Filmy soukromých výroben v zestátněné kinematografii

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Ústav filmu a audiovizuální kultury

Jaroslav Lopour (FAV, magisterské prezenční studium)

Filmy soukromých výroben v zestátněné kinematografii Roztočené a nedokončené protektorátní projekty a jejich osudy po roce 1945

Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. Mgr. Petr Szczepanik, Ph.D.

Brno 2015

2

Prohlašuji, ţe jsem na této magisterské práci pracoval samostatně a pouţil jen uvedených zdrojů.

V České Třebové dne Jaroslav Lopour

3

Děkuji především doc. Mgr. Petru Szczepanikovi, Ph.D., za vedení mé magisterské práce a za odborné a podmětné připomínky. Dále děkuji Mgr. et Mgr. Marii Barešové, Mgr. et MgA. Tereze Dvořákové, Jaroslavě Fikejzové, Mgr. Petru Hasanovi, Mgr. Lucii Hurtové, PhDr. Marcele Kalašové a Mgr. Tomáši Lachmanovi z Národního filmového archivu, Mgr. Matěji Kadlecovi a Janě Zajíčkové z archivu Barrandov Studio a. s., pracovníkům Národního archivu a Městské knihovny Praha, redakci Filmového přehledu, Bc. Marii Horákové, Mgr. Petru Šraierovi a Mgr. Veronice Zýkové za pomoc.

4

Obsah 1. Úvod

9

2. Historický kontext

13

2. 1. Přerod protektorátní výroby na zestátněnou 2. 2. Nedokončené projekty v dějinách české kinematografie

13 17

3. Co s roztočenými filmy?

31

4. Nedokončené filmy

37

4. 1. 4. 2. 4. 3. 4. 4. 4. 5. 4. 6. 4. 7.

Bludná pouť Předtucha Černí myslivci Jenom krok Z růţe kvítek Babička tančí s dalšími projekty Zbylé fragmenty

5. Dokončené filmy 5. 1. 5. 2. 5. 3. 5. 4. 5. 5. 5. 6. 5. 7.

38 43 48 52 57 63 67 69

Rozina sebranec Řeka čaruje Pancho se ţení 13. revír Lavina Průlom Nezbedný bakalář

70 79 85 90 98 102 105

6. Personální změny

111

7. Ideové rozdíly mezi scénáři a výslednou filmovou podobou

115

8. Reflexe v dobovém tisku

137

9. Filmy po premiéře

155

10. Závěr

159

11. Zdroje

161

11. 1. 11. 2. 11. 3. 11. 4. 11. 5. 11. 6.

Literatura Dobové články Periodika Archivy a archivní sbírky Internetové zdroje Citované filmy 5

161 167 176 177 185 186

12. Přílohy

191

12. 1. Soupis českých nedokončených filmů (1911 – 2007) 12. 2. Soupis po osvobození dokončených protektorátních filmů (1944 – 1946) 12. 3. Tvůrci filmu Babička tančí (1945) 12. 4. Tabulky 12. 5. Obrazová a dokumentační příloha

191 212 221 222 226

13. Seznam zkratek

247

14. Summary

249

6

FILMY, KTERÉ JIŢ NEBYLY DOKONČENY. Práce v praţských ateliérech se nezastavila ani s neodvratně se blíţícím koncem války. I kdyţ bylo jiţ kaţdému zřejmé, ţe většina rozpracovaných filmů nebude patrně dokončena, nedělal si nikdo starosti s jejich dalším osudem, protoţe hospodářská stránka byla v té době opravdu vedlejší. Hlavní bylo, ţe filmy daly na čas zaměstnání hercům i natáčecímu štábu a chránily je před zasahem úřadu práce. U některých filmů šlo přitom o záměrné protahování výroby tak, aby dílo mohlo dostat konečnou podobu aţ po osvobození. Ovšem ne všechny rozpracované filmy byly dovedeny tak daleko, aby mohly být později bez větších obtíţí dotočeny.

Broţ, Jaroslav – Frída, Myrtil (1965): Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945. Praha: Orbis, s. 230.

7

8

1. Úvod

V české i světové kinematografii se od dob raného filmu běţně objevují tzv. nerealizované projekty. Často byly pouze ohlašovány v tisku, řada z nich byla i v různém stádiu literárního rozpracování (námět, synopse či scénář), ale do výroby se nikdy nedostaly.1 Především v tisku 20. a 30. let jsou často reklamy filmových výroben, které oznamují, ţe v nejbliţší době se začne s jejich realizací (například projekty jako Rudé koleje, Noc na Karlštejně, nová Tonka Šibenice, Barbar Vok, Hubička v zatáčce, Hrdinové vzduchu, Horalův domov, Malostranské povídky, Manon Lescaut, Pimprlový král, Léto a řada dalších). Obvykle nevznikly kvůli chybějícímu finančnímu kapitálu. Během nacistické okupace a po roce 1948 byla řada jiţ hotových scénářů zamítnuta především z ideologických důvodů (i zde mohla hrát roli materiální náročnost). Po roce 1989 za nevzniknuvší projekty opět stojí nedostatek finančního kapitálu. Ve své magisterské práci se hodlám v duchu tzv. nové filmové historie2 věnovat snímkům, které dnes stojí mezi nerealizovanými a realizovanými filmy – roztočeným a nikdy nedokončeným. Jedná se o filmy, u nichţ byl sestaven štáb a obsazení a začalo fyzické natáčení v ateliérech či 1

K tématu nerealizovaných filmů v různých časových obdobích např. Hanuš, Josef (1990): O pohřbech a hrobařích. Záběr, XXIII, č. 10 (17. 5. 1990), s. 3. Hulík, Štěpán (2011): Kinematografie zapomnění. Počátky normalizace ve Filmovém studiu Barrandov (1968 – 1973). Praha: Academia. Klimeš, Ivan – Rak, Jiří (1992): „Husitský“ film – nesplněný sen české meziválečné kinematografie. In: Klimeš, Ivan (ed.): Filmový sborník historický 3. Praha: Český filmový ústav, s. 69 – 136. Knapík, Jiří (2000): Filmová aféra LP 1949. Iluminace, XII, č. 4 (40), s. 97 – 119. Lopour, Jaroslav (2013): Truda Grosslichtová. Herečka a její filmová tvorba 30. let. Brno: Masarykova univerzita, s. 57 – 58 a 86. Lukeš, Jan (1996): Slovo nevezmu zpět (Nerealizované scénáře šedesátých let). Iluminace, VIII, č. 1, s. 9 – 44. Sedláček, Jaroslav (2001): České filmy, které nikdy neuvidíte! Cinema, XI, č. 1 (117), s. 16 – 17. Strusková, Eva – Lehovec, Jiří (1995): Neuskutečněné projekty Jiřího Lehovce. Film a doba, XLI, č. 3 (1995), s. 137 – 147. A další. 2 Např. Klingerová, Barbara (2004): Konečná a nekonečná historie filmu. Rekonstruování minulosti v recepčních studiích. In: Szczepanik, Petr (ed.): Nová filmová historie. Praha: Herrmann & synové, s. 87 – 112.

9

exteriérech, ale jejich dokončení bylo kvůli vnějším okolnostem nadobro zastaveno nebo pouze přerušeno. Zaměřuji se na ty, s jejichţ výrobou se započalo na samém konci protektorátu, v průběhu let 1944 – 1945, a během osvobození Československa byly ve stádiu rozpracování. Některé z nich poválečná zestátněná výroba dokončila a uvedla (Rozina sebranec, Řeka čaruje, Pancho se ţení, 13. revír, Lavina, Průlom a Nezbedný bakalář), některé zůstaly nedokončené (Bludná pouť, Předtucha, Černí myslivci, Jenom krok a Z růţe kvítek).3 Mým cílem je nejen popsat produkční historii těchto snímků, ale také vysvětlit, proč pět roztočených filmů česká státní filmová výroba převzala, dokončila a uvedla a proč zbylých pět filmů naopak zůstalo nedokončených. Zároveň se na těchto snímcích dají popsat kontinuity a diskontinuity v české kinematografii při přechodu ze soukromé na zestátněnou filmovou výrobu. Ač bylo v tehdejších i pozdějších textech zdůrazňováno, ţe zestátněním přišel velký zlom a naprostá revoluční přeměna ve všech oblastech výroby, jak v organizační, personální, tak dramaturgické, v konečných důsledcích tomu tak nebylo. Ovšem jak následně uvidíme, i během krátkého a relativně svobodného období let 1945 – 1948 do scénářů pomalu pronikala určitá ideologie, která se plně rozvinula aţ po roce 1948. V nadcházejících kapitolách práce se postupně věnuji důvodům, které mohly vést k dokončení nebo nedokončení sledovaných roztočených filmů, a jak poválečná výroba vnímala tyto projekty, dále popisuji produkční 3

Po okupaci Karel Plicka upravil svůj krátký dokumentární snímek vyrobený pro Pragfilm Praţský barok s názvem Barokní Praha. V dramaturgických odděleních Lucernafilmu a Nationalfilmu se za okupace nahromadila řada rozličných námětů i scénářů, které nestihly být natočeny a státní výroba tyto nedokončené filmové projekty, jeţ nepřekročily hranici literární a scenáristické podoby, nepřijala. Jak jiţ bylo zmíněno, zaměřuji se výhradně na snímky, u kterých došlo k „fyzické“ realizaci. To znamená, ţe byl ustanoven štáb, obsazeni herci a započalo samotné natáčení, ať jiţ ve filmových ateliérech nebo exteriérech. Filmy Průlom a Nezbedný bakalář se sice začaly natáčet aţ po osvobození, ale jejich literární příprava, jak ostatně zdůrazňoval i dobový tisk, proběhla ještě v soukromých výrobnách a byla v takovém stádiu rozpracování, ţe se mohlo začít okamţitě s jejich realizací. Ještě před filmem Nezbedný bakalář se začalo s natáčením filmu V horách duní (Jakub Skýva, člověk spravedlivý), kterému se v této práci nevěnuji. Děj snímku V horách duní vypráví o odboji Čechů proti Němcům. Ač jeho scénář měl být tajně připravován ještě před květnem 1945, pochopitelně se jeho literární příprava nemohla oficiálně uskutečnit v protektorátní výrobní společnosti Lucernafilm.

10

historii před květnem a po květnu 1945, moţné personální změny, analýzu různých verzí a ideologických transformací scénářů, proměňující se diskurs protektorátního i poválečného tisku a nakonec osudy těchto dvanácti snímků po premiéře. V textu jsem se podrobněji nemohl nevěnovat například tiskem opomíjené krátkometráţní a nonfikční tvorbě, ke které chybí potřebný archivní materiál, nebo srovnání se zahraničím, protoţe česká protektorátní a těsně poválečná zestátněná kinematografie je se všemi svými dílčími aspekty značně specifická. Samotné práci předcházela rozsáhlá badatelská činnost. Kromě odborné a memoárové literatury se stal důleţitým pramenem protektorátní i poválečný dobový odborný a popularizační filmový tisk. Zde se nacházejí články, zprávy a kritiky týkající se mnou sledovaných snímků a tehdejší situace ve filmovém oboru. Dalším neodmyslitelným pramenem byly všechny dochované scénáře, filmové povídky, synopse a náměty k těmto filmovým projektům (k filmu Bludná pouť se bohuţel nedochovala ţádná část literární přípravy). Všechny zmíněné materiály byly čerpány ze Sbírky filmových scénářů a Sbírky separátů výstřiţků Knihovny Národního filmového archivu a z její digitální podoby v systému Kramerius. Nepostradatelným archivním pramenem se staly sbírky Národního filmového archivu. K popsání produkční historie filmů byly nezbytné materiály z archivních fondů filmových institucí, protektorátních (Filmový poradní sbor, Českomoravské filmové ústředí, Lucernafilm, Nationalfilm, Prag – Film A. G. / A–B, a. s., Host a. s. a FOJA /Filmové instituce – varia/) i poválečných (nezpracovaný fond Československá filmová společnost). Řadu důleţitých produkčních dokumentů se mi podařilo nalézt také ve Sbírce reklamních materiálů k českým filmům; k doplnění práce přispěla Sbírka fotografií z českých hraných filmů, Sbírka zvukových záznamů a Interní filmografická databáze. K informacím o poválečném dokončení roztočených snímků výrazně napomohly také sbírky Scénáře a produkční dokumenty, Fotoalba a fond 11

Barrandov – historie z archivu Barrandov Studio a. s., kde je uloţen celý podnikový archiv zestátněného barrandovského studia. V Národním archivu Praha se nachází rozsáhlý fond Ministerstva informací, do jehoţ kompetencí kinematografie po roce 1945 spadala. Kromě materiálů z tohoto fondu (vč. cenzurních spisů) dílčí poznatky přinesl taktéţ fond Pobytových přihlášek Policejního ředitelství Praha a sbírky praţské Městské knihovny. Díky všem těmto zdrojům se mi podařilo výrazně rozšířit, zpřesnit a doplnit filmografické údaje sledovaných filmů, které přinášejí katalogy Český hraný film. Tyto údaje se nacházejí v soupisech kapitoly „Přílohy“. Vzhledem k velkému mnoţství pouţitých zkratek v textu a v přílohách nalezne čtenář pro větší přehlednost na konci práce jejich seznam.

12

2. Historický kontext

2. 1. Přerod protektorátní výroby na zestátněnou Ke konci protektorátního období byla česká kinematografie zcela pod dohledem nacistů a byla dovršena její centralizace. Všechny filmové obory a pracovníci museli být členy Českomoravského filmového ústředí, jehoţ směrnice a nařízení museli dodrţovat. Kinematografie náleţela do kompetence Ministerstva školství a lidové osvěty Emanuela Moravce, jeţ od roku 1943 na podporu výroby udělovalo filmovým projektům bezúročné zápůjčky. Filmová cenzura setrvávala v pravomocích Filmové zkušebny při Úřadu říšského protektora. Na konci protektorátu měli Němci v rámci společnosti Pragfilm rovněţ pod kontrolou všechny praţské ateliéry na Barrandově, v Hostivaři a v Radlicích, které následkem náletů na německé území jako jedny z mála nedotčených stále častěji vyuţívali na úkor české tvorby. Omezováním výroby českých filmů bylo docíleno zlikvidování většiny filmových půjčoven a výroben. V posledních letech války se dařilo udrţet českou produkci (do níţ nenápadně pronikala nacistické ideologie) uţ jen dvěma filmovým společnostem, Lucernafilmu a Nationalfilmu. Kina sice disponovala omezenou nabídkou filmů, jeţ na konci války tvořily především filmy české, německé a italské, ale jejich návštěvnost rostla, obzvlášť po uzavření všech divadel 1. září 1944 z rozkazu ministra propagandy Josefa Goebbelse. Natáčení českých filmů zachraňovalo filmaře i herce z uzavřených divadel před totálním nasazením, proto pokračovalo aţ do samotného konce okupace. Přerušeno bylo aţ 4. května 1945 těsně před vypuknutím Praţského povstání. Ze stejného důvodu se i němečtí filmaři snaţili v zatím válkou nedotčeném protektorátu udrţet co nejdéle. Čeští i němečtí filmaři tedy uměle prodluţovali realizaci svých filmů, k čemuţ jim 13

ostatně dopomáhal i válečný materiální nedostatek, výpadky elektrického proudu apod. Pozdější produkční Bohumil Šmída vzpomínal na poslední natáčecí dny německých produkcí na Barrandově takto:

Filmovat se začalo počátkem roku 1945 ve všech velkých barrandovských halách. Pracovalo se důkladně, ale hlavně pomalu, nikdo z německého štábu nespěchal […]. Od kaţdého filmu se exponovaly dva negativy, z nichţ první zůstával v trezorech na Barrandově a druhý putoval do Mnichova či Berlína, aby aspoň jeden z nich zůstal zachován. […] V ateliérech začínala práce po deváté hodině a pomocné síly […] natáčely […] první záběr […]. Teprve po desáté přicházeli do ateliéru hlavní pracovníci […] a dlouho po nich herci. A v jedenáct hodin to stejně skončilo, […] americká letadla se blíţila ku Praze. Kolem páté hodiny odpoledne […] celý německý štáb […] ujíţděl do svých hotelů. […] V dubnu se začal Barrandov vyprazdňovat, natáčení bylo přerušeno a brzy jsme v ateliérech a na […] chodbách nepotkali ţádného Němce. Byli většinou na cestě k […] americké zóně.4

Kinematografie byla jedním z posledních odvětví, které se udrţelo aţ do května 1945, a také jedno z prvních, které bylo po osvobození poměrně rychle obnoveno.5 4

Šmída, Bohumil, (1980): Jeden ţivot s filmem. Praha: Mladá fronta, s. 73, 78. Podrobněji k protektorátní kinematografii viz literatura: Bartošek, Luboš (1982, 1983): Dějiny československé kinematografie II. svazek. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Týţ (1985): Náš film – Kapitoly z dějin 1896 – 1945. Praha: Mladá fronta. Bednařík, Petr (2003): Arizace české kinematografie. Praha: Karolinum. Broţ, Jaroslav – Frída, Myrtil (1965): Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945. Praha: Orbis. Doleţal, Jiří (1996): Česká kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie. Praha: Národní filmový archiv. Dvořáková, Tereza – Klimeš, Ivan (2008): Prag – Film AG 1941 – 1945. München: Richard Boorberg Verlag. Dvořáková, Tereza (2011): Idea filmové komory. Českomoravské filmové ústředí a kontinuita centralizačních tendencí ve filmovém oboru 30. a 40. let. Praha: Univerzita Karlova. Havelka, Jiří (1946): Filmové hospodářství v zemích českých a na Slovensku 1939 – 1945. Praha: ČFN. Kašpar, Lukáš (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu. Propaganda. Kolaborace. Rezistence. Praha: Libri. 5

14

Samotní filmoví tvůrci a i činitelé byli přesvědčeni, ţe filmový obor se po osvobození nemůţe vrátit do stavu před rokem 1939. Jiţ od 30. let sílily hlasy (například Vladislav Vančura, Jindřich Honzl, Otakar Vávra) poţadující zestátnění oboru nebo alespoň finanční účast státu na filmové výrobě. Za okupace začaly ilegální přípravy a různé návrhy na poválečnou organizaci kinematografie. Z návrhů vyhrál ten nejextrémnější – celkové zestátnění výroby, distribuce, předvádění, dovozu i vývozu, přesně v duchu Košického vládního programu. Zestátnění filmu započalo spontánně ještě během posledních válečných dnů a pokračovalo po osvobození. 9. května 1945 získal ustanovený Národní výbor filmových pracovníků zestátňovací dekret a plnou moc od České národní rady, díky kterým začaly závodní rady a různé skupiny zajišťovat a přebírat všechny filmové podniky, ateliéry i kina. 11. srpna 1945 podepsal prezident republiky Edvard Beneš dekret 50/1945 Sb. o opatřeních v oblasti filmu, kterým byla celá kinematografie jako jedno z prvních průmyslových odvětví zestátněna. Druhý dekret číslo 127 z 27. října 1945 zřizoval ke dni 15. listopadu 1945 Akademii múzických umění s Filmovou fakultou. 27. července 1945 byla ustanovena zastřešující Československá filmová společnost.6 Ještě 23. května 1945 jmenoval ministr informací Václav Kopecký osm7 zplnomocněnců (Ladislav Kolda po třech týdnech vystřídaný Janem Sinnreichem, Vladimír Kabelík, Alois Fiala, Emil Sirotek, Jindřich Elbl, František Papoušek, František Pilát a Jan Hejman), kteří měli na starost ateliéry a laboratoře, výrobu dlouhých filmů, půjčovnu, správu státních kin, dovoz a vývoz filmů, Československou filmovou kroniku, Čs. státní ústředí pro kinofikaci a Československý filmový ústav. Po ustanovení Ústředního ředitelství ČEFIS dne 25. března 1946 přebírali kompetence zplnomocněnců náměstci prvního ústředního ředitele Lubomíra Linharta. Poslední zplnomocněnci ovšem působili aţ do 26. února 1948. 6

Zajímavostí je, ţe tato společnost nebyla aţ do své transformace v Československý státní film dne 13. dubna 1948 právně zakotvená. 7 1. září 1945 byl jmenován devátý zplnomocněnec Karel Dvořák pro věci hospodářské.

15

Celý filmový obor měl na starost V. odbor Ministerstva informací a sekčního šéfa Vítězslava Nezvala. V rámci ministerstva působila tzv. Státní filmová dramaturgie s přednostou Jiřím Mařánkem. ČEFIS se v počátcích potýkala s řadou problémů. Kromě svého vnitřního uspořádání, které se během let 1945 – 1948 postupně měnilo a konsolidovalo, musela odstranit válečné škody, vyrovnat se s poţárem hostivařských ateliérů z 5. prosince 1945, zdlouhavostí dramaturgického schvalování a rozběhnout výrobu (vytíţenost ateliérů zajistila i sovětská produkce). Všechen kapitál, výrobní i lidské prostředky a filmovou surovinu zpočátku získala z likvidovaných soukromých firem. Ztrátovost nákladné výroby z části zapříčinilo vstupné kin zůstávající na nízké protektorátní výši. V úseku výroby ČEFIS s názvem Státní výroba celovečerních filmů vznikly první dva výrobní kolektivy pod vedením Karla Feixe z Lucernafilmu a Zdeňka M. Reimanna z Nationalfilmu, které v letech 1945 – 1947 fungovaly na půdorysu soukromých protektorátních výroben, tedy organizačně i personálně navazovaly na Lucernafilm a Nationalfilm. Výrobu, strukturu, personál, tvůrce, vedoucí činitele, kapitál, zčásti i dramaturgii a některé projekty ČMFÚ (filmový festival a slovník, knihovna, archiv, kniţní edice) státní ČEFIS kontinuálně přezvala z protektorátních dob. Jak uvidíme dále, pravý zlom v české kinematografii nenastal ani tak zestátněním, ale později tvrdou reorganizací a vlivem KSČ po únoru 1948.8

8

K zestátnění a k dalšímu vývoji blíţe Bartošek, Luboš (1988): 90 let čs. kinematografie (19. – 20.). Zpravodaj československého filmu, XIV, č. 21, s. 16 – 26. Broţ, Jaroslav (1970): Čtvrtstoletí osvobozené kinematografie. Film a doba, XVI, č. 7 (červenec 1970), s. 342 – 353. Havelka, Jiří (1947): Československé filmové hospodářství 1945 – 1946. Praha: Československé filmové nakladatelství. Týţ (1970): Československé filmové hospodářství 1945 – 1950. Praha: Český filmový ústav. J. Ţ. [Jan Ţalman] (ed.) (1965): Jak byl znárodněn Československý film. Film a doba, XI, č. 2 (únor 1965), s. 69 – 79; č. 3 (březen 1965), s. 125 – 135; č. 4 (duben 1965), s. 180 – 188; č. 5 (květen 1965), s. 242 – 243; č. 7 (červenec 1965), s. 340 – 345; č. 8 (srpen 1965), s. 396 – 399; č. 9 (září 1965), s. 462 – 467; č. 10 (říjen 1965), s. 528 – 531; č. 12 (prosinec 1965), s. 620 – 624. Mareš, Petr (1994): Politika a „pohyblivé obrázky“. Spor o dovoz amerických filmů do Československa po druhé světové válce. Iluminace, VI, č. 1, s. 77 – 95. Szczepanik, Petr (2012): „Machři“ a „diletanti“. Základní jednotky filmové praxe v době reorganizací a politických zvratů 1945 aţ 1962. In: Skopal, Pavel (ed.): Naplánovaná kinematografie. Český filmový průmysl 1945 aţ 1960. Praha: Academia, s. 27 – 101. (v) (1985): Dekret o filmu. Kino, XL, č. 4 (10. 2. 1985), s. 3. Současně se konstituovala i nově vzniknuvší slovenská filmová tvorba.

16

2. 2. Nedokončené projekty v dějinách české kinematografie Nikdy nedokončené roztočené filmy se objevují jiţ od dob vzniku kinematografu ve většině národních kinematografií. Dokončení filmů mohla zabránit řada důvodů, například insolventnost producentů a výrobních společností, konflikty mezi tvůrci, nepřízeň počasí, soudní a autorské spory, zdravotní stav a úmrtí tvůrce či herce v hlavní roli, ideologie, válečné a mimořádné události nebo rozhodnutí nadřízených politických orgánů. Nezřídka jsou zastavené projekty, občas i po desítkách let, dokončeny a uvedeny, původními i novými tvůrci. Tento jev je moţné vysledovat rovněţ v téměř stodvacetiletém průběhu dějin české kinematografie. Na třicet českých filmových titulů tvůrci nedokončili. Do roku 1945 a opět po roce 1989 byly důvody zejména ve finanční stránce a špatném počasí, kvůli nemoci a úmrtí filmařů, pro válečné a jiné události. Naopak v letech 1945 – 1989 byla na vině výhradně politika. I fakt, ţe jsou tyto snímky uvedeny v katalozích Český hraný film a Český animovaný film, je řadí do zvláštní a specifické části historie tuzemského filmu.9 První zjištěný český nedokončený film se objevuje ještě v dobách Rakouska – Uherska začátkem 10. let 20. století. Emil Artur Longen a Antonín Pech začali v roce 1911 natáčet filmový seriál o komických příhodách nezbedného praţského mládence Rudiho (Emil Artur Longen). Do realizace se dostaly čtyři díly. Do kin byl uveden pouze díl Rudi na záletech, další dva díly Rudi na křtinách a Rudi sportsman nebyly do kin uvedeny a poslední čtvrtý díl Rudi se ţení zůstal nedokončen. Druhý film vznikl krátce po vzniku samostatné Československé republiky. V letech 1918 – 1919 vzniklo několik snímků, které se vracely do 9

Z těchto zatím sedmi katalogů – mapující hranou tvorbu z let 1898 – 1993 a animovanou 1920 – 1945 – je čerpána i značná část informací v této kapitole. Viz kapitola „Zdroje“. Podrobnější informace k zde popisovaným snímkům vizte kapitolu „Přílohy“.

17

historie a vyzdvihovaly velikost českého národa a jeho vzkříšení v říjnu 1918.10 Jeden z nich započal roku 1919 natáčet Richard F. Branald. Jeho historické pásmo Utrpením ke slávě mělo líčit utrpení českého lidu od dob mytických aţ po světovou válku. Film zůstal pro omyly a opakované přepracovávání nedokončen a nebyl uveden. Na nepovedené realizaci se podepsala navíc i mravnostní aféra s tzv. Kinoškolou výrobní společnosti Excelsiorfilmu do níţ byli zapleteni i herci tohoto snímku Mario Karas (představitel Karla Havlíčka Borovského) a Karel Vorlíček.11 Podobný osud zastihl i první český animovaný film Broučci. Tento ploškový film podle předlohy Jana Karafiáta začal natáčet Bohuslav Šula roku 1920. Šula musel nakonec práci na projektu kvůli oční chorobě přerušit a pro pozdější finanční problémy výrobny Pragafilm zcela vzdát. Roku 1921 natáčel reţisér Vladimír Pospíšil – Born se stejnými herci a štábem dvě dramata, Ďáblův mlýn a Pomstu moře. Exteriéry k oběma snímkům se natáčely mj. v Jugoslávii. Dokončení Ďáblova mlýnu znemoţnil nedostatek finančních prostředků a těţký úraz reţiséra v Jugoslávii. O rok později zůstal roztočen dobrodruţný snímek Cikán Jůra. Reţisér Vladimír Slavínský před kamerou předváděl své pověstné akrobatické kreace. Při jedné nepovedené akrobatické scéně spadl a zničil kameru Karla Kopřivy. Tvůrci jiţ neměli dostatek peněz na novou kameru a na surový filmový materiál, proto akrobatickou scénu nemohli znovu natočit a zbytek filmu dokončit. Finanční důvody byly příčinou nedokončení dramatu Ohnivý drak Roberta Zdráhala z roku 1925 podle románu Rudolfa Medka. Posledním němým hraným nedokončeným titulem zůstala detektivní komedie Modrý démant (1928) M. J. Krňanského z důvodu náhlého úmrtí herce Karla Nolla, představitele spiritisty.

10

Jednalo se např. o snímky České nebe J. A. Palouše, Na pomoc Dohodě Gabriela Harta, Československý Jeţíšek R. F. Branalda a další. 11 Bartošek, Luboš (1979): Dějiny československé kinematografie I. svazek 1. část. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s. 64.

18

V témţe roce animátoři Hermína Týrlová a Karel Dodal téměř dokončili kreslenou grotesku Zamilovaný vodník (uměle vytvořený název, který vznikl aţ později). Protoţe groteska neodpovídala plně uměleckým představám tvůrců, práci přerušili, nedokončili a film nepředloţili cenzuře. Aţ v 80. letech byl titul objeven ve filmotéce ČSFÚ v krabici Propagafilmu s názvem Pěstování semen. V letech 1982 – 1984 byl film překopírován na nehořlavý materiál, sestaven a předveden reţisérce Týrlové, která snímek identifikovala.12 Krátký příběh se sociálním motivem Burza práce z roku 1933 byl natáčen proto, aby spisovatel Vladislav Vančura prokázal své reţijní schopnosti pro budoucí práci v celovečerním hraném filmu. Jeho dokončení zřejmě neměla společnost AB v plánu. Připravovanému snímku Josefa R. Engela Rozmary mládí se od listopadu 1932 postupně dostalo velké pozornosti od tisku. Byl ohlašován honosnou reklamou a placenými snímky z natáčení. Film se měl původně natáčet v lednu 1933 v české a německé verzi,13 ale pro nepřízeň počasí se natáčení přesunulo na přelom února a března. Pro nedostatek finančních prostředků byly natočeny jen zimní exteriéry (ateliérové natáčení bylo naplánováno na začátek března) a film zůstal navţdy nedokončen.14 15. března byly ukázky (dnes nedochované) z tohoto filmu promítány na novinářské projekci se zahraničním barevným filmem v praţském kině Hollywood.15 Uţ v dubnu tiskem proběhly zprávy, ţe by se s natáčením interiérů mělo započít v červnu 1933 s novým kameramanem a s premiérou 25. srpna.16 Ještě začátkem prosince se o filmu naposledy psalo v souvislosti 12

Blíţe k filmu Strusková, Eva (2013): Dodalovi. Průkopníci českého animovaného filmu. Praha: Národní filmový archiv – NAMU, s. 72, 73; DVD Dodalovi: filmy a dokumentace. 13 Anon. (1932): V lednu natáčení českého lyţařského filmu „Rozmary mládí“. Filmový kurýr, VI, č. 51 (16. 12. 1932), s. 2; Týţ (1932): Začne se natáčet lyţařský film „Rozmary mládí“. Filmový kurýr, VI, č. 52 (23. 12. 1932), s. 9. 14 Počítalo se navíc s uvedením filmu ve Francii, Polsku a v Jugoslávii. Anon. (1933): Obsazení lyţařského filmu „Rozmary mládí“. Pressa, V, č. 18, s. 1; Týţ (1933): Obsazení lyţařského filmu „Rozmary mládí“. Filmový kurýr, VII, č. 6 (10. 2. 1933), s. 3. 15 Anon. (1933): Celovečerní barevný film v našich kinech. Pressa, V, č. 30, s. 1. 16 Anon. (1933): „Rozmary mládí“ od 19. července na Barrandově. Pressa, V, č. 62, s. 1. Téţ: Filmový kurýr, VII, č. 24 (16. 6. 1933), s. 5; Kino, III, č. 6 (1. 7. 1933), s. 9.

19

s plánem reţiséra Engela: natočit v lednu 1934 zbylé exteriéry podle nově předpracovaného scénáře od Otakara Hanuše.17 Všechny tyto chystané záměry se z finančních důvodů nerealizovaly. V lednu 1935 začal reţisér Václav Binovec natáčet ve slovenských exteriérech drama Svatá leţ. Pro nepřízeň počasí musel několik dní poté natáčení přerušit. Zřejmě i kvůli finančním problémům výrobny nebyly další práce jiţ obnoveny. Film se měl natáčet ve třech jazykových verzích, české, německé a anglické. Specifickou adaptaci románu Boţeny Němcové Babička pod názvem Viktorka připravoval reţisér Jan Svoboda. Projekt byl v tisku ohlašován jiţ od listopadu 1932 do února 1933 a znovu od února 1935. Původně tvůrci zamýšleli vytvořit „světelnou báseň“ s hudbou Dalibora C. Vačkáře.18 Do role kněţny Kateřiny Vilemíny Zaháňské byla zamýšlena herečka Růţena Nasková. Ač se natáčení mělo odehrát v červenci a v srpnu 1935, nakonec byly v září natočeny pouze exteriéry.19 Pro nedostatek finančního kapitálu se film do ateliérů jiţ nedostal a zůstal nedokončen. Ještě v listopadu a prosinci roku 1936 a v červnu a červenci 1937 tisk oznamoval, ţe film bude nakonec dokončen a uveden podle přepracovaného scénáře v produkci Annafilmu Anny Švecové.20 Reţisér Jan Svoboda následně účast Annafilmu popřel.21 Tím jakákoliv další realizace filmu skončila. 17

Anon. (1933): Dvě nové české veselohry „Rozmary mládí“ a „Tři dny smůly“. Kino, III, č. 17 (8. 12. 1933), s. 3; Týţ (1933): Otakar Hanuš pracuje na „Rozmarech mládí“. Pressa, V, č. 159, s. 1; Týţ (1933): „Rozmary mládí“ v Jánských Lázních. Pressa, V, č. 160, s. 1. 18 Anon. (1933): Jak je myšlena Viktorka v českém filmu? Pressa, V, č. 12, s. 1. Anon. (1933): Jak je myšlena Viktorka v českém filmu? Filmový kurýr, VII, č. 5 (3. 2. 1933), s. 4. 19 Anon. (1935): Viktorka z „Babičky“ ve filmu. Filmová tisková korespondence, II, č. 273 (23. 5. 1935), s. 1; Týţ (1935): Viktorka z „Babičky“ ve filmu. Filmová politika, II, č. 21 (24. 5. 1935), s. 2; Anon. (1935): Bude se filmovat „Babička“. Kinorevue, II, č. 5 (26. 9. 1935), obálka; Týţ (1935): Bude se filmovat „Babička“. Filmová tisková korespondence, II, č. 349 (13. 9. 1935), s. 2; Anon. (1935): V Babičině údolí jsou filmaři. Filmová tisková korespondence, II, č. 356 (26. 9. 1935), s. 1; Týţ (1935): V Babičině údolí jsou filmaři. Filmová politika, II, č. 33 (27. 9. 1935), s. 4. 20 Anon. (1936): „Viktorka“ bude dokončena. Filmová politika, III, č. 29 – 30 (22. 12. 1936), s. 10; Anon. (1936): Viktorka. Filmový kurýr, X, č. 49 (4. 12. 1936), s. 5; Týţ (1936): Viktorka. Filmový kurýr, X, č. 52 (24. 12. 1936), s. 10. Krátce měl film bankovní závod Zdeněk Horáček. Anon. (1936): Viktorka. Filmový kurýr, X, č. 45 (6. 11. 1936), s. 2. 21 Anon. (1937): „Viktorka“ se bude dotáčet. Filmová tisková korespondence, IV, č. 114 (18. 6. 1937), s. 1; Týţ (1937): „Viktorka“ se bude dotáčet. Kinorevue, III, č. 46 (7. 7. 1937), s. 382; Anon. (1937): „Viktorka“. Filmový kurýr, XI, č. 26 (25. 6. 1937), s. 3.

20

V roce 1937 začal natáčet Ladislav Horský nízkorozpočtovou mluvenou grotesku Piţla a Ţiţla na cestách (s pracovními názvy Jarka Piţla a Ferda Ţiţla a Piţla a Ţiţla hledají práci). Filmu se věnovaly jen dvě malé zprávy v Kinorevue, podle nichţ měl na diváky čekat „noví objěv [sic!] české Shirley [Temple]“.22 Z finančních důvodů film nebyl dokončen, ze stejných důvodů nevzniklo ohlášené pokračování pod názvem Piţla a Ţiţla mezi gangstery podle scénáře Mileny Podhorské. Nedokončeným se stal i jediný film z konce 30. let, který reagoval na podzimní události z roku 1938, drama Jaroslava Blaţka Hrdinové hranic. Literární příprava na „hraničářský film“ probíhala jiţ od května 1937.23 Přípravy na natáčení byly započaty aţ následující rok v červenci.24 Samotné natáčení tvůrci zahájili v září 1938.25 Ještě v říjnu byly před následujícím natáčením provedeny scenáristické změny kvůli aktuálním událostem.26 Další natáčení bylo přerušeno aţ v prosinci.27 Dokončení filmu znemoţnila rychle se měnící situace pomnichovského diktátu a násilné odtrţení československých hranic. Stihlo se natočit asi 900 metrů filmu, především interiérů. Po roce 1945 byly všechny dochované nesestavené scény předvedeny Komisi čs. filmu ve Filmotéce Československého filmového 22

Onou českou Shirley měla být tehdy debutující Jiřina Bohdalová. Anon. (1937): Piţla a Ţiţla. Kinorevue, IV, č. 2 (1. 9. 1937), s. 37. Viz téţ Anon. (1937): Mluvené grotesky. Kinorevue, III, č. 52 (18. 8. 1937), s. 502. 23 Anon. (1937): Film, který si zaslouţí podporu. Pressa, IX, č. 90 (5. 5. 1937), s. 1; Anon. (1937): Film o finanční stráţi. Kinorevue, III, č. 41 (2. 6. 1937), s. 300. 24 Zvaţován byl jako spolureţisér Jan Sviták a počítalo se s účastí herců Andreje Bagara, Míly Reymonové a Raoula Schránila. V srpnu se nejspíše zrealizovaly exteriérové záběry. Anon. (1938): „Hrdinové hranic“ před zfilmováním. Pressa, X, č. 166 (10. 8. 1938), s. 1; Anon. (1938): Herecké obsazení filmu „Hrdinové hranic“. Pressa, X, č. 171 (17. 8. 1938), s. 2; Anon. (1938): Hrdinové hranic. Filmový kurýr, XII, č. 34 (26. 8. 1938), s. 5. 25 V ateliérech a v exteriérech. Anon. (1938): „Hrdinové hranic“ 9. září do ateliéru. Pressa, X, č. 183 (31. 8. 1938), s. 1; Anon. (1938): Hrdinové hranic. Filmový kurýr, XII, č. 35 (2. 9. 1938), s. 4; Anon. (1938): „Hrdinové hranic“ do ateliéru Foja. Pressa, X, č. 186 (3. 9. 1938), s. 3; Anon. (1938): Co se děje v atelierech Foja. Pressa, X, č. 192 (10. 9. 1938), s. 2; Anon. (1938): Exterierové scény filmu „Hrdinové hranic“. Pressa, X, č. 201 (22. 9. 1938), s. 1. 26 Anon. (1938): Hrdinové hranic. Filmový kurýr, XII, č. 43 (28. 10. 1938), s. 5; Anon. (1938): Hrdinové hranic. Filmový kurýr, XII, č. 44 (4. 11. 1938), s. 2; Anon. (1938): Co se děje ve filmových atelierech. Pressa, X, č. 236 (10. 11. 1938), s. 1; Týţ (1938): „Hrdinové hranic“ v atelierech Foja. Pressa, X, č. 242 (18. 11. 1938), s. 1; ad. 27 Anon. (1938): Interiéry filmu „Hrdinové hranic“ dokončeny. Pressa, X, č. 252 (2. 12. 1938), s. 1; Anon. (1938): Hrdinové hranic. Filmový kurýr, XII, č. 48 (2. 12. 1938), s. 3; Anon. (1938): Hrdinové hranic. Filmový kurýr, XII, č. 49 (9. 12. 1938), s. 3; ad.

21

ústavu, kde byla pořízena základní dokumentace. Následně byla tato kopie zničena poţárem.28 V roce 1941 se objevily první zprávy, ţe Nationalfilm a reţisér Miroslav Cikán připravují novou pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký podle K. J. Erbena v hlavních rolích s Jindřichem Plachtou, Františkem Černým a Stanislavem Neumannem, který byl poté nahrazen Ladislavem Peškem.29 Realizovány byly pouze kostýmní zkoušky v roce 1942. Nakonec výrobní společnost Nationalfilm musela vzít z produkčního plánu jiţ schválený výrobní program ČMFÚ (začátkem září 194330) kvůli značným potíţím s německými úřady, které viděly ve filmu stopy jinotajů a naráţek.31 Na přelomu let 1945 a 1946 státní výroba krátce uvaţovala o obnovení tohoto projektu ve výrobní skupině Zdeňka M. Reimanna, ale ani tehdy scénář autorské dvojice Jaroslava Mottla a Františka Koţíka nebyl schválen. Přednost nakonec dostaly snímky s aktuální tematikou.32 V dubnu 2003 byla v nákupu po dědictví po promítači Říhovi z Benešova nalezena v kotouči scén z různých filmů dvouminutová zvuková kamerová herecká a kostýmní 28

Bartošková, Šárka – Frída, Myrtil – Kolár, Jan S. (1965): Československý zvukový film 1930 – 1945. Praha: Filmový ústav, s. 292. Přesto se dodnes zachovala nitrátní kopie interiérů (zvuk) a exteriérů (němé záběry) a 47 krabic nesestaveného negativu obrazu a zvuku. Urbanová, Eva – Urgošíková, Blaţena (1998): Český hraný film II 1930 – 1945. Praha: Národní filmový archiv, s. 434 – 435. 29 Původně byli navíc zvaţováni i další herci Jaroslav Marvan, Hana Vítová a Jan Pivec a kameraman Josef Střecha, kterého nahradil Ferdinand Pečenka. Roku 1941 rozpočet filmu činil celých 2 097 000,–. NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 9, sig. V/dd, inv. č. 284, Seznamy odevzdaných filmových námětů, fol. 13. 30 Filmový kurýr, XVII, č. 1 – 53 (1. 1. 1943 – 31. 12. 1943), rubrika Z našich ateliérů. 31 Celkové náklady na tento film z let 1941 – 1943 činily 320 290, 95 korun. NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 10, sig. VI/c, inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 77 a 78. Filmoví lektoři však tento námět původně přijali velmi kladně, roku 1942 získal navíc podporu 300 000 korun. NFA, FFI, f. ČMFÚ, k. 4, sig. I/e, inv. č. 54, Lektorské posudky na filmové náměty, 1941, fol. 78 – 80; k. 29, sig. II/e, inv. č. 386, Seznam podpořených filmů, 1942, fol 1. 32 bţ. (1945): Náměty, které mohou počkat. Filmová práce, I, č. 23 (26. 10. 1945), s. 3. Téţ: Klimeš, Ivan (ed.) (2014): Ej, bogatýre Makoviči obrazotvorče… Z korespondence Martina Friče a Jaroslava Ţáka 1938 – 1948. Praha: Národní filmový archiv, s. 81, 120, 160, 163. NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 10, sig. VI/c, inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, 1945, fol. 77 a 78. NA, f. MI, k. 198, inv. č. 214, Dramaturgie filmová, 1945; k. 208, inv. č. 287, Zplnomocněnec pro státní výrobu celovečerních filmů, výroba dlouhých hraných filmů, 1946. Dochoval se téţ posudek na filmový námět shodného názvu od Olgy Fákové, s tímto projektem však neměl nic společného. Jednalo se o příběh nevěrné hostinské a o třech mládencích, kteří se dohodnou „nakonec, ţe je nejlépe bez ţen“. NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 31, sig. VI/a, inv. č. 431, Posudky filmových námětů a scénářů, fol. 38.

22

zkouška k tomuto snímku.33 Jedná se o jediný dochovaný fragment ve sbírkách NFA.34 Jediný film vzniknuvší z přímého popudu německých okupantů měl pod názvem Kníţe Václav podávat svatováclavskou legendu podle německého výkladu (kníţe Václav coby poslušný vazal a přítel Německa). Dle dochovaného rozpočtu z 18. června 1942 měly náklady na tento film dosáhnout astronomické výše 21 180 557 protektorátních korun, díky nimţ by se stal Kníţe Václav nejdraţším českým filmem.35 Přípravné práce byly vědomě protahovány, realizováno bylo reţisérem Františkem Čápem jen zkušební natáčení v exteriérech během srpna a září roku 194236 a u filmu byl několik měsíců chválen pouze výrobní program. Pro takzvané „materiální nedostatky“ se výrobně Lucernafilm podařilo po dvou letech – aţ v červenci 1944 – celý projekt tiše zlikvidovat.37 Celkové náklady dosáhly 3 370 551, 30 korun.38 Přesto na půdě Lucernafilmu v dramaturgickém oddělení Zdeněk Štěpánek, Alţběta Birnbaumová, František Čáp, další autoři a odborní poradci pokračovali na literární přípravě tohoto projektu aţ do 33

Ve zkoušce jsou Jindřich Plachta, František Černý a Ladislav Pešek hrající na hudební nástroje. NFA, Interní filmografická databáze, Dlouhý, Široký a Bystrozraký. 34 V roce 1945 mělo být z majetku Nationalfilmu předáno Státní půjčovně filmů 12 krabic negativu přípravných prací k tomuto filmu. NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 10, sig. VI/c, inv. č. 298, Korespondence s Ministerstvem informací pro hospodářské a finanční věci v oboru filmu, fol. 22. 35 O dva roky později dosáhla Rozina sebranec, tehdy nejdraţší český film, do května 1945 nákladů dvacet čtyři a půl milionu, ovšem v daleko více inflací znehodnocené měně. NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 6, sig. IV/c, inv. č. 65, Rozpočty filmů. 36 Sestaven byl ovšem kompletní štáb i celé herecké obsazení viz kapitola „Přílohy“. Dále NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 6, sig. IV/c, inv. č. 65, Rozpočty filmů; k. 7, sig. IV/d, inv. č. 69, Kartotéka nákladů produkce; k. 8, sig. IV/d, inv. č. 70, Pokladní deníky produkce; k. 9, sig. IV/d, inv. č. 71, Rozpočtové podklady, účty produkce; k. 25, sig. VII/d, inv. č. 136, Konta filmů (kartotéka); k. 26, sig. VII/e, inv. č. 137, Filmové kopie; k. 27, sig. VIII, inv. č. 153, Kartotéka: týdenní odměny zaměstnanců výroby. 37 Filmový kurýr, XVIII, č. 1 – 34 (7. 1. 1944 – 25. 8. 1944), rubrika Z našich ateliérů. Výroba rekvizit pokračovala aţ do roku 1943. NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 1, sig. I/c, inv. č. 31, Zápisy z ředitelských schůzí, 1943, fol. 8, 9, 13, 16. 38 Jedná se o náklady do 13. ledna 1943. Do května 1945 se jistě ještě zvýšily. Tamtéţ, fol. 9. Lucernafilm získal na tento film v letech 1942 a 1943 podpory ve výši 3 065 000 a 586 432 korun. NFA, FFI, f. ČMFÚ, k. 29, sig. II/e, inv. č. 386, Seznam podpořených filmů, 1942, fol 1; k. 29, sig. II/e, inv. č. 398, Přehled nákladů, trţeb a udělených podpor, 1943, fol 2; k. 30, sig. II/e, inv. č. 417, Zpráva o revizi provedené v Lucernafilmu ve věci filmu Kníţe Václav, 1943; f. ČEFIS, k. R5/BI/2P/5K, Seznam podpořených filmů, 1943 (nezpracováno); f. Lucernafilm, k. 4, sig. IV/a, inv. č. 55, Korespondence ve věci finančních podpor a odměn, 1942 – 1943; k. 9, sig. IV/d, inv. č. 71, Rozpočtové podklady, účty produkce.

23

května 1945.39 Z celého filmu po válce zůstaly filmové materiály ze zkušebního natáčení a zásoba dřeva pro dekorace, kterou po průtazích a obstrukcích převzala na podzim 1945 zestátněná výroba.40 Po zabrání společnosti AFIT (Ateliér filmových triků) německými okupanty se vedoucí tohoto studia Richard Dillenz rozhodl vytvořit rozsáhlý projekt, kreslený pokus o celovečerní adaptaci opery Orfeus a Eurydika. Pro náročnost a zdlouhavost projektu a pro pokročilou válečnou dobu byly práce roku 1943 zastaveny. Během celé činnosti vznikla a byla dokončena alespoň krátkometráţní animovaná báseň na námět Johanna Wolfganga Goetha Čarodějův učeň (1943), původně barevná, dnes dochovaná jen v černobílé kopii.41 O dalších protektorátních snímcích z let 1944 – 1945 Předtucha, Bludná pouť, Černí myslivci, Jenom krok a Z růţe kvítek, jejichţ výroba byla přerušena květnovými událostmi z roku 1945 a po osvobození jiţ nebyly dokončeny, více v dalších kapitolách. V létě 1947 se do realizace připravoval film Křiţovatka (téţ pod pracovním názvem Křiţovatky osudů) v reţii Antonína Klimeše.42 Reţie se nakonec ujal František Čáp, který současně pracoval na válečném dramatu 39

NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 1, sig. I/c, inv. č. 32, Zápisy ze schůzí Výkonného výboru, leden 1944 – duben 1945, fol. 36, 38, 72, 93, 131, 256, 311, 327, 389, 419, 453; k. 10, sig. V, inv. č. 83, Hlášení námětů produkčních skupin, 1944; inv. č. 84, Jednání dramaturgů. 40 NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 2, sig. II, inv. č. 37, Korespondence zmocněnců a podklady. NA, f. MI, k. 197, inv. č. 205, Zápisy o poradě právních referentů, 9. 10. 1945. František Čáp byl mj. i kvůli tomuto projektu po válce vyšetřován. O nárocích na honorář herce Karla Högera viz následující kapitoly. 41 V krátkometráţní dokumentární tvorbě se v této době nepodařilo dokumentaristovi Jiřímu Lehovcovi dokončit snímky Ţelezný kolovrat (1942), Moderní serenáda (1943) a později Konvojáři (Evropa roku prvního, 1946) a další. K tématu blíţe Navrátil, Antonín (1959, 1964): Jiří Lehovec. Portrét dokumentaristy – kus historie i dneška. Film a doba, V, č. 6 (červen 1959), s. 381 – 389; X, č. 12 (prosinec 1964), s. 651 – 656; Týţ (1984): Jiří Lehovec. Praha: Československý filmový ústav; Strusková, Eva – Lehovec, Jiří (1995): Neuskutečněné projekty Jiřího Lehovce. Film a doba, XLI, č. 3 (1995), s. 137 – 147. 42 Dochovaný rozpočet z 19. srpna 1948 kromě reţiséra Klimeše počítal částečně s jiným obsazením. Původně navrţená Hana Vítová (v roli Kristiny Prokopové) byla nahrazena Vlastou Fabianovou, Nataša Gollová (Jarmila Brázdová) Vlastou Matulovou, Otomar Korbelář (architekt Karel Prokop) Eduardem Kohoutem a Jaroslav Seník (otec Brázda) Gustavem Hilmarem. Vlasta Fabianová v tomto návrhu měla hrát milenku Helenu, roli převzala Ljuba Hermanová. Rozpočet 8 240 645, 50 byl 27. srpna sníţen na 7 400 000, 00 korun. BSA, SCE, Křiţovatka, Rozpočet, příloha 1. NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R18/BII/2P/1K (nezpracováno). NA, f. MI, k. 208, inv. č. 287, Zplnomocněnec pro státní výrobu celovečerních filmů, výroba dlouhých hraných filmů.

24

Bílá tma. Film se natáčel od podzimu 1947 a ještě začátkem roku 1948. Po dvou natáčecích dnech byla po protestech z filmu odvolána představitelka jedné z hlavních rolí Nataša Gollová.43 Během dokončovacích prací dostal přednost film Bílá tma. Kvůli aféře s dělnickou porotou při uvedení tohoto snímku na I. mezinárodním filmovém festivalu pracujících ve Zlíně byla Čápovi zakázána další tvůrčí činnost v českém filmu a tvůrce roku 1949 emigroval.44 Další práce na Křiţovatce45 byly proto zastaveny, aniţ by se o dokončení pokusil jiný reţisér. Tento milostný apolitický film jiţ poúnorové vedení státní kinematografie jako „ideově pochybený a umělecky bezcenný“ definitivně zamítlo. Natáčení politicky angaţované satiry Výlet pana Broučka do zlatých časů (Výlet pana Broučka do roku 1935) předcházela zdlouhavá a vleklá jednání a přípravy. Aby byl projekt vůbec schválen, byl ještě před natáčením realizován zkušební krátký film s několika scénami z filmu (a s částečně rozdílným obsazením). Film byl dán do výroby 10. listopadu 1949. Samotné natáčení filmu bylo 10. prosince zastaveno ministrem Václavem Kopeckým kvůli sporům jednoho z autorů scénáře Karla Vaňka, kulturního referenta Rudého práva, a dalších politických pracovníků s Vítězslavem Nezvalem, sekčním šéfem filmového V. odboru Ministerstva informací.46 Film byl 43

NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R5/BI/2P/5K (nezpracováno). Dělnická porota Bílé tmě, oceněné na III. MFF v Mariánských Lázních Národní cenou, při diskuzi po promítání 29. července 1948 vytkla mj. patos dialogů a pasivitu některých postav. Reţisér Čáp se proti těmto výrokům hrubě ohradil („Dělníci jsou blbouni, filmům nerozumějí a mohou mi vlézt na záda!“). Na stranu poroty se postavil také dobový tisk. Pro tento případ jmenovaná zvláštní disciplinární komise reţiséra dne 1. října 1948 potrestala za uráţku členů dělnické poroty odvoláním z funkce uměleckého šéfa státní filmové výroby, dál byl „vzdálen od práce ve filmu jako reţisér do té doby, neţ účinným způsobem dokáţe, ţe politováníhodný výrok, učiněný na I. MFFP ve Zlíně, byl pronesen v rozčílení a nikoliv z přesvědčení“, navíc musel poslat porotě otevřený omluvný dopis. Vše schválil 5. října 1948 i ministr informací Václav Kopecký. Tyto události zapříčinily nejen konec Čápovy kariéry, ale i nedokončení Křiţovatky. Blíţe k celé problematice viz Knapík, Jiří (2002): Dělnický soud nad Františkem Čápem. Iluminace, XIV, č. 3 (47), s. 63 – 81. 45 K tomuto filmu bývá jako předloha mylně přiřazována téţ filmová povídka z roku 1948 pro detektivní komedii Záhadný pan Arnošt (Moucha v Jantaru) Zbyška Olšovského a Jiřího Hrbase s Oldřichem Novým v hlavní roli a v produkci III. výrobní skupiny Martin Frič – Z. M. Reimann. K NFA, Sbírka scénářů, sig. S–2207–FP, Hrbas, Jiří – Olšovský, Zbyšek (1948): Záhadný pan Arnošt. Praha: Československá filmová společnost (FP). 46 Podrobně k těmto událostem opět Knapík, Jiří (2000): Filmová aféra LP 1949. Iluminace, XII, č. 4 (40), s. 97 – 119. Téţ: Šefraná, Věra A. (2012): Česká filmová dramaturgie pod dohledem ideologie 1945 – 1955. Olomouc. Univerzita Palackého, s. 104 – 112. 44

25

tudíţ zatracen kvůli osobním sporům Nezvala s Vaňkem. Vítězslav Nezval vyuţil svůj vliv u ministra Kopeckého a pod záminkou několika váţných ideologických pochybení, jeţ měl obsahovat scénář, dosáhl výše zmíněného zákazu.47 Dle poznámky v technickém scénáři tvůrci předpokládali, ţe úvodní a závěrečné scény z tehdejší poúnorové současnosti budou natočeny barevně.48 Na konci 60. let se do realizace dostaly tři povídky debutujících reţisérů, které se zaobíraly podobným tématem – političtí vězňové 50. let. Povídky vznikaly na přelomu let 1969 – 1970 pod společným názvem Návraty. Po nástupu nového normalizačního vedení Československého filmu a Filmového studia Barrandov byl 15. ledna 1970 vydán zákaz další výroby filmu. Jednotlivé povídky byly v různých fázích výroby a jejich dokončení bylo okamţitě přerušeno. Druhá povídka Hippokratova přísaha, realizovaná tzv. subjektivní kamerou, byla ve fázi dvoupásu, kombinovaná kopie jiţ nevznikla, třetí A v tom zámku… byla ve stádiu postsynchronů a první Anně K. je zima, snímaná na 16mm materiál, uprostřed exteriérového natáčení v Beskydech. Filmový materiál byl zřejmě roku 1974 ve Filmových laboratořích Barrandov zničen.49 Po roce 1989 se filmaři deset let snaţili dokončit film Situace vlka podle scénáře Pavla Juráčka z roku 1972. Na podzim 1994 začal film natáčet reţisér Jan Schmidt v Krkonoších a ve Vysokých Tatrách. Kvůli nepřízni počasí se natáčení mělo přesunout do Kanady. Tam sice štáb dorazil, ale pro technické problémy natáčení vůbec nezačalo. Na konci 90. let se k projektu vrátil kameraman F. A. Brabec (natáčení v Tyrolsku), ale ani on film nepřivedl ke zdárnému konci. Po deseti letech od zahájení realizace byla 47

NFA, Sbírka zvukových záznamů, 1079 OS Jaromír Pleskot (2. 3. 2006, přepis), s. 2 – 3. K NFA, Sbírka scénářů, sig. S–1256–TS–A, Vaněk, Karel – Radok, Emil – Kocourek, Vítězslav – Pleskot, Jaromír – Sobotka, Jiří (1949): Výlet pana Broučka do zlatých časů. Praha: Československý státní film (TS), s. I. 49 K celkovému tématu nástupu normalizace a blíţe k pozadí tohoto filmu Hulík, Štěpán (2011): Kinematografie zapomnění. Počátky normalizace ve Filmovém studiu Barrandov (1968 – 1973). Praha: Academia, s. 78 – 92. Téţ: Lukeš, Jan (1996): Slovo nevezmu zpět (Nerealizované scénáře šedesátých let). Iluminace, VIII, č. 1, s. 9 – 44; Hanuš, Josef (1990): O pohřbech a hrobařích. Záběr, XXIII, č. 10 (17. 5. 1990), s. 3. Taktéţ sbírky BSA. 48

26

práce na filmu ukončena. Do role Franka Kotowského reţisér Schmidt na začátku natáčení uvaţoval obsadit herce Maxe von Sydowa. V říjnu 2004 daroval natočený materiál NFA.50 Od roku 1996 vznikal původně nezávislý (štáb tvořili převáţně studenti FAMU) povídkový film Cizinci v čase (s podnázvem Cesta do pekla je dláţděna dobrými skutky) Karla Janáka a Jaroslava Fuita, který měl obsahovat hororově zabarvené povídky Stařec, Spasitel a Cizinci. V říjnu 1997 byla natočena pouze závěrečná povídka Cizinci. Koproducent filmu Krátký film v listopadu roku 1998 pro finanční potíţe projekt těsně před začátkem dalšího, několikrát odloţeného, natáčení odřekl.51 Reţisér Milan Růţička roztočil v roce 1997 na digitální záznam moderní pohádku s muzikálovými prvky Kluci, to je víla! (pracovní název Kluci, on je víla!). Film vznikal bez účasti televize a bez grantů. Další natáčení během roku 1998 nepokračovalo kvůli nedostatku financí a kvůli sporům producentů Jaroslava Kovaříka a Aleše Svítka s rodiči účinkujících dětí.52 Roku 1999 plánoval reţisér Wiktor Grodecki natáčet společensky závaţný film Inferno. Film měl dokonce distributora a určenou premiéru na 13. ledna 2000. Film nebyl dokončen. O jeho dokončení se uvaţovalo ještě začátkem roku 2001 (s plánovanou premiérou v červenci 2001), ale i tento pokus zůstal neúspěšný.53 Během let 2006 – 2007 měla vzniknout romance o milostném vztahu dvou muţů Bouřlivě s tebou. Stejně jako u předešlého snímku byl vybrán 50

K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, Situace vlka (sig. IIf–8003). Dále: Mlíkovský, Martin (1995): Drama z kanadské divočiny. Kinorevue, V, č. 5 (5. 3. 1995), s. 22 – 23; Navrátil, Martin – Zwicker, Kryštof (1995): Situace vlka. Cinema, V, č. 6 (50), s. 32 – 33; Jachnin, Boris (2010): Jiří Krejčík a Jan Schmidt. Xantypa, XVI, č. 2 (26. 1. 2010), s. 100 – 101. K problematice všech snímků po roce 1989: Sedláček, Jaroslav (2001): České filmy, které nikdy neuvidíte! Cinema, XI, č. 1 (117), s. 16 – 17. 51 K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, Cizinci v čase (sig. IIf–7635). Dále: Anon. (1997): Sympatická cesta do pekla. Cinema, VII, č. 12 (80), s. 28. 52 Producenti měli z rodičů vybírat peníze, aniţ by je pouţili k natáčení. Pokorný, Marek (1998): Dokončení pohádky doprovázejí nepříjemné spory. Slovo, XC, č. 14 (17. 1. 1998), s. 8. 53 K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, Inferno (sig. IIf–7817). K doplnění viz taktéţ: Anon. (1999): Grodeckého „Inferno“ o rasismu v nás. Cinema, IX, č. 8 (100), s. 28.

27

distributor a premiéra stanovena na 11. října 2007. I tento film nakonec zůstal nedokončen. Konkurzu na jednu z hlavních rolí, kterou nakonec získal Ladislav Hampl, se zúčastnili Jakub Prachař, Václav Jiráček nebo Václav Neuţil. Během příprav musel reţisér Ivan Pokorný kvůli těhotenství nahradit představitelku jedné z hlavních rolí Kláru Cibulkovou Zuzanou Fialovou.54 Dodejme, ţe u snímků Inferno a Bouřlivě s tebou není zcela jisté, zda dospěly aţ do stadia samotného natáčení. Projektů, jejichţ příprava dospěla k přípravným pracím, ale těsně před realizací byly zastaveny, se po roce 1989 objevilo více. Takovým byl roku 1990 Kominík a korouhvičky reţiséra Vojtěcha Jasného, o rok později Tvář naděje Věry Chytilové, v roce 1993 Double Jaroslava Brabce v hlavních rolích s Jiřím Bartoškou, Kateřinou Broţovou a Jankem Ledeckým, historický film Zdislava z Lemberka (1994) Georgije Ivanovova, Útěky Romana Petrenka s Bárou Basikovou, drama Pan ministr Otakara Vávry s Miroslavem Donutilem, Park Igora Chauna či thriller Jaroslava Soukupa Vraţedné počasí se Sagvanem Tofim.55 K většině zde uvedených filmů se ani nedochovaly ţádné filmové materiály. Tento stav se týká především nejstarších titulů. Pouze k několika z nich se v Národním filmovém archivu v Praze dochovalo alespoň torzo (zvuk nebo obraz) některých natočených scén.56 Z třiceti nedokončených snímků se čtrnáct nedotočilo z finančních důvodů a u šestnácti tento stav měly na svědomí politické, technické a další vnější okolnosti. Na neúspěchy některých projektů měly vliv jak ekonomické, tak vnější důvody. Na závěr se zmiňme o filmech, které byly několik let roztočeny, ale jejich tvůrcům se podařilo je dokončit. Takové filmy se objevily jiţ ve 20. 54

K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, Bouřlivě s tebou (sig. IIf–7661). Sedláček, Jaroslav (2001): České filmy, které nikdy neuvidíte! Cinema, XI, č. 1 (117), s. 16 – 17; Jasný, Vojtěch – Lukeš, Jan (1999): Ţivot a film. Praha: Národní filmový archiv, s. 36; Chytilová, Věra – Pilát, Tomáš (2010): Věra Chytilová zblízka. Praha: XYZ, s. 363 aţ 369. Na Slovensku nedokončili filmy Hanka sa vydáva (1944) a Masliak pravdy (2002). 56 Například z celého filmu Svatá leţ Václava Binovce se dochoval pouze jednostránkový předběţný rozpočet. Snímek měl podle této jediné listiny stát minimálně 896 500,–. NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 39, sig. VI/d, inv. č. 560, Svatá leţ – rozpočet na výrobu filmu. 55

28

letech. Ty petřínské stráně (Bludička) z roku 1922 byly dokončeny aţ v roce 1925; Lešetínský kovář Ferry Seidla a Rudolfa Měšťáka byl roztočen roku 1923, ale po více jak roční přestávce byl dokončen; natáčení filmu Václava Kubáska Nemodlenec bylo zahájeno v roce 1924, ale pro nedostatek peněz bylo skončeno aţ v roce 1927; drama Palimpsest (1919) bylo následující rok dotočeno ve Vídni a Berlíně, uvedeno pod názvem Setřelé písmo (Tajemství staré knihy). Roku 1933 natáčel v Jugoslávii reţisér Carl Junghans a firma Starfilm snímek Ztracený syn. Po natočení několika scén převzala výrobu společnost Praha – Paříţ podporovaná Ministerstvem zahraničí pod názvem …A ţivot jde dál… (1933 – 1935). Po odchodu Junghanse reţii převzal a film roku 1935 dokončil F. W. Kraemer. České scény a interiéry reţíroval Václav Kubásek.57 Kvůli problémům s nacistickými úřady se prodlouţila doba výroby snímků Velká přehrada (1940 – 1942) a Městečko na dlani (1941 – 1942). Po roce 1945 se ocitly roztočené také dva projekty náhle zesnulého Vladimíra Slavínského DS – 70 nevyjíţdí (1949 – 1951) a Pára nad hrncem (1950), oba ale po krátké době a po řadě jednání dokončili Martin Frič a Miroslav Cikán. V ohroţení se kvůli výměně reţiséra Jiřího Krejčíka za Martina Friče ocitla taktéţ komedie Císařův pekař – Pekařův císař (1951).58 Psychologické drama Pavučina natáčel Zdenek Zaoral během let 1980 – 1986, Juraj Herz podobenství Straka v hrsti léta 1983 aţ 1988 a student Pavel Marek povídkový snímek Mrtvý les a jiný bulšit roky 1987 – 1992.59 Po roce 1968 zůstalo několik děl roztočených, ale díky změně reţimu je tvůrci dokončili a uvedli. Stalo se tak v hrané (Archa bláznů aneb Vyprávění z konce ţivota, 1970 – 1990; Pasťák, 1968 – 1990; slovenský film Dovidenia v pekle, priatelia, 1968 – 1990), dokumentární (například Hledání domova, 1969 – 1990; Zpráva o výzkumu veřejného

57

Ve 30. letech se delší čas obdobně dokončovaly i filmy Černý plamen (1929 – 1930), Tonka Šibenice (1929 – 1930) a Štvaní lidé (1932 – 1933). 58 Knapík, Jiří (1998): Trampoty „Císařova pekaře“. Slavný film na pozadí ideologický sporů. Dějiny a současnost, XX, č. 6, s. 28 – 32; Týţ (2000): Filmová aféra LP 1949. Iluminace, XII, č. 4 (40), s. 97 – 119. 59 Mrtvý les a jiný bulšit měl navíc premiéru aţ 29. února 2000.

29

mínění, 1969 – 1990) i studentské (Evţen mezi námi, 1978 – 1981 a 1900; AEIOU, 1979 – 1990) tvorbě. Po roce 1989 se z finančních důvodů řadu let dokončovaly filmy Divoké pivo (1993 – 1995), Král zlodějů (2002 – 2003) a Jánošík – Pravdivá historie, započatý v roce 2002, ale dokončený v letech 2008 – 2009. Filmy sice dokončené, ale do kin neuvedené nebo uvedené aţ po letech nejčastěji kvůli zásahům cenzury, se objevují jiţ od 20. let60 a výrazněji po roce 1948.61

60

Cenzurou nebyly povoleny k promítání filmy Ferenc se zařizuje, Maharadţovo potěšení (Harémy kouzla zbavené), Pro a proti, Trampoty divadelního ředitele (Trampoty ředitele Mastibulky); pro neshody reţisérů s výrobní firmou nebyl uveden film Promoce. Aţ po úpravách mohla být uvedena Šachta pohřbených ideí, Osud tří srdcí a Krásná vyzvědačka. Pro technickou nedokonalost téměř nebo vůbec nebyly promítány filmy Křiţovatky (Na křiţovatkách ţivota), Krasavice Kaťa, Polykarp aprovisuje. Neuvedeny byly téţ snímky Sněţenka z Tater a Sokové. Situace pomnichovské republiky nedovolila uvedení celovečerního dokumentárního filmu o branné výchově Vzhůru mládí (1938) reţiséra Jana Svobody a výrobce Josefa Kozy. NFA, FFI, f. Filmový poradní sbor, k. 6, sig. VIII, inv. č. 37, Přehled vyrobených filmů a subvencí (mj. subvence pro filmový archiv a knihovnu). Štábla, Zdeněk (1990): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896 – 1945 III. svazek 2. část. Praha: Československý filmový ústav, s. 749. Cenzurou byla zakázána i krátkometráţní reklamní detektivka reţiséra Otakara Vávry pod názvem Podvod s Rubensem (1940). Pravděpodobně nebyly uvedeny ani reklamní filmy Pět strýců (1942), Záhadný host (1942) a neuveden byl dokument Kolesa dějin (1944). 61 Na několik let odloţenou premiéru měly snímky Daleká cesta, Dvaasedmdesátka, Divotvorný klobouk, Stříbrný vítr, Tři přání, Den sedmý – osmá noc, Ezop, Skřivánci na niti, Smuteční slavnost, Zabitá neděle, Ucho, Třicet panen a Pythagoras, Hra o jablko, Panelstory aneb Jak se rodí sídliště, Kalamita, Straka v hrsti a další.

30

3. Co s roztočenými filmy?

Osvobozením československého státu vyvstala ve filmovém oboru otázka, co s roztočenými filmy a s připravenými náměty, které zestátněná kinematografie převzala z Lucernafilmu a z Nationalfilmu. Stejně palčivá byla v roce 1945 pro zplnomocněnce pro správu státních kin Emila Sirotka a pro zplnomocněnce pro dovoz a vývoz filmů Jindřich Elbla otázka, co hrát ve státních kinech. Státní filmová výroba se ještě plně nerozběhla, promítání německých, rakouských a italských filmů nepřicházelo v úvahu, jednání se Sovětským svazem, se Spojenými státy a s dalšími zahraničními dovozci byla v začátcích. Do kin se musely vrátit staré předválečné a protektorátní české snímky. Ovšem ani toto řešení nebylo bez problémů, kopie těchto filmů byly opatřeny německými podtitulky a pro nové chyběl dostatek filmové suroviny.62 Staré české filmy nebyly přijatelné ani po ideové stránce, značná část byla při výrobě kontrolována nacistickými úřady a vystupovaly v nich neţádoucí osobnosti. Proto byly filmy od 28. května 1945 podrobovány revizi censurního sboru při Ministerstvu informací. Ovšem velký nedostatek filmů nutil censurní sbor vpustit na plátna kin i filmy, které by jinak byly nepřijatelné a neţádoucí.63 Například Její hřích byl sborem zamítnut, ale 62

K tomuto tématu podrobněji red. (1945): Proč dosud nehrají česká kina? Problém nových kopií a problém starých titulků. Filmová práce, I, č. 2 (4. 6. 1945), s. 1. Dále: Mareš, Petr (1994): Politika a „pohyblivé obrázky“. Spor o dovoz amerických filmů do Československa po druhé světové válce. Iluminace, VI, č. 1, s. 77 – 95; Skopal, Pavel (2012): Muţi v sedle, v cirku a na létajících strojích. Dějiny Filmové recepce v českých zemích, 1945 – 1953. In: Kopal, Petr aj. (eds.): Film a dějiny III. Politická kamera – film a stalinismus. Praha: ÚSTR – Casablanca, s. 321 – 346. Dalším problémem byl téţ technický stav československých kin. Batistová, Anna (2012): Cesta k soběstačnosti. Vývoj technického zázemí domácí sítě kin po roce 1945. In: Skopal, Pavel (ed.): Naplánovaná kinematografie. Český filmový průmysl 1945 aţ 1960. Praha: Academia, s. 427 – 467. 63 Kvůli nedostatku filmů byly výjimečně povoleny filmy jako Světlo jeho očí (1936), Krb bez ohně (1937), Veselá bída (1939) nebo Madla zpívá Evropě (1940). NA, f. MI, k. 68, inv. č. 136, Záleţitosti censurního sboru; k. 84, inv. č. 137, Censurované filmy (Veselá bída).

31

zástupce Ústřední rady odborů přesto doporučoval film povolit z důvodu nedostatku snímků.64 V zájmu celé československé kinematografie bylo nutné co nejdříve zahájit výrobu nových tuzemských filmů.65 Dokončení tehdy roztočených scénářů s jiţ vytočeným filmovým materiálem, se sestaveným štábem a hereckými obsazením, s připravenými kostýmy a rekvizitami a s postavenými kulisami v ateliérech se jevilo jako logický krok, neţ nová dramaturgie prověří náměty a scénáře z protektorátu a neţ vzniknou nová díla reagující na okupaci a na soudobou budovatelskou tématiku. Bylo třeba zaměstnat ateliérový personál, filmové tvůrce, zaplnit programy kin a uspokojit diváky čekající na nové české filmy. Celkem dvakrát byly všechny roztočené filmy prověřovány, aby se mohly dokončit. Nejprve během léta od května do srpna 1945 Uměleckým odborem (radou) při Svazu českých filmových pracovníků. Tehdy byly povoleny „z pracovních a hospodářských důvodů“ k dokončení snímky Rozina sebranec, Řeka čaruje, 13. revír a Lavina.66 Původně povolený film Černí myslivci byl nakonec zamítnut.67 Podruhé se o zbylých titulech zřejmě kvůli nedostatku filmů v kinech rozhodovalo na přelomu let 1945 a 1946, kdy se mělo „revidovat usnesení revoluční Umělecké rady o nedokončených a rozpracovaných filmech. Feix dodá seznam s udáním v jakém stadiu filmy jsou, doplní rozpočty pro event[uální] dokončení.“68 Po dvou měsících se na návrh Jindřicha Elbla na další schůzi sbor zplnomocněnců usnesl, ţe 64

NA, f. MI, k. 84, inv. č. 137, Censurované filmy (Její hřích). Jak o dvacet let později vzpomínal tehdejší vedoucí jedné ze dvou výrobních skupin Karel Feix, „šlo o to, jak se co nejrychleji dostat k tomu, abychom vyráběli. Barrandov čekal na práci, ale nic nebylo. Bylo jen pár dodělávek: Rozina sebranec, Pancho se ţení…“. J. Ţ. [Jan Ţalman] (ed.) (1965): Jak byl znárodněn Československý film. Film a doba, XI, č. 4 (duben 1965), s. 188. 66 fz (1945): Práce na nových českých filmech. Filmové zprávy, I, č. 50 (26. 7. 1945), s. 3; NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R10/AI/6P/4K, Zápis o schůzi odboru „Výroba celovečerních filmů“, 24. 5. 1945 (nezpracováno). „Česká státní výroba filmů […] zahájila se souhlasem ministerstva informací práci na dokončení některých filmů započatých před 5. květnem 1945 a připravuje pro nejbliţší dobu další pracovní program.“ NA, f. MI, k. 208, inv. č. 287, Zplnomocněnec pro státní výrobu celovečerních filmů (Tvůrčí pracovníci, angaţování pro stát. výrobu, 25. 7. 1945). 67 Anon. (1945): Dva české filmy v atelieru. Filmová práce, I, č. 14 (25. 8. 1945), s. 4. 68 Kopie filmů Jenom krok a Pancho se ţení měly být promítnuty v Lucerně 28. 11. 1946 o 16. hodině. NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R14/BII/1P/1K a R10/AI/6P/3K, Rozhodnutí, usnesení a příkazy ze schůze sboru zplnomocněnců, 26. 11. 1945 (nezpracováno). 65

32

„všechny rozpracované filmy se podrobí znovu revisi a vyţádá se o nich dobré zdání od státní dramaturgie /J[iřího] Mařánka/. Doporučuje se dokončit: Bludnou pouť, Předtuchu /nový scénář/, Z růţe kvítek, Pančo se ţení [sic!], provede výroba.“69 Státní filmová dramaturgie (včele s Jiřím Mařánkem) při Ministerstvu informací o filmech rozhodovala minimálně aţ do května 1946.70 Z této revize nakonec vzešel film Pancho se ţení a zcela nová verze filmu Předtucha.71 O tom, ţe dokončení těchto snímků bylo v prvních pokvětnových chvílích z hospodářských důvodů ţádáno filmovými činovníky, dokládají dokumenty k výrobě některých filmů. Zplnomocněnec pro správu filmových výroben Vladimír Kabelík ve svých poznámkách pro úpravu filmu Rozina sebranec ze dne 30. srpna 1945 doporučoval V. odboru Ministerstva informací „rychlé dokončení filmu, který potřebujeme z důvodů vnitřních i exportních.“72 Dodejme, ţe 11. července 1945 byla původní verze Roziny sebrance censurním sborem odloţena kvůli přepracování. Zástupci Svazu filmových pracovníků v tomto sboru se film v předloţené podobě zdál „nečasový“.73 Vladimír Kabelík (zastupující Karla Feixe) jiţ v květnu 1945 na schůzi odboru Výroba celovečerních filmů referoval:

Snaţili jsme se o to, abychom mohli co nejdříve začít s prací. Musíme dotočit filmy, které máme v atelieru. Včera na schůzi uměleckého odboru bylo rozhodnuto přezkoušet všechny filmy, které jsou tou dobou ve výrobě, anebo před dokončením. Jako první přicházejí v úvahu: Lavina, Řeka 69

Je zajímavé, ţe o dokončení filmu Černí myslivci zplnomocněnci neuvaţovali, Státní filmová dramaturgie ano. Na této schůzi se rozhodlo, ţe scénář k filmu Jenom krok má být přepracován. NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R14/BII/1P/1K, Rozhodnutí, příkazy a usnesení ze schůze sboru zplnomocněnců, 7. 1. 1946 (nezpracováno). Srov. také NA, f. MI, k. 198, inv. č. 214, Zpráva státní filmové dramaturgie, 23. 11. 1945. 70 Jak dokládá záporný posudek Jiří Mařánka na film Z růţe kvítek z 15. května 1946. NA, f. MI, k. 169, inv. č. 138, Filmy celovečerní (Z růţe kvítek). 71 Podrobně ke schvalovacímu procesu jednotlivých rozpracovaných filmů viz kapitoly „Nedokončené filmy“ a „Dokončené filmy“. 72 NA, f. MI, k. 167, inv. č. 138, Filmy celovečerní (Rozina sebranec). 73 NA, f. MI, k. 82, inv. č. 137, Censurované filmy (Rozina sebranec).

33

čaruje a Zinková cesta. V pátek se předvádí Lavina pro t. zv. předběţnou censuru. Rozina sebranec např. je uţ hotov a proto můţe být o něm rozhodnuto později. Výrobní skupiny a pracovní štáby nutno zaměstnat.74

Obdobně hovořily i interní rekapitulační a bilanční zprávy o poválečném stavu československé kinematografie. Například Lubomír Linhart se takto ohradil vůči poznámkám, které byly vznášeny proti zestátněnému filmu:

Jaké obtíţe bylo třeba překonat, vysvitne z těchto několika[:] Nebylo filmů, které bylo lze hrát. […] Nebylo materiálu /námětů, scenářů a pod./ pro výrobu českých filmů. Ateliery neměly proto práci. […] Výroba filmů úplně stála a tak nebylo vůbec věcných nákladů z toho důvodu, i kdyţ osobní náklady alespoň částečně jsme museli krýti. […] Pro rok 1946 budou poměry poněkud odlišné. Především výroba československý filmů všeho druhu se jiţ rozjela na plno, takţe personál filmový bude plně zaměstnán. Dále se podařilo opatřiti distribuci dostatečný počet filmů, takţe je jiţ 1.500 kin v pravidelném provozu. Stojíme ovšem ještě před úkolem nahraditi postupně méně hodnotné české filmy, filmy hodnotnějšími a novými, výnosnějšími.75

Ve zprávách byly tyto protektorátní tzv. dodělávky zmiňovány zvlášť a striktně oddělovány od snímků, které začala vyrábět jiţ samostatná 74

NFA, f. ČEFIS, k. R10/AI/6P/4K, Zápis o schůzi odboru „Výroba celovečerních filmů“, 24. 5. 1945 (nezpracováno). Srov. NFA, f. ČEFIS, k. R5/BII/P1/K4, Důvěrné informace pro zaměstnance bývalých filmových výroben, t. č. v likvidaci, 25. 5. 1945 (nezpracováno). 75 Linhart ve své zprávě dále dodal, ţe „reţii spojenou s provozem ateliérů byli bychom bývali musili nésti proto sami. Pomohli nám však sovětští přátelé, kteří zaměstnali ateliery částečně výrobou vlastních filmů a tak nám přispěli podstatnou měrou na jejich reţii.“ NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R12/AI/3P/3K, Zpráva Lubomíra Linharta, 1946 (nezpracováno).

34

poválečná zestátněná výroba. Roztočené filmy slouţily jako provizorium, neţ se rozeběhne výroba nových poválečných filmů, kterými se mladá zestátněná kinematografie mohla pochlubit i na mezinárodním fóru.76 Z ojedinělých zpráv se můţeme částečně dozvědět, jak vnímali tehdejší situaci nejvyšší představitelé na Ministerstvu informací. Přednosta Státní filmové dramaturgie při Ministerstvu informací spisovatel Jiří Mařánek v rozhovoru s Milanem Noháčem na otázku o nových námětech odpověděl takto: „ ,Pravděpodobně to bude Morávkovo ,Zlaté hnízdo‘, ovšem s jiným názvem‘ […]. Chtěl bych zdůraznit, ţe ,Zlaté hnízdo‘ stále ještě nebude oním prvým filmem, který by byl cele visitkou naší zestátněné výroby, neboť námět i scénář byly jiţ vypracovány za okupace a musely být nyní upraveny a přepracovány. […] Protoţe filmové ateliéry potřebují pracovat, má ,Zlaté hnízdo‘ náskok.“77 O měsíc později Mařánek zdůraznil, „ţe se revidují rozdělané práce z období okupace a uvaţuje v řadě případů o tom, bude–li větší škodou film nedodělat a nechat v něm investované peníze propadnout nebo dodělat jej. V zásadě se staví otázka morálního, uměleckého a politického prospěchu nad finanční.“78 V interní zprávě Mařánek „uvedl, ţe filmy, které budou nyní a v blízké době uváděny, byly buď jiţ reţijně nebo alespoň scenaristicky zpracovány ještě za doby okupace a ţe vlastní dramaturgická linie českého filmu se projeví teprve později, aţ budou pro film upraveny náměty, odpovídající svým zaměřením i úrovní novému duchu“.79 Samotný ministr informací Václav Kopecký ve své závěrečné části expozé pro informační výbor Prozatímního Národního shromáţdění80 konstatoval: 76

Většinou bylo stručně konstatováno, ţe tyto filmy Československá filmová výroba přezvala z okupační produkce a dramaturgicky a reţijně je upravila. NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R10/AI/6P/5K, Zpráva o stavu filmového podnikání, 1947 (nezpracováno); NA, f. MI, k. 197, inv. č. 205, Zpráva o činnosti filmového odboru ministerstva za dobu od 1. ledna 1946 do konce října 1947; k. 198, inv. č. 214, Zpráva státní filmové dramaturgie, 23. 11. 1945. 77 Noháč, Milan (1945): O filmové dramaturgii. Rozhovor s Jiřím Mařánkem. Svobodné Československo, II, 21. 9. 1945. 78 Wenig, Jan (1945): Filmová dramaturgie. Zemědělské noviny, I, 13. 10. 1945. 79 NA, f. MI, k. 198, inv. č. 214, Zpráva státní filmové dramaturgie, 23. 11. 1945. 80 NA, f. MI, k. 197, inv. č. 205, Exposé ministra informací dne 6. listopadu 1947, 17. 11. 1947. Z textu je však patrné, ţe expozé muselo vzniknout někdy počátkem roku 1946.

35

Tady jeti bez přerušení dále v produkci z doby protektorátní nebylo naprosto moţno. I rozdělaná výroba filmů musila se zaraziti ve chvíli osvobození, neboť v těchto filmech, které byly jiţ rozdělány, hráli kompromitovaní filmoví herci a herečky, anebo ty filmy reţírovali kompromitovaní filmoví reţiséři. Téměř jiţ dodělané filmy musily se zahodit. Musily se zahodit i mnohé scénáře nových filmů, zbourat dohotovené jiţ stavby pro nové filmy z doby protektorátu a pokud se nějaké filmy z doby protektorátu jiţ rozdělané daly zachránit, musily se předělávat, různé scény se musily znovu nahrávat s jinými herci a herečkami. […] V rámci státní výroby filmu bylo provedeno jiţ mnoho prací.81

Ač měla státní dramaturgie snahu zahájit výrobu filmy „nové doby“, jak oficiálně proklamovala, musela brát zřetel i na praktické problémy ateliérů, distribuce a kin a povolit dokončení snímků nesplňujících plně představy a poţadavky těsně poválečného období. Bohuţel se z revolučního roku 1945 v archivních fondech zachovaly jen kusé zprávy o celém schvalovacím procesu sledovaných filmů a o tom, jak je vedoucí činitelé kinematografie a Ministerstva informací vnímali. Poválečný filmový obor se snaţil naprosto oprostit od předchozí éry a začít tvorbu novou – neţ se tak stalo, musel kvůli prázdným nečinným ateliérům a kinům během let 1945 a 1946 vyuţít i filmy z protektorátní a starší doby, ať jiţ dokončené nebo roztočené.82 Na druhou stranu je nutné zdůraznit, ţe i přes hospodářské potřeby měli filmoví činitelé stále na paměti také hledisko ideologické, kvůli kterému definitivně zamítli a „zahodili“ pět z deseti roztočených protektorátních projektů. 81

V další části ministr hovoří o právě dokončovaných filmech, včetně těch protektorátních. Navíc se poválečné dokončení pěti rozpracovaných filmů ukázalo celkem výhodné, kdyţ konečné náklady kaţdého snímku byly niţší neţ jejich předběţné rozpočty. Celkový náklad za dokončení všech těchto filmů činil 12 538 637, 60 korun. Naproti tomu jen samotný film nové zestátněné produkce Nezbedný bakalář nakonec stál 17 512 343, 50 korun. 82

36

4. Nedokončené filmy

V této kapitole se blíţeji podíváme na produkční historii sledovaných filmů, jeţ po okupaci zůstaly nedokončeny. Vzhledem ke skutečnosti, ţe filmové materiály k těmto snímkům nejsou dostupné, jako primární prameny poslouţily především dokumenty vzniklé před květnem 1945, soudobý tisk a materiály z fondů společností, které byly do výroby těchto snímků zainteresovány. Bohuţel se k poválečnému jednání a rozhodování o dokončení protektorátních projektů dochovalo ve fondech zestátněné kinematografie a státních orgánů velmi málo dokladů. Dodejme, ţe první vlna schvalování proběhla v několika málo těsně poválečných dnech a týdnech. V chaotickém období, kdy činnost soukromých výrobních společností ustala, ale současně nebyla kinematografie ještě ani zestátněna a nebyla ustanovena filmový průmysl zastřešující Československá filmová společnost. Kvůli torzovitosti všech archivních fondů nemůţe být popisovaná produkční historie protektorátních nedodělků vyčerpávající a úplná. Přesto nabízí přehled, jak tyto filmy vznikaly a proč nemohly být dovedeny aţ do premiérové distribuce, v podobě, jaký jen dovolují dochované zdroje a písemné materiály.

37

4. 1. Bludná pouť83 Na román Pavla Koutného Kolébka z jasanu upozornil v září 1943 dramaturgii Nationalfilmu scenárista Karel Steklý. Lektoři Nationalfilmu se shodli, ţe na základě obsahu románu, „z celkem obsáhlé a spletité osnovy této knihy mohl scenárista vybrat vhodný filmový příběh, opírající se o vzestup nadaného mladého hudebníka v českém hudebním světě.“84 Námět dále četli dramaturgové. Na poradě z ledna 1944 bylo lektory společnosti doporučeno, aby námět Kolébka z Jasanu byl nabídnut Martinu Fričovi.85 Lektoři o námětu dále hovořili v dubnu 1944 a poţadovali, aby při psaní scénáře byl zjednodušen děj příběhu.86 Na námětu začal pracovat scenárista Josef Mach. Jeho námět Jan Sajíc zamítl, Artuš Černík a Jan Hejman navrhli prohloubit vztahy hlavních postav a „vypracovat předscenář a předloţit ho znovu poradě“.87 V této době do projektu vstoupil reţisér Václav Binovec, na jehoţ přání svolalo dramaturgické oddělení na 22. května schůzku, „aby bylo jiţ definitivně rozhodnuto o další práci na námětu.“ Schůzky se kromě Binovce měl zúčastnit Karel Smrţ, scenáristé Mach, D. C. Vačkář, ředitel Vladimír Kabelík a dramaturg Jindřich Elbl.88 Práce na námětu zdárně pokračovala, protoţe na červnové poradě se lektoři Nationalfilmu jednohlasně domluvili „dle připomínek napsat novou povídku, která se zadá k registraci a s přihlédnutím k připomínkám přistoupit k práci na scenáři.“89 Scenáristé Mach a Vačkář na scénáři, definitivně přejmenovaném z Kolébky z jasanu na název Bludná pouť, úspěšně pokračovali, poněvadţ v srpnu 1944 lektoři konstatovali, ţe „veškeré posudky vyzněly příznivě a scenář 83

Detailní informace o tvůrcích filmu, výsledném hereckém obsazení a o obsahu děje všech zde popisovaných filmů viz kapitola „Přílohy“. 84 NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 33, sig. VI/a, inv. č. 438, Zápisy a zprávy z porad lektorů, 18. 9. 1943, fol. 3. Lektoři byli Jan Sajíc, Artuš Černík, Jan Hejman, Karel Feix. 85 Tamtéţ, 11. 1. 1944, fol. 10. 86 Tamtéţ, 15. 4. 1944, fol. 19. 87 Tamtéţ, 11. 5. 1944, fol. 22. 88 Tamtéţ, 18. 5. 1944, fol. 23. 89 Tamtéţ, 15. 6. 1944, fol. 25.

38

bude podán k registraci.“90 Posudek scénáře dramaturgie ČMFÚ s několika připomínkami hodnotil projekt kladně a doporučil ho k realizaci.91 Podle zápisů FPS byla ţádost o registraci námětu podána 13. dubna 1944. FPS registraci doporučil „s podmínkou, ţe před zpracováním ve scénář bude předloţena nová filmová povídka“ a provedeny poţadované úpravy.92 Nové zpracování povídky bylo FPS podáno 4. července 1944, a ten zaujal stejné stanovisko.93 Bohuţel registrační listiny ČMFÚ, které registrovaly námět, scénář, výrobní program a povolily natáčení, se nepodařilo dohledat.94 Registrace námětu podle dobového tisku proběhla v červenci 1944.95 Dne 6. září 1944 začal reţisér Václav Binovec v exteriérech natáčet první scény Bludné pouti.96 Štáb natáčel na různých místech na Šumavě, ve Stachách, Churáňově, Javorníku, Luhačovicích, Kroměříţi a v jiţních Čechách. Poté se přesunul do praţských ulic, na Nové Město, Karlovo náměstí a do kostela sv. Ignáce. Natáčení zakončil s velkými komparzními scénami v historické budově Národního divadla při filmování ţalářní scény z opery Dalibor a v Prozatímním divadle (dnešní Hudební divadlo Karlín) 90

Tamtéţ, 10. 8. 1944, fol. 31. O své spolupráci s Josefem Machem hovořil Dalibor C. Vačkář takto: „V létě jsem trávil dovolenou na Českomoravské vysočině. V boţí pohodě jsem po celé dny psal a pracovní výsledky večer co večer zasílal Josefu Machovi, který je zpracovával po stránce filmově – technické.“ Bonhardová, Nina (1944): Dramatik Dalibor C. Faltis o vzniku filmu „Bludná pouť“. Kinorevue, XI, č. 6 (13. 12. 1944), s. 42 – 43. 91 Dle tohoto posudku měli být kameramani Jaroslav Tuzar a Julius Vegricht a autorem hudby Jiří Fiala nebo František Škvor a Josef Stelibský nebo František Svojík. Nakonec film natáčel kameraman Karel Degl a hudbu skládali Jiří Fiala a Josef Stelibský. NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 31, sig. VI/a, inv. č. 431, Posudky filmových námětů a scénářů, fol. 73. Posudek nese datum 29. srpna 1944. 92 NFA, FFI, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 20. 4. 1944. 93 Tamtéţ, 7. 7. 1944. 94 Dle dochované korespondence přijal Karel Steklý práci na filmové povídce k tomuto filmu 18. října 1943, Dalibor C. Vačkář 14. února 1944 a Vačkář a Josef Mach společně práci na scénáři 11. července 1944. Pavel Koutný opční právo na svůj román Nationalfilmu postoupil 20. září 1943, autorská práva na zfilmování 4. září 1944. Tamtéţ, f. Nationalfilm, k. 5, sig. IV/c, inv. č. 47, Korespondence s autory filmových námětů, majiteli opčních práv, reţiséry, scenáristy a členy štábů. 95 Anon. (1944): Z našich ateliérů. Filmový kurýr, XVIII, č. 30 (28. 7. 1944), s. 4. 96 Štábla, Zdeněk (1990): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896 – 1945 IV. svazek. Praha: Československý filmový ústav, s. 416 – 417; Anon. (1944): Z praţských atelierů. Věstník Českomoravského Filmového ústředí, IV, č. 17 (19. 10. 1944), s. 92 – 94; Anon. (1944): Český film v plném tempu. Kinorevue, X, č. 47 (27. 9. 1944), s. 369. FPS vzal aţ 26. září 1944 mimo program „na vědomí, ţe filmu bylo vydáno povolení k výrobě a ţe jest toho času jiţ ve výrobě“. NFA, FFI, FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 26. 9. 1944.

