dokumentů MD se stát nijak finančně nepodílí na provozu a rozvoji letišť a nemá na jejich rozvoj (kromě technických požadavků) žádný vliv.205 Když ponecháme stranou letiště největší a nejvytíženější, jsou z hlediska obchodní letecké dopravy významná také regionální letiště Brno-Tuřany, Ostrava-Mošnov a Karlovy Vary. Provoz těchto veřejných mezinárodních letišť zajišťoval dříve státní podnik Česká správa letišť, s. p. (dále také jen „ČSL“), který prošel od roku 2004 výraznou transformací. V rámci její první fáze bylo na základě rozhodnutí MD, podloženém dohodou s MF a požadavky příslušných krajů, rozhodnuto o bezúplatném převodu vlastnictví všech tří regionálních letišť do rukou příslušných územně samosprávných celků - Jihomoravského, Moravskoslezského a Karlovarského kraje. Důvodem pro takové rozhodnutí byla mj. snaha o vytvoření podmínek pro rozvoj dotčených letišť, o efektivnější řešení dopravní 202
srov. ustanovení § 25b, § 26, § 27 a § 34a téhož zákona srov. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů [online]. Lepší právo - Registr aktivních legislativních prací, Ministerstvo dopravy České republiky, 2012 [cit. 15. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.lepsipravo.cz/TopicForm.aspx?TopicId=39 204 Evidence letišť, aktualizovaná ke dni 1. 6. 2013 [online]. Úřad pro civilní letectví [cit. 7. 3. 2014]. 205 viz Dopravní sektorové strategie 2. fáze - Střednědobý plán rozvoje dopravní infrastruktury s dlouhodobým výhledem. Souhrnný dokument [online]. Ministerstvo dopravy České republiky, 2014 [cit. 16. 3. 2014]. 203
47
politiky regionů, o posílení významu regionálních letišť pro rozvoj infrastruktury krajů a vytvoření podmínek pro čerpání prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie. 206 Převod majetku regionálních letišť, se kterým byla ČSL oprávněna hospodařit v souladu se zakladatelskou listinou podniku a se zákonem o státním podniku,207 byl vyřešen přijetím zákona č. 166/2004 Sb., o převodu některého majetku, se kterým je příslušný hospodařit Česká správa letišť, státní podnik, z vlastnictví České republiky do vlastnictví některých krajů. Tento zákon vytvořil podmínky pro plynulý převod vlastnictví regionálních letišť jako ucelených funkčních celků majetku včetně veškerých práv, závazků a jiných majetkových hodnot.208 Výkon činnosti správce a provozovatele veřejného mezinárodního letiště Karlovy Vary byl svěřen společnosti Letiště Karlovy Vary s.r.o., jehož jediným společníkem je Karlovarský kraj. Provozování veřejného mezinárodního letiště Ostrava - Mošnov se ujala společnost Letiště Ostrava, a.s. - jediným akcionářem je Moravskoslezský kraj. Provoz Letiště Brno zůstal v rukou společnosti Letiště Brno a. s., která provozuje letiště už od roku 2002 na základě smlouvy s ČSL a jejím akcionářem je soukromá společnost B.A.W.D.F. s.r.o.209 Vzhledem ke zvláštní povaze předmětu popsaného převodu bylo do uvedeného zákona včleněno ustanovení, které ukládá novým vlastníkům určité omezení jejich panství. Letiště musí zůstat minimálně následujících deset let ve vlastnictví kraje a musí být po uvedenou dobu užíváno pouze k témuž účelu, ke kterému bylo užíváno dříve. Druhá podmínka stanovuje povinnost kraje ponechat si i po uplynutí popsané lhůty spoluvlastnický podíl v hodnotě nejméně 51% majetku letiště.210 Důvodem takového omezení vlastnického práva je zákonodárcem deklarovaná existence veřejného zájmu na pokračování provozu regionálních letišť jako důležitých prvků veřejné dopravní infrastruktury. Existence veřejného zájmu byla vyslovena s ohledem na judikaturu 206
Důvodová zpráva k zákonu č. 166/2004, o převodu některého majetku, se kterým je příslušný hospodařit Česká správa letišť, státní podnik, z vlastnictví České republiky do vlastnictví některých krajů, ve znění pozdějších předpisů In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 207 Zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. 208 § 2 odst. 1 zákona č. 166/2004, o převodu některého majetku, se kterým je příslušný hospodařit Česká správa letišť, státní podnik, z vlastnictví České republiky do vlastnictví některých krajů, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 209 čerpáno z veřejného rejstříku (dostupné z: https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-$) 210 § 4 zákona č. 166/2004, o převodu některého majetku, se kterým je příslušný hospodařit Česká správa letišť, státní podnik, z vlastnictví České republiky do vlastnictví některých krajů, ve znění pozdějších předpisů.
48
Ústavního soudu České republiky, když ten ve svém nálezu publikovaném pod č. 211/2003 Sb. konstatoval, že „lze k omezení základních práv a svobod dojít v případě jejich kolize s jinou ústavně chráněnou hodnotou, jež nemá povahu základního práva či svobody, a to i v případě naléhavého veřejného zájmu.“211 Přes uvedené změny zůstává samozřejmě zachován dozor a kontrola ze strany státu, resp. ÚCL, ve věcech provozování letiště v souladu s příslušnými ustanoveními leteckého zákona212 a dále v rámci výkonu funkce speciálního stavebního úřadu pro letecké stavby. K realizaci popsaného transformačního procesu nebyly vynaloženy prostředky z veřejných rozpočtů.213 5.1.2. Vlastnictví a financování Letiště Václava Havla Praha Vzhledem k tomu, že podíl na hodnotě majetku ČSL, který představoval majetek všech regionálních letišť, činil pouhých 8,1%,214 státní podnik nebyl nijak existenciálně ohrožen, když mu ke spravování zůstalo po roce 2004 „pouze“ největší české veřejné mezinárodní letiště v Praze - Ruzyni. Zanedlouho byl podnik analogicky přejmenován na Letiště Praha, s. p., na začátku roku 2008 znovu změnil název na Správa Letiště Praha, s. p. a transformace dále pokračovala. Proces privatizace pražského letiště byl procesem velmi diskutovaným, a to jak mediálně, tak na úrovni vlády a odborníků. Velké názorové rozdíly na privatizaci strategicky nejdůležitějšího civilního letiště v České republice se promítly do výsledné podoby tohoto postupu. Dne 2. 7. 2008 schválila vláda České republiky zahájení přípravy privatizace majetkové účasti státu ve společnosti Letiště Praha, a. s. a jako metodu privatizace podle příslušného zákona215 zvolila přímý prodej 100% majetkové účasti státu ve společnosti nabyvateli, který bude vybrán ve veřejném výběrovém řízení. 216 O dva dny
211
Nález Ústavního soudu sp. zn Pl. ÚS 5/03 ze dne 9. července 2003, vyhlášený pod č. 211/2003 Sb. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 212 srov. ustanovení § 34c odst. 2 zákona č. 49/1997, o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 213 Důvodová zpráva k zákonu č. 166/2004, o převodu některého majetku, se kterým je příslušný hospodařit Česká správa letišť, státní podnik, z vlastnictví České republiky do vlastnictví některých krajů, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 214 Výroční zpráva 2002 - Annual report [online]. Česká správa letišť, státní podnik [cit. 7. 3. 2014]. 215 Zákon č. 92/1991, o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 216 Usnesení vlády České republiky ze dne 2. 7. 2008 č. 666 o postupu privatizace majetkové účasti státu ve společnosti Letiště Praha, a.s. [online]. Úřad vlády České republiky [cit. 9. 3. 2014].
