Un iv e r zi ta Ka rlo v a v P ra ze
Fi lo zo fi c ká fa kul ta Ka te dra so cio l o g ie
Di plo mo v á p r á ce Andrea Mrázová
N o v é t r e n d y v č e s ké m p o r o d n i c t v í a n á z o r o v é o d l i š n o s t i m e z i r o d i č k a mi New trends in czech obstetric and opinion differences b e t w e e n p r e g n a n t w o me n .
Praha 2009
Vedoucí práce: PhDr. Jana Duffková, CSc.
Poděkování Ráda b ych poděkovala vedoucí své diplomové práce, paní PhDr. Janě Duffkové, CS c. za její vstřícn ý přístup, rad y a připomínk y, které mi pomohly při psaní této práce.
Prohlašuji, ţ e jsem tuto diplomovou práci v ypracovala samostatně a v ýhradně
s pouţitím
citovan ých
pramenů,
literatury
a
dalších
odborn ých zdrojů.“
V Praze dne………………..
Podpis………………………………
3
Abstrakt V práci jsou sledovány proměny porodnické praxe v průběhu staletí a hlavně posledních desetiletí. Vnímání porodu se mění , a to co b ylo v minulosti povaţováno za normální j e dnes alternativní (okrajové) a naopak. Porod zastává v medicíně ojedinělou pozici a musíme ho br át nejenom
jako
fyziologickou
záleţitost,
ale
také
jako
záleţitost
sociální. Na porod, jeho rizika, odborné vedení je nahlíţeno sociálně konstruktivistickou optikou. V ymez ení a vnímání porodu je odlišné hlavně
z
pohledu
dvou
„soupeřících
koncepcí“,
(lékařsky vedený
porod, přirozený porod). Práce je zaměřena na vnímání a postoj e těhotn ých ţ en. Jejich názor y jsou anal yz ován y a zpracov án y pomocí kvalitativní metody. V posledních letech se stále více dostáv á do povědomí ţen i moţnost „jiného“ porodu neţ klasického. I k dyţ ţ en y častěji preferují lékařsk y vedený
porod,
některé
začínají
uvaţovat
o
jiných
moţnostech,
alternativách. Zastávají názor, ţe ţena b y měla mít právo v ýběru a více nebo méně také převzít odpovědnost za toto rozhodnutí. Chtějí se více podílet na rozhodování o svém těle, porodu. Při výběru způsobu p o r o d u j s o u u r o d i č e k p r e f e r o v á n a r ů z n á k r i t é r i a . I k d yţ p o r o d n i c e v posledních letech (po roce 1989) mění svůj přístup v této oblasti vůči rodičkám, pře ce jen se očekávají jejich další „ústupk y“.
Klíčová slova Porod, porodnictví, sociální aspekt y, gender, lékařsk y veden ý porod, přirozený
porod,
zdravotnictví
komercionalizace porodnic.
4
v ČR,
konzumerismus,
Abstrakt In
this
graduation
theses
are
monitored
changes
in
obstetric
profession during centuries and mainly in last few decades. Perception of childbirth change and what was once normal is today alternative and vice versa. Childbirth has unique position in medicine and we have to take it not onl y as matter of ph ysiology but also as matter of sociology. At Childbirth, its hazards and its workminelike finis his regard with social optics. Determination and perception of childbirth is
mainly
different
in
view
of
two
„competing
conceptions“
( medically led childbirth, natural childbirth ).This g raduation theses is oriented at perception and opinions of pregnant women. Theirs opinions are anal yzed and processed with qualitative anal ysis. In last few years, „different“ childbirth than classical is more and more in subconsciousness of women. Even when women more often choose medically led childbirth, some of them start to thing about different, alternative possibilities. Their opinion is, that woman shall have right to choose and more or less undertake responsibility over this decision.Women wanna be more involved in decisions about their bodies, childbirths. With choosing of way of childbirth, there are prefered different criterions. Even if maternity clinics in last few years ( after 1989 ) changes their position in this spirein face of pregnant women, more compromises are expected in the future.
Key words Childbirth, childbirth,
Obsterics, Natural
Social
childbirth,
aspects, Health
Gender, care
in
consumerism, commercialization of maternity clinics.
5
Medically Czech
led
Republic,
Obsah 1.
Úvod ........................................................................... 10
2.
Terminologie ................................................................ 12
3.
Sociologie medicíny ...................................................... 15 3.1.
Historick ý v ývoj sociol ogie medicín y .......................... 15
3.2.
Sociologie medicíny v Americe .................................. 17
3.3.
Sociologie medicíny v Evropě .................................... 19
3.4.
V ymezení předmětu sociologie medicín y ...................... 21
4.
Historie babictví a porodnictví ve starověku ..................... 24
5.
Historie babictví a porodnictví ve středověku a
6.
novověku 27
5.1.
Rozvoj porodnictví ve světě a vstup lidské anatomie ..... 27
5.2.
V ýznamné porodní báb y ............................................ 30
5.3.
Historie horizontální polohy za porodu ........................ 31
5.4.
Historie babictví a porodnictví v Čechách.................... 32
5.5.
Období vlády Marie Terezie ....................................... 33
5.6.
Porodní báby v 19. století .......................................... 34
Porod – současnost ........................................................ 36 6.1.
Porody v České republice. ......................................... 36
6.2.
Porody v zahraničí .................................................... 38
6.2.1.
Porody ve Slovenské republice .............................. 38
6.2.2.
Porody v Holandsku ............................................. 38
6.2.3.
Porody ve Velké Británii ...................................... 40
6.2.4.
Porod y v Německu, Rakousku a Šv ýc arsku. ............. 40 6
7.
Co je porod? ................................................................. 41 7.1.
Fáze porodu ............................................................. 42
7.2.
Medicína – klasická x alternativní .............................. 43
7.2.1.
Klasická medicína ................................................ 43
7.2.2.
Alternativní medicína ........................................... 46
7.2.2.1.
Porod podle Frederika Lebo yera .......................... 47
7.2.2.2.
Porod do vody................................................... 49
7.2.2.3.
Michel Odent .................................................... 50
7.2.2.4.
Přirozený (normální) porod ................................. 51
7.2.2.5.
Porod doma ...................................................... 53
7.2.2.6.
Ambulantní porod .............................................. 55
7.3.
Poloha rodičky u porodu ............................................ 56
7.4.
Otec a další rodinní příslušníci u porodu ..................... 58
7.5.
Porodní plán ............................................................ 59
7.6.
Porod jako sociální činitel, sociálně formovaný jev ...... 60
7.7.
Porod a postavení ţen ve společnosti .......................... 61
7.8.
Mediální diskuse o porodnictví a jeho proměnách ......... 61
7.9.
Rozdíl mezi porody v západní a postkomunistické části
Evropy
62
7.10. 8.
Genderové stereotypy v oboru porodnictví ................. 63
Vědecké poznatk y a postup y, jejich důleţitost ................... 65 8.1.
V ymezení vědeckého poznání ..................................... 65
8.2.
Kritika moderní vědy ................................................ 66
7
8.3.
V ytváření rizikovosti a přirozenosti porodu ................. 66
8.4.
Důleţitost versus rizikovost lékařských zásahů ............ 68
Proměny českého zdravotnictví a jeho profesí ................... 70
9.
9.1.
Proměny profese porodní asistentky ............................ 72
9.2.
Proměny lékařské profese .......................................... 73
9.3.
Kdo je dula? ............................................................ 75
10.
Porodnice jako organizace ............................................ 76
10.1.
Organizace práce v porodnici ................................... 76
10.2.
Vliv artefaktů ........................................................ 77
10.3.
Komercionalizace porodnic ...................................... 78
11.
Konzumerismus mezi rodičkami a vznik nových
nerovností
81 11.1.
Konzumerismus ...................................................... 81
11.2.
Nerovnosti mezi rodičkami ...................................... 82
12.
Metodologie v ýz kumu .................................................. 85
13.
V ýsledk y kvalitativního v ýz kumu .................................. 87
13.1.
Konstrukce rizikovosti, přirozenosti porodu. ............. 87
13.2.
Důleţitost techniky a vědeck ých poz natků ................. 88
13.3.
Rizikovost lékařských zásahů .................................. 89
13.4.
Důleţitost porodu pro rodičky.................................. 89
13.5.
Rodina, okolí jako důleţitý činitel při rozhodování .... 90
13.6.
Další vlivy při rozhodování ..................................... 91
13.7.
Lékařsky vedený porod? Přirozený porod? Alternativní
porod?
92 8
13.7.1.
Lékařsky vedený porod ....................................... 92
13.7.2.
Přirozen ý, nebo alternativní porod? ...................... 94
13.8.
Porodnice nebo jiná moţnost místa porodu? ............... 96
13.8.1.
Porodnice .......................................................... 96
13.8.2.
Komercionalizace, souboj porodnic? ..................... 97
13.8.3.
Porod doma ....................................................... 99
13.8.4.
Porodní dům ..................................................... 101
13.9.
Soupeřící koncepce vedení porodu. .......................... 102
13.10.
Kdo má odpovědnost za porod? ............................... 103
13.11.
Koho u porodu? .................................................... 104
13.11.1.
Vedení porodu, kompetence .............................. 104
13.11.2.
Doprovod u porodu .......................................... 106
13.12.
Rozdíl y mezi těhotn ými ......................................... 108
13.12.1. 13.13.
Co si můţeme, máme v ybrat a co jiţ ne? .................. 110
13.13.1.
Máme právo si v yb rat způsob porodu? ................ 110
13.13.2.
Můţem e si v ybrat místo porodu? ........................ 111
13.13.3.
Porodní plán ................................................... 111
13.14. ne?
Vnímání sebe samých ....................................... 108
Co má b ýt hraz ené ze zdravotního pojištění a co
jiţ
112
14.
Závěr ....................................................................... 113
15.
Pouţitá literatura ....................................................... 116
16.
Seznam příloh ........................................................... 120
9
LISTI N A Z ÁKL AD NÍCH P R ÁV A SV OBOD ....................... 122 Hlava první ................................................................... 122 Obecná ustanovení .................................................... 122 Hlava druhá .................................................................. 123 Lidská práva a základní svobod y ............................... 123 Oddíl první ................................................................... 123 Základní lidská práva a svobody ............................... 123 Oddíl druhý .................................................................. 125 Politická práva ........................................................... 125 Hlava třetí ..................................................................... 126 Práva národnostních a etnick ých menšin .................. 126 Hlava čtvrtá .................................................................. 127 Hospodářská, sociální a kulturní práva ..................... 127 Hlava pátá .................................................................... 128 Právo na soudní a jinou právní ochranu .................... 128 Hlava šestá ................................................................... 129 Ustanovení společná .................................................. 129
1 . Úv o d Porod je v ţivotě ţeny (a také jejího nejbliţšího okolí) jedno z nejdůleţitějších období v ţivotě. Často je to v yvrcholení dlouho očekávaného a plánovaného příchodu dítěte na svět. Proto se ţeny na daný okamţik připravují (více nebo méně).
10
V posledních letech je dané téma skloňováno stále víc e a nejenom mezi veřejností, ale také v odborn ých kruzích. P roto jsem se rozhodla na danou problematiku blíţe podívat a snaţila se načrtnout některé vztah y a souvislosti. Úkolem práce b ylo zjistit , co ovlivňuje rodičk y při jejich roz hodování, v ýběru t ypu porodu a porodnice. Jaké jsou v dnešní
době
jejich
moţnosti
a
jak
to
vnímají
ţeny
samotné.
I kd yţ b y se zdálo, ţ e je to spíše zdravotn ické téma, není to úplně pravda. Porod a porodnictví má „zvláštní“ postavení v medicíně a není pouze f yz iologickou zále ţitostí, ale tak é z áleţitostí sociální. Určitě se nesnaţím
o
různorodost,
v yčerpávající
v ýklad
proměnlivost),
daného
spíše
jevu
(veliká
upozornit
chci
rozsáhlost, na
některé
probíhající souvislosti. V první
části
práce
se snaţím
obeznámit
čtenáře se sociol ogií
medicín y, která úz ce souvisí s danou problematikou. Zvláště rozebírám v ývoj v Evropě a v Americe. V další části se z ab ývám historií porodnictví a hlavně porodních asistentek. Sice se zaměřuj i více na českou historii, neopomíjím však ani v ývoj ve svě tě. Zvláště poukazuji na někter á důleţit á t émata (např. historie horizontální poloh y), kter á nám pomohou blíţe ujasnit souvislosti. V páté části práce přibliţuji problematiku porodu v současnosti. Rovněţ blíţe upozorňuji na odlišnosti v České republice a dalších zemích (Holandsko, Slovenská republika, Německo atd.). Dále definuji a blíţe specifikuji porod (fáze porodu, druhy porodů). Objasňuji
odlišnosti
mezi
lékařsky
veden ým
porodem
a
alternativními/přirozen ými porod y (a to nejenom z hlediska způsobu porodu, ale také místa porodu). Dále rozebírám osoby přítomné u porodu a porodní plán, kter ý je určitým přiblíţením se k názorům a představám kaţdé těhotné ţen y. V sedmé kapitole své práce se snaţím přiblíţit problematiku vztahu postavení ţen ve společnosti a k porodu. Poukazuji na proměny českého zdravotnictví v posledních letech (desetiletích), rozdíly mezi 11
porody
v západní
a
postkomunistické
části
Evrop y,
genderové
stereot yp y a probíhající diskuse související s porod y a porodnictvím. Nakolik
je
věda
v dnešní
společnosti
důleţitá?
Máme
spoléhat
hlavně na ni, nebo jsou to většinou zb ytečné poz natk y, postup y dokonce někd y i škodlivé? Je porod přirozen ý, nebo v jeho průběhu hrozí váţné komplikace? Těmito i dalšími otázkami se z ab ývám v další kapitole své práce. Konzumerismus mezi rodičkami a komercionalizaci porodnic blíţe specifikuji v předposledních dvou kapitolách. Jaké mají ţeny dnes moţnosti? Mohou zasahovat více do rozhodnutí o svém porodu? Mohou si zvolit místo porodu (v ýběr mezi porodnicemi) ? Je správn é, ab y měl y moţnost neomezeného v ýběru? Mění se porodnice v průběhu let, nebo trvají na sv ých postupech a nejsou vstřícn é ke změnám? V poslední části práce je zpracovan ý kvalitativní v ýzkum, ve kterém jsem se snaţila odpovědět na hlavní otázk y, pol oţ ené na začátku práce.
2 . Ter mi no lo g i e Sociologie
medicíny
–
„subdisciplína
sociologie,
která
aplikuje
sociologické přístup y, teorie a metod y na studium jevů spjat ých se zdravím a nemocí.“ (26:1093) Gender
–
„termín
pouţívaný
pro
skupiny
vlastností
a
chování
formované kulturou a spojené s obraz em muţe a ţen y. “ (26:339) Pojem gender je na rozdíl od pohlaví sociální konstrukcí a v yjadřuje rozdílná 12
očekávání od muţ ů a ţen v oblasti jednání a v ýkonu rolí. V různ ých kulturách a společnostech se pojetí gend eru liší, většinou je však zřejmá muţská dominance. Společnost konzumní – „společnost, v níţ se stále rostoucí konzum materiálních statků stal dominantní kulturní hodnotou a měřítkem sociálního úspěchu.“ (26:1199) Konzumerismus – „tendence ke konzumnímu způsobu ţivota spojená s přeceňováním v ýznamu spotřeb y hmotn ých statků, vy úsťující aţ ve „spotřebu pro spotřebu“.“ (26:532) Sociální nerovnost – „princip uspořádání společnosti, kde jednotlivci a skupiny nemají stejný podíl na hmotném bohatství a rozhodování .“ Rozhodujícími
(26:684)
faktory
jsou
zde
většinou
pohlaví
a
příslušnost k určité vrstvě. Ty určují, do jaké míry se jedinec můţe podílet
na
nedostatkov ých
statcích.
Pokud
nelze
nerovnost
nijak
ospravedlnit, pak vznikají krize a nepokoje. Porod – „konečn á fáz e, resp. v yvr cholení procesu vzniku nového jedince, v yjádřené lidově jako „příchod na svět“. Z medicínského hlediska jde o specif ick ý f yziologick ý proces v těle matk y, kter ý má řadu r ysů nemoci a tradičně je spojen s rizikem úmrtí dítěte i matk y.“ (26:805) Porodnictví – „je jedno z nejstarších a základních lékařsk ých odvětví, které se komplex ně zab ývá těhotenstvím, porodem a
šestinedělím
z hlediska matk y. “ (4:15) Klasická medicína - „Pojmem klasická medicína se obv ykle označují takové
obor y,
které
v yuţ ívají
postupy
a
metody
vyučované
na
lékařsk ých fakultách. V ychází se z přírodovědné tradice. “ (46) Je to medicína zaloţená na důkazech. Alternativní medicína – „téţ alternativní a komplementární medicína nebo
jen
Medicine)
CAM je
(z
anglického
široký pojem
Complementary
zahrnující
and
Alterna tive
všechny metody neklasické
medicín y. Jejich společn ým znakem je, ţe metod y a postup y nejsou 13
testovány na účinnost nebo v tomto testování selhaly, mnohdy jsou postaveny
na
alternativních
filozofick ých
názorech ,
nebo
na
nepochopení či desinterpretaci poznatků moderní věd y.“ (46) Nekonvenční medicína – „Termín nekonvenční medicína (anglicky unconventional medicine ) v yjadřuje, ţe dané léčebné postup y nejsou uznán y jako lege artis medicínské postup y, ted y ţ e neb yl y prověřen y podle pravidel klinického v ýz kumu. “ (46) Zdraví - „je stav úplné f yzické, duševní a sociální pohod y a nejen nepřítomnost nemoci.“ (46) Lékařsky vedený porod bolesti
medikamenty a
–
„spočívá
v ur ychlení
porodu a tlumení
invaz ivními
technikami.
Tento
způsob
má
zajistit bezpečnost rodičky a plodu, díky preventivním činnostem lékaře
za
účelem
eliminace
moţných
komplikací
s minimalizací
bolesti.“ (12:14) Přirozen ý porod – „pod tímto názvem se skr ývá způsob vedení porodu, kdy se nepodávají bolest utišující prostředky a nejsou prováděny jakékoli jiné nepotřebné z ásah y (např .: dirupce vaku blan, v yvoláv an ý porod atd.).“ (28) Porodní plán - „je písemn ý seznam p oţadavků a přání rodičk y, která b y chtěla dodrţ et při svém porodu. Tento dokument vyjadřuje postoje rodičky k porodu a k péči o narozené miminko.“ (27)
Porodní asistentka – „společné označení sester působících v oblasti porodní asistence a související péče.“ (4 6) Porodní asistentka můţe mít
specializovanou
způsobilost,
např.:
porodní
asistentka
pro
intenzivní péči, porodní asistentka pro peri operační péči atd. Dula - „je zkušená porodní společnice posk ytující ţeně a jejímu muţi či partnerovi jak citovou, tak f yzickou podporu během celého porodu a do určité míry i v poporodním období.“ (20:14)
14
3 . So cio lo g i e me dic íny Obor porodnictví spadá pod medicínu, proto povaţuji za důleţité přiblíţit v ývoj sociologie medicín y a její teori e, které nám pom ohou spojit určité souvislosti v dané problematice. Následující text bude spíše
uvedením
ucelená
poznatků
publikace
na
z dosud
dané
získaných
téma)
a
ne
pramenů
celkový
(zatím
obraz
o
není
v ývoji
sociologie medicíny. Jde pouze o zásadní mez ník y, které mají v ýznam v souvislosti s tímto tématem.
3 . 1 . H i s t o r i c ký v ý v o j s o c i o l o g i e me d i c í n y Po
II.
světové
sociologická
válce
disciplína
–
se
v zahraničí
sociologie
začíná
medicín y.
konstituovat
V tomto
období
dochází ke zv ýšenému zájmu sociologů o medicí nu a to nejen ve vztahu k institucional iz aci a b yrokratizaci zdravotnictví, ale i ke zkoumání lidského chování a jednání a jeho změn v nemoci a během léčení. Velice důleţité pro rozvoj medicíny a péče o zdraví člověka se jeví sledování vlivů sociálních asp ektů na duševní a f yzické zdraví člověka. Sociální
problematikou
se
před
sociologi í
medicíny
zab ývala
hlavně medicínská disciplína naz ývaná sociální lékařství, či sociální h ygiena. „Ř eší především sociální příčin y nemocí a zdravotní stav ob yvatelstva.“ (2: 1) V ýznamné je dílo E. Durkheima
„Le Suicide“ (1897). Autor
v ychází z teze, ţe sebevraţda není individuálním, n ýbr ţ v podstatě sociálním jednáním. Kaţdý člověk, pokud se dostane do nepříznivé situace
sociálních
vlivů,
se
můţe
stát
sebe vrahem.
Sociální
fenomén y, jak uvádí autor, probíhají podle zákona anomie. Kd yţ jsou ve skupině v důsledku společenské krize, války nebo exploze ob yvatelstva zničen y staré pořádk y a představ y hodnot, aniţ b y b yl y nahrazen y nov ými, mění se chování jednotlivců ve sm yslu zv yšová ní počtu sebevraţedného chování (anomické sebevraţd y) . Jednotlivec 15
jiţ potom nepociť uje integraci ve skupině (egoistické sebevraţd y), nebo
skupinové
(altruistické
normy
probíhají
sebevraţd y).
Tato
v rozporu
s osobními
koncepce
zájmy
neovlivnila
jenom
lékařskou sociologii, ale tak é sociální patologii. (podrobněji
viz
2:1) Na Durkheimovu koncepci navázal Robert K. Merton, který v roce 1938 formuloval souvislosti mezi sociální strukturou a anomií. Anomii povaţuje za důsledek tlaku určité sociální struktur y na sociálního
jedince.
Projevuje
se
tím,
ţe
jej
nutí
spíše
k nekonformnímu, neţ konformnímu jednání. Max Weber se jen okrajově zab ýv al otázkami, jeţ spadají do okruhu
sociologie
medicín y.
Přesto
svou
prací
v ýr azně
přispěl
k v ývoji dané disciplín y. Základ ním pojmem jeho sociologie j e sociální
jednání
individuí.
Poukazuje
na
společenskou
dimenzi
individuálního ţivota. Ve svém díle téţ popsal moderní b yrokracii a anal yzoval ji v t ypick ých sociálních způsobech jednání. To je jiţ přímá cesta k moderní sociologii organizace a řízení nemocnic, k formám
práce
a
interakce
mezi
pracovníky
zdravotnictví
a
pacient y. Nemocnice jsou přísně organizován y, takţe mohou b ýt povaţovány
za
protot yp
b yrokratické
organizace
Maxe
Webera.
Sv ým vnitřním rozvrstvením a formální stru kturou se neliší od ostatních
b yrokratick ých
organizací.
Taktéţ
se
snaţí
dosáhnout
sv ých cílů sloţitou dělbou práce, propracovanou hierarchií autorit y, řadou nařízení, stanov, směrnic apod. Velice důleţitá je taktéţ škola symbolického interakcionismu, kterou
představují
George
H.
Mead,
Charles
H.
Cooley,
William I. Thomas a Florian Znaniecki. Mead se věnoval anal ýz e procesu,
v jehoţ
průběhu
se
vytváří
sociální
Já
(Self).
Za
nejdůleţitější povaţoval interakci s druh ými lidmi prostřednictvím řeči. Coole y v ybudoval koncepci z rcadlového Já. Člověk si buduje své mínění o sobě především tak, ţe se snaţí pohlíţet na sebe očima jin ých lidí. Názor y druh ých lidí jsou proto stěţejní při definici sebe
16
sama.
Na
základě
těchto
dvou
koncepcí
lékařská
sociologie
anal yzuje prostřednictvím nemocného zkušenosti z nemoci. Druhý
přínos
symbolického
interakcionismu
je
především
v poznání nezdravého způsobu ţivota u dospěl ých. Nejisté sociální Já v adolescenci můţe vést k nezdrav ým formám chování ve formě kouření cigaret, alkoholismu atd. Dále jsou důleţité práce autorů W.I.Thomase a F. Znanieckeho. Podle nich chování jednotlivců podstatně závisí na sociálně kulturně definovan ých situací, ve kter ých se současně uskutečňuje spojení společensk ých
hodnot
a
individuálního
posta vení.
Práce
autorů
vedly k novému pohledu na posuzování sociálně kulturních rozdílů s ymptomů nemoci a k formulování společenské definice z draví a nemoci. (podrobněji viz 2:2-3)
3.2. Sociologie medicíny v Americe T yto a další práce b yl y důleţité pro sociologii medicín y, která vznikla jako sociologická disciplína po II. světové válce v USA. Za zakladatele sociologie medicín y b ýv ají povaţov áni Talcott P arsons, Robert Merton, Anseln Straus, Eliot Freidson a Howard Becker. Důleţité je dílo Talc otta Parsonse – „The Social S yste m“ (1951), kde autor definoval roli nemocného. Parsons chápe medicínu zcela jinak, neţ b yla chápána před tím, a to jako institu ci sociální kontrol y. V ychází z premis , ţe rovnováha sociálního s ystému závisí na tom, jak je u jeho členů motivovaný pocit sociální povinnosti. Pokud tento pocit povinnosti souvisí s plněním jejich rolí, definuje onemocnění jako ohroţení, které
oprávněně umoţňuje zbavit se
těchto povinností. Nemoc si proto vyţ aduje oficiální společenskou regulaci. Sociálním kontrolním or gánem se stává lékař. Přijetím role nemocného (navázání kontaktu s lékařem), můţe člen společnosti počítat
se
společnost
společensk ým
uznáním
svého
prostřednictvím
lékaře
moţnost
17
stavu.
Současně
kontrolovat
to,
má co
ohroţuje stabilitu společenského s ystém u a co b y eventuálně mohlo vést k neplnění povinnosti i u dalších jedinců. Od nemocného se rovněţ
očekává,
ţe
se
disciplinovaně
podřídí
terapeutick ým
pok ynům lékaře, po všech stránkách uzná jeho autoritu pl ynoucí z jeho role. Chování lékaře k nemocnému je laskavé, chápající, rozhodně
však
direktivní.
Lékař
je
osobou
vlastnící
monopol
znalostí, zkušeností a schopností umoţňujících definici nemoci a její terapii. Tím se jeho mocenská pozice jeví jako přirozená. Pacient jako laik o nemoci naopak nic neví, nemá na ni svůj názor. Je
pasivním
realizátorem
lékařových
terapeutick ýc h
instrukcí.
(podrobněji viz 19:10-11) Eliot Freidson zavedl do medicíny teorii konfliktů a ukázal na to, ţe jeden z nejdůleţitějších specifick ých sociálních vztahů v této oblasti je vztah lékař – pacient („Profession of Medicine“). „Tento vztah lz e anal yz ovat jako konflikt, protoţe se zde střetávají dva sociální s ystém y. Pacient není pasivním v ykonavatelem vůle lékaře, jeho
jednání
onemocnění, konfliktům.“
je
ovlivňováno
kulturními (2:3)
celou
náv yk y
Pacient
řadou
atd.
není
faktorů,
Proto
jen
často
jako
t ypem
dochází
disciplinovaný
ke
pasivní
v ykonavatel vůle lékařov y, svou úlohu hrají celkové charakteristik y jeho
sociální
interpretace
osobnosti, nemoci,
terapeutick ých
jeho jejího
strategií.
Jeho
zkušenosti,
znalosti,
původu
a
jednání
ovlivňuje
jeho
vhodnosti
vlastní různ ých
situace,
t yp
onemocnění, kulturní náv yk y, vlastní jemu a sociálním skupinám, jichţ je členem. Medicína má tendenci tuto oblast definovat jako negativní, jako něco laikovi nepříslušícího. Důleţitá je rovněţ kniha The Student – Ph ysician od Roberta Mertna. Tou b yl v ytvořen základ pro sociologii v ýc hov y lékařů. V ysoká škola je chápána jako sociální s ystém, jsou v ysvětlen y role jednotliv ých členů, jakoţ i socializační metod y, osvojení si postojů a hodnot pro budoucí profesní chování. Je sledována motivace volby povolání, způsob získávání lékařské kvalifikace, adaptace studentů v ysok ých
škol,
zkoumání
faktorů,
kvalifikace. 18
jeţ
působí
na
růst
odborné
V ýznamn ými příspěvk y jsou t éţ díla těchto autorů – Howard Becker, Everett Hughes, Blanche Geer a Anseln Straus – Bo ys in White: Student Culture in Medical School. (podrobněji viz 2:3)
3.3. Sociologie medicíny v Evropě V Evropě
se
sociologie
medicíny
rozvinu la
v druhé
polovině
padesát ých let, hlavně ve Velké Británii a ve Spolkové republice Německo.
Na
začátku
60.
let
se
k nim
přidalo
Polsko
a
Československo. Z německ ých
autorů,
zab ývajících
se
otázkami
sociologie
medicín y jsou v ýz namní například: Manfred P flanz, Johann Jürgen Rohde, René König, Arnold Mitscherlich, Johannes Siegrist. V publikaci Sozialer Wandel und Krankheit (M. Pflanz) se autor zab ývá problém y sociologie medicín y a v ypovídá o nich jako o jednotném integrovaném celku. Podle autora začínají jednotlivé s ystematické v ýz kum y v lékařské sociologii od roku 1920. Všechn y počátky předtím označuje jako předfáz i, ve které docházelo ke st yčn ým bodům mezi medicínou a sociologií. V rámci této před fáz e se na sklonku 19. století jiţ objevil pojem medicínská sociologie a to u Mc Intire, kt erý v ypracoval její program. (podrobněji viz 2:4) Dle Rohdeho (Soziologie des Krankenhauses) sociologie medicíny zkoumá široké pole lékařské praxe s jejími speciálními sektory a odborn ými skupinami, odborné organizace a sdruţ ení, rozmanitost jejich forem, nemocnic, klinik, ozdravoven, ošetřoven a vztahy k jejich nositeli a konečně skupiny lidí, na jejichţ potřeby jako pacientů je činnost zdravotnick ých institucí z aměřena. Tento široce v ymezen ý předmět má b ýt zkoumán z hlediska dvou problémů: za prvé jaká je změna postoje ke zdraví a chorobě v yv olaná vlivem prům yslové kultury a jejími důsledk y, a za druhé jak ý vliv má racionální
technika
na
strukturu
a
funkci
zdravotnictví.
Rohde
povaţoval z a velmi důleţité „s ystematick y v ytvářet sociologick ý 19
pohled na zdravo tnictví jako na jednu z velmi důleţ it ých sloţ ek společenské činnosti.“ (2:5) V roce 1977 b yla odsouhlasena (schválena v roce 1984) evropská varianta programu Zdraví pro všechny do roku 2000. Tento program a další změny v pojetí zdraví a péče o něj uplatňov ané ve Světové zdravotnické organizaci (S ZO) b yl y velk ým podnětem k dalšímu rozvoji
sociologie
medicín y.
