Univerzita Karlova Filozofická fakulta Ústav jižní a centrální Asie Seminář
romistiky
Františka Dvorská
Reflexe společenského smýšlení o Romech v
československé
kinematografii bakalářská
práce
Vedoucí práce: PhDr. Jan Červenka, Ph.D.
Praha 2006
a
české
Děkuji vedoucímu práce PhDr. Janu Červenkovi, Ph.D a konzultantům Doc. Zdeně Škapové a režisérce Janě Ševčíkové za cenné rady a připomínky. Za pomoc při
získávání
podkladů
pro mou práci
děkuji zaměstnancům
Národního filmového
archivu, videotéky FAMU a knihovny Ústavu teorie a dějin filmu a audiovizuální kultury na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
"Prohlašuji, že jsem pracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů". Datum:
:S o. 7. 2
oo 6
Františka Dvorská
Obsah:
1. Úvod .............................................................................. s. 2 1.1
Metoda .................................................................. s. 4
2. Kinematografie menšin a filmy o menšinách .............................. s. 7 2.1
Menšiny ve filmu ........................................................ s. 7
2.2
Romové ve
3. Romové v 3.1
československé
a
filmu ........................................... s. 13 české
kinematografii.. ...................... s. 18
Romové v Československu v 50. letech ............................. s. 18 3.1.1
3.2
světovém
Můj přítel
Fabián ............................................. .... s. 21
Řešení romské otázky v 60. a 70. letech ............................ s. 26
3.2.1 Romance a Skřivánci na niti ................................... s. 30 3.2.2 Zbehovia a pútnici a Ružové sny ............................. .s. 37 3.3
Romská otázka v
československé společnosti
80. let. ............. s. 43
3.3.1 Radikální řez, Kdo se bojí, utíká a Montiho
čardáš ...... ... s.
45
3.3.2 Tulakóna ........ ................................................. s. 52 3.4
Situace Romů u nás od počátku 90. let dodnes .................... s. 54 3 .4.1 Nahota na prodej, Marián a Smradi ......................... s. 58 3.4.2 Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba ................ s. 65 3.4.3 Černý slzy a Indián a sestřička .............................. .. s. 68
4. Perspektiva romské
účasti
na
utváření
vlastního obrazu v
české
kinematografii ................................................................. s. 73 5.
Závěr .............................................................................. s.
77
6. Bibliografie ..................................................................... s. 81 7. Filmografie ..................................................................... s. 83
Slovo
umění
je jedním z
vztahy mezi kulturou a
nejdůležitějších termínů,
společností. Umění
života - na jedné
společenství
straně
a kjejí manifestaci
je
je také jedním z zaměření
lidské identity. Pro menšiny jakéhokoliv součástí
chceme-li zkoumat vzájemné
prostředkem
před veřejností,
prostředků utváření
se stává velmi podstatnou
k osobní reflexi kultury daného
na
straně
druhé
může přispívat
k
druhů umění
je
dezinterpretaci a podporovat vžité stereotypy. Zdá se, že ze všech v tomto ohledu
"nejnebezpečnější" právě
může přiblížit realitě,
film nabízí další
film. Film se ze všech
umění
nejvíce
a tím ji také nejsnáze zkreslit. Na rozdíl od jiných
rozměr
- nejedná se již jen o naše
umění
představy. Svět,
který
zobrazuje, je plně vykreslen, a tato schopnost usnadňuje manipulaci s recipientem. Zatímco autor knihy o Romech nás jednoduše zavede do romského se sžijeme s myšlenkou, že hlavní vynořují ještě skuteční
další otázky, jako
představitelé
například,
jsou Romové, v
kde byl film
Romové. Všechny tyto zdánlivé detaily nesmírně
2
prostředí
případě
a my
filmu se
natáčen
a jsou-li herci
ovlivňují
celý diskurz o
konečně přispívají
daném filmu, o kinematografii zabývající se menšinami, a
ik
diskusi o minoritách vůbec. Zatímco filmy o Romech jsou stále ještě známé, jiné menšiny se příkladem
jsou
určitě
těší přízni
americké
poměrně nepočetné filmařů
majoritních
a především málo míře.
v plné
(případně východoněmecké)
filmy o indiánech,
kterým se
podařilo poměrně úspěšně
původních
obyvatelích Ameriky a komplexní, mnohovrstevnatou,
společnost,
jejíž jednotlivé kmeny se od sebe
zdeformovat
například
skutečnosti
Stejně případě
jako se
významně
se neživí
pravdou.
indiánů
zastavil na určitých stereotypech, i v
většina autorů řídí.
či
v knihách
i
těžké
Film však není první
vděčný
pravděpodobně
například
Romové se objevují de Saavedra
a
jiným
zůstává
disciplínou, která Romy objevila jako dříve
ničím
Vinetouovi, avšak že se jedná o
kinematografie zabývající se romským etnikem není
vlastností. Daleko
liší, zploštit
náčelníku
zobrazování
schematismus, kterým se
různorodou
zobrazuje indiány pozitivně, jako
velmi markantní,
způsob
velmi
o
řada těchto filmů
slavná série o indiánském
zkreslení
celosvětovou představu
domorodců, kteří
do obrazu naprosto jednotvárné skupinky než lovem. Lze namítnout, že
často
Klasickým
symbol
významněji
španělských autorů
uměleckou
některých
tak
učinila
odhalit
lidských literatura.
Miguela Cervantese
Federica Garcíi Lorky, ve slavných dílech Prospéra Meriméea a
Victora Huga, a inspirací byli i pro Karla Hynka Máchu. Mohli bychom dlouho hovořit
těchto
o tom, jaké stereotypy se v
kultury a
především
historie je však
nám tato díla mohou dát. Romech,
můžeme
z
či alespoň částečně
Přestože
některých děl
si
dílech objevují. Pro studium romské
zajímavější
zabývat se tím, jaké informace
se ani zdaleka nejedná o reálné informace o
rekonstruovat některé události z romské historie
přiblížit způsob
3
života
Romů
v dané
době
a oblasti. O
čem
Romů
pak nejvíce knihy vypovídají, Je postavení většinového
přístup
film je médium mnohem mladší než literatura, tyto informativní
funkce
zůstávají
umění
do jisté míry
stejné.
Ačkoliv
utváří
skutečnost
filmová
svou vlastní realitu, a
jak se k danému tématu postaví,
dějiny
a jako jiná umění i film na
je tedy možné film chápat i jako nutně
a
obyvatelstva k nim.
Přestože
společnosti
společnosti
ve
není realitou a film jako každé
přestože
záleží jen na autorovi, součástí dějin
kinematografie jsou
společenské dění
reaguje. V tomto smyslu
informační prostředek,
který - aniž by to bylo
jeho cílem- podává informace o době, v níž vznikl.
1.1 Metoda základě
Cílem tohoto textu je na
analýzy
československých společenské
zabývajících se romskou tematikou vysledovat etniku v daných obdobích jednotlivé filmy
nevyjadřují
české
Neromy je proto vlastní interpretací podléhá
pravidlům umění,
dobách žili a
svět
společnosti.
autorů,
nikoli reality.
smýšlení" je
zastřešující
i pro
nelze
může
být
popřít,
a jejich soužití s
záměrně nepřesná
že
autoři
společenské
maně
proto
Romů
je zjevné, že
a
v daných
zkušenosti s
vypovídat o skutečnosti
než kdybychom jim kladli konkrétní otázky. Uznávám, že termín
"společenské
jako
Přesto
může
kolem sebe vnímali, jejich interpretace
romským etnikem prostřednictvím filmu upřímněji,
která
Obraz
smýšlení o romském
řečeno,
historie. Jak bylo již
postoj celé
českých filmů
a
poněkud nepřesný
a nedokonalý. Chápejme jej tedy
termín nejen pro postoje neromské
celospolečenské
a
především
"problematiky" odehrávalo.
4
politické
většiny
dění,
k romské
minoritě,
ale
které se na poli menšinové
Filmy, jimiž se studie zabývá, pocházejí z období od 50. let 20. století do současnosti,
tj. roku 2006. Text
1950, a to z toho
důvodu,
záměrně
že od počátku
vynechává filmy, které vznikly do roku
československé
filmové historie do tohoto
roku vznikly pouze asi dva filmy, ve kterých vystupuje postava Roma. Byla to adaptace románu Karla Hynka Máchy Cikáni (1921) od režiséra Karla Antona a snímek Cikánská láska (1938) od Ady Pellové-Czivišové a Adolfa Šroma. Film Cikáni však vzniká v problémů,
téměř
československá
kdy se
jako je nedostatek kvalitních
námětů
a
kinematografie potýká s řadou především scénářů,
a chápe se
jakékoliv literární látky, která je k dispozici. Analýzou tohoto filmu bychom
proto nezískali době.
době,
téměř
společenském
žádné informace o
postoji k
Romům
v dané
Snímek Cikánská láska se podle zjištěných údajů nedochoval.
Jak je již z názvu československých
proč
text se opírá o filmy
československé
a
české.
O
filmech mluvíme, pokud film vznikl do roku 1992, vznikl-li v
období po rozpadu toho,
zřejmé,
společného
se text již od
státu, mluvíme o
počátku
nezabývá
české
kinematografii.
výhradně
Důvodem
filmy, které vznikly na
českém území, je fakt, že v dobách existence Československa byla- přes existenci
dvou
oddělených
národních ministerstev kultury od konce 60. let - propojenost
kulturní sféry natolik silná, že se nám
obě
kinematografie
nedaří spolehlivě
oddělit. Na filmech slovenských autorů spolupracovalo mnoho Čechů a naopak. Stejně
tak bylo shodné a propojené
zabýváme již jen Přestože
českými
filmy,
dění
neboť
politické. V období po roce 1992 se však se
na kulturní a umělecké úrovni ještě
obě země začaly
často
vyvíjet
samostatně.
dochází ke spolupráci, politicky
i společensky se oba státy poněkud vzdálily. Důležité výhradně
je
rovněž zdůraznit,
o jaké typy
filmů
se jedná. Studie se zabývá
hraným dlouhometrážním filmem, nebere tedy na
5
zřetel
dokumentární
či
filmy, krátké filmy, animované filmy
seriály ani magazíny
speciálně určené
Romy. Všechny tyto kategorie audiovize by vyžadovaly pohledu, a proto jsou v textu hraných
filmů
jen
se pak zabývám jak pro filmy
televizními filmy - s tvoří
zmiňovány
přihlédnutím
okrajově, určenými
poněkud
pokud
pro
jiný úhel
vůbec.
V
případě
k distribuci do kin, tak
k odlišnostem, které tyto typy nesou. Výjimku
snímky Romance a Zbehovia. Ty mají samy o
avšak vzhledem k tomu, že jsou nedílnou
součástí
sobě
krátkometrážní délku,
dlouhometrážních
filmů,
do
práce je zařazuji. První
část
textu se snaží podchytit rozdíl mezi filmy o Romech a romskou
kinematografií ve menšin a
filmů
světě
a uvádí toto téma do širších souvislostí kinematografie
o menšinách
obecně.
části
Základními prameny této
jsou filmy o
Romech od Alexandra Petroviée, Emira Kusturici, režiséra romského Tonyho Gatlifa a dalších. Studium kinematografie menšin filmy tureckých
režisérů
žijících v
obecně
původu
se pak opírá o
Německu, afričanů působících
ve Francii a
amerických indiánů v USA. Základní
částí
textu je vlastní analýza
československých
a
českých filmů
romskou tematikou v jednotlivých historických obdobích. Období jsou na 50. léta, 60. a 70. léta, 80. léta a nakonec období 90. let až po Důvodem, proč
jsou 60. a 70. léta
součástí
s
rozdělena
současnost.
jedné kapitoly, je fakt, že film, který na
toto téma vznikl v 70. letech, stále podléhá estetice nové vlny let šedesátých. Jde o slovenský film Ružové sny, který nové vlny. Každé období je na
může
počátku
být
ještě
chápán jako
součást
uvedeno jakýmsi souhrnem
slovenské
společenských
a politických událostí, s důrazem na dění kolem romské menšiny. Třetí závěrečná část
textu se poté zabývá perspektivou samotné romské
kinematografie, šancí Romů dostat se k filmu a možností více se podílet na obrazu,
6
tvůrci vytvářejí.
který o nich filmoví
Zabývá se také
působením
romských
herců
ve filmu a způsobem, jakým romští diváci filmy o Romech přijímají. filmů,
Vedle
které jsou základními prameny, se tato studie opírá o odbornou
literaturu. Základním zdrojem v oblasti 1989 je kniha Niny
Pavelčíkové
tématu Romové ve filmu kterou sestavil Luboš několika
ze studia časopisů,
dějin Romů
Romové v
českých
přispěly především
Ptáček
a Jak
číst film
zemích v letech 1945-1989. K
knihy Panoráma
českého
filmu,
od Jamese Monaca. Text dále vychází především článků
dalších odborných knih a
jež jsou uvedeny v bibliografii.
v období od 50. let do roku
Důležitým
z odborných
zdrojem informací jsou také
dobové recenze, které uvádím, pokud jsou dostupné.
2. Kinematografie menšin a filmy o menšinách
2.1 Menšiny ve filmu
Jelikož pojem menšina
může
být vztažen na
obyvatel od homosexuálů po alkoholiky, je nutné jedná o národnostní menšiny. Malá národnostní menšiny jako většiny
"části
obyv.
nejrůznější zdůraznit,
československá
(příslušníků)
minoritní skupiny
že v našem případě se
encyklopedie definuje
státu, lišící se od převládající
obyv. z hlediska národnosti, jaz., náb., nebo rasy ... " Stanovisko Komise
pro lidská práva OSN je pak následující "menšinou je skupina početně slabší než zbytek obyvatelstva státu, nacházející se v nedominantním postavení, jejíž příslušníci
- coby
občané
daného státního útvaru - mají etnické, náboženské nebo
jazykové rysy, kterými se odlišují od zbytku obyvatelstva, a vykazují, implicitně,
smysl pro sounáležitost
zaměřený
pouze
na uchování své kultury, tradic,
náboženství nebo jazyka. " [in Šatava, 1994: 17].
7
byť
Ať
zřejmé,
už chápeme pojem národnostní menšina jakkoliv, je společenství
etnická
příslušník
každý
národů
s výjimkou státních
že se jedná o
na vlastním území a že příslušností
dané minoritní populace je svou
téměř
k menšině
determinován. dříve
Již
režisérů,
bylo
než od
řečeno,
režisérů
že menšiny známe
častěji
filmů
z
pocházejících z oné samotné menšiny.
od majoritních
Přesto
se postupně
rozrůstají
i menšinové národní kinematografie v rámci jednotlivých
Způsoby,
kterými menšiny samy sebe zobrazují, se obvykle liší
států.
především
hloubkou vhledu do problematiky a zobrazováním vlastních zkušeností. Ani tito autoři
se však
nevystříhávají stereotypů
a klišé. Lze
postupuje velmi podobně schematickým způsobem jako Celkově
by se kinematografie menšin dala
skupin podle
různého
původu
dělení
a jejich osobnost se formovala
z řad většiny. několika
do
se týká
režiséři, kteří
především
řada těchto autorů
že
autoři
rozdělit
úhlu pohledu. Jedno možné
doby, kterou v nové zemi prožil. Je zjevné, že
říci,
možných
věku
autora a
vyrostli v zemi svého
v tamním kulturním
prostředí,
jsou tradicemi své kultury zatíženi mnohem více než mladé generace. Jejich příběhy většinou vyprávějí přístupem
ke
světu
o lidech,
a životu a
kteří
kteří
se musí vyrovnávat se zcela odlišným
musí
obhajovat. Do této kategorie
patří například
původu
Alžířanky
Tevfika Basera nebo
již ve Francii v roce 1957, ale však
ovlivněni
vyrůstala
svůj
životní styl v novém
filmy
německého
prostředí
režiséra tureckého
Yaminy Benguigui, která se sice narodila ve
výsostně
arabském
prostředí.
I oni jsou
novým životem, a proto nahlížejí do jisté míry kriticky na úporný
tradicionalismus své původní kultury. Oproti této většinu
vlně filmů přichází
nová inspirace od mladých lidí,
svého života již v nové zemi, a z nichž
8
někteří
kteří
strávili
se zde dokonce narodili.
společnosti
Tito lidé jsou už mnohem více integrováni do určité
její kulturu, do
míry se s ní i
ztotožňují,
ale
adoptivní
přesto
země,
znají
jsou po celý život
determinováni svým původem. Jejich inspiračním zdrojem je jakési vnitřní hledání sebe sama, hledání kultura. Jejich přináší svůj
určitého
přiblížení
vlastně
východiska toho, co je
se k nové zemi a naopak
jejich domov a jejich
odloučení
nové strasti a nová zoufalství. Zatímco první skupina
domov, a snaží se
by žádný domov už
vytvořit
neměla.
země původu
od
tvůrců
ví, kde má
si jej v cizí zemi, tato druhá skupina naopak jako
Zemi svého původu již téměř neznají a v nové zemi se
stále ještě potýkají s rasismem a nepřátelstvím. Tito
režiséři
obecnějším často čím
se
mají také daleko
větší potřebu
životním otázkám, než je emigrace
dotýkají
přistěhovalectví
jen velice
se či
okrajově.
vyjadřovat
k poněkud širším a
život v exilu. Jejich filmy se Zdá se, že tato mladá generace
dál tím víc dává najevo, že ji již neuspokojuje ona monotematičnost, se kterou
vyjadřovala předchozí
generace, a snaží se dokázat, že exil
hlavním životním problémem. K těmto
autorům patří například
se narodil již v Německu a jehož film V životem v Německu než tureckým zobrazuje
právě
společností, původu
na jejichž rozhraní
červenci
původem.
onu bezmocnost a
hrdinů
Fatih Akin, který ovlivněn
je mnohem více
určitou vyčleněnost těchto
vyrůstali. Stejně
být jejich
Ve filmu Proti zdi pak Akin lidí z obou
tak švédský režisér libanonského
Josef Fares se chápe tématu exilu jiným
generace. Volbou jeho
přestává
způsobem
z filmu Honem, honem! je
než
vzepření
předchozí
se tradicím a
život ve Švédsku. Do této kategorie lze
rovněž zařadit
Jejich ztráta kontaktu s tradicemi
i filmy mladých indiánských
původní
kultury sice probíhá jinak a je
výsledkem celkového historického vývoje v USA,
9
režisérů.
přesto
se tito
autoři vyjadřují
způsobem
podobným
Chrise Eyre
Kouřové
jako
nejnovější
generace imigrantských
Ve filmu
signály hlavní hrdina hledá sám sebe skrze vyrovnání se
s vlastní kulturou, a přestože ji nakonec ještě
režisérů.
přijímá,
je zřejmé, že i on spolu s ní projde
velkou změnou a ještě větším odklonem od původní struktury.
Další prvek, který je
třeba
brát v potaz
národnostních menšin, je vztah mezi
při
městem
zkoumání specifik kinematografie a venkovem. Lidé,
kteří
migrovali
z Turecka, Severní Afriky a jiných arabských území do západní Evropy, byli povětšinou
venkované anebo lidé z měst, která však v našem kontextu připomínají
spíš venkov. Stejně tak se indiánské rezervace nacházejí mimo města. Život na venkově
že lidé,
s sebou přináší zcela jiný vztah ke
kteří vyrůstají
okolí, zatímco ve přístup
společnosti, přírodě
silnější
na vesnici, mají mnohem
městě
přetrhávání těchto
dochází k
k rodině a k soukromí.
Stejně
i k tradicím. Víme,
vazbu k ostatním lidem v vazeb. Odlišný je
tak jako je vesnická
společnost
rovněž
mnohem více
pospolitá, je i více hierarchizovaná. S tím souvisí i udržování tradic. Lze říci, že na venkově
se obvykle tradice udržují mnohem déle než ve
dávno vymizely. vůbec
se také
životu venku. Venkované
ta je živí (u mimo
Podobně
Romů
dům. Právě
významně
většinou
městě,
kde
některé
už
odlišuje vztah jedince k přírodě a
žijí ve
větší
spjatosti s přírodou, protože
je tomu ovšem jinak). Jejich život se také daleko více odehrává tyto rozdíly mezi životem na
venkově
a životem ve
městě
se do
kinematografie menšin výrazně promítají. Dalším významným tématem, kterým se tito ve
společnosti.
Víme, že postavení ženy ve
autoři
většině
zabývají, je postavení ženy
kultur
světa je
stále ještě velmi
podřadné vůči postavení muže. Životem ženy imigrantky se zabývá mnoho režisérů, Ba~era
z
dříve zmíněných například
je žena a její nelehký
úděl
Tevfik Ba~er a Yamina Benguigui.
v novém
10
světě
Zvláště
u
doslova životním tématem. Oba
se ve svých filmech zabývají jakýmsi dilematem, které žena prožívá, zda věrna
přijmout
životní styl a svobodu nového
vymanit. Obojí s sebou nese dvou
plně
své tradici, a tudíž být i nadále
určité
znepřátelených světech
zůstat
vázána na svého manžela, anebo
světa
a ze svazujících pout tradice se
výhody i nevýhody. Hlavní hrdinky žijí ve
- jeden je
nepřátelský především
neznámý a nový, ale také proto, že je samé přijímá velmi
ostýchavě
proto, že je a s nedůvěrou,
ten druhý je nepřátelský především v souvislosti s tím prvním. různorodé
Hlavní prvky, které sjednocují
kinematografie národnostních
menšin, však zdaleka nejsou jen tematické. Existuje
určitý
okruh
prostředků,
jejichž využití je nevyhnutelné, bereme-li v úvahu, že tyto kinematografie mimo jiné slouží k určitému
zviditelnění
oné menšiny, k uchování její identity a leckdy i
k jejímu obrození. Jedním z takových nevyhnutelných kulturního hmotného
dědictví
dědictví
ve filmu kladen
mám na mysli
důraz
ocitají, je jisté, že
ať
komunity,
právě
už hmotného
například oblečení,
na rozdíl mezi
dvěma
prostředků
či
je demonstrace
nehmotného. V případě
šperky či interiéry bytů. Je-li
kulturami, ve kterých se hrdinové
tyto viditelné znaky, kterými se lidé hned na první pohled
odlišují, budou zdůrazněny. Ženy chodí v tradičních šatech, nosí výrazné šperky a interiér je obvykle také
přizpůsoben
jejich kulturnímu
Eyrea Kouřové signály poznáme indiánské ve
skutečnosti
kostěné
liší od té
představy,
šperky, mají dlouhé
řeči někdy
až příliš
především
která nám byla
vlasy
úporně naznačuje,
Snad více než hmotné mysli
černé
dědictví
hudbu, tanec,
Hudba bývá použita jako
často
Ve filmu Chrise
na první pohled,
přestože
dříve předkládána.
svázané do
copánků
se
Lidé nosí
a jejich způsob
že jde o autochtonní obyvatele Ameriky.
je však
pověsti
doplněk
prostředí
prostředí.
zdůrazňováno
a konec
konců
to nehmotné. Mám na
i životní styl jako takový.
k obrazu, sama má však schopnost vyvolávat
ll
Někde
emoce. tradiční
se skrze hudbu
hudba,
především
zpěv
vyjadřuje
bolest hlavních
hrdinů
a jinde je naopak
a tanec vyloženým symbolem dané kultury, kde má
svou rituální roli. Hudba, tanec,
oblečení,
šperky - to všechno jsou jedinečnost
výrazné kulturní znaky, které pomáhají manifestovat
a odlišnost
daného etnika. Potřeba autorů
vymezit "nás"
vůči
kamenů
"cizím" je jedním ze základních
tvorby
vzešlých z národnostní menšiny. Avšak i když by se tak mohlo zdát, nejde
o prosté - "my" jsme zvenku,
skutečný
rodiny.
Představení
dobří
a "oni" jsou špatní. Zatímco
teror zakouší hrdinové mnohdy z vlastních řad, dokonce z vlastní onoho "my" obvykle zahrnuje návrat kjakési "divokosti",
která se z moderní civilizace pomalu vytrácí a která čistoty. Přestože
nepřátelství přichází
jsou to hlavní
pomůcky
zároveň
budí dojem
k představení vlastní
původní
společnosti,
není
"my" reprezentováno pouze hmotnou kulturou daného etnika, jeho specifickým uměním či tradičními
zvyky. Každé "my" má v kinematografii národnostních
menšin jakýsi
čtvrtý
duchovní
původnější
čistší,
a stává se tak
a
čtvrtý rozměr (především
je syntézou výše
rozměr,
který říká, že
mimoděk
zmíněného:
obžalobou moderního
k rodině), o úctu k tradicím a k náboženství, o
současným představitelům
dokonce i
menšin je
světa.