49
později rozhodla vláda České republiky o privatizaci části majetku státního podniku Správa Letiště Praha podle § 10 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.217 Navazujícím rozhodnutím ministra dopravy byla většina bývalého majetku ČSL převedena na Českou republiku (MF) a vložena do základního kapitálu společnosti Letiště Praha, a.s., která je až do současnosti provozovatelem pražského letiště - ač tento krok měl být dle naposledy citovaného usnesení vlády pouze dočasným. K zásadní změně situace došlo v letech 2009 a 2010 přijetím a účinností zákona č. 69/2010 Sb., o vlastnictví letiště Praha-Ruzyně, ve znění pozdějších předpisů, který jednoznačně stanoví, že letiště Praha-Ruzyně včetně pozemků, staveb a zařízení k němu náležejících, musí zůstat ve vlastnictví státu, případně právnických osob s domovským sídlem, v nichž má stát stoprocentní majetkovou účast.218 V pozadí přijetí zmíněného zákona stálo nově nabyté přesvědčení zákonodárce o tom, že privatizace strategicky a dopravně nejvýznamnějšího mezinárodního letiště v republice schválená shora uvedeným usnesením vlády by byla v rozporu s veřejným zájmem. Možnost omezení vlastnického práva ve prospěch státu, resp. určených právnických osob, má ústavní základ v čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.219 Zákonodárce při tvorbě uvedeného zákona vycházel také z praxe dalších státu Evropské unie a vzal v úvahu, že řada států v čele s Francií, Německem či Španělskem si vlastnictví nejvýznamnějšího letiště v zemi drží. Dále zákonodárce zvážil možné finanční dopady na veřejné rozpočty, když došel k závěru, že přijetí zákona nezapříčiní žádné výdaje z veřejných rozpočtů. Státní rozpočet přijde o předpokládaný výnos z privatizace, na druhou stranu však lze očekávat dlouhodobé výnosy z hospodaření letiště.220 K další
217
Usnesení vlády České republiky ze dne 9. 7. 2008 č. 888 o rozhodnutí o privatizaci části majetku státního podniku Správa Letiště Praha podle § 10 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů [online]. Úřad vlády České republiky [cit. 9. 3. 2014]. 218 srov. § 1 zákona č. 69/2010 Sb., o vlastnictví letiště Praha-Ruzyně, ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beckonline.cz/ 219 „Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.“ viz čl. 11 odst. 2 ústavního zákona č. 2/1993Sb., Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 220 blíže viz. Důvodová zpráva k zákonu č. 69/2010 Sb., o vlastnictví letiště Praha-Ruzyně, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/
50
změně ve vlastnické struktuře došlo v roce 2012, kdy se jediným akcionářem Letiště Praha, a. s. stal v souladu se zákonem o vlastnictví letiště Praha-Ruzyně Český Aeroholding, a. s. Státní podnik Správa Letiště Praha sice v současnosti stále existuje, ale se značně omezeným předmětem podnikání. Pražské letiště má jako jediné letiště v majetku státu specifické postavení. Přesto zajišťování jeho provozuschopnosti není financováno ze státního rozpočtu a jako akciová společnost si tyto činnost hradí z vlastních zdrojů a cizích zdrojů na komerční bázi bez účasti státu.221 Vláda České republiky schválením aktuální dopravní politiky podpořila výstavbu nové paralelní dráhy na Letišti Václava Havla Praha a identifikovala náklady na realizaci ve výši 9 mld. Kč, kdy tyto náklady budou hrazeny zcela z vlastních zdrojů.222 Zajímavým aspektem provozování Letiště Václava Havla Praha jako letiště s největším počtem odbavených cestujících v České republice je určování ceny za jeho užívání. Při něm provozovatel nejen že podléhá zákazu diskriminace, ale je také povinen vyzvat letecké dopravce, kteří letiště využívají, k projednání tzv. letištního ceníku. Provozovatel letiště musí přihlášeným dopravcům a MD sdělit způsob stanovení ceníku, zahrnuté vybavení a činnosti, statistické údaje o výnosech či počtu odbavených cestujících za poslední rok a výhled na roky následující.223 Jedná se o administrativně náročný proces.
5.2.Poskytování služeb řízení letového provozu Zcela nezbytnou součástí infrastruktury nutnou k provozování letecké dopravy je poskytování služeb řízení letového provozu. Po dlouholetém vývoji v segmentu poskytování letových provozních služeb, kdy tyto byly zabezpečován soukromým subjektem, státním podnik i státním orgánem, dnes řízení letového provozu v České republice zajišťuje jediný subjekt - státní podnik Řízení letového provozu, s. p. (dále také jen „ŘLP“), založený rozhodnutím tehdejšího Ministerstva dopravy a spojů České republiky ze dne 28. 12. 1994 na základě dnes již zrušeného zákona o státním podniku z roku 1990.224 Jedná se (stejně jako průřezově po celé Evropě) o přirozený 221
např. úvěr k pokrytí investic do výstavby poskytnutý od EIB - blíže viz. ČERNOCHOVÁ, Hana. Financování rozvoje Letiště Praha. In: Financování dopravy - možnosti a realita. Praha: Katedra ekonomiky a managementu dopravy a telekomunikací, FD ČVUT, 2006. (sborník je dostupný na CD) 222 Dopravní sektorové strategie 2. fáze - Střednědobý plán rozvoje dopravní infrastruktury s dlouhodobým výhledem. Souhrnný dokument [online]. Ministerstvo dopravy České republiky, 2014 [cit. 16. 3. 2014]. 223 srov. ustanovení §§ 42d až 42g odst. 2 zákona č. 49/1997, o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 224 Zákon č. 111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů.
51
monopol, který s ohledem na zajištění bezpečnosti a spolehlivé mezinárodní spolupráce akceptuje i Evropská unie. Za předchůdce ŘLP lze označit příspěvkovou organizace téhož názvu, která byla založena již v roce 1978 jako Řízení letového provozu ČSSR.225 Dnes je činnost ŘLP regulována hlavně aktuálním zněním zákona o státním podniku226 a nařízením o poskytování služeb v SES.227 ŘLP je právnickou osobou založenou za účelem uspokojování významných veřejných zájmů a k tomuto účelu oprávněnou hospodařit s majetkem státu vlastním jménem a na vlastní odpovědnost.228 Předmětem podnikání ŘLP je dle údajů z veřejného rejstříku poskytování letových provozních služeb včetně letištních ve vzdušném prostoru České republiky a na letištích Václava Havla Praha, Brno-Tuřany, Ostrava-Mošnov a Karlovy Vary, dále poskytování letecké telekomunikační, meteorologické a informační služby, koordinace letecké služby pátrání a záchrany a další. Posláním ŘLP je „podílet se na zajišťování bezpečných, nákladově efektivních a udržitelných letových navigačních služeb (…) v kontextu vývoje ATM (Air Traffic Management - pozn. autora) v Evropě“.229 Kromě hospodaření s majetkem státu, který není ve vlastnictví ŘLP (právní úkony vztahující se k tomuto majetku podléhají souhlasu zakladatele),230 podnik nemá žádné finanční nároky na veřejné rozpočty. Z výroční zprávy vyplývá, že ze státního rozpočtu byla ŘLP v průběhu roku 2012 poskytnuta pouze kompenzace nákladů vzniklých podniku v souvislosti s poskytováním služeb letům, které jsou osvobozené od zpoplatnění (výjimky jsou uvedeny v letové informační příručce - AIP GEN 4.2.1.5, základem je nařízení Komise, kterým se stanoví společný systém poplatků za letové navigační služby).231 Předmětná kompenzace je poskytována poskytovatelům letových navigačních služeb na základě zmíněného nařízení a Usnesení vlády České republiky č. 1404 ze dne 2. 11. 2005.232
225
Základní údaje - Minulost [online]. Řízení letového provozu České republiky [cit. 4. 3. 2014]. Zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. 227 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 550/2004 ze dne 10. března 2004, o poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi (nařízení o poskytování služeb). 228 § 2 a násl. zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. 229 Výroční zpráva 2012 Řízení letového provozu České republiky [online]. Řízení letového provozu České republiky, státní podnik [cit. 5. 3. 2014]. 230 § 16 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. 231 srov. čl. 9 Nařízení Komise (ES) č. 1794/2006 ze dne 6. prosince 2006, kterým se stanoví společný systém poplatků za letové navigační služby. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 5. 3. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 232 Výroční zpráva 2012 Řízení letového provozu České republiky [online]. Řízení letového provozu České republiky, státní podnik [cit. 5. 3. 2014]. 226
52