SZO
přijala
novou
definici
zdraví: „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody a ne pouze nepřítomnost nemoci nebo vad y.“ (2:5) Od této dob y se rozvinul v medicíně větší zájem o vědy behaviorální a sociální včetně sociologie. Například v Německu je dnes sociologie medicíny součásti v ýuk y na řadě lékařsk ých fakult. V US A jsou profesionální centra sociologie medicín y v ytvářena i mimo u niversity. Ze z emí b ývalého socialistického bloku dosáhla tato disciplína největšího rozvoje především v Polsku. V Československu docházelo v druhé polovině šedesát ých let k dočasné renesanci sociologie, b yla ustavena
i
sekce
sociologie
medicíny
při
Čs.
sociologické
společnosti. Společnost pořádala semináře k problematice medicín y, zdravotnictví a sociologie. Lékařské a zdravotnické časopisy začal y uveřejňovat články, věnované sociologii medicín y. Toto období je spojeno se jmén y V. Tlustého, J. Keprta, J. P ater y, O. Štěpánkové, I. Gladkého aj. Z důvodu politick ých změn však b yla působnost sekce zastavena. Moţnost trvalé existence a rozvoje sociologie medicíny vzniká aţ po listopadové revoluci v roce 1989. Začala proměna
nejen
celého
zdravotnického
s ystému,
ale
také
další
společenské změny.(19:5 -7) Jedním medicín y,
z důvodů b yla
civilizačních k velk ým
rozhodně
sociálním přístupu
Dalším k nim,
nemocnice,
k postupné
zvládnout
důvodem
organizacím.
centralizovan ých patří
docházelo
neschopnost
chorob.
demokratizace mamutích
její
proč
řadu změna
Neust álý
spolu
sociálních zpochybňují 20
je se
demytolog izaci přib ývajících postoje
růst
selhávající
organizací, v očích
lidí
informací, úspěšností mezi
občana
které
úspěchy
vědecké medicín y. K tomu všemu začíná člověku stále v íce překáţ et technicistický nehumanizující a biologizující přístup k nemocnému. V tomto
ovzduší
se
začíná
objevovat
konkurence
v podobě
„alternativní sluţby“. Někdy je těţké rozhodnout, co je účinnější při zvládání civilizačních chorob, zda tradiční terapi e, či makrobiotická a nechemizovaná strava, cvičení, meditace, jóga… (podrobněji viz 19:12-14)
3 . 4 . V y me z e n í p ř e d m ě t u s o c i o l o g i e m e d i c í n y Sociologie
medicíny
jako
speciální
sociologie
představuje
v ývojově mladou sociologickou subdisciplínu. Setkáváme se s její m různ ým
pojmovým
označováním,
jako
například
sociologie
zdravotnictví, sociologie zdraví a nemoci, lékařská sociologie apod. „Sociologie medicíny je subdisciplína sociologie, která aplikuje sociologické přístup y, teorie a metod y na studium jevů spjat ých se zdravím a nemocí.“ (19:86) „Cílem je poznat a porozumět tomu, jak působí sociální vlivy na zdraví, na vznik i průběh nemocí a pochopit moţnosti i hranice medicínsk ých v ýkonů a jejich důsledků nejen na jedince, ale také na celou společnost.“ (2:7) Zkou má t ypické vzorce chování individuí a sociálních skupin v situaci nemoci, reakce jejich partnerů, stop y, které
nemoc
zanechává
v sociální
struktuře
apod.
Studuje
dále
organizaci, nabídku, realizaci a efektivnost zdravotní péče, kterou ten kter ý sociální sy stém sv ým občanům posk ytuje. Spolupráce problémů.
mezi
Obě
medicínou
skupiny
a
měly
sociologií často
neb yla
potíţe
se
vţdy
bez
vzájemn ým
pochopením. Problém b yl mimo jiné také v různém profesionálním jaz yku – rozdílnost v pojmech, metodách a technikách. S loţitost spolupráce mohla b ýt taktéţ ovlivňována různ ým stupněm rozvoje medicíny a sociologie (sociologie jako mladší věda) .
21
Pokus o s ystematiku lékařské sociologie udělal americk ý sociolog Robert Straus, který v roce 1957 rozdělil lékařskou sociologii na dva okruh y: -
Sociology of medicine
-
Sociology in medicine
Sociology
of
(sociologie
medicine
„o“
medicíně)
se
zab ývá
medicínou jako společenskou institucí. Zkoumá zdravotnictví jako společenskou
instituci,
jeho
struktuře.
Je
svou
aplikován
na
medicínskou
testovány
sociologické
povahou
strukturu
a
vztah
sociologick ým
problematiku.
teorie
a
společenské
v ýz kumem,
Jsou
hypotéz y
ke v něm
který
je
uţívány
a
interpretující
chování
jednotlivců a sociálních skupin ve specifickém prostředí nemoci a institucí
zdravotní
péče.
Jako
t ypické
jsou
uváděny
v ýz kum y
anal yzující např íklad nemocnici jako reprezentativní organiz ační jednotku s ystému z dravotní péče. P ojednává se o její administrativní struktuře, o vztazích jak mezi jednotliv ými profesionály navz ájem , tak i k nemocn ým , atd. Velmi často se v ýzkum y soustřeďují na s ystém
přípravy
medicínské
lékařů,
subkultur y,
problémy otázky
jejich
zacházení
socializace,
na
prvky
s informacemi
apod.
(podrobněji viz 2:86)
Dále můţeme sociologii medicíny dělit dle V. Tlustého (1968) na: -
Sociologii zdravotnictví jako společenské instituce
-
Sociologii zdravotnického zařízení
-
Sociologii vnitřní struktur y z dravotnick ých zařízení
-
Sociologii v ýchov y zdravotnického personálu
Sociology
in
medicine
(sociologie
„pro“
medicínu)
se
zab ývá
sociálními podmínkami vzniku onemocnění. Otázky, které lékařská 22
sociologie odpovídá
řeší,
jsou
poloţeny
medicínsk y,
sociologie
na
ně
a působí zde spíše jako pomocná věda. Realizují se
v ýz k u m y z a b ý v a j í c í s e v ý s k y t e m a p r ů b ě h e m o n e m o c n ě n í , k t e r é v různém stupni ovlivňují takové sociální události, jako např íklad smrt
partnera,
katastrofická
soc iální
dráha,
místo
individua
v sociální struktuře, jeho způsob ţivota apod. Sociologii pro medicínu je moţné rozdělit takto: -
Sociologické problémy chorob civilizačních
-
Sociologická problematika tzv. náv yk ov ých onemocnění
-
Sociologické otázky ps ychick ých onemocnění
-
Sociologické problémy úrazů a chorob z povolání
-
Další členění Toto
základní
členění
b ylo
brzo
přijato
a
doplněno
řadou
badatelů. I kd yţ se názor na toto členění časem měnil a dnes se hranice mezi „of“ a „in“ v někter ýc h v ýzkumech smaz ávají, p řesto je
uţitečné
(r yc hlé
a
stručné
v ymezení
a
charakterizování
problematik y). (podrobněji viz 2:9 -11) Sloţitost v ymez ení předmětu sociologie medicín y je přiroz ená, neboť její předmět existuje na rozhraní více vědních oborů. Daný obor neb yl uměle zkonstruován, ale vznikl přiroz eně s v ývojem medicíny a péče o zdraví.
23
4 . Hi sto ri e ba b ic tv í a po r o dn ic tv í v e s ta ro v ě ku „Porodnictví je jedno z nejstarších a základních lékařských odvětví, které se komplex ně zab ývá těhotenstvím, porodem a šestinedělím z hlediska matk y. Náplní je to obor optimistick ý, stojící na úplném počátku ţivota člověka.“ ( 4:15) Jiţ od paleolitického období b yl y na území Evrop y hněten y z hlín y sošk y takzvan ých Venuší. T yto drobné plastik y zv ýrazňoval y části ţ e n s k é h o t ě l a s l o u ţ í c í k p o r o d u a v ýţ i v ě d í t ě t e . T a k o v é ţ e n y b y l y v dávnověku uctíván y, protoţe lidé instinktivně v ycítili, ţe ţ en y se širok ými bok y, tj. s prostornou pánví, dobře rodí děti. Kult plodnosti patřil vedle k ultu zemřel ých k nejstarším projevům duchovního ţivota pravěk ých lidí a Venuše v něm hrál y roli amuletů pro šťastné průběh y porodů. V dávném věku ţena pravděpodobně rodila bez cizí pomoci. Ale vzhledem k tomu, ţe jiţ u primátů existují tzv. tetičkovské n eboli pečovatelské reakce, můţ eme usuz ovat, ţe v těţk ýc h chvílích při porodu neb yla ţ ena úplně sama. P ředpokládá se ted y postupn ý v ývoj od svépomoci přes pomoc příbuzn ých aţ po přítomnost ţen s osobními porodními zkušenostmi. Postupně se tak začal y v yčleňovat ţen y, které takovou činnost měly jako povolání. Porodní báby můţeme v historii lidstva v ysledovat jiţ ve starém Egyp tě, později v Řecku a Římě, ale i u Aztéků, Inků a jin ých star ých civilizací. Tato profese se postupně stala uznávanou a nutnou . Největš í význam pro úspěch porodu se ovšem dlouho přikládal různ ým amuletům, modlitbám a magick ým úkonům. Jejich forma závisela na zvycích, náboţ enství a kultech jednotliv ých kultur. (po drobněji viz 4 4:11 -13) První písemné doklad y z e starověku o v ývoji porod nictví b yl y získán y objevem rozsáhlé knihovn y as yrského krále ze 7.st.př.n.l. Chrámové věštk yně určoval y délku gravidit y, z nich se v yvinul stav porodních pomocnic. Za porodu b yli oslovováni četní bohové a boh yně zajišťující ţeně plodnost a zdárný porod. Ţ eny neplodné ţily v hanbě a
24
posměchu.
S etkáváme se i s farmakologick ým ovlivněním porodu,
b yl y to tzv. b ylin y těhotn ých. Egyptské znalosti
a
záznamy postupy
př.n.l.).
(1600
na té
Tyto
pap yr ech dob y.
záznamy
dokládají
Nejrozsáhlejší se
týkají
některé je
poruch,
medicínské
rukopis které
Ebersův
se
táhnou
v souvislosti s porodnictvím celou lidskou historií. Vypovídají obšírně o různ ých jevech, jako je diagnostika těhotenství, nemoc í v graviditě, trvání gestace, ur ychlování porodu, výsk yt mnohočetného t ěhotenství, vroz en ých vad atd. Důleţité b ylo, ţe empirické poznatk y se začal y sepisovat, předávat potomkům, přes existující kněţské lékařské škol y. Toto
sepětí
porodnictví
s náboţensk ými
úkon y b ylo velice těsné.
představami
a
magick ými
Ačkoliv byla medicí na doménou muţů ,
lékařů, porodnictví a primitivní gynekologie zůstaly v rukou málo vzdělan ých ţen. (podrobněji viz 6 :13 -14) Existence babictví je doloţena i u Hebrejců. Řadu postřehů přináší Star ý zákon a Talmud, kde nalezneme i v yjádření, ţe ţivot matk y má větší cenu neţ ţivot plodu. Také v dnešní době, pokud nastane situace, ve které se lékaři musí rozhodnout, upřednostňuje se rovněţ ţivot matk y. (Přání matky je sice rozhodující, v akutním případě je však její ţivot „důleţitější“). U ţidů nacházíme první zmínky o aktivní pomoci manţ ela u porodu. V Číně se o rodičku staral y v ýhradně ţen y odborně vzdělané. Pěstovaný stud před muţem nedovolil v Číně ţeně svléknout se před lékařem. Oblíbená tehdy byla rovněţ medikace při porodu, prováděly se porodnické operace, Číňané znali i císařský řez. U národů Střední a Jiţní Amerik y (Aztéků, Ma yů, Inků) b ylo postavení ţen
na
tuto
rovnocenné
dobu
v ýji mečné.
Ţeny
s muţi,
zejména
těhotné
u
těchto ţeny
národů b yl y
b yl y
velmi
téměř váţené.
Zemřela-li ţ ena u porodu, b yl y jí prokáz án y poct y jako padlému bojovníkovi.
Měli
dobré
znalosti
anatomické
a
f yziologické.
(podrobněji viz 44:13-15) Starověk ý odkaz porodnického umění se t ýká především starověkého antického Řecka.
„Poloţili
racionální
25
základy ţenského lékařství.
Pouţili převzaté znalosti, zbavili medicínu magie a stanovili vědecký základ.“ (44:13) Hippokrates (460-370 př.n.l.), je pokládán za otce lékařství. Mimo jiné b yl také porodníkem a gynekologem. Znal například příčin y potrat ů. Důvod porodu viděl v hladovění plo du. U porodu posk ytoval y pomoc porodní báby, které v nouzi volaly muţe (např. při jiné poloze, neţ hlavičkou dolů ). V ychází se z představ y, ţe podobně jako svět je i lidské tělo sloţeno ze čt yř vz ájemně neproměnn ýc h ţivlů: země, vzduch, voda, oheň.
Vlastnosti těchto ţivlů – teplo, chlad, vlhkost a
suchost – jsou dán y poměrem, v jakém jsou ţivl y sm íchán y. V této medicíně
rozhodují
čt yři
somatické
(tělesné)
kapaliny
a
jejich
vzájemné namíchání (temperament): krev, hlen, světlá ţluč a černá ţluč. U člověka zd ravého jsou namíchané ve správn ých poměrech. Porucha
rovnováhy
mezi
šťávami
a
harmonií
s vnějškem
vede
k onemocnění. (podrobněji viz 6:16-17) Nejlepší starověkou dochovanou prací o gynekologii a porodnictví je monografie
určená
porodním
babám
Peri
gynaike ion
(O
věcech
ţensk ých), jejímţ autorem je Soranus z Efesu (98 - 138 n. l.). Mimo jiné (medicínské poznatk y) také popsal co b y měla pomocnice u porodu splňovat (např. musí mít dobrou paměť, b ýt pracovitá, mravná, má mít silnou konstrukci , musí b ýt vzdělaná teoreticky i praktick y, nesmí b ýt pověrčivá …). T yto poţadavk y b yl y předáván y aţ do 19. století a některé platí ještě dnes. S antikou
je
spojován
porod
císařsk ým
řezem,
Sectio
caesarea
(caesones – v yříznutí, secare – řez ati). Řez y se v této době prováděl y jen na mrtv ých. Zákon často zakazoval, ab y b yla pohřbena ţena, která zemřela jako těhotná předtím, neţ jí bude plod v yříz nut, kdo b y činil opak, zdá se, ţe by zničil naději ţivého tvora spolu s těhotnou (Řím 715 – 672 př.n.l.). (podrobněji viz 6 :16-23;37:16)
26
5 . Hi sto ri e ba b ic tv í a po r o dn ic tv í v e s tř ed o v ě ku a no v o v ě ku 5 . 1 . R o z v o j p o r o d n i c t v í v e s v ě t ě a v s t u p l i d s k é a n a t o mi e „Pád Říše římské b yl doprovázen obrovsk ými změnami, doba lidského ţivota b yla krátká, v ysk ytoval y se nejrůznější katastrof y válečné,
hlad
a
epidemie,
coţ
dávalo
vznikat
nejrůznějším
náboţensk ým směrům, z nichţ křesťanství ovládlo Evropu.“ (4 4:17) Křesťanství
zavrhovalo
tělesnost,
pomíjivost
tohoto
světa
a
zdůrazňovalo duchovní hodnot y. C írkev b yla v této době hlavní představitelkou s ystematické medicín y.
gramotnosti.
v ýu k y
univerzit y,
Vznikal y
teologie
a
práva
které
umoţňovaly
i
vedle
studium
Středověká medicína upouštěla od pozorování pacientů.
Křesť anství zarazilo dosavadní v ývoj antické věd y a tyto poznatk y postupně
upadaly
z kladů,
které
zakládání
v zapomnění,
křesťanství
klášterů,
špitálů,
řada
přineslo ústavů
spisů
b yla
v rozvoji pro
zničena.
Jeden
medicín y,
b ylo
bezmocné
a
sirotk y.
Častokrát tad y b yly i zahrádk y, kde se pěstovali léčivé b ylin y. (podrobněji viz 6:23-25 V Evropě b ylo tradiční rozdělení mezi lékaře a ranhojiče. Léčení se
věnovali
kněţí,
nechtěli
ale
provádět
operace,
pro
jejich
neslušnost (církev se odvrací od krve). Proto operace ponechávali v rukách ranhojičů (nevzdělan ých).
Ţenské tělo b ylo pojímáno jako
tělo slabší a nách ylnější k chorobám neţ tělo muţské. P ochod y v ţenském těle b yly povaţován y za nečisté. To mohlo být důvodem, proč se porodnictvím a gynekologií dlouho oficiálně lékařská věda nez ab ývala. Veškerá péče o těhotné, rodičk y, nedělk y i novoroz ence zůstáv ala i nadále téměř v ýhradně v rukou porodních bab. Mezi nimi b yl y jak nevzdělané, tak i školsk y v yučené pomocnice. První známá vzdělaná porodní bába Trottula (kolem roku 1059), pochází z Itálie. Na Lékařské fakultě Univerzit y v S alernu b ylo povoleno studov at i ţenám. Trottula byla manţelka Joanna Platearia, profesora v ysoké škol y,
údajně
dokonce
lékařka, 27
která
se
zabývala
v ýhradně
porodnickou praxí. Jediné její zachovalé dílo má název O utrpení ţeny před, během a po porodu. (podrobněji viz 44:17-18) Ze začátku sepisovali knihy lékaři, kteří většinou porod nikdy neviděli, vesměs s v yčten ými
teoretick ými
znalostmi,
bez
zkušenosti, teprve později je sepisují i chirurgové znalí praxe. Eucharius R oesslin b yl apat ykář ve F reiburgu. S epsal první tištěno u učebnici
pro
porodní
báby
(Růţová
zahrada
těhotn ých
ţen
a
porodních bab). Kniha v yšla roku 1513 a stala se velmi oblíbenou a rozšířenou po celé Evropě (podrobněji viz 44:18-20) Jan Amos Komenský (1592 – 1670) sepisuje Informatorium škol y mateřské, kde
jsou
prověřené
rady
t ýkající
se
zejména
ţivotosprávy
za
těhotenství. Problém v té době neb yl v tom, ţe se porodnictvím zab ýval y ţ en y, ale v tom, ţe toto povolání často v ykonával y ţen y z cela negramotné, nevzdělané, plné religiozit y, pověr, předsudků a suverenit y. Úro veň porodnictví b yla v té době (podle odborné literatur y) velmi nízká. V sousedním
Německu
jiţ
se
v 15.
století
objevují
Hebammenordungen (pořádky o porodní pomoci). E. Labouvie sepsal anal ýzu
sociální
situace
bab
a
jejich
kaţdodenního
ţivota.
(například j ejich věk se poh yboval okolo 30 – 35 let, měl y b ýt zdravé, zručné, přívětivé, mlčenlivé, pokud moţno měly umět psát a neměly pít atd.) V Rakousku je první doloţená
zkouška
porodní
báby jiţ z 15. století. Důraz se kladl na křesťanský, bezúhonn ý ţivot,
mlčenlivost,
soucit,
píli,
trpělivost.
Na
venkově
takové
poměry trvaly ještě v 19. století. V té době b yl y k onflikt y mezi růz n ými konfesemi. Katolická církev podporovala provádění b yla
moţnost
pokřtění
císařských
dítěte.
řezů,
Existo valy
hlavním
důvodem
antirituály
proti
čarodějnictví, b yl y to církevní amulety, svěcené svíčk y, svěcená sůl, svěcená
voda.
U
protestantů
figurují
v ochrann ých
prostředcích
úr yvk y z Bible. Porodní báb y m ěl y v yhrazená čes tná místa v kostele, v ystupoval y u soudů. Vedle babic ké činnosti existoval y později 28
takzvané
Engelmacherinen
(andělíčkářk y),
které
se
z ab ýval y
potratářstvím. (podrobněji viz 6: 31-33) Jiţ v té době existovala určitá ochrana těhotných v občanském a zejména v trestném právu.
„Těhotné
ţeny
odsouzené
k hrdelním
trestům míval y (většinou) v ýkon odloţen aţ do porodu.“ (6 :33) Roku 1195 b yl z aloţen jeden z nejstarších francouzsk ých špitálů vzniklo první porodnické oddělení (1620) a o 10
Hotel Dieu. Zde
let později b ylo zahájeno v yučování porodních asistentek. Tad y b ylo prováděno školení
porodních asistentek, které trvalo
3 měsíce.
Rodil y zde ţ en y z paříţské chudin y. Porodní báb y b yl y teoretick y školené, dostávalo se jim základních anatomick ých znalostí. V ývoj
porodnictví
nevzdělané
ţen y,
v období,
ustrnul.
kdy
ho
Ranhojičství
v ykonával y oddělené
v ýhradně
od
obecné
medicín y, mělo různou úroveň. Kompet enční spor y které probíhal y ještě v 18. století, rozebralo několik autorů Rozsívalová).
Chirurgové
k porodům
v nejkritičtějších chvílích, voláni se
omezovala
na
v ýkon y
(např. E. přicházeli
aţ
porodními bábami. Jejich činnost
směřující
k ukončení
porodu.
T yto
drastické operace b yl y tehd y jedinou moţností, jak při komplikacích zachránit rodičce ţivot. Rozhodující pro další posun porodnick ých znalost í b yl o zav edení dlouho zakazovan ých pitev . Dalších 100 let však trvalo , neţ se t yto poznatky přesunuly do porodnictví .
Lidská anatomie a pitv y b yl y
pro publikum po dlouhá léta kuriozitou. Pozornost budil y nejen u církve, filozofů i v ýtvarn ých umělců (např. Leonardo da Vinci), ale především měl y praktické v yuţití pro obor y chirurgické. První odborná pitva u nás b yla prováděna v roce 1600 a 1605 profesorem Jesseniem z Jesenu (1566 – 1621). Ovzduší v Čechách neb ylo
příznivé
pro
rozvoj
přírodních
věd,
společnost
se
v yčerpávala v náboţensk ých sporech katolické církve a protestantů. Navíc b yla suţována třicetiletou válkou. Kdo v té době zvládl
29
lidskou anatomii, automaticky se zařazoval jako lék ař či chirurg mezi elitu. (podrobněji viz 6:35-43)
5 . 2 . V ý z n a mn é p o r o d n í b á b y Pomoc při porodu b yla d louho v yhraz ena porodním bábám, jejichţ znalosti a moţnosti b yl y omezen é. Přítomnost lékaře u porodu b yl a povaţována jednak nedůstojnou lékařského stavu a jednak panoval předsudek, ţe muţ nemůţe b ýt přítomen u porodu. Vzdělávání porodních bab dlouhou dobu záleţelo pouze na jejich vůli. Učil y se asistováním
u sv ých starších a zkušenějších kolegyň. Postupně se
začal y sepisovat knih y pro porodní báb y, počítalo se však s jejich gramotností. To byl
velký
problém, protoţe
v té
době
mohli
studovat většinou jen bohatší lidé a ještě navíc muţi. Aţ renesanční doba začala připouštět i v ýuku ţen a to na nejniţších školách. To b yl zásadní důvod, proč b yl y porodní báb y dlouho nevzdělané a zatíţené pověrami a předsudk y. Postupně b yl činěn nátl ak, ab y právo
mít
učnici
měly
jen
ţeny
aprobované.
(podrobněji
viz 44:21-22) Louise Bourgeiois Boursier (1563 – 1636), učila se od svého muţe (chirurg, ranhojič) a
ze
spisů
Parého.
B yla
pověstná
pro
svou
opatrnost a velké znalosti. Pracovala mezi chudinou na předměstí St. Germain. Slouţila 27 let jako porodní bába francouzského dvora a královské rodin y. Porodila všechn y děti Marie Medicejské. V ydala první učebnici pro porodní báb y v yd anou . Zdůrazňovala povinnost i porodní báb y nejen při porod u, ale také v posk ytování péče o novorozence a v šestinedělí. Další v ýznamnou porodní bábou b yla Margeu ritte du Tetre , která vedla v 70. l etech 17 století, jak jsem jiţ psala v ýše, porodnické oddělení ve špitále hotel Dieu a byla vrchní porodní asistentko u. (podrobněji viz 44:23-24)
30
Justine Ditrichin Siegemundin byla nejslavnější porodní bábou v Německu. Podobně jako Louise pracovala nejdřív e mezi chud ými (rolník y) a postupně se v ypracovala na dvorní porodní bábu Pruska. V ydala kníţku, která b yla napsána německ y, a také jinou formou neţ b ylo v té době
zvykem. Kniha je psána formou rozhovoru dvou
porodních bab. (podrobněji viz 44:24-25) Porodní báb y b yl y důleţitou součástí ţivota ţen y. I kd yţ postupně začínaly přebírat jejich roli lékaři, stále zastávaly nenahraditelné místo. V průběhu staletí si zv yšoval y vzdělání a i dnes „bojují“ s lékaři o svoje výsadní postavení.
5.3. Historie horizontální polohy za porodu V současnosti probíhá diskuse kolem horizontální polohy porodu stále více a více. Rozebírají se její klad y, zápor y, důvod y zavedení, pouţívaní
a
případného
minimalizování,
nebo
dokonce
zrušení.
Někd y je důvodem volb y alternativního porodu ze stran y rodičk y. Proto povaţuji za důleţité přiblíţení historie a důvody zavedení této poloh y. Horizontální polohy rodičky při porodu se v západní společnosti uţívá
asi
200
let.
Předtím
b yl y
rozšířeny
polohy
vzpřímené.
I horizontální polohy však doznaly v posledních 100 letech změn (poloha na boku, zvednuté z áda). Proč došlo ale k této v ýraz né změně?
Proč
b yla
poloha
vertikální
nahrazena
horizontální?
Nejspíše se na tom podepsal konflikt mezi porodními bábami a chirurgy
(lepší
operativní
přístup)
a
také
vlivem
francouzské
porodnické praxe. Většina lidsk ých kultur pouţívá nebo dříve pouţívala při porodu polohu v kleče, ve dřepu, vsedě nebo ve stoje. Nejstarší záznam vertikální pochází
polohy
pochází
z bab ylonské
z Egypta
kultury
(2000
viz 44:27) 31
(Kleopatra). let
Porodní
př.n.l.).
ţidle
(podrobněji
Jacques Guillemeau hájil horizontální porodní polohu z důvodu většího pohodlí pro ţenu, zlehčení porodu a také kvůli porodnick ým operacím
(postupně
z aváděn ým).
Lůţko
začali
lékaři
pouţívat
nejenom u patologick ých, ale i u f yz iologick ých porodů. Ještě větší vliv na zavedení poloh y vleţe se připisuje Mauri ceau ovi, i kd yţ dával přednost spíše poloze v polosedě. Ve své knize tuto polohu doporučuje jako pohodlnější jak pro rodící ţenu, tak pro porodníka. Také ovlivnil vnímání těhotenství a porodu jako nemoci. Tvrdí, ţe těhotenství je „nádor břicha“ zapříčiněný dítětem. Tím definoval všechny
porody
jako
nutně
patologické
a
abnormální,
coţ
neponechalo pro porodní báby (mohou se věnovat jen porodům f yziologick ým) ţádn ý prostor. Změna poloh y pak b yla přirozen ým důsledkem této koncepce. Někteří autoři dále uvádí, ţe vliv na porod vleţe měla také porodnická analgezie, která znemoţňovala rodičce aktivní účast při porodu, coţ v yţ adovalo, ab y rodička leţela na posteli. Porodnická anestezie se však začala pouţívat o přibliţně 200 let později. (podrobněji viz 44:27-28)
5.4. Historie babictví a porodnictví v Čechách Zprávy o první porodní bábě jsou v závěti krále Václava II. První zpráv y o stavu česk ých porodních pomocnic jsou z roku 1200. Porodní báby si počínaly samostatně, jen někdy volaly felčary nebo chirurgy. Do konce 1 6. Století v yšlo v Čechách 8 spisů pro porodní báb y, ale b yl y spíše primitivní. K reformám došlo aţ za vlád y Marie Terezie po vzoru Holandska. Ţensk ým nemocem, těhotenství a porodu se věnoval y většinou porodní
báb y,
které
si
v případě
potřeby volaly
nejdřív
muţe,
v ýjimečně lékaře. Porodní báb y měly k dispozici kromě rutin y a letité praxe jen a pouze řadu pověrečn ých praktik, a to přesto, ţe 16. a 17. století přineslo řadu knih. B yl y ovšem většinou psán y v němčině. První přeloţená kniha b yla v Evropě oblíbe ná – Růţová 32
zahrada těhotn ých ţen a bab pupkořezných. Stále se ale naráţ elo na problém
gramotnosti.
(dlouholetá
praxe)
a
I
přesto ty
byly
nejlepší
uznávány
pracovaly
za pro
své
sluţby
v ýz n a m n é h o
šlechtice, nebo je zaměstnalo větší město, které pak mělo svo u „městskou porodní bábu“. Pro porodní báb y b yl a lepší situace ve městech, měly tady větší moţnost výdělku, lepší zázemí a odborné konzultace s lékaři. To vedlo k centralizaci zdravotnické péče do měst. (podrobněji viz 44:30-32) V polovině
16.
století
začala
města
vstupovat
do
smluv
s
lékaři-f yzik y. Ti měli konat dozor nad prací ranhojičů i porodních bab. V této době jiţ b yl y patrně vydán y řád y pro porodní báb y (např. nařízení vydané v Litoměřicích, které ukládalo pitvat ţenu, která zemřela při porodu dítěte s příčnou polohou). První institucí u nás, která se vedle své další činnosti začala také starat o těhotné ţen y, a jejich děti b yl na počátku 17. století „Vlašský špitál“ na Menším Městě praţském, který svoji léčebnou a sociální funkci plnil téměř dv ě stě let. P ak b yl otevřen ústav, kter ý pečoval nejen o opuštěné děti, ale také o svobodné matk y. Tak b yl poloţen první oficiální základ porodnice a nalezince. (podrobněji viz 4:15) Vraťme se ale ještě tro chu zpět, ab ychom se obeznámili s e situací v období Marie Terezie.