Tento
jedná se o jiný vztah k přírodě, k lidem
však otázkou, do jaké míry je tento pocit
příznakem
tradiční společnost
bytostně
určitý
vlastní
druh pokory. Je
autorům filmů,
a
národnostních menšin, zda není spíš
jejich vlastní touhy po oné původnosti. Bylo by však od
filmařů rovněž
naivní a pokrytecké, kdyby ono "my" nevystavili žádné kritice. Naproti tomu "cizí" je vždy zkoumáno mnohem méně do hloubky. samozřejmě určitá
diferenciace
neznalost postoje druhé strany, ale
názorů, postojů
a stanovisek. Je možné
12
říci,
jistě
také
že v pocitu
Důvodem je
mnohočetná
člověka,
který
uvnitř společnosti
se ocitá
mu vlastní, je
se zcela odlišnou kulturou i
něco obecně
určitý
platného,
přístup
jednoznačný
různých
samozřejmě
i v přístupu
různých
říci,
přístupy
většina autorů
že
- jeden
zjednodušuje,
zřetelně
nicméně
se dá
dostatečně různorodá. minimálně
přátelský.
že
jejich obyvatel, ale
vrstev. Je tedy jasné, že
se snaží zahrnout
předpokládat,
přístupu
zemí a
společenských
záporný a druhý
než je
druhých k těmto lidem není zdaleka
prezentace "cizích" není nikdy zcela spolehlivá a možné
světu,
ke
všeobecný princip úzkosti, který by se
zmocnil každého z nás. Naproti tornu a liší se nejen v politice
přístupem
právě
To
dva
protichůdné
samozřejmě
tyto dva
Je však
vše velmi
vyhraněné přístupy
jsou pro lidi snažící se přežít v jiné kultuře nejdůležitější. Obecně
lze
říci,
že kinematografie národnostních menšin je charakteristická
konfrontací dvou odlišných a
oddělených celků,
které neustálou vzájemnou
interakcí nabývají jiného významu. V tomto smyslu pracují řad
majority,
kteří
své
výpovědi rovněž
obdobně
staví na vymezení mezi
filmaři
z
dvěma světy
a
jako
jejichž hlavním nedostatkem bývá neznalost daného prostředí a tématu.
2.2 Romové ve
světovém
filmu
Zatímco v oblasti hudby je se od sebe
vzájemně hodně
přívlastek
"romská" velmi
hojně
používán, i
liší, pojem romská kinematografie je prozatírn pojmem
spíš teoretickým. Jak se pokusím
vysvětlit později, přístup Romů
komplikován řadou
důležitý je
při
s
faktorů,
z nichž
hodnocení romské kinematografie
původní
tomto
přestože
určitě
k filmu je
i faktor ekonomický. Další otázkou
bude, do jaké míry je autor ještě spjat
komunitou, a tudíž do jaké míry je možné jej chápat jako Roma. V
smyslu
se
romská
kinematografie
nejvíce
kinematografii. Stejné otázky nás mohou napadat v
13
přibližuje
indiánské
případě zřejmě nejslavnějšího
romského režiséra Tonyho Gatlifa, který pochází z Alžírska a od zhruba dvanácti let žije ve Francii. Vzhledem k tomu, že se tento zároveň
věci
stejně
Není
těžké
filmů.
kteří
pochopit,
konců hojně
zjevem velmi
veřejně
hlásí a
proč
však
zabývajícími se
se mnozí
režiséři
obracejí k tématu romského života.
jej využívají i fotografové. Romové jsou svým odlišným
příkladem
a
právě
jejich opravdovost posiluje autenticitu mnoha
toho, jak romské téma svádí
především kvůli
obrazu, je
film Cikánský zákon, který je parafrází Shakespearovy hry Král Lear.
Dílo je stylizovanou úpadku a
tvůrci
Současně
pocházejí z řad majority.
fotogeničtí,
Dobrým
maďarský
jako ostatní filmy národnostních menšin.
dílo tohoto autora zkoumat spolu s dalšími
romskou tematikou,
Konec
k romství
se romskou tematikou po celý život zabývá, je z mého pohledu možné
jeho dílo hodnotit není od
tvůrce
cestě
ke
výpovědí zločinu.
o odklonu romského etnika od svých tradic, o jeho
Hlavní hrdina je
stařec,
který reprezentuje starou
romskou kulturu. Když mu odmítne nejmladší dcera na narozeninách zahrát, vyžene ji z domu a všechen majetek dá zbylým postupně
odvrhnou,
neboť
které ony nestojí.
Obě
dávno vzdáleny.
Přestože
příběh
dvěma
sestrám. Ty ovšem otce
on se v nich snaží probudit lásku k tradici a k romství, o
sestry si žijí v relativním blahobytu a film je v
podstatě
těmto věcem
jsou již
stylizovaný a nerealistický, i zde
oživují autentické záběry z romských vesnic v Maďarsku.
Je zjevné, že romské téma má své dochází k největším
konfliktům
je romská kultura velmi
největší uplatnění
v místech, kde
rovněž
mezi Romy a ostatními obyvateli, anebo tam, kde
zakořeněná
dává jí originální ráz. Tak je tomu
v místní právě
kultuře, zajímavě
v Maďarsku, na
ji transformuje a
Balkáně,
v určitých
oblastech Ruska a ve Španělsku. Jedním z míst, kde se romská kultura magicky infiltrovala do místní kultury, a to
především prostřednictvím
14
hudby, je bezesporu
životě uvnitř
oblast bývalé Jugoslávie. O komunity
uvnitř většinové společnosti
Petroviée
Nákupčí peří
romské komunity i o postavení romské například
zde referuje Romů
z roku 1967. Obrazem
film Aleksandara
žijících v Jugoslávii se pak
nejvíce zapsal Emir Kusturica svými dvěma filmy Dům k pověšení (1988) a Černá kočka
bílý kocour (1998). Dům
V rozhovoru k filmu
základ, jehož
k pověšení
prostřednictvím
Cikánů
romský
svět
Nestaví se na
to bylo
netušíme osobní
snadnější."
výseku
současnou
vykreslit
účast
světa,
společnosti,
tragédii nás všech.
nebo lépe jako metaforu Balkánu.
výpověď
režiséra. Jeho
sdělitelná.
a
se nám najít
[in Tuzlié, 1989: 423] Kusturica používá
stranu, za jeho hrdiny a jejich životním
snadněji přístupná určitého
zároveň
jako metaforu našeho ničí
"Podařilo
Kusturica:
bylo možné nahlédnout tragédii, kterou prožívají
Cikáni (nejen v naší zemi) a Pomocí
řekl
je
méně
příběhem
subjektivní, a proto i
Kusturica vypráví univerzální
který je obrazem balkánské
nevidíme ani
příběh
společnosti
o úpadku
jako takové.
Kusturica je fascinován tzv. magickým realismem, film tedy umístil do romského prostředí, neboť
zde je
určitá
magie
běžnou součástí
života a její využití je tedy i
pro diváka věrohodnější. přistupuje poněkud
Tony Gatlif k tématu většině
založené na konfliktu mezi
přistěhovalců
a lidí
vyčleněných
klade mnohem menší scén, které samy o spojení
těchto
dokumentační
důraz
sobě
na
nesou
jednotlivých
ze
dvěma
určitý
obrazů
odlišnými
společnosti
příběh.
jinak. Jeho filmy jsou ve velké
a
světy
světem
-
všech ostatních. Gatlif
Jeho filmy se skládají z mnoha význam. Základní funkcí
v celek. Gatlifovy filmy nesou
náboj.
15
světem Romů,
obrazů
příběhu
a
je pak
poměrně
velký
Ať
přístup
už je ovšem formální
zmíněných
stylu života je u každého ze částečně
inspirováno
určitými
spontánnosti a hluboké které z Romů stále oprostit od
i z těch
stereotypními
vnitřní svobodě vůbec,
svobodomyslnosti a
emocionalitě.
ještě dělají
určitých
kteří
že použití romského
nezmíněných režisérů alespoň
představami
o Romech, o jejich
temperamentnosti a
živočišnosti,
těmto
představám,
Bohužel díky
vžitým
exotické téma, se jen málokdo z režisérů dokáže nekonečna
klišé v prezentaci romského etnika. Tak se do
setkáváme se starými moudrými cikánskými s muži,
zřejmé,
jakýkoliv, je
hájí svou
čest
s karbaníky a s podvodníky,
babičkami,
a bijí své manželky za
kteří
si
vydělali
peníze
které
umějí čarovat,
prohřešky
proti tradicím,
zlodějským způsobem
a nyní
jezdí v drahých autech a jsou ověšeni zlatem. Gatlifův Romů
a
film Vengo, který jako jediný z jeho tvorby nestaví proti
Neromů,
a je v tomto
případě
dost univerzální,
scénou, která se objevuje v závěru filmu Caco
tajně
křtiny znepřátelené
vrací na
chvíli sám na
hr'bitově,
zavražděn. Ještě před
Dům
končí
sobě svět
v podstatě stejnou
k pověšení. Ve Vengu se hrdina Příbuzným řekne,
rodiny.
že chce být
ale hned jak odjedou, vrátí se na slavnost, kde je
tím na
něj
ovšem jeho bratranec
upřeně
hledí a pláče,
čímž
dává najevo, že pochopil, co bude následovat. V Domu k pověšení nechá Perhan svou sestru a syna samotné ve vlaku s tím, že se vrátí. Jeho malý syn jej ovšem prokoukne a zlobí se za to na kumpánů, kteří
něj.
Perhan se vrátí na svatbu svých starých
jej zradili, a je zabit. Ve filmu Nákupčí peří chodí hlavní hrdina do
hospody, kde zpívá místní kráska Lenca. Princů rovněž často
Hlavní hrdina filmu
Typově
podobný hrdina z Gatlifových
chodí do místní hospody, kde je vždy přítomna krásná Bijou. Nákupčí peří
je také karbaník a celý
v kartách. Stejnou zálibu i osud má
16
Perhanův
svůj
strýc ve filmu
majetek prohrál Dům
k pověšení.
Babička
už
z tohoto filmu
představil
představuje
Gatlif ve filmu Princové.
které se mezi Romy tradují. vypravěčem
starým Perhan,
klasický typ staré moudré cikánské ženy, který
stejně
Stejně
Obě babičky
vypravují
předchůdce
především
antikoncepčních
malé
děti.
z filmu Princové, trestá svou ženu za
neloajálnost k romské tradici. U Perhana jde o neodpustitelnou to užívání
pohádky,
tak i hlavní hrdina z filmu Cikánský zákon je
pohádek a legend, kterými uchvacuje
jako jeho
vnučkám
pilulek. Nara po své
jako mlátí svou manželku hlavní hrdina filmu
ženě
nevěru
a u Nary je
hází kamení a bije ji,
Nákupčí peří.
stejně
A nakonec scéna
z filmu Gadžo dilo, kdy do osady přijíždí zbohatlý Rom, rozdává peníze z balíků bankovek, lidé mu líbají ruce plné zlatých
prstenů
a velice jej uznávají, je až
podezřele
podobná scéně z filmu Dům k pověšení, kdy do cikánské vesnice přijede
v drahém
autě
Ať
podvodník Ahmed.
už se Kusturica inspiroval od Gatlifa, Gatlif od Kusturici anebo oba přejali
mnohé ze staršího Petroviéova filmu režisérů
i ostatních,
prvky, které jsou Schématická čarodějky
kteří
jakéhosi kolektivního smýšlení a
životě
živočišného
Cikána jako
určité
opakující se
představy
o Romech.
drsného muže a Cikánky jako
se traduje už od dob romantismu. Ze stylu, jakým jsou Romové
zobrazováni v kinematografii o
jisté je, že v dílech obou
se tímto tématem zabývají, najdeme
součástí
představa
Nákupčí peří,
mezi Romy. Nelze
babičky čarodějky,
obraz, jaký nám
obecně,
si tak divák utváří velmi neúplnou představu
přece předpokládat,
že jsou mezi Romy všechny
zloději
aut anebo hudebníci. Výsledný
všichni muži karbaníci,
tvůrci
obvykle
předkládají,
vypadá, jako by Romy trápily zcela
jiné problémy než "gádže", jako by žili v naprostém vakuu a měli pouze specificky romské starosti.
Režiséři
světové
kinematografie jen
zřídka
staví Romy do
normálních lidských situací (nutno dodat, že Emir Kusturica je v tomto ohledu
17
poněkud výjimečný,
jeho filmy totiž v podstatě univerzální jsou), které by nikterak
nesouvisely s jejich romstvím. Na následujících stránkách se pokusím popsat, jakým způsob se k romské tematice staví čeští,
3. Romové v
československém
případně
slovenští režiséři.
a českém filmu
3.1 Romové v Československu v 50. letech
Padesátá léta dvacátého století znamenala pro Československo plný přerod v socialistickou republiku. Pro politiku v oblasti menšin to řadu změn.
znamenalo
Zatímco koncem 40. let diskuse o Romech upadala, na počátku 50. let opět
se toto téma
dostalo na
komunistického režimu v perzekuované
pořad
č.
Pavelčíková,
formálnímu
dne
různých
těchto počátečních
předchozími
správních
orgánů. Představitelé
letech Romy vnímali ještě jako
přispíval
§ 150
článku
oběti
zrovnoprávnění
režimy a první snahy vedly ke
majoritním obyvatelstvem. K tomu správního
samozřejmě
s
2 trestního zákona
88/1950 Sb., který rušil speciální zákonodárství pro Romy [viz 2004: 34]. Jak však dále píše zrovnoprávnění,
Pavelčíková, přestože
došlo k
zájem o Romy se zužoval pouze na sociální,
ekonomické a vzdělanostní problémy. V následujících letech se rozvinula poměrně čilá
debata o národní svébytnosti
se mají podílet na "elity" jako
např.
řízení
Romů,
o jejich místu ve
svých komunit. Dokonce i
společnosti
někteří představitelé
Romů
jako nového národa a naopak
ideu "naprostého politického, sociálního a kulturního splynutí" Pavelčíková,
romské
JUDr. Tomáš Holomek se pod vlivem víry v socialistickou
budoucnost postavili proti vnímání
[srov.
i o tom, zda
2004: 34].
18
Romů
s
podpořili většinou
rozrůstající
Veškeré
se
asimilační
začalo
obyvatelstva, které v letech 1952 a 1953 Ministerstvo
informací
a
československých spisovatelů.
romské etnické identity na vytvořit
navrhovali
"převýchovu"
snahy a plány na
osvěty,
naopak
Jejich hlavním základě
vypracovávat
Svazu
bylo vystihnutí podstaty dějin
a tradic. Poprvé
učebnice
romštiny. Z toho
znalosti jazyka,
katedru romského jazyka a vydání
především
představitelé
odmítli
záměrem
romského
vyplývá, že diskuse, která se v počátcích padesátých let vedla v této oblasti, nebyla zdaleka tak jednostranná, jak by se mohlo zdát. Celková koncepce
přístupu
komunistického režimu k Romům se ovšem teprve rodila.
nabývat
Postupně začaly
na síle názory propagující úplnou asimilaci Romů. Vývoj romského postavení ve také
migračními
se v padesátých letech komplikoval
procesy, které spustil konec války. Komunistické vedení se
shodovalo v nutnosti plné s majoritou a
společnosti
zároveň
zaměstnanosti Romů,
které
mělo přispět
bylo vzhledem k ekonomickému stavu
k vyrovnání se
země
velmi žádané.
Po odsunu sudetských Němců bylo třeba zaplnit opuštěné pohraničí pracovní sílou. Stejně
na
tak byli Romové žádáni jako
něž
zaměstnanci
v
těžkém
a zbrojním
průmyslu,
se vláda orientovala, ale i v jiných oblastech. Vedle samovolných
migračních
omezený
vln za prací, které
způsob
způsobil
také zaostalý stav Slovenska a tamní
obživy, byli na Slovensko vysíláni
náboráři, kteří měli
za úkol
přivést do Českých zemí novou nekvalifikovanou pracovní sílu. Podle Pavelčíkové
si ovšem
zaměstnavatelé neuvědomovali
brzy nastaly v oblastech
průmyslových
kulturní odlišnosti romského etnika, a
center problémy. Za muži,
kteří přijeli
do
Česka pracovat, postupně přijížděly jejich manželky s dětmi a jiní příbuzní, s čímž zaměstnavatelé nepočítali.
Romské rodiny tak
ubikacích, rozpadajících se domech
19
přežívaly
často určených
v nevhodných
dělnických
k demolici i v nebytových
prostorách. Vzniklá situace se
často
nelíbila ani
je však nutné dodat, že se postavení lišilo
město
od
města
Romů
úřadům
a jejich
přijetí
Poměrně dobře
a vesnice od vesnice.
obyvatelům,
ani ostatním majoritní
společností
byli Romové
přijati
na
moravském venkově. Zdaleka
nejhůře
byly přijímáni olašští Romové, předchozích
již nebyli perzekuováni jako v režimu bylo tyto
kočovníky
pod nátlakem odkupováni
koně
vozů
v druhé
která ovlivnila
říci,
a dalo by se
polovině
se
Pavelčíková,
Městské
nevhodné, tudíž
2004: 43-44].
řešení
romské "problematiky"
rýsovat pevná komunistická koncepce,
politiku v oblasti menšin na mnoho let.
jako v jiných politických oblastech i zde si komunističtí sovětský přístup,
poněkud
bytech.
či
že se jednalo o hledání odpovídajícího
začala jasně
československou
přidělených
a maringotek
Zatímco v prvních letech padesátých let bylo
přístupu,
kočovali. Přestože
režimech, snahou komunistického
a byli ubytováváni v
docházelo k jejich devastaci [srov.
poněkud roztříštěné
dosud
usadit. Pod různými záminkami jim byli zabavováni
byty byly pro bývalé obyvatele nezřídka
kteří
představitelé
Stejně
brali za vzor
který od konce 20. let 20. století znamenal postupnou likvidaci spolků
veškerých romských organizací a
a
potlačování
jakýchkoliv
projevů
národní svébytnosti. Pavelčíková píše, že v usnesení ÚV KSČ z 8. 4. 1958 je "jednoznačně
potvrzeno, že Romy nelze považovat za svébytnou národnostní
skupinu, ale za
,sociálně
charakteristickými rysy některých
a
způsobu
zkušenosti ukazují, že
zaostalé obyvatelstvo
vyznačující
se
života"'. Dále situaci hodnotí takto: "Pokusy
osvětových pracovníků
romský jazyk a literaturu byly
Cikánů,
kulturně
zakládat cikánské školy,
striktně
uskutečnění
odmítnuty s
vytvářet
odůvodněním,
spisovný
že ,dosavadní
podobných snah zpomalilo proces převýchovy
posílilo by nežádoucí izolaci [ ..} od života ostatních pracujících,
20
napomáhalo
konzervovat
[Pavelčíková,
starý,
způsob
primitivní
cikánského
2004: 59].
Romové byli v materiálech správních orgánů rozděleni do kočovné
usedlé, Cikány polousedlé a Cikány měly soustředit především kočovné.
skrze svůj
3.1.1
kočujících
Můj přítel
skupin na Cikány samozřejmě
na Cikány polousedlé, kterých bylo nejvíce, a Cikány
osob. Tím se
tradiční způsob
tří
(potulné). Orgány se
17. 10. 1958 byl poté schválen zákon
sedentarizaci
života. '"
č.74/1958
řada především
Sb. o povinné
olašských
Romů
dostala
života mimo zákon.
Fabián
Velmi brzy po skončení druhé světové války došlo v Československu také k restrukturalizaci kinematografie, jejímž základem bylo knihy Panoráma
českého
zestátněným odvětvím
především
převládla
v poválečných letech [viz 2000: 89]. Po únorovém puči pak
prostředek
filmařů, kteří
Weiss, autor filmu
těchto
se v
vybočovali,
a
často
Můj přítel
projevů
důležitou
nadále
dobách objevilo
několik
tak riskovali kariéru. Je
komunismu, znamenalo
prosadili
Fabián z roku 1954. Gáboři
byť
roli v kulturním vývoji.
době částečně
si v této
povídka Ludvíka Aškenazyho Dva scénáři.
Přesto
a tabuizaci jakýchkoliv negativních
Jedním z
měl
fakt, že vzhledem k tehdejší kontrole nad zpracovávanými tématy,
sebemenší vybočení ze zajetých kolejí
Jiří
jako ostatní umělecké disciplíny,
k utužování režimu. Po obsahové stránce
z nastoleného standardu
třeba přijmout cenzuře
jako
stejně
propaganda a schematismus.
tvůrců, kteří
autorů
Podle
filmu byla u nás kinematografie dokonce prvním
dostaly věci rychlý spád a film, sloužit
zestátnění.
svůj
osobitý styl, byl
Předlohou
a Aškenazy se
snímku byla
rovněž
podílel na
Film se jako první po nástupu komunismu zabývá romskou tematikou, a
21
tím se stává na svou dobu v)jimečným. Jan Žalman v dobové recenzi hodnotí dílo následovně: pozorněji
šálivá
,,Aškenazy první v naší
všiml nejzaostalejší odnože naší
exotičnost
techniky se jen přírody'
ho
něco
právě
literatuře
a
teď
společnosti
i první v našem filmu si -
cikánů.
Ale nezlákala ho
té látky. Lidský nárůdek, který uprostřed nejvyspělejší civilizace a těžce loučí
nepochybně
- v tom je
'dětí
s primitivními formami nespoutaného života
kus romantiky. Ale o tu Aškenazymu nešlo. Zlákalo
jiného, dnešku bližšího a pro jeho poznání
významnějšího:
zlákalo ho
na cikánech ukázat hloubku a sílu proměn, v jejichž výhni se u nás rodí nový
charakter člověka. Říkáme tomu dnes výchova nových kádrů. Ale ukázat - víc: dramaticky dokázat, že život se stal školou, v níž my všichni jsme zároveň žáky, že v té ohromné
sochařské dílně
každý z nás je nejen
sochařem,
učiteli
i
ale spolu i
hlínou - to chtěl Aškenazy a to chce i tento film" [Žalman, online]. Snímek vypráví
příběh
Roma Fabiána (Otto
Fabiánkem (Dušan Klein) a skupinou dalších práci. Zde se jej ujme ještě
svářeč
dosud
jako
nevěděl,
svářeč.
který se svým synkem
Romů přijíždí
Trojan, jenž je nesmírně
existují negramotní lidé. Trojan
přijat rovněž
Lackovič),
přesvědčí
do Ostravy hledat
překvapen,
svého
že v tomto
nadřízeného
světě
a Fabián je
Problémy však nastávají s první výplatou. Fabián, který
co je trvalý
příjem,
celou výplatu
při
první
příležitosti Učitelka
Fabiánek se mezitím potýká se svou povinnou školní docházkou.
utratí.
Krásová
je však rozhodnuta dostat do školních lavic nejen jeho, ale i ostatní Romy z Fabiánovy skupiny, což se jí nakonec
podaří
a otec se synem tak usednou vedle
sebe do lavic. Zatímco ostatní Romové žijí dále na okraji jiných
přístřešcích,
města
Fabián dostává byt a rozhodne se zde
v maringotkách
uspořádat
své přátele. Zde však dochází k prvnímu zklamání, když nikdo z účast
těch,
či
slavnost pro co mu svou
slíbili, na slavnost nedorazí. Další zklamání následuje, když je Fabián
22
nespravedlivě obviněn
ze
zničení
skutečnosti
elektrického agregátu, který ve
poškodil Fabiánův největší odpůrce Řepka, jenž by rád získal jeho místo svářeče. Vše se však nakonec vysvětlí a Fabián získává zpět své místo. společenskou
Film odráží
situaci
počátku
padesátých let, kdy, jak bylo výše
uvedeno, docházelo k migracím slovenských center i na venkov. stěžovaly jejich střetu
Autoři
do
českých průmyslových
se snaží zachytit problémy, které
přicházejícím Romům
usazení se na novém místě a nastiňuje možné konfliktní oblasti
dvou kultur. Podle
přípravách
Romů
snímku
tvůrci
autorů
knihy Panoráma
českého
filmu pobývali
při při
v oblastech Ostravska, kde se snažili získat co nejvíce
informací v terénu, je však zjevné, že se jim zdaleka vše, co poznali, nepovedlo do filmu
včlenit
důvodů
[srov. 2000: 111]. Jedním z
které je z filmu
hodně
patrné.