Model financování poskytování letových provozních služeb ze státního rozpočtu byl opuštěn v roce 1995 spolu s restrukturalizací ŘLP a jeho přeměnou na státní podnik.233 Financování ŘLP plyne zcela z vlastních zdrojů podniku, jež jsou tvořeny z velké části výnosy z poplatků za poskytované služby (převážně poplatky leteckých společností za poskytování letových navigačních služeb). Tyto poplatky jsou stanovovány v souladu s nařízením Komise (ES) č. 1794/2006 ze dne 6. prosince 2006, kterým se stanoví společný systém poplatků za letové navigační služby a čl. 15 Chicagské úmluvy.234 Platí přitom, že poplatek je vypočítán v závislosti na nákladech poskytovatele letových navigačních služeb235 - je tedy mylná představa, že pokud by ŘLP usilovalo o zvýšení zisku prostřednictvím snížení nákladů, bylo by možné generovat větší zisk. Dalším zdrojem financování činnosti podniku jsou komerční aktivity (např. činnost Czech Air Navigation Institute).236 Dle oficiální zprávy dosáhl podnik za rok 2012 (zpráva za rok 2013 dosud nebyla publikována) hrubého zisku, který přesáhl plánovaný výsledek hospodaření a podnik splnil veškeré své závazky, a to včetně závazků vůči zakladateli. Zisk podnik v souladu s mezinárodními závazky použije na další rozvoj letových provozních služeb237 je tedy účelově vázán. Hospodaření ŘLP je předmětem kontroly ze strany NKÚ, jako nezávislého kontrolního orgánu v oblasti hospodaření se státním majetkem.238 V rámci poslední kontroly bylo úřadem zjištěno, že státní podnik je finančně stabilní a s majetkem státu hospodaří účelně, hospodárně a efektivně.239 Jak již bylo zmíněno, v rámci vytváření dopravní strategie bylo pro oblast řízení letového provozu identifikováno rozvojové opatření pro leteckou infrastrukturu v podobě inovace systému řízení. Finanční náročnost předmětného opatření byla stanovena na
233
Základní údaje - Minulost [online]. Řízení letového provozu České republiky [cit. 5. 3. 2014]. srov. čl. 15 Mezinárodní smlouvy č. 147/1947 Sb., Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů. 235 srov. čl. 10 odst. 2 Nařízení Komise (ES) č. 1794/2006 ze dne 6. prosince 2006, kterým se stanoví společný systém poplatků za letové navigační služby. 236 k možnostem financování řízení letového provozu viz SCHUBERT, Francis. The financing of cross border air trafic services. In: Annals of Air and Space Law. Institute of Air and Space Law. Montreal, 2003. Vol. XXVIII. s. 121-148. ISSN 0701-158X. 237 Hospodářské výsledky ŘLP ČR, s. p., v roce 2012 [online]. Řízení letového provozu České republiky [cit. 5. 3. 2014]. 238 blíže viz Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beckonline.cz/ 239 srov. Informace z kontrolní akce NKÚ č. 13/16. Majetek, s nímž má právo hospodařit státní podnik Řízení letového provozu České republiky [online]. Nejvyšší kontrolní úřad, 2014 [cit. 18. 3. 2014]. 234
53
1 mld. Kč, kdy náklady na realizaci ponese zcela ŘLP.240 Lze tedy uzavřít, že provoz podniku zajišťujícího řízení letového provozu (a poskytování dalších letových provozních služeb) ve vzdušném prostoru České republiky v dnešní době již není financován ze státního rozpočtu a náklady na řízení letecké dopravy nejsou započítávány do nákladů státu. Jako státní podnik ale ŘLP hospodaří s majetkem státu a nelze také opomenout veřejné prostředky historicky do podniku vložené.
240
viz Dopravní sektorové strategie 2. fáze - Střednědobý plán rozvoje dopravní infrastruktury s dlouhodobým výhledem. Souhrnný dokument [online]. Ministerstvo dopravy České republiky, 2014 [cit. 16. 3. 2014].
54
6. Regulace a financování leteckých společností Následující kapitola je věnována úpravě leteckých společností s důrazem na systém jejich financování. V práci používám pojmu „letecké společnosti“, ačkoliv dle některých autorů241 by bylo vhodnější užívat „letecké podniky“, a to v souladu s dikcí Chicagské úmluvy.242 Vzhledem k faktu, že výrazivo Chicagské úmluvy odpovídá jejímu historickému zařazení a že současní čeští odborníci na letecké právo243 s pojmem letecké společnosti běžně pracují, nepokládám jeho užívání za nijak problematické. Leteckou společností rozumím jakoukoliv společnost, závod či podnik, provozující leteckou dopravu (tedy provoz letadel za účelem předpravy cestujících a nákladu) jako svoji podnikatelskou činnost a disponující platnou příslušnou licencí - pro Českou republiku tedy licencí vydanou ÚCL dle příslušných ustanovení leteckého zákona244 v souladu s unijními předpisy a závazky vyplývajícími z norem mezinárodního práva. Pro činnost leteckých společností je typická technologická a organizační složitost dopravního procesu, vysoké nároky na zajištění procesu, dostatečné finanční zajištění, vysoké nároky na profesionalitu, silné organizační a personální zázemí. Častým jevem v tomto segmentu je situace „jednoho vlajkového dopravce“ - určený letecký dopravce, který má rozhodující postavení při dojednávání mezinárodních smluv a silné postavení v mezinárodních organizacích leteckých dopravců. Privatizační procesy typické pro poslední dekády jakoukoliv podporu vlajkovým leteckým společnostem ze strany státu eliminují. Letecké společnosti dnes operují na otevřeném trhu, který podléhá pravidlům pro hospodářskou soutěž a poskytování státních podpor.245 Letecké společnosti lze typologicky rozdělit do skupin dle několika kritérií. Podle charakteru přepravy je rozlišujeme na pravidelné a charterové, kdy pravidelné nabízejí služby pro veřejnost dle publikovaných řádů a cen. Dle uživatelů přepravy pak dělíme dopravce na ty poskytující osobní přepravu cestujících a na cargo dopravce (přeprava zboží a pošty). V závislosti na velikosti sítě pak známe letecké společnosti regionální 241
srov. ČAPEK, Jan, KLÍMA, Richard, ZBÍRALOVÁ, Jaroslava. Civilní letectví ve světle práva. Praha: LexisNexis CZ, 2005. s. 173. 242 srov. čl. 96 písm. c) Mezinárodní smlouvy č. 147/1947 Sb., Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů. 243 srov. HORNÍK, Jiří. Je více finanční podpory pro regionální letiště cesta správným směrem? [online]. Patria Online, 2013 [cit. 3. 3. 2014]. 244 viz ustanovení § 56 a násl. zákona č. 49/1997, o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 245 viz Hlava VII Smlouvy o fungování Evropské unie. Konsolidované znění.
55
a mezinárodní (vnitrostátní letecká doprava je v evropských podmínkách naprosto minoritní). Často se také uvádí již zmíněné rozdělení podle typu služeb a cen na společnosti klasické a nízkonákladové (low-cost).246 Fungování low-cost dopravců je možné jen v oblastech, které nemají příliš restriktivní legislativu, pokud jde o udělování licencí, přidělování leteckých tras či povolení svobodně určovat ceny. Důkazem, že v Evropě je regulace v této oblasti uvolněnější, je množství nízkonákladových leteckých společností působící na trhu. V České republice nabízí low-cost služby Travel Service pod obchodní značkou SmartWings. Dalším typickým znakem trhu s leteckou dopravou fungování aliancí, vytvořených za účelem těsnější spolupráce určených dopravců. Jejich cílem je např. zlepšení využití linek provozovaných pod společným označením (tzv. code share), dále koordinace letových řádu aliančních partnerů, sjednocení rezervačních a odbavovacích systémů, vytvoření společných motivačních programů, společná alianční nabídka doplňkových služeb a sdílení dalších činností, což v souhrnu může vést ke značným úsporám aliančních partnerů.247 Na českém trhu působí dvě velké české letecké společnosti, konkrétně České aerolinie a Travel service, kterým se také v následujících řádcích budu blíže věnovat. Kromě uvedených je dle informací ÚCL, odboru obchodní letecké dopravy, držitelem oprávnění pro provádění obchodní letecké dopravy podle ustanovení § 67 leteckého zákona dalších 19 leteckých společností (informace platné k listopadu 2013).248
6.1. České aerolinie - národní dopravce České republiky? Českou leteckou společností s nejdelší historií je akciová společnost České aerolinie, a.s. (dále také jen „ČSA“), která s datem založení 1923 (jako Československé státní aerolinie) patří mezi jednu ze tří nejstarších leteckých společností na světě. V letech 1939-1945 byla činnost ČSA přerušena, aby později mohly jako jediný státní podnik v provozu pokračovat.249 Od roku 1992 je pak společnost zapsaná ve veřejném rejstříku jako akciová společnost, jejímž jediným zakladatelem byl Fond národního majetku České republiky 246
BÍNA, Ladislav, ŠOUREK, David, ŽIHLA, Zdeněk. Provoz a řízení letecké dopravy I. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera, 2004. s. 21-25. 247 tamtéž, s. 27-28. 248 Seznam držitelů oprávnění pro provádění obchodní letecké dopravy [online]. Úřad pro civilní letectví odbor obchodní letecké dopravy [cit. 5. 3. 2014]. 249 TREBICHAVSKÝ, Ferdinand. Československé aerolinie po půl roce leteckého provozu. In: Civilní letectví oficielní měsíčník leteckého odboru ministerstva dopravy. Praha: Letecký odbor ministerstva dopravy, 1946, 1. ročník. s. 219.