5.5. Období vlády Marie Terezie Její čt yřicetiletá vláda přinesla mnoho změn. P ro nás jsou mimo jiné důleţité tereziánské
reformy
ve
zdravotnictví
(např.
státem
organizované zdravotnictví atd.). (podrobněji viz 44:33-34) Za
počátek
reforem
veřejného
povaţován Generální zdravotní
řád
zdravotnictví pro
Království
v Čechách české
je
(vešel
v platnost 24. 7. 1 753). P ředsedovi komise b ylo podřízeno veškeré zdravotnictví v zemi. Dále b yla stanovena
práva
praţsk ýc h
a
krajsk ých f yziků, ranhojičů, lé kárníků a porodních bab, jejich vztah 33
k
lékařské
fakultě
i
činnosti
při
vzniku
epidemií
a
jin ých
mimořádn ých událostech. Pro
činnost
státní
zdravotní
správy
potřeboval
stát
schopné,
kvalifikované lékaře a další zdravotník y. B yl y proto proveden y rozsáhlé
reformy
lékařského
studia,
stanoveny
přesně
studijní
předpisy a povinnosti profesorů. Podle vzoru leidenské školy se zdůrazňovala úloha přírodních věd, teoretick ých lékařsk ých oborů a klinická v ýuka u lůţka
nemocného. Od roku 1759 zajišť oval výuku
pro porodní báby zvláštní učitel (doktor
medicíny
a
magistr
porodnictví) a pro báb y b yl y v ydáván y české a německé učebnice porodnictví. V roce 1770 b yl v ydán zdravotní řád platn ý pro celou habsburskou monarchii (platil 100 let) a přesně v ymezil povinnosti všech zdravotnických pracovníků. (podrobněji viz 44:34-39) V Olomouci chirurgick ým
b ylo
zřízeno
učením.
Tato
l yceum škola
s dvoulet ým
v ychovávala
medicínsko-
ranhojiče
a
také
školila porodní b áb y. Kurz y pro porodní báb y probíhal y dvakrát ročně a od uchazeček se vyţadoval křestní list, domovský list, v ysvědčení o mravech od obce nebo f arního úřadu a samoz řejmě musel y umět číst a psát . Od roku 1825 b ylo povinné z apsat do matrik jméno porodní báby u kaţdého
nově
narozeného
dítěte.
Zápis y slouţili ke kontrole nediplom ovan ých b ab, které pak b yl y pokutovány a trestány ţalářem.
V porodnici rodily pouze chudé
ţen y, nebo ţ en y, které chtěl y porodit tajně. Porod doma b yl stále povaţován za lepší důstojnější a porod v nemocnici spíše pro chudší rodičky. (podrobněji viz 4 4:40-45)
5.6. Porodní báby v 19. století Postupně se porody začal y přesouvat do nemocnic a péče o rodičk y b yla stále lepší a lepší. Na tomto zlepšení se také podílelo několik v ýz namn ýc h porodníků (např. František Jan Mošner, Vojtěch V yšín, Antonín Jan Jungmann, Kar el Pavlík atd.), kteří se z aslo uţili o
vzdělávaní
porodních
asistentek, 34
publikaci
několika
knih ,
zaváděním nov ých postupů práce a zakládáním nov ých nemocni c (hlavně po první světové válce) . (podrobněji viz 44:51-63) Sociální postavení porodních bab v této době neb ylo dobré. I kd yţ se mzda lišila (na
venkově
b yl
roční
průměrný
příjem
korun, ve městě 216,35 korun) v průměru v ydělával y
40
den.
téţ
Tato
částka
slouţila
nejenom
k obţivě,
ale
121,48
haléřů
za
k nákupu
dezinfekčních prostředků. Musely pracovat, dokud byly schopné, protoţe neexistovalo
zajištění ve stáří a v nemoci. Z tohoto důvodu
začaly vznikat podpůrné spolky a další organizace. V roce 1903 vzniklo v Brně Sdruţení porodních babiček v Rakousku a v roce 1911 vznikla v Praze Zemská jednota porodních babiček. Zemská jednota
začala
v roce
zájmům
porodních
1913
babiček).
v ydávat
časopis
V období
první
(Věstník světové
věnovaný války
se
organizace snaţila zmírnit bídu matek a dětí. Po vzniku ČS R se spolky sloučil y pod názvem Ústřední jednota porodníc h asistentek (ÚJPA) a
v ydával y čas opis Věstník. (podrobněji viz 4 4:78 -88)
35
6 . Po ro d – so uča sno s t Jak jsme jiţ zmínili na předchozích stranách (historie porodnictví) to co b ylo v historii povaţováno za standardní, je dnes bráno jako alternativní,
přirozený
porod.
Porody
se
postupně
přesunuly
do
nemocnic a jakákoliv změna (porod doma, porod v porodním domě) vzbuzuje minimálně bouřlivou diskusi. Pokud se blíţe podíváme na místo porodu v České republice, nebo jinde v zahraničí, uvidíme určité rozdíl y.
6.1. Porody v České republice. Většina porodů je u nás prováděna v porodnicích (viz příloha č.1). Kolik porodů probíhá mimo zdravotnické zařízení, je těţké zjistit. Je to hlavně z důvodu, ţe ne všechn y ţ en y, které porodí mimo zdravotnické zařízení, pak konkrétní porodnici navštíví po porodu. Statistik y porodnic tak nejsou úplné. A druh ým důvodem je , ţe porodnice nerozlišují u porodu mimo zdravotnické z ařízení, zda b yl takov ý porod plánovan ý, nebo neplánovan ý (překotn ý porod). Porod doma sice není zakáz an ý, ale ani oficiá lně povolen ý, to můţe b ýt jeden
z hlavních
důvodů,
proč
se
dané
statistiky
a
počty
neshromaţďují. Máme ted y v dnešní době moţnost vybrat si porod jen v porodnicích, nebo si můţeme zvolit porod doma, případně jinou moţnost? Základní listinu, kterou musíme z mínit je Listina základních práv a svobod, oddíl první, článek 6, ten stanovuje, ţe „Kaţdý má právo na ţivot. Lidský ţivot je hoden ochrany jiţ před narozením.“ (29) (viz příloha č.2) To znamená, ţe je povinností lékaře odstranit všechna moţná rizika, která by mohla ohrozit ţivot plodu, nebo novorozence,
zkomplikovat
porod,
nebo
provádět
porod
za
podmínek, které jsou v rozporu s postupy lege artis. Lege artis je v současnosti terapeutický
vykládán postup,
jako
který
preventivní, odpovídá 36
diagnostický
nejv yššímu
nebo
dosaţenému
vědeckému poznání. (podrobněji viz 46) To znamená, ţe postup non lege artis je pro zdravotník y z akázan ý. Právní předpisy porod mimo porodnici sice nezakazují, ale ani nep ovolují. Pro zdravotnický personál
(porodní
asistentk y)
je
asistence
u
takového
porodu
v rozporu. Podmínk y a rozsah posk ytování zdravotnické péče v nestátních zdravotnick ých V platném
zařízeních
znění.
V
§4
stanovuje
je
zákon
stanovené,
ţe
č.
160/1992
nestátní
Sb.
zdravotnické
zaříz ení musí b ýt pro druh a rozsah jím posk ytované z dravotní péče personálně, věcně a technick y v ybavené a musí splňovat podmínk y kladené na jeho provoz. V §5 se také uvádí, ţe nestátní zdravotnické zařízení
je
povinné
v takovém
posk ytovat
rozsahu,
starostlivosti
starostlivost
v jakém
stanovené
je
v rozhodnutí
jen
toho
druhu
a
posk ytování
zdravotnické
o
Prakticky
registraci.
to
znamená, ţ e b y v registraci zdravotnického zařízení muselo b ýt konkrétně uvedeno, ţe porody doma budou prováděny doma. Zatím však ţádná registrace na tuto činnost neb yla v České republice okresním úřadem vystavena. Dalším důleţit ým zákonem, kter ý bychom měli vzít v potaz, je zákon č 48/1997 Sb., odstavec 1, §18 (Zákon o veřejném zdravotním pojištění).
Je
stanoveno,
ţe
„Zdravotní
péči
posk ytují
ve
zdravotnick ých z ařízeních, nebo je -li to nezb ytné s ohledem na zdravotní
stav
posk ytnout, pracovníci
zdravotničtí ve
způsobilosti.“ zdravotní
péči
nemocnice. f yziologick ý
pojištěnce,
na
i
mimo
Sporné porod
však
místě,
pracovníci,
zdravotnictví, (podrobněji
jiném
viz
a
ordinaci
v
rozsahu
je
nutno
odborní
své
odborné
tedy
moţné
lékaře
a
lůţkového
doma,
zda
je
nebo
péči
další
Je
zůstává,
vedený
popřípadě
to
33 )
kde
moţné
posk ytovat oddělení plánovaný
v porodním
domě
zdůvodňovat zdravotním stavem. Je předpokladem, ţe v případě porodu mimo porodnici bude nutné, ab y souhlas s tímto postupem dala matka písemně, ted y ab y b yl rodičkou podepsaný pozitivní revers, ve kterém musí být uveden y i 37
moţné
komplikace.
Podpisu
musí
reversu
předcházet
podrobné,
v yčerpávající poučení. Většina porodů probíhá v porodnicích. O těch, které probíhají v domácím prostředí, se mezi rodičkami buď vůbec nemluví, nebo mluví „ ztišen ým “ hlasem . V dnešní době se však čím dál tím více otevírá otázka, jestli má ţena právo na v ýběr jiné moţ nosti neţ jen porodu v nemocnici.
6.2. Porody v zahraničí Porody ve Slovenské republice
6.2.1.
Co se t ýká porodní péče v Slovenské republice , je v mnohém stejná jako v Č eské republice. Jak jsme jiţ popsali v ýše, platí tad y stejné zákony a legislativa. Je to určitě dáno nedávnou společnou historií. Rozdíl je v tom, ţe na Slovensku zatím neprobíhají plánované porody doma. Pokud ţena porodí mimo porodnici, jedná se o ţenu, která
nestihla
přijít
do
porodnice
včas
(většinou
multipara,
překotný porod). V České republice se více rozebírá moţnost porodů doma a bojuje za alternativní moţnosti, neţ na Slovensku.
6.2.2.
Porody v Holandsku
Holandsko Porody
doma
má
v porodnickém
tam
mají
svoji
světě
tradici,
v ýjimečné zdravotnická
postavení. péče
také
zohledňuje nutnost „šetřit“ finanční prostředk y. Studium porodních asistentek je v Holandsku v současné době čt yřlet é a škola by se dala označit jako v yšší zdravotn ická škola. Porodní asistentky, které pracují v privátní sféře, nejsou nikdy v zaměstnaneckém
poměru.
Pracují
jako
nezávislé
porodní
asistentk y. V zaměstnanecké sféře pracují jen porodní asistentk y v sekundární péči. 38
Pro úspěšný a bezpečný porod je podle nich důleţité, aby se rodící ţena dokázala úplně uvo lnit. To většinou dokáţe nejlépe doma, kde je sv ým pánem. Potom v průběhu 1. doby porodní se ţena
rozhodne,
jestli
chce
rodit
doma,
nebo
chce
odejít
do
porodnice. Holanďanky vnímají bolest u porodu trochu jinak, neţ Češk y. Vědí, ţe bolest je s normálním porodem spojená a do jisté míry nutná. Bezbolestn ý porod je pro ně trošku „nenormální“. V posledních letech se porodní asistentky sdruţují do skup in po dvou aţ čt yř ech a o pracovní povinnosti se d ělí. K pracovním povinnostem nepatří jen odvedení porodu, ale i péče o těhotné ţeny (vedení
těhotenské
poradn y)
a
kontroly
v šestinedělí.
Většina
porodních asistentek se stará aspoň o 150 ţen a platba je hrazená pojišťovnami. Porodnická péče v Holandsku se dělí na: -
Primární péči. Nerizikové těhotenství a porod (o těhotnou se stará porodní asistentka, nebo praktický lékař)
-
Sekundární
péči.
Rizikové
těhotenství
a
porod
(stará
se
porodník), těhotenství s mírn ým nebo přechodn ým rizikem. Za v ýběr rizikov ýc h pacientek a jejich převedení do sekundární péče zodpovídají posk ytovatelé primární péče (porodní asistentka, praktický lékař). Základním místem pro porod v Holandsku je: -
Domácí prostředí (v rámci primární péče)
-
Nemocnice (jen alternativně. Pokud není indikace, ţena porod v porodnici hradí), a vţdy v rámci sekundární péče. (podrobněji viz 37) Těhotenství a porod v Holandsku je vnímáno jako normální
událost v ţivotě ţen y. Porod doma má přednost před porodem v nemocnici – povaţují z a důleţité vyhnout se t ím zásahům do porodního procesu, které nejsou nevyhnutně nutné. 39
6.2.3.
Porody ve Velké Británii
V někter ých z emích se můţe zdravá ţena rozhodnout pro porod mimo zdravotnické zařízení za předpokladu, ţe těhotenství probíhá bez komplikací. Ve Velké Británii je však situace trochu komplikovanější. Aby lékaři
uvaţovali
porodnickou narodilo
bez
o
porodu
anamnézu
mimo
„normálního“
jednoho
komplikací.
nemocnici,
Porod
mimo
musí
dítěte,
porodnici
zjistit
které
tedy
se
můţe
proběhnout pouze v případě, ţe ţena rodí opakovaně, ne po prvé.
6.2.4.
Porody v Německu, Rakousku a Švýcarsku.
V Německu, Rakousku a Šv ýcarsku si rod ičk y mohou v ybrat, zda chtějí porodit v porodnici, v porodním domě, nebo méně často doma. Těhotné si rovněţ moh ou v ybrat porodní asistentku, která se o ně bude po celou dobu starat. (podrobněji viz 36 ) V dan ých z emích však mají rodičk y na v ýběr porodní d omy, kde mohou přivést své dítě na svět. Jedno tak ové zařízení je v Achen v Rakousku. Porodní asistentk y se tad y starají o těhotné ţen y, které se rozhodly rodit v tomto centru. Porodní asistentky vedou těhotenskou
poradnu,
odvádí
porody
a
pečují
o
šestined ělk y.
V případě rizika, nebo moţné patologie se obr acejí na lékaře. Porod
v porodnickém
centru
je
vedený
bez
medikac e
a
bez
epiziotómie (nástřih hráze). Jejich cílem je, ab y matka a dítě b yli po porodu fit, aby proţili naplno a aktivně spolu s otcem první chvíle společného ţivota. Daný model porodů by se velice líbil i ţenám u nás. Mít moţnost v ýběru porodu nejenom v porodnici, ale také v porodním domě,
který
povaţují
za
kompromis
mezi
porodem
doma
a
porodnicí (více ve v ýzkumné části), nebo tak é doma. Ve většině zemí Evrop y jiţ menší, nebo větší moţnost v ýběru existuje.
40
7 . Co j e po ro d? „Porod je konečná fáz e, respektive v yvrcholení procesu vzniku nového
jedince,
vyjádřené
lidově
jako
„příchod
na
svět“.
Z medicínského hlediska jde o specifick ý f yziologick ý proces v těle matk y, kter ý má řadu r ysů nemoci a tradičně je spojen i s rizikem úmrtí dítěte i matky.“ (24 :42) Porod je důleţitější hlavně u ţen, které rodí po prvé. V některých společnostech je schopnost ţen porodit více dětí brána za velice důleţitou. Neplodná ţena se častokrát povaţovala z a druhořadou. Z rodinného c yklu je přechod k rodičovství velice důleţ it ým obdobím. Sociální status ţ en y je historick y těsně sváz án s mateřsk ým statem. I v dnešní době tento pohled stále v určité míře platí. Na cel oţivotně bezdětnou
ţenu
se
hledí
s nev yslovenou
otázkou:
Nechce,
anebo
nemůţe mít děti? Anebo chce a mohla b y, ale nikdo nechce mít dítě s ní? (podrobněji viz 24:42). V minulosti b yl a dodnes je u přírodních národů ritualizován porod podobn ým způsobem jako nemoc a váţe se k němu někdy i „tabu krve“. Porodu předchází období těhotenství a následuje období šestinedělí. V sekularizované civilizované společnosti se pozornost přenesla na samotn ý porod, kter ý je cháp án především ve f yz iologické rov ině, stal se předmětem lékařské a sociální péče, b yl zbaven atmosfér y intimit y, v yjmut
z kompetence
rodin y.
Jednou
z diskutovan ých
otázek
20. a 21. století je problém, zda je porod věcí přirozenou, nebo zda je nemocí. (podrobněji viz 24:43) Neţ
začneme
více
roz ebírat
klasickou
medicínu
(porod y)
a
alternativní, v krátkosti definujeme fáze porodu. V dalším textu se dané pojmy uvádějí, a proto povaţujeme za důleţité jejich přiblíţeni.
41
7.1. Fáze porodu Porod probíhá 3 fázemi, které jsou nazvány doby porodní, pak následuje doba poporodní, která se někd y naz ývá čtvrtá doba. První doba porodní – otevírací fáze „První doba porodní začíná pravideln ými kontrakcemi děloh y a končí úpln ým roz evřením (zaniknutím) brank y.“ (3:195) První doba porodní je fáze porodu, při níţ dochází za pomoci děloţních stahů k otevírání a zkracování děloţního hrdla aţ do úplného zániku a v ytvoření
souvislého
porodního
kanálu.
Je
započata
hormonem
ox ytocinem. Doba mezi stah y se postupně zkracuje a délka stahů prodluţuje, přesné časové parametry jsou však u kaţdé ţeny jiné. První doba porodní trvá zhruba 10-12 hodin u prvorodičky a 6–8 hodin u vícerodičky. (podrobněji viz 3:195) Druhá doba porodní – vypuzovací fáze Druhá doba porodní je dobou v ypuz ování dítěte z děloh y. Ţena cítí děloţní stahy a silné nucení na tlačení. Je tedy zřejmé, ţe druhá fáze porodu představuje největší zatíţení jak pro matku, tak i pro dítě. (podrobněji viz 34:196) Je -li dítě v poloze záhlavím, dochází nejdříve k porodu hlavičk y, poté ramínek a zb ytku tělíčka, je -li dítě v poloze koncem pánevním, v ychází nejdříve z ade ček a noţičk y. Délka druhé doby porodní závisí na více faktorech. Schopnosti rodičk y v ypudit dítě, velikosti plodu, pravidelnosti a intenzitě stahů atd. (podrobněji viz 3:195-196) Třetí doba porodní – porod placenty Úlohou při třetí době porodní je odloučení placenty od stěny děloh y a spolu s pupečníkem a plodov ými obal y j ejí v yloučení ven. Tento proces umoţňují poporodní stah y děloh y, které z ačínají těsně po porodu dítěte. (podrobněji viz 3:196)
42
Čtvrtá doba porodní – doba poporodní Čtvrtá doba poporodní začíná porodem placenty a končí zhruba za 2 hodiny. Po tuto dobu leţí rodička na porodním sále, ošetřuje se porodní poranění, sleduje eventuální krvácení a rodička se zotavuje po porodu. Je-li rodička i novorozenec v dobrém stavu, zůstávají spolu. (podrobněji viz 1)
7 . 2 . M e d i c í n a – k l a s i c ká x a l t e r n a t i v n í „Lékařství nebo medicína (z lat. ars medicina, umění léčit) je věda o zdraví, stavech a chorobn ých procesech člověka , o způsobech léčení a předcházení nemocem. Úkolem tohoto vědního oboru je chránit a zlepšovat zdraví lidí. Úzce navazuje na biologii. Opírá se o poznatk y biologie, chemie, f yz ik y a stále více se prosazuje také informatika.“ (46)
7.2.1. Klasická medicína „Pojmem klasická medicína se obvykle označují takové obor y, které
v yuţívají
postupy
a
metody
v yučované
na
lékařsk ých
fakultách. V ychází se z přírodovědné tradice. P oznání v medicíně se částečně opírá o pozitivizmus, nicméně hlavním vlivem je racionální skepticizmus. Hlavním kritériem pro zařazení nové metodiky do praxe
je
prokázání
účinnosti
souborem
postupů
zaloţen ých
především na moderní induktivní logice, ted y na v yuţ ití statistik y. Soubor těchto postupů se označuje jako Evidence Based Medicine (medicína zaloţ ená na důkazech).“ (4 6) Někd y tak é naz ývána jako konvenční, hlavní, vědecká medicína. „Konvenční medicínou se rozumí vědecky podloţené pos tupy školské západní medicínské nauky a praxe.“ (23:15) Klasická medicína se dělí na mnoho teoretick ých a praktick ých disciplín. Např. chirurgie, zubní lékařství, patologie, imunologie, pediatrie, onkologie, gynekologie a porodnic tví atd. 43
Klasický porod (lékařsky vedený porod) = „akt porození dítěte, kdy se rodička podřizuje potřebám zdravotnického personálu, který ji preventivně léčí, a to většinou bez ohledu na její aktuální zdravotní stav.“ (46)
7.2.1.1. Lékařsky vedený porod Lékařsk y
vedený
porod
se
na
území
ČR
začal
pouţívat
po
1. světové válce, a to jako termín, ale i jako praxe. Ta spočívala v ur ychlení
porodu
a
tlumení
bolesti
medikamenty a
invazními
technikami. Tento způsob má zajistit bezpečnost rodičky a plodu, dík y pr eventivním činnostem lékaře za účelem eliminace moţn ých komplikací s minimaliz ací bolesti. Dan ý způsob vedení porodu b yl umoţněn bolestí
rozvojem a
objevem
ox ytocinu
sterilizace,
u r ychlení
pro
uskutečňovat centrech.
porodnické
se
začaly
pro
aseptick ých
porodu.
v domácnostech,
Rodičky
analgezie
zákroků
Neb ylo
nebo více
tlumení
v
ho
mal ých
soustřeďovat
porodních a
účinku
však
moţno
porodnic k ých do
nemocnic.
(podrobněji viz 12:14-15) Důleţit ým argumentem pro umístění porodů do nemocnic b yla ochrana
rodiček
i
novorozenců
před
hygienicky
z ávadn ým
prostředím. Dále šlo o zajištění bezpečnosti rodičky i dítěte díky koncentraci
specialistů.
Nejdůleţitějším
však
b yl y
statistické
ukazatele prudkého sníţení mateřské i perinatální úmrtnosti po přesunu rodiček do porodnic. (podrobněji viz 12:15) Aktivní lékařsk ý porod se uch ytil nejenom v ČR , ale také ve většině jin ých států euro -americké civilizace a spočíval v aplikaci analgetik a předporodní předoperační přípravě, upoutáním rodičky do polohy vleţe na porodním stole, izo laci od jiných lidí neţ zdravotnického personálu, z achováním sterilit y, aplikaci ox ytocinu, eventuelně provedení episiotomie na konci druhé doby porodní a pouţíváním fetálního monitoringu (někdy kontinuální). (podrobněji viz 12:15) 44
„Začíná to okamţikem, kd y se ţena s podezřením na graviditu dostaví k lékaři. Od okamţiku, kd y je gravidita lékařov ým úředním stvrzením
ověřena,
stane
se
ţena
objektem
dispenzarizace
(soustavné zdravotní péče).“ (18:51) Takhle popisuje J. Kapr a B. Koukola začátek těhotenstv í. Ţena je pak evidována, stává se určitou
poloţkou
prohlídk y.
Také
v seznamu je
objektem
a
chodí
na
zdravotní
pravidelné
v ýchov y
lékařské
(ţivotospráva,
h ygienické náv yk y, poučení jak se starat o dítě apod.) Postupně se zavadí různá ultrazvuková, genetick á a jiná v yšetření , začala se formulovat „rizikov á“, patologick á a f yziologick á těhotenství. J. Kapr a B. Koukola charakterizují lékařsky vedený porod a jeho děj následovně: „Při vlastním porodu se pozornost opět soustřeďuje na f yziologickou stránku proces ů, které se t ýkají v ýlučně ţen y. Děj porodu je koncipován a organizován jako gynekologická operace. Odehrává se zpravidla na operačním sále za přítomnosti specialistů, pod
reflektory
koncentrovan ými
na
operační
pole.
Rodička
je
dezinfikována, sl yší komentá ře sester a lékařů v odborném jaz yce, kterému
nerozumí.
Mnohdy se
uţívá
medikace,
někdy částečné
narkóz y, nastřihuje se a potom z ašívá perineum, vše v e sterilním prostředí operačního sálu, bez moţnosti do průběhu zasáhnout , nebo dokonce v yslovit se pro alt ernativní řešení. Po naroz ení dítěte je přestřiţen
pupečník
a
novorozenec
je
ur ychleně
převáděn
na
ok ysličování krve dýcháním. Donedávna b yl matce z pravidla jen ukázán a odvezen na novorozenecké oddělení. V tomto schématu je z mnoha
důvodů
pochopitelně
pří sně
v yloučena
přítomnost
příbuzn ých i jakékoliv laické osob y. Na z ačátku první dob y porodní je ţena zpravidla odvezena do porodnice a zachází se s ní jako s pacientem. Je administrativně přijata, prohlédnuta, je jí přiděleno lůţko, nemocniční oděv a především končí její kontakt s manţelem a rodinou.“ (18:51-52) Je nutné konstatovat, ţe průběh porodů probíhá v čase změnami a dnes se jiţ mnoho ze zmíněn ých rutinních z áleţitostí v porodnici neprovádí. Také záleţí na konkrétní porodnici, proto ţe v kaţdé z nich jsou určité nuance. 45
Lékařské vedení porodu (někd y tak é naz ývané klasick é) budeme pro potřeby této práce chápat jako vedení porodu lékařem,
poloze)
nebo
porodní
asistentkou
(v konkrétní
v porodnici,
kteří
postupují podle postupů lege artis a eventuální pou ţití porodnické analgezie. Jakékoliv jiné odlišnosti v daném postupu, místě porodu, nebo délky hospitalizace budeme povaţovat za alternativní druh porodu.
Alternativní medicína
7.2.2.
Altern ativa, nebo alternativn í jsou v ýraz y, které se od 90. l et minulého století u nás často objevují a to nejenom v pojednáních o ţivotním
způsobu/st yl u,
ale
také
v jin ých
oblastech.
A
to
jak
v publicistické, tak i v odborné (sociologické) úrovni. Souvislost se nejčastěji ukazuje s ţivotním prostředím (ekologický-alternativníţivotní st yl) a se z dravím (zdrav ý ţivotní st yl, vazba na alternativní medicínu). Definování zdravého ţivotního st ylu není jednoduché. Pokud se budeme drţet definice WHO „Zdraví je stav úplné f yz ické, duševní a sociální pohody a nejen nepřítomnost nemoci.“ ( 45), pravidla norm y a doporučení se budou t ýkat tří okruhů. První jsou zásad y t ýkající se biologického organismu člověka, které se spojují nejčastěji
se
vztahuje
na
zdrav ým
ţivotním
psychické
v nemocnicích)
a
třetí
stylem.
zdraví okruh
Druhý
člověka
zásad
se
okruh
zásad
se
(často
kritizováno
vztahuje
k pravidlům
týkajícím se sociálního ţivota člověka. (podrobněji viz 7:118 -119) Realita
zdravotnické
praxe
v různých
zemích
je
dnes
velice
heterogenní a samotn ý pojem alternativní medicín y má v různ ých zemích
odlišný
obsah.
Většina
péče,
běţně
označované
jako
alternativní, je posk ytována jako doplněk léčb y vědecké a jsou to také lékaři, kteří absolvují kurz y akupunktur y, homeopatie, tradiční čínské
medicíny
apod.
Někdy
se
daná
medicína
naz ývá
taky
nekonvenční, opírající se tradici. (podrobněji viz 23:15) Hlavní dělícím znakem mezi školskou a nekonvenční medicínou je skutečnost přírodovědeck y akceptovatelného teoretického v ysvětlení 46
mechanismu
účinku
a
jeho
spolehlivé
experimentální
ověření.
V současné době převládá konsensus, ţe je účelné rozlišovat mezi vědeckou
medicínou
(zaloţenou
na
důkazu)
a
nekonvenční
medicínou, opírající se o tradici. Někteří lékaři však namítají a říkají, ţe neúčinné (někdy také neprověřené) postupy nemají právo se naz ývat medicínou a jsou je nom alternativou k medicíně, kterou lidé hledají, kd yţ naráţ ejí na limit y moderní medicín y. (podrobněji viz 23:15) Alternativní porod = „akt porození dítěte, kdy se zdravotnický personál řídí přáním rodičky a jejím aktuálním zdravotním stavem. “ (34) V dalších podkapitolách se budeme víc zaobírat nejznámějšími a také
nejpouţívanějšími
alternativními
porod y.
Je
to
důleţité
z důvodu lepšího pochopení a rozlišování moţn ých variant porodu.
7.2.2.1. Porod podle Frederika Leboyera Francouzsk ý porodník Frederick Lebo yer ve své publikaci z roku 1974 „Porod bez násilí” kritizuje dosavadní způsob porodnické péče, který je podle něho plný stresujících vlivů na ţenu i na plod a novorozence. Cizí a neklidné prostředí porodníh o sálu, pohled na zdravotnickou techniku, neosobní přístup zdravotnického personálu, hluk, ostré osvětlení v yvolávají neklid rodičk y. Novoroz enec je podle
Lebo yera
stresován
zejména
drţením
za
dolní
končetiny
a polohou hlavou dolů, změnou prostředí, přerušením pupečníku a světlem, dále chladem i dalšími vnucen ými polohami. Údajně proto pláče a má v ystrašen ý v ýraz . F. Lebo yer navrhl a ve svém ústavu taky
zavedl
postup
sniţující
stresové
a novorozence.
47
vlivy
na
rodičku
Metodika porodu podle Lebo yera je rozdělena na porodnickou a neonatologickou část. Část porodnická: Ps ychologická příprava matk y – citov ý vztah k dítěti, v ysvětlení přístupu k dítěti, masáţ zádíček (jemn ými peristaltick ými vlnami shora dolů, ruce se střídají, jedna plynule navazuje na druhou); Ticho – s matkou hovořit co nejméně, všechn y pok yn y a uklidňování pronášet velmi tlumen ým hlasem, klidně, jemně, po porodu dítěte ani slovo, v nutnosti nezvučný šepot; Trpělivost – pomalé, něţné poh yb y, ps ychická i f yzická relaxace porodníka, dostatek času, ţádná intervence, jen sledování ozev; Pozornost a naprosté soustředění – porod zcela absorbuje pozornost okolí, zapomíná se na čas, ztotoţnění s dítětem, okolí má vnímat kaţdý detail; Technika – prsty do axil, nesahat na hlavičku, dítě ihned poloţit matce na břicho do polohy v klubíčku, na bříško nebo n a bok, nechat dotepat pupečník do konce (to trvá 7 i více minut, je nutné sledovat jeho pulsaci), po sejmutí dítěte om ýt matce břicho a ruce. Část pediatrická: Pečlivé pozorování začátku d ýchání , dítě se nestimuluje, neodsává se odcházející plicní tekutina, sleduje se barva a chování dítěte; neudělá-li to matka sama, vedou se její ruce k masáţi zádíček, na nic se nespěchá, zásadně se nemluví! jakmile
dítě
začne
uvolňovat
ručky
a noţk y,
pomáháme
mu:
poloţíme dítě na bok – jednu ruku v ysoko na záda, druho u pod zadeček, obracíme velmi něţně, pomalu, se stálou oporou zad dítěte; po dotepání pupečníku porodník oddělí dítě a porodní asistentka uloţí dítě do vaničky s teplou vodou (38–39 °C), dítě pokládá do vody podle reakce nadvakrát či natřikrát a nechává je ve vodě do 48
úplného
uvolnění.