Původní
bylo
jistě
ideologické zatížení,
Aškenazyho povídka
končí
filmu odchodem Fabiána pryč z Ostravy, což by znamenalo daleko vyznění,
socialistické kinematografie,
zřetelný především
novým
pesimističtější
které by bylo u filmu, jenž jako první uvádí tematiku romského etnika do
československé
je
na rozdíl od
z
představy,
nepřípustné.
Ideologický
nátěr
filmu
že se Fabián pomocí práce stává velmi rychle
člověkem.
Odhlédneme-li však od veškerého schematismu, kterého se film dopouští, je třeba
si povšimnout snahy zakomponovat
opačné
úhly pohledu. Jak bylo
uvedeno, diskuse, která se na romské téma vedla v nebyla zcela jednostranná, a i zde reprezentující neromskou
můžeme
počátcích
najít její ohlasy.
společnost vY.iadřuje
dříve
padesátých let,
Téměř
každá postava
jiný postoj, který mohli tehdejší
občané k Romům zaujímat. Zatímco postoj holiče Řepky je neodůvodněně předsudečný
a nenávistný, mistr Tereba je pesimistický a varuje Trojana
"romantickými"
představami
o Cikánech,
23
přesto
však Fabiána
přijímá
před
a dává mu
šanci. Manžel
učitelky
inženýr Krása je k
Romům
lhostejný a vadí mu, že se jimi
jeho manželka zaobírá, ale své negativní pocity skrývá. Romů,
zapálenou "vychovatelkou"
věří,
která
že skrze
Učitelka
Krásová je pak
vzdělání
z nich
vytvoří
nové, "lepší" lidi. nejkomplikovanější.
Postava Trojana Je pracovního procesu,
čímž
Trojan s1ce Fabiána zapoJUJe do
změnit,
chce jeho život
snahu zlepšit jeho životní standard, než o
potlačení
o tom, jak musí doma
začne
si notovat
tradiční
udělat
romskou
scéně
písničku
Duj duj dešuduj. Trojan také pochopí,
nepřišel
na jeho oslavu.
o pouhé náznaky, film odhaluje úskalí komunistické koncepce
Krásová
raději
Fabiánovi svou jako
využije účast
přístupu
příležitosti
slíbila.
Stejně
Fabiánův největší přítel,
popularizuje nutnost částečně
vzdělávat
Fabiánovi radostně
romskou slavnost, kde se bude hrát a zpívat a
jaké zklamání Fabián prožil, když nikdo
tím, že odkrývá povrchnost
zde jde spíš o
romské svébytnosti. Naopak
Trojan se zdá být Fabiánovým romstvím nadšen. V jedné říká
straně
na druhé
většiny
neromské
a jde na
představení
k
Přestože
se jedná
převýchovy Romů Romům. Učitelka
opery Carmen,
přestože
se zachová i Trojan, který se do té doby učiní
a taktéž
tváří
i ostatní. Vedle agitky, která
Romy a zapojit je do pracovního procesu, je film
i obžalobou tehdejšího systému, jenž se
Romům věnoval
jen potud,
pokud je potřeboval. Vedle asimilace
různých postojů Romů,
uvedeno výše. kočovné,
majority snímek odráží také rodící se koncepci
která byla mimo jiné založena na rozdělení do
Přestože
se zde nejedná o
případě
použili by asi
měřítek
zněly
asimilovatelní a neasimilovatelní. Neasimilovatelní,
24
skupin, jak bylo
na Romy usedlé, polousedlé a
hlavní romské postavy se dají podle podobných
Názvy, které bychom v tomto částečně
dělení
tří
také
rozdělit.
- asimilovatelní,
kteří
jsou analogií k
Romům kočovným,
případě
jsou v tomto
v
podstatě
všichni ostatní Romové z
Fabiánovy skupinky, kteří dále žijí "starým způsobem života". Částečně asimilovatelným se zdá být Fabián. Jeho postava je symbolem neustálého sváru tradice s novou budoucností, která nakonec vyhrává. Reprezentantem jsou
plně
dostatečně
asimilovatelní, je potom Fabiánek. Ten je totiž
Romů, kteří
malý na to,
aby mohl být převychován. Zajímavé je také povšimnout si hereckého obsazení filmu. Hlavní protagonista Otto
Lackovič
je podle
některých
zdrojů
neromského. V budoucnosti se znovu v rolích především
z rolí neromských.
viditelné, v
důsledku čehož
už je jeho
není ani
stejně
autory k tomu, aby jej, židovského
Ať
původu, načernili.
původu,
romského Romů
původ
veřejně
objevil,
podle jiných
přesto
je znám
jakýkoliv, jeho romství není
známo. To
pravděpodobně
vedlo
jako malého Dušana Kleina, který je naopak
N aproti tomu ostatní romské postavy, které ovšem
ve filmu nedostaly velký prostor, jsou hrány výhradně romskými neherci. Weissův výběr
židovstvím scénáře,
romského tématu byl
(patrně stejně
pravděpodobně ovlivněn
jako tomu bylo u autora literární
Ludvíka Aškenazyho ).
Společný
ne lehký
úděl
v
i jeho vlastním
předlohy průběhu
a spoluautora
druhé
světové
války, který zažívali jak Židé tak Romové, naznačuje scénou, kdy Fabián ukazuje Trojanovi tetovanou paži a tvůrci patrně
sděluje
mu, že jeho žena zemřela v koncentráku. Zde se
dopustili omylu. Fabián i jeho skupina pochází ze Slovenska
(přestože paradoxně
mluví
plynně česky).
Na Slovensku ovšem perzekuce
Romů
za druhé světové války probíhala zcela jinak než v Česku a Romové zde byli posíláni do
koncentračních táborů
slovenské Romy s
českými, kteří
jen
výjimečně. Autoři
naopak ve velké
většině
si tak
zřejmě
za druhé
popletli
světové
války
zahynuli. Tato dialektika židovství s romstvím se pak odráží v jedné "historce
25
z natáčení", která se mezi filmovými historiky traduje. Weiss oslovovat řídil,
přítomné Romů
jeden z
měl údajně nařízeno
Romy spojením "soudruhu Cikáne", když se tímto mu na to
řekl:
vážně.
"Pane režisére, to nemyslíte
nařízením
To je jako
kdybych vám říkal soudruhu Žide".
3.2 Řešení romské otázky v 60. a 70. letech
Po
uzákonění
zákazu
kočování
téma ze strany státu v Romů
podobě
v roce 1958 následoval zvýšený zájem o romské celostátního soupisu
v únoru 1959. Ve stejné
době
se
rovněž
kočovných
a
polokočovných
objevily první plány organizované
likvidace romských osad na Slovensku a rozptyl romského obyvatelstva po celém území státu. Po roce 1960 však diskuse o Romech téměř utichla a až do roku 1963 se nenacházejí žádné zprávy
řešící
jejichž
součástí
významnější
zprávy [srov.
Pavelčíková,
2004: 78]. Jediné
problémy romské populace upravují plány na romské je mimo jiné kladení
důrazu
vzdělávání,
na rušení tzv. "cikánských škol
či
tříd".
Debata
ohledně
romského etnika se znovu oživuje v
průběhu
let 1964-1965,
kdy se pomalu rýsují konkrétní plány organizovaného rozptylu romských obyvatel. Ten měl být uskutečněn v letech 1966-1970. Hlavními snahami byla úplná likvidace slovenských romských osad a českých krajů
na
základě určitých
kvót, které
přesunutí
iniciátorů
rozptylu
jejich obyvatel do
usměrňovaly počet přesunutých
do daných míst. Dalším cílem bylo rozptýlit tzv. "nežádoucí cikánských obyvatel", tedy ghetta v průmyslových centrech v rámci
osob
soustředění
českých
zemí.
Úspěšnost organizovaného rozptylu byla ovšem mnohem nižší než iniciátoři předpokládali.
jednotlivých
Základními
českých
kameny
a slovenských
26
úrazu
krajů.
byla
neschopnost
koordinace
Vládní komise zabývající se romskou
tematikou s1ce naplánovala odkud kam se mají
přesně
přestěhovat,
směřovány.
ale tyto instrukce nebyly
organizovány na
základě
okresy
často
českými
doporučení českým
jakéhosi
se měly spolu dohodnout. Tento
direktivně
způsob
české
a slovenským
počty
rodin
Přesuny
byly
krajům,
které
koordinace ovšem zcela selhal. Slovenské
bouraly osady bez ohledu na
kraji. Naopak
dané
kraje se pak
doporučené
často
bránily
kvóty a bez domluvy s přílivu
dalších romských
obyvatel. Situaci také komplikovala samostatná neorganizovaná mobilita především přesunům
do míst, kde již
dříve
žili jejich
příbuzní. Právě těmto
Romů
živelným
se snažila komise svým organizovaným rozptylem zabránit, což se jí z
větší části nepodařilo
[srov.
Významnější změny
tomto období se významněji
začala
Pavelčíková,
přístupu
v
realizovat
2004: 78-94].
k romskému etniku přišly až koncem 60. let. V
řada
interdisciplinárních projektů a pozornost se
obrátila i ke studiu romského obyvatelstva. V
demokratizačního
procesu v
počátcích
roku 1968 pak poprvé
důsledku
veřejně
tzv.
vystoupili
také romští aktivisté, aby hájili práva svého etnika. Další události roku 1968 sice romský
etnoemancipační
proces zpomalily,
Ministerstvo vnitra organizaci Svaz Brně. Předsedou
přesto
30.
Cikánů-Romů
května
(SCR), jehož centrum bylo v
se stal ing. Miroslav Holomek, dále zde
Antonín Daniel, historik
Bartoloměj
1969 zaregistrovalo
působili například učitel
Daniel, právník JUDr. Tomáš Holomek,
Zikmund Vagay a Vladimír Kotlár. Na Slovensku nezávisle fungovala analogická organizace Zvaz Cigánov-Rómov. Cílem SCR bylo rozvoj kulturní konkrétních
činnosti,
případů
osvětová
činnost
řešení
sociálních
problémů,
mezi Romy i majoritou,
diskriminace a v neposlední
řadě
také
vyřešení
řešení
otázky, zda je
možno romské etnikum chápat jako svébytný národ. V této souvislosti bylo 17. dubna 1970 vydáno "Memorandum k základním otázkám romské (cikánské)
27
problematiky a vymezení
společenského
postavení
Romů (Cikánů)",
jehož hlavní
iniciátorkou byla indoložka a romistka Milena Hiibschmannová. Memorandum jasně
představy
formulovalo
o postavení
Romů
ve
společnosti
a prosazovalo
zakotvení romské národnosti v ústavě. Vedení KSČ ovšem toto prohlášení velmi tvrdě
odmítlo. důležitou
Další
hospodářského Pavelčíkové
událostí v období existence SCR bylo založení vlastního
podniku Névodrom (Nová cesta) 24.
"v roce 1970 celý podnik zaměstnával 1300 romských
kromě renovačních
řemesel"
romských
března
a stavebních prací plánoval obnovu Později
[2004: 105].
1970. Podle pracovníků
a
některých tradičních
se však objevily problémy v organizaci
podniku a množily se i zásahy ze strany státu. V dubnu 1972 byl Névodrom zrušen. Na Slovensku
mělo
[srov. Davidová, 2000: 74]. Romů
Pavelčíková
(Pracuj)
dále uvádí, že existenci Svazu
Cikánů
veřejného
nepomohl ani výzkum
ministerstvem práce a sociálních ukázaly, že 40%
hospodářské zařízení Buťiker
podobný osud
respondentů
věcí během řad
z
mínění
roku 1970. Výsledky výzkumu
majority si
respondentů
kontrolou a postihem. Pouze 2%
organizovaný Federálním
přeje řešit
romskou otázku
souhlasila, že Romové mají mít
právo se na řešení sami podílet [viz Pavelčíková, 2004: 109]. Svaz Romů
Cikánů-Romů během
ve
společnosti
své
činnosti
do jiných sfér.
dokázal posunout debatu o postavení
Přispěl
rozvoji romské kultury na mnoha
úrovních. Pomáhal rozvíjet romské folklórní a hudební soubory, organizoval výstavy romských
umělců,
byl v kontaktu s romskými organizacemi v
zahraničí.
Úspěšný byl také v některých oblastech sociální sféry. V roce 1970 například přispěl
k tomu, že se nerealizovala iniciativa Ministerstva práce a sociálních
které se, jak píše
Pavelčíková,
"pokoušelo vložit do materiálu o
28
řešení
věcí,
romské
otázky návrh na sterilizaci žen z nevyhovujícího sociálního prostředí" [2004: 107]. Přese
všechny
úspěchy
se však Svaz
pozůstatkem
,Jediným
bouřlivého
Cikánů-Romů,
který byl podle
činnosti
rozvoje
organizací v letech 1968-1969", nemohl ubránit
Pavelčíkové
společenských
nových
normalizačním tlakům
ze strany
státu, který romskou emancipaci odmítal [2004: 11 O]. 30. dubna 1973 představitelé Národní fronty, jehož byl SCR
součástí,
přinutili
vedení Svazu, aby tzv.
"dobrovolně" ukončilo činnost.
Vedle
působení
Cikánů-Romů nezůstávala
Svazu
poznatků
asimilační
vzešlých z terénních
výzkumů
politiku, která byla doposud
orgán, který se řešení
měl
nadále
vzdělávání
byl,
věnován
přehodnotit
a
dosavadní
z roku 1958 a jmenovala
romské problematice. Komise pro
zmíněný
činnost zaměřila především
romské mládeže a celkovou sociální situaci
pravděpodobně
romské
Již v roce 1970 vláda ve svém
kočování
věnovat výhradně
otázek cikánského obyvatelstva, jak se
až do roku 1988 a svou
bylo nutné
neúspěšná.
usnesení odmítla novelizaci zákona o zákazu
řešení
důsledku společenských změn
"problematiky" stranou ani státní politika. V nových
v otázkách
pod vlivem existence Svazu
orgán jmenoval, fungovala na otázky Romů.
V
zaměstnanosti,
počátcích
Cikánů-Romů, určitý
70. let prostor
také kulturním otázkám v oblasti romské tematiky, po jeho zrušení v roce Během
roku 1972 pak došlo k definitivnímu
vůči Romům.
Eva Davidová k tomu píše: ,,Po roce
1973 však tyto tendence upadaly. zformulování státní politiky 19 73 byla
asimilační
koncepce mocenského státního
řešení
této ,problematiky'
změněna na koncepci společenské integrace v České republice a akulturace ve
Slovenské republice (aniž by bylo vymezeno, co se takovým základě
zkulturněním
míní). Na
nových vládních usnesení došlo tedy ke zrušení předchozí politiky násilné
asimilace; následovalo řešení především na sociálním základě.
29
Skutečností
však je,
že naprostá
většina
mužů
romských
- dokonce i
část
žen - byla tehdy zaměstnána
(. ..), že Romové v novém prostředí získávali možnost bydlení a že školy a
části
mládeže bylo
umožněno
děti
chodily do
studium. To vše ale za cenu postupné ztráty
své identity, za potlačování svého jazyka, tradic a kultury" [Davidová, 2000: 75]. V druhé
polovině
70. let pak
utichá. Z absence jiných než nemožnosti
Romů
nepřizpůsobivých
vůči Romům
Pavelčíkové
Pavelčíková,
problémů
byla více rovněž
méně
také vyplývá, že tzv. "nová jen jiným pojmenováním
znovu objevuje návrh na eliminaci
se tato metoda stala
větším počtem dětí
2004: 115].
č.
prováděny především
běžně
užívanou
a byla nadále používána i v
Důležitou
roce 1978 stalo vydání dokumentu Československu,
vydávaných zpráv a ze stále trvající
skupin pomocí sterilizací, které byly
romských matek s [viz.
oficiálně
V tomto období se
úplatu. Podle
zájem o romskou tematiku ze strany státu
podílet se na řešení svých
koncepce" politiky předešlého.
opět
průběhu
u
80. let
23 Charty 77 O postavení
Cikánů-Romů
v
na němž vedle překladatele Josefa Vohryzka a jiných
Pine a Tomáš Vrba,
kteří
pracovali jako
"kurátoři
signatáři
vůči
romským
mezi aktivisty za práva
občanům,
Romů
Charty 77
pro otázky cikánského
obyvatelstva". Tento dokument, který popisoval a kritizoval praktiky státu
především
událostí na poli romské tematiky se pak v
spolupracovala také romistka Milena Hiibschmannová a Zdeněk
za
diskriminační
mimo jiné pomohl k navázání
a aktivisty disentu, což se
zúročilo
kontaktů
o desetiletí
později.
3.2.1 Romance a
Skřivánci
na niti
Zatímco v oblasti romské problematiky se
uvolnění poměrů začalo
projevovat až
koncem 60. let, ve většině ostatních oblastí společenského života ČSSR se změny projevily již v jejich
počátcích. Důvodů
30
ke
změně společenského
klimatu bylo
několik.
Stalinově
Po
postupně
smrti v roce 1953
stalinistické politiky, s čímž souviselo pomalé polovině
nejsou
uvolňování poměrů
několik snímků,
padesátých let. Z tohoto období pak pochází
součástí
patřil například
nové vlny, lze je chápat jako její film Alfréda Radoka
Dědeček
docházelo k odmítnutí
předchůdce.
Mezi
které,
automobil, Hra o život
Konec padesátých let sice znamenal ostrou kritiku československého
recidivu stalinismu, progresivní linii
zcela zastavit
nepodařilo.
polovině
kinematografie
[Ptáček,
vzrůstající úspěšnost předchozími
mohli
tvořit
odvážnějších
ve
přísným
přínosem
filmu a především československé
československé
důvodů
působnost. Režiséři, kteří
dorůstala
nová generace
československého
pouštěli
do
filmařů, těch, kteří
zázraku, tedy "nové vlny".
nové vlny bylo neustálé hledání nových forem
důraz
byla její
do této doby
ideologickým dohledem, se nyní
témat. Na FAMU pak
posléze stáli za vznikem tzv. Zásadním
kritiky
stále fungovala cenzura, v porovnání s
lety pomalu oslabovala svou pouze pod
filmu se však
šedesátých let dokonce došlo kjakési
2000: 119-121]. Jedním z možných světě. Přestože
konečné.
vzešlých z tohoto
československého
přehodnocení
revizi festivalu v Bánské Bystrici a
Jiřího
filmu v Bánské Bystrici i jakousi
společenskou
V první
řady filmů
ač
nejdůležitější
Weisse i snímek autorské dvojice Josefa Kadára a Elmara Klose Tam na
období na prvním festivalu
v druhé
přístupu
k
na autorský podíl režiséra. Oproti předcházejícímu období
kinematografie, tak
při
tvorbě
filmu
významně
převažuje
individuální účast režiséra nad ideologickými zásahy. Ačkoliv
se liší názory na to, jací
filmaři
mohou být
označeni
za režiséry nové
vlny a jaký film byl prvním filmem tohoto "zázraku", všichni se shodují, že jakýmsi jeho manifestem byl povídkový film se o adaptace
pěti
Perličky
na
Hrabalových povídek, které jsou
31
dně
z roku 1965. Jedná
ztvárněny pěti různými
režiséry. Pátou povídkou filmu je pak Romance Jaromila Jireše pojednávající o vztahu mladého instalatéra (Ivan Vyskočil) a romské dívky (Dana Valtová). Křehký příběh kteří
spolu
Romance vypráví o náhodném seznámení dvou mladých lidí,
následně
stráví den. Celý
děj
počínaje
banální konverzace o všem možném, společného
jejich budoucího
podstatě naplňuje
filmu v
jejich neustálá
koupí svetru až po vykreslování
života. Hybatelem veškeré konverzace je romská
dívka, jejíž jméno se ve filmu nedozvíme, zatímco mladík Gaston je spíše pasivním
článkem.
základě
film vznikl, na uvedených
Analyzovat
faktů,
společenské
děl
vymizením ideologické doktríny z přístup
na
snaha být
dně
rozhodujícím
zůstává
hlavním kritériem
Důležitým
předloha. Přestože
přístup
determinantem
každý z
k hrabalovské látce, je zjevné, že
ono všední "tlachání", které
naplňuje
Romance, je základním spojovatelem všech
pěti
nejzákladnějších
Stejnou determinaci
nalézáme také u filmu byl napsán na
Hrabalovy tvorby. Jiřího
Menzela
základě motivů
režisérů
specifické poetice ovlivnila jednotlivé adaptace
způsobem. Právě
rysů
kdy
nové vlny, vyplývá, že
a postoj k danému tématu.
věrný spisovatelově
době,
přístupu filmařů
mladých režisérů
projevil jiný a originální
v
komplikované. Z výše
tohoto snímku je pak také jeho literární Perliček
Romů
poněkud
tohoto snímku, je ovšem
vypovídajících o novém
jejich individuální
vnímání a pozici
Skřivánci
povídek a
vyjadřuje
obsah
jeden z
samozřejmě
na niti z roku 1969, jehož
z Hrabalovy povídkové knihy Inzerát na
scénář
dům,
ve
kterém už nechci bydlet. Romská tematika je zde na rozdíl od Romance jen okrajovou záležitostí, na druhé obyčejných
straně
pomáhá
dotvářet
jakousi alegorii
světa
lidí a jejich utlačovatelů, v němž mají Romové specifické místo.
Přestože můžeme
z
těchto děl
jen
stěží
zhodnotit situaci romského etnika v
ČSSR, řada faktorů nám může alespoň napovědět. Z názvu Romance lze vyčíst
32
zaměření
filmu a
kopírovat
určité
můžeme
stereotypy známé
Cikánka, která svou ostatně
druhé
živočišností
československé
v
straně
očekávat,
tedy
(ale i
že zobrazení Romky v tomto díle bude
především
z dob romantismu. Model "krásná
a nespoutaností okouzlí hocha jiného původu", se
světové)
kinematografii objeví ještě
je zde tento motiv zobrazen velmi
moc krásná, jako spíš roztomilá, ani tolik
civilně.
živočišná
několikrát.
Na
Mladá Romka není ani bezprostřední.
jako spíš
Její
postava by mohla být chápána i zcela univerzálně, bez ohledu na prostředí, z něhož Koneckonců
vychází. mnohém
připomínají
rozhovory, které spolu dva mladí hrdinové vedou, v
jaksi
věrně
"trapné" debaty například Formanových hrdinů v
Láskách jedné plavovlásky. Avšak neustálé vyprávění
mu být
připomínání dívčina původu
v jejím
i v konfrontaci s Gastonem, který řadu jejích poznámek nechápe a musí
stejně
jako divákovi
Romech v tehdejší
vysvětleny,
společnosti
První stereotypní
napovídá ledacos z toho, jaké představy o
existovaly.
představa
se objevuje hned na
začátku,
kdy dívka Gastona
požádá, aby jí dal peníze na svetr, za což se mu ihned oddá. Toto zobrazení připomíná určitou příliš
formu prostituce, s níž jsou Romky
neodpovídá charakteru nebo spíš
vykreslen. Mladá Romka baron, což je
samozřejmě
původu
později několikrát řekne,
nahlíženo s
určitou
přímo
určitě
představa,
tradičně.
Zde je
mrknutí oka spustilo s "gádžem" pod
že její
dědeček
nicméně
z vyšší vrstvy romské
mnoho
tak
děvče
bez
příslibem peněz, poněkud zavádějící. při
vstupu do
že hodiny nejsou kradené, ale koupené v bazaru.
33
faktorů
společnosti,
podiví, kde mohla její rodina získat tak krásné hodiny.
dopáleně ujišťuje,
je cikánský
že by se mladé romské
stereotypy najdeme v narážkách na krádeže. Gaston se hned příbytku
spojovány. To ovšem
dívky, jak je nám posléze
nadsázkou,
napovídá, že dívka pochází pokud ne z vrstvy žijící
často
nutně
Další
dívčina
Děvče
Stejně
jej
tak se
hrdinka rozzlobí, když Gaston zaváhá nechat ji u sebe samotnou. vyčítá,
že si myslí, že jej vykrade. Zde se ovšem
především
reakci Romky ukazuje, že tato
ale že v tehdejší
společnosti
představa
právě
přístupu
mladíka a
panovala a že s ní byli Romové
zástěrky, neboť
mu
nemusí být představou autora,
scéně,
konfrontováni. Autor pak perspektivu obrací ve Gastonovi, aby jí rozepnul její
na
Rozohněně
nezřídka
kdy dívka nedovolí
se bojí, že by jí mohl o darované
peníze zase okrást. Z absurdnosti takové situace se však zdá, že tento pohled není nedůvěry
demonstrací oboustrannosti vřelého
mezi kulturami, jako spíš
dívčina přehnaně
vztahu k penězům.