56
(také jen „fond“). Současně se zrušením fondu v roce 2005 došlo k přechodu jeho majetku na stát a jeho působnosti na MF.250 Dnes jsou ČSA dceřinou společností společnosti Český aeroholding, a. s., jejímž jediným akcionářem je Česká republika Ministerstvo financí a má tedy 100% majetkovou účast na společnosti.251 ČSA je od roku 1929 řádným členem IATA a od roku 2001 součástí aliance SkyTeam. Domnívám se, že ještě do konce roku 2012 bylo možné tvrdit, že, jak uvádí společnost na svých webových stránkách a jak dovozuje např. Bína,252 lze ČSA, s ohledem na jejich vlastnickou strukturu, postavení na trhu a členství v mezinárodních organizacích, označit za národního (vlajkového) dopravce České republiky. Záměrem vlády České republiky je již několik let (srov. programové prohlášení vlády z roku 2007)253 privatizace ČSA, v jejímž důsledku by konstrukce vlajkového dopravce v České republice teoreticky měla být překonána. Privatizační proces byl značně ztížen zhoršením ekonomické situace společnosti v roce 2009 (v letech 2007 a 2008 ČSA vykazovaly zisk, v roce 2009 pak společnost vykázala ztrátu ve výši téměř 4 mld. Kč). Vláda rozhodla v roce 2009 o odsunutí privatizace a o provedení restrukturalizace společnosti s úmyslem najít pro aerolinie po jejím ukončení strategického partnera. V návaznosti na to pak v listopadu 2010 vláda schválila vytvoření holdingu a v únoru 2011 byla podepsána ministrem financí zakladatelská listina Českého aeroholdingu. ČSA se staly součástí aeroholdingu v srpnu 2012. V březnu 2013 vláda odsouhlasila prodej 44% podílu v ČSA, společnosti Korean Air, k předání akcií pak došlo v červenci téhož roku.254 Momentálně se v médiích objevuje informace, že společnost Korean Air hodlá uplatnit své právo (založené předchozí smlouvou) na odkup dalších 34% akcií ČSA, které následně prodá české letecké společnosti Travel Service.255 Ačkoliv měla společnost Korean Air údajně zájem o přímý odkup celého podílu Českého aeroholdingu na ČSA, nařízení Evropského Parlamentu
250
viz § 1a § 2 zákona č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku). In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 251 Majetkové účasti Ministerstva financí ke dni 31. 1. 2014 [online]. Ministerstvo financí České republiky [cit. 4. 3. 2014]. 252 BÍNA, Ladislav, ŠOUREK, David, ŽIHLA, Zdeněk. Provoz a řízení letecké dopravy I. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera, 2004. s. 30. 253 Programové prohlášení vlády ze dne 17. 1. 2007 [online]. Vláda České republiky [cit. 4. 3. 2014]. 254 Profil společnosti [online]. Český aeroholding [cit. 4. 3. 2014]. 255 5. 12. 2013 - Korean Air přivádí do ČSA dalšího významného partnera - společnost Travel Service [online]. Český aeroholding - Tiskové centrum [cit. 4. 3. 2014].
57
a Rady o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství ukládá podmínku pro vydání provozní licence v tom smyslu, že členské státy nebo státní příslušníci členských států musí vlastnit více než 50% podniku a skutečně jej kontrolovat,256 a tím brání přímému odkupu akcií. Otázkou je, jaký bude mít privatizace efekt na postavení ČSA jako národního dopravce, když většinový podíl akcií zůstane v rukou českých subjektů, na druhou stranu celých 78% akcií připadne soukromým subjektům. Dle mého názoru je však institut národního dopravce dnes překonán, a proto tuto otázku považuji za bezpředmětnou. Shora popsaná restrukturalizace společnosti se neobešla bez zásahu orgánů Evropské unie. Jak bylo v předchozích kapitolách naznačeno, poskytování státních podpor leteckým společnostem je s ohledem na ochranu hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie choulostivou záležitostí kontrolovanou ze strany Evropské komise. V rámci restrukturalizace ČSA rozhodovala Evropská komise o přípustnosti konání českých orgánů hned dvakrát. V rámci prvního řízení Česká republika čelila hrozbě kladného rozhodnutí Evropské komise o poskytnutí nedovolené státní podpory ve prospěch ČSA podle čl. 107 odst. 1 SFEU257 ve věci poskytnutí úvěru aeroliniím ve výši 2,5 mld. Kč státem vlastněnou společností Osinek, a. s. Evropská komise v řízení posoudila, zda byly splněny podmínky předmětného ustanovení a došla k názoru, že opatření neobsahuje prvky státní podpory ve prospěch ČSA, neboť úvěr společnosti Osinek (ač přičitatelný státu) byl poskytnut za podmínek, které by vyžadoval investor v tržním hospodářství.258 Druhé řízení pak bylo zahájeno na základě oznámení České republiky o poskytnutí podpory v rámci plánované restrukturalizace ČSA. V době podání oznámení se mělo jednat o úvěr od společnosti Osinek, zrušení zástavního práva a kapitalizace pohledávky z úvěru od společnosti Osinek a zaručený bankovní úvěr k pokrytí nákupu letadla. Z těchto tří opatření nakonec zbyla 256
čl. 4 písm. f) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství. 257 „Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem.“ čl. 107 odst. 1 smlouvy - viz Smlouva o fungování Evropské unie. Konsolidované znění. 258 Rozhodnutí Komise ze dne 21. 3. 2012, o Státní podpoře SA.29864 (C 6/10) (ex NN 1/10) poskytnuté Českou republikou společnosti České aerolinie, a. s. (ČSA – Czech Airlines a. s. – možné aspekty Státní podpory při poskytnutí úvěru společností Osinek, a. s.) In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 4. 3. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2012:289:0056:0068:CS:PDF
58
Evropské komisi k posouzení pouze kapitalizace pohledávky z úvěru od společnosti Osinek, neboť o povaze úvěru bylo již rozhodnuto a od zaručeného bankovního úvěru bylo upuštěno. Pohledávky vůči ČSA vyplývající z úvěrové dohody se společností Osinek byly v září 2009 převedeny na Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky.259 O zrušení zástavního práva zajišťujícího pohledávku z úvěru a kapitalizaci pohledávky (přeměny úvěru na vlastní kapitál) bylo rozhodnuto usnesením vlády v květnu 2010.260 Evropská komise došla k rozhodnutí, že subvence ve formě kapitalizace pohledávky byla podporou poskytnutou ze státních zdrojů, která zlepšením finanční situace zvýhodnila ČSA na trhu, nicméně ve společném zájmu a v takové míře, že se jedná o podporu slučitelnou s vnitřním trhem.261 Tento případ je ukázkou ostražitého postoje Evropské unie vůči poskytování státních podpor letištím a leteckým společnostem. Ze stejného období pochází i rozhodnutí Evropské komise ohledně nedovolené státní podpory pro maďarskou leteckou společnost Malév.262 Evropská komise v tomto případě došla k závěru, že financování přičitatelné státu by společnosti nebylo jiným investorem poskytnuto a je tak neslučitelné s vnitřním trhem.263 Výsledkem byl požadavek Evropské komise k navrácení poskytnuté státní podpory, které mělo za následek bankrot společnosti. Popsané případy dokazují, že vývoj postoje v oblasti státních podpor letišť a leteckých společnosti v Evropě je stále probíhajícím procesem.
6.2. Soukromý letecký dopravce - společnost Travel Service Akciová společnost Travel Service, je dlouhodobě největším soukromým leteckým dopravcem v České republice. Travel Service se zpočátku orientoval hlavně na charterové lety - v roce 2003 činil jeho podíl na všech charterech na českém trhu 70%. Postupně
259
Rozhodnutí Komise ze dne 19. 9. 2012 o státní podpoře č. SA.30908 (2011/C) (ex N 176/2010), kterou Česká republika udělila ve prospěch podniku České aerolinie, a.s. (ČSA – České aerolinie – restrukturalizační plán). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/competition/state_aid/cases/239781/239781_1369870_443_6.pdf 260 Usnesení vlády České republiky ze dne 3. května 2010 č. 333 k restrukturalizačnímu plánu společnosti České aerolinie a.s. [online]. Úřad vlády České republiky [cit. 9. 3. 2014]. 261 dle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie. Konsolidované znění. 262 Commission decision of n° SA.30584 (C 38/2010, ex NN 69/2010) on the state aid implemented by Hungary in favour of Malév Hungarian Airlines Zrt [online]. European Comission, 2012 [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/competition/state_aid/cases/238829/238829_1288793_183_2.pdf 263 State aid: Commission orders Hungary to recover incompatible state aid from national air carrier Malév [online]. European Comission - Press release, publikováno 9. 1. 2012 [cit. 17. 3. 2014].