Otec
nebo
porodní
asistentka
dítě
ve
vodě
podpírá; porodní asistentka dítě zvedne z vody opět nadvakrát či natřikrát (podle
projevené
nelibosti)
a poloţí
je
do
nahřáté
osušk y,
na
boku, ve flexi; dítě se poloţí na bok na v yh řát ý stůl, stále se podepírají záda, končetin y musí mít moţnost poh ybu; ošetříme pupečník a osušíme dítě; teplo, šero! dítě se poloţí matce na břicho , hlavičkou k levému prsu, aby sl yšelo její ozv y. Ponechá se volná aktivita matce i dítěti, mlčí se, jen se pozoruje, eventuálně se jemně pomáhá při pokusech o přisátí; dítě se uloţí do teplé plen y, zváţí se na boku, velmi jemně se zabalí do tepl ých plen (i hlavička) a uloţí se na post ýlku k matce. Délka dítěte se neměří, nekredeizuje se (desinfekce očních spojivek novorozenců jako prevence očních zánětů), dítě se jen označí; po odvezení matky ze sálu se současně s ní překládá na pokoj šestinedělí i dítě (rooming) – očistná koupel, kredeizace. Délku dítěte a obvod hlavy měříme aţ při propuštění. (podrobněji viz 31) Na této metodě bývá kritizován pozdější podvaz pupečníku.
7.2.2.2. Porod do vody Porodem do vod y m yslíme takov ý způsob vedení porodu, kd y v ypuzovací
fáze
2.
doby
porodní
probíhá
pod
úrovní
hladin y.
(podrobněji viz 1) Úkolem porodní asistentk y je zach ytit miminko u dna van y a bez e spěchu během několika sekund ho v ynést na hladinu do náruče mamink y. Pupeční šňůra stále z ásobuje dítě k yslíkem. Jakmile se dostane hlavička na vzduch, děťátko se poprvé nadechne a začne křičet. 49
Do vod y můţ e rodit rodička, která má f yziologick y probíh ající těhotenství s jedním plodem v děloze v poloze podélné hlavičkou a jedná se jiţ o ukončen ý 37. t ýden těhotenství. Porod
do
vody
je
kontraindikován,
pokud
nastane
jakákoli
patologie v průběhu první nebo druhé dob y porodní, kd yţ odtéká zkalená
plodová
voda,
kd yţ
se
zavede
a
aplikuje
epidurální
analgezie, dále při infekci rodičky (např. hepatitis, HIV, atd.), nebo pokud je očekáván porod miminka s váhov ým odhadem kolem 4 kg. Největším přínosem porodu do vody je tišení porodních bolestí. I kd yţ jsou reakce ţen na vodu individuální, vesměs jsou pozitivní. Blahodárně také působí, kd yţ rodička tráví první dobu porodu ve sprše. Ve vaně se daný dojem ještě umocní a ţena pocítí úlevu od bolesti. Teplá vod y podporuje uvolnění po f yz ické i ps ychické stránce. I
daná
moţnost
porodu
je
diskutována
a
má
nejen
svoje
příznivce, ale také odpůrce. Za zápor je povaţován porod v „ne příliš čisté vodě“ (odchod očistků) a oz ývají se také hlas y, ţ e novorozenec průchodem porodních cest má stlačený hrudník, tím pádem můţe dojít k nadechnutí jiţ pod vodní hladinou (pasivní nadechnutí). Další kritikou je nemoţnost chránění hráze a tím pádem zabránění jejímu natrţení.
7.2.2.3. Michel Odent Michel
Odent
byl
inspirován
zkušenostmi
z vojenské
sluţby
v Africe, kde měl moţnost pozorovat snahu af rick ých ţen rodit ve stoje, nebo v sedě a také b yl inspirován prací F. Lebo ye ra. Na roz díl od něj se více zaměřuje na rodící ţenu, přisuzuje jí aktivnější roli. Odent kritizoval moderní lékařské metod y, jako je ultrazvukové v yšetření, trval ý C TG monitoring nebo epidurální analgezie.
50
Jeho hlavními zásadami při vedení jsou: -
navázání
kontaktu
personálu
a ţeny jiţ
během
těhotenství,
seznámení ţeny s prostředím, -
intimní, klidné prostředí při porodu, soukromí, teplo, ticho, přítmí,
-
porod s minimálními zásahy d o porodního děje, bez stimulace,
-
podpora instinktivního chování rodičk y, svoboda matk y dělat hluk
a
rodit
v jakékoliv
poloze,
podpora
důvěry
ţeny
ve
spontánní děje, ponoření se do děje, sklonění do sebe, -
v yz d v i h u j e
úlohu
rozhodující
vliv
empatické na
porodní
spontánní
asistentk y,
průběh
porodu,
která
má
předávání
hodnotn ých informací, pouţívá intuici, inspiraci, -
relaxace v teplé lázni, porody do vody
-
účast otce u porodu není jednoznačná (popisuje i t yp y muţů, kteří působí na porod rušivě). (podrobněji viz 3 5:51)
7.2.2.4. Přirozený (normální) porod Koncepce „přiroz eného porodu“ je radikálním v yústěním kritik y modelu lékařsky vedeného porodu.
Tento termín zpopularizoval
M. Odent svou knihou „Přirozený porod“. Pod názvem “přirozen ý” porod nebo “natural childbirth” s e skr ývá způsob vedení porodu, kdy se nepodávají bolest utišující prostředky a nejsou prováděny jakékoli jiné nepotřebné zásahy (např.: dirupce vaku blan, v yvolávan ý porod atd.). S myslem je snaha minimalizovat ovlivnění dítěte. Tento směr b yl logick ým v yús těním situace na konci první poloviny 20. století, kdy vznikal u porodníků pocit, ţe porodní bolesti lze zvládnout pouţitím potentních analgetik (morfin, pethidin). A tak jiţ v roce 1942 organizovaly ţeny demonstraci za “přirozen ý porod”. Jednalo se o v ýz v u k zohlednění ps ychologick ých 51
a f yzick ých potřeb těhotné ţen y během porodu a její aktivní účasti na tomto nejv ýše fyz iologickém procesu. (podrobněji viz 28) Zastánci světové
přirozených
zdravotnické
porodů
se
organizace
opírají
WHO,
hlavně
která
o
doporučení
definuje
normální
porod takto: „Normální porod definujeme jako: spontánně v yvolan ý, s nízk ým rizikem na počátku porodu, které je neměnné během celé I. i II. doby porodní. Dítě se narodí spontánně v pozici hlavou napřed, v období mezi ukončen ým 37. a 42 . týdnem těhotenství.“ (40:4) Po porodu jsou matka i dítě v dobrém stavu. Cílem péče je zajistit dobré zdraví matky a dítěte s minimální moţnou mírou intervence, která je indikovaná pro bezpečí matky a dítěte. Tento přístup nutně vede
k závěru, ţe
při
normálním
porodu
by pro intervenci
do
přirozeného průběhu měl existovat opodstatněný důvod. (podrobněji viz 28) Diskutovanou otázkou však stále zůstává, které intervence jsou a nejsou opodstatněné a jestli doporučení WHO platí celosvětově (přece
jen
jsou
rozdíly
a
ne
jenom
v zdravotnické
péči
mezi
krajinami třetího světa a zb ytkem světa). V tom se liší zastánci jednotliv ých směrů. Mezi velice diskutované „ rutinní“ praktik y patří kl yst ýr, holení, zavedení kan yl y, poloha u porodu, aplikace léků atd. Přesto se všichni shodnou, ţe by ţena měla mít co nejvíce přesn ých a jasn ých informací, které podávají objektivní, realistick ý pohled na problematiku porodu, porodních bolestí a narození dítěte. Je třeba připustit velkou variabilitu moţností, které mohou během porodu
nastat.
eventualit y,
Kaţdá
které
ji
ţena mohou
by
měla
během
překvapena např. intenzitou kontrakcí.
52
b ýt
připravena
porodu
potkat,
na
moţné
aby
neb yla
7.2.2.5. Porod doma „Porod, který neprobíhá v porodnici za přítomnosti lékařů, ale v domácím prostředí, zpravidla za přítomnosti porodní asistentk y.“ (34) Výhody porodu doma Je několik zřetelných v ýhod, kd yţ dítě ţena rodí doma, např íklad pocit bezpečí pramenící z vědomí, ţe je v důvěrně známém prostředí a má úplné soukromí, které si v yţaduje. Její partner můţe při po rodu sehrát integrující úlohu a m ohou být při tom i další souroz enci. Ţena má u porodu rozhodující slovo. Doma se také nemusí obávat předsudků a toho, co je a co není normální. Během porodu bude u ní stále stejná porodní asistentka a nikdo ji po porodu neod dělí od dítěte
ani
od
zdravotnického soukromou
partnera.
V yhne
personálu a
záleţitostí.
se
dalších
Rodička
má
také
riziku
nákazy
rodiček. Narození vlastní
kontrolu
od
dítěte je nad
cel ým
děním. (podrobněji viz 43:23-24) Nevýhody porodu doma Lékaři jsou jen výjimečně nakloněn i porodu doma , a to hlavně z důvodu bezpečnosti matky i dítěte. Komplikace, které m ohou při porodu
doma
nastat,
diagnostikovat, v yloučit
ani
ani
při
není
moţné
ošetřit.
Přitom
f yziologick y
při některé
pro bíhajícím
porodu
100%
komplikace těhotenství.
ani nejde
Jedním
z největších nebezpečí pro matku je masívní krvácení po porodu placent y. Také nelze přehlíţet r ychlost, s jakou je někd y třeba zakročit při oţivování novorozence. Jako komplikaci tedy můţeme vidět určitou moţnost přesunu rodičky v průběhu porodu do porodnice. Dále rodiče mají na starosti některé povinnosti, o které by se postarala porodnice, rodiče se po porodu
musí
Nev ýhodou
hned je
postarat
také
to,
ţe
o
vlastní
stravování
pojišťovna
porody
(podrobněji viz 43:24)
53
a
domácnost.
doma
nehradí.
Zastánci
porodu
doma
uvádějí,
ţe
ţena
je
zbavena
strachu
a úzkosti z e zdravotnické technik y, ţe okolí, na které je zv yklá, ji uklidňuje a dává jí pocit jistot y. V její blízkosti jsou pouze lidé , které zná a porod neprobíhá rutinně jako v porodnici. Odpůrci však tvrdí, ţe touha zůstat doma během porodu není rozumná a moţnost porodních komplikací i při bezproblémově probíhajícím těhotenství je příliš v ysoká, neţ ab y mohla b ýt podceněna. (podrobněji viz 34) Holandsko
je
země,
která
je
často
uváděna
ve
spojitosti
s moţností rodit doma. Jak jsem jiţ uvedla v ýše, porod y doma tam probíhají ve větší míře neţ jinde v Evropě. Zastánci porodů doma danou zemi v yz dvihují a ukazují na v ýhod y dané moţnosti. Odpůrci zase
říkají,
ţe
ani
lékaři
v Holandsku
nejsou
spokojeni
s komplikacemi a úmrtím dětí i matek v domácnosti a nesouhlasí, ab y jejich země byla v yuţívána jako příklad návratu k domácímu porodnictví. Jak
informuje
UNIPA
(Česká
asociace
porodních
asistentek),
porody doma probíhají po celé České republi ce. Některé ţeny rodí doma sam y, jiné z ase pouze s pomocí dul y. Většina porodů doma j e však vedena porodními asistentkami. V následující tabulce můţeme vidět, jak jejich počet postupně roste. Dané údaje však nemůţeme brát jako kompletní. Jsou pouze orienta ční, protoţe zde nejsou uvedeny všechny porody probíhající v domácím prostředí.
54
Tab. 1 V ývoj počtu porodů doma v letech 2000 – 2008
Pramen:
UNIPA,
Zpráva -Dotazník
UNIPA
o
porodech
mimo
zdravotnická zařízení. Dostupné z www: http://www.unipa.cz/index.php?option=com_content&task=blogcateg or y&id=23&Itemid=60, uprav eno: Andrea Mrázová Ještě b ych om rádi na závěr kapitol y připomněl i, ţ e porod y doma musíme rozlišovat také na základě toho, jestli si ho ţena zvolila dobrovolně a plánovaně (plánovaný porod doma), nebo se jednalo o neplánovan ý porod doma (překotn ý), nebo jinde mimo porodnici.
7.2.2.6. Ambulantní porod „Ambulantní porod znamená, ţe ţena odchází s dítětem několik (2-24) hodin po porodu, který se odehrává v porodnici, domů.“ (34) Je to jak ýsi mezistupe ň mezi klasick ým porodem v porodnici a domácím
porodem.
Podmínkou
pro
toto
brzké
opuštění
zdravotnického z ařízení je bezproblémov ý f yziologick ý porod a nekomplikovaný zdravotní stav matky a novorozence.
55
Výhody ambulantního porodu. V ýhodami ambulantního porodu je r ychlejší začlenění dítěte do rodiny a také, ţe šestinedělí probíhá ve známém domácím prostředí (s tím souvisí i další v ýhod y, které jsem popsala u porodu doma). Je tady niţší riziko nozokomiální nákazy a matka s dítětem se dříve přizpůsobí svému reţimu. Nevýhody ambulantního porodu. Nev ýhodou ambulantního porodu je, ţe na matku jsou kladen y větší f yzické nárok y (starost o novorozence, domácnost a případně i starší děti) neţ v porodnici, kde můţe v případě potřeby dítě svěřit sestrám z novorozeneckého oddělení. Také ne všichni pediatři jsou ochotni převzít dítě do své péče po ambulantním porodu. Je to důleţité hlavně z důvodu nutn ých v yšetření a screeningů, které jinak probíhají v porodnici při delší hospitalizaci. V někter ých z emích je daná moţn ost porodu moţná, protoţe je tomu
s ystém
lépe
nastaven
a
je
zajištěna
poporodní
péče
v domácnosti jak o matku, tak o dítě. U nás se k dané moţnosti většina porodníků a pediatrů staví odmítavě. Odvolávají se na metodick ý pok yn MZ ČR, kter ý doporučuje, ab y n ovorozenci zůstali pod dohledem lékařů alespoň prvních 72 hodin. (podrobněji viz 34)
7 . 3 . P o l o h a r o d i č ky u p o r o d u V současnosti probíhá diskuse kolem horizontální polohy porodu stále více a více. Rozebírají se její klad y, zápor y, důvod y zavedení, pouţívaní
a
případného
minimalizování,
nebo
dokonce
zrušení.
Někd y je důvodem volb y alternativního porodu ze stran y rodičk y. Proto povaţuji za důleţité přiblíţení historie a důvody zavedení této poloh y. Horizontální polohy rodičky při porodu se v západní společnosti uţívá
asi
200
let.
Předtím
b yl y 56
rozšířeny
polohy
vzpřímené.
I horizontální polohy však doznaly v posledních 100 letech změn (poloha na boku, zvednuté z áda). Proč došlo ale k této v ýraz né změně?
Proč
byla
poloha
vertikální
nahrazena
horizontální?
Nejspíše se na tom podepsal konflikt mezi porodními bábami a chirurgy
(lepší
operativní
přístup)
a
také
vliv
francouzské
porodnické praxe. Pokud se podíváme trošku do minulosti, nebo na porody ţen primitivních kmenů v Africe, na Nové Guinei a v Austrálii, zjistíme, ţe zde ţeny rodí v poloze “na bobku”, vkleče nebo vpolosedě, přidrţovány pod paţemi
na
t yčích
paţemi mezi
pomocnicemi, strom y.
někde
dokonce
Také v yobrazení
zavěšeny
na indick ých,
čínsk ých a japonsk ých malbách ukazují ţ en y rodící vsedě nebo vkleče. I obraz y evropsk ých malířů ze středověku z názorňují rodící ţenu vsedě nebo vpolosedě. Lékař Jacques Guillemeau začal hájit horizontální porodní polohu z důvodu většího pohodlí pro ţenu, zlehčení porodu a také kvůli porodnick ým operacím (postupně z avádě n ým). Lůţko začali lékaři p o u ţ í v a t n e j e n o m u p a t o l o g i c k ý c h , a l e i u f yz i o l o g i c k ý c h p o r o d ů . Ještě větší vliv na zavedení polohy vleţe se připisuje Mauriceauovi, i kd yţ dával přednost spíše poloz e v polosedě. Ve své knize tuto polohu doporučuje jako pohodln ější jak pro rodící ţenu, tak pro porodníka. Také ovlivnil vnímání těhotenství a porodu jako nemoci. Tvrdí, ţe těhotenství je „nádor břicha“ zapříčiněný dítětem. T ím definoval všechny porody jako nutně patologické a abnormální, coţ neponechalo pro porodní báby (mohou se věnovat jen porodům f yziologick ým) ţádn ý prostor. Změna poloh y pak b yla přirozen ým důsledkem této koncepce. Někteří autoři dále uvádí, ţe vliv na porod vleţe měla také porodnická analgezie, která znemoţňovala rodičce aktivní účast při porodu, coţ v yţ adovalo, ab y rodička leţela na posteli. Porodnická anestezie se však začala pouţívat o přibliţně 200 let později. (podrobněji viz 44:27-28)
57
V ýběr poloh y je dnes také hodně diskutovan ý. Odpůrci různ ých alternativních poloh u porodu říkají, ţe sna ha po alternativních polohách často nebere v úvahu riziko rozsáhl ých poranění pochv y a hráze,
ani
následné
poruchy
konti nence
moče
a stolice.
(podrobněji viz 34) Příznivci zase zastávají názor, ţe ţena by měla mít moţnost v ybrat si v závěru polohu, která j i v yhovuje a ve které se nejlépe tlačí u porodu. Odmítají, ţe by to mohlo vést k větším porodním poraněním hráze neţ při „klasické poloze“.
7.4. Otec a další rodinní příslušníci u porodu Jako velice důleţitá se ukáz ala přítomnost příbuzn ých u porodu, hlavně otce, v tak kritické ţivotní situaci. J. Kapr a B. Koukola tvrdí, ţe „Tím b yla zahájena celá moderní etapa ps ychologick ýc h intervencí při porodu, kterou dovrši l vstup otce na porodní sál.“ (18:53) Za první doloţenou se povaţuje účast otce při porodu v malé porodnici v Texasu v roce 1945. S ystematické pokus y jsou datován y mezi lety 1949 – 1957 v Seatlu v USA (neuvaţujeme-li i dávnou minulost, či účast v ynucenou okolnostmi) . (podrobněji viz 1 8:53) U nás ještě před 20 let y neb ylo m yslitelné, ab y b yl otec pří tomn ý u porodu, a v někter ých
porodnicích to platí
i dnes. Ve většině
nemocnic je však daná moţnost jiţ ne jenom povolena, ale také vítána. Jak dále v ypl ynulo z našeho výz kumu, rodičk y velmi oceňují tuto moţnost a kaţdá si plánuje vzít někoho do porodnice. Nejčastěji je to právě partner (manţ el) a v případě, ţ e z jak ýchkoli důvodů nemůţe,
nebo
„nechce“
b ýt
přítomen,
přicházejí
v úvahu
další
rodinní příslušníci. Od
partnera
se
hlavně
očekává
jeho
ps ychická
podpora.
Nezanedbatelná se jeví i jeho úloha prostře dníka mezi rodičkou a zdravotnick ým
personálem.
Dnes 58
jiţ
není
problémem
sehnat
potřebnou
literaturu
(například
od
pro
Penny
tatínky
Simkinové:
o
jejich
Partner
asistenci u
porodu.)
u
porodu
Častokrát
doprovází partner i rodičku na předporodní kurz y, kde se tak é dovídá o svém „místě a povinnostech“ u porodu. Porod a narození dítěte je v „ţivotě rodiny vrcholnou událostí.“ (18:51) Podobně ji vnímají oba partneři, širší rodiny, příbuzní i sociální okolí. Všichni se na danou událost ch ystají , společně ji proţívají a oslavují. Je to vrcholní události nejenom ţ en y, ale také otce dítěte. Rodina jiţ není pouze dvoučlenná, ale rodinou v pravém slova
sm ysl u
(kompletní).
Vztah
dvou
lidí
se
v ýr azně
změní.
Prioritou (hlavně pro ţenu) se stává péče o dítě a tomu podřizuj e veškerý svůj čas. Jako kritický pohled můţeme vzít názor Ivana Illiche. Kritizuje moderní v ývoj , protoţ e podle něho připravuje lidi o schopnost samostatného jednání. Modernizace vede v Illichově pojetí k tomu, ţe lidé ztrácejí své tradiční dovednosti, jejich zdraví se tak stává závisl ým na lékařích (jejich definicích) . R ůzné situace se převádí na medicínky problém a tím jakoby pouze technologický problém. Pokud b ychom tu to kritiku přijali za svou a porod b y chom brali jako f yziologickou záleţitost, je př ítomnost otce a dalších rodinn ých příslušníků u porodu pouz e přirozené v yústění. Měli bychom ţenu povaţovat za zdravou a porod mimo porodnici za „přirozený“. (podrobněji viz 9:400)
7.5. Porodní plán Jako
určitou
alternativu
můţeme
povaţovat
i
porodní
plán.
Předtím ţena mohla v yjádřit svůj názor, námitk y, nebo postřeh y týkající se svého porodu pouz e ústním podáním. „Porodní plán je písemn ý seznam poţ adavků a přání rodičk y, které by chtěla
dodrţet
při
svém
porodu.
Tento
dokument
v yjadřuje
postoje rodičky k porodu a k péči o narozené miminko.“ (27) 59
Porodní plán usnadňuje komunikaci mezi rodičkou a personálem porodnice.
Lékař
a
porodní
asistentka
se
z
porodního
plánu
seznamují s úm ysly ţ en y a jejího partnera. Tvorba porodního plánu pomůţ e utřídit jejich představ y, p ostoje a přání. Některé porodnice, porodní asistentky uvádí, jak by měl porodní plán v ypadat a co všechno b y měl obsahovat. Samozřejmě se liší nejenom struktura porodního plánu, ale také doba jeho odevzdání (některé porodnice ţádají spíše několik t ýdnů dopředu, někter ým stačí aţ v době porodu). Porodní plán by měl obsahovat např íklad: kdo bude přítomen u porodu, jestli by ţena chtěla porod s porodní asistentkou, nebo lékařem,
přeje-li
si
klyst ýr
a
holení
hráze,
způsob
anestezie
v případě porodu císařsk ým řez em, v jaké poloz e si přeje rodit atd. (podrobněji viz 27) Většina těhotn ých jiţ o porodním plánu sl yšela, ne všechn y však plánují si ho sepsat. Pro některé je to důleţitá součást porodu, pro jiné zase skoro
zbytečná záleţitost z důvodu nepředvídatelnost i
porodu. Jeho přínosem je rozhodně utřídění očekávání rodičky a jejího partnera a pro zdravotnický personál zase bliţší seznámení se s jejich představami.
7 . 6 . P o r o d j a k o s o c i á l n í č i n i t e l , s o c i á l n ě f o r mo v a n ý j e v Porod je v ýznamnou událostí ţivotního i rodinn ého c yklu. Je třeba na něj nahlíţet nejenom jako na f yz iologickou z áleţitost, ale také z hlediska jeho sociálního rámce. V české sociologii je porod a mateřství často zkoumáno z hlediska jeho důsledků na ţivot matky i celé
rodin y,
jelikoţ
porod
je
vnímán
jako
v ýz namn ý
mezník
v ţivotním i rodinném c yklu. Jsou anal yzován y především kariérové a statkové změn y v ţivotě ţen
i
rozdělení
sociálních
rolí
v rodině.
Z hlediska
socio-demografického je dále sledován propad v počtu naroz en ých 60
dětí nebo v ýznam prvního těhotenství a naroz ení dítěte pro uzavření manţelství. V oblasti sociální antropologie je porod chápán jako součást
rituálů
přechodu
a
kulturní
proměnná,
jeţ
nab ývá
v závislo sti na socio -kulturním rámci různ ých podob. Sociální vědci tedy tematizují porod v širším sociálním kontextu a poukazují,
ţe
je
důleţit ým
sociálním
činitelem,
ovlivňujícím
intrapersonálně, interpersonálně i společensky významná fakta. Jak b ylo jiţ uvedeno výše , status ţeny je zv ýšen porození m dítěte (splnění své role), je lépe vnímána společností neţli ţena bezdětná. Také
ţeny
samotné
povaţují
za
svoji
„povinnost“
mít
děti
a
s rostoucím věkem se objevuje stále intenzivněji (věk 30 let a více).(podrobněji viz 12:12-13)
7.7. Porod a postavení žen ve společnosti Porod je velice d ůleţitou událostí v ţ ivotě ţen y i celé její rodin y. Je to velice v ýz namná a emocionální záleţitost. Je často předmětem soukrom ých, ale i veřejn ých v yprávění a předávání z kušeností a záţitků mezi ţenami. Sam otné ţeny říkají, ţe je to téma, které je vzájemně spojuje. Porodnictví se stále více objevuje také v mediálních diskusích. Tímto se daná problematika přesouvá z r yz e soukromé záleţitosti, také do veřejné sfé r y.
7.8. Mediální diskuse o porodnictví a jeho proměnách Porod se stal součástí veřejné mediální disk use především po roce 1989. Veřejný dialog, který se v současné době vede okolo změn v českém v ymezenou
porodnictví, odborně
přitom
lékařskou
nelze
chápat
polemiku.
Je
pouze to
také
potřeb a zájmů ţenské populace i jejich sociální ochr any.
61
jako
úzce
prezentace
Bezprostředně
po
roce
1989
b yla
pozornost
médií
obrácená
k jin ým společensko -politicko -ekonomick ým aspektům ţivota ţen, které b yl y povaţ ován y za důleţitější. B yl y to například témat a týkající
se
postavení
ţen
v české
společnosti,
míry
jejich
spoluúč asti na veřejném rozhodování o celospolečensky důleţit ých záleţitostech. (podrobněji viz 12 :7) V česk ých médiích se téma porodnictví začalo více prosazovat v druhé polovině 90 let a v současné době je stále více a více probíráno. V ýz namn ým činitelem v tomto směru je soudob ý kontext kritiky biomedicíny a medikalizace moderního ţivota vůbec. Česká republika patří k zemím s nejniţšími ukazateli mateřské i perinatální úmrtnosti. Část odborné, ale hlavně laické veřejnosti nicméně stále častěji
v ystupuje
s poţadavky
na
humanizaci
porodnictví,
přehodnocení rutinních porodnick ýc h praktik a poukazuje na ne příliš dobrý přístup zdravotnického personálu k rodičkám. Některé rodičky
vnímají
danou
situaci
jako
„zbavení
svéprávnosti“
při
vstupu do porodnice. T yto poţ adavky z ačínají b ýt postupně kladen y nejenom v oblasti porodnictví, ale také v rámci celého českého zdravotnictví.
7.9. Rozdíl
mezi
porody
v západní
a
p o s t ko mu n i s t i c ké
části Evropy V západní Evropě se kritika jednostranné podpory biomedicíny a medikalizace začala objevovat jiţ v 60. letech. V České republice se objevil y první debat y aţ s dvacetilet ým odstupem. Aţ v současné době
jsou
zapojována
ţenská
hnutí
a
aktivity
do
dialogu
o
problémech spjat ých s reálně posk yt ovanou porodní péč í. Objevují se různé organizace například Hnutí za aktivní porod, přirozený porod, snaha o otevření porodního domu v Praze atd. Tato situace způsobila odklon od prosazování z měn v ýlučně seshora a přináší zásadní obrat ve vnímání matk y ve smyslu její moţnosti participovat
62
na
rozhodování
o
způsobu,
jakým
přivede
na
s vět
své
děti.
(podrobněji viz 12:8) Daná situace je však do jisté míry konfliktní, protoţe otevírá polemiku o kompetenci rodiček spolurozhodovat o záleţitostech týkajících se porodu. Mezi odbornou veřejností panuje nesoulad do jaké míry a jestli vůbec má ţena právo spolurozhodovat v oblasti, ve které není odborníkem. „Odráţí tak dlouholetou absenci občanské participace na veřejn ých z áleţitostech.“ (12 :8) Vliv občanské společnosti na způsoby posk ytování porodní péče zdůraznila jiţ na konci 80. let A. Heitlinger a označila jej jako jeden z t ypick ých znaků z ápadoevropsk ých zdravotnických s ystémů v opozici k socialistické organizaci zdravotní péče. Podle ní se jiţ tehdy vedla v západní Evropě na rozdíl od ČSSR veřejná diskuse o reformě v posk ytování porodní péče nejen mezi odborník y, ale i laik y. (podrobněji viz 12 :8) Musíme
si
však
ještě
uvědomit,
ţe
i
kd yţ
vznikají
různé
organizace a sdruţení, které se snaţí prosadit právo spolurozhodovat o porodu, ne všechn y ţen y jej chtějí v yuţít a zajímají se o danou moţnost. Jak v yplynulo z našeho v ýz kumu, některé ţeny si nem yslí, ţe
mají
potřebné
komplikací,
které
vědomosti mohou
k v yh odnocení nastat.
konkrétních
Některé
nejsou
rizik
a
s bliţšími
moţnostmi ani obeznámen y.
7.10. Genderové stereotypy v oboru porodnictví Pokud
chceme
vzít
v úvahu
moţnosti
bezpečném způsobu vedení porodu ,
účasti
na
legálním
a
nesmíme zapomenout na pevně
zakotvenou genderovou strukturu oboru porodnictví. Je to další důleţitý článek skládačky (v této problematice), který musíme vzít v úvahu. V
hierarchii
lékař/porodník,
asistentka
a
rodička
(odborné
znalosti a profesní autorita), nesou nejv yšší právní zodpovědnost z a 63
průběh
porodu
muţi-lékaři.
v tomto
Na
konto
chirurgickém genderov ýc h
oboru
ve
stereot ypů,
většině
případů
v jejichţ
zajetí
dosud přetrvává česká společnost (muţi i ţeny), dochází v rámci této specificky ţenské problematiky ke sniţování kompetencí ţen odbornic. A to jak ze stran y jejich muţsk ých kolegů, tak i laiků. Lékařk y jsou povaţován y z a hůře v ybavené jednak v lastnostmi a schopnostmi,
ale
také
řízením
komplikovan ýc h,
případně
operativních porodů. Muţ ům lékařům je také přisuzována v yšší profesní sebedůvěra. T yto vlastnosti jsou stereot ypně přisuz ované muţům nebo ţenám a jsou pojímány jako nem ěnné. (podrobněji viz 12:9) V současnosti
se
však
stále
více
dostávají
do
popředí
ţeny
nejenom jako lékařk y, ale také jako porodní asistentk y. Jak je vidět i
z našeho
v ýz kumu jsou postupně
více
a více povaţovány za
odbornice v oblasti f yziologického porodu. Porodní asistentk y mají své sdruţení (UNIPA) a některé pracují samostatně a angaţují se hlavně v oblasti přiroz en ých porodů. Stále však pro většinu ţen má v yšší status lékař -porodník.