Jako
ostatně
každý snímek
tato adaptace obsahuje přijela před
nějakým způsobem
některé vzdělávací
rokem do Prahy hledat práci,
vidíme spát venku v posteli. Tak film
pojednávající romské téma, i
aspekty. Dozvídáme se, že rodina dívky stejně
opět
jako další Romové, které ve filmu
reflektuje
skutečnost
dané doby, kdy
Romové ze Slovenska opravdu přijížděli do Česka za prací a jejich ubytovací podmínky byly
často
"často
že i oni
velmi chatrné. V této souvislosti vevnitř
spí venku, protože
je to dusí".
"pseudoetnografický" poznatek se pak dozvídáme v svatbě.
své
dědeček
si
se také dozvídáme, že se
Nejvýraznější
jaksi
dívčině představě
o jejich
při obřadu
novomanželé chytnou za ruce a
na niti. Zatímco v Romanci se o tom pouze mluví, takže výsledný
můžeme představit
jiný Rom polévá
nemůžeme
jistotou
říká,
je oba "polije" vínem. Stejné zobrazení romské svatby se objevuje také ve
Skřiváncích
nevěstu
také Gastonovi
Vedle toho, že se bude jednat o velkou událost, na kterou pozve všechny
příbuzné,
obřad
děvče
v
říci,
jakkoliv, ve
červeným
případě Romů
Skřiváncích přímo
vínem až má zcela
vidíme, jak romskou
zničené
šaty.
Ačkoliv
nikdy generalizovat natolik, abychom mohli z úplnou
že se tento rituál nikde v romské
34
společnosti
neobjevuje, je
pravděpodobnější,
Hrabal nejspíš
že se jedná o Hrabalovu osobní
nevědomě
(anebo možná
představu
romské svatby.
vědomě) překroutil poměrně
známý
romský svatební rituál vzájemného pití vína z rukou do této podoby a autoři zřejmě
blíže neseznámeni s romským
se navíc v knize Inzerát na tato inspirace
Jiřího
dům,
Menzela ve
prostředím,
ji
přejali.
filmů,
Motiv polévání vínem
ve kterém už nechci bydlet nevyskytuje, takže Skřiváncích zřejmě
rovněž
pochází
z povídky
Romance.
Ve
Skřiváncích případě
prvním
se
na niti je romská tematika pojednávána ve dvou situacích. V rovněž
dívky. Muž, který je které byly chyceny
jedná o konfrontaci mladého
zaměstnán
při
jako strážný
pokusu uprchnout ze
českého
trestankyň, země),
tzv.
prostředí
společné
(žen,
nemůže
zvyknout
a je svému muži neustále vzdálena. Zobrazení odlišnosti romské
kultury od naší je zde rozdělává
kopečkářek
pracujících v kladenských
ocelárnách na odbytišti šrotu, se ožení s Romkou. Ta si ovšem na nové
muže a romské
poněkud
v kuchyni na podlaze
lože, ustele si na
skříni.
extrémní. Manželka si ve stesku po své oheň
rodině
a místo toho, aby ulehla s manželem na
Toto zobrazení, kterým autor naznačuje, že dívka
nechce se svým manželem spát, je však
třeba
chápat jako vlastní "hrabalovsko-
menzelovskou" imaginaci a není třeba jí přikládat jiný význam. Druhou příležitostí k dotknutí se romského tématu ve filmu "úchylka"
důvěrníka
obličejíky
na niti je
politických provinilců pracujících na šrotišti (hraje ho Rudolf
Hrušínský nejstarší), který trpí obsesivní umývá
Skřivánci
malých
cikáňat
potřebou
hygieny. Každý
večer nejdříve
a posléze zavřený před zraky ostatních se oddává
omývání těla mladičké Romky. Člověk, který má ve filmu i přes svou neškodnost roli
utlačovatele,
skrývá svou slabost pro
dívčí tělo
pod záminkou nutnosti
dodržování hygieny. Na otázku, kdo umyje staré (v tomto
35
případě
reprezentované
starou Romkou, která mu každý
večer připravuje
důvěrník vůbec
odpovědět.
nepokrytě
zobrazuje zneužívání
již naznačil Skřivánci
nestará), nedokáže
Jiří
poměrně
V této souvislosti film již
systémem podle své osobní
potřeby,
jak jej
Weiss ve svém Fabiánovi. Svým dvojím pojetím romské tematiky
možná i
společnosti,
Romů
necky a o jejíž hygienu se
mimoděk
která si s nimi říci
chaotický, a dalo by se
nevyjasněnou
odhalují zjevně
nevěděla
pozici
Romů
v socialistické poněkud
rady, a demonstrují
až zvrácený vztah socialistického aparátu k tomuto
etniku. Přestože můžeme
v tehdejší výpověď
z těchto
společnosti
Romové zaujímali,
vidět
o romském postavení by však bylo
mohli lépe pochopit obraz obecně
zabývat
filmů vyčíst některé
Romů
zajímal o všechny, kdo
poněkud
čistotu.
něj
Romové jsou pro
speciálně
měl
právě
dně
na
být metaforou jakéhosi úniku od
svou
Právě kvůli
nesmírně
se
z normy, lákali ho všichni
výlučností. Režiséři
přijali
nové vlny,
velmi rádi. Romové zde mohou
společnosti, představují společenskou
která si žije jaksi sama pro sebe, a přestože je fakticky
typy.
situace,
s Jiřím Menzelem v čele, pak Hrabalovu
ony "pábitelské" typy
si udržuje stále stejný ráz. Pro
blíže se
a u nich pravděpodobně hledal tu pravou krásu a
zajímaví
Perličky
důležité
totiž ke všem zvláštní
nepravděpodobné
nějakým způsobem vybočovali spodině
jak to dokazuje film
až
významnější
násilné. K tomu, abychom
v těchto dvou snímcích, je
různé
chudí, bídní a nejnižší ve
poetiku a
v nich jakoukoliv
Hrabalovými postavami. Hrabal
romantický vztah, vymýšlel si
informace o pozici, kterou
tvůrce
své odlišnosti jsou
utlačovaná,
do
vrstvu,
určité
míry
jsou zajímaví také jako zvláštní neobvyklé
přitažliví
i z obrazového hlediska.
Zvláště
u
Menzelaje velmi zjevná náklonnost k jaksi "atypickým" lidem a situacím. Snímek Skřivánci
na niti je sice motivován Hrabalovými povídkami, ale bylo zcela na
36
režisérovi (resp. scénáristovi), aby si vybral ty, které jej nejvíce inspirují. Výsledkem je, že všichni lidé,
kteří
se v tomto snímku objevují, jsou
něčím
abnormální a není proto divné, že i Romové a jejich chování je poněkud jiné, než jaké bychom z etnografických hledisek předpokládali. Ve snímku Romance zase na sebe
upozorňují.
krádeže.
Některé
můžeme vidět
třeba
Takovou hrou jsou
další scény pak
jakousi hru se stereotypy, které samy
vyjadřují
již
spíš
zmiňované
scény týkající se
"imaginačně-asociativní"
než
jakkoliv realistické pojímání tématu. Jednou z takto interpretovatelných scén je okamžik, kdy se Gaston dívky ptá, zda má rýmu. Ona mu odpovídá zhruba: "To my Cikáni furt. Jednou jsem byla v divadle a tam byla Cikánka na jevišti, Carmen se jmenovala, a ta taky zpívala, jako když má rýmu." Mnohé z těchto scének a obrazů
jsou komické, avšak na druhou stranu: které postavy v Perličkách na
Skřiváncích
dně
a
na niti nejsou komické?
3.2.2 Zbehovia a pútnici a Ružové sny
Jakkoliv se
může
zázraku 60. let podíleli pouze českých režisérů filmařů, kteří
jako
aktéři
československého
zdát, že se na vzniku
čeští filmaři,
opak je pravdou. Spolu s generací
totiž na FAMU ve stejné
jsou proto chápáni jako
kinematografického
době
studovala
součást československé
řada
slovenských
nové vlny,
případně
paralelní slovenské vlny. Autor filmu Zbehovia a pútnici z roku 1968
Juraj Jakubisko,
stejně
jako autor Ružových
snů
z roku 1976 Dušan Hanák
patří
mezi její čelné představitele. Film Zbehovia a pútnici se skládá ze Pútnici, z nichž první sleduje Kalmána, který se
během
první
příběh světové
37
třech
povídek Zbehovia, Dominika a
vojenského
zběha
romského
původu
války vrací do své rodné vesnice, aby
utekl
před válečnými
krutostmi a
Rovněž zběhlý
jeho domoviny.
před
smrtí. Krutost a zloba se však
zla. Touha mučit a zabíjet přemáhá i před
i do
voják Martin ve vesnici vyvolá rebelii a všude
zavládne chaos. Náhle již nelze rozpoznat, kdo je na
Lilou prchá
přenáší
straně
obyčejné vesničany.
dobra a kdo na
straně
Kalmán spolu s Romkou
husary, Lila se však rozhodne Kalmánovi zachránit život tím, že
mu schová další náboje a myslí si, že jej tak donutí se vzdát. Kalmán jí za to však hrubě
vynadá a dále utíká. Silným motivem této vesnické fresky je postava bílého
husara, který smrt a
představuje
právě
všudypřítomná
smrt. Hned na
počátku
strach z blížící se smrti jej
totiž Kalmán vypráví, že
přiměl
k
útěku.
viděl
Smrt je však
a Kalmána i ostatní pronásleduje i nadále. Kalmán je však jediný,
kdo v bílém husarovi rozpoznává smrt, ostatní se celkem bez
okolků
oddávají
týrání a zabij ení. Po formální stránce se tento snímek vyznačuje a
vůbec
velmi
silně
inspirací je zde, život na
kladeným
stejně
vnímání
jednomu z hlavních
Romů
hrdinů
vždy
Na rozdíl od
představují
samozřejmě
na výtvarnou stránku díla. Jakubiskovou
Z tohoto hlediska nelze do hloubky v tomto filmu.
Přisouzení
hovořit
romského
filmu zde není motivováno jakoukoliv
reflexí romské tematiky, ale prostředí.
stylizací, barevností
jako v jiných jeho filmech, slovenský vesnický folklór a
venkově obecně.
společenského
důrazem
překypující
dotvořením
českých filmů
o odrazu původu
společenskou
komplexního obrazu vesnického
zabývajících se tímto tématem, kde Romové
jakýsi jiný element, který kontrastuje s
českou
kulturou (což
vychází z odlišné zkušenosti) zde je romské prostředí jednou z mnoha
nabízejících se
přirozených
scenérií. Tento pohled
samozřejmě
vychází z faktu, že
počet romských obyvatel na Slovensku byl a je mnohem vyšší než v Česku a že
jeho vysoký podíl byl
právě
na
venkově. Přestože
38
nelze
říci,
že by jak v
době
vzniku filmu, tak v
době
vztahy mezi Romy a všechny vesnice
době
vytvářejí
světové
příběh
války, kdy se
vyloženě dobře,
majority
jakousi menší subkulturu a jsou
určité
společnosti určité
první
světové
příslušníky
zjevné, že docházelo k vesnické
první
odehrává, fungovaly
vzhledem k tomu, že relativně uzavřené,
propojenosti obou prostředí a že Romové měli v této
místo. Jakubisko zde sice zdánlivě reflektuje události v
války, vykreslení vesnického
prostředí
však pochází především
z jeho osobních zkušeností s životem na východním Slovensku, které transformuje a stylizuje podle svých
představ.
říkalo,
výtvarně
inspiracích mluví v
říkal
(jeho profesor na FAMU
měl
vrátit na to své východní
Wassermann - pozn. autorky): Vy byste se snad Vyprávěl jsem
těchto
Sám o
rozhovoru s A. J. Liehmem takto: ,,Kolikrát mi
Slovensko...
je
mu své imprese, jak mi
utkvěly
z
dětství.
Zbězích
O
že je to film, který si zakládá na krutosti. Jenže co je to, tahle krutost?
se
Svět
vnímaný očima zkušeností dítěte... Řekl jste ráno, že moje poetika je jiná, Aspoň
slovenská. Já žádný diametrální rozdíl necítím. Bratislavou. Jednou jsem
řekl,
že si
nepřipadám
nanejvýš východoslovenský. Tam jsou lidé Italy, opravdu docela odlišní než Když je tam
někdo
mrzák,
třeba
neuzavře
se,
jako režisér slovenský, ale
nesmírně
na
temperamentní,
středním
nevydělí
ne mezi Prahou a
se ze
připomínají
nebo západním Slovensku. světa,
spíš svůj
úděl
humorem, vesele a dokonce si i mnohem veseleji žije. Jestli jsem se tedy
nese s nějak
odlišil, pak to pramení právě odtud" [Liehm, 2001: 370]. Dušan Hanák ve snímku Ružové sny přímočařeji.
Jeho film vypráví o
dívky Jolanky, jež žije v romské
přistupuje
pošťákovi
k romské tematice mnohem
Jakubovi, který se zamiluje do romské
osadě. Přestože
jim nepřeje
část Jolančiny
rodiny
ani Jakubovo okolí, tito dva mladí lidé, pocházející každý z jiného prostředí, spolu začnou
nový život ve
městě.
Sny o
společném životě
39
se však
postupně
rozpadají.
Jejich
představy
touží vymanit se z romského od
dítěte
okamžitě
k
dítěti,
vzít.
prostředí
a nechce žít
nakonec opouští Jakuba
Přestože
mimo jiné
právě
se jí líbí jeho neustálé
jeho neschopnost žít v přitahují
způsobem.
o budoucnosti se míjejí paradoxním
realitě
kvůli
stejně
jako její matka a sestra
proto, že si jí není ochoten
snění
donutí vrátit se
Jolanka, která
a výmysly, nakonec ji
domů.
právě
Jakub, kterého Romové
tolik s nimi spojované symbolice volnosti,
přestává
být
pro Romku atraktivní, protože sám chce být volný jako pták. V Hanákově přístupu se objevuje něco, co se zatím v žádném československém filmu v této prostředí důvodu
dělala
míře
neobjevilo. Autor
věnuje
maximální pozornost romskému
a zjevně klade velký důraz na to, aby bylo
také
při natáčení
věrně
zobrazeno.
Právě
z toho
spolupracoval s Milenou Hubschmannovou, která mu
odborného poradce a pomáhala při komunikaci s romskými neherci. Hanák
o Ružových snech že dobrý
říká:
,,Když jsme vymýšleli tento film, zdálo se nám
člověk ještě
žije. Hledali jsme takové lidi na slovenském Záhorí a v
romských osadách. Velkou
většinu motivů jsme čerpali
hledání lidskosti, o hledání barvy a chuti života. Jakubovýma
očima:
důležité říct,
Každý den se
každý centimetr filmu byl
upřímný
může
ze života. Snad je to film o
Chtěli
stát zázrak.
jsme se podívat na
Přitom
svět
nám šlo o to, aby
a autentický. Myslím, že to byl první film, ve
kterém všechny romské postavy hráli Romové a mluvili svým rodným jazykem. Bylo pro mne velice
důležité pravdivě
zobrazit sociální kulisu
psychologický a etnografický aspekt života v romské radosti ze života, o kontextu
loučení
normalizační
I v tomto filmu
s
dětstvím
a
osadě. Chtěli
vnitřní svobodě
příběhu,
jsme mluvit o
'jednoduchých' lidí. V
doby jsme si ten film vyvzdorovali." [Hanák, 2005: 130] přirozeně
zobrazování romských
typů.
nacházíme
Jsou to
40
řadu stereotypů,
nebo lépe klišé, v
například Jolančiny věty:
,,Ráda se toulám'.'
nebo
,,Mám
oheň,
ráda
když praská",
které
sugerují
vnímání
Romů
běžně
bijí své
z romantického pohledu, nebo stálé opakování toho, že romští muži manželky, a když to Přese
nedělají,
tak si jejich manželky
stěžují,
všechno však vzhledem k tomu, kolik prostoru je zde
vzhledem k estetickým potřebám filmu, Snímek vznikl až v roce 1976, postřehnout
scénář
navázání na estetiku
působí
že je muži nemilují. Romům věnováno
toto dílo v dané oblasti přelomově.
byl však napsán již roku 1972, a není
filmů
a
těžké
nové vlny. Avšak zatímco ve filmech nové
vlny (Ružové sny na ni navazují, ale vzhledem k období, ve kterém vznikly je již nelze chápat jako její spíš
určitou
součást)
Romové slouží pouze jako estetický prvek a mají
symbolickou funkci, Hanák ve svém
romské osady. Jeho
ačkoliv
i tento snímek naznačuje blízký vztah k výtvarné složce díla a určitou míru zároveň
prozrazuje
svatbě
tradičních
klade autor
romských
důraz
vidíme, že romská není Jakub v
jako majoritní
úmrtí
člena
rodiny nebo
osadě.
při
romské
A přestože je vztah
pro okolí konfliktní, i v tomto snímku
do vesnického života na Slovensku
patří.
Dokud
normálně přijímá, stejně
Romku Irenu pracující na obecním úřadě.
českých autorů
náznacích, mluví oba
Kromě
etnografických informací.
kontaktu s Jolankou, celá osada jej
společnost
Na rozdíl od
obřadů při
různých prostředí
společnost
přímém
řadu
na zachycení běžného života v
dvou lidí pocházejících z
práci s dokumentem a
pracuje s dokumentárním autentickým materiálem. Z
tohoto hlediska Ružové sny poskytují i zobrazování
dřívější
vypráví o
realitě
stylizace, autor zde
přístup
příběhu skutečně
zmínění
doposud se
slovenští
věnujících
filmaři
tomuto tématu
o zcela jiné
historickým událostem, Romové, o nichž vypráví
realitě.
čeští autoři,
alespoň
v
Vzhledem k
zažívají zcela jiné
zkušenosti, než jejich protějšky, které zůstaly na Slovensku. Čeští tvůrci mluví o lidech,
kteří
jsou náhle vytrženi ze svého
41
přirozeného
prostředí
a vedle
vyrovnávání se s majoritou musí často
řešit
také nové existenciální problémy, které jsou
spojené také s vyrovnáním se s životem ve městě. Realita slovenských vesnic přidružených
a k nim
romských osad je však zcela jiná a jiný je také
občanů,
slovenských
československé
a
potažmo
slovenských
1
tvůrců.
kinematografie jako celku je tedy nutné si
Při
uvědomit,
zkoumání že po
stránek se životy na daných územích odlišovaly a z toho plyne i jiný tématům.
Oba
zmínění
slovenští
tvůrci
přístup
řadě
přístup
k
ve svých filmech projevují bližší vztah k
romskému etniku, který zřejmě pramení z daleko důvěrnějších zkušeností. Čeští filmaři rovněž čerpají pravděpodobné,
Možná
právě
ze svých zkušeností, ty jsou ovšem z mnoha ohledů jiné a je
že v mnohém odpovídají zkušenostem důvodu působil Hanákův
z toho
českých občanů vůbec.
film ve své
době
tak
přelomovým
dojmem, nebot' v rámci Československa mluvil o něčem, o čem většina národa neměla
Na
ani tušení. závěr
třeba
této kapitoly je
jakékoliv analýzy
filmů
bylo již
dříve
skutečnou
méně
jejich
k
předešlých tří filmů
společnosti
způsoby, právě
uchopitelné je spojení reality filmu se
tvůrců.
právě
společenskému
autor při
tvorbě
skutečností.
Jak
tím, že vykazují zcela
Snímek Ružové sny si mimo jiné klade za cíl
situaci romské menšiny popsat, lze tedy s jeho pomocí analyzovat
společenský přístup
tehdejší
čím individuálnější přístup
uvedeno, filmy nové vlny jsou vzácné
přístupy
autorské
výrazně ovlivňuje
s romskou tematikou a jejich vztahu ke
diskurzu k danému tématu. Lze říci, že filmu vykazuje, tím
zopakovat fakt, který
jakými je
Romům alespoň
v
určitém
výseku
společnosti.
V
případě
lze o snaze vypovídat o pozici romského obyvatelstva v
mluvit jen autoři
vzdáleně,
a
stejně
tak
stěží můžeme
zobrazují. Romové byly vždy na okraji
proto byli pro mnoho
umělců
generalizovat společnosti
a
symbolem, ke kterému se rádi uchylovali, aby
42
zobrazili svou vlastní
vykořeněnost
a ztrátu identity. Romské téma mohlo také
sloužit jako jinotaj jistého disidentství. Tím, že se Romové vesměs neidentifikovali společností,
se socialistickou
mohl se za
ně
dobře
autor docela
schovat a
říkat
jejich ústy to, co si sám myslel. V období z kinematografického hlediska tak originálním jako byla šedesátá léta, bychom tedy prostředí
chápat především jako tvůrčí interpretaci
3. 3 Romská otázka v
měli
zobrazení romského
autorů.
československé společnosti
80. let
Postup státního aparátu v řešení tzv. romské otázky se v 80. letech nijak nezměnil. Veškerá nová ustanovení znovu opakovala stejné cíle, nebo se zabývala Paralelně
aktuálními úkoly.
se státními aktivitami se však realizovalo také několik
terénních sociologických a etnografických odborníci,
kteří
se Romům dlouho
nahlodávání státní koncepce. aktivizovat umělců.
různé
věnovali.
Stejně
výzkumů,
často
za kterými
Tyto výzkumy postupně
tak se v tomto období
romské folklórní soubory a slovo dostalo
stáli
přispívaly
začínaly
několik
k
znovu
romských
Objevily se zprávy o výtvarníkovi Rudolfu Dzurkovi a koncem 80. let se
konečně veřejnosti zpřístupnil alespoň
literární tvorby v
podobě
etnoemancipace je pak inteligence,
kteří
Cikánů-Romů.
díla
básnířky
důležité
zlomek z tehdy již existující romské Margity Reiznerové. Z hlediska romské
vystupování nových
představitelů
romské
pomalu nahrazovali starší generaci, jež stála za vedením Svazu
Vedle Ing. Karla Holomka z Brna to byl
například
JUDr. Emil
Ščuka, který také s Martou Bandyovou v roce 1982 založil divadelní soubor
Romen, dále Láďa Rusenko, Vojtěch Žiga, slovenský aktivista dr. Vlado Oláh a další.
43
Hlavní zásluhou romské reprezentace byl tlak na vedení KSČ a prosazování možnosti podílet se na
řešení
let. Koncem roku došlo k návrhy sice
vesměs
romské otázky, které zesílily v druhé
několika
představiteli.
jednáním s romskými
nebyly akceptovány (romští reprezentanti
kladli požadavek o zakotvení svébytnosti romské národnosti v jejich naléhání
kladně
zde,
přiznalo některé
rychlém
prvků
způsobil
narušení
ústavě), přesto
se
kromě různých
ideologických úliteb, vedení státu poprvé
například přerušení
romského etnika, aniž by
tradičních
stejně
vazeb k
Autoři přiznávají,
dřívějšímu prostředí,
nahrazeny něčím jiným. Dále je v rámci nového
a
spočíval
v
přístupu
rychle docházelo k
"přeceňování vnějších
což ve výsledku znamenalo
materiální kultury".
Romů
dialogu se zástupci
rozebralo negativní rys koncepce integrace. Ten
společností,
·jevových
mimo jiné
problematiky romského obyvatelstva". Podle
růstu zabezpečení
jeho sžívání se
Jejich
řešení
své chyby, jako
poměrně podrobně
opět
80.
projevilo v následujících jednání vlády. Dne 3. února 1989
byla vydána zpráva "o stavu Pavelčíkové
polovině
že proces integrace
aniž by tyto vazby byly
k romské problematice v
textu uvedeno, že je nutné podporovat vznik romských
souborů,
divadel,
rozhlasových a televizních pořadů a časopisů [viz 2004: 127-131]. Z výše uvedeného je tedy
zřejmé,
že dosavadní
přístup
státu k
řešení
"problematiky" již nebyl nadále udržitelný a ačkoliv vedení neuznalo několika
aspektech byl tento dokument
přelomový.