59
společnost zavedla také pravidelné linky a od května 2004 se stává prvním low-cost dopravcem působícím v České republice, a to zavedením nízkonákladových služeb pod názvem SmartWings.264 Dle údajů z veřejného rejstříku je společnost zapsaná od dubna 1998 a jejím předmětem podnikání je aktuálně pravidelná a nepravidelná, vnitrostátní a mezinárodní obchodní letecká doprava cestujících, jejich zavazadel, zvířat, pošty a věcí. Travel Service operuje kromě českého trhu i na jiných evropských trzích - hlavně v Polsku a Maďarsku. Ačkoliv Travel Service není řádným členem IATA, v nedávné době společnost zažádala o provedení a později úspěšně absolvovala bezpečnostní audit zaštítěný touto mezinárodní organizací (IATA Operation Safety Audit) a začlenila se do registru dopravců splňujících bezpečnostní podmínky IATA.265 Lze očekávat další růst společnosti vzhledem k dohodnutému odkupu akcií ČSA. Jako soukromá společnost je Travel Service financována zcela ze svých vlastních zdrojů, kdy při své podnikatelské činnosti využívá k dosažení vyšších zisků principů typických pro nízkonákladové společnosti, jako je flotila založená převážně na jednom typu nebo principy tzv. revenue managementu.266 Jako letecká společnost podléhajícím předpisům České republiky a Evropské unie je Travel Service předmětem silné regulace v oblasti technické, bezpečnostní i finanční a podléhá dozoru a kontrole ze strany státu i orgánů Evropské unie.
264
BÍNA, Ladislav, ŠOUREK, David, ŽIHLA, Zdeněk. Provoz a řízení letecké dopravy I. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera, 2004. s. 32. 265 IOSA Registry [online]. International Air Transport Association [cit. 4. 3. 2014]. 266 srov. praxe nízkonákladových leteckých společností in BÍNA, Ladislav, ŠOUREK, David, ŽIHLA, Zdeněk. Provoz a řízení letecké dopravy I. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera, 2004. s. 32.
60
Závěr Diplomová práce na téma financování civilního letectví v České republice byla zpracována z důvodu nedostatečné odborné pozornosti věnované tomuto fenoménu na poli právní vědy a s cílem komplexně zpracovat financování civilního letectví z právního hlediska. V práci je promítnuta snaha o propojení teoreticko-právní roviny v rámci spíše deskriptivní obecné části a roviny praktické, akcentované ve zvláštní části práce. Struktura práce byla oproti zadání po domluvě s vedoucím diplomové práce pozměněna v tom smyslu, že problematika orgánů veřejné správy byla zahrnuta do obecné části, naopak letecká doprava a její propojení s veřejnými rozpočty byly popsány v části zvláštní, a to z důvodu logického uspořádání textu a vzájemné návaznosti jednotlivých částí. Za nosné otázky diplomové práce bylo stanoveno propojení letecké dopravy s veřejnými rozpočty a regulace vybraných jednotlivých subjektů letecké dopravy s přihlédnutím k jejich financování. Vzhledem k faktu, že civilní letectví a letecké právo je poměrně specifickou oblastí, byly na úvod práce zařazeny kapitoly objasňující zcela základní otázky dané problematiky, jako je pojem civilního letectví a leteckého práva, zařazení do systému práva, prameny právní úpravy a organizace civilního letectví včetně veřejné správy. Zpracováním obecné části byla stanovena teoretická východiska a definovány základní stavební kameny, na nichž navazující části práce spočívají. Ve zvláštní části práce byl rozsah zkoumané problematiky zúžen na podmnožinu civilního letectví, kterou je letecká doprava. Ve vztahu k letecké dopravě pak byl na následujících stranách v kapitole třetí charakterizován trh letecké dopravy, jehož povaha a vývoj dali vzniknout zvláštní právní úpravě. Ve čtvrté kapitole jsem pak s využitím nabytých poznatků analyzovala systém financování letecké dopravy a jeho napojení na veřejné rozpočty, a to s ohledem na poskytování veřejné podpory v letecké dopravě, strategii financování letecké infrastruktury, státem ovládané podniky v letectví a finanční kontrolu v daném segmentu. Kapitola předposlední byla věnována regulaci a financování letišť a řízení letového provozu. Východiska pro toto pojednání byla popsána v části práce věnující se formám účasti státu na podnicích v letecké dopravě, neboť různé formy podniků ovládaných státem nacházíme v obou zkoumaných oblastech. V poslední kapitole jsem podrobila analýze letecké společnosti s ohledem na účast státu na jejich financování a řízení.
61
Trh letecké dopravy prošel od svých počátků v rámci liberalizace obrovskými změnami, jež doprovázely rozsáhlé privatizační procesy jednotlivých jeho součástí, které vedly mj. ke změnám ve financování subjektů. Privatizací se však státy nemohou vyvázat z určitých závazků, a to jak ze závazků mezinárodních, tak ze závazků vůči vlastnímu obyvatelstvu. Určité činnosti, spadající do oblasti civilního letectví jsou tak nadále zajišťovány státem a financovány z veřejných prostředků. Zodpovědností státu je zcela opodstatněně nadále kontrola, dozor a státní správa civilního letectví, dále ochrana civilního letectví před protiprávními činy a do jisté míry zajišťování provozuschopnosti infrastruktury. Jednotlivé subjekty civilního letectví jsou však financovány hlavně z vlastních zdrojů, případně ze zdrojů cizích bez účasti státu. Letecká doprava je v tomto ohledu dost specifikou. Na rozdíl od ostatních druhů veřejné dopravy je v dnešní době z hlediska závislosti na veřejných prostředcích autonomní. Provoz letišť ani letecké dopravy dokonce může být předmětem veřejné podpory jen za přísně stanovených podmínek. Ačkoliv tedy při provozování letecké dopravy nepochybně dochází ke spotřebovávání veřejných prostředků investovaných do infrastruktury nebo leteckých společností v minulosti, dnes je letecká doprava v zásadě samofinancovatelná. V oblasti civilního letectví působí jak subjekty zcela soukromé, tak subjekty v různé míře ovládané státem, případně územními samosprávnými celky. Určité služby poskytované v rámci letecké dopravy (a potažmo civilního letectví) jsou považovány za služby veřejné. Zdá se, že v těchto případech je účast státu na jejich zajišťování samozřejmá, a to i když tyto služby poskytují soukromé subjekty. Je to ale právě tato oblast, kde dochází ke střetu přípustného poskytování veřejných podpor a ochrany hospodářské soutěže. Problematiku přípustnosti veřejných podpor řeší zásadní právní předpisy Evropské unie a judikatury Soudního dvora Evropské unie, které byly v příslušných částech práce zohledněny. Při zpracování tématu bylo zcela nezbytné vycházet z řady právních předpisů. Také další dokumenty orgánů veřejné správy České republiky a orgánů Evropské unie (jako jsou rozhodnutí, pokyny, doporučení, strategické dokumenty, politická rozhodnutí, aj.) bylo nutné při práci využít. Rozsah dostupných relevantních právních předpisů a souvisejících dokumentů hodnotím jako dostatečný ke zpracování tématu. V oblasti literatury a odborných článků jsem se naopak při práci potýkala se zásadním 62
nedostatkem. Proto jsem vycházela hlavně z literatury věnující se civilnímu letectví z jiného hlediska, případně literatury pojednávající o souvisejících tématech. Ani v oblasti cizojazyčné literatury jsem nezaznamenala větší pozornost právní úpravě civilního letectví a jeho financování. Důležitými prameny informací byly i elektronické zdroje, zvlášť s ohledem na aktuálnost. Právní úprava civilního letectví na vnitrostátní úrovni je sice relativně komplexní, ale zato nedostatečná. K leteckému zákonu, který je stěžejním právním předpisem pro oblast civilního letectví, zcela chybí odborný komentář. Na změny na poli civilního letectví pružněji reaguje legislativní činností Evropská unie. Pouze některé z těchto změn jsou pak zapracovávány do národního právního řádu. Unijní legislativa je tak v tomto segmentu stěžejní (a také podstatně bohatší). Lze jí ale vytknout roztříštěnost, nejednotnost a nepřehlednost. Podobný závěr činím i ohledně mezinárodní právní úpravy. Nedostatečná je také pozornost vůči civilnímu letectví z hlediska moci výkonné letecká doprava nikdy neměla a stále nemá vypracovanou jakoukoliv bližší koncepci nebo strategii. Jisté nedostatky spatřuji také v neefektivní finanční kontrole, kdy národní právní řád nedává možnost jakékoliv nezávislé vnější kontroly státem ovládaných obchodních společností v letectví.
