FIKCE PRELOZILI_ _ KAMIL UHLIR, JOSEF FORBELSKY A FRANTISEK VRHEL

PRELOZILI_--. .- - - _ - - - - - - ­ KAMIL UHLIR, JOSEF FORBELSKY A FRANTISEK VRHEL

FICCIONES, EL ALEPH EMECE EDITORES, s. A., /956 TRANSLATION © HEIRS OF KAMIL UHLiR, /969, /989 EL INFORME DE BRODIE © EMECE EDITORES, s. A., 1970 TRANSLATION © JOSEF FOR BELSK Y, /978 EL LIBRO DE ARENA © EMECt EDITORES, s. A., 1975 TRANSLATION © FRANTISEK VRHEL VEINT1CINCO AGOSTO, /983, Y OTROS CUENTOS © SEDAIAY EDICIONES. /977. © EDICIONES SIRUELA. /983 TRANSLATION © FRANTISEK VRHEL, /989 EPILOGUE © FRANTISEK VRHEL, /989

©

ISBN 80-207-0076-5

FIKCE--------------­

7

.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ._ 8 4

k trestu smrti provazem. Dosahl jsem ohavneho vitezstvi: sdelil jsem do Berlina tajne jmeno mesta, jez maji napad­ nout. Veera je bombardovali. Doeetl jsem se to v novi­ nach, ktere v temz eisle predlozily anglicke verejnosti zahadnou smrt znameho sinologa Stephena Alberta, za­ vrazdeneho neznamym Jii Cchunem. Sef zAhadu rozlustil. Vi, ze jsem stAI pred problemem, jak mu (vzdor panujici valeene vrave) oznaeit mesto, ktere se jmenuje Albert, a ze mi nezbylo nic jineho nez zabit eloveka stejneho jmena. Nevi (nikdo nemuze vedet) 0 me bezm~rne litosti a una­ ve."

~

,

~

-

86

~_-------------. ~wmu~-------~~~~;

87

Povidky v tomto svazku nejsou sice tak neohrabane napsa­ ny jako povidky v svazku pfedchozim, ale jinak se od nich nelisi. Dve si moina zaslouii obsirnejsi zminku: Smrt a kompas a Funes, muz se zazracnou pameti. Druhti po­ vidka je rozsahla metafora nespavosil. Prvni povidka se odehrava v Buenos Aires, pfestoie v ni jsou nemecka nebo skandinavska jmena. Klikata Rue de Toulon je Promenada 9. cervence. Vila Triste-Ie-Roy je hotel, kde Herbert Ashe dostal a moina ani nepfecetl jedenacty svazek iluzorni en­ cyklopedie. Kdyi jsem povidku dopsal, napadlo me, zda by nebylo vhodne rozsifit cas i prostor, jei zahrnuje: msta by se mohla dedit,. lhuty by se mohly pocitat na leta, moina na staleti; prvni pismeno Jmena by se mohlo vyslovit na Islandu, druhe v Mexiku, tfeti v Hindustanu. Mam snad dodava t, ie pfislusnici sekty Chasidu byli svati muii a ie obetovani ctyf lidskych iivotu, jei mely oznacit ctyfi pisme­ na, skladajici Jmeno, je vymysI, ktery si vynutila forma po­ vidky? Dodatek z r. 1956. - Pfidal jsem tfi povidky: Jih, Sekta ptaka Fenixe a Konec. V kratkem pfibehu, ktery pfinasi po­ sledni z jmenovanych povidek, mne nepatfi nic nebo skoro nic, s vyjimkou jedne postavy - Recabarrena, jehoi nehyb­ nost a trpnost pusobi jako kontrast. Vsechno z te povidky je vlastne obsaieno mezi fadky jedne slavne knihy a ja jsem prvni, kdo na to pfisel, nebo aspoii prvni, kdo 0 tom mluvil. V alegorii 0 sekte ptaka Fenixe jsem si vytycil problem, jak naznacit zcela beinou vee - Tajemstvi - a volit pfi tom po­ stup, jeni b.V byl zprvu nejisty, ale postupne by se stal napro­ sto pfesvedcivym. Nevim, do jake miry mi pfalo stesti. Moi­ na Ie mou nejlepsi povidkou je Jih. Postaci, kdyi upozornim, ie ji lze cist jako proste vypraveni pfibehu, ale lze ji take cist jinak. Schopenhauer, De Quincey, Stevenson, Mauthner, Shaw, Chesterton, Leon Bloy - je nesourody vycet autoru, k jejichi cetbe se neustale vracim. Myslim, ie vzdaleny vliv posledne