64
8 . Vě de c ké po zn a t ky a po s t up y , j ej ic h dů le ž ito s t Vědecké poznatky a postupy jsou zákla dem pro klasický přístup (lékařsky vedený
porod).
Věda
v e spojitosti
s technikou
pomáhají
lékařům odhalovat případné komplikace , nebo rizika porodu a tím také posk ytují moţ nost jejich sníţení, nebo dokonce odstranění. Oz ývají se ale stále častěji také krit ické dotaz y, zda není oblast porodnictví přetechnizovaná. Jsou opodstatněn á početná v yšetření těhotn ých ţen? Přev yšuje přínos přístrojové technik y nad její rizikovostí? Je věda schopna řešit všechny problémy související s porodem? Dává nám f a l e š n ý p o c i t j i s t o t y? T í m , ţ e j e t e c h n i k a d ů l e ţ i t o u s o u č á s t í l é k a ř s k y vedeného porodu, stává se také součástí této kritiky a někdy také důvodem jeho napadání. Kapitola je proto důleţitá k pochopení daného rozporu.
8 . 1 . V y me z e n í v ě d e c k é h o p o z n á n í Zhruba od poloviny 20. století se začíná na vědu pohlíţet jako na sociální instituci (R.K.Merton). Na sociální podmíněnost vědeckého bádání a z ároveň i moc věd y v šedesát ých letech však poukáz al aţ T. Kuhn. „Podle T. Kuhna se vědci většinu času snaţí řešit hádanky v prostoru,
který
je
vědeck ým
přístupem.
paradigmat
řešeny
jiţ
předem
Podle
pouze
strukturovaný
něho
určité
jsou
problémy
v rámci a
jiné
převládajícím jednotliv ých zůstávají
bez
vědecké reflexe.“ (12:18) „Idea konstruování sociálního světa podle sociologie P.I.Bergera a T. Luckmanna spočívá na m yšlence, ţe to, co vnímáme jako realitu, vzniká skrze interakci člověka a společnosti, v níţ je člověk jejím produktem a ona zase produktem člověka.“ (35:18) V rámci sociologie vědy byl důraz poloţen na fakt, ţe je rozhodování vědců ovlivněno
sociálním
i
ekonomickým
kontextem.
Naléhavějším
tématem se stala moc, s níţ vědci produkují a potvrzují vlivné definice světa. (podrobněji viz 12:18 -19) 65
8 . 2 . K r i t i ka m o d e r n í v ě d y Začala
b ýt
kritizována
nerespektování
j in ých
moderní
selekce
poznávacích
vědění
moţností
zaloţená
nabízen ých
na
jin ými
lidmi, skupinami, kulturami. Spolu s moderní vědou byla napadena i koncepce modernity a důvěra v moderní společnost jako společnost jistot vůbec. Podle U. Becka je moderní společnost naopak plná rizik a různ ých nejistot
a
ty
specializace. definovaná
v ypl ývají
Nereagují rizika
jiţ
jsou
z neustále na
pokračujícího
podněty
konstruována
z vnějšího na
procesu
světa.
pomezí
Nově
jednotlivých
odborn ých specializací. Jsou definována vědeckou rétorikou, a to hlavně příčinně, protoţe industriální společnost je postavena na specializaci a důvěře ve vědeckou racionalitu, argumentaci a logiku. Rizika
mohou
být
dramatizována
ve
sm yslu
morální
v ýzv y,
zveličována nebo naopak zesměšňována. (podrobněji viz 12:19) Z hlediska sociálního konstruktivismu je v práci nahlíţeno na odlišné
sociální
definice
porodu
a
jeho
rizik
ne
jenom
mezi
zdravotník y, ale hlavně mezi matkami. Pozornost je zaměřena na jejich rozpory ohledně způsobu vedení porodu, míst a porodu, osoby vedoucí porod, na jejich argumenty a strategie. V posledních letech jiţ nejsou projednávány lékařské konstrukce vedení
porodu
jenom
mezi
odbornou
veřejnost í,
ale
také
mezi
matkami. Veřejnost ţen hraje v této záleţitosti důleţitou roli.
8.3. Vytváření rizikovosti a přirozenosti por odu Jedním
z
důvodu
rapidního
poklesu
mateřské
i
perinatální
úmrtnosti b ylo zavedení praxe lékařsk y aktivního porodu a přesun porodů do nemocnic. Jak b ylo jiţ z míněno v historii, toto období trvalo několik desetiletí a změna byla postupná. Spolu s úspěch y biomedicíny lékařsk ým
při
řešení
postupům,
komplikovan ých poznatkům a 66
případů
produktům
a
díky
novým
farmaceutického
prům yslu se upevňovala její pozice. Porod vzbuzoval strach z e smrti i bolesti, stále častěji se stával lékařsky vedenou a formovanou záleţitostí
a
kompetence
přesouval lékařů.
komplikacích
u
se
Lékaři,
porodu,
z kompetence kteří
dříve
postupně
porodních
bab
do
pouze
při
celkový dohled
nad
zasahovali
přebírali
porodem. Vzhledem ke strachu lékařů před nákazou rodičky infekcí (na začátku 19. století b yla velkou hrozbou a často důvodem úmrtí rodičky po porodu), se porody stále častěji odehrávaly tentokrát jiţ ve sterilním prostředí nemocnic. T y b yl y také místem posk ytujícím koncentraci
nejrůznějších
odborníků
a
technického
zařízení,
potřebného během komplikovaných porodů. Lékařský způsob vedení porodu vznikl na základě vnímání porodu jako rizikové záleţitosti. Rizikovost tohoto procesu b yla a je spojována s nepředvídatelností, kdy můţou komplikace nastat. Nevypoč itatelnost je vnímána jako součást porodu. (podrobněji viz 12:20-21) Spolu s rozšířením preventivních předporodních v yšetření, které vedly k redukci nejistot a rizik, došlo také ke kritice koncepce, v jejímţ pojetí je porod spíše rizikovou f yziologickou záleţitostí. Kritika „v ytvořila“ konc epci „přirozeného“ porodu. Jak jiţ b ylo zmíněno,
vedle
koncepce
přirozených
porodů
se
mluví
také
o
alternativních porodech. Odmítnutí pojmu alternativní je jednak z důvodu
určitého
neoprávněn ým,
spojení
přeci
jen
u
se
šarlatánstvím
ţen
často
takto
(i
kd yţ
často
chápaným) ,
jednak
z důvodu odmítnutí sekundární a marginální pozice. „Alternativní totiţ
označuje
dominantnímu.“
vztah (12:21)
k něčemu
jinému,
Zastánci
známému,
přiroz en ých
porodů
stabilnímu, v yzdvihují
historickou původnost svého přístupu k vedení porodu. Zatímco zastánci lékařsky vedeného porodu hovoří o rizikovosti porodu
a
zdůrazňují
rizikovost
porodního
procesu,
příznivci
přiroz en ých porodů hovoří o přirozenosti porodu a odkazují se především ke spontánním nekomplikovan ým porodům.
67
8 . 4 . D ů l e ž i t o s t v e r s u s r i z i ko v o s t l é k a ř s ký c h z á s a h ů Potkávají se zde dva úhly pohledu. Zastánci přirozeného porodu upozorňují na riz ikovost někter ých lékařsk ých z ásahů a naopak zastánci lékařsky vedeného porodu poukazují na důleţitost zásahů z důvodu moţn ých komplikací. Úspěchy
biomedicíny
v těhotenství,
není
při
moţné
samotném
popřít.
porodu,
Moţnost
nebo
r ychlé
ještě
diagnostiky
v případě komplikací a jejich řešení je určitě přínosem. Včasná diagnostika vrozených v ývojov ých vad vede k včasnému zásahu buď jiţ během těhotenství, nebo hned po porodu. Zastánci přirozeného porodu nutnost někter ých postupů odmítají. Argumentují to tím, ţe některé postupy jiţ b yl y v odborných kruzích zpoch ybněn y a to jak z jejich nezb ytnosti, tak z v ýznamu jejich preventivních
opatření.
Příkladem
můţe
b ýt
postupné
zavádění
roaming-in. Dříve b yl y matk y po porodu oddělené od novorozence , a to hlavně z důvodu rizika nákazy novorozence. Dále
b ylo toto
oddělení zdůvodňováno nutností profesionální péče o dítě za účelem r ychlého
rozpoznání
patologických
příznaků,
které
by
porodem
v yčerpaná matka -laik, a především prvorodička, nemusela zach ytit. Nakonec b yla z konstruovaná rizika v opačném sm yslu. J ednalo se o rizika ps ychologick ých, ale i f yziologick ých následků odloučení matky a dítěte po porodu ve smyslu problémů se zahájením kojení a následné umělé výţivy dítěte. (podrobněji viz 12:23 -24) Lékaři argumentují důleţitost sv ých zákroků hlavně z pohledu rizikovosti.
Naopak
zastánci
přirozen ých
porodů
zdůrazňují,
ţe
časem se t yto zákrok y m ohou ukáz at nejen jako „skoro neúčinné“ vůči rizikům, ale samy mohou produkovat jiná rizika. Věda a pokrok si jdou svou cestou a to , co je dnes povaţováno za přínosné a v ýborné,
je
neznamená,
zítra ţe
zamítnuto
zpoch ybníme -li
a
zpoch ybněno . určitou
část
To jedné
však
ještě
koncepce,
zpoch ybníme tak všechn y její z ávěr y a můţ eme je povaţovat z a
68
zbytečné. Obě skupin y argumentují, ţe jejich snaha a úsilí je zaměřena na zdravou a spokojenou rodičku a dítě. Polemika soupeřících koncepcí
se týká
hlavně f yziologického
vedení porodu, ne patologického. Rizikové, nebo patologické porody b y měl y b ýt veden y v porodnicích (s tímto názorem souhlasí oba „tábor y“) . Rozpory jsou však , jak b ylo uvedeno v ýše, ve vnímání toho, která rodička je riziková a v moţnosti odhadnutí rizika. Za nejméně
„rizikovou“
s f yziologick ým komplikací
a
pravděpodobné
rodičku
je
těhotenstvím, spontánně. moţnosti
Je
kdy to
vzniku
povaţována první
z důvodu komplikací
porod
druhorodička probíhal
statisticky (opíráme
bez
nejméně se
zde
o
konference porodních asistentek a statistiky porodnic na těchto konferencích uváděn ých ).
69
9 . Pro mě ny če s kého zdra v o tn i ctv í a je ho pro fes í České zdravotnictví a také jeho profese se hlavně v průběhu posledních
desetiletí
v ýraz ně
změnilo
(struktura
zdravotní
péče,
kompetence, vzdělá ní zdravotnického personálu, technické v ybavení nemocnic
Rovněţ
atd.).
postoj
ţen
se
vůči
zdravotnickému
(i nezdravotnickému) personálu asistujícímu u porodu mění. Transformace ve zdravotnické sféře se objevuje po roce 1989 jako součást š irších politick ých, společensk ých a především ekonomick ých změn. P ředtím panoval v Č eskoslovensku, stejně jako v jin ých zemích socialistického
bloku,
centralizovaný
s ystém
zdravotnictví.
Charakterizovala ho zejména hierarchická organiz ace, b yrokratická správa a model léčb y, ve kterém hráli v ýznamnou roli experti a technologie. Jak bylo zmíněno v ýše (sociologie medicín y – historick ý v ývoj),
nemocnici
můţeme
povaţovat
za
protot yp
byrokratické
organizace podle Maxe Webera svým vnitřním rozvrstvením a formální strukturou. Zdravotní péče byla posk ytována pacientům v obvodech podle místa b ydliště. Stejn ým způsobem b yla posk ytována i mateřská a porodní péče. I kdyţ některé ţen y měl y větší prostor k rozhodování o porodu,
značná
část
ţen
mohla
o
porodní
péči
a
svém
porodu
rozhodovat velmi omez eně. R eprodukčnímu zdraví ţ en b yla přesto věnována náleţitá pozornost. (podrobněji viz 15 :88-89) Socialistický medikalizovan ý.
s ystém
mateřské
K rodičkám
se
a
porodní
přistupovalo
péče
jako
byl
u
nás
k nemocn ým
a
zdůrazňovalo se, ţ e během celého těhotenství a porodu musejí b ýt pod kontrolou lékařsk ých expertů. V porodnicích b yl y matky a jejich děti separován y (mimo dobu kojení, které b ylo přesně načasováno. ) Do porodnic nesměli ţádní návštěvníci (děti se často ukazovali pře s okénko ve dveřích, a to několik dní po porodu) a přítomnost „cizích“ osob na porodním sále neb yla dovolena. Důraz b yl kladen především na f yz ické a duševní zdraví dítěte. Pocit y ţen y a její spokojenost
70
s posk ytovanou péči b yl y spíše opomíjen y a neb yla jim v ěnována zvláštní pozornost. (podrobněji viz 15 :89) Ke změnám postupně dochází v průběhu osmdesát ých let, kd y je v porodnicích postupně zaváděn například s ystém roaming -in. Začalo se upouštět od přísn ých aseptick ýc h opatření (moţ nost přítomnosti otce, nebo rodinného příslušníka u porodu). Na rozdíl od západních zemí (poţadavky klientů) iniciovali zavádění změn především lékaři a zdravotničtí odborníci. Alena Heitlinger tento rozdíl interpretuje jako důsledek
tehdejší
společenské
situace,
která
k omezení
vedla
formování dan ých hnutí. (podrobněji viz 15:89 -99) I
po
roce
1989
si
však
zdravotnictví
zachovává
silně
medikalizovan ý charakter. Teprve na konci devadesát ýc h let začal b ýt stále
více
a
více
kritizován
formujícími
se
spotřebitelsk ými
a
zájmov ými skupi nami. N a z á k l a d ě p o z n a t k ů z e m p i r i c k ý c h v ýz k u m ů ( s e k u n d á r n í a n a l ý z a primárních dat získan ých v rámci empirického šetření v období 19952003) v ypl ynulo, ţe většina občanů i lékařů hodnotí současn ý stav zdravotnictví
negativně,
přičemţ
stanoviska
lékařů
js ou
mnohem
kritičtější. Pokud rozdělíme zdravotnictví na několik oblastí, nejhůře hodnotili občané oblast financování zdravotnictví a nejméně kriticky naopak
přístup
lékařů,
zdravotnického
personálu
k pacientům
a
odbornou úroveň lékařské péče. I lékaři vidí největší problémy ve financování zdravotnictví, kritičtěji neţ občané však hodnotí i činnost zdravotních pojišťoven, oblast řízení zdravotnictví a skutečnost, ţe není ujasněna koncepce v ývoje zdravotnictví. Rovněţ (jako občané) vidí nejmenší problémy v přístupu lékařů a zdravotnického personál u k pacientům
a
v odborné
úrovni
lékařské
péče.
(podrobněji
viz 42:189-206) Přestoţe občané nepovaţují za nejhorší v sektoru zdravotnictví přístup
lékařů
a
zdravotnického
personálu ,
je
hodnoceno kriticky a jsou moţnosti v jejich zlepšení.
71
jejich
chování
9 . 1 . P r o mě n y p r o f e s e p o r o d n í a s i s t e n t ky Jelikoţ je historie babictví popsána obšírněji jiţ v úvodní části práce, zde přiblíţíme jiţ jen 20. a 21. století. Vzdělávání porodních asistentek
Postavení
porodních
asistentek
se v současnosti pomalu dostává opět do popředí. Za odborníka jiţ neb ývá
povaţován
hlavně
lékař,
ale
v oblasti
porodnictví
(f yziologického) také porodní asistentka. Postupně si „vydob ývá“ své
důleţité
(původně
v ýsadní)
postavení
tak é
u
nás
a
proto
povaţujeme za důleţité v práci připomenout jejich vzdělávání v e 20 a 21 století, abychom lépe vnímali jejich kompetence. Po získání státní samostatnosti se z ačal y oz ývat hlas y volající po reorganizaci v ýuky porodních babiček. V roce 1928 vyšel zákon „O
pomocné
porodních
praxi
porodnické,
asistentek“.
Začalo
jakoţ se
i
uţívat
o
vzdělání
nového
a
v ýcviku
názvu
porodní
asistentka. O dva roky později byly zřízeny státní
ústavy pro
vzdělávání porodních asistentek – pro české v Pardubicích, pro německé v Liberci. V roce 1947 b ylo studium prodlouţ eno z deseti měsíců na dva rok y. Postupně se měnila délka vz dělávání ze dvou na tři rok y (r. 1948), pak se zavedlo čt yřleté studium s maturitou (r. 1955). Porodní asistentky se učil y společně dva rok y se všeobec n ými sestrami a po dvou letech se studium podle oborů rozdělilo. V roce 1958 b ylo na středních zdravotnických školách zavedeno dvoulet é denní a dálkové pomaturitní studium pro porodní asistentk y. V roce 1965 b yl náz ev oboru změněn z porodní asistentk y na ţ enskou sestru (v roce 1993 se vrátilo původní pojmenování porodní asistentka). Ve školním roce 1995/1996 vznikl studijní obor Diplomovaná porodní asistentka, kter ý b yl realizován na v yšších zdravotnick ých školách v trvání tří roků a nahradil dvouleté poma turitní studium. (podrobněji viz 44:89-91)
72
V roce
2001
b yla
zahájena
v ýuka
porodních
asistentek
na
v ysok ých školách jako bakalářsk ý stupeň vzdělání. Se
vstupem
České
republiky
do
Evropské
unie
dochází
k doporučené harmonizaci vzdělávání tzv. regulovan ýc h profesí ve zdravotnictví. Mezi regulované profese patří lékař, zubní lékař, farmaceut, všeobecná sestra a porodní asistentka. V rámci uznávání kvalifikace
a
volného
poh ybu
profesních
odborníků
doporučila
Evropská unie upravit vzdělávání porodních asisten tek dle směrnic, které
popisují
povahu
a
obsah
minimálního
akceptovatelného
vzdělávacího programu. Směrnice řeší základní
vzdělávací cíle,
poţadovanou minimální délku studia, předchozí vzdělání uchazeče o studium, kompetence budoucích absolventů a poţadavk y kladené na vzdělávací
programy
pro
porodní
asistentk y.
(podrobněji viz 44:91-93)
9 . 2 . P r o mě n y l é ka ř s k é p r o f e s e Ab ychom
pochopili
určité
„napětí“
mezi
lékařskou
profesí
a
jin ými profesemi, nebo m ezi lékaři a pacient y, přiblíţíme si změn y, ke kter ým v současnosti postupně dochází. Eva Kříţová ve své knize „Proměny lékařské profese z pohledu sociologie“ popisuje několik změn, ke kter ým došlo a dochází. Pozice
lékaře
formalizovan ých obrací a
tradiční
legitimizuje
se a
stává
součástí
racionalizovaných logiku,
lékaře
v ysoce
komplikovan ých,
s truktur.
Nová
rozdělující
coby
medicínu
ekonomického
a
ideologie podnikání,
činitele.
O
kvalitě
v ýsledné péče dnes rozhoduje celkov ý s ystém péče, ne jednotliv ý lékař. Lékaři stále méně cítí, ţe v ykonávají poslání, a stále více přijímají základním
obraz
odborníka,
pravidlem
v ykonávajícího
nabídka-poptávka.
technický servis
Profesní
role
jiţ
pod není
stěţ ejní identitou, n ýbrţ je jednou z ţivotních rolí, která musí b ýt skloubena
s ostatními
například
rolí
rodinnou,
rodičovskou,
partnerskou apod. (viz příloh y č.3,4). Také se d ynamick y z ačíná 73
rozvíjet
sektor
medicínsk ých
sluţeb
na
přání
bohaté ,
movité
klientely. (podrobněji viz 21:125-126) McKinlay je přesvědčen o tom, ţe lékaři ztrácejí kontrolu nad podstatn ými
aspekty v ýkonu povolání
a
stávají
se
podřízen ými
„produkčním“ poţ adavkům v yspělého kapitalismu (prudk ý nárůst nekónick ých aktivit – administrativ y a v ýzkumu). Dále poukazuje na to, ţe lékařská profese (oproti minulosti a ve srovnání s dalšími v ysoce kvalifikovan ými skupinami ) pravděpodobně ztrácí prestiţ a klesá také zájem o studium medicín y. P odle Bourdieua k tomu přispívá také feminizace. Povolání, která se feminizují, ztrácejí na c e n ě . E l i o t F r e i d s o n o p o n u j e , ţ e i k d yţ j s o u z m ě n y k h o r š í m u v postavení lékařů, jde o pokles relativní, ve srovnání s jin ými profesemi. Lékaři mají zásadní vliv na to, jak ým z působem lidé sm ýšlejí o sobě a sv ých problémech a navíc si v dělbě práce ve zdravotnictví uchovávají klíčové postavení. Za závaţnější povaţuje kolaps kolegiálních norem a to, ţe navzájem svou činnost hodnotí stále více formaliz ovan ých z působem. (podrobněji viz 21 :126 -127) Nejenom u nás, ale i v zahraničí dochází k tomu, ţe lékaři jsou čím dále tím více nespokojeni. V USA jiţ lékaři, kteří mají moţn ost, opouštějí
regulované
medicínu.
Opírají
vztahy se
klientem-zákazníkem
a
o
a
snaţí
soukromě
lékařem
se
provozovat
dojednané
(luxusní
nezávislou
vztahy
butiková
mezi
medicína).
(podrobněji viz 21:127) Dnes se také mluví o postmoderní medicíně. Její m znakem je masivní nástup technologizace. Ten sice vedl ke zpřesnění a rozvoji diagnostick ých,
léčebn ých
metod
i
elektronizace,
avšak
také
k odciz ení mezi lékařem a nemocn ým a ke ztrátě f yzického kontaktu. Lékař
proto
musí
náleţitě
komunikovat
s pacientem.
Frustrace
ps ychosociálních potřeb pacientů je jednou z příčin nového zájmu o alternativní a nekonvenční medicínu. Lékaři sice mají oprávněné obav y,
ţe
laici
nemohou
nikdy
pochopit
sloţitost
lékařské
problematik y, na druhou stranu je však zájem laiků o je jich zdraví a nemoc oprávněn ý. (podrobněji viz 21 :128-130) 74
9.3. Kdo je dula? Tento „pojem“ se v posledních pár letech začíná skloňovat stále více a více. Kdo je dula? Koho si pod tímto pojmem můţeme představit? Kdo můţe b ýt dula? Jaké má kompetence a proč ji mí t u porodu? Na t yto a další otázk y se pokusím e v krátkosti odpovědět. „Dula je zkušená porodní společnice posk ytující ţeně a jejímu muţi či partnerovi jak citovou, tak fyz ickou podporu během celého porodu a do určité míry i v poporodním období.“ (45:14) Dula není ani lékařka, ani sestra, ani porodní asistentka. Není v yškolená k tomu, ab y činila lékařská rozhodnutí. Je v yškolená, ab y obv yklé lékařské zásah y rodičce uměla v ysvětlit a pomohla ji zbavit se nejistot a obav. Je to jakákoliv ţena, která projde určitou přípravou (kurz y). (podrobněji viz 20 :24-25) Ideálně se dula s rodičkou setká měsíc a půl aţ tři měsíce před porodem, aby se mohla seznámit se všemi představami a přáními budoucí maminky ohledně porodu. U porodu se pak snaţí zbavit rodičku strachu, n ejistot y, snaţí se jí poradit v otázkách zmírnění bolesti (masáţe), spolupracuje na přípravě porodního plánu atd. (podrobněji viz 20: 26 -30) U duly můţeme vidět určitou podobnost se ţenami, které v dávné minulosti asistovali rodičkám u porodu. B yl y to rovn ěţ medicínsk y nevzdělané ţen y, které však měl y osobní zkušenost se sv ým vlastním porodem a proto pomáhal y jin ým ţ enám u porodu. V čase a prostoru dochází k proměnám osob, které asistují a rozhodují o porodu, míst ě určeného k porodu, preferencích způsobu vedení porodu a dalších sociálních aspekt ech majících vliv na vedení porodu. Mění se v ýznam a důleţitost porodu nejenom pro osoby asistující, ale také pro rodičky sam otné a jejich nejbliţší okolí (rodinu). Co je však neměnné a stále více ţádané a očekávané je
zv yšování
jak
kvalifikace,
tak
nezdravotnického personálu. 75
i
empatie
zdravotnického
a
1 0 . Po ro dn ic e ja k o o rg a ni za c e Porodnice je místem, kde ţeny přivádějí na svět své děti. Je organiz ací, která má sv é klad y, ale můţeme v ní najít i zápor y. V porodnicích m oţná více neţ v jiných odvětvích medicíny můţeme vidět změn y, které probíhají v posledních desetiletích. Porodnice se začal y více „otevírat“ a přizpůsobovat různ ým změnám a poţadavkům ţen (útulnější prostředí, empatický přístup personálu atd.). Jaký je vlastně s ystém práce v porodnicích, jsou stejné jako jiné organizace? porodnice
Je
prostředím
se
atd.
sv ými
postupy
práce,
schopná
v ýraz né
z m ě n y?
organizací, Jaký
hierarchi í,
je
důvod
její
„nepřizpůsobivosti“? Pro ţ en y a jej ich partner y se stává v ýběr místa p orodu velmi důleţitou záleţitostí. Není v ýjimkou, ţe porodnici pečlivě v ybírají na základě různ ých kritérií (prostředí, technická v ybavenost atd.) .
10.1. Organizace práce v porodnici H. Hašková definuje účel organizace práce v porodnici takto: „Organizace práce v porodnici je za účelem mobilizace a koordinace kolektivního v ybavena
úsilí
k efektivnímu
formalizovan ými
hierarchií
pozic,
dělbou
dosahování
procedurami, kompetencí,
stanoven ých
neosobními práce
a
cílů
pravidl y,
specifick ým
charakterem komunikace. Funkcí organizační struktury je v rámci efektivního dosahování stanoven ých cílů totiţ také sniţování rizika om ylů. To se děje na základě rutinizace a formaliz ace postupů, jeţ je kaţd ý člen organizace povinen respektovat a sledovat. Odch ýlení od
dan ých
K fungování
nařízení
či
zv yklostí
porodnic
se
pojí
můţe
byrokratická
b ýt
sankcionováno.
centralizace,
a
to
zejména proto, ţe léčba potřebuje velmi podr obnou dokumentaci.“ (12:31)Nemocnice
tedy
můţeme
Webrovém pojetí.
76
povaţovat
za
organizaci
ve
v ýznam u
V tomto
stává
se
důleţitou
také
nemocniční
dokumentace. Poţadavek na to, ab y byla podrobná, je také v ýraz em moderní lékařské disciplín y, která v yţaduje porovnatelnost v ýsledků léčb y v zájmu vědeckého zkoumání a v yhodnocování. V posledních letech se dokumentace stává také důleţitou při posuzování postupů lege artis (zanedbání péče). Podle Croziera je moţno v ykládat rituální chování a striktní dodrţování v yh ýbání
postupů
zaměstnanců
zodpovědnosti.
se
Na
organizace prom yšlenou
jako
strategické
strategii
můţeme
nahlíţet také tehd y, kd yţ jsou v organiz aci prosaz ován y změn y. Crozier totiţ chápe organizaci jako pole otevřené rozvoji konfliktů všeho
druhu
a
její
fungování
líčí
jako
permanentní
střetávání
agresivních aktérů řídících se vlastními osobními strategiemi. Tím pádem
se
členové
organizací
snaţí
v yuţít
pro své
zájmy těch
moţností, které jim organiz ace posk ytuje. Č asto jsou důsledkem nedokonal ých členům
opatření,
organizace
která
b yla
sledovat
svůj
přijata v lastní
za
účelem
zájem.
zabránění (podrobněji
viz 12:31) Zatímco podle Webera organizace připravují člověka stále více o jeho humánnost, podle Croziera člověk naopak připravuje organizace stále více o jejich racionalitu a efektivitu. Neosobní pravidla mohou totiţ jednotliví zaměstnanci v yuţívat ve s vůj prospěch. (podrobněji viz 12:32)
10.2. Vliv artefaktů Na jednání aktérů má vliv také existence důleţit ých artefaktů. Artefakty reprodukce
jsou
aktivními
sociálního
činiteli
řádu.
v rámci
Historie
tvorb y,
porodnictví
stabilizace tento
a
pohled
dokládá vlivem, který měla a má technika na průběh těhotenství a porodu. Díky ultrazvuku, který se stal během těhotenství běţně pouţív an ý, docház í ke zjišťování vrozen ých vad plodu, coţ dává 77
moţnost
těhotenství
uměle
ukončit,
nebo
také
k operaci
plodu
in utero. Technika zviditelnila nového pacienta. To umoţnilo rozvoj dvou oborů a to prenatální ps ychologie a chirurgie, které mají různ ý dopad na plod a také na matku. Pokrok přinesl polemiku nad humánností porodních a poporodních praktik, které měly pozitivní dopad
i
rodičku.
na
Rozvoj
chirurgie
se zásadou
polemizuje
upřednostňovat zájem ţeny před zájmem plodu (nakolik je únosná míra
morbidity
v těhotenství
matky
a
po
porodu).
(podrobněji
viz 12:32)
1 0 . 3 . K o me r c i o n a l i z a c e p o r o d n i c Transformace ve zdravotnické sféře se ob jevuje po roce 1989 jako součást
širších
ekonomick ých
politick ých,
změn.
Předtím
společensk ých panoval
a
především
v Československu
v ysoce
centralizovan ý s ys tém socialistického zdravotnictví. Zdravotní péče b yla
posk ytována
Stejn ým
způsobem
pacientům byla
v obvodech
nabízena
i
podle
mateřská
místa a
b ydliště.
porodní
péče.
I přesto, ţe jisté skupin y ţ en v určit ých porodnicích měl y větší prostor pro prosazování sv ých představ o porodu, lz e říci, ţe značná část ţen, ne-li většina, mohla o mateřské a porodní péči a svém porodu rozhodovat velmi omezeně (jak zjistila E. Hrešanová ve svém
v ýzkumu,
obcházení
důleţitou
mechanismů
roli
tady
tehdejšího
sehrál
sociální
s ystému
kapitál
při
z dravotnictví).
(podrobněji viz 15:88-89) V devadesát ých letech docház í ke změnám v českém zdravotnictví , a to hlavně z důvodu rostoucích v ýdajů spojen ých se zdravotní péčí. Postupně dochází k decentralizaci systému zdravotní péče. K 1. 1. 2003 došlo k převodu původně státního majetku nemocnic na krajské samospráv y,
podobně
dochází
ke
změně
zřizovatelů
okresních
nemocnic, kter ými jsou v současné době krajské samospráv y. Jejich zřizovatelům se otevřela moţnost změnit právní formu nemocnic. 78
Některé nemocnice tak b yl y transformován y na akciové společnosti. (podrobněji viz 15:90) Původní
právní
forma
nemocnic
posk ytovala
veřejné
sluţby
hrazené z veřejných prostředků. To vedlo k tomu, ţe stát často podporoval i ztrátová zařízení (zhoršení dostupnosti nemocniční péče). Forma akciové společnosti vede k větší motivaci vlastníka dosahovat
v yrovnaného
hospodaření
z obav
před
ztrátovostí
i
moţn ým krachem nemocnice. Toto pojímání se tak můţe odrazit i v novém vnímání pacienta. Ten se stává klíčovou osobou ovlivňující přeţití
nemocnice
v konkurenčním
prostředí
trhu.