63
Seznam použitých pramenů Literatura (monografie, publikace a sborníky) - BAKEŠ, Milan a kol. Finanční právo. 6. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 549 s. ISBN 978-80-7400-440-7. - BARTSCH, Ronald I. C. International Aviation Law a Practical Guide. Farnham: Ashgate Publishing, Ltd., 2013. 380 s. ISBN 9781409471974. - BÍNA, Ladislav, ŠOUREK, David, ŽIHLA, Zdeněk. Provoz a řízení letecké dopravy I. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera, 2004. 132 s. ISBN 80-86530-17-5. - BRABCOVÁ, Jitka. Analýza vybraného obchodního sporu EU vedeného v rámci WTO [online]. 2011 [cit. 28. 2. 2014]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/324317/prif_b/bakalarska_prace_s_obsahem.pdf - CIBULKA, Petr. NKÚ musí mít pravomoc kontrolovat státem vlastněné akciové společnosti. In: KOHOUT, Pavel (ed.). Boj proti korupci. Praha: Úřad vlády České republiky,
Národní
ekonomická
rada
vlády
(NERV),
2011.
s.
83-86.
ISBN 978‐80‐7440‐053‐7. - ČAPEK, Jan, KLÍMA, Richard, ZBÍRALOVÁ, Jaroslava. Civilní letectví ve světle práva. 1. vyd. Praha: LexisNexis CZ, 2005. 362 s. ISBN 80-86199-95-9. - ČERNOCHOVÁ, Hana. Financování rozvoje Letiště Praha. In: Financování dopravy možnosti
a
realita.
Praha:
Katedra
ekonomiky
a
managementu
dopravy
a telekomunikací, FD ČVUT, 2006. ISBN 80-01-03493-3. - DIEDERIKS-VERSCHOOR, Isabella Henrietta Philepina. An Introduction to Air Law. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, 2006. 345 s. ISBN 90-411-2458-6. - GIEMULLA, Elmar Maria, WEBER, Ludwig. International and EU Aviation Law: Selected Issues. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, 2011. 786 s. ISBN 9789041126450. - CHLEBEK, Jiří. Safety of the Czech republic civil aviation. In: New Trends in Civil Aviation 2011. 1. vyd. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2011. s. 56-59. ISBN 978-80-01-04893-1. - KŘEPELKA, Filip. Evropská a světová liberalizace obchodu službami. Brno, 2008. 348 s. Habilitační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. S. 210.
64
- LUKÁŠKOVÁ, Eva, NEDOROST, Libor. Veřejná ekonomika II. Financování vybraných odvětví veřejného sektoru. 1. vydání. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, 2010. 119 s. ISBN 978-80-7318-954-9. - MADAR, Zdeněk. Slovník českého práva. 3. rozšířené a podstatně přepracované vydání. Praha: Linde, 2002, 983 s. ISBN 80-7201-377-7. - MILDE, Michael. International Air Law and ICAO. Utrecht: Eleven International Publishing, 2008. 351 s. ISBN 978-90-77596-54-8. - NOVÁK SEDLÁČKOVÁ, Alena. Selected Parts of Air Law. In: Nové trendy v civilním letectví 2009, Sborník z mezinárodní konference. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009. s. 84-89. ISBN 978-80-7204-631-7. - PALIČKA, Libor. Ekonomika organizací civilního letectví. Základy účetní teorie. 1. vyd. Bratislava: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1987. 208 s. - PAVEL, Jan. Kontrola veřejných rozpočtů. In: Průhledný státní rozpočet? Kudy tečou a kam prosakují naše veřejné finance. Transparency International - Česká republika, 2011. s. 169-210. ISBN 80-903032-8-5. - PEKOVÁ, Jitka, PILNÝ, Jaroslav, JETMAR, Marek. Veřejný sektor - řízení a financování. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. 488 s. ISBN 978-80-7357-936-4. - PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. 644 s. ISBN 97880-7357-698-1. - PLOCH, Jindřich, HOLBA, Karel. Letecká legislativa II. 1. vyd. Praha: Vysoká škola obchodní, 2013. 180 s., ISBN 978-80-86841-37-3. - POTOČNÝ, Miroslav ONDŘEJ, Jan. Mezinárodní právo veřejné - Zvláštní část. 5. doplněné a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. 533 s. ISBN 80-7179-536-4. - PRUŠA, Jiří, a kol. Letecká doprava. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2002. 90 s. ISBN 80-7041-543-6. - RADVAN, Michal. Veřejnoprávní dávky v letecké dopravě. In: DÁVID, Radovan a kol. (eds.). Dny práva – 2010 – Days of Law. Brno: Masaryk University, 2010. s. 758-767. ISBN 978-80-210-5305-2. - SCHUBERT, Francis. The financing of cross border air trafic services. In: Annals of Air and Space Law. Institute of Air and Space Law. Montreal, 2003. Vol. XXVIII. s. 121-148. ISSN 0701-158X.
65
- SUCHOPÁR, Jiří. Alokace finančních zdrojů do systému rozvoje dopravní infrastruktury. In: Financování dopravy - možnosti a realita. Praha: Katedra ekonomiky a managementu dopravy a telekomunikací, FD ČVUT, 2006. ISBN 80-01-03493-3. - TOUŠEK, Radek. Management dopravy. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Ekonomická fakulta, 2009. 125 s. ISBN 978-80-7394-172-7. - TREBICHAVSKÝ, Ferdinand. Československé aerolinie po půl roce leteckého provozu. In: Civilní letectví - oficielní měsíčník leteckého odboru ministerstva dopravy. Praha: Letecký odbor ministerstva dopravy, 1946, 1. ročník. - VAVREJNOVÁ, Marie. Financování veřejných služeb pro obyvatelstvo a zdroje pro jeho krytí (Vývoj a mezinárodní srovnání vybraných ukazatelů). Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky a Nakladatelství ČVUT, 2008. 77 s. ISBN 80-86729-44-3. Odborné články - HORNÍK, Jiří. Je více finanční podpory pro regionální letiště cesta správným směrem? [online]. Patria Online, 2013 [cit. 3. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.patria.cz/pravo/2425166/je-vice-financni-podpory-proregionalni-letiste-cesta-spravnym-smerem.html - ŠTURMA, Pavel. Odpověď mezinárodního práva na hrozbu mezinárodního terorismu. Právník. 2003, roč. 142, č. 2, s. 150-183. ISSN 0231-6625. Právní předpisy a související dokumenty - COMMONWEALTH OF AUSTRALIA. Act No. 50 of 1920 as amended. Air Navigation Act 1920
[online].
Canberra,
2012
[cit.
15.
11.
2013].
Dostupné
z: http://www.comlaw.gov.au/Details/C2012C00264 - Communication from the Commission: Guidelines on State aid to airports and airlines, C(2014)
963
[online].
European
Commission,
2014
[cit.
19.
3.
2014].
Dostupné z: http://ec.europa.eu/competition/state_aid/modernisation/aviation_guidel ines_en.pdf - Dopravní politika České republiky pro období 2014 - 2020 s výhledem do roku 2050 [online]. Ministerstvo dopravy České republiky, 2013 [cit. 15. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.mdcr.cz/cs/Strategie/Dopravn%C3%AD+politika+2014++2020/Dopravn%C3%AD+politika+2014+-2020.htm 66
- Dopravní sektorové strategie 2. fáze - Střednědobý plán rozvoje dopravní infrastruktury s dlouhodobým výhledem. Souhrnný dokument [online]. Ministerstvo dopravy České republiky, 2014 [cit. 16. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.dopravnistrategie.cz/images/projekt/kestazeni/DSS2_SouhrnnyDokument.pdf - Důvodová zpráva k zákonu č. 166/2004, o převodu některého majetku, se kterým je příslušný hospodařit Česká správa letišť, státní podnik, z vlastnictví České republiky do vlastnictví některých krajů, ve znění pozdějších předpisů In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Důvodová zpráva k zákonu č. 213/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Důvodová zpráva k zákonu č. 69/2010 Sb., o vlastnictví letiště Praha-Ruzyně, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Italia. Codice della navigazione, approvato con R.D. 30 marzo 1942, n. 327, parte aggiornata al Decreto legislativo 15 marzo 2006, n. 151 [online]. Roma, 2006 [cit. 15. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.fog.it/legislaz/cn-1266-1331.htm#1327 - Mezinárodní úmluva č. 130/2004 Sb.m.s., Mezinárodní úmluva o spolupráci pro bezpečnost letecké navigace, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 25. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Mezinárodní úmluva č. 147/1947 Sb., Úmluva o mezinárodním civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 3. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Mezinárodní úmluva č. 35/1924 Sb., Úmluva o úpravě letectví, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 24. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 67
- Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných
pravidlech
pro
provozování
leteckých
služeb
ve
Společenství.