řadu
romské chyb, v
Nadcházející události ovšem
nabraly poněkud jiný spád. V listopadu 1989 navázala romská reprezentace v čele s JUDr. Emilem Ščukou bližší kontakt s aktivisty sametové revoluce, účastnila se tajného jednání
Občanského
fóra a založila politickou stranu Romská
iniciativa (ROl) [srov. Vohryzek & kol., 1998: 12]. V
důsledku
této spolupráce se
romská reprezentace po převratu mohla poprvé podílet na vedení
44
občanská
země.
3.3.1 Radikální Ačkoliv
řez,
Kdo se bojí, utíká a Montiho
v kapitole týkající se
československého
čardáš
filmu v sedmdesátých letech byl
hodnocen film Ružové sny, který navazoval na novou vlnu, je
třeba
si ujasnit, že
sedmdesátá léta byla z hlediska kinematografie poznamenána nastolenou tvrdou cenzurou a úpadkem některým režisérům podařilo
cenzury a
vybočují
tvůrčího přístupu
k filmu.
opětovně
Přestože
vybojovat si dílka, která překračují požadavky státní
z nastolené normy,
většina filmů
neměla.
tyto ambice
Sedmdesátá léta byla obdobím masivních státních dotací kinematografie, z pramenil také vysoký počet určitá
natočených filmů.
státem požadovaná estetika i
V tomto období se
náměty filmů,
osmdesátých letech. Z hlediska vkusu se pak hranic podařilo Zdá se, že
nedostatkem chuti
období 80. let se
tvořit
nejen divácky
které
překročení
československým filmařům právě právě
se
ustavila
pokračovaly
i v
doposud nastavených
v osmdesátých letech.
vyznačuje
úspěšné
rovněž
čehož
filmy.
absencí nových Režiséři
se
nápadů
vesměs
a
drželi
ideologického požadavku "masové zábavy" a soustředili se především na neutrální žámové filmy. Oblíbené byly především komedie, detektivky a kriminální historické filmy, filmy pro mládež a většinou
rovněž
psychologické filmy, které se ovšem
opíraly o díla normalizačních spisovatelů
V této
atmosféře
příběhy,
[Ptáček,
2000: 158-163].
osmdesátých let vznikly čtyři filmy přímo se věnující romské
problematice, v několika dalších filmech se pak okrajově objevují romské postavy (např.
Dobré
světlo
který je jedním ze kapitola, jak jej
neboť
podobně
1986
či
Bony a klid 1987). Televiznímu filmu Tulakóna,
čtyř zmíněných snímků,
se z mnoha
ohledů
je v této práci
věnována
zvláštní
vymyká tehdejšímu pojetí romského tématu,
prezentují zbylé tři filmy.
45
Snímek Radikální
řez
od Dušana Kleina z roku 1983 spadá do kategorie
detektivek, jimž tento režisér holdoval již od počátku své kariéry v sedmdesátých letech.
Autoři
thriller", u
knihy Panorama
nějž
"víceplánové
českého
předešlými
lze, v porovnání s
výpovědi"
[viz
filmu tento snímek hodnotí jako "romský
Ptáček,
díly Dušana Kleina, najít posun k
2000: 180]. K romskému tématu se pak Klein
vrací v roce 1986 snímkem Kdo se bojí, utíká, jenž je adaptací románu Josefa Pohla Na cikánské stezce. Oba filmy mají kriminální zápletku,
Radikální
řez
popředí,
stojí tato záplatka v
přičemž
u snímku
zatímco u druhého snímku je spíše
okrajovou záležitostí. Příběh města,
řez
filmu Radikální
se
točí
okolo romské
čtvrti
na okraji okresního
o jejíž asanaci se snaží místní architekt. Když je jeho syn v oné
nalezen
zavražděn,
obyvatel. Do ostatním
nikdo nepochybuje, že za tím stojí
případu
je zaangažován policista romského
vyšetřovatelům překlenout
někdo
z romských
původu,
aby pomohl
kulturní rozdíly. Všechny stopy vedou k
romské dívce Naze, která se snaží okouzlit jednoho z
detektivů,
od pronásledování jejího vlastního bratra, jenž je do
případu zdánlivě
Detektiv se však ošálit nenechá a Naha musí měla
se
zavražděným.
ona nalezena mrtvá, romských obyvatel
Nejprve na ni padá
případ čtvrti,
se
přiznat hrůznou
část podezření,
začíná vyjasňovat.
aby jej odlákala zapleten.
zkušenost, kterou
ale poté, co je náhle i
Vrahem nakonec není nikdo z
zavražděného,
ale bratr
čtvrti
který byl do Nahy
bláznivě
zamilován a nesnesl pomyšlení, že ji jeho bratr znásilnil. Zajímavostí filmu je spolupráce režiséra se
skutečnými
romskými herci.
Dívku Nahu hraje mladičká Monika Žigová ze Slovenska. V roli Roma se ve filmu znovu objeví Otto
Lackovič,
najdeme zde také Ladislava Gorala.
Většinu
ostatních Romů pak ztvárnili romští herci ze Sokolovského souboru Romen, mezi
46
nimiž najdeme i zakladatele souboru Emila Ščuku a Martu Bandyovou. Je ovšem poněkud
paradoxní, že Klein pracuje s romskými herci u filmu, jehož hlavní
náplní není romská problematika, nýbrž spíše detektivní zápletka, zatímco v dalším filmu (Kdo se bojí, utíká), který si po této stránce klade
zjevně větší
ambice, hrají hlavní romské představitele Petr Čepek a Yvetta Blanarovičová. Snahu o spolupráci s Romy však režisér projevuje i v tomto snímku. Zde je mu odborným poradcem již souborů
dříve zmíněný
Ladislav Goral a
zpěv zajišťují členové
Khamoro a Lače Roma. příběh
Zatímco
řez
filmu Radikální
se odehrává zhruba v
době,
vzniklo, ve snímku Kdo se bojí, utíká nás autor zavádí do
poválečných
učitel
Růžové
(Pavel
Kříž) přijíždí
vyučovat
ve škole, kterou
nedůvěru
z obou stran se
vyřešit
problém se
méně peněz. postřelen
do
poloopuštěné
navštěvují téměř výhradně
učitel
po
čase
zaměstnavatelem,
romské
let. Mladý
Pole, kde má
děti. Přes počáteční
s Romy sblíží a nakonec jim
pomůže
jenž využívá jejich neznalosti a vyplácí jim
Konflikt mezi ním a učitelem se vyhrotí v
otevřený
při němž
boj,
je
romský chlapec. Podvodník je však lapen.
Oba filmy Dušana Kleina styl je ve své
podstatě
můžeme
narativní,
avšak pro naše
vyprávěny.
Oba filmy
účely je
stereotypů.
na
úhlů
pohledu.
příběh, čímž
požadavkům. Můžeme
Kleinův
vyhovoval
sledovat samotné
zde zajímavější zabývat se způsobem, jakým jsou
vyzařují dobře
ve filmech z šedesátých let
sledovat ze dvou
výsostně zaměřený
nebo se možná podvoloval tehdejším příběhy,
vesnice
kdy dílo
téměř
známý
vzdělávací
chybí), jenž
nutně
potenciál (ten
například
autora zavede k používání
Mluví totiž o tom, co je o Romech nejvíce známo, tudíž o tom, co
bylo už mnohokrát vysloveno
či
zobrazeno, tedy
opět
potvrzuje dojem, že se v
souvislosti s Romy ani o ničem jiném mluvit nedá. Klein ve svých dvou filmech v
47
podstatě
přímo
přístup
demonstruje jakýsi obecný
Romů
k zobrazování
(respektive menšin), který ani zdaleka není dán pouze dobovou ideologií, přestože je jí hodně
ovlivněn.
Ačkoliv Romům
v
době
vzniku
národnost, v obou filmech je s nimi skupinou zacházeno.
Při
filmů
nebyla
paradoxně
oficiálně přiznána
svébytná
jako s jednolitou národnostní
jejím zobrazování je ovšem použita téměř nacionalistická
ideologie, budeme-li ji chápat tak, jak ji popsal Jaroslav Pinkas ve sborníku Film
a
dějiny
[viz Pinkas, 2004: 35]. Romové jsou zde vnímáni jako "subjekt", který
má nějaké "vlastnosti, postoje, hodnoty", které ovšem nejsou pouze tradice, ale
vY.iadřují
součástí
jakousi "kolektivní identitu", jež je zcela nadřazena
jejich
"identitě
individuální". Tak například policista z filmu Radikální řez říká jednomu z Romů: ,,Kdy už
konečně
pochopíte, že neexistuje žádné já gádžo, ty cikán."
vy, zde znamená "vy Cikáni", Pokud existuje
nějaké
čímž
postava sama popírá obsah prohlášené
hromadné "vy", pak musí existovat
nějaké
přepsat
takto: "Kdy vy Cikáni už
konečně
(tentokrát
vzdělal
vyřčená
jsou Romové") má
původu,
ještě silnější zobecňující
Cikáni použit singulár: "Cikán je zvyklý jednat říká,
by se
tudíž
efekt,
zaměřen
na
věta
z tohoto filmu
člověkem,
který "ví, jací
o rozdílech mezi "gádži" a Romy. Další policistou romského
Věta
pochopíte to, co my gádžové
dávno víme, že neexistuje žádné já gádžo, ty Cikán." Celý film je pak to, aby nás
věty.
"my", což zde
znamená "my ostatní" - tedy v romské terminologii "my gádžové". tedy dala
Nevyřčené
neboť
je zde místo slova
impulsivně", čímž
autor v
podstatě
že všichni Cikáni jsou jako jeden muž a že je pro všechny charakteristická
tak individuální vlastnost jako je impulsivnost. V další rozluští stopu, kterou po
sobě
větě
pak romský policista
omylem zanechal vrah. Vrah totiž
při vraždě
Nahy rozbil housle, což by podle slov policisty "Cikán nikdy
48
dívky
neudělal".
To
přestože
znamená, že žádný Cikán,
je od
případě
mladou dívku, by v žádném
přírody
impulsivní a zrovna zavraždil
nikdy nerozbil housle.
Autoři
zde
často
používají slova Cikán jako by se jednalo o jméno nějaké konkrétní osoby. filmů
Dalším zajímavým znakem obou Kleinových odehrávají každý v jiném venkově
- a
přestože
prostředí
-jeden na
každý vypráví o jiné
předměstí
době,
zemědělskou
příběhy
opuštěném
přestože jedni
za sebou mají
postavy plnící
ale nikdy podstatě
kočovní
kteří
nějakou
může
funkci, mající
těchto
rámec
žánrová a dá se tedy
venkově
na
vykonávají sezónní
v
daných vlastností. Jejich funkce zde je v
Stejně
případně
k postavám
případě
muže bude tančit.
impulzivní, krásně
klaunů
nebo
třeba
česnek
a
kříž
a v zrcadle
Romky nebo spíš Cikána a
živočišná,
uhrančivá,
svůdná,
či
jiný nástroj a v případě
můžeme
najít i v anotacích a
Jaromila Jireše a Dušana Hanáka. Zde je však
"bytí" Cikánem použito spíš jako druh prostě
či
hrát na housle
Podobné schéma
zmiňovaných filmů
mladá dívka beze jména je
bude nesnášet
tak postava Roma
temperamentní,
ženy bude zpívat a podtitulech již
odhadnutelné vlastnosti a
být také hodný, ale abychom poznali, že je to upír, je jisté, že
neuvidíme jeho obraz. Cikánky bude
předem
přirovnat například
bude mít dlouhé zuby, sát krev,
nevzdělaná,
kteří
se sice mohou pohybovat od špatného k dobrému a naopak,
nepřekročí
Upír
Romové,
práci a poté zase putují dál. Klein tak zobrazuje Romy spíš jako
vzorce chování,
upírů.
a druhý na
se
dlouhou zkušenost bydlení v bytech na předměstí a práce pro místní fabriku
a druzí jsou dosud
určité
přestože
Romové zde zobrazení jsou
prakticky stále stejní. Rozdíl v chování lidí se nemění, zjevně
je, že
zaměstnání.
Zatímco Gaston je instalatér,
Cikánka. To samo o
sobě
není nic podivného,
kdyby ovšem film nebyl anotován jako setkání instalatérského
49
učně
a mladé
cikánky.
Stejně
tak podtitul filmu Ružové sny zní O pošťákovi Jakubovi a Cikánce
Jolance. jistě připomenout,
Jako protiargument lze částečně
podíleli zástupci
vzniku filmu Romové Nicméně
zasahovat.
je
Romů.
měli,
ukazování svatebních to vše jsou používají
při
že
alespoň
Některé
příležitost měli
do produkce
jakousi poradní funkci zde plnit mohli. například
stereotypy - jako
či pohřebních rituálů, zdůrazňování
rovněž časté
alespoň
Lze sice ztěží zrekonstruovat, jak velký podíl na
respektive jak velkou
zřejmé,
To ovšem není s podivem.
že se na obou filmech
již
zmíněné
krásy romské hudby -
autostereotypy. Tudíž stereotypy, které sami Romové
prezentaci vlastní kultury, jak je to v kinematografii menšin a nejen
v ní běžné. Třetí
film z období osmdesátých let, jenž vstoupil do distribuce
listopadem 1989- Montiho
čardáš-
se od
předešlých
společnosti.
17.
dvou v mnoha ohledech
liší. Jedná se o snímek, který vznikl výhradně na Slovensku, tudíž o jiné situaci romské i neromské
těsně před
Herci jsou pak
opět
pojednává
převážně
ruští
Romové pravděpodobně z moskevského divadla Romen, jehož soubor se na filmu podílel i
hudebně. Právě
z důvodu
poněkud
jiného elementu, který do filmu
rusko-romské typy vnášejí, vypadá film v našem Snímek vypráví
příběh
prostředí poněkud nepatřičně.
romského houslisty "na úrovni", jenž se vrací
zpět
do
rodné osady, aby pomstil smrt své sestry Čiriklo a získal zpět ukradené housle. Ze smrti sestry i krádeže houslí pak
obviňuje
jiného romského hudebníka, do
něhož
byla Čiriklo velmi zamilovaná a on ji opustil. Čiriklo žalem zemřela. Vedle hlavního
příběhu,
který vyústí v Bohovu smrt a odvedením Bunka do
vězení,
nám
režisér Martin Ťapák předvádí každodenní život v osadě v silné stylizaci a patosu. Film je velmi poznamenán divadelním herectvím, a přestože se velká část snímku
50
odehrává mezi Romy v (což
pravděpodobně
osadě,
výsledný obrázek
nebyl ani
záměr),
můžeme
poměrně
oba snímky
v Ružových snech snažil o co dokumentární formou, k
věnuje
zobrazování života v romské
snadno porovnat. Zatímco Hanák se
nejpravdivější
čemuž
ani zdaleka realisticky
jako spíš komicky. Vzhledem k tomu, že
se jedná o druhý popisovaný snímek, jenž se osadě,
nepůsobí
zobrazení romského
použil romské neherce,
kteří
prostředí téměř
po celou dobu filmu
mluví romsky, Ťapák použil romské divadelní herce z Ruska, a ty nadaboval do slovenštiny. Zobrazení života v představám,
které jsou
výsledku film i
důležitý
působí
osadě přizpůsobuje
potřeb
podle
zjevně ovlivněny dřívějšími
filmy na toto téma. Ve Nákupčí peří
jako cosi mezi jugoslávským snímkem nákupčích peří, kteří
motiv dvou
jsou v
svým osobním
osadě
neustále
(odtud
přítomní)
a
slavným ruským filmem Cikáni jdou do nebe. Ideologický můžeme
najít
nátěr
filmu, na jehož
například
hudebníkům uděluje
ve
způsobu,
povolení k
nástrojů
a jsou
činnosti.
usmívat. A
přestože
který jako jediný umí noty, lidé,
kteří
mladíčků, kteří
v podstatě jen mlátí do
čardáš,
všichni
neudělá,
členové
jim získání licence zachrání jen
členové
svaz,
živit hudbou. Když jdou Romové na
Na komisi tato formace dojem
Bunkova kapela spustí skladbu Montiho spokojeně
Sovětský
Hudební skupina Roma Bunka musí
legálně
nimi hraje skupina
hluční.
se podílel také
jakým je ve snímku zobrazována komise, jež
získat toto povolení, aby se mohla již přezkoušení, před
výrobě
jsou zde představeni jako
poznají, že romská hudba je opravdové
umění,
zatímco když
komise se Bunkův
vrcholně
začnou
malý syn,
kultivovaní
zatímco ten "mladický
brajgl" se musí zatrhnout. Na
závěr
lze jen dodat, že
dosahují, se liší, všechny tyto
ačkoliv způsob, tři
51
jakým toho jednotliví
tvůrci
filmy vzniklé v průběhu osmdesátých let
prozrazují dobu, ve které vznikly. Zatímco ve
společnosti
vnímání romského etnika a jeho postavení, v nenajdeme. přístupu.
Stejně
Radikální
řez
nevzdělanosti,
chtěli
téměř
otevřenější
zaměřena
žádný odraz
kritiku státního
na jednotlivce, který
ale ani zdaleka není širší obžalobou. Ve filmu
vyjádřena
zhruba
větou:
moc?" Jinak
řečeno
"není špatné to, co jsme po nich
je pak kritika
jsme toho po nich
filmech
tak pochopitelně nenajdeme žádnou
Kritika ve filmu Kdo se bojí, utíká je
využívá romské
chtěli,
těchto
tiše probíhaly změny ve
,,A není problém v tom, že
ale že toho bylo na ně moc."
3.3.2 Tulakóna Film Tulakóna
představuje
československé
v historii
unikát. Vznikl v roce 1986 jako televizní snímek jeho
předlohou
kinematografie naprostý
natočený
na 16mm kameru a
byla pohádka romské spisovatelky Tery Fabiánové, kterou podle
autorčina vyprávění
zapsala Milena Hubschmannová. Samotná romská pohádka
Čavargoš- Tulák vyšla v romsko-českém vydání až v roce 1991. Hlavní postavou příběhu
je neobvykle pes Tulák (jménem i charakterem), kterého "hraje" vlastní
pes režisérky filmu Jany Ševčíkové. Na rozdíl od knihy, kde Tulák vypráví svůj životní
příběh
malému chlapci, jenž jej našel u popelnic, ve filmu tato
postava odpadá. Tulák tedy vypráví své osudy, od jeho setkání s Romy, únos k cirkusu až po
zboření
jejich nových panelových domovech, nám Obecně
by se dalo
říci,
určené
z domova,
přes
návštěvu Romů
v
divákům. méně
orientované na
do kin. Kompozice obrazu předem
s uvedením na televizní obrazovce, z tohoto záběry,
romské osady a
že televizní filmy jsou mnohem
obrazovou složku díla než filmy
detailní
útěku
zastřešující
důvodu
jsou také
počítá
poměrně časté
které na obrazovce dostávají životní velikost. Naopak bývá
52
zvýrazněna
umožňuje divákům
rádio",
nezatěžuje
do
určité
příběh
zvuková složka díla. Televize, která vznikla jako jakési "ilustrované i
při
některé
míry i pro film Tulakóna. Veškeré informace, které nám
podstatě převypravuje
vypravěče
výkřiky dětí
na statku, autentické
Tuláka s hlasem L. Rusenka, který v
i
dospělých
v romské
osadě,
stejnojmenné knížce. Zásadním probíhalo v
bagry)
dialogů.
Ze zvukové složky se zde ovšem nedozvíme nic víc, než co si
Natáčení
umožňují
text pohádky. Ostatní zvuky jsou buď ruchy běžného života
nebo případně vložená dramatizace
stránka.
práce a
je tolik vizuálními informacemi jako zvukovými. Výše uvedené platí
pochopit, se dozvídáme od
(zvířata
jejím sledování vykonávat
přínosem
několika
přečteme
ve
tohoto filmu je tedy naopak vizuální
romských osadách na Slovensku - mezi
jinými v Žehře, Spišském Podhradí, Stráních pod Tatrami a Rakúsech. Přítomen zde byl také fotograf Josef Koudelka. Aktéry jsou vedle samotných obyvatel osady
především
Romové z Prahy, v roli "gádže" se zde objeví mimo jiné herec
Jiří Hrubý ("Žluťák"), který představuje zlého cirkusáka. Vedle Romů (včetně dětí)
a ostatních představitelů tu však hlavní role zaujímají
zvířata. Kromě
to je jeho kamarádka koza Beži, kohout, který má romským chybějící reálně,
budík,
kvůli
právě
herecké výkony
realističnost natáčení
Ale
a
tento
nejsou nijak
neuvěřitelnou
poetiku
dětmi
a
děti
se
záběrů
osadě,
zvířaty
výkon
Jiřího
čemuž
a jsou
dává význam až některé
Hrubého), vyzdvihuje
z romských osad. Obrazy působí jako
kde se mísí místní Romové s pražskými,
a výsledek vypadá
53
točeno
vycvičena
amatérismus, který podporují i
(konkrétně právě
ochotnického divadla v s
určitý
nahradit
do školy a další. Vše je
svém volném pohybu nebo různě aranžována,
přidaný komentář. neumělé
včas
Zvířata evidentně
žádná animace ani efekty.
natáčena při
dospělí
kterému nechodí
dětem
Tuláka
nesmírně opravdově.
Toto
prostředí
divadlo se totiž odehrává v naprosto reálném takže
přestože
mohou
jsou autentické. Za
některé
řadou
scény
působit
trochu
příkras
bez
a stylizací,
toporně, obličeje
i scenérie
scén vidíme radost ze hry i momentální inspirace, díky
nimž se některé scény do filmu dostaly. V tomto smyslu vyniká obzvlášť scéna ze překračuje
svatební hostiny, která již naprosto
dokumentem. Režisérka zde vedle samotného
hranice hraného filmu a je spíš
obřadu
svázání rukou a pití
z dlaní snímá jednotlivé obyvatele osady vždy po jednom
či
několika
po
kořalky
lidech.
Jedná se o krátké momentky, kdy se každá z postav ocitne v
záběru.
Vypadá to,
jako by tato scéna vznikla zcela náhodně při svatebním veselí.
Někdo
se představí
záběru cudně tančí, děti
s pálenkou v ruce, jedna žena v
objektivu. Tak jako tak před objektivem cítíme Na rozdíl od knížky, která ze
zbořené
osady
končí
odstěhovali
do
skutečný
se
stydlivě
život.
tím, že Tulák již své romské paneláků,
culí do
přátele, kteří
se
nenajde, ve filmu se nakonec s
ostatními setká na sídlišti a v závěru se s nimi veselí v panelákovém bytě. Živou hudbu zde
zajišťují
soubory Perumos a Klempárovci, na zbylém hudebním
doprovodu filmu se podílel
Jiří
Stivín. Jelikož se jedná o pohádku, snímek vznikl
v produkci Hlavní redakce pořadů pro děti a mládež Československé televize. O tom, jaký vztah
mělo
tehdejší vedení k tomuto dílku, které si vzalo za
knížku romské autorky a ukázalo v ní na pozadí příběhu pro
děti
předlohu
realitu romských
osad, mluví sám za sebe fakt, že film byl v televizi osmdesátých let uveden poprvé a naposled v půl jedenácté večer. 3.4 Situace Romů u nás od
Situace
Romů
počátku
90. let dodnes
po sametové revoluci se
devadesátých let nabralo na síle romské práce romských
spisovatelů
a
básníků,
54
poměrně
rychle vyvíjela. V
etnoemancipační
počátcích
hnutí - objevily se
množily se výstavy romských
výtvarníků,
začalo
několik
vycházet
posluchače
a diváky
romských periodik. Od roku 1992 se na romské
začaly
orientovat také rozhlas -
pořad
O Roma vakeren a
Šunen Romale - a televize s pořadem Romale, které uváděli romští představitelé. Významnou událostí v oblasti romské emancipace bylo rovněž při katedře
studia romistiky fakultě
Blízkého východu, Indie a Afriky na Filozofické
Univerzity Karlovy v roce 1991. Jak bylo
rovněž počátkem
otevření pětiletého
dříve
devadesátých let podíleli na vedení
uvedeno, Romové se
země.
V demokratických
volbách roku 1990 získala ROl jeden mandát ve Federálním
shromáždění
pro
Kláru Samkovou a pět v České národní radě, kam usedli mimo jiné Karel Holomek a Ondřej Giňa. Za KSČ byl pak v České národní radě romský politikL. Body [srov. Nečas, 1999: 110]. těchto
Avšak vedle předchozím letům začíná
rysů
pozitivních
Romům pěstovat
umožnila
Romové,
kteří
v rámci
změny,
která oproti
jejich vlastní kulturu a tradice, se
přechodu
projevovat negativní dopad
hospodářství.
společenské
ke kapitalismu a k tržnímu
československé společnosti představovali
vrstvu na nejnižší sociální úrovni se nyní pomalu propadali ještě hlouběji. Jelikož se jednalo přišla
většinou
o práci, kterou v
počet dětí zařazených
nově
občany,
nastolené demokracii
sháněli
do zvláštních škol
školy), jejichž handicapem jazykové zázemí.
o nekvalifikované
často
Důležitým
po revoluci
řada Romů
jen s obtížemi.