(podrobněji
viz 15: 90-91) Postupně docházelo k v ytváření nového prostředí, které klade na uţivatele
péče
specifické
nárok y.
Rostoucí
konkurence
mezi
porodnicemi ústí do rozšiřování nabízen ých sluţ eb a snah y přilákat co nejvíce klientek coţ ovlivnil v prvé řadě fakt, ţe je to sama rodička, kdo má moţnost rozhodnout o tom, kde bude porod jejího dítěte probíhat. Některé porodnice začaly mít potíţe s „přeţitím“, jiné zase měly rodiček víc, neţ mohly „zvládnout porodit“. V posledních několika letech je hlavně v Praze pozorován opačný fenomén. A to určit ý „boj rodiček“ o porodnici. Jak vypl ývá také z našeho v ýz kumu,
určité
porodnice
mají
mezi
matkami
vysokou
prestiţ a jejich moţnost porodit v dané porodnici je malá. Je to hlavně
z důvodu
„porodního
boomu“
posledních
pár
let.
Po
v ýrazném poklesu porodnosti v roce 1999, dochází opět k nárůstu porodnosti, jak můţeme vidět v následující tabulce.
79
Tab. 2 Narození, 1991 - 2008
Pramen: ČS U: V ývoj ob yvatelstva České republik y v roce 2008. Dostupné z www: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/1D00355EB0/$File/400 709a4.pdf, upraveno: Andrea Mrázová Tím, kapacitu
ţe
v ýrazně lůţek,
vzrostla postupně
porodnost dochází
a
porodnice
k zavádění
nezv yšují registrací
v jednotliv ých porodnicích. Dnes jiţ častokrát rodička, která zjistí své těhotenství později, má problém najít porodnici, ve které se můţe zaregistrovat.
80
1 1 . Ko n zu me ri s mus me zi ro di č ka mi a v zn i k no v ý ch ne ro v no s tí J a k d á l e v y p l ý v á z k v a l i t a t i v n í h o v ýz k u m u , p r o ţ e n y j e v e l i c e důleţitá moţnost v ýběru, či uţ je to místo porodu, způsob porodu , nebo osoby přítomné u porodu. Rodičky rovněţ vnímají rozdíly mezi sebou, nejenom co se tý ká finančních moţností, ale také v jejich informovanosti ohledn ě porodu. Můţeme některé vztah y v ysvětlit vznikem nov ých nerovností? Pronikl konzumerismus také do této specifické oblasti?
1 1 . 1 . K o n z u me r i s mu s Změny
provázející
reformy
(například
zútulnění
prostředí)
s ystému zdravotní péče se postupně promítají také do přístu pu ţ en k nabízené
péči
(například
aktivnější
role
ţen
při
v ýběru
posk ytovan ých sluţeb atd.) . Ţenám se dík y nim otevírá mnohem větší prostor pro vlastní rozhodování o podobě jejich porodu. Poprvé se začíná objevovat idea konzumerismu v e státech na západ
od
našich
hranic
v sedmdesát ých
a
osmdesátých
letech.
Souviselo to hlavně s proměnami zdravotnického s ystému. Do České republik y z ačíná dan ý pojem pronikat aţ v devadesátých letech. „Hluboké změn y, které zde probíhají, se odráţejí v jaz ykov ých termínech, jako posun od zaměření na pacienta k péči o klienta, od chování jako vůči pacientovi k chování jako vůči zákazníkovi.“ (18:8) Představa fungování konzumerismu v rámci s ystému zdravotnictví staví na představě pacienta jako aktivního aktéra, který si cíleně volí mezi nabízenými zdravotnick ými sluţbami. Lékaři se stávají posk ytovateli jednotliv ých sluţ eb, mezi nimiţ se klient rozhoduje na základě nabízen ýc h v ýhod, nebo nevýhod. Klient má z daného stavu rozhodně uţitek . Podmínkou konzumerismu je v ytvoření prostřed í, 81
které nese r ys y trhu. V trţním pojetí zdravotnictví se nabízená péče stává zboţím. Další důleţitou součástí konzumerismu je přítomnost konkurenčního
prostředí
mezi
jednotliv ými
zdravotnick ými
zařízeními. (podrobněji viz 15:87-91) Kritika daného pohledu poukazuje hlavně na to, ţe zdravotnické sluţb y nelze pokládat za zboţí v pravém slova sm yslu. Jejich nákup nelze
dopředu
plánovat,
konzultovat
s blízk ými
a
v případě
nespokojenosti reklamovat. Lupton dále kritizuje samotné pojetí pacienta jako aktéra, kter ý rozhoduje čistě na podkladě moţn ýc h zisků a ztrát, a upozorňuje na to, ţe lékařská péče představuje sluţbu,
jeţ
je
ovlivněna
kulturními
a
s ymbolick ými
v ýznam y
i citov ým z apojením pacienta. Je to právě z ávislost (charakteristick ý r ys nemoci), kt erý vede Luptona k závěru, ţ e zdravotnická péče nikdy nebude moci skutečně naplňovat ideu konzumerismu, v niţ by pacienti hráli aktivní roli v rozhodování o v ýběru lékařské péče. Musíme se však zamyslet, na kolik je relevantní daná kritika. Porod přeci jenom není nemoc a porodnice má jiné postavení v rámci nemocnice
neţ
spolurozhodovat
jiná o
oddělení. tom,
jak
Tady
mají péče
bude
ţeny
větší
probíhat.
moţnost
(podrobněji
viz 15:92)
1 1 . 2 . N e r o v n o s t i me z i r o d i č ka m i Moţnost rozhodovat o tom, kde bude porod probíhat, má potenciál v ytvářet
nový
druh
nerovností
souvisejících
se
schopností
jednotliv ých ţen se v tomto strukturovaném prostředí orientovat. Sociální status můţe zasahovat nejen do samotného průběhu porodu, ale i do v ýsledné volb y porodnice. Lazarus
v této
souvislosti
identifikuje
sociální
status
jako
v ýz n a m n ý f a k t o r , j e n ţ v s t u p u j e d o i n t e r a k c e s f o r m á l n í o r g a n i z a c í a kter ý můţ e ovlivnit míru autorit y, moci a kontrol y, jeţ se ţeně dostává.
Klíčovým
prvkem
je
„porodní
vědění“,
kter ým
ţena
disponuje. Toto vědění obsahuje nejen znalost biologických procesů, 82
ale
i
sociální
vědění
(znalost
lékařsk ých
procedur
a
zároveň
orientaci v nemocnici jako b yrokratickém s ystému). P odle Nelson a sociální status nezasahuje pouz e do v ýsledné podob y porodu, ale ovlivňuje ji ţ samotné představ y ţen o jeho průběhu, se kter ými vstupují do porodnic. Ţeny z niţších sociálních tříd se v menší míře přikláněly k přirozenému porodu, méně často si dopředu plánovaly jeho průběh a dával y více přednost lékařsk ým intervencím. Ţen y z niţších
tříd
také
povaţovaly
za
relevantní
všechny
zdroje
informací o porodu, ať jiţ je získaly od lékařského personálu či příbuzn ých nebo přátel. (podrobněji viz 15 :93) Další
koncepty
při
sledování
moţn ých
nerovností
v přístupu
k péči pracují s konceptem socioekonomického statusu. Podle nich lze v ysledovat nerovnosti jiţ v samotném kontaktu s prostředím nemocnice
a
lékaři.
Chamberlain
poukazuje
na
v yšší
socioekonomický status lékařů a ten se odráţí ve způsobu jejich komunikace. Ţeny s niţším statusem se tak dost ávají do situace, kdy „nemocničnímu“ jaz yku nejen neroz umějí, ale také své problém y a potřeby nedokáţou artikulovat způsobem, jenţ se od nich očekává. Dané
ţeny
b ývají
častěji
méně
informované
o
konkrétních
moţnostech, častěji nevědí jak ými v yšetřeními v rámci těhotenství a porodu prošly a je u nich větší pravděpodobnost, ţe jim některé moţnosti nabídnuty ani nebudou. (podrobněji viz 15:94) Pokud si dále uvědomíme, ţe část sluţeb nabíz en ých nemocnicí není
hrazena
pojišťovnami,
některé
skupiny jsou
znev ýhodn ěn y
kvůli omezené moţnosti do těchto sluţeb investovat (otec u porodu, epidurál, nadstandardní pokoj atd.) Větší komercionalizace porodnic vede
k nabízení
většího
mnoţství
sluţeb.
To
můţe
samozřejmě
zvětšovat rozdíl y mezi ţenami schopn ými si určité sluţb y z ajistit a ţenami, které dané moţnosti nemají. V ýzkum z aměřen ý na konzumerismus mezi rodičkami probíhal od března 2005 do prosince 2006 pod vedením E. Hrešanové a J. Hamanové
(Nové
trendy
v českém
porodnictví
a
sociální
nerovnosti). Autork y potvrdil y, ţ e v české společnosti se stávají 83
stále
viditelnějšími
sociální
nerovnosti
mezi
ţenami,
které
v současné době přicházejí do porodnic. V ýz kum probíhal ve dvou „mal ých“ porodnicích (počet porodů pod 500 za rok), kvalitativní metodou
(nestrukturované
a
polostrukt urované
rozhovor y).
Rozhovor y b yl y proveden y s porodními asistentkami, lékaři a také se ţenami po porodu. Konzumerismus na straně rodiček se jim jeví j a k o v ýz n a m n á h y b n á s í l a p r o m ě ň u j í c í t v á ř č e s k é h o p o r o d n i c t v í . J e neodm yslitelně spjat s tzv. hnutím alter nativního porodu, které se kriticky zaměřuje na „přemedikalizované“ porodnictví. Poţadavky ţen ve vztahu k porodu a porodní péči v yhodnotili jako různé. Rozdělili je do dvou skupin (jakési ideální t yp y). P rvnímu t ypu ţen říkají „přemoudřelé“. Mají přesně formulované a artikulované přání a poţadavky na porodní péči. Podle vstřícnosti porodnic se rozhodují pro tu kterou konkrétní. Druhou skupinu tvoří maminky venkovské. Neodkazují tím jenom k původu ţen, ale i k jejich přístupu
k otázkám
porodu.
T yto
ţeny
si
porodnice
aktivně
nev ybírají, jdou rodit tam, kde je to nejblíţe. Mají představ y o porodu méně v yjasněné neţ „přemoudřelé“ rodičk y.
(podrobněji
viz 15:87-111) Debaty na dané téma
stále probíhají
a postupně nabírají na
intenzitě. To b ylo důvodem blíţ e se věnovat tématu a pokus it se o přiblíţení dalších moţn ých příčin i důsledků tohoto jevu.
84
1 2 . M eto do lo g ie v ý zku mu Nezaměřuji se zde pouze na medicínské hledisko porodu, ale hlavně na sociální dimenzi porodu. Prác e je postavena na předpokladu, ţe
porod
není
pouze
f yziologickou
záleţitostí,
ale
má
svou
socio-kulturní dimenzi. V práci
se
snaţím
zjistit,
jak ým
směrem
se
vyvíjí
české
porodnictví a které sociální faktory i aktéři ovlivňují vedení porodu v české společnosti. Pokouším se blíţe nastí nit (kladu si za úkol pouze poukáz at na některé z důleţit ých aspektů) dnešní situaci, hlavní aktér y (soupeřící koncepce) vedení porodu a těhotnou ţenu, coby určitého „konzumenta“ daných sluţeb. Zajímám se, co ovlivňuje ţeny při jejich volbě (způsobu porodu, místa porodu atd.), jak vnímají dnešní situaci (i samy sebe), a snaţím se nastínit určité řešení v podobě jejich přání. Jak v ypl ývá z předcházejícího textu, tak é koncept konz umerismu můţ e do tohoto vztahu velice v ýrazně vstupovat (sociální nerovnosti mez i těhotn ými a rodícími ţenami). K zach ycení daného jevu jsem se rozhodla v yuţít kvalitativní metodologii. V první polovině roku 2009 b ylo provedeno celkem 12 hloubkových rozhovorů podle návodu (viz příloha č.5) , trvajících cca 45 – 90 minut. V ýz kumu se zúčastnilo 11 ţen (prvorodiček) a jedna ţena, která jiţ porodila dvakrát. Jako jediná neb yla v době probíhajícího v ýz kumu těhotná (šestinedělka), zařadila jsem ji do v ýz k u m u z d ů v o d u , ţ e j e j í z k u š e n o s t i a n á z o r y j s e m p o v a ţ o v a l a z a velice důleţité pro bliţší objasnění dané situace v porodnictví (druhé dítě porodila doma). Rozhovor y b yl y v eden y pomocí metod y grounded theor y. V ýběr probíhal na základě v ýběrov ých kritérií tak, ab y anal ýz a sebran ých dat dávala moţnost srovnání z různ ých aspektů. Hlavním kritériem v ýběru b yl y těhotné ţen y (od druhého trimestru), které se účastní, nebo jiţ účastnily předporodního kurzu a blíţe se zajímal y o problematiku porodu a porodnictví. V ýběr těhotn ých ţen probíhal zčásti formou nabalování,
ale
většinou
na
základě 85
povědo mí
o
některých
probíhajících předporodních kurzech (navázání kontaktu). Rozhovory b yl y
prováděny
na
různ ých
místech.
Nejčastěji
v kavárnách,
hospůdkách po celé Praze, ale také v domácnosti ţen. Většina roz hovorů byla nahrávána na diktafon a všechn y těhot né ţen y b yl y poučen y o anon ymitě a o účelu zpracování těchto rozhovorů. Jména
ţen
pouţitá
v citacích
pozměněna,
b yl a
aby
se
zachovala
anon ymita ţ en. Pro kódování a zpracování sebran ých dat jsem v yuţila program ATLAS.ti a pro všechn y r ozhovor y b yla na zákla dě jejich anal ýz y v ytvořena skupina kódů, které pak tvořil y z áklad porovnávání. Na začátku své práce jsem se snaţila přiblíţit historii oboru porodnictví a sociologie medicín y. Dále jsem se pokusila o uvedení do porodnictví v současnosti a „problematick ých“ (diskutovan ých) témat, které spolu souvisí. B ylo to hlavně z důvodu lepší orientace v dané problematice.
Následující
text
je
rozdělen
do
několik a
kategorií
(6 hlavních okruhů) a text je členěn na základě okruhů, které se ukáz al y v různ ých aspektech ja ko nejv ýz namn ější. Text je prováz en citacemi
z
rozhovorů,
které
jsou
charakteristikami ţen.
86
vţdy
doplněny
základními
1 3 . Vý sl ed ky kv a l ita t iv ní ho v ý z ku mu 13.1. Konstrukce rizikovosti, přirozenosti porodu. Porod je vnímán ţenami vesměs jako f yz iologick ý proc es, u kterého však mohou nastat komplikace. Rodičky můţeme rozdělit na dvě skupin y. P rvní sice moţnost komplikací připouští, ale nevěří, ţe nastanou, protoţe jejich pravděpodobnost je velmi nízká. Nebo je podle nich moţné je rozpoznat jiţ v těhotenství. Většinou nemají obavy z porodu samotného. „Je
to
přirozený…naprosto
přirozený.
Ne
obavy
nemám.“
(Jolana, prvorodička, 31 let) „Já jsem optimista, takže věřím, že všechno dobře dopadne. Tak nějak si to nepřipouštím.“ (Jana, prvorodička, 27 let) „Vůbec
nepředpokládám
žádný
komplikace,
to
v žádným
případě. Prostě, já mám takovou představu, že to proběhne krásně , hladce, že to pude samo.“ (Martina, prvorodička, 30 let) V druhé skupině jsou rodičk y, které sice rovněţ připouští malou pravděpodobnost komplikací, ale vidí je jako reálnější. Nechtějí „riskovat“, ţe v případě komplikací nebude zajištěná dostatečně r ychlá a kvalitní pomoc. Obav y z porodu jsou v ýraznější. „…protože to riziko, že se stane něco nepředpokládaného , tam vždycky může být, takže aby dít ě i já jsme byli jištěni.“ (Zdena, prvorodička, 27 let) „Jako já se zajímám o něj, protože se ho bojím jako čert kříže…mám
z toho
chvílemi
strach…pořád…pořád…“
prvorodička, 28 let)
87
(Eva,
1 3 . 2 . D ů l e ž i t o s t t e c h n i ky a v ě d e c ký c h p o z n a t k ů Těhotné
ţeny
vnímají
debaty
okolo
důleţitosti
techniky
v těhotenství a porodu. Zčásti to souvisí s vnímáním rizikovosti porodu.
I
kd yţ
povaţují
těhotenství
a
porod
za
fyz iologickou
záleţitost, přesto povaţují UZV, CTG a další techniku za přínosnou, aţ velice důleţitou. „Né, já si myslím, že je to potřeba, poslouchat ozvy, mohou tam nastat takové patologické jevy…“ (Zdena, prvorodička, 27 let) Některé rodičk y vyz dvihují i dobrou perinatální úmrtnost v Č eské republice. Zdravotnickou péči povaţují za velice kvalitní. „My máme jednu z nejúžasnějších perinatální ch úmrtností na světě…Japonsko a my jsme jedny z nejlepších, tak proč se toho vzdávat…“ (Jolana, prvorodička, 31 let) Kamila si naopak myslí, ţe je péče příliš přetechnizovaná a celou péči podřizujeme statistikám… Jak uţ při příliš častém natáčení CTG monitorem při porodu, tak opakovan ými UZV vyšetřeními a dalšími v yšetřeními… „…ty jejich čísla, prostě oni to mají nastavený na nějaký…to si tam
hodí
do
kompu
nějaký
průměrný
hodnoty…“
(Kamila,
druhorodička, 34 let) Další mínus techniky vidí Kamila a také Renata v nespolehlivosti v ýsledků
přístrojů.
V ýsledek
v yšetření
není
stoprocentní a nemyslí si, ţe b y se měl y řídit jen na základě toho. Častokrát tím maminku spíše v ystresují a nutí k dalším vyšetřením. „…ale co s tím potom člověk nadělá, když mu to řeknou ve 20 týdnu…ale stejně není jistota…znám případy, že řekli a sekli se v laboratoři…člověk
nesmí
podlehnout
ničemu
a
zviklat
se…“
(Kamila, druhorodička, 34 let) „…někdy mám pocit, že to přehánějí s těma přístrojema…takhle mi volali jako dobrý, ale máte tam něco na hraně , běžte prosím na 88
genetické vyšetření, jo já jsem si říkala, Ježíš Mária, proč mě takhle děsí
a samozřejmě bylo všechno
v pořádku…“
(Renata,
prvorodička, 31 let)
1 3 . 3 . R i z i ko v o s t l é k a ř s ký c h z á s a h ů Dnes jsou hodně d iskutované lékařské z ásah y, jako episiotomie, medikace, holení, kl ysma atd. Některé těhotné nevidí nic špatného na těchto postupech, jiné mají částečné v ýhrad y a další výhrad y ke většině postupů. Kromě kl yzmatu,
Kamily nebo
neměla
ţádná
episiotomii.
maminka
Povaţují
to
v ýhrad y za
vůči
úkon y,
holení,
které
jsou
potřebné při porodu. „Né, proti tomuhle nejsem vůbec, to budu absolvovat úplně v pohodě, dobrovolně.“ (Martina, prvorodička,31 let) Martina také v yjádřila určitou obavu, jestli časté v yš etření UZV nemá určitá rizika. C hápe důleţitost v yšetření, ale v případě, ţe v ýsledek neovlivní roz hodnutí ţen y (např. AMC), je tak tro chu zbytečné. „Nevím, nakolik mu to může možná uškodit, z toho jsou trošku obavy, že když moje mamka byla těhotná, tak žádny tyhle věci nebyly…“ (Martina, prvorodička, 30 let)
1 3 . 4 . D ů l e ž i t o s t p o r o d u p r o r o d i č ky Porod je důleţitá chvíle v ţivotě kaţdé ţen y. Je povaţován z a součást ţenského ţivota. Část ţen mu přikládá důleţitou roli a snaţí se co nejvíce na něj připravit a „uţí t“ si ho, jiné ho povaţují za jediný prostředek, jak mít dítě a připravují se spíše na období po porodu.
89
„Já to vnímám jako součást prostě toho, že si chceme pořídit to mimčo.
Tak
je
to
prostředek,
jak
porodit
to
mimčo.“
(Zita,
prvorodička,27 let) „Asi se těším, až bude za mnou, že bych čekala nějakou velkou událost, tak to né. Ten porod určitě to nebude příjemné, ale musí nastat…“ (Renata, prvorodička, 31 let) Ţen y přiznal y, ţe otěhotn ění b ylo víceméně plánované a na toto období svého ţivota se připravoval y. „Bolo to plánované“. (Zita, prvorodička, 27 let)
13.5. Rodina, okolí jako důležitý činitel při rozhodování Většina respondentek uvedla, ţe při svém rozhodování při v ýběru porodnice, způsobu porodu atd. , přikládají větší nebo menší v ýznam „radám“ lidí z nejbliţšího okolí. Jedním z nejdůleţitějších a taky nejv ýznamnějších zdrojů jsou mamink y , babičk y a další rodinní příslušníci. Jejich hlavním přínosem je, ţe jiţ porod mají za sebou a mohou pomoci a poradit z vlastní zkušenosti. Rodina jako intimnější instituce zárove ň povzbuzuje otevřenost při dan ých rozhovorech a dodáv á pocit, ţ e rad y jsou m yšlen y jen v tom „nejlepším úm ysl u“. „No nejvíc mě třeba ovlivňuje dneska moje švagrová, jako by teda přítelovo sestra, protože má dva a půl letýho klučinu a jen díky ní vím všechno. Ona se o mě stará a já pak s každou blbostí ji volám, takže nejvíc ta rodina. A myslím si, že je opravdu člověk, který nedávno tím prošel…takže vod ní vím úplně všechno a věřím ji skoro všechno…“ (Eva, prvorodička, 28 let) Samozřejmě
velice
důleţit ým,
pokud
ne
nejdůleţitějším ,
při
konečném rozhodování a plánování je manţel, nebo partner. Většina partnerů se zajímá
a rovněţ připravuje na porod. S hání různé
informace, studují literaturu a doprovází často rodičku k porodu.
90
„…druhej porod sme plánovali s polu…tam ta podpora byla…a to společné rozhodnutí.“ (Kamila, druhorodička, 34 let) Dalším nejdůleţitějším zdrojem informací jsou kamará dk y, nebo osoby těhotné (teď nebo nedávno po porodu). Jejich zkuše nosti a doporučení jsou také velmi vítány. „Jinak na mě vliv má spousta kamarádek, protože jsou v mém věku,
mám
kolem
mě
hodně
kamarádek
už
s dětmi
nebo
jen
tohoto
v ýz k u m u ,
těhotných.“ (Jana, prvorodička, 27 let) Všechny
těhotné,
které
zúčastnily
se
navštěvoval y předporodní kurz. Informace získané jejich for mou povaţoval y za velice přínosné, n ejen co se t ýká samotného porodu, ale
také
v období
po
něm.
Některé
rodičky
doporučení
zdravotnického odborníka v ýlučně respektují, jiné ho berou v úvahu v menší míře a některé jen v malém mnoţství. Sem samozřejmě patří doporučení porodní asistentky i lékaře. „…a potom hodně beru to, co právě říká Helenka na tom kurzu.“ (Zita, prvorodička, 27 let) „Mám dobrou zkušenost také se sestrou nebo s doktorem, takže co bych si nenačetla, tak se zeptám, ten doktor mi řekne.“ ( Zdena, prvorodička, 27 let)
13.6. Další vlivy při rozhodování Dnes se stává důleţitým činitelem také internet. Č ást rodiček mu přikládá větší váhu neţ kníţk ám, televizi, rádiím a jin ým médiím. Klady vidí hlavně v subjektivních názorech, pocitech a velkém mnoţství různ ých informací. Na druhou stranu jsou však v yt ýkán y příliš radikální názory a nespolehlivost informací. „Ze všeho něco, protože zas na internetu nevěřím všemu, co tam píšou. Tam jsme zjistili, že je potřeba brát to s rezervou.“ (Zita, prvorodička, 27 let) 91
Část ţen povaţuje za důleţitý zdroj informací odbornou literaturu, hlavně Jolana, která má zdravotn ické vzdělání. Odborná literatura je povaţována
za
lepší
v knihkupectvích,
nebo
zdroj na
neţ
neodborná,
stáncích.
Je
jim
volně vyčítáno
prodejná to,
ţe
neobsahují konkrétní, potřebné informace, ale spíše všeobecné. „Ty informace, a mně to přijde, že je to hrozně pro všechny. Že nejsou žádný konkrétní .informace.“ (Marie, druhorodička, 34 let) „Lepší je koupit si odbornou literaturu psanou lékaři než ty časopisy, které jsou na stáncích.“ (Jana, prvorodička, 27 let) I kd yţ některé rodičk y tvrdil y, ţ e se rozhodují samostatně, bez jakéhokoliv vlivu, později přiz nal y, ţe se snaţí získat co nejvíc informací, které je buď utvrdí v jejich názoru, nebo naopak přece jenom „přesvědčí o lepším způsobu porodu“.
1 3 . 7 . L é ka ř s k y
vedený
porod?
Přirozený
porod?
Alternativní porod? 13.7.1. Lékařsky vedený porod Na otázku, co si představí pod pojmem klasický lékařsky vedený porod, těhotné konkretizoval y svoji představu jako porod ved ený lékařem, nebo porodní asistentkou, v nemocnici. Za hlavní klad lékařsky vedeného porodu povaţují ţeny to, ţe v případě
jak ýchkoliv
personál
připraven
komplikací,
zasáhnout,
nebo
pomoct,
dotazů
je
poradit.
zdravotn ický Má
potřebné
v ybavení a moţnosti. „Klady, no, že je to pod dohledem odborníků, takže by to mělo probíhat jako v pohodě a kdyby byla nějaká komplikace nebo něco, takže by jako byla na místě odborná pomoc. Případně, že je ta porodnice vybavená na to, aby včas pomohla.“ (Zita, prvorodička, 27 let)
92
Zdena zároveň očekává nejvíce informací od lékaře a porodní asistentk y, pediatra. „…nejvíce informací je od toho lékaře, porodní asistentky, pediatra… (Zdena, prvorodička, 27 let) I kd yţ se většina těhotn ých shodla, ţe klad y přev yš ují zápor y (mimo Kamilu), přece jenom záporů b ylo mnoho. Byl o uváděno zejména lékařské prostředí, kde se rodičky necítily dobře (cizí, chladné prostředí), přílišná medikace, zasahování do porodu a větší mnoţství
rodiček,
coţ
můţe
b ýt
rušiv ým
vlivem.
Zároveň
se
zdravotnický personál nemůţe dostatečně věnovat všem rodičkám v potřebné míře. Mínusem je tak é výměna zdravotnického personálu na konci sluţb y. „Asi, že je to někdy jako na běžícím pásu. No, že tam není ten osobní přístup…nebo že nemusí mít tolik času na toho člo věka…“ (Zita, prvorodička, 27 let) Dvě rodičk y neviděl y v lékařsk y vedeném porod u ţádné nev ýhod y. Souhlasily také s polohou u porodu, jako s osvědčenou a nejlepší. Neviděly důvod proč nevěřit odborníkům. „Já nějak nic mě nějak nenapadá, že něco je nevýho da. Vůbec mě nenapadá, že je něco, co by mi nemělo vyhovovat.“ (Eva, prvorodička, 28 let) Kamila
za
nevýhodu
povaţovala
standardizované
postup y.
Nesouhlasila s polohou u porodu, klyzmatem, holením a dalšími postup y. Povaţuje je z a zb ytečné a neopodstatněné . „…oni tady mají svoje postupy metody a nazdar…“ (Kamila, druhorodička, 34 let) „…zasahujou neadekvátně do přirozenýho porodu tím, že si to trochu přizpůsobí dle obrazu svému, nejde to podle rychlosti , jak by to mělo jít, dáme oxytocin…“ (Kamila, druhorodička, 34 let)
93
Jolana a hlavně Kamila viděl y jako mínus ne vţdy 100% chování ze strany zdravotnického personálu, hlavně lékařů. „…když se tam před vámi všichni zhádaj do krv e… dva lékaři s porodní asistentkou…chtěla jsem sepisovat žalobu na ne příliš etické chování…“ (Kamila, druhorodička, 34 let)
13.7.2. Přirozený, nebo alternativní porod? S definicí
přirozeného,
nebo
alternativního
porodu
měl y
respondentky potíţe. Část z nich je oba stavěla do opozice vůči klasickému porodu a slučovala dohromady jako ten s amý porod. Neviděl y mezi nimi ţádné rozdíl y. „…já prostě nevidím,
nevidím
v tom žádný rozdíl…“
(Eva,
prvorodička, 28 let) Další rodička definuje přirozený porod jako porod bez léků, medikace, bez nových metod a na porodním lůţku. Za alternativní porod p ovaţuje porod v různ ých polohách, jako například do vod y, na p ytli, na laně… Jolana vidí přiroz en ý porod jako porod bez jak ýchkoliv větších zásahů zvenčí a nezáleţí na tom, jestli je v porodnici nebo někde jinde. Jako alternativní vidí porod v jiné poloze neţ v klasické. „…přirozenej porod je přirozenej tak, že je jedno kde rodím. Akorát ten můj přirozený monitoruje a nechá mě to odrodit, maximálně
teda
může
udělat
nástřih
(porodník,
nebo
porodní
asistentka).“ (Jolana, prvorodička, 31 let) Další ţena naopak dělení porodů na přirozený a
alternativní
odmítá. Název alternativní, automatick y staví jak ýkoli jin ý porod neţ
klasický,
do
zlého úhlu
pohledu. Podle ní
existuje pouze
klasick y veden ý porod a přiroz en ý porod, kter ý je bez jak ýchkoliv zásahů do průběhu porodu.