Přepracované znění. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 4. 3. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670 EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 549/2004 ze dne 10. března 2004, kterým se stanoví rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe (rámcové nařízení). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 550/2004 ze dne 10. března 2004 o poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi (nařízení o poskytování služeb). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 551/2004 ze dne 10. března 2004 o organizaci a užívání vzdušného prostoru v jednotném evropském nebi (nařízení o vzdušném prostoru). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 785/2004 ze dne 21. dubna 2004 o požadavcích na pojištění u leteckých dopravců a provozovatelů letadel. In: EUR-lex 68
[právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Nařízení Komise (ES) č. 1794/2006 ze dne 6. prosince 2006, kterým se stanoví společný systém poplatků za letové navigační služby. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 5. 3. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ - Nařízení Komise (ES) č. 2096/2005 ze dne 20. prosince 2005, kterým se stanoví společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ - Nařízení Rady (EHS) č. 2408/92 ze dne 23. července 1992 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ - Nařízení Rady (EHS) č. 2409/92 ze dne 23. července 1992 o tarifech a sazbách za letecké služby. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Nařízení Rady (EHS) č. 294/91 ze dne 4. února 1991 o provozování nákladní letecké dopravy mezi členskými státy. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Nařízení Rady (EHS) č. 3922/91 ze dne 16. prosince 1991 o harmonizaci technických požadavků a správních postupů v oblasti civilního letectví. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Nařízení Rady (EHS) č. 2343/90 ze dne 24. července 1990 o přístupu leteckých dopravců k pravidelným trasám letecké dopravy uvnitř Společenství a o rozdělení kapacity pro přepravu cestujících v pravidelné letecké dopravě mezi členskými státy mezi letecké dopravce. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Nařízení Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. července 1992 o vydávání licencí leteckým dopravcům. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 69
- Nařízení Rady (ES) č. 2027/97 ze dne 9. října 1997 o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů [online]. Lepší právo - Registr aktivních legislativních prací, Ministerstvo dopravy České republiky, 2012 [cit. 15. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.lepsipravo.cz/TopicForm.aspx?TopicId=39 - Schválený rozpočet na rok 2014 za kapitolu 327 Ministerstvo dopravy, Č.j.: 247/2013410-ROPO [online]. Ministerstvo dopravy České republiky, 2013 [cit. 15. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.mdcr.cz/cs/Legislativa/Ekonomika+a+finance/Rozpocet/rozpocet.htm - Sdělení č. 130/2004 Sb.m.s., Ministerstva zahraničních věcí, kterým se nahrazuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí vyhlášené pod č. 26/2002 Sb.m.s., kterým se publikoval sjednocený text Mezinárodní úmluvy o spolupráci při zajišťování bezpečnosti letového provozu – Evropské organizace pro bezpečnost leteckého provozu (EUROCONTROL). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 2. 2014]. - Směrnice Rady 94/56/ES ze dne 21. listopadu 1994, kterou se zavádějí základní zásady pro vyšetřování nehod a nahodilých událostí v civilním letectví. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Směrnice Rady 96/67/ES ze dne 15. října 1996 o přístupu na trh odbavovacích služeb na letištích Společenství. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Směrnice Rady ze dne 16. prosince 1991 o vzájemném uznávání licencí pro výkon funkcí v civilním letectví (91/670/EHS). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Smlouva o fungování Evropské unie. Konsolidované znění. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - UNITED STATES OF AMERICA. An Act to amend the Federal Aviation Act of 1958, to encourage, develop, and attain an air transportation system which relies on 70
competitive market forces to determine the quality, variety, and price of air services, and for other purposes. 92 Stat. 1705 [online]. Washington, 1978 [cit. 1. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.gpo.gov/fdsys/granule/STATUTE-92/STATUTE-92Pg1705/content-detail.html - Usnesení vlády České republiky ze dne 12. června 2013 č. 449 k Dopravní politice České republiky pro období let 2014 až 2020 s výhledem do roku 2050 [online]. Úřad vlády České republiky, 2013 [cit. 15. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/72A59C4B-739A-4E88-99A0CDDA855161C0/0/UV449z1262013.pdf - Usnesení vlády České republiky ze dne 2. července 2008 č. 666 o postupu privatizace majetkové účasti státu ve společnosti Letiště Praha, a.s. [online]. Úřad vlády České republiky [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: https://racek.vlada.cz/usneseni/usnweb.nsf/0/D8D9D0890F62B0E8C1257463004A880 A/$FILE/666%20uv080602.0666.pdf - Usnesení vlády České republiky ze dne 3. května 2010 č. 333 k restrukturalizačnímu plánu společnosti České aerolinie a.s. [online]. Úřad vlády České republiky [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/5DBC44AAE20C63D3C125 771B003D859B/$FILE/333%20uv100503.0333.pdf - Usnesení vlády České republiky ze dne 9. července 2008 č. 888 o rozhodnutí o privatizaci části majetku státního podniku Správa Letiště Praha podle § 10 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů [online]. Úřad vlády České republiky [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: https://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni.../888%20uv080709.0888.pdf - Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Ústavní zákon č. 2/1993Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Vyhláška č. 410/2006 Sb., o ochraně civilního letectví před protiprávními činy a o změně vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon 71
č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Vyhláška č. 466/2006 Sb., o bezpečnostní letové normě, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 102/1984 Sb. o Úmluvě o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla, ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Zákon č. 111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 5. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Zákon č. 146/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Zákon č. 166/2004 Sb., o převodu některého majetku, se kterým je příslušný hospodařit Česká správa letišť, státní podnik, z vlastnictví České republiky do vlastnictví některých krajů, ve znění pozdějších předpisů In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Zákon č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon 72
o zrušení Fondu národního majetku). In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 2. 2014]. - Zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahu v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 2. 2014]. - Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Zákon č. 258/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Zákon č. 475/2013 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2014 a o změně zákona č. 504/2012 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2013, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 2. 2014].
73
- Zákon č. 49/1997, o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů. Ministerstvo vnitra, 2006, částka 142, s. 6082-6128. ISSN 1211-1244. - Zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 5. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvem (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Zákon č. 92/1991, o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Zákon č. 69/2010 Sb., o vlastnictví letiště Praha-Ruzyně, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 9. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ Judikatura a jiná rozhodnutí - Commission decision of n° SA.30584 (C 38/2010, ex NN 69/2010) on the state aid implemented by Hungary in favour of Malév Hungarian Airlines Zrt [online]. European Comission, 2012 [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/competition/state_aid/cases/238829/238829_1288793_183_2.pdf - Rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 24. března 201. Mitteldeutsche Flughafen a
Flughafen
Leipzig/Halle
v.
Komise.
Věc
T-455/08
[online].
InforCuria
-
Judikatura soudního dvora [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=cs&jur=C,T,F&num=T-455/08&td=ALL - Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 24. října 2002 Aéroports de Paris proti Komisi Evropských společenství. Věc C-82/01 P [online]. InforCuria - Judikatura soudního dvora [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=cs&jur=C,T,F&num=C-82/01&td=ALL 74
- Nález Ústavního soudu sp. zn Pl. ÚS 5/03 ze dne 9. července 2003, vyhlášený pod č. 211/2003 Sb. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ - Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. července 2003. Altmark Trans GmbH a Regierungspräsidium Magdeburg proti Nahverkehrsgesellschaft Altmark GmbH, za přítomnosti Oberbundesanwalt beim undesverwaltungsgericht. Věc C-280/00 [online]. InfoCuria
-
Judikatura
soudního
dvora
[cit.
17.
3.
2014].
Dostupné
z: http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=cs&jur=C,T,F&num=C-280/00&td=ALL - Rozhodnutí Komise ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 11. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ - Rozhodnutí Komise ze dne 21. března 2012, o Státní podpoře SA.29864 (C 6/10) (ex NN 1/10) poskytnuté Českou republikou společnosti České aerolinie, a. s. (ČSA – Czech Airlines a. s. – možné aspekty Státní podpory při poskytnutí úvěru společností Osinek, a. s.) In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 4. 3. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2012:289:0056:0068:CS:PDF - Rozhodnutí Komise ze dne 19. září 2012 o státní podpoře č. SA.30908 (2011/C) (ex N 176/2010), kterou Česká republika udělila ve prospěch podniku České aerolinie, a.s. (ČSA – České aerolinie – restrukturalizační plán). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad
pro
publikace
Evropské
unie
[cit.