39

záběry z operety Cikánský baron.97 Tyto všechny scény vznikaly v době, kdy byla kvůli totálnímu nasazení uzavřena všechna divadla v protektorátu. Samotné natáčení v exteriérech bylo dokončeno v listopadu 1944.98 Filmu, jak uvidíme dále, po květnu 1945 neprospělo, ţe jej reţíroval Václav Binovec a do jedné z hlavních rolí byla obsazena Adina Mandlová.99 Protoţe se jednalo o film, kde velkou roli hrála hudba (mělo zde zaznít aţ čtyřicet dva hudebních vloţek), v prosinci 1944 proběhla rozsáhlá synchronizace jiţ natočených ateliérových scén (z Národního i Prozatímního divadla, kostela sv. Ignáce). Závěrečná skladba Missa pastoralis a další byly nahrány v praţském kostele sv. Jakuba Většího. V této době byly natočeny všechny písně a skladby, na kterých se podílela řada významných sólistů, zpěváků, sborů a hudebních těles. Celé nahrávání se těšilo zájmu tisku.100 97

nn (1944): Opět nový český film – „Bludná pouť“. Pressa, XVI, č. 176 (8. 9. 1944), s. 1; Anon. (1944): Opět nový český film „Bludná pouť“. Kinorevue, X, č. 47 (27. 9. 1944), obálka; nn (1944): Souboj ţen o muţe v Luhačovicích. Pressa, XVI, č. 201 (13. 10. 1944), s. 1; Anon. (1944): Souboj ţen o muţe v Luhačovicích. Kinorevue, X, č. 51 (25. 10. 1944), obálka; Bonhardová, Nina (1944): „Bludná pouť“ na Stašsku. Kinorevue, XI, č. 1 (8. 11. 1944), s. 4, obálka; nn (1944): „Bludná pouť“ v praţských divadlech. Pressa, XVI, č. 233 (28. 11. 1944), s. 3; Anon. (1944): „Bludná pouť“ v praţských divadlech. Kinorevue, XI, č. 6 (13. 12. 1944), obálka. 98 Anon. (1944): Z praţských atelierů. Věstník Českomoravského Filmového ústředí, IV, č. 22 (23. 11. 1944), s. 130. 99 nn (1944): Herecké obsazení „Bludné pouti“. Pressa, XVI, č. 178 (12. 9. 1944), s. 1; Anon. (1944): Herecké obsazení „Bludné pouti“. Kinorevue, X, č. 47 (27. 9. 1944), obálka; nn (1944): Souboj ţen o muţe v Luhačovicích. Pressa, XVI, č. 201 (13. 10. 1944), s. 1; Anon. (1944): Filmuje se „Bludná pouť“. Kinorevue, X, č 51 (25. 10. 1944), s. 403; Týţ (1944): Souboj ţen o muţe v Luhačovicích. Kinorevue, X, č. 51 (25. 10. 1944), obálka. V katalogu Český hraný film Adina Mandlová v hereckém obsazení nefiguruje. Místo ní je v roli tanečnice Niny uvedena Marie Glázrová. V dobovém tisku i v archivních fondech není ani jednou Glázrová v souvislosti s rolí Niny zmiňována. Je moţné, ţe Glázrová převzala roli Niny aţ po skončení exteriérové natáčení z důvodu osobních problémů, které v té době Adina Mandlová proţívala. Ve svých pamětech Dneska uţ se tomu směju se o filmu Bludná pouť Mandlová vůbec nezmiňuje. 100 nn (1944): „Bludná pouť“ v historické kulise. Pressa, XVI, č. 239 (6. 12. 1944), s. 2; Týţ (1944): Play – back filmu „Bludná pouť“. Pressa, XVI, č. 240 (7. 12. 1944), s. 2; Týţ (1944): Český mistr „Padre Boemo“ v „Bludné pouti“. Pressa, XVI, č. 241 (8. 12. 1944), s. 2; Týţ (1944): Jazzová hudba v „Bludné pouti“. Pressa, XVI, č. 248 (19. 12. 1944), s. 1; Anon. (1944): „Bludná pouť“ v historické kulise. Kinorevue, XI, č. 7 (20. 12. 1944), obálka; N. (1944): Opereta v „Bludné pouti“. Pressa, XVI, č. 249 (20. 12. 1944), s. 2; Bonhardová, Nina (1944): Jiří Fiala o hudbě k filmu Bludná pouť. Kinorevue, XI, č. 8 (27. 12. 1944), s. 63; Anon. (1945): Český mistr „Padre Boemo“ v „Bludné pouti“. Kinorevue, XI, č. 9 (3. 1. 1945), obálka; Týţ (1945): Play – back filmu Bludná pouť“. Kinorevue, XI, č. 9 (3. 1. 1945), obálka; –jek– (1945): Nahrávací studio v kostele. Kinorevue, XI, č. 9 (3. 1. 1945), s. 71; Anon. (1945): Jazzová hudba v „Bludné pouti“ (1945). Kinorevue, XI, č. 10 (10. 1. 1945), obálka; Týţ (1945): Opereta v „Bludné pouti“ (1945). Kinorevue, XI, č. 10 (10. 1. 1945), obálka.

40

Rozpočet Bludné pouti činil 5 864 780, 00 korun. Z této částky byly do května 1945 vynaloţeny 2 394 423, 50 korun, necelá polovina nákladů. Ministerstvo školství a lidové osvěty vydalo 14. prosince 1944 na základě ţádosti ze dne 14. září 1944 Nationalfilmu bezúročnou zápůjčku na tento film ve výši 2 800 000, 00 korun, tedy 47, 8 % z rozpočtové částky.101 Filmový ateliér snímek kvůli vyčerpaným kapacitám nedostal. Na poslední měsíce protektorátu byly praţské ateliéry, jako jedny z mála nedotčené válkou, nejvíce obsazeny německými filmaři. Překvapivě, ač byla Bludná pouť roztočená, v zimě 1945 Nationalfilm místo ní do ateliéru poslal své nové filmy 13. revír a Lavinu. Jediná událost, která se v první polovině roku 1945 v souvislosti s Bludnou poutí udála, byla hudební rozhlasová reportáţ z tohoto filmu, odvysílaná v neděli 25. března 1945 v 16 hodin. Rozhlasoví posluchači tak měli moţnost slyšet hudbu z filmu dříve neţ diváci v kinech.102 Reţisér Václav Binovec po letech vzpomínal, ţe film byl po hudební stránce kompletně natočený, veškeré exteriéry i playback.103 O osudech Bludné pouti po květnu 1945 máme jen několik málo zpráv. V první vlně schvalování protektorátních projektů v létě 1945 byl tento film zamítnut. Podruhé Státní filmová dramaturgie film zamítla i na podzim roku 1945, ač ho sbor zplnomocněnců doporučoval s filmy Z růţe kvítek, Předtucha (s novým scénářem) a Pancho se ţení dokončit.104 Jedním 101

Původně společnost ţádala 2 900 000 korun, ale FPS 27. září doporučil zápůjčku sníţit o sto tisíc korun. ČMFÚ podalo návrh na udělení zápůjčky ministerstvu 7. října. NFA, FFI, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 27. 9. 1944; f. Nationalfilm, k. 8, sig. V/aa, inv. č. 260, Bludná pouť, fol. 24; k. 10, sig. VI/c, inv. č. 298, Korespondence s MI, fol. 11, 51 – 56; 88, 89; inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol 50, 51; inv. č. 306, Korespondence se zplnomocněncem pro správu filmových půjčoven, fol. 11, 14, 32, 33. 102 rozhl. – ps. (1945): Rozhlas předchází film. Pressa, XVI, č. 60 (27. 3. 1945), s. 2. 103 Reţisér v tomto rozhovoru s naprostou jistotou tvrdil, ţe se film měl jmenovat Bláhová pouť, v dobovém tisku, v archivních fondech i ve výrobních listech figuruje název Bludná pouť, Bláhová pouť se nikde jinde neobjevuje. NFA, Sbírka zvukových záznamů, 10 OS Václav Binovec (1968, přepis), s. 7 – 9. 104 NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R14/BII/1P/1K, Rozhodnutí, příkazy a usnesení ze schůze sboru zplnomocněnců, 7. 1. 1946 (nezpracováno). Srov. NA, f. MI, k. 198, inv. č. 214, Zpráva státní filmové dramaturgie, 23. 11. 1945; k. 201, inv. č. 254, Nationalfilm, 1. 12. 1945. Za tímto účelem poţádal 13. října 1945 zplnomocněnec pro správu filmových výroben likvidátora Nationalfilmu, aby mu oznámil všechny rozpracované filmy společnosti. Ten tak učinil 15. října. NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 10, sig. VI/c, inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 50, 51; inv. č. 306, Korespondence se Zplnomocněncem pro správu filmových výroben, fol. 11, 14.

41

z důvodu mohl být samotný scénář filmu – melodrama, milostný příběh mladíka, jenţ místo na studia bohosloví odchází na konzervatoř. Dík ţenským svodům se zpronevěřuje svému uměleckému poslání. Nakonec se dík pomoci přátel dostává na správnou cestu. Hlavním příčinou nedokončení snímku nejspíše byli reţisér Václav Binovec a herečka Adina Mandlová, kteří byli po válce vyšetřováni z kolaborace a vyloučeni z jakékoliv práce ve filmu. Dne 16. listopadu 1945 likvidátor Nationalfilmu Josef Valenta napsal: „Film Bludná pouť byl reţírován Bínovcem, [sic!] v hlavní úloze Mandlová a nelze tudíţ s jeho realisací počítati.“105 V „Přehledu dramaturgické práce výrobní skupiny I. Karel Feix k 3. 6. 1947“ bylo konstatováno o námětu „Bludná pouť – scénář Dalibora Faltyse nebyl předloţen FIUSu, neboť Státní dramaturgie v předběţném čtení zamítla námět jako nevhodný.“106 Výroba Bludné pouti definitivně skončila. Ve druhé polovině 40. let státní kinematografie řešila osudy fragmentů z tohoto filmu. V prosinci 1947 byl na Barrandově hledán nezvěstný scénář k tomuto titulu.107 A začátkem roku 1948 byly hledány samotné negativy obrazu a zvuku. 15. ledna 1948 byla podána zpráva o šetření, v níţ se podařilo rekonstruovat pohyb těchto negativů od prosince 1944. Dne 2. února 1948 bylo oznámeno, ţe 19 krabic negativů se nachází v trezoru ve skladišti v ulici Na Příkopech.108 9. února 1948 Karel Feix rozhodl o předvedení nalezených hudebních pásů z filmu Jiřímu Srnkovi, Jiřímu Fialovi a Josefu Stelibskému, aby „rozhodli, kdy a jak by mohlo být tohoto materiálu pouţito Čs. filmovou společností.“109 Jestli byly v nějaké podobě hudební pásy pouţity, není známo.

105

Tamtéţ, inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 62. Vyšetřována a vyloučena z filmového oboru byla téţ střihačka tohoto snímku Marie Bourová. O tom, ţe některé filmy se musely „zahodit“ kvůli účasti kompromitovaných herců a reţisérů, se počátkem roku 1946 v expozé zmínil ministr Václav Kopecký. NA, f. MI, k. 197, inv. č. 205, Exposé ministra informací dne 6. listopadu 1947, 17. 11. 1947. 106 NA, f. MI, k. 208, inv. č. 287, Zplnomocněnec pro státní výrobu celovečerních filmů, výroba dlouhých hraných filmů. 107 NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 10, sig. VI/c, inv. č. 310, Ostatní korespondence, fol. 83. Scénář Bludné pouti se nedochoval ani ve sbírkách Knihovny NFA. 108 Tamtéţ, inv. č. 296, Korespondence s ČEFIS, fol. 8, 9, 10. 109 Tamtéţ, inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 126.

42

4. 2. Předtucha Na vznik projektu filmové Předtuchy vzpomínala autorka románové předlohy Marie Pujmanová:

Po zfilmování Pacientky Dra Hegla navštívili mne reţisér Vávra s ředitelem Feixem a s ředitelem Kabelíkem, abych jim napsala filmovou povídku na thema Matka. […] Psala jsem tenkrát Předtuchu […]. Řekla jsem: „Počkejte, já teď něco dělám, aţ to dokončím, pošlu vám to, třeba se to hodí.“ A opravdu jsem poslala Vávrovi Předtuchu […]. Líbila [se], a tak jsem po úradách s ním napsala filmovou povídku.110

Otakar Vávra román nejprve nabídl v lednu 1943 Lucernafilmu. Na ředitelské schůzi byl zamítnut a zakoupen Nationalfilmem.111 Dle ţádosti Nationalfilmu o registraci námětu u ČMFÚ z 15. června 1943 měl být reţisérem Otakar Vávra.112 Ve stejném měsíci po jednání s Karlem Feixem a Otakarem Vávrou Nationalfilm zaţádal Marii Pujmanovou o udělení práva opčního k zakoupení autorských a filmových práv k Předtuše. Následující měsíc autorka v zastupování advokáta Karla Scheinpfluga práva udělila.113 Na projektu se začalo dále pracovat aţ následující rok, ovšem jiţ bez účasti Otakara Vávry, jenţ mezitím začal pracovat u Lucernafilmu na filmu Rozina sebranec. V létě 1944 na scénáři pracoval scenárista Josef Trojan a nový 110

Anon. (1948): Marie Pujmanová odpovídá. Filmová okénka, I, č. 1 (31. 1. 1948), s. 4. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Předtucha (sig. 450). Srov. –Wg– [Jan Wenig] (1946): Předtucha. Mluvíme s Marií Pujmanovou. Kino, I, č. 27 – 28 (20. 12. 1946), s. 450 – 451. K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, Předtucha (sig. IIf–0028). 111 NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 1, sig. I/c, inv. č. 31, Zápisy z ředitelských schůzí, 27. 1. 1943, fol. 5. 112 Filmový námět zpracovala sama autorka Marie Pujmanová. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Předtucha (sig. 450). 113 NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 5, sig. IV/c, inv. č. 47, Korespondence s autory filmových námětů, majiteli opčních práv, reţiséry, scenáristy a členy štábů. Práva autorka udělila ČEFIS v listopadu 1946 opět v zastoupení Karla Scheinpfluga. BSA, SCE, Předtucha.

43

reţisér filmu Miroslav Cikán.114 25. srpna 1944 lektoři Nationalfilmu scénář Trojana a Cikána schválili. Po úpravě připomínkami lektorů měl být scénář zaregistrován.115 Dle posudku scénáře ze 14. září 1944 od dramaturgického sboru ČMFÚ se má jednat o „zdařilý převod literární látky, které dovedl dát pevnější obrysy, prudčí [sic!] dějový spád a silnější dramatické napětí. […] Umělecky závaţný příspěvek k psychologii dnešního mládí.“116 Dne 4. září 1944 podal Nationalfilm ţádost o povolení výroby.117 Ve filmu bylo velké mnoţství rolí studentů. Před natáčením proběhly několikadenní zkoušky téměř třiceti mladých adeptů a adeptek z menších praţských divadel a z konzervatoře. Řada těchto vybraných mladých herců a hereček na filmovém plátně debutovala.118 První natáčecí den se uskutečnil 19. září 1944.119 Reţisér Miroslav Cikán se svým štábem a s herci realizoval exteriéry v Písku, na zdejší plovárně a v okolí, scény z tenisového kurtu na Zbraslavi u Prahy. Podle dobového tisku a podle výrobních dokumentů se exteriéry natáčely aţ do začátku ledna 1945.120 Na samotnou realizaci Předtuchy o několik měsíců později vzpomínal jeden z účastníků: 114

Tamtéţ. Josef Trojan přijal nabídku na filmovou povídku a na scénář 18. července 1944. NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 33, sig. VI/a, inv. č. 438, Zápisy a zprávy z porad lektorů, 25. 8. 1944, fol. 33. V K NFA se nezachovala protektorátní verze Vávrova scénáře. 116 Sbor, jenţ zasedal 12. září, doporučil scénář k realizaci. NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 31, sig. VI/a, inv. č. 431, Posudky filmových námětů a scénářů, fol. 162. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Předtucha (sig. 450). Aţ 16. listopadu 1944 přijala Marie Pujmanová nabídku Nationalfilmu ke spolupráci na scénáři k tomuto filmu. Zřejmě se v této době jiţ hotový scénář poupravoval. NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 5, sig. IV/c, inv. č. 47, Korespondence s autory filmových námětů, majiteli opčních práv, reţiséry, scenáristy a členy štábů. 117 NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Předtucha (sig. 450). Navrhovaný architekt Štěpán Kopecký byl nakonec nahrazen Ferdinandem Fialou a autor výpravy Josef Zezulka Antonínem Paškem. FPS vzal během své schůze 26. září 1944 na vědomí vydání povolení k výrobě. NFA, FFI, FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 26. 9. 1944. 118 n (1944): „Předtucha“ – nový český film. Pressa, XVI, č. 188 (26. 9. 1944), s. 1; Mi (1944): Náměty nových českých filmů z produkce Nationalu. Pressa, XVI, č. 189 (27. 9. 1944), s. 2; Anon. (1944): „Předtucha“ – nový český film. Kinorevue, X, č. 49 (11. 10. 1944), obálka. Před filmovou kamerou se poprvé postavilo několik později známých herců, např. Vlastimil Brodský, Jaroslava Adamová, Alena Kreuzmannová, Ludmila Píchová, Jiří Vala, Svatopluk Skládal, Zdenka Procházková, Bohumil Švarc, Alexej Gsöllhofer, Marta Kučírková, Emil Kadeřávek a další. 119 Štábla, Zdeněk (1990): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896 – 1945 IV. svazek. Praha: Československý filmový ústav, s. 417; Anon. (1944): Z praţských atelierů. Věstník Českomoravského Filmového ústředí, IV, č. 17 (19. 10. 1944), s. 92 – 94; Anon. (1944): Český film v plném tempu. Kinorevue, X, č. 47 (27. 9. 1944), s. 369. 120 Z praţských atelierů (1945). Věstník Českomoravského Filmového ústředí, V, č. 2 (11. 1. 1945), s. 10. NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 8, sig. V/aa, inv. č. 264, Předtucha. 115

44

Reţisér […] si vybral několik desítek konzervatoristů, odpovídajících pro role studentů, a potom jsme několik dní v ateliérech natáčeli zkušební snímky. Zbylo nás 19 děvčat a 25 hochů, kteří jsme společně jeli do Písku. Předpokladem také bylo umět zpívat a hlavně jezdit na kole. […] A kdyţ pršelo? […] Tak jsme se buď projíţděli nebo hráli kopanou, abychom se zahřáli. […] Ale nejen to. Na jaře doděláme ještě některé scény a potom půjdeme do ateliérů.121

Rozpočet Předtuchy byl vyčíslen na 5 980 000 korun. Filmaři z této částky vyčerpali do května 1945 čtvrtinu, 1 432 515, 50 korun. Nationalfilm podal 19. září 1944 ţádost na bezúročnou zápůjčku Ministerstvu školství a lidové osvěty na částku 2 990 000 korun. FPS navrhl částku sníţit na 40, 5 % rozpočtové částky, tedy na 2 900 000 korun. Ministerstvo tuto sníţenou částku schválilo 14. prosince 1944.122 Obdobně jako Bludná pouť, i Předtucha byla v exteriérech prakticky natočena do konce roku 1944. Do ateliérů se jiţ nedostala. 21. listopadu 1944 vydalo ČMFÚ povolení k nástupu do ateliérů, které bylo vázáno na splnění podmínek dané Úspornou komisí, která poţadovala sníţit rozpočet přibliţně na částku 5 450 000 korun. Dokonce byl jiţ sestaven ateliérový stavební plán, podle něhoţ se od 21. do 30. listopadu měla stavět první část interiérů, od 1. do 11. prosince se v těchto interiérech mělo točit, druhá část staveb se měla zrealizovat od 12. do 21. prosince. Po svátcích mělo natáčení probíhat od 27. prosince 1944 do 6. ledna 1945. Poslední třetí část měla být 121

Finzi, Doretto T. (1945): Kdyţ se filmovala „Předtucha“ v Písku. Kinorevue, XI, č. 19 (14. 3. 1945), s. 151. „Odpověď mladého konzervatoristy, který se ţivě rozpovídal o měsíčním pobytu v jiţních Čechách.“ 122 Ministerstvo na přání firmy z výsledné částky srazilo splátku zápůjčky za film Skalní plemeno (1944) ve výši 141 124, 60. Ze zápůjčky na Předtuchu tedy Nationalfilm získal jen 2 758 875, 40. ČMFÚ podalo návrh na udělení zápůjčky ministerstvu 7. října. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Předtucha (sig. 450); FFI, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 27. 9. 1944; f. Nationalfilm, k. 8, sig. V/aa, inv. č. 264, Předtucha, fol. 20; k. 10, sig. VI/c, inv. č. 298, Korespondence s MI, fol. 11, 51 – 56; 88, 89; inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 50, 51; inv. č. 306, Korespondence se zplnomocněncem pro správu filmových půjčoven, fol. 11, 14, 32, 33.

45

stavěna od 7. do 16. ledna, natáčet se v ní mělo od 17. do 22. ledna a zbourána měla být během 23. a 24. ledna 1945.123 Zřejmě nedostatek ateliérového prostoru nedovolil tento plán uskutečnit. Další jarní natáčení exteriérů, po kterém by přišly i ateliéry, jak vzpomínal výše zmíněný konzervatorista, znemoţnily válečné události. Důvodem, proč Nationalfilm přistoupil k výrobě Předtuchy ve druhé polovině roku 1944, měla být podle poválečných svědectví snaha uchránit mladé herce před totálním nasazením. Hovořila o tom jak Marie Pujmanová („dokazovali mi sice, ţe se na tomhle filmu zachrání mnoho herců před nasazením“),124 tak i herec Vlastimil Brodský: „Pan reţisér Cikán na té plovárně natáčel film. Lépe řečeno předstíral, ţe natáčí, aby nejmladší hereckou generaci ,ulil‘ mimo dosah verbířských nařízení a uchránil ji před deportací na práce ve skomírající a bombardované Hitlerově Třetí říši.“.125 Na poválečném nedokončení tohoto snímku měla největší podíl sama autorka předlohy Marie Pujmanová. Oficiálně se ke scenáristické verzi Miroslava Cikána a Josefa Trojana vyjádřila takto: „Ovšem mezi odkoupení autorských práv a realisací filmu uplynulo hodně doby. I reţisér se vyměnil, a kdyţ jsem dostala scénář, byla jsem všechno, jen ne nadšená. Předtucha se v něm dostala na malé město, takové, které nemám ráda, hlavní děj byl zasunut vedlejšími ději, které jej zplošťovaly. […] Nadšena jsem nebyla.“126 Pujmanová byla členkou Uměleckého odboru, který v létě 1945 tento a další filmy zamítl. Podruhé spisovatelka intervenovala v neprospěch projektu na podzim 1945, tedy během druhé vlny schvalování. V odpovědi na dotaz likvidátora Josefa Valenty z 29. listopadu, které ze tří filmů Nationalfilmu by měly být dokončeny, napsala Státní filmová dramaturgie 1. prosince toto: „Autorka námětu […] projevila v rozhovoru s přednostou oddělení státní 123

NFA, FFI, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 422, Předtucha. –Wg– [Jan Wenig] (1946): Předtucha. Mluvíme s Marií Pujmanovou. Kino, I, č. 27 – 28 (20. 12. 1946), s. 450 – 451. Srov. Iva. (1945): V zimě o létě. Kino, II, č. 51 (19. 12. 1947), s. 1008 – 1009. 125 Brodský, Vlastimil (1996): Drobečky z půjčovny duší. Praha: HAK, s. 233. 126 –Wg– [Jan Wenig] (1946): Předtucha. Mluvíme s Marií Pujmanovou. Kino, I, č. 27 – 28 (20. 12. 1946), s. 450 – 451. 124

46

filmové dramaturgie zásadní nesouhlas se scenaristickým zpracováním literární předlohy. O definitivním osudu tohoto filmu bude rovněţ rozhodnuto, jakmile budou splněny shora uvedené předpoklady.“127 Sbor zplnomocněnců doporučil následně dokončit film Předtucha s novým scénářem.128 Tak se nakonec stalo. K projektu se po natočení Nezbedného bakaláře vrátil opět Otakar Vávra. Napsal nový scénář, se kterým Marie Pujmanová jiţ souhlasila: „A začalo se znovu aţ zase nyní a to uţ jsem spokojená.“129 „Jsem se scénářem Předtuchy velmi spokojena. Vávra je znamenitý scénárista, který jasně ví, co chce, nenapíše ani záběr zbytečně, a má stále na mysli dramatický celek. […] Respektuje původní dílo a nemění na něm nikde, kde to není na úkor filmovosti.“130 K novému natáčení Předtuchy Otakar Vávra přikročil v ateliérech na Barrandově dne 4. listopadu 1946. Kromě scénáře se změnil štáb i celé obsazení, z původního zůstal jen František Smolík a v menší roli Alena Kreuzmannová. Jedná se tedy o jiné a rozdílné zpracování románu Marie Pujmanové. V barrandovských studiích I, II, IV a V se na filmu pracovalo od 18. října do 18. prosince 1946. A v létě 1947 byla dokončena realizace exteriérů v Čechách a na podzim ve Švýcarsku.131 Film Předtucha Otakara Vávry měl premiéru 25. prosince 1947. Zřejmě kvůli vzniku nové verze se nikdy nepouţité filmové materiály prvního protektorátního projektu Předtuchy Miroslava Cikána nedochovaly.

127

Dramaturgie dále podotkla, ţe „scenáře filmů ,Černí myslivci‘ a ,Bludná pouť‘ jsou po předběţném shlednutí [sic!] natočeného materiály předmětem dramaturgického posuzování a rozhodnutí dojde v nejbliţší době. Pokud jde o film ,Předtucha‘, nebyly natočené záběry státní filmové dramaturgii dosud předvedeny, ani scenář předloţen k posouzení. Stane se tak na zdejší urgenci rovněţ v nejbliţší době.“ NA, f. MI, k. 201, inv. č. 254, Nationalfilm. 128 NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R14/BII/1P/1K, Rozhodnutí, příkazy a usnesení ze schůze sboru zplnomocněnců, 7. 1. 1946 (nezpracováno). Srov. NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 10, sig. VI/c, inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 5, 50, 51; inv. č. 306, Korespondence se Zplnomocněncem pro správu filmových výroben, fol. 11, 14. 129 –Wg– [Jan Wenig] (1946): Předtucha. Mluvíme s Marií Pujmanovou. Kino, I, č. 27 – 28 (20. 12. 1946), s. 450 – 451. 130 Anon. (1948): Marie Pujmanová odpovídá. Filmová okénka, I, č. 1 (31. 1. 1948), s. 4. 131 NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 449, Seznamy filmů, fol. 39. Věstník Československého filmu, I, č. 1 – 42 (25. 1. 1946 – 31. 12. 1946), rubrika Z naší výroby; II, č. 1 – 18 (3. 1. 1947 – 3. 10. 1947), rubrika Z naší výroby. Srov. sbírky BSA.

47

4. 3. Černí myslivci V první polovině roku 1944 se na půdě výrobny Nationalfilm začal zpracovávat jako námět román Růţeny Svobodové z roku 1908 Černí myslivci. Tento námět byl jiţ v české kinematografii zpracován pod stejným názvem v roce 1921 reţisérem Václavem Binovcem s herečkou Suzanne Marwille v hlavní roli. Dne 20. března 1944 přijal scenárista Karel Steklý nabídku na vypracování filmové povídky podle tohoto románu.132 Sbor lektorů se na své schůzi z 13. dubna 1944 usnesl, „aby autoři podle jejich připomínek vypracovali nový treatment.“133 24. dubna se zavázal ke tvorbě filmové povídky a scénáře Bohumil Štěpánek.134 Jiţ 11. května byl lektorům rozdán nový treatment Černých myslivců.135 Na následující schůzi se lektoři rozhodli, aby autor námětu Bohumil Štěpánek přistoupil i podle připomínek k práci na scénáři.136 Štěpánek scénář dodal v červenci, na něj lektoři napsali posudky. V této době se projektu účastnil i jeho budoucí reţisér Martin Frič.137 Po dohodě se Štěpánkem z 26. července se scénář měl propracovat a ještě prodlouţit.138 19. srpna se ke spolupráci na scénáři připojila Joţka Götzová.139 Nationalfilm si tento námět nechal u ČMFÚ zaregistrovat 24. června 1944.140 132

NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 5, sig. IV/c, inv. č. 47, Korespondence s autory filmových námětů, majiteli opčních práv, reţiséry, scenáristy a členy štábů. 133 NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 33, sig. VI/a, inv. č. 438, Zápisy a zprávy z porad lektorů, 15. 4. 1944, fol. 19. 134 NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 5, sig. IV/c, inv. č. 47, Korespondence s autory filmových námětů, majiteli opčních práv, reţiséry, scenáristy a členy štábů. 135 NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 33, sig. VI/a, inv. č. 438, Zápisy a zprávy z porad lektorů, 11. 5. 1944, fol. 22. 136 Tamtéţ, 18. 5. 1944, fol. 23. 137 Tamtéţ, 20. 7. 1944, fol. 29. Martin Frič byl manţelem Suzanne Marwille, scenáristky a herečky prvního zpracování Černých myslivců. 138 Tamtéţ, 26. 7. 1944, fol. 30. 139 Na přepracování scénáře byl 22. prosince 1944 ještě povolán Čeněk Rendl (Wasserman). NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 5, sig. IV/c, inv. č. 47, Korespondence s autory filmových námětů, majiteli opčních práv, reţiséry, scenáristy a členy štábů. 140 Tamtéţ, k. 8, sig. V/aa, inv. č. 261, Černí myslivci, fol. 21. S připomínkami kladný posudek dramaturgie ČMFÚ vydala 12. června 1944. NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 31, sig. VI/a, inv. č. 431, Posudky filmových námětů a scénářů, fol. 18. Srov. Anon. (1944): Z našich ateliérů. Filmový kurýr, XVIII, č. 26 (26. 6. 1944), s. 4.

48

Také k tomuto snímku se nedochovaly listiny ČMFÚ registrující námět, scénář, výrobní program a povolující natáčení. Podle schůzí FPS podal Nationalfilm ţádost o registraci námětu dne 13. dubna 1944.141 FPS ţádost poprvé projednal na schůzi dne 20. dubna, po předloţení nového námětu podruhé 21. června. Stanovisko FPS i Úřadu pro schvalování filmů bylo kladné.142 26. září FPS schválil scénář a ţádost o povolení výroby.143 Výroba filmu byla povolena 4. října 1944.144 Ještě před samotným natáčením podal Nationalfilm v září a v říjnu ţádost veliteli uniformované státní policie o zapůjčení dvanácti jezdeckých koní, včetně sedel a postrojů. Výroba byla zcela závislá na opatření těchto koní, jinak by muselo být od realizace Černých myslivců upuštěno. Ţádost musela společnost podat i německým orgánům.145 Film se odehrával z větší části v exteriérech v polovině 19. století, kolem roku 1850, proto musely být v terénu připraveny kulisy, makety dobových venkovských stavení. Štáb Martina Friče začal 16. října 1944146 natáčet romantický film Černí myslivci v exteriérech v Beskydech a v okolí Dobříše, Nového Knína a Trnové. Štáb zrealizoval i velmi náročné scény poţáru chalupy kořenářky Marjány za účasti početného komparzu.147 Jako poslední se natočily zimní scény. Realizace skončila začátkem ledna 1945 (viz níţe).148 Pro natáčení si produkce filmu musela obstarat dobové a historické kostýmy, 60 kusů pro 141

První zamítnutý filmový námět zpracovával dvě povídky z románu; druhý námět upravil jen jednu povídku O veliké vášni. NFA, FFI, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 20. 4. 1944. Srov. Tamtéţ, f. ČMFÚ, k. 29, sig. II/e, inv. č. 368, Programy schůzí FPS, fol. 3, 5, 9, 12. Dále Mi (1944): Jak se dostala k filmu Dana Medřická. Pressa, XVI, č. 212 (28. 10. 1944), s. 1; Jak se dostala k filmu Dana Medřická (1944). Kinorevue, XI, č. 1 (8. 11. 1944), obálka. 142 NFA, FFI, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 21. 6. 1944. 143 Tamtéţ, 26. 9. 1944. 144 Tamtéţ, 2. 11. 1944; 15. 11. 1944. 145 Vypůjčit si koně od soukromníků se firmě totiţ nepodařilo. NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 8, sig. V/aa, inv. č. 261, Černí myslivci, fol. 20, 21, 22, 23. 146 Štábla, Zdeněk (1990): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896 – 1945 IV. svazek. Praha: Československý filmový ústav, s. 420. Anon. (1944): Z praţských atelierů. Věstník Českomoravského Filmového ústředí, IV, č. 17 (19. 10. 1944), s. 92 – 94. 147 Na celý film bylo potřeba kolem tři sta komparsistů. NFA, FFI, f. ČMFÚ, k. 34, sig. II/h, inv. č. 647, Korespondence produkčních společností ve věci nasazení komparzu, fol. 6. 148 Anon. (1945): Z praţských atelierů. Věstník Českomoravského Filmového ústředí, V, č. 2 (11. 1. 1945), s. 10.

49

sólové role z garderoby Národního divadla a 356 kusů za 170 000 korun od firmy Aţa Huňková.149 Případné pokračování v ateliérech v zimě 1945 reţisér Martin Frič jiţ nemohl zrealizovat.150 V zimních měsících 1945 dal Nationalfilm přednost filmům 13. revír a Lavina před filmy Bludná pouť, Předtucha a Černí myslivci. Původní rozpočet filmu činil 7 206 000 korun, po přezkoumání Úspornou komisí při ČMFÚ byly výrobní náklady sníţeny na 6 171 000,151 vyčerpáno bylo 2 204 125, 60 korun. Dne 13. října 1944 podala výrobna Ministerstvu školství a lidové osvěty ţádost o poskytnutí bezúročné půjčky. Zápůjčku 3 000 000, tedy plných 48, 47 % předpokládaných výrobních nákladů, schválenou i FPS, ministerstvo vyplatilo 30. prosince 1944.152 Ač měl Martin Frič roztočené Černé myslivce, v zimě 1945 převzal reţii 13. revíru, který následně dokončoval v letních měsících. V prvních chvílích po osvobozeních bylo povoleno i dokončení Černých myslivců, coţ oznamoval i dobový tisk.153 Nakonec byl tento námět téţ zamítnut, podruhé při schvalování na přelomu let 1945 a 1946.154 Důvod, proč se snímek nedokončil, ač byla jeho realizace povolena, se nepodařilo v archivních fondech nalézt. Dle pozdějších vzpomínek představitelky hlavní role Ţofky, herečky Dany Medřické, měl dramaturgii vadit nevhodný námět. Jednalo se o neaktuální milostný příběh z 19. století, jenţ by tehdejší současnosti neměl co říci. Herečka měla ovšem jiný názor: 149

NFA, FFI, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 419, Černí myslivci, fol. 2. Přesto se ještě v podzimních měsících 1944 firma snaţila u Pragfilmu zajistit ateliérový termín. NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 8, sig. V/aa, inv. č. 261, Černí myslivci, fol. 24. 151 NFA, FFI, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 2. 11. 1944; 15. 11. 1944. 152 Ministerstvo na přání firmy ze zápůjčky srazilo splátku za film Ţíznivé mládí (1943) ve výši 247 466, 90. Ze zápůjčky na Černé myslivce tedy Nationalfilm získal 2 752 533, 10 korun. ČMFÚ návrh na poskytnutí zápůjčky podalo 24. listopadu. Tamtéţ, 2. 11. 1944; 15. 11. 1944; f. Nationalfilm, k. 8, sig. V/aa, inv. č. 261, Černí myslivci, fol. 19, k. 10, sig. VI/c, inv. č. 298, Korespondence s MI, fol. 11, 51 – 56; 88, 89; inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 2, 5, 50, 51; inv. č. 306, Korespondence se zplnomocněncem pro správu filmových půjčoven, fol. 11, 14, 32, 33. 153 Anon. (1945): Dva české filmy v atelieru. Filmová práce, I, č. 14 (25. 8. 1945), s. 4. 154 NA, f. MI, k. 198, inv. č. 214, Zpráva státní filmové dramaturgie, 23. 11. 1945; k. 201, inv. č. 254, Nationalfilm, 1. 12. 1945. NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 10, sig. VI/c, inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 5, 50, 51; inv. č. 306, Korespondence se Zplnomocněncem pro správu filmových výroben, fol. 11, 14; f. ČEFIS, k. R14/BII/1P/1K, Rozhodnutí, příkazy a usnesení ze schůze sboru zplnomocněnců, 7. 1. 1946 (nezpracován). 150

50

Koncem roku 1944 jsme odjeli do Starého Knína na exteriéry pro film podle novely Růţeny Svobodové Černí myslivci. Nikdy jsme ho nedokončili. Přišel konec války, práce se přerušila a bohuţel uţ jsme se k ní nevrátili. Nedovedli jsme pochopit proč a velice jsme toho litovali. Nešlo přece vůbec o sentimentální, nic neříkající historku – jak nám bylo zdůvodněno – naopak. A výsledky dosavadní práce s překrásnou kamerou V[áclava] Hanuše byly neobyčejně slibné. I kdyţ jsme s Martinem Fričem později natočili Třináctý revír a další filmy, k Černým myslivcům jsme se vţdycky alespoň vzpomínkou vraceli.155

Kauza Černých myslivců měla ještě krátkého trvání začátkem roku 1946. Během února 1946 Správa státních lesů v Dobříši zaţádala o zbourání a odvezení materiálu k tomuto filmu ze staveb u dvora Trnové u Dobříše. Byla to stavba kovárny s příslušenstvím, Boţí muka a studna. 12. března 1946 vyslaly Filmové ateliéry na Barrandově odborníky, aby zjistili stav dřeva. Materiál poté pravděpodobně převzala ČEFIS.156 Dílo spisovatelky Růţeny Svobodové nebylo v následujících letech ani jednou zpracováno do filmové podoby. Pokusil se o to jen němý film Václava Binovce z roku 1921 a tento nedokončený projekt Martina Friče.157

155

Stránská, Alena (1978): Na vlastní pěst. Pět návštěv u zaslouţilé umělkyně Dany Medřické (3). Kino, XXXIII, č. 25 (12. 12. 1978), s. 11. Na krásu exteriérů tohoto filmu upozorňoval uţ protektorátní tisk: „Poetický – a přece tak dokonale realistický záběr, zachycený reţisérem Fričem do filmu ,Černí myslivci‘.“ [Popisek u fotografie] (1945). Kinorevue, XI, č. 12 (24. 1. 1945), s. 89. 156 NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 10, sig. VI/c, inv. č. 296, Korespondence s ČEFIS, fol. 5; inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 84. 157 Dodejme, ţe Nationalfilm získal práva na román od dědiců manţela autorky F. X. Svobody prostřednictvím divadelního a literárního zastupitelství Máj 22. února 1944 a znovu 20. června 1944. NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 5, sig. IV/c, inv. č. 47, Korespondence s autory filmových námětů, majiteli opčních práv, reţiséry, scenáristy a členy štábů. Zběţně se k Fričovým Černým myslivcům vracel pozdější práce: Hrbas, Jiří (1972): Martin Frič. Lidový vyprávěč III. Film a doba, XVIII, č. 3 (březen 1972), s. 127; Týţ (1976): Otakar Vávra. Scenárista a reţisér I. Film a doba, XXII, č. 4 (duben 1976), s. 196; Jachnin, Boris (2009): Orfeus a Eurydika a Černí myslivci. Xantypa, XV, č. 10 (30. 9. 2009), s. 71.

51

4. 4. Jenom krok V úterý 4. dubna 1944 měla v Komorním divadle v Praze premiéru divadelní komedie z filmového prostředí o třech dějstvích Jenom krok dramatika A. J. Urbana. Jiţ 20. dubna 1944 Miloš Havel členům FPS oznámil, ţe Lucernafilm připravuje filmové zpracování této úspěšné divadelní hry, a pozval je „na jedno představení, aby tak mohli přímo posouditi působivost námětu.“158 Samotnému natáčení předcházela velmi zdlouhavá literární příprava a jednání. Jako první divadelní hru zpracoval Vladimír Slavínský. K jeho námětu měla dramaturgie ČMFÚ zásadní námitky, především kvůli tomu, ţe se odehrává ve filmovém zákulisí. Doporučila, aby ještě před vznikem scénáře byla opět posouzena nová skutečná filmová povídka.159 Také dramaturg Lucernafilmu Jiří Hrbas měl negativní stanovisko, proto byl se souhlasem Miloše Havla námět dán ad akta.160 Podle registračního výměru ze dne 5. června 1944 podal 5. května 1944 Lucernafilm ČMFÚ ţádost o registraci námětu, 31. května 1944 byl námět zaregistrován.161 Lucernafilm poţádal FPS o odloţení do předloţení nové filmové povídky.162 Během září psal nový scénář A. J. Urban. Také bylo rozhodnuto o uspořádání schůzky, na které by se oba scénáře posoudily. Přizván byl i nový autor Vladimír Tůma.163 O projektu na podzim 1944 dále jednal především Výkonný výbor Lucernafilmu. V říjnu o oba scénáře projevil zájem reţisér Josef Bezdíček a 158

NFA, FFI, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 20. 4. 1944. Posudek byl vypracován 20. května 1944. Tamtéţ, f. Prag – Film / A–B, k. 31, sig. VI/a, inv. č. 431, Posudky filmových námětů a scénářů, fol. 70. Dle posudku se Slavínského práce měla jmenovat Veliké překvapení. Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 10, sig. V, inv. č. 80, Filmové náměty (posudky, dohody), fol. 126, 127. 160 Tamtéţ, inv. č. 84, Záznamy z jednání dramaturgů, fol. 25, 91, 95, 101, 117. V době tohoto rozpracování bylo obsazení hlavních rolí takto: Oldřich Nový, Jaroslav Marvan, Zita Kabátová, František Kreuzmann, Vladimír Hlavatý. 161 Tamtéţ, f. Prag – Film / A–B, k. 38, sig. VI/d, inv. č. 530, Jenom krok, fol. 1. Registrace námětu byla vydána 5. června 1944, Lucernafilm ji obdrţel aţ 10. ledna 1945. 162 Tamtéţ, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 31. 5. 1944. 163 Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 10, sig. V, inv. č. 84, Záznamy z jednání dramaturgů, fol. 35, 139, 147, 149, 152. 159

52

A. J. Urban dále upravoval scénář, Miroslav Rutte napsal posudek a přizváni k debatě na scénáři byli scenáristé Václav Wasserman, Oldřich Nový a Vladimír Tůma. Na scénáři začal pracovat opět Vladimír Slavínský a Wasserman za spolupráce Nového, gagy pro film psal Tůma. Takto práce pokračovala i v listopadu, autoři měli lhůtu dodat scénář do 30. listopadu, podařilo se jim to jiţ před 21. listopadem, během psaní scénáře se zatím připravoval výrobní štáb, v prosinci scénář i Oldřicha Nového schválila cenzura.164 Do celé literární přípravy zasahovali i Vilém Broţ, dramaturg Jiří Hrbas a další. Václav Wasserman dle smlouvy přijal úpravu scénáře 23. listopadu 1944.165 28. prosince 1944 produkční skupina ředitele Viléma Broţe ohlásila a rezervovala v Lucernafilmu tento námět.166 5. ledna 1945 Vilém Broţ Výkonnému výboru doporučil jako nejbliţší film pro výrobu Jenom krok. Ovšem ne všichni členové výkonného výrobu a lektoři s tímto filmem souhlasili. Dle Broţe i Vladimíra Slavínského projekt stál a padal na účasti Oldřicha Nového. „Kdyby nebyl Nový povolen, nedal by se film dělat.“ Pro tento případ měl být jako náhrada připraven film Babička tančí. Broţ dále argumentoval ve prospěch filmu Jenom krok i nízkým rozpočtem (rozpočet mohl být sníţen aţ na 4 400 000 korun) a dle jeho slov „po filmu Rosina sebranec je třeba zotaviti finance filmem rozsahu ,Jenom krok‘.“167 Film byl k realizaci do uvolněného ateliéru vpuštěn Lucernafilmem díky tomu, ţe byl dramaturgicky a produkčně nejdále ze všech ostatních námětů. Vzhledem k tomu, ţe Pragfilm přidělil firmě na Barrandově IV. a III. halu od 11. ledna, respektive 17. ledna 1945, musel se Lucernafilm rychle rozhodnout, který film pustí do výroby. Vyhrála komedie Jenom krok, ač scénář nebyl dramaturgicky v pořádku a část posuzovatelů byla proti faktu, 164

Tamtéţ, k. 1, sig. I/c, inv. č. 32, Zápisy ze schůzí Výkonného výboru, fol. 22, 31, 33, 35, 40, 43, 69, 76, 93, 95, 98, 114, 128, 131, 162, 164, 170, 176, 180, 184, 226, 257, 300, 225. 165 Tamtéţ, k. 4, sig. IV/a, inv. č. 57, Dohody s herci, komponisty aj., fol. 30. 166 Tamtéţ, k. 10, sig. V, inv. č. 83, Hlášení námětů produkčních skupin. 167 Tamtéţ, k. 1, sig. I/c, inv. č. 32, Zápisy ze schůzí Výkonného výboru, fol. 267 – 289 a dále fol. 350, 354, 358, 361, 363, 379, 381. Do role asistenta reţie Vacka byl zvaţován herec Raoul Schránil, herečky Jarské Havlová a hilfáka Lekoje Zdeněk Kampf, pro roli osvětlovače Pěnkavy se rozhodovalo mezi Václavem Tréglem, Václavem Peciánem, a Emanem Fialou a sluhy Františka mezi Norou Stallichem a Františkem Kováříkem.

53

ţe film bude nepříliš lichotivě zobrazovat praktiky ve filmové výrobě.168 Ještě 4. ledna podal Lucernafilm ţádost na schválení výrobního programu, který FPS kladně vyřídil 11. ledna 1945, výměr byl vydán 15. ledna.169 Po těchto peripetiích mohlo být konečně započato s výrobou filmu Jenom krok. Dne 15. ledna 1945 se uskutečnil první stavěcí den. Filmování (i bourání staveb) probíhalo do 11. února v halách III a IV na Barrandově. První filmovací den byl reţisérem Vladimírem Slavínským zahájen 26. ledna.170 Prvních několik dní probíhalo standardním způsobem.171 Dle rozpočtu ze 4. ledna měl náklad činit 5 429 850 korun, částka byla opravena na 5 427 350 korun. Na příkaz Úsporné komise se suma ještě během ledna sníţila na 5 150 350 korun, padl i poţadavek na druhé sníţení aţ k obnosu 5 094 350 korun.172 Také tomuto snímku měla být udělena bezúročná zápůjčka,173 jak uvidíme, produkce musela být zastavena. Manţelka představitele hlavní dvojrole Oldřicha Nového fotografka Alice Nová, rozená Wienerová (6. 6. 1902 Brno – 30. 9. 1967 Praha) byla ţidovského původu. Nový se s manţelkou odmítal rozvést, kvůli čemuţ 168

Tamtéţ, fol. 297 – 298, 317. Obě haly měla produkce vyklidit nejpozději do 15. února. Kdyby film nebyl hotov, měly být produkci dány k dispozici na dokončení radlické ateliéry. 169 Tamtéţ, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 28, Schůze od 11. 1. do 20. 2. 1945, 11. 1. 45; 10. 4. 1945. Tamtéţ f. ČMFÚ, k. 29, sig. II/e, inv. č. 368, Programy schůzí FPS, fol. 1, 2, 13, 15. 170 Dle některých zdrojů měl být první stavěcí den aţ 16. ledna a první natáčecí den 28. ledna. NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 449, Seznamy filmů, fol. 38. Anon. (1945): Z praţských atelierů. Věstník Českomoravského Filmového ústředí, V, č. 4 (25. 1. 1945), s. 18 – 19; Týţ (1945): Z praţských atelierů. Věstník Českomoravského Filmového ústředí, V, č. 5 (1. 2. 1945), s. 24; Týţ (1945): Z praţských atelierů. Věstník Českomoravského Filmového ústředí, V, č. 6 (8. 2. 1945), s. 30; Štábla, Zdeněk (1990): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896 – 1945 IV. svazek. Praha: Československý filmový ústav, s. 430. Srov. Lr (1945): Nový český film v ateliéru: „Jenom kok“. Pressa, XVII, č. 20 (30. 1. 1945), s. 1; Anon. (1945): Nový český film „Jenom krok“. Kinorevue, XI, č. 14 (7. 2. 1945), s. 109. 171 NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 1, sig. I/b, inv. č. 30, Tvoření nových produkčních skupin – směrnice, fol. 7; k. 3, sig. III, inv. č. 44, Styk s ministerstvy, fol. 82; f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 426, Jenom krok; inv. č. 439, Korespondence ČMFÚ s Pragfilmem, fol. 5; f. Prag – Film / A–B, k. 11, sig. II/g, inv. č. 137, Konta, fol. 21; k. 38, sig. VI/d, inv. 530, Jenom krok; k. 42, sig. VI/g, inv. č. 623, Oznámení Tobis, fol. 68 – 71. Dle rozpočtu ze 4. ledna 1945 měl roli reţiséra Koliandera hrát Jiří Plachý a zřízence Kafku Theodor Pištěk. Tamtéţ, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 426, Jenom krok, fol. 20. Negativ filmu byl pojištěn od 22. ledna do 22. března 1945 na 2 500 000 a 5 000 0000 korun. Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 2, sig. II, inv. č. 37, Korespondence zmocněnců a podklady, fol. 124. 172 Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 1., sig. I/c, inv. č. 32, Zápisy ze schůzí Výkonného výboru; f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 426, Jenom krok. 173 Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 3, sig. III, inv. č. 44, Styk s ministerstvy, fol. 82.

54

musel čelit tlaku německých orgánů i útokům kolaborantských časopisů, mj. Vlajky. Začátkem roku 1945 se situace vyostřila, Nový měl kvůli manţelce být pracovně nasazen. 9. ledna dopoledne u vrchního vládního rady Ing. Antona Zankla a Dr. Wilhelma Söhnela intervenovala za Nového deputace ve sloţení reţiséra Martina Friče, ředitele Karla Feixe z Nationalfilmu a ředitele Viléma Broţe z Lucernafilmu, který se zúčastnil z příkazu Miloše Havla. Deputace ţádala o uvolnění z pracovního nasazení kvůli filmu Jenom krok. Zankl i Söhnel souhlasili, ale podle nich „české kruhy samy prohlásily, ţe Nový není pro český film nezbytný,“174 tedy konečné rozhodnutí náleţelo státnímu ministru K. H. Frankovi. Deputace však Oldřicha Nového označila za nezbytného. Anton Zankl slíbil, ţe bude v této věci okamţitě intervenovat u samotného Franka. Ještě týţ den v 18:30 bylo Vilému Broţovi sděleno, ţe „stát[ní] ministr Frank souhlasil, aby Nový byl jako nepostradatelný zproštěn pracovního nasazení.“175 Herec tak mohl nastoupit na natáčení, ovšem samotná realizace filmu Jenom krok trvala nanejvýše pouhých šest dní, protoţe Nový byl nakonec internován, oficiálně „odvolán“.176 Výkonný výbor Lucernafilm na své schůzi 6. února 1945 vyslechl referát Oldřicha Papeţe, ţe film byl zastaven kvůli odvolání Nového. Všechny intervence byly bezvýsledné a nakonec zakázány. Stavby v barrandovské hale IV byly prý odfilmovány a v hale III se nacházel rozestavěný komplex.177 Další natáčení snímku Jenom krok bylo zakázáno. Podle oznámení z 11. února Pragfilm termíny v barrandovských halách stornoval a nabídl místo toho pro 174

Tamtéţ, k. 1, sig. I/c, inv. č. 32, Zápisy ze schůzí Výkonného výboru, fol. 321 a 322. Tamtéţ. 176 Zdroje uvádějí různá období, kdy byl Nový internován (někdy mezi Vánocemi 1944 a únorem 1945). Jako nejpravděpodobnější datum uvěznění Nového se jeví 31. leden 1945, dle policejní přihlášky byl Nový přihlášen dne 3. února 1945 k přechodnému pobytu do praţského sběrného tábora Hagibor na Schwerinově třídě (dnes Vinohradské) č. p. 1201 (NA, f. Konskripce – Pobytové přihlášky Policejného ředitelství Praha, Policejní přihlášky EO, Oldřich Nový). „Od února 1945 byl tábor obsazen neţidovskými manţeli ţidovek a takzvanými ţidovskými míšenci. V lednu a únoru 1945 zde byl vězněn i herec Oldřich Nový. Důvodem internace byl ţidovský původ jeho manţelky Alice Nové, kterou se snaţil celou okupaci chránit před deportací.“ Padevět, Jiří (2013): Průvodce protektorátní Prahou. Místa – události – lidé. Praha: Academia – Archiv hlavního města Prahy, s. 718 – 720. Následně byl Nový převezen do pracovního tábora Osterode v Dolním Sasku. 177 NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 1., sig. I/c, inv. č. 32, Zápisy ze schůzí Výkonného výboru, fol. 389, 390. 175

55

produkci filmu Z růţe kvítek od 7. do 28. února halu IV na Barrandově a od 12. do 28. února halu II v Hostivaři.178 Celkové náklady dosavadního natáčení dosáhly 1 580 397, 72 korun.179 Lucernafilm okamţitě zaţádal „o úhradu výloh vzniklých s přípravnými pracemi a započetím výroby tohoto filmu.“ FPS projednání ţádosti na své schůzi z 20. února 1945 odloţil.180 Aţ v dubnu 1945 FPS ţádost projednával. Lucernafilm tehdy náklad vyčíslil na 1 504 000, uhrazeno mělo být 1 500 000 korun. Díky faktu, ţe výroba byla „zastavena z vyšší moci“ bez viny výrobní firmy, měla být náhrada i přes výhrady některých členů, obdobně jako v případě projektů Kníţe Václav a Plukovník Švec, vyplacena. FPS se usnesl po přezkoumání nákladů Úspornou komisí „skutečné správné výlohy“ schválit.181 Částku mělo hradit Ministerstvo školství a lidové osvěty z rozpočtu ČMFÚ. Jestli se celá záleţitost stihla do května 1945 vyřídit, zdroje neuvádějí. Jenom krok byl po osvobození zamítnut při prvním schvalování. Ve druhé půlce roku 1945 Lucernafilm v likvidaci ještě hradil pohledávky.182 A o filmu bylo jednáno opět na podzim. Ve středu 28. listopadu o 16 hodině měly být promítnuty v paláci Lucerna natočené materiály.183 V lednu 1946 sbor zplnomocněnců rozhodl: „Scénář filmu Jenom krok bude přepracován a uznají–li jej všechny dramaturgie za dobrý a hodnotný, doporučí se natočení filmu prostřednictvím některé výrobní skupiny.“184 Ţádné další pokusy o obnovení výroby se ale nekonaly. Ke konečnému zamítnutí zřejmě přispěl i fakt, ţe se děj díla Jenom krok odehrává v – ač nelichotivě vykresleném – zákulisí protektorátního, respektive prvorepublikového filmu a jeho hvězd. 178

Tamtéţ, f. Pragfilm, k. 38, sig. VI/d, inv. 530, Jenom krok, fol. 15. Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 1., sig. I/c, inv. č. 32, Zápisy ze schůzí Výkonného výboru, fol. 390, 483; k. 2, sig. II, inv. č. 37, Korespondence zmocněnců a podklady, fol. 5, 6, 27. 180 Tamtéţ, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 28, Schůze od 11. 1. do 20. 2. 1945, 20. 2. 1945. 181 Tamtéţ, 10. 4. 1945; f. ČMFÚ, k. 29, sig. II/e, inv. č. 368, Programy schůzí FPS, fol. 15. 182 Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 8, sig. IV/d, inv. č. 70, Pokladní deníky produkce; k. 22, sig. VII/d, inv. č. 131, Knihované účetní doklady; k. 25, sig. VII/d, inv. č. 136, Konta filmů. 183 Kromě materiálů k filmu Jenom krok se měl promítnout snímek Pancho se ţení kvůli revidování „usnesení revoluční Umělecké rady o nedokončených a rozpracovaných filmech“. Tamtéţ, f. ČEFIS, k. R14/BII/1P/1K a R10/AI/6P/3K, Rozhodnutí, usnesení a příkazy ze schůze sboru zplnomocněnců, 26. 11. 1945 (nezpracováno). 184 Tamtéţ, f. ČEFIS, k. R14/BII/1P/1K, Rozhodnutí, příkazy a usnesení ze schůze sboru zplnomocněnců, 7. 1. 1946 (nezpracováno). 179

56

4. 5. Z růţe kvítek Původní námět Ladislava Kháse z dělnického prostředí Z růţe kvítek se v Lucernafilmu objevil na přelomu let 1943 a 1944. První scénář napsal Josef Bezdíček, do 15. března 1944 měl Jan Drda lhůtu k upravení tohoto scénáře. V rozhovoru s reţisérem Františkem Čápem 26. dubna dramaturg Jiří Hrbas oznámil, ţe jiţ hotový scénář ještě Jan Drda drobně upravuje. Později Hrbas konstatoval, ţe scénář je hotov a potřebuje pouze zkrátit a upravit v maličkostech. Úpravu měl provést s Bezdíčkem ředitel Vilém Broţ, Hrbas a Miroslav Rutte. V květnu dostal tuto látku k nahlédnutí Vladimír Vlček a následující měsíc scénář posoudil Miroslav Rutte. V létě úpravu na příkaz Miloše Havla provedl místo Bezdíčka Vladimír Vlček.185 Scénář měl Vlček odevzdat do 30. prosince. V listopadu Miloš Havel rozhodl, ţe film bude Vlček i reţírovat a v prosinci s ním byla sepsána smlouva. Scénář Vlček odevzdal v termínu, 9. ledna své připomínky sdělil Výkonný výbor Lucernafilmu, připomínky sdělil i reţisér Čáp, kterému byl scénář zadán k reţii, Vlček úpravy provedl a 16. ledna 1945 Výkonný výbor scénář schválil. Jiří Hrbas vypracoval posudek, jeho připomínky Vlček a Čáp zapracovali do scénáře.186 Dramaturgický sbor ČMFÚ se scénářem zabýval 9. února. Doporučil ho k realizaci, podle posudku se jednalo o „radostnou, prostou a krásnou písničku o mladých lidech a jejich cestě za štěstím. […] Po filmové stránce má mnoho půvabného vtipu, a mohl by se stát podkladem zajímavého a básnicky laděného filmu, který celým svým charakterem bude znamenat určité novum v naší filmové tvorbě.“187 Bohuţel se rovněţ k tomuto snímku 185

NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 10, sig. V, inv. č. 84, Záznamy z jednání dramaturgů, fol. 26, 38, 82, 85, 91, 102, 117, 119, 121, 123, 126, 130, 134, 140. 186 Tamtéţ, k. 1, sig. I/c, inv. č. 32, Zápisy ze schůzí Výkonného výboru, fol. 42, 63, 66, 70, 76, 80, 106, 107, 114, 222, 305, 309, 324, 350, 358, 362, 363, 376, 381, 417, 418; inv. č. 30, Tvoření nových produkčních skupin – směrnice, fol. 7. 187 Posudek byl sepsán 17. února 1945. Tamtéţ, f. Prag – Film / A–B, k. 33, sig. VI/a, inv. č. 431, Posudky filmových námětů a scénářů, fol. 4 – 9.

57

nedochovaly registrační listiny ČMFÚ. Nejspíše koncem ledna byl námět zaregistrován. FPS na své schůzi 20. února schválil scénář a doporučil vydat povolení výroby.188 Jak bylo zmíněno v předchozí kapitole, Lucernafilm získal pro film Z růţe kvítek ateliérové prostory díky stornování filmu Jenom krok. Halu IV na Barrandově (7. aţ 28. února) a halu II v Hostivaři (12. aţ 28. února).189 Výrobní program byl schválen patnáctého ledna 1945. První stavěcí den v ateliérech započal 6. února, první natáčecí den proběhl 18. února a 6. března 1945 bylo celé ateliérové natáčení skončeno.190 Podle seznamu probíhaly všechny ateliérové práce na Barrandově od 6. února aţ do 4. května a v Hostivaři od 12. února do 14. března.191 Zrealizovány byly všechny ateliérové scény.192 Štáb reţiséra Františka Čápa se však musel potýkat s problémy, které přinášely poslední dny protektorátu (letecké poplachy, výkyvy napětí elektrického proudu), čímţ se prodlouţila původní pracovní doba při natáčení.193 Během natáčení se udála roztrţka výrobní firmy s architektem Janem Zázvorkou, který neodjel do Sušice vyhledávat exteriéry. Firma jako náhradní architekty oslovila Karla Škvora a Štěpána Kopeckého.194 Po skončení ateliérů se firma připravovala na exteriérové 188

Tamtéţ, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 28, Schůze od 11. 1. do 20. 2. 1945, 20. 2. 1945. Tamtéţ, f. Pragfilm, k. 38, sig. VI/d, inv. 530, Jenom krok, fol. 15. 190 Podle některých zdrojů měl Lucernafilm zahájit natáčení 13. února. Štábla, Zdeněk (1990): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896 – 1945 IV. svazek. Praha: Československý filmový ústav, s. 431. Anon. (1945): Z praţských atelierů. Věstník Českomoravského Filmového ústředí, V, č. 5 (1. 2. 1945), s. 24; Týţ. (1945): Z praţských atelierů. Věstník Českomoravského Filmového ústředí, V, č. 7 (15. 2. 1945), s. 35; Týţ. (1945): Z praţských atelierů. Věstník Českomoravského Filmového ústředí, V, č. 9 (1. 3. 1945), s. 44 – 45; Týţ. (1945): Z praţských atelierů. Věstník Českomoravského Filmového ústředí, V, č. 13 (29. 3. 1945), s. 68 – 69. 191 NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 449, Seznamy filmů, fol. 38; f. Host, k. 1, sig. III/b, inv. č. 23, Seznamy filmů. 192 K platbám společnosti za výrobu filmu Z růţe kvítek blíţeji NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 23, sig. VII/d, inv. č. 132, Výběr účetních dokladů; f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 450, Korespondence a smlouvy, fol. 818 – 824; k. 42, sig. VI/g, inv. č. 623, Oznámení Tobis, fol. 72 – 75; f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e , inv. č. 428, Z růţe kvítek; inv. č. 439, Korespondence ČMFÚ s Pragfilmem, fol. 3. Negativ filmu byl pojištěn od 12. ledna do 12. května 1945 postupně třikrát na 3 000 000, 6 000 0000 a 6 000 000 korun. Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 2, sig. II, inv. č. 37, Korespondence zmocněnců a podklady, fol. 124. 193 Tamtéţ, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e , inv. č. 428, Z růţe kvítek. 194 Jednalo se o film, který měl být z větší části exteriérový, na místo budoucího natáčení byl kladen velký důraz. Zázvorka pracoval na filmu dále. Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 1, sig. I/c, inv. č. 32, Zápisy ze schůzí Výkonného výboru, fol. 389, 452. 189

58

natáčení v okolí Sušice, štáb chtěl vyjet na exteriéry kolem 15. dubna, Oldřich Papeţ 21. března doporučoval pozdější termín. František Čáp měl navíc napřed dodat přidané scény do scénáře.195 V dubnu tisk své čtenáře ještě informoval, ţe „ihned po dokončení ateliérových prací odejel [reţisér František Čáp] se svým štábem na venkov hledat potřebné krajinné motivy pro natáčení exteriérů, k němuţ dojde počátkem května.“196 Válečné události tento záměr nakonec zmařily. Rozpočet byl původně vyčíslen na 5 956 025 korun. 23. února 1945 byl projednáván na schůzi, které se zúčastnili Wilhelm Söhnel, Štěpán Kopecký, Miroslav Rumler, Jan Sinnreich, František Milič a Jaroslav Niklas. Po úpravě byl předloţen opravený rozpočet, který Söhnel schválil 26. února s konečnou částkou 5 517 225 korun. ČMFÚ podle dobrozdání Úsporné komise tuto sumu schválilo 28. února.197 Lucernafilm do května 1945 z této rozpočtové poloţky utratil 2 878 381, 57 korun. Výrobní firma zaţádala o bezúročnou zápůjčku na 2 758 613 korun. Půjčka byla schválena, ale ministerstvo ji do května 1945 nestihlo vyplatit.198 Filmu byla věnována pozornost v tisku a 27. března 1945 od 18:50 do 19:00 vysílal rozhlas rozhovor Alfreda Technika s Ladislavem Khásem o filmu Z růţe kvítek. Reportáţ zařazenou do relace Doba – práce – události napsal Jan Wenig a společnost Lucernafilm za ní 28. března zaplatila 2 000 korun.199 V prvních poválečných dnech byl film odkázán mezi nedokončené filmy, Lucernafilm však další měsíce platil a doplácel dluţné částky za

195

Tamtéţ, fol. 466, 468, 481. Lr (1945): „Z růţe kvítek“ do exteriéru. Pressa, XVI, č. 79 (24. 4. 1945), s. 1; Anon. (1945): „Z růţe kvítek“ na cestě do exteriérů. Kinorevue, XI, č. 24 (18. 4. 1945), s. 189. 197 NFA, FFI, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e , inv. č. 428, Z růţe kvítek. Dle těchto rozpočtů byla do hlavní role Kristýnky zvaţována Vlasta Matulová, do role táty Jaroslav Průcha, dělníka Jozífka Zdeněk Kampf, dělníka Ticháčka Theodor Pištěk, kupce Znamenáčka Josef Gruss, Divišové Lola Skrbková a učedníka Pepíka Antonín Jedlička. Představitel dělníka Jozífka Vladimír Hlavatý měl původně hrát dělníka Zásmuckého, Divišová – Zdeňka Baldová měla být paní Černovskou a do sousedky obsazená Hermína Vojtová původně byla Zacharovou. 198 Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 2, sig. II, inv. č. 37, Korespondence zmocněnců a podklady, fol. 27. 199 Tamtéţ, k. 23, sig. VII/d, inv. č. 132, Výběr účetních dokladů, fol. 123 – 126, 238. 196

59

natáčení.200 Situace se změnila na přelomu let 1945 a 1946, kdy bylo rozhodnuto tento snímek, respektive exteriérové scény, přeci jenom dokončit.201 Z rozpracovaných snímků se toto filmové dílo dostalo nejblíţe k finální realizaci. Ve výrobním programu státní výroby se snímek objevil koncem února 1946 s poznámkou „Interiéry dokončeny na jaře 1945. Přípravy pro exteriéry.“ V této podobě setrval v programu aţ do dubna 1946.202 Na rozhodnutí dokončit Z růţe kvítek upozorňoval filmový tisk. „Na jaře bude pokračováno v natáčení dalšího filmu, započatého ještě za okupace […]. Interiérové záběry tohoto filmu byly jiţ dokončeny a na jaře bude přikročeno k exteriérům. […] Film bude dokončen ve výrobní skupině K[arla] Feixe za produkčního vedení J[aroslava] Niklase.“203 Projekt nakonec padl během dubna a května 1946 díky posudku dramaturga Artuše Černíka a díky rozhodnutí přednosty Státní filmové dramaturgie Jiřího Mařánka.204 Ve svém posudku Jiřímu Mařánkovi Artuš Černík 21. dubna mj. napsal:

Posuzuji–li dosud natočené scény filmu […] ať samostatně, ať ve srovnání se scénářem, jehoţ větší exteriérová část teprve čeká na dokončení, docházím k přesvědčení, ţe vady jsou příliš podstatné jak ve scénáři, tak v natočených scénách, 200

Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 2, sig. II, inv. č. 37, Korespondence zmocněnců a podklady, fol. 5, 6, 8; k. 8, sig. IV/d, inv. č. 70, Pokladní deníky produkce; k. 22, sig. VII/d, inv. č. 131, Knihované účetní doklady; k. 25, sig. VII/d, inv. č. 136, Konta filmů. 201 Tamtéţ, f. ČEFIS, k. R14/BII/1P/1K, Rozhodnutí, příkazy a usnesení ze schůze sboru zplnomocněnců, 7. 1. 1946 (nezpracováno). Dle dopisu Rudolf Hájka, pověřeného převzetím filmových materiálů a výrobních prostředků Lucernafilmu, z 27. října 1945 měly být negativy filmů Z růţe kvítek, Pancho se ţení, Jenom krok, Kníţe Václav a Rozina sebranec uloţeny v barrandovských ateliérech. Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 2, sig. II, inv. č. 37, Korespondence zmocněnců a podklady, fol. 190. 202 Anon. (1946): Z naší výroby. Věstník Československého filmu, I, č. 5 (22. 2. 1946), s. 32 – 34; č. 7 (8. 3. 1946), s. 47 – 48; č. 8 (15. 3. 1946), s. 51 – 52; č. 9 (22. 3. 1946), s. 54 – 56; č. 10 (29. 3. 1946), s. 58 – 60; č. 11 (5. 4. 1946), s. 62 – 63; č. 12 (12. 4. 1946), s. 70 – 71. 203 Anon. (1946): „Z růţe kvítek“ bude dotočen. Kino, I, č. 7 (8. 3. 1946), s. 109. „Počátkem minulého roku začal […] v barrandovských atelierech s natáčením filmu […], jehoţ interiérové záběry byly dokončeny těsně před květnovou revolucí […], čeká nyní jen na potřebné jarní exteriery, k jejichţ natočení přikročí […] v prvních jarních dnech.“ Týţ. (1946): Kdy bude dotočen Čápův film „Z růţe kvítek“? Radostná práce, III, č. 2 (24. 5. 1946), s. 7 – 8. 204 NA, f. MI, k. 169, inv. č. 138, Spisy V. odboru, Filmy celovečerní, Z – Ţ.

60

neţli aby bez velkého nákladu bylo moţno film se zdarem přepracovat a dokončit. Ve scénáři, jehoţ předností jinak je úsporné

pouţívání

dialogů,

by

bylo

nutno

mnoho

přepracovat: špatné povrchní scény davové, vulgární, aţ pepické dialogy a úsloví /„fórák“ a j./, fraškovitou „vtipnost“, příliš mechanické reakce v lidech; bylo by nutno hodně eliminovat a hodně připsat. Ve filmových částech bylo by třeba leckde vadné reţijní pojetí opravovat /nejváţnější: nevhodnou volbu nepřesvědčivé hlavní představitelky – nelze provést/, znovu natáčet chybně řešené spiknutí ţen proti Kristýnce a přepracovat neuvěřitelné psychologické proměny některých postav /Ticháčkové a j./ atd. Soudím, ţe správné východisko lze nalézt jen, bude–li vypracován přibliţný odhad rozsahu změn v natočené části filmu i odhad nákladu, jehoţ by si vyţádaly atd. V případě přílišné nákladnosti dal bych přednost definitivnímu zrušení filmu, neboť scénář neobsahuje takové hodnoty, aby pokračování v natáčení přineslo zvláštní mravní nebo umělecký efekt.

Jiří Mařánek nakonec zplnomocněnci pro správu filmových výroben ve svém posudku z 15. května oznámil:

Státní filmová dramaturgie si dala předvést natočené interiérové scény filmu „Z růţe kvítek“ a dospěla k tomuto názoru: Charakter tohoto filmu vykazuje všechny znaky t. zv. protektorátní produkce a není pochyby, ţe sami autoři i ostatní zúčastnění činitelé by se dnes ani s jeho podáním v této formě, ani s jeho celkovou úrovní neztotoţňovali. Sama dějová osnova spočívá na celkem prosté a svým ústředním motivem nenové anekdotě, která pro metráţ 61

celovečerního filmu musí být lecjak nastavována. Jinak jde o figurkářský „humor“ ve velmi nenáročném stylu asi tak začátků českého filmu, čemuţ se kdysi mylně přezdívalo humor „lidový“, ačkoliv se tímto označením měla zastřít jen přízemní úroveň bez jakýchkoli uměleckých aspirací. Mimo to nelze pokládati ústřední motiv ani za nejvkusnější. Státní filmová dramaturgie sice znává, ţe s hlediska hospodářského by snad bylo moţno exploitovat [sic!] investované hodnoty a ţe by podle obvyklé starší praxe splnil film svou určitou funkci v rámci nenáročného letního repertoáru, určeného jen pro chvilkovou zábavu. Jeţto však jde o případ, kdy by film musil být vlastně od základu přetočen, dospěla Státní filmová dramaturgie k rozhodnutí, ţe bude vhodnější i účelnější věnovat tu práci i náklady na vytvoření veseloherního filmu jiného, jenţ by svou úrovní i zaměřením lépe odpovídal novému duchu. Ostatně uţ v předběţné debatě o té věci se shodl názor Váš i vedoucího výrobní skupiny p[ana] K[arla] Feixe se zdejším stanoviskem. Tím se tedy dokončení kdysi začatého filmu „Z růţe kvítek“ stává bezpředmětným.

V květnu 1946 se tedy uzavřela a ustala realizace tohoto snímku a tím i filmové materiály byly patrně zničeny. Přípravy na dokončení ve státní produkci činily celkem 25 034, 10 korun. Jako tečku za celým projektem můţeme uvést dotaz čtenáře časopisu Kino z roku 1948, jenţ se zeptal, jestli byl film dokončen. Odpověď redakce byla jasná: „Vl. Hrouda, Děčín II. Film Z růţe kvítek nebyl natočen.“205

205

Anon. (1948): Přítel čte Vaše dopisy a odpovídá. Kino, III, č. 35 (26. 12. 1948), s. 655.

62

4. 6. Babička tančí s dalšími projekty Další protektorátní filmové projekty nepřekročily literární přípravu a tvůrci nezačali se samotným natáčením. Z těchto titulů se musíme zvlášť rozepsat o snímku Babička tančí. Ač zcela nepatří mezi námi sledované filmy, uvidíme, ţe jeho produkční příprava dospěla do takové fáze, kdy se mohlo okamţitě začít s jeho realizací. Projektu Babička tančí, který v archivních fondech a v tisku můţeme objevit i pod několika dalšími pracovními názvy Ty a já a tisíc jiných, Roztomilá zahrada a Rozkošná zahrada, se v literární přípravě intenzivně a velmi zdlouhavě věnovala společnost Lucernafilm během let 1944 – 1945. Na původním námětu, povídce Jiřího Hrbase,206 postupně pracovalo několik autorů, filmovou povídku napsal Josef Bezdíček, na scénosledu a scénáři během října a listopadu pracoval Jiří Hrbas, Maru a Miroslav Rutte. Během celé práce byly psány posudky, smlouvy, uskutečňovaly se debaty s různými spolupracovníky, ustanovoval se štáb, levou stranu scénáře měl upravit Karel Smrţ. V lednu 1945 byl spolu s filmem Jenom krok připraven ke zfilmování, od ledna do dubna scénář upravoval Václav Wasserman, celkem za celou dobu vzniklo několik scénářů různých autorů, probíhaly debaty o ţánrovém ukotvení snímku, o členech štábu a hereckém obsazení.207 Aktivně se o snímek zajímala a i spolupracovala představitelka hlavní role Růţena Nasková. Kandidáty na post reţiséra byl Rudolf Hrušínský, Václav Wasserman, Oldřich Nový, Miroslav Rutte, K. M. Walló a František Čáp. Nakonec se projektu chopil po úspěchu filmu Sobota Václav Wasserman.208 206

NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 10, sig. V, inv. č. 80, Filmové náměty (posudky, dohody), fol. 42. Scénář filmu je uloţený (a nedostupný) ve fondech Národní knihovny v Praze. 207 Tvůrce a herce, kteří se měli podílet na tomto snímku viz kapitola „Přílohy“. 208 Tamtéţ, k. 1, sig. I/c, inv. č. 32, Zápisy ze schůzí Výkonného výboru, fol. 22, 36, 39, 40, 43, 62, 69, 76, 81, 103, 114, 116, 128, 163, 170, 176, 177, 184 – 199, 215, 216, 219, 252, 256, 292, 297, 298, 299, 303, 309, 323, 329 – 345, 352, 354, 357, 358, 361, 363, 382, 389, 418, 442, 451, 464, 467, 468, 480, 481; k. 10, sig. V, inv. č. 84, Záznamy z jednání dramaturgů, fol. 35, 61, 92, 94, 117, 118, 122, 123, 126, 127, 128, 129, 130, 133, 135, 140, 147, 149.

63

Námět si Lucernafilm zaregistroval 12. září 1944.209 Rozpočet filmu byl vyčíslen na 5 648 510 korun a podroben revizi Úsporné komise.210 FPS na poradě 20. února 1945 scénář schválil a povolil výrobu.211 Projekt čekal na uvolnění ateliérů. Stalo se tak aţ v dubnu 1945. Film Babička tančí tak byl posledním titulem, který nastoupil do ateliérů v protektorátním období. Podle tisku byl v lednu 1945 schválen výrobní program, první stavěcí den se uskutečnil 23. dubna.212 Stavěcí dny probíhaly v barrandovských halách I a II od 23. dubna do 4. května 1945.213 V ateliérech se pracovalo aţ do posledních chvil těsně před začátkem Praţského povstání. K natáčení bylo vše připraveno,214 ale štáb a herci jiţ do ateliérů nenastoupili. Poslední účty za práci stavěčů byly vystaveny ještě 4. a 5. května 1945 a jejich úhrady pokračovaly i po osvobození.215 Celkem náklady činily 1 750 618, 14.216 Ani po osvobození štáb ateliéry neobsadil. Námět se zřejmě ukázal jako nevhodný a rozestavěné stavby byly zbourány. Film byl sice připraven k realizaci, sestaven umělecký štáb, obsazeny role, v ateliérech se začaly stavět interiéry, k samotné práci na tomto snímku však nikdy nedošlo. Proto dílo neřadíme mezi nedokončené české filmy a nevěnujeme mu více 209

Tamtéţ, f. Prag – Film / A–B, k. 33, sig. VI/a, inv. č. 435, Registrace filmových námětů u ČMFÚ, fol. 8. Námět dramaturgický sbor ČMFÚ projednal 11. srpna 1944 (posudek vznikl 15. srpna), scénář poté sbor projednal 30. ledna 1945 (ne zcela kladný posudek je ze 7. února). Další posudky pro firmu psal Josef Bezdíček, A. J. Urban a František Götz. Tamtéţ, k. 31, sig. VI/a, inv. č. 431, Posudky filmových námětů a scénářů, fol. 1 – 34. FPS vzal registraci na vědomí na schůzi z 26. září 1944. Tamtéţ, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 26. 9. 1944. Dle posudku se zprvu v rámci projektu počítalo s hudebním skladatelem Jaroslavem Křičkou a střihačem Antonínem Zelenkou. 210 Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 1, sig. I/c, inv. č. 32, Zápisy ze schůzí Výkonného výboru, fol. 330; f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 425, Babička tančí. 211 Tamtéţ, f FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 28, Schůze od 11. 1. do 20. 2. 1945, 20. 2. 1945. 212 Anon. (1944): Z praţských atelierů (1944). Věstník Českomoravského Filmového ústředí, IV, č. 17 (19. 10. 1944), s. 92 – 94; Týţ (1945): Z praţských atelierů (1945). Věstník Českomoravského Filmového ústředí, V, č. 4 (25. 1. 1945), s. 18 – 19; č. 17 (26. 4. 1945), s. 84; č. 18 (3. 5. 1945), s. 88. 213 NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 449, Seznamy filmů, fol. 38. 214 Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 1, sig. I/b, inv. č. 30, Tvoření nových produkčních skupin – směrnice, fol. 7; k. 23, sig. VII/d, inv. č. 132, Výběr účetních dokladů, fol. 238; f. ČMFÚ, k. 34, sig. II/h, inv. č. 647, Korespondence produkčních společností ve věci nasazení komparzu, fol. 4; f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 450, Korespondence a smlouvy, fol. 810, 825 – 835; k. 42, sig. VI/g, inv. č. 623, Oznámení Tobis, fol. 76 – 79. 215 Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 2, sig. II, inv. č. 37, Korespondence zmocněnců a podklady, fol. 5, 6, 8; k. 8, sig. IV/d, inv. č. 70, Pokladní deníky produkce; k. 22, sig. VII/d, inv. č. 131, Knihované účetní doklady; k. 25, sig. VII/d, inv. č. 136, Konta filmů. 216 Tamtéţ, k. 2, sig. II, inv. č. 37, Korespondence zmocněnců a podklady, fol. 27.

64

pozornosti. Komedie Babička tančí, aniţ bylo umoţněno její rozpracování, v ateliérech ukončila jednu etapu české kinematografie.217

Aţ do samého konce okupace se na půdě společností Lucernafilm i Nationalfilm připravovaly desítky námětů a scénářů,218 bez naděje, ţe by mohly vzniknout ještě v protektorátu. Státní výroba a dramaturgie všechny náměty a scénáře převzala, posoudila a některé z nich zrealizovala a některé zamítla. V rovině příprav zůstaly náměty jako Noc na Karlštejně, Barbora Celská, Panečnice, Cirkus Humberto, Nepozdravil u vrbiček, Prázdná kolébka, La Bella Bohema, Setkání v dešti, Tvrdá země, Malostranská humoreska, Maryla, Pimprlový král, A. S. Vlasta, Petr Vok, Vilém Rozkoč, Podruhé na světě, Medvědí tanec, Třináctá komnata nebo nacisty vynucený protibolševický námět Plukovník Švec a antisemitská Maryčka Magdónova. Ve druhé polovině 40. let byl po patřičné úpravě a změnách vyroben státem z pozůstatků Lucernafilmu film Znamení kotvy (1947), dále z námětu Pro Frantíka… Pro Pepíka… a Ţivnost na kolečkách se stal snímek Právě začínáme (1946), ze Čtrnáctky drama Aţ se vrátíš… (1947), z titulu Poslední kouzlo v rodě Donelů (Kouzlo rodu Donelů a Poslední kouzlo) optimistická komedie Tři kamarádi (1947) a námět Jakub Skýva byl vyuţit pro okupační drama V horách duní (1946); ze zásob Nationalfilmu vyšel Muzikant (1947), Nikola Šuhaj (1946), Červená ještěrka (1949), Divá Bára (1949) a námět Housle a krev poslouţil pro drama Housle a sen (1946).219 Přes úpravy státní dramaturgie dobová kritika těmto nakonec natočeným snímkům stále 217

V dubnu a květnu 1946 tisk informoval, ţe bude natočena satirická komedie Babička čaruje (Ani ve snu). Autorem námětu byl Vladimír Tůma, scénáře Jaroslav Ţák a Jiří Weiss, který měl film reţírovat. Snímek byl od května do října 1946 v přípravě skupiny Zdeňka Reimanna. Natáčení se nakonec neuskutečnilo. Jestli tento námět nějak souvisel s filmem Babička tančí není známo. Anon. (1946): Co se chystá… Kino, I, č. 13 (31. 5. 1946), s. 217; Týţ (1946): Co se točí a co se chystá. Kino, I, č. 15 (28. 6. 1946), s. 243. Týţ (1946): Z naší výroby. Věstník Československého filmu, I, č. 16 (10. 5. 1946), s. 92; č. 17 (17. 5. 1946), s. 99. Tvůrci za dramaturgické pomoci Karla Smrţe a Josefa Schricha pracovali na scénáři minimálně od března 1946. NA, f. MI, k. 208, inv. č. 287, Zplnomocněnec pro státní výroby celovečerních filmů, výroba dlouhých hraných filmů, 31. 3. 1946. 218 Viz NFA, FFI, f. Lucernafilm; f. Nationalfilm; f. Prag – Film / A–B a další; K NFA, Sbírka filmových scénářů. 219 V Nationalfilmu se připravovaly i námi sledované snímky Nezbedný bakalář a Průlom.

65

vyčítala jejich nápadnou podobnost s filmy předkvětnové výroby. Nevěnujeme se jim podrobně, protoţe do května 1945 jejich literární příprava zpravidla nepřekročila podobu námětu, filmové povídky či synopse.

Po osvobození zůstaly nedokončené i některé rozpracované snímky praţské německé výrobny Pragfilm a dalších německých společností, které alespoň částečně vznikaly v barrandovských, hostivařských nebo radlických ateliérech. Státní kinematografii z pochopitelných důvodů ani nenapadlo uvaţovat filmy Pragfilmu dokončit. Nedokončené zůstaly filmy Shiva und die Galgenblume (Šiva a šibeniční kvítek, r. Hans Steinhoff, natáčený na Barrandově v hale VII od 24. srpna 1944 do 4. května 1945) a Leuchtende Schatten (Zářící stíny, r. Géza von Cziffra, v barrandovských halách I, III a IV od 9. listopadu 1944 do 7. února 1945). Dále zůstaly rozpracovány například filmy Terrafilmu Wir beide liebten Katharina (r. A. M. Rabenalt, v Hostivaři od 27. února do 20. dubna 1945), Die tolle Susanne (r. Géza von Bolváry, Barrandov I, II, 15. leden – 18. duben 1945) a Das seltsame Fräulein Sylvia (r. Paul Martin, Hostivař I, 12. únor – 5. duben 1945). Po válce se v zahraničí podařilo dokončit filmy Der Fledermaus (r. Géza von Bolváry, na Barrandově v halách I, II, III, V, VI od 23. května do 25. listopadu 1944) Terrafilmu, Tiefland (r. Leni Riefenstahl, Barrandov V a VI od 18. července do 27. listopadu 1944), Das Dementi (r. Karel Anton, Barrandov III, IV, od 1. září do 21. října 1944) Tobisu a nebo Wiener Mädeln (r. Willi Forst, na Barrandově I, II, 18. únor – 2. červen 1944) Wienfilmu, pro který byly od našeho státního filmu odkoupeny negativy.220

220

Dvořáková, Tereza – Klimeš, Ivan (2008): Prag – Film AG 1941 – 1945. München: Richard Boorberg Verlag. NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 449, Seznamy filmů, fol. 37, 38; f. Host, k. 1, sig. III/b, inv. č. 23, Seznamy filmů; f. ČEFIS, k. R5/BII/P1/K4, R10/AI/6P/3K, R14/BII/1P/1K a R12/AI/3P/3K (nezpracováno). NA, f. MI, k. 168, inv. č. 138, Spisy V. odboru, Filmy celovečerní, T – W. Kašpar, Lukáš (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu. Propaganda. Kolaborace. Rezistence. Praha: Libri, s. 465. Na podzim roku 1945 chtěl Willi Forst svůj film dokončit na Barrandově, jednání se táhla léta 1945 – 1948.

66

4. 7. Zbylé fragmenty Všechny zde popisované české filmy uţ nikdy nepřišly na plátna kin a zůstaly pouhé fragmenty. Kromě několika výrobních a jiných dokumentů v archivních fondech se aţ na film Bludná pouť ke všem dochoval scénář a další stupně literární přípravy.221 Po květnu 1945 přebrala ČEFIS dosud natočené filmové materiály všech roztočených filmů. Tyto materiály byly pro státní kinematografii po zamítnutí bezcenné, představovaly jen hodnotu historickou. Z důvodu nedůsledné péče o tyto artefakty státním filmem se bohuţel aţ do dnešních dnů zachovalo velmi málo. V podstatě jen k filmu Bludná pouť se ve sbírkách NFA dochovaly negativy a kopie nesestavených natočených exteriérových scén o délce 4 058, 5 metrů. Filmové materiály ke snímkům Jenom krok, Předtucha a Z růţe kvítek jsou dnes, ačkoliv přeţily květnové události z roku 1945, povaţovány za ztracené.222 Specifickým případem je film Černí myslivci, ač i k němu jsou materiály nedochované, ještě v 60. letech se nacházelo v Československé filmotéce na 200 metrů nesestaveného filmu.223 Posledním zbylým materiálem jsou pracovní fotografie z natáčení. 21 fotografií k Bludné pouti, 21 k Černým myslivcům, tři k filmu Jenom krok, jedna k Předtuše a 104 ke snímku Z růţe kvítek. Je ovšem třeba říci, ţe z nedokončených filmů ještě před květnem 1945 přeci jen určitá díla vyšla. V březnu 1945 byly v nahrávacím studiu Ultraphonu natočeny orchestrem Karla Vlacha a se sólistou Jaroslavem Malinou skladby z připravovaných nových českých filmů. Písně z filmu Bludná pouť „Conchita pláče“ nazpívala Jiřina Salačová se sborem a „Láska všude kolem nás“ poté Ultraphon – duo, z Předtuchy zpíval píseň „Kdyţ sluníčko zazáří“ smíšený sbor. Orchestr Jaroslava Maliny nahrál „Kouzelný 221

Jejich soupis viz kapitola „Zdroje“. Urbanová, Eva – Urgošíková, Blaţena aj. (1998): Český hraný film II 1930 – 1945. Praha: Národní filmový archiv, s. 432 – 439. 223 Bartošková, Šárka – Frída, Myrtil – Kolár, Jan S. (1965): Československý zvukový film 1930 – 1945. Praha: Filmový ústav, s. 291. 222

67

valčík“ z filmu Řeka čaruje se zpěvem Oldřicha Kováře a M – tria. Podle dobového tisku tímto „česká gramofonová produkce připravuje […] předem účinně půdu a úspěch novým filmům, které ještě před premiérou mají dobře postaráno o vydatnou propagaci.“224 K písním z filmů Bludná pouť, Pancho se ţení, Předtucha, Rozina sebranec a Řeka čaruje vyšly notové sešitky.225 Na závěr této kapitoly se můţeme zmínit o kuriozitě, jeţ se objevila během poválečného vypořádání s nedokončenými protektorátními snímky. 10. října 1945 zaslal JUDr. Bedřich Rádl zplnomocněnci pro státní výrobu filmů dopis, v němţ jeho mandant herec Karel Höger poţadoval doplatit své honoráře za účinkování ve filmech Kníţe Václav, Bludná pouť a Z růţe kvítek od Lucernafilmu ve výši 170 000 a od Nationalfilmu 60 000 korun.226 Tento poţadavek byl postoupen likvidátorům obou firem, kteří dodali smlouvy uzavřené s hercem. Později byl Karel Höger ochoten ustoupit od poţadavku na doplatek za film Kníţe Václav, ale za zbylé dva trval. Protoţe byl k natáčení připraven a na nedokončení nenesl vinu, ţádal honoráře, jako by byly filmy natočené celé. Stanovisko likvidátora Nationalfilmu Josefa Valenty z 16. listopadu bylo ovšem jasné: „Majitelé firmy mají ten názor, ţe p. Höger byl za svůj výkon v tomto počátečním stádiu výroby dostatečně honorován a nehodlají více zaplatiti.“ Celý spor se táhl do prosince 1945 a zřejmě i dále, jak nakonec skončil, není ve fondech obou firem doloţeno.227

224

vz. (1945): Premiéra tří nových českých filmů – na deskách. Pressa, XVI, č. 63 (30. 3. 1945), s. 2. –vz– (1945): Nové snímky zábavné hudby na deskách. Kinorevue, XI, č. 25 (25. 4. 1945), obálka. 225 O vztahu filmového, gramofonového, hudebního a nahrávacího průmyslu podrobněji Szczepanik, Petr (2007): Film a nahrávací průmysl: případ Ultraphonu. Iluminace, XIX, č. 3 (67), s. 95 – 151; Týţ (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host. 226 Za tyto filmy měl herec sjednány honoráře a podepsány smlouvy na 140 000, 100 000 a 80 000 korun a obdrţel zálohy 50 000 (od Lucernafilmu) a 40 000 (od Nationalfilmu). 227 Částky honorářů byly vyčísleny v protektorátní měně. NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 2, sig. II, inv. č. 37, Korespondence zmocněnců a podklady, fol. 147, 215; f. Nationalfilm, k. 10, sig. VI/c, inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 61, 62, 63, 64; inv. č. 310, Ostatní korespondence, fol. 45. Wanatowiczová, Krystyna (2013): Miloš Havel – český filmový magnát. Praha: Knihovna Václava Havla, s. 202.

68

5. Dokončené filmy

Nyní si projdeme v chronologickém pořadí snímky, které výrobny Lucernafilm a Nationalfilm začaly natáčet na sklonku okupace – Státní filmová výroba tyto filmy převzala, dokončila a uvedla do kinodistribuce. Tyto snímky pomohly překlenout období, neţ se rozeběhla nová samostatná státní produkce. Státní tvorba dokončila snímky, jejichţ scénář a téma uznala za vhodný pro poválečnou dobu. Převzala především projekty, které byly z větší části jiţ natočeny a vyţádaly si pouze drobné dotáčky nebo byly v danou chvíli roztočeny v ateliérech a jejich výroba mohla ihned nerušeně pokračovat. Jak uvidíme, v několika případech bylo nutné vyměnit herecké představitele, členové štábů zůstávaly povětšinou nezměněny. Primárním pramenem byly samotné filmy a alespoň torzovitá výrobní dokumentace, scénáře, literární předlohy a příprava, dobový tisk, memoárová a filmová literatura. Práce na dokončení těchto snímků začala ihned po osvobození, ovšem za velmi specifických podmínek, kdy soukromé filmové výrobny přestaly ve filmovém oboru podnikat a zároveň česká kinematografie nebyla zestátněna. Od května do srpna 1945 tedy výroba filmů padala na vrub, i přes protesty likvidátorů, Lucernafilmu a Nationalfilmu. I po ustanovení ČEFIS nebylo celé zestátněné filmové odvětví po právní stránce a se svým statutem pevně ukotvené. Letní měsíce roku 1945 probíhalo zestátňování a výroba bez jakéhokoliv právního rámce. Obdobná situace nastala i po roce 1989, kdy stále platil zestátňovací dekret Edvarda Beneše a rozbíhající se soukromá filmová výroba nebyla právně podepřena a tím pádem nelegální.