94
„…jak alternativní? Není alternativní, je buď lékařský vedený, nebo přirozený porod. Je to součást přirozeného porodu, který může být završenej porodem do vody, nebo dete do sprchy…“ (Kamila, druhorodička, 34 let) Hlavní klady přirozeného (al ternativního) porodu vidí těhotné v tom, ţe porod je ponechán volně probíhající, bez
jakéhokoli
ur ychlování a bez zásahů do průběhu porodu. Rodička je více v pohodě
a
v
nejpohodlnější.
klidu. Moţnost
Můţe
v ybrat
si
v ýběru
polohu,
povaţoval y
která
rodičky
za
je
jí
velice
důleţitou. Nejvíc zajímavá a přirozená se jim jevila moţnost porodu ve vaně. O této moţnosti b y b yl y ţ en y schopn y nejčastěji uvaţovat jako o alternativě proti klasické poloze. „Do vody, proč ne, pokud je to pod dozorem. Na tom pytli… to už mi přijde přirozenější do té vody…“ (Zdena, prvorodička, 27 let) Kamila neviděla u přiroz eného porodu ţádnou nev ýhodu. „Já si myslím, že to má jenom výhody, nevýhodu nevidím žádnou…“ (Kamila, druhorodička, 34 let) Za nev ýhodu povaţují ţen y menší monito rování dítěte a moţnost, ţe porod bude trvat déle. Délka porodu b yla však tak y braná různorodě. Část rodiček se obávala dlouhého porodu a uv ítala by různé metody jejího zkrácení, druhá část by si chtěla t uto chvíli takříkajíc „uţít“ a těšit se na příchod s vého potomka na svět. „Budu ráda, když to budu mít co nejdřív za sebou. Ať mi klidně daj
něco
na
bolest,
jen
aby
druhorodička, 34 let)
95
to
bylo
za
mnou.“
(Marie,
1 3 . 8 . P o r o d n i c e n e b o j i n á mo ž n o s t mí s t a p o r o d u ? 13.8.1. Porodnice Část rodiček povaţovala za velice důleţ ité v ybrat si porodnici, kde porodí. Zvaţovaly různá kritéria a sháněly co moţná nejvíce informací o dané porodnici. Co povaţují za nejdůleţitější? Odpovědi se na danou otázku lišil y. P ro Jolanu b ylo nejdůleţitější m kritériem, jestli má porodnice neonatolo gickou jednotku intenzivní péče a při dalším
v ýběru
si
zjišťovala
reference
od
kamarádek,
které
jiţ
porodil y. „A koukala jsem se, jestli mají neonatologickou jipku. Jo to byla pro mě taková priorita.“ (Jolana, prvorodička, 31 let) Pro
Zitu
porodnice
a od
vzdálenosti
a
další
těhotné
bydliště. porodu
Jako jiţ
v
b yla
zase
argument průběhu
rozhodující uvád ěly
cesty
do
vzdálenost
strach
z
velké
porodnice.
Za
problematickou povaţoval y také protichůdnost různ ýc h názorů o konkrétních porodnicích. V kaţdé porodnic i se najde něco pro a proti, proto b ylo těţké se rozhodnout. „Jako ptala jsem se kamarádek a taky jsem četla diskuse a zjistila jsem, že všude najdete pro a proti. A že vždycky to nejvíc asi záleží na personálu, kdo je milej a takhle. Tak jsem si říkala, že to asi nemá cenu víc řešit, já jsem si vybrala nejbližší.“ (Zita, prvorodička, 27 let) „V té sanitce nebo při převozu se může stát cokoliv, takže volím raději porodnici, která je blízko mého trvalého bydliště, než jezdit někam přes 5 okresů.“ (Zdena, prvorodička, 27 let) Jana a část rodiček zase hledaly menší porodnici, kde očekávají lepší přístup k rodičkám od personálu, víc prostoru pro řešení jejich potřeb, ale zároveň dostatek přístrojové techniky s moţností řešení různ ých
komplikací.
Nakonec
volily
porodnice.
96
kompromis
středně
velké
„…tam se ve mně pral y dvě věci: menší zařízení, kde mají kladný přístup k těm ženám, na druhou stranu dobrou lékařskou péči se všema přístrojema, aby se v případě komplikací dalo vše řešit.“ (Jana, prvorodička, 27 let ) Pro další část těhotn ých je důleţité prostředí a moţnosti v ýběru alternativního porodu. Kamila viděla jako mínus porodnice, kd yţ na oddělení šestinedělí musí b ýt na pokoji víc maminek. „…3 matky na pokoji…z toho jednu musíte učit kojit…a aby vás někdo buzeroval, kdy mám jít na oběd a kde mám noční stolek…to už bylo silný kafe… (Kamila, druhorodička, 34 let)
13.8.2. Komercionalizace, souboj porodnic? Ještě před pár let y b yl v P raze tzv. „souboj porodnic o rodičk y“ viditeln ý. Porodnice se začal y více otevírat a snaţil y se nabíz et sluţb y, které b y r odičk y „ přilákal y“ . Dnes však jiţ rodičk y vnímají spíše boj
jich samotn ých
o
registraci
v porodnicích. Někdy to
povaţují aţ za přehnané, protoţe se musí registrovat jiţ v prvním trimestru. „Já myslím, že v Praze žádnej boj není, naopak mám pocit, že jedna holčina přišla pozdě a chtěla se dostat do Thomayerky a oni jí řekli, že litujou a nashledanou, protože nemají pro ní místo.“ (Jolana, prvorodička, 31 let) „Všimla jsem si boje maminek o porodnice, protože porodnice jsou přeplněné, maminky mají problém, i když si vyberou porodnici, tak pak jsou plné. I když si vyberou porodnici, tak nakonec rodí jinde.“ (Jana, prvorodička, 27 let) „Mě přijde zvláštní, že v 15. týdnu se mám jít zaregistrovat, když ještě
nevím,
že
dítě
bude
v pořádku
k porodu.“ (Zdena, prvorodička, 27 let) 97
a
už
se
mám
jít
hlásit
Jediná Kamila neviděla důvod registrovat se v ţádné porodnici. Nechtěla
se
také
zaregistrovat
v Podolí
(mezi
těhotn ými
povaţována za nejlepší porodnici v Praze), protoţe neviděla důvod zabírat
místo
mamince,
která
by
tam
šla
kvůli
svému
dítěti
(specializované centrum). „No jasně, víte, že i když nebudete registrovaná, tak co, vykopnou vás? Jako vždyť je to blbost. A proč bychom jeli všichni do Podolí. Tak jako je to nějaký prostě porod ní centrum pro Středočeskej kraj, nebo pro půlku republiky, specializovaný pracoviště. Jako zabírat tam někomu místo mi přišlo ještě jako vrchol trapnosti…“ (Kamila, druhorodička, 34 let) Všechny rodičky se shodl y, ţe porodnice udělal y v posledních letech krok k lepšímu, zároveň ale říkají, ţe je ještě dost věcí, které by se měl y zlepšit. „Jednoznačně. Ty tam jsou bílé zdi a škaredé kovové postele. Mění se
asi
i
přístup
těch
sester,
přístroje
se
mění.
Prostředí
jednoznačně nejvíc…barevnost, pozitivita.“ (Zd ena, prvorodička, 27 let) Důleţitou věcí, která by se měla v porodnicích stále měnit, je prostředí a v ybavenost porodnic. „Nejdůležitější je ta modernizace
a vybavenost, míče a lepší
prostředí
těch
v těch
sprchách
a
víc
pokojů
apod.“
(Jana,
prvorodička, 27 let) Část
rodiček
také
viděla
mezery
v profesionálním
chování
zdravotnického personálu. Uvítaly by jeho zlepšení. „Takže jediný co bych vytkla, že někdy chování zdravotníků, beru to
i
na
sebe,
nemusí
být
vždycky
stoprocentní.“
(Jolana,
prvorodička, 27 let) Jana
vidí
místo
ke
zlepšení
tak é
v aktuálnosti
a
mnoţství informací na internetov ých stránkách porodnic . 98
omezeném
„…možná aktuálnost na internetových stránkách, aby člověk měl možnost
si
zjistit
co kdy, kde, člověk když je nezná, tak si
potřebuje zjistit ty informace a až tak moc jich nebylo, spíš pak člověk čerpá od ostatních lidí, což může být zkreslený.“ (Jana, prvorodička, 27 let) Dalším mínusem porodnic je malý výběr alternativních moţností porodu, i kd yţ se o těchto porodech stále více mluví, není to součástí většiny porodnic. „…nevím proč ty bazénky nebo vany nedělaj, jak se tak bavím, tak hodně maminek prostě by do toho šlo radši, než klasicky na křeslo. Všem se to zdá takový pohodlnější, uvolněnější. A prostě to , bohužel, není, pořád se o tom mlu vilo, ale není to skoro v žádné nemocnici.“ (Eva, prvorodička, 28 let) Velk ým plusem porodnic, kter ý rodičk y opakovaně potvrzoval y, je zabezpečení neodkladné, akutní péče při jak ýchkoli potíţích. I kd yţ všechn y povaţují porod za přirozenou z áleţitost, přece jen se bojí
moţn ých
komplikací.
Většina
ţen
(mimo
Kamil y)
věří
lékařům, technice a dnešní medicíně a nechtějí „riskovat“ jakékoli ublíţení sobě nebo dítěti. „Já bych radši ten medicínský. Pro mě je to vnitřní jistota. 99 % člověk doufá, že se nic nestane, ale to 1 % je tam tak vysoké, že raději nebudu mít ten komfort, na úkor toho, že vím, že bude všechno v pořádku.“ (Zdena, prvorodička, 27 let).
13.8.3. Porod doma Na otázku, jestli by uvaţovaly o porodu doma, odpověděly těhotné nejčastěji
ne,
nebo
v ţádném
moţnosti
neuvaţovala
případě.
z důvodu
Část
razantního
těhotn ých
o
dané
odmítnutí
a
část
nevěděla, ţe daná moţnost existuje. „Nikdy v žádném případě. Já porody doma neschvaluju v žádném případě.“ (Zdena, prvorodička, 27 let) 99
Nejčastějším důvodem odmítnutí porodu doma b yl strach o sebe a nenaroz ené dítě, dostatečně r ychlé řešení event. komplikací. Není zabezpečena lékařská péče. „...já to nerisknu z toho důvodu, že bych si to mohla vyčítat celej život, že jenom kvůli tomu, že jsem chtěla bejt v něčem speciální nebo doma a než se ke mně ta sanitka dostane, než mě to dítě odvezou a já budu mít alterované dítě, nebo celý život budu vědět, že jsem čekala zdravé dítě a jsem ho poškodila svým jednáním…“ (Jolana, prvorodička, 31 let) Dalším uváděn ým záporem porodu do ma b ylo znečištění ob ydlí, nebo malý prostor domova. „…tak jednak máme takovej malej byt, tak nevím , jak by sme se tam vešli…“ (Zita, prvorodička, 27 let) Klady porodu doma viděli ţeny v domácím prostředí, které znají a je m éně stresující a v kruhu blízk ýc h. „Hlavní klady, že je člověk v tom svým prostředí, asi tak bych to brala.“ (Eva, prvorodička, 28 let) „Matky říkají, že je to jiný prožitek, pro matku i pro partnera, není
ve
stresu
z nemocničního
prostředí,
že
je
v přirozeném
prostředí, doma to zná, má tam klid, protože v nemocnici můžou být několik na pokoji. Dítě má hned u sebe, výhody to bezesporu má.“ (Zdena, prvorodička, 27 let) Martina by o moţnosti porodit doma uvaţovala v případě druhého porodu, pokud b y b ylo f yz iologické těhotenství, první po rod proběhl bez komplikací a sanitka b yla v případě komplikací na blízku. Líbil by se jí způsob porodu v Holandsku. Kamila viděla veliké plus taky v moţnosti rozhodovat, jak probíhá druhého
a
nechat dítěte
eventuálními
mu
volný průběh.
zvolila
zápor y.
porod
Rodička
Při
doma. je
100
ve
rozhodování Převládly známém
u
porod porodu
klady
nad
prostředí,
bez
přítomnosti cizích lidí a s porodní asistentkou, které věří. Ţena je pak více klidná a v pohodě. „…když jsem si sepsala pro a proti , tak mi jednoznačně jako všechno
vyšlo
předpokladů,
proti že
tomu
máte
porodu
všechny
v porodnici. indicie
Samozřejmě
k tomu,
že
je
za to
bezproblémový, dítě jako v pořádku…“ (Kamila, druhorodička, 34 let) „Prostě
žádnej
stres,
známé
prostředí,
které
vám
není
jako
nepříjemné, žádny cizí lidi, žádny vyšetřování, když máte stahy, prostě máte klid, pohodu a asistentku, který věříte, kterou znáte, plus jako podpora partnera…“ (Kamila, druhorodička, 34 let)
13.8.4. Porodní dům Některé mamink y povaţoval y z a příjemn ý, rozumn ý kompromis moţnost porodit v porodním domě. Vědí, ţe daná moţnost existuje jiţ v někter ých státech v Evropě. Hlavní plus vidí v moţnostech větších alternativ a zároveň v „příjemnějším“ prostředí. Očekávají také zlepšení chováním ze strany zdravotnického personálu. „Takový kompromis mezi porodem v nemocnici a porodem doma by byl porodní dům. To si dokážu představit, ten by byl fajn.“ (Renata, prvorodička, 31 let) Kamile by se líbila také moţnost porodu v porodním domě se svou vlastní porodní asistentkou a lékař by b yl zavolán jen om v případě nějak ých komplikací. „…že jako ta cesta k těm porodním domům, tak tomu říkám, že kdyby měly tak pět porodních boxů, kde můžete být s tou porodní asistentkou a pak klidně říct ano,…a doktor je tam až když něco bude…“ (Kamila, druhorodička, 34 l et)
101
13.9. Soupeřící koncepce vedení porodu. Určité napětí mezi dvěm a koncepcemi vedení porodu zaznamenala část rodiček. Všiml y si, ţe se t yt o informace z ačaly objevovat v médiích. Zitě přijdou názory porodních asistentek, které preferují přiroz en ý porod , více v yhraněné neţ názor y lékařů. „Jo, docela jsem si všimla, že se o tom píše, že spousta těch porodních bab bojuje proti těm porodnicím a proti těm klasickým porodům…mi to přijde někdy až také moc vyhraněné…“ (Zita, prvorodička, 27 let) Jolana
vnímá
jako
velice
v yhraněné
také
názory
ţen,
které
preferují porody doma. „Ale takový ty ženský na internetu píšou, že by prostě do porodnice nikdy nešly, protože každej porodník je tam chce zabít.“ (Jolana, prvorodička, 31 let) Martina zase oponovala, ţe lékaři se také n edívají s „chutí“ na přiroz ené porod y, resp. na porod y doma. „Co mám kamarádku lékařku: „doufám, že nebudeš rodit doma, takovou šílenost“ tak mi padla na srdce, takže oni opravdu mají na to velmi negativní názory, říká, že je to hrozně nezodpovědné…“ (Martina, prvorodička,…) Některé maminky nezaregistroval y ţádný „souboj“ těchto dvou koncepcí. Nevšimly si rozporů v dané oblasti. „Ne nevšimla, já to nesleduju. Takže ne. To vůbec nevím.“ (Eva, prvorodička, 28 let) Kamila si daného soupeření nejenom všimla, ale byla o dané problematice dobře informovaná. Viděla boj mezi lékaři a porodními asistentkami jako boj o kompetence a odpovědnost. Zastávala názor, ţe
pokud
nejde
o
komplikaci
při
porodu,
neměl
by
lékař
do
probíhajícího porodu zasahovat a ponechat ho v kompetenci porodní asistentk y. 102
„…jsou rizikový porody, nebo nějaké komplikace, ale když žádná není,
tak
prostě
vzdělává
se,
nechť
nebo
spí,
je
doktor
dělá
na
svém
užitečný
věci
lékařském než
by
pokoji,
otravoval
rodičky…ale on se tam střetává boj těch doktorů a kdo bude mít zodpovědnost. A proč by nemohla mít zodpovědnost ta porodní asistentka? Proč má mít zodpovědnost jenom ten doktor?“ (Kamila, druhorodička, 34 let)
1 3 . 1 0 . K d o má o d p o v ě d n o s t z a p o r o d ? Odpovědi rodiček můţeme rozdělit do tří kategorií. První část rodiček uvádí, ţe za porod, matku i dítě nese odpovědnost porodník, porodní
asistentka,
nezávisle
na
tom,
jestli
probíhá
porod
v porodnici nebo někde jinde. „…musí být žena připravená, informovaná a mít tam tu porodní asistentku, která musí umět rozlišit kdy už to je hraniční a kdy se to dá porodit a kdy ne. A musí za to bejt zodpovědná. Jo , v tý nemocnici, když se tohleto stane, tak je to jasný. Je tam lékař, sestra
a
musí
se
z toho
vyvozovat
důsledky…“
(Jolana,
prvorodička, 31 let) Další část rodiček dělí odpovědnost mezi rodičku (rodiče) a porodníka, porodní asistentku. „…80 % je na té matce, která se pro to rozhodla, ale taky na té porodní asistence. Nejenom na té ženě. Ta matka si vybrala rodit doma, ale i ten co vede ten porod.“ (Zdena, prvorodička, 2 7 let) Kamila souhlasí, ţ e za porod doma má b ýt rozdělená odpovědnost mezi ţenu a porodní asistentku. Hlavní odpovědnost je však na ţeně, která
si
porod
doma
zvolila.
Pokud
chce
ţena
odejít
dřív
z porodnice, tak přebírá veškerou odpovědnost za sebe a dítě sama. Kamile
se
dále
nelíbí,
ţe
ţena
v nemocnici
nemá
ţádnou
odpovědnost. Má pocit, ţe ţena přenesla odpovědnost na všechny ostatní
v nemocnici,
nebo
jí 103
b yla
v nemocnici
odejmuta.
Překročením bran nemocnice jako b y b yla „zbavena svéprávnosti “. Lékař má odp ovědnost pouze za svou práci, správné provedení lékařsk ých úkonů. Nevidí přínos v podepisování souhlasů z důvodu, ţe ţena neví, co se můţe v průběhu porodu, nebo operace stát. „…když chcete odejít z porodnice po těch 24 hodinách, za to dítě máte odpovědnost vy a né ten doktor. Určitě jako ono to tam ale nikde není (v zákoně), že má doktor odpovědnost za naše dítě.“ (Kamila, druhorodička, 34 let) „Protože ta ji totálně přenesla na všechny ostatní.…vy nemůžete dát souhlas, když vůbec nebudete vědět, co se b ude dít…“ (Kamila, druhorodička, 34 let) V poslední skupině jsou rodičk y, které z astávají náz or, ţ e z a porod a zdraví své a svého dítěte odpovídají rodiče. Takţe všechna odpovědnost je na nich, hlavně při volbě mimo porodnici. „Ale v podstatě na tý ženě, ž e když si to už takhle zvolí, tak předpokládám, že je informovaná o všem, co by mohlo nastat. Takže
tohle
asi
po
zralý úvaze,
tak
že by
za
to
mohla
být
zodpovědná sama…Takže na tý matce.“ (Martina, prvorodička, 30 let)
13.11. Koho u porodu? 13.11.1. Vedení porodu, kompetence Všechn y těhotné se shodl y, ţe při porodu potřebují odbornou asistenci. Pouze z doslechu znají někoho, kdo porodil bez odborné pomoci. Ţádná z nich by si však na takový porod netroufla. „…sama? Tak to určitě ne, to bych se bála, bez odborné pomoci.“ (Marie, druhorodička, 34 let)
104
Na
otázku,
jestli
vnímají
rozdíl
mezi
lékařem
a
porodní
asistentkou při vedení porodu, odpovídaly rodičky rozdílně. Některé mamink y mezi nimi neviděl y rozdíly skoro ţ ádné, očekával y, ţe jejich erudovanost a kompetence je stejn á. Jiné vnímal y různé rozdíl y. „No já nevím, asi né… nevím, jestli by v nich měl bejt rozdíl, co se kvalifikace
týče.
Asi
ho
musí
mít
oba
dva
stejnej…“
(Eva,
prvorodička, 28 let) Další
rodičky
neviděly
skoro
ţádný
rozdíl
při
vedení
f yziologického porodu, př i komplikacích však očekával y vedení porodu od lékaře. „Vést porod bude asistentka, ale bude tam i lékař, který si to přebere, když bude nějaký problém.“ (Zdena, prvorodička, 27 let) Kamila
dává
jednoznačně
přednost
při
f yziologickém
porodu
porodní asistence před lékařem. Jana b yla překvapená zjištění m , ţe porod vede také porodní asistentka, očekávala, ţe asistentka asistuje lékaři, který odvádí porod. Nevěděla, ţe f yz iologické porod y můţe vést tak y porodní asistentka. „No upřímně řečeno, jsem si myslela, že mě bude rodit vždycky doktor…původně jsem si myslela, že doktor rodí a asistentka jenom asistuje…“ (Jana, prvorodička, 27 let) Jolana, která je z dravotník em, v yjádřila určit ý nesouhlas s tím, aby ji porodila studentka. Uvědomuje si, ţe praxe je pro stud enty důleţitá a sama se potřebovala kdysi připravit na svou profesi, nicméně porod pod vedením studentky odmítá. „…vím, že oni musí, aby byli porodní báby mít 40 porodů, takže to někde musí získat, ale já prostě bych ráda, kdyby to získali někde jinde…nechci, aby mě rodila studentka.“ let) 105
(Jolana, prvorodička, 31
13.11.2. Doprovod u porodu Koho s sebou do porodnice? Na tuto otázku měl y těhotné ţeny jasnou odpověď. Kaţdá jiţ měla v ybranou osobu, se kterou plánuje strávit dan ý okam ţik. Jednou z moţ ností b yl manţel, partner, kter ý je povaţován za nejbliţší osobu a od kterého se očekává hlavně ps ychická „pouţít“
podpora. jako
Zároveň
je
také
zprostředkovatele
některé
mezi
maminky
sebou
a
plánují
zdravotnick ým
personálem. „Partner je pro mě ten nejbližší člověk, že jo , a myslím si, že tohle se ho týká nejvíc, ze všech těch lidí, takže jasná volba…Hmmm si myslím,
že
to
bude
opora
psychická,
že
mě
podpoří.“
(Zita,
prvorodička, 27 let) „…já vím, že mám na to nárok zvonit na sestřičku, že něco potřebuju, takhle je mi to příj emnější, že bude kolem mě běhat. Že nemusím obtěžovat ten personál a vím, že u něj můžu.“ (Eva, prvorodička, 28 let) Většina tatínků se o porod zajímá jiţ v těhotenství, navštěvují s partnerkami
(manţelkami)
předporodní
kurz y,
studují
různou
literaturu a chtějí spolurozhodovat o věcech t ýkajících se porodu. I
kd yţ
většina
partnerů
plánuje
strávit
chvíle
v porodnici
s manţelkou, není úplnou v ýjimkou také strach nebo obav y, které v yústí
v jejich
nepřítomnost
na
porodním
sále.
Danou
situaci
v ystihuje Jolana, k terá uvedla, ţ e u porodu nebude mít manţ ela právě z těchto obav, i kd yţ ona b y ho měla ráda po svém boku. „Já bych byla velice ráda, kdyby šel manžel, ale manžel se zdravotnictví
relativně
bojí…prostě
nechce
do
nemocnice.“
(Jolana, prvorodička, 27 let) Za další osobu velice blízkou, kterou by si některé maminky rád y vzaly k porodu (hned po manţelovi, partnerovi) je jejich maminka. Je
to
osoba
velice
blízká,
chápavá,
zároveň
jiţ
má
zkušenost
s vlastním porodem. Ne vţdy však přichází v úvahu. Některé těhotné 106
uvedl y, ţe maminka nepřichází v úvahu z důvodu velké vzdálenosti místa b ydliště. Zdena by měla ráda u porodu svého otce (lékař). I kdyţ ne přímo na porodním sále. R áda b y, ab y v případě nějak ýc h komplikací rozhodoval za ní. „Jednoznačně bych chtěla, aby tam byl, kdyby se něco stalo, tak bych nechala rozhodovat jeho, protože můj otec je lékař.“ (Zdena, prvorodička, 27 let) Některé mamink y uvaţoval y tak y o kamarádce, i kd yţ jiné tuto moţnost úplně zamítl y. Svoje rozhodnutí zdůvodňoval y blízkostí, nebo naopak cizostí kamarádek. „Kdyby on nešel (manžel), tak určitě by šla nějaká kamarádka, protože ty už se o to pral y, když on to nezvládne, tak pudou.“ (Eva, prvorodička, 28 let) Rodičk y většinou jiţ sl yšel y o dulách , ţ ádná si ji však neplánuje vzít k porodu. Těhotné měl y trochu potíţe s v ymez ením kompetencí dul y. Některé si myslel y, ţ e jsou to porodní asistentk y, jiné ani nevěděl y, ţe daná moţnost existuje. V ýjimkou b yla Jolana, která je medicínsky vzdělaná. „…já jsem o tom slyšela…já jsem si právě myslela, že to je ta porodní asistentka, co připravuje na ten porod a potom odrodí…“ (Zita, prvorodička, 27 let) Jolana si k porodu plánuje vzít porodní asistentku. Jako hlavní důvod uvádí to, ţe odborník ji pohlídá, určí, které příznaky jsou ještě v pořádku a které jiţ můţou vést ke komplikacím. Je pro ni důleţitá opora a důvěra. „…ale mně se líbila ta porodní asistentka z toho důvodu, že mě ohlídá. To znamená, že když já se budu stěžovat na něco co mi je a ona řekne, to je v pořádku, to bude bolet anebo tohle se mi nelíbí, jo, už je to něco co musíme řešit. (Jolana, prvorodička, 27 let) 107
1 3 . 1 2 . R o z d í l y me z i t ě h o t n ý mi 13.12.1. Vnímání sebe samých Těhotné přiznávají, ţe dnešní doba vedla k posunu věku, kdy mají ţen y první dítě. Dnes jiţ není v ýjimkou, ţ e ţena porodí první dítě ve věku kolem 30 let. Tento posun nahoru mění i jejich pohled na těhotenství
a
porod.
Vidí
se
jako
svědomitější,
připravenější,
vzdělanější atd. „Vídám kolem sebe holky, kterým je 31, 32 a čekají první dítě. Vlastně
nejsem
tak
stará,
jenom
doba
je
posunutá.“
(Eva ,
prvorodička, 28 let) Rodička,
která
porodí
v porodnici
(klasický
lékařský
vedený
porod) je vnímaná mezi těhotn ými jako „normální“, sebevědomá, vzdělaná, vědomá si rizik spojen ých s porodem. „Prvorodička, vědoma si rizik, musí mít vlastní názor, protože nedá na názor dul, porodních asistentek, známých. Vzdělání vyšší.“ (Zdena, prvorodička, 27 let) Janou, Naďou a dalšími ţenami jsou ţen y, které volí porod doma , vnímány nejčastěji jako ţeny z vesnice, s niţším vzděláním, bliţším vztahem k přírodě. Ţen y, kter é nerodí poprvé, jsou starší. „Starší paní, pátý, šestý porod, vesnice, žena v domácnosti, taková ta představa, že si nechá to riziko tam, takový ten naturalistický, ta vesnice, pole, koně…“ (Naďa, prvorodička, 34 roků) „Ale na tý vesnici na druhou stranu můžou mít blízko k přírodě a rodit více doma, ty žijou v tý chatrči, jedí na pastvě, tak ty pak můžou dospět k názoru, že můžou rodit doma.“ (Jana, prvorodička, 27 let) Lucie si zase m yslí, ţe to můţou b ýt ţen y, které neuznávají novou technologii, snaţí s e ţít jako jejich babičk y. „…jako moje kamarádka, která neuznává nové technologie, chce dělat všechno, jak dělaly naše babičky…nebo že by ji do toho 108
přítel, nebo rodiče natlačili…já nevím…“ (Lucie, prvorodička, 27 let) S tímto názorem nesouhlasí Kamila a R enata, které tvrdí, ţe pro porod
doma,
nebo
pro
alternativu ,
se
rozhodnou
ţeny
spíše
v ysokoškolsk y vzdělané a z větších měst. „právě ty maminky co mají vyšší vzdělání, víc si čtou ty všechny diskuze a příspěvky, a umějí si to přebrat samy, takže ty budou víc nakloněný alternativním porodům.“ (Renata, prvorodička, 31 let) Podle Jany je alternativní způsob porodu módní záleţitostí a zvolí ho spíše ţen y, které jsou vzdělanější, protoţe o alternativách vědí, mají přístup na internet a tím pádem víc informací. T aké si ale uvědomují riziko spojené s porodem doma a proto by tuto moţnost nevolil y. „Většina žen volí klasický porod, a kdo dá víc na módu a na dobu, tak se víc přiklání k tý alternativě…“ (Jana, prvorodička, 27 let) Zita si z ase m yslí, ţe alternativní porod si zvolí ţena, která má alternativní jiţ způsob svého ţivota. „…pro ten alternativní porod si představuju, že se rozhodne nějaká alternativní
mamina,
nějaká
jako
vegetariánky,
nebo
co
žije
takovým tím alternativním způsobem života…asi nějaká feministka možná…“ (Zita, prvorodička, 27 let) Finanční stránka je povaţována za důleţitou při volbě porodu a věcí s tím spojených. Jiţ v těhotenství ţeny vnímají, ţe ne kaţdá těhotná v jejich okolí si můţe dovolit nakoupit vše, co by si přála, i kd yţ je to velmi ča sté téma roz hovoru. „…a tam byla jedna taková maminka a
ta říká co je to za
podložku? A kolik to stojí? Dva tisíce? Jo , tak to už nedám…“ (Jolana, prvorodička, 31 let)
109
1 3 . 1 3 . C o s i m ů ž e me , má m e v y b r a t a c o j i ž n e ? 13.13.1. Máme právo si vybrat způsob porodu? Tuto moţnost vnímají těhotné rozdílně. Kamila je stoprocentně přesvědčená, ţe je to její volba a všichni ji musí respektovat. Je svéprávná osoba a proto má právo si v ybrat způsob porodu . Jolana z ase zastává názor, ţe b ychom si měl y nechat poradit od odborníků, tak jako v jin ých případech v našem ţivotě. Důvěřuje medicíně a zdravotnickému personálu, ţe koná s nejlepším úm yslem, prověřen ým v praxi. Neţ vlastní „pohodlí“ je pro ni důleţitější její zdraví a zdraví dítěte. „…když se něco stane, já si budu vyčítat celej živo t, že jsem nechtěla trošku nepohodlí obětovat… „ (Jolana, prvorodička, 31 let) „…když můžu za každou věc chtít odborníka, tak mi jde i o tohle to…“ (Jolana, prvorodička, 31 let) Většina dotazovaných b y však uvítala moţnost v ybrat si polohu u porodu a moţnost většího rozhodování u porodu. Moţnost v ýběru porodu císařsk ým řezem rodičk y spíše z askočila. Po zváţ ení t éto moţnosti, však souhlasil y, ab y daná moţnost b yla za určit ých podmínek na v ýběr. „Jako na druhou stranu, jestli se jakákoliv žena bojí normálníh o porodu a pokud to nezpůsobuje nějaký jiný potíže, tak asi proč ne.“ (Eva, prvorodička, 28 let) Kamila si v ybrala druh ý porod doma, proto jednoznačně z astává názor, ţ e rodička si má právo v ybrat nejeno m způsob, ale i místo porodu.