(později přejmenovaných
Vzrůstal
na speciální
nebyla mentální zaostalost, ale odlišné sociální a
hybatelem
společenské
debaty na toto téma byla také
bytová politika a nedobré sousedské vztahy mezi Romy a Neromy. Vznikala nová romská ghetta a
rozšiřovala
se stará,
přičemž úroveň
bydlení byla v
řadě
z nich
velmi nízká. Množily se případy romských neplatičů nájmu. Mezi Romy se rovněž
55
rozšířily
drogy a vzrostla kriminalita
často
orientovaná na krádeže, prostituci a
lichvu. těmito
Spolu se všemi větší
tím
nezřídka
patologickými jevy
společnosti rovněž
čím
dostal
dál
prostor xenofobní postoj majority a její latentní rasismus. Ten se
projevuje
otevřenými
skinheads. K tomu píše
útoky na romské obyvatelstvo
Nečas:
"Trestných
činů
především
ze strany
s rasovým motivem bylo podle
statistiky ministerstva vnitra spácháno 17 r. 1990, 26 r. 1991, 35 r. 1992, 51 r. 1993, 130 r. 1994, 181 r. 1995, 131 r. 1996 a 120 v 1. pol r. 1997; byli
převážně
Romové." Dále uvádí
příslušníky či
počty Romů, kteří
sympatizanty hnutí skinheads nebo
byli
obětmi činů
buď přímo zavražděni
zemřeli
na následky jejich
pronásledování, do roku 1998. V roce 1991 byli takto ubiti dva dospělí Romové a dítě,
uškrceno jedno šestileté romské strachu
před
zemřela,
v roce 1993
vyskočila
mladistvá Romka ze
skiny z jedoucí tramvaje, narazila do sloupu a na následky
v témž roce utonul sedmnáctiletý Tibor Danihel, když se snažil
skiny uprchnout
přes řeku,
baseballovou pálkou
přímo
únoru roku 1998 byla do ledového Labe, kde
v jeho
domě před očima
bezvědomí
zemřela
třiačtyřicetiletého
v roce 1995 ubil skin
manželky a
Rasově
a v
zbitá Romka Helena Biháriová vhozena do
[viz Nečas, 1999: 118-119].
motivované
neochotně vyřizovaly
před
Roma
pěti dětí
Diskriminace romského obyvatelstva se ovšem objevila i ze strany činitelů.
zranění
zločiny
záležitosti
Romů.
nebyly
dostatečně
veřejných
postihovány,
Chyby lze hledat i na
straně
úřady
státu. Další
vlna debaty ohledně romské otázky se rozvířila po rozpadu země v roce 1993, kdy byl schválen zákon "o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky". Důvod proč
totiž
byl tento zákon
diskriminační Nečas vysvětluje
udělení občanství pětiletou
takto:
"Podmiňoval
bezúhonností, tj. že žadatel v takto
56
určeném
termínu nebyl odsouzen pro účelově namířená
úmyslně
čin.
Podmínka byla chápána jako
proti romské menšině, z jejichž příslušníků se vztahovala asi na
I 500 osob a ty by pak nemohly být nezaměstnanosti,
trestný
sociálně
být
a
legálně zaměstnány
zdravotně pojištěny,
ani pobírat podporu v
dostávat státní sociální
podporu atd. Tvrdost takových ustanovení zákona zmírnilo teprve až jeho novelizované občanství
znění č.
139/1998 Sb."
byla sporná i z dalších
řady Romů zapříčinila,
že se
[Nečas,
země
1999: 116]. Rozpad
důvodů. Rovněž nedostatečná
včas nepřihlásili
o
a otázka
informovanost
české občanství
a stali se tak
cizinci ve své vlastní zemi. Výměna
názorů
na romskou otázku kulminovala v druhé
polovině
devadesátých let. Republikánská strana pod vedením Miroslava Sládka, jenž je znám svými nevybíravými postoji k romské 1996
poměrně
Poslanecké
velký
počet hlasů
sněmovny,
kde
menšině,
a nemalé množství jejích
působilo
do roku 1998. V
odvysílala reportáž Josefa Klímy o "pokojném Kanadě, kteří
z obrazovky
přímo
získala ve volbách roku
létě
životě"
vyzývali své
členů
1997 pak televize Nova
romských
přátele
se dostalo do
a
přistěhovalců
příbuzné,
aby
v
rovněž
opustili Českou republiku a přijeli do Kanady. V důsledku této reportáže nastal masivní exodus Romů do Kanady a po zrušení bezvízového styku pro Českou republiku se majoritou i
přeorientoval
představiteli
do Velké Británie. Tato vlna odchodu byla ovšem
vlády vnímána
vesměs
vyhodnotit situaci, místo toho, aby došlo k romské pozice v
české společnosti. Určitou
jako
nějaké
důkaz
romské neschopnosti
sebereflexi a snaze o
sebereflexi pak znamenala až zpráva
ministra bez portfeje Bratinky z téhož roku. Zajímavé také je, že poměrně
velká angažovanost romských
představitelů
upadá. V letech 1996-1998 není v Poslanecké
57
změnu
v politice v
sněmovně
počáteční
těchto
letech
ani v Senátu jediný Rom
a až v roce 1998 se za Unii svobody dostává do PS Romka M. Horáková (srov. Nečas
1999: 110).
Brzy po
přelomu
tisíciletí pak nastává další exodus Romů tentokrát především
do Velké Británie, ale také do Belgie a jiných přítomni
na pražském letišti v Ruzyni tom, kdo bude a kdo nebude znovu
rozviřují
jsou tato
vpuštěn
ohledně
debatu
opatření namířena.
britští
částí
Evropy. Z toho
důvodu
komisaři, kteří předem
jsou
rozhodují o
na území Velké Británie. Jejich praktiky
diskriminace
Romů, neboť
Odmítavý postoj britských
je
zřejmé
komisařů
proti komu a již
dříve
kanadské vlády k Romům přicházejícím z České republiky, však nahrává českým rasistům. Zřejmě nejnovější
debaty
ohledně
událostí na poli romské tematiky je obnovení staro-nové
zrušení
vepřína,
místě
který stojí na
bývalého
koncentračního
tábora pro Romy v Letech u Písku. Přestože je za dosud existující vepřín Česká republika kritizována Evropskou unií, nechápe existenci
vepřína
koncentrační
občany.
politická strana, která hrubými
Tato strana v
červnových
kandiduje s volebním programem, jenž obsahuje vystěhováním
věděla
tábor nejedná. V roce 2006 se pak na
bývalého tábora schází nacionalistická
výroky napadá romské
státu včetně prezidenta
jako problém a aniž by o historii tábora cokoliv
ohání se tím, že se o žádný místě
několik představitelů
řešení
volbách téhož roku
otázky romského etnika
tohoto etnika do Indie.
3.4.1 Nahota na prodej, Marian a Smradi
Po roce 1989 nastala jejíž tak
nejvýznamnějším konečně
mohla
přirozeně
velká
změna
i v československé kinematografii,
prvkem bylo zrušení cenzury.
začít
Počátkem
devadesátých let
vznikat díla, která nejen kriticky nahlížela
58
předešlé
historické období, ale tématům.
Hlad po
rovněž
zveřejňování
se
svobodně vxjadřovala
již
dříve
tematiky projevil sice pozvolna,
známých
nicméně
klimatu a
skutečností
především
současnosti, sterilitě
o
romské tematiky chápala v podstatě stále stejným zamlčovala. Přestože některá
že
můžeme
klišé stále
se v oblasti romské
vcelku rozmanitým
která na toto téma vznikla od roku 1990 až do změně společenského
k dosud tabuizovaným
zůstávají,
let
způsobem.
Díla,
prozrazují leccos o
předešlých,
způsobem
a
nová doba ukázala
o Romech uvažovat a vést diskurz v různých
která se
skutečnost alespoň
to,
společenských
souvislostech. Jako první z
filmařů
se po
převratu
k romské tematice
vxjádřil
režisér Vít Olmer
svým filmem Nahota na prodej z roku 1993. Film je natočen podle námětu Josefa Klímy, jenž
rovněž
spolupracoval na
soukromý detektiv
a mladá
scénáři,
Čechoameričanka
organizovanému obchodu s prostitucí.
Zaměření
mluvit po pádu komunismu o všem, o
čem
ohledu na kvalitu a vkusnost snímku. Odraz jejich pozice a situace ve najít jak v samotném příběhu
je debata
společnosti
příběhu,
ohledně
a vypráví o trojici -
kteří
JSOU
novinář,
stopě
na
snímku zřejmě vychází z potřeby
se do té doby mluvit společenského
nesmělo,
bez
smýšlení o Romech,
se zde nachází v obou vrstvách- můžeme jej
tak v
tvůrčím vxjádření
romské menšiny reflektována
hrdinové reprezentují rasistický postoj v té
režiséra. V samotném následovně.
době zřejmě
Dva hlavní
blízký velké
části
majority, Čechoameričanka reprezentuje opačný postoj. V této rovině lze tedy říci, že je zde v počátku filmu snaha přiznat, že s Čechy deformovanými
desetiletími komunismu není v tomto ohledu ovšem ve filmu
významně
neumělým způsobem,
marginalizován a
aniž by
uváděla
59
něco
v
pořádku.
zesměšňován.
Druhý postoj je
Dívenka jej hájí dosti
jakékoliv argumenty, což vzbuzuje
úsměv
jak u hlavních hrdinů příběhu, tak jistě i u řady diváků. Naproti tomu velmi tvrdý rasistický postoj
Romů
nazývání
hrdinů (představovaných
hlavních tudíž
(včetně
těch,
"Cigoši") je prezentovaný z úst dvou
Lukášem Vaculíkem a
Jiřím
Krampolem),
s kým především by se měl divák ztotožnit. Jejich bilancování přístupu
komunistického režimu k Romům větou typu ,,Komunisti se vo ostatní lidi, dali jim všechno - prachy, byty, zničili ... ",
promrhali,
zaměstnání,
nebo srovnávání romských ghett s
ně starali
líp než o
a voni to všechno
černošskými
ghetty v
USA slovy: "Garantuju ti, že proti tomuhle je Bronx Jahodove} puding" nebo ,,New Yorku a Libni z daleka se vyhni" je vzhledem k tomu, že zde v
podstatě
chybí jakákoliv protiváha k těmto názorům, hodně odvážné. Rasismus filmu ovšem případu proč
nekončí
u slov. Hlavní protagonisté se
neváhají spojit s neonacisty (zde se nabízejí ještě další otázkyporevolučním
je v
převratu,
v
současnosti
filmu hrdinou bývalý
novinář
zjistí, že to skinheadi "trošku
okamžitě novináře
ovšem
přehnali"
hned tahají nože a chuligánství
počátečního
například
SNB, vyhozený po
vzbudit chaos. Když mladý
skinů
říct, ať
a snaží se jim přerušena
toho
Romy. Ti na
je rázem zapomenuto.
vypovídat o romském organizovaném
zločinu,
Autorům
který se z
únosu dívek a nucení k prostituci stává i obchodem s pomografií. Zdá
filmaři chtěli sdělit
oběťmi
čtvrti
nechají, jejich vzájemná konfrontace je brzy
zřejmě nestačilo
se, že
příslušník
svého
se živící jako soukromý detektiv, který disponuje kontakty
s neonacisty?), jejichž úkolem je v romské
také
při řešení
romských nemůžou
vrazi. Zdá se, že
mnohem víc. A tak jsou hrdinové hned na
kapsářů, kteří
být jen
zloději,
je
vzápětí
začátku
také
napadnou. Romové v tomto snímku
únosci, pasáci, podvodníci, násilníci, mafiáni a
autorům přišlo důležité říci,
že Romové jsou rovněž "úchylové".
A tak se do snímku dostává naprosto nevkusná postava jednoho z
60
pasáků,
který
rád nožem
zohyzďuje obličeje
dívek, jež se odmítly prostituovat, a
sexuálně
se
vyžívá na výfucích od aut. Jedinou pozitivní romskou postavou v celém filmu je malá
,,ještě
zachrání ze spárů "zlých Romů", Tento snímek je nakonec menšině
romské
podstatě
nezkažená" romská dívenka Jolanka, již hlavní trojice v
neuvědomovala,
v
kteří
poměrně
počátcích
by z ní jistě vychovali kriminální živel. dobrou ilustrací postoje české
devadesátých let, kdy si
společnosti
většina
národa
k
ještě
že rasismus je ilegální. Zásadním problémem filmu ve výsledku něm
není ani to, že se v
neobjevují názory jiné.
objevují rasistické názory, jako spíš to, že se v Přestože
vývoj v oblasti romské tematiky nebyl v
devadesátých letech ideální, je zjevné, že majoritou nastala. Zdá se, že v
něm
současnosti
určitá změna
v
přijímání Romů
otevřeně
by si nikdo takto
rasistický
film natočit nedovolil. Zcela jiný
přístup
při natáčení
k tématu projevil režisér Petr Václav
snímku
Marian v roce 1996. Film se sice také zabývá romskou kriminalitou, ale chápe ji alespoň částečně
jako
důsledek
snímek zobrazuje individuální v sedmdesátých letech z vyznění filmu je jiných
příběh
"odvlečen"
zřejmé,
Marian, který
sociálními pracovnicemi do
vyrůstá
svobodě.
stěhuje
Romů,
byli separováni od rodiny za
ve sterilním do
prostředí ústavů
pasťáku
a odtud do
domova, ale i
účelem
- z dětského
vězení-,
již neumí
Kladem filmu (ale i možným záporem) je vyvážení chladného a
leckdy tyranského
přístupu
vychovatelek Marianovou náhlou
brutalitou, kterou v průběhu filmu projeví mnohem
Přestože
dětského
že Václav vypráví o celé jedné generaci
domova se po pokusu o vraždu žít na
k Romům.
romského chlapce Mariana, který byl někdy
společenských vyděděnců, kteří
převýchovy.
přístupu
komunistického
uvěřitelnější,
na druhé
nejméně pětkrát.
straně může
61
nahrávat i
bezdůvodnou
Díky tomu je film
českému
latentnímu
rasismu. Snímek je totiž
poměrně
složitý a vztah mezi výchovou a lidským
charakterem velmi křehký. Řada lidí jistě nepochopí Marianovy motivace k násilí (v
některých případech
je to dáno špatnou expozicí, přesvědčuje
cizince, který Mariana neboť
například závěrečná
k natáčení pomografie, se jeví
to, že jsou eticky neomluvitelné,
zůstává
výčitku,
vyvolává etickou úzkost: divák cítí
vražda
zbytečná),
v každém případě pravdou. ,,Film
kterou mu autor
Marianova osudu adresoval, sám však nenachází ani
nemůže
prostřednictvím
najít východisko"
[Blažejovský, 1996: 184]. důvodem
Dalším
"znesnadňování"
z ústavu do
přijetí
nejistého
orientace v příběhu. Marian se
vězení,
může
filmu diváky stěhuje
z vězení na svobodu, ze svobody do
být autorovo
z ústavu do ústavu,
vězení
a tak dále. Kdyby
jeho příběh neskončil smrtí (sebevraždou), která je jako němý přízrak přítomna po celou dobu filmu, přesunech
snadno ztratí.
pozdějšího pasťáku dětský
jistě
by
podobně pokračoval
Prostředí dětského
a ne každý si všimne
domov, ve strohou a
přísnou
systém retrospektiv, podstatná proměnu
významněji
Orientaci komplikuje také
- od Marianova
vězení.
dětství
až po jeho
Marianova fyzická proměna je také
pro celý ráz filmu. Snímek se tak v podstatě Marianově životě
v dětském
vychovatelky Tošovské. Druhá
část
domově
dělí
na
dvě části.
s vychovatelem Davidem, na vězení.
Mezi
svobodě
oběma částmi
jej sleduje jako již
téměř
část
dospělého,
Evě, spřátelí
se
zažívá vztah s Romkou Tinou a posléze je
filmuje pak jakási pomyslná dělící
62
První
až po jeho pokus o vraždu
introvertního chlapce, který zažívá první lásku k vychovatelce
ve
kde sídlil
ve zhruba sedmnáctiletého chlapce- je vlastně retrospektivou, nebo lépe
vypráví o
opět
oněch
neodlišuje od
zámečku,
barokního
pasťáku.
budovu
vzpomínkou Mariana pobývajícího ve určující
domova se
proměny
část příběhu
dál. Divák se však v
čára,
která
určitým způsobem může
příběhu.
V první
pociťuje
silnou
části
k Marianovi jako
zodpovědnost
dítěti,
většinou
ještě
malý roztomilý romský chlapec, který
za své
lásky. V části druhé již jde o muže,
činy.
neherců.
mezi chovanci, jejich
materiálem filmu- a
Sympatie, které publikum cítí
se mohou v druhé části filmu změnit
používá dokumentárního
obsazením romských vztahů
je to totiž
potřebu chybějící mateřské
který nese plnou
Režisér
narušit divákovu emocionální angažovanost v Marianově
přístupu
Tento postup vyniká
přirozené vzezření
především
či
rozplynout.
k látce, který podporuje
především při
zobrazování
podpořené černobílým
- navíc
autentický jazyk zvyšují dokumentární
filmu. Jedním z možných přínosů, ale i omezení bylo vlastní zasahování natáčení. Někteří
z nich se odmítali podílet na
scénáři,
pasáže se musely
určité
a
scéně,
předělávat.
posledního okna režisér filmu vypráví o
scéně,
vyznění
herců
tak jak byla navržena ve
V knize Benjamina ve které
měl
Tučka
sprosťáky"
[in
intimnějších ovlivněna
scénami,
věděl,
Tuček,
že se takový
2002: 102]. Problémy
těmi
představitelé
říkat
měli
a že
děláme
filmaři
i
natáčení
-jak Tiny, tak Mariana,
měli
z
před
cikánů
při
natáčení
byla
zásadně
se zásadními
kolem postele, morální a sociální problémy. Velkým problémem
bylo jen je uložit do stejné postele. sexu ani nemluvím.
, Takhle
nemaj
scén s Tinou a Marianem. ,,Bohužel realita
tím, že oba
ramínek a
věci
Do
romský chlapec
použít velmi sprostý výraz, ale nebyl toho schopen. "Ten kluk se totiž
kamerou bál, protože
do
přikryli
Ještě větším částečně je
svléknout. O náznaku
Lídě (představitelce
Tiny - pozn. autorky) jsme dali šaty bez
Konečně
to bylo hotovo, ale Lída protestovala:
ji dekou.
mě nemůžete natáčet,
to mi žádnej cikán vod nás
neuvěří,
že sem pod tou
peřinou nebyla nahá. Žádnej si mě nevezme. ' (. ..) Nebylo jiného východiska.
Pokaždé, když nebylo možné
natáčet
63
podle textu,
natáčel
jsem to, co šlo, jak to
šlo. Ustupoval jsem z věcí, kterých bych dosáhl za cenu
umělosti
a posunoval jsem herce do poloh, které jim byly příjemnější, však, aby bylo
příjemně
bezkonfliktně
a
a asi i trapnosti,
zvladatelnější.
na place, ale abych získal co
Ne
největší
,pravdivost okamžiku.'" [in Tuček, 2002: 118-119]
Dojem autenticity
může
vzbuzovat i
vědomí,
příběh
že
byl inspirován
skutečnými zážitky psychologa Jana Šikla, jenž se významně podílel na scénáři a
který byl
předobrazem
Skutečné
prožití takové události však
postavy vychovatele Davida, s nímž se Marian sblíží. určitě nezaručuje
reálné
vyznění
filmu.
Naopak by zde mohlo být i omezením. Šikl byl totiž do příběhu sám nějakým způsobem
zaangažován, jeho postoj
objektivní a spoluautor vlastní
postavě. Největším
hodnocení, situaci co Zřejmě
scénáře
z důvodu
tak už
filmům.
nemohl
při důsledné
sebereflexi
objektivně vyprávět nevyjadřovat
o své žádné
popsat, ale její analýzu nechat na divákovi.
osobního zaujetí spolu-scenáristy se pak možná
druhá polovina snímku zdá být podobným
vůbec
být ani
kladem filmu je naopak snaha
nejvěrněji
určitého
nemůže
méně
dokumentární a více se blížící
I v jiných filmech z různých
ústavů
právě
žánrově
(Requiem pro panenku,
Pasťák atd.) najdeme zlé vychovatele a hodné vychovatele. Postava Šiklova alter
ega Davida i role vychovatelky Evy,
stejně
jako její chování, jsou tedy z mého
pohledu poněkud sporné. Velkým kladem filmu je vyhýbání se žámovým
schématům
filmy s romskou tematikou. Nedochází zde k žádným
odkazům
tradici a kulturu, romskou hudbu zaslechneme až v druhé když si chovanci na hůře zařaditelným výpověď.
To
výletě
zpívají romskou
písničku.
typickým pro na romskou
polovině
Film se tak stává mnohem
do filmografie zabývající se Romy a implikuje
samozřejmě
neznamená, že filmy
64
filmu, a to
upozorňující
obsažnější
na romské tradice
jsou méně cenné než filmy univerzálnější. Co zde hodnotím jako pozitivní, je spíš snaha neupozorňovat a nemanifestovat romskou tradici za každou cenu,
obzvláště
v případě, kde je již poněkud nepatřičná. Podobně
skutečných
jako Marian je na
Tyce Smradi z roku 2002. Zde však
událostech založen také film
převažuje
do malého
města,
vystavění příběhu
příběh pětičlenné
reálným zobrazením postav. Film vypráví přestěhovala
snaha o
Zdeňka
nad
rodiny, která se
aby se vyhnula rasistickému nahlížení lidí v okolí.
Jedná se totiž o rodinu, která adoptovala dva kluky z dětského domova- jeden chlapec je Rom a druhý bezdůvodný
kritizuje matkou
dětí
poloviční
rasismus
Rom-k tomu má ještě vlastní
sousedů
a
zároveň
dítě.
Snímek
ukazuje, že být adoptivní
z ústavu "není žádný med". Film má však
značně smířlivý
tón a ve
výsledku vyznívá spíš jako "rodinný příběh ze života", než jako sonda do života romských
dětí
a
rodičů, kteří
se rozhodli vytáhnout je z prázdnoty ústavu.
Stejně
jako u Mariana zde nenajdeme odkazy na romskou kulturu, na rozdíl od Mariana zde není kritika individuálně.
namířena
společnosti
proti
a systému. Film apeluje na lidi
Zobrazení rasismu neromské
společnosti
je zde
poměrně
jednoduché. Na jedné straně je jednoznačný rasista soused Barták, na straně druhé jednoznační odpůrci jednoznačnost
rasismu -
u nichž je to však pochopitelné. Ona
obou stran a absence jiných
nepravděpodobným
pohledů
však
činí
film
poněkud
až prvoplánovým.
3.4.2 Zpráva o putování
Jak bylo výše
rodiče dětí,
studentů
řečeno, způsob
Petra a Jakuba
zobrazování
Romů
po roce 1989 se
poměrně
rozrůznil,
což dokazuje i další film na toto téma z roku 2000. Snímek Zpráva o
putování
studentů
Petra a Jakuba od Drahomíry Vihanové se na rozdíl od
65
předešlých snímků,
adaptací
Romů
které se zabývají romskou kriminalitou,
české společnosti, zaměřuje
v
osadách na Slovensku. kamarád hnro zabil
Příběh
tradiční
českých
vypráví o dvou
kvůli nevěře
na
advokáta a
začíná
Neustále se v
věděl,
studentech, jejichž romský
nový život se svou s
připravuje
přítelkyní,
vědomím
neboť
přizná,
že
Jakub nechce
na svou budoucí dráhu
případ
ale
hnra mu nedá spát.
spravedlivého rozhodnutí. Jakub se
zatím nechá vyhodit ze školy, pomalu se vzdaluje svým světu vůbec.
v
budoucí právník Petr policii
odpustit. Petr se pomalu
něm sváří výčitky
společnost
romskou
vrahem byl hnro. Mezi kamarády tak vznikne závažný rozpor, výpověď
a
svou manželku Eržiku. Zatímco student filosofie
Jakub zapírá, že by cokoliv o vraždě
Petrovi jeho
vzděláváním
kamarádům
Vydává se na Slovensko, kde potkává také
osamělou
a
vnějšímu
Evu a dále
putuje s ní. Nakonec se oba kamarádi setkávají před soudem, který má rozhodnout výčitkami přehodnocuje svůj
o osudu hnra. Petr udolán výpověď.