69

5. 1. Rozina sebranec Otakaru Vávrovi se nepodařilo natočit u Nationalfilmu snímek Nezbedný bakalář podle předloh spisovatele Zikmunda Wintera. Po dokončení Šťastné cesty (1943) pro Lucernafilm se Vávra rozhodl zadaptovat Winterův román Rozina sebranec z roku 1905. V předloze je titulní hrdinka filmu zavraţděna v zahradách za Prahou, scénář a film však vypráví jiný konec. Po letech na tuto změnu vzpomínal reţisér filmu Otakar Vávra takto: „Producent [Miloš Havel] se rovněţ obával příliš drastického zakončení filmu podle novely. Přizval jsem tedy mladého spisovatele Václava Řezáče a spolu jsme vymysleli co nejlogičtější romantický efektní konec s přepadením kláštera. Vznikl tedy kompromis.“228 Winterovu předlohu pro film zpracoval Václav Řezáč, scénář poté napsal Otakar Vávra. ČMFÚ Lucernafilmu námět Václava Řezáče zaregistroval 15. prosince 1943.229 Posudky Artuše Černíka, Jana Drdy a Karla Smrţe a celkový posudek dramaturgického sboru z 22. prosince 1943 ČMFÚ Řezáčovu filmovou povídku doporučil k dalšímu zpracování.230 Lucernafilm zaţádal o povolení k výrobě 15. února 1944, to bylo vydáno 24. března 1944.231 Podruhé byl námět Václava Řezáče a nově i Otakara Vávry zaregistrován 16. února 1944.232 Rovněţ posudek scénáře od Černíka, Drdy, Smrţe a 228

Vávra, Otakar (1982): Zamyšlení reţiséra. Praha: Panorama, s. 143. Opční právo románu získal Lucernafilm od Divadelního a literárního zastupitelství Máj jiţ 30. července 1943. NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 10, sig. V, inv. č. 80, Filmové náměty, fol. 156 – 160. Zastupitelství poté prodalo práva na zfilmování za 30 000 korun. 229 Tamtéţ, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 418, Rozina sebranec, fol. 1, 2. Podle tohoto registračního výměru měl postavu cechmistra Karfa hrát Eduard Kohout a kameramanem být Ferdinand Pečenka. Ještě v dubnu 1944 měl být kameramanem Karel Degl, ale těsně před začátkem natáčení ho definitivně nahradil Jan Roth. 230 Tamtéţ, fol. 3 – 14, 20. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Rozina sebranec (sig. 413A; 413B). 231 NFA, FFI, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 418, Rozina sebranec, fol. 15 – 22, 25. Na postavu Karfa byli zvaţování Eduard Kohout, František Smolík a František Kreuzmann, Potměbílého měl hrát Karel Hradilák a kováře Jaroslav Průcha. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Rozina sebranec (sig. 413A; 413B). 232 NFA, FFI, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 418, Rozina sebranec, fol. 23, 24. Registrační výměr byl vydán 17. února. Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 10, sig. V, inv. č. 78, Náměty, dohody, registrace, posudky.

70

celkový byl velice příznivý.233 22. března Vávra podepsal s Lucernafilmem scenáristickou a reţisérskou smlouvu na 220 000 korun.234 Projektu jiţ nestálo nic v cestě. Pro tento výpravný historický velkofilm z roku 1612 se Lucernafilm rozhodl uvolnit značné finanční částky: „Havel se bál znehodnocení peněz na konci války, a chtěl je tedy uloţit do tohoto velkofilmu. Ještě nikdy jsem neměl k dispozici tolik peněz, ale při realizaci jsem musel překonat veliké potíţe.“235 Můţeme konstatovat, ţe v případě velkofilmu Rozina sebranec se poprvé v české kinematografii opravdu na ničem nešetřilo, v omezených okupačních podmínkách a za inflací znehodnocenou protektorátní měnu se Lucernafilm pokusil vyrobit historický film podobný zahraničním vzorům. První stavěcí den se uskutečnil 28. února 1944 a první natáčecí den 3. dubna (původně byl ohlášen 4. duben).236 Otakar Vávra a jeho štáb se museli spokojit s malými ateliéry v Radlicích, v nichţ na Rozině sebranec pracovali v halách I a II od 25. března do 10. října. Pouze na několik málo scén byla produkci uvolněna hala VI na Barrandově (od 2. března do 26. května).237 Kvůli malému ateliérovému prostoru v Radlicích se muselo celé natáčení rozloţit na několik etap, čímţ se značně prodlouţila výroba filmu. Na natáčení v Radlicích Vávra vzpomínal,

ţe nebylo moţné točit tak velké stavby, jaké jsem potřeboval. Vyřešil jsem to jinak. Udělal jsem přesný plán natáčení. Do 233

Tamtéţ, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 418, Rozina sebranec, fol. 26 – 40. Celkový posudek byl napsán 22. února. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Rozina sebranec (sig. 413A; 413B). 234 NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 4, sig. IV/a, inv. č. 57, Dohody s herci, komponisty aj. fol. 22. 235 Vávra, Otakar (1996): Podivný ţivot reţiséra. Praha: Prostor, s. 131. 236 Anon. (1944): Z našich ateliérů. Filmový kurýr, XVIII, č. 8 (25. 2. 1944), s. 4; č. 10 (10. 3. 1944), s. 4; č. 13 (31. 3. 1944), s. 4; č. 14 (7. 4. 1944), s. 4. Týţ: (1944): Z praţských atelierů. Věstník Českomoravského Filmového ústředí, IV, č. 17 (19. 10. 1944), s. 92 – 94; V, č. 15 (12. 4. 1945), s. 76. Týţ (1944): Velké noční scény filmu „Rozina sebranec“. Kinorevue, X, č. 45 (13. 9. 1944), obálka. Týţ (1944): Český film v plném tempu. Kinorevue, X, č. 47 (27. 9. 1944), s. 369. 237 NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 449, Seznamy filmů, fol. 37; f. Filmové instituce – varia /sbírka jednotlivin/, k. 1, inv. č. 14/8, FOJA Radlice, Seznamy filmů, fol. 85.

71

půdorysu scény jsem nakreslil všechny záběry. Dal jsem postavit nejprve jednu půlku dekorace a v ní jsem natočil příslušné záběry. Pak jsem dal tuto půlku zbourat a postavit druhou polovinu dekorace, v níţ jsem natočil odpovídající protipohledy. Po sestřihu to nikdo nepoznal. Jen doba natáčení se prodlouţila trojnásobně, ale to se nám právě hodilo. Byla polovina roku 1944, hráli jsme o čas. […] Nechtěli jsme film dokončit před osvobozením.238

Na snímku si tvůrci dali záleţet, byly vytvořeny náročné a věrné filmové stavby, vyrobeny rekvizity a nábytek, obstarány kostýmy (které zapůjčila i německá produkce), paruky a sám reţisér osobně vybral a schválil kaţdého člena početného komparzu, aby svým typem odpovídal prostředí filmu. Výrobna a reţisér obsadili do malých rolí a do davových scén velký počet praţských herců, dále najali na vytvoření sgrafit malíře Jana Baucha, odborné poradce pro historii a architekturu Oldřicha Stefana, Oldřicha J. Blaţíčka a pro hudební historii Viléma Prokopa Mlejnka a Ladislava Vachulku. Ve velkých komparzních scénách vystoupilo několik stovek statistů. Natáčení kromě nedostatečné velikosti ateliérů komplikovaly rovněţ nevyhovující počet a malá výkonnost stavebního personálu, vlhkost ateliérů a neschnutí hotových staveb, nedodrţení stavebního programu, přetáčení scén kvůli klesajícímu napětí a kvůli špatné zvukové izolaci ateliéru, nedostatečný počet lamp atd.239 Pro exteriérové natáčení se měla původně postavit za ateliéry velká dekorace klášterního dvora. Pro nedostatek stavebního materiálu a dělníků se musely částečně tyto scény přesunout do ateliérů a do autentických praţských exteriérů v klášteře a kostele sv. Aneţky, v ulici Na Františku a do Roudnice nad Labem.240 238

Vávra, Otakar (1982): Zamyšlení reţiséra. Praha: Panorama, s. 145. Těmito všemi okolnostmi, zapříčiněnými i roztahující se německou produkcí, nebyl dodrţen výrobní program, coţ si vyţádalo během března a dubna 1945 šetření ČMFÚ. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Rozina sebranec (sig. 413A; 413B). 240 Tamtéţ. 239

72

Kromě toho některé scény vznikly na praţském Starém Městě a před Staroměstskou radnicí a orlojem. Natáčení v exteriérech probíhalo během srpna a koncem září 1944. Výjimečnost tohoto projektu podtrhuje fakt, ţe i přes přísná protiletecká zatemňovací nařízení mohl štáb při natáčení nočních davových scén přepadení kláštera Na Františku pouţívat několik desítek silných lamp, jejichţ silná záře přitahovala desítky zvědavců a neunikla ani dobovému tisku. Celý areál se musel ponořit do tmy pouze při leteckém poplachu.241 Aţ v říjnu 1944, po devíti měsících, se podařilo celé ateliérové i exteriérové natáčení242 zdárně dokončit. Předběţný rozpočet filmu Rozina sebranec byl vyčíslen ještě před natáčením na vysokou částku 13 030 000 korun.243 Tím, ţe produkce na výrobě nešetřila, náklady dosáhly k 7. září 1944 sumy 16 870 145, 90 korun, 25. září 1944 činily jiţ 18 069 787, 70 korun.244 Do května 1945 celkové náklady vystoupaly ve znehodnocené měně na plných 24 516 553, 30 korun. Rozina sebranec se tak ve své době stala nejdraţším českým filmem. Tak rozsáhlé překročení rozpočtu a změny ve scénáři si vyţádaly na jaře 1945 prošetření od ČMFÚ. Na příkaz Wilhelma Söhnela z 26. března bylo proti reţiséru Otakaru Vávrovi, řediteli Vilému Broţovi a vedoucímu výroby Karlu Šilhánkovi zahájeno disciplinární řízení. Ještě na konci března byli 241

Noháč, Milan (1944): Jako pohádka: Rozina sebranec na Starém městě praţském. Kinorevue, X, č. 47 (27. 9. 1944), s. 371, obálka; Motyčková, Olga (1944): Chodec pozoruje filmování. Kinorevue, X, č. 50 (18. 10. 1944), s. 396. Dále: Broţ, Jaroslav – Frída, Myrtil (1965): Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945. Praha: Orbis, s. 232. Vávra, Otakar (1982): Zamyšlení reţiséra. Praha: Panorama, s. 142 – 150; Týţ (1996): Podivný ţivot reţiséra. Praha: Prostor, s. 131 – 133. Milan Noháč si navíc povzdechl nad skutečností, ţe film není barevný. 242 K platbám podrobněji NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 4, sig. IV/a, inv. č. 53, Registrační výměry, fol. 6; inv. č. 58, Licenční smlouvy s Tobisem, fol. 82 – 91; k. 5, sig. IV/b, inv. č. 62, Abecedně řazená registratura produkce, fol. 152; k. 7 – 8, sig. IV/d, inv. č. 69, Kartotéka nákladů produkce; k. 8, sig. IV/d, inv. č. 70, Pokladní deníky produkce; k. 9, sig. IV/d, inv. č. 71, Rozpočtové podklady, účty produkce; k. 10, sig. V, inv. č. 78, Náměty, dohody, registrace, posudky; k. 23, sig. VII/d, inv. č. 131, Knihované účetní doklady; inv. č. 132, Výběr účetních dokladů, fol. 238; k. 25, sig. VII/d, inv. č. 136, Konta filmů, fol. 41, 291; f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 418, Rozina sebranec; f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 450, Korespondence a smlouvy, fol. 811, 815. 243 Tamtéţ, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 418, Rozina sebranec, fol. 17, 21, 45 – 47. Jeden z prvních rozpočtů obsahoval niţší konečnou částku 11 972 320 korun. Tamtéţ, k. 6, sig. IV/c, inv. č. 65, Rozpočty filmů, fol. 253 – 266. Dál NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Rozina sebranec (sig. 413A; 413B). 244 NFA, FFI, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 418, Rozina sebranec, fol. 53 – 56.

73

Vávra, Broţ a Šilhánek vyslechnuti. Miloš Havel se ze zdravotních důvodů omluvil. Vilém Broţ ČMFÚ poskytl 14. dubna rozsáhlou zprávu, ve které vysvětlil změny ve scénáři a důvody pro tak výrazné překročení rozpočtu. Řízení však bylo přerušeno a ukončeno spolu s květnovými událostmi.245 Firma si mohla takto navýšit náklady na výrobu filmu, protoţe s jeho výrobou bylo započato před vydáním nařízení o totálním nasazení ve filmovém oboru a nespadal tak do úsporných opatření. Lucernafilm zaţádal 10. března 1944 o bezúročnou zápůjčku ve výši 6 515 000 korun. Díky dobrozdání a schválení FPS z 29. března a 5. dubna ministerstvo na návrh ČMFÚ z 20. dubna udělilo 16. června Lucernafilmu částku 6 000 000 jako úhradu 50 % nákladů. Po překročení rozpočtu měla být zápůjčka zvýšena opět na 50 % nákladů. Lucernafilm 15. září zaţádal o další částku 4 292 027, 70 korun, FPS 27. září rozhodl, ţe částku 4 000 000 společnosti vydá po dokončení filmu a konečném vyúčtování všech nákladů. Toto navýšení nebylo vyplaceno.246 Výroba snímku Rozina sebranec začala ze všech námi sledovaných filmů nejdříve. Otázkou je, proč se ho nepodařilo uvést ještě před zánikem protektorátu, kdyţ některé později započnuté filmy byly dokončeny a také uvedeny před květnem 1945.247 Dle plánu měl být film dokončen do 15. ledna 1945.248 V této době se ovšem původně naplánované termíny často měnily. Na podzim 1944 byly plánovány dotáčky (od 20. listopadu dva aţ tři dny stavba pro zadní projekci, dva natáčecí dny, nakonec byly snad 245

Tamtéţ, fol. 68 – 77. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Rozina sebranec (sig. 413A; 413B). 246 NFA, FFI, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 418, Rozina sebranec, fol. 49 – 63, 65, 66; f. Lucernafilm, k. 4, sig. IV/a, inv. č. 54, Tabulky podpor a půjček na produkci, fol. 16, 63; inv. č. 55, Korespondence ve věci podpor a odměn, fol. 58, 60; k. 22, sig. VII/c, inv. č. 129, Finanční záleţitosti, fol. 126, 216, 217; f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 1. 3. 1944; 28. 3. 1944; 5. 4. 1944; 27. 9. 1944. Šestimilionová zápůjčka byla vyplácena po jednom milionu od 26. června do 1. července 1944. Částka deset milionů měla být konečná zapůjčená suma. FPS ţádost o povolení výroby probíral 1. března. První jednání o udělení zápůjčky 28. března sbor odloţil. 247 Snímek Jarní píseň se začal natáčet 24. dubna 1944 (a premiéru měla 17. listopadu), Paklíč 2. května (premiéra 22. prosince), Sobota 21. srpna (premiéra 12. ledna 1945) a Prstýnek aţ 18. listopadu (jako poslední protektorátní snímek uvedený 16. února 1945). 248 NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 10, sig. V, inv. č. 84, Záznamy z jednání dramaturgů, fol. 35, 38.

74

zrealizovány v týdnu od 28. listopadu), 21. listopadu byly všechny natočené práce předvedeny Miloši Havlovi. 9. a 10. prosince se měly na filmu uskutečnit postsynchrony a 20. a 21. prosince hudební synchron. Nakonec se ukázalo, ţe plánované datum hudebního synchronu je nejisté. Definitivně byl přesunut a proběhl 27. a 28. prosince v historické budově Národního divadla, účastnilo se ho 70 členů České filharmonie a po zvukové zkoušce byl sbor o 60 osobách a 12 sólistech rozšířen na 200 osob bez sólistů. Tak rozsáhlá a náročná hudební synchronizace si vyţádala 442 050 korun (coţ činilo dvojnásobek obvyklé ceny za tento úkon). V prosinci projednával Výkonný výbor Lucernafilmu ţádost Otakara Vávry, aby jeho jméno bylo uvedeno před hlavním titulkem. Výbor tento poţadavek zamítnul.249 Začátek ledna 1945 se nesl ve znamení jednání s laboratořemi, které pro zaneprázdněnost nemohly dodat kopie včas a nedodrţet tak plán, ţe 20. ledna měla být dodána první kopie bez titulků a do konce února dalších pět kopií a vyrazit titulky. Předběţné míchání zvuku a obrazu proběhlo 20. aţ 24. února. Kvůli klesání napětí se toto míchání provádělo v noci od 20:00 hodin, kdy byla v ateliérech niţší elektrická zátěţ. Hlavní mixáţe pracovníci provedli 3., 4. a 5. února. Aţ 27. února byla zhotovena první kopie. I přes protáhnutí z technických důvodů německá Filmová zkušebna urgovala předvedení filmu. Začátkem března byl výsledek přímo na Barrandově předveden Miloši Havlovi a 12. března promítán spolupracovníkům a firmě v Lucerně a 20. března Filmové zkušebně v Černínském paláci Antonu Zanklovi, Wilhelmu Söhnelovi, Janu Svitákovi, Lippertovi a Novákovi. Lucernafilm jiţ připravil reklamní fotografie a chtěl cenzurovanou kopii předvést jiţ 6. dubna. 27. března si Wilhelm Söhnel a reţisér Karel Anton nechali předvést zkrácenou kopii dle nařízení na 2 650 metrů a členové Výkonného výboru Lucernafilmu prodebatovali úpravy filmu. Shledali 249

V konečné poválečné verzi ovšem na začátku titulků před názvem filmu je titulek „Historický velkofilm reţiséra Otakara Vávry“. Rozina sebranec (Otakar Vávra, Protektorát Čechy a Morava / ČSR, 1944 – 1945), 0:00:08. Vzhledem ke skutečnosti, ţe šlo o rozsáhlý historický velkofilm, poţádala výrobna Lucernafilm 1. prosince 1944 ĆMFÚ o povolení rozšíření úvodních titulků. Ústředí ţádost schválilo 16. ledna 1945.

75

především špatný zvuk a zdlouhavost filmu. Nakonec se 3. dubna konala ve vile Miloše Havla schůze, kde Havel, Jiří Hrbas, Václav Řezáč, Jan Drda, Otakar Vávra, Vilém Broţ, Karel Šilhánek a Oldřich Papeţ prodiskutovali další potřebné úpravy a rozšíření filmu, probrali i připomínky Söhnela a Antona. Bylo řečeno, ţe v této střihové úpravě lze film pustit k promítání jen v nejhorším případě. Do filmu se měly vrátit jiţ vystřiţené scény, být opraveny špatné mixáţe a mělo být přidáno více hudby.250 Po okupaci se v tisku a po letech i v historických publikacích a memoárech objevila vysvětlení, proč film nebyl do konce války dokončen. Zdůvodňováno to bylo tím, ţe tvůrci sledovali postup spojeneckých vojsk a podle tohoto naplánovali a protahovali dokončení snímku, vč. záměrného zkaţení míchaček, aby mohl být uveden aţ po osvobození.251 Na druhou stranu 7. listopadu 1944 Lucernafilm oznámil ČMFÚ premiéru Roziny sebrance na 2. února 1945. V kině Lucerna se měl film promítat pět týdnů do 8. března a v Alfě čtyři týdny do 1. března.252 Jak jsme ovšem viděli, 250

NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 1, sig. I/c, inv. č. 32, Zápisy ze schůzí Výkonného výboru, fol. 81, 92, 108, 126, 152, 170, 173, 181, 223, 251, 266, 293, 307, 308, 318, 325, 361, 362, 372, 381, 445, 452, 466, 470, 472 – 478; f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 450, Korespondence a smlouvy, fol. 811, 815; f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 418, Rozina sebranec, fol. 41 – 44, 48. Srov. Wanatowiczová, Krystyna (2013): Miloš Havel – český filmový magnát. Praha: Knihovna Václava Havla, s. 200 – 204. Anon. (1944): Historické drama „Rozina sebranec“ dokončeno. Kinorevue, X, č. 49 (11. 10. 1944), s. 391; Týţ (1944): Podzimní produkce Lucernafilmu. Kinorevue, X, č. 51 (25. 10. 1944), obálka; Týţ (1944): Nad scénáři českých filmů. Kinorevue, XI, č. 8 (27. 12. 1944), s. 60 – 61, obálka; Týţ: (1945): Synchron „Roziny sebrance“ dokončen. Kinorevue, XI, č. 13 (31. 1. 1945), s. 100. 251 fz (1945): „Rozina sebranec“ – film, uchráněný před okupanty. Filmové zpravodajství, I, č. 121 (5. 11. 1945), s. 1; Týţ (1945): Nové české filmy. Filmové zpravodajství, I, č. 129 (15. 11. 1945), s. 1; red. (1945): Česká filmová výroba se rozjíţdí. Nové české filmy nedají na sebe dlouho čekat. Filmová práce, I, č. 24 (1. 12. 1945), s. 1; fz (1945): K páteční premiéře filmu „Rozina Sebranec“. Filmové zpravodajství, I, č. 148 (12. 12. 1945), s. 3; – vb– (1946): Úspěch českého filmu ve Zlíně. Tep. Zlín, I, 6. 2. 1946 a další. V pozdější literatuře: obě jiţ zmíněné memoárové publikace Otakara Vávry; Broţ, Jaroslav – Frída, Myrtil (1965): Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945. Praha: Orbis, s. 234; Hrbas, Jiří (1976): Otakar Vávra. Scenárista a reţisér I. Film a doba, XXII, č. 4 (duben 1976), s. 196; (v) (1985): Dekret o filmu. Kino, XL, č. 4 (10. 2. 1985), s. 3; Bartošek, Luboš (1985): Náš film – Kapitoly z dějin 1896 – 1945. Praha: Mladá fronta, s. 334. (Ker) (1946): Rozina sebranec. Filmová kartotéka, VIII, č. 18. Obdobně psal tisk i u filmu Řeka čaruje. 252 Film se měl promítat ještě v kinech Fénix, Adria, Radio nebo Kapitol. Na Vinohradech měl být film exploatován v kinech Beránek a Flora. Kvůli špatnému zadávání tohoto a dalších filmů biografům bylo proti Lucernafilmu na začátku roku 1945 zahájeno kárné řízení. NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 5, sig. IV/b, inv. č. 63, Korespondence s ČMFÚ, fol. 297, 309, 352, 353 – 362; f. ČMFÚ, k. 14, sig. II/c, inv. č. 333, Disciplinární řízení Lucernafilm, fol. 15, 16, 25, 26.

76

protahování dokončení na přelomu let 1944 aţ 1945 bylo zpočátku zapříčiněno technickými problémy, nedostatečnou kapacitou laboratoří a zaneprázdněností Pragfilmu. Během března a dubna 1945 ještě probíhaly debaty i s německými orgány, protoţe film nebyl stále po umělecké stránce dokonalý. Tyto problémy technického rázu, které znemoţnily dokončení a uvedení Roziny sebranec před květnem 1945, tvůrci mohli po osvobození vyuţít při své obhajobě a pro reklamu snímku, tvrzením ţe tak učinili schválně, aby film ochránili před okupanty. Na druhou stranu je však moţné, ţe zápisy z porad Lucernafilmu i nepovedené konečné práce byly pouze zastíracím manévrem před německými orgány a cenzurou a měly slouţit k definitivnímu uvedení filmu aţ v osvobozené republice. Tyto eventuální plány filmařů existovaly pouze v ústní domluvě a nemůţeme je proto z archivních písemných zdrojů potvrdit. Vzhledem k tomu, ţe film byl prakticky hotový, byl 7. července 1945 předloţen filmové cenzuře při Ministerstvu informací. Cenzurní sbor 11. července rozhodl, ţe film má být vrácen k přepracování a odloţen.253 30. srpna 1945 napsal své poznámky k úpravě filmu zplnomocněnec Vladimír Kabelík. Šlo především o úpravy dějové a střihové, včetně nové mixáţe filmu. Nakonec uvedl, ţe „tendence filmu není naprosto na závadu, […]. Doporučuji však rychlé dokončení filmu, který potřebujeme z důvodů vnitřních i exportních.“ Reţiséru Vávrovi byl kromě tohoto posudku dodán i posudek výrobní dramaturgie. Dne 13. října byly na schůzce Vítězslava Nezvala s Otakarem Vávrou, Jiřím Mařánkem a Karlem Feixem schváleny úpravy a dodělávky pro film. Jednalo se o pár drobných oprav, v ateliéru, se zadní projekcí a v exteriérech v Braníku, na Staroměstském náměstí a na Velkopřevorském náměstí.254 Současně měla být provedena úprava hudby a míchaček. Plán byl následující: 18. a 19. října práce v ateliéru, 22. – 31. října exteriéry, 5. – 16. listopadu hudební a dialogový synchron, 17. – 24. 253

Zástupce Svazu filmových pracovníků film označil za „velmi nečasový“. NA, f. MI, k. 82, inv. č. 137, Cenzurované filmy, Rozina sebranec (evidenční číslo 624). 254 Pouţity byly i připravené předkvětnové opravy z Lucernafilmu.

77

listopadu míchačky, 3. – 5. prosince zhotovena první kopie a 14. prosince měla být premiéra v Praze a větších městech republiky.255 Tento plán se tentokrát dařilo splnit. Stavby, natáčení a bourání proběhly v barrandovské VI hale od 10. do 24. října 1945.256 Poválečný náklad na dokončení dosáhl aţ 1 569 845 korun. Rozina sebranec nakonec stála plných 26 086 398, 31 korun. Zplnomocněnci 12. listopadu na své schůzi důrazně ţádali, aby byl film v prosinci opravdu uveden, během těchto dokončovacích prací Vávra totiţ současně pracoval na střihovém dokumentu z květnové revoluce.257 Zplnomocněnci 12. prosince od 14:30 zhlédli a schválili v malé promítačce v Lucerně filmy Rozina sebranec a Řeka čaruje.258 9. prosince podala Státní výroba filmů snímek cenzuře. 12. prosince 1945 Cenzurní sbor projekt uţ tentokrát jednomyslně schválil a povolil jako mládeţi nepřístupný.259 O pouhé dva dny později se uskutečnila v kině Sevastopol v 19:45 slavnostní premiéra filmu Rozina sebranec.260 Jednalo se o první český hraný film po osvobození uvedený v premiéře na území Československé republiky.

255

NA, f. MI, k. 167, inv. č. 138, Spisy V. odboru, Filmy celovečerní, R – Š. 16. října státní výroba převzala z barrandovské vily Miloše Havla 1 463 metrů obrazového negativu tohoto filmu a ještě 27. října byly negativy tohoto a dalších nedotočených filmů Lucernafilmu hledány v ateliérech na Barrandově. NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 2, sig. II, inv. č. 37, Korespondence zmocněnců a podklady, fol. 5, 6, 27, 190, 194, 195, 196, 211, 212, 213. 256 NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 449, Seznamy filmů, fol. 37. 257 Tamtéţ, f. ČEFIS, k. R10/AI/6P/3K, Záznam schůze zplnomocněnců, 12. 11. 1945 (nezpracováno). Film byl dokončen ve výrobní skupině Karla Feixe. 258 Vávra ve stejné době ţádal o doplatek svého autorského a reţijního honoráře, jenţ byl zadrţen Němci. Tamtéţ, f. ČEFIS, k. R14/BII/1P/1K, Rozhodnutí, usnesení a příkazy ze schůze zplnomocněnců, 10. 12. 1945 (nezpracováno). 259 NA, f. MI, k. 82, inv. č. 137, Cenzurované filmy, Rozina sebranec (evidenční číslo 624). NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Rozina sebranec (sig. 413A; 413B). 260 NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Rozina sebranec (sig. 413A; 413B).

78

5. 2. Řeka čaruje 12. května a 22. července 1936 vysílal praţský rozhlas rozhlasovou hru na filmový námět Řeka čaruje Josefa Tomana v reţii Václava Sommera a s hudbou Miroslava Ponce.261 Tato předloha o stárnoucím muţi, který se vrací do svého rodného kraje a omládne, zaujala reţiséra Václava Kršku natolik, ţe napsal na motivy této hry filmový námět. 27. dubna 1944 námět projednávali lektoři Nationalfilmu a usnesli se, ţe na příští schůzi konané 4. května projednají zásadní otázky s autorem předlohy Josefem Tomanem.262 Dne 8. června se lektoři rozhodli, aby Václav Krška začal pracovat na scénáři. Ten byl lektorům předán k posouzení 15. června.263 Lektoři na další schůzi scénář Václava Kršky a Josefa Macha projednali, zamítli a rozhodli napsat novou filmovou povídku, podle které by se napsal scénář.264 Dramaturgie ČMFÚ námět posoudila a s připomínkami doporučila pracovat na scénáři.265 Nový scénář Václava Kršky a Jaroslava Beránka posoudil dramaturgický sbor ČMFÚ 29. srpna 1944 a hodnotil ji velmi kladně a „mohla opravdu vzniknout básnivě zaměřená komedie, ostře se odlišující od ostatní produkce tohoto stylu. Rýsuje se tu dílo plně radostného ţivotního optimismu, inteligentního vtipu s lehkým ironickým zabarvením a přitom stavěné opravdu filmově.“266 Nationalfilm zaţádal o registraci filmového námětu 2. června 1944, zaregistrován byl 12. června. Dle této 261

Toman, Josef (1936): Řeka čaruje. Rozhlasová hra na filmový námět. Brno: Pokorný a spol. K NFA, sig. 12370. 262 NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 33, sig. VI/a, inv. č. 438, Zápisy a zprávy z porad lektorů, 27. 4. 1944, fol. 20; 4. 5. 1944, fol. 21. 263 Tamtéţ, 8. 6. 1944, fol. 24; 19. 6. 1944, fol. 25. 264 Tamtéţ, 22. 6. 1944, fol. 26; 6. 7. 1944, fol. 28. 265 Posudek Jana Sajíce, Jana Drdy a Karla Smrţe byl napsán 19. června. Tamtéţ, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Řeka čaruje (sig. 419). Povídku Proti proudu pro tento film napsal i Jiří Brdečka. 266 Posuzovatelé Jan Drda, Karel Smrţ a Artuš Černík scénář zevrubně probírali, protoţe se jednalo o zcela mimořádnou látku s fantaskními motivy, a doporučilo ho k realizaci. NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 32, sig. VI/a, inv. č. 431, Posudky filmových námětů a scénářů, fol. 30 – 36. Tamtéţ, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Řeka čaruje (sig. 419). Podle tohoto posudku měl být kameramanem filmu Karel Degl a hudebním skladatelem kromě Josefa Stelibského Miroslav Ponc.

79

ţádosti měl hlavní roli Koháka hrát Karel Höger, dceru Libuše Zemková a tuláka Jaroslav Marvan.267 Dne 20. srpna firma poţádala ČMFÚ o povolení výroby, na přelomu srpna a září bylo schváleno. Dle návrhu obsazení měl hlavní roli hrát Zdeněk Štěpánek, Stázku Dana Medřická, Lebedovou Vlasta Fabianová, Skálovou Světla Svozilová a paní Kutinovou Elena Hálková.268 Dodejme, ţe Václav Krška a Josef Mach přijali práci na povídce a na scénáři 3. června 1944, autorská práva spisovatel Josef Toman firmě podstoupil 14. července.269 Reţisér Václav Krška začal film Řeka čaruje natáčet od 28. srpna 1944 v exteriérech. Štáb natáčel na mnoha místech v Posázaví, na Písecku, u řeky Otavy, v Německém Brodě, Lipnici, Českém Šternberku, Písku, Světlé nad Sázavou, Ratajích, Zvíkově, Zruči, Jílové, Ledči, Heřmani, Soběšíně, Stříbrné Skalici, Kácově nad Sázavou, Smrčné, Chabeřicích a v praţských reáliích na Denisově nádraţí, v Krči a také v Šárce. Po několikatýdenním exteriérovém natáčení se štáb přesunul do ateliérů. První stavěcí den se uskutečnil 21. listopadu a natáčení bylo zahájeno 3. prosince.270 V ateliérech na Barrandově v halách I a II byla Řeka čaruje ve výrobě od 21. listopadu do 14. ledna 1945.271 Nationalfilm překročil několik poloţek rozpočtu, 267

Za kameru se měl postavit Václav Huňka, architektem měl být Štěpán Kopecký a vedoucím výroby Otakar Sedláček. Tamtéţ, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Řeka čaruje (sig. 419). FPS o ţádosti námětu jednal 7. července. NFA, FFI, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 7. 7. 1944. 268 NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Řeka čaruje (sig. 419). Na vědomí povolení výroby FPS vzal 26. září. NFA, FFI, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 26. 9. 1944; f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 424, Řeka čaruje. Zvaţovalo se obsazení v rozpočtech: Antonie Nedošinská (kuchařka Amálka), Otylie Beníšková (ţena na veselici), Růţena Gottliebová (Fanynka), Vilém Pruner (Bobík), Suzanne Marwille, Zdena Podlipná, Věra Hanzlíková (dámy), Jarmila Májová (Strnadová), Vladimír Hlavatý (civilní stráţník), Bohumil Švarc, Vladimír Salač, Bohuš Rendl, Karel Šašek, Jaromír Pospíšil, Miloš Hamza (mladíci), Rudolf Harna (člen výboru), Dagmar Touţimská, Ema Froňková (dívky), Blanka Macková (sluţebná), Arnošt Mirský, František Plodr (nájemníci) a E. Strejčková (Betynka). 269 NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 5, sig. IV/c, inv. č. 47, Korespondence s autory filmových námětů, majiteli opčních práv, reţiséry, scenáristy a členy štábů. 270 Anon. (1944): Z našich ateliérů. Filmový kurýr, XVIII, č. 30 (28. 7. 1944), s. 4. Týţ (1944): Český film v plném tempu. Kinorevue, X, č. 47 (27. 9. 1944), s. 369. Týţ (1944): Z praţských atelierů. Věstník Českomoravského Filmového ústředí, IV, č. 17 (19. 10. 1944), s. 92 – 94; č. 23 (30. 11. 1944), s. 138; č. 25 (14. 12. 1944), s. 156 – 157; V, č. 4 (25. 1. 1945), s. 18 – 19. Dále Štábla, Zdeněk (1990): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896 – 1945 IV. svazek. Praha: Československý filmový ústav, s. 416. 271 NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 449, Seznamy filmů, fol. 37; f. ČMFÚ, k 30, sig. II/e, inv. č. 439, Korespondence ČMFÚ s Pragfilmem, fol. 6.

80

protoţe se musel během natáčení potýkat s některými problémy. Např. se špatným počasím, kvůli kterému se původně plánovaný konec exteriérového natáčení ze začátku října přenesl aţ do listopadu. V ateliérech byla práce přerušována kvůli leteckým poplachům, poruchám a zastavením dodávky elektrického proudu a dalším.272 V říjnu měla být ve Světlé nad Sázavou natočena scénářem plánovaná velká lidová veselice na náměstí a v místním zámeckém parku za účastni početného komparzu, herců z ochotnických spolků, téţ místních občanů. Kvůli počasí se nakonec tyto scény realizovaly v ateliérech v dekoraci zámeckého sálu, coţ také zvýšilo rozpočet.273 Do filmu byly obsazeny desítky známých českých herců a hereček pro okrajové epizodní roličky, čímţ měli být umělci po uzavření všech českých divadel uchráněni před totálním nasazením. Do role Jardy Lebedy byl původně obsazen herec Jiří Dohnal, ale po jednom natáčecím dni v exteriérech byl nahrazen Bedřichem Kubalou. Obdobně byl herec Vilém Pfeiffer pověřený rolí řidiče Pazdery vyměněn za herce Josefa Kotapiše.274 Rozpočet filmu byl původně stanoven na částku 6 150 000 korun. Tento titul byl jako první vyráběn pod kontrolou Úsporné komise ČMFÚ, která rozpočet 13. prosince sníţila na 5 985 675 korun. Díky tomuto sníţení Úsporné komise mohl snímek nastoupit do ateliérů, coţ si ČMFÚ vymínilo ve svém povolení z 21. listopadu.275 Konečné náklady se do května 1945 vyšplhaly na částku 5 542 707, 20 korun. Produkce sice počítala s částkou aţ 6 292 550, 70 korun, ale některé úkony nakonec neproběhly (například synchron a nahrání hudby). Nationalfilm zaţádal o bezúročnou zápůjčku 14. září 1944 pro částku 2 900 000 korun. FPS na své IV. schůzi 27. září a doporučil udělit celý 272

Tamtéţ, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 424, Řeka čaruje, fol. 19; f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 19. 12. 1944. 273 K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, Řeka čaruje (sig. IIf–3034). Natáčení se těšilo zájmu regionálního tisku. BSA, SCE, Řeka čaruje. 274 NFA, FFI, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 424, Řeka čaruje, fol. 20, 23, 26, 28, 32, 35. Fotografie s Dohnalem z Řeky čaruje byla otištěna i v tisku: [Popisek u fotografie] (1944). Kinorevue, X, č. 50 (18. 10. 1944), s. 399. 275 NFA, FFI, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 424, Řeka čaruje, fol. 14 – 18, 25, 31; f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 19. 12. 1944.

81

poţadovaný obnos, který znamenal 49, 10 % z rozpočtové částky. ČMFÚ ministerstvu navrhlo zápůjčku udělit 7. října. Zaţádaná suma 2 900 000 byla Nationalfilmu poukázána 14. prosince.276 Po osvobození byl během srpna 1945 Uměleckou radou snímek připuštěn k dokončení, ač téma a děj filmu byly únikové. Dochoval se posudek rozpracovaného filmu od dramaturga Artuše Černíka ze 14. srpna 1945 pro zplnomocněnce Vladimíra Kabelíka a Karla Feixe:

Po shlédnutí [sic!] dosud natočeného materiálu – převáţné uţ většiny filmu – […] docházím k tomuto závěru: Realisace […] scénáře […] Nationalfilmu […] nemohla […] překlenout rozpory mezi […] realistickým a nadrealistickým, […] v naší produkci celkem mimořádné, nabádavé a podnětné. […] Film musí mít rysy experimentu, coţ […] znamená […] více neţli […] snadno a hladce realisovaný film běţného realistického námětu. Čeho dosahuje výroba tímto filmem, i kdyţ není stoprocentním úspěchem? Po obsahové stránce zpívá chválu […] vzpoury proti otročení penězům, […] pokřivené morálky […]. Protoţe si pak je reţisér sám vědom nutnosti některých drobných oprav – špatná scéna setkání […] s nafoukanými pány na náměstí a j., jeţ slibuje provést, a protoţe lze v celku čekat po technickém dokončení filmu prolínačkami, hudbou atd. jenom zlepšení celku, doporučuji, aby film byl po provedení některých nutných oprav dokončen.

Nové

pronikavější zpracování nedoporučuji, naopak pokládám cenu takového zpracování za velmi spornou.277

276

Tamtéţ, f. Nationalfilm, k. 8, sig. V/aa, inv. č. 265, Řeka čaruje, fol. 40; k. 10, sig. VI/c, inv. č. 298, Korespondence s MI, fol. 11, 51, 52, 53, 88; inv. č. 306, Korespondence se Zplnomocněncem pro správu filmových výroben, fol. 32, 33; inv. č. 310, Ostatní korespondence, fol. 69; f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 27. 9. 1944. 277 BSA, SCE, Řeka čaruje. Posudek byl dán na vědomí i dramaturgii. Sekretariát filmové tvorby 21. srpna souhlasil se scenáristickým řešením filmu a neměl námitek k dokončení.

82

Bylo tedy přikročeno k dokončení, mezitím na půdě Nationalfilmu pokračovaly úhrady nákladů a vyúčtování.278 V srpnu předala firma veškeré účetnictví, výrobní doklady k roztočeným snímkům a lidské zdroje pro jejich dokončení.279 Dodejme, ţe všechny náklady výroby filmů od května do zestátnění v srpnu 1945 šly na vrub Nationalfilmu, ač s tím společnost zásadně nesouhlasila a poukazovala na fakt, ţe po 5. květnu jiţ aktivně nevyvíjí činnost ve filmovém oboru. Státní výroba ovšem oponovala, ţe částky musí Nationalfilm zaplatit, protoţe byly výrobní práce zadány „podle dřívějších dispozic firmy, které nebyly ani po revoluci změněny.“280 Ještě před začátkem realizace Státní výroba a Ministerstvo informací poţádaly 24. srpna Národní výbor a Svaz národní bezpečnosti v Písku i všechno občanstvo o pomoc a podporu. O totéţ byla 28. srpna poţádána písecká velitelství americké a sovětské armády.281 Film byl dokončován ve výrobní skupině Zdeňka Reimanna. Na postu vedoucího výroby po květnu 1945 Jana Sinnreicha nahradil jeho zástupce Miloš Mastník. 30. srpna započal Václav Krška dokončení filmu v exteriérech. První byla přetočena scéna s původně obsazeným Jiřím Dohnalem. Poté celé scény s planetářkou v podání Marie Jeţkové, kterou před květnem 1945 hrála Anna Steimarová. Během září se natáčely scény v Písku na náměstí, Heřmani, Zruči, Světlé nad Sázavou, Ledči, Praze (Denisovo nádraţí, Šárka) a záběry z vlaku na trati Praha – Jílové. Znovu byly natočeny scény Františka Hanuse s Helenou Bušovou, s Františkem Černým a s Františkem Kováříkem a nové s Josefem 278

NFA, FFI, f. Nationalfilm, k 10, sig. VI/c, inv. č. 296, Korespondence s ČEFIS, fol. 1, 11; inv. č. 298, Korespondence s MI, fol. 30; inv. č. 301, Korespondence se správou filmových ateliérů na Barrandově, fol. 1, 3, 5, 7, 11, 13, 16; inv. č. 303, Korespondence se Státní půjčovnou filmů, fol. 1; inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 24, 26, 28, 30, 35, 36, 38, 83; inv. č. 305, Korespondence se zplnomocněncem pro správu filmových půjčoven, fol. 41; inv. č. 310, Ostatní korespondence, fol. 12, 51, 52. 279 Tamtéţ, inv. č. 298, Korespondence s MI, fol. 12, 13, 14, 15, 16; inv. č. 310, Ostatní korespondence, fol. 13; inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 50, 51; inv. č. 306, Korespondence se zplnomocněncem pro správu filmových výroben, fol. 11, 14. 280 Tamtéţ, inv. č. 301, Korespondence se správou filmových ateliérů Barrandov, fol. 2, 3, 15, 18 – 23; inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 71; inv. č. 306, Korespondence se zplnomocněncem pro správu filmových výroben, fol. 31. 281 NA, f. MI, k. 167, inv. č. 138, Spisy V. odboru, Filmy celovečerní, R – Š. BSA, SCE, Řeka čaruje. Mj. chtěl reţisér v úvodních titulcích zachytit tváře tvůrců filmu, to se nestalo. Film „Řeka čaruje“ končí v atelieru (1945). Večerní České slovo, XXXVII, 16. 1. 1945.

83

Kotapišem a Josefem Vošalíkem.282 Exteriéry byly dokončeny 10. října.283 17. září započala v barrandovské hale III stavba chaty a rohu pokoje pro drobné ateliérové dotáčky. Ty se uskutečnily 24. září a 15. října.284 Od 11. října začal sestřih filmu, 18. října byly natočeny podtitulky, 2., 13., 23., 24., 26. a 29. listopadu postsynchrony, 20. listopadu byla nahrána hudba, 30. listopadu a 1. prosince proběhlo míchání zvuku a obrazu v barrandovském studiu Evropa. Po dvaceti natáčecích dnech exteriéru a po dvou v ateliéru bylo natáčení 18. října skončeno.285 Rozpočet pro dokončení byl vypočten na částku 2 574 800, 00 korun. Nakonec se poválečné náklady vyšplhaly pouze k sumě 1 845 169, 90 korun. Celkově film stál 7 387 877, 10 korun. 30. října výrobní skupina Zdeňka Reimanna oznámila, ţe z technických důvodů není moţné, aby byl v prosinci tento film „obeslán na mezinárodní filmový festival v Cannes.“ Cenzurní kopie byla Státní půjčovně filmu dodána 10. prosince.286 Film byl spolu s velkofilmem Rozinou sebranec promítnut sboru zplnomocněnců 12. prosince od 14:30 v paláci Lucerna.287 Státní výroba filmů podala titul k cenzuře 9. prosince 1945. Hned následující den byl snímek Cenzurním sborem jednomyslně povolen jako mládeţi nepřístupný.288 Slavnostní premiéra filmu Řeka čaruje proběhla 25. ledna 1946. Ovšem před touto praţskou premiérou byla tato komedie jako druhý český film uvedený po osvobození nasazena na Vánoce roku 1945 od 21. prosince ve třiceti venkovských kinech. 282

Dokonce se dochovaly fotografie původních přetočených scén, viz kapitola „Přílohy“. Exteriéry komplikovalo počasí, doprava Jindřicha Plachty a Jarmily Smejkalové na plac. 284 24. září vznikly úvodní scény filmu. Kouty pokoje – Kohák s ředitelem, s tajemníkem a nad albem fotografií. Chata – Kohák s tulákem Čtverylkou. 15. října montáţ s albem. 285 NA, f. MI, k. 198, inv. č. 214, Zpráva státní filmové dramaturgie, 23. 11. 1945. NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R10/AI/6P/3K, Usnesení, rozhodnutí a úkoly ze schůze zplnomocněnců, 3. 10. 1945 (nezpracováno). BSA, SCE, Řeka čaruje. 286 K poválečnému dokončení podrobně viz výrobní materiály: BSA, SCE, Řeka čaruje. 287 NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R14/BII/1P/1K, Rozhodnutí, usnesení a příkazy ze schůze sboru zplnomocněnců, 10. 12. 1945 (nezpracováno). 288 Jen zástupce Ministerstva školství své ano doprovodil poznámkou „Ano (s námahou)“. NA, f. MI, k. 82, inv. č. 137, Cenzurované filmy, Řeka čaruje (evidenční číslo 625). NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Řeka čaruje (sig. 419). 16mm kopii Státní výroba podala k cenzuře 26. června 1946, 28. června byla povolena. NA, f. MI, k. 90, inv. č. 137, Cenzurované filmy, Řeka čaruje (evidenční číslo 1057). 283

84

5. 3. Pancho se ţení V první polovině roku 1944 se Rudolfu Hrušínskému podařilo přemluvit Miloše Havla, aby mu jako nejmladšímu českému filmovému reţisérovi svěřil realizaci filmu Jarní píseň, který měl původně reţírovat Jiří Lehovec. Ač film u kritiky propadl, ještě týţ rok se Hrušínský rychle pustil do svého druhého filmu. Napsal námět Pedro se ţení, parodii na kovbojskou a dobrodruţnou rodokapsovou literaturu,289 který byl 14. června 1944 dán na posudek Františku Götzovi, Karlu Horkému, Karlu Smrţovi a Miroslavu Ruttemu. Posudky, které námět označily za situační grotesku s dobrými nápady, ale zatím na celovečerní film dějově chudý, Jiří Hrbas odevzdal Miloši Havlovi. Hrušínský v červenci začal psát scénář. Hotový scénář byl během srpna zadán Karlu Smrţovi, aby upravil jeho levou stranu. V září byl scénář registrován, 14. září proběhl první rozhovor Miloše Havla, Jiřího Hrbase, Oldřicha Papeţe, Františka Salzera a Rudolfa Hrušínského o scénáři ve kterém se nacházela vadná místa. Byl dán k posudku Miroslavu Ruttemu. Všichni přítomní se 18. září sešli na Barrandově při druhé poradě, na které byly projednány všechny nedostatky scénáře i herecké obsazení. O stejných problémech tvůrci debatovali na třetí schůzi v kanceláři Lucernafilmu o další dva dny později. Do němčiny přeloţený scénář byl 18. října zaslán cenzurním orgánům.290 9. září podal Lucernafilm ţádost o zaregistrování Hrušínského námětu Pedro se ţení, ten ČMFÚ zaregistrovalo12. září.291 3. října na schůzi dramaturgický sbor scénář hodnotil jako „podklad ţivé a vtipné situační komedie groteskního podbarvení, jeţ by v dobrém hereckém 289

Proti sešitové brakové a periferní literatuře se během protektorátu zvedla vlna odporu u nakladatelů, spisovatelů i ministerstva školství. Zároveň tato později zakázaná literatura mohla být zneuţita nacistickými politickými cíly. Podrobněji k tématu Doleţal, Jiří (1996): Česká literatura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie. Praha: Národní filmový archiv, s. 140 – 141. 290 NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 10, sig. V, inv. č. 84, Záznamy z jednání dramaturgů, fol. 35, 120, 123, 126, 127, 129, 130, 134, 135, 149, 151; k. 1, sig. I/c, inv. č. 32, Zápisy ze schůzí Výkonného výboru, fol. 35, 37, 39. 291 Tamtéţ, k. 10, sig. V, inv. č. 78, Náměty, dohody, registrace, posudky, fol. 13, 14.

85

podání a vynalézavé reţii mohla znamenat ţádoucí zpestření českého filmového repertoáru, a doporučuje jeho realizaci.“292 Povolení k výrobě filmu bylo vydáno 12. září 1944.293 Lucernafilm uvedl, ţe „hlavním účelem tohoto filmu – satiry na […] dobrodruţné četby z divokého západu – je pobavit obecenstvo. Splňujeme tím všeobecné přání, aby byly natáčeny veselé filmy.“294 První stavěcí den připadl na 29. září 1944, první natáčecí den poté proběhl 6. října 1944.295 Celé práce probíhaly od 29. září do 26. listopadu na Barrandově v hale III a od 9. října do 4. prosince v radlických halách I a II po právě skončeném natáčení Roziny sebrance.296 O tom, ţe v ateliérech vznikly netypické dekorace jihoamerických reálií ve španělském slohu, se zájmem informoval také tisk.297 Spolu s Rudolfem Hrušínským, který zároveň vytvořil titulní roli Pancha, film spolureţíroval divadelní reţisér František Salzer. V příběhu snímku se často pouţívají kolty, Lucernafilm zaţádal 2. října úřad praţského policejního prezidenta o povolení pouţít mj. deset bubínkových revolverů a pět set slepých patron. Úřad povolení vydal 4. října. Revolvery, originální, poplašné i neschopné střelby dodaly firmy Jaroslav Vyskočil a Otakar Vaněček.298 Výrobní firma si zapůjčila koňská 292

Posudek byl napsán 16. října. Scénář v ČMFÚ posuzovali Artuš Černík, Miroslav Rutte, Karel Smrţ. Tamtéţ, f. Prag – Film / A–B, k. 32, sig. VI/a, inv. č. 431, Posudky filmových námětů a scénářů, fol. 35 – 40. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Pancho se ţení (sig. 426). Samostatný posudek napsal Miroslav Rutte 16. září. 293 FPS vzal na vědomí vydání povolení k výrobě 26. září. NFA, FFI, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 26. 9. 1944; 27. 9. 1944; 15. 11. 1944; f. ČMFÚ, k. 29, sig. II/e, inv. č. 368, Programy schůzí FPS, fol. 9, 12. 294 Tamtéţ, f. Prag – Film / A–B, k. 39, sig. VI/d, inv. č. 550, Pedro se ţení, fol. 1. 295 Podle některých zdrojů proběhlo první natáčení aţ 10. října. Anon. (1944): Z praţských atelierů. Věstník Českomoravského Filmového ústředí, IV, č. 17 (19. 10. 1944), s. 92 – 94; č. 20 (9. 11. 1944), s. 112; č. 25 (14. 12. 1944), s. 156 – 157. Štábla, Zdeněk (1990): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896 – 1945 IV. svazek. Praha: Československý filmový ústav, s. 419. 296 NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 449, Seznamy filmů, fol. 37; f. Filmové instituce – varia /sbírka jednotlivin/, k. 1, inv. č. 14/8, FOJA Radlice, Seznamy filmů, fol. 85. Práce na Barrandově se podařilo skončit o dva dny dříve, neţ předpokládal pracovní program. Tamtéţ, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 421, Pancho se ţení, fol. 5. 297 Anon. (1944): Obsazení nového českého filmu „Pancho se ţení“. Kinorevue, X, č. 52 (1. 11. 1944), obálka; Lr. (1944): „Pancho se ţení“ před ukončením. Pressa, XVI, č. 225 (16. 11. 1944), s. 2; Anon. (1944): Pohled do dílny českého filmu. Kinorevue, XI, č. 5 (6. 12. 1944), s. 39; Týţ (1945): Jak se Pancho ţenil. Kinorevue, XI, č. 25 (25. 4. 1945), s. 197. 298 NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 6, sig. IV/c, inv. č. 66, Tabulky a podklady nákladů na filmy, fol. 25 – 33; k. 9, sig. IV/d, inv. č. 71, Rozpočtové podklady, účty produkce, fol. 112.

86

sedla a zakoupila dvě originální australská sedla kovaná stříbrem. Všechny kostýmy byly vypůjčeny z divadla.299 Mezi ateliérovými pracemi stihl štáb natočit na přelomu listopadu a prosince během dvou dnů exteriérové záběry u Hlubočep u Prahy. Začátkem prosince bylo celé natáčení300 skončeno. Rozpočet snímku Pedro se ţení byl vyčíslen na 5 157 470 korun. Úsporná komise rozpočet přezkoumala a náklad uznala za přiměřený.301 Do května 1945 byl ovšem tento rozpočet překročen a definitivní náklady dosáhly částky 6 100 945, 34 korun.302 Dne 14. října 1944 Lucernafilm podal ţádost o bezúročnou zápůjčku ve výši 2 578 735 korun. FPS ţádost probíral na svých schůzích 2. a 15. listopadu. ČMFÚ navrhlo zápůjčku udělit aţ 27. listopadu. Ministerstvo nakonec udělilo 30. prosince částku 2 500 000 – 48, 47 % předpokládaných výrobních nákladů.303 Stejně jako u filmu Rozina sebranec měl být i snímek Pedro se ţení dokončen 15. ledna 1945. Jiţ v listopadu bylo jasné, ţe termín k dokončení je příliš krátký. Ovšem firma chtěla film co nejdříve dokončit (proto byla např. vypuštěna scéna s přepadením dostavníku). Vedoucí výroby Jaroslav 299

Tamtéţ, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 421, Pancho se ţení. K platbám podrobněji NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 2, sig. II, inv. č. 37, Korespondence zmocněnců a podklady, fol. 5, 6; k. 4, sig. IV/a, inv. č. 58, Licenční smlouvy s Tobisem, fol. 98 – 103; k. 8, sig. IV/d, inv. č. 70, Pokladní deníky produkce; k. 23, sig. VII/d, inv. č. 131, Knihované účetní doklady; k. 25, sig. VII/d, inv. č. 136, Konta filmů, fol. 35, 297; f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 421, Pancho se ţení, 1 – 17; f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 450, Korespondence a smlouvy, fol. 824. Negativ byl pojištěn od 6. října 1944 do 6. ledna 1945 postupně na částky 2 000 000, 3 000 000 a 4 500 000 korun, positiv od 6. ledna do 6. října 1945 na 900 000 a rekvizity od 6. října do 6. prosince 1944 na 200 000 korun. Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 2, sig. II, inv. č. 37, Korespondence zmocněnců a podklady, fol. 124. Dodejme, ţe pro roli Mariany byla původně vybrána herečka Blanka Vikusová. 301 Tamtéţ, k. 6, sig. IV/c, inv. č. 65, Rozpočty filmů, fol. 196, 197; f. ČMFÚ, k. 29, sig. II/e, inv. č. 368, Programy schůzí FPS, fol. 9, 12; k. 30, sig. II/e, inv. č. 421, Pancho se ţení, fol. 7; f. Prag – Film / A–B, k. 39, sig. VI/d, inv. č. 550, Pedro se ţení, fol. 2; f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 26. 9. 1944; 27. 9. 1944; 2. 11. 1944; 15. 11. 1944. Podle rozpočtu měl jednoho z lupičů v navrţeném obsazení hrát Zbyšek Olšovský. 302 Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 2, sig. II, inv. č. 37, Korespondence zmocněnců a podklady, fol. 27. 303 Tamtéţ, k. 2, sig. II, inv. č. 37, Korespondence zmocněnců a podklady, fol. 27; k. 4, sig. IV/a, inv. č. 54, Tabulky podpor a půjček na produkci, fol. 63; inv. č. 55, Korespondence ve věci finančních podpor a odměn, fol. 71; k. 22, sig. VII/c, inv. č. 129, Finanční záleţitosti – korespondence, fol. 126, 216, 217; f. Prag – Film / A–B, k. 39, sig. VI/d, inv. č. 550, Pedro se ţení, fol. 1; f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 26. 9. 1944; 2. 11. 1944; 15. 11. 1944; f. ČMFÚ, k. 29, sig. II/e, inv. č. 368, Programy schůzí FPS, fol. 9, 12. 300

87

Niklas nesouhlasil, aby film stříhal začínající střihač Jiří Sobotka spolu se začínajícím reţisérem. Oldřich Papeţ doporučoval, aby film stříhal Jan Kohout za Sobotkovy asistence. Miloš Havel nakonec rozhodl, ţe Sobotka má film sestříhat sám. Po průtazích samotné natáčení v ateliérech skončilo 20. listopadu 1944, bourání staveb pokračovalo aţ do 4. prosince. Termíny synchronu a postsynchronu kvůli zaneprázdněnosti ateliérů nebyly ani po skončení natáčení stanoveny. Na rozhraní listopadu a prosince produkce potřebovala dva slunné dny pro natočení exteriérů, které se nemohly kvůli technickým důvodům realizovat v ateliérech. 5. prosince byly tyto scény hotové a natáčení dokončené. Hrubý sestřih byl proveden 7. prosince. O pět dní později byl snímek předveden Miloši Havlovi. Někteří majitelé biografů odmítli film přijmout, dokud ho neuvidí. Kvůli nedostatku střiţen mohl Hrušínský uskutečnit čistý střih od 4. ledna 1945, dokončen byl autory 24. ledna. V lednu bylo rozhodnuto vydat film do distribuce místo na jaře aţ na podzim, protoţe exteriérové scény je potřeba doplnit a rozvést. Jejich natočení se předpokládalo právě na jaře. Hrušínský chtěl ještě natočit další opravy filmu v hostivařských ateliérech od 10. do 12. března. Ač se štáb snaţil všechny práce co nejvíce urychlit, do května jiţ natočení v ateliérech ani exteriérech neproběhlo. Bohumil Smola a Miroslav Rumler z ČMFÚ si začátkem dubna nechali film předvést.304 Nakonec pro synchronizaci Pragfilm vyhradil termín 16. a 17. dubna.305 Tím práce na filmu skončily. Během léta 1945 byl tento téměř hotový snímek Uměleckou radou zamítnut. Hlavní vadou filmu byl samotný námět a ţánr. Film Pedro se ţení, v dubnu 1945 přejmenovaný na Pancho se ţení, byl v Grafofilmu předváděn a ještě i stříhán od 23. července do 26. srpna 1945306 a v říjnu byly negativy 304

Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 1, sig. I/c, inv. č. 32, Zápisy ze schůzí Výkonného výboru, fol. 91, 97, 98, 105, 111, 116, 128, 152, 173, 227, 229, 251, 293, 319, 325, 359, 361, 372b, 452, 466, 483. Film byl ve střiţně a předvádění v Grafofilmu 8. – 12. ledna, 15., 28. a 29. března, 5. a 10. dubna. Tamtéţ, k. 23, sig. VII/d, inv. č. 131, Knihované účetní doklady, fol. 432 – 434, 436 – 440, 448 – 453. 305 Tamtéţ, fol. 483; f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 450, Korespondence a smlouvy, fol. 824. 306 Tamtéţ, f. Lucernafilm, k. 23, sig. VII/d, inv. č. 131, Knihované účetní doklady, fol. 297 a 431.

88

dohledávány na Barrandově.307 Během podzimní revize rozhodnutí Umělecké rady se dostal jiţ jednou zamítnutý snímek Pancho se ţení opět na program dne. Zplnomocněncům měl být s natočenými scénami z filmu Jenom krok předveden 28. listopadu o 16. hodině.308 V prosinci 1945 zplnomocněnec Karel Dvořák navrhoval, „aby se zuţitkoval film ,Pančo [sic!] se ţení‘ pro groteskní veselohru.“309 Ještě v lednu 1945 Jan Wenig čtenářům oznamoval, ţe tento film asi dokončen nebude a ţe byl po právu zamítnut.310 V únoru 1946 však Věstník Československého filmu oznamoval, ţe film Pancho se ţení byl dokončen na jaře 1945, je v sestřihu (takto byl aţ do června 1946) a bude uveden.311 V březnu o jeho dokončení informoval i tisk.312 Proč Státní dramaturgie rozhodla Pancha nakonec dokončit, se ve fondech nepodařilo nalézt. K odhodlání film uvést státní výrobu zřejmě vedl i fakt, ţe v těsně poválečném období byla nejen nouze o filmy, ale hlavně o veseloherní ţánr. Nemalou roli zřejmě hrála okolnost, ţe zatímco dokončení ostatních filmů si vyţádalo několik více neţ milionových částek, poválečné dopracování filmu Pancho se ţení nakonec stálo pouhých 490 734 korun. Při porovnání s původním scénářem je jasné, ţe kromě závěrečné scény se na filmu téměř nic nezměnilo. Zřejmě byly upraveny jiţ zmíněné exteriéry, doladěn střih a míchačky. Na pozadí úvodních titulků byl vepsán letopočet 1944, aby divákům bylo jasné, ţe se jedná o film z protektorátu. K cenzuře byl film dán 20. září 1946. Ještě týţ den Cenzurní sbor film povolil jako mládeţi přístupný.313 Premiéra se uskutečnila 27. září 1946 v kině Hvězda. Snímek by uveden jako poslední z námi sledovaných filmů. 307

Tamtéţ, k. 2, sig. II, inv. č. 37, Korespondence zmocněnců a podklady, fol. 190, 211, 212. 308 Tamtéţ, f. ČEFIS, k. R14/BII/1P/1K a R10/AI/6P/3K, Rozhodnutí, usnesení a příkazy ze schůze sboru zplnomocněnců, 26. 11. 1945 (nezpracováno). 309 Tamtéţ, 10. 12. 1945 (nezpracováno). 310 Wenig, Jan (1946): Ohlíţíme se po roce 1945. Kino, I, č. 4 (25. 1. 1946), s. 52 – 53. 311 Anon. (1946): Z naší výroby. Věstník Československého filmu, I, č. 7 (8. 3. 1946), s. 47 – 48; Týţ (1946): Práce v našich atelierech. Radostná práce, II, č. 3 (4. 3. 1946), s. 2. 312 [Popisek u fotografie] (1946). Kino, I, č. 7 (8. 3. 1946), s. 111. Ve skupině Karla Feixe. 313 Jen zástupce Ministerstva zahraničních věcí film odmítl – „Trapná zábava na účet španělsky mluvícího lidu.“ NA, f. MI, k. 92, inv. č. 137, Cenzurované filmy, Pancho se ţení (evidenční číslo 1200). NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Pancho se ţení (sig. 426). Kritici byli k filmu nemilosrdní, více: „Reflexe v dobovém tisku“.

89

5. 4. 13. revír Roku 1942 vyšel v nakladatelství Karla Voleského detektivní román Eduarda Fikera Zinková cesta, jenţ měl úspěch u kritiky i u čtenářů. V říjnu 1944 upozornil herec František Kreuzmann dramaturgii Lucernafilmu na tento román, která si ho objednala u knihkupce Suchého. Na detektivku napsal posudek Otakar Kirchner. Začátkem listopadu o námět projevil zájem reţisér Otakar Vávra, ale záhy ho odmítl. I stanovisko dramaturga Jiřího Hrbase bylo negativní. Látka prý nesla problémy těţko odstranitelné. Námět byl v Lucernafilmu zamítnut a odprodán Nationalfilmu.314 Uţ dříve v roce 1944 zfilmoval podle Fikerovy předlohy Paklíč Nationalfilm stejnojmenný film v reţii Miroslava Cikána. 26. října se dramaturgická rada Nationalfilmu rozhodla zpracovat z předlohy povídku. Reţisérem filmu měl být Ladislav Brom a scenáristou Karel Baroch. V listopadu probíhaly práce na povídce a na scénáři.315 23. listopadu dostali lektoři námět k četbě.316 Po námětu Karla Barocha na scénáři začal pracovat Karel Steklý.317 Na začátku prosince se reţisér Ladislav Brom a scenárista Karel Steklý projektu vzdali. Nabídnut byl reţisérovi J. A. Holmanovi, který souhlasil a zpracoval s Milošem V. Kratochvílem filmovou povídku a s Eduardem Fikerem a Karlem Steklým scénář.318 Nabídku319 na zpracování filmové povídky přijal Karel Baroch 12. října, Karel Steklý 10. listopadu, Eduard Fiker 13. listopadu, J. A. Holman spolu s Milošem V. Kratochvílem 12. ledna, zpracování scénáře akceptoval 314

NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 1, sig. I/c, inv. č. 32, Zápisy ze schůzí Výkonného výboru, fol. 32, 73, 102, 119, 144, 302. Na nelichotivé zkušenosti s Milošem Havlem vzpomínal krátce po válce Eduard Fiker v závěru nového kniţního vydání Zinkové cesty. Fiker, Eduard (1946): Zinková cesta (Třináctý revír). Praha: Karel Voleský, s. 205 – 206. K NFA, sig. 1167–A. 315 NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 33, sig. VI/a, inv. č. 441, Protokoly ze schůzí dramaturgické rady, 26. 10. 1944, fol. 11; 2. 11. 1944, fol. 13, 14; 9. 11. 1944, fol. 16, 18. 316 Tamtéţ, 23. 11. 1944, fol. 20, 22, 23, 24. 317 Tamtéţ, 30. 11. 1944, fol. 26. 318 Tamtéţ, 7. 12. 1944, fol. 28; 12. 12. 1944, fol. 30, 31; 9. 2. 1945, fol. 54. 319 Fiker zpracovával filmovou povídku jiţ od 2. srpna 1944 a autorská práva podstoupil 13. ledna 1945. Tamtéţ, f. Nationalfilm, k. 5, sig. IV/c, inv. č. 47, Korespondence s autory filmových námětů, majiteli opčních práv, reţiséry, scenáristy a členy štábů.

90

Steklý 10. listopadu a Eduard Fiker 13. ledna 1945. Literární příprava filmu probíhala aţ do února 1945. Zatímco filmová povídka Karla Steklého nesla název Zinková cesta, scénář Holmana a Fikera získal názvy Znamení kočky a 13. revír. Během natáčení se však projekt střídavě drţel i názvu předlohy. Dramaturgie ČMFÚ posoudila 6. prosince 1944 filmový námět Karla Steklého a doporučila ho s připomínkami k registraci. Současně nesouhlasila pouţívat nadále pro detektivku titul Zinková cesta. Scénář J. A. Holmana a Eduarda Fikera Znamení kočky posoudil dramaturgický sbor ČMFÚ 27. února 1945. Se scénářem sbor nebyl spokojen, našel v něm řadu nedostatků, ale nakonec ho musel schválit, v ateliérech se jiţ začaly stavět dekorace a na úpravy jiţ nebyl čas.320 Dne 28. listopadu 1944 podal Nationalfilm ţádost o registraci filmového námětu. ČMFÚ námět zaregistrovalo 18. ledna 1945.321 Dle tohoto výměru měli hlavní role hrát Jaroslav Průcha (inspektor Čadek), Vlasta Matulová (Fróny), Karel Höger (Chrudimský), Růţena Nasková (matka Klouzanda) a Marie Vášová (Wang – liová).322 Ještě v březnu 1945 se podle rozpočtů počítalo s herci Zdeňkem Štěpánkem (inspektor Čadek), Jiřím Dohnalem (Chrudimský), Leopoldou Dostalovou (matka Klouzanda), Mílou Pačovou (Wang – liová), Eduardem Kohoutem (číšník Jindra), Jaroslavem Marvanem (detektiv Draboch), Pavlem Páskem (Kočka), Blankou Waleskou (prostitutka) a Karlem Šmídem (vrátný). Do nakonec vyškrtnutých rolí sinologa profesora Šimka a jeho hospodyně tvůrci zamýšleli herce Františka Kováříka a Darju Hajskou.323 Dne 26. února 1945 ČMFÚ vydalo povolení k výrobě. FPS schválil scénář a doporučil vydat 320

NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, 13. revír (sig. 428). NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 33, sig. VI/a, inv. č. 431, Posudky filmových námětů a scénářů, fol. 36 – 43 a 55- 62. Posudek byl napsán 8. prosince 1944, druhý 8. března 1945. Dle prvního měl film reţírovat Ladislav Brom, kameramany měli být Václav Hanuš a Jaroslav Tuzar, hudbu sloţit Jaroslav Křička a Miloš Smatek. 321 Účinky registrace platily jiţ od 29. listopadu 1944. FPS ţádost projednával na své schůzi 8. prosince. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, 13. revír (sig. 428). NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 47, sig. VIII, inv. č. 702, Registrační výměry ČMFÚ, fol. 2; f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 8. 12. 1944. 322 Architektem měl být Jan Zázvorka a dále pracovat jiţ zmíněný Ladislav Brom, Václav Hanuš, Jaroslav Tuzar, Jaroslav Křička a Miloš Smatek. 323 NFA, FFI, f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 429, Zinková cesta, fol. 2 – 4. BSA, SCE, 13. revír.

91

povolení k výrobě 20. února.324 Ač byla produkce325 filmu Zinková cesta úředně posvěcena, hlavní problémy se vyjevily aţ během realizace. První stavěcí den započal 17. února 1945 a natáčení zahájil reţisér J. A. Holman 15. března.326 Na snímku štáb pracoval v hale III na Barrandově od 17. února do 4. května.327 Uţ po dvou natáčecích dnech projekt opustil reţisér J. A. Holman a nahradil ho kolega Martin Frič, který byl se scénářem uţ obeznámen (viz dále).328 Podle tradované oficiální verze měl být reţisér Holman po odhalení ilegální skupiny, ve které se exponoval, pronásledován Gestapem. Proto utekl na Slovensko, dostal se přes frontu a měl v Košicích československé vládě předat jeden z později odmítnutých návrhů na nové uspořádání filmového oboru v osvobozené republice. Současně měl natočit cestu prezidenta Edvarda Beneše z Košic do Prahy, která se stala první částí dokumentu Vlast vítá (1945).329 Jiné vysvětlení, proč Holman film opustil přinesl ve svých vzpomínkách herec Jaroslav Marvan:

Na sklonku války jej začal připravovat reţisér Holman […]. Byla tam scéna komisaře, jenţ si pohrává v kanceláři na stole s tuţkami a […] říká […] text. […] Holman tuhle scénu opakoval snad dvacetkrát, pořád se mu nelíbilo, jak to Nedbal 324

NFA, FFI, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 28, Schůze od 11. 1. do 20. 2. 1945, 20. 2. 1945; 10. 4. 1945. 325 Mj. se počítalo aţ s pěti sty komparzisty. Tamtéţ, f. Nationalfilm, k. 8, sig. V/aa, inv. č. 266, Zinková cesta; f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 450, Korespondence a smlouvy, fol. 812, 814, 816; k. 42, sig. VI/g, inv. č. 623, Oznámení Tobis, fol. 87 – 90; f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 439, Korespondence ČMFÚ s Pragfilmem, fol. 1; k. 34, sig. II/h, inv. č. 647, Korespondence produkčních společností ve věci nasazení komparzu, fol. 6. 326 Anon. (1945): Z praţských atelierů. Věstník Českomoravského Filmového ústředí, V, č. 4 (25. 1. 1945), s. 18 – 19; č. 9 (1. 3. 1945), s. 45; č. 12 (22. 3. 1945), s. 65. Srov. Štábla, Zdeněk (1990): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896 – 1945 IV. svazek. Praha: Československý filmový ústav, s. 433. Anon. (1945): Detektivní film J. A. Holmana. Kinorevue, XI, č. 19 (14. 3. 1945), s. 147. 327 NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 449, Seznamy filmů, fol. 38. 328 Anon. (1945): Natáčí se „13. revír“. Kinorevue, XI, č. 24 (18. 4. 1945), s. 188 – 189. 329 Například: Štábla, Zdeněk (1990): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896 – 1945 IV. svazek. Praha: Československý filmový ústav, s. 433 – 435. Bartošek, Luboš (1985): Náš film – Kapitoly z dějin 1896 – 1945. Praha: Mladá fronta, s. 271 – 272. Wenig, Jan (1946): Ohlíţíme se po roce 1945. Kino, I, č. 4 (25. 1. 1946), s. 52 – 53. Anon. (1946): Udalosti okolo filmu „XIII. revír“. Deň, 10. 2. 1946. Brdečka, Jiří (1946): Třináctý revír. Svobodné noviny, II, č. 59 (10. 3. 1946), s. 4. K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, 13. revír (sig. IIf–0542). NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, 13. revír (sig. 428).

92

dělá. […] Nakonec se ten záběr neudělal, přestoţe se na něm pracovalo od nějakých tří hodin do sedmi. Mezi herci nastalo potom vzbouření a podali jsme stíţnost, ţe takhle se nedá pracovat. Důsledek byl, ţe se Holman vzdal. Všechno se událo naštěstí hned na začátku a v realizaci pokračoval Martin Frič. Druhý den přišel tedy Frič do ateliéru, […]. Sjeli jsme záběr na ostro. Pak ještě jednou […] a Frič prohlásil, ţe se s tím nebude dál zdrţovat.330

S příchodem nového reţiséra se částečně změnilo i obsazení. Zdeňka Štěpánka331 vystřídal Jaroslav Marvan, kterého v roli detektiva Drabocha nahradil Vladimír Řepa. Blanka Waleská místo postavy prostitutky obsadila roli Wang – liové.332 Tvůrci počítali pro roli čínského obchodníka s pravým Číňanem. Produkci se však nepodařilo vhodného najít, sehrál ho proto Čech Jaroslav Šára,333 původně obsazený do role kasaře Karty, kterou získal L. H. Struna. Během natáčení, které bylo navíc prodluţováno a znemoţňováno kvůli přibliţující se frontě, nálety a výpadky elektrického proudu, se snímku měnil název. V tisku film začátkem března nesl jméno Znamení kočky, od března do začátku dubna Zinková cesta a v dubnu 13. revír.334 Po květnu se film krátce nazýval opět Zinková cesta, neţ byl přejmenován na 13. revír. Největším problémem filmu 13. revír se nakonec stala herečka Lída Baarová obsazená do hlavní role prostitutky Františky Brabcové zvané Fróny. Zatímco se herečka ve svých dvou memoárových knihách o tomto filmu nezmiňuje, zdůrazňuje, ţe od roku 1941 ji i přes intervence Miloše Havla Němci znemoţňovali účinkování v české kinematografii (nesměla 330

Tvrzník, Jiří (1975): Jaroslav Marvan vypravuje. Praha: Vyd. Novinář, s. 152 – 153. N (1945): Natáčí se nový český film. Pressa, XVI, č. 56 (21. 3. 1945), s. 1. 332 Při porovnání navrhovaného obsazení v rozpočtech filmu s tím konečným zjistíme, ţe změny hlavních rolí byly nakonec značné. Jestli k nim došlo ještě před začátkem natáčení nebo aţ po příchodu Martina Friče z dochovaných zdrojů není jasné. 333 fz (1945): Všelijaké postřehy z Barrandova. Filmové zprávy, I, č. 70 (23. 8. 1945), s. 2. 334 – uSu – (1945): Detektivní film J. A. Holmana. Kinorevue, XI, č. 18 (7. 3. 1945), s. 144. Anon. (1945): Dva nové české filmy. Kinorevue, XI, č. 23 (11. 4. 1945), s. 178. Týţ (1945): Natáčí se „13. revír“. Kinorevue, XI, č. 24 (18. 4. 1945), s. 188 – 189. 331

93

hrát ve filmech Noční motýl a Šťastnou cestu) a útočiště nalezla v italském filmu. Zaujatý poválečný tisk a některé memoáry335 naopak tvrdily, ţe účinkování ve filmu si vynutila sama Baarová díky svým přátelským stykům s nacisty. Dokonce bylo tvrzeno, ţe Němci by film bez účasti Lídy Baarové nepovolili nebo ţe celý projekt vznikl na přání samotné herečky. Herečka Lída Baarová měla podepsánu jednoroční sluţební smlouvu (na dobu od 1. dubna 1944 do 31. března 1945) s Pragfilmem336 a byla pro tento film Nationalfilmu „půjčena“. Na práci s Baarovou po letech vzpomínal její kolega Jaroslav Marvan takto:

Filmaři potřebovali někoho, kdo by před nacistickými kulturträgry obstál a svou osobou zaštítil ten či onen film. Martin Frič po několika poradách vybral […] Lídu Baarovou. Měla filmovat jen jaksi naoko […]. Natáčeli [jsme] […] nejprve všechny záběry a scény, v nichţ […] nehrála. […] Baarovou jsme museli pozvat, protoţe jsme ji potřebovali. V ateliéru všechno připravili, […] ale ještě dříve neţ jsme […] mohli začít práci, ozvaly se sirény. […] Vyběhli jsme ven […], abychom se schovali. […] Najednou [se] Lída ozvala: „Kluci, vy snad ani nevíte, jak jsem šťastná, ţe jsem zase mezi vámi. Teď to pěkně dotočíme a budeme se těšit na 335

Wenig, Jan (1946): Ohlíţíme se po roce 1945. Kino, I, č. 4 (25. 1. 1946), s. 52 – 53; Anon. (1946): Udalosti okolo filmu „XIII. revír“. Deň, 10. 2. 1946; Wenig, Jan: (1946): XIII. revír. Fričova filmová detektivka. Kino, I, č. 7 (8. 3. 1946), s. 101; Kašpar, František (1946): Třináctý revír. Národní osvobození, XVII, č. 57 (8. 3. 1946), s. 3; Kautský, Oldřich: (1946): Další odkaz Protektorátu. Filmová práce, II, č. 10 (9. 3. 1946), s. 6; vbr. [Vladimír Bor] (1946): Píšeme o nových filmech. Mladá fronta, II, č. 59 (10. 3. 1946), s. 3; Brdečka, Jiří (1946): Třináctý revír. Svobodné noviny, II, č. 59 (10. 3. 1946), s. 4; zl (1946): Nová česká filmová detektivka. Čin. Brno, II, 12. 3. 1946; at (1946): Nová česká detektivka. Rovnost. Brno, LXI, 14. 3. 1946. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, 13. revír (sig. 428). K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, 13. revír (sig. IIf–0542). V jednom článku byla dokonce Baarová zaměněna za Adinu Mandlovou. František Filipovský, který ve filmu nehrál, dokonce tvrdil, ţe Frič natáčel scény s Baarovou kamerou bez filmového materiálu a ještě před koncem války začal uţ tajně natáčet s Danou Medřickou. Tyto domněnky jsou ovšem málo pravděpodobné. Filipovský, František – Tvrzník, Jiří (1981): Šest dýmek Františka Filipovského. Praha: Novinář, s. 225 – 226. 336 NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 450, Korespondence a smlouvy, fol. 798, 799; f. ČEFIS, k. R5/BI/2P/5K, Různé (nezpracováno).

94

premiéru.“ […] Co to tenkrát Stallicha napadlo, kdyţ […] vyjel: „No, ty uţ to moc nevytrhneš! Vţdyť my uţ to máme skoro hotové.“ […] Lída pochopila, ţe si uţ Frony nikdy nezahraje, ţe to bylo všechno jen naaranţované a ţe jenom díky její přízni, které se těšila u nacistů, jsme mohli [film] […] roztočit. […] Po odhoukání náletu odešla do šatny. […] Natáčení […] pokračovalo v ovzduší strachu. […] Nestalo se nic, a tak jsme si řekli, ţe budeme druhý den pokračovat. K tomu uţ ale nedošlo. Lída Baarová oznámila, ţe se necítí zcela zdráva. Byli jsme nuceni filmování přerušit a čekat. Dny i týdny ubíhaly, ale nic se nestalo.337

Tvůrci správně předpokládali, ţe film s Lídou Baarovou nemá po osvobození šanci přijít do kin. Květnová revoluce přerušila ateliérové práce, které ještě nebyly zdaleka hotové. Nationalfilm vyčíslil rozpočet na částku 7 097 655 korun. Tyto zvýšené náklady byly přezkoumány a schváleny i Úspornou komisí 20. března za podmínky, ţe během výroby budou předkládány všechny výdajové doklady k přezkoumání a schválení.338 Do května Nationalfilm utratil z této částky 3 526 519, 60 korun. 12. března 1945 Nationalfilm zaţádal o bezúročnou zápůjčku ve výši 3 500 000 korun. FPS ţádost projednával a schválil 10. dubna. Ač byla zápůjčka schválena, Ministerstvo školství a lidové osvěty nestihlo tuto sumu do května 1945 vyplatit.339 V ateliérech rozpracovaný detektivní příběh z praţské periferie byl přijatelný i pro poválečné období, takţe ho Umělecká rada na ţádost Státní 337

Marvan, Jaroslav (1975): Nejen o sobě. Praha: Melantrich, s. 127 – 128. Martin Frič si Lídu Baarovou nevybral, dominovala v obsazení ještě před jeho příchodem k projektu. 338 Úsporná komise zaslala 6. března scénář k posouzení Martinu Fričovi. Své stanovisko pro komisi měl reţisér sdělit do 12. března. NFA, FFI, f. ČMFÚ, k. 29, sig. II/e, inv. č. 370, Korespondence Úsporné komise, fol. 4; k. 30, sig. II/e, inv. č. 429, Zinková cesta, fol. 13, 14; f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 28, Schůze od 11. 1. do 20. 2. 1945, 10. 4. 1945. 339 Tamtéţ, f. Nationalfilm, k. 10, sig. VI/c, inv. č. 298, Korespondence s MI, fol. 11; inv. č. 306, Korespondence se Zplnomocněncem pro správu filmových výroben, fol. 32, 33; f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 28, Schůze od 11. 1. do 20. 2. 1945, 10. 4. 1945.

95

výroby filmů začátkem léta 1945 jako druhý snímek po Lavině povolila pro dokončení. Státní filmová dramaturgie podrobila scénář i herecké obsazení revizi.340 Nationalfilm v likvidaci kromě placení účtů za předkvětnové natáčení341 byl nucen, jak jsme se zmínili jiţ u filmu Řeka čaruje, platit do ustanovení zestátněné kinematografie účty a sluţné štábu za výrobu snímku během léta 1945, ač se jiţ na realizaci nepodílel.342 Není bez zajímavosti, ţe zplnomocněnec Jan Sinnreich 20. července 1945 zatíţil účet Nationalfilmu o vyplacení gáţe herečce Lídě Baarové za měsíce březen, duben a květen ve výši 150 000 korun. 24. července Nationalfilm postoupil zplnomocněnci pro správu filmových výroben Vladimíru Kabelíkovi tuto pohledávku. Ten 30. července sdělil své stanovisko: mezi Pragfilmem a Nationalfilmem nedošlo k ujednání o účasti Baarové ve filmu Zinková cesta, honorář měl po dobu natáčení stále platit Pragfilm. Ke všemu „vykonala sotva čtvrtinu práce […], takţe ani fa. Nationalfilm sama není povinna jí nadále cokoliv vyplácet.“343 Ještě před obnovením natáčení ţádal Vladimír Kabelík 31. července Nationalfilm, aby pro dokončení filmu 13. revír dal k dispozici štáb a ostatní tvůrčí pracovníky, natočený filmový materiál, scénáře, rozpočty, smlouvy a veškerou korespondenci.344 První stavěcí den po květnu 1945 proběhl 23. 340

fz (1945): Kola filmové výroby se roztáčejí. Filmové zprávy, I, č. 61 (10. 8. 1945), s. 1. NFA, FFI, f. Nationalfilm, k 10, sig. VI/c, inv. č. 297, Korespondence s ČSF, fol. 21, 22; inv. č. 298, Korespondence s MI, fol. 4; inv. č. 301, Korespondence se správou filmových ateliérů Barrandov, fol. 1, 3, 5, 6, 8, 9, 10, 12, 14, 16; inv. č. 303, Korespondence se Státní půjčovnou filmů, fol. 1; inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 24, 26, 29, 34, 39, 41, 42, 45, 48, 53, 109, 110; inv. č. 310, Ostatní korespondence, fol. 12. 342 Tamtéţ, inv. č. 301, Korespondence se správou filmových ateliérů Barrandov, fol. 2, 3, 15, 18 – 23; inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 71; inv. č. 306, Korespondence se zplnomocněncem pro správu filmových výroben, fol. 27 – 31. Výrobna také odmítala platit gáţi reţiséru Martinu Fričovi, s níţ měl smlouvu od 1. února 1945 do 31. ledna 1946. Film po osvobození vznikal ve výrobní skupině Zdeňka Reimanna. 343 Tamtéţ, inv. č. 301, Korespondence se správou filmových ateliérů Barrandov, fol. 4; inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 4; inv. č. 306, Korespondence se zplnomocněncem pro správu filmových výroben, fol. 7 – 9; f. ČEFIS, k. R5/BI/2P/5K (nezpracován). Tehdy byla Baarová za styky s ministrem propagandy Josefem Goebbelsem vězněna, vyšetřována a později doţivotně vyloučena z řad českých filmových pracovníků. Anon. (1946): Výsledek očisty ve filmovém oboru. Kino, I, č. 5 (8. 2. 1946), s. 79. 344 Nationalfilm 4. srpna oznámil, ţe nemá námitek, aby štáb nastoupil k dokončení. Poté bylo vše, účetnictví i fotografie, předáno. NFA, FFI, f. Nationalfilm, k 10, sig. VI/c, inv. č. 298, Korespondence s MI, fol. 12, 13, 14, 15, 16, 41; inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 4, 6, 12, 13, 14, 50, 51; inv. č. 305, Korespondence se zplnomocněncem pro správu filmových půjčoven, fol. 41; inv. č. 306, Korespondence se zplnomocněncem pro správu film. výroben, fol. 11, 14, 16, 17, 19; inv. č. 310, Ostatní korespondence, fol. 13. 341

96

července a první filmovací 10. srpna. Plánováno bylo 15 filmovacích a 50 stavěcích dní.345 V halách III a IV na Barrandově se snímek realizoval od 23. července do 21. září.346 Během této doby byla nasnímána i exteriérová místa v praţské Podbabě a Dejvicích. Vzhledem k tomu, ţe Lída Baarová natočila jen několik málo scén (které byly po revoluci zničeny), byla snadno vyměněna za herečku Danu Medřickou, s níţ měl Frič zkušenosti z filmu Počestné paní pardubické a z jiţ probraných Černých myslivců. Vedoucího výroby Jana Sinnreicha, jenţ se stal zplnomocněncem pro správu filmových ateliérů a laboratoří, nahradil při dokončení Václav Draţil. Několikaměsíční pauza zapříčinila i přetáčení scén, v nichţ Lída Baarová nehrála. Např. herec Vilém Pfeiffer zhubl během revoluce o 8 kg, „protoţe nebylo moţné, aby […] byl v jednom záběru plný a v druhém vyhublý, musel natočit pečlivý reţisér [dějově] předcházející záběr [natáčený ještě za okupace] znovu.“347 Na podzim 1945 byl snímek v sestřihu a proběhl téţ jeho hudební synchron, v únoru 1946 se dokončovaly laboratorní práce, aby mohl být připraven pro březnovou premiéru.348 Poválečný rozpočet pro dokončení byl stanoven na částku 4 551 555 korun. Náklady však dosáhly jen 2 994 283, 70 korun.349 Celkem si 13. revír na svoji výrobu vyţádal 6 520 803, 30 korun. 11. února 1946 byl 13. revír Státní výrobou filmů podán k cenzuře. Ještě týţ den Cenzurní sbor snímek jednomyslně povolil jako mládeţi nepřístupný.350 Premiéru měl titul 8. března 1946. 345

fz (1945): Kola filmové výroby se roztáčejí. Filmové zprávy, I, č. 61 (10. 8. 1945), s. 1. NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 449, Seznamy filmů, fol. 38. 347 fz (1945): Všelijaké postřehy z Barrandova. Filmové zprávy, I, č. 70 (23. 8. 1945), s. 2. Zveřejněn byl dopis šťastného Martina Friče, ţe můţe opět natáčet, tentokrát v zestátněném filmu. fz (1945): Dopis reţiséra „XIII. revíru“. Filmové zprávy, I, č. 63 (13. 8. 1945), s. 3. 348 fz (1945): Nové české filmy. Filmové zpravodajství, I, č. 129 (15. 11. 1945), s. 1; Anon. (1945): XIII. revír. Kino, I, č. 1 (7. 12. 1945), s. 12; Týţ (1946): Z našich atelierů. Věstník Československého filmu, I, č. 5 (22. 2. 1946), s. 34; Týţ (1946): Práce v našich atelierech. Radostná práce, II, č. 3 (4. 3. 1946), s. 2. Ještě v říjnu 1945 zplnomocněnci plánovali premiéru uţ na 16. listopadu 1945. NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R10/AI/6P/3K, Usnesení, rozhodnutí a úkoly ze schůze zplnomocněnců, 3. 10. 1945 (nezpracováno). 349 Konečné poválečné vyúčtování viz BSA, SCE, 13. revír. 350 NA, f. MI, k. 84, inv. č. 137, Cenzurované filmy, 13. revír (evidenční číslo 764). NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, 13. revír (sig. 428). Distribuční 16mm kopie byla podána k cenzuře a současně povolena 20. září 1946. NA, f. MI, k. 92, inv. č. 137, Cenzurované filmy, 13. revír (evidenční číslo 1201). 346

97

5. 5. Lavina Původní filmový námět, společenské drama s detektivními prvky Lavina napsali Miroslav Cikán a Jaroslav Mottl. Na podzimu 1944 vznikal scénář autorů Cikána, Mottla a Josefa Trojana. Dne 7. prosince 1944 dostali členové dramaturgické rady Nationalfilmu ke čtení tento námět, 24. ledna 1945 bylo rozhodnuto, ţe si lektoři přečtou i scénář.351 29. ledna lektoři sdělili reţisérovi Miroslavu Cikánovi své připomínky, současně se rozvinula podrobná debata.352 Jaroslav Motl a Josef Trojan přijali nabídku na napsání scénáře 23. listopadu 1944, s podmínkou, ţe jej dodají 15. prosince.353 Dramaturgický sbor ČMFÚ filmový námět projednal 5. prosince 1944 a doporučil ho k registraci s několika připomínkami a konstatováním, ţe „rozhodně to nesmí být obyčejná napínavá detektivka, nýbrţ promyšlené psychologické drama.“ 2. února 1944 sbor probral i filmový scénář „této zajímavé, dramatické a filmově opravdu nosné látky“ a doporučil, aby byl realizován.354 Ţádost o registraci námětu Nationalfilm podal 28. listopadu 1944, registrován byl aţ 10. ledna 1945.355 Dne 26. února 1945 ČMFÚ vydalo povolení k výrobě. FPS schválil scénář a doporučil toto povolení vydat 20. února.356 Většinu povolení získala Lavina ve stejný den, jako souběţně vznikající snímek Nationalfilmu 13. revír. Dne 5. března 1945 byl v ateliérech zahájen první stavěcí den, který byl původně ohlášen na 28. února. Reţisér Miroslav Cikán zahájil realizaci 351

NFA, FFI, f. Prag – film / A–B, k. 33, sig. VI/a, inv. č. 441, Protokoly ze schůzí dramaturgické rady, 7. 12. 1944, fol. 28; 24. 1. 1945, fol. 44; 25. 1. 1945, fol. 46. 352 Tamtéţ, 29. 1. 1945, fol. 47. 353 Tamtéţ, f. Nationalfilm, k. 5, sig. IV/c, inv. č. 47, Korespondence s autory filmových námětů, majiteli opčních práv, reţiséry, scenáristy a členy štábů. 354 Posudek na námět byl napsán 7. prosince, na scénář 7. února. Počítalo se také, ţe hudbu s Milošem Smatkem zkomponuje Julius Kalaš. Tamtéţ, f. Prag – film, / A–B, k. 32, sig. VI/a, inv. č. 431, Posudky filmových námětů a scénářů, fol. 18 – 28. 355 Účinky registrace platily jiţ od 29. listopadu 1944. FPS ţádost projednával na své schůzi 8. prosince. Tamtéţ, f. Prag – Film / A–B, k. 47, sig. VIII, inv. č. 702, Registrační výměry ČMFÚ, fol. 1; f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 27, Schůze roku 1944, 8. 12. 1944. 356 Tamtéţ, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 28, Schůze od 11. 1. do 20. 2. 1945, 20. 2. 1945; 10. 4. 1945.