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 88

jmenovaneho autora nachazim v christologicke Jantazii na­ zvane Troji verze Jidase. J. L. B. Buenos Aires, 29. srpna 1944

_ ------- - - - - - 89 FUNES, MUZ SEZAZRACNOU PAMETi _ ~amatuji si ho (nemam pravo vyslovit posvatne slovo "pa­ prafllji si"; jediny clovek na svete mel na to pravo, a ten 8ov!k zemfel), jak stoji s tmavou mucenku v ruce a vidi ji, jako ji jeste nikdo nevidel, i kdyby se na ni dival po cely iivot od svitani do soumraku. Pamatuji si jeho mlcenlivou tvar s indianskymi rysy, tvaf podivne vzdalenou za hofici cigaretou. Pamatuji si (myslim) jeho jemne ruce cloveka ovladajiciho umeni spletat kozene feminky. Pamatuji si nadobku na mate, zdobenou uruguayskym znakem a stoji­ ci pobliz tech rukou. Pamatuji si okno zakryte zlutou roho­ fi S obrazem nezfetelne jezerni krajiny. Pamatuji si jasne jeho pomaly, nazlobeny a huhftavy hlas starousedlika v pobfezni oblasti; hlas, v kterem se neozyvaly ty dnesni hvizdave italske zvuky. Videl jsem ho vsehovsudy tfikrat, naposled roku 1887 ... Pokladam za velmi stastny navrh, aby 0 nem neco n_apsali.vsichni, kdo s nim pfisli do styku. Me / svedectvi bude mozna nejkratsi a zcela urcite nej­ skro'mnejsi, ale ve svazku, ktery pripravujete, nebude nej­ mene nestranne. Miij politovanihodny argentinsky piivod mi nedovoli, abych zacal chvalozpevy, ktere jsou v Uru­ guayi povinnym zanrem, rna-Ii se zpracovat uruguayske te­ rna. Literat a mestsky panak z Buenos Aires. Funes tahle urazliva slova nevyfkl, ale je mi dostatecne znamo, ze v je­ ho o~ich jsem takovou pohromu ztelesftoval. Pedro Lean­ dro Ipuche napsal, ze Funes byl pfedchiidcem nadlidi, ze byl "divokym a domorodym Zarathustrou". Nechci se s nim 0 to prit, ale nelze zapominat, ze Funes byl taky pfedmestsky hejsek z Fray Bentos a ze tedy pro neho exi­ stovaly jiste nepfekrocitelne hranice. Ma nejstarsi vzpominka.n'l. Funese je velmi jasn*: Bylo to za jednoho breznoveh
90

1

I'i II.,. I 1".1.

Pt

q, 1'1··'

~.

I II '1

r

meho stesti. Po parnem dni zakryl oblohu obrovsky bouf­ kovy mrak, cerny jako skolni tabule. Pohanel ho jizni vitr a stromy uz byly cele poblaznene. Obaval jsem se (doufal jsem), ze nas pfival vodniho zivlu zastihne jeste pfed mes­ tern. Byly to jakesi dostihy s boufkou. Vjeli jsme do ulicky vedouci mezi dvema vysokanskymi chodniky z cihel. V okamziku se setmelo. Zaslechl jsem nad sebou rychle a skoro tajemne kroky. Zvedl jsem oci: po uzkem, rozbitem