Romové, ale studenti, východisko, jak
kteří
vyřešit
přijatelnější.
podstatě
vyplývá, že ve
do jejich kultury
konflikt mezi
společnosti
není
tradiční
znamená
vyloučení
středu
částečně
vstoupili a nyní hledají
(především nevěra
důvodem
k
zájmu zde nejsou
romskou a moderní
vraždě,
hnro je podle tradice potrestán tzv.
Hlavním morálním rozporem ještě
příběhu
je u Romů závažným přestupkem
v rámci romské zde
mění
Jakub zcela odmítne vypovídat a uteče ven z místnosti.
Z tohoto letmého popisu
Nevěra
postoj a náhle
společností.
ženy), a přestože ani
pochopení takového obřadem
činu
je
"snížení", který v
z komunity a s tím i determinaci na celý život. hrdinů
filmu tedy je, zda má být hnro potrestán
jednou, tentokrát neromským soudem. Snímek zcela určitě nelze chápat jako
výpověď
o
životě Romů.
Autorka sice ukazuje mnohé obrázky reflektující situaci
ve slovenských osadách i zobrazující
66
tradiční obřady (pohřeb,
svatba,
křest),
vše
je však zahaleno šíře
zdůrazňováním
morálního rozporu, který je
a nedá se vztahovat jen na romské etnikum.
modelovou situací. Sama režisérka se k filmu film je různě
vlastně polemika.
O vině a trestu a
lze nahlížet na stejný
respektu k jinakosti a k
čin
různým přístupům čem
Jaké hodnoty vyznávat? V
dialog, aniž bych dokázala
nacházet
vY.iádřila
obecně
pohledů
z
Příběh
zaměřen
je v
mnohem
podstatě
jakousi
takto: ,,Neskrývám, že
můj
o hodnotách života. O tom, jak
odlišných kultur a etnik. Je také o
k životu. Kdo má recept na to, jak žít? štěstí?
Pokouším se vést multikulturní
jednoznačně odpovědět
na mnohé otázky, které
nastoluji. Dnešní svět nám ale tyto otázky klade se stále větší naléhavostí a také se neptá, zda známe odpověď." [Vihanová, online] Pokud film tedy
neměl
věrný
ambice podávat
obraz života
slovenských osadách, pak se mu
zřejmě
hodně zavádějící.
autorka zde dokumentární styl používá,
při natáčení částečně
pouhé
Na druhé
v reálném
straně
prostředí
ani nedá
vyčítat,
Romů
osady v Letanovcích,
že výsledný obraz je
čímž
se
vlastně alespoň
záměr daří.
pak se jí
Problémy nastávají v okamžiku,
kdy do obrazu vstupují zásadní romské postavy. Snímek je totiž události, která se na Slovensku odehrála asi
filmu se však odehrává v
současnosti
jsou již v obrazu nynější romské straně
zvláště
hlásí ke snaze o autentické zobrazení místního života. Pokud se jedná o
zvěčnění prostředí,
skutečné
ve
a
některé
současné osadě
jen tak
neviděli,
a Imro má
typická scenérie romské osady -, na hrůzný čin.
Romská
společnost
straně
je v
67
před čtyřiceti
lety.
podle Příběh
atributy, které autorka používá,
společnosti poněkud
o vnější atributy- mladí Romové jsou zde
natočen
nemístné. Jedná se na jedné
oblečeni tradičně,
koňský
povoz, což již také není
druhé o reakci
současnosti přece
což bychom v
společnosti
jen
na spáchaný
ovlivněna
neromskou
etikou a takto fatální potrestání,
byť
nemyslitelného
hříchu,
by
pravděpodobně
odsoudila tvrdším způsobem. Pokud událost chápeme jen jako modelový
příklad,
pak nám
přesto
chybí
hlubší seznámení s problémem. O veškeré polemice se totiž dozvídáme jen z úst dvou hlavních hrdinů: jeden vysvětluje Imrovo stanovisko a druhý zase apeluje na nutnost dodržování státem uznávaných
zákonů.
K tomu, aby divák sám prožíval
tento svár, mu chybí hlubší vhled. Zatímco stanovisko právníka Petra nám je od počátku
srozumitelné,
neboť
odkazuje na naše vlastní hodnoty, motivace Imra,
které známe jen z Jakubova
převyprávění, zůstávají
přijmout
neměl
schopnost
fakt, že by Imro příběhu
Postava Imra, která je v psychologie nám jedná o
obecnější
filmového
zůstává
být souzen neromským soudem.
zásadní, není
skryta. V takovém
nepochopeny, a s tím i
téměř
případě
nijak exponována a její
však sice divák chápe, že se
konflikt spravedlnosti a trestu, vnímá jej však jen jako
součást
příběhu.
3.4.3 Černý slzy a Indián a sestřička
Další sféra, kterou vstupuje romská tematika na pole tentokrát již výhradně kinematografie, je oblast v minulých letech romanci. V obou
případech
dívkou, což je konec
pozoruhodné, že
stejný model, jaký byl již
Skřiváncích
opačná
prozkoumaná. Jedná se o
jde o vztah mezi gádžovským chlapcem a romskou
konců
Romanci, Menzelových
několikrát
české
dříve
použit v
Jirešově
a Hanákových Ružových snech. Je opravdu
verze se v
československé
kinematografii zatím
neobjevila. Filmy Černý slzy (2002) a Indián a sestřička (2006) jsou oba inspirovány slavnou Shakespearovou tragédií Romeo a Julie, a tak jsou snímků
příběhy
vystaveny podle stejných schémat. Milenci pocházejí každý z jiného
68
prostředí-
Julie z romského a Romeové z neromského, přičemž v případě snímku
Černý slzy, v podstatě z neonacistického. Každý z filmů si z divadelní hry vybral
trochu jiné postavy. Indián a sestřička se dost
důsledně zaměřuje
také na Tybalta
(bratr hlavní hrdinky Marie Tibor), Merkucia (kamarád hrdiny Františka Wagan) a Parise (Mariin snoubenec romský podnikatel Duna). V Černých slzách jsou ostatní role
poněkud potlačeny,
je analogií k páteru zdůrazněny sňatku
vyniká jen postava moudrého bezdomovce, který
Vavřincovi,
na druhou stranu jsou zde mnohem více
slavné scény - vedle balkónové a ložnicové scény i zobrazení tajného
(zde pouze symbolického). Oba příběhy rovněž odloučením
tragicky, ale
obou
shodně končí,
milenců. Autoři snímků
a to nikoliv
tak spolu s Dušanem
Hanákem nedávají "romsko-gádžovským" vztahům velké naděje. Přestože
mají snímky stejný motiv, zpracování se velmi odlišuje. Odlišnost
zpracování je pak z velké
části
dána materiálem a technikou, se kterou byly oba
filmy natočeny. Snímek Černý slzy byl natočen jako televizní film. O jeho realizaci se uvažovalo již v
počátku
devadesátých let, kdy tento
romské dívky a skina, který se
[www.ceskatelevize.cz] natočení
Devět
let
skutečně
autoři
stal,
vyprávěl
příběh
"o lásce
Josef Klíma."
usilovali o jeho realizaci a o jeho
na filmový pás a uvedení do distribuce. Na to vzpomíná režisér filmu
Milan Cieslar Stankovič
následovně: ,,Původně
jsme plánovali
distribuční
film, jenže pan
nás tehdy napadl, že jde o rasistický text, což považuji za absurdní
tvrzení - ale nedostali jsme na film grant. Nakonec jsme se rozhodli jít cestou minimalismu, že se to
zvětší.
natočili jsme
na DVD a byli jsme domluveni, že když se to povede,
Nakonec se nám bohužel nepodařilo sehnat prostředky - a myslím,
že je to škoda. Podle zkušenosti z mezinárodních festivalů vím, jaký je vkus a takovéto sociální téma je
absolutně frekventované,
69
takže jsem
přesvědčen,
že by
jilm, kdyby byl na jilmové surovině,
měl
šanci jít z festivalu na festival ... " [Cieslar,
online] Kvalita díla je jistě poznamenána
nedostatečnou
technologií, ale
rovněž
svým
omezením, kterou kategorie televizní film má, jak bylo výše popsáno. Snímek Černý slzy, ačkoliv měl ambice stát se distribučním filmem, naprosto splňuje nezatěžuje
kritéria filmu televizního. Kamera se prostředí,
ve kterém hrdinové žijí,
hodilo, naopak se jen
soustředí výhradně
několik "němých"
čas
navázali. Ve filmu Indián a určitě
vesměs
působil
více realisticky, je
ztrácejí. Kamera pozoruje krajinu prostředí,
časopise
citlivě
němž
a se zaujetím,
se
umožňuje,
na sledování
dialogů,
zde jsou
poměrně zvýrazněn
některé
čímž
najdeme
opačný. Přestože
je postup naprosto
zvuk v pozadí, tedy ruch každodenního života, v
o
problémů
vybízí spíš ke zpracování tématu pomocí
rozhovory velmi sporé. Aby film
rovněž
o jednolitý text, který
vzdálili a po návratu bez sestřička
města či
by se to u snímku tohoto charakteru
na tváře postav. Ve snímku
míst, jedná se
abychom se od televize na
divadelní hra
přestože
zobrazováním krajiny,
dialogy
téměř
podává dobrý obraz
ve kterém se oba hrdinové nacházejí. Jak píše Tereza Dusová v
Film a doba: ,,Mezi relativní přednosti (práce s
dějovým
schématem -
pozn. autorky) patří všeobecná obeznámenost s posloupností příběhu. Od chvíle,
kdy se František (Tomáš Masopust) seznámí s Marií (Denisa Demeterová), je zřejmé,
že se do sebe zamilují a jejich láska nebude jejich okolím snadno
akceptovatelná. Režisér si proto popisných
dialogů, výhradně
scénách u rybníka nebo v pokud spolu postavy
může
vyprávět
dovolit
jejich
pomocí jilmového jazyka, což také -
tábořišti indiánů
vůbec hovoří,
[Dusová, 2006: 125]
70
jde
-
činí.
příběh
bez
například
ve
S dialogy se ve jilmu neplýtvá,
většinou
o zcela banální
sdělení... "
Ačkoliv se příběhy odehrávají v různých podmínkách (v Černých slzách je oběma
nenávist mezi mladičký
skupinami
podpořena
neonacista a hrdinku Darju sestřičce
Indiánovi a
propustili z
pasťáku,
zatímco v patří
ke
obraz, který oba filmy o vztazích mezi Romy a Neromy
poměrně bezútěšný.
Romky a "gádže" je stále nejbližšího okolí
právě
se jedná o asimilovanou Romku a kluka, který
skupině "euroinidánů"),
podávají, je
faktem, že hlavní hrdina Ken je
Oba snímky totiž podávají zprávu, že vztah
ještě
zúčastněných
něco
nepřirozeného,
co vzbuzuje nevoli
a divák se sám ptá, zda by
příbuzní
opravdu
reagovali tak, jak nám autor naznačuje. Film Černý slzy má však daleko od realismu i snahy o se novým
něj.
způsobem
prvním plánu
Jeho úkolem je spíš být filmem pro mládež, ve kterém by
aktualizovalo sociální téma.
zaměřen
Zřejmě právě
proto, že je film v
na mládež, nejsou kladeny velké nároky na autenticitu díla.
Hlavní hrdinka je vnímána jako Romka spíš proto, že se o tom neustále mluví, jejího otce hraje Jiří Hrubý ("Žluťák"). Výsledný efekt filmu je shodný s působením
divadelních
přímočarém příběhu
Indián a scénář
je film s
několikrát měnil,
v problematice
Romů či
hledání nových
věrohodnějších
tom
říká:
žákům
pro školy, ve kterých se
na velmi
demonstruje škodlivost drog.
sestřička
snímku
představení
jistě většími
a to nejen
ambicemi. Podle
kvůli
hrdinů.
filmu se
dalším konzultacím s odborníky
vlastním úpravám romských motivací
tvůrců
neherců,
ale také
kvůli
Scénárista filmu Jan Stehlík o
"V počátku šlo spíše o příběh mladíka, který žije na vsi a jeho zájem o
kulturu severoamerických
indiánů
pro
něj
není pouze
koníčkem,
ale životní
filosofií. Ta se pak promítá i do životních situací, kdy je svým okolím vcelku logicky považován za podivína.
Přemýšlení
o tom, kudy by se
hrdiny ubírat, pak dospěl do fáze, v níž se setká s dívkou,
71
měl příběh
tohoto
představující skutečné
a
svébytné etnikum. Není to indiánka, ale Romka. Schéma ,Romea a Julie' se pak samo nabízelo. Nakonec se stalo základní
páteří
celého
příběhu"
[Stehlík,
online]. V první verzi byl jednoznačným hlavním hrdinou František, Marie
měla
spáchat sebevraždu a postava romského podnikatele Martina Duny měla být bližší mafiánskému typu.
Autoři
směr příběhu,
tedy nejen hledali
ale také modifikovali
své postavy, aby odpovídaly autentickému vyznění. Zajímavým aspektem snímku, který se objevil již ve filmech Ružové sny Zpráva o putování
studentů
Petra a Jakuba, a
filmech s romskou tematikou neromského hrdiny ze nechtěným
(např.
společenskou
Gadžo di/o), je
společnosti.
poselstvím takových
filmů
ospravedlněním
příslušnost
je idea, že
člověk
"euroindiánům"
důsledně
říci,
hlavního zřejmě
že
musí být trochu mimo
Ve výsledném
znění
filmu
velký význam, a je spíš jen
pracovali na motivacích
výsledek trochu kulhá.
a tím i zásadní stádia vztahu
se odehraje v
určitá vykořeněnost
rozumět.
Přestože
snadno pochopí paralelu se Shakespearem a počáteční
světových
Mariiny výtky, že se Franta chová jako dítě.
Ačkoliv autoři evidentně nejzásadnějších
k
jej najít i ve
V nadsázce by se dalo
normu, aby si mohl s Romy
však nemá Františkova
můžeme
či
podstatě
hlediska konkrétního
na
začátku
příběhu
dosud v podstatě nic nestalo.
autoři
filmu, a
hrdinů,
u
těch
je zjevné, že všichni diváci
nepotřebují
zanedbali.
tedy mnoho Rvačka
přestože formálně
vysvětlovat,
Franty s Tiborem chápeme
proč,
z
to jasné není. Ve vztahu Franty a Marie se totiž
Přestože
láska mezi Romeem a Julií je opravdu velmi
mladá a krátká, scéna, která o jejím zrodu vypovídá, je natolik dlouhá a významná, že ji dokážeme pochopit. U Indiána a
sestřičky
se láska zrodila
kameru a ve filmu vidíme jen letmé výstřižky- v první
72
scéně
zřejmě
mimo
se hrdinové seznámí,
řeknou
si pár
vět
a v další
scéně
už spolu chodí. Orientovat se v jejich vztahu a
motivacích je pak ovšem nesnadné. Hlavní snahou filmu Indián a
sestřička jistě
nebylo
vyprávět
mezi "gádži," jako spíš podat pravdivý obraz o konfliktu subkultur, aniž by bylo nutné kladů
určitě
filmu je
oděvy, věštění
svou
zdůrazňovat
absence žánrových
z ruky, obraz Romky jako
předlohou
velmi univerzální, z
o
životě Romů
různých
kultur a
jejich konkrétní specifika. Jedním z
prvků
jako je romská hudba,
živočišné přitažlivé
čehož
ženy.
tradiční
Příběh
je i
ovšem vyplývá také jeho zásadní
problém. Je natolik obecný, že ke konkrétnímu tématu nemá v podstatě co nového říci.
4. Perspektiva romské
účasti
na
vytváření
vlastního obrazu v
české
kinematografii
Při
bližším zkoumání výše uvedeného nás možná napadne, že nejen obsah a vypovídají o vztahu majority k
Romům.
Zatímco v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech vzniklo v
podstatě
zpracování
filmů,
ale také jejich
počet,
významněji (Skřivánci
pouze po jednom filmu, který by se Romy zabýval a Zbehovia a pútnici obsahují toto téma jen
okrajově),
v osmdesátých letech už
byly čtyři, v devadesátých dva a od roku 2000 dodnes vznikly další V úhrnu se jedná o sedm filmů v období socialismu ku šesti K tomu
samozřejmě přibývá
seriálech (Jiný
člověk,
také zobrazování
Nemocnice na kraji
Romů
města
na niti
v
filmům
čtyři
snímky.
po roce 1989.
různých
televizních
po dvaceti letech, Na lavici
obžalovaných justice, Četnické humoresky), o televizních magazínech určených přímo Romům
ani nemluvě.
73
Fakt, že zájem o romské téma v připravované celovečerní
zní
následovně:
českém
filmu neutichá, dokazují také
snímky Roming a The Jesoskero
"Roming je
komediálně laděná
ňilaj,
jejichž popisky
roadmovie o putování tří Romů ze
Severu Čech na Slovensko. Jura je moderní, racionálně uvažující mladý muž, úspěšně
který
krátkou povinnou nevěstou, nevěří
přijel
studuje vysokou školu. Když ho jeho otec, za kterým návštěvu,
kterou mu
ještě
na
požádá, aby s ním odcestoval na Slovensko za přítelem,
jako chlapci domluvil se svým nejlepším
Jura vlastním uším. Zprvu absurdní žádost odmítá, ale rychle podlehne Společně
tatínkovu citovému vydírání. přítelem
Stanem, vyrážejí v
s temperamentním a nezkrotným rodinným
otřískaném náklaďáčku
Roming bude po všech stránkách
výjimečný film.
na cestu
napříč
republikou ...
Pod atraktivním povrchem žánru
komediální roadmovie se skrývá univerzální poselství o lidské sounáležitosti, toleranci a hledání vlastní identity. místo
v
národním
kole
Scénář
byl oceněn Cenou Sazky a získal první
mezinárodní
soutěže
Hartley-Merrill
Prize."
[www .filmcenter.cz]
"The Jesoskero
ňilaj je příběh
letech nedobrovolného
věznění
odhodlaný vykonat to, k
čemu
mladého zloděje Bílého, který se vrací po deseti
pomstít všem
těm, kteří
ho do
vězení
dostali. Je
se dávno odhodlal. Nemá jinou možnost, než
vraždit a ukojit tak svou nenávist a touhu po pomstě, i když ví, že i on zemře. Bílý už nemá žádnou budoucnost. Pohltila ho minulost a s tou je film je v první exotickém
řadě příběhem
prostředí
panoptikálního
o
zradě
a
pomstě
drobných
Tento
odehrávající se v Košicích v
rómské rezervace Luník IX
prostředí
třeba zúčtovat.
kriminálníků,
Film
nás zavádí do
sociálních
ztracenců,
zkorumpovaných policistů, pasáků a lehkých žen na periférii naší země. Nabízí tak pohled na životy lidí, které společnost dávno zavrhla." [www.filmcenter.cz]
74
Ať
už bude výsledek jakýkoliv, jisté také je, že všechny tyto filmy budou mít
nelehkou cestu k divákovi a budou
terčem
kritiky z mnoha stran. Tematická
oblast, do které všechny tyto filmy vstupují, bude předsudky.
mediálním šumem i
zároveň
Všem
ještě
hrozí, že budou vzbuzovat a
podporovat rasistické nálady nebo naopak boje proti nim. Novým kinematografii s romskou tematikou by mohla být větší obrazu, který se o nich
vytváří.
zaplněna
dlouho
účast
přínosem
samotných Romů na
Takový obraz by přirozeně mohl
měnit
i samotný
fakt jejich účasti na kinematografii vůbec. Jak bylo již podstatě
totiž
dříve
uvedeno, termín romská kinematografie je v
současnosti
v
prázdným pojmem a pravděpodobně dlouho bude. Cesta Romů k filmuje
obecně
mnohem
komplikovanější
než možnosti
většinového
Zásadní problémy jsou jednak ekonomické, za druhé se z mnoha přístupu
možnosti
vzdělání.
k filmovému
potřeby
obyvatelstva.
důvodů
odlišují
Zatímco stát se spisovatelem
(nemluvíme-li o
nevyžaduje
žádné zvláštní
vydavatelů),
stát se režisérem, kameramanem nebo
absenci
filmařem
potřebných
v jiné oblasti
vyžaduje přístup k filmové technice. K tomu, aby si ji mohla opatřit, nemá většina Romů
dostatek
prostředků,
a k tomu, aby se s ní mohla setkat na filmové škole,
dosud nemá velkou šanci obstát mezi vzdělání
teoretickému, jež se
vyžaduje a které je i pro
uchazeči
z
při přijímacích
většinové
řad
majority. K filmovému
zkouškách na
těchto
školách
obyvatelstvo zatím dost marginální oblastí, se
k nim z mnoha důvodů dostane jen pomalu. Pravděpodobně dříve očekávat,
že bude
než se u nás
postupně
vzrůstat
vytvoří počet
vrstva romských
romských
herců.
filmařů,
lze
Problematika
romského herectví je ostatně další poměrně podstatnou kapitolou, která vypovídá o pozici
Romů
v naší
společnosti.
Všimněme
75
si, že v podstatě neexistují filmy, kde
by romský herec hrál etnicky zcela neutrální postavu.
Afroameričané
Afroameričan
mety již dosáhli, naopak je žádoucí, aby se ve filmu objevil v univerzální úloze ještě
hrají
především
paradoxně neboť
takto
lékaře či
komplikuje také barvou
jednoznačné
významně
být
indiáni, žádné kvóty běžných
vůbec
či
výhradně
neznámý. U nás
lidi. Situace se zde
Afroameričana herců,
v
pozná každý,
případě Romů
to
například
nepsané požadavky na to, aby se v amerických filmech v řad původních
indiánů
samozřejmě
existuje
obyvatel, neexistují, indiáni jsou
a pokud ne, pak je jejich indiánský několik herců
romského
neboť
Lackovič.
o jejich romství
Výjimkou
může
veřejnost
neví.
původ
původu, kteří
se do
"etnoemancipační
zaryli naprosto "neromskými" rolemi, žádnou
úlohu" tím však neplní, Otto
Zatímco
odlišuje od "bílých"
do rolí
paměti veřejnosti
zmíněný
kůže.
místě obyčejné
nemusí. Stejnou situaci zažívají v USA
rolích objevovali herci z
obsazováni
již
jinak vysoce postaveného muže. Romové však stále
Romy a až na druhém
se barvou pleti
v USA této
Příkladem
je
třeba
být muzikantka a herečka Iva Bittová,
která se vedle hlavní romské role v Ružových snech zapsala do
paměti
také etnicky
"neutrální" rolí Eržiky ve zfilmované divadelní inscenaci Balada pro banditu. Ta však své romství (respektive kterou se k romskému
poloviční
původu
romství) odmítá a nebýt vehemence, se
hlásí její sestra lda Kelarová,
pravděpodobně
bychom je také nevnímali. Rozhodovat o tom, kdo je a kdo není Rom, však není úlohou této práce. Zdá se tedy, že jedinou jaksi neoddiskutovatelnou
účastí
romského herce na zcela neutrální roli byla participace Vojty Lavičky v televizním snímku Deník šílené manželky. Další významné téma otevírá otázka, jak tyto filmy
přijímají
Tato otázka by vyžadovala velmi podrobný výzkum recepce
sami Romové.
filmů
tematikou romským obyvatelstvem, a dokud tento výzkum nebude
76
s romskou
uskutečněn,
můžeme
pouze vytvářet různé hypotézy.
Každopádně
hned na začátku narazíme na
problém sjednocování romského etnika v jeden ohromný celek, byt' jen na území České a Slovenské republiky. Snaha o nalezení jedné odpovědi zavání představou, vzdělání
že všichni Romové žijí na stejné sociální úrovni, dosáhli zhruba stejného a mají stejné estetické
cítění.
Výsledky by se
osobní životní zkušenosti, ale
právě
jistě
lokálně
lišily nejen
a podle
společenských
i v závislosti na odlišných
statutech, dosaženém vzdělání, vlastním estetickém cítění a pohledu na svět.
5.