98

snímku aţ 27. března 1945.357 Jednalo se o poslední film, který byl na území protektorátu roztočen. Snímek dlel od 5. března do 4. května 1945 v halách I a II malých nevyhovujících radlických ateliérů.358 Tvůrcům, kteří – rušeni přibliţující se frontou – mohli natáčet jen několik málo dní,359 bylo jasné, ţe snímek jiţ do konce války nestihnou dokončit. Realizováno mohlo být jen několik málo ateliérových scén, mj. úvodní dramatická expozice v penzionu Astra, bytu Malíkových a kanceláře doktora Herana.360 Předběţný rozpočet 5 987 080 korun byl sníţen na 5 974 700 a 31. ledna 1945 po přezkoumání Úspornou komisí schválen na částku 5 844 700 korun.361 Natáčení si do května 1945 vyţádalo nákladu 3 256 571, 40 korun. Ţádost na bezúročnou zápůjčku výrobna podala 12. března 1945, FPS aţ 10. dubna ţádost projednával a schválil. Ministerstvo školství a lidové osvěty do osvobození sumu 2 900 000 korun firmě jiţ nepoukázalo.362 Po osvobození kromě placení starých účtů Nationalfilmem363 snímek revoluční Umělecká rada jako první povolila k dokončení. Jistou roli zřejmě 357

Z praţských atelierů (1945). Věstník Českomoravského Filmového ústředí, V, č. 4 (25. 1. 1945), s. 18 – 19; č. 9 (1. 3. 1945), s. 44 – 45; č. 10 (8. 3. 1945), s. 54; č. 14 (5. 4. 1945), s. 72. Tisk stihl filmu věnovat jiţ jen několik málo zpráv. Anon. (1945): Kariéra a manţelství. Kinorevue, XI, č. 22 (4. 4. 1945), s. 176; týţ (1945): Natáčí se „Lavina“ (1945). Kinorevue, XI, č. 24 (18. 4. 1945), s. 191. 358 NFA, FFI, f. Filmové instituce – varia /sbírka jednotlivin/, k. 1, inv. č. 14/8, FOJA Radlice, Seznamy filmů, fol. 87. 359 Tamtéţ, f. Nationalfilm, k. 8, sig. V/aa, inv. č. 262, Lavina; f. Prag – film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 450, Korespondence a smlouvy, fol. 812, 813, 817; k. 42, sig. VI/g, inv. č. 623, Oznámení Tobis, fol. 87 – 90; f. ČMFÚ, k. 30, sig. II/e, inv. č. 439, Korespondence ČMFÚ s Pragfilmem, fol. 2; k. 34, sig. II/h, inv. č. 647, Korespondence produkčních společností ve věci nasazení komparsu, fol. 6. Produkce vyţadovala na 500 komparzistů. 360 Anon. (1945): Natáčí se „Lavina“. Kinorevue, XI, č. 24 (18. 4. 1945), s. 191. 361 NFA, FFI, f. ČMFÚ; k. 30, sig. II/e, inv. č. 427, Lavina, fol. 13, 14; f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 28, Schůze od 11. 1. do 20. 2. 1945, 10. 4. 1945. Rozpočet nejprve počítal s částečně jiným obsazením. Místo Jiřiny Štěpničkové byla obsazena Dana Medřická (Bendová), Ladislava Boháče Jaroslav Marvan (Urban), Františka Kreuzmanna František Filipovský (vrátný), Ladislava Hemmera Rurik Ronský (detektiv), Emanuela Hříbala Václav Švec (soudní sluha), Miroslava Svobody Antonín Zacpal (Pechar) a místo Františka Filipovského Eman Fiala (opilec). Zamýšlen byl i Jaroslav Vojta (horal), Miloš Šubrt (zřízenec u soudu), Vladimír Hlavatý (advokát), Vladimír Leraus (pán u Malíka nebo pán na schodech). Řada herců, jeţ si ve filmu zahrála, měli původně hrát jiné role (např. Antonín Zacpal advokáta). 362 Tamtéţ, f. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 28, Schůze od 11. 1. do 20. 2. 1945, 10. 4. 1945; f. Nationalfilm, k. 10, sig. VI/c, inv. č. 298, Korespondence s MI, fol. 11; dále inv. č. 306, Korespondence se Zplnomocněncem pro správu filmových výroben, fol. 32, 33. 363 Tamtéţ, inv. č. 298, Korespondence s MI, fol. 4; inv. č. 301, Korespondence se správou filmových ateliérů Barrandov, fol. 1, 3; inv. č. 303, Korespondence se Státní půjčovnou filmů, fol. 1; inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 24, 26, 31, 33, 37, 40, 43, 44, 46, 47, 69, 71, 109, 110; inv. č. 310, Ostatní korespondence, fol. 12.

99

sehrál i fakt, ţe toto psychologické drama bylo v danou chvíli rozpracováno v ateliérech. Snímek začal být dokončovaný v přechodné době, v níţ soukromé výrobny nevyvíjely činnost, ale k zestátnění ještě nedošlo. Všechny výdaje a sluţné štábům za další natáčení v létě 1945 tedy šly na vrub Nationalfilmu.364 Podle zplnomocněnce Vladimíra Kabelíka přicházely v květnu 1945 v úvahu k dokončení tituly Lavina, Řeka čaruje, 13. revír. 25. května se Lavina promítala pro předběţnou cenzuru a další práce na snímku byly povoleny.365 Nationalfilm ještě dodal všechny výrobní prostředky a doklady, materiál, smlouvy, scénáře, účetnictví i všechny fotografie.366 Obnovené natáčení bylo z malých radlických ateliérů přeneseno do hal I a II na Barrandově, kde po nezbytné obnově po květnových bojích proběhl 15. června 1945 první stavěcí den. Zahájení prvního filmovacího dne 10. července 1945 v 11:23 hodin se stalo historicky prvním natáčením na území osvobozené republiky.367 V barrandovských ateliérech byl snímek od 15. června aţ do 8. října 1945.368 V ateliérech vznikly mj. i trikové scény srubu během pádu laviny. Během léta 1945 štáb reţiséra Miroslava Cikána a výrobní skupiny Zdeňka Reimanna doplnil rovněţ exteriéry v praţských reáliích u Krulišovy vily, na Smíchově, Vinohradech, kostela Nejsvětějšího Srdce Páně, náměstí Jiřího z Poděbrad a taktéţ na Barrandovských terasách. Po skončení natáčení začátkem října byla další realizace na čas přerušena kvůli zimním exteriérům, které se měly nasnímat v únoru 1946 ve Vysokých Tatrách. Nakonec tyto scény v horách a pádu laviny vznikly během března 364

Tamtéţ, inv. č. 301, Korespondence se správou filmových ateliérů Barrandov, fol. 2, 3, 15, 18 – 23; inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 69, 71; inv. č. 306, Korespondence se zplnomocněncem pro správu filmových výroben, fol. 31. 365 Tamtéţ, f. ČEFIS, k. R10/AI/6P/4K, Zápis o schůzi odboru „Výroba celovečerních filmů“, 24. 5. 1945 (nezpracováno). 366 Tamtéţ, f. Nationalfilm, k 10, sig. VI/c, inv. č. 298, Korespondence s MI, fol. 12, 13, 14, 15, 16, 17, 41; inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 4, 6, 12, 13, 14, 50, 51; inv. č. 305, Korespondence se zplnomocněncem pro správu filmových půjčoven, fol. 41; inv. č. 306, Korespondence se zplnomocněncem pro správu filmových výroben, fol. 11, 14, 16, 17, 19; inv. č. 310, Ostatní korespondence, fol. 13. 367 Toto slavností zahájení bylo doprovázeno obligátními projevy. fz (1945): Filmování na Barrandově zahájeno. Filmové zprávy, I, č. 39 (11. 7. 1945), s. 2. Srov. Bartošek, Luboš (1988): 90 let čs. kinematografie (19. – 20.). Zpravodaj československého filmu, XIV, č. 21, s. 16 – 26. NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R10/AI/6P/4K (nezpracováno). 368 Tamtéţ, f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 449, Seznamy filmů, fol. 38.

100

1946 v Krkonoších na Černé Hoře. Pro toto natáčení byl připraven speciální natáčecí plán, herce Marii Glázrovou, Otomara Korbeláře i Jaroslava Průchu nahradili při lyţařských scénách dubléři.369 Ke konci března byl filmový materiál uţ v jemném sestřihu a proběhla příprava na synchron, který tvůrci uskutečnili v polovině dubna. V květnu byla jasné, ţe premiéra se uskuteční v červenci. Všechny práce na snímku skončily v červnu, kdy bylo rovněţ stanoveno definitivní datum pro premiéru.370 Plánový pokvětnový rozpočet 5 963 365, 50 korun byl vyčerpán do částky 5 638 605 korun, coţ byla nejvyšší částka, kterou musela naše státní výroba za rozpracovaný film vyplatit. Celkově film stál 8 895 176, 40 korun. Lavina byla ze všech protektorátních projektů uvedena do výroby jako poslední a po osvobození byla jako první vzata do realizace státní výrobou, do kin se však dostala mezi posledními. Státní výroba filmů podala Lavinu k cenzuře 2. července 1946. Ve stejný den Cenzurní sbor snímek ihned jednomyslně schválil jako mládeţi nepřístupný.371 O tři dny později – 5. července – měl snímek premiéru. Na tomto místě je třeba zpochybnit tvrzení historické literatury, která tvrdí, ţe film byl prakticky dokončen za protektorátu a po válce bylo dokončeno jen několik málo scén.372 Dle termínů však většina ateliérových scén a všechny exteriéry vznikly po osvobození. I značné náklady snímku svědčí o opaku. 369

fz (1945): „Lavina“ na Barrandově. Filmové zprávy, I, č. 75 (30. 8. 1945), s. 1. Týţ (1945): Záběry, zachycené třemi kamerami. Filmové zprávy, I, č. 76 (31. 8. 1945), s. 2. Týţ: (1945): Nové české filmy. Filmové zpravodajství, I, č. 129 (15. 11. 1945), s. 1. Anon. (1945): Lavina. Kino, I, č. 1 (7. 12. 1945), s. 12. [Popisek u fotografie] (1945). Kino, I, č. 2 (21. 12. 1945), s. 22. Wenig, Jan (1946): Ohlíţíme se po roce 1945. Kino, I, č. 4 (25. 1. 1946), s. 52 – 53. [Popisek u fotografie] (1946). Kino, I, č. 4 (25. 1. 1946), s. 52. Anon. (1946): Práce v našich atelierech. Radostná práce, II, č. 3 (4. 3. 1946), s. 2. Týţ (1946): Jak se dělá lavina. Kino, I, č. 9 (22. 3. 1946), s. 140. Srov. Týţ (1946): Filmový svět. Hlasy Prácheňska, II, 2. 2. 1946. BSA, SCE, Lavina. 370 NA, f. MI, k. 208, inv. č. 287, Zplnomocněnec pro státní výrobu celovečerních filmů, výroba dlouhých hraných filmů, 1946. Dále Anon. (1946): Z našich atelierů. Věstník Československého filmu, I, č. 5 (22. 2. 1946), s. 33. Týţ (1946): Z naší výroby. Věstník Československého filmu, I, č. 7 (8. 3. 1946), s. 47; č. 11 (5. 4. 1946), s. 63; č. 13 (19. 4. 1946), s. 75; č. 18 (24. 5. 1946), s. 103; č. 21 (14. 6. 1946), s. 119. 371 NA, f. MI, k. 90, inv. č. 137, Cenzurované filmy, Lavina (evidenční číslo 1073). 16mm distribuční kopie byla podána k cenzuře 20. září 1946, povolena byla povolena 26. září. NA, f. MI, k. 92, inv. č. 137, Cenzurované filmy, 13. revír (evidenční číslo 1205). 372 Např. Bartošková, Šárka – Frída, Myrtil – Kolár, Jan S. (1965): Československý zvukový film 1930 – 1945. Praha: Filmový ústav, s. 293.

101

5. 6. Průlom Lektoři Nationalfilmu projednávali 31. března 1944 na své schůzi námět Jana Morávka Blázen z Lorety, Jan Sajíc a Jan Hejman ho doporučili, Jindřich Elbl zamítl.373 Námět byl dále rozpracován. Aţ 7. prosince 1944 dramaturgická rada Nationalfilmu projednala další Morávkovu povídku Statečný švec, ke které měli dramaturgové váţné připomínky. 12. prosince psali Jan Morávek a Karel Steklý novou filmovou povídku.374 18. ledna 1945 byl námět jiţ pod názvem Průlom dán k přečtení Jindřichu Elblovi. Pod názvem Zlaté hnízdo bylo libreto posuzováno Janem Sajícem a Artušem Černíkem.375 8. února se na půdě dramaturgické rady rozhodlo, aby tvůrci začali psát konečnou verzi scénáře. Ten byl radě předloţen 1. března.376 Jan Morávek postoupil autorská práva na svůj námět a souhlasil se spoluprácí na scénáři 9. prosince 1944, práci na povídce k tomuto námětu Statečný švec přijali Morávek a Karel Steklý 13. prosince, sám Steklý práci na scénáři přijal 28. ledna 1945.377 Dramaturgický sbor ČMFÚ námět Zlaté hnízdo projednal 9. února a doporučil ho zpracovat ve scénář, aby „mohl vzniknout na podkladě tohoto námětu opravdu dobrý lidový film.“378 Ještě v únoru ČMFÚ námět zaregistrovalo;379 začátkem dubna Steklý scénář dokončil. Konec války znemoţnil privátní výrobní firmě další práci na tomto projektu. Po osvobození byla celá dramaturgie Nationalfilmu, náměty, scénáře předány zestátněné výrobě. Ta Nationalfilmu uhradila i dosavadní náklady, 373

NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 33, sig. VI/a, inv. č. 438, Zápisy a zprávy z porad lektorů, 31. 3. 1944, fol. 17. Za námět slouţily pravé historické události z jílovských dolů. 374 Tamtéţ, inv. č. 441, Protokoly ze schůzí dramaturgické rady, 7. 12. 1944, fol. 28; 12. 12. 1944, fol. 30; 14. 12. 1944, fol. 31. 375 Tamtéţ, 18. 1. 1945, fol. 42; 1. 2. 1945, fol. 48. 376 Tamtéţ, 8. 2. 1945, fol. 50, 52; 9. 2. 1945, fol. 54; 1. 3. 1945, fol. 57. 377 Tamtéţ, k. 5, sig. IV/c, inv. č. 47, Korespondence s autory filmových námětů, majiteli opčních práv, reţiséry, scenáristy a členy štábů. 378 Posudek byl vypracován aţ 14. února. Nationalfilm plánoval angaţovat jako hudebního skladatele Jaroslava Křičku a kameramana Václava Hanuše. Tamtéţ, f. Prag – film, / A–B, k. 33, sig. VI/a, inv. č. 431, Posudky filmových námětů a scénářů, fol. 45 – 51. 379 Tamtéţ, inv. č. 441, Protokoly ze schůzí dramaturgické rady, 9. 2. 1945, fol. 54; fol. FPS, k. 5, sig. II, inv. č. 28, Schůze od 11. 1. do 20. 2. 1945, 20. 2. 1945.

102

které měl s tímto projektem.380 Novou autorskou smlouvu Státní výroba celovečerních filmů podepsala s Janem Morávkem 9. listopadu 1945.381 Původní scénář Nationalfilmu byl novou dramaturgií prověřen a výrazně přepracován.382 Po dohodě s Karlem Steklým provedli dějové i dialogové opravy a doplňky dramaturgové E. L. Berka a Ladislav Khás.383 Vzhledem k tomu, ţe literární příprava snímku byla ve vysokém stádiu rozpracování, mohla státní výroba ihned přikročit k realizaci tohoto díla ve skupině Zdeňka Reimanna. Průlom se tak stal prvním českým filmem, jehoţ celá výroba byla započata po okupaci. Stal se tak historicky prvním filmem zestátněné filmové výroby. 12. října 1945 se uskutečnil první stavěcí den a první ateliérový filmovací den se odehrál 12. listopadu 1945. Snímek byl od 9. října do 7. prosince 1945 v halách I a II v Hostivaři a od 12. listopadu 1945 do 25. února 1946 v halách III a IV na Barrandově.384 Tímto snímkem debutoval jako reţisér zkušený scenárista Karel Steklý. I Nationalfilm počítal se Steklého reţií – své schopnosti musel osvědčit ještě za protektorátu krátkým snímkem Prosťáček (1944).385 Ve státní kinematografii však nad Karlem Steklým měl umělecké vedení Martin Frič. Výroba386 pokračovala na jaře 1946 exteriéry, které v březnu a v dubnu vznikly v Novém Kníně a v okolí Prahy, v Hlubočepích, v Prokopském údolí, v Podbabě a na Strahově. Ještě 380

Tamtéţ, f. Nationalfilm, k. 10, sig. VI/c, inv. č. 297, Korespondence s ČSF, fol. 21 – 23; inv. č. 310, Ostatní korespondence, fol. 10, 11, 94. 381 BSA, BH, k. 1945 B, Smlouvy a dohody. 382 Podrobně o změnách ve scénáři viz kapitolu „Ideové rozdíly mezi scénáři a výslednou filmovou podobou“. 383 Noháč, Milan (1945): Nový český film do atelieru. Filmová práce, I, č. 20 (5. 10. 1945), s. 1. 384 NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 449, Seznamy filmů, fol. 38; f. Host, k. 1, sig. III/b, inv. č. 23, Seznamy filmů. 385 Štábla, Zdeněk (1990): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896 – 1945 IV. svazek. Praha: Československý filmový ústav, s. 433. 386 Mj. musely být navýšeny stavěcí dny. I proto, ţe v poválečných dobách byl nedostatek stavebního materiálu, včetně sádry. BSA, BH, k. 1945 C, Hospodářská činnost. NA, f. MI, k. 198, inv. č. 214, Zpráva státní filmové dramaturgie, 23. 11. 1945. NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R14/BII/1P/1K, Rozhodnutí, usnesení a příkazy ze schůze sboru zplnomocněnců, 10. 12. 1945 (nezpracováno). fz (1945): Nové české filmy. Filmové zpravodajství, I, č. 129 (15. 11. 1945), s. 1. Anon. (1945): Zlaté město. Náš první mírový film. Kino, I, č. 1 (7. 12. 1945), s. 4. Týţ (1945): „Zlaté město“. Kino, I, č. 2 (21. 12. 1945), s. 21. Wenig, Jan (1946): Ohlíţíme se po roce 1945. Kino, I, č. 4 (25. 1. 1946), s. 52 – 53.

103

v březnu filmový štáb připravil stavby modelů ve Filmovém studijním ústavu a v Hydrotechnickém ústavu v Praze, které potřeboval nafilmovat pro důlní průlom. V květnu byl film v sestřihu, v hudební synchronizaci a byla naplánována premiéra.387 Zatímco název námětu se za protektorátu vyvinul od Blázna z Lorety, Statečného ševce, Průlomu a Zlatého hnízda aţ po Zlaté město. Během celé poválečné výroby film osciloval mezi názvy Zlaté město a Průlom, který byl nakonec snímku definitivně přiřknut. Plánovaný rozpočet 10 170 000 korun se podařilo sníţit aţ na částku 9 729 080 korun. Nakonec byl film natočen za 9 561 486, 70 korun.388 Státní výroba filmů předloţila snímek Průlom cenzuře na MI dne 3. června 1946. Cenzurní sbor film týţ den jednomyslně povolil k veřejnému promítání jako mládeţi přístupný.389 Slavnostní premiéra prvního cele státem vyrobeného filmu proběhla pod záštitou Ústředního ředitelství Československých dolů národní podnik dne 7. června 1946 ve 20 hodin v praţském kině Blaník.390 Aprobační komise při MI za předsednictví Jiřího Mařánka udělila Průlomu během listopadu 1946 II. prémii za filmovou fotografii v hodnotě 20 000 korun pro kameramana Ferdinanda Pečenku.391 Roku 1946 Jan Morávek vydal u praţského nakladatele E. V. Marka tento příběh v podobě kniţního románu Blázen z Lorety.

387

NA, f. MI, k. 208, inv. č. 287, Zplnomocněnec pro státní výrobu celovečerních filmů, výroba dlouhých hraných filmů, 31. 3. 1946. Anon. (1946): Z našich atelierů. Věstník Československého filmu, I, č. 5 (22. 2. 1946), s. 32; č. 7 (8. 3. 1946), s. 47; č. 10 (29. 3. 1946), s. 58 – 59; č. 12 (12. 4. 1946), s. 71; č. 16 (10. 5. 1946), s. 91; č. 17 (17. 5. 1946), s. 98; č. 18 (24. 5. 1946), s. 103. Týţ (1946): „Zlaté město“ čeká na jaro. Kino, I, č. 4 (25. 1. 1946), s. 53. Týţ (1946): Průlom před premiérou. Kino, I, č. 13 (31. 5. 1946), s. 217. Navíc zde byl poprvé u nás proveden pokus s domalováním pozadí scény (panorama městečka či náměstí s kostelem). (U) (1946): Průlom. Filmová kartotéka, VIII, č. 12. 388 Např. NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R14/BII/1P/1K, Rozhodnutí, usnesení a příkazy ze schůze sboru zplnomocněnců, 26. 11. 1945; 10. 12. 1945 (nezpracováno). BSA, BH, k. 1946 A, Náklady na filmy. 389 NA, f. MI, k. 89, inv. č. 137, Cenzurované filmy, Průlom (evidenční číslo 998). NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Průlom (sig. 422). Distribuční 16mm kopie byla podána k cenzuře 30. srpna 1946, povolena 6. září 1946 a znovu povolena 18. dubna 1947. NA, f. MI, k. 92, inv. č. 137, Cenzurované filmy, Průlom (evidenční číslo 1167). 390 NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Průlom (sig. 422). 391 NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R10/AI/5P/4K, Aprobace hraných filmů, Průlom, 2. 12. 1946; k. R18/BII/2P/1K, Přehled vyplacených Uměleckých prémií za filmy (nezpracováno).

104

5. 7. Nezbedný bakalář Dne 14. ledna 1941 měla v Prozatímním divadle, tehdy činoherní scéně Národního divadla, premiéru hra Zdeňka Štěpánka Nezbedný bakalář podle stejnojmenné novely Zikmunda Wintera z roku 1883. Hra se dočkala v reţii Aleše Podhorského celkem padesáti osmi repríz a hrála se do 28. září 1941.392 Úspěch této divadelní hry chtěli vyuţít Zdeněk Štěpánek, Otakar Vávra a výrobní společnost Nationalfilm a vyrobit podle obou námětů celovečerní film. V roce 1940 zpracoval námět do filmové povídky Josef Neuberg. Další libreto zpracoval a 17. července 1940 dokončil sám Zdeněk Štěpánek. Roku 1941 Štěpánek a Vávra napsali i definitivní scénář.393 Filmu byla věnována během let 1940 a 1941 značná pozornost v tisku a 16. února 1941 navštívili kvůli přípravám Vávra a Jan Zázvorka rakovnické Městské muzeum.394 Projekt byl nakonec s rozpočtem 5 070 500395 tehdy ještě inflací 392

Archiv Národního divadla v Praze ; (cit. 14. 2. 2015). Text hry viz Štěpánek, Zdeněk (1941): Nezbedný bakalář. Veselohra o šesti obrazech. Praha: Nakladatelství Aloise Neuberta. Týţ (1954): Nezbedný bakalář. Veselohra o šesti obrazech. Praha: Československé divadelní a literární jednatelství. MK Praha, sig. 45 A 19900 a; sig. B 12168/1. Štěpánek měl pro hru i pro filmové zpracování pouţít i některé motivy z další Winterovy povídky Peklo. V Zemském divadle v Brně na scéně Divadla na Veveří byla hra hrána za reţijního vedení Františka Šlégra jiţ od 6. června 1940 do 27. dubna 1941. Archiv Národního divadla Brno (cit. 14. 2. 2015). 393 K NFA, sig. S–127–FP, Josef Neuberg (1940): Nezbedný bakalář. Praha: Nationalfilm (FP); sig. S–127–LS, Štěpánek, Zdeněk – Vávra, Otakar (1940): Nezbedný bakalář. Praha: Nationalfilm (LS); sig. S–127–TS, Štěpánek, Zdeněk – Vávra, Otakar (1941): Nezbedný bakalář. Praha: Nationalfilm (TS). 394 K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, Nezbedný bakalář (sig. III–423). Srov. NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 8, sig. V/aa, inv. č. 263, Nezbedný bakalář, fol. 1. 395 Rozpočet z 1. března 1941 v hereckém obsazení počítal s Jaroslavem Vojtou v úloze děkana Cerasýna, Ladislavem Peškem v roli krejčího Mámy, Janem Pivcem a Stanislavem Neumannem v partech sukcentora a kantora. Jiţ tady ve stejných rolích, jako v konečném zpracování, byli obsazeni Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Vlasta Matulová, Otomar Korbelář a Jaroslav Marvan. Kameramanem filmu měl být Jaroslav Blaţek, architektem Jan Zázvorka, skladatelem Jiří Srnka, vedoucím výroby Václav Draţil, jeho asistentem Josef Kohl, dramaturgem Josef Hlaváč, asistenty reţie František Urbánek a Antonín Kubový, odborným poradcem Oldřich Blaţíček. V ateliérech v Hostivaři měl první stavěcí den započít 20. března 1941 a první filmovací den 25. března. Nationalfilm zaţádal o podporu na výrobu tohoto filmu, jehoţ námět byl schválen i Filmovým studiem a Úřadem říšského protektora. NFA, FFI, f. FPS, k. 6, sig. V, inv. č. 33, Výrobní komise.

105

nezdevalvovaných korun pro vysoké náklady – mělo se jednat o český nejnákladnější film – zamítnut. Reţisér Otakar Vávra později na první pokus natáčení vzpomínal takto: „Se Zdeňkem Štěpánkem jsme napsali filmovou povídku jeho hry […] podle povídek Zikmunda Wintra Nezbedný bakalář a Peklo. Uzavřeli jsme smlouvu s Karlem Feixem, ale rozpočet byl příliš velký pro malou produkci Nationalfilmu. Napsal jsem tedy scénář podle překrásné novely Zikmunda Wintra Rozina sebranec a dohodl jsem se na realizaci s Milošem Havlem v Lucernafilmu.“396 Ovšem v těsně poválečné době Vávra tvrdil, ţe „dřívější scénář o hladových ţácích a ,naobědvaných‘ měšťanech […] byl zakázán […]. Je tedy patrno, ţe v těchto nepolitických filmech z české historie bylo velmi mnoho politického, co Němcům vadilo.“397 Pravdou ovšem je, ţe ve scénáři z roku 1941 jsou přeškrtány dialogy, které mohly vadit tehdejší cenzuře (a které zůstaly v poválečném zpracování), promluvy o svobodě, novém světě a nebo o zradě.398 V říjnu 1944 projevil Otakar Vávra v Lucernafilmu zájem o povídky Zikmunda Wintera Panečnice a Peklo. Některé motivy z druhé povídky Peklo poslouţily i pro film Nezbedný bakalář.399 Důvod, proč Nezbedný bakalář vznikl ihned po osvobození, Vávra vysvětloval takto: „Sáhli jsme po něm teprve ve znárodněné kinematografii v roce 1946, hlavně z toho důvodu, ţe to byl jediný hotový scénář, který byl právě k dispozici. Proto jsem na film dostal veškeré potřebné finanční prostředky.“400 Ovšem jak uvidíme, film Nezbedný bakalář málem nevznikl 396

Vávra, Otakar (1996): Podivný ţivot reţiséra. Praha: Prostor, s. 131. „Podle povídek Zikmunda Wintra Peklo a Nezbedný bakalář napsal Zdeněk Štěpánek divadelní hru a já jsem z ní pak vytvořil filmový scénář. Pro malou kapitalistickou produkci byl příliš nákladný, ale hned po osvobození v roce 1946 jsem jej realizoval. […] Tehdy jsme jej nemohli natočit pro nedostatek finančních prostředků Nationalfilmu.“ Vávra, Otakar (1982): Zamyšlení reţiséra. Praha: Panorama, s. 120, 121, 158 a 159. 397 „Byla to právě česká minulost, české sebevědomí, a i kdyţ ne ještě socialistický, tak sociální pocit ţivota.“ Vávra, Otakar (1945): O český historický film. Filmová práce, I, č. 26 (15. 12. 1945), s. 3. 398 K NFA, sig. S–127–TS, Štěpánek, Zdeněk – Vávra, Otakar (1941): Nezbedný bakalář. Praha: Nationalfilm (TS). 399 NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 1, sig. I/c, inv. č. 32, Zápisy ze schůzí Výkonného výboru, fol. 34. 400 Vávra, Otakar (1982): Zamyšlení reţiséra. Praha: Panorama, s. 158. Srov. Týţ (1996): Podivný ţivot reţiséra. Praha: Prostor, s. 144.

106

ani v zestátněném filmu, pro nějţ byl v těsně poválečném období také velmi nákladný a náročný. Ač Vávra tvrdil, ţe jen díky státní výrobě mohl tento snímek realizovat, ve skutečnosti byl Nezbedný bakalář stejně jako pro soukromou, tak i pro novou zestátněnou kinematografii „velké sousto“. Sbor zplnomocněnců několikrát jednal, jestli vůbec snímek natočit. 26. listopadu 1945 se zplnomocněnci rozhodli „podrobit revisi rozhodnutí o natáčení […] pro jeho přílišnou nákladnost a pro to, ţe zablokuje na dlouho ateliery.“401 Na schůzi z 10. prosince Karel Feix podal obšírný výklad o přípravách, investicích, sniţování nákladů a stavěcích dnů a také o sraţení původního rozpočtu z 20 884 000 na 19 000 000 korun. Poté proběhla velká diskuze o tom, „zda by nebylo vhodnější natočit místo ,Bakaláře‘, který nic dnešku neříká, ,Jana Roháče‘.“402 Následně 17. prosince opět Karel Feix podal obšírné vysvětlení o tomto projektu. Následovala téměř tříhodinová rozprava, po které bylo povoleno filmu překročit rozpočet o dva miliony korun, pokud přetrvají obtíţe v dodávání elektrického proudu. Feix se zavázal, ţe jeho další filmy budou vyráběny průměrně jen za částku sedmi milionů. Navíc se kvůli vyhořelým hostivařským ateliérům musely uvolnit radlické ateliéry a sovětskou produkcí i barrandovské ateliéry.403 Za projekt se postavil a obhajoval jej přednosta státní dramaturgie na MI Jiří Mařánek:

Pro realisaci tohoto filmu mluví zejména okolnost, ţe mezi náměty chmurného ladění z doby okupační a válečné je to zatím jediná látka charakteru veseloherního, která mohla být zařaděna bez nebezpečí ohroţené úrovně. Zároveň pak byly […] z podstatné části vykonány přípravy, kostymy přivezeny

401

NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R10/AI/6P/3K, Rozhodnutí, usnesení a příkazy se schůze sboru zplnomocněnců, 26. 11. 1945 (nezpracováno). 402 V této době činily investice do tohoto filmového projektu jiţ 1 200 000 korun. Tamtéţ, k. R14/BII/1P/1K, Rozhodnutí, usnesení a příkazy ze schůze sboru zplnomocněnců, 10. 12. 1945 (nezpracováno). 403 Tamtéţ, k. R10/AI/6P/3K a R14/BII/1P/1K, Usnesení, rozhodnutí, schválení a příkazy ze schůze sboru zplnomocněnců, 17. 12. 1945; Rozhodnutí, usnesení a příkazy ze schůze sboru zplnomocněnců, 26. 11. 1945 (nezpracováno).

107

z Vídně a z Mnichova a provedeny investice, aby k jeho dokončení došlo jiţ na jaře.404

I přes nadmíru vysoké náklady byla realizace Nezbedného bakaláře nakonec schválena. 11. ledna 1946 byl rozpočet stanoven na vysokou částku 21 964 394, 50 korun. Po úsporách a vynechání některých scén ze scénáře se film podařilo natočit za o dost niţší, ale stále horentní sumu 17 512 343, 50 korun.405 Výroba se nejprve vypořádala s Nationalfilmem v likvidaci, během listopadu a prosince 1945 si vyţádala mj. smlouvy týkající se autorských práv se scenáristou a reţisérem Otakarem Vávrou, se Zdeňkem Štěpánkem a se spolkem českých spisovatelů Máj, který spravoval práva po Zikmundu Winterovi. Barrandov za autorská práva Nationalfilmu zaplatil 70 000.406 Během příprav na podzim 1945 se plně projevil perfekcionalismus reţiséra Otakara Vávry:

Chtěl jsem ten film propracovat tak dokonale jako Rozinu sebrance. Ale v téhle těsně poválečné době to nebylo tak snadné. Především nebyly látky na historické kostýmy. Vzpomněl jsem si na kostýmy z Pabstova Paracelsa ze stejné doby a poţádal jsem vedoucího výroby Bohumila Šmídu, aby zajel do Berlína [sic!] a podíval se, jestli tam ty kostýmy ještě jsou. Vymlouval mi to, kde by to mohl hledat v úplně rozbombardovaném Berlíně [sic!]. Ale já jsem na tom trval,

404

NA, f. MI, k. 198, inv. č. 214, Zpráva státní filmové dramaturgie, 23. 11. 1945. Pro ČEFIS byl film velmi nákladnou poloţkou, coţ Jiřímu Mařánkovi 28. ledna 1946 opět potvrdilo i Tvůrčí kolegium. Výrobní náklady tohoto a dalších filmů „by byly značné a dnešním finančním poměrům naší výroby nepřiměřené.“ Tamtéţ, k. 208, inv. č. 287, Zplnomocněnec pro státní výrobu celovečerních filmů, výroba dlouhých hraných filmů, 28. 1. 1946. 405 BSA, SCE, Nezbedný bakalář; BH, k. 1946 A, Náklady na filmy. Ještě dodejme, ţe se počítalo v rozpočtu s obsazením Ladislava Peška do role krejčího Mámy, Josefa Pehra a Stanislava Vyskočila do postav primánů a Jaroslav Vojta měl původně hrát otce Cerasýna. 406 Za film Průlom Nationalfilm získal 50 700 korun. NFA, FFI, f. Nationalfilm, k. 10, sig. VI/c, inv. č. 297, Korespondence s ČSF, fol. 22; inv. č. 304, Korespondence se Státní výrobou filmů, fol. 67, 68, 69, 72, 85; inv. č. 310, Ostatní korespondence, fol. 94.

108

aby to zkusil. Tak tedy odjel a ten dům s kostýmy zůstal náhodou stát. Přivezl je a mohli jsme filmovat.407

Ještě v prosinci 1945 navštívil kvůli předběţným studijním pracím Vávra s Janem Rothem, Janem Zázvorkou a Zdeňkem Štěpánkem znovu rakovnické muzeum a archiv, aby kopie historických rakovnických staveb mohly být postaveny v barrandovských ateliérech.408 Výroba409 ve skupině Karla Feixe tedy mohla začít. 2. ledna 1946 se na Barrandově uskutečnil první stavěcí den a první filmovací den 23. ledna 1946.410 Nezbedný bakalář se stal třetím samostatným filmem zestátněné výroby.411 V Barrandovských ateliérech byl film od 2. ledna do 7. června v halách I, II a VI.412 11., 16. a 22. ledna proběhly v hale II zkoušky, od ledna aţ do dubna se odehrávalo střídavě stavění, natáčení a bourání v halách I a II, poté od dubna do června v hale VI. Na barrandovském pozemku se začaly stavět exteriérové stavby města Rakovníka 25. dubna, natáčení v nich začalo 14. května a po dalších stavbách pokračovalo znovu aţ od 1. do 10. a 23. července.413 Některé exteriéry vznikly v Praze na Starém Městě a Staroměstském náměstí před chrámem Matky Boţí před Týnem (Týnský chrám) a v okolí Rakovníka. Synchron proběhl v radlických ateliérech od 13. do 19. července a míchačky

407

Vávra, Otakar (1996): Podivný ţivot reţiséra. Praha: Prostor, s. 144. Neuvěřitelnou anabázi kvůli tři sta kostýmům pro komparzisty od firmy Saunweber z rozbombardovaného Mnichova (tedy nikoliv z Berlína) a třiceti dobovým oblekům pro hlavní role od vídeňské firmy popisuje obšírně ve svých pamětech Bohumil Šmída, který měl na filmu hospodářský dohled, a celou ji s kostymérem Václavem Suldovským absolvoval. Viz Šmída, Bohumil (1980): Jeden ţivot s filmem. Praha: Mladá fronta, s. 83 – 86. 408 fz (1945): Přípravné práce pro nový český film „Nezbedný bakalář“. Filmové zpravodajství, I, č. 152 (18. 12. 1945), s. 1. 409 BSA, BH, k. 1945 C, Hospodářská činnost; k. 1946 A, Náklady na filmy; Zajištění a spotřeba materiálu; Rozpočty a plány. NA, f. MI, k. 198, inv. č. 214, Zpráva státní filmové dramaturgie, 23. 11. 1945. 410 Anon. (1946): Z našich atelierů. Věstník Československého filmu, I, č. 5 (22. 2. 1946), s. 33; č. 7 (8. 3. 1946), s. 47; č. 13 (19. 4. 1946), s. 75; č. 16 (10. 5. 1946), s. 91; č. 21 (14. 6. 1946), s. 119; č. 22 (21. 6. 1946), s. 125; č. 27 (2. 8. 1946), s. 153. Srov. Týţ (1946): Práce v našich atelierech. Radostná práce, II, č. 3 (4. 3. 1946), s. 2. 411 Po Průlomu do ateliérů přišlo jako druhé okupační drama V horách duní (Jakub Skýva, člověk spravedlivý). První stavěcí den byl 10. prosince 1945 a první filmovací den 2. ledna 1946 na Barrandově a v Radlicích (oba ateliéry v halách I a II od 2. ledna do 5. února). 412 NFA, FFI, f. Prag – Film / A–B, k. 34, sig. VI/b, inv. č. 449, Seznamy filmů, fol. 39. 413 BSA, BH, k. 1946 C, Obsazení ateliérů. Původně se počítalo i s halou V.

109

1. srpna ve studiu Evropa.414 Kromě poválečného nedostatku byl štáb reţiséra Otakara Vávry nucen vytvářet zimní ateliérové a exteriérové scény na jaře a v létě, navíc se představitel hlavní role a autor scénáře Zdeněk Štěpánek musel během natáčení obhajovat před Disciplinární komisí a před Mimořádným lidovým soudem za své chování za okupace, coţ se nepříznivě odrazilo na jeho psychice, ale nikoliv na hereckém výkonu.415 V tomto snímku se objevilo pro Vávrovu tvorbu nezvykle větší mnoţství dětských postav – bakalářových ţáků – obsazených začínajícími herci a chlapeckým sborem Schola contorum Miroslava Venhody. 7. srpna 1946 Státní výroba filmů podala titul Filmové cenzuře při MI. Ovšem jiţ 6. srpna ho Cenzurní sbor jednomyslně schválil k veřejnému promítání jako mládeţi přístupný.416 Předpremiéra filmu Nezbedný bakalář se odehrála v rakovnickém kině Vlast 5. září 1946 ve 20 hodin pod záštitou tamního Městského národního výboru.417 Praţská premiéra se uskutečnila 6. září 1946. Aprobační komise aprobovala film Nezbedný bakalář v prosinci 1946 a udělila Otakaru Vávrovi I. prémii za filmovou reţii v hodnotě 40 000 korun, Vávrovi a Zdeňku Štěpánkovi II. prémii 10 000 za filmový scénář, Jiřímu Srnkovi I. prémii 50 000 se zvláštním uznáním za filmovou hudbu, Janu Rothovi I. prémii 35 000 za filmovou fotografii a Janu Zázvorkovi prémii 10 000 korun za architekturu. Uznání za velmi dobrou práci se dostalo Josefu Zavadilovi za zvuk a Antonínu Zelenkovi za střih. Nakonec byl filmu udělen predikát „umělecky hodnotný film“.418

414

Tamtéţ. Aţ v červnu 1946 byl Zdeněk Štěpánek prohlášen za nevinného a osvobozen v plném rozsahu. Vávra, Otakar (1996): Podivný ţivot reţiséra. Praha: Prostor, s. 77, 144 – 145; Anon. (1946): Zdeněk Štěpánek není vinen. Věstník Československého filmu, I, č. 23 (21. 6. 1946), s. 128. 416 NA, f. MI, k. 91, inv. č. 137, Cenzurované filmy, Nezbedný bakalář (evidenční číslo 1122). NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Nezbedný bakalář (sig. 425). 417 NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Nezbedný bakalář (sig. 425). 418 NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R10/AI/5P/4K, Aprobace filmu Nezbedný bakalář, 13. 12. 1946; k. R18/BII/2P/1K, Přehled vyplacených Uměleckých prémií za filmy (nezpracováno). 415

110

6. Personální změny

Nyní se podíváme, jestli se mohla poválečná očista ve filmovém oboru výrazně dotknout kontinuální tvorby českých tvůrců a dokončování námi sledovaných filmů. Herci a filmoví tvůrčí pracovníci byli po válce během let 1945 – 1946 podrobeni šetření Disciplinární rady Svazu českých filmových pracovníků, jestli se za okupace nezpronevěřili národní cti. Rada mohla tvůrce osvobodit, omilostnit, udělit pokutu, vyloučit doţivotně nebo do odvolání z řad filmových pracovníků a váţné případy předat Lidovému soudu.419 Z filmové činnosti byli vyloučeni skuteční i domnělí kolaboranti, jednalo se jen o několik exponovaných osobností, např. herci a herečky Lída Baarová, Vlasta Burian, Vladimír Majer, Adina Mandlová, Jelizaveta Nikolská, Vladimír Pospíšil – Born, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Elen Tanasco, Pavel Ludikar, Zdena Kavková, producent Miloš Havel, reţiséři Václav Binovec a Ladislav Brom, vedoucí výroby Oldřich Papeţ, střihačka Marie Bourová, ředitel Aktuality Karel Pečený, kameraman Miroslav Wagner, jazykový znalec Jan Grmela, novinář Zdeněk Kolbaba a několik dalších.420 Některým z těchto osobností (mj. Vlasta Burian, Vladimír Majer, 419

Blíţe k tématu poválečného vyšetřování viz Kašpar, Lukáš (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu. Propaganda. Kolaborace. Rezistence. Praha: Libri; Motl, Stanislav (2006): Mraky nad Barrandovem. Praha: Rybka Publishers; Doleţal, Jiří (1996): Česká kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie. Praha. Národní filmový archiv; Knapík, Jiří (2002): Akční výbory a kultura na prahu nové doby. Soudobé dějiny, IX, č. 3 – 4, s. 455 – 475; Ţitný, Radek (2010): Protektorátní rozhlasový skeč. Praha: BVD; Just, Vladimír (1991): Věc: Vlasta Burian. Praha: Rozmluvy; Týţ (1993): Vlasta Burian: Mystérium smíchu. Praha: AVČR; Wanatowiczová, Krystyna (2013): Miloš Havel – český filmový magnát. Praha: Knihovna Václava Havla. V dobovém tisku výsledek očisty: Anon. (1946): Výsledek očisty ve filmovém oboru. Kino, I, č. 5 (8. 2. 1946), s. 79. 420 Omilostněn byl reţisér František Čáp, herečky Jarmila Kšírová, Zita Kabátová a herci Karel Hradilák a Bedřich Veverka. Divadelní herci byli zároveň prověřování Odborovým svazem divadelníků. I tato rada mohla umělce osvobodit, vyloučit nebo udělit pokutu. Tak byl během natáčení komedie Nezbedný bakalář prověřován i herec Zdeněk Štěpánek. Anon. (1946): Výsledek očisty ve filmovém oboru. Kino, I, č. 5 (8. 2. 1946), s. 79. Týţ. (1946): Zdeněk Štěpánek není vinen. Věstník Československého filmu, I, č. 23 (21. 6. 1946), s. 128. Z herců byla jedinou aktivní kolaborantkou a konfidentkou gestapa Zdena Kavková.

111

Oldřich Papeţ, Elen Tanasco) bylo později dovoleno se k filmové činnosti vrátit. Vyloučení se týkalo především herců a několika vedoucích činovníků. Filmaři, reţiséři, zvukaři, kameramani, asistenti reţie, střihači a další nebyli (vyjma několika herců) trestáni ani za práci pro Pragfilm a pro německé produkce. Očista však byla taková, ţe pozdější poúnorové čistky zasáhly ve větší míře technické a administrativní zaměstnance a pracovníky. Tato filmová očista mohla mít na rozpracované filmy jen částečný vliv. Na melodramatu Bludná pouť sice pracovali herečka Adina Mandlová, reţisér Václav Binovec a střihačka Marie Bourová, tedy osoby po válce vyloučené z filmového oboru, coţ mohlo dopomoci k zamítnutí tohoto snímku, ovšem jako nevhodný byl současně shledán i samotný námět.421 U detektivního filmu 13. revír byla Lída Baarová snadno vyměněna za Danu Medřickou a všechny scény přetočeny. U ostatních filmů přetáčení kvůli neţádoucím hercům nebylo potřeba. Ani u zbylých nedokončených filmů Černí myslivci, Jenom krok, Předtucha a Z růţe kvítek nespolupracovali po válce vyloučení tvůrci. I zde byly na závadu především náměty a nevhodná scenáristická zpracování. Pokud se u dokončených filmů udály změny ve sloţení výrobních štábů, mohly za ně jiné důvody. Například k filmu Řeka čaruje se dochoval dokument „Lidé za kamerou ve filmu ,Řeka čaruje‘“,422 který porovnává sloţení štábu před a po květnu 1945. Pochopitelně se změnil výrobce filmu, dál vedoucí výrobní skupiny (ředitel Nationalfilmu Karel Feix za Zdeňka M. Reimanna) a dramaturg (Jindřich Elbl za Bohumila Štěpánka). Vedoucího výroby Jana Sinnreicha, jenţ se stal zplnomocněncem pro správu filmových ateliérů a laboratoří, vystřídal při poválečném dokončení jeho zástupce Miloš Mastník (s nimi se vystřídali i jejich zástupci a asistenti), kameramana Václava Hanuše, jenţ byl v té chvíli zaměstnán dokončováním Laviny, nahradil Julius Vegricht, jenţ si přivedl i nové asistenty kamery. Na jiných

421 422

Viz kapitola „Bludná pouť“. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Řeka čaruje (sig. 419).

112

projektech zaměstnaného architekta Jana Zázvorku zastoupil jeho pomocník Jiří Kollinger a autory výpravy Oldřicha Novotného a Josefa Zezulku jejich pomocný rekvizitář Josef Pavlík. Částečně se vystřídali téţ maskéři a kostyméři, ovšem také proto, ţe byli nasazováni na jiné projekty. Během realizace celého projektu zůstali na svých místech kromě reţiséra hudební skladatelé, fotograf J. V. Ströminger, skriptka Věra Pečenková, asistent Jaroslav Beránek, střihač Jan Kohout, kostyméři Vlastimil Hasala, Marie Jindrová a maskérka Růţena Rousová. Všichni tvůrčí pracovníci, kteří na filmu po osvobození nepracovali, však ve filmovém oboru zůstávali ve stejných i v jiných funkcích nadále. Ani v hereckém obsazení se neobjevil nikdo, kdo by byl po osvobození neţádoucí. I pro přetočení nepovedených scén se podařilo sezvat původní herce, pouze herečka Anna Steimarová, v té době působící na mimopraţských scénách v Liberci a ve Zlíně, musela být nahrazena Marií Jeţkovou. Kontinuálně přešly do zestátněné výroby i štáby dalších filmů. Při dokončování Roziny sebrance se k projektu vrátili téměř všichni tvůrci (aţ na několik asistentů a některé maskéry a kostyméry), včetně herců, jejichţ postavy v dodělávkách vystupovaly. Stejně se podařilo pokračovat s herci ve filmech 13. revír a Lavina. U 13. revíru byl kromě Baarové nahrazen jako vedoucí výroby jiţ zmíněný nový zplnomocněnec Jan Sinnreich Václavem Draţilem. Změny se udály uţ jen u asistentů výroby a kamery, pomocníka rekvizitáře, některých maskérů a kostymérů a u fotografa (Ströminger za Antonína Friče). Hlavní tvůrčí posty zůstaly nezměněny. Obdobně na tom byl i film Lavina, u něhoţ se změny týkaly také jen některých asistentů, rekvizitářů, maskérů a kostymérů. Kontinuitu se podařilo dodrţet rovněţ u snímku Pancho se ţení, kdy na pozici střihače setrval i po téměř roční přestávce Jiří Sobotka, jenţ na sestřihu pracoval na přelomu let 1944 aţ 1945 a znovu na jaře 1946. Poválečná personální očista neměla na dokončení či na nedokončení v podstatě ţádný významnější vliv (výjimku tvoří snímek Bludná pouť, ale 113

taktéţ zde definitivní nedokončení zapříčinil nevhodný námět). U pěti poválečných dokončených filmů se změny ve štábech a v obsazení dramaticky neprojevily. Nejvýznamnější změnou byla výměna Lídy Baarové za Danu Medřickou v detektivce 13. revír. Ve štábech se změny dotkly kromě dvou případů výměny vedoucích výroby především ve vedlejších profesích (řadoví maskéři, kostyméři, rekvizitáři, asistenti kamery a výroby či fotograf), hlavní tvůrčí profese ani po několikaměsíční přestávce zůstaly nezměněny. Původní vyměnění pracovníci však v kinematografii pokračovali nadále. Jejich výměna byla povětšinou zapříčiněna jmenováním do některé vedoucí funkce nebo zaneprázdněností na jiném tvůrčím projektu v novém zestátněném filmovém oboru.

114

7. Ideové rozdíly mezi scénáři a výslednou filmovou podobou

Přechod z protektorátní na poválečnou zestátněnou výrobu zapříčinil rozdíl v ideologickém vyznění scénáře připravovaného v době okupace a výsledné filmové podoby především u dvou ze sedmi sledovaných snímků. Je to dáno zejména tím, ţe zbývajících pět filmů, Rozina sebranec, Řeka čaruje, Pancho se ţení, Lavina a 13. revír, které jsou ve výsledku v podstatě shodné se svými literárními předlohami z dob protektorátu, byly zcela nebo z větší části natočeny ještě před květnem 1945. Po válce byl proveden jen jejich výsledný sestřih a drobné úpravy. Pouze u filmu Lavina bylo několik interiérových a exteriérových scén dokončeno po osvobození a u snímku 13. revír byly v nových poměrech natočeny všechny scény s nově obsazenou Danou Medřickou a zbývající interiéry a všechny exteriéry. Detektivní a psychologický ţánr a ani blíţe neurčený čas, ve kterém se děj Laviny a 13. revíru odehrává (typický pro snímky protektorátního období), nenabízely důvody pro jakékoliv výrazné posuny od původní příběhové linie. Ovšem i těchto pět za války roztočených filmů se částečně liší od svých literárních předloh (synopse, filmová povídka, treatment, libreto, scénář, dialogová listina).423 Tyto rozdíly byly často prováděny z časových, technických, finančních, organizačních nebo realizačních důvodů, coţ je jev běţný při kaţdém převodu scénáře do filmového tvaru. Kromě rozdílů ve scénosledu, vypuštění některých postav, dějových linek a změn v dialozích a ve jménech postav se jedná předně o vypuštění některých náročnějších scén. 423

Soupis všech prostudovaných dostupných filmových textů a scénářů Knihovny NFA viz kapitola „Zdroje“, „Archivy a archivní fondy“. Ve fondech NFA jsou tyto literární předlohy specifikovány podle v poválečných letech zavedených sovětských norem. Tehdejší libreto svou vizuální úpravou a obsahem odpovídá dnešní podobě literárního scénáře, zato scénář / scenário podobě technického scénáře. K těmto změnám blíţe viz Szczepanik, Petr (2013): How Many Steps to the Shooting Script? A Political History of Screenwriting. Iluminace, XXV, č. 3 (91), s. 73 – 98.

115

Za relevantní k porovnávání scenáristické přípravy s výsledkem povaţuji poslední dnes dochovanou verzi scénáře (technického scénáře), ve kterém jsou dopodrobna rozepsány všechny scény a záběry, velikost záběrů, dialogy apod. Od předchozích verzí, synopsí, filmových povídek a libret se mohou často lišit. Takovéto změny mohou mít na svědomí dohlíţecí orgány, politické a ideologické důvody, ale také tvůrčí a čistě filmové a technické okolnosti (např. autorská licence, nákladnost a hospodářská situace nebo dramaturgické a producentské připomínky).424 Ač se nacházely ve scénáři, natočeny např. nebyly scény: přepadení vlaku, svatby Pedra a Mariany v nové haciendě, zpěvu Robertovy bandy ve vězení (Pancho se ţení); cesty Koháka lodí, slavnostního průvodu a scény veselice se pro nepřízeň počasí z parku přesunuly do ateliérů (Řeka čaruje); nebo úvodní scény ve vězení při propuštění kasaře Jirky Kočky a komického rozhovoru s profesorem sinologie Šimkem (13. revír). Bohuţel přesné porovnání mezi scénářem a výslednou filmovou podobou se uspokojivě nepodařilo u historického snímku Rozina sebranec, který je dnes dostupný v pozměněné podobě, neţ v jaké byl uveden při premiéře v prosinci 1945.425 Jedině drobný detail, jenţ není ani v jedné verzi scénáře parodického filmu Pancho se ţení, se dá přičíst poválečným úpravám. Po úvodních 424

Mezi spíše dramaturgické změny můţeme mj. uvést jiné zvraty děje (ve filmové povídce filmu Rozina sebranec převor zabíjí Potměbílého, ve filmu Potměbílý utíká po nezdařené vraţdě Roziny z Prahy; na začátku povídky snímku 13. revír inspektor Čadek odchází do penze, děj se odehrává na Silvestra, v první verzi technického scénáře Fróny v závěru filmu nezahyne a leţí zraněná v nemocnici; v synopsi komedie Řeka čaruje se Leopold Kohák chodí vypovídat ke kuchařce Amálce; v literárním scénáři dramatu Lavina se doktor Heran obohacuje pojistkou po své ţeně, uvízne pod lavinou s cizí dívkou, nikoliv se svojí ţenou Olgou, kdyţ je přesvědčen, aby nepáchal sebevraţdu, umírá na srdeční mrtvici atd.), změny jmen hlavních hrdinů (u 13. revíru se Fróny jmenuje Mašková a Brabencová a kasař Kočka Jarda Boček) či absence některých postav (v Řece čaruje Kohákův přítel z mládí Lebeda). 425 Při novém uvedení do distribuce byl film zkrácen. Kvůli tomu z něj vypadly některé filmové postavy, např. páter Bonifác (Antonín Šolc), svodnice (Anna Steimarová) nebo švihák (Josef Gruss), a některé scény (stařec vyprávějící o konci světa, schůzky Roziny a Nikoly v domě svodnice, večeře v klášteře, smrt pátera Bonifáce), které jsou v technickém scénáři a z nichţ některé byly podle dochovaných fotografií prokazatelně natočeny. Verze uváděná při televizních reprízách a vydaná na DVD je dlouhá 2 475, 0 metrů (88 minut), ačkoliv ve fondech NFA je dochována kombinovaná kopie a kombinovaná duplikační kopie o délce 2 977, 5 metrů. Urbanová, Eva – Urgošíková, Blaţena aj. (2001): Český hraný film III 1945 – 1960. Praha: Národní filmový archiv, s. 276 – 277.

116

titulcích (na jejichţ podkladu je po celou dobu zřetelně vidět letopočet 1944, aby divákům bylo jasné, ţe se jedná o film z protektorátní éry) se objevuje sešit rodokapsu s názvem filmu a fotografií titulního hrdiny, který se otevírá. V posledním záběru filmu se sešit zavírá a končí v plamenech. Tato scéna má ve filmu symbolizovat konec této populární brakové literatury, kterou tento snímek měl parodovat. Tyto filmy však v jisté míře byly ovlivněny motivy, které nacistická propaganda do české kinematografie nenápadně vnášela. Mezi tyto vlivy např. patřily antisemitské naráţky, návrat ke kořenům a národním tradicím, pracovní tematika, která měla protektorátní obyvatelstvo vést k vyššímu pracovnímu nasazení a zefektivnění pracovních výkonů, obětování ţen pro rodinu, důraz na únikové ţánry (komedie, melodramata, historické snímky, adaptace klasické literatury), které se odehrávají nejčastěji v neurčitém čase a době.426 Všechny sledované filmy některý z těchto vlivů obsahují. Zajímavá je přítomnost dvou antisemitských naráţek v libretu Zdeňka Štěpánka z roku 1940 k filmu Nezbedný bakalář.427 Únikovými ţánry byly komedie Pancho se ţení, Řeka čaruje a nedokončený film Jenom krok, psychologii člověka a lidským vztahům se věnují únikové detektivky 13. revír a Lavina, ke svým venkovským zdravým kořenům se vrací hlavní hrdina z Řeky čaruje, únikem do historie a k drobným příběhům nezasahujícím do dějinných událostí jsou filmy Rozina sebranec, Nezbedný bakalář a Průlom. Jedním z nejčastějších se vyskytujících motivů byla jiţ zmíněná pracovní tematika, která byla ke konci války pro prohrávající a bortící se 426

K německé propagandě v českém filmu podrobněji: Doleţal, Jiří (1996): Česká kultura za protektorátu. Praha: Národní filmový archiv; Kašpar, Lukáš (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu. Propaganda. Kolaborace. Rezistence. Praha: Libri, s. 94 – 145. 427 „Jeden sedící ţid u svého krámu rozloţeného na zemi, chytí Šmardocha za cíp přehozu. Ţid: ,Neutíkej, pán! Podívej se: kašmír, indický, kup – dám zadarmo!‘ Šmardoch s [nečitelné] vyškubne prudce plášť: ,Deš, čerte, pejzatá! Nezdrţuj!‘ a pospíchá za Píseckým, který uţ dochází do vrat.“ „Pička: ,Neplkej a piva dones! Máš tu v zástavu kabát – tak nezačínej ţidovských práv neslušných a nalej!‘ “ „V Rakovníce, 17. VII. 40.“ Ovšem v ţádné další scenáristické verzi jiţ tyto naráţky nejsou. K NFA, Sbírka scénářů, sig. S–127–LS; Štěpánek, Zdeněk – Vávra, Otakar (1940): Nezbedný bakalář. Praha: Nationalfilm (LS), s. 7, 43 a 67.

117

Německo a pro demoralizovaný protektorát stále více aktuální a potřebná.428 Např. ve filmu Řeka čaruje hlavní hrdina opouští svůj dosavadní stav, ve kterém jako boháč nemusel pracovat. Vrací se do míst svého mládí, díky řece Sázavě skutečně omládne, získává nový „budoucí ţivot, který chce vyplnit prací.“429 Podobně je koncipován i film Průlom, kde si horníci i přes nepřízeň radnice snaţí zajistit práci. Hrdinka detektivního filmu 13. revír, prostitutka Fróny, je v explikaci charakterizována „výstraţným příkladem lehkomyslnému mládí, které […] nechápe marnost ţivota neposvěceného prací.“430 V jiné scenáristické explikaci (která se ovšem do samotného filmu nikterak nepromítla), k filmu Lavina, se při popisu osobnosti bezohledného advokáta Herana dočítáme další náznaky nacistické propagandy: „Vliv amerikanismu doléhal i na Evropu. I zde se cílem ţivota stávaly peníze a především úspěch. Kariéra se nebála ani mrtvých. […] Heran je nesociální typ, liberalistický individualista, který se zbaví ţeny, […] shrabuje moc.“431 Po válce se filmy oslavující lidskou práci se zápornými individualistickými postavami štítícími se práce nepřestaly objevovat, naopak po roce 1948 ovládly tehdejší tuzemskou produkci. Práce v nich však nebyla pouhé okrajové téma, pro únikový příběh z vyšších kruhů, ale hlavním motivem. Ihned po osvobození se i v kultuře a umění začaly prosazovat úkoly zakotvené v Programu nové československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků – v Košickém vládním programu. Autory kulturněpolitické části 428

Z motivů nacistické ideologie se v poválečné „budovatelské éře“ pracovní tématika jako jediná uchytila v různé intenzitě aţ do roku 1989. Ne náhodně byl v poválečných dobách pro své silné pracovní apely uveden protektorátní film Velká přehrada (1942). Kvůli tomu, ač obsahoval antisemitskou naráţku, byl tento film jako jediný z protektorátní éry výrazně upraven a zbaven vlivů německého jazyka. Všechny německo–české cedule označující stavby byly v obraze překryty novými, česky psanými. Jméno podnikatele Rudolfa Hertla bylo v dialozích předabováno na Leo Berku. Urbanová, Eva – Urgošíková, Blaţena aj. (1998): Český hraný film II 1930 – 1945. Praha: Národní filmový archiv, s. 386 – 387. Naopak komunistická ideologie nepřevzala téma obětování se ţen pro rodinu kvůli snaze zapojit je do výrobního procesu a vztah k půdě a rodným tradicím v konfrontaci s masovým zdruţstevňováním a radikálními proměnami venkovského ţivota. 429 K NFA, Sbírka scénářů, sig. S–89–SY; Krška, Václav – Mach, Josef (1944): Řeka čaruje. Praha: Nationalfilm (SY), s. 21. 430 K NFA, Sbírka scénářů, sig. S–97–FP; Steklý, Karel (1945): Zinková cesta. Praha: Nationalfilm (FP), s. 1. 431 K NFA, Sbírka scénářů, sig. S–1316–LS; Cikán, Miroslav – Mottl, Jaroslav – Trojan, Josef (1945): Lavina. Praha: Nationalfilm (LS), s. II.

118

programu byli komunističtí ministři Václav Kopecký a Zdeněk Nejedlý.432 Kultura se tak cele dostala pod dohled KSČ, Nejedlého Ministerstvo školství a osvěty mělo pod kontrolou lidovýchovu, literaturu, hudbu a divadlo, Kopeckého Ministerstvo informací kinematografii, rozhlas, tisk a styk se zahraničím. Program usiloval o „demokratizaci“ kultury, její zlidovění, centralizaci, širokou dostupnost, pozornost ke klasickým dílům a směřování kultury na SSSR a další slovanské státy.433 Uţ od roku 1945 vznikaly pro lepší kontrolu tvůrčích a kulturních pracovníků různé profesní svazy (pro kinematografii Svaz českých filmových pracovníků), ve vedoucích funkcích zasedali levicově orientovaní umělci, eliminován byl opoziční a kriticky se vyjadřující tisk a do izolace se postupně dostávali někteří tvůrci. Na tomto místě je třeba zmínit personální sloţení a politické vlivy na filmovou dramaturgii v protektorátních strukturách a v poválečné zestátněné výrobě. Jedním z vlivných orgánů byl Dramaturgický (lektorský) sbor při ČMFÚ, v němţ od podzimu 1943 zasedali Karel Smrţ, Miroslav Rutte, Jan Sajíc, Artuš Černík a Jan Drda.434 Současně měly své lektorské sbory i obě výrobny, které ke konci protektorátu jako jediné vyráběly české filmy. Ve sboru Lucernafilmu jako dramaturgové a lektoři působili Jan Drda, Karel Horký, František Kubka, Václav Řezáč, Jiří Hrbas, Otakar Kirchner a jiní,435 v Nationalfilmu Artuš Černík, Vladimír Kabelík, Jindřich Elbl a Jan Sajíc.436

432

Program vznikl v březnu 1945 Moskvě a vyhlášen byl 5. dubna v Košicích. Podrobněji Broţová, Věra (2002): Od stráţců mravních hodnot k inţenýrům lidských duší. Literární ţivot mezi květnem 1945 a únorem 1948. Soudobé dějiny, IX, č. 3 – 4, s. 429 – 454. 433 Tamtéţ, s. 430 – 431. 434 Původně byli členy Filmového studia při Filmovém ústředí. Koncem roku 1940 zasedl ve sboru kromě Karla Smrţe a Miroslava Rutteho i Vladislav Vančura, František Koţík a Vilém Werner. Sbor měl na starost podávání dobrozdání o filmových námětech a výrobních programech. Dvořáková – Czesany, Tereza (2011): Idea filmové komory. Českomoravské filmové ústředí a kontinuita centralizačních tendencí ve filmovém oboru 30. a 40. let. Praha: Univerzita Karlova, s. 268 – 269. 435 Ke stálým a externím spolupracovníkům Lucernafilmu dále patřili mj. Miroslav Rutte, J. A. Urban, Vilém Werner, Maru Russová, Jan Wenig, Josef Neuberg, Frank Tetauer, Eduard Bass, František Götz, Josef Bezdíček, K. M. Walló, Vladimír Tůma, Miloslav Fábera, Josef Mach, Václav Wasserman, Vítězslav Nezval nebo Zdeněk Štěpánek. NFA, FFI, fond Lucernafilm, k. 10, sig. V, inv. č. 84, Záznamy z jednání dramaturgů 1942 – 1944. 436 Štábla, Zdeněk (1985): Pomocné studie k dějinám čs. kinematografie 5. část II. svazek. Praha: Čs. filmový ústav, s. 78 – 79; Štábla, Zdeněk (1990): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896 -1945. IV. svazek. Praha: Československý filmový ústav, s. 102.

119

V poválečné ČEFIS vznikla Ústřední dramaturgie a své dramaturgie měly i jednotlivé výrobní kolektivy.437 Při MI vznikla Státní filmová dramaturgie. Toto sloţité několikastupňové uspořádání mělo velmi špatný vliv na schvalování filmů a zpomalovalo filmovou tvorbu.438 K tématu je důleţitá i jiţ zmíněný Umělecký odbor (rada) při Svazu českých filmových pracovníků, který byl v létě 1945 revolučním ústředím kinematografie poţádán aby „rozhodl o filmech, které byly rozpracovány a zůstaly nedokončeny, má–li se v práci na nich pokračovat.“439 Jak vidno, řada protektorátních filmových pracovníků i spisovatelů píšících pro film přešla kontinuálně i do zestátněné kinematografie. Navíc většina těchto tvůrců patřila mezi levicově orientované umělce a poválečné členy KSČ, z nichţ někteří (např. Vítězslav Nezval, Jan Drda, Artuš Černík, Václav Řezáč, Marie Pujmanová, Marie Majerová, Jaroslav Průcha, Boţena Půlpánová, Ladislav Boháč, Vladimír Šmeral, Karel Nový) se po roce 1948 silně angaţovali pro politiku KSČ, ve stranických a vedoucích funkcích.440 Ke kmenovým autorům Lucernafilmu a k přátelům Miloše Havla patřil Vítězslav Nezval, v letech 1945 – 1951 sekční šéf filmového V. odboru MI ministra Václava Kopeckého, pod jehoţ dohled patřila filmová výroba. Tito tvůrci a autoři přešli z jednoho období do druhého víceméně kontinuálně. 437

V organizaci ČEFIS se dále vyskytovala Československá filmová rada, Umělecká rada, Tvůrčí kolegium, Hospodářské kolegium a další. 438 V těchto orgánech působili např. Bohumil Štěpánek, Otakar Mrkvička, E. L. Berka, Jan Libora, Václav Berdych, Eliška Valentová, Karel Smrţ, Jan Drda, Artuš Černík, Julius Kalaš, Václav Kadlec, Lubomír Linhart, Jaroslav Průcha, Jindřich Elbl, Karel Feix, Zdeněk M. Reimann, Jan Sinnreich, Rudolf Stahl, František Hrubín, Konstantin Biebl, Vladimír Šmeral, Marie Pujmanová, Marie Majerová, Jiří Mařánek aj. Na podzim 1946 se z Ústřední dramaturgie stal Filmový umělecký sbor. fz (1945): Nová filmová dramaturgie. Filmové zprávy, I, č. 52 (30. 7. 1945), s. 3; Týţ (1945): Z činnosti státní filmové dramaturgie. Filmové zprávy, I, č. 68 (21. 8. 1945), s. 3; Týţ (1945): Filmoví reţiséři a scenáristé zasedají s filmovou dramaturgií. Filmové zprávy, I, č. 72 (27. 8. 1945), s. 1; Havelka, Jiří (1947): Československé filmové hospodářství 1945 – 1946. Praha: Československé filmové nakladatelství, s. 51 – 52. 439 Kabelík, Vladimír (1945): Plán výroby celovečerních hraných filmů. Filmová práce, I, č. 10 (28. 7. 1945), s. 3 – 4. Umělecká rada – jejíţ členy byli Ladislav Boháč, Jan Drda, Josef Neuberg, Jan Noha, Karel Nový, Jaroslav Pokorný, Marie Pujmanová, Boţena Půlpánová, Jaroslav Průcha, Jan Sajíc, Václav Wasserman a Jiří Srnka – u těchto filmů přezkoumala téţ jejich scénáře. 440 Drda byl poslancem a členem ÚV KSČ, Pujmanová členem Ústředního akčního výboru Národní fronty, Řezáč ředitelem nakladatelství Československý spisovatel, Průcha a Boháč zastávali vysoké vedoucí funkce v Národním divadle atp.

120

Rezort kinematografie, kontrolovaný komunistickým ministrem, se od května 1945 dostal pod silný vliv KSČ. Jiţ před únorem 1948 byl film po personální stránce pod komunistickou kontrolou. Po očistě od několika málo skutečných i domnělých kolaborantů v letech 1945 – 1946 se podařilo roku 1947 doplnit Filmový umělecký sbor pracovníky aparátu ÚV KSČ a do nově vzniklých šesti výrobních skupin jmenovat uměleckými šéfy víceméně loajální reţiséry (Otakar Vávra, Martin Frič, František Čáp, Karel Steklý, Vladimír Borský a Jiří Weiss).441 Kontinuita tvůrců pokračovala po květnu 1945 i po únoru 1948, kdy se nové personální změny týkaly zejména dvou stovek technických a administrativních zaměstnanců a nikoliv jiţ předních tvůrců nebo členů dramaturgických orgánů.442 Politicky a ideologicky motivované změny se projevily pouze ve dvou filmech, které byly rozpracovány ještě za okupace, Průlom a Nezbedný bakalář. K těmto filmům vznikly za protektorátu scénáře,443 ovšem k jejich realizaci tvůrci přikročili ihned po osvobození a staly se prvním a třetím filmem české zestátněné výroby.444 Současně pro oba snímky vznikly po květnu 1945 nové verze scénářů (pro Nezbedného bakaláře tři, u Průlomu dva) – jiţ pod dohledem nové dramaturgie. Při porovnání předrevolučních a porevolučních verzí scénářů a výsledné filmové podoby zjistíme značné rozdíly, které výrazně změnily výsledné vyznění těchto děl. Důvodem těchto ideových změn byla snad i snaha, aby se úplně první poválečné projekty zestátněné kinematografie výrazně odlišovaly od filmů z předchozí éry. 441

Výjimku tvoří reţisér František Čáp, který byl ostatně po aféře s dělnickou porotou na I. mezinárodním filmovém festivalu pracujících ve Zlíně kvůli svému filmu Bílá tma odvolán z funkce uměleckého šéfa a reţiséra a v roce 1949 emigroval. 442 Český film byl ideologicky a personálně od května 1945 – a po zestátnění v srpnu – jiţ pod dohledem KSČ. Nejprve částečně s rychle narůstajícím vlivem, od roku 1948 zcela. Knapík, Jiří (2002): Akční výbory a kultura na prahu nové doby. Soudobé dějiny, IX, č. 3 – 4, s. 470; Szczepanik, Petr (2012): „Machři“ a „diletanti“. Základní jednotky filmové praxe v době reorganizací a politických zvratů 1945 – 1960. In: Skopal, Pavel (ed.): Naplánovaná kinematografie. Český filmový průmysl 1945 aţ 1960. Praha: Academia, s. 36 – 39. 443 V podobě, v jaké dnes odpovídá technický scénář. U Nezbedného bakaláře tento scénář vznikl jiţ v roce 1941, u Průlomu začátkem roku 1945. 444 Jednadvacet dní před prvním filmovacím dnem historické komedie Nezbedný bakalář se započalo s natáčením válečného dramatu V horách duní. Tento projekt z pochopitelných důvodů nemohl být připravován za protektorátu oficiálně, dá se tedy označit za zcela první film, který státní výroba připravila samostatně.

121

Historicky prvním filmem zestátněné výroby se stal snímek Průlom. Původní filmová povídka Jana Morávka445 je velmi odlišná od následujících literárních verzí i samotného filmu. Povídka je zaměřená motivy (prodej Domaţlíkova domku a nešťastná láska jeho syna Vojty), které ve filmu tvoří vedlejší dějovou linii. Snaha Domaţlíka a horníků k odvodnění toboly a získání práce se v povídce vůbec nevyskytuje. Po poţáru města se Domaţlík pomátne a snaţí se najít zlato pro svoji rodinu. Libreto a první scénář Jana Morávka a Karla Steklého pro soukromou společnost Nationalfilm

446

se jiţ

ve své hlavní dějové linii věnuje úsilí horníků o odvodnění toboly a nechuti radních k tomuto kroku, včetně potrestání zlodějských úředníků. Další dvě poválečné verze scénáře447 i výsledná filmová podoba se v ději od válečných verzí neliší (aţ na úpravy, které jsou zapříčiněny spíše technickým rázem). Výrazně se diferencují v ideologickém vyznění některých dialogů, scén a postav. Jiţ explikace v poválečných scénářích se oproti té původní, zcela apolitické, proměnila:

I kdyţ stát, město a podnikatelé opouštěli podniky, byli to čeští dělníci, kteří jiţ bezmála před sto lety pochopili, ţe prací se zachovávají hodnoty uţitečné celému národu. V tomto případě, kdy havíři se semkli v Havířské bratrstvo, vytvořili tak předobraz dnešních pracovních druţstev a brigád. V tomto příběhu se obnaţují kořeny dnešního dění a 445

K NFA, Sbírka scénářů, sig. S–93–FP, Morávek, Jan (1945): Blázen z Lorety. Praha: Nationalfilm (FP). 446 K NFA, Sbírka scénářů, sig. S–93–LS, Morávek, Jan – Steklý, Karel (1945): Zlaté hnízdo. Praha: Nationalfilm (LS); sig. S–93–TS, Morávek, Jan – Steklý, Karel (1945): Zlaté hnízdo. Praha: Nationalfilm (TS). 447 K NFA, Sbírka scénářů, sig. S–93–TS–2, Morávek, Jan – Steklý, Karel (1945): Zlaté město. Praha: Československá výroba celovečerních filmů (TS); sig. S–93–TS–3, Morávek, Jan – Steklý, Karel (1945): Průlom. Praha: Československá výroba celovečerních filmů (TS).

122

výsledků znamenitých sociálních a průmyslových reforem. Právě dnes kdy je zapotřebí mobilisovat národ k záchraně národních majetků a hodnot, je obraz boje a odhodlanosti uvědomělých dělníků nejpůsobivější agitkou.448

Navíc autoři ve scénáři pouţili pro označení „zpátečnické“ radniční opozice tendenční označení „radniční klika“.449 Ve scénářích a ve filmu postupně pozorujeme posun hlavních postav od víry v kolektivismus a společné budování; z hodného vysokého představitele tehdejší vlády se stává zlý asociál, dochází oslabení kladných postav z řad vyšších vrstev, kladen je důraz na záporné stránky ţivnostníků a úředníků, scény s postavou kněze a s církevními motivy jsou eliminovány, závěr a konečné vyznění celého filmu je změněno. Úpravy tak reagovaly na aktuální společenské a politické změny, které se od května 1945 okamţitě děly. Zatímco v protektorátní verzi švec Domaţlík přesvědčuje havíře, ţe musí mít víru a věřit, ţe se tobolu podaří odvodnit, v poválečném scénáři a ve filmu jiţ o víře nemluví, naopak tvrdí, ţe se práce podaří, kdyţ dají všichni kolektivně ruku k dílu. Promluva Domaţlíka se ve stejné scéně třikrát promění. V předkvětnovém scénáři hovoří k horníkům takto: „Pomohla mu jeho víra a vytrvalost! Já věřím a věřit nepřestanu! A vy musíte věřit se mnou! Zdařbůh!“450 V poválečném scénáři se ještě sice promluva o víře vyskytuje, ale jiţ v duchu kolektivismu: „Ale jen toho, kdo jim přestal věřit! Já věřím a věřit nepřestanu! A vy musíte věřit se mnou. A přiloţit ruku k společnému dílu!“451 V samotném filmu se jiţ Domaţlíkova víra mění především na víru v přírodu a víru ve společnou práci: „Přírodě musíš věřit a pak tě nezklame. Ale nejenom já, von, ale ty, vy všichni. Pak 448

Tamtéţ, s. 1. Morávek, Jan – Steklý, Karel (1945): Zlaté město. Praha: Československá výroba celovečerních filmů (TS, sig. S–93–TS–2), s. 212. 450 Morávek, Jan – Steklý, Karel (1945): Zlaté hnízdo. Praha: Nationalfilm (TS, sig. S–93– TS), s. 107. 451 Morávek, Jan – Steklý, Karel (1945): Zlaté město. Praha: Československá výroba celovečerních filmů (TS, sig. S–93–TS–2), s. 83. 449

123

teprve něco dokáţem‘! […] Zdařbůh!“452 Tímto způsobem se aţ po válce objevují ve scénáři a ve filmu podobné věty Domaţlíka, které pronáší při prohlídce štoly havíři Dudáčkovi: „Hory by nás, Václave, mohly krásně uţivit. Ale dělat se musí! A ne jeden, všichni v jednom houfu!“453 Lid obhajuje Domaţlík i v samotném závěru filmu před místodrţícím.

Místodrţící: Havíři, vykonali jste velkou a čestnou práci. Domaţlík: Excelence, vona se kaţdá dobrá věc musí podařit, kdyţ jí veme do ruky lid. Místodrţící: Lid?… [k hejtmanovi] Nedá se nic dělat, postarejte se o to, aby byly vyhlášeny řádné obecní volby!454

Změny týkající se postav filmu se po květnu 1945 nejvíce odrazily na postavě místodrţícího, nejvýše postaveného státního úředníka a hlavního představitele politické moci v zemi. V prvních verzích byl místodrţící vylíčen jako laskavý muţ, který díky rybářské vášni při audienci vřele vítá rybáře Dudáčka a Domaţlíka, je spokojený z jejich návštěvy, sdílný a velmi ochotně a rád oběma muţům pomáhá. V poválečné scenáristické i filmové podobě je místodrţící odměřený, zachovává si úřednickou důstojnost, odstup a jen nerad přijímá k audienci Domaţlíka a Dudáčka. Navíc autoři po květnu 1945 odkryli v rozhovoru s tajemníkem místodrţitelovo nepřátelství ke všem praţským dělníkům, coţ zvýšilo nesympatičnost této postavy.

Místodrţící: Co si ti dělníci v praţských kartonkách vlastně myslí? Zakázal jsem jim všechny schůze a oni se scházejí a 452

Průlom (Karel Steklý, ČSR, 1946), 0:30:38. Tamtéţ, 0:18:04. Ve scénáři jsou tyto věty poněkud odlišné: „Všichni se z hor můţeme mít dobře, ale to se musí dělat!… a všichni v jednom houfu.“ Morávek, Jan – Steklý, Karel (1945): Zlaté město. Praha: Československá výroba celovečerních filmů (TS, sig. S–93– TS–2), s. 48. 454 Průlom (Karel Steklý, ČSR, 1946), 1:23:39. Ve scénáři Domaţlík pronáší: „Kdyţ se excelence lid za dobrou věc srazí dohromady, musí se podařit všechno.“ Morávek, Jan – Steklý, Karel (1945): Zlaté město. Praha: Československá výroba celovečerních filmů (TS, sig. S–93–TS–2), s. 225. 453

124

rebelují dál! Pošlete přípis panu policejnímu řediteli, aby postupoval s největší přísností. Tajemník: Smím–li projevit svůj názor… Radil bych mírnost, neboť dělníci jsou odhodláni vyvolat stávku. Místodrţící: Jen ať si něco zkusí! Ne, no, jak jsem řekl, s největší přísností! Tajemník: Ještě jakýsi havíř Dudáček prosí Vaši Excelenci o slyšení. Je to ten, který pomohl Vaší Excelenci chytit tu velkou štiku. Místodrţící: Pomohl!? No dovolte… No, kdyţ uţ je tady…455

V protektorátních verzích se na konci úspěšné audience místodrţící spokojeně usmívá, v posledních verzích scénáře a ve filmu je dotčen kvůli Dudáčkově posměšné poznámce „Excelencpane, to jste jednou v ţivotě provedl moudrou věc.“456 V drobnostech se pozměnily i další filmové postavy. Ševci Matěji Domaţlíkovi, hlavnímu hrdinovi filmu, tvůrci např. ve scénách s městským tajemníkem nebo purkmistrem města dodali více odvahy a ráznosti při jednání s těmito představiteli města. Naopak radní – ţivnostníci jsou i oproti různým verzím scénářů ve filmu zobrazeni ještě nesympatičtěji (nejvíce bohatý sedlák Klepš, který odmítá svoji dceru Milku provdat za Vojtu, syna Domaţlíka). Otevřeně se staví proti horníkům, nechtějí dávat na obnovu dolů peníze a na adresu horníků pronášejí uštěpačné poznámky. Vrcholem je posměšná píseň, kterou radní zpívají v místním kasinu těsně předtím, neţ jim havíři přinesou radostnou zprávu, ţe prorazili do štoly ze 14. století a nalezli zlato:

455

Průlom (Karel Steklý, ČSR, 1946), 0:56:55. Srov. Morávek, Jan – Steklý, Karel (1945): Průlom. Praha: Československá výroba celovečerních filmů (TS, sig. S–93–TS–3), s. 166; Týţ (1945): Zlaté město. Praha: Československá výroba celovečerních filmů (TS, sig. S– 93–TS–2), s. 156 – 157. 456 Průlom (Karel Steklý, ČSR, 1946), 1:02:26. Morávek, Jan – Steklý, Karel (1945): Zlaté město. Praha: Československá výroba celovečerních filmů (TS, sig. S–93–TS–2), s. 164.

125

Ţe peníze světem vládnou, staré přísloví, ţe se jimi divy stanou, kaţdý chlapec ví. S chuďasem je nenecháme, ten jen, aby lámal kámen. Ţebrota, nuzota, patří do kouta! Jééé, kdo peníze má, ať si na pána hrá! Jen ten, jen ten, ať si na pána hrá!457

Ze všech radních jsou pouze tři na straně horníků, ale ti jim jako menšina kromě slovního zastání nedokáţou výrazněji pomoci. V posledních dvou verzích scénáře a ve filmu navíc radní nechtějí v závěru příběhu jednat s horníky, protoţe je pokládají za podřadný lid, a nemají zájem ani je vyslechnout.

Purkmistr: Postavte se na chodbě a nikoho sem nepouštějte! Radní Vokoun: Protestuji proti vašemu jednání. Váš postup proti havířům je prostě nemoţný! Radní: Co byste vlastně chtěl, vţdyť jsou to, koneckonců, jen dělníci! Radní Vokoun: Panové, vaše názory, to je hanba!458

457

Průlom (Karel Steklý, ČSR, 1946), 0:47:56. Píseň se jmenuje Peníze světem vládnou. Průlom (Karel Steklý, ČSR, 1946), 1:18:06. Ve scénářích pronáší větu „Co byste vlastně chtěl, vţdyť jsou to, koneckonců, jen dělníci!“ purkmistr. Srov. Morávek, Jan – Steklý, Karel (1945): Průlom. Praha: Československá výroba celovečerních filmů (TS, sig. S–93– TS–3), s. 221; Týţ (1945): Zlaté město. Praha: Československá výroba celovečerních filmů (TS, sig. S–93–TS–2), s. 217. 458

126

V ţádném scénáři se nenachází rozhovor obsaţený ve filmu, v němţ se střetává a vyostřuje názorová odlišnost „špatných“ a „dobrých“ radních.

Radní Částek: Zavřít doly, pánové, to není ţádná výhra. S nezaměstnanými by se muselo něco stát. Radní: Zaměstnáme je při úpravě silnic a chodníků. Radní Soukal: Jo, jo, a za to jim dáme havířský plat, ne? Radní Klepš: Bude to práce z nouze a my jim zaplatíme, co budeme chtít. Číšnice Katy: Jestli jenom za nějakou almuţnu budou chtít dělat… Měšťanosta: Však oni zkrotnou, aţ nebudou mít co do hrnce. Radní Vokoun: To je moţné. Ale dnes, kdy na všech stranách přední muţové národa mluví o rovnosti a pokroku, nemůţeme takto smýšlet. Radní Klepš: Dejte nám pokoj s pokrokem!459

Zajímavostí je, ţe v jedné z poválečných verzí scénáře se nově objevil motiv niněristy, který, ač s příběhem nikterak nesouvisí, několikrát během příběhu hraje a zpívá posměšnou písničku o panstvu.460 Od postavy niněristy a jeho písně autoři při výsledné filmové realizaci ustoupili a ve filmu samém se vůbec neobjevuje. Oproti scénářům byly ve filmu zrevidovány všechny scény, které se odehrávají v kostele, na minimum. Současně se i postava místního faráře

459

Průlom (Karel Steklý, ČSR, 1946), 0:14:48. „Počkejte vy páni / pozbydete fousy / budete vobírat / vod řepy frňousy. / Počkejte vy páni / pozbydete copy… / Budete si ve ţních sami vázat snopy! / Počkejte vy páni / pozbydete dančí / … budete utíkat jako myši do čar. / Počkejte vy páni, pozbydete dančí. / Pak vám taky jednou chudák hřbet nabančí. / Počkejte vy páni / pozbydete dančí: / On vám taky jednou chudák hřbet nabančí.“ Morávek, Jan – Steklý, Karel (1945): Zlaté město. Praha: Československá výroba celovečerních filmů (TS, sig. S–93–TS–2), s. 1, 51 – 52, 123 – 124, 180, 226 – 227. 460

127

stala okrajovou figurou, která je pouze návštěvníkem městského kasina a salonu hejtmana. Zároveň se sníţil počet ve scénáři plánovaných scén u sochy sv. Jana na náměstí. Rozhovor Domaţlíka s obecním stráţníkem Rosůlkem se místo pod sochou odehrává v Domaţlíkově domku při opravě Rosůlkova proraţeného bubnu. Samotný konec filmu Průlom se liší navzájem v kaţdé ze tří verzí scénáře a je odlišný od scénářů i v samotném filmu. Například v literárním scénáři rozhořčení dělníci přicházejí na radnici. Do sporu mezi horníky a radními přichází samotný místodrţící a ihned se přidává na stranu horníků. Po zprávě, ţe se průlom v dolech podařil, odjíţdějí horníci a pokrokoví radní s místodrţícím k tobole, zatímco radniční opozice zahanbeně zůstává na radnici. Usmívající se místodrţící přichází mezi horníky a chválí Domaţlíka a Dudáčka, ţe se jim povedl průlom na všech stranách. Oba muţi se spokojeně dívají na své dílo.461 V první protektorátní verzi technického scénáře probíhá scéna na radnici obdobně. Při cestě ke štole sedí v kočáře kromě místodrţitele Domaţlík, Domaţlíková, Dudáček a Milka. Místodrţící je ostatními v kočáře tísněn, ale shovívavě se usmívá. Mezi ním a Dudáčkem proběhne přátelský rozhovor.

Místodrţící: Dudáček, co ten bolen, ještě tam tluče? Dudáček: Jako blázen, excelencpane!

Všichni v kočáře se smějí a scénář končí veselým průvodem, ve kterém havíři zpívají a vyhazují klobouky a čepice.462 Druhá verze, vzniklá aţ po válce, jiţ takto smířlivá není. Na radnici se havíři na purkmistra a radní rozlítí. Ze strachu před havíři radní raději sami vyskočí z okna na smetiště. Právě přibyvší místodrţící je počínáním horníků dotčen. Přesto má z práce horníků radost a Domaţlík mu zdůrazňuje, ţe odvodnění toboly 461

Morávek, Jan – Steklý, Karel (1945): Zlaté hnízdo. Praha: Nationalfilm (LS, sig. S–93– LS), s. 67 – 71. 462 Týţ (1945): Zlaté hnízdo. Praha: Nationalfilm (TS, sig. S–93–TS), s. 253 – 261.

128

mohl provést pouze semknutý lid. Cesta k tobole probíhá, včetně rozhovoru místodrţícího s Dudáčkem, stejně jako v předchozí verzi.463 V poslední třetí verzi probíhá závěrečná scéna obdobně (radní sami vyskáčou z okna, místodrţící je opět dotčen a Domaţlík promlouvá o lidu). Naprostý obrat nastal v rozhovoru místodrţícího s Dudáčkem.

Místodrţící: Poslechnou, Dudáčku. Co ten bolen? Ještě tam tluče? Dudáček: Jó, exelencpane, to já nevím… já mám teď s odpuštěním důleţitější věci na mysli.

Po této odpovědi Dudáček rychle odchází s havíři a místodrţící zůstává konsternovaně stát. Ironii celé scéně dodává výše zmíněný zpěv niněristy.464 V konečném filmovém výsledku se závěr odehrává opět jinak. Na radnici sedlák a radní Klepš nazývá havíře ţebráky a odplivne si před nimi. Toto počínání havíře rozlítí a sami vyhodí purkmistra a radní z okna na smetiště. Přibyvší místodrţící vidí jiţ jen výsledek. Domaţlík před ním promlouvá o lidu, kterému se podaří kdykoliv vše, co vezme do ruky. Místodrţící je nucen nechat vyhlásit nové obecní volby a opět se obrací na Dudáčka.

Místodrţící: Dudáček, jdou sem. Co ten bolen? Ještě tam tluče? Dudáček: Bolen? Jo, ten bolen! No tluče, jakpak by netlouk. Jenomţe, račte odpustit, exelencpane, ale my teď máme jiný starosti…465

463

Týţ (1945): Průlom. Praha: Československá výroba celovečerních filmů (TS, sig. S–93– TS–3), s. 221 – 231. 464 Týţ (1945): Zlaté město. Praha: Československá výroba celovečerních filmů (TS, sig. S– 93–TS–2), 217 – 227. 465 Průlom (Karel Steklý, ČSR, 1946), 1:24:00. Srov. téţ ez (1980): Průlom. Výňatek ze scénáře. Film a doba, XXVI, č. 8 (srpen 1980), s. 446 – 454.

129

Místodrţící po rozhovoru spěšně nastupuje do kočáru a odjíţdí. Vyznění závěrečné scény se postupně v různých verzích změnilo o sto osmdesát stupňů. Od přátelského vztahu mezi předákem havířů Dudáčkem a místodrţícím díky rybaření, tvůrci dospěli k situaci, kdy předák Dudáček samotného místodrţícího, svoji a jeho rybářskou vášeň neuctivě odbývá, aby se mohl cele věnovat práci v dolech. Po květnu 1945 do scénáře a do filmu přidané apely, které jsou divákům předkládány, jsou jasné. Těţké a sloţité úkoly můţe provést jedině lid, semknutý do jednoho houfu – kolektivu. Současně dělníci musí spoléhat jen sami na sebe, protoţe vysocí úředníci, radní, podnikatelé, ţivnostníci, statkáři a církev, kteří je pokládají za podřadné lidi, myslí jen na sebe, své obohacení a zisky a zuby nehty se brání všemu pokrokovému. I nejvyšší úředník, který se téţ k obyčejnému člověku můţe chovat zdánlivě dobře, je ve skutečnosti zlý muţ, jenţ proti dělníkům hodlá zakročit s největší tvrdostí. Konec filmu pak nabádá nebratřit se s těmito „pány“, nezdrţovat se svými zálibami a raději jít pracovat na novém velikém díle. Vidíme zde jasný příklon ke komunistické propagandě a náznaky jejích ideologických konvencí, které naplno pronikly do českého filmu po roce 1948.

Po filmu Průlom bylo jako druhý samostatný film zestátněné výroby uvedeno první válečné drama reagující na boj s Němci a na druhou světovou válku V horách duní. Jako třetí byla uvedena historická komedie Nezbedný bakalář, druhý titul oficiálně připravovaný ještě za okupace. První literární příprava přímo pro film proběhla jiţ v letech 1940 – 1941, ale pro značnou finanční náročnost snímek nevznikl.466 V dějové lince se tři poválečné verze 466

K NFA, Sbírka scénářů, sig. S–127–FP, Neuberg, Josef (1940): Nezbedný bakalář. Praha: Nationalfilm (FP); sig. S–127–LS, Štěpánek, Zdeněk – Vávra, Otakar (1940) Nezbedný bakalář. Praha: Nationalfilm (LS); sig. S–127–TS, Týţ (1941) Nezbedný bakalář. Praha: Nationalfilm (TS); sig. S–127–TS–5, Týţ (1941) Der widerspenstige Bakkalaureus. Praha: Nationalfilm (TS, německy).

130

scénáře467 oproti prvním verzím vzniklým pro Nationalfilm výrazně liší.468 Stejně jako v případě filmu Průlom se poválečné scénáře a filmová verze proměnily především po ideové stránce. Po osvobození autoři zvýraznili sociální aspekty příběhu. Ač byli konšelé jiţ v protektorátních verzích lakomí a zlí, v pokvětnových scénářích a ještě více ve filmu jsou jejich záporné vlastností zveličeny a zároveň zesměšněny. Např. aţ ve filmu je při úvodní hostině nejtlustší konšel Hruška vizuálně přirovnáván k vařené vepřové hlavě.469 Ve scénáři bakalář Jan tančí s hostinskou Annou sólo z furiantství,470 ve filmu proto, ţe ho konšelé a jejich manţelky nazvou ţebrotou.471 Po této taneční scéně měla podle scénářů nastat rvačka mezi bakalářem a konšely. Bakalář měl ihned po začátku rvačky utéct a konšelé se měli prát jen sami mezi sebou.472 Ve filmu se ovšem konšelé bakaláři po tanci s Annou hlasitě vysmějí. Ten na ně vyplázne jazyk a hlasitě zachrochtá. Nic nechápajícím konšelům se následně bakalář s ostatními návštěvníky hospody směje a odchází.473 Aţ postupně se v pokvětnových scénářích a ve filmu samém objevuje scéna, kdy konšelům hladoví ţáci, za to, ţe jim jejich manţelky dali k jídlu plesnivé zbytky, sní všechny jitrnice. Současně mizí postava konšela Malinovského, který měl stát (společně s konšely Šmardochem a Gryllovem a hostinskou Annou) na

467

K NFA, Sbírka scénářů, sig. S–127–TS–3, Štěpánek, Zdeněk – Vávra, Otakar (1945): Nezbedný bakalář. Praha: Česká státní výroba filmů (TS); sig. S–127–TS–2, Týţ (1945): Nezbedný bakalář. Praha: Česká státní výroba filmů (TS); sig. S–127–TS–4B, Týţ (1945): Nezbedný bakalář. Praha: Česká státní výroba filmů (TS); sig. S–127–DL, Týţ (1946): Nezbedný bakalář. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (DL). 468 Ve filmové povídce se například vůbec nevyskytují postavy hostinské Anny a řezníka Mikuláše, ve filmu důleţité postavy. V protektorátních verzích se bakalář Jan uchází o dceru konšela Slacha Plonu. Postava Plony však v dalších verzích postupně ustupuje do pozadí a ve filmu se vůbec nevyskytuje. Konšelé navíc měli tajně pytlačit, bakalář s ţáky měli vydrancovat zájezdní hostinec atd. Ve všech scénářích se úvod oproti definitivnímu filmovému zpracování odehrává více v Praze. Plánovaná scéna ve velké aule Univerzity Karlovy, která měla vzniknout v ateliéru, nebyla s největší pravděpodobností realizována kvůli finanční náročnosti. 469 Nezbedný bakalář (Otakar Vávra, ČSR, 1946), 0:03:55. 470 Např. Štěpánek, Zdeněk – Vávra, Otakar (1945): Nezbedný bakalář. Praha: Česká státní výroba filmů (TS, sig. S–127–TS–4B), s. 190. 471 Nezbedný bakalář (Otakar Vávra, ČSR, 1946), 1:20:14. 472 Mj. Štěpánek, Zdeněk – Vávra, Otakar (1945): Nezbedný bakalář. Praha: Česká státní výroba filmů (TS, sig. S–127–TS–2), s. 173 – 177. 473 Nezbedný bakalář (Otakar Vávra, ČSR, 1946), 1:22:28.