110
13.13.2. Můžeme si vybrat místo porodu? Zde se nám rodičky rozděl ily na ty, které by povolil y pouze porod y v porodnici a t y, které b y dal y do kompetence mat ce, kde porodí své dítě. Jolana a Jana b y nepovolil y moţnost v ýběru porodu doma. Jana ani ţádnou jinou moţnost neţ porod v porodnici. „…a ona by řekla, já budu rodit doma, výborně tak můžete. To bych asi nedělala.“ (Jolana, prvorodička, 31 let) „Myslím si, že ta bezpečnost tý ženy a miminka je důležitá a tohle oproti
tomu
a
myslím
si,
že
v tý
porodnici
není
takovýhle
diskomfort, aby si kvůli tomu musel člověk vymýšlet takovýhle „atrakce“.“ (Jana, prvorodička, 27 let) Jolana b y dala na v ýběr mimo porodu v porodnici tak é porod v porodním povaţuje
to
domě. za
Ví,
ţe
porodní
domy
dobrý kompromis
mezi
fungují porodem
v zahraničí
a
v nemocnici
a
porodem doma. „Já
bych
umožnila
třeba
rodit
v nemocnici,
nebo
v porodním
domě.“ (Jolana, prvorodička, 31 let) Nejenom Kamila, ale i další ţen y po určitém přem ýšlení a váhání by nechaly v kompetenci kaţdé rodičky zvolit si místo porodu. M yslí si, ţ e ţ ena by měla mít moţnost jakéhokoli v ýběru.
13.13.3. Porodní plán Za
určitý
projev
spolurozhodování
povaţují
těhotné
moţnost
sepsat porodní plán. S epíšou tam své názor y, postřeh y, postup y, které povaţují za potřebné a taky to, co jiţ nechtějí. Některé si dan ý dokument sepíšou, jiné to nepovaţují za důleţité , a to z důvodu těţké předvídatelnosti průběhu porodu. „Určitě dneska můžou cokoliv. Zkušenosti jsou i takové, že si matka přinese 2 A4, co chce pouštět za hudbu, co se týče medikace atd.“ (Zdena, prvorodička, 27 let) 111
„Mě to přijde jako takové vymýšlení … mě osobně by to nepomohlo ani psychicky, já zatím představu nemám žádnou a vkládám se do rukou
lékařů
a
sestřiček,
s tím,
že
jim
důvěřuju…“
(Naďa,
prvorodička, 34 roků) Martina si porodní plán plánuje sepsat, prot oţe porodní asistentky v porodnici,
kde
porodí,
jí
to
samy
navrhl y.
Danou
moţnost
povaţuje za jednoznačně přínosnou. „…na papír sepíšu, jak si to zhruba asi představuju, tak asi něco takovýho jim tam přinesu, oni sami mi řekly, že mám přinést porodní plán, že podle něj budou postupovat, takže něco napíšu.“ (Martina, prvorodička, 30 let)
1 3 . 1 4 . C o má b ý t h r a z e n é z e z d r a v o t n í h o p o j i š t ě n í a c o již ne? Rodičk y se shodují, ţe „zdarma“ b y měla b ýt kvalitní zdravotní péče a platit b y se měl y alternati vní porod y, n ebo porody doma. „Ať je kvalitní základní péče a to co chceme navíc, například porod do vany, tak to si zaplatíme…“ (Marie, druhorodička, 34 let) Souhlasí s připlácením nadstandardu a dalších nadstandardních sluţeb (alternativní porod, porod doma, porod v porodním domě). Měly by mít na výběr, pokud rodička má prostředky a rozhodne se jich v yuţ ít pro zlepšení svého komfortu. …jestli budu mít péči lepší, já si to klidně zaplatím…jsem zvyklá za lepší péči dávat peníze navíc…já bych chtěla, aby to bylo automaticky na výběr…“ (Renata, prvorodička, 31 let)
112
1 4 . Zá v ěr Porod je v ýz namn ým sociálním činitelem v ţivotě ţen y, její rodin y i nejbliţšího okolí a také je sám sociálně konstruován. Vnímání porodu se v průběhu staletí měnilo a tento c yklus bude nepoch ybně prob íhat i nadále. To , co b ylo v minulosti povaţováno za běţné a „normální“, je dnes spíše okrajové, alternativní. Na této koncepci
dlouholetého
osvědčení
a
praktikování
staví
zastánci
přiroz eného porodu. Poukazují na v ýhod y individuálního přístupu, respektování
přání
rodičky
a
nesouhlasí
s přílišnou
medikalizací
porodu a „neom ylnost í “ technik y. Zastánci lékařsk y vedeného porodu však
poukazují
na
moţnost
vzniku
komplikací
v průběhu
porodu
(nemoţnost jejich odhalení pokaţ dé včas) a schopnost pomocí dnešní techni k y a postupů danou situaci v yř ešit. I kd yţ je t ato problematika v médiích probíraná stále více a více, ne všechny rodičky si povš imly soupeření těchto dvou koncepcí vedení porodu. Věděly však, ţe mají větší, nebo menší moţnost ve v ýbě ru alternativních poro dů či místa porodu. Rodičk y b ychom mohli rozdělit do tří skupin (t ypů) na základě toho jak problematiku porodu vidí, co preferují a jak si plánují svůj vlastní porod. Prvním t ypem jsou rodičk y („klasičk y“), které svůj porod plánují v porodnici, pod lékařs k ým dohledem (nebo dohledem porodní asistentk y), souhlasí s jej ich postup y a alternativní porod u nich nepřichází schopné
v úvahu. v yváţit
Jeho moţná
klady rizika.
nepovaţují V druhé
za
dostatečné,
skupině
jsou
nebo ţeny
(„experimentátorky“) , které rovněţ plánují porodit v porodnici, kde by uvítal y moţ nost porodit alternativně (do vod y, na p ytli atd.), nebo si porodnici v ybírají jiţ na základě moţností t yto nárok y uspokojit. Třetím
t ypem
přev yšují
jsou
rodičky
(„přírodní“),
u
kter ýc h
jednoznačně
klady přirozeného porodu (porodu doma) před lékařsky
veden ým porodem v porodnici. Nesouhlasí s medikaliz ací, lékařsk ými zásahy (neadekvátní) a nemoţností se podílet na rozhodování o svém těle a porodu. 113
T yto
jednotlivé
typy
rodiček
se
pak
různě
staví
k otázkám
kompetencí zdravotnického personálu, moţností vlastního zásahu do průběhu porodu, odpovědnosti za průběh porodu a celkového vnímání porodu jako takového. Je to vidět také na příkladu vnímání porodu jako rizikového, nebo p řiroz eného. I kd yţ se rodičk y s hodl y, ţe je to f yziologická záleţ itost, přec e jen některé viděl y riziko komplikací jako
v ýrazné
(„klasičk y“)
a
jiné
si
moţnost
komp likací
vůbec
nepřipouštěl y („ přírodní rodičk y“). Co ţen y nejvíce ovlivňuje při jejich rozhodování? Odpovědi b yl y různorodé. I kd yţ vš echn y se o porod zajímají a studoval y různou literaturu a získávaly co nejvíce informací, přec e jenom jejich konečné rozhodnutí
ovlivnil
hlavně
jejich
prvotní
postoj
a
přesvědčení.
Argument y té či oné koncepce je sice vedou k z am yšlení a někd y i váhání, nicméně se nakonec opět rozhodnou pro ten prvotní postoj. S ystém zdravotní péče v posledních letech procházel řadou změn, které změnil y jeho podobu, postoj ve vztahu k rodičkám i nabíz en ým sluţbám. Jak jiţ bylo zmíněno , porodnice se snaţí více přizpůsobovat poţadavkům
rodiček, které se tak stávají v ýraznou h ybnou silou
proměňující
české porodnictví. Dochází ke komercionalizaci mezi
porodnicemi.
Danou
situaci
rodičky
rozhodně
vítají,
protoţe
se
porodnice o ně musely „prát“ a to působí jejich postupnou proměnu. I kd yţ v současnosti se paradoxně rodičk y „perou“ o porodnice (porodní boom), po poklesu porodnosti se očekává návrat do daného stavu. Přece jenom to způsobilo otvírání porodnic a jejich celkovou proměnu. Sociální nerovnosti mezi rodičkami dále
mezi nimi umoţnily
rozvinutí určitého konzumerismu. S dan ým pojmem je neodm yslitelně spjato hnutí přirozeného porodu. Všechny rodičky souhlasí s větší moţností v ýběru a jejich participaci na rozhodnutí. P ořád však vidí mezer y a moţnosti dalšího v ývoje k lepšímu. Daná problematika se stále více dostává do povědomí medií a otvírá se široké veřejnosti. Lidé se snaţí stále více a více zasahovat a rozhodovat v oblasti, která b yla ještě do nedávna jako neohrozitelná, nenapadnutelná. Dan ý trend bude určitě narůstat dál , a proto b y b ylo 114
zajímavé v dané problematice pokračovat a tento fenomén prozkoumat podrobněji. R odičk y sdělil y několik zajímav ých postojů a v ysvětlení, které by se mohly stát podkladem pro další vědecké bádání a tak nám pomohly více porozumět těmto vztahům .
115
1 5 . Po u ži tá li t era t ura 1.
Bab yonline. vod y.
[online]
11/2009
předporodní
Porod,
2009 -9-1].
[cit.
příprava,
porod
Dostupné
do
z www:
www.bab yonline.cz 2.
Bartlová, S.: V ybrané kapitol y z e sociologie medicín y. Brno; Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví 1994
3.
Breckwoldt, M. – Fabelová, G. – Martius, G. – Martius, J. – Pfleiderer,
A.
–
Schneider
H.:
G ynekológia
a
porodníctvo.
Martin; Osveta 1997 4.
Čech, E. – Hájek, Z. – Maršál, K. – Srp, B. a kol.: Porodnictví . Praha; Grada Publishing 2006
5.
Český
statistický
úřad.
[online]
V ývoj
ob yvatelstva
České
republiky v roce 2008. 11. 9. 2009 [cit. 2009-9-1]. Dostupné z www: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/4007 -09 6.
Doleţal, A.: Od babictví k porodnictví. Praha; Karolinum 2001
7.
Duffková, J. -Urban, L. -Dubsk ý, J.: Sociologie ţivotního st ylu. Plzeň; Aleš Čeněk 2008
8.
eMimino. [online] Těhotenství a porod v Německu. 11. 4. 2007 [cit.
2009-9-1].
Dostupné
z www:
http://www.emimino.cz/denick y/tehotenstvi -a-porod -v-nemecku 5551/ 9. 10.
Giddens, A.: Sociologie. Praha; Argo 2004 Goer, H.: Průvodce přem ýšlivé ţen y na cestě lepšímu porodu. Praha; One Woman Press 2002
11.
Hanáková, P. – Heczková, L. – Kalivodová, E.: V bludném kruhu. Mateřství a v ychovatelství jako paradox y modernit y. Praha; SLON 2006
116
12.
Hašková,
H.:
Názorové
diferenciace
k současn ým
změnám
v českém porodnictví. Praha; Sociologický ústav AV ČR 2001 13.
Haškovcová, H.: Lékařská etika. Praha; Galén 20 02
14.
Hendl, J.: Kvalitativní v ýzkum. P raha; Portál 2008
15.
Hrešanová,
E.
–
Hasmanová
Marhánková,
J.:
Nové
trendy
v českém porodnictví a sociální nerovnosti mezi rodičkami. In: Sociologický časopis, roč. 44, 2008, č. 1, s. 87 -111 16.
Jandourek, J.: Sociologický sl ovník. Praha; Portál 2001
17.
Kameníková,
M.:
Vedení
f yziologického
porodu
porodní
asistentkou. In: Moderní babictví 7, roč. 7, 2005, č. 7, s. 4 -10 18.
Kapr, J. – Koukola, B.: P acient: R evoluce v posk ytování péče. Praha; SLON 1998
19.
Kapr, J. – Linhart , J. – Fišerová, V. – Vodáková, A.: Soci ální deviace, sociologie nemoci a medicín y. P raha;
Sociologické
nakladatelství 1997 20.
Klaus, M. – Kennell, J. – Klaus, P.: Porod s dulou. Rádce pro rodiče a doprovázející osoby při porodu. Praha; One Woman Press 2004
21.
Kříţová E.: Proměny lékařské profese z pohledu sociologie. Praha; SLON 2006
22.
Kříţková, podnikatelek
A.: a
Sociologické podnikatelů
Sociologický ústav 23.
na
studie. přelomu
Ţivotní tisíciletí.
strategie Praha;
AV ČR 2004
Kříţová, E. a kol.: Alternativní medicína. P raha; Karolinum 2004
24.
Linhart, J. – Maříková, H. – Petrusek, M. – Vodáková, A.: Sociální deviace, sociologie nemoci a medicín y. P raha; S LON 1997 117
25.
Marek, V.: Nová doba porodní. Praha; Eminent 2002
26.
Maříková, H. – Petrusek, M. – Vodáková, A. a kol.: Velký sociologický slovník. Praha; Karolinum 1993
27.
Naše porodnice. [online] Porodní plán. 11/2009 [cit. 2009 -105]. Dostupné z www: www.naseporodnice.cz/porodni -plan.php
28.
Normální porod. [online] Definice normální porod dle WHO. 11/2009
2009-9-20].
[cit.
Dostupné
z www:
www.normaliniporod.cz 29.
Parlament
České
republik y.
Poslanecká
sněmovna.
[online]
Listina základních práv a svobod. 16. 12. 1992 [cit. 2009-1112]. Dostupné z www: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html 30.
Porodnice. [online] Porod. [cit. 2009 -9-15]. Dostupné z www: http://www.porodnice.com/porod
31.
Poro dníci. [online] Frederic Lebo yer. Porod y doma Nizozemsko. 9/2006 [cit. 2009-10-8]. Dostupné z www: www.porodnici.cz
32.
Porter, R.: Největší dobrodiní lidstva. Historie medicíny od starověku po současnost. Praha, Prostor 2001
33.
Právní informační s ystém. [online] Zákon České národní rad y o zdravotní
péči
v
nestátních
zdravotnick ých
zařízeních.
Poslední změna 9. 11. 2009[cit. 2009-11-16]. Dostupné z www: http://www.pravnipredpis y.cz/predpis y/ZAKONY/1992/160992/ Sb_160992_------_.php 34.
Přirozený
porod.
[online]
Porod
doma,
ambulantní
porod,
poloha u porodu. 11/2009 [cit. 2009 -9-26]. Dostupné z www: www.propp.cz/cz 35.
Rastislavová, K.: Aplikovaná ps ych ologie porodnictví. Praha; Area s.r.o. 2008
118
36.
Rodina. [online] Rodila jsem v Holandsku. 9. 5. 2002 [cit. 2009-10-5].
Dostupné
z www:
http://www.rodina.cz/clanek2497.htm 37.
Schreiber, V.: Medicína na přelomu tisíciletí. Praha; Academia 2000
38.
Simkinová, P.: Partner u porodu. Praha; Argo 2000
39.
Slobodová, asistentky
H.:
O
Hebamme,
v Německu.
[online]
2009-9-19].
aneb
co
vše
Rodina.cz.
dělají
porodní
25.4.2001
Dostupné
[cit.
z www:
http://www.rodina.cz/clanek1782.htm 40.
Sovová, P.: Cesty ke spokojenému porodu. Praha; Hnutí za aktivní mateřství 2009
41.
Sucha,
D.:
Zpráva-Dotazník o porodech
mimo zdravotnická
zařízení . [online] UNIPA.cz. 2009 [cit. 2009-11-20]. Dostupné z www: http://www.unipa.cz/index.php?option=com_content&task=blogc ategor y&id=23&Itemid=60 42.
Svobodn ý, P . a kol.: České z dravotnictví. Viz e a skutečnost. Sloţité peripetie od plánů k realizaci. Praha; Karolinum 2005
43.
Štromerová, Z.: Moţnost volb y. Praha; Argo 2005
44.
Vránová, V.: Historie babictví a současnost porodní asistence. Olomouc; Univerzita Palackého v Olomouci 2007
45.
V ýchova ke z draví . [online] Definice zdraví dle WHO. 11/2009 [cit.
2009-11-19].
Dostupné
z www:
www.v ychovakezdravi.cz/index.php 46.
Wikipedie:
otevřená
enc yklopedie
[online].
St
Petersburg
(Florida): zaloţení Wikimedia 2001-, poslední změna 29.3.2009 [cit.
30.3.2009].
Dostupné
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana 119
z www:
1 6 . Se zna m p ř ílo h Příloha č.1 – Porody v porodnici na území Českosl ovenska Příloha č.2 – Listina základních práv a svobod P ř í l o h a č . 3 – J e p o d l e V á s mo ţ n é k o mb i n o v a t l é k a ř s k o u p r o f e s i
s r o d i n n ý mi p o v i n n o s t mi ? Příloha č.4 – Zasahuje podle Vás lékařská profese negativně do
Vašeho soukromého ţivota? Příloha č.5 – Návod rozhovoru
120
Příloha č.1 T a b u l k a č . 1 : P o r o d y v p o r o d n i c i n a ú z e mí Č e s k o s l o v e n s k a
Rok Počet % ze všech porodů
1937
1946
1950
1955
1960
1965
1970
1975
18,5
31
44
79,4
93,7
97,8
99
99,6
Pramen: Sociologick ý ústav Akademie věd Č eské republik y. Dost upné z: Hašková,H.: Názorové diference k současn ým změnám v Č eském porodnictví. Praha; Sociologický ústav AV ČR 2001, str. 48, upraveno: Andrea Mrázová
121
Příloha č.2
Listina základních práv a svobod USNESENÍ předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Předsednictvo České národní rady se usneslo takto: Předsednictvo České národní rady vyhlašuje LISTINU ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součást ústavního pořádku České republiky. Uhde v.r.
LISTIN A ZÁKL ADNÍCH PRÁV A SVOBOD Federální shromáţdění na základě návrhů České národní rady a Slovenské národní rady, uznávajíc neporušitelnost p řirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona, navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické a samosprávné tradice našich národů, pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány, vkládajíc naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů, vycházejíc z práva českého národa a slovenského národa na sebeurčení, připomínajíc si svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud veškerého lidstva na Ze mi a vyjadřujíc vůli, aby se Česká a Slovenská Federativní Republika důstojně zařadila mezi státy, jeţ tyto hodnoty ctí, usneslo se na této Listině základních práv a svobod:
Hlava první Obecná ustanovení Článek 1 Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Článek 2 (1) Stát je zaloţen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboţenské vyznání. (2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. (3) Kaţdý můţe činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Článek 3 (1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohla ví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboţenství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. (2) Kaţdý má právo svobodně rozhodovat o své národnos ti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.
122
(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod. Článek 4 (1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. (2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem. (3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. (4) Při pouţívání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneuţívána k jiným účelům, neţ pro které byla stanovena.
Hlava druhá Lidská práva a základní svobody
Oddíl první Základní lidská práva a svobody Článek Kaţdý je způsobilý mít práva.
5
Článek 6 (1) Kaţdý má právo na ţivot. Lidský ţivot je hoden ochrany jiţ před narozením. (2) Nikdo nesmí být zbaven ţivota. (3) Trest smrti se nepřipouští. (4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliţe byl někdo zbaven ţivota v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Článek 7 (1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Om ezena můţe být jen v případech stanovených zákonem. (2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo poniţujícímu zacházení nebo trestu. Článek 8 (1) Osobní svoboda je zaručena. (2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak neţ z dův odů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. (3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je moţno zadrţet jen v případech stanovených v zákoně. Zadrţená osoba musí být ihned seznám ena s důvody zadrţení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrţenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu. (4) Zatknout obviněného je moţno jen na písemný odůvodněný příkaz soudce. Zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu.
123
(5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. (6) Zákon stanoví, ve kterých případech můţe být osoba převzata nebo drţena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů. Článek 9 (1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo sluţbám. (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na: a) práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující tre st odnětí svobody, b) vojenskou sluţbu nebo jinou sluţbu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské sluţby, c) sluţbu vyţadovanou na základě zákona v případě ţivelních pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohroţuje ţivoty, zdraví nebo značné majetkové hodnoty, d) jednání uloţené zákonem pro ochranu ţivota, zdraví nebo práv druhých. Článek 10 (1) Kaţdý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. (2) Kaţdý má právo na ochranu před neopráv něným zasahováním do soukromého a rodinného ţivota. (3) Kaţdý má právo na ochranu před neoprávněným shromaţďováním, zveřejňováním nebo jiným zneuţíváním údajů o své osobě. Článek 11 (1) Kaţdý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. (2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; z ákon můţe také stanovit, ţe určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice. (3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneuţito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a ţivotní prostředí nad míru stanovenou zákonem. (4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je moţné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. (5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Článek 12 (1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. (2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon. (3) Jiné zásady do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu ţivota nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závaţného ohroţení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí uţíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, téţ je -li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy. Článek 13 Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať jiţ uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně
124
se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, podobným zařízením.
telegrafem nebo jiným
Článek 14 (1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. (2) Kaţdý, kdo se oprávněně zdrţuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit. (3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, j estliţe je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udrţení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích téţ z důvodu ochrany přírody. (4) Kaţdý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky. Občan nemůţe být nucen k opuštění své vlasti. (5) Cizinec můţe být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem. Článek 15 (1) Svoboda myšlení, svědomí a náboţenského vyznání je zaručena. Kaţdý má právo změnit své náboţenství nebo víru a nebo být bez náboţenského vyznání. (2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena. (3) Nikdo nemůţe být nucen vykonávat vojenskou sluţbu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboţenským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon. Článek 16 (1) Kaţdý má právo svobodně projevovat své náboţenství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohosluţbou, vyučováním, náboţenskými úkony nebo zachováváním obřadu. (2) Církve a náboţenské společnosti spravují své záleţitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. (3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboţenství na státních školách. (4) Výkon těchto práv můţe být omezen zákonem, jde -li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.
Oddíl druhý Politická práva Článek 17 (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. (2) Kaţdý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakoţ i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. (3) Cenzura je nepřípustná. (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze om ezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. (5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Článek 18 (1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má kaţdý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s ţádostmi, návrhy a stíţnostmi. (2) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.
125
(3) Peticemi se nesmí zaručených Listinou.
vyzývat
k
porušování
základních
práv
a
svobod
Článek 19 (1) Právo pokojně se shromaţďovat je zaručeno. (2) Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáţdění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáţdění však nesmí být podm íněno povolením orgánu veřejné správy. Článek 20 (1) Právo svobodně se sdruţovat je zaručeno. Kaţdý má právo spolu s jinými se sdruţovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruţeních. (2) Občané mají právo zakládat téţ politické strany a politická hnutí a sdruţovat se v nich. (3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliţe to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých. (4) Politické strany a politická hnutí, jakoţ i jiná sdruţení jsou odděleny od státu. Článek (1) Občané svobodnou (2) Volby se stanovená (3) Volební Podmínky (4) Občané funkcím.
21 podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo volbou svých zástupců. musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období zákonem. právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. výkonu volebního práva stanoví zákon. mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným mají
právo
Článek 22 Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a pouţívání musí umoţňovat a ochraňovat svobodnou soutěţ politických sil v demokratické společnosti. Článek 23 Občané mají právo postavit se na odpor proti kaţdému, kdo by od straňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, zaloţený Listinou, jestliţe činnost ústavních orgánů a účinné pouţití zákonných prostředků jsou znemoţněny.
Hlava třetí Práva národnostních a etnických menšin Článek 24 Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu. Článek 25 (1) Občanům tvořícím národní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijíma t informace v jejich mateřském jazyku a sdruţovat se v národnostních sdruţeních. Podrobnosti stanoví zákon. (2) Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za
126
podmínek stanovených zákonem zaručuje a) právo na vzdělání v jejich b) právo uţívat jejich jazyka v úředním c) právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a menšin.
téţ jazyku, styku, etnických
Hlava čtvrtá Hospodářská, sociální a kulturní práva Článek 26 (1) Kaţdý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k ně mu, jakoţ i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. (2) Zákon můţe stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. (3) Kaţdý má právo získávat prostředky pro své ţivotní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon. (4) Zákon můţe stanovit odchylnou úpravu pro cizince. Článek 27 (1) Kaţdý má právo svobodně se sdruţovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. (2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví. (3) Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdruţení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých. (4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; tot o právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů. Článek 28 Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon. Článek 29 (1) Ţeny, mladiství a osoby zdravotně postiţené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. (2) Mladiství a osoby zdravotně postiţené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání. (3) Podrobnosti stanoví zákon. Článek 30 (1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakoţ i při ztrátě ţivitele. (2) Kaţdý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních ţivotních podmínek. (3) Podrobnosti stanoví zákon. Článek Kaţdý má právo na ochranu zdraví. Občané mají pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na podmínek, které stanoví zákon.
127
31 na základě veřejného zdravotní pomůcky za
Článek 32 (1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. (2) Ţeně v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky. (3) Děti narozené v manţelství i mimo ně mají ste jná práva. (4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. (5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu. (6) Podrobnosti stanoví zákon. Článek 33 (1) Kaţdý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. (2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a moţností společnosti téţ na vysokých školách. (3) Zřizovat jiné školy neţ státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se můţe vzdělání poskytovat za úplatu. (4) Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu. Článek (1) Práva k výsledkům (2) Právo přístupu ke stanovených zákonem.
34 zákonem. podmínek
tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna kulturnímu bohatství je zaručeno za
Článek 35 (1) Kaţdý má právo na příznivé ţivotní prostředí. (2) Kaţdý má právo na včasné a úplné informace o stavu ţivotního prostředí a přírodních zdrojů. (3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohroţovat ani poškozovat ţivotní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kul turní památky nad míru stanovenou zákonem.
Hlava pátá Právo na soudní a jinou právní ochranu Článek 36 (1) Kaţdý se můţe domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. (2) Kdo tvrdí, ţe byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, můţe se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. (3) Kaţdý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. (4) Podmínky a podrobnosti upravuje zákon. (1)
Článek Kaţdý má
právo
odepřít
výpověď,
jestliţe
128
by
jí
způsobil
37 nebezpečí
trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. (2) Kaţdý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. (3) Všichni účastníci jsou si v řízení rovni. (4) Kdo prohlásí, ţe neovládá jazyk, jímţ se vede jednání, má právo na tlumočníka. Článek 38 (1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. (2) Kaţdý má právo, aby jeho věc byla projednána ve řejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost můţe být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. Článek 39 Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakoţ i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, ze za jeho spáchání uloţit. Článek 40 (1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. (2) Kaţdý, proti němuţ je vedeno trestní řízení, je povaţován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu neb yla jeho vina vyslovena. (3) Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a moţnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliţe si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce. (4) Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být ţádným způsobem zbaven. (5) Nikdo nemůţe být trestně stíhán za čin, pro který jiţ byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obţaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem. (6) Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se pouţije, jestliţe je to pro pachatele příznivější.
Hlava šestá Ustanovení společná Článek 41 (1) Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 aţ 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je moţno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. (2) Kde se v Listině mluví o zákonu, rozumí se tím zákon Federálního shromáţdění, jestliţe z ústavního rozdělení zákonodárné pravomoci nevyplývá, ţe úprava přísluší zákonům národních rad. Článek 42 (1) Pokud Listina pouţívá pojmu "občan", rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní Republiky. (2) Cizinci poţívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům. (3) Pokud dosavadní předpisy pouţívají pojmu "občan", rozumí se tím kaţd ý
129
člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství. Článek 43 Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Azyl můţe být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami. Článek 44 Zákon můţe soudcům a prokurátorům omezit právo na podnikání a jinou hospodářskou činnost a právo uvedené v čl. 20 odst. 2; zaměstnancům státní správy a územní samosprávy ve fun kcích, které určí, téţ právo uvedené v čl. 27 odst. 4; příslušníkům bezpečnostních sborů a příslušníkům ozbrojených sil téţ práva uvedená v čl. 18, 19 a čl. 27 odst. 1 aţ 3, pokud souvisí s výkonem sluţby. Osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezb ytná pro ochranu ţivota a zdraví, můţe zákon omezit právo na stávku.
Pramen: Parlament České republiky Poslanecká sněmovna. Listina základních lidských práv a svobod. Dostupné z www: :
http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html, upraveno: Andrea Mrázová
130
Příloha č.3
G r a f č . 1 : J e p o d l e V á s mo ţ n é k o mb i n o v a t l é k a ř s k o u p r o f e s i s r o d i n n ý mi p o v i n n o s t mi ?
Pramen: Dostupné z: Kříţová, E.: Proměny lékařské profese z pohledu sociologie. Praha; SLON 2006, str. 76, upraveno: Andrea Mrázová
131
Příloha č.4 Graf č.2: Zasahuje podle Vás lékařská profese negativně do Vašeho soukromého ţi vota?
Pramen: Dostupné z: Kříţová, E.: Proměny lékařské profese z pohledu sociologie. Praha; SLON 2006, str. 77, upraveno: Andrea Mrázová
132
Příloha č.5 Návod rozhovoru
Důleţitost porodu, ovlivnění Důleţitost porodu pro rodičku. Názor těhotn ých ţen na po rod, těhotenství (f yziologická z áleţitost? ). Vliv okolí na jejich pohled na plánované rodičovství, těhotenství, porod (partner, rodina). Příprava na porod (četba literatur y, sbírání zkušeností, samostatná příprava) s partnerem? Porod Lékařsky vedený porod (co si pod pojmem představují?) Argumenty pro a proti . Rizikovost porodu, nemoc nebo přirozený stav? Důleţitost přístrojové techniky v porodnictví? Přirozen ý, alternativní porod (definice termínů) Rozdíly mezi druhy porodů. Argumenty pro a proti. Místo porodu Porodnice – její důleţitost při v ýběru. Co nejvíce ovlivňuje v ýběr porodnice (prostředí, personál, prestiţ…) V n í m á n í z m ě n p o r o d n i c v ů č i r o d i č k á m . J s o u p a t r n é n ě j a k é z m ě n y? Boj porodnic? Jiná alternativa k porodnicím (porodní dům, porod doma…) 133
Důvod y v ýběru alternativ y, v ýhod y, nev ýhod y. Vnímají boj zastánců soupeřících koncepcí? Koho u porodu? Koho b y chtěli mít rodičk y u porodu (z rodin y, personálu…) Vnímají rozdíl mezi lékařem a porodní asistentkou? V jakém směru? V ýhod y, nev ýhod y? Koho preferují z rodiny a proč? Přínos? Někdo jiný z nejbliţšího okolí? Rodičky J a k v n í m a j í a h o d n o t í s a m y s e b e ? V i d í m e z i s e b o u n ě j a k é r o z d í l y? K t e r á v a r i a n t a p o r o d u j e j i m b l i ţ š í ? D ů v o d y? J s o u o c h o t n é c e s t o v a t , p ř i p l a t i t s i z a n a d s t a n d a r d n í s l u ţ b y?
Bliţší údaje o rodičk ách Věk, vzdělání, počet těhotenství, osobní příjem
134