Závěr
Cílem této práce bylo vysledovat a popsat odraz československé
s
přihlédnutím
světovém
českých
české
filmů
ke studiu kinematografie menšin a
přístup
vyplynulo obecně často
vnímání
kinematografii od padesátých let až po filmů
několik
zjištění,
souvisí. Obraz
současnost
a
Romů
v
jejich pozice ve
společnosti,
a
samotného režiséra úzce souvisí s politickým kontextem doby, ve
které vznikal, a s širším
společenským
diskurzem na toto téma v dané
perspektivy byly filmy vzniklé až do roku 1989
ovlivněny
době.
podařilo alespoň
části setřást
přispívat
ideologické požadavky, pak za své odmítnutí
reality ve jménu režimu musely byl ihned po svém samozřejmě
často
zaplatit. Film
dokončení uzavřen
Skřivánci
do trezoru a premiéru
nebylo proto, jakým
způsobem
Z této
zejména ideologickým
zatížením a cenzurou. Snímky, kterým se v tomto období
(což
v
československých
která se zobrazováním
Romů,
Romů
s romskou tematikou ve
filmu. Z výše uvedených analýz jednotlivých
kinematografii také
a později
společenského
z velké
k deformování
na niti z roku 1969 měl
až v roce 1990
prezentoval Romy), snímek
Ružové sny si podle svých slov musel autor vyvzdorovat a televizní film na motivy
77
romské pohádky Tulakóna byl odvysílán pouze jednou v Tyto filmy v kontextu doby projevily odlišný třeba
okrajově)
jen
přístup
doktríně. Skřivánci
době,
uvolnění
se
politického tlaku na tvorbu
zasazením tématu do
režisérů,
obrazově, textuálně
bylo z hlediska režimu
chtěné.
alespoň částečně
nepokrytě
i
kdy docházelo k celkovému
přičinily především umělecky,
intelektuálně svobodnějších
Ružové sny jako první v
sfér, než
československé
odhalily realitu romských osad na Slovensku a
vykreslily možné vztahy mezi romskou a neromskou kulturou. Snímek
Tulakóna pak narušil státní
jakkoliv)
především
výpovědí
a nenásilným
patřit
k romskému tématu (byt'
na niti spolu s Jirešovou Romancí i
Jakubiskovými Zbehy a pútniky, jenž vznikly v
věrohodně
jedenácté v noci.
než ostatní filmová produkce na toto téma, jež se
podvolovala tehdejší
kinematografii
půl
asimilační
koncepci
(ať
už se v dané
době
nazývala
svou inspirací tvorbou romské autorky, svou autentickou vyjádřením
sympatií k romské
kultuře,
měla
byt' by k ní
špína a nevzdělanost. očekávání
Podle
se v tomto období
samozřejmě
objevily také snímky, které patří
prezentují romské obyvatelstvo pod vlivem ideologické doktríny. Mezi ty určitě Můj přítel
Montiho přítel
čardáš
Fabián z
Fabián z padesátých let, Radikální
důvodu
Můj
obecného nadšení novou politikou, která měla být laskavá těžko můžeme
osmdesátých. Zásadním charakteristickým rysem redukce romského etnika na jeden lidský typ,
pracují s
některými
odpustit režisérům
těchto filmů
nadřazení
identitou individuální a neustálé opakování zajetých
přispívají
Kdo se bojí, utíká a
z let osmdesátých. Co lze odpustit filmu z padesátých let
k lidem s nízkým sociálním statusem,
nesprávně
řez,
je
z let
zobecňování
a
kolektivní identity nad
stereotypů. Autoři
etnografickými fakty a k deformování
i obsazováním neromských herců do romských rolí.
78
filmů
také
často
skutečnosti
Po
převratu
Romům,
v roce 1989 se
samozřejmě
Nejzásadnější
tak v kinematografii.
tématu je pak
mnohé
různorodost prostředí
změnilo,
změnou
jak v politice
v přístupu k romskému
Dříve
původem,
"problematikou" romského
že i v současném
vzdělávání
a výchovy, ale také obhajobou
života a vzájemným soužitím dvou kultur, se nyní stávají
aktuálními a dalo by se
říci,
českém
že
společensky očekávanými. Přese
filmu setrvává v zobrazování
"Rom". Z hlediska obecného
přístupu
menšin v historii kinematografie
všechno lze
Romů
Jedním z jeho projevů je také obsazování romských herců do rolí
velmi
Romy
tabuizovaná témata zabývající se romskou kriminalitou a jejím
tradičního způsobu
režisérů
režiséři
i životních situací, ve kterých
zobrazují.
vůči
říci,
schematismus.
označených
jako
nejen k romské tematice, ale k problematice
vůbec,
zapadá tvorba
českých
i slovenských
do velmi podobného rámce. V této souvislosti by se dalo vzpomenout, že
podobně
stereotypní
přístup
byl a někdy stále je používán
jiných než národnostních menšin -
např. homosexuálů
při
zobrazování i
anebo skupin, které byly
odjakživa v podřadnějším postavení- např. žen. Důvody
schematického
vycházet z nedostatečné znalosti
přístupu
prostředí.
k těmto Postoje
tématům
režisérů
se
obecně
často vyznačují těm, kteří
povrchností, která ovšem odráží všeobecné povrchní vnímání vlastní nemají hlubší zkušenost se zobrazovaným takto povrchní
představu
má i
schémat má i svou funkci.
řada diváků. Autoři
komunikovat, aby pochopil, co se snaží umožňuje Režiséři
být
v divákovi
Je však
potřebují
sdělit.
filmů jistě nepočítali
a lze tedy předpokládat, že zřejmé,
s divákem
že využití zajetých nějakým
Každý stereotyp má
vytvořit určitou představu
analyzovaných
výrazně vzděláni
prostředím,
na
mohou
způsobem
svůj
význam a
základě předchozích
s tím, že by jejich diváci
znalostí.
měli nutně
v oblasti romské kultury. Naopak informativní charakter
79
většiny filmů přiblížit.
vypovídá i o
Přesto
je
určité
těžké vyprávět
kolektivní
představu
významem
různých stereotypů
autorů
snaze
vzdělávat,
romské
a toto téma širší
příběhy
a nenavázat na jakousi
o tomto etniku. Hranice mezi kladným a záporným je však velmi
křehká.
Když
například několik
ve filmech vypovídajících o lásce romské dívky a neromského chlapce z
důvodu větší
představě,
že
příběhu ukončí
autenticity úspěšnost
takovéhle svazky
jejich vztah nezdarem, nahrávají tak
takového vztahu je nereálná. Ve
samozřejmě
(a
mluvit. Hraný film,
často "znetváří")
asociují
přestože
zloděje,
stejně
nakonec
většiny
a v divákovi budí sympatie, jiné mohou být snadno
k romské
alespoň částečně čerpá
menšině
z onoho kolektivního
nešvarem v zobrazování
Romů
kinematografii, tak ve světovém filmu.
80
představy
a
se dostává do bludného kruhu. Každý
však ona kolektivita a nedostatek individuálních největším
utváří
jako ostatní média. Mnohé stereotypy
použity proti nim. Dochází k neustálému potvrzování schematické postoj neromské
však
ani není
se jedná o fiktivní útvar, v tomto smyslu
obraz reality
exotičnost Romů
skutečnosti
existují a vždycky existovaly. O tom, jak se
recykluje a znovu potvrzuje obraz Roma jako nenapravitelného třeba
veřejnosti
vědomí
příběhů
o Romech.
Právě
romských obyvatel je
jak v československé a posléze
české
Bibliografie
Literatura: BASUT, Mehmet (ed.) (1996): Le cinema ture.
Paříž:
Centre Georges Pompidou.
BENDOVÁ, Helena (2006): Indián a sestřička. Cinepur, roč. 14, č. 45, květen 2006, s. 54. BLAžEJOVSKÝ, Jaromír (1996): Až po horizont samé bláto. Film a doba, r. 42, č.
4, s. 184-186.
CIESLAR, Milan (online): Černý slzy. Režisér o filmu.
(verifikováno 2006). DAVIDOVÁ, Eva (2000): Poválečný vývoj a osudy Romů v letech 1945- 1989. In: Davidová, Eva & Jařabová, Zdeňka (eds.): Černobílý život. Praha: Gallery DUSOVÁ, Tereza (2006): Romeo a Julie v Čechách. Film a doba, r. 52 , č. 2 , s. 125-126. FERENČUHOV Á, Mária (2004): Medzi históriou a mýtom. Aktuality,
dokumentáme filmy a "hraná fikcia". In: Kopal, Petr (ed.): Film a dějiny. Praha: Lidové noviny. FOLL, Jan (1999):
Kouřové
signály. Mladá fronta dnes, 31. 3. 1999.
GODOFE, Thierry (online): Tony Gatlif. (verifikováno 7. února 2005). HANÁK, Dušan (2005): 322. Obrazy starého světa. Růžové sny. Praha: Lika klub. LIEHM, Antonín Jaroslav (2001): Ostře sledované filmy. Československá
zkušenost. Praha: Národní filmový archiv. MERCIER, Denis (1993): Latcho Drom. MONACO, James (2004): Jak číst film.
Paříž:
K. G. Production.
Svět filmů,
médií a multimédií. Praha:
Albatros. NEČAS, Ctibor (1999): Romové v České republice včera a dnes. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci. PAVELČÍKOV Á, Nina 2004: Romové v českých zemích v letech 1945-1989.
Sešity 12. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.
81
PEARY, Gerald (1998): Tony Gatlif. http://www. geraldpeary.comlinterviews/ ghi/ gatlif.html> (verifikováno 2004). PINKAS, Jaroslav (2004): Historismus a historické
(po)vědomí gymnazistů.
In:
Kopal, Petr (ed.): Film a dějiny. Praha: Lidové noviny. PTÁČEK, Luboš (ed.) (2000): Panorama českého filmu. Olomouc: Rubico
STEHLÍK, Jan (online): Indián a sestřička. (verifikováno 2006). ŠATAVA, Leoš (1994): Národnostní menšiny v Evropě. Praha: Ivo Železný TUČEK, Benjamin (2002): Do posledního okna. Praha: AMU
TUZLié, Djevdjet (1989): Dialektika existence a umírání. Film a doba, č. 8, 1989, s. 422-426. VIHANOVÁ, Drahomíra (online): Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba. http://www. ceskatelevize. cz/ (verifikováno 2006) VLK, David 2006: Stereotypní pohledy na Romy v kinematografiích
střední
a
východní Evropy. Brno: Masarykova univerzita VOHRYZEK, Josef & kol. (1978a): Dokument Charty 77 č. 23. O postavení Cikánů-Romů v Československu. 1. část. Romano džaniben, 1998, č. 4.
VOHRYZEK, Josef & kol. (1978b): Dokument Charty 77
č.
23. O postavení
Cikánů-Romů v Československu. 2. část. Romano džaniben, 1999, č. 1-2.
VOHRYZEK, Josef & kol. (1978c): Dokument Charty 77
č.
23. O postavení
Cikánů-Romů v Československu. 3. část. Romano džaniben, 1999, č. 3-4.
VOHRYZEK, Josef & kol. (1978d): Dokument Charty 77
č.
23. O postavení
Cikánů-Romů v Československu. 4. část. Romano džaniben, 2000, č. 1-2.
VOHRYZEK, Josef(1998): Postavení Cikánů-Romů v ČSSR. Dokument Charty 77-
č.
23 ze dne 13. 12. 1978. Romano džaniben, 1998, č. 4.
ŽALMAN, Jan (online): Můj přítel Fabián. (verifikováno 2006) [dobová recenze].
Prameny: FABIÁNOVÁ, Tera & HůBSCHMANNOVÁ, Milena (1991): Čavargoš. Tulák. Praha: Apeiron 82
HRABAL, Bohumil (2000): Inzerát na
dům,
ve kterém už nechci bydlet. Praha:
Mladá fronta ŠEVČÍKOVÁ, Jana: září 2006 (Praha) - osobní rozhovor
ŠKAPOVÁ, Zdena: květen 2006 (Praha) -osobní rozhovor www.ceskatelevize.cz. Česká televize. www.cfn.cz. České filmové nebe www.csfd.cz. Česko-Slovenská filmová databáze www.fdb.cz. Filmová databáze www.filmcenter.cz. České filmové centrum www.imdb.com. Internet Movie Database. www.indianasestricka.cz. Indián a sestřička. www. wildmuse.net/faerie/roma/films. Romani films.
Filmografie
Analyzované filmy: Černý slzy (Milan Cieslar, ČR, 2002). Scénář: Jiří Bednář. Kamera: Marek Jícha.
Hudba: Jan Černý. Výroba: Česká televize. Hrají: Kryštof Hádek (Ken), Lucia Hurajová (Darja), Miroslav Táborský, Valerie Zawadská,
Jiří
Pecha,
Matěj
Hádek,
ad. Délka: 90 min. Premiéra: 12. 1. 2003 TV. Indián a sestřička (Dan Wlodarczyk, ČR, 2005). Scénář: Jan Stehlík. Kamera:
Alexander Šurkala. Střih: Marek Opatrný. Hudba: Dušan Neuwerth, Jiří Hradil. Výprava: Petr
Fořt.
Produkce: Viktor Schwarcz. Výroba: Cineart TV Prague,
Česká televize. Distribuce: Bontonfilm. Hrají: Tomáš Masopust (František),
Denisa Demeterová (Marie), Petr Lněnička (Wagan), Ladislav Goral (otec Marie), Rozita Mertová (matka Marie), Koloman Baláž (Tibor), Mirek Kotlár (Martin Duna), ad. Délka: 91 min. Premiéra: 13. 4. 2006. Kdo se bojí, utíká (Dušan Klein, ČSSR, 1986). Scénář: Dušan Klein, Ladislav Pecháček Střih:
podle knihy Josefa Pohla Na cikánské stezce. Kamera: Jaroslav Brabec.
Jiří
Brožek. Hudba:
poradce: Ladislav Goral,
Jiří
Zdeněk
Marat. Výprava: Boris Halmi. Odborný
Vyšín. Produkce:
Jiří
Zika. Výroba: Filmové studio
Barrandov- IV. DVS ved. Marcela Pittermannová. Distribuce: Ústřední půjčovna 83
filmů. Hrají: Pavel Kříž (učitel Dudek), Petr Čepek (vajda Mižikár), Luděk Blanarovičová,
Munzar, Josef Somr, Zita Furková, Yvetta
ad. Délka: 94 min.
Premiéra: 1. 5. 1987. Marian (Petr Václav, ČR/FR, 1996). Scénář: Petr Václav, Jan Šikl. Kamera: Štěpán Kučera. Střih: Alois Fišárek. Hudba: Jiří Václav. Výprava: Martin Kurel.
Výtvarník I kostýmy: Ester Krumbachová,
Ondřej
Nekvasil. Dramaturgie: Ester
Krumbachová, Hana Jemelíková. Produkce: Jaroslav Radomír
Hubáček.
Staněk,
Martin
Kopřiva,
Výroba: Czech international film, Tosara film, Artcam, ad.
Hrají: Štefan Ferko (mladší Marian), Milan Cifra (starší Marian), Radek Holub (David), Jaroslava Vysloužilová (Tošovská), ad. Délka: 109 min. Premiéra: 14. ll. 1996. Montiho čardáš (Martin Ťapák, ČSSR, 1989). Scénář: Viliam F. Šikula. Kamera:
Vladimír Ondruš.
Střih:
Remeň.
Maxmilián
Stračina.
Hudba: Svetozár
Výprava:
Jaroslav Procházka. Odborný poradce: Arne Man, Ján Berka. Produkce: Dušan Pivan. Výroba: Slovenská filmová tvorba Bratislava - 3.
tvůrčí
skupina Aleny
Vičíkové. Distribuce: Ústřední půjčovna filmů. Hrají: Igor Krikunov (Boho),
Stano Dančiak (Bunko), Jekatěrina Žemčužná (lkoja), Boris Taškentskij, Marek Rajt, Viliam F. Šikula, ad. Délka: 85 min. Premiéra: 1. 10. 1989. Můj přítel Fabián (Jiří Weiss, ČSSR, 1953). Scénář: Ludvík Aškenazy, Jiří Weiss Gáboři.
podle Aškenazyho povídky Dva Miroslav Hájek. Hudba: Fencl. Výroba: Studio
Jiří
Srnka. Výprava: Bohumil
uměleckých
filmů československého
Kamera: Ferdinand
hraných
filmů
Věra
Lackovič
Bublíková
Střih:
Produkce: Rudolf
Praha. Distribuce:
státního filmu. Hrají: Otto
Klein (Fabiánek), Ladislav Chudík (Trojan),
Kulič.
Pečenka.
Rozdělovna
(Fabián), Dušan
(učitelka
Krásová),
Otomar Krejča (Krása), Bohuš Záhorský (Tereba), Robert Vrchota (Řepka), ad. Délka: 95 min. Premiéra: 7. 1. 1955. Nahota na prodej (Vít Olmer, ČR, 1993). Scénář: Josef Klíma, Vít Olmer.
Kamera: Juraj Fándli.
Střih:
Ivana
Kačírková.
Hudba:
Ondřej
Soukup. Výprava:
David Saudek, Tomáš Mašín. Odborný poradce: Jaroslav Tomsa,
Jiří
Vacek.
Produkce: Daniela Stašková. Výroba: Heureka Film. Distribuce: Heureka 84
Jiří
Production, Pragafilm. Hrají: Lukáš Vaculík,
Krampol, Kája
Třísková,
Marie
Reiznerová, Jiří Šolc, Ivan Jonák, Jiří Pomeje, Pavel Bobrov, ad. Délka: 102 min. Premiéra: 28. 1. 1993. Radikální řez (Dušan Klein, ČSSR, 1983). Scénář: Dušan Klein, Drahoslav Makovička
na motivy novely Josefa Klímy. Kamera: Josef Vaniš.
Brožek. Hudba:
Zdeněk
Marat. Výprava:
Jindřich
Střih: Jiří
Goetz. Odborný poradce:
Stanislav Šimek, Jan Vyšín, Přemysl Strejc. Produkce: Jiří Zika. Výroba: Filmové studio Barrandov- 5. DVS Miloslava Vydry. Distribuce: Ústřední půjčovna filmů. Hrají: :Cubomír
Paulovič
(detektiv Weiner), Bronislav Poloczek (detektiv
Smolina), Jozef Ropog (detektiv Takáč), Monika Žigová (Naha), Ilja Racek (architekt Ruml), Otto
Lackovič,
Marián Labuda, ad. Délka: 83 min. Premiéra: 1.
9. 1984. Romance (část povídkového filmu Perličky na dně, Jaromil Jireš, ČSSR, 1965). Scénář:
Jaromil Jireš podle stejnojmenné povídky Bohumila Hrabala. Kamera:
Jaroslav
Kučera. Střih: Jiřina
Lukešová, Miroslav Hájek. Výprava:
Oldřich
Bosák.
Produkce: František Sandr. Výroba: Filmové studio Barrandov- výrobní skupina Šmída - Fikar. Distribuce: Ústřední půjčovna filmů. Hrají: Ivan Vyskočil (Gaston), Dana Valtová (romská dívka), ad. Délka: cca 20 min. Premiéra: 7. 1. 1966. Ružové sny (Růžové sny, Dušan Hanák, ČSSR, 1976). Scénář: Dušan Hanák.
Kamera: Dodo Šimončič. Střih: Alfréd Benčič. Hudba: Petr Hapka. Výprava: Ivan Kot. Odborný poradce: Milena Htibschmannová. Produkce: Ján Výroba: Studio hraných
filmů
Bratislava- 2.
tvůrčí
Tomaškovič.
skupina Moniky Gajdošové.
Distribuce: Ústřední půjčovna filmů. Hrají: Juraj Nvota (Jakub), Iva Bittová (Jolanka), Josef Hlinomaz (strýc Anton), Marie Motlová, Hana Slivková, Sally Salingová, Arpád Rigo, Ján Žiga, Věra Bílá, ad. Délka: 82 min. Premiéra: 8. 4. 1977. Skřivánci na niti (Jiří Menzel, ČSSR, 1969). Scénář: Jiří Menzel, Bohumil Hrabal.
Kamera: Jaromír Šofr. Střih: Jiřina Lukešová. Hudba: Jiří Šust. Výprava: Oldřich Bosák. Produkce: Karel Kochman. Výroba: Filmové studio Barrandov - výrobní 85
skupina Juráček - Kučera. Distribuce: Ústřední půjčovna filmů. Hrají: Rudolf Hrušínský Vladimír
(důvěrník),
Ptáček, Naďa
(Andělova
Václav
Neckář
(Pavel
Hvězdář),
Urbánková, Jaroslav Satoranský
Jitka Zelenohorská,
(Anděl),
Tereza Bariová
romská nevěsta), ad. Délka: 90 min. Premiéra: 1. 1. 1990.
Smradi (Zdeněk Tyc, ČR, 2002). Scénář: Tereza Boučková, Jiří Soukup, Zdeněk Tyc. Kamera: Patrik Hoznauer.
Střih:
Jaromír Vašek. Hudba: skupina
Jablkoň.
Výprava: Stefan Theisz. Produkce: Libor Zlomek, Alexej Guha. Výroba: Bionaut, Česká televize, Universa! Production Partners. Distribuce: Artcam, Bionaut. Hrají:
Ivan Trojan (otec), Petra Špalková (matka), Jan Cina (Lukáš, nejstarší syn), Lukáš Rejsek (František,
prostřední
syn), Tomáš Klouda
(Matěj,
nejmladší syn),
Zdeněk
Dušek (soused Barták), ad. Délka: 94 min. Premiéra: 26. 9. 2002.
Tulakóna (Jana Ševčíková, ČSSR, 1986). Scénář: Jana Ševčíková na motivy romské pohádky Tery Fabiánové. Kamera: Vladimír Holomek. Hudba:
Jiří
Stivín,
soubory Perumos a Klempárovci. Výroba: Československá televize - Hlavní redakce
pořadů
děti
pro
a mládež. Hrají: Ladislav Rusenko (hlas psa Tuláka),
Jiří
Hrubý ("Žluťák"), ad. Délka: cca 60 min. Premiéra 1986 TV.
Zbehovia (část povídkového filmu Zbehovia a pútnici, Juraj Jakubisko, ČSSR, 1968). Scénář: Juraj Jakubisko, Ladislav Ťažký. Kamera: Juraj Jakubisko. Střih: Maxmilián Remeň. Hudba: Štěpán Koníček. Výprava: Ivan Vaníček. Produkce: Ladislav Albert
Ondreička.
Marenčín
Výroba: Studio hraných
filmů
Bratislava - 1.
tvůrčí
skupina
I Karol Bakoš, Zebra films, A. - Goldfilm-Compagnia
Cinematografica Champion S.p.A. Distribuce: Ústřední půjčovna filmů, ASFK. Hrají: Mikuláš Ladižinský (Martin), Ferenc Gejza (Kalmán), Jana Stehnová, Augustín Kubán, ad. Délka: 102 min. Premiéra: 17. 6. 1968, obnovená 1. 4. 1996.
Citované filmy:
Bony a klid (Vít Olmer, ČSSR, 1987) Cikáni (Karel Anton, ČS, 1921) Cikáni jdou do nebe (Tabor ukhodit v nebo, Emil Loteanu, SSSR, 1975) Cikánská láska (Ada Pellová-Czivišová, AdolfŠrom, ČS, 1938) Cikánský zákon (Romani kris, Bence Gyongyossy, MAĎ, 1997) 86
Černá kočka, bílý kocour (éma maéka, beli macor, Emir Kusturica, NĚM/FR/YUG, 1998)
Dobré světlo (Karel Kachyňa, ČSSR, 1986) Dům
k pověšení (Dom za vesanje, Emir Kusturica, YUG,1988)
Gádžo dilo (Gadjo dilo, Tony Gatlif, FR, 1997) Honem, honem! (Jalla! Jalla!, JosefFares, ŠVÉD, 2000) Kouřové
signály (Smoke signals, Chris Eyre, USA, 1998)
Nákupčí peří
(Skupljaci perja, Aleksander Petrovié, JUG, 1967)
Pasťák (Hynek Bočan, ČSSR, 1969)
Princové (Les Princes, Tony Gatlif, FR, 1982) Proti zdi (Gegen die Wand, Fatih Akin, NĚM, 2004) Requiem pro panenku (Filip Renč, ČSFR, 1991) Vengo (Tony Gatlif, FR/ŠP, 2000) V červenci (lm Juli, Fatih Akin, NĚM, 2000)
87