131

straně bakaláře.474 Místo Malinovského přibyl do příběhu konšel Češpivo, který ale většinu děje prospí. Stejně jako v případě filmu Průlom, jsou konšelé stojící na té „správné“ straně v menšině a nemají sílu bakaláři a jeho hladovějícím ţákům výrazněji pomoci. Ač ve scénáři měla bakalářovým hladovým ţákům dát najíst alespoň hostinská Anna – ţivnostnice, ve filmu takové scény vůbec nejsou. Ještě dialogová listina obsahuje repliku Anny, ve které slibuje, ţe nechá donést nemocnému mendíkovi Martínkovi jídlo. Ve filmu tato věta nezazní.475 Sociální notu nejvíce dokresluje motiv s nemocným mendíkem Martínkem, rovněţ do scénáře a do filmu připsaný aţ po osvobození. Kvůli lakomství konšelů onemocní hladem a zimou nejlepší zpěvák z bakalářových ţáků Martínek. Bakalář Jan se musí pokořit a nabídnout školnímu inspektorovi Ţlutickému jako výměnu za boty pro Martínka knihu s básněmi od Ovidia, kterou Ţlutický chtěl kvůli kůţi na deskách. Ţlutický škodolibě bakaláře odmítá. Aby Martínek neumřel, kradou ţáci slepice a dřevo na podpal,476 čímţ se ještě více vyostří spor mezi bakalářem a konšely (a poslouţí jako záminka pro ţádost o bakalářovu výměnu):

Ţlutický: Bakaláři ukáţu, kdo bude mít poslední slovo! Bakalář Jan: Co mi ukáţeš?! Ţlutický: Jak tu kazíš mládeţ! Kradou všecko, nač přijdou! Učíš je na zloděje! Bakalář Jan: Támhle se podívej, jak vy se o děti staráte! Ten chudák onemocněl zimou a hlady! Dejte jim najíst, zatopte 474

Malinovského repliky a skutky byly rozděleny právě mezi Šmardocha, Gryllova a Annu. Tato dialogová listina jinak obsahuje věrný přepis všech výsledných dialogů z filmu. Štěpánek, Zdeněk – Vávra, Otakar (1946): Nezbedný bakalář. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (DL, sig. S–127–DL), s. 17. Srov. Nezbedný bakalář (Otakar Vávra, ČSR, 1946), 0:54:50. Situace, kdy ani hostinská Anna nepomůţe hladovějícím ţákům, si povšimla i dobová kritika: „Hladem umírající mendíci chodí kolem sličné paní hospodské, aniţ by od ní dostali skývu chleba.“ Kautský, Oldřich (1946): Úskalí tvorby a rozumu. Filmová práce, II, č. 37 (14. 9. 1946), s. 6. 476 Dřevo a slepice ţáci kradou jiţ ve scenáristických verzích z let 1940 – 1941, ovšem bez motivace záchrany svého spoluţáka. Tím, ţe tímto činem ţáci zachraňují lidský ţivot, film jejich počínání ospravedlňuje a omlouvá. 475

132

jim a nebudou krást. A teď běţ, a pověz to těm břicháčům v radě.477

Zajímavostí je, ţe v původních protektorátních verzích scénáře figurovala postava hofrychtéře, který jako vysoce postavená osoba (obdobně jako místodrţící v Průlomu) měl zjednat nápravu, postavit se na stranu bakaláře a potrestat lakomé a nepoctivé konšely. Hofrychtéř se v pozdějších verzích neobjevuje a bakalář Jan jiţ nemá v ţádné autoritě (ať církevní nebo světské) oporu proti zlým konšelům. Stává se tak osamoceným bojovníkem proti lakomství, omezenosti a nevzdělanosti. Shodně s úpravami filmu Průlom se změnil rozsah postavy kněze, (protestantského) děkana Šimona Cerasýna. Tato postava měla v prvních verzích daleko větší prostor v příběhu. Původně si měli společně Cerasýn a bakalář Jan po útěku děkanovy hospodyně vařit – Cerasýn tedy měl bakaláře ţivit (ve filmu bakalář Jan vůbec nejí, pouze pije) a jídlo obětavě rozdávat také hladovým ţákům. Ve filmu se tyto scény nevyskytují, stejně jako všechny původně plánované scény v kostele při mši.478 Sám děkan Cerasýn se oproti scénářům objevuje ve filmu jen v několika málo scénách (mj. jiné slavnostní předání školy, školní koncert a závěrečná scéna), jeho repliky jsou seškrtány na několik málo vět a rovněţ nedokáţe bakaláři a ţákům nijak pomoci – ani se o to slovem či skutky nepokouší. Nezasahuje ani do důleţitých událostí města. Aţ v poválečném scénáři a ve filmu se objevuje dialogová nová scéna, kdy děkan Cerasýn vyčítá řezníku Mikuláši během poţáru jeho řeznictví „sňatek z rozumu“:

Cerasýn: Bůh je nanejvýš spravedlivý a milosrdný, Mikuláši. Toto je jeho trest. Vidíš, za hříšný mamon ses prodal a co z toho máš? Ani kde bys hlavu sloţil. 477

Nezbedný bakalář (Otakar Vávra, ČSR, 1946), 0:59:50. Není vyloučeno, ţe scény v kostele byly vyškrtnuty z technických nebo finančních důvodů. 478

133

Řezník Mikuláš: Uţ dávno jsem toho litoval.479

Ideologické vyznění historických filmů Průlom a Nezbedný bakalář se po válce ve stejných motivech (záporní konšelé a radní, slabá opozice proti nim, církev) změnilo víceméně shodně. Změnu prodělal téţ – ačkoliv ne tak výrazně jako film Průlom – i závěr Nezbedného bakaláře. V prvních verzích se bakalář Jan rozhodl z Rakovníka odejít sám kvůli špatným podmínkám. V posledních verzích a ve filmu se bakalář rozhodne odejít po zjištění, ţe ho chtějí konšelé tajně vyměnit. Ve scénářích se s odcházejícím bakalářem přichází rozloučit (nebo mu při odchodu aspoň zamává) konšel Šmardoch, řezník Mikuláš, bubeník Matěj, hostinská Anna, kantor Ondřej a děkan Cerasýn.480 Ve filmové verzi se bakalář loučí jen s Matějem, zdálky mává Cerasýnovi a Anně. Díky tomuto závěru má divák pocit, ţe pouze tito tři jediní obyvatelé Rakovníka, z původních šesti,481 zůstali na bakalářově straně aţ do konce. Po válce byla do scénářů dopsána závěrečná píseň od Františka Hrubína (ač jsou ve filmu jinak pouţity původní staročeské texty). Text této písně je výrazně odlišný od konečné podoby ve filmu. V původním textu482 ţáci a bakalář zpívají o ráji na zemi, který musí vyhrát, ve filmu 479

Tamtéţ, 1:16:46. Dodejme, ţe ve scénáři měl původně Cerasýn právě vyhořelému a ovdovělému Mikuláši nabídnout nocleh, ve filmu tak neučiní. Poţár, který neúmyslně zakládá Mikulášova lakomá manţelka ve smrtelné křeči, se objevuje v rámci příběhu také aţ po květnu 1945. Je tak více zvýrazněn trest za Mikulášův účelový sňatek se starou a bohatou majitelku řeznického krámu. 480 Štěpánek, Zdeněk – Vávra, Otakar (1945): Nezbedný bakalář. Praha: Česká státní výroba filmů (TS, sig. S–127–TS–4B), s. 219 – 224. 481 Ve filmu z celého města jen Anna, Matěj, Cerasýn, kantor a konšelé Šmardoch a Gryllov (a místní ţebráci) podpořili bakaláře účastí na školním koncertě. 482 Srov. „Ať je vedro, ať jsou mrazy / chudák ubohý, / s Bařtipánem hraje / o kousíček ráje. / – ale celý svět mu hází / klacky pod nohy, / ať je vedro, ať jsou mrazy, / prohrává tu ubohý. / – Pojďte, budeme ty klacky sbírat / s bařtipány zahrajem si my, / my musíme kousek ráje vyhrát, / kousek ráje na zemi. / A to staré zůstane tam vzadu, / utečeme bídě, mrazu, hladu. / Pojďte s námi, my musíme vyhrát kousek ráje na zemi!“ Týţ. (1945): Nezbedný bakalář. Praha: Česká státní výroba filmů (TS, sig. S–127–TS–4B), s. 220 – 224. „Ať je vedro, ať jsou mrazy, chudák ubohý, / o svůj krajíc odříkaný potýká se s bařtipány, / ale celý svět mu hází klacky pod nohy. / Za vedra i ve vánici prohrává to ubohý. / Slyšte ţáci, vy ţebráci, / půjdeme ty klacky sbírat. / S klackem v pěsti / vyhrajeme nad lakomci bařtipány. / Ten svůj krajíc odříkaný / bude lépe neţli loni. / Bída uţ nás nedohoní. / Bída uţ nás nedohoní. / Slyšte ţáci, vy ţebráci, / bída uţ nás nedohoní!“ Nezbedný bakalář (Otakar Vávra, ČSR, 1946), 1:30:04. Srov. Týţ (1946): Nezbedný bakalář. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (DL, sig. S–127–DL), s. 30.

134

ovšem zpívají o potýkání se chudáka s bařtipány o krajíc s odříkáním a o vítězství s klackem v ruce nad lakomci a bařtipány. Film Nezbedný bakalář divákům sděluje podobné poselství jako snímek Průlom. Představitelé města a bohatí měšťané jsou stejně lakotní a omezení. Chudý učitel a jeho ţáci nemohou spoléhat na jakoukoliv pomoc, musí si poradit sami. Opravdové věrné přátelství nalézá bakalář Jan pouze u chudého bubeníka Matěje ze špitálu. Osvobození a zestátnění české filmové výroby v oblasti ideové a politické podoby scénáře a výsledného filmového tvaru téměř nikterak neovlivnilo snímky roztočené a rozpracované. Naopak filmy, u nichţ proběhla za protektorátu pouze scenáristická příprava, byly v nových poměrech přepracovány, aby reagovaly na aktuální společenské změny. Takto upravené filmy nesly silné levicové poselství. Silně zápornými postavami se stali bohatí ţivnostníci a sedláci, nepoctiví úředníci, milující pouze peníze a odmítající pokrok a vzdělanost. Do pozadí a do pasivity ustoupily kladné, „pokrokové“ postavy z těchto společenských tříd a církev. Hrdinové byli dělníci (havíři) nebo chudí a utlačovaní lidé (ţebráci, studenti, učenci), kteří se museli kolektivně semknout a společně zdolat překáţky, které jim kladou ti bohatí a mocní. Takto silně revolučně upravené náměty se v zestátněném filmu objevují jiţ od jeho prvních filmových projektů. Za okupace se připravilo více námětů, které státní výroba zfilmovala.483 Nutno dodat, ţe v letech 1945 – 1949, neţ dohled nad výrobou definitivně a důsledně převzal ideologický aparát KSČ, vznikly kromě filmů revolučních a politických (Průlom, Siréna, Nevíte o bytě?, Ves v pohraničí, 483

Jednalo se o filmy Aţ se vrátíš… (pracovní název Čtrnáctka), Divá Bára, Housle a sen (Housle a krev), Muzikant, Právě začínáme (Pro Frantíka – pro Pepíka, téţ Ţivnost na kolečkách), Tři kamarádi (Poslední kouzlo v rodě Donelů, Kouzlo rodu Donelů, Poslední kouzlo) či Znamení kotvy. Vyjma titulů Divá Bára, Tři kamarádi a Znamení kotvy tyto filmy nepřekročily v protektorátní přípravě formu synopse. Po okupaci byly uţ pod dohledem státní dramaturgie nově napsány scénáře a aktualizovány (hlavní hrdinové komedie Tři kamarádi jsou v konečném zpracování bývalí vojáci západní spojenecké armády). Ovšem tyto filmy nejsou v porovnání zahrnuty, protoţe hlavní část scenáristické přípravy se realizovala aţ po květnu 1945 a samotné natáčení postupně proběhlo od druhé poloviny roku 1946 do roku 1948. Poslední Divá Bára byla natočena aţ po únoru 1948, jiţ s velmi silnými politickými aspekty (obţaloba pověrčivých a závistivých vesničanů).

135

Ţelezný dědek, Revoluční rok 1848 nebo Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář) a filmů o boji Čechů proti okupantům (V horách duní, Nadlidé, Muţi bez křídel, Uloupená hranice, Velký případ, Hrdinové mlčí, Nikdo nic neví, Bílá tma, Němá barikáda, Daleká cesta) i filmy víceméně apolitické (např. Nikola Šuhaj, Tři kamarádi, Znamení kotvy, Alena, Právě začínáme, Aţ se vrátíš…, Čapkovy povídky, Podobizna, Parohy, Předtucha, Poslední mohykán, Dnes neordinuji, Dvaasedmdesátka, Svědomí, Červená ještěrka, Léto, Hostinec „U kamenného stolu“), které filmová kritika tvrdě odsuzovala jako nepochybně a zcela patřící do předkvětnového období.484 Tyto snímky se řadí do jednoho ze tří tehdejších tematických proudů v těsně poválené české tvorbě, který celkem kontinuálně navazuje na předválečnou a válečnou produkci. Tento proud, na rozdíl od zbývajících dvou, postupně slábl a od roku 1949 pokračoval za velmi ztíţených politických podmínek. Na druhou stranu po válce dokončené protektorátní filmy nesly téţ poselství nacistické propagandy (kritika individualismu i bohatých měšťanů, oslava kolektivní práce), které po válce – a zejména po roce 1948 – převzala bez větších změn budovatelská díla nového komunistického reţimu.

484

V těchto apolitických filmech byli hlavní hrdinové drobní poctiví ţivnostníci, lékaři, inţenýři nebo bývalí vojáci ze západní fronty. Navíc se děj věnoval v první řadě milostným a osobním problémům jedince. Náměty některých z nich ale vznikly ještě za protektorátu.

136

8. Reflexe v dobovém tisku

Námi sledované filmy byly od druhé poloviny roku 1944 do května 1945 v několika málo zbývajících filmových periodikách hojně sledovány. Spolu s filmy Paklíč, Sobota a Prstýnek byly tyto tituly také jediné, které stále více omezovaný český film dokázal vyrobit.485 Po zastavení Filmového kurýru v srpnu 1944 zbýval primárně pro diváky určený obrázkový týdeník Kinorevue, který vycházel aţ do dubna 1945.486 O všech připravovaných filmech psala Pressa a Kinorevue pochvalně a s velkým očekáváním. Dělo se tak proto, ţe novináři neznali budoucí výslednou podobu filmů, snaţili se českou tvorbu podporovat a často se jednalo o texty, na jejichţ vzniku se, ať autorsky nebo finančně, podílely obě výrobní společnosti Lucernafilm i Nationalfilm.487 Kromě informací o postupujícím natáčení488 se diváci mohli mj. dočíst v případě Předtuchy, ţe „nejlepší film je ten, který nikdy nevymizí z paměti diváků pro to, čím je obohatil svou myšlenkou, námětem, posláním. Tímto hlediskem se řídil i Nationalfilm, kdyţ před několika léty sestavoval svůj dramaturgický plán. Jeho heslem se stala slova: ,Ze ţivota – pro ţivot‘. […] Nyní přichází […] s novým námětem o mladých, kteří […] se po všech 485

V ateliérech na Barrandově a v Hostivaři pracovaly zejména německé produkce, čeští filmaři se do těchto prostorů dostávali pouze výjimečně. Českému filmu byly k dispozici především ateliéry v Radlicích, ty byly nejmenší a nejméně vyhovující. Ovšem i o Radlice se Češi museli dělit s Němci. Tisk se kvůli postupné ztrátě Němci okupovaných území ke konci války zaměřoval hlavně na zprávy o českém a německém filmu. 486 Zprávy z filmového oboru přinášel aţ do května 1945 ještě Věstník ČMFÚ a Pressa filmové tiskové sluţby, ty však nebyly určeny širší veřejnosti. Kinorevue navíc řadu zpráv přejímala přímo od Pressy. 487 Např. za zveřejnění fotografie herce ze svého nového filmu na přední obálce Kinorevue platila společnost Lucernafilm pravidelně aţ do dubna 1945. NFA, FFI, f. Lucernafilm, k. 23, sig. VII/d, inv. č. 132, Výběr účetních dokladů (1945). 488 Velké mnoţství zpráv bylo věnováno nahrávání hudby pro film Bludná pouť v praţském kostele sv. Jakuba Většího a v prostorách Národního a Prozatímního divadla. Blíţe viz kapitola „Nedokončené filmy“.

137

omylech dovedou sdruţit v neštěstí.“489 Film měl taktéţ dokázat, „ţe teprve z bolesti se rodí pevný charakter,“490 a je „o citových zmatcích a problémech mládí, jehoţ zdravé jádro však dovede překlenout první okouzlení a vrátit se kamarádsky mezi skutečné přátele.“491 Snímek Bludná pouť podle tisku „bude svým hudebním pojetím a zaměřením určitým překvapením pro naše hudbymilovné kruhy, přičemţ lze prozradit, ţe neutrpí ani obsahová náplň filmové předlohy,“492 dále „je vyřešen i po hudební stránce velmi šťastně, je logický, má potřebnou hudební gradaci a celkovým hudebním pojetím je nikoli všedním podkladem.“493 Podle Niny Bonhardové je „kladem scénáře […] dějová ucelenost, zajímavé řešení situací a civilní a hutný dialog, jakoţ i muzikálně pojatá náplň. Svým zaměřením bude […] určitým slibem nejen pro širokou obec […] návštěvníků, nýbrţ i pro hudbymilovné publikum.“494 Kinorevue divákům slibovala u dramatu Černí myslivci kromě milostného příběhu i výraznou výtvarnou podobu: „S romantickým dějovým podkladem o lásce hezké dcerky hostinského k urostlému kníţecímu myslivci Jiřímu […] reţisér […] najde dostatek příleţitostí k zachycení krásných filmových přírodních záběrů,“495 „odvěké selanky a tragedie milování nevinného a vášnivého odepíná nádherná lesní příroda, zachycovaná s porozuměním i jemným smyslem výtvarným, která vytváří krásný přirozený rámec milostného příběhu.“496 Autor filmu Z růţek kvítek „zamířil mírně satirický 489

Mi (1944): Film o charakteru. Pressa, XVI, č. 194 (4. 10. 1944), s. 2; Anon. (1944): Film o charakteru. Kinorevue, X, č. 51 (25. 10. 1944), s. 408. 490 n (1944): „Předtucha“ – nový český film. Pressa, XVI, č. 188 (26. 9. 1944), s. 1; Mi (1944): Náměty nových českých filmů z produkce Nationalu. Pressa, XVI, č. 189 (27. 9. 1944), s. 2; Anon. (1944): „Předtucha“ – nový český film. Kinorevue, X, č. 49 (11. 10. 1944), obálka. 491 –uSu– (1944): Novinky ve filmovém světě. Kinorevue, XI, č. 3 (22. 11. 1944), obálka; Nad scénáři českých filmů (1944). Kinorevue, XI, č. 8 (27. 12. 1944), s. 60 – 61, obálka. 492 nn (1944): Opět nový český film – „Bludná pouť. Pressa, XVI, č. 176 (8. 9. 1944), s. 1; Opět nový český film „Bludná pouť“ (1944). Kinorevue, X, č. 47 (27. 9. 1944), obálka. 493 nn (1944): Jiří Fiala komponuje hudbu k „Bludné pouti“. Pressa, XVI, č. 211 (27. 10. 1944), s. 1; Anon. (1944): Jiří Fiala komponuje hudbu k „Bludné pouti“. Kinorevue, XI, č. 1 (8. 11. 1944), obálka. 494 Bonhardová, Nina (1944): „Bludná pouť“ na Stašsku. Kinorevue, XI, č. 1 (8. 11. 1944), s. 4, obálka. 495 Anon. (1944): „Černí myslivci“. Kinorevue, XI, č. 7 (20. 12. 1944), s. 50. 496 –uSu– (1944): Novinky ve filmovém světě. Kinorevue, XI, č. 3 (22. 11. 1944), obálka; Anon. (1944): Nad scénáři českých filmů. Kinorevue, XI, č. 8 (27. 12. 1944), s. 60 – 61, obálka.

138

pohled na maloměsto a jeho šosácké figurky, s nímţ konfrontuje zdravý dělnický svět.“497 Film byl na samém konci protektorátu charakterizován jako „lyricky zabarvená komedie z prostředí dělnické kolonky […] v níţ krásný lidský květ – hezká dělnická dcerka – poplete hlavy všem muţským, […] [k] pochopitelné nelibosti všech paniček a ţen, neţ si najde sama své ţivotní štěstí,“498 „neřeší ani ţádný sociální problém, ale námět […] je úplně prostoupen milostným motivem erotického kouzla […] Kristýnky […]. Neřeší se tu však ani otázka nemanţelského mateřství, neboť […] děťátko je přivítáno […] s radostí od všech ţen i muţů, z nichţ kaţdý je ochoten hlásit se k otcovství. […] Je to film ze současnosti a je v něm přece plno idyly.“499 Kinorevue (jejím prostřednictvím i Pressa) aţ do posledních chvil protektorátu „lákala“ na připravované snímky,500 ač bylo jasné, ţe do konce okupace jiţ ţádný nový titul tuzemská distribuce uvést nestihne.501 Po květnu 1945 se tisk nedotočeným filmům výrazněji nevěnoval, ani je nehodnotil. Objevily se pouze letmé zmínky o jejich nedokončení či případném dokončení. Kdyby tyto tituly byly dokončeny, je nanejvýš pravděpodobné, ţe by se o nich tisk vyjadřoval přesně tak, jak se vyjadřoval v případě dokončených a uvedených protektorátních projektů. Změna v nazírání tisku na protektorátní snímky je nejlépe patrná u těch po okupaci dokončených, kdy máme moţnost porovnat, jak se o nich tisk vyjadřoval před a po květnu 1945. Nejprve se podíváme, jak se tímto datem změnilo celkové nahlíţení na domácí tvorbu a produkci. Novináři chápali dokončované a uváděné protektorátní projekty jako dodělávky a nutné zlo, které je třeba vyuţít pro překlenutí doby, neţ se do

497

Lr (1945): „Z růţe kvítek“. Pressa, XVI, č. 36 (21. 2. 1945), s. 1. Téţ: Anon. (1945): Nový Čápův film „Z růţe kvítek“. Kinorevue, XI, č. 18 (7. 3. 1945), s. 143 – 144. 498 Anon. (1945): Dva nové české filmy. Kinorevue, XI, č.23 (11. 4. 1945), s. 178. 499 Anon. (1945): Filmuje se „Z růţe kvítek“. Kinorevue, XI, č. 19 (14. 3. 1945), s. 147. 500 Film Jenom krok byl natáčen krátce. V jediné zprávě, která vyšla v Presse i v Kinorevue, byli diváci informováni o tom, ţe se bude jednat o komedii z filmařského prostředí. Lr (1945): Nový český film v ateliéru: „Jenom krok“. Pressa, XVII, č. 20 (30. 1. 1945), s. 1; Anon. (1945): Nový český film „Jenom krok“. Kinorevue, XI, č. 14 (7. 2. 1945), s. 109. 501 Posledním protektorátním filmem se stala komedie Martina Friče Prstýnek s premiérou 16. února 1945.

139

kin dostanou jiţ nové filmy, vyrobené státní výrobou a zpracovávající nová aktuální revoluční témata. Nutno říci, ţe ani tyto první nové filmy nebyly nakonec přijímány zcela bez výhrad a s nadšením. Státní výroba měla do konce roku 1945 zahájit práci na pěti filmech, „nepočítaje v to filmy rozpracované jiţ za doby okupace a nyní dokončované. Jeden z nich […] je jiţ v atelieru, o dalších dvou se rozhoduje. Ostatní byly definitivně zamítnuty. […] Ohlášeny [jsou] dva časové náměty z doby okupace, další filmy budou vybrány z hotových scénářů nebo […] námětů z bývalých výroben.“502 Čtenáři byli ujišťováni, ţe dokončované protektorátní filmy prošly náleţitou kontrolou: „Jak oznámil zástupce zplnomocněnce pro […] výrobu […], z pracovních a hospodářských důvodů [dojde] k dokončení dalších dvou rozpracovaných filmů z doby okupace, které revoluční umělecký odbor uvolnil k tomu účelu na ţádost výrobní sekce. […] I u těchto dvou filmů byly scénáře podrobeny nové revisi státní filmovou dramaturgií.“503 Současně bylo oznámeno, ţe „zatím neţ budou skončeny tyto dodělávky, připraví Dramaturgie státní filmové výrobny k natáčení první náměty nové produkce, napojené uţ duchem svobodného lidu;“504 a „vedle námětů nových, z nichţ některé se uţ scenáristicky zpracovávají, bylo pro první dobu doporučeno k natočení i několik námětů starších, které mohou po patřičné úpravě českému diváku přece jen něco říci.“505 Vše „svědčí o tom, ţe naši filmoví pracovníci nezahálejí, i kdyţ v začátcích nové éry československé kinematografie musí překonávat mnohé nepředvídané překáţky.“506 Po prvním uvedeném snímku kritik a novinář A. M. Brousil napsal: „Takový mohl a musel být náš hodnotný únikový film. Ale nyní musíme začít odjinud. Filmová Rozina patří minulosti. Znamená vyvrcholení svého 502

fz (1945): Jak bude rozdělena práce v praţských ateliérech? Filmové zprávy, I, č. 42 (16. 7. 1945), s. 1. 503 fz (1945): Práce na nových českých filmech. Filmové zprávy, I, č. 50 (26. 7. 1945), s. 3. 504 Anon. (1945): Dva české filmy v atelieru. Filmová práce, I, č. 14 (25. 8. 1945), s. 4. 505 bţ. (1945): Náměty, které mohou počkat. Filmová práce, I, č. 23 (26. 10. 1945), s. 3. 506 red. (1945): Česká filmová výroba se rozjíţdí. Nové české filmy nedají na sebe dlouho čekat. Filmová práce, I, č. 24 (1. 12. 1945), s. 1.

140

druhu a konec své doby.“507 Pro kritika Františka Kašpara detektivka 13. revír „není ovšem ještě prací, která by vyvěrala z nového revolučního ovzduší, nýbrţ je to opět film se základnou v nesvobodě. Film byl jen částečně přepracován.“508 Rok 1945 shrnul novinář Jan Wenig:

Zatím co necelá první polovina roku je vyznačena agonií protektorátu, větší část roku je ve znamení velkého tvůrčího porevolučního kvasu, v němţ otázky organisační a ideové přece jen převaţovaly nad uměleckými a tvůrčími. […] [Z] doby protektorátní […] zbylo ještě několik nedodělaných filmů, dokončovaných teprve nyní […]. Jak vidíme, je tedy pohled na náš uplynulý filmový rok značně lomený. […] Rok 1945 je rokem velkého zvratu, a jen stěţí jej vepneme jako souvislý článek do vývojového řetězu českého filmu. Je tedy zajímavější svými okolnostmi, neţli výsledky, které byly jimi ovlivněny.509

Ovšem ani z filmů, s jejichţ realizací se započalo aţ po osvobození, čeští filmaři nedokázali vytvořit revoluční díla tak, aby plně odpovídaly představám novinářů. Např. Jan Ţalman se rok po zestátnění dvakrát rozepsal o problémech v dramaturgii a výrobě, které se stále nedařilo uspokojivě překlenout.

Všecka střízlivá proroctví, pronesená […] po vydání postátňovacího dekretu, přede mnou vyvstala po shlédnutí [sic!] prvního celovečerního hraného filmu […] znárodněné 507

Brousil, A. M. (1945): Dědictví minulosti. Zemědělské noviny, I, 16. 12. 1945. Srov. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Rozina sebranec (sig. 413A; 413B); K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, Rozina sebranec (sig. IIf–0021). 508 Kašpar, František (1946): Třináctý revír. Národní osvobození, XVII, č. 57 (8. 3. 1946), s. 3. Srov. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, 13. revír (sig. 428); K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, 13. revír (sig. IIf–0542). 509 Wenig, Jan (1946): Ohlíţíme se po roce 1945. Kino, I, č. 4 (25. 1. 1946), s. 52 – 53.

141

filmové výroby. […] Bylo tehdy voláno: […] dekret není samospasitelným opatřením ani vyhranou bitvou; v nejlepším případě je zbraní, která umoţní vítězství – aţ se najdou lidé, kteří s ní budou umět zacházet […]. Skutečná revoluční obroda českého filmu závisí od nově vychovaných, svěţích tvůrčích kádrů. […] Nebyly tyto střízlivé odhady a prognosy vyvráceny – spíše plně potvrzeny.510

Stát se po květnové revoluci neuvázal v bohaté a plánovitě spravované dědictví. Ujal se spíše konkursní podstaty a vzal na sebe […] úkol zavést účelnou organisaci, plánovitý systém a cílevědomou kulturní politiku, kde aţ dosud vládl chaos […] kulturně neplodných soukromovýdělečných zájmů. […] Šest let protektorátu mu […] naloţilo […] úkol navíc: očistu od ţivlů […] zkompromitovaných a nespolehlivých. […] Hůř tomu bylo s filmovou dramaturgií. Tápalo se tu a tápe dosud. Cesta od námětu k realisaci je doslova cestou kříţovou.511

Dramaturg Artuš Černík ve svém bilančním článku shrnul, ţe se český film stále plně nevymanil z dob předkvětnových. Podle něj

Československý film usiluje o svou renesanci. Ve svém nitru nemohl dosud překonat všechny síly minula, všechnu přitaţlivost včerejška. Jeho nová tvorba nemůţe se rázem oprostit od svodů, které porušují jeho charakter. Zdar tohoto tvůrčího vývoje našeho filmu bude o to rychlejší, čím více

510

Ţalman, Jan (1946): Průlom. První porevoluční český film. Kino, I, č. 16 – 17 (19. 7. 1946), s. 260 – 261. 511 Autor v článku dále popisuje, jaké problémy pro tvorbu tvoří existence dramaturgických lektorátů u jednotlivých výrobních skupin, Ústřední dramaturgie při úřadu zplnomocněnce pro státní výrobu filmů a tzv. státní dramaturgie při Ministerstvu informací. Ţalman, Jan (1946): Postátněnému filmu je rok. Kino, I, č. 18 – 19 (30. 8. 1946), s. 288.

142

bude kritika na výši, čím méně bude ochotna slevovat z ideálu a promíjet omyly.512

Smírnější byl při pohledu na uplynulý rok státní výroby Jan Wenig, jenţ si byl vědom, jaké obtíţe muselo nově se utvářející odvětví podstoupit.

Největší zájem na sebe soustřeďovala otázka porevoluční filmové výroby. Co se bude točit a kdy se začne točit? To byly otázky, které […] zaměstnávaly kdekoho, kdo se […] zajímal o osud obrozujícího se českého filmu. […] Toho času se […] dokončuje, natáčí nebo připravuje […] neméně neţ 12 […] filmů […], nemluvíme–li o šesti filmech začatých ještě za okupace, z nichţ tři jsme jiţ viděli a tři ještě uvidíme […]. Uvaţme obtíţe, které se v porevolučním roce nutně stavěly v cestu vzkříšení a konsolidaci naší filmové výroby […] a dojdeme k závěru, který […] slouţ[í] ke cti […] filmu, plujícímu pouhý rok pod vlajkou státní svrchovanosti.513

Představa tvůrců o ideovém vyznění českých filmů se v ţádném případě neshodovala s představou filmových kritiků a novinářů. Z citátů vyplívá, ţe ani po roce se český film ještě nedokázal zbavit své minulosti. Mnohdy se v kritice a v soudech nad celou filmovou tvorbou lišili novináři sami mezi sebou.514 Z tohoto pohledu neměli zcela ujasněnou a jednotnou představu, jak by filmy v éře zestátněné výroby měly přesně vypadat.515 512

Černík, Artuš (1946): Národní filmová tvorba a její filmová kritika. Malé poznámky na okraj velké otázky. Kino, I, č. 21 (27. 9. 1946), s. 335 – 336. Autor byl zaměstnanec ČEFIS. 513 Wenig, Jan (1946): Od května do května. Kino, I, č. 12 (17. 5. 1946), s. 192 – 193. Srov. Anon (1947): Přehled filmů, vyrobených Státní filmovou výrobou v roce 1945, 1946 a 1947. Filmové noviny, I, č. 32 (9. 8. 1947), s. 6. Autor zmiňuje jako jeden z dokončovaných filmů i titul Z růţe kvítek, který ovšem nakonec dokončen nebyl. 514 Jak uvidíme, často tomu bylo v kritikách na jednotlivé po válce premiérové protektorátní projekty. 515 Dodejme, ţe ţádný z kritiků neuváděl konkrétní příklady, jak by měl film nové éry vyhlíţet. Podle nich se mělo jednat hlavně o nové revoluční dílo vycházející z aktuálního dění.

143

Shodli se však v hodnocení prvorepublikového a protektorátního období – dobový těsně poválečný pohled tvůrců i novinářů na tvorbu předkvětnových dob nejlépe vystihuje citát Jindřicha Honzla: „Velkých uměleckých děl v protektorátním filmovém umění nebylo a díla, kterými vstoupil český film do dějin umění v dobách první republiky, jsou tak nečetná, ţe by je bylo snadno vyjmenovat na několika řádcích.“516 Nyní se podívejme, jak český tisk pohlíţel mezi lety 1944 aţ 1946 na jednotlivé po okupaci dokončené snímky. Zatímco před květnem 1945 o nich tisk v hojné míře informoval a psal o nich ve velkém očekávání, po květnu – a zejména po jejich premiéře tomu bylo jiţ jinak. Před premiérou tisk podával zprávy o brzkém dokončení a o problémech, které filmaři podstoupili, aby tyto filmy mohly být uvedeny aţ nyní, po premiéře byly tyto filmy v některých případech kritikou zcela odsouzeny jako překonaná tvorba. Poválečný tisk věnoval kaţdému filmu různě velkou pozornost.517 Vynechal jsem u kritik klasické hodnocení jednotlivých sloţek filmu,518 zaměřil jsem se hlavně na komentáře týkající se ideové stránky filmů, která byla pro kritiky tím nejdůleţitějším měřítkem kvality u sledovaných filmů. Největší publicity se uţ od jara 1944 dočkal všemi očekávaný velkofilm Rozina sebranec. Film měl být za protektorátu „nepochybně největším dramatem z historického prostředí, které u nás bylo natočeno,“519 navíc jeho „stránky zachycují ve filmově jedinečně koncipovaných obrazech drama prosté dívky.“520 Naděje vkládané do tohoto snímku pokračovaly i na

516

Kino, I, č. 3 (11. 1. 1946), s. 46. Zatímco Rozina sebranec, Průlom nebo Nezbedný bakalář byly tiskem hojně probírány, poslednímu uvedenému protektorátnímu snímku Pancho se ţení bylo věnováno jen několik málo zpráv. 518 Kromě chvály nebo kritiky samotného příběhu, hudby, kamery, staveb, masek, kostýmů či hereckých výkonů kritici poukazovali mj. v případě filmu Rozina sebranec na výborné vedení davových scén, z celého filmu však vyzařoval chlad; Řeka čaruje měla sporný námět, téma a provedení, byla málo lyrická a reţijně nedotaţená; u detektivky 13. revír byla pro kritiky sporná nelogičnost některých motivů v příběhu a problematický herecký výkon Nory Cífkové. 519 Anon. (1944): Podzimní produkce Lucernafilmu. Kinorevue, X, č. 51 (25. 10. 1944), obálka. 520 Anon.(1944): Nad scénáři českých filmů. Kinorevue, XI, č. 8 (27. 12. 1944), s. 60 – 61, obálka. 517

144

podzim 1945. Jako první český snímek uvedený v osvobozené republice a „vyrobený nákladem, který ještě do ţádného českého filmu nebyl investován […]. Slibuje předem, ţe bude jedním z representačních děl české kinematografie.“521 „Tento velkofilm […] bude jedním z nejlepších děl české filmové tvorby, hodných zahraniční konkurence.“522 Často byl opakován fakt, ţe se film podařilo díky průtahům uchránit před okupanty: „S jakým porozuměním se setkávali naši filmaři ze strany Němců, kdyţ […] přikročili […] k natáčení filmu, který […] nasvědčoval, ţe jde o dílo, které bude cenným přínosem české kinematografie. […] Němci by sice rádi viděli, aby film byl dokončen co nejdříve, avšak jen proto, aby jej mohli uţ v zápětí svými známými censurními metodami zničiti a tak znehodnotiti dobrou práci našich filmařů.“523 Po premiéře se novináři v hodnocení Roziny sebranec začali vzájemně lišit. František Chudárek zastával názor, ţe „budeme li tvořit svá díla takto a dáme–li všem schopným lidem příleţitost k tvůrčí práci, nemusíme se obávat o budoucnost čsl. filmové produkce.“524 Zároveň si Vítězslav Kocourek z Rudého práva povšiml, ţe film obsahuje sociální tendenci, „kteráţto nota v něm zní nejslaběji: to se vysvětluje samo sebou faktem, ţe nacistům kaţdý takový pokus byl trnem v očích.“525 Také 521

NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Rozina sebranec (sig. 413A; 413B). fz (1945): Velký historický film „Rozina sebranec“ před ukončením. Filmové zpravodajství, I, č. 116 (29. [20.] 10. 1945), s. 1. 522 fz (1945): Nové české filmy. Filmové zpravodajství, I, č. 129 (15. 11. 1945), s. 1. Řada dalších zpráv ve stejném duchu o tomto dlouho ohlašovaném a očekávaném „mistrovském díle“ viz red. (1945): Česká filmová výroba se rozjíţdí. Nové české filmy nedají na sebe dlouho čekat. Filmová práce, I, č. 24 (1. 12. 1945), s. 1; fz (1945): Velký historický film „Rozina sebranec“ před premiérou. Filmové zpravodajství, I, č. 142 (4. 12. 1945), s. 3; fz (1945): Representační dílo české filmové práce. Velký historický film „Rozina Sebranec“ před premiérou. Filmová práce, I, č. 25 (8. 12. 1945), s. 1; atd. 523 fz (1945): „Rozina sebranec“ – film, uchráněný před okupanty. Filmové zpravodajství, I, č 121 (5. 11. 1945), s. 1. Srov. další články red. (1945): Česká filmová výroba se rozjíţdí. Nové české filmy nedají na sebe dlouho čekat. Filmová práce, I, č. 24 (1. 12. 1945), s. 1; fz (1945): Nové české filmy. Filmové zpravodajství, I, č. 129 (15. 11. 1945), s. 1; fz (1945): K páteční premiéře filmu „Rozina Sebranec“. Filmové zpravodajství, I, č. 148 (12. 12. 1945), s. 3; Anon. (1945): Rozina sebranec před premiérou. Kino, I, č. 1 (17. 12. 1945), s. 8; atd. Více k problematice dokončování Roziny sebranec viz kapitola „Dokončené filmy“. 524 Chudárek, František (1945): „Rozina sebranec“ uvedena. Lidová demokracie, I, č. 183 (15. 12. 1945), s. 3. K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, Rozina sebranec (sig. IIf–0021). NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Rozina sebranec (sig. 413A; 413B). 525 rek [Vítězslav Kocourek] (1945): Rozina sebranec – první český film po revoluci. Rudé právo, XXI, č. 186 (15. 12. 1945), s. 3. K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, Rozina sebranec (sig. IIf–0021).

145

František Listopad povaţoval film za „velmi závazný pro celou českou produkci, […] který zpracovává dobyté hodnoty velmi intensivně a umělecky.“526 Jiţ citovaný A. M. Brousil si na filmu uvědomil „světlo i stín naší tvorby. Je to ve všem všudy dílo průkazné. Ač jeho zrod byl výjimečný, je pro stav našeho filmu charakteristické. […] Takový mohl a musel být náš hodnotný únikový film. […] Filmová Rozina patří minulosti. Znamená vyvrcholení svého druhu a konec své doby.“527 Podobně se vyjadřoval také Jiří Voldán, podle něho však byl film zcela „bez tendence, ţe opravdu jde jen o milostnou romanci s tragickým koncem z doby dávno minulé.“528 Pro dalšího autora „je dílo téměř příkladné v tom smyslu, ţe v něm vedle celkové velikosti a malebnosti vidíme i mnohý stín. Dává tak bezděčně cenné rady a výstrahy naší kinematografii a jejím tvůrčím lidem. […] Vávra nezaostřil svůj pohled ani na hrdinku ani na kolektiv tak, jak si látka dneškem cítěná a ţitá ţádala.“529 V časopise Kino byl taktéţ Jan Ţalman kritický k neaktuálnosti filmu. V díle „není ţádné palčivé souvislosti mezi tehdejškem a dneškem […]. Na filmu […] víc neţ na kterémkoli jiném leţí stín nesvobody, za níţ vznikal. […] Přáli bychom si […] o jeden podstatný rozdíl více: místo […] historisujícího akcentu romantického, pro dnešek příznačnější akcent sociální. […] [Film] je representativní ukázkou české vyspělosti filmové, jejíţ váţnou slabinou je naprostý nedostatek jakéhokoli ţivějšího vztahu k dnešku.“530 Kromě kritiků nechme promluvit reţiséra a spoluautora Roziny sebranec Otakara Vávru, který jiţ v roce 1945 napsal, ţe „napříště je ovšem nezbytně nutno pokračovat v této práci a ukázat lidu

526

Listopad, František (1945): Premiéra českého historického filmu „Rozina sebranec“. Mladá fronta, I, č. 188 (16. 12. 1945), s. 4. K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, Rozina sebranec (sig. IIf–0021). 527 Brousil, A. M. (1945): Dědictví minulosti. Zemědělské noviny, I, 16. 12. 1945. Srov. K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, Rozina sebranec (sig. IIf–0021). NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Rozina sebranec (sig. 413A; 413B). 528 vdn. [Jiří Voldán] (1945): Český historický film v kinech. Právo lidu, XLVIII, č. 183 (16. 12. 1945), s. 5. K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, Rozina sebranec (sig. IIf–0021). NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Rozina sebranec (sig. 413A; 413B). 529 Unus. (1946): Rozina sebranec. Rada ţen, II, 10. 1. 1946. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Rozina sebranec (sig. 413A; 413B). 530 Ţalman, Jan (1946): Rozina sebranec. Kino, I, č. 3 (11. 1. 1946), s. 36, 46.

146

vědecky i v beletrii naše dějiny ve světle socialismu […]. A to je i naším úkolem v českém historickém filmu. […] V těchto nepolitických filmech z české historie bylo velmi mnoho politického, co Němcům vadilo. Byla to právě česká minulost, české sebevědomí, a i kdyţ ne ještě socialistický, tak sociální pocit ţivota.“531 Kritici sice historickému dramatu Rozina sebranec přiznávali významné postavení, dík astronomickým nákladům kvalitní zpracování a důleţitost pro dějiny českého filmu, ovšem většina z nich ho pokládala za dílo včerejška uzavírající jednu aktuálně skončenou éru. Film Řeka čaruje byl pro protektorátní tisk „odváţným pokusem produkce Nationalfilmu, odvaha k experimentu je však u našich filmových výrobců tak vzácná, ţe je rozhodně nutno tento filmový čin hodnotiti kladně a čekat s důvěrou na jeho realizaci.“532 Téţ připomněl, ţe chybělo málo a film by vůbec nevznikl: „Málokterý film vzbudil od svého prvopočátku tolik polemik […]. O námětu bylo v dramaturgické komisi Nationalfilmu hodně debatováno. Příběh […] naráţel na různé námitky o nepravděpodobnosti a neuvěřitelnosti děje. Ale reţisér Václav Krška se nedal odradit.“533 Po konci okupace tisk u příleţitosti premiéry připomínal, obdobně jako v případě filmu Rozina sebranec, nesnáze s okupanty, které filmaři během natáčení podstoupili,534 coţ je, jak jsme viděli výše, poněkud diskutabilní, a sliboval, ţe „po záplavě reportáţních a hraných válečných snímků, které tvořily po květnové revoluci velké procento programů […] kin, objevují se zase takové filmy, které přinášejí divákovi dvě hodiny dobré zábavy a odpočinku.“535 Pro kritiky byla úniková komedie Řeka čaruje „sentimentální a nevěrohodná 531

Vávra, Otakar (1945): O český historický film. Filmová práce, I, č. 26 (15. 12. 1945), s. 3. Vávra zde ještě k revoluční tradici husitské připojuje tradici svatováclavskou. 532 Na okraj nového filmu Řeka čaruje (1944). Kinorevue, X, č. 50 (18. 10. 1944), s. 395. 533 Anon. (1944): Co sleduje film „Řeka čaruje“. Kinorevue, XI, č. 5 (6. 12. 1944), obálka. 534 Např. fz (1945): Reţisér V. Krška o historii filmu „Řeka čaruje“. Filmové zpravodajství, I, č.147 (11. 12. 1945), s. 3; [Popisek u fotografie] (1945). Kino, I, č. 2 (21. 12. 1945), s. 25; fz (1946): K praţské premiéře filmu „Řeka čaruje“. Filmové zpravodajství, II, č. 18 (25. 1. 1946), s. 3. (pk) (1946): Řeka čaruje. Filmová kartotéka, VIII, č. 1 a řada dalších. Podrobně k dokončovacím pracím viz kapitola „Dokončené filmy“. 535 fz (1946): Před praţskou premiérou filmu „Řeka čaruje“. Filmové zpravodajství, II, č. 3 (4. 1. 1946), s. 3. Téţ: fz (1946): Český film „Řeka čaruje“ má v pátek premiéru. Filmové zpravodajství, II, č. 15 (22. 1. 1946), s. 2; fz (1946): K praţské premiéře filmu „Řeka čaruje“. Filmové zpravodajství, II, č. 18 (25. 1. 1946), s. 3.

147

historie pana továrníka, který utíká mezi prostý lid.“536 Ani v tomto a dalším případě nemohli být kritici uspokojeni. Největšího obratu se na stránkách tisku dočkala parodie Pancho se ţení. Snímek, ač natáčen na podzim 1944, byl uveden aţ na podzim 1946 jako poslední ze všech rozpracovaných protektorátních projektů. Závěrečné měsíce protektorátu se o tomto filmu v tisku psalo, ţe „překvapí filmové obecenstvo svým nevšedním námětem,“ mající „vtipný veseloherní děj, který má předpoklady k úplnému upoutání diváků.“537 Lucernafilm mimo jiné přišel „s naprosto originálním druhem svého nového filmu, […] s plnou mírou zdravého dnešního humoru. […] Slouţí […] za podklad roztomilé filmové humoresky, nezatíţené ţádnou problematikou.“538 Prakticky aţ do května 1945 byl divák informován, ţe snímek bude brzy uveden do kin. Po téměř ročním „mlčení“ si tentýţ divák mohl přečíst, ţe Pancho se ţení „asi uţ dokončen nebude,“ protoţe, „kdyţ se rozhodovalo které rozpracované filmy budou dokončeny v produkci státního filmu, byl tento námět, zdá se, ţe celkem po právu zamítnut.“539 O dva měsíce později „bylo nakonec přece jen rozhodnuto, ţe bude puštěn na plátna našich kin. […] Parodie Divokého Západu, ačli se ovšem parodií ukáţe.“540 Po zhlédnutí byla kritika naprosto nemilosrdná:

Film hovořící řečí […] z roku 1944. […] I sešla se […] řada moudrých mladíků a rozhodla se natočit film, který by byl […] ostrou a vtipnou satirou na tento […] ,literární‘ kýč. […] R[udolf] Hrušínský ml. má na svědomí jiţ jedno ztroskotané filmové ,dílo‘, Jarní píseň. Pancho se ţení je druhé. 536

„Řeka čaruje“ v zrcadle tisku (1946). Filmové zpravodajství, II, č. 25 (5. 2. 1946), s. 4. Anon. (1944): Podzimní produkce Lucernafilmu. Kinorevue, X, č. 51 (25. 10. 1944), obálka. Srov. Anon. (1945): Jak se Pancho ţenil. Kinorevue, XI, č. 25 (25. 4. 1945), s. 197. 538 Anon. (1944): Nový český film do ateliéru: Pedro se ţení. Kinorevue, X, č. 50 (18. 10. 1944), s. 398 – 399. Srov. Anon. (1944): Obsazení nového českého filmu „Pancho se ţení“. Kinorevue, X, č. 52 (1. 11. 1944), obálka; Anon. (1944): Nad scénáři českých filmů. Kinorevue, XI, č. 8 (27. 12. 1944), s. 60 – 61, obálka. 539 Wenig, Jan (1946): Ohlíţíme se po roce 1945. Kino, I, č. 4 (25. 1. 1946), s. 52 – 53. 540 [Popisek u fotografie] (1946). Kino, I, č. 7 (8. 3. 1946), s. 111. 537

148

Nechceme být […] nemilosrdní k tomuto protektorátnímu výplodu, ani k reţisérovi, který tak úpěnlivě prosí o milost podtrháváním data vzniku filmu […]. […] S ním nesou vinu i jeho spolupracovníci. Chceme […] citovat výňatek z kritiky […]: ,Kyneme–li vesele při odchodu z kina tomuto filmu, tedy ne proto, ţe nás nějak rozesmál a pobavil, nýbrţ proto, ţe zároveň s pokynutím Panchovi kyneme na neshledanou období, jeţ vývoj po zásluze pohřbil.‘ […] A jistě vyslovuji i upřímné mínění tvůrců filmu Pancho se ţení, kdyţ dodávám: Milko hlavu si tím nelam, / já to víckrát neudělám!541

Po dobu výroby filmu trvající dva roky se novináři pohybovali mezi dvěma naprosto extrémními názory. Od zcela glorifikujících aţ po nelítostně dehonestující. Detektivní film 13. revír se těšil velkému zájmu novinářů hlavně po osvobození kvůli potíţím s natáčením a kvůli výměně reţiséra a hlavní herecké představitelky.542 V článcích, anotacích a v kritikách byly tyto okolnosti zmiňovány prakticky pokaţdé. Kritici film přijímali rozporuplně, pro některé byl snímek téměř dobrou detektivkou, pro některé špatnou a nevyhovující. Podle Oldřicha Kautského „nemůţe však být povaţován za film, representující snahy poválečné výroby. Spadá ještě do kategorie filmů, natáčených za okupace, i kdyţ byl dokončen v těchto dnech.“543 Pro Jiřího 541

–pí– (1946): Pancho se ţení. Kino, I, č. 23 (25. 10. 1946), s. 377. Snímek se začal natáčet v polovině března 1945, protektorátní tisk na něho stihl reagovat jen v několika zprávách, v nichţ se věnoval základním informacím o filmu, o průběhu natáčení a o hereckém obsazení. Po osvobození autoři velmi často komolili pseudonym Lídy Baarové, o níţ psali jako o kolaborantce, která si po návratu z natáčení v Itálii účast na tomto snímku vynutila díky stykům s Němci, na tvar Bárová. Kritik z brněnské Rovnosti Baarovou zaměnil za Adinu Mandlovou. Reţisér J. A. Holman byl zas psán jako Holmann nebo Hollman. Několik informačních článků se zaobíralo i rozhodnutím tento film přeci jenom dokončit. Zajímavou okolností je i otevřený dopis reţiséra Martina Friče, v němţ projevuje radost nad faktem, ţe můţe po válce nově natáčet ve svobodném zestátněném filmu. fz (1945): Dopis reţiséra „XIII. revíru“. Filmové zprávy, I, č. 63 (13. 8. 1945), s. 3. fz (1945): Všelijaké postřehy z Barrandova. Filmové zprávy, I, č. 70 (23. 8. 1945), s. 2. 543 Kautský, Oldřich (1946): Další odkaz Protektorátu. Filmová práce, II, č. 10 (9. 3. 1946), s. 6. Další odmítavý názor Františka Kašpara z Národního osvobození na tento film jsem citoval výše. 542

149

Brdečku „Třináctý revír rozhodně není dobrý film. Spíše naopak. Ale má jednu polehčující okolnost a tou je historie jeho natáčení. […] Aţ se posléze Fričovi dostalo danajského daru, aby toto potlučené okupační torso regeneroval.“544 Milan Noháč v deníku Práce označil 13. revír za film, „jehoţ některé nedostatky spadají ještě na vrub okupace, kdy byl film zčásti natočen.“545 A. M. Brousil, který se kriticky vyjadřoval i ke snímku Rozina sebranec, uvedl, ţe „tento nový náš film je nový svým datem, nikoliv duchem, neboť je to filmová detektivka, od níţ ţádné novotérství nikdo nečeká.“546 Další kritici byli ještě příkřejší: „Po filmu Rozina sebranec, který sice plně neuspokojil, ale byl poctivě a vkusně udělán, po naprosto zbytečném filmu Řeka čaruje dostává se na plátna našich biografů […] XIII. revír […]. Mnohem zajímavější neţ hlavní film je dodatek K. H. Frank mezi námi.“547 „Návštěvníci kin, […] očekávají nové, porevoluční české filmy, u nichţ za uměleckou úroveň námětu i scenaria bude jiţ zodpovědna nová dramaturgie, musí mít ještě chvíli trpělivost. Film ,XIII. revír‘ […] je totiţ ještě dědictvím protektorátního údobí.“548 Po ideové stránce tato apolitická detektivka u kritiků, ač jí někteří byli ochotni přiznat určité filmové a herecké kvality, zcela propadla. Stejně jako následující snímek. Také filmu Lavina se protektorátní tisk stihl věnovat pouze krátce a málo, „zhroucení manţelství, kde zvítězila ctiţádost, je úvodním motivem Cikánova nového Nationalfilmu.“549 Ještě ve druhé polovině roku 1945 se o 544

Brdečka, Jiří (1946): Třináctý revír. Svobodné noviny, II, č. 59 (10. 3. 1946), s. 4. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, 13. revír (sig. 428). K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, 13. revír (sig. IIf–0542). 545 Noháč, Milan (1946): Český detektivní film. Práce, II, 10. 3. 1946. K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, 13. revír (sig. IIf–0542). NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, 13. revír (sig. 428). 546 Brousil, A. M. (1946): „13 revír“. Zemědělské noviny, II, č. 59 (12. 3. 1946), s. 2. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, 13. revír (sig. 428). K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, 13. revír (sig. IIf–0542). 547 g– (1946): XIII. revír. Národní obroda. Brno, II, 16. 3. 1946. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, 13. revír (sig. 428). Správný název dodatku: Frank mezi námi. 548 –ó. (1946): Český detektivní film. Svobodné Československo, II, č. 66 (13. 3. 1946), s. 5. NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, 13. revír (sig. 428). K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, 13. revír (sig. IIf–0542). 549 Anon. (1945): Kariéra a manţelství. Kinorevue, XI, č. 22 (4. 4. 1945), s. 176. S natáčením psychologické Laviny tvůrci započali aţ po začátku výroby 13. revíru, ke konci března 1945.

150

Lavině objevovaly podobné články: „Je společenský film […] s kriminální zápletkou, který se však pokouší jíti hlouběji, neţ jdou obvykle filmy tohoto druhu. Spíše neţ kriminální příběh, je to drama lidského svědomí, v němţ důleţitou roli hraje přírodní katastrofa.“550 Kritika u Laviny, jejíţ děj se odehrává v prostředí vyšších vrstev, odsuzovala i výpravu filmu. Podle Jana Weniga „interiéry jsou stavěny zase s oním přeplácaným snobismem filmů starší éry. Je to film s poctivou snahou dostat se nad průměr, snahou, kterou musíme cenit, ale při níţ je nám líto, ţe několika příliš v oči bijícími omyly byla podstatně oslabena.“551 Roztočené protektorátní projekty, jako Rozina sebranec, Řeka čaruje, Pancho se ţení, 13. revír a Lavina, tisk chápal i přes jejich některé hodnoty, jako překonané, zbytečné a provizorní. Novináři a kritici se po osvobození k protektorátním dílům otočili zády v očekávání nové revoluční tvorby, ale jejich naděje a poţadavky nebyly plně vyslyšeny. Film Průlom začal tisk reflektovat aţ po osvobození. S očekáváním na tento první porevoluční film se zvyšovala naděje na jeho revolučnost, ale kritici byli pouze částečně spokojeni, zdálo se jim, ţe film stále pouţívá prostředky z předchozí doby: „Námět byl doporučen k realisaci […] proto, ţe je blízký dnešku. Přirozeně, ţe musel býti pro dnešní dobu změněn a upraven. Po dohodě se scenáristou […] provedli dějové i dialogové opravy a doplňky dramaturg red[aktor] [Ladislav] Berka a red[aktor] L[adislav] Khas [sic!].“552 „Film sám má být podle úmyslu scenaristů […] předobrazem dnešních pracovních druţstev a brigád.“553 „Dobou navazuje na ,Prstýnek‘, ale výrazněji nasazuje na sociální notu.“554 „Vybavený pěknou sociální 550

Anon. (1945): Lavina. Kino, I, č. 1 (7. 12. 1945), s. 12. Wenig, Jan (1946): Lavina. Kino, I, č. 18 – 19 (30. 8. 1946), s. 297. Okázalost některých staveb byla kritizována i ve filmu Průlom: „Arch[itekt] […] dal svými stavbami střízlivě věrný rámec, vybočiv do obligátních filmových poloh pouze interiérem místodrţitelské kanceláře, jíţ dal nádheru bezmála doţecí.“ Ţalman, Jan (1946): Průlom. První porevoluční český film. Kino, I, č. 16 – 17 (19. 7. 1946), s. 260 – 261. Stavby byly problémem i po roce 1948, např. u snímku Pára nad hrncem roku 1950: „Byt, který i se svým likérovým barem by mohl slouţit za vzor měšťáckého procovství.“ Ţalman, Jan (1950): Pára nad hrncem. Kino, V, č. 24 (23. 11. 1950), s. 562. 552 Noháč, Milan (1945): Nový český film do atelieru. Filmová práce, I, č. 20 (5. 10. 1945), s. 1. 553 Anon. (1945): Zlaté město. Náš první mírový film. Kino, I, č. 1 (7. 12. 1945), s. 4. 554 Wenig, Jan (1946): Ohlíţíme se po roce 1945. Kino, I, č. 4 (25. 1. 1946), s. 52 – 53. 551

151

tendencí, která zdůrazňuje, ţe kdyţ se lid za dobrou věcí srazí dohromady, musí se podařit všechno. Je to oslava kolektivního úsilí jako jediné obrany proti sociálnímu útlaku.“555 „Prodělal ještě malé korektury, které vznikly […] potřeb[ou] dneška a vydáním košického programu. […] Aby látka takto zamířená nedala vzniknout filmu agitačnímu, ale zábavnému a naplněnému lidským teplem.“556

Státní výroba filmů […] neměla pokud šlo o volbu námětu, mnoho na vybranou, nechtěla–li […] mařit dále drahocenný čas čekáním na to, co by plně odpovídalo jejím zvýšeným poţadavkům […]. Coţ bylo ovšem moţné jen pouţitím námětu […] uţ dříve zpracovaného a […] pro nové poměry uzpůsobeného. […] Vyslovuje jasně a jednoznačně […], ţe jen v jednotě pracujícího lidu je jeho síla. […] A přece, i při všech […] výhradách, […] probouzí v nás tento první film […] optimistickou náladu, poněvadţ nám říká něco nového, i kdyţ dosud tak činí většinou jen starou hantýrkou.557

Přes očividnou snahu […] jde starou, vyšlapanou cestou českého filmu jak zpracováním námětu, tak slohem vyprávění. […] Celkem: film, jehoţ aktivní poloţkou je kladný a záměrný vztah k proudění, které hýbe dneškem, provedením však velmi nejistý krok ke vzdálenému cíli.558 555

Anon. (1946): Oslava kolektivní práce. Jindřich Plachta ve „Zlatém městě“. Filmová práce, II, č. 19 (11. 5. 1946), s. 3. 556 TSV (1946): K premiéře filmu „Průlom“ podle Jana Morávka. Karel Steklý o své první samostatné reţijní práci. Filmová práce, II, č. 23 (8. 6. 1946), s. 4. 557 Broţ, Jaroslav (1946): Český film na nových cestách. Filmová práce, II, č. 24 (15. 6. 1946), s. 4. 558 Ţalman, Jan (1946): Průlom. První porevoluční český film. Kino, I, č. 16 – 17 (19. 7. 1946), s. 260 – 261. Jan Ţalman zde pouţívá rétoriku, charakteristickou pro dobu po únoru 1948. Vedle sebe se objevují termíny jako „pokrokoví zástupci místní inteligence“, „pikle zpátečnické radniční kliky“, „zpátečnictví“ a „třídní antagonismus moderního kapitalismu“; dále ve filmu „zvítězila dělnická solidarita a houţevnatost, také sobecká a zkorumpovaná radniční klika je […] doslova smetena.“ C. k. místodrţící je „vysoký byrokrat“ a „zástupce vládnoucího reţimu“, „o jehoţ sympatiích k dělnické věci si nebudeme činit ilusí“.

152

Na Průlomu byla oceňována jeho sociální tendence, ale vše nové a pokrokové je vyjádřeno starými scenáristickými a filmovými nástroji. Kdyţ pomineme zprávy, které o snímku Nezbedný bakalář vyšly při přípravách k natáčení na přelomu let 1940 a 1941,559 i jemu se dostalo publicity – jako filmu, jehoţ námět Němcům „vadil“ – aţ při jeho poválečné realizaci. Jan Wenig sliboval, ţe „Vávrův ,Nezbedný bakalář‘, […] poskytne […] příleţitost k vytvoření velkolepé podívané.“560 Další odhad byl uţ ve svých závěrech střízlivější: „Předvedení je očekáváno s nesporným zájmem […] k jeho poslednímu dílu, jeţ vzbudilo mnoho námitek a poplachu, má své kořeny rovněţ v době útěku od současnosti a nebude snad ještě ani přechodem k skutečným historickým filmům, jichţ se co nevidět jistě také dočkáme. […] K sociálnímu motivu přihlíţeli […] při zpracování […] povídky ve scénář především.“561 Pro kritiky se Nezbedný bakalář stal jen dalším filmem bez vztahu k tehdejší současnosti. Podle Jaroslava Broţe bylo

ideového zaměření [historické fresky], poněkud rozpačitého tam, kde má v závěru řešit konflikt svobodomyslného a sociálně cítícího člověka se světem měšťácké hlouposti, hamiţnosti a pokrytectví. […] Natočená ne ze ţhavé potřeby doby, nýbrţ jako východisko z nouze […]. Bez dostatečně výmluvného vztahu k době ztrácejí však takové filmy svou sociální funkci a stávají se zatím zbytečným přepychem.562

Oldřich Kautský byl téhoţ názoru: „Tento film měl být natočen jiţ za doby protektorátu. […] Avšak kaţdé umělecké dílo vyzní jinak v jiném času a prostoru. […] Po ideové a dramatické stránce nevytvořili jsme tedy ani 559

Blíţe: K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, Nezbedný bakalář (sig. III–423). Informovaly především o postupujících přípravných prací a ţe se má jednat o nejdraţší český film. 560 Wenig, Jan (1946): Ohlíţíme se po roce 1945. Kino, I, č. 4 (25. 1. 1946), s. 52 – 53. 561 Anon. (1946): Lidská komedie v historickém rouchu. Lidé a lidičky z „Nezbedného bakaláře“. Filmová práce, II, č. 16 (20. 4. 1946), s. 3. 562 Broţ, Jaroslav (1946): Winter – Štěpánek – Vávra. „Nezbedný bakalář“ – druhý český film festivalového pořadu. Filmová práce, II, č. 33 (17. 8. 1946), s. 4.

153

tentokrát velké dílo.“563 Ač byl po osvobození do scénáře Nezbedného bakaláře zakomponován silnější sociální motiv, pro tehdejší kritiku byl bez vazby s dneškem stále nedostačující.564 První filmy vyrobené zcela v reţii státního filmu – ale podle protektorátních námětů – stále kritika nemohla akceptovat jako díla nové doby. Čtenář během necelých tří let mohl v tisku na stejné snímky číst zcela opačná hodnocení. Původně s nadšením a s očekáváním přijímané filmy byly zatracovány pro svoji neaktuálnost a ideovou prázdnotu a nekvalitu. Zatímco filmy Rozina sebranec, Průlom a Nezbedný bakalář byly přijímány rozporuplně, ale ještě víceméně kladně s nadějí, ţe další nové filmy splní očekávání kritiků, snímky Řeka čaruje, 13. revír, Lavina a Pancho se ţení byly okamţitě odmítnuty jako díla, kterých se česká kinematografie musí co nejrychleji zbavit. Jak jsme viděli v předchozí kapitole, dramaturgie se sice snaţila po osvobození převzaté scénáře zaktualizovat a uzpůsobit poţadavkům doby, kritikům se ovšem tato snaha stále nezdála dostačující a uspokojivá. Na závěr dodejme, ţe také další filmy, které vyrobila samostatně Státní výroba filmů, respektive ČEFIS, brala kritika jako filmy, jeţ svým zpracováním patří do předkvětnového období.565 Tento názor na větší část tvorby z let 1945 – 1948 přetrval ve vzpomínkových, filmologických a bilančních článcích a v literatuře po celou existenci státní kinematografie.566

563

Kautský, O. (1946): Úskalí tvorby a rozumu. Filmová práce, II, č. 37 (14. 9. 1946), s. 6. „Jestliţe dáme […] historickému filmu vedle […] technických předpokladů napříště i závaţnější a dnešnímu budovatelskému úsilí […] odpovídající ideové zaměření, můţeme být s vývojem našeho filmu spokojeni.“ –rv– (1946): K premiéře „Nezbedného bakaláře“. Reţisér O. Vávra a český historický film. Filmová práce, II, č. 36 (7. 9. 1946), s. 6. 565 Takto byla např. hodnocena všechna poválečná díla Vladimíra Slavínského. Navíc řadu těchto námětů zestátněná kinematografie stále čerpala z rozpracovaných látek, které byly po zestátnění převzaty z „pozůstalosti“ Lucernafilmu a Nationalfilmu. 566 Například Ţalman, Jan (1955): Nad první dekádou (IV.). Film a doba, I, č. 9 – 10 (říjen 1955), s. 388 – 393; Váňa, Otakar (1955): Cesty rozvoje československé filmové veselohry (I.). Tamtéţ, s. 394 – 395; později také Hrbas, Jiří (1972): Miroslav Cikán. Tvůrce napětí, humoru a atmosféry II. Film a doba, XVIII, č. 10 (říjen 1972), s. 518; Týţ (1976): Otakar Vávra. Scenárista a reţisér I. Film a doba, XXII, č. 4 (duben 1976), s. 196; Zaoral, Zdenek (1978): Vzory a osobitost. Český kriminální film – II. část. Film a doba, XXIV, č. 5 (květen 1978), s. 252; Anon. (1985): Kinematografie v roce jedna. Kino, XL, č. 6 (19. 3. 1985), s. 7. 564

154

9. Filmy po premiéře

Nakonec si zde ve stručnosti popíšeme distribuční ţivot námi sledovaných snímků po premiéře. Z filmů byla jako první uvedena Rozina sebranec. V premiérových kinech Blaník, Moskva a Sevastopol se promítala patnáct týdnů567 a v české distribuci byla od prosince 1945 aţ do druhé poloviny 80. let. Za tuto dobu proběhlo 12 758 představení, jeţ zhlédly přesně 2 294 706 diváků.568 K 30. listopadu 1947 činily výnosy půjčovného z filmu 5 788 880, 10 korun.569 Při pozdějším novém uvedení byl zkrácen o více neţ deset minut.570 Potenciál nejnákladnějšího českého filmu, jak znělo reklamní heslo, vyuţila ČEFIS i pro export. Snímek byl v roce 1946 vyvezen do Francie, Holandska a Řecka, roku 1948 do Brazílie, 1953 do USA571 a 1954 do Belgie a Kanady.572 Dále 567

(Ker) (1946): Rozina sebranec. Filmová kartotéka, VIII, č. 18. V Blaníku se snímek promítal šest týdnů, v Moskvě pět a v Sevastopolu čtyři. 568 Údaje o počtu představení a diváků jsou u všech filmů v této kapitole převzaty: Březina, Václav – Danielis, Aleš – Švecová, Jindřiška – Vymětal, Jan (1988): Československé filmy ve filmové distribuci I. Dlouhé hrané zvukové filmy 1930 – 1987. Praha: Ústřední půjčovna filmů, s. 99, 135, 151, 181, 193, 196, 241; Danielis, Aleš aj. (1996): Lexikon českého filmu. Praha: Cinema, s. 200, 259 – 260, 287, 331 – 332, 352, 358, 431. 569 O trţbách viz BSA, BH, k. 1945 B. NA, f. MI, k. 208, inv. č. 287, Zplnomocněnec pro státní výrobu celovečerních filmů, výroba dlouhých hraných filmů, 5. 6. 1947. NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R18/BII/2P/2K, Výnosy z exploitace českých filmů k 30. 9. 1946 (nezpracován). 570 Urbanová, Eva – Urgošíková, Blaţena aj. (2001): Český hraný film III 1945 – 1960. Praha: Národní filmový archiv, s. 276 – 277. Dialogy z vystřiţených scén obsahuje kromě scénářů i Dialogová listina. BSA, SCE, Rozina sebranec. 571 O jednání s francouzskými a americkými partnery, smlouvy a ohlasy tisku na uvedení za hranicemi: BSA, SCE, Rozina sebranec. NA, f. MI, k. 167, inv. č. 138, Spisy V. odboru, Filmy celovečerní, R – Š. NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R10/AI/6P/3K a R14/BII/1P/1K, Usnesení, rozhodnut, schválení a příkazy ze schůze sboru zplnomocněnců, 17. 12. 1945; k. R14/BII/1P/1K, Rozhodnutí, příkazy a usnesení ze schůze sboru zplnomocněnců, 7. 1. 1946; k. R12/AI/3P/3K, Zápis ze schůze náměstků, 13. 2. 1947 (nezpracováno); Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Rozina sebranec (sig. 413A; 413B). K NFA, Sbírka separátů výstřiţků, Rozina sebranec (sig. IIf–0021). Rozina sebranec pod názvem Rozina la Batarde byla prvním českým poválečným filmem uvedeným ve Francii. Přijetí ovšem bylo rozporuplné. 572 Všechny údaje zde a dále o vývozu viz Havelka, Jiří (1970): Čs. filmové hospodářství 1945 – 1950. Praha: Český filmový ústav, s. 195 – 197; dále Týţ (1972): Čs. filmové hospodářství 1951 – 1955. Praha: Československý filmový ústav, s. 289 – 295; Týţ (1973): Čs. filmové hospodářství 1956 – 1960. Praha: Československý filmový ústav, s. 177 – 183.

155

mělo v prosinci 1945 o film zájem Švýcarsko, Velká Británie, Švédsko, Dánsko a Jugoslávie. Jak jiţ bylo řečeno, před praţskou premiérou byla komedie Řeka čaruje promítána na Vánoce roku 1945 v řadě mimopraţských kin. Při premiéře se v praţských kinech Letka, Metro a Světozor snímek promítal dvanáct týdnů.573 V distribuci byl titul od prosince 1945 do srpna 1976 a ve 22 707 představení ho navštívily 4 807 856 diváků. Do 30. listopadu 1947 snímek vynesl 4 636 312, 30 korun. Roku 1947 byl promítán v Jugoslávii574 a ve Švédsku a 1950 v Uruguaji. V praţských premiérových kinech Letka, Moskva a Lucerna se detektivní film 13. revír hrál jedenáct týdnů.575 Od února 1946 do druhé poloviny 80. let, kdy byl snímek v distribuci, ho během 19 303 představení viděly 3 711 167 diváků. Do 30. listopadu 1947 stačil v kinech vydělat přes 3 794 364, 50 korun. Aţ v roce 1957 byl 13. revír exportován do Jordánska, Egypta, Eritreje, Etiopie, Iráku, Iránu, Libanonu, Libye, Súdánu, Polska576 a na Kypr. Historicky první film natočený celý zestátněnou filmovou výrobou Průlom se během deseti týdnů promítal v premiéře v kinech Blaník, Máj a Metro.577 Ve stavu českých filmových půjčoven byl snímek od června 1946 do konce 80. let a během 8 569 představení ho viděl jen 1 802 672 diváků. Do konce listopadu 1947 Průlom utrţil 3 309 015, 00 korun. Snímek byl vyexportován pouze do Bulharska (1947). Ústřední půjčovna filmů drama Průlom v obnovené premiéře dne 18. července 1975 vrátila do své běţné tuzemské distribuce u příleţitosti 30. výročí znárodnění československé 573

(pk) (1946): Řeka čaruje. Filmová kartotéka, VIII, č. 4. V Letce pět týdnů, v Metru tři a ve Světozoru čtyři týdny. 574 Film se v Jugoslávii dočkal silně záporných kritik. BSA, SCE, Řeka čaruje. 575 (pk) (1946): Třináctý revír. Filmová kartotéka, VIII, č. 1. Přesně pět týdnů byl film promítán v Letce a tři v Lucerně a v Moskvě. 576 Polské kritiky na tento film blíţe viz Anon. (1959): „Třináctý revír“ v polském tisku. Československá kinematografie ve světle zahraničního tisku, I, č. 3 – 4 (březen – duben 1959), s. 27 – 28; Anon. (1959): „Třináctý revír“ v polském tisku. Československá kinematografie ve světle zahraničního tisku, I, č. 1 (leden 1959), s. 30. 577 (U) (1946): Průlom. Filmová kartotéka, VIII, č. 12. Tři týdny v Blaníku a v Metru, čtyři v Máji.

156

kinematografie. Pro tuto příleţitost vydala Ústředí půjčovna filmů nový distribuční list číslo 107/75, nové reklamní materiály, plakáty ve formátu A1 a A3, slepky, fotosky a diapozitivy. Film byl distribuován v 35mm a 16mm kopiích a s krátkým filmem Milana Čermáka Fragmenty z Martina (1974) o změnách slovenského města Martin za posledních třicet let.578 Také společensko kriminální drama Lavina se v premiérových kinech Máj, Moskva a Světozor promítalo deset týdnů.579 V distribuci byla Lavina pouze od července 1946 do prosince 1950. Za tuto dobu ji zhlédlo na 2 300 149 diváků během 9 504 projekcí. A do 30. listopadu 1947 Lavina utrţila 3 439 235, 10 korun. Snímek se ani nepodařilo vyuţít v exportu a nebyl prodán do ţádné země. Renesanční veselohra Nezbedný bakalář se na programu praţských premiérových biografů Metro, Sevastopol a Světozor udrţela celých dvanáct týdnů.580 Film se udrţel ve stavu od srpna 1946 aţ do konce 80. let. Za tu dobu proběhlo 17 749 představení se 3 126 835 diváky. Ke 30. listopadu 1947 film utrţil 3 784 758, 10 korun. V srpnu 1946 byl snímek uveden na Festivalu československého filmu v Mariánských Lázních a Karlových Varech. Nezbedný bakalář byl vyslán téţ na I. Mezinárodní filmový festival v Cannes probíhající od 20. září do 5. října 1946.581 Reţisér Otakar Vávra podle svých vzpomínek na tento film po jeho uvedení zanevřel, protoţe ho diváci odmítli: „U diváků však film neměl velký úspěch. Divadelní hra i scénář vznikly v zoufalé době nacistického útlaku, čišela z nich ponurá, tragická atmosféra, plná pesimismu. […] Byl to nádherný námět, ale přišel 578

NFA, Sbírka reklamních materiálů k českým filmům, Průlom (sig. 422). (om) (1946): Lavina. Filmová kartotéka, VIII, č. 14. V Máji čtyři týdny, v Moskvě a ve Světozoru tři. 580 (Pe – pk) (1946): Nezbedný bakalář. Filmová kartotéka, VIII, č. 18. V Metru byl snímek promítán čtyři týdny, v Sevastopolu a ve Světozoru tři a půl týdne. Srov. NFA, FFI, f. ČEFIS, k. R10/AI/5P/5K, Přehled počtu návštěvníků na film Nezbedný bakalář, 19. 2. 1947 (nezpracováno). 581 Broţ, Jaroslav (1946): Winter – Štěpánek – Vávra. „Nezbedný bakalář“ – druhý český film festivalového pořadu. Filmová práce, II, č. 33 (17. 8. 1946), s. 4. Dále viz –rv– (1946): K premiéře „Nezbedného bakaláře“. Reţisér O. Vávra a český historický film. Filmová práce, II, č. 36 (7. 9. 1946), s. 6. Brdečka, Jiří (1946): Druhý dopis z festivalu. Kino, I, č. 20 (13. 9. 1946), s. 319. (Pe – pk) (1946): Nezbedný bakalář. Filmová kartotéka, VIII, č. 18. 579

157

na plátna v době, kdy se lidé nechtěli dívat na zoufalé opilce a malé výtrţníky. Potřebovali úsměvy a optimismus do svého nového svobodného ţivota, na který čekali tolik let. Film se tedy minul s divákem, přišel do jiné doby.“582 Vysoká návštěvnost a velký počet představení tohoto filmu však vypovídají o opaku. Nezbedný bakalář byl ke všemu prodán v roce 1946 do Dánska, 1947 do Bulharska a Jugoslávie, 1948 do Rumunska, 1950 do USA a roku 1953 do Polska. Jako poslední z námi sledovaných projektů se do kin dostala parodie Pancho se ţení, která se během devíti týdnů exploatovala v praţských premiérových kinech Hvězda, Praha a Svoboda.583 Od září 1946 do prosince 1950 se během 9 315 představení na snímek podívaly 2 163 944 diváků. Do 30. listopadu 1947 Pancho se ţení stihl utrţit 3 208 522, 10 korun. Naprosto stejně jako film Lavina (oba snímky byly staţeny z oběhu ve stejnou dobu) se tato komedie za hranice Československa nedostala. Podle počtu návštěvníků a odehraných představení byla z těchto sedmi filmů nejúspěšnější komedie Řeka čaruje, kterou následovaly filmy 13. revír, Nezbedný bakalář, Lavina, Rozina sebranec a Pancho se ţení. Nejmenšího úspěchu se paradoxně dočkal první film státní výroby Průlom. S porovnáním s dalšími tehdejšími premiérovými filmy návštěvnost a vývoz těchto nijak nevybočoval. Například na válečné filmy V horách duní a Muţi bez křídel přišly na kaţdý tři miliony diváků, na Předtuchu a komedii Právě začínáme více jak čtyři miliony, na Velký případ a Mrtvý mezi ţivými necelé tři a na Housle a sen a na Nadlidé pouhé necelé dva miliony a tak dále. Po roce 1989 jsou tyto filmy pravidelně reprízovány v televizi a dále distribuovány na videonosičích.

582

Názor na tento film Vávra změnil aţ kdyţ se na něj podíval po třiceti letech znovu – a uznal jeho kvality. Vávra, Otakar (1982): Zamyšlení reţiséra. Praha: Panorama, s. 158, 159. 583 (Pe – pk) (1946): Pancho se ţení. Filmová kartotéka, VIII, č. 21. V kině Hvězda se film udrţel tři týdny, v kině Praha čtyři a v kině Svoboda pouhé dva týdny. Podle poznámky ve Filmové kartotéce byly hlavní dějová zápletka (záměna tří nápadníků) i s některými dalšími podrobnostmi (doporučující dopis, scény ze ţaláře) převzaty ze hry Hadrián z Římsů V. K. Klicpery.

158

10. Závěr

Ve své práci jsem zmapoval produkční historii posledních filmů tzv. protektorátu a jejich osudy po zestátnění kinematografie. Snímky Bludná pouť, Černí myslivci, Jenom krok, Předtucha, Z růţe kvítek nebyly po válce dokončeny kvůli nevhodnému námětu a scenáristickému zpracování. Bludná pouť částečně i kvůli osobě reţiséra Václava Binovce a herečky Adiny Mandlové, coţ – jak se ukázalo v případě filmu 13. revír – nebyl neřešitelný problém. Titul Jenom krok odsoudili k nezdaru jiţ samotní nacisté kvůli své rasové politice. Filmy Lavina, Pancho se ţení, Rozina sebranec, Řeka čaruje a 13. revír státní výroba dokončila, ač byly k jejich zpracování po ideové a scénáristické stránce výhrady. Ovšem nedostatek filmů a výroba potřebující se rozeběhnout nutily vedení kinematografie tyto filmy převzít a uvést jako nutné provizorium před novými filmy zestátněné produkce. Jistě největším ústupkem se stala jiţ jednou zamítnutá, ale nakonec povolená parodie Pancho se ţení, jejíţ náklady na dokončení byly oproti jiným projektům minimální. Sice bylo při vzniku státní výroby avizováno, ţe umělecká hlediska musí vţdy stát nad těmi hospodářskými, nicméně musely v těsně poválečném období právě z distribučních a hospodářských důvodů být vzaty na milost některé jinak nevhodné nedokončené protektorátní projekty a vpuštěny do ateliérů a do kin. Diskutabilní je také pokvětnové tvrzení tisku a tvůrců, ţe filmy Rozina sebranec a Řeka čaruje byly nedokončeny schválně, aby byly uchráněny před okupanty. Jak jsme viděli, důvodem mohly být spíše problémy technického rázu, jeţ zapříčinily válečný nedostatek, zaneprázdněné laboratoře a vyčerpaná kapacita filmových ateliérů. Zestátnění československé kinematografie dekretem prezidenta republiky z 11. srpna 1945 nemůţeme dnes vnímat stejně jako v dobách 159

minulých, jako ultimativní, bezprecedentní a revoluční přerod, který filmový obor a tvorbu zcela proměnil a oprostil od všech škodlivých vlivů. Výrobní štáby přešly prakticky celé do sluţeb státního filmu (víceméně kopírovaly struktury Lucernafilmu a Nationalfilmu), kontinuálně přešli všichni dělničtí, ateliéroví zaměstnanci, tvůrčí i vůdčí osobnosti a herci (aţ na několik málo případů). Stát také převzal všechen movitý i nemovitý majetek, filmovou surovinu, kopie i negativy filmů soukromých společností, z finančních prostředků těchto českých i německých společností navíc financoval svoji činnost. Zestátnění mohlo proběhnout rychle i díky faktu, ţe jiţ za okupace byla kinematografie centralizovaná a její sloţky byly včleněny pod ČMFÚ, jehoţ projekty státní podnik téţ převzal. V dramaturgii se velké změny na první pohled neděly a tisk nelibě nesl, ţe nadále vznikají filmy podobné těm z protektorátního období (ovšem, jak jsme viděli, jiţ od roku 1945 pomalu do nových scénářů začala pronikat ideologie, coţ je případ i filmů Nezbedný bakalář, Průlom a několika jiných). Jednou z kontinuit jsou právě i samotné nedokončené filmy a některé náměty, které pozvolna přešly do poválečných dob. Zásadní proměnou po květnu 1945 tak prošel zejména filmový tisk a nabídka zahraničních filmů. Velké změny v české kinematografii postupně přicházely aţ po únoru 1948, kdy film zcela spadl pod dohled KSČ. Ač jsem se snaţil podrobně a pečlivě ve své práci zmapovat poslední protektorátní a první poválečné okamţiky české filmové výroby, nemůţe být výsledný text vyčerpávajícím celkovým vyloţením dané problematiky. Pro nedostupnost nebo neexistenci některých archivních materiálů nejsou známy přesné a podrobné důvody schválení či neschválení sledovaných filmů při první i druhé dramaturgické revizi. Svoji pozornost jsem zaměřil primárně na filmovou výrobu a na hrané snímky. Nadále zůstávají otevřeny jiné otázky, relevantní pro případný další výzkum (např. v oblasti krátké, animované a nonfikční tvorby, v některých změnách organizace filmového oboru, kin, distribuce, publicistiky, filmových představení, teoretického myšlení o filmu a dalších). 160

11. Zdroje

11. 1. Literatura BAAROVÁ, Lída – KOŢÍK, František (2005): Ţivota sladké hořkosti. Praha: Ametyst. BAAROVÁ, Lída – ŠKVORECKÝ, Josef (2009): Útěky. Praha: Československý spisovatel. BARTOŠEK, Luboš (1979): Dějiny československé kinematografie I. svazek 1. část. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. BARTOŠEK, Luboš (1982): Dějiny československé kinematografie II. svazek 1. část. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. BARTOŠEK, Luboš (1983): Dějiny československé kinematografie II. svazek 2. část. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. BARTOŠEK, Luboš (1985): Náš film – Kapitoly z dějin 1896 – 1945. Praha: Mladá fronta. BARTOŠEK, Luboš (1988): 90 let čs. kinematografie (19. – 20.). Zpravodaj československého filmu, XIV, č. 21, s. 16 – 26. BARTOŠKOVÁ, Šárka – FRÍDA, Myrtil – KOLÁR, Jan S. (1965): Československý zvukový film 1930 – 1945. Praha: Filmový ústav. BARTOŠKOVÁ, Šárka – BARTOŠEK, Luboš (1986): Filmové profily. Praha: Československý filmový ústav. BARTOŠKOVÁ, Šárka – BARTOŠEK, Luboš (1990): Filmové profily II. díl A – M. Praha: Československý filmový ústav. BARTOŠKOVÁ, Šárka – BARTOŠEK, Luboš (1990): Filmové profily II. díl N – Ţ. Praha: Československý filmový ústav. BATISTOVÁ, Anna (2012): Cesta k soběstačnosti. Vývoj technického zázemí domácí sítě kin po roce 1945. In: Skopal, Pavel (ed.): Naplánovaná kinematografie. Český filmový průmysl 1945 aţ 1960. Praha: Academia, s. 427 – 467. BEDNAŘÍK, Petr (2003): Arizace české kinematografie. Praha: Karolinum. BLÁHOVÁ, Jindřiška (2012): Stalinovy klony v Hollywoodu a Sověti na Barrandově: československý tisk, Výbor pro vyšetřování neamerické činnosti (1947 – 1948) a filmová kulturní politika KSČ. In: Kopal, Petr aj. (eds.): Film a dějiny III. Politická kamera – film a stalinismus. Praha: Casablanca – ÚSTR, s. 347 – 372. BORDWELL, David – THOMPSONOVÁ, Kristin (2011): Dějiny filmu. Přehled světové kinematografie. Praha: Nakladatelství AMU – Nakladatelství Lidové noviny. BRABEC, Jiří (2002): Protektorátní kultura pod tlakem kolaborantských projektů (1941 – 1945). Soudobé dějiny, IX, č. 3 – 4, s. 412 – 428. BROŢOVÁ, Věra (2002): Od stráţců mravních hodnot k inţenýrům lidských duší. Literární ţivot mezi květnem 1945 a únorem 1948. Soudobé dějiny, IX, č. 3 – 4, s. 429 – 454. 161

BRODSKÝ, Vlastimil (1996): Drobečky z půjčovny duší. Praha: HAK BROŢ, Jaroslav – FRÍDA, Myrtil (1965): Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945. Praha: Orbis. BROŢ, Jaroslav (1970): Čtvrtstoletí osvobozené kinematografie. Film a doba, XVI, č. 7 (červenec 1970), s. 342 – 353. BŘEZINA, Václav – DANIELIS, Aleš – ŠVECOVÁ, Jindřiška – VYMĚTAL, Jan (1988): Československé filmy ve filmové distribuci I. Dlouhé hrané zvukové filmy 1930 – 1987. Praha: Ústřední půjčovna filmů. čtk (1997): Vzniká český film Cizinci v čase. Zemědělské noviny, VII, č. 231 (2. 10. 1997), s. 13. DANIELIS, Aleš (1996): Lexikon českého filmu. Praha: Cinema. DITRICH, Břetislav – VEDLICH, Joseph F. (2010): Dívka s červenými vlasy (Z neznámých deníků a ţivota Blanky Waleské). Cerhenice: Úřad městyse Cerhenice. DOLEŢAL, Jiří (1996): Česká kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie. Praha: Národní filmový archiv. DVOŘÁK, Emilio (2001): Rozhovor. David Švec. Film, VI, č. 1 (14. 1. 2001), s. 43. DVOŘÁKOVÁ, Tereza – KLIMEŠ, Ivan (2008): Prag – Film AG 1941 – 1945. München: Richard Boorberg Verlag. DVOŘÁKOVÁ – CZESANY, Tereza (2011): Idea filmové komory. Českomoravské filmové ústředí a kontinuita centralizačních tendencí ve filmovém oboru 30. a 40. let. Praha: Univerzita Karlova. (eva) (1995): Schmidt natáčí Londona. Zemědělské noviny, V, č. 20 (24. 1. 1995), s. 6. ez (1980): Průlom. Výňatek ze scénáře. Film a doba, XXVI, č. 8 (srpen 1980), s. 446 – 454. FIKEJZ, Miloš (2006): Český film: Herci a herečky I. díl A – K. Praha: Libri. FIKEJZ, Miloš (2007): Český film: Herci a herečky II. díl L – Ř. Praha: Libri. FIKEJZ, Miloš (2008): Český film: Herci a herečky III. díl S – Ţ. Praha: Libri. FIKER, Eduard (1946): Zinková cesta (Třináctý revír). Praha: Karel Voleský. FIKER, Eduard (1970): Zinková cesta. Praha: Mladá fronta. FILIPOVSKÝ, František – TVRZNÍK, Jiří (1981): Šest dýmek Františka Filipovského. Praha: Novinář. GALANDAUER, Jan – HONZÍK, Miroslav (1985): Nikdy nekvetly šeříky tak krásně. Praha: Nakladatelství Svoboda. Grodeckého „Inferno“ o rasismu v nás (1999). Cinema, IX, č. 8 (100), s. 28. HANUŠ, Josef (1990): O pohřbech a hrobařích. Záběr, XXIII, č. 10 (17. 5. 1990), s. 3. HAVEL, Luděk (2012): Film, umění nejmasovější (Filmový festival pracujících 1948 – 1959). In: Kopal, Petr aj. (eds.): Film a dějiny III. Politická kamera – film a stalinismus. Praha: Casablanca – ÚSTR, s. 461 – 480. HAVEL, Rudolf (1982): Marijka nevěrnice. Praha: Odeon. HAVELKA, Jiří (1946): Filmové hospodářství v zemích českých a na Slovensku 1939 – 1945. Praha: Československé filmové nakladatelství.