17.
3.
2014].
Dostupné
z: http://ec.europa.eu/competition/state_aid/cases/239781/239781_1369870_443_6.p df Elektronické prameny - 5. 12. 2013 - Korean Air přivádí do ČSA dalšího významného partnera - společnost Travel Service [online]. Český aeroholding - Tiskové centrum [cit. 4. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.csa.cz/cs/portal/quicklinks/news/news_tz/news_tz_data/tz_0 5122013.htm
75
- About EALA [online]. European Air Law Associtation [cit. 15. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.eala.aero/pagini/overview-1.php - About ICAO - Member States List [online]. International Civil Aviation Organization [cit. 25. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.icao.int/MemberStates/Member%20States.Multilingual.pdf - Administrative and Financial Relationship between ICAO and ECAC [online]. European Civil Aviation Conference [cit. 25. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.ecacceac.org//about_ecac/history_of_ecac/relationship_ecac-icao - Evidence letišť, aktualizovaná ke dni 1. 6. 2013 [online]. Úřad pro civilní letectví [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.caa.cz/file/5652 - Hospodářské výsledky ŘLP ČR, s. p., v roce 2012 [online]. Řízení letového provozu České republiky [cit. 5. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.rlp.cz/generate_page.php?page_id=2861 - IATA - About Us [online]. International Air Transport Association [cit. 25. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.iata.org/about/Pages/index.aspx - IATA Publications: Jet Fuel Price Development [online]. International Air Transport Association [cit. 28.2.2014]. Dostupné z: https://www.iata.org/publications/economics/fuel-monitor/Pages/pricedevelopment.aspx - Informace z kontrolní akce NKÚ č. 13/16. Majetek, s nímž má právo hospodařit státní podnik Řízení letového provozu České republiky [online]. Nejvyšší kontrolní úřad, 2014 [cit. 18. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.nku.cz/assets/media/informace-13-16.pdf - IOSA Registry [online]. International Air Transport Association [cit. 4. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.iata.org/whatwedo/safety/audit/iosa/Pages/registry.aspx?Query=all - Majetkové účasti Ministerstva financí ke dni 31. 1. 2014 [online]. Ministerstvo financí České republiky [cit. 4. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejnysektor/hospodareni/majetek-statu/2014/majetkove-ucasti-ministerstva-financi-ke16932 - Majetkové účasti státu v obchodních společnostech se sídlem v České republice [online]. Nejvyšší kontrolní úřad, 2006 [cit. 10. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.nku.cz/konzavery/K05035.pdf 76
- MZV varuje Čechy: Do Egypta nejezděte. Cestovky hromadně ruší lety [online]. Zpravodajství České televize [cit. 28.2.2014]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/238469-mzv-varuje-cechy-do-egyptanejezdete-cestovky-hromadne-rusi-lety/ - O nás - Členství v organizacích [online]. Řízení letového provozu České republiky [cit. 25. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.rlp.cz/generate_page.php?page_id=517 - Odbor civilního letectví [online]. Ministerstvo dopravy [cit. 23. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.mdcr.cz/cs/Letecka_doprava/odbor_cl/ - OECD Guidelines On Corporate Governance Of State-Owned Enterprises [online]. © OECD 2005 [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.oecd.org/daf/ca/oecdguidelinesoncorporategovernanceofstateownedenterprises.htm - Organizační struktura MD [online]. Ministerstvo dopravy [cit. 23. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.mdcr.cz/cs/Ministerstvo_dopravy/Organizacni-struktura/default.htm - Podřízené organizace v resortu dopravy [online]. Ministerstvo dopravy [cit. 23. 2. 2014]. Dostupné
z:
http://www.mdcr.cz/cs/Ministerstvo_dopravy/Organizacni-
struktura/default.htm - Posouzení dopadů nové legislativy EU v oblasti veřejné podpory službám obecného hospodářského zájmu na pravidla financování sociálních služeb v České republice [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2012 [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://podporaprocesu.cz/wpcontent/uploads/2013/01/Posouzen%C3%AD-dopad%C5%AF-nov%C3%A9-legislativyEU.pdf - Profil společnosti [online]. Český aeroholding [cit. 4. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.cah.cz/cs/o-nas/profil-spolecnosti/ - Programové prohlášení vlády ze dne 17. 1. 2007 [online]. Vláda České republiky [cit. 4. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=20780 - Ročenka dopravy 2012 [online]. Ministerstvo Dopravy České republiky: Statistika dopravy [cit. 14. 11. 2013]. Dostupné z: https://www.sydos.cz/cs/rocenka_pdf/Rocenka_dopravy_2012.pdf. S. 139-140.
77
- Seznam držitelů oprávnění pro provádění obchodní letecké dopravy [online]. Úřad pro civilní letectví - odbor obchodní letecké dopravy [cit. 5. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.caa.cz/file/5652 - Seznam předpisů řady JAR [online]. Ministerstvo dopravy České republiky: Legislativa. Letecká
doprava.
Národní
a
mezinárodní
dohody,
úmluvy
a
předpisy
[cit. 29. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.mdcr.cz/cs/Legislativa/Legislativa/Legislativa_CR_letecka/N%C3%A1rodni_ a_mezinarodni_dohody_umluvy_a_predpisy/jar.htm - Seznam předpisů řady L [online]. Ministerstvo dopravy České republiky: Legislativa. Letecká doprava. Národní a mezinárodní dohody, úmluvy a předpisy [cit. 29. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.mdcr.cz/cs/Legislativa/Legislativa/Legislativa_CR_letecka/N%C3%A1rodni_ a_mezinarodni_dohody_umluvy_a_predpisy/predpisy_rady_l.htm - Seznam úřadů a organizací vykonávajících státní správu či přenesený výkon státní správy v letecké dopravě a odkazy na jejich internetové stránky [online]. Ministerstvo dopravy
České
republiky
[cit.
25.
2.
2014].
Dostupné
z: http://www.mdcr.cz/cs/Letecka_doprava/uzitecne_informace/seznam_uradu.htm - Stanovy Aeroklubu České republiky [online]. Aeroklub České republiky, 2012 [cit. 25. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.aecr.cz/sekretariat-stary/Stan12.pdf - Stanovy LAA ČR Schválené Konferencí delegátů dne 24. listopadu 2007 [online]. Letecká amatérská
asociace
České
republiky,
2007
[cit.
25.
2.
2014].
Dostupné
z: http://www.laacr.cz/SiteCollectionDocuments/doc/laacr/01-o-nas/10-stanovy/200711-24-stanovy-laacr.pdf - State aid: Commission adopts new guidelines for state aid to airports and airlines [online]. European Comission - Press release [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-14-172_en.htm - State aid: Commission orders Hungary to recover incompatible state aid from national air carrier Malév [online]. European Comission - Press release [cit. 17. 3. 2014]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-12-7_en.htm - Statut Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod (čl. 2) [online]. Ústav pro odborné
zjišťování
příčin
leteckých
nehod
z: http://uzpln.cz/upload/Statut.pdf 78
[cit.
24.
2.
2014].
Dostupné
- Úřad - Celková organizační struktura [online]. Úřad pro civilní letectví [cit. 23. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.caa.cz/urad/organizacni-struktura-1 - Veřejná kontrola obchodních společností s majetkovou účastí státu a samospráv. Analýza a doporučení pro rozšíření kompetencí NKÚ [online]. © EKOLOGICKÝ PRÁVNÍ SERVIS, BRNO 2011 [cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.eps.cz/sites/default/files/publikace/nku_eps_brozura_nahled.pdf - Výroční zpráva 2002 - Annual report [online]. Česká správa letišť, státní podnik [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.prg.aero/Files/cs/O_letisti/vyrocni_zpravy/vyrocni_zpravy_2002.pdf - Výroční zpráva 2012 Řízení letového provozu České republiky [online]. Řízení letového provozu
České
republiky,
státní
podnik
[cit.
5.
3.
2014]
Dostupné
z: https://or.justice.cz/ias/ui/vypissl.pdf?subjektId=isor%3a10585&dokumentId=A+10771%2fSL65%40MSPH&partnum=0 &variant=1&klic=gdh8t0 - Výroční zpráva Aeroklubu České republiky za rok 2012 [online]. Aeroklub České republiky, 2012 [cit. 25. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.aecr.cz/sekretariatstary/Vyrzpr12.pdf - Výroční zpráva ÚZPLN 2012 [online]. Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod, 2011 [cit. 24. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.uzpln.cz/pdf/nQgcyFiZ.pdf - Základní údaje - Minulost [online]. Řízení letového provozu České republiky [cit. 4. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.rlp.cz/generate_page.php?page_id=512
79