162

HAVELKA, Jiří (1947): Československé filmové hospodářství 1945 – 1946. Praha: Československé filmové nakladatelství. HAVELKA, Jiří (1967): Kronika našeho filmu 1898 – 1965. Praha: Filmový ústav. HAVELKA, Jiří (1970): Československé filmové hospodářství 1945 – 1950. Praha: Český filmový ústav. HAVELKA, Jiří (1979): Kdo byl kdo v československém filmu před r. 1945. Praha: Čs. filmový ústav (rukopis). HRBAS, Jiří (1972): Martin Frič. Lidový vyprávěč III. Film a doba, XVIII, č. 3 (březen 1972), s. 122 – 131. HRBAS, Jiří (1972): Miroslav Cikán. Tvůrce napětí, humoru a atmosféry II. Film a doba, XVIII, č. 10 (říjen 1972), s. 517 – 527. HRBAS, Jiří (1976): Otakar Vávra. Scenárista a reţisér I. Film a doba, XXII, č. 4 (duben 1976), s. 184 – 197. HULÍK, Štěpán (2011): Kinematografie zapomnění. Počátky normalizace ve Filmovém studiu Barrandov (1968 – 1973). Praha: Academia. CHYTILOVÁ, Věra – PILÁT, Tomáš (2010): Věra Chytilová zblízka. Praha: XYZ. J. Ţ. [Jan Ţalman] (ed.) (1965): Jak byl znárodněn Československý film. Film a doba, XI, č. 2 (únor 1965), s. 69 – 79; č. 3 (březen 1965), s. 125 – 135; č. 4 (duben 1965), s. 180 – 188; č. 5 (květen 1965), s. 242 – 243; č. 7 (červenec 1965), s. 340 – 345; č. 8 (srpen 1965), s. 396 – 399; č. 9 (září 1965), s. 462 – 467; č. 10 (říjen 1965), s. 528 – 531; č. 12 (prosinec 1965), s. 620 – 624. JACHNIN, Boris (2009): Orfeus a Eurydika a Černí myslivci. Xantypa, XV, č. 10 (30. 9. 2009), s. 71. JACHNIN, Boris (2010): Jiří Krejčík a Jan Schmidt. Xantypa, XVI, č. 2 (26. 1. 2010), s. 100 – 101. JAROŠ, Jan (1988): Dana Medřická. Praha: Československý filmový ústav. JAROŠ, Jan (2004): Kdyţ v člověku zvítězí vlčí instinkty. Týdeník Rozhlas, XIV, č. 50, s. 4. jas (1997): Nezávislí Cizinci. Nová pravda, VII, č. 204 (17. 10. 1997), s. 29. JASNÝ, Vojtěch – LUKEŠ, Jan (1999): Ţivot a film. Praha: Národní filmový archiv. JIRAS, Pavel (2006): Barrandov III. Oáza uprostřed běsů. Praha: Beta. JUST, Vladimír (1991): Věc: Vlasta Burian. Praha: Rozmluvy. JUST, Vladimír (1993): Vlasta Burian: Mystérium smíchu. Praha: AVČR. KAŠPAR, Lukáš (2007): Český hraný film a filmaři za protektorátu. Propaganda. Kolaborace. Rezistence. Praha: Libri. Kinematografie v roce jedna (1985). Kino, XL, č. 6 (19. 3. 1985), s. 7. KLIMEŠ, Ivan – RAK, Jiří (1992): „Husitský“ film – nesplněný sen české meziválečné kinematografie. In: Klimeš, Ivan (ed.): Filmový sborník historický 3. Praha: Český filmový ústav, s. 69 – 136. KLIMEŠ, Ivan – HEISS, Gernot (eds.) (2003): Obrazy času. Praha: Národní filmový archiv. KLIMEŠ, Ivan (2004): Jazykové verze českých filmů a filmový průmysl v ČSR ve 30. letech. Iluminace, XVI, č. 2 (54), s. 61 – 76. KLIMEŠ, Ivan (ed.) (2014): Ej, bogatýre Makoviči obrazotvorče… Z korespondence Martina Friče a Jaroslava Ţáka 1938 – 1948. Praha: Národní filmový archiv. 163

KLINGEROVÁ, Barbara (2004): Konečná a nekonečná historie filmu. Rekonstruování minulosti v recepčních studiích. In: Szczepanik, Petr (ed.): Nová filmová historie. Praha: Herrmann & synové, s. 87 – 112. KNAPÍK, Jiří (1998): Trampoty „Císařova pekaře“. Slavný film na pozadí ideologických sporů. Dějiny a současnost, XX, č. 6, s. 28 – 32. KNAPÍK, Jiří (2000): Filmová aféra LP 1949. Iluminace, XII, č. 4 (40), s. 97 – 119. KNAPÍK, Jiří (2002): Akční výbory a kultura na prahu nové doby. Soudobé dějiny, IX, č. 3 – 4, s. 455 – 475. KNAPÍK, Jiří (2002): Dělnický soud nad Františkem Čápem. Iluminace, XIV, č. 3 (47), s. 63 – 81. KOFROŇ, Václav (ed.) (2013): František Čáp (1913 – 1972). Praha: Národní filmový archiv. kul (2000): Film Situace Vlka se bude točit. Lidové noviny, XIII, č. 6 (8. 1. 2000), s. 13. led (1997): Nový český film bude levnější neţ Jízda. Zemědělské noviny, VII, č. 226 (26. 9. 1997), s. 1. LIPŠANSKÝ, Jan (1995): Situace vlka. TV Duha, III, č. 18 (29. 4. 1995), nestr. LOPOUR, Jaroslav (2013): Truda Grosslichtová (1912 – 1995). Herečka a její filmová tvorba 30. let. Brno: Masarykova univerzita. LUKEŠ, Jan (1996): Slovo nevezmu zpět (Nerealizované scénáře šedesátých let). Iluminace, VIII, č. 1, s. 9 – 44. MANDLOVÁ, Adina – ŠKVORECKÝ, Josef (2004): Dneska uţ se tomu směju. Praha: Nakladatelství XYZ. MAREŠ, Petr (1994): Politika a „pohyblivé obrázky“. Spor o dovoz amerických filmů do Československa po druhé světové válce. Iluminace, VI, č. 1, s. 77 – 95. MARVAN, Jaroslav aj. (1975): Nejen o sobě. Praha: Melantrich. MATRASOVÁ, Věra (1984): Stanislav Látal. Praha: Československý filmový ústav. MERTOVÁ, Michaela aj. (2012): Český animovaný film I 1920 – 1945. Praha: Národní filmový archiv. MÍŠKOVÁ, Věra (1994): Jack London v českém filmu. Magazín Rudého práva, II, č. 48 (26. 11. 1994), s. 8. (míš) [Věra Míšková] (1997): Začali se točit Cizinci v čase. Právo, VII, č. 241 (14. 10. 1997), s. 10. MLÍKOVSKÝ, Martin (1995): Drama z kanadské divočiny. Kinorevue, V, č. 5 (5. 3. 1995), s. 22 – 23. MOTL, Stanislav (2006): Mraky nad Barrandovem. Praha: Rybka Publishers. Natáčení Situace vlka má pokračovat (1997). Denní telegraf, VI, č. 86 (12. 4. 1997), s. 11. NAVRÁTIL, Antonín (1959, 1964): Jiří Lehovec. Portrét dokumentaristy – kus historie i dneška. Film a doba, V, č. 6 (červen 1959), s. 381 – 389, X, č. 12 (prosinec 1964), s. 651 – 656. NAVRÁTIL, Antonín (1984): Jiří Lehovec. Praha: Československý filmový ústav. NAVRÁTIL, Martin – ZWICKER, Kryštof (1995): Situace vlka. Cinema, V, č. 6 (50), s. 32 – 33. (neto) (1997): Budou Cizinci v čase nejlevnějším filmem? Denní telegraf, VI, č. 225 (25. 9. 1997), s. 13. 164

OVSÍKOVÁ, Jana (1994): Juráčkova a Schmidtova Situace vlka. Práce, L, č. 270 (17. 11. 1994), s. 7. PADEVĚT, Jiří (2013): Průvodce protektorátní Prahou. Místa – události – lidé. Praha: Academia – Archiv hlavního města Prahy. PAVELKA, Zdenko (ed.) (2011): Otakar Vávra – 100 let. Praha: Millenium Publishing – Novela bohemica. POKORNÝ, Marek (1998): Dokončení pohádky provázejí nepříjemné spory. Slovo, XC, č. 14 (17. 1. 1998), s. 8. PTÁČEK, Luboš (ed.) (2000): Panorama českého filmu. Olomouc: Rubico. SEDLÁČEK, Jaroslav (2001): České filmy, které nikdy neuvidíte! Cinema, XI, č. 1 (117), s. 16 – 17. SKOPAL, Pavel (2012): Muţi v sedle, v cirku a na létajících strojích. Dějiny Filmové recepce v českých zemích, 1945 – 1953. In: Kopal, Petr aj. (eds.): Film a dějiny III. Politická kamera – film a stalinismus. Praha: Casablanca – ÚSTR, s. 321 – 346. SKOPAL, Pavel (ed.) (2012): Naplánovaná kinematografie. Český filmový průmysl 1945 aţ 1960. Praha: Academia. (spa) [Mirka Spáčilová] (1994): Jan Schmidt natáčí zlatokopecký příběh. Mladá fronta Dnes, V, č. 265 (11. 11. 1994), s. 18. SPÁČILOVÁ, Mirka (1995): Zahrála si Lufthansa. Magazín Dnes, III. č. 24 (15. 6. 1995), s. 22 – 23. SPÁČILOVÁ, Mirka (1999): Grodecki chystá film o rasismu v nás. Mladá fronta Dnes, X, č. 137 (14. 6. 1999), s. 16. STRÁNSKÁ, Alena (1978): Na vlastní pěst. Pět návštěv u zaslouţilé umělkyně Dany Medřické (3). Kino, XXXIII, č. 25 (12. 12. 1978), s. 11. STRUSKOVÁ, Eva – LEHOVEC, Jiří (1995): Neuskutečněné projekty Jiřího Lehovce. Film a doba, XLI, č. 3 (1995), s. 137 – 147. STRUSKOVÁ, Eva (2013): Dodalovi. Průkopníci českého animovaného filmu. Praha: Národní filmový archiv – NAMU. DVD Dodalovi: filmy a dokumentace. SUCHÝ, Ondřej (1993): Zavřete oči, přichází… Praha: Melantrich. Sympatická cesta do pekla (1997). Cinema, VII, č. 12 (80), s. 28. SZCZEPANIK, Petr (2007): Film a nahrávací průmysl: případ Ultraphonu. Iluminace, XIX, č. 3 (67), s. 95 – 151. SZCZEPANIK, Petr (2009): Konzervy se slovy. Počátky zvukového filmu a česká mediální kultura 30. let. Brno: Host. SZCZEPANIK, Petr (2012): „Machři“ a „diletanti“. Základní jednotky filmové praxe v době reorganizací a politických zvratů 1945 aţ 1962. In: Skopal, Pavel (ed.): Naplánovaná kinematografie. Český filmový průmysl 1945 aţ 1960. Praha: Academia, s. 27 – 101. SZCZEPANIK, Petr (2013): How Many Steps to the Shooting Script? A Political History of Screenwriting. Iluminace, XXV, č. 3 (91), s. 73 – 98. ŠEFRANÁ, Věra A. (2012): Česká filmová dramaturgie pod dohledem ideologie 1945 – 1955. Olomouc: Univerzita Palackého. ŠMÍDA, Bohumil (1980): Jeden ţivot s filmem. Praha: Mladá fronta. ŠTÁBLA, Zdeněk (1985): Pomocné studie k dějinám čs. kinematografie 5. část II. svazek. Praha: Čs. filmový ústav. ŠTÁBLA, Zdeněk (1990): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896 – 1945 III. svazek 2. část. Praha: Československý filmový ústav. 165

ŠTÁBLA, Zdeněk (1990): Data a fakta z dějin čs. kinematografie 1896 – 1945 IV. svazek. Praha: Československý filmový ústav. ŠTĚPÁNEK, Zdeněk (1941): Nezbedný bakalář. Veselohra o šesti obrazech. Praha: Nakladatelství Aloise Neuberta. ŠTĚPÁNEK, Zdeněk (1954): Nezbedný bakalář. Veselohra o šesti obrazech. Praha: Československé divadelní a literární jednatelství. ŠTĚPÁNEK, Zdeněk (1964): Herec. Praha: Mladá fronta. ŠTOLL, Martin (ed.) (2009): Český film: Reţiséři – dokumentaristé. Praha: Libri. Točí se nový film Situace vlka (1994). TV magazín, III, č. 48 (3. 12. 1994), nestr. TOMAN, Josef (1936): Řeka čaruje. Rozhlasová hra na filmový námět. Brno: Pokorný a spol. TVRZNÍK, Jiří (1975): Jaroslav Marvan vypravuje. Praha: Vydavatelství Novinář. URBAN, A. J. (1944): Jenom krok. Komedie o třech dějstvích. Praha: Zemědělské knihkupectví Alois Neubert. URBANOVÁ, Eva – URGOŠÍKOVÁ, Blaţena aj. (1995): Český hraný film I 1898 – 1930. Praha: Národní filmový archiv. URBANOVÁ, Eva – URGOŠÍKOVÁ, Blaţena aj. (1998): Český hraný film II 1930 – 1945. Praha: Národní filmový archiv. URBANOVÁ, Eva – URGOŠÍKOVÁ, Blaţena aj. (2001): Český hraný film III 1945 – 1960. Praha: Národní filmový archiv. URBANOVÁ, Eva – URGOŠÍKOVÁ, Blaţena aj. (2004): Český hraný film IV 1961 – 1970. Praha: Národní filmový archiv. URBANOVÁ, Eva – URGOŠÍKOVÁ, Blaţena aj. (2007): Český hraný film V 1971 – 1980. Praha: Národní filmový archiv. URBANOVÁ, Eva – URGOŠÍKOVÁ, Blaţena aj. (2010): Český hraný film VI 1981 – 1993. Praha: Národní filmový archiv. (v) (1985): Dekret o filmu. Kino, XL, č. 4 (10. 2. 1985), s. 3. VÁVRA, Otakar (1982): Zamyšlení reţiséra. Praha: Panorama. VÁVRA, Otakar (1996): Podivný ţivot reţiséra. Praha: Prostor. WANATOWICZOVÁ, Krystyna (2013): Miloš Havel – český filmový magnát. Praha: Knihovna Václava Havla. WEISS, Jiří (1995): Bílý mercedes. Praha: Victoria Publishing. WOLF, Milan (2002): Český film v obrazech 1898 – 1945. Praha: Hart. ZAORAL, Zdenek (1978): Vzory a osobitost. Český kriminální film – II. část. Film a doba, XXIV, č. 5 (květen 1978), s. 248 – 259. ŢALMAN, Jan (1946): Nezbedný bakalář. Filmová okénka – sv. č. 2. Praha: Československé filmové nakladatelství. ŢITNÝ, Radek (2010): Protektorátní rozhlasový skeč. Praha: BVD.

Předpis 50/1945 Sb. Dekret presidenta republiky ze dne 11. srpna 1945 o opatřeních v oblasti filmu. In: Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé, částka 24, 28. 8. 1945, s. 85 – 86. 166

11. 2. Dobové články am (1946): Nové filmy u nás. Stráţ sever. Liberec, II, 13. 1. 1946. at (1946): Nová česká detektivka. Rovnost. Brno, LXI, 14. 3. 1946. BAHNA, Vlado (1946): O Nezbednom bakalárovi. Kino, I, č. 21 (27. 9. 1946), s. 338. bc (1945): Poţár v hostivařských atelierech. Důvodné podezření ze sabotáţe. Filmová práce, I, č. 25 (8. 12. 1945), s. 1. „Bludná pouť“ v praţských divadlech (1944). Kinorevue, XI, č. 6 (13. 12. 1944), obálka. „Bludná pouť“ v historické kulise (1944). Kinorevue, XI, č. 7 (20. 12. 1944), obálka. BONHARDOVÁ, Nina (1944): „Bludná pouť“ na Stašsku. Kinorevue, XI, č. 1 (8. 11. 1944), s. 4, obálka. BONHARDOVÁ, Nina (1944): Dramatik Dalibor C. Faltis o vzniku filmu „Bludná pouť“. Kinorevue, XI, č. 6 (13. 12. 1944), s. 42 – 43. BONHARDOVÁ, Nina (1944): Jiří Fiala o hudbě k filmu Bludná pouť. Kinorevue, XI, č. 8 (27. 12. 1944), s. 63. BOR, Vladimír (1946): Srnkova hudba k filmu „Rozina Sebranec“. Filmová práce, II, č. 2 (12. 1. 1946), s. 4. BRANŢOVSKÝ, J. (1946): „Rosina sebranec“. Nová svoboda. Moravská Ostrava, II, 25. 1. 1946. BRDEČKA, Jiří (1945): Rozina sebranec. Svobodné noviny, I, č. 174 (16. 12. 1945), s. 5. BRDEČKA, Jiří (1946): Druhý dopis z festivalu. Kino, I, č. 20 (13. 9. 1946), s. 319. BRDEČKA, Jiří (1946). Třináctý revír. Svobodné noviny, II, č. 59 (10. 3. 1946), s. 4. BROUSIL, A. M. (1945): Dědictví minulosti. Zemědělské noviny, I, 16. 12. 1946. BROUSIL, A. M. (1946): „13 revír“. Zemědělské noviny, II. č. 56 (12. 3. 1946), s. 2. BROŢ, Jaroslav (1946): Český lidový film na nových cestách. Filmová práce, II, č. 24 (15. 6. 1946), s. 4. BROŢ, Jaroslav (1946): Winter – Štěpánek – Vávra. „Nezbedný bakalář“ – druhý český film festivalového pořadu. Filmová práce, II, č. 33 (17. 8. 1946), s. 4. Bude se filmovat „Babička“ (1935). Filmová tisková korespondence, II, č. 349 (13. 9. 1935), s. 2. Bude se filmovat „Babička“ (1935). Kinorevue, II, č. 5 (26. 9. 1935), obálka. bţ. (1945): 10 let hostivařských ateliérů. Vzpomínání nad spáleništěm. Filmová práce, I, č. 26 (15. 12. 1945), s. 3. bţ. (1945): Náměty, které mohou počkat. Filmová práce, I, č. 23 (26. 10. 1945), s. 3. Celovečerní barevný film v našich kinech (1933). Pressa, V, č. 30. s. 1. 167

Co se děje v atelierech Foja (1938). Pressa, X, č. 192 (10. 9. 1938), s. 2. Co se děje ve filmových atelierech (1938). Pressa, X, č. 236 (10. 11. 1938), s. 1. Co se chystá… (1946). Kino, I, č. 13 (31. 5. 1946), s. 217. Co se točí a co se chystá (1946). Kino, I, č. 15 (28. 6. 1946), s. 243. Co sleduje film „Řeka čaruje“ (1944). Kinorevue, XI, č. 5 (6. 12. 1944), obálka. „Černí myslivci“ (1944). Kinorevue, XI, č. 7 (20. 12. 1944), s. 50. „Černí myslivci“ – nový český film (1944). Pressa, XVI, č. 203 (17. 10. 1944), s. 1. ČERNÍK, Artuš (1946): Národní filmová tvorba a její filmová kritika. Malé poznámky na okraj velké otázky. Kino, I, č. 21 (27. 9. 1946), s. 335 – 336. Český film v plném tempu (1944). Kinorevue, X, č. 47 (27. 9. 1944), s. 369. Český mistr „Padre Boemo“ v „Bludné pouti“ (1945). Kinorevue, XI, č. 9 (3. 1. 1945), obálka. Další český Nationalfilm: Černí myslivci (1944). Kinorevue, XI, č. 1 (8. 11. 1944), obálka. Detektivní film J. A. Holmana (1945). Kinorevue, XI, č. 19 (14. 3. 1945), s. 147. Den s „Předtuchou“ (1944). Kinorevue, XI, č. 1 (8. 11. 1944), s. 5. Docela krátce (1933). Kino, III, č. 6 (1. 7. 1933), s. 9. Dva české filmy v atelieru (1945). Filmová práce, I, č. 14 (25. 8. 1945), s. 4. Dva nové české filmy (1945). Kinorevue, XI, č. 23 (11. 4. 1945), s. 178. Dvě nové české veselohry „Rozmary mládí“ a „Tři dny smůly“ (1933). Kino, III, č. 17 (8. 12. 1933), s. 3. Exterierové scény filmu „Hrdinové hranic“ (1938). Pressa, X, č. 201 (22. 8. 1938), s. 1. Film, který si zaslouţí podporu (1937). Pressa, IX, č. 90 (5. 5. 1937), s. 1. Film o finanční stráţi (1937). Kinorevue, III, č. 41 (2. 6. 1937), s. 300. Film o charakteru (1944). Kinorevue, X, č. 51 (25. 10. 1944), s. 408. Film „Řeka čaruje“ končí v atelieru (1945). Večerní České slovo, XXXVII, 16. 1. 1945. Filmový svět (1946). Hlasy Prácheňska, II, 2. 2. 1946. Filmuje se „Bludná pouť“ (1944). Kinorevue, X, č 51 (25. 10. 1944), s. 403. Filmuje se „Z růţe kvítek“ (1945). Kinorevue, XI, č. 19 (14. 3. 1945), s. 147. FINZI, Doretto T. (1945): Kdyţ se filmovala „Předtucha“ v Písku. Kinorevue, XI, č. 19 (14. 3. 1945), s. 151. fz (1945): Dopis reţiséra „XIII. revíru“. Filmové zprávy, I, č. 63 (13. 8. 1945), s. 3. fz (1945): Filmování na Barrandově zahájeno. Filmové zprávy, I, č. 39 (11. 7. 1945), s. 2. fz (1945): Filmoví reţiséři a scenáristé zasedají s filmovou dramaturgií. Filmové zprávy, I, č. 72 (27. 8. 1945), s. 1. fz (1945): Jak bude rozdělena práce v praţských ateliérech? Filmové zprávy, I, č. 42 (16. 7. 1945), s. 1. fz (1945): K páteční premiéře filmu „Rozina Sebranec“. Filmové zpravodajství, I, č. 148 (12. 12. 1945), s. 3. fz (1945): Kola filmové výroby se roztáčejí. Filmové zprávy, I, č. 61 (10. 8. 1945), s. 1. 168

fz (1945): Nová filmová dramaturgie. Filmové zprávy, I, č. 52 (30. 7. 1945), s. 3. fz (1945): Nové české filmy. Filmové zpravodajství, I, č. 129 (15. 11. 1945), s. 1. fz (1945): O český historický film. Filmové zpravodajství, I, č. 151 (17. 12. 1945), s. 3. fz (1945): Práce na nových českých filmech. Filmové zprávy, I, č. 50 (26. 7. 1945), s. 3. fz (1945): Přípravné práce pro nový český film „Nezbedný bakalář“. Filmové zpravodajství, I, č. 152 (18. 12. 1945), s. 1. fz (1945): Representační dílo české filmové práce. Velký historický film „Rozina Sebranec“ před premiérou. Filmová práce, I, č. 25 (8. 12. 1945), s. 1. fz (1945): Reţisér V. Krška o historii filmu „Řeka čaruje“. Filmové zpravodajství, I, č. 147 (11. 12. 1945), s. 3. fz (1945): „Rozina sebranec“ – film, uchráněný před okupanty. Filmové zpravodajství, I, č. 121 (5. 11. 1945), s. 1. fz (1945): „Rozina Sebranec“ v zrcadle tisku. Filmové zpravodajství, I, č. 154 (20. 12. 1945), s. 3 – 4. fz (1945): Velký historický film „Rozina sebranec“ před premiérou. Filmové zpravodajství, I, č. 142 (4. 12. 1945), s. 3. fz (1945): Velký historický film „Rozina sebranec“ před ukončením. Filmové zpravodajství, I, č. 116 (29. [20.] 10. 1945), s. 1. fz (1945): Všelijaké postřehy z Barrandova. Filmové zprávy, I, č. 70 (23. 8. 1945), s. 2. fz (1945): Z činnosti státní filmové dramaturgie. Filmové zprávy, I, č. 68 (21. 8. 1945), s. 3. fz (1946): Český film „Řeka čaruje“ má v pátek premiéru. Filmové zpravodajství, II, č. 15 (22. 1. 1946), s. 2. fz (1946): K praţské premiéře filmu „Řeka čaruje“. Filmové zpravodajství, II, č. 18 (25. 1. 1946), s. 3. fz (1946): K premiéře českého filmu „Pancho se ţení“. Filmové zpravodajství, II, č. 183 (24. 9. 1946), s. 3. fz (1946): Před praţskou premiérou filmu „Řeka čaruje“. Filmové zpravodajství, II, č. 3 (4. 1. 1946), s. 3. fz (1946): Před praţskou premiérou filmu „XIII. revír“. Filmové zpravodajství, II, č. 42 (28. 2. 1946), s. 3. fz (1946): „XIII. revír“ – detektivka podle všech pravidel. Filmové zpravodajství, II, č. 37 (21. 2. 1946), s. 3. fz (1946): „XIII. revír“ v zrcadle tisku. Filmové zpravodajství, II, č. 54 (18. 3. 1946), s. 4. g– (1946): XIII. revír. Národní obroda. Brno, II, 16. 3. 1946. Herecké obsazení „Bludné pouti“ (1944). Kinorevue, X, č. 47 (27. 9. 1944), obálka. Herecké obsazení filmu „Hrdinové hranic“ (1983). Pressa, X, č. 171 (17. 8. 1938), s. 2. Historické drama „Rozina sebranec“ dokončeno (1944). Kinorevue, X, č. 49 (11. 10. 1944), s. 391. Historický film „Rosina Sebranec“ (1945). Svobodné Československo, II, 18. 12. 1945. 169

Hrdinové hranic (1938). Filmový kurýr, XII, č. 34 (26. 8. 1938), s. 5. Hrdinové hranic (1938). Filmový kurýr, XII, č. 35 (2. 9. 1938), s. 4. Hrdinové hranic (1938). Filmový kurýr, XII, č. 43 (28. 10. 1938), s. 5. Hrdinové hranic (1938). Filmový kurýr, XII, č. 44 (4. 11. 1938), s. 2. Hrdinové hranic (1938). Filmový kurýr, XII, č. 48 (2. 12. 1938), s. 3. Hrdinové hranic (1938). Filmový kurýr, XII, č. 49 (9. 12. 1938), s. 3. „Hrdinové hranic“ 9. září do ateliéru (1938). Pressa, X, č. 183 (31. 8. 1938), s. 1. „Hrdinové hranic“ do ateliéru Foja (1938). Pressa, X, č. 186 (3. 9. 1938), s. 3. „Hrdinové hranic“ před zfilmováním (1938). Pressa, X, č. 166 (10. 8. 1938), s. 1. „Hrdinové hranic“ v atelierech Foja (1938). Pressa, X, č. 242 (18. 11. 1938), s. 1. ch (1946): XIII. revír. Lidová demokracie, II, 9. 3. 1946. CHUDÁREK, František (1945): „Rozina sebranec“ uvedena. Lidová demokracie, I, č. 183 (15. 12. 1945), s. 3. Interiéry filmu „Hrdinové hranic“ dokončeny (1938). Pressa, X, č. 252 (2. 12. 1938), s. 1. Iva. (1945): V zimě o létě. Kino, II, č. 51 (19. 12. 1947), s. 1008 – 1009. Jak je myšlena Viktorka v českém filmu? (1933). Pressa, V, č. 12, s. 1. Jak je myšlena Viktorka v českém filmu? (1933). Filmový kurýr, VII, č. 5 (3. 2. 1933), s. 4. Jak se dělá lavina (1946). Kino, I, č. 9 (22. 3. 1946), s. 140. Jak se dostala k filmu Dana Medřická (1944). Kinorevue, XI, č. 1 (8. 11. 1944), obálka. Jak se Pancho ţenil (1945). Kinorevue, XI, č. 25 (25. 4. 1945), s. 197. Jazzová hudba v „Bludné pouti“ (1945). Kinorevue, XI, č. 10 (10. 1. 1945), obálka. JB. (1946): Tři ostravské filmy. Nová svoboda. Moravská Ostrava, II, 27. 3. 1946. –jek– (1945): Nahrávací studio v kostele. Kinorevue, XI, č. 9 (3. 1. 1945), s. 71. Jiří Fiala komponuje hudbu k „Bludné pouti“ (1944). Kinorevue, XI, č. 1 (8. 11. 1944), obálka. jj (1946): „XIII. revír“ hotov. Slovo národa. Brno, II, 24. 1. 1946. K (1946): XIII. revír, česká detektivka. Slovo národa. Brno, II, 17. 3. 1946. KABELÍK, Vladimír (1945): Plán výroby celovečerních hraných filmů. Filmová práce, I, č. 10 (28. 7. 1945), s. 3 – 4. Kariéra a manţelství (1945). Kinorevue, XI, č. 22 (4. 4. 1945), s. 176. KAŠPAR, František (1945): Český historický film „Rozina sebranec“. Národní osvobození, XVI, 15. 12. 1945. KAŠPAR, František (1946): Třináctý revír. Národní osvobození, XVII, č. 57 (8. 3. 1946), s. 3. KAUTSKÝ, Oldřich: (1946): Další odkaz Protektorátu. Filmová práce, II, č. 10 (9. 3. 1946), s. 6. KAUTSKÝ, Oldřich (1946): Úskalí tvorby a rozumu. Filmová práce, II, č. 37 (14. 9. 1946), s. 6. Kdy bude dotočen Čápův film „Z růţe kvítek“? (1946). Radostná práce, III, č. 2 (24. 5. 1946), s. 7 – 8. (Ker) (1946): Rozina sebranec. Filmová kartotéka, VIII, č. 18. Kino, I, č. 3 (11. 1. 1946), s. 46. 170

Láska věčně stejná, strhující a nesmrtelná (1946). Právo lidu, XLIX, 2. 2. 1946. Lavina (1945). Kino, I, č. 1 (7. 12. 1945), s. 12. Lidská komedie v historickém rouchu. Lidé a lidičky z „Nezbedného bakaláře“ (1946). Filmová práce, II, č. 16 (20. 4. 1946), s. 3. LISTOPAD, František (1945): Premiéra českého historického filmu „Rozina sebranec“. Mladá fronta, I, č. 188 (16. 12. 1945), s. 4. Lr. (1944): „Pancho se ţení“ před ukončením. Pressa, XVI, č. 225 (16. 11. 1944), s. 2. Lr (1945): Kdo hraje ve filmu „Z růţe kvítek“. Pressa, XVI, č. 38 (23. 2. 1945), s. 1. Lr (1945): Nový český film v ateliéru: „Jenom kok“. Pressa, XVII, č. 20 (30. 1. 1945), s. 1. Lr (1945): „Z růţe kvítek“. Pressa, XVI, č. 36 (21. 2. 1945), s. 1. Lr (1945): „Z růţe kvítek“ do exteriéru. Pressa, XVI, č. 79 (24. 4. 1945), s. 1. M (1945): Rozina Sebranec. Svobodné slovo, I, 18. 12. 1945. Marie Pujmanová odpovídá (1948). Filmová okénka, I, č. 1 (31. 1. 1948), s. 4. Mi (1944): Jak se dostala k filmu Dana Medřická. Pressa, XVI, č. 212 (28. 10. 1944), s. 1. Mi (1944): Náměty nových českých filmů z produkce Nationalu. Pressa, XVI, č. 189 (27. 9. 1944), s. 2. Mi (1944): Film o charakteru. Pressa, XVI, č. 194 (4. 10. 1944), s. 2. Mluvené grotesky (1937). Kinorevue, III, č. 52 (18. 8. 1937), s. 502. MOTYČKOVÁ, Olga (1944): Chodec pozoruje filmování. Kinorevue, X, č. 50 (18. 10. 1944), s. 396. mt (1946): Třináctý revír. Svobodné slovo, II, 13. 3. 1946, s. 4. n (1944): „Předtucha“ – nový český film. Pressa, XVI, č. 188 (26. 9. 1944), s. 1. N. (1944): Opereta v „Bludné pouti“. Pressa, XVI, č. 249 (20. 12. 1944), s. 2. N (1945): Natáčí se nový český film. Pressa, XVI, č. 56 (21. 3. 1945), s. 1. Na okraj nového filmu Řeka čaruje (1944). Kinorevue, X, č. 50 (18. 10. 1944), s. 395. Nad scénáři českých filmů (1944). Kinorevue, XI, č. 8 (27. 12. 1944), s. 60 – 61, obálka. Natáčí se „Lavina“ (1945). Kinorevue, XI, č. 24 (18. 4. 1945), s. 191. Natáčí se „13. revír“ (1945). Kinorevue, XI, č. 24 (18. 4. 1945), s. 188 – 189. nn (1944): „Bludná pouť“ v historické kulise. Pressa, XVI, č. 239 (6. 12. 1944), s. 2. nn (1944): „Bludná pouť“ v praţských divadlech. Pressa, XVI, č. 233 (28. 11. 1944), s. 3. nn (1944): Český mistr „Padre Boemo“ v „Bludné pouti“. Pressa, XVI, č. 241 (8. 12. 1944), s. 2. nn (1944): Herecké obsazení „Bludné pouti“. Pressa, XVI, č. 178 (12. 9. 1944), s. 1. nn (1944): Jazzová hudba v „Bludné pouti“. Pressa, XVI, č. 248 (19. 12. 1944), s. 1. nn (1944): Jiří Fiala komponuje hudbu k „Bludné pouti“. Pressa, XVI, č. 211 (27. 10. 1944), s. 1.

171

nn (1944): Opět nový český film – „Bludná pouť“. Pressa, XVI, č. 176 (8. 9. 1944), s. 1. nn (1944): Play – back filmu „Bludná pouť“. Pressa, XVI, č. 240 (7. 12. 1944), s. 2. nn (1944): Souboj ţen o muţe v Luhačovicích. Pressa, XVI, č. 201 (13. 10. 1944), s. 1. NOHÁČ, Milan (1944): Jako pohádka: Rozina sebranec na Starém městě praţském. Kinorevue, X, č. 47 (27. 9. 1944), s. 371, obálka. NOHÁČ, Milan (1945): Nový český film do atelieru. Filmová práce, I, č. 20 (5. 10. 1945), s. 1. NOHÁČ, Milan (1945): O filmové dramaturgii. Rozhovor s Jiřím Mařánkem. Svobodné Československo, II, 21. 9. 1945. NOHÁČ, Milan (1945): Rozina Sebranec. Práce, I, č. 187 (16. 12. 1945), s. 4. NOHÁČ, Milan (1946): Český detektivní film. Práce, II, 10. 3. 1946. Nový český film do ateliéru: Pedro se ţení (1944). Kinorevue, X, č. 50 (18. 10. 1944), s. 398 – 399. Nový Čápův film „Z růţe kvítek“ (1945). Kinorevue, XI, č. 18 (7. 3. 1945), s. 143 – 144. Nový český film „Jenom krok“ (1945). Kinorevue, XI, č. 14 (7. 2. 1945), s. 109. –ó. (1946): Český detektivní film. Svobodné Československo, III, č. 66 (19. 3. 1946), s. 5. Obsazení lyţařského filmu „Rozmary mládí“ (1933). Pressa, V, č. 18, s. 1. Obsazení lyţařského filmu „Rozmary mládí“ (1933). Filmový kurýr, VII, č. 6 (10. 2. 1933), s. 3. Obsazení nového českého filmu „Pancho se ţení“ (1944). Kinorevue, X, č. 52 (1. 11. 1944), obálka. Oh. (1946): Film. Nový den. Plzeň, II, 7. 3. 1946, s. 6. Oh. (1946): Okolo filmu „Rozina sebranec“. Nový den. Plzeň, II, 31. 1. 1946. ok (1945): Rozina Sebranec. Čin. Brno, I, 27. 12. 1945. Okénko do českého filmu (1946). Svobodný směr. Plzeň, II, 22. 1. 1946. (om) (1946): Lavina. Filmová kartotéka, VIII, č. 14. Opereta v „Bludné pouti“ (1945). Kinorevue, XI, č. 10 (10. 1. 1945), obálka. Opět nový český film „Bludná pouť“ (1944). Kinorevue, X, č. 47 (27. 9. 1944), obálka. Oslava kolektivní práce. Jindřich Plachta ve „Zlatém městě“ (1946). Filmová práce, II, č. 19 (11. 5. 1946), s. 3. Otakar Hanuš pracuje na „Rozmarech mládí“ (1933). Pressa, V, č. 159, s. 1. (Pe – pk) (1946): Nezbedný bakalář. Filmová kartotéka, VIII, č. 18. (Pe – pk) (1946): Pancho se ţení. Filmová kartotéka, VIII, č. 21. –pí– (1946): Pancho se ţení. Kino, I, č. 23 (25. 10. 1946), s. 377. Piţla a Ţiţla (1937). Kinorevue, IV, č. 2 (1. 9. 1937), s. 37. (pk) (1946): Řeka čaruje. Filmová kartotéka, VIII, č. 4. (pk) (1946): Třináctý revír. Filmová kartotéka, VIII, č. 1. Play – back filmu Bludná pouť“ (1945). Kinorevue, XI, č. 9 (3. 1. 1945), obálka. Podzimní produkce Lucernafilmu (1944). Kinorevue, X, č. 51 (25. 10. 1944), obálka. Pohled do dílny českého filmu (1944). Kinorevue, XI, č. 5 (6. 12. 1944), s. 39. [Popisek u fotografie] (1944). Kinorevue, X, č. 50 (18. 10. 1944), s. 399. 172

[Popisek u fotografie] (1945). Kinorevue, XI, č. 12 (24. 1. 1945), s. 89. [Popisek u fotografie] (1945). Kino, I, č. 2 (21. 12. 1945), s. 18. [Popisek u fotografie] (1945). Kino, I, č. 2 (21. 12. 1945), s. 22. [Popisek u fotografie] (1945). Kino, I, č. 2 (21. 12. 1945), s. 25. [Popisek u fotografie] (1946). Kino, I, č. 3 (11. 1. 1946), s. 47. [Popisek u fotografie] (1946). Kino, I, č. 4 (25. 1. 1946), s. 52. [Popisek u fotografie] (1946). Kino, I, č. 7 (8. 3. 1946), s. 111. Práce v našich atelierech (1946). Radostná práce, II, č. 3 (4. 3. 1946), s. 2. Průlom před premiérou (1946). Kino, I, č. 13 (31. 5. 1946), s. 217. Před premiérou filmu „Pancho se ţení“ (1946). Filmová práce, II, č. 38 (21. 9. 1946), s. 6. Předtucha (1947). Filmová kartotéka, IX, č. 2. „Předtucha“ – nový český film (1944). Kinorevue, X, č. 49 (11. 10. 1944), obálka. Přehled filmů, vyrobených Státní filmovou výrobou v roce 1945, 1946 a 1947. Filmové noviny, I, č. 32 (9. 8. 1947), s. 6. Přítel čte Vaše dopisy a odpovídá (1948). Kino, III, č. 35 (26. 12. 1948), s. 655. –PT– (1946): „XIII. revír“ – detektivka podle všech pravidel. Národní obroda. Brno, II, 9. 3. 1946. red. (1945): Česká filmová výroba se rozjíţdí. Nové české filmy nedají na sebe dlouho čekat. Filmová práce, I, č. 24 (1. 12. 1945), s. 1. red. (1945): Proč dosud nehrají česká kina? Problém nových kopií a problém starých titulků. Filmová práce, I, č. 2 (4. 6. 1945), s. 1. rek [Vítězslav Kocourek] (1945): Rozina sebranec – první český film po revoluci. Rudé právo, XXI, č. 186 (15. 12. 1945), s. 3. rek [Vítězslav Kocourek] (1946): Detektivka, která napne. Rudé právo, XXII, č. 58 (9. 3. 1946), s. 4. –ro– (1947): Dozvuky očisty. Filmové noviny, I, č. 41 (11. 10. 1947), s. 6. rozhl. – ps. (1945): Rozhlas předchází film. Pressa, XVI, č. 60 (27. 3. 1945), s. 2. Rozina sebranec (1945). Naše Haná. Přerov, I, 18. 12. 1945. Rozina sebranec před premiérou (1945). Kino, I, č. 1 (17. 12. 1945), s. 8. „Rozmary mládí“ od 19. července na Barrandově. Pressa, V, č. 62, s. 1. „Rozmary mládí“ od 19. července na Barrandově. Filmový kurýr, VII, č. 24 (16. 6. 1933), s. 5. „Rozmary mládí“ v Jánských Lázních (1933). Pressa, V, č. 160, s. 1. –rv– (1946): K premiéře „Nezbedného bakaláře“. Reţisér O. Vávra a český historický film. Filmová práce, II, č. 36 (7. 9. 1946), s. 6. Řeka čaruje (1945). Kino, I, č. 1 (7. 12. 1945), s. 12. „Řeka čaruje“ v ateliéru (1945). Kinorevue, XI, č. 9 (3. 1. 1945), obálka. „Řeka čaruje“ v zrcadle tisku (1946). Filmové zpravodajství, II, č. 25 (5. 2. 1946), s. 4. Souboj ţen o muţe v Luhačovicích (1944). Kinorevue, X, č. 51 (25. 10. 1944), obálka. SVOBODA, Zdeněk (1946): Mladí kritisují. Tep. Zlín, I, 25. 4. 1946. Synchron „Roziny sebrance“ dokončen (1945). Kinorevue, XI, č. 13 (31. 1. 1945), s. 100. XIII. revír (1945). Kino, I, č. 1 (7. 12. 1945), s. 12. 173

„Třináctý revír“ v polském tisku (1959). Československá kinematografie ve světle zahraničního tisku, I, č. 1 (leden 1959), s. 30. „Třináctý revír“ v polském tisku (1959). Československá kinematografie ve světle zahraničního tisku, I, č. 3 – 4 (březen – duben 1959), s. 27 – 28. TSV (1946): K premiéře filmu „Průlom“ podle Jana Morávka. Karel Steklý o své první samostatné reţijní práci. Filmová práce, II, č. 23 (8. 6. 1946), s. 4. (U) (1946): Průlom. Filmová kartotéka, VIII, č. 12. Události okolo filmu „XIII. revír“ (1946). Deň, 10. 2. 1946. Unus. (1946): Rozina sebranec. Rada ţen, II, 10. 1. 1946. Úřední zpráva poţárů filmových ateliérů v Hostivaři (1946). Filmová práce, II, č. 3 (19. 1. 1946), s. 1. uSu (1944): Den s „Předtuchou“. Pressa, XVI, č. 202 (14. 10. 1944), s. 1. –uSu– (1944): Novinky ve filmovém světě. Kinorevue, XI, č. 3 (22. 11. 1944), obálka. –uSu – (1945): Detektivní film J. A. Holmana. Kinorevue, XI, č. 18 (7. 3. 1945), s. 144. V Babičině údolí jsou filmaři (1935). Filmová tisková korespondence, II, č. 356 (26. 9. 1935), s. 1. V Babičině údolí jsou filmaři (1935). Filmová politika, II, č. 33 (27. 9. 1935), s. 4. V lednu natáčení českého lyţařského filmu „Rozmary mládí“ (1932). Filmový kurýr, VI, č. 51 (16. 12. 1932), s. 2. VÁŇA, Otakar (1955): Cesty rozvoje československé filmové veselohry (I.). Film a doba, I, č. 9 – 10 (říjen 1955), s. 393 – 404. VÁVRA, Otakar (1945): O český historický film. Filmová práce, I, č. 26 (15. 12. 1945), s. 3. –vb– (1946): Úspěch českého filmu ve Zlíně. Tep. Zlín, I, 6. 11. 1946. vbr. [Vladimír Bor] (1946): Píšeme o nových filmech. Mladá fronta, II, č. 59 (10. 3. 1946), s. 3. vdn. [Jiří Voldán] (1945): Český historický film v kinech. Právo lidu, XLVIII, č. 183 (16. 12. 1945), s. 5. vdn. [Jiří Voldán] (1946): Čeští detektivové a britští vojáci. Právo lidu, XLIX, 8. 3. 1946. Velké dílo českého filmu: „Rozina sebranec“ (1945). Nová svoboda. Moravská Ostrava, I, 19. 12. 1945. Velké noční scény filmu „Rozina sebranec“ (1944). Kinorevue, X, č. 45 (13. 9. 1944), obálka. Viktorka (1936). Filmový kurýr, X, č. 45 (6. 11. 1936), s. 2. Viktorka (1936). Filmový kurýr, X, č. 49 (4. 12. 1936), s. 5. Viktorka (1936). Filmový kurýr, X, č. 52 (24. 12. 1936), s. 10. „Viktorka“ (1937). Filmový kurýr, XI, č. 26 (25. 6.1937), s. 3. „Viktorka“ bude dokončena (1936). Filmová politika, III, č. 29 – 30 (22. 12. 1936), s. 10. „Viktorka“ se bude dotáčet (1937). Filmová tisková korespondence, IV, č. 114 (18. 6. 1937), s. 1. „Viktorka“ se bude dotáčet (1937). Kinorevue, III, č. 46 (7. 7. 1937), s. 382. Viktorka z „Babičky“ ve filmu (1935). Filmová tisková korespondence, II, č. 273 (23. 5. 1935), s. 1. 174

Viktorka z „Babičky“ ve filmu (1935). Filmová politika, II, č. 21 (24. 5. 1935), s. 2. Výsledek očisty ve filmovém oboru (1946). Kino, I, č. 5 (8. 2. 1946), s. 79. –vz– (1945): Nové snímky zábavné hudby na deskách. Kinorevue, XI, č. 25 (25. 4. 1945), obálka. vz (1945): Premiéra tří nových českých filmů – na deskách (1945). Pressa, XVI, č. 63 (30. 3. 1945), s. 2. WENIG, Jan (1945): Filmová dramaturgie. Zemědělské noviny, I, 13. 10. 1945. WENIG, Jan (1946): Lavina. Kino, I, č. 18 – 19 (30. 8. 1946), s. 297. WENIG, Jan (1946): Od května do května. Kino, I, č. 12 (17. 5. 1946), s. 192 – 193. WENIG, Jan (1946): Ohlíţíme se po roce 1945. Kino, I, č. 4 (25. 1. 1946), s. 52 – 53. WENIG, Jan (1946): Řeka čaruje. Kino, I, č. 4 (25. 1. 1946), s. 55. WENIG, Jan: (1946): XIII. revír. Fričova filmová detektivka. Kino, I, č. 7 (8. 3. 1946), s. 101. –Wg– [Jan Wenig] (1946): Předtucha. Mluvíme s Marií Pujmanovou. Kino, I, č. 27 – 28 (20. 12. 1946), s. 450 – 451. Z naší výroby (1946). Věstník Československého filmu, I, č. 7 (8. 3. 1946), s. 47 – 48; č. 8 (15. 3. 1946), s. 51 – 52; č. 9 (22. 3. 1946), s. 54 – 56; č. 10 (29. 3. 1946), s. 58 – 60; č. 11 (5. 4. 1946), s. 62 – 63; č. 12 (12. 4. 1946), s. 70 – 71; č. 13 (19. 4. 1946), s. 74 – 75; č. 16 (10. 5. 1946), s. 91 – 92; č. 17 (17. 5. 1946), s. 98 – 99; č. 18 (24. 5. 1946), s. 102 – 103; č. 21 (14. 6. 1946), s. 118 – 120; č. 22 (21. 6. 1946), s. 124 – 126; č. 27 (2. 8. 1946), s. 152 – 153. Z naší výroby (1946). Věstník Československého filmu, I, č. 1 – 42 (25. 1. 1946 – 31. 12. 1946). Z naší výroby (1947). Věstník Československého filmu, II, č. 1 – 18 (3. 1. 1947 – 3. 10. 1947). Z našich ateliérů (1944). Filmový kurýr, XVIII, č. 8 (25. 2. 1944), s. 4; č. 10 (10. 3. 1944), s. 4; č. 13 (31. 3. 1944), s. 4; č. 14 (7. 4. 1944), s. 4; č. 26 (26. 6. 1944), s. 4; č. 30 (28. 7. 1944), s. 4. Z našich atelierů (1946). Věstník Československého filmu, I, č. 5 (22. 2. 1946), s. 32 – 34. Z praţských atelierů (1944). Věstník Českomoravského Filmového ústředí, IV, č. 17 (19. 10. 1944), s. 92 – 94; č. 20 (9. 11. 1944), s. 112; č. 22 (23. 11. 1944), s. 130; č. 23 (30. 11. 1944), s. 138; č. 25 (14. 12. 1944), s. 156 – 157. Z praţských atelierů (1945). Věstník Českomoravského Filmového ústředí, V, č. 2 (11. 1. 1945), s. 10; č. 4 (25. 1. 1945), s. 18 – 19; č. 5 (1. 2. 1945), s. 24; č. 6 (8. 2. 1945), s. 30; č. 7 (15. 2. 1945), s. 35; č. 9 (1. 3. 1945), s. 44 – 45; č. 10 (8. 3. 1945), s. 54; č. 12 (22. 3. 1945), s. 65; č. 13 (29. 3. 1945), s. 68 – 69; č. 14 (5. 4. 1945), s. 72; č. 15 (12. 4. 1945), s. 76; č. 17 (26. 4. 1945), s. 84; č. 18 (3. 5. 1945), s. 88. „Z růţe kvítek“ bude dotočen (1946). Kino, I, č. 7 (8. 3. 1946), s. 109. „Z růţe kvítek“ na cestě do exteriérů (1945). Kinorevue, XI, č. 24 (18. 4. 1945), s. 189. Začne se natáčet lyţařský film „Rozmary mládí“ (1932). Filmový kurýr, VI, č. 52 (23. 12. 1932), s. 9. 175

Zahájení práce v čs. státních filmových továrnách na Barrandově (1945). Filmové zprávy, I, č. 24 (15. 6. 1945), s. 2. Zdeněk Štěpánek není vinen (1946). Věstník Československého filmu, I, č. 23 (21. 6. 1946), s. 128. zl (1946): Nová česká filmová detektivka. Čin. Brno, II, 12. 3. 1946. „Zlaté město“ (1945). Kino, I, č. 2 (21. 12. 1945), s. 21. Zlaté město. Náš první mírový film (1945). Kino, I, č. 1 (7. 12. 1945), s. 4. „Zlaté město“ čeká na jaro (1946). Kino, I, č. 4 (25. 1. 1946), s. 53. –znov (1946): Detektivka? Naše pravda. Zlín, II, č. 69 (14. 4. 1946). ŢALMAN, Jan (1946): Postátněnému filmu je rok. Kino, I, č. 18 – 19 (30. 8. 1946), s. 288. ŢALMAN, Jan (1946): Průlom. První porevoluční český film. Kino, I, č. 16 – 17 (19. 7. 1946), s. 260 – 261. ŢALMAN, Jan (1946): Rozina sebranec. Kino, I, č. 3 (11. 1. 1946), s. 36, 46. ŢALMAN, Jan (1950): Pára nad hrncem. Kino, V, č. 24 (23. 11. 1950), s. 562. ŢALMAN, Jan (1955): Nad první dekádou (IV.). Film a doba, I, č. 9 – 10 (říjen 1955), s. 388 – 393.

11. 3. Periodika Československá kinematografie ve světle zahraničního tisku, 1959. Český filmový zpravodaj, 1933. Čin. Brno, 1945 – 1946. Deň, 1946. Film a doba, 1955. Filmová okénka, 1948. Filmová politika, 1935 – 1936. Filmová práce, 1945 – 1946. Filmová tisková korespondence, 1935 – 1937. Filmové listy, 1933. Filmové noviny, 1947. Filmové zpravodajství, 1945 – 1946. Filmové zprávy, 1945. Filmový kurýr, 1932 – 1933, 1936 – 1938, 1941 – 1944. Filmová kartotéka, 1946. Hlasy Prácheňska, 1946. Kino, 1932 – 1933. Kino, 1945 – 1950. Kinorevue, 1935 – 1939, 1941 – 1945. Lidová demokracie, 1945 – 1946. Mladá fronta, 1945 – 1946. Národní obroda. Brno, 1946. Národní osvobození, 1945 – 1946. Naše Haná. Přerov, 1945. Naše pravda. Zlín, 1946. Nová svoboda. Moravská Ostrava, 1945 – 1946. Nový den. Plzeň, 1946. 176

Práce, 1945. Právo lidu, 1945 – 1946. Pressa, 1933, 1937 – 1938, 1941 – 1945. Rada ţen, 1946. Radostná práce, 1945 – 1946. Rovnost. Brno, 1946. Rudé právo, 1945 – 1946. Slovo národa. Brno, 1946. Stráţ sever. Liberec, 1946. Svobodné Československo, 1945 – 1946. Svobodné noviny, 1945 – 1946. Svobodné slovo, 1945 – 1946. Svobodný směr. Plzeň, 1946. Tep. Zlín, 1946. Večerní České slovo, 1945. Věstník Českomoravského Filmového ústředí, 1944 – 1945. Věstník Československého filmu, 1946 – 1947. Zemědělské noviny, 1945 – 1946.

11. 4. Archivy a archivní fondy Národní filmový archiv (NFA), Praha Fondy filmových institucí Fond Českomoravské filmové ústředí (/1920/ 1927 – 1955). Fond Československá filmová společnost II (1945 – 1948) – nezpracováno. Fond Filmové instituce – varia /sbírka jednotlivin/ (1912 – 1949). Fond Filmový poradní sbor (1934 – 1945). Fond Host a. s. (/1919/ 1932 – 1946 /1949/). Fond Lucernafilm s. r. o. (1912 – 1955). Fond Nationalfilm s. r. o. (1933 – 1954 /1964/). Fond Prag – Film A. G. / A–B, a. s. (1920 – 1958). Sbírka reklamních materiálů k českým filmům – Bludná pouť (sig. 2258). – Černí myslivci (sig. 0128). – Lavina (sig. 421). – Nezbedný bakalář (sig. 425). – Pancho se ţení (sig. 426). – Průlom (sig. 422). – Předtucha (sig. 450). – Rozina sebranec (sig. 413A; 413B). – Řeka čaruje (sig. 419). – 13. revír (sig. 428). Sbírka fotografií z českých hraných filmů – Bludná pouť (34 kusů, sig. 2117). 177

– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

Cikán Jůra (14 kusů, sig. 0167). Černí myslivci (20 kusů, sig. 2126). Dlouhý, Široký a Bystrozraký (1 kus). Hrdinové hranic (10 kusů, sig. 2134). Jenom krok (3 kusy, sig. 1516). Kníţe Václav (4 kusy, sig. 2104). Křiţovatka (2 kusy, sig. 1338). Lavina (63 kusů, sig. 421). Modrý démant (14 kusů, sig. 0290). Návštěvy (1 kus). Nezbedný bakalář (100 kusů, sig. 425). Ohnivý drak (2 kusy, sig. 0231). Pancho se ţení (124 kusů, sig. 426). Průlom (60 kusů, sig. 422). Předtucha (112 kusů, sig. 450). Rozina sebranec (171 kusů, sig. 413). Řeka čaruje (148 kusů, sig. 419). 13. revír (58 kusů, sig. 428). Utrpením ke slávě (1 kus, sig. 097). Viktorka (2 kusy, sig. 2133). Výlet pana Broučka do zlatých časů (2 kusy). Z růţe kvítek (143 kusů, sig. 2119).

Sbírka zvukových záznamů – nezpracováno – 4 OS Jan Stallich (1968, přepis). – 6 OS Karel René Moláček (196?, přepis). – 10 OS Václav Binovec (1968, přepis). – 14 OS Wilhelm Söhnel (1968, přepis). – 47 OS Miroslav Pelc (196?, přepis). – 54 OS Otakar Vávra (4. 3. 1998, přepis). – 57 OS Bohumil (Šmída 197?, přepis). – 185 OS Miloš Makovec (31. 3. 1995, přepis). – 223 OS Karel Černý (19. 3. 1996, přepis). – 354 OS Ivan Vojtěch Frič (19. 10. 1999, přepis). – 416 OS Katy Kaclová – Vališová (196?, přepis). – 717 OS Berta Friedrichová (196? / 197?, přepis). – 766 OS Otakar Vávra (1967?, přepis). – 1079 OS Jaromír Pleskot (2. 3. 2006, přepis). Interní filmografická databáze

Knihovna Národního filmového archivu (K NFA), Praha Sbírka filmových scénářů – Aţ se vrátíš… (neúplné) DRDA, Jan – RUTTE, Miroslav – SMRŢ, Karel (1945): Čtrnáctka. Praha: Českomoravské filmové ústředí (posudek námětu, sig. S–546–SY). ŘEZÁČOVÁ, Ema (1947): Čtrnáctka. Praha: Československá filmová společnost (FP, sig. S–546–FP). 178

– Cizinci v čase FUIT, Jaroslav (1997): Stařec. Praha: Victory Entertainment (LS, sig. S–2406–LS/1). JANÁK, Karel – FUIT, Jaroslav (1997): Spasitel. Praha: Victory Entertainment (LS, sig. S–2406–LS–2/2). FUIT, Jaroslav (1997): Cizinci. Praha: Victory Entertainment (LS, sig. S–2406–LS–4/3). – Černí myslivci ŠTĚPÁNEK, Bohumil (1944): Černí myslivci. Praha: Nationalfilm (TS, sig. S–1577–TS). – Divá Bára (neúplné) ČECH, Vladimír (1943): Divá Bára. Praha: Nationalfilm (SY, sig. S–265–SY). ČECH, Vladimír (1943): Divá Bára. Praha: Nationalfilm (LS, sig. S–265–LS). ČECH, Vladimír (1943): Die wilde Barbara. Praha: Nationalfilm (TS, německy, sig. S–265–TS–2). – Housle a sen (neúplné) KRŠKA, Václav (1944): Geige und Blut. Praha: Nationalfilm (SY, německy, sig. S–115–SY). KRŠKA, Václav (1946): Housle a sen. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (DL, sig. S–115–DL). KRŠKA, Václav (1946): Housle a sen. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (DL, sig. S–115–DL–2). KRŠKA, Václav (1946): Housle a sen. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (TL, sig. S–115–TL). – Hrdinové hranic BLAŢEK, Jaroslav (1937): Hrdinové hranic. Praha: Reiterfilm (SY, sig. S–1269–SY). BLAŢEK, Jaroslav – WASSERMAN, Václav – STEKLÝ, Karel (1938): Hrdinové hranic. Praha: Grafofilm (TS, S–1269–TS). – Jenom krok URBAN, A. J. (1944): Jenom krok. Komedie o třech dějstvích. Praha: Zemědělské knihkupectví Alois Neubert (divadelní hra, sig. 554). URBAN, A. J. (1944): Jenom krok. Komedie o třech dějstvích. Praha: Zemědělské knihkupectví Alois Neubert (divadelní hra, sig. 554–B). WASSERMAN, Václav – SLAVÍNSKÝ, Vladimír (1944): Jenom krok. Praha: Lucernafilm (TS, sig. S–1266–TS). – Křiţovatka HRBAS, Jiří – OLŠOVSKÝ, Zbyšek (1947): Křiţovatky osudů. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (FP, sig. S–1708–LS). HRBAS, Jiří – OLŠOVSKÝ, Zbyšek (1947): Křiţovatka. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (TS, sig. S–1708–TS). HRBAS, Jiří – OLŠOVSKÝ, Zbyšek (1948): Záhadný pan Arnošt. Praha: Československá filmová společnost (FP, sig. S–2207–FP). 179

– Lavina CIKÁN, Miroslav – MOTTL, Jaroslav – TROJAN, Josef (1945): Lavina. Praha: Nationalfilm (LS, sig. S–1316–LS). CIKÁN, Miroslav – MOTTL, Jaroslav – TROJAN, Josef (1945): Die Lavine, Praha: Nationalfilm (LS, německy, sig. S–1316–LS–2). CIKÁN, Miroslav – MOTTL, Jaroslav – TROJAN, Josef (1945): Lavina. Praha: Nationalfilm (TS, sig. S–1316–TS–B). CIKÁN, Miroslav – MOTTL, Jaroslav – TROJAN, Josef (1945): Lawine. Praha: Nationalfilm (TS, německy, sig. S–1316–TS–3). CIKÁN, Miroslav – MOTTL, Jaroslav – TROJAN, Josef (1945): Lavina. Praha: Československá filmová společnost (TS, rozpočet, sig. S–1316–TS–2). CIKÁN, Miroslav – MOTTL, Jaroslav – TROJAN, Josef (1946): Lavina. Praha: Československá filmová společnost (DL, sig. S–1316–DL). – Muzikant (neúplné) HLAVÁČ, Josef (1942): Muzikant. Praha: Druţstevní práce (SY, sig. S–488–SY). – Návštěvy DRHA, Vladimír – ŠKVORECKÁ, Zdena (1969): Anně K. je zima. Praha: Filmové studio Barrandov (LS, sig. S–1251–LS). FUKA, Otakar – PECKA, Karel (1969): Hippokratova přísaha. Praha: Filmové studio Barrandov (LS, sig. S–1251–LS). JONÁŠ, Milan – VONDRA, Vladimír (1969): A vtom zámku… Praha: Filmové studio Barrandov (LS, sig. S–1251–LS). FUKA, Otakar (1969): Hippokratova přísaha. Praha: Filmové studio Barrandov (TS, sig. S–1251–TS/1, 2, 3). DRHA, Vladimír (1969): Anně K. je zima. Praha: Filmové studio Barrandov (TS, sig. S–1251–TS/1, 2, 3). JONÁŠ, Milan (1969): A vtom zámku… Praha: Filmové studio Barrandov (TS, sig. S–1251–TS/1, 2, 3). DRHA, Vladimír (1969): Anně K. je zima. Praha: Filmové studio Barrandov (TS, sig. S–1251–TS/1). FUKA, Otakar (1969): Hippokratova přísaha. Praha: Filmové studio Barrandov (TS, sig. S–1251–TS/2). – Nezbedný bakalář NEUBERG, Josef (1940): Nezbedný bakalář. Praha: Nationalfilm (FP, sig. S–127–FP). ŠTĚPÁNEK, Zdeněk – VÁVRA, Otakar (1940): Nezbedný bakalář. Praha: Nationalfilm (LS, sig. S–127–LS). ŠTĚPÁNEK, Zdeněk – VÁVRA, Otakar (1941): Nezbedný bakalář. Praha: Nationalfilm (TS, sig. S–127–TS). ŠTĚPÁNEK, Zdeněk – VÁVRA, Otakar (1941): Der widerspenstige Bakkalaureus. Praha: Nationalfilm (TS, německy, sig. S–127–TS–5). ŠTĚPÁNEK, Zdeněk – VÁVRA, Otakar (1945): Nezbedný bakalář. Praha: Česká státní výroba filmů (TS, sig. S–127–TS–3). ŠTĚPÁNEK, Zdeněk – VÁVRA, Otakar (1945): Nezbedný bakalář. Praha: Česká státní výroba filmů (TS, sig. S–127–TS–2). ŠTĚPÁNEK, Zdeněk – VÁVRA, Otakar (1945): Nezbedný bakalář. Praha: Česká státní výroba filmů (TS, sig. S–127–TS–4B). 180

ŠTĚPÁNEK, Zdeněk – VÁVRA, Otakar (1946): Nezbedný bakalář. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (DL, sig. S–127–DL). – Pancho se ţení HRUŠÍNSKÝ, Rudolf (1944): Pedro se ţení. Praha: Lucernafilm (TS, sig. S–111–TS). HRUŠÍNSKÝ, Rudolf (1944): Pedro se ţení. Praha: Lucernafilm (TS, sig. S–111–TS–2). HRUŠÍNSKÝ, Rudolf (1944): Pedros heirat. Praha: Lucernafilm (TS, německy, sig. S–111–TS–3). – Právě začínáme (neúplné) NEUBERG, Josef – VLČEK, František (1945): Für Franzi… Für Pepi… /Pro Frantíka… Pro Pepíka…/. Praha: Lucernafilm (SY, německy, sig. S–487–SY). NEUBERG, Josef – VLČEK, František (194?): [Ţivnost na kolečkách]. Praha (SY, německy, sig. S–487–SL). – Průlom MORÁVEK, Jan (1945): Blázen z Lorety. Praha: Nationalfilm (FP, sig. S–93–FP). MORÁVEK, Jan – STEKLÝ, Karel (1945): Zlaté hnízdo. Praha: Nationalfilm (LS, sig. S–93–LS). MORÁVEK, Jan – STEKLÝ, Karel (1945): Zlaté hnízdo. Praha: Nationalfilm (TS, sig. S–93–TS). MORÁVEK, Jan – STEKLÝ, Karel (1945): Zlaté město. Praha: Československá výroba celovečerních filmů (TS, sig. S–93–TS–2). MORÁVEK, Jan – STEKLÝ, Karel (1945): Průlom. Praha: Československá výroba celovečerních filmů (TS, sig. S–93–TS–3). – Předtucha PUJMANOVÁ, Marie (1943): Předtucha. Praha: Nationalfilm (SY, sig. S–396–SY). TROJAN, Josef – CIKÁN, Miroslav (1944): Předtucha. Praha: Nationalfilm (TS, sig. S–542–TS). TROJAN, Josef – CIKÁN, Miroslav (1944): Die Vorahnung. Praha: Nationalfilm (TS, sig. S–542–TS–2). – Předtucha VÁVRA, Otakar (1946): Předtucha. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (TS, sig. S–396–DL–2). VÁVRA, Otakar (1947): Die Vorahnung. Praha: Československý státní film (DL, německy, sig. S–396–TS–B). VÁVRA, Otakar (1947): Predčuvstvije. Praha: Československý státní film (DL, rusky, sig. S–396–DL). – Rozina sebranec ŘEZÁČ, Václav (1944): Rozina sebranec. Praha: Lucernafilm (FP, sig. S–402–FP–B). ŘEZÁČ, Václav (1944): Rosina das Findelkind. Praha: Lucernafilm (FP, německy, sig. S–402–FP–2).

181

VÁVRA, Otakar (1944): Rozina sebranec. Praha: Lucernafilm (TS, sig. S–402–TS). VÁVRA, Otakar (1944): Rozina sebranec. Praha: Lucernafilm (TS, sig. S–402–TS–B). VÁVRA, Otakar (1944): Rosina das Findelkind. Praha: Lucernafilm (TS, německy, sig. S–402–TS–2). – Rozmary mládí KLEINER, Lomikar (1933): Rozmary mládí. Praha: Melodyfilm (TS, sig. S–459–TS). – Řeka čaruje TOMAN, Josef (1936): Řeka čaruje. Rozhlasová hra na filmový námět. Brno: Pokorný a spol. (rozhlasová hra, sig. 12 370). KRŠKA, Václav – MACH, Josef (1944): Řeka čaruje. Praha: Nationalfilm (SY, sig. S–89–SY). KRŠKA, Václav – BERÁNEK, Jaroslav (1944): Řeka čaruje. Praha: Nationalfilm (TS, sig. S–89–TS–B). KRŠKA, Václav (1945): Der Fluss zaubert. Praha: Nationalfilm (DL, německy, sig. S–89–DL–2). KRŠKA, Václav – BERÁNEK, Jaroslav (1945): Řeka čaruje. Praha: Československý státní film (DL, sig. S–89–DL–B). – Situace vlka JURÁČEK, Pavel (1972): Situace vlka. Praha: Filmové studio Barrandov (LS, sig. S–2857–LS). JURÁČEK, Pavel – SCHMIDT, Jan (1995): Situace vlka. Zlín: Ateliéry Zlín (LS, sig. S–2857–LS–2). JURÁČEK, Pavel – SCHMIDT, Jan – BRABEC, F. A. – NĚMEC, Jan (1999): Situace vlka. Praha: Prague Productions Partners – Česká televize – Ateliéry Bonton Zlín (TS, sig. S–2857–TS). – Tři kamarádi (neúplné) BRÁZDA, Jan (194?): Poslední kouzlo v rodě Donelů. Praha: Lucernafilm (LS, sig. S–763–LS–3). BRÁZDA, Jan (194?): Der letzte Zauber in der Familie Donel. Praha: Lucernafilm (LS, německy, sig. S–763–LS–4). BRÁZDA, Jan (1947): Kouzlo rodu Donelů. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (scénosled, sig. S–763–LS–2). BRÁZDA, Jan (1947): Poslední kouzlo. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (LS, sig. S–763–LS). – 13. revír FIKER, Eduard (1946): Zinková cesta (Třináctý revír). Praha: Karel Voleský (román, sig. 1167–A). STEKLÝ, Karel (1945): Zinková cesta. Praha: Nationalfilm (FP, sig. S–97–FP). STEKLÝ, Karel (1945): Der geheimnisvolle Zinksarg. Praha: Nationalfilm (FP, německy, sig. S–97–FP–2). HOLMAN, J. A. – FIKER, Eduard (1945): Znamení kočky. Praha: Nationalfilm (TS, sig. S–97–TS–B). 182

HOLMAN, J. A. – FIKER, Eduard (1945): Der Zinksarg. Praha: Nationalfilm (TS, německy, sig. S–97–TS–3). HOLMAN, J. A. – FIKER, Eduard (1945): 13. revír. Praha: Nationalfilm (TS, sig. S–97–TS–2B). – Viktorka SVOBODA, Jan (1935): Viktorka. Praha: Jan Kyzour (TS, sig. S–1458–TS). – Výlet pana Broučka do zlatých časů VANĚK, Karel – KOCOUREK, Vítězslav (1948): Výlet pana Broučka do roku 1935. Praha: Československý státní film (FP, sig. S–1552–FP). VANĚK, Karel – KOCOUREK, Vítězslav – RADOK, Emil – PLESKOT, Jaromír – SOBOTKA, Jiří (1949): Výlet pana Broučka do zlatých časů. Praha: Československý státní film (TS, sig. S–1256–TS–A). – Z růţe kvítek VLČEK, Vladimír – DRDA, Jan (1945): Es ist ein Ros’entsprungen… Praha: Lucernafilm (LS, německy, sig. S–880–LS). VLČEK, Vladimír – DRDA, Jan (1945): Z růţe kvítek. Praha: Lucernafilm (TS, sig. S–880–TS). – Znamení kotvy (neúplné) DRDA, Jan (1943): Znamení kotvy. Praha: Lucernafilm (FP, sig. S–750–FP). DRDA, Jan (1943): Das Zeichen des Ankers. Praha: Lucernafilm (FP, německy, sig. S–750–FP–2). DRDA, Jan (1943): Znamení kotvy. Praha: Lucernafilm (TS, sig. S–750–TS). DRDA, Jan (1943): Das Zeichen des Ankers. Praha: Lucernafilm (TS, německy, sig. S–750–TS–2). Sbírka separátů výstřiţků – Aţ se vrátíš… (sig. IIf–0543). – Bouřlivě s tebou (sig. IIf–7661). – Cizinci v čase (sig. IIf–7635). – Divá Bára (sig. IIf–0305). – Housle a sen (sig. IIf–0238). – Inferno (sig. IIf–7817). – Muzikant (sig. IIf–0074). – Nezbedný bakalář (sig. III–423). – Právě začínáme (sig. IIf–0288). – Předtucha (sig. IIf–0028). – Rozina sebranec (sig. IIf–0021). – Řeka čaruje (sig. IIf–3034). – Situace vlka (sig. IIf–8003). – Tři kamarádi (sig. IIf–0494). – 13. revír (sig. IIf–0542).

Barrandov Studio a. s., archiv (BSA), Praha Sbírka Scénáře a produkční dokumenty (SCE) – Rozina sebranec (1 karton, 1 sloţka výstřiţků z tisku). – Řeka čaruje (1 karton). – Předtucha (1 karton). 183

– – – – – –

13. revír (1 sloţka). Lavina (1 sloţka). Průlom (1 karton). Nezbedný bakalář (1 karton). Křiţovatka (1 karton). Návštěvy (2 kartony).

Sbírka Fotoalba (A) – Řeka čaruje. – Lavina. – 13. revír. Fond Barrandov – historie (BH) – Karton 1945 A. – Karton 1945 B. – Karton 1945 C. – Karton 1946 A. – Karton 1946 C. – Karton 1946 D. – Karton 1946 E. DRHA, Vladimír (1969): Anně K. je zima. Praha: Filmové studio Barrandov (TS). DRHA, Vladimír – ŠKVORECKÁ, Zdena – JONÁŠ, Milan – VONDRA, Vladimír – FUKA, Otakar – PECKA, Karel (1969): Návštěvy. Praha: Filmové studio Barrandov (TS + jednotliviny). HRBAS, Jiří – OLŠOVSKÝ, Zbyšek (1948): Křiţovatky osudů. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (LS). HRBAS, Jiří – OLŠOVSKÝ, Zbyšek (1947): Křiţovatka. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (TS). HRBAS, Jiří – OLŠOVSKÝ, Zbyšek (1947): Křiţovatka. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (TS). MORÁVEK, Jan – STEKLÝ, Karel (1945): Průlom. Praha: Československá výroba celovečerních filmů (TS). MORÁVEK, Jan – STEKLÝ, Karel (1946): Průlom. Praha: Československá filmová společnost (DL). PUJMANOVÁ, Marie (1943): Předtucha. Praha: Nationalfilm (SY). ŠKVORECKÁ, Zdena (1968): Návštěva povolena. Praha: Filmové studio Barrandov (FP, 5 verzí). ŠTĚPÁNEK, Zdeněk – VÁVRA, Otakar (1945): Nezbedný bakalář. Praha: Česká státní výroba filmů (TS). ŠTĚPÁNEK, Zdeněk – VÁVRA, Otakar (1946): Nezbedný bakalář. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (DL). TROJAN, Josef – CIKÁN, Miroslav (1944): Předtucha. Praha: Nationalfilm (TS). VÁVRA, Otakar (1944): Rozina sebranec. Praha: Lucernafilm (TS). VÁVRA, Otakar (1945): Rozina sebranec. Praha: Státní výroba filmů (DL). VÁVRA, Otakar (1946): Předtucha. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (TS). VÁVRA, Otakar (1946): Předtucha. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (TS). 184

VÁVRA, Otakar (1947): Předtucha. Praha: Státní výroba celovečerních filmů (DL).

Národní archiv (NA), Praha Oddělení státní správy z let 1918 – 1945 Fond Konskripce – Pobytové přihlášky Policejního ředitelství Praha. – Policejní přihlášky EO (František Čáp, Oldřich Nový). Oddělení fondů státní správy z let 1945 – 1992 Fond Ministerstvo informací (1945 – 1953). Fond Ministerstvo informací – dodatky (1945 – 1953). HOLMAN, J. A. – FIKER, Eduard – STEKLÝ, Karel (1946): 13. revír. Praha: Státní výroba filmů (DL). MACH, Josef – GÖTZ, František (1946): V horách duní. Praha: Československá filmová společnost (DL). NOVÁK, J. Z. – TŮMA, Vladimír (1946): Hrdinové mlčí. Praha: Československá filmová společnost (DL).

Městská knihovna (MK), Praha Divadelní a filmové oddělení HOLMAN, J. A. – FIKER, Eduard (1945): 13. revír. Praha: Nationalfilm (TS, sig. B 11204 a). ŠTĚPÁNEK, Zdeněk (1941): Nezbedný bakalář. Veselohra o šesti obrazech. Praha: Nakladatelství Aloise Neuberta (divadelní hra, sig. 45 A 19900 a). ŠTĚPÁNEK, Zdeněk (1954): Nezbedný bakalář. Veselohra o šesti obrazech. Praha: Československé divadelní a literární jednatelství (divadelní hra, sig. B 12168/1). ŠTĚPÁNEK, Zdeněk – VÁVRA, Otakar (1945): Nezbedný bakalář. Praha: Česká státní výroba filmů (TS, sig. B 10560 a). VÁVRA, Otakar (1944): Rozina sebranec. Praha: Lucernafilm (TS, sig. B 10673 a). ŢALMAN, Jan (1946): Nezbedný bakalář. Filmová okénka – sv. č. 2. Praha: Československé filmové nakladatelství (sig. GA 887 a).

Osobní archiv autora Památník národního písemnictví, Praha Národní knihovna České republiky, Praha

11. 5. Internetové zdroje Archiv Národního divadla Brno . 185

Archiv Národního divadla v Praze ; .

Česko – slovenská filmová databáze . Český film: Herci a herečky . Český hraný film 1898 – 1970 on – line . Internet Movie Database . Kramerius – Digitální knihovna Národního filmového archivu .

11. 6. Citované filmy …A ţivot jde dál… (A ţivot teče dalje, Ztracený syn, Carl Junghans, F. W. Kraemer, Václav Kubásek, ČSR / Jugoslávie, 1933 – 1935), AEIOU (O básníky nikdo nestojí, Dušan Kukal, Martin Bezouška, ČSSR, 1979 – 1990), Alena (Miroslav Cikán, ČSR, 1947), Archa bláznů aneb Vyprávění z konce ţivota (Pavilón č. 6, Ivan Balaďa, ČSSR, 1970 – 1990), Aţ se vrátíš… (Čtrnáctka, Václav Krška, ČSR, 1947), Barokní Praha (Karel Plicka, ČSR, 1946), Bílá tma (Děti této země, František Čáp, ČSR, 1948), Bludná pouť (Václav Binovec, PČaM, 1944), Bouřlivě s tebou (Ivan Pokorný, ČR, 2006 – 2007), Broučci (Bohuslav Šula, ČSR, 1920), Burza práce (Vladislav Vančura, ČSR, 1933), Cikán Jůra (Vladimír Slavínský, ČSR, 1922), Císařův pekař – Pekařův císař (Martin Frič, ČSR, 1951), Cizinci v čase (Karel Janák, Jaroslav Fuit, ČR, 1996 – 1998), Čarodějův učeň (Der Zauberlehrling, Richard Dillenz, PČaM / Německo, 1943), Čapkovy povídky (Martin Frič, ČSR, 1947), Černí myslivci (Václav Binovec, ČSR, 1921), Černí myslivci (Martin Frič, PČaM, 1944), Černý plamen (M. J. Krňanský, ČSR, 1929 – 1930), Červená ještěrka (František Sádek, ČSR, 1948), České nebe (Jan A. Palouš, ČSR, 1918), Československý Jeţíšek 186

(Richard F. Branald, ČSR, 1918), Daleká cesta (Alfréd Radok, ČSR, 1948), Das Dementi (Verlobte Leute, Karel Anton, Německo, 1944 – 1945, 1950), Das seltsame Fräulein Sylvia (Paul Martin, Německo, 1945), Die tolle Susanne (Géza von Bolváry, Německo, 1945), Divá Bára (Vladimír Čech, ČSR, 1949), Den sedmý – osmá noc (Evald Schorm, ČSSR, 1969), Der Fledermaus (Netopýr, Géza von Bolváry, Německo, 1944 – 1946), Divoké pivo (Milan Muchna, ČR, 1993 – 1995), Divotvorný klobouk (Alfréd Radok, ČSR, 1952), Dlouhý, Široký a Bystrozraký (Miroslav Cikán, PČaM, 1941 – 1942), Dnes neordinuji (Vladimír Slavínský, ČSR, 1948), Dovidenia v pekle, priatelia (Juraj Jakubisko, ČSSR, 1968 – 1990), DS – 70 nevyjíţdí (Vladimír Slavínský, Martin Frič, ČSR, 1949 – 1951), Dvaasedmdesátka (Jiří Slavíček, ČSR, 1948), Ďáblův mlýn (Vladimír Pospíšil – Born, ČSR, 1921), Evţen mezi námi (Petr Nýdrle, ČSSR, 1978 – 1981, 1990), Ezop (Rangel Valčanov, ČSSR / Bulharsko, 1969), Ferenc se zařizuje (ČSR, 1921), Fragmenty z Martina (Milan Čermák, ČSSR, 1974), Frank mezi námi (František Sádek, Miroslav Hubáček, ČSR, 1946), Hledání domova (Rudolf Krejčík, ČSSR, 1969 – 1990), Hostinec „U kamenného stolu“ (Josef Gruss, ČSR, 1948), Housle a sen (Housle a krev, Václav Krška, ČSR, 1946), Hra o jablko (Věra Chytilová, ČSSR, 1976), Hrdinové hranic (Jaroslav Blaţek, ČSR, 1938), Hrdinové mlčí (Miroslav Cikán, ČSR, 1946), Inferno (Wiktor Grodecki, ČR / Slovensko / Polsko, 1999 – 2001), Jánošík – Pravdivá historie (Agnieszka Holland, Kasia Adamik, ČR, 2002 – 2009), Jarní píseň (Rudolf Hrušínský, PČaM, 1944), Její hřích (Oldřich Kmínek, ČSR / PČaM, 1939), Jenom krok (Vladimír Slavínský, PČaM, 1945), Kalamita (Věra Chytilová, ČSSR, 1980), Kluci, to je víla! (Kluci, on je víla!, Milan Růţička, ČR, 1997 – 1998), Kníţe Václav (František Čáp, PČaM, 1942), Kolesa dějin (Miloš Cetl, PČaM, 1944), Konvojáři (Evropa roku prvního, Jiří Lehovec, ČSR, 1946), Král zlodějů (Ivan Fíla, ČR / Nizozemí / Belgie / Německo / Slovensko, 2002 – 2003), Krasavice Kaťa (Václav Binovec, ČSR, 1919), Krásná vyzvědačka (M. J. 187

Krňanský, ČSR, 1927), Krb bez ohně (Karel Špelina, ČSR, 1937), Křiţovatka (Křiţovatky osudů, František Čáp, ČSR, 1947), Křiţovatky (Na křiţovatkách ţivota, Ferdinand Fiala, ČSR, 1922), Lavina (Miroslav Cikán, PČaM / ČSR, 1945 – 1946), Lešetínský kovář (Ferry Seidl, Rudolf Měšťák, ČSR, 1924), Leuchtende Schatten (Zářící stíny, Géza von Cziffra, Německo / PČaM, 1944 – 1945), Madla zpívá Evropě (Václav Binovec, PČaM, 1940), Maharadţovo potěšení (Harémy kouzla zbavené, Karel Anton, ČSR, 1922), Městečko na dlani (Václav Binovec, PČaM, 1941 – 1942), Moderní serenáda (Jiří Lehovec, PČaM, 1943), Modrý démant (M. J. Krňanský, ČSR, 1928), Mrtvý les a jiný bulšit (Pavel Marek, ČSSR / ČSFR / ČR, 1987 – 1992), Mrtvý mezi ţivými (Bořivoj Zeman, ČSR, 1946), Muzikant (František Čáp, ČSR, 1947), Muţi bez křídel (František Čáp, ČSR, 1946), Na pomoc Dohodě (Gabriel Hart, ČSR, 1918), Nadlidé (Nezapomeň, Václav Wasserman, ČSR, 1946), Návštěvy (Otakar Fuka, Milan Jonáš, Vladimír Drha, ČSSR, 1969 – 1970), Nemodlenec (Václav Kubásek, ČSR, 1927), Němá barikáda (Otakar Vávra, ČSR, 1948), Nevíte o bytě? (Střecha nad hlavou, Bořivoj Zeman, ČSR, 1947), Nezbedný bakalář (Otakar Vávra, ČSR, 1946), Nikdo nic neví (Josef Mach, ČSR, 1947), Nikola Šuhaj (M. J. Krňanský, ČSR, 1946), Noční motýl (František Čáp, PČaM, 1941), Ohnivý drak (Robert Zdráhal, ČSR, 1925), Orfeus a Eurydika (Orpheus und Eurydike, Orfeo ed Euridice, Richard Dillenz, PČaM, 1940 – 1943), Osud tří srdcí (Stáňa Skřivánek, ČSR, 1929), Paklíč (Miroslav Cikán, PČaM, 1944), Palimpsest (Joe Jenčík, ČSR, 1919), Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (Věra Chytilová, ČSSR, 1979), Pancho se ţení (Pedro se ţení, Rudolf Hrušínský, František Salzer, PČaM / ČSR, 1944 – 1946), Pára nad hrncem (Zuzana versus Franta, Miroslav Cikán, ČSR, 1950), Paracelsus (G. W. Pabst, Německo, 1942), Parohy (František Sádek, Alfréd Radok, ČSR, 1947), Pasťák (Hynek Bočan, ČSSR, 1968 – 1990), Pavučina (Zdenek Zaoral, ČSSR, 1980 – 1986), Pět strýců (Jan Kavan, PČaM, 1942), Piţla a Ţiţla na cestách (Jarka Piţla a Ferda Ţiţla, 188

Piţla a Ţiţla hledají práci, Ladislav Horský, ČSR, 1937), Počestné paní pardubické (Martin Frič, PČaM, 1944), Podobizna (Je mezi námi…, Jiří Slavíček, ČSR, 1947), Podvod s Rubensem (Otakar Vávra, PČaM, 1940), Polykarp aprovisuje (Jan S. Kolár, Rakousko – Uhersko, 1917), Pomsta moře (Vladimír Pospíšil – Born, ČSR, 1921), Poslední mohykán (Vladimír Slavínský, ČSR, 1947), Právě začínáme (Pro Frantíka – pro Pepíka, Ţivot na kolečkách, Vladimír Slavínský, ČSR, 1946), Praţský barok (Prager Barock, Karel Plicka, PČaM / Německo, 1943), Pro a proti (ČSR, 1923), Promoce (Igor Kouša, M. J. Krňanský, ČSR, 1921), Prosťáček (Karel Steklý, PČaM, 1944), Prstýnek (Martin Frič, PČaM, 1944), Průlom (Zlaté hnízdo, Zlaté město, Karel Steklý, ČSR, 1946), Předtucha (Miroslav Cikán, PČaM, 1944), Předtucha (Otakar Vávra, ČSR, 1947), Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (Srdce v rozpacích, Martin Frič, ČSR, 1948), Revoluční rok 1848 (1848, Václav Krška, ČSR, 1949), Rozina sebranec (Otakar Vávra, PČaM / ČSR, 1944 – 1945), Rozmary mládí (Josef R. Engel, ČSR, 1933), Rudi na křtinách (Antonín Pech, Emil Artur Longen, Rakousko – Uhersko, 1911), Rudi na záletech (Antonín Pech, Emil Artur Longen, Rakousko – Uhersko, 1911), Rudi se ţení (Emil Artur Longen, Rakousko – Uhersko, 1911), Rudi sportsman (Antonín Pech, Emil Artur Longen, Rakousko – Uhersko, 1911), Řeka čaruje (Václav Krška, PČaM / ČSR, 1944 – 1945), Setřelé písmo (Tajemství staré knihy, Josef Rovenský, ČSR, 1920), Shiva und die Galgenblume (Šiva a šibeniční kvítek, Hans Steinhoff, Německo / PČaM, 1944 – 1945), Situace vlka (Vlčí soud, Jan Schmidt, F. A. Brabec, ČR, 1994 – 2004), Siréna (Karel Steklý, ČSR, 1947), Skalní plemeno (Ladislav Brom, PČaM, 1944), Skřivánci na niti (Jiří Menzel, ČSSR, 1969), Smuteční slavnost (Zdenek Sirový, ČSSR, 1969), Sněţenka z Tater (Olaf Larus – Racek, ČSR, 1919), Sobota (Václav Wasserman, PČaM, 1944), Sokové (Antonín Pech, Rakousko – Uhersko, 1911), Straka v hrsti (Juraj Herz, ČSSR, 1983 – 1988), Stříbrný vítr (Václav Krška, ČSR, 1954), Svatá leţ (Zboţná leţ, Václav Binovec, ČSR, 189

1935), Svědomí (Jiří Krejčík, ČSR, 1948), Světlo jeho očí (Václav Kubásek, ČSR, 1936), Šachta pohřbených ideí (Rudolf Myzet, Antonín Ludvík Havel, ČSR, 1921), Šťastnou cestu (Otakar Vávra, PČaM, 1943), Štvaní lidé (Zatykač Z – 48, Friedrich Fehér, Jan Sviták, ČSR, 1932 – 1933), Tiefland (Níţina, Leni Riefenstahl, Německo, 1940 – 1945, 1953), Tonka Šibenice (Karel Anton, ČSR, 1929 – 1930), Trampoty divadelního ředitele (Trampoty ředitele Mastibulky, M. J. Krňanský, ČSR, 1920) Tři kamarádi (Kouzlo rodu Donelů, Poslední kouzlo v rodě Donelů, Poslední kouzlo, Václav Wasserman, ČSR, 1947), Tři přání (Ján Kadár, Elmar Klos, ČSR, 1958), Třicet panen a Pythagoras (Pavel Hobl, ČSSR, 1973), 13. revír (Zinková cesta, Znamení kočky, Martin Frič / J. A. Holman, PČaM / ČSR, 1945 – 1946), Ty petřínské stráně (Bludička, Thea Červenková, ČSR, 1922), Ucho (Karel Kachyňa, ČSSR, 1970), Uloupená hranice (Dny zrady, Jiří Weiss, ČSR, 1947), Utrpením ke slávě (Richard F. Branald, ČSR, 1919), V horách duní (Jakub Skýva, člověk spravedlivý, Václav Kubásek, ČSR, 1946), Velká přehrada (J. A. Holman, PČaM, 1941 – 1942), Velký případ (Václav Kubásek, Josef Mach, ČSR, 1946), Ves v pohraničí (Jiří Krejčík, ČSR, 1947), Veselá bída (Miroslav Cikán, ČSR / PČaM, 1939), Viktorka (Jan Svoboda, ČSR, 1935), Vlast vítá (Otakar Vávra, J. A. Holman, ČSR, 1945), Výlet pana Broučka do zlatých časů (Výlet pana Broučka do roku 1935, Jaromír Pleskot, ČSR, 1949), Vzhůru mládí (Jan Svoboda, ČSR, 1938), Wiener Mädeln (Vídeňská děvčátka, Willi Forst, Rakousko / Německo, 1944 – 1945, 1949), Wir beide liebten Katharina (A. M. Rabenalt, Německo, 1945), Z růţe kvítek (František Čáp, PČaM / ČSR, 1945), Zabitá neděle (Drahomíra Vihanová, ČSSR, 1969), Záhadný host (Václav Binovec, PČaM, 1942), Zamilovaný vodník (Hermína Týrlová, ČSR, 1928), Znamení kotvy (František Čáp, ČSR, 1947), Zpráva o výzkumu veřejného mínění (Rudolf Granec, ČSSR, 1969 – 1990), Ţelezný dědek (Václav Kubásek, ČSR, 1948), Ţelezný kolovrat (Jiří Lehovec, PČaM, 1942), Ţíznivé mládí (M. J. Krňanský, PČaM, 1943). 190

12. Přílohy

12. 1. Soupis českých nedokončených filmů (1911 – 2007) 1. Rudi se ţení (1911) Komedie, fraška V: Kinofa R: Antonín Pech, Emil Artur Longen N: Antonín Pech, Emil Artur Longen K: Antonín Pech H: Emil Artur Longen (Rudi) Obsah: Komické příhody, které zaţívá nezbedný praţský mládenec Rudi. Film nebyl dokončen, uveden a je ztracen. Poslední ze série situačních ţertů o praţském mládenci Rudim. Neuvedeny byly i předchozí díly série Rudi na křtinách (téţ nedochován) a Rudi sportsman (1911, H: Emil Artur Longen, Josef Walter, Rudolf Sůva a členové kabaretu U Lhotků). Jediný uvedený byl díl Rudi na záletech (1911, H: Emil Artur Longen a Josef Waltner).

2. Utrpením ke slávě (1919) Historický V: Excelsiorfilm D: Excelsiorfilm At: Excelsiorfilm, Perštýn Ex: Praha: Bílá Hora R: Richard F. Branald N: Karel M. Klos S: Karel M. Klos K: Josef Kokeisl, Svatopluk Innemann Arch: Karel Štapfer H: Richard F. Branald (Sibylla / český bratr / Jan Ţiţka z Trocnova), Pavla Vachková (kněţna Libuše), Karel Lamač (českobratrský písmák / další dvě role), Vladimír Pospíšil – Born (koniášský inkvizitor / hrabě Jáchym Ondřej Šlik), Mary Jansová (písmákova ţena), Čeněk Šlégl (Jan Amos Komenský), Mario Karas (Karel Havlíček Borovský), Karel Faltys (císař Karel IV.), Marie Branaldová, Olga Málková, Karel Vorlíček Obsah: Pokus o historické pásmo, líčící utrpení českého lidu od dob mytických aţ po tragedii světové války, se závěrečnou apoteózou znovuvzkříšení národa Husova a Ţiţkova. Tento film nebyl pro omyly, aféry a neustálé přepracovávání nikdy dokončen a uveden do kin. S tímto filmem a s herci je navíc spojena mravnostní aféra s Kinoškolou Excelsiorfilmu. Filmové materiály jsou nedochované.

3. Broučci (1920) Pohádka, ploškový V: Pragafilm R: Bohuslav Šula Předl: Jan Karafiát (kniha Broučci) K: Karel Kopřiva Výtv: Bohuslav Šula Obsah: Příhody malého svatojánského broučka, jeho rodičů a přátel. Z říše lesního hmyzu o ţivotě světlušek. Animovaný ploškový film nebyl dokončen pro onemocnění Bohuslava Šuly oční chorobou a pozdější finanční problémy společnosti Pragafilm. Z filmu se dochoval malý fragment (černobílá část obrazu Chaloupka pod dubem a jedno viráţované políčko). Jednalo se o historicky první český animovaný snímek. Natočeny byly části: Chaloupka pod dubem, Jak se Brouček učil létat, scéna Broučka s Beruškou a Návštěva u Kmotřičky.

4. Ďáblův mlýn (1921) Dobrodruţný V: Bohemian – Rival D: American

191

Ex: Jugoslávie: Dubrovník, Černá Hora R: Vladimír Pospíšil – Born N: Karel M. Klos S: Karel M. Klos K: Gustav Vytlačil H: Mary Jansová, Vladimír Pospíšil – Born, Robert Ford, Antonín Marek, Olga Olivová, Gustav Novak Obsah: Dobrodruţný příběh ze ţivota podloudníků na Černé Hoře. Film nebyl dokončen pro nedostatek finančních prostředků a pro těţký úraz reţiséra Pospíšila – Borna v Jugoslávii. Filmové materiály jsou pokládány za ztracené.

5. Cikán Jůra (1922) Drama V: Poja Film At: AB Vinohrady R: Vladimír Slavínský N: Vladimír Slavínský S: Vladimír Slavínský K: Karel Kopřiva Arch: Bohuslav Šula H: Vladimír Slavínský (cikán Jůra), Mary Jansová (cikánka), Ferry Seidl (cikán), Karel Hašler, Václav Ţichovský (muţi v oblecích), V. Krejčík (četník), Saša Dobrovolná (starší ţena), Eman Fiala (muţ) Obsah: Dobrodruţné drama o cikánovi Jůrovi. Film nebyl dokončen pro nedostatek finančních prostředků, surového filmového materiálu a kvůli zničení kamery při nepovedené akrobatické scéně Vladimíra Slavínského. Filmové materiály jsou ztraceny.

6. Ohnivý drak (1925) Drama V: Elias Neumann R: Robert Zdráhal N: Rudolf Medek Předl: Rudolf Medek (román Ohnivý drak), S: Rudolf Medek K: František Malý H: Marta Friedmanová, Suzanne Marwille, Mary Jansová, Přemysl Praţský, Eman Fiala, Jaro Hykman, Jan W. Speerger Obsah: Filmové drama. Film nebyl dokončen z finančních důvodů. Filmové kopie se nezachovaly.

7. Modrý démant (1928) Komedie V: Karel Špelina D: Chicago – Film R: Miroslav J. Krňanský N: Bedřich Bělohlávek S: Miroslav J. Krňanský K: Josef Bulánek H: Bronislava Livia (tanečnice v nočním podniku), L. H. Struna (přítel tanečnice), Ferenc Futurista (detektiv), Jára Kohout (detektivův pomocník), Karel Noll (spiritista), Eman Fiala (účastník spiritistické seance), Mařenka Zieglerová (matka), Luigi Hofman (otec), M. Paroubková (dcera), Jaroslav Marvan (číšník), Jaro Hykman (nápadník tanečnice), Jan Richter, Emilie Nitschová, Josef Šváb – Malostranský (účastníci spiritistické seance) Obsah: Detektivní komedie plná prapodivných náhod. Film nebyl dokončen pro náhlé úmrtí herce Karla Nolla. Dochovaly se některé natočené scény.

8. Zamilovaný vodník (1928) Groteska, kreslený V: Propagafilm Praha R: Hermína Týrlová N: Hermína Týrlová, Karel Dodal S: Hermína Týrlová, Karel Dodal Anim: Hermína Týrlová Výtv: Hermína Týrlová, Karel Dodal Obsah: Máma vodnice kolébá malé vodníčky, zatímco lehkomyslný a záletný táta vodník se na břehu veselí s rusalkami a vyhrává na mandolínu milostné písně víle z vrby. Ţárlivá vodnice svého muţe přistihne a pohlavky ho donutí k návratu k rodině do rybníka. Kreslený film nebyl z rozhodnutí autorů dokončen a předloţen k cenzuře. Název filmu je určen uměle a rok výroby odhadem. Natočený materiál se zachoval.

192

9. Burza práce (1933) Příběh V: AB R: Vladislav Vančura N: Vladislav Vančura S: Vladislav Vančura K: Jaroslav Blaţek Hu: Eman Fiala H: Miroslav Svoboda (svůdník), Jindřich Plachta (nezaměstnaný dělník Rataj), Eman Fiala (harmonikář) Obsah: Dělník Rataj je nezaměstnaný a opuštěný dcerou Marcelou, která šla hledat lepší ţivot na ulici. Rataj navštíví pouťové divadlo rozmanitostí. Zhlédne v něm několik pravdivých scén ze svého dosavadního ţivota a dá si věštit budoucnost. Věštba je patrně příznivá, neboť Rataj odchází od stánku pouťového věštce se šťastným úsměvem na tváři. Krátký příběh byl natáčen, aby Vladislav Vančura prokázal své reţijní schopnosti pro budoucí práci v celovečerním filmu. Dochovalo se pouze torzo filmu, výstřihy z 11. a 14. obrazu. Autor hudby a herci Jindřich Plachta a Eman Fiala nejsou jistí.

10. Rozmary mládí (1933) Melodrama V: Melody At: AB Vinohrady, AB Barrandov Ex: Beskydy: hory, Pustevny, Radhošť a okolí; Jánské Lázně; Karlovy Vary; Praha: střechy, nádraţí, ulice R: Josef R. Engel AR: Jindřich Fiala N: Josef R. Engel S: Lomikar Kleiner, Otakar Hanuš K: Jaroslav Fischer, Jan Stallich Arch: Štěpán Kopecký VV: Walter Hitschmann Hu: Josef Kumok Písně: Lyţařský pochod (Hu: Josef Kumok Zp: Jiřina Steimarová, sbor), Přes Javorničky štyry cestičky (Zp: sbor), Nesplněný sen (Hu: Josef Kumok Zp: K. V. Marek, Jiřina Steimarová, sbor), Ligotala sa hvězdička (Zp: Mary Jansová), Kysúca (Zp: Mary Jansová), Beskýde, Beskýde (Zp: Jan W. Speerger) H: Jiří Steimar (vládní rada Karel Minařík), Boţena Svobodová (ţena Minaříkova), Jiřina Steimarová (Eva, dcera Minaříkových), Fred Bulín (vrchní finanční komisař Dr. Jiří Dubský), F. X. Mlejnek (velkostatkář Matoušek zvaný Hafínek), Josef Rovenský (finanční inspektor Holubička), Mary Jansová (Marča, Holubičkova dcera), Blanka Waleská (malířka Alena Píšová, Evina přítelkyně), K. V. Marek (finanční komisař a básník Ivan Burda, Alenin snoubenec), Jan W. Speerger (pašerák Horák), Věra Horová (pašeračka Horačka Ţofka, Horákova společnice), Jarmila Holmová (sluţebná u Minaříků), pes Rek (pes) Obsah: Rozjívená dcera vládního rady Minaříka Eva s přítelkyní Alenou odjíţdí na pozvání velkostatkáře Matouška na lyţařské závody do Beskyd. Beskydští celníci mají starosti s tlupou pašeráka Janka a dalších. Finančník Filip Kříţ je dokonce zastřelen. Za půlrok se jedná o třetí oběť. Rada Minařík proto ke hranicím posílá vrchního finančního komisaře Dubského, aby zde udělal pořádek. Dubský je zároveň zamilován do Minaříkovy dcery Evy. Do hor odjíţdí i Dubského přítel, finanční komisař a básník Burda, který je pro změnu zamilován do Aleny. V horách zatím Jankova tlupa dál pašuje zboţí. Horačka se v převlečení za celníka zmocní pašovaného zboţí tlupy. Dubský se v Beskydech ubytuje u starého finančního inspektora Holubičky, jehoţ ustrašená dcera Marča se s přičiněním ţebračky Buzkové do Dubského nešťastně zamiluje. Horák vyzrazuje v krčmě kumpánovi Valachovi, jak on a Horačka vyzráli nad Jankem. Horáka a Valacha tajně vyslechne krčmář a přivolaný Dubský, který nakonec Horáka zatkne. Vzápětí celníci zatýkají celou Jankovu bandu, včetně pašeráka Stibora, Janko však uniká. V hotelu se Alena sbliţuje a zasnubuje s Burdou, zatímco nešikovný Matoušek se neúspěšně snaţí získat lásku Evy. Dubský několik dní po celém okolí, po lesích a v horských chatách, marně hledá Janka a vzpomíná na Evu. Po noci plných oslav ze zasnoubení se Eva, Alena, Matoušek a Burda zúčastňují lyţařských závodů a následující den se vypravují na túru na lyţích. Holubičkovi a celníkům Maškovi a Chotašovi se nezdá Dubského horlivost při hledání pašeráků a kvůli drahým svrškům ho podezřívají ze špionáţe. Během túry se Anna, Eva, Matoušek a Burda dostávají do velké vánice, v níţ se Eva ztratí. V poslední chvíli ji zachrání Dubský a odnáší ji do horské chaty. Burda, Alena a Matoušek dorazí do hotelu, po Evě nastane pátrání. V chatě se Dubský zraní o hřebík z okenice a Eva ho starostlivě ošetřuje a po chvíli se do něho zamiluje a poddá se mu. Minařík a jeho ţena, která se vrátila z léčení, v Praze vzpomínají na dceru a na své mládí. Marča má starost o Dubského a vyráţí ho hledat, dochází k horské chatě, průřezem v okenici však vidí Dubského a Evu v objetí a zoufalá odchází. Eva, jeţ Dubského pokládá za pouhého celníka, se brání lásce k muţi, kterému by jako dívka z vyšších kruhů byla přítěţí,

193

a proto odchází. Dubskému se podaří chytit Janka a vrací se zpět do Prahy. Minařík ho za odměnu kromě povýšení zve na oslavu Eviných osmnáctých narozenin. Eva se trápí, ţe Dubského zradila a opustila. Svěřuje se Aleně, ale jejich rozhovor tajně vyslechne Evina matka. Matka navrhne otci, aby na oslavě zasnoubil Evu s Matouškem. Na honosném banketu se schází vysoce postavená společnost. Přichází i Dubský a nešťastná Eva se dozvídá jeho pravou totoţnost. Za pomoci Aleny a Burdy se Eva s Dubským usmiřuje a před celou společností i přes počáteční nechuť otce zasnubuje. Nastávajícím manţelům gratuluje i smířený velkostatkář Matoušek. Film Rozmary mládí byl od listopadu 1932 postupně ohlašován honosnou reklamou a snímky z natáčení. Původně měl být film natáčen v lednu 1933, pro nepřízeň počasí se natáčení přesunulo na přelom února a března. Pro nedostatek finančních prostředků byly natočeny jen zimní exteriéry a film zůstal navţdy nedokončen (ateliérové natáčení bylo naplánováno začátkem března). Současně měl být snímek natočen i v německé verzi. 15. března byly ukázky z tohoto filmu promítány na novinářské projekci se zahraničním barevným filmem v praţském kině Hollywood. Uţ v dubnu tiskem proběhly zprávy, ţe by se s natáčením interiérů mělo započít v červnu 1933 s nově angaţovaným kameramanem Janem Stallichem a premiéra měla proběhnout 25. srpna. Počítalo se s uvedením filmu ve Francii, Polsku, Jugoslávii. Ještě začátkem prosince se o filmu v tisku naposledy psalo v souvislosti s plánem reţiséra Engela: natočit v lednu 1934 zbylé exteriéry podle přepracovaného scénáře od Otakara Hanuše. Všechny tyto chystané záměry se nerealizovaly. Natočené záběry se ztratily.

11. Svatá leţ (1935) Melodrama V: Brunafilm PNaz: Zboţná leţ Ex: Chomutov; Slovensko: Demänovská dolina, Liptovský Mikuláš, Ruţomberok a okolí R: Václav Binovec PR: Gill Sedláčková AR: Jindřich Fiala N: M. Friedländer, Georg C. Klaren K: František Pilát (exteriéry), Jan Roth (interiéry) Arch: Štěpán Kopecký St: Marie Bourová VV: Wolf Salus Hu: V. Večeřa H: Adina Mandlová, Fred Bulín Obsah: Melodrama z horského prostředí. Natočena byla část exteriérů ve slovenském Ruţomberoku a okolí. Pro nepřízeň počasí v lednu 1935 bylo natáčení přerušeno. Nebylo jiţ obnoveno. Film měl původně vzniknout ve třech jazykových verzích, české, německé (Prod: Freddy Altman R: M. Friedländer VV: Wolf Salus) a anglické (Prod: J. H. Zarovich R: Homer McCatrick H: Katrin Karina, Fred Bulín VV: Wolf Salus). Natočený materiál se nezachoval.

12. Viktorka (1935) Drama V: Jan Kyzour, Anna Švecová At: AB Barrandov Ex: Česká Skalice: okolí; Ratibořice: Babiččino údolí, Viktorčin splav, zámek Ratibořice R: Jan Svoboda Předl: Boţena Němcová (román Babička) N: Otakar Hanuš S: Jan Svoboda K: Jan Roth Arch: Alois Mecera VV: Bohumil Smola Hu: Otakar Jeremiáš Písně: Ukolébavka (Zp: Jarmila Beránková), Gloria (Zp: sbor), Píseň o štěstí (Zp: Jarmila Beránková) H: Jarmila Beránková (Viktorka Mikešová), Ladislav Brom (černý myslivec), Jan W. Speerger (rýznburský myslivec), Raoul Schránil (chasník Toník Šíma ze Skalice), Marie Ptáková (babička ze Starého bělidla Madla), Julka Staňková (Viktorčina mladší sestra Mařenka), Ella Nollová, Věra Ferbasová, Josef Kotalík, Irena Prchalová, J. Francisová Obsah: Mladá Madla s kmotrou se na poli setkávají s císařem Josefem II., ten jim ukazuje dalekohled a na památku Madle věnuje tolar. O mnoho let později jiţ stará Madla – babička vypráví o setkání s císařem a o svém muţi Jiřím kněţně Zaháňské. Na návštěvě u kněţny a komtesy Hortensie jsou i babiččina vnoučata Barunka, Jan, Vilém a Adélka. V Ţernově se ubytují před odchodem na italské bojiště myslivci z Hradce. U hospodáře Mikeše se ubytují tři myslivci. Jeden z nich, podivínský černý myslivec a jeho uhrančivé oči, začnou všude pronásledovat Mikešovu dceru Viktorku. Ani v kostele nemá Viktorka od jeho hlubokých

194

hypnotizujících očí klid a stává se nešťastnou. Pro větší klid přijímá od kovářky škapulíř, aby ji od myslivce ochránil. Při doţínkách, na které se schází celé okolí včetně babičky s dětmi, Viktorka předává paní kněţně ozdobený věnec. Myslivec ji ani zde nenechává v klidu. V rozrušení souhlasí se sňatkem s chasníkem Toníkem. Na Mikešovu ţádost přemístí hejtman černého myslivce do jiného stavení. Jedné noci se myslivci podaří Viktorce u splavu vyznat lásku. Viktorku nalézá rýznburský myslivec vracející se od babičky ze Starého bělidla a odnáší ji domů. Za tři dny vojáci z vesnice odcházejí. Od své sestry Mařenky se nemocná Viktorka dozvídá, ţe myslivci odešli. V noci za nimi utekla i Viktorka. Tři měsíce putuje s vojskem, ale na hranicích musí zůstat v nejbliţší vesnici. Po týdnu je černý myslivec v boji s povstalci zabit. Pološílená Viktorka se i s narozeným dítětem vrací do rodného kraje. U splavu se koupají děti Proškovy, babička je bedlivě hlídá. Dítě Viktorka vhazuje do řeky u splavu, v jeskyni ji nalezne rýznburský myslivec. Myslivec s Viktorčiným otcem Mikešem se marně snaţí dívku chytit. V noci Viktorka zpívá u splavu ukolébavku. Zpěv doléhá i na Staré bělidlo, kde jej slyší i babička. Při dalším setkání Viktorka ani nepoznává svého otce. Komtesa Hortensie navštěvuje babičku a vypráví o svém setkání s Viktorkou. Po měsíci marného snaţení se Mařence daří sestru přivést do statku k umírajícímu otci. Po jeho smrti opět utíká do lesa. Kněţna Zaháňská pořádá hon, jehoţ se zúčastňuje řada jezdců a komtesa Hortensie. Nebohou Viktorku nakonec při bouřce zasahuje a zabíjí blesk. Její mrtvé tělo objevují jezdci a komtesa. S mrtvou Viktorkou se loučí babička s dětmi a kněţna Zaháňská. Projekt byl v tisku ohlašován jiţ od listopadu 1932 do února 1933 a znovu od února 1935. Původně byl film myšlen jako „světelná báseň“ s hudbou Dalibora C. Vačkáře. Ač se natáčení mělo odehrát v červenci a v srpnu 1935, nakonec byly v září 1935 natočeny pouze exteriéry. Pro nedostatek finančního kapitálu se film jiţ do ateliérů nedostal, zůstal nedokončen a dnes je ztracen. Ještě v listopadu a prosinci roku1936 a v červnu a červenci 1937 tisk oznamoval, ţe film bude v produkci Annafilmu Anny Švecové (Jan Svoboda následně účast Annafilmu popřel) podle znovu přepracovaného scénáře v ateliérech dokončen a uveden. Krátce měl film pod dohledem bankovní závod Zdeněk Horáček. Do role kněţny Kateřiny Vilemíny Zaháňské byla zamýšlena herečka Růţena Nasková.

13. Piţla a Ţiţla na cestách (1937) Groteska V: Zeus – Film PNaz: Jarka Piţla a Ferda Ţiţla, Piţla a Ţiţla hledají práci R: Ladislav Horský Hu: Sláva Mach H: Jarka Piţla, Ferda Ţiţla (tuláci), Jiřina Bohdalová (holčička) Obsah: Piţla a Ţiţla si vybírají v trafice zboţí. Pak se potulují kolem stánku se zeleninou. Najdou bankovku, kterou ztratila paní vycházející z cukrárny. Piţla spí v parku pod keřem a zahradník ho polije při zalévání hadicí. Na lavičce sedí holčička s chůvou. Je jí obou tuláků líto. Nabídne jim obloţený chléb, který vzala chůvě z tašky. V davu kolem pouličních zpěváků je i Piţla. V nestřeţeném okamţiku ukradne stařence z dlaně mince. Lidé se koupají. Piţla se částečně svlékne a kýmsi strčen skončí ve vodě. Piţla nese vítězný pohár. Nedokončený film byl ve dvou ojedinělých zprávách v Kinorevue ohlašován pod několika různými pracovními názvy a jako „mluvená groteska s českou Shirley [Temple]“ (tehdy debutující Jiřina Bohdalová). Dochovala se jen část v nesestřiţené a němé podobě. Původně bylo ohlášeno i pokračování filmu pod názvem Piţla a Ţiţla mezi gangstery (jehoţ realizace ovšem nikdy neproběhla) podle scénáře Mileny Podhorské.

14. Hrdinové hranic (1938) Drama V: Reiter, Grafo (Leopold Vyhnánek) At: Foja Radlice Ex: Praha: okolí; Slovensko: Orava, Zverovka, Roháče, Suchá dolina R: Jaroslav Blaţek AR: Josef Zezulka, Josef Kraus, Ferry Seidl, František Milič N: Jaroslav Blaţek S: Václav Wasserman, Karel Steklý, František Kocourek, Jaroslav Blaţek, Jan Sviták K: Julius Vegricht AK: Veil Arch: Alois Mecera Výpr: Alois Mecera Kost: Jaromír Novák, Marie Malá Ma: Josef Kobík, František Rous St: Boţena Vališová Zv: Stanislav Vondraš Dr: Koloman Babilonský /slovenská dramaturgická úprava/ VV: Jan Gerstenberger, Karel Suchomel

195

Hu: Josef Dobeš Písně: Pochod hraničářů (Hu: Josef Dobeš), Vlasti (Hu: A. F. Tovačovský T: Jan Vlk Zp: sbor), Ja som bača veľmi starý (Hu: Josef Dobeš T: lidová píseň Zp: muţský hlas), Sadaj slnko, sadaj (T: lidová píseň Zp: muţský hlas), ostatní písně (Zp: Paľo Bielik, Jarmila Beránková, Marie Buddeusová) H: Karel Černý (Josef Hladík, velitel finanční stráţe v pohraničí), Jan Sviták (Jaroslav Toman, dozorce finanční stráţe), Marie Ptáková (babička, matka Hladíka), Marie Buddeusová (Marie, Hladíkova ţena), Milan Sviták (Joska, šestiletý syn Hladíkových), Paľo Bielik (Pavel Andrej Kriško, respicient finanční stráţe), Ladislav Brom (vinopalník Roháč), Jarmila Beránková (Anička, Roháčova neteř), Zvonimir Rogoz (Ing. Rudolf Brandt, agent č. 93), Laura Benvenuti – Lydie Komanová (Brandtova společnice, agentka č. 65), Jiří Steimar (major pohraničního vojska), Ladislav Hemmer (pohraničník), Karel Postranecký (ministerský inspektor finanční stráţe), Karel Veverka (profesor státního výzkumného ústavu), Jaroslav Marvan (ordonance), Jiří Koldovský (plukovník zpravodajské sluţby), Čeněk Šlégl (štábní kapitán zpravodajské sluţby), Ladislav Janeček, Harlas Pištora Obsah: Pohraniční slovenská vesnice v Roháčích. Velitel celní a finanční stráţe Hladík ţije ve stanici se svou ţenou, synkem a babičkou. Do vesnice přijdou dva němečtí turisté – muţ a ţena – údajně sourozenci a ubytují se u vinopalníka a pašeráka Roháče na samotě v chatě u jezera. Za Roháčovou neteří Aničkou chodí respicient finanční stráţe Kriško. Ke sboru přichází nově přidělený finanční stráţce Toman a ihned po příjezdu s Hladíkem a Kriškou zneškodňuje tlupu šesti pašeráků cukru. Hladíkova ţena porodí zdravého syna. Stráţ dostává zprávu, ţe se v kraji objevila tajná lihopalna. Při nezdařeném pokusu dopadnout pašeráky koní si Toman poraní nohu a objeví v jeskyni tajnou lihopalnu Roháče, který vede skupinu pašeráků. Turisté, ve skutečnosti cizí nepřátelští agenti, si v chatě zprovozní tajnou vysílačku. Protivýzvědná vojenská obranná sluţba zaznamenala výskyt záhadné choroby v pohraničí. Na hranicích agentovi předává druhý agent číslo 106 kufřík. Agent je však překvapen Tomanem a Kriškou, postřelen a ztrácí kufřík. Těţce raněný agent se schovává u Roháče. Finanční stráţ v kufříku objeví zkumavky s kultury bacilů. Roháč je celníkům podezřelý. Mezi Aničkou a Kriškem dojde kvůli agentce k rozkolu. Umírající agent přivolané agentce přikáţe zničit vysílačku a přenést ukořistěný tajný vojenský dokument o vynálezu nového bojového prostředku přes hranice. Roháčovi se podaří agenty utajit před Kriškem a agentku posílá schovat se nahoru do hor ke starému bačovi. V chatě u jezera objevuje Toman vysílačku, podaří se mu zachytit tajnou zprávu a nalézá tajný dokument. Kriško se sluţebním psem číslo 11 Rekem přivolávají další posily. Roháč ukrývá v lese ve Spálené dolině tělo mrtvého agenta, kterého následně objeví místní domorodec. Velitel cizí výzvědné sluţby posílá agenta číslo 112 přes hranice, aby po svých předchůdcích zničil všechny stopy. Agent donutí Roháče, aby jeho a agentku převedl přes hranice. Nepodaří se mu nalézt dokument, alespoň ohněm zničí všechny stopy v chatě u jezera. Roháč se snaţí oba agenty převést, ale hranice jsou střeţeny a dostávají se do pasti. Roháč ze strachu agenty opouští, ti jsou následně dopadeni. Při rvačce Krišky s agentem je postřelen pes Rek. Roháč umírá po pádu do propasti. Kriško se zasnubuje s Aničkou a je povýšen. Toman, ve skutečnosti člen vojenské obranné sluţby protivýzvědné vyslaný do pohraničí jako tajný pozorovatel, splnil svůj úkol a je odvolán zpět do vnitrozemí. Příběh je situován do pohraniční vesnice, kde místní obyvatelé hovoří slovensky. Velitel celní a finanční sluţby Hladík zde ţije se svou ţenou, synkem a babičkou. Do vesnice přijdou dva němečtí turisté - muţ a ţena - údajně sourozenci a ubytují se u vinopalníka a pašeráka Roháče. Za Roháčovou neteří Aničkou chodí respicient finanční stráţe Kriško. Turisté, ve skutečnosti agenti, se zmocní tajných vojenských dokumentů. Při přestřelce na hranici zahyne Hladík a jeho těhotná ţena musí před malým synkem utajit otcovu smrt. Agent je těţce raněn a schovává se u Roháče, nakonec zřejmě zemře. Roháč je celníkům podezřelý. Mezi Aničkou a Kriškem dojde k rozkolu. Kdyţ Roháč zjistí, jak je to s turisty, napomůţe k dopadení agentky a k záchraně tajného dokumentu. Paní Hladíková porodí dítě a spolu se synem a babičkou odjedou do vnitrozemí.

Jediný film z konce 30. let, který reagoval na podzimní události z roku 1938. Literární příprava probíhala jiţ od dubna 1937, přípravy k natáčení byly započaty aţ v červenci následující rok (zvaţována byl jako spolureţisér Jan Sviták a účast herců Andreje Bagara, Míly Reymonové a Raoula Schránila). Samotné natáčení započalo v září 1938. Ještě v říjnu byly před následujícím natáčením provedeny scenáristické změny kvůli aktuálním událostem. Další natáčení bylo přerušeno aţ v prosinci. Jeho dokončení znemoţnila se rychle měnící pomnichovské situace, diktátu a násilného odtrţení československých hranic. Stihlo se natočit asi 900 metrů filmu, především interiéry a exteriéry postavené v ateliérech. Po roce 1945 byly všechny dochované nesestavené scény předvedeny ve Filmotéce Československého filmového ústavu Komisi čs. filmu, kde byla pořízena dokumentace.

196

Následně byla tato kopie zničena poţárem. Přesto se dodnes zachovala nitrátní kopie interiérů (zvuk) a exteriérů (němé záběry) a 47 krabic nesestaveného negativu obrazu a zvuku.

15. Orfeus a Eurydika (1940 – 1943) Opera, kreslený V: AFIT PNaz: Orpheus und Eurydike, Orfeo ed Euridice R: Richard Dillenz Předl: opera Orfeus a Eurydika (Hu: Christoph Willibald Gluck T: Ranieri de’Calzabigi) Spol: Jaroslav Balvín, Eduard Hofman, Stanislav Látal, Antonín Minář, Jiří Brdečka Hu: František Škvor Nahr: Česká filharmonie Dir: Václav Talich Zp: Beno Blachut (Orfeus), Jan Konstantin (ţebrák) Obsah: Starořecká pověst o Orfeovi, který se i přes nepřízeň bohů vyvádí svoji mrtvou milou Eurydiku z podsvětí a s úspěchem ji vzkřísí. Kreslený pokus o celovečerní adaptaci opery nebyl v pokročilých válečných dobách pro svoji náročnost nikdy dokončen. Po třech letech byla v průběhu roku 1943 práce na snímku zastavena. Zachoval se jen fragment.

16. Dlouhý, Široký a Bystrozraký (1941 – 1942) Pohádka V: Nationalfilm At: Radlice Ex: Roztoky u Prahy R: Miroslav Cikán Předl: Karel Jaromír Erben (pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký) S: Miroslav Cikán, Jaroslav Mottl, Julius Kalaš K: Ferdinand Pečenka Arch: Jan Zázvorka KostN: Jiří Trnka VV: Václav Draţil Spol: Jaroslav Mach Hu: Julius Kalaš H: Jindřich Plachta (muzikant Dlouhý, hráč na klarinet), František Černý (muzikant Široký, hráč na bombardon), Stanislav Neumann (muzikant Bystrozraký, hráč na trubku – původní představitel), Ladislav Pešek (muzikant Bystrozraký, hráč na trubku – nový představitel), František Smolík (dobrotivý král), Karel Hradilák (zlý černokněţník), Jiří Dohnal (princ), Vladimír Salač (Honza), Anna Letenská (Honzova máma), Zorka Janů (Bětuška, dcera hostinského U Hroznu, princova láska) Obsah: Veselá hudební pohádka se třemi muzikanty Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým. Pohádkové dobrodruţství Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, kteří jdou světem a pomáhají princi hledat nevěstu, kterou chrání zlý čaroděj. Realizovány byly pouze kostýmní zkoušky. V roli Bystrozrakého nejprve se Stanislavem Neumannem, který byl poté nahrazen Ladislavem Peškem (jako kameraman byl původně zamýšlen Josef Střecha a herci Jaroslav Marvan, Jan Pivec a Hana Vítová). Film nakonec výrobní společnost Nationalfilm vzala aţ začátkem září 1943 z produkčního plánu jiţ schválený výrobní program ČMFÚ kvůli potíţím s německými úřady, které viděly ve filmu stopy jinotajů a naráţek. Na přelomu let 1945 a 1946 státní výroba krátce uvaţovala o obnovení tohoto projektu. V dubnu 2003 byla v nákupu po dědictví po promítači Říhovi z Benešova nalezena v kotouči scén z různých filmů taktéţ dvouminutová zvuková kamerová zkouška kostýmů k tomuto snímku s triem hlavních herců, Jindřichem Plachtou, Františkem Černým a Ladislavem Peškem, hrajícím na foukací nástroje.

17. Kníţe Václav (1942) Historické drama V: Lucernafilm At: Barrandov Ex: Horaţďovice; Mělnicko: vinice; Suchdol u Prahy; Sušicko; Praha: Šárka; Beroun; Křivoklát; Otava; Kouřim; Mělník; Šumava R: František Čáp AR: František Milič, Vladimír Valenta, Robert Vyhlídka, Libuše Juklíčková N: Alţběta Birnbaumová S: František Čáp, Zdeněk Štěpánek, Alţběta Birnbaumová K: Ferdinand Pečenka, Karel Degl AK: Bohumil Paris, René Nebeský, Václav Pazderník Arch: Jan Zázvorka, Karel Škvor Výpr: Prokop Pěkný, Stanislav Pavlík KostN: Fernand Vácha Kost: Jaromír Novák, Betty Adolfová, Josef Ţebrakovský, Boţena Houšková, Jiří Kalina, František Mašek, František Novák, Marie Sandrová, Františka Smíšková, Františka Seimlová Ma: Josef Kobík, František Rous St: Antonín Zelenka Zv: František Šindelář

197

Op: Miroslav Rutte /jazykový poradce/, Václav Dobš, Jan Pulkrábek, Alţběta Birnbaumová VV: Karel Šilhánek ZVV: František Růţička AVV: Jaroslav Niklas, Jaroslav Kulhavý, Vladimír Vlček, Karel Beran, Slavomíra Čechová, Vladimír Hrubeš, Jiří Sobotka, Eduard Zachystal Hu: Otakar Jeremiáš Dir: Otakar Jeremiáš Chor: Joe Jenčík H: Karel Höger (kníţe Václav), Vítězslav Vejraţka (Boleslav, Václavův bratr), Marie Glázrová (kněţna Drahomíra, Václavova a Boleslavova matka), Jiřina Štěpničková (kněţna Ludmila, Václavova a Boleslavova babička), Miloš Nedbal (mnich), Gustav Nezval (rolník), Karel Dostal (kněz Pavel), František Kovářík (pohanský kněz Ţrec), Jaroslav Vojta (vladyka Důdleb), Fred Bulín, Miloš Hájek, Ladislav Janeček (mladí vladykové), Ada Dohnal (křesťanský vladyka), Filip Balek – Brodský (otrok Zury), Václav Pecián (pohanský vladyka), Svata Benešová, Jiřina Lehárová (Drahomířiny otrokyně), Stella Májová, Jaroslav Průcha, Zdeněk Štěpánek, Otto Rubík, Vladimír Borský, Elena Hálková, Stanislava Strobachová, Eduard Kohout, Lola Skrbková, Theodor Pištěk, Libuše Havelíková, Joe Jenčík Obsah: Drama z úsvitu českých dějin a ze ţivota přemyslovského kníţete Václava a jeho vraha – bratra Boleslava. Jednalo se o jediný film, který měl být natočen z přímého popudu německých okupantů a který měl podat svatováclavskou legendu podle německého výkladu (kníţe Václav coby poslušný vazal Německa). Přípravné práce byly vědomě protahovány, realizováno bylo jen zkušební natáčení v exteriérech během srpna a září roku 1942 a u filmu byl několik měsíců schválen pouze výrobní program. Pro tzv. „materiální nedostatky“ se výrobně podařilo po dvou letech – aţ v červenci 1944 – celý projekt tiše zlikvidovat. Dochovaly se jen němé exteriérové záběry (zralé obilí, modlící se muţ, lidé spoutaní a vedení jezdci na koních, těţba zlata, práce v opukovém lomu, lovení říčních škeblí, rolník sekající obilí srpem, kníţe Václav ve vinici).

18. Bludná pouť (1944) Drama V: Nationalfilm Ex: Churáňov; Javorník; Kroměříţ; Luhačovice; Praha: Nové Město, Karlovo náměstí, kostel sv. Ignáce, Národní divadlo, Prozatímní divadlo /dnes Hudební divadlo Karlín/; Šumava; Stachy R: Václav Binovec AR: Ivo Novák, Jiří Patočka, Jiří Gregor, Gill Sedláčková, Zdenka Hegerová N: Karel Steklý, Josef Mach, Dalibor C. Vačkář Předl: Pavel Kutný (román Kolébka z jasanu) S: Dalibor C. Vačkář, Josef Mach K: Karel Degl, DK: Václav Pazderník AK: Vladimír Novotný Arch: Ferdinand Fiala Výpr: Oldřich Novotný, Cyril Zatloukal KostN: Adolf Wenig, Věra Hankovcová Kost: Ondřej Dolejší, Anna Fialová, Bohumil Sochor Ma: Václav Volk, Václav Krolop, Karel Suchánek, Karel Marek St: Marie Bourová Op: Miroslav Haller /jazykový poradce/ Dr: Jindřich Elbl, Karel Smrţ, Jan Sajíc, Miroslav Rutte VV: Ivo Novák AVV: Jan Kovář Spol: Arnošt Vrána, Miroslav Gebert, Vilém Prokop Mlejnek Hu: Jiří Fiala, Josef Stelibský /jazzová hudba/ Nahr: Orchestr Pragfilmu, Dir: Jiří Fiala, Eman Fiala Nahr: Kühnův smíšený sbor Dir: Jan Kühn Nahr: Ladislav Vachulka /varhany/, Arnošt Vrána, Dana Šetková /klavír/, František Svojík /harfa/ PoHu: Bedřich Smetana (opera Dalibor), Johann Strauss ml. (opereta Cikánský baron /Der Zigeunerbaron/), Bohuslav Matěj Černohorský (Regina Coeli), Johann Sebastian Bach Písně: Dalibor (Hu: Bedřich Smetana T: Josef Wenzig Zp: Oldřich Kovář, Eva Prchlíková), Cikánský baron (Hu: Johann Strauss ml. T: Ignaz Schnitzer, Bohdan Kaminský Zp: Ela Šárková, Jaroslav Gleich, Máša Horáková – Adamová [dab], Věra Čechová, sbor), Regina Coeli (Hu: Bohuslav M. Černohorský T: mariánská antifona Zp: Zdenka Sulanová), Missa pastoralis (Hu: Jiří Fiala T: antifona Zp: Zdenka Sulanová, Kühnův smíšený sbor), Cavatina (Hu: Jiří Fiala), Impromptu (Hu: Jiří Fiala), Má duše (Hu: Jiří Fiala), Touha (Hu: Jiří Fiala), V opojení (Hu: Jiří Fiala), Conchita pláče (Hu: Josef Stelibský T: Jaroslav Mottl Zp: Jiřina Salačová, Nezbední bakaláři), Láska všude kolem nás (Hu: Josef Stelibský T: Jaroslav Mottl), Předehra, Má duše pro zář tvých očí chodí, další písně (Hu: Josef Stelibský Zp: Zdenka Sulanová, Jiřina Salačová, Ladislav Čedík, František Liška, Jindřich Vondřich, Karel Hruška, Vladimír Vostrý, Marie Řezníčková, Štěpánka Štěpánová, Ema Miřiovská, Hamerlíková, Český pěvecký sbor,

198

Nezbední bakaláři), Chor: Rudolf Macharovský Tan: baletní soubor Národního divadla, baletní soubor Švandova divadla, baletní soubor Velké operety H: Karel Höger (skladatel Alex Lehotský), Marie Glázrová (tanečnice Nina Tikalová – nová představitelka), Adina Mandlová (tanečnice Nina Tikalová – původní představitelka), Zdenka Sulanová (zpěvačka Marie Daubnerová), Vlasta Fabianová (Eva Daubnerová, Mariina teta), Jana Dítětová (studentka konzervatoře Jarmila), Jaroslav Vojta (otec Lehotského), Karel Dostal (farář Domanický), Eduard Kohout (JUDr. Říha), František Smolík (profesor Benda), Ladislav Pešek (student konzervatoře Toník), Ela Šárková (operetní zpěvačka), Hermína Vojtová (Tikalová, matka Niny, Alexova bytná), Josef Šaloun (mladý pastevec Jurka), Karel Kolár (muţ), Eman Fiala (dirigent operety), Dana Ledecká, Eliška Slancová, Viktor Malcev (tanečníci v operetě Cikánský baron), Darja Hajská (herečka, představitelka Mirabelly v operetě Cikánský baron), Ladislav Vachulka (varhaník), Antonín Jedlička (student konzervatoře), František Voborský (herec, představitel Otakara v operetě Cikánský baron), Antonín Holzinger (herec v operetě Cikánský baron), Máša Horáková – Adamová (herečka, představitelka Ţofky v operetě Cikánský baron), Josef Loskot (hospodský), Kühnův smíšený sbor (pěvecký sbor) Obsah: Alexej Lehotský, syn prostého a chudého valašského salašníka, jenţ s největšími oběťmi udrţel syna na studiích, se má stát knězem. Je však plný touhy po ţivotě a navíc nadaný varhaník a skladatel. Přes otcovo přání a doporučení faráře Domanického se chystá studovat na konzervatoři. Seznámí se s mladičkou zpěvačkou Marií Daubnerovou, její tetou Evou a praţským advokátem JUDr. Říhou. Ti ho přemluví k odjezdu do Prahy. Tak začne jeho bludná pouť. Studuje na konzervatoři. Stává se milencem dcery své bytné Tikalové, operetní tanečnice Niny, a posléze také Mariiny tety, ač miluje mladičkou Marii. V Praze se seznamuje s vrcholnými díly váţné hudby, ale i s hudbou operetní, pro kterou se ho snaţí získat JUDr. Říha. Nezralý a neukázněný Alexej tápe mezi těmito ţenami, zpronevěřuje se svému uměleckému poslání a je vyloučen z konzervatoře. Dostává se do těţkých duševních problémů a jeho situace je beznadějná. Nakonec však objeví své skutečné přátele a s nimi i východisko ze všech zmatků a odvahu k dalšímu šťastnému a úspěšnému ţivotu. Film byl natočen pouze v exteriérech, především v praţském kostele a Národním a v Prozatímním divadle. V roli tanečnice Tikalové byla Adina Mandlová nahrazena Marií Glázrovou. Po válce byl Václav Binovec vyšetřován z kolaborace a bylo mu znemoţněno další působení v českém filmu. Roztočený projekt proto nemohl dokončit a ani ţádný jiný tvůrce projekt nepřevzal. Dochovaly se nesestavené scény o délce 1 000 metrů.

19. Předtucha (1944) Drama V: Nationalfilm Ex: Písek: plovárna a okolí, Praha: Zbraslav R: Miroslav Cikán Předl: Marie Pujmanová (román Předtucha) S: Josef Trojan, Miroslav Cikán K: Petr Rovný AK: René Nebeský Arch: Ferdinand Fiala Výpr: Antonín Pašek, Jaroslav Veselý Kost: Marie Malá, František Mádl, Pavlová Ma: Václav Krolop, Václav Jelínek, Jan Štětina, Antonín Riegel St: Antonín Zelenka Op: Miroslav Haller /jazykový poradce/ Dr: Artuš Černík, Miroslav Rutte, Karel Smrţ VV: Otakar Sedláček AVV: Josef Holomý Spol: Emil Ludvík Hu: Josef Stelibský Dir: Jiří Fiala Písně: Kdyţ sluníčko zazáří (Hu: Josef Stelibský T: Jaroslav Mottl Zp: sbor), Láska je infekce /Láska je choroba infekční/ (Hu: Josef Stelibský T: Jaroslav Mottl Zp: sbor), Študáci, študáci, študáci, tohle se nikdy nevrací (Hu: Josef Stelibský T: Jaroslav Mottl Zp: Nezbední bakaláři), Já jsem tak ráda na světě (Hu: Josef Stelibský T: Jaroslav Mottl Zp: ţenský hlas, sbor) H: František Smolík (lékař a docent psychiatrie František Jelen), Vlasta Fabianová (Anna, Jelenova ţena), Míla Pačová (sluţebná Cilka), Jana Dítětová (sextánka Jarmila, dcera Jelenových), Karel Richter (septimán Václav, dvojče Jarmily, syn Jelenových), Miroslav Dvořák (dítě Ivánek, mladší syn Jelenových), Zdeněk Dítě (Miloš Toufar), Vladimír Salač (septimán Karel Hlasivec, Jarmilin a Václavův kamarád), Jiřina Steimarová (Horáková), Jiří Dohnal (profesor gymnázia Kareš), Jaroslav Průcha (ředitel gymnázia), Marie Kautská (Lucie, Toufarova přítelkyně), Jaromír Spal (kolotočář Alois), Dana Medřická (Boţka, Aloisova snoubenka), Miloš Nedbal (profesor gymnázia Nekola), Zdeněk Řehoř (tramp Siblík, Toufarův kamarád), Jiřina Krejčová (sextánka Vlasta), Marta Kučírková (studentka Máša), Jaroslava Adamová, Eva Hallerová, Alena Kreuzmannová, Ludmila Píchová, Zdenka Procházková, Olga Skálová, Věra Štumpfová, Jiřina Salačová, Ema Gonicová, Eva

199

Wimmerová, Alena Pospíšilová, Ludmila Fraňková, Blanka Havelková, M. Klementová, J. Maříková, Hejlová, Šabacká (studentky), Vlastimil Brodský, Jaroslav Draţil, Alexej Gsöllhofer, Antonín Jedlička, Karel Šašek, Bohumil Švarc, Jiří Vala, Svatopluk Skládal, Pavel Pásek, Oldřich Šmalcl, Mirko Maršálek, Emil Kadeřávek, Hlaváč, Padior (studenti), Milada Smolíková (pradlena), Antonín Holzinger, Ota Motyčka, Karel Šmíd (muţi z městečka), Nezbední bakaláři (profesorský pěvecký sbor gymnázia Jelení v rozhlase) Obsah: Je léto a praţský profesor psychiatrie Jelen s manţelkou Annou, dětmi Jarmilou, Václavem a Ivánkem a se sluţebnou Cilkou tráví prázdniny na letním bytě v profesorově rodišti v Lichnově. Dospívající sourozenci Jarmila a Václav mají svou partu místních studentů a studentek (včetně septimánů Karla, Josefa, Rudolfa a Jiřího, sextánek Vlasty, Máši a dalších), s nimiţ sportují, chodí na výlety a připravují studentský večer. Do Jarmilina ustáleného světa, ve kterém opatrně objevuje lásku ke kamarádovi Karlovi, však náhle vpadne muţ, povýšeně se chovající Toufar. Svůdce dívek Toufar, s kterými podvádí svoji přítelkyni Lucii z Hradce, si za peníze svých rodičů hraje na trampa a redaktora časopisu Neohroţenost. Jeho světácké dvoření Jarmilu přitahuje, ale také uvádí ve zmatek. Zmatky Jarmile přináší i bouřlivá láska kolotočářů Aloise a Boţky. Parta Toufarovi nevěří a straní se ho. Rodiče Jelenovi, i přes protesty synů, odjíţdějí na vědecký sjezd do zahraničí a Jarmila uţ touţebně čeká, aţ se zbaví jejich dohledu. Současně má předtuchu, ţe se rodičům něco hrozného stane. Kvůli stykům s Toufarem se od Jarmily celá parta odvrací. Na Prázdninovém studentském večeru, kde jsou přítomni i gymnaziální pedagogové a ředitel, Jarmilu, kterou doprovodila paní Horáková, studenti schválně ignorují. Proto se dívka odhodlá navštívit Toufara v jeho chatě. Druhý den se Jarmila vydává do Toufarovy chaty. Při cestě zaslechne však zprávu z rádia, ţe došlo k nehodě vlaku, v němţ rodiče cestovali. Proto se urychleně vrací domů. Zprávu slyší i parta a Václav s Karlem. Zdrcené děti jako by náhle dospěly. Jarmila, jiţ usmířená s partou, se stará o bratry a připravuje se na ţivot bez otce a matky. Naštěstí ráno přijde od rodičů telegram, oznamující, ţe jsou ţivi a zdrávi. Těsně před sráţkou totiţ manţelé Jelenovi vystoupili na jedné ze zastávek, aby si oţivili vzpomínky na svojí svatební cestu. Zmoudřelá Jarmila se vrací ke své partě a ke své pravé lásce Karlovi. S Toufarem se rozchází jeho přítelkyně Lucie a navíc je za své nafoukané chování k Jarmile ztrestán Karlem ranou do obličeje a pádem do řeky. V létě roku 1944 bylo natočeno několik exteriérových scén na Písecku. Poté měla práce pokračovat v ateliérech od listopadu 1944 do ledna 1945. Kvůli nedostatku volných ateliérů byly práce na filmu zastaveny. Natáčení mělo slouţit pro mladé herce jako záchrana před totálním nasazením. K tomuto námětu se vrátil v roce 1947 reţisér Otakar Vávra podle vlastního nového scénáře (z hereckého obsazení hráli v obou snímcích pouze František Smolík a Alena Kreuzmannová). Jiţ při přípravě námětu v roce 1943 byl Vávra zvaţován jako reţisér. Natočené záběry se nedochovaly.

20. Černí myslivci (1944) Drama V: Nationalfilm Ex: Beskydy; Dobříš: okolí, Trnová; Nový Knín R: Martin Frič N: Karel Steklý Předl: Růţena Svobodová (povídka ze sbírky Černí myslivci) S: Bohumil Štěpánek, Martin Frič K: Václav Hanuš AK: Alois Jiráček Arch: Ferdinand Fiala Výpr: Oldřich Novotný, Karel Janout KostN: J. M. Gottlieb, Jan Trnka Kost: Bohumil Sochor, Jarmila Draţilová Ma: Miloslav Koubek, Antonín Muţík, Jan Matoušek St: Jan Kohout Op: Miroslav Haller /jazykový poradce/, Jiří Frejka /umělecký poradce/, Ondřej Sekora /výtvarný a dobový poradce/ Dr: Jindřich Elbl, Artuš Černík, Jan Drda, Karel Smrţ VV: Václav Draţil ZVV: František Urbánek AVV: Bohumil Svoboda Spol: Joţa Götzová, Čeněk Rendl, J. Fallada Hu: Josef Stelibský Písně: Na Dalekých horách bouří to a blýská (T: K. M. Walló Zp: Dana Medřická), Na tichých stezkách (Hu: Josef Stelibský T: K. M. Walló Zp: Gustav Nezval, Svatopluk Beneš, Fred Bulín, Miroslav Homola, Ladislav Janeček, Pavel Pásek, Vilém Pfeiffer, Vilém Pruner, Jiří Roll, Nora Stallich, Bedřich Ulrych, Arno Velecký, Jiří Vondrovič), Hej, Joţko, naplň poháry! (Hu: Josef Stelibský T: K. M. Walló Zp: Svatopluk Beneš, Fred Bulín, Miroslav Homola, Ladislav Janeček, Pavel Pásek, Vilém Pfeiffer, Vilém Pruner, Jiří Roll, Nora Stallich, Bedřich Ulrych, Arno Velecký, Jiří Vondrovič) H: Dana Medřická (Ţofka Dymáková), Gustav Nezval (kníţecí myslivec Jiří Horák), Jaroslav Průcha (hostinský Dymák, otec Ţofky), L. H. Struna (kovář), Jindřich Plachta (správce kníţecího Ţalovského dvora Drvota), Karel Dostal (kníţe), Svatopluk Beneš, Fred

200

Bulín, Miroslav Homola, Ladislav Janeček, Pavel Pásek, Vilém Pfeiffer, Vilém Pruner, Jiří Roll, Nora Stallich, Bedřich Ulrych, Arno Velecký, Jiří Vondrovič (kníţecí myslivci), Emil Bolek (revírník Vlnas), Vladimír Leraus (revírník Robert), Ella Nollová (kořenářka Marjána), Terezie Brzková (babička Ţofky), Lída Chválová (Sláva, správcova dcera a Jiřího milá – nová představitelka), Eva Klenová (Sláva, správcova dcera a Jiřího milá – původní představitelka), Vladimír Řepa (forman Hůrka), Marie Jeţková (ţena formana Hůrky), Milada Smolíková (hospodyně v hostinci), Eman Fiala (sklepmistr Joţka), Drahomíra Hůrková (sluţka v hostinci Hanči), Anna Hlaváčková – Vávrová (sluţka u správců Anna Jarmila), Bedřich Vrbský (pobočník kníţete), Zvonimir Rogoz (hostinský Řehák v Chlomech), Jarmila Švabíková (ţena), Jaroslav Vojta (listonoš), Zuzana Danielová – Vančurová, Anna Ferencová, Nora Cífková (vesnická děvčata), Radoslav Gregor (kovářův pomocník), Eva Vrchlická ml. (městské děvče), Vlasta Wernerová, Naděţda Záleská (děvčata) Obsah: Polovina 19. století. Kníţe z horského lesního panství Daleké hory má jako osobní dvanáctičlennou gardu Černé myslivce, včetně veselého Vojtěcha, Jana, Antonína, Oldřicha, Karla a Rudolfa. Mladí myslivci mají zakázáno se ţenit, proto jednou za čas přijíţdějí na svých koních do Dymákova hostince v Plavých Hůrkách hýřit. Zároveň venkovským děvčatům dokazují svá taneční a milostná umění. Po několika letech nejstarší z myslivců opouští kníţecí gardu a stává se samostatným revírníkem. Na jeho místo pak nastupuje nový myslivec. Za nejstaršího Václava, který si u kníţete odbyl čtyři léta sluţby, nastupuje nový myslivec Jiří. K němu nachází zalíbení Dymákova dcera Ţofka. S Jiřím se zatím rozchází dcera správce kníţecího dvora Sláva. Na Ţofku si myslí starší hrubý kovář, který nelibě přihlíţí lásce Ţofky a Jiřího. Mladý pár se tajně schází v lese a v chalupě kořenářky Marjány. Kovář ze ţárlivosti zapálí Marjáninu chalupu. Ţofka čeká s Jiřím dítě. Myslivci nesmí déle neţ měsíc po incidentu s kovářem, který zůstal chromý na levou nohu, do Plavých Hůrek. Kníţe myslivcům povolí návrat do Plavých Hůrek aţ v zimě. Kovář opět Ţofku a Jiřího, který se tajně sešel v lese, sleduje. Ţofka se Jiřímu přiznává, ţe je těhotná, kovář napadne Jiřího a následně vše říká Dymákovi. Jiří ţádá Dymáka o Ţofčinu ruku. Správcova dcera Sláva dosáhne ze ţárlivosti toho, ţe její otec prosí kníţete, aby si Jiří vzal ji a ne Ţofku. Kdyţ Ţofka dostává oznámení o sňatku Jiřího a Slávy, které jí poslala škodolibá Sláva, je Dymákem přinucena si vzít kováře. Na poslední chvíli se Sláva přiznává otci, ţe lhala, a Jiří těsně před Ţofčinou svatbou usvědčuje kováře ze ţhářství. Kníţe pod dojmem událostí ruší celibát myslivců. Jiţ nic nebrání lásce Jiřího a Ţofky. Film natáčen pouze v exteriérech, na konci roku 1944 a na jaře 1945 (např. poţár venkovské usedlosti). Po osvobození se jiţ v natáčení, ač původně plánovaném, nepokračovalo. Tento námět byl jiţ v českém filmu zpracován reţisérem Václavem Binovcem v roce 1921. Po osvobození se zachovalo 200 metrů nesestaveného filmu v Čs. filmotéce, respektive v NFA.

21. Jenom krok (1945) Komedie V: Lucernafilm PNaz: Veliké překvapení At: Barrandov Ex: Praha R: Vladimír Slavínský AR: Věra Ţeníšková N: Rudolf Madran – Vodička Předl: A. J. Urban (divadelní hra Jenom krok) S: Václav Wasserman, Vladimír Slavínský, Oldřich Nový, Vladimír Tůma K: Jan Roth, Ferdinand Pečenka Arch: Štěpán Kopecký, Karel Škvor Výpr: Ina Kubová – Ţáková, Zina Koulová, Jaroslav Papeţ, Ţofie Fryntová KostN: Bartůňková Kost: František Říha, Ladislav Tomek, Růţena Králová, Františka Seimlová Ma: Josef Kobík, Františka Kobíková St: Antonín Zelenka Zv: František Šindelář Op: Miroslav Rutte /jazykový poradce/ Dr: Artuš Černík, Jan Drda, Karel Smrţ, Jiří Hrbas VV: Oldřich Papeţ ZVV: Eduard Šimáček AVV: Robert Vyhlídka, František Novák, Antonín Dekoj, Miroslav Fiala, Vladimír Hrubeš, Václav Pecián, Růţena Ţohová Spol: Rudolf Lukeš Hu: Josef Dobeš Písně: Píseň o ţenách (Hu: Josef Dobeš T: K. M. Walló, Jaroslav Mottl, František Kudrna Zp: Oldřich Nový) H: Oldřich Nový (herec Gustav Allan / sportovec a Allanův dublér Jan Kaliba), Hana Vítová (tisková referentka Eva Martinová), Karel Dostal (generální ředitel Luxfilmu Gener), Vojta Plachý – Tůma (reţisér Rudolf Koliander), Jaroslav Průcha (zřízenec a bývalý herec Kafka), Václav Trégl (osvětlovač Karel Pěnkava), Jaroslav Marvan (ředitel Luxfilmu Augustin Šorm), František Vnouček (asistent Vacek), Vladimír Hlavatý (reportér), Bedřich Veverka (ředitel půjčovny Luxfilmu Lukeš), Dagmar Frýbortová

201

(herečka Pavla Jarská), Vilém Pruner (asistent kamery), Josef Kemr (hilfák Lekoj), Pavla Vrbenská (herečka Olga Larusová), Josef Střecha (kameraman Josef Krytina), Eva Vosátková (krasobruslařka Matoušková), František Černý (smějící se pán v biografu), Jindřich Láznička (Allanův sluha František), Vladimír Leraus (hlasatel), Slávka Doleţalová (rekvizitářka), Ladislav Janeček (předtančící pán), Ferdinand Jarkovský (osvětlovač), R. A. Strejka, Jiří Vondrovič (sportovci), Stanislav Vyskočil (pomocník u kamery) Obsah: Sportovec Jan Kaliba pracuje jako filmový dublér slavného herce, milovníka Gustava Allana. Kaliba touţí stát se stůj co stůj uznávaným a velkým filmovým tragédem. Velmi těţce snáší, ţe mu filmaři odmítají dát sebemenší filmovou roli a musí se kvůli své shodné podobě s Allanem spokojit pouze s jeho zastupováním. Allan odmítá dokončit právě roztočený film Praţský Don Juan, protoţe ředitelé Luxfilmu Šorm a Gener nechtějí do filmu obsadit herečku Larusovou. Přijímá proto pracovní nabídku konkurenčního Kompasfilmu. Zásluhou referentky Martinové podstoupí Kaliba hereckou zkoušku, aby mohl za Allana dokončit film. Jeho herecký projev je však nechtěně komický. Při premiéře filmu budí scény s ním u diváků bouřlivý smích. Kalibův sen o dráze filmového tragéda je u konce. Ač je naprosto zdrcený, jeho komické vystoupení ve filmu mělo mezi kritiky a diváky jednoznačný úspěch. Šorm nabízí Kalibovi smlouvu na tři filmy, v nichţ by hrál hlavní komediální role. Ten odmítá, ale je nakonec přemluven svou snoubenkou, tiskovou referentkou Martinovou, a ostatními filmaři. Jako velký komik můţe lidem přinášet radost a pomáhat jim v těţkých chvílích. Tragiku od komiky dělí jenom krok. Film se natáčel několik dní od 26. ledna 1945. Práce byla přerušena kvůli deportaci hlavního představitele, herce Oldřicha Nového do nacistického internačního tábora Osterode v Sasku. Po návratu Nového po osvobození se jiţ v natáčení nepokračovalo. Natočené materiály se nedochovaly.

22. Z růţe kvítek (1945) Příběh V: Lucernafilm, Státní výroba filmů / Československá filmová společnost At: Barrandov, Hostivař Ex: Sušice: okolí R: František Čáp AR: Libuše Juklíčková N: Ladislav Khás S: Josef Bezdíček, Vladimír Vlček, Jan Drda K: Karel Degl DK: Václav Pazderník AK: Jindřich Novotný Arch: Jan Zázvorka Výpr: Ina Kubová – Ţáková, Jaroslav Papeţ, Ţofie Fryntová KostN: Adolf Wenig Kost: Růţena Králová, Jaromír Novák St: Antonín Zelenka, Jan Kohout Ma: Václav Kamarád, Růţena Rousová Zv: Josef Zavadil Op: Miroslav Rutte /jazykový poradce/ Dr: Jiří Hrbas, Jan Sajíc, Karel Smrţ, Miroslav Rutte VV: Jaroslav Niklas ZVV: František Milič AVV: Vladislav Valenta, František Novák, Antonín Dekoj, Miroslav Fiala, Vladimír Hrubeš, Václav Pecián, Libuše Beranová Sk: vedoucí Karel Feix Spol: Miroslav Pelc, Marie Huberová – Broţová Hu: Jiří Srnka Písně: Z růţe kvítek (Hu: Jiří Srnka Zp: Marie Glázrová, muţský sbor), operetní melodie (Zp: Jindřich Plachta), Nedělička, neděle, Zelení hájové, Přilítlo jaro z daleka… H: Marie Glázrová (Kristýnka), Gustav Nezval (dělník Karel Skořepa), Jiří Dohnal (dělník Vašek Zásmucký, Skořepův kamarád), Karel Höger (dělník Toník Cápek), Ladislav Pešek (kupec Znamenáček), Saša Rašilov (majitel pohřebního ústavu Gabriel Diviš), Zdeňka Baldová (porodní asistentka Anna, Divišova manţelka), Jindřich Plachta (holič a ochotník Stuchl), Míla Pačová (kartářka a jasnovidka Anastázie Zacharová), Pavla Vrbenská (Barča, Vaškova manţelka), František Smolík (otec Kristýnky), Vladimír Hlavatý (dělník a harmonikář Franta Jozífko), Jaroslav Seník (dělník Ticháček), Jana Dítětová (Hanka Černovská, Znamenáčkova nevěsta), Jaroslav Vojta (dělník Josef Náhlík), Marie Nademlejnská (Ticháčkova manţelka), Jan W. Speerger (ţelezničář, nastávající Zacharové), Eman Fiala (listonoš Kvizda), Marie Rýdlová (matka Hanky), Bohumil Bezouška (učedník Pepík), Hermína Vojtová (sousedka Zacharové), Antonín Jirsa (hostinský Šavrda), Zdenka Dannerová (dělnická ţena Toušková), Jindra Hermanová (dělnická ţena Malátka), Slávka Doleţalová, Olga Příhodová, Ludmila Svobodová, Věra Němotová (dělnické ţeny), Stanislav Vyskočil (dělník), F. X. Mlejnek (namydlený zákazník) Obsah: Dělnická kolonie na maloměstě. Všichni muţští obyvatelé kolonie, svobodní i ţenatí, dělnici ze sklárny, ţivnostníci, listonoš i ţelezničář, obdivují krásu dělnické dcery Kristýnky. Zamilované pohledy muţů na Kristýnku nelibě snášejí všechny ţeny z kolonie, manţelky, snoubenky, dělnické ţeny i staré sousedky. Rozhořčeny jsou ještě víc při taneční

202

zábavě na Fóráku, kdy jejich muţové chtějí tančit jen s Kristýnkou. V noci po zábavě vidí Jozífko, jak z okna Kristýnčina pokoje vyskakuje neznámý muţský stín. Druhý den se o této události dozvídá celá kolonie. Všechny ţeny i muţi, mezi kterými se strhne i rvačka, jsou stiţeny ţárlivostí. Pod tíhou událostí odjíţdí Kristýnka k tetě do Prahy. Pouze díky Kristýnčině nepřítomnosti se celá kolonie uklidňuje. Hanka Černovská získává kupce Znamenáčka, uklidňuje se manţelství dělníka Zásmuckého, dalších dělníků a vztah kartářky Zacharové a ţelezničáře. O tři čtvrtě roku později se vrací Kristýnka zpátky do kolonie – i se svým čerstvě narozeným synem Karlem. Kdyţ se o návratu Kristýnky dozvídají dělnické ţeny, jsou rozhodnuty ji vyhnat. Nepříčetný dav ţen násilím vniká i přes bránění otce do Kristýnčina pokoje. Obměkčuje je aţ malé děťátko. Muţi z kolonky se poté hádají, kdo z nich je vlastně otcem. Z obavy o Kristýnčinu pověst se dvacet muţů, včetně dělníka Skořepy a ţenatých dělníků Zásmuckého a Náhlíka, chce přihlásit k otcovství. Při další taneční zábavě na Fóráku se vše definitivně vysvětluje. Otcem – a současně jiţ delší dobu i manţelem Kristýnky – je bývalý nesmělý dělník Cápek, kterého si dříve všichni dobírali pro jeho osamělost a nepraktičnost. Díky lásce ke Kristýnce sloţil mistrovské zkoušky, získal kuráţ a oţenil se s ní. Mladé rodině jiţ nic nebrání ve štěstí a ţivot v dělnické kolonii se k radosti všech obyvatel definitivně uklidňuje. Na jaře 1945 byly natočeny všechny interiérové scény a proběhlo vyhledání exteriérů. Původně ohlášené natáčení exteriérů v květnu 1945 pochopitelně neproběhlo. V roce 1946 se plánovalo dokončení filmu (zbývalo natočit exteriérové záběry), ty se nakonec nerealizovaly, film zůstal nedokončen a natočené filmové materiály se nedochovaly.

23. Křiţovatka (1947) Psychologický V: Československý státní film, Státní výroba dlouhých hraných filmů PNaz: Křiţovatky osudů /název filmové povídky/ At: Hostivař Ex: Praha: Nové Město, Národní divadlo, Vodičkova ulice, palác Lucerna (interiér), Vltava; Rovensko pod Troskami: náměstí, nádraţí R: František Čáp AR: Karel Klikar, Antonín Dekoj, Luděk Marold N: Jiří Hrbas, Zbyšek Olšovský S: Jiří Hrbas, Zbyšek Olšovský, Antonín Klimeš K: Ferdinand Pečenka DK: Bohumil Kolátor AK: Stanislav Kautský, René Nebeský Arch: Štěpán Kopecký Výpr: Prokop Pěkný Výtv: Ferdinand Martinásek /malíř pozadí/ Ma: Josef Mann, Růţena Jezerská St: Jan Kohout Zv: František Černý Op: L. Hubelová /jazykový poradce/ VV: Oldřich Papeţ ZVV: Josef Holomý AVV: Stanko Boňata, Václav Pecián Sk: František Čáp – Antonín Procházka Spol: Jarmila Müllerová, Bohuslav Kulič Hu: Julius Kalaš Nahr: Orchestr Karla Vlacha Dir: Karel Vlach Nahr: FYSIO Písně: Křiţovatka (Zp: muţský hlas), Smrt (T: Jiří Wolker Zp: ţenský hlas) H: Gustav Nezval (Ing. Tomáš Lukáš), Zdeňka Baldová (Klára Horáková), Vlasta Fabianová (Kristina Prokopová), Zdeněk Štěpánek (starší lékař), Karel Höger (herec Petr Horák, Klářin syn), Vlasta Matulová (Jarmila Brázdová – nová představitelka), Nataša Gollová (Jarmila Brázdová – původní představitelka), Gustav Hilmar (statkář Brázda, Jarmilin otec), Eduard Kohout (architekt Karel Prokop, Kristin manţel), Ljuba Hermanová (Helena, Kristina přítelkyně a Prokopova milenka), Jan S. Kolár (venkovský lékař), Jiří Pravda (herec v divadelní šatně) Obsah: V horském srubu vyhledají v prudké letní bouři úkryt tři lidé: mladá ţena Kristina Prokopová, stará paní Klára Horáková a starší lékař. Majitel srubu Tomáš Lukáš ani hosté se vzájemně neznají, ale všem příchozím je povědomá ozdobná hrací skříňka na cigarety leţící na stole. Nikdo z přítomných netuší, jak se kdysi prolnuly osudy jejich blízkých. Kláru bolí vzpomínka na syna. – Starší lékař jel před časem s Klářiným synem Petrem ve vlaku. Talentovaný mladý herec Petr se během cesty dostal do kritického zdravotního stavu. Spolucestující ho proto předal na nejbliţší stanici do péče jediné osoby na nástupišti, dívky Jarmily Brázdové, která Petra odvezla na statek svého otce a přivolala lékaře. Petr u Brázdových zůstal a během dlouhé léčby, při níţ se mu zdály děsivé horečnaté sny, se do Jarmily zamiloval. Při cestě vlakem z návštěvy ze statku se Klára Horáková setkala se starším lékařem. Dívka Jarmila se kvůli nové lásce rozešla se svým snoubencem Tomášem Lukášem. Petr po uzdravení odjíţdí do Prahy. Během premiéry v Národním divadle, kde hrál Romea, se opět setkal pod dohledem staršího lékaře s Jarmilou. Jarmila ještě před svatbou věnovala Petrovi hrací skříňku, kterou měla právě od Tomáše. Petr však rok po svatbě zemřel. Ovdovělou Jarmilu potkal Petrův spolucestující z vlaku a nabídl jí pomoc. Jarmila ochotného muţe poprosila, aby jí přinesl z Petrovy divadelní šatny hrací skříňku.

203

Muţ jí vyhověl, ale ještě před jeho opětovným setkáním s Jarmilou projevila v hotelové hale zájem o skříňku ţena, sedící se svým partnerem, architektem Karlem Prokopem, u vedlejšího stolu. Starší muţ jí slíbil, ţe se pokusí zprostředkovat koupi. Jarmila s prodejem souhlasila a muţ se pokusil dvojici, kdyţ nepřišla na domluvenou schůzku, najít druhý den večer na maškarním Uměleckém bále. Nevěděl, ţe v hotelu Alcron šlo o mileneckou dvojici a oslovil proto maskovanou ţenu v Prokopově doprovodu. Kristina Prokopová nejprve nevěděla, o co se jedná, ale kdyţ jí starší muţ připomenul včerejší setkání v hotelu, pochopila z popisu „svého“ oblečení, ţe ji manţel podvádí s její nejlepší přítelkyní. O skřínku, kterou při nastalé hádce mezi manţely a milenkou Kristina odhodila na zem a přestala hrát, neměl nikdo zájem. Kristina se s manţelem rozešla, ten ji při odchodu postřelil. Starší muţ tedy skřínku vrátil Jarmile, která se později setkala s Tomášem, omluvila se mu za někdejší rozchod, porouchanou skříňku mu předala a slíbila, ţe se setkají, aţ bude skříňka znovu hrát. – Kdyţ bouřka ustala a návštěvníci srub opustili, jako první nepozorovaně starší lékař, jenţ představuje osud všech přítomných, po něm i obě ţeny, Tomáš mimoděk uchopí skříňku a najednou se ozve melodie. Klára i Kristina se na křiţovatce pod srubem rozchází kaţdá svou cestou, po třetí přichází ke křiţovatce třetí ţena, jde cestou ke srubu. Po cestě z údolí přichází ke srubu Jarmila. Ještě v létě 1947 se předpokládalo, ţe filmu bude reţírovat Antonín Klimeš, nahradil ho František Čáp. Po dvou natáčecích dnech byla z natáčení odvolána Nataša Gollová, představitelka Jarmily Brázdové. Ještě v srpnu 1947 byla kromě Nataši Gollové do filmu zamýšlena Hana Vítová (Kristina), Otomar Korbelář (Prokop) a Jaroslav Seník (Brázda). Snímek byl natáčen na podzim roku 1947 a začátkem roku 1948. Pro dokončovací práce dostal přednost souběţně vznikající další Čápův film Bílá tma. Film zůstal po „vzdálení od práce ve filmu“ a po emigraci reţiséra Františka Čápa kvůli aféře Bílé tmy na I. mezinárodním filmovém festivalu pracujících ve Zlíně nedokončen. Dochovaly se některé natočené scény. K tomuto filmu bývá jako předloha mylně přiřazována filmová povídka detektivní komedie Záhadný pan Arnošt (Moucha v Jantaru) Zbyška Olšovského a Jiřího Hrbase z roku 1948 pro herce Oldřicha Nového v produkci III. výrobní skupiny Martin Frič – Z. M. Reimann.

24. Výlet pana Broučka do zlatých časů (1949) Komedie V: Československý státní film PNaz: Výlet pana Broučka do roku 1935 At: Hostivař Ex: Praha: ulice, park, pasáţ Koruna, Staré Město R: Jaromír Pleskot Předl: Svatopluk Čech (román Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do 15. století) N: Vítězslav Kocourek, Karel Vaněk S: Karel Vaněk, Vítězslav Kocourek, Emil Radok, Jaromír Pleskot TS: Jaromír Pleskot, Jiří Sobotka K: Josef Střecha Sk: Jiří Hájek /VI. tvůrčí kolektiv/ Spol: Emil Radok PoHu: Tekla Bądarzewska – Baranowska (Modlitba panny /Modlitwa dziewicy/), Giacomo Puccini (opera Madam Butterfly /Madama Butterfly/) Písně: V té naší aleji (T: lidová píseň Zp: Jaroslav Marvan, Jaroslav Seník, Vítězslav Boček, Vladimír Řepa), Chaloupky pod horama (T: lidová píseň Zp: Jaroslav Marvan, Jaroslav Seník, Vítězslav Boček, Vladimír Řepa), Kdyţ jaro zaťuká (T: lidová píseň Zp: Jaroslav Marvan, Jaroslav Seník, Vítězslav Boček, Vladimír Řepa), Nedáme si diktovat (Zp: Jaroslav Marvan, Jaroslav Seník, Vítězslav Boček, Vladimír Řepa), Kam jste se poděly (Zp: Jaroslav Marvan), Kukačka zakuká (Zp: Jaroslav Marvan), Dětičky, jděte uţ spát (Hu: František Blahník T: František Blahník Zp: sbor), Madam Butterfly (Hu: Giacomo Puccini T: Luigi Illica, Giuseppe Giacosa, Václav Juda Novotný Zp: Dagmar Zikánová), Dejte se k nám, dejte se k nám! H: Jaroslav Marvan (bankovní úředník Matěj Brouček), Jaroslav Seník (poslanec Stanislav Hořešovský), Vítězslav Boček (stavitel Řehák), Vladimír Řepa (velkouzenář Cyril Jůra), Světla Amortová (Jůrova ţena), Dagmar Zikánová (Dádinka, dcera Jůrových), Vladimír Hlavatý (referent osobního oddělení), Vlastimil Brodský (úředník ve stavební kanceláři), Lubomír Lipský (zápasník Tonda), Marie Nademlejnská (Tondova matka), Bedřich Vrbský (policejní velitel Heller), Bohumil Bezouška (podomní obchodník Jindřich Kolofík), Jan W. Speerger (skladník), Josef Bělský (vrchní ve vinárně U Šmajchlířů), Václav Špidla (řečník na dělnické schůzi), Hynek Němec, Radovan Lukavský, Karel Pavlík, Bohuš Hradil, Otto Čermák (dělníci na schůzi), František Marek, Zdeněk Šavrda (tajní policisté), Antonín Kandert, Josef Vošalík (úředníci), Miroslav Horníček (nastydlí zaměstnanec pracovního úřadu), Miroslav Svoboda (ţadatel na pracovní úřadě), Vojta Plachý – Tůma (opozdilý

204

zákazník v bance), Libuše Havelková (Dádinka, dcera Jůrových – ve zkušebních scénách), Emil Bolek (vrchní ve vinárně U Šmajchlířů – ve zkušebních scénách) Obsah: Bankovní úředník Matěj Brouček povýšeně odmítne obslouţit zákazníka, který přišel těsně před zavírací dobou. Nelibě nese nové poúnorové časy. Po návratu domů ho čeká překvapení. Do jeho domu je nastěhován nový podnájemník. V oblíbené vinárně se večer Brouček setká se svými přáteli: poslancem Hořešovským, stavitelem Řehákem a bývalým velkouzenářem Jůrou. Společně nadávají na současné poměry a reţim, který se chlubí, ţe uţ není nezaměstnanost. Vzpomínají na zlaté časy první republiky a jsou přesvědčeni, ţe bez práce tehdy zůstali jen povaleči. Přemíra vypitého alkoholu způsobí, ţe Brouček při nočním návratu upadne do vykopané jámy. Kdyţ se po nějaké chvíli zvedne, netuší, ţe se ocitl v roce 1935. V jeho domě bydlí cizí lidé. Celý omámený vejde s partou dělníků do hotelu Tichý, kde se koná schůze. Líbí se mu, jak hlavní řečník kritizuje vládu a hospodářství, a vehementně se k němu připojí. Levicovou schůzi vzápětí rozeţene policie. Brouček má být zatčen a popere se s policisty v civilu. Je při tom vyfotografován a jeho snímek se ocitne na titulních stranách novin. Policistům se schová na stromě, ráno z něho spadne a skutálí se do jezírka. V rychloţehlírně si nechává vyţehlit šaty, při ţehlení se však smrskávají. Z práce ve Velké průmyslové bance, kde právě správní rada fúzí a propuštěním zaměstnanců zvyšuje své zisky, je kvůli fotografiím v novinách vyhozen. Jeho stíţnost neuspěje ani na Ministerstvu sociální péče. Zde je zatčen, na policejním komisařství, kde je přinucen mýt podlahu, se konečně dovídá, ţe je rok 1935. Je propuštěn a nadšeně se prochází ulicemi první republiky, potkává ţebráky, předvolební plakáty, kameloty, rovněţ velkouzenáře Jůru, harmonikáře, „sudeťáky“, podomní obchodníky i další postavy z dob první republiky. Zásluhou banky přichází o dům, jeho věci jsou rozprodány v draţbě, odvracejí se od něj jeho přátelé a rodina Jůrových, do které se měl přiţenit. Ani na úřadu práce nezíská zaměstnání. Brouček má moţnost si vychutnat „staré zlaté časy“ z pozice nezaměstnaného, bez bytu a bez peněz. Po jedné noci v noclehárně Armády spásy končí se zbytkem svých věcí v nouzové kolonii na periferii. Těţce si zvyká na ţivot mezi nejchudšími, poznává i solidaritu svých nových sousedů. Podaří se mu získat práci jako chodící reklama, ne vlastní vinou o ni však týţ den přichází. V automatu koruna, kde se Brouček snaţí uzmout jídlo, potkává poslance Hořešovského. Ten mu zajistí místo na stavbě u stavitele Řeháka. Brouček je pověřen odnést Hořešovskému od Řeháka dvacet tisíc jako úplatek. Omylem se připlete do střetu pravicové fašistické demonstrace s levicovou demonstrací nezaměstnaných. Je pokládán za vůdce levice, zatčen a Řehákem obviněn z defraudace. Opět se dostává na první strany novin a je postaven před soud. U soudu se střídají svědci, které potkal během svého putování, mluví o něm špatně i dobře. V zoufalé situaci těsně před vynesením rozsudku ho probudí příslušník SNB, který ho našel spícího na ulici v jámě. Vrchní z vinárny je za šmelení zatčen a vinárna bude přeměněna na závodní kantýnu. Brouček je šťastný, kdyţ si uvědomí, ţe se vrátil do roku 1948. Znovu sedí u svého okénka v bance a velmi ochotně obslouţí stejného opozdilce, který přišel krátce po zavírací době. Realizaci filmu předcházela vleklá jednání a přípravy. Aby projekt vůbec vznikl, muselo být před natáčením vytvořeno několik zkušebních scén. Samotné natáčení bylo po několika dnech zastaveno. Film nebyl dokončen kvůli sporům scenáristy Karla Vaňka, kulturního referenta Rudého práva, dalších politických činitelů a Vítězslava Nezvala, vedoucího filmového V. odboru ministerstva informací. Dochovaly se některé natočené scény a zkušební scény v náznakových dekoracích (s rozdíly v obsazení některých postav).

25. Návštěvy (1969 – 1970) Drama, povídkový V: Filmové studio Barrandov At: Barrandov Ex: Praha, Beskydy, Krušné hory PR: Karel Kovář AR: Milan Klacek, Helena Pokorná, Zdena Štekrová, Ivana Tokošová Arch: Přemek Longa Výpr: Karel Kočí, Bohuslav Varhaník, Antonín Chloupek KostN: Jarmila Konečná Kost: Dáša Petřinová, Zdena Šnajdarová Ma: František Malec, Marie Zedníková St: Miroslav Hájek Zv: Jiří Kejř VV: Jaroslav Solnička ZVV: Milan Štěch, František Jaderník AVV: Václav Polák Sk: Jiří Šebor – Vladimír Bor Hu: Jiří Šust Nahr: FISYO Spol: Jarmila Fulínová, Irena Hrušková, Věra Lízenrová Do výrobního plánu Filmového studia Barrandov se díky uvolnění na konci 60. let dostaly tři na sobě vzájemně nezávisle vzniklé povídky, v nichţ by příleţitost dostali tři mladí

205

debutující reţiséři. Realizace filmu, jenţ se ve třech povídkách zabýval tématy politických vězňů 50. let 20. století, byla novým normalizačním vedením Československého filmu 15. ledna 1970 zastavena. Všechny tři povídky byly v různých fázích výroby a jejich další dokončení bylo okamţitě přerušeno. Filmový materiál byl zřejmě roku 1974 ve Filmových laboratořích Barrandov zničen. Hippokratova přísaha Ex: Praha, Krušné hory R: Otakar Fuka Předl: Karel Pecka (povídka Jeden obyčejný den ze sbírky Na co umírají muţi) S: Otakar Fuka, Karel Pecka TS: Otakar Fuka K: Josef Hanuš DK: Ladislav Chroust Písně: archivní, sborové písně padesátých let H: Josef Šebek (vězeň Arnošt Pospíšil, bývalý student medicíny) – mluví Jan Tříska, Naďa Urbánková (zdravotní sestra Jiřina, Pospíšilova milá ve vzpomínkách), Petr Kostka (vězeň pasák a zloděj José Pěnkava), Otto Lackovič (vězeň pomocný dělník a vrah Vlado Bednár), Jaroslav Moučka (vězeň sedlák Eda Chmel), Radovan Lukavský (lektor na lékařské fakultě ve vzpomínkách), Antonín Kryl (vězeň Varga), Zdeněk Kutil (dozorce zvaný Zrzek), Václav Kotva (vězeň kostelník Procházka), Jaroslav Kepka (vězeň obchodní příručí Franta Epstein), Miroslav Saic (vězeň automechanik Jindra Miškovský), Miloš Červinka (vězeň válečný veterán Ruda Jaroš), Arnošt Faltýnek (střelmistr v dole), Karel Smyczek, Jaroslav Toms (medici ve vzpomínce), Vilém Besser (dozorce zvaný Obkročák, zástupce velitele tábora), Karel Hábl, František Holar, Stanislav Litera, Vladimír Navrátil (dozorci), Zdeněk Hodr (soudce ve vzpomínce), Václav Halama, Miroslav Krajník, Petr Skarke, Josef Šulc (vězňové), Karel Bělohradský (vězeň Grivalský), Josef Šebánek (dozorce zvaný Baňour, velitel tábora), Josef Skrčený (vězeň, táborový skladník), H. Ruprichová (nahá ţena v okně), J. Hanuš (vězeň Holeksa), J. Novotný (vězeň zvaný Farář) Obsah: Rok 1952. Politický vězeň v uranových dolech Arnošt Pospíšil, bývalý student medicíny, vzpomíná na přednášku o Hippokratově přísaze, která lékaře zavazuje k pomoci nemocným před úhonou a bezprávím… Po směně je pro pokus o propašování léku pro nemocného spoluvězně zvaného Farář odsouzen na deset dní zpřísněného trestu v korekci na samotce. Bosý a nedostatečně oblečený zápasí s hladem a zimou. Vzpomíná na studia medicíny, na své odsouzení v roce 1949, na návštěvu restaurace i na svou dívku Jiřinu a bojí se, ţe na něj určitě nevydrţí čekat celých deset let. Poţádal ji proto, aby mu přijela říct, pokud si najde jiného. Trest v korekci je mu nečekaně po pěti dnech na dvacet čtyři hodin přerušen, protoţe má na druhý den povolenou návštěvu. Jediný, kdo můţe přijet, je Jiřina. Na ubytovně se konečně zahřeje, napije a do sytosti nají. Vzpomíná na Jiřinu. Kamarádi spoluvězni mu zajistí nevídaný luxus – umytí v teplé vodě i slušnější „návštěvní“ oblečení. Arnoštovi se vybaví stáţe na chirurgii, kde potkával i Jiřinu. Druhý den odváţí autobus z pracovního tábora do okresního města vězně, kterým byly povoleny návštěvy. Plný naděje pozoruje Arnošt první známky jara i lidi ţijící své obyčejné, ale záviděníhodné ţivoty. Stále se mu vrací vzpomínky na Jiřinu. Po skupinách jsou vězni pouštěni ke stolům, kde mohou na chvíli posedět s příbuznými. Přivítání jsou různá. Jenom Arnoštovi nikdo nepřijel. Dozorce zvaný zrzek ho posílá vynést kýbl. V duchu slyší lektora přednášejícího Hippokratovu přísahu. Při cestě zpět v autobuse Arnošt přemítá, proč Jiřina nepřišla, vrací se mu ve vzpomínkách. Nerad poslouchá spoluvězně, kostelníka Procházku, kterému se návštěva vydařila. Po návratu do tábora svým spoluvězňům říká pravdu. Arnošt si pro sebe rekapituluje, čím byli jeho spoluvězni na svobodě, proč a na jak dlouho jsou odsouzeni. Vrací se do korekce na samotku, kde se mu opět vybavuje vzpomínka na Jiřinu a na lektora. Ze zamříţovaného okna vidí těţní věţ uranového dolu, na němţ svítí pěticípá hvězda. Tato povídka byla reţisérem Otakarem Fukou a kameramanem Josefem Hanušem natáčena realizačně náročným postupem, subjektivní kamerou, při které je pohled kamery totoţný s pohledem hlavního hrdiny. Ten se měl ve filmu objevit jen v ojedinělých momentech, například v odrazu okenního skla. Tento způsob kladl velké nároky na kameramana při natáčení dlouhých nepřerušovaných záběrů a na herce, kteří se museli dívat přímo do objektivu. Při této práci musel kameraman, převlečený do vězeňské uniformy, několikrát za hlavního hrdinu snímat vlastní nohy či ruku. Povídka, natáčená na podzim roku 1969, dospěla aţ do fáze dvoupásu, ale výroba kombinované kopie uţ nebyla schválena a provedena.

206

A v tom zámku… Ex: Praha R: Milan Jonáš Předl: Vladimír Vondra (povídka A v tom zámku) S: Vladimír Vondra, Milan Jonáš TS: Milan Jonáš K: Jan Kališ, Josef Ort – Šnep DK: Rudolf Holan Písně: Znám já jeden krásný zámek (T: lidová píseň Zp: dětský hlas, dětský sbor) H: Gustav Opočenský (vězeň sedlák Buran), Lubor Tokoš (vězeň bývalý německý důstojník SS Peter – Hannes Frajher von Grünwald), Jiří Krampol (vězeň pasák a zloděj Honzis), Alexandra Haškovcová (Honzisova dívka), Viera Strnisková (dáma Luise, Frajherova sestra), Zdeněk Hodr (soudce), Táňa Václavová (Buranova vnučka Evička), Jan Přeučil (Buranův syn Jeník), Ota Ţebrák (velitel tábora), Pavla Maršálková (starší ţena, matka vězně Káji), Blaţena Kramešová (ţena s dítětem Jarouškem, manţelka jednoho z vězňů), Pavel Jiras, V. Slavík (tajní zatýkající Burana), Karel Peyr, Miroslav Svoboda, V. Dobeš, A. Dokládalová (cizinci) Obsah: K Bílému zámku přijíţdí autobus se zahraničními turisty… Mírov 1956. Ve vězení probíhá namátková kontrola osobních věcí vězňů. Šedesátiletý Buran má nepřihlášenou fotografii své rodiny, ţeny, dcery a syna, kterou dokázal uchránit šest let, a teď mu ji dozorce roztrhal. Buran vyčte dvacetiletému spoluvězni Honzisovi, kriminálníkovi a pasákovi, ţe jej udal. Třetí muţ na cele – čtyřicetiletý Frajher – je lhostejný k veškerému dění i k tiché a urputné rvačce mezi oběma muţi. Buran byl odsouzen za pomoc vlastnímu synovi při útěku za hranice. V erární místnosti rozdělené drátěnou sítí sedí z jedné strany vězňové a z druhé jejich návštěvy, přítomen je i velitel věznice a jeden dozorce. Jednomu vězni přišla na návštěvu manţelka s ročním dítětem Jarouškem, kterého ještě neviděl, jinému vězni, čerstvě rozvedenému Kájovi, jeho matka. Honzisovi přijela dívka a z hovoru vyplývá, ţe je prostitutka. Oba vzpomínají na noční pitku s partou, na chvíle, kdy Honzis nutil dívku k prostituci a na Honzisovo zatčení. Honzis získává od dívky tajně několik cigaret. Buran je šokovaný – místo očekávané dcery přijela jen její malá dcerka, ale v doprovodu svého strýce – Buranova jediného syna, který se po vyhlášení amnestie pro uprchlíky vrátil zpět. Starý muţ přijímal svůj trest jako daň za synovu lepší budoucnost. Jen přítomnost ţivé a povídavé vnučky ho chrání před zoufalstvím, které syn zdá se nechápe. Buran nemá jako politický vězeň naději na odpuštění trestu, i kdyţ jeho důvod pominul. Vzpomíná na některé otřesné okamţiky, které zaţil ve vězení, na pět zastřelených spoluvězňů a na práci, kterou musel vykonávat. Buran si s vnučkou tajně vyměňují dárky. Syn déle návštěvu nezvládá a i s vnučkou spěšně odchází. I Frajher se dočkal návštěvy. Pyšná a elegantní dáma s kyticí pestrobarevných aster, hovořící střídavě česky a německy, mu připomíná rodinné sídlo a bohatství, které musela zanechat v Čechách při odsunu. Je to jeho sestra a slibuje mu budoucnost a novou rodinu u sebe v Eisenstadtu v Rakousku, aţ bude po očekávané amnestii propuštěn. Ukazuje mu malé hodinky po otci, které si před odchodem stačila vzít. Frajher se na chvíli vytrhává z letargie. Letmá retrospektiva připomene Frajhera v uniformě nacistického důstojníka SS, střílejícího na spoutané civilisty. Návštěvy končí. Buran za nehlášenou fotografii odchází večer za trest do korekce. Povídka byla v době zákazu téměř dokončena – zřejmě uţ ve stadiu postsynchronů. Natáčela se do pozdního podzimu 1969. Podle pamětníků se prý inscenačně blíţila divadlu, ale herecky byla vynikající. Debutant reţisér Milan Jonáš uţ nedostal v hraném filmu nikdy příleţitost k samostatné reţii. Anně K. je zima PNaz: Návštěva povolena Ex: Praha, Beskydy R: Vladimír Drha Předl: Zdena Škvorecká (povídka Návštěva povolena) S: Vladimír Drha, Zdena Škvorecká TS: Vladimír Drha K: Jozef Ort – Šnep H: M. Cenknerová (Anna Koštiaková), Dagmar Bláhová (hubená dívka), František Nechyba, František Šeba, K. Boloňský, J. Hoftichová, O. Jílek, M. Kočičková, V. Malznerová (návštěvníci), Marta Kosinová (matka malého dítěte), V. Skřivánková (mladá paní), J. Skřivánek (partner mladé paní), Marcela Martínková (Košťálová, ţena jednoho z vězňů), V. Svoboda (muţ ve vlaku) Obsah: Sedmdesátiletá sedřená Anna K. si balí uzlík věcí a oblečena v sukni s několika spodničkami a zabalená v ţinylkovém šálu se vydává zasněţenou krajinou z venkovské samoty na nádraţí. Má před sebou dlouhou cestu vlakem s několika přestupy za synem, kterého smí ve vězení po dlouhé době navštívit. Lokálkou přijíţdí do Leopoldova. Vystoupí

207

s davem lidí přestupujících na autobus do leopoldovského vězení. Po krátkém zmatku nastupuje Anna K. do jiného vlaku. Ve vlaku je chladno a plachá stařena nepohodlně stojí, nedokáţe si získat místo k sezení. Kdyţ se místo uvolní a Anna K. se posadí, tak po chvíli zase o něj přichází. Ani se jí nepodaří dojít na toaletu. V Praze Anna K. přesedá na vlak do Jáchymova, čeká ji ještě mnoho hodin jízdy. Postupně přibývá lidí, kteří jako ona jedou na návštěvu do vězení – dospělí i děti, mladí i staří. Mladá matka veze ukázat dítě, které jeho vězněný otec ještě neviděl. Jiná ţena jede za manţelem v doprovodu milence. Na návštěvu se chystá i neotesaný muţ a mladá dívka. Z nádraţí v Sokolově všechny čeká cesta do Jáchymova. Po dalších hodinách čekání u brány tábora jsou promrzlí návštěvníci konečně na místě. Přijíţdějí autobusy s vězni. Malé skupinky návštěvníků jsou postupně vpouštěny. Anna K. se ke kontrole dokladů dostane jako poslední. Muţ s tetovanýma rukama, jenţ na ni čeká na druhé straně stolu, ale není její syn. Za potetovaným muţem přichází jeho návštěva, cikánka s dítětem. Malý omyl – rozdíl ve jméně. Muţ se jmenuje Košťál, Anna je Koštiaková. Anna opět musí čekat v mrazu u brány. Aţ náčelník podává Anně vysvětlení. Její syn byl před týdnem přeloţen do pevnosti v Leopoldově… Návštěvy končí, autobusy s vězni odjíţdějí pryč. Zbývající návštěvníci odcházejí, poslední jde k smrti vyčerpaná Anna, její pohled je vyčítavý. Reţisér Vladimír Drha pro zvýšení autenticity obsadil do většiny rolí i do hlavní postavy neherce nebo typy z řad komparzistů. Film byl natáčen synchronně 16mm kamerou a předpokládala se do jisté míry improvizace. Po několikadenní práci na exteriérech v Beskydech a při jízdě vlakem došlo k zákazu další realizace.

26. Situace vlka (1994 – 2004) Dobrodruţný V: Prague Productions Partners, Ateliéry Bonton Zlín, Česká televize, Ministerstvo kultury České republiky PNaz: Vlčí soud /podtitul/ At: Filmové ateliéry Kudlov, Zlín Ex: Krkonoše, Jizerské hory; Slovensko: Vysoké Tatry, Belianské Tatry; Kanada: Skalnaté hory (Rocky Mountains), Calgary: okolí; Rakousko: Tyrolsko, St. Jacob R: Jan Schmidt, F. A. Brabec AR: Ladislav Ondráček Předl: Jack London (povídka Neočekávané) S: Pavel Juráček, Jan Schmidt, F. A. Brabec /úprava scénáře/, Jan Němec /úprava scénáře/ K: Ivan Šlapeta, Jiří Macák, F. A. Brabec DK: Jiří Maxa Arch: Jindřich Goetz KostN: Theodor Pištěk Kost: Jaroslava Pecharová St: Jiří Broţek VV: Věra Kopecká Prod: Martin Froyda Písně: Mně říkají Joe Poděs (Zp: Ondřej Vetchý, dětský hlas) H: Juraj Kukura (lesák Knut Säinas zvaný Smart), Ondřej Vetchý (zlatokop Patrick McGill zvaný Dyndy), Jana Brejchová (Elsie Kotowská), František Derfler (starý dřevorubec Frank, manţel Elsie), Jiří Schmitzer (serţant jízdní policie James Eyot), Tereza Brodská (Anna Du Maurier), Michal Suchánek (zlatokop Tonny Petroff zvaný Jeţíšek), Vladimír Javorský (zlatokop Marc Du Maurier zvaný Plonk, Anin manţel) Obsah: Říjen a listopad roku 1900, kanadské hory v době „zlaté horečky“. Serţant jízdní policie Eyot je na pláni překvapen lesákem Smartem. Smart pracuje pro tři zlatokopy Dyndyho, Jeţíška a Plonka, kteří chyceni zlatou horečkou opustili svůj pohodlný městský ţivot v Americe a vydali se na sever za vidinou bohatství. Se zlatokopy je i Plonkova ţena Anna. Z celkového mnoţství vyrýţovaného zlata Smartovi připadne pětinový podíl. Smart i Eyot poznají, ţe jiţ brzy přijde krutá zima. Varují proto zlatokopy, aby co nejrychleji opustili svůj srub a vydali se do nejbliţšího čtyři sta mil vzdáleného města Mortmain, coţ je cesta pustinou trvající dvacet dní. Zlatokopové, ač nemají dostatečné zásoby, chtějí odjet aţ za tři dny. Eyot odjíţdí na svém koni do Mortmainu, cestou se zastavuje u starého dřevorubce Kotowského v Krejcarové kotlině, který je od srubu zlatokopů vzdálen devadesát mil. Přichází sníh, sněhová bouře a nedostatek zásob, jejíţ část navíc seţral medvěd a rosomák, uvězňuje zlatokopy, Annu a Smarta ve srubu. Po několika dnech se Smart odhodlává k zoufalému činu – aby se zásobami vydrţeli déle, zabíjí Jeţíška a Plonka. Chystá se zabít i Annu a Dyndyho, ale ti ho zneškodňují. Anna chce Smarta zabít, Dyndy jí to však nedovolí. Rozhodnou se vydat za Kotowským, aby je rozsoudil. Dyndy pohřbívá Jeţíška a Plonka a vydává se s Annou, svázaným Smartem a s pěti váčky zlata do Krejcarové kotliny. Zde nacházejí Kotowského, manţelku Elsie a jejich nejmladšího sedmiletého syna Nizyho. Kotowský, jemuţ spadlý strom rozdrtil nohu, nesouhlasí se Smartovým činem, ale chápe pohnutky, které ho k tomuto kroku vedly. Nemůţe nad ním vynést rozsudek. Pětadvacet let v tomto kraji ho naučilo znát přírodu a její kruté zákony. Dyndy se proto rozhodne dopravit Smarta k soudu do Mortmainu. Na cestu si bere saně a

208

psy Kotowských. K Dyndymu, Anně a Smartovi se připojuje i chlapec Nizy, kterého mají dopravit do bezpečí k jeho starší sestře Belindě v Mortmainu. Na nebezpečné cestě se musí potýkat s mrazivým počasím, sněţnými bouřemi, zrádným terénem a s hladovými vlky. Jedné noci se chystají přenocovat na zasněţené Měsíční pláni. Psí spřeţení se však splaší kvůli sněţnému zajíci a nehlídané saně odjíţdějí s Annou i Nizym do tmy. Dyndy a Smart nacházejí nezraněného Nizyho, který ze saní vypadl. V noci se spřeţení vrací bez Anny. Ráno Dyndy, Nizy a Smart nacházejí Annu na zasněţené pláni mrtvou. Pohřbí ji a vydávají se znovu na cestu. Nizy dostává jeden váček zlata. Smart se pokouší prchnout, Dyndy ho však dostihne a přivede zpět. Dyndy, aby uhlídal Smarta, se rozhodne v noci bdít. Po několika dnech beze spánku je natolik vyčerpán, ţe se těsně před cílem rozhodne na Smartovi vykonat spravedlnost sám. Ač by si se svým koncem částečně smířený Smart přál být zastřelen, Dyndy ho chce pověsit. Ráno, kdy Nizy ještě spí, Dyndy odvádí Smarta do lesa a přes jeho marný pokus se na poslední chvíli osvobodit ho oběsí. Dyndy a nic netušící Nizy se sami se zpěvem na rtech vydávají do Mortmainu. Zbývá jim pouhý den cesty. Film podle scénáře Pavla Juráčka z roku 1972 začal natáčet reţisér Jan Schmidt na podzim 1994 ve zlínských ateliérech, v exteriérech v Krkonoších a ve Vysokých Tatrách. Pro nepřízeň počasí se natáčení přesunulo do Kanady. Pro technické problémy muselo být i zde natáčení přerušeno. Na konci 90. let se k projektu vrátil reţisér a kameraman F. A. Brabec, s Janem Němcem upravil scénář a mírně rozvinul i závěr (natáčení mělo proběhnout v rakouském Tyrolsku), ale ani jemu se nepodařilo projekt zrealizovat. Po deseti letech od zahájení natáčení byl projekt zcela ukončen. V počátcích projektu a na začátku natáčení reţisér Jan Schmidt uvaţoval o obsazení Maxe von Sydowa do role Franka Kotowského (nakonec hraný Františkem Derflerem). Natočený materiál Schmidt daroval v říjnu 2004 Národnímu filmovému archivu.

27. Cizinci v čase (1996 – 1998) Povídkový V: Victory Entertainment, Krátký film, a. s. Praha Ex: severní Čechy; Bílina u Teplic: Severočeské doly, okolí R: Jaroslav Fuit, Karel Janák N: Jaroslav Fuit, Karel Janák S: Jaroslav Fuit, Karel Janák K: Tomáš Křivý, Jan Šťastný Prod: Viktor Vilhelm, Jan Balzer /supervize/ H: Luba Skořepová, Tatiana Vilhelmová, Bořivoj Navrátil, Ladislav Frej, Josef Vinklář, Boris Rösner, Vladimír Javorský, Filip Čáp, Radek Holub, Jakub Saic Stařec R: Jaroslav Fuit N: Jaroslav Fuit S: Jaroslav Fuit Obsah: Minulost. Zimní pustina v horách. Ze Svaté země putují krajinou ve sněhové bouři a s jedním koněm tři sešlí a vyčerpaní rytíři – křiţáci, padesátiletý Nejstarší, hubený mladík Novic a Zraněný. Zraněný je na pokraji svých sil a Nejstarší ho z milosrdenství zabíjí, aby ho uchránil před smrtí od blíţících se vlků. Nejstaršího a Novice pronásledují vlci, nacházejí však osamělé stavení obehnané dřevěnými palisádami. V poslední chvíli, i za cenu ztráty koně, se dostávají za palisády. Předtím však z koňova nákladu zachraňují drobný pečlivě zabalený předmět, který musí doručit svému svatému řádu. Ve stavení nacházejí malého shrbeného Starce, který by je jakoby uţ očekával. Nabídne oběma rytířům pohoštění a chová se k nim aţ podezřele ochotně a úsluţně. Nejstarší Starci nedůvěřuje a bedlivě ho pozoruje. Kdyţ chce Stařec odnést ze stolu zabalený předmět, Nejstarší ho napadá dýkou. Novic Starce zachraňuje. Během jídla Stařec vypráví, ţe brzy mají rytíři přinést ze Svaté země Svatý grál. Novic potvrzuje, ţe pečlivě zabalený předmět, který oba ochraňují, je onen Svatý grál. Na přání Starce mu rytíři tento nádherný pohár ukazují. Mezitím se před stavením zničehonic sama od sebe otvírá závora brány a do dvora vpouští hladové vlky. Stařec se proměnil, naplňuje se zlem. Vyčítá oběma rytířům, ţe pro kus ţvance zradili. Otevírá dveře domu a na oba rytíře vypouští rozzuřené a divoké vlky. Vlci si Starce vůbec nevšímají, ale Nejstaršího i Novice zaţiva rozsápají. Bouře polevuje, Stařec bere Svatý Grál a za sledování vlků s ním mizí v temné noci. Silueta starce mizí, stejně tak jeho stopy ve sněhu. Spasitel R: Karel Janák N: Karel Janák S: Karel Janák, Jaroslav Fuit

209

Obsah: Přítomnost. V malém obřadním sále satanské sekty dva kazatelé slouţí Černou mši a hlásí, ţe Azrael přichází. Posluchači mše upadají do transu a předávají si mezi sebou pohár s nazelenalou tekutinou, z něhoţ se kaţdý napije. Mezi fanatiky je v maskování i agent Viktor, který tajně odebírá vzorky z poháru. Viktor je členem tajné organizace, která po staletí dohlíţí na duchovní čistotu lidstva. Od svých vysokých církevních představitelů dostává Viktor další úkol, objevila se nová neznámá sekta. Vše začalo v obci Morávky zmizením místního faráře a podivnými jevy. Viktor se vydává na místo činu. V kostele v Morávkách se před zmizením faráře začala vařit svěcená voda, z obrazu tekla krev, začaly opadávat věci z oltáře a všechny kříţe jsou natočeny jedním směrem. Viktor odjíţdí směrem, jaký ukazovaly kříţe. Na lesní cestě má Viktor kvůli velkému černému psovi autonehodu. Probouzí se s ovázanou hlavou v pokoji v domě sekty. I přes varování členky Nory a vůdkyně sekty Ester se Viktor chce stát novým členem. Za přítomnosti celé sekty, včetně Ester, Nory, Lady, Reny a Kateřiny, podstupuje rituál zkoušky, při které má být Viktor na kříţi upálen. Pokud je hoden, bude zachráněn vyšší mocí. Kateřina zapaluje hranici, Viktora před plameny zachraňuje silný déšť. Uspěl. Vysílačkou dává zprávu své tajné organizaci. Viktor si ve svém pokoji všímá, ţe jemu a meditujícímu Robertovi stéká po rukou krev. Vůdkyně sekty je spokojena, tímto způsobem si „pán“ bere od vyvolených krev. Viktor se stává čtvrtým vyvoleným. „Pán“ si přestává brát krev od ostatních tří, Roberta, Vojtěcha a neznámého, a přijímá ji jen od Viktora. Cvičitelka Dana Viktora připravuje na zítřejší poslední zasvěcení. Viktor při večeři tajně schovává vzorky z jídla a třetí vyvolený – neznámý – si s ním smlouvá v noci schůzku. Na schůzce se Viktor dozvídá, ţe oním neznámým je zmizelý farář Kryštof z Morávek. Důrazně varuje Viktora, ţe zítřejšímu zasvěcení musí zabránit. Do sekty přijíţdějí dva španělsky mluvící cizinci se psem. Pomocí psa vybírají na dvoře z Roberta, Vojtěcha a Kryštofa jediného kandidáta pro zasvěcení. Viktor z domu vše tajně dokumentuje. Pes nikoho nevybírá, na Roberta dokonce zaútočí. Kryštof Viktora varuje, ţe se skrze sektu dostává na svět ďábel – Antikrist, ten však jeho varování bere na lehkou váhu. Povaţuje sektu za obyčejnou a pouţívající speciální triky. V noci Viktor ve svém autě opět kontaktuje svoji tajnou organizaci. Vyruší ho Robert, kterého Viktor zneškodňuje. Kryštof se opět spojuje s Viktorem a ţádá ho, aby mu pomohl zničit pohár, který mají cizinci a s jehoţ pomocí mají zrodit satana. Kryštof odláká cizince a Viktor se dostává do jejich pokoje. Objevuje tam Svatý grál, který byl v minulosti ukraden křiţáckým rytířům. Grál je naplněn tekutinou. Viktor z ní odebírá vzorek a ochutnává ji, pohár však nezničí. Vůdci sekty se zatím rozhodli, ţe pro zasvěcení vyberou Vojtěcha. Vojtěch není hoden, při obřadu ho zabíjejí pařáty náhle vysunuté z hlíny. Viktor podává zprávu organizaci. Během večera pozoruje, ţe se mu sloupává kůţe, vypadávají vlasy a začínají růst ňadra. Při cvičení všechny ohromuje svojí duševní silou. Organizace chce zakročit, posílá za Viktorem agenta, aby ho odstranil. Na agenta zaútočí had. Po útoku Viktorovi prozrazuje, ţe se stal největším nebezpečím pro lidstvo. Viktor tomu nevěří a nevědomky telepaticky agenta donutí, aby se zastřelil. Ţeny v sektě se pomalu proměňují v muţe. Tak jako Jeţíš přišel na zemi skrze ţenu, Antikrist má být nyní zrozen z muţe. Z Viktora se díky tekutině z Grálu stává ţena připravena ke zrození Antikrista.

Cizinci R: Jaroslav Fuit N: Jaroslav Fuit S: Jaroslav Fuit H: Radek Holub (mladík Arcadio), Luba Skořepová (Arcadiova matka), Tatiana Vilhelmová (cizí dívka), Filip Čáp (mladý cizí turista) Obsah: Budoucnost. Prázdná krajina. U silnice stojí mezi vraky aut starý přívěs. Matka u ohniště připravuje jídlo, syn Arcadio se holí. Vyruší je pouze kolona projíţdějících aut. Poslední auto s mladým turistou a s dívkou u přívěsu zastavuje. Mladík prosí Arcadia, aby mu přinesl vodu pro přehřátý motor. Mladík se jde zatím osvěţit ke studni. Arcadio se začne bavit s dívkou, ta mu tajně dává noviny. Jsou mladíka, který dívku pouze svezl. Dívka Arcadia varuje, aby si přečetl noviny a odjel, dokud je čas. Mladík s dívkou odjíţdějí, ta dává Arcadiovi na památku svůj poslední šperk – jednu náušnici. Po jejich odjezdu si Arcadio zběţně prohlédne noviny a hodí je do ohně. V ohni hoří novinová zpráva informující o začátku velké války a apokalypsy. Arcadio dává náušnici do své sbírky a vrací se k holení. Štětku na holení namáčí v zašlém poháru – ve Svatém grálu. Nedokončený film se měl skládat ze třech povídek Stařec, Spasitel a Cizinci. Natočena nakonec byla v říjnu 1997 pouze závěrečná povídka Cizinci. Původně nezávislý film (štáb převáţně tvořili studenti FAMU) měl koprodukovat Krátký film, ten však pro finanční potíţe projekt těsně před začátkem dalšího, několikrát odloţeného, natáčení v listopadu 1998 odřekl. Film nesl podnázev Cesta do pekla je dláţděna dobrými skutky.

28. Kluci, to je víla! (1997 – 1998) Pohádka V: AC agentura, Aligátor PNaz: Kluci, on je víla! Ex: Horní Jelení: okolí R: Milan Růţička

210

S: Milan Růţička, Jaroslav Kovářík Prod: Jaroslav Kovářík, Aleš Svítek H: Jan Čenský (Black Power), Jan Přeučil (černokněţník), Jaroslav Čejka (čarodějnice), Daniela Ouhrabková (víla), Dana Bartůňková (ţena), Jiří Krytinář (trpaslík), Aleš Svítek (vodník), Dione Svítková, Dana Hrdá (holčičky) Obsah: Zhmotnělá komiksová postava Black Power se rozhodne zničit původní českou pohádku. Několik dětí z malého městečka se s českými pohádkovými bytostmi vydává proti Black Powerovi neohroţeně bojovat. Moderní pohádka s muzikálovými prvky – natáčená na digitální záznam – nebyla nikdy dokončena kvůli nedostatku financí a kvůli sporům producentů Jaroslava Kovaříka a Aleše Svítka s rodiči účinkujících děti.

29. Inferno (1999 – 2001) Drama V: S Pro Alfa Film D: Intersonic Pr: 13. 1. 2000 / červenec 2001 Ex: Ústí nad Labem: okolí R: Wiktor Grodecki AR: Rob Jirák N: Wiktor Grodecki, David Švec S: Wiktor Grodecki, David Švec K: Vladimír Holomek, František Šmahel AK: Jack Serino, C. Shipley St: Wiktor Grodecki Prod: Nelly Jenčíková, Jaroslav Staněk Hu: Daniel Landa H: David Švec (Dan), Troy Garity (Dušan, Danův kamarád), Klára Issová (Naďa, Danova sestra), Pavel Skřípal, Kostas Zerdaloglu Obsah: Sedmnáctiletý Dan z Ústí nad Labem se hlásí ke hnutí skinhead. Za násilnický čin se dostává do vězení. Zde nachází nového nejlepšího kamaráda a zastánce v Romovi Dušanovi. Přátelství Dana i Dušana je vystaveno tlaku Danových bývalých kamarádů skinheadů, Dušanovy rodiny a samotného Dušana, kdyţ se zamiluje do Danovy sestry Nadi. Dan se stává policistou. Je brutálně napaden mladými Romy a na pomstu se připravují i skinheadi. Premiéra filmu byla naplánována na 13. ledna 2000 (distributor Intersonic), film nebyl dokončen. O jeho dokončení se uvaţovalo ještě začátkem roku 2001 (s plánovanou premiérou v červenci 2001), ale i tento druhý pokus o dokončení zůstal neúspěšný. Není jisté, zda se film začal vůbec natáčet.

30. Bouřlivě s tebou (2006 – 2007) Romance V: Whisconti, Ateliéry Bonton Zlín, Bontonfilm, First Film D: Falcon Pr: 11. 10. 2007 Ex: Praha R: Ivan Pokorný N: Iva Procházková S: Iva Procházková St: Miroslav Pergl Zv: Miroslav Hřebejk Prod: Pavel Melounek Spol: Jiří Strach H: Roman Zach (majitel realitní kanceláře Arnošt), Ladislav Hampl (Patrik), Marie Drahokoupilová (dáma ze Švýcarska), Valerie Zawadská (Arnoštova teta), Zuzana Fialová (Livie, Arnoštova přítelkyně – nová představitelka), Klára Cibulková (Livie, Arnoštova přítelkyně – původní představitelka), Jan Saudek (vdovec Rubeš, majitel vily), Jaroslava Obermaierová, Vladimír Dlouhý, Pavel Nový, Jan Kašpar, Juraj Herz Obsah: Majitel realitní kanceláře Arnošt se chystá oţenit se svojí dlouholetou partnerkou Livií a zaloţit rodinu. Najednou zjišťuje, ţe se zamiloval do svého homosexuálního podřízeného Patrika. Arnošt Livii kvůli Patrikovi opouští a musí za to nést důsledky ve svém okolí. Romance o milostném vztahu dvou muţů zůstala nedokončená. Do role Patrika byli původně zvaţováni herci Jakub Prachař, Václav Jiráček nebo Václav Neuţil. Kvůli těhotenství byla Klára Cibulková během příprav filmu nahrazena Zuzanou Fialovou. Film měl distribuovat Falcon a premiéra byla naplánována na 11. října 2007. Není jisté, zda se film začal vůbec natáčet.

211

12. 2. Soupis po osvobození dokončených protektorátních filmů (1944 – 1946) 1. Rozina sebranec (1944 – 1945) Historické drama V: Lucernafilm, Státní výroba filmů D: Státní půjčovna filmů Pr: 14. 12. 1945 (kina Blaník, Moskva a Sevastopol) At: Barrandov, Radlice Ex: Praha: Staré Město, Staroměstské náměstí, Staroměstská radnice, Staroměstský orloj, ulice Na Františku, klášter a kostel sv. Aneţky, Malá Strana, Velkopřevorské náměstí, Braník; Roudnice nad Labem R: Otakar Vávra PR: Jiří Lehovec AR: Věra Ţeníšková N: Václav Řezáč Předl: Zikmund Winter (román Rozina sebranec) S: Otakar Vávra K: Jan Roth DK: Václav Huňka AK: Jaroslav Kníţe, František Smutný, Karel Ludwig Arch: Jan Zázvorka Výpr: Ina Kubová – Ţáková, František Zajíček, Ţofie Fryntová, Antonín Pašek Výtv: Jan Bauch KostN: Fernand Vácha, J. M. Gottlieb Kost: František Říha, Slávka Doleţalová, Růţena Králová, Bohuslava Havrdová, Jaromír Novák, Jaroslav Frýda, Marie Sandrová, Františka Seimlová, Josef Ţebrakovský, Františka Smíšková, Marketa Jelínková, Hartman, Počta, Unger, Wolhejm Ma: Václav Kamarád, Josef Kobík, Antonín Riegl, Františka Kobíková St: Antonín Zelenka Zv: František Šindelář Op: Oldřich Stefan /historie/, Ladislav Vachulka a Vilém Prokop Mlejnek /hudební historie/, Miroslav Rutte /jazykový poradce/, Oldřich J. Blaţíček Dr: Artuš Černík, Jan Drda, Karel Smrţ VV: Karel Šilhánek ZVV: František Růţička AVV: Miroslav Fiala, František Novák, František Jelínek, František Mašek, Václav Pecián, Erna Svobodová, Jaroslav Kulhavý, Antonín Dekoj, Karel Beran, Jiří Kalina, Růţena Ţohová Sk: vedoucí Karel Feix Hu: Jiří Srnka Nahr: FISYO Dir: Otakar Pařík Nahr: Česká filharmonie Dir: Václav Kašlík Nahr: Sdruţení starých viol Pro arte antiqua Dir: Vilém Prokop Mlejnek Nahr: Sbor opery Divadla 5. května, Pěvecké sdruţení praţských učitelů, Pěvecký sbor Typografia, Pěvecký sbor Hlahol, Praţský pěvecký sbor Smetana Písně: Kozel jeden rohatej (Zp: Marie Glázrová), O, dolce cuore (Zp: Ladislav Boháč [dab]), Frantovská píseň /Půjdeme–li do krčmy/ (Zp: sbor), Jestiť ţena křehký oud (Zp: Bohuslav Kupšovský, sbor), Kdo chce dobrým býti (Zp: sbor), Kdoţ za stolem, tomu jiţ pomoci není (Zp: sbor), Zle nám kukly skrájeli (Zp: muţský sbor), Lepší dívka odrostlá je… Hej, nejeď, Marku, utoneš, Svodnický dům, Pijme jen, milý tovaryši (Zp: sbor), O pescator dell’onde fidelin! (Zp: sbor) Chor: Jelizaveta Nikolská H: Marie Glázrová (Rozina), Zdeněk Štěpánek (otec Antonín, převor kláštera sv. Aneţky), Ladislav Boháč (sklářský tovaryš Nikolo), František Kreuzmann (zednický cechmistr Giovanni Karf, pozdější manţel Roziny), Jan Pivec (sklářský a zednický tovaryš Potměbílý), Gustav Hilmar (rychtář a kovář Jan Turek zvaný Panská noha, Rozinin otčím), Marie Rýdlová (rukavičnice Markéta, Rozinina nevlastní matka), Saša Rašilov (fráter Bartolo), Antonín Šolc (páter Bonifác), Lola Skrbková (klášterní kuchařka Afra), Zdeňka Baldová (zaříkávačka a dohazovačka Straková), Antonín Jirsa (rváč Venclík), Vladimír Řepa (Mika z Hamrů), Marie Vášová (sluţka Manda), Stanislav Neumann (sklář Valeš), František Filipovský (lazebník), Josef Pehr, Zdeněk Dítě (tovaryši u Karfa), Vítězslav Boček (posel zednického cechu), F. X. Mlejnek (hospodský ze Starého Města), Vladimír Hlavatý, Bohuslav Kupšovský, Rudolf Deyl ml., Ladislav Janeček (dělníci u Karfa), Josef Gruss (švihák), Ottu Rubík (brusíř), Josef Kemr (sklář), František Roland (švec Bárta), Antonín Jedlička (kluk posměváček), Eman Fiala (Všechbota, tovaryš u Karfa), Emil Bolek (klečící chuďas), Jaroslav Seník (městský rychtář), Vilém Prokop Mlejnek (ţebrák s píšťalou), Václav Švec (tovaryš), Karel Černý (konšel), Karel Dostal (nejstarší cechmistr), Richard Záhorský (účastník pohřbu), Vladimír Šmeral (tulák), Anna Steimarová (svodnice), František Kovářík (ţebrák), Marie Hrdličková (ţena v krčmě), Lída Matoušková (tulačka s nemluvnětem), Jindřich Fiala, Stanislav Strnad (muţi v noclehárně /tovaryšském loţumentu/), Anna Stárková (mladá tulačka), Jiřina Vávrová (stará tulačka), Jiří Kalina (nuzák), Roza Schlesingerová (ţena v davu), Ferdinand Jarkovský (drobný kramář),

212

František Lidmanský (vysoký kramář), Marie Jeţková (tulačka), Jan W. Speerger, Alois Dvorský, Jaroslav Orlický (handlíř), Jaroslav Hladík (měšťan), Antonie Langrová (baba Zuzanka), Vladimír Majer (hromotluk), Jaroslav Průcha (stařec), Jarmila Lhotová, Eva Hanzlíková (ţeny), Bedřich Vrbský (kramář), Karel Zavřel (cechmistr), Otto Kinský (hejsek), Slávka Doleţalová, Marta Školudová – Jeţková, Eva Klenová (tulačky), Hanuš Kubík (kotlář), Marie Feiglová, Helena Fenclová (tanečnice), Antonín Landa (tanečník), F. Lhoták (kolečník) Obsah: Temperamentní Rozina se dozví od své nelaskavé matky, ţe je ve skutečnosti nalezencem, kterého dal bezdětným manţelům na výchovu převor Aneţského kláštera otec Antonín. Citově strádající Rozina se upne ke své první lásce – italskému skláři Nikolovi. Ten jí přísahá věrnost, ale později se vymlouvá na její nepočestný původ a opustí ji. Rozina se provdá bez lásky za svého vytrvalého nápadníka, starého a bohatého zednického cechmistra Karfa. Ten jí slíbí zakoupení majestátu, kterým ji zbaví pohany jejího neznámého původu. Po svatbě však z lakoty nedodrţí slib. Souţití manţelů je nesnesitelné. Rozina se znovu stane Nikolovou milenkou. Karf ji vypudí z domu, ale sám je pro její výstřednost zbaven cechmistrovství. Nikola z nenávisti k převorovi poštve na klášter lůzu. Sám převora pronásleduje a chce ho zabít. Rozina svým tělem zachytí Nikolovu smrtící ránu a vykoupí tak svůj předchozí ţivot. Vrah se vzápětí zabije pádem ze střechy. Film byl natáčen převáţně za okupace v letech 1944 – 1945 v Lucernafilmu. Po osvobození projekt převzala Státní výroba filmů, byl dokončen a jako první český film uveden v osvobozené Československé republice.

2. Řeka čaruje (1944 – 1945) Komedie V: Nationalfilm, Československá filmová společnost D: Státní půjčovna filmů Pr: 25. 1. 1946 (kina Letka, Metro a Světozor) At: Barrandov Ex: Český Šternberk: zámek; Lipnice: hrad; Písek: náměstí, okolí; Písecko; Praha: Denisovo nádraţí (později nádraţí Těšnov, nyní jiţ neexistující), Krč, Šárka; Rataje; řeka Otava; Světlá nad Sázavou: lom; Zvíkov: okolí; Německý Brod (dnes Havlíčkův Brod); Zruč; Jílové: okolí; Ledeč; Heřmaň; Soběšín; Stříbrná Skalice; Kácov nad Sázavou; Smrčná; Chabeřice R: Václav Krška PR: Jaroslav Beránek AR: Věra Pečenková N: Václav Krška, Josef Mach Předl: Josef Toman (rozhlasová hra Řeka čaruje) S: Václav Krška, Jaroslav Beránek K: Julius Vegricht /exteriéry/, Václav Hanuš /ateliéry/ DK: Petr Rovný, Jan Novák AR: Alois Jiráček, František Smutný, Bohumil Hába Arch: Jan Zázvorka, Ferdinand Fiala Výpr: Oldřich Novotný, Josef Zezulka, Josef Pavlík, Karel Janout, Antonín Pašek KostN: J. M. Gottlieb, Adolf Wenig, Věra Hankovcová Kost: Marie Jindrová, Miloslava Šmídová, Štěpán Dušánek, Vlastimil Hasala, Bohumil Sochor, Pavlová Ma: František Rous, Otakar Košťál, Růţena Rousová, Karel Marek, Miloslav Koubek, Oldřich Mach, Antonín Muţík, Jan Matoušek, Antonín Kuchař, Josef Kuchař, Anna Poriasová, Marie Kuchařová, Gustav Hrdlička St: Jan Kohout Zv: Josef Zavadil Op: Miroslav Haller /jazykový poradce/ Dr: Jindřich Elbl, Bohumil Štěpánek, Karel Smrţ, Artuš Černík, Jan Drda, Jan Sajíc VV: Jan Sinnreich, Miloš Mastník ZVV: Antonín Kubový, Josef Zezulka, Rudolf Fencl, Vlastimil Šimek AVV: Bohuslav Kubásek, Vladimír Hladký, Jaroslav Prokop, Jiří Patočka, Jan Hendrych, Ladislav Terš, Milena Batelková Sk: vedoucí Zdeněk Reimann Spol: Jiří Kollinger, Rudolf Lukeš, Karel Černý, Jarmila Müllerová, Marie Tillerová, Oldřich Lipský Hu: Jiří Srnka, Josef Stelibský Nahr: FISYO Dir: Otakar Pařík, Milivoj Uzelac Nahr: Arnošt Vrána /klavír/ Písně: všechny písně (T: Václav Krška, Eva Soukupová, Jaroslav Mottl), Leť, ptáčku (Hu: Jiří Fiala Zp: Blaţena Slavíčková), Jedno srdce mám (Hu: Josef Stelibský Zp: František Hanus), Pohřební /Loučíme se v těţké chvíli/ (Hu: Jiří Fiala Zp: Nezbední bakaláři), Tohle jsou křídla bělásků, co vzlétla (Hu: Jiří Srnka Zp: Sbor opery Divadla 5. května), Nám je to jedno H: František Hanus (rada Leopold Kohák), Růţena Šlemrová (Aňutka, Leopoldova manţelka), Evelyna Kinská (Helena, Leopoldová nevlastní dcera), Svatopluk Beneš (profesor Korejnil, Helenin snoubenec), František Vnouček (Francois, sluha u Kohákové), Karel Dostal (prezident Šupita), Meda Valentová (Šupitova manţelka), Jaroslav Marvan (statkář Jindřich Lebeda, Kohákův přítel), Jiří Dohnal (Jaroslav, Lebedův syn – původní představitel), Bedřich Kubala (Jaroslav, Lebedův syn – nový představitel), Jindřich Plachta (tulák Filip Čtverylka), František Černý (rada Kozel), František Kovářík (ředitel Ptáček), Rudolf Deyl ml. (obecní stráţník), Anna Melíšková (Koreška, ţena s chrastím), Karel Máj

213

(policejní komisař), Eman Fiala (rybář), Věra Petáková (Bětka, děvečka ve mlýně), Gustav Hilmar (mlynář), Milada Horutová (mlynářka), Jarmila Smejkalová (účetní Liduška), František Filipovský (holič J. Miláček), Naděţda Vladyková (venkovská dívka Stázka), Anna Steimarová (prodavačka planet – původní představitelka), Marie Jeţková (prodavačka planet – nová představitelka), Helena Bušová (Blaţenka Čiháková rozená Koudelková, vdova po oficiálovi), Marie Nademlejnská (Tonynka Rorejsová rozená Lukášová), Darja Hajská (Márinka Zavadilová), Vladimír Řepa (Josef Beruška), Eva Svobodová (Aneţka, Beruškova manţelka), Ela Šárková (Strnadová, ţena na veselici), Jarmila Švabíková (paní lékárníková Bezoušková), Josef Bělský (člen správní rady), Jindřich Láznička (předseda Hnátek), Ota Motyčka (pokladník Lepeška), Ella Nollová (kuchařka u Koháků Amálka), Josef Hanuš (dítě), Libuše Stehlíková (sluţka u Koháků Lojzina), Lola Skrbková (nájemnice v domě Kohákové), Josef Vošalík (zahradník Šusta), Blaţena Slavíčková (Týna, zpěvačka na večírku), Josef Kotapiš (Pazdera, řidič u Koháků), Marta Májová (Kutinová, host na večírku), Marie Rosůlková (Nováková, host na večírku), Martin Raus (Bobík, Helenin přítel), Marcela Sedláčková (slečna Maru, host na večírku), Boţena Půlpánová (Čepeláková, host na večírku), Marie Ptáková, Jarmila Holmová, Věra Štumpfová, František Plodr, Josef Pehr, Svatopluk Šíp, Karel Šmíd (hosté na večírku), Antonín Holzinger (lékař Ambroţ), Bedřich Vrbský (notář Havlena), Marie Broţová (Emča Kalinová provdaná Lebedová, Lebedova manţelka), Marie Blaţková (Liduščina babička), Antonín Šolc (starý kostelník Vavřina), Drahomíra Hůrková (Nohová, Helenina přítelkyně), Eva Klenová (slečna Lola, dívka na veselici), Marie Norrová (Pazderková, dívka na veselici), Boţena Sníţková, Věra Němotová (dívky na veselici), Blanka Waleská (Zástěrová, ţena na veselici), Boţena Helclová (Tlapová, ţena na veselici), Jarmila Svatá (Horáková, ţena na veselici), Marie Vášová (Šmejkalová, ţena na veselici), Eva Foustková (Tichá, ţena na veselici), Marie Buddeusová, Anna Steimarová, Heda Bednářová (ţeny na veselici), Soběslav Sejk (Zemánek, mladík na veselici), Jan W. Speerger, F. X. Mlejnek, Mirko Maršálek, Ota Výborný, Bolek Prchal, Miloš Šubrt, Emanuel Hříbal (muţi na veselici), Oldřich Lipský (mladík ve mlýně), Emil Konečný (čeledín Tonda, Bětčin bratr), Alois Peterka (ředitel s výkazy), Jiří Fiala (klavírista na večírku), Jiří Roll (ţelezniční úředník), Jiří Koudelka (muţ s tenisovou raketou), Eva Benešová, Hanusová (dívky), Zuzana Danielová – Vančurová (Alena), Marie Kautská (ţelezniční úřednice), Libuše Bokrová (Řehulková, host na večírku), Jaroslav Lokša (majitel pily Šlechta), Ludmila Svobodová (paní Lípová), Borek Lipský (mlynářův syn Frantík), Rudolf Král (mlynářův syn), Norbert Hotový (chlapec u ohně), Dagmar Prokopová (dívka na veselici), Svatopluk Skládal, Stanislav Vyskočil, Jaroslav Kubát, Václav Hanza (mladíci na veselici), Jan Linhart (Ríša, Helenin přítel), Anna Hlaváčková – Vávrová (dáma ze společnosti), Ema Gonicová (dívka z maloměsta), Josef Dvorský (pán z maloměsta), Miroslav Dvořák (kluk), Julie Charvátová (slečna z maloměsta), Vladimír Hlavatý (civil stráţník), Jeřábek (Kohákův tajemník), Krpata (mladík), Nezbední bakaláři (pěvecký sbor na tryzně) Obsah: Leopold Kohák se kdysi oţenil s bohatou vdovou a vedle energické ţeny je odsouzen k nicnedělání. Stárnoucí muţ se trápí tím, ţe zradil svoji první lásku Emču i milovanou řeku Sázavu, kde proţil dětství a mládí. Návštěva dávného přítele Lebedy mu vše připomene. Po nervovém zhroucení odjede Leopold místo do lázní tajně do svého kraje. Jako tulák se ţiví příleţitostnou prací. Pohřešovaného manţela nechá paní Koháková hledat. Činorodost vrací Leopoldovi bývalou jiskru. Nechá se oholit, změní šaty a neuvěřitelně omládne. V rodném městě okouzlí na taneční zábavě všechny ţeny, zvláště kdyţ dokáţe z jejich dlaní přesně „uhodnout“ dávná tajemství. Jeden z muţů v něm pozná Koháka. Z Prahy přivolaná manţelka v domnění, ţe jde o Kohákova nemanţelského syna, odmítne s ním mít cokoliv společného. Svého muţe nechá prohlásit za mrtvého a uspořádá symbolický pohřeb. Po boku nové lásky Lidušky vykročí Leopold do nového ţivota. Snímek byl roztočen a natáčen za okupace pro Nationalfilm v letech 1944 aţ 1945. Postavu Jardy Lebedy rozehrál Jiří Dohnal, po jednom natáčecím dni byl nahrazen Bedřichem Kubalou, původně obsazeným pro postavu mladíka na veselici. Po osvobození celý projekt převzala Československá filmová společnost. Byly přetočeny některé exteriérové (vyměněna Anna Steimarová za Marii Jeţkovou) a dotočeny drobné ateliérové scény. Film byl dokončen a uveden na přelomu let 1945 a 1946. Před praţskou premiérou byl film nasazen ve třiceti venkovských kinech na Vánoce roku 1945.

3. Pancho se ţení (1944 – 1946) Parodie V: Lucernafilm, Československá filmová společnost D: Státní půjčovna filmů

214

Pr: 27. 9. 1946 (kina Hvězda, Praha a Svoboda) PNaz: Pedro se ţení At: Barrandov, Radlice Ex: Hlubočepy u Prahy R: Rudolf Hrušínský, František Salzer AR: Vladimír Valenta, Libuše Juklíčková N: Rudolf Hrušínský S: Rudolf Hrušínský K: Ferdinand Pečenka Arch: Štěpán Kopecký, Chrudoš Uher Výpr: Ina Kubová – Ţáková, Jaroslav Papeţ, Ţofie Fryntová KostN: Adolf Wenig Kost: Betty Adolfová, Františka Smíšková, Jaromír Novák, Ladislav Tomek, František Mašek, Růţena Králová Ma: Josef Kobík St: Jiří Sobotka Zv: František Šindelář, Jan Paleček Op: František A. Elstner, Jan Wenig /jazykový poradce/ Dr: Miroslav Rutte, Karel Smrţ, Artuš Černík, Jiří Hrbas, Karel Horký, František Götz VV: Jaroslav Niklas ZVV: František Milič AVV: František Novák, Jaroslav Kulhavý, Antonín Dekoj, Vladimír Hrubeš, Václav Pecián, Jiří Kalina Sk: vedoucí Karel Feix Spol: Rudolf Lukeš Hu: Jiří Srnka Nahr: FYSIO Písně: všechny písně (Hu: Jiří Srnka), Neklidná noc (T: František A. Elstner), Falešný hráč (T: K. M. Walló Zp: Václav Irmanov), Můj milý se mě nebojí (T: K. M. Walló Zp: Ela Šárková), Hoďte mi růţi /serenáda a pomalý fox/ (T: František A. Elstner Zp: Rudolf Hrušínský), Ranní blues (T: K. M. Walló), Květinko má spanilá (Zp: František Kreuzmann, sbor), Já jsem z Kutné Hory H: Rudolf Hrušínský (Pancho Danilla), Vlasta Matulová (krasavice Rosita Rodriguesová), Jindřich Plachta (Francisco Fernando Rodrigues, Rositin otec), Josef Kemr (Pedro Sanches), Jarmila Svobodová – Májová (Pepita, Rositina matka), Eva Klenová (Mariana, Pedrova milenka), Saša Rašilov (starosta města), Miloš Nedbal, František Kovářík (ţalářníci), František Klika (zástupce starosty), Anna Steimarová (Rositina teta Lucie), František Kreuzmann (náčelník lupičů Roberto Marasquino), Robert Vrchota (lupič Manuel Serano Pueblo Santo), Ela Šárková (Juanita, milenka lupiče Manuela), Vítězslav Boček, Bohumil Bezouška, Zdeněk Kampf, Jaroslav Seník, Jan W. Speerger, Stanislav Vyskočil, František Filipovský (lupiči), Josef Pehr (kapesní zloděj), Bohumil Machník (krčmář), Jarmila Kurandová (Anabella, Pedrova matka), Rudolf Hrušínský st. (Betino Pedro Sanches, Pedrův otec), R. A. Strejka (stráţný před vězením), Bolek Prchal (občan městečka Marilla), Václav Irmanov (lupič s kytarou), Rudolf Deyl ml. (podomek), Vladimír Hlavatý (advokát), Jindra Hermanová (Španělka), Alois Dvorský (pokladník banky), Emil Bolek (soused Sanchesových), Josef Kotapiš (občan přihlíţející zatýkání Pancha), Darja Hajská (ředitelka divadla / hlas ţeny v autě), Antonín Šolc (klient banky přepočítávající peníze), Antonín Jirsa (majitel ukradeného koně), F. X. Mlejnek, Jindřich Fiala, Václav Švec (klienti banky), Zdenka Dannerová (Conchita), Slávka Dvořáková – Heuslerová (číšnice), Josef Jarský (policista), Jarmila Holmová, Marusa Drahotová Věra Němotová, Ludmila Svobodová (dívky v krčmě), Gabriel Hart (zálesák), Viktor Nejedlý (ţebrák), Eva Braţová (černošské děvčátko), Oldřich Kubart (muţ v krčmě), Mohamed Hairedin (Josip) Obsah: Rodrigues a Sanches kdysi zaslíbili své děti, Rositu a Pedra. Rodiny ţijí daleko od sebe a proto se mladí lidé neznají. O sňatek, plánovaný otci, zájem nemají. Povolný Pedro se přesto vypraví s doporučujícím dopisem za nevěstou, rázná Rosita však před ním uteče. V hostinci pomůţe Rosita mladíkovi Panchovi, který se dostal do sporu s náčelníkem banditů. Oba mladí lidé se do sebe na první pohled zamilují. Při útěku z města se Pancho setká s Pedrem a pozná v něm Rositina ţenicha. Opije ho a vezme mu dopis. O ten ho však záhy ve vězení připraví lupič Manuel a sám se vypraví na námluvy. Před Rositinými rodiči se pak vydává za Pedra. Naštěstí přijíţdí Pancho, za ním pravý Pedro a také šerif se svými jezdci, kteří stíhají Manuela. Domů se vrací také Rosita. Pancho poţádá o Rositinu ruku, ale je odmítnut. Teprve, kdyţ šerif prozradí výši odměny, náleţející Panchovi za dopadení Manuela, Rositini rodiče svolí. Osud odmění i nebohého Pedra. Ten při návratu objeví pod ukazatelem cesty dva pytle zlaťáků a můţe se oţenit s milovanou Marianou. Film byl celý natočen a prakticky dokončen v posledních měsících a týdnech protektorátu v roce 1945. Po válce bylo jen přetočeno několik exteriérových scén, film byl definitivně sestřiţen a upraven.

4. 13. revír (1945 – 1946) Detektivka V: Nationalfilm, Československá filmová společnost / Státní výroba filmů D: Státní půjčovna filmů Pr: 8. 3. 1946 (kina Letka, Moskva a Lucerna) PNaz: Zinková cesta /filmová povídka/, Znamení kočky /technický scénář/ At: Barrandov Ex: Praha: Podbaba, Dejvice R: J. A. Holman, Martin Frič

215

PR: Jaroslav Mach, Bořivoj Zeman AR: Jan Otto Schmitt N: Karel Baroch, Miloš V. Kratochvíl Předl: Eduard Fiker (román Zinková cesta) S: Eduard Fiker, J. A. Holman, Karel Steklý K: Jan Stallich, Julius Vegricht DK: Václav Huňka AK: Josef Pechar Arch: Štěpán Kopecký, Ferdinand Fiala Výpr: Oldřich Novotný, Karel Janout, František Suchý, Antonín Pašek, Jaroslav Veselý KostN: J. M. Gottlieb, Věra Hankovcová Kost: Štěpán Dušánek, Marie Jindrová, Miloslava Šmídová, Václav Jindřich, Vilemína Skalická, František Krýsl Ma: Miloslav Koubek, Václav Kamarád, Antonín Muţík, František Rous, Karel Marek, Antonín Riegel, Otakar Košťál St: Jan Kohout, Antonín Zelenka Zv: František Šindelář Op: Miroslav Haller /jazykový poradce/, Ladislav Srp Dr: Jindřich Elbl, Miroslav Rutte, Jan Sajíc, Karel Smrţ VV: Jan Sinnreich, Václav Draţil ZVV: František Urbánek, Miloš Mastník AVV: Vratislav Innemann, Bohuslav Kubásek, Josef Mach, Vladimír Hladký, Marie Poledníková, Jan Kovář, Václav Kutil, Josef Synek, A. Volmuth, B. Kilián Sk: vedoucí Zdeněk Reimann Spol: Rudolf Lukeš, Karel Černý, Vladimír Kabelík, Emil Ludvík Hu: Julius Kalaš Nahr: FYSIO H: Lída Baarová (prostitutka Františka Brabcová zvaná Fróny – původní představitelka), Dana Medřická (prostitutka Františka Brabcová zvaná Fróny – nová představitelka), Jaroslav Marvan (policejní revírní inspektor Svatopluk Čadek), Ella Nollová (hospodská Terezie Procházková zvaná matka Klouzanda), Vilém Pfeiffer (MUDr. Karel Chrudimský), Miloš Nedbal (komisař Dr. K. Barák), Nora Cífková (Olga Hlavsová, snoubenka Chrudimského), Jaroslav Šára (čínský podomní obchodník Wang – li), Blanka Waleská (Wang – liova ţena Ţofka rozená Mušková), L. H. Struna (kasař Josef Karta), Vladimír Řepa (detektiv Draboch), Otto Rubík (detektiv Poboţný), Vítězslav Boček (tajný policista), Vladimír Leraus (docent patologie), Vladimír Hlavatý (číšník Jindra), Bolek Prchal (taxikář), Anna Gabrielová, Ludmila Svobodová, Marcela Sedláčková, Bobina Prošková, Marie Hrdličková, Miloslava Andresová, Věra Mojmíra Janišová, Marie Vintrová, Libuše Stehlíková (prostitutky), Marie Nademlejnská (starší prostitutka Marion), Antonín Jirsa (vrátný v továrně), Václav Trégl (malíř v hostinci), Ota Motyčka (balistický expert – laborant na klinice), Růţena Opravilová (ošetřovatelka), Zdena Zeithamlová, Zuzana Danielová – Vančurová (noční ošetřovatelky), Pavel Pásek, Otomar Krejča, Ladislav Bešta (detektivové), Václav Švec, Václav Menger, F. X. Mlejnek, František Plodr, Arnošt Mirský, Fráňa Vajner, Leopold Horešovský, Hlaváč (hosté v hostinci), Emanuel Kovařík (číšník v restauraci), Jan W. Speerger (kasař Jiří Kočka) – mluví Miroslav Homola, Milka Balek – Brodská (hospodyně u doktora Chrudimského), Bedřich Bozděch (Kartův pravý otec Josef), Alois Dvorský (hlas Kartova nepravého otce), Karel Šanda (kancelářský sluha u Dr. Baráka), Otto Budín (mladík v davu), Přemysl Cipra (povaleč na periferii), Jaroslav Novák (pasák), Stoklasa (psovod) Obsah: Inspektor Čadek z 13. policejního revíru má dohlédnout na propuštěného kasaře Kočku. Domnívá se právem, ţe Kočka si půjde vyzvednout poslední lup, který se policii nepodařilo najít a ţe se bude chtít pomstít Kartovi, který ho dostal do vězení. Bývalá Kočkova milá Fróny se v nemocnici beznadějně zamiluje do doktora Chrudimského a rozhodne se začít nový ţivot. Inspektorovi však v pátrání po Kočkovi a Kartovi pomoci nechce. Oba muţi zmizeli tu noc, kdy zemřel čínský obchodník Wang – li, který byl později odeslán v zinkové rakvi do vlasti, jak přikazovala jeho víra. Na periferii psi vyhrabou mrtvolu muţe. Pitva prokáţe, ţe je to Wang – li. Chrudimského kdosi postřelí a teprve tehdy Fróny promluví. Prozradí Čadkovi tajný úkryt v hospodě u matky Klouzandy, kde se skrývá Wang – liova ţena. Byla Kartovou milenkou a kdyţ Karta zabil Kočku, společně umístili jeho mrtvolu do zinkové rakve a Wang – liovo tělo zahrabali. Karta nakonec zemře na následky postřelení, které mu způsobil Čadek. Umírá i Fróny, kterou zastřelí ještě před svým zatčením Wang – liová. Titul začal ještě za okupace na jaře 1945 natáčet v Nationalfilmu reţisér J. A. Holman s Lídou Baarovou v hlavní roli (v první fázi měl být reţisérem filmu Ladislav Brom). Po útěku reţiséra Holmana na Slovensko se práce ujal Martin Frič (mj. přeobsadil původně angaţovaného Zdeňka Štěpánka). Během revoluce byly práce přerušeny, po osvobození byly provedeny změny ve scénáři, přeobsazena Lída Baarová, které byla později zakázána filmová práce, Danou Medřickou a Martin Frič natáčení v srpnu 1945 opět obnovil.

5. Lavina (1945 – 1946) Psychologické drama, detektivka V: Nationalfilm, Československá filmová společnost D: Státní půjčovna filmů

216

Pr: 5. 7. 1946 (kina Máj, Moskva a Světozor) At: Barrandov, Radlice Ex: Krkonoše: Černá Hora; Praha: Smíchov, Krulišova vila, střechy, Vinohrady, náměstí Jiřího z Poděbrad, kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, Barrandovské terasy R: Miroslav Cikán PR: Ivo Novák AR: Gill Sedláčková, Jaroslav Mach N: Miroslav Cikán, Jaroslav Mottl S: Miroslav Cikán, Jaroslav Mottl, Josef Trojan K: Václav Hanuš DK: Petr Rovný AK: Alois Jiráček, Jan Novák Arch: Jan Zázvorka Výpr: Josef Zezulka, Oldřich Novotný, Karel Janout, Antonín Pašek, František Zajíček Výtv: František Jelínek KostN: Jan Kodet, J. M. Gottlieb, Věra Hankovcová Kost: Bohumil Sochor, Vlastimil Hasala, Marie Jindrová, Slávka Tišnovská, Miloslava Šmídová Ma: Václav Krolop, Václav Volk, Jan Štětina, Jan Matoušek, Antonín Kuchař, Marie Kuchařová St: Antonín Zelenka Zv: Stanislav Vondraš Op: Miroslav Haller /jazykový poradce/ Dr: Artuš Černík, Jan Drda, Karel Smrţ VV: Otakar Sedláček, Miloš Mastník ZVV: Josef Holomý AVV: Václav Gajer, Bohumil Svoboda, Marie Poledníková, Milena Batelková, Vladimír Hladký, Karel Pokorný, Jarmila Pelantová, A. Volmuth Sk: vedoucí Zdeněk Reimann Spol: Jiří Kollinger, Miroslav Pelc, Anna Tillerová Hu: Miloš Smatek, Josef Stelibský Nahr: FISYO Dir: Otakar Pařík H: Otomar Korbelář (JUDr. Karel Heran), Marie Glázrová (Irena Malíková, Heranova druhá ţena), Helena Bušová (Olga, Heranova první ţena, Irenina přítelkyně), Jaroslav Průcha (policejní inspektor Ptáček), Jaroslav Marvan (policejní rada Dr. Urban), Dana Medřická (květinářka, vdova Bendová), Jiří Dohnal (divadelní kapelník Pavel Benda), Eduard Kohout (finančník Dr. Malík, Irenin otec), Vladimír Řepa, Antonín Holzinger (lékaři), František Filipovský (vrátný Černý), Naděţda Vladyková (Baruška, komorná u Ireny), Miloš Nedbal (státní zástupce), Otto Rubík (stráţník), Jaroslav Seník (předseda soudu), Eva Karelová (ošetřovatelka), Miroslav Homola (koncipient u Herana), Marie Kautská (úřednice u Herana Marta), Vítězslav Boček (hoteliér), Viktor Nejedlý, Josef Bělský (majitelé továrny v likvidaci), Věra Petáková (sluţka – pradlena v hotelu), Martin Raus (vrchní), Josef Pehr, Svatopluk Skládal (hosté ve výčepu), Jaromír Spal (mladík Toník), Eman Fiala (opilec ve výčepu / hlas lyţaře), Marcela Sedláčková (servírka), František Paul (výčepní Václav), Jaroslav Orlický (policejní úředník), Václav Švec (soudní sluha), Antonín Zacpal (obţalovaný vrah Arnošt Pechar), Zora Plesingerová – Boţinová (pokojská v horském hotelu Růţenka), Marie Hrdličková (manţelka Heranova koncipienta), Bolek Prchal (vedoucí záchranné čety, otec Toníka), Bohuš Záhorský (vyšetřující soudce), Vilém Pfeiffer, Josef Waltner (právníci u soudu), Karel Pavlík (recepční v horském hotelu), Jiřina Vávrová (svědkyně u soudu), Bedřich Ulrych, Rurik Ronský (detektivové), Jan Fifka (zapisovatel u soudu), Libuše Stehlíková (učednice v květinářství), Jiří Hurta (četník), Jiřina Krejčová (host v hotelu), Ladislav Janeček (šofér), Karel Šašek, Alexej Gsöllhofer, Jaroslav Draţil, Jiří Langer, Chýle, Šponar, Fahoun, Mann (lyţaři), Ema Gonicová, Jaroslava Golombiovská, L. Petránková (lyţařky), Věra Mojmíra Janišová (Julinka, slečna ve výčepu), Josef Vrba (horal), Josef Oliak (porotce), Zuzana Danielová – Vančurová (číšnice ve Sněţné boudě), František Plodr, Radoslav Gregor (pánové na schodišti), Věra Štumpfová (dívka ve výčepu), Olga Příhodová (ţena), Vladimír Hlavatý (hlas lyţaře), Plezrová (kamelotka ve výčepu), Karásková (sekretářka), Podolský (dubl za Otomara Korbeláře – lyţař) Obsah: Despotický advokát Heran zastřelí ze ţárlivosti svou ţenu Olgu, která od něho chtěla odejít a vrátit se k divadlu. Jediný svědek zločinu, Olţin kolega z divadla Pavel Benda, si uvědomí, ţe na něho padne podezření a rozhodne se uprchnout. Na útěku před policií se však smrtelně zraní. Policie chce případ uzavřít, neboť je přesvědčena o jeho vině. Jen detektiv Ptáček má pochybnosti a pokračuje v pátrání. Brzy začne podezírat Herana, který se po neblahé události oţenil s Olţinou přítelkyní Irenou. Psychologickým nátlakem přinutí Herana, aby převzal obhajobu člověka, obviněného z vraţdy vlastní ţeny. V horské chatě, kde Heranův klient zločin spáchal, je advokát i s Irenou zasypán lavinou. V předtuše blíţící se smrti se Heran písemně přizná k Olţině vraţdě. V poslední chvíli jsou však manţelé zachráněni. Zároveň záhadně zmizí přiznání. Při soudním jednání, kde Heran hájí svého klienta, se Ptáčkovi potvrdí podezření. Heran pozná, ţe je odhalen a otráví se dřív, neţ ho Ptáček předá spravedlnosti. Film byl roztočen poslední týdny těsně před osvobozením na jaře 1945. Po válce byl převzat z majetku Nationalfilmu, dokončením ateliérových a všech exteriérových scén v létě

217

1945 a v zimě 1946 byla zahájena první poválečná česká filmová výroba. Projekt byl uveden aţ v létě roku 1946.

6. Průlom (1946) Drama V: Státní výroba filmů D: Státní půjčovna filmů Pr: 4. 6. 1946 (kina Blaník, Metro a Máj) PNaz: Statečný švec, Blázen z Lorety /filmová povídka/, Zlaté hnízdo /literární scénář/, Zlaté město /technický scénář/ At: Barrandov, Hostivař Ex: Nový Knín; Praha: Hlubočepy, Prokopské údolí, Podbaba, Strahov, Trója, Husův sbor (varhany); Kamenný Újezd; Jílové u Prahy R: Karel Steklý AR: Jaroslav Mach, Gill Sedláčková, Věra Pečenková Předl: Jan Morávek (filmová povídka Blázen z Lorety) S: Karel Steklý, Jan Morávek K: Ferdinand Pečenka DK: Bohumil Kolátor AK: Bohumil Paris Arch: Štěpán Kopecký, Ferdinand Fiala Výpr: Ina Kubová – Ţáková KostN: J. M. Gottlieb Kost: Bohumil Sochor Ma: Josef Kobík, Karel Marek, Františka Kobíková St: Jan Kohout Zv: Miroslav Prokeš Op: J. M. Gottlieb Dr: Jan Drda, Jan Sajíc, Karel Smrţ, Ladislav Khás, E. L. Berka VV: Václav Draţil ZVV: František Urbánek AVV: Bohuslav Kubásek Sk: vedoucí Zdeněk Reimann Spol: Martin Frič /umělecké vedení/, Rudolf Lukeš, Jarmila Müllerová, Jaroslav Balík Hu: Miloš Smatek Nahr: FISYO Dir: Milivoj Uzelac Písně: Peníze světem vládnou (Zp: sbor) H: Jindřich Plachta (švec Matěj Domaţlík), Ella Nollová (Domaţlíkova ţena Marjánka), Jan Pivec (řeznický tovaryš Vojta, ševcův syn), Theodor Pištěk (purkmistr Norbert Trachta), Jaroslav Marvan (předák horníků Václav Dudáček), Jiří Plachý (místodrţící), Gustav Hilmar (sedlák a první radní Klepš), Marie Blaţková (Klepšova ţena), Jana Romanová (Milka, dcera Klepšových), Svatopluk Beneš (městský tajemník Jan Kandler), R. A. Strejka (kancelista Vincenc Špachta), Vladimír Řepa (obecní stráţník Rosůlek), Bedřich Vrbský (okresní hejtman), Marie Rosůlková (hejtmanova ţena), Dana Medřická (číšnice Katy), František Filipovský (kořalečník a radní Jindřich Pacner), Vladimír Leraus (lékař a radní MUDr. Vokoun), Miloš Nedbal (báňský rada provázející místodrţícího), Miroslav Homola (místodrţitelský aktuár Podraský), Jaroslav Vojta (stavitel a radní Částek), Ota Motyčka (pekař a radní Soukal), Antonín Soukup, Antonín Jirsa, Bedřich Bozděch, Emanuel Hříbal, Miloš Šubrt (radní), Jaromír Spal (horník Vojáček, člen hornické delegace), Jiří Kačer (mladý horník Beránek), Oleg Reif, Jaroslav Štercl (mladí horníci), Milka Balek – Brodská (Trachtova ţena), Otto Rubík (horník Habr, člen hornické delegace), Vladimír Šmeral (horník Kverka, člen hornické delegace), Emil Bolek (horník Křiváček), Alois Dvorský (horník Mlíčko, člen hornické delegace), Bolek Prchal (řezník a radní Josef Koliha), Jaroslav Seník (hormistr Kordík), Bohuš Hradil (lékárník a radní Salivar), Jan W. Speerger (horník Stoupa), František Paul (horník Ledvinka), Antonín Kandert (exekuční úředník), Antonín Holzinger (měšťanosta), Václav Trégl (sluha na radnici Štěpina), Vilém Pfeiffer (horník Rezek), Ema Skálová (sluţebná Aneţka), Marie Nademlejnská (ţena u plakátu), Karel Svoboda (tajemník místodrţícího), Eduard Dubský (voják Jenda, syn Klepšových), Josef Kotapiš (četník), Ferdinand Jarkovský (místodrţitelův sluha Ludvík), Josef Oliak (měšťan), Frank Rose – Růţička (horník), Václav Menger (host na zábavě) Obsah: Malé české město v šedesátých letech 19. století. Měšťané kdysi zbohatli z výnosu zlatých dolů, které jsou nyní zatopeny. Do jejich odvodnění nechtějí ale investovat, neboť jsou přesvědčeni, ţe se to nevyplatí. Zastavení těţby však uvrhlo do bídy havířské rodiny. Horníci se po marných ţádostech o pomoc ve městě i na místodrţitelství rozhodnou k vlastnímu činu. Vedeni ševcem Domaţlíkem, který vypracoval plány, se pokusí odvést vodu starou štolou. Při práci málem zahyne Domaţlíkův syn Vojta, ale dílo se podaří. Navíc je korunováno nálezem zlata. Svou rozhodností horníci také přispějí k odhalení špatného hospodaření městských radních. A Matěj Domaţlík vyhraje svůj spor s měšťany, kteří ho chtěli připravit o domek a měšťanská práva. Projekt byl připraven ještě za německé okupace v Nationalfilmu. Samotné natáčení započalo 12. listopadu roku 1945. Průlom je povaţován za první film poválečné české zestátněné filmové výroby. Ceny: 1946 – II. prémie v hodnotě 20 000 korun za filmovou fotografii kameramanovi Ferdinandu Pečenkovi.

218

7. Nezbedný bakalář (1946) Historická komedie V: Československá filmová společnost D: Státní půjčovna filmů Pr: 6. 9. 1946 (kina Metro, Sevastopol a Světozor) At: Barrandov Ex: Praha: Staré Město, chrám Matky Boţí před Týnem (Týnský chrám); Rakovník: okolí R: Otakar Vávra PR: František Milič AR: Věra Ţeníšková, Libuše Juklíčková, Lubomír Kaválek N: Zdeněk Štěpánek, Josef Neuberg Předl: Zikmund Winter (povídky Peklo a Nezbedný bakalář ze sbírky Rakovnické obrázky), Zdeněk Štěpánek (divadelní hra Nezbedný bakalář) S: Zdeněk Štěpánek, Otakar Vávra K: Jan Roth DK: Rudolf Milič AK: Josef Pechar Arch: Jan Zázvorka Výpr: František Nestler, Zdenka Nestlerová Výtv: prof. Čihák KostN: J. M. Gottlieb, Fernand Vácha Kost: Václav Suldovský Ma: Václav Kamarád, Otakar Košťál St: Antonín Zelenka Zv: Josef Zavadil Op: Oldřich Stefan, Antonín Novotný /historie/, Vilém Prokop Mlejnek /hudební historie/ VV: Jaroslav Niklas, Rudolf Stahl ZVV: Robert Vyhlídka, Jiří Patočka, Bohumil Šmída AVV: Vladimír Hrubeš, Antonín Dekoj, Jaroslav Frýda, Miroslav Šimonek, J. Dvořáková, M. Prokopová, P. Kejř Sk: vedoucí Karel Feix Spol: Miroslav Hrachovec, Jan Pacák, Vladimír Petrásek, Miroslav Venhoda Hu: Jiří Srnka Nahr: FISYO Dir: Milivoj Uzelac, Otakar Pařík Nahr: Sdruţení starých viol Pro arte antiqua Dir: Vilém Prokop Mlejnek Písně: všechny písně (Hu: Jiří Srnka), Slyšte, ţáci, vy ţebráci (T: František Hrubín Zp: ţáci Scholae cantorum), zbylé písně (T: Zikmund Winter), Vivat bacalarius (Zp: ţáci Scholae cantorum), Noci milá, proč’s tak dlouhá (Zp: Zdeněk Štěpánek), Qui suaevimus saepe radi (Zp: ţáci Scholae cantorum, Josef Vinklář), Stala se jest divná věc (Zp: ţáci Scholae cantorum, Josef Vinklář), Dominante nobis siti (Zp: Zdeněk Štěpánek), Co dobrého od vás, ţáci (Zp: ţáci Scholae cantorum), Vivat Raconae (Zp: ţáci Scholae cantorum), Ţáku, pamatuj si dnešní datum (Zp: ţáci Scholae cantorum), Štěstí mně přineslo to moje řemeslo (Zp: František Smolík) Proto mé srdéčko, červené pivečko (Zp: František Smolík) Chor: Eva Vrchlická ml. H: Zdeněk Štěpánek (bakalář Jan Pička Písecký), Vlasta Matulová (hostinská U Střípků Anna), Otomar Korbelář (řezník Mikuláš), František Smolík (konšel Jan Šmardoch), Jaroslav Marvan (primas města Rakovníka Jan Písecký), František Kreuzmann (inspektor školní a městský písař Šimon Ţlutický), Míla Pačová (Markyta, manţelka Ţlutického), Saša Rašilov (pekař a konšel Hruška), František Roland (sedlák a konšel Jan Slach), Jaroslav Vojta (vyslouţilec a bubeník Matěj), Antonín Šolc (kantor Ondřej Kralovic), Josef Gruss (sukcentor Zachariáš Brolský), Zdeňka Baldová (Slachova ţena), Gustav Hilmar (děkan Šimon Cerasýn), Václav Trégl (konšel Češpivo), Marie Vášová (děvečka v hostinci U Střípků), Eman Fiala (dráb), Vlastimil Brodský, Jaroslav Mareš, Oldřich Musil, Bohumil Bezouška, Stanislav Broţík (mendíci), Milada Smolíková (měšťka, Hruškova ţena), Vladimír Řepa (krejčí a konšel Matouš Máma), Antonín Jirsa (kovář a konšel Martin Bezprstý), Josef Vinklář (mendík Martínek), Stanislav Neumann (univerzitní pedel Jan), Stanislava Strobachová (měšťka Kateřina, Mámova ţena), Oskar Hák (Filípek, syn kováře Bezprstého), Marie Rýdlová (Alţběta, Mikulášova ţena), Jan W. Speerger (kočí Jan Průcha), Oleg Reif (bohatý ţák), Rudolf Deyl st. (konšel Matěj Gryllov), František Marek, F. X. Mlejnek (měšťané), Antonín Jedlička (řeznický učedník u Mikulášů Kuba), Antonín Mikulič (malý ţák), Růţena Gottliebová (manţelka konšela Češpivy), Theodor Pištěk (rychtář Touţil), Emanuel Hříbal (konšel), Lída Vostrčilová (děvečka v hospodě), Jiřina Vávrová (stará ţebračka), Petr Skoumal (světlovlasý ţák), Alois Skoumal, Jan Skoumal, Oldřich Panoš, ţáci Scholae cantorum (ţáci) Obsah: Rakovník je roku 1587 povýšen na královské město. Pro zvýšení prestiţe města je do školy jako vyučující pozván z Prahy bakalář Jan. Přichází se svými ţáky – mendíky. Na místě však zjišťuje, ţe škola je zchátralá a ţe konšelé nejsou z lakoty ochotni splnit své sliby. Jeho ţáky krmí odpadky a ani uprostřed tuhé zimy nedají dřevo na zátop. Jen málokdo z měšťanů si vzdělaného a temperamentního bakaláře oblíbí. Laskavá je k němu mladá vdova – hostinská Anna. Jan si ji zamiluje, ale brzy zjistí, ţe její láskou je řezník Mikuláš, který je však ţenatý s bohatou, ale starou, zlou a lakomou Alţbětou. Kdyţ chtějí paničky přistihnout Mikuláše a Annu při tajné schůzce za městem, pomůţe Jan a vymění si místo s Mikulášem. Mezitím v záchvatu nemoci podpálí Alţběta svůj dům a uhoří v něm. Konšelé se chtějí nenáviděného Jana zbavit. Bojí se však, ţe město zůstane v polovině roku bez učitele, coţ by byla ostuda. O nového bakaláře proto ţádají v Praze tajně. Po Alţbětině pohřbu se to Jan náhodou dozví, vzbudí své ţáky a ještě té noci s nimi opustí nevděčné město Rakovník.

219

Scénář k filmu připravovali Zdeněk Štěpánek a Otakar Vávra uţ za okupace pro Nationalfilm v letech 1940 – 1941. Pro finanční náročnost byl projekt zastaven. Film byl zrealizován aţ v zestátněné výrobě. Samotná výroba a natáčení započaly na podzim roku 1945. Ceny: 1946 – I. prémie v hodnotě 40 000 korun za filmovou reţii Otakaru Vávrovi. 1946 – II. prémie v hodnotě 10 000 za filmový scénář Otakaru Vávrovi a Zdeňku Štěpánkovi. 1946 – I. prémie v hodnotě 50 000 se zvláštním uznáním za filmovou hudbu Jiřímu Srnkovi. 1946 – I. prémie v hodnotě 35 000 za filmovou fotografii kameramanovi Janu Rothovi. 1946 – prémie v hodnotě 10 000 za filmovou architekturu Janu Zázvorkovi. 1946 – uznání za velmi dobrou práci za filmový zvuk Josefu Zavadilovi. 1946 – uznání za velmi dobrou práci za filmový střih Antonínu Zelenkovi. 1946 – predikát „umělecky hodnotný film“.

220

12. 3. Tvůrci filmu Babička tančí (1945) Babička tančí (1945) Komedie V: Lucernafilm PNaz: Roztomilá zahrada, Rozkošná zahrada, Ty a já a tisíc jiných At: Barrandov Ex: Praha R: Václav Wasserman AR: Věra Ţeníšková N: Jiří Hrbas S: Jiří Hrbas, Maru, Miroslav Rutte, Václav Wasserman K: Ferdinand Pečenka DK: Bohumil Kolátor AK: Bohumil Paris Arch: Karel Škvor Výpr: Ina Kubová – Ţáková, František Zajíček KostN: Zora Kostelecká Kost: František Říha, Jiří Kalina, Růţena Králová, Boţena Houšková Ma: Václav Kamarád, Růţena Rousová St: Marie Kopecká Zv: Josef Zavadil Op: Miroslav Rutte /jazykový poradce/ Dr: A. J. Urban, František Götz, Jan Drda, Jan Sajíc, Karel Smrţ, Josef Bezdíček VV: Karel Šilhánek ZVV: František Růţička AVV: Jaroslav Kulhavý, Karel Beran, Jaroslav Vlach, Václav Pecián Hu: Josef Stelibský, Jiří Traxler Písně: Hu: Josef Stelibský, Jiří Traxler T: K. M. Walló Chor: Josef Jarský H: Růţena Nasková (spisovatelka Olga Semerádová), František Smolík, Eduard Kohout (Dr. Martin), Václav Vydra st. (lesmistr Skýva), Jarmila Smejkalová (tanečnice Olina, vnučka Semerádové), Robert Vrchota (architekt Jan Skýva, syn lesmistra, Olinin snoubenec), Pavla Vrbenská (zpěvačka Věra), Zbyšek Olšovský (stepař Kristian), Bedřich Veverka (ředitel varieté Bureš), Vladimír Řeka (sládek Raboch), František Kovářík (sluha Semerádové Filip), Václav Trégl (zahradník Pelíšek), Zdeněk Kampf (lesní adjunkt Roček), Bohumil Machník (hajný u Skývy), Eman Fiala (cestovatel Váňa), Marie Blaţková (hospodyně u Skývy), Jiří Steimar (advokát), Josef Pehr (mladý fotoreportér), Jaroslav Seník (ředitel Reiman), F. X. Mlejnek (robustní hasič), Emanuel Hříbal (pokladník), Miloš Šubrt (soused paní Semerádové), Darja Hajská (kuchařka Marie), Ferdinand Jarkovský (muţ z rozhlasu), Jindřich Láznička (kulisák), František Černý (muţ s bedničkou), František Vnouček (fotoreportér), Jindřich Balzar (kouzelník v kavárně), Antonín Jedlička (kluk), Olga Orlová (zpěvačka v divadle), Radoslav Gregor (zřízenec v divadle), Antonín Greiffenegg (sekretář), Otto Kukrál (reportér rozhlasu) Obsah: Přísná a uzavřená sedmdesátiletá spisovatelka Olga se po útěku dcery Mileny do ciziny stáhla do soukromí, pořádá pouze přednášky v rozhlase a cele se věnuje své zahradě. Olţina vnučka, mladá tanečnice Olina, se po smrti matky Mileny s babičkou pokusila spojit dopisem. Nepřečetným dopisem však paní Olga omylem podloţila akvárium, a proto ani netuší o existenci své vnučky. Olina pokládá svoji babičku za tvrdou zlou ţenu bez srdce, která zavrhla její matku a nyní také ji. S pomocí svého snoubence, architekta Skývy, jenţ se původně paní Olze snaţil domluvit po dobrém, se chce babičce pomstít. Olina i Skýva babičce ztrpčují ţivot, slepicemi plení její zahradu, štikou hubí v jezírku její zlaté rybičky, ve Varieté Olina tančí pod jejím jménem. Nakonec se obě ţeny usmíří. Paní Olga poznává ztracenou vnučku a Olina zjišťuje, ţe její babička má upřímné a obětavé mateřské srdce. Filmu předcházela v letech 1944 – 1945 zdlouhavě vleklá scenáristická a dramaturgická příprava. V dubnu 1945 film nastoupil jako poslední projekt v protektorátu do ateliérů. Ateliérové stavby byly realizovány do 4. května 1945, kvůli Praţskému povstání se štáb a herci jiţ do ateliérů nedostali. Ani po osvobození nebylo natáčení zahájeno a stavby byly opět zbourány. Film Babička tančí, aniţ bylo umoţněno jeho rozpracování, v ateliérech ukončil jednu etapu české kinematografie.

221

12. 4. Tabulky

Rozina sebranec

Výrobní společnost Lucernafilm

Dokončen ano

Předloha

Scénář

Režie

Zikmund Winter (román)

Otakar Vávra

Řeka čaruje

Nationalfilm

ano

Josef Toman (rozhlasová hra)

Bludná pouť Předtucha Pancho se žení Černí myslivci

Nationalfilm Nationalfilm Lucernafilm Nationalfilm

ne ne ano ne

Pavel Kutný (román Kolébka z jasanu)

Václav Řezáč, Otakar Vávra Václav Krška, Jaroslav Beránek, Josef Mach Dalibor C. Vačkář, Josef Mach

Václav Krška Václav Binovec

Marie Pujmanová (román)

Josef Trojan, Miroslav Cikán

Miroslav Cikán

Rudolf Hrušínský (původní námět)

Rudolf Hrušínský

Rudolf Hrušínský

Růžena Svobodová (povídka)

Bohumil Štěpánek Václav Wasserman, Vladimír Slavínský Jan Drda, Vladimír Vlček

Martin Frič

Jenom krok

Lucernafilm

ne

A. J. Urban (divadelní hra)

Z růže kvítek

Lucernafilm

ne

Ladislav Khás (původní námět)

13. revír

Nationalfilm

ano

Eduard Fiker (román Zinková cesta)

Eduard Fiker, J. A. Holman, Karel Steklý

Lavina

Nationalfilm

ano

Miroslav Cikán, Jaroslav Mottl (původní námět)

Miroslav Cikán, Jaroslav Mottl, Josef Trojan

Průlom

Nationalfilm

ano

Jan Morávek (román Blázen z Lorety)

Karel Steklý, Jan Morávek

Nezbedný bakalář

Nationalfilm

ano

Zikmund Winter (povídky Nezbedný bakalář a Peklo ze sbírky Rakovnické obrázky)

Zdeněk Štěpánek, Otakar Vávra, Josef Neuberg

Vladimír Slavínský František Čáp Martin Frič

(původně Ladislav Brom a J. A. Holman)

Miroslav Cikán Karel Steklý

(spolupráce Martin Frič)

Otakar Vávra

Tab. č. 1: Základní přehled rozpracovaných protektorátních projektů.

Rozina sebranec Řeka čaruje Bludná pouť Předtucha Pancho se žení Černí myslivci Jenom krok Z růže kvítek 13. revír Lavina Průlom Nezbedný bakalář

Předběžný rozpočet 13 030 000, 00 5 985 675, 00 5 864 780, 00 5 980 000, 00 5 157 470, 00 6 171 000, 00 5 150 350, 00 5 517 225, 00 7 097 655, 00 5 987 200, 00 9 729 080, 00 21 964 394, 50

do května 1945 24 516 553, 31 5 542 707, 20 2 394 423, 50 1 432 515, 50 6 100 945, 34 2 204 125, 60 1 580 379, 72 2 878 381, 57 3 526 519, 60 3 256 571, 40 – –

Konečný náklad po květnu 1945 1 569 845, 00 1 845 169, 90 – – 490 734, 00 – – 25 034, 10 2 994 283, 70 5 638 605, 00 9 561 486, 70 17 512 343, 50

celkem 26 086 398, 31 7 387 877, 10 2 394 423, 50 1 432 515, 50 6 591 679, 34 2 204 125, 60 1 580 379, 72 2 903 415, 67 6 520 803, 30 8 895 176, 40 9 561 486, 70 17 512 343, 50

Státní půjčka 6 000 000 2 900 000 2 800 000 2 900 000 2 500 000 3 000 000 1 500 000 2 758 613 3 500 000 2 900 000 – –

Tab. č. 2: Rozpočty jednotlivých filmů (v korunách).584

584

U filmu Jenom krok neznamená daná částka státní půjčku, ale úhradu výrobních nákladů kvůli zákazu dalšího natáčení. Není však jisté, zda se úhrada stihla Ministerstvem školství a lidové osvěty do konce protektorátu schválit a vyplatit. O státní bezúročnou půjčku pro film Z růţe kvítek Lucernafilm pouze zaţádal, pro filmy 13. revír a Lavina Nationalfilm zaţádal 12. 3. 1945. Ministerstvo školství a lidové osvěty sice půjčky schválilo, ale nestihlo je do konce okupace vyplatit. Plánovaný rozpočet Nationalfilmu k filmu Nezbedný bakalář činil 1. března 1941 (na počátku protektorátu ještě s niţší inflací) 5 070 500, 00. Rozpočty filmů jsou protektorátní, filmů Průlom a Nezbedný bakalář pokvětnové.

222

223

10. 1. 1945

únor 1945

–

Lavina

Průlom

Nezbedný bakalář

1940 – 41; 1945

– 2. 1. 1946

12. 10. 1945

1944 – 45

– –

–

27. 3. 1945 – 4. 5. 1945

5. 3. 1945; 15. 6. 1945

27. 3. 1945

15. 3. 1945 – 4. 5. 1945

17. 2. 1945; 23. 7. 1945

1944 – 22. 1. 1945

18. 2. 1945 – 4. 5. 1945

26. 1. 1945 – 11. 2. 1945

–

6. 2. 1945

15. 1. 1945

–

6. 10. 1944 – 4. 12. 1944

–

– 29. 9. 1944

–

3. 12. 1944 – 14. 1. 1945

3. 4. 1944 – 10. 10. 1944

Ateliéry

–

21. 11. 1944

28. 2. 1944

První stavěcí den

15. 3. 1945

18. 2. 1945

26. 1. 1945

16. 10. 1944

6. 10. 1944

19. 9. 1944

6. 9. 1944

28. 8. 1944

3. 4. 1944

První filmovací den

1944 – 45

1944 – 45

1944 – 45

1944

1944

1943 – 44

1943 – 44

1944

1943 – 44

Práce na scénáři

–

–

–

–

–

–

16. 10. 1944 – leden 1945

–

–

4. 5. 1945

4. 5. 1945

4. 5. 1945

11. 2. 1945

leden 1945

4. 12. 1944

leden 1945

19. 9. 1944 – leden 1945 listopad 1944

listopad 1944

14. 1. 1945

10. 10. 1944

Konec natáčení

6. 9. 1944 – listopad 1944

28. 8. – září 1944

srpen 1944 – konec září 1944

Exteriéry

23. 1. 1946

12. 11. 1945

10. 7. 1945

23. 1. 1946 – 7. 6. 1946

14. 5.; 1. – 23. 7. 1946

březen – 2. 5. 1946

12. 11. 1945 – 25. 2. 1946

4. 7. 1946

2. 5. 1946

březen 1946

léto 1945, březen 1946 10. 7. 1945 – 8. 10. 1945

–

–

–

–

–

21. 9. 1946

–

–

–

–

–

–

15. 10. 1945

30. 8. 1945 – 10. 10. 1945

–

31. 10. 1945

Konec natáčení

22. – 31. 10. 1945

Exteriéry

léto 1945

10. 8. 1945 – 21. 9. 1945

–

/přípravné práce únor – březen 1946, zastaveny/ 10. 8. 1945

–

–

/přípravné práce srpen 1945, zastaveny/

–

–

–

–

17. 9., 15. 10. 1945

10. 10. – 24. 10. 1945

Ateliéry

–

–

–

30. 8. 1945

10. 10. 1945

První filmovací den po květnu 45

červenec – srpen 1946

duben – květen 1946

září – listopad 1945; duben – červen 1946

říjen 1945 – únor 1946

–

–

6. 8. 1946 6. 9. 1946

3. 6. 1946 4. 6. 1946

2. 7. 1946 5. 7. 1946

11. 2. 1946 8. 3. 1946

–

–

–

20. 9. 1946 27. 9. 1946

leden – duben 1945; únor – červen 1946

–

–

–

25. 1. 1946

10. 12. 1945 21. 12. 1945;

12. 12. 1945 14. 12. 1945

Cenzura / premiéra

–

prosinec 1944 /nahrání hudby/

11. 10. – 10. 12. 1945

říjen 1944 – prosinec 1945

Dokončovací práce

Tab. č. 3: Výroba a chronologie posledních protektorátních projektů a jejich případné dokončení po květnu 1945.

18. 1. 1945

24. 6. 1944

Černí myslivci

13. revír

8. 9. 1944

Pancho se žení

konec ledna 1945

15. 6. 1943

Předtucha

Z růže kvítek

červenec 1944

Bludná pouť

30. 5. 1944

12. 6. 1944

Řeka čaruje

Jenom krok

15. 12. 1943

Rozina sebranec

Registrace námětu

?

15. 12. 1943

Rozina sebranec 11. 11. 1944

12. 6. 1944

Řeka čaruje

?

VII 1944

Bludná pouť ?

15. 6. 1943

Předtucha

?

8. 9. 1944

Pancho se žení ?

24. 6. 1944

Černí myslivci XII. 1944

30. 5. 1944

Jenom krok

31. 1. 1945

konec I 1945

Z růže kvítek

14. 2. 1945

18. 1. 1945

13. revír

23. 1. 1945

10. 1. 1945

Lavina

–

II 1945

Průlom

–

–

Nezbedný bakalář

–

do V 1945

Registrace námětu Nabídnutí ateliéru ?

–

–

?

?

–

–

?

?

12. 6. 1945

–

12. 2. 1945

?

20. 7. 1945

?

17. 2. 1945

21. 11. 1944

–

?

–

5. 2. 1945

? –

–

po V 1945 –

11. 1. 1945

do V 1945 –

?

–

–

2. 1. 1945

?

?

–

2. 1. 1945

15. 6. 1945

? –

?

23. 7. 1945

po V 1945 –

?

–

Nastoupení do ateliéru

–

?

–

–

?

?

15. 6. 1944

–

25. 5. (14. 8.) 45

–

10. 1. 1945

?

?

–

3. 1. 1945

?

?

–

?

22. 1. 1945

do V 1945 ?

15. 2. 1945

po V 1945 ?

31. 7. 1945

Dodání scénáře

–

?

–

–

?

?

14. 7. 1944

–

20. 8. 1945

?

?

–

6. 2. 1945

?

?

–

XII. 1944

29. 1. 1945

do V 1945

–

?

?

po V 1945 ?

19. 2. 1945

Schválení scénáře

původní

–

–

?

?

–

?

–

původní

16. 8. 1944

?

?

původní

původní

22. 1. 1945

do V 1945

–

7. 2. 1945

původní

po V 1945

–

3. 1. 1945

19. 2. 1945

Navržení obsazení

–

?

– –

?

?

–

?

–

–

?

?

–

24. 8. 1944

–

–

?

27. 1. 1945

do V 1945

–

po V 1945

1. 12. 1945

15. 3. 1945

–

?

?

–

?

2 600, 0

?

?

?

–

?

2 600, 0

–

?

–

–

2 400, 0

–

?

2 831, 0

2 500, 0

2 600, 0

12. 2. 1946

31. 8. 1945

2 277, 0

2 700, 0

2 200, 0

25. 6. 1946

25. 7. 1945

2 541, 0

?

–

8. 5. 1946

?

2 624, 0

2 600, 0

–

5. 8. 1946

?

4. 1. 1945

?

?

–

?

11. 12. 1945

2 600, 0

–

?

21. 2. 1945

Schválení obsazení

–

?

–

–

?

?

16. 6. 1945

–

?

–

29. 1. 1945

–

?

?

Plán schválen

?

?

13. 6. 1945

I, II, V, VI

24. 1. 1945

6. 3. 1945

29. 1. 1945

?

–

13. 6. 1945 –

9. 8. 1945

III, IV

–

6. 3. 1945

7. 2. 1945

8. 3. 1945

I, II

13. 6. 1945

–

I, II

9. 8. 1945 –

–

?

–

–

6. 1. 1945

9. 2. 1945

III, IV

I, II

7. 2. 1945

–

–

–

–

–

?

6. 1. 1945

IV

–

4. 1. 1945

?

–

–

II

–

?

?

III, IV

–

?

20. 8. 1944

–

?

–

–

?

28. 8. 1945

?

?

–

–

?

?

–

–

?

–

–

? 21. 8. 1944 ?

?

III

–

?

do V 1945

1. 9. 1945

–

–

–

–

po V 1945 ? 20. 11. 1944

?

–

I, II

?

Dokončení rozpočtu

? 27. 8. 1945

–

–

–

do V 1945 ? 21. 11. 1944

–

–

–

po V 1945 ?

–

29. 1. 1945

do V 1945 ?

I, II, III

29. 8. 1945

–

8. 3. 1945

po V 1945 ?

–

9. 2. 1945

do V 1945 VI

–

?

po V 1945 –

?

Schválení rozpočtu

Barrandov I, II

Natáčecí plán hotov

Radlice

Hostivař

Výroba I. kopie

Plán dodání I. kopie

2 800, 0

–

Číslo ateliéru

plán do 45

–

2 589, 2

?

2 392, 2

2 401, 0

2 176, 0

–

2 710, 8

–

ztraceno

–

ztraceno

–

200 ?

2 750, 0

2 254, 4

2 639, 0

ztraceno

?

4 085, 5

2 641, 0

2 532, 9

I. kopie

2 977, 5

plán po 45

Délka (metry)

dnes

Tab. č. 4: Literární a produkční příprava před a po květnu 1945 (dle dochovaných a nalezených rozpočtů).

224

Rozina sebranec Řeka čaruje Bludná pouť Předtucha

Předloha, námět Rozina sebranec Řeka čaruje Kolébka z jasanu Předtucha

Filmová povídka Rozina sebranec Řeka čaruje Bludná pouť Předtucha

Scénář Rozina sebranec Řeka čaruje Bludná pouť Předtucha

Pancho se žení

Pedro se žení

Pedro se žení

Pedro se žení

Černí myslivci Jenom krok Z růže kvítek

Černí myslivci Jenom krok Z růže kvítek

Černí myslivci Jenom krok Z růže kvítek

13. revír

Zinková cesta

Zinková cesta

Lavina

Lavina Statečný švec, Blázen z Lorety Nezbedný bakalář, Peklo, Rakovnické obrázky

Lavina

Černí myslivci Jenom krok Z růže kvítek Znamení kočky, 13. revír, Zinková cesta Lavina Zlaté hnízdo, Zlaté město, Průlom

Během natáčení Rozina sebranec Řeka čaruje Bludná pouť Předtucha Pedro se žení, Pancho se žení Černí myslivci Jenom krok Z růže kvítek Znamení kočky, 13. revír, Zinková cesta Lavina Zlaté město, Průlom

Nezbedný bakalář

Nezbedný bakalář

Průlom Nezbedný bakalář

Blázen z Lorety Nezbedný bakalář

Tab. č. 5: Pracovní názvy během produkce.

Rozina sebranec Řeka čaruje Pancho se žení 13. revír Lavina Průlom Nezbedný bakalář

Počet představení

Počet diváků

12 758 22 707 9 315 19 303 9 504 8 569 17 749

2 294 706 4 807 856 2 163 944 3 711 167 2 300 149 1 802 672 3 126 835

Tržby

(k 30. listopadu 1947)

5 788 880, 10 4 636 312, 30 3 208 522, 10 3 794 364, 50 3 439 235, 10 3 309 015, 00 3 784 758, 10

Tab. č. 6: Celkový počet představení a návštěvnost filmů a jejich trţby k dubnu 1947.

225

12. 5. Obrazová a dokumentační příloha

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.

13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.

Marie Glázrová ve filmu Rozina sebranec. Otakar Vávra, Vladimír Řepa a Ladislav Boháč při natáčení závěrečné davové scény Roziny sebrance (fotografie z archivu autora; Broţ – Frída 1965, s. 234). Jiří Dohnal byl ve filmu Řeka čaruje po jednom natáčecím dni nahrazen Bedřichem Kubalou. Oba ve stejné scéně s Evelynou Kinskou (Kinorevue, X, č. 50, 18. 10. 1944, s. 399; DVD Řeka čaruje). František Hanus s Františkem Černým a Františkem Kováříkem ve filmu Řeka čaruje. Podoba scény z roku 1944 a konečná po poválečném přetočení (ABS; DVD Řeka čaruje). František Hanus a Anna Steimarová v roce 1944. Poválečné přetočení s Marií Jeţkovou. Druhý záběr ve velkém celku s Annou Steimarovou ve filmu zůstal (ABS; DVD Řeka čaruje). Druhá scéna s Annou Steimarovou přetočená po válce s Marií Jeţkovou (DVD Řeka čaruje). Řeka čaruje. František Hanus a Helena Bušová. Scéna v předkvětnové podobě a po definitivním poválečném přetočení, včetně jiného klobouku (ABS; DVD Řeka čaruje). Zdenka Sulanová a Karel Höger v melodramatu Bludná pouť. Reţisér Václav Binovec s manţelkou a se skriptkou Gill Sedláčkovou během natáčení (Broţ – Frída 1965, s. 230; Jiras 2006, s. 471). Titulní strana scénáře filmu Předtucha. Vladimír Salač a Jana Dítětová ve snímku Předtucha. Jaroslava Adamová a Vlastimil Brodský při natáčení na písecké plovárně (K NFA; Broţ – Frída 1965, s. 230; Brodský 1996, s. 233). Reklamní popisek k filmu Pancho se ţení (archiv autora). Reţisér a herec Rudolf Hrušínský v parodii Pancho se ţení. Úvodní titulky filmu Pancho se ţení, v nichţ je jasně vyznačen rok 1944 (Broţ – Frída 1965, s. 231; archiv autora; DVD Pancho se ţení). Titulní strana scénáře k filmu Černí myslivci. Natáčení poţáru venkovské chalupy v Černých myslivcích (K NFA; Broţ – Frída 1965, s. 231). Jenom krok – František Vnouček, Josef Kemr, Jaroslav Marvan, Dagmar Frýbortová, pod kamerou Josef Střecha, od kamery vpravo Vilém Pruner a Vojta Plachý – Tůma. Václav Trégl ve filmu Jenom krok (Jiras 2006, s. 473; Broţ – Frída 1965, s. 231). Lída Baarová a Dana Medřická jako Fróny ve filmu 13. revír. Obě herečky mají i stejný kostým (Wolf 2002, s. 226; DVD 13. revír). Článek informující o plánovaném poválečném dokončení filmu Z růţe kvítek (Kino, I, č. 7, 8. 3. 1946, s. 109). Saša Rašilov a Ladislav Pešek v komedii Z růţe kvítek. Marie Glázrová a Otomar Korbelář ve filmu Lavina (Broţ – Frída 1965, s. 230; ABS). Reklamní popisek k filmu Lavina (archiv autora). Průlom (Filmová kartotéka, VIII, č. 12). Plakát k obnovené premiéře filmu Průlom v roce 1975. Obálka scénáře Nezbedného bakaláře z roku 1941 (archiv autora; K NFA). Ukázka separátů výstřiţků, které si vedl Nationalfilm o plánovaném natáčení Nezbedného bakaláře v letech 1940 – 1941 (K NFA). Plakáty k filmu Nezbedný bakalář (DVD Nezbedný bakalář; archiv autora).

226

Marie Glázrová ve filmu Rozina sebranec.

Otakar Vávra, Vladimír Řepa a Ladislav Boháč při natáčení závěrečné davové scény Roziny sebrance. 227

Jiří Dohnal byl ve filmu Řeka čaruje po jednom natáčecím dni nahrazen Bedřichem Kubalou. Oba ve stejné scéně s Evelynou Kinskou. 228

František Hanus s Františkem Černým a Františkem Kováříkem ve filmu Řeka čaruje. Podoba scény z roku 1944 a konečná po poválečném přetočení. 229

František Hanus a Anna Steimarová v roce 1944. Poválečné přetočení s Marií Jeţkovou. Druhý záběr ve velkém celku s Annou Steimarovou ve filmu zůstal. 230

Druhá scéna s Annou Steimarovou přetočená po válce s Marií Jeţkovou. 231

Řeka čaruje. František Hanus a Helena Bušová. Scéna v předkvětnové podobě a po definitivním poválečném přetočení, včetně jiného klobouku. 232

Zdenka Sulanová a Karel Höger v melodramatu Bludná pouť.

Reţisér Václav Binovec s manţelkou a se skriptkou Gill Sedláčkovou během natáčení. 233

Vladimír Salač a Jana Dítětová ve snímku Předtucha.

Titulní strana scénáře filmu Předtucha.

Jaroslava Adamová a Vlastimil Brodský při natáčení na písecké plovárně. 234

Reklamní popisek k filmu Pancho se ţení. 235

Reţisér a herec Rudolf Hrušínský v parodii Pancho se ţení.

Úvodní titulky filmu Pancho se ţení, v nichţ je jasně vyznačen rok 1944 236

Titulní strana scénáře k filmu Černí myslivci.

Natáčení poţáru venkovské chalupy v Černých myslivcích. 237

Jenom krok František Vnouček, Josef Kemr, Jaroslav Marvan, Dagmar Frýbortová, pod kamerou Josef Střecha, od kamery vpravo Vilém Pruner a Vojta Plachý – Tůma.

Václav Trégl ve filmu Jenom krok. 238

Lída Baarová a Dana Medřická jako Fróny ve filmu 13. revír. Obě herečky mají i stejný kostým. 239

Článek informující o plánovaném poválečném dokončení filmu Z růţe kvítek. 240

Saša Rašilov a Ladislav Pešek v komedii Z růţe kvítek.

Marie Glázrová a Otomar Korbelář ve filmu Lavina. 241

Reklamní popisek k filmu Lavina. 242

Průlom. Filmová kartotéka. 243

Plakát k obnovené premiéře filmu Průlom v roce 1975.

Obálka scénáře Nezbedného bakaláře z roku 1941. 244

Ukázka separátů výstřiţků, které si vedl Nationalfilm o plánovaném natáčení Nezbedného bakaláře v letech 1940 – 1941. 245

Plakáty k filmu Nezbedný bakalář. 246

13. Seznam zkratek

A – Fotoalba AK – asistent kamery AFIT – Ateliér filmových triků Anim – animace Anon. – anonym AR – asistent reţie Arch – architekt At – ateliéry AVV – asistent vedoucího výroby BH – Barrandov – historie BSA – Barrandov Studio a. s., archiv ČEFIS – Československá filmová společnost ČMFÚ – Českomoravské filmové ústředí ČR – Česká republika ČSF – Československý státní film / Československý film ČSFÚ – Československý filmový ústav ČSR – Československá republika ČSSR – Československá socialistická republika D – distribuce [dab] – zpěv byl dabován Dir – dirigent DK – druhý kameraman DL – dialogová listina Dr – dramaturg Ex – exteriéry f. – fond FAMU – Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění FFI – Fondy filmových institucí FISYO – Filmový symfonický orchestr FIUS – Filmový umělecký sbor fol. – folio FP – filmová povídka FPS – Filmový poradní sbor FSB – Filmové studio Barrandov H – hrají Hu – autor původní hudby Chor – choreografie inv. č. – inventární číslo k. – karton K – kamera K NFA – Knihovna Národního filmového archivu Ko – koprodukce 247

Kost – kostýmy KostN – návrhář kostýmů KSČ – Komunistická strana Československa LA PNP – Literární archiv Památníku národního písemnictví LS – literární scénář Ma – umělecký maskér MI – Ministerstvo informací MK – Městská knihovna Praha N – námět NA – Národní archiv Nahr – nahrál ND – Národní divadlo NFA – Národní filmový archiv NK – Národní knihovna České republiky Op – odborný poradce PČaM – Protektorát Čechy a Morava PNaz – pracovní název PoHu – pouţitá hudba PR – pomocný reţisér Pr – premiéra Prod – producent Předl – předloha R – reţie S – scénář SCE – Scénáře a produkční dokumenty sig. – signatura Sk – výrobní nebo tvůrčí skupina SPF – Státní půjčovna filmů Spol – spolupráce St – střihač SVF – Státní výroba filmů SY – synopse T – text písně Tan – tančí TL – titulková listina TS – technický scénář ÚPF – Ústřední půjčovna filmů ÚV – Ústřední výbor V – výroba VV – vedoucí výroby Výpr – výprava Výtv – výtvarník Zp – zpívá Zv – zvuk ZVV – zástupce vedoucího výroby

248

14. Summary

This master thesis deals with the twelve Czech feature films whose production started between the war years 1944 and 1945, and during the liberation in the May 1945 were unfinished. In the post–war nationalized cinematography seven films were finished and five films were not finished. The thesis describes their production history and explains why some films have been completed and some have not. After an introduction and context the first part of thesis describes how the post–war cinematography assessed unfinished films and what general reasons of cause their completion or incompletion were. The following main part is devoted to the production history of all twelve monitored titles in the period before May and after May 1945. Mentioned are too unfinished films of German company Pragfilm and other unrealized projects. In other chapters I devoted to the analysis of the various versions of scripts and their possible ideological transformation, to the discourse of protectorate and post–war film press devoted pursued films and finally to the life of films after premiere. My goal is not only clarify the production history of these films, but also explain why Czech nationalized cinematography has taken over seven unfinished films and finished then whereas the other five films remained unfinished and I also describe continuities and discontinuities of Czech cinematography in the transition from private to nationalized film production. Although period texts and texts published later emphasized that nationalization was a big break and a revolutionary transformation in areas all of production, dramaturgy, organization, personnel, ultimately it was not. 249

This master thesis deals in detail with the twelve Czech feature films whose production started between the war years 1944 and 1945, and during the liberation in the May 1945 were unfinished. I describe their production history, possible ideological transformation of scripts, discourse of protectorate and post–war film press and I explain why some films were completed and some did not. Simultaneously I try to describe on these films continuities and discontinuities of Czech cinematography in the transition from private to nationalized film production.

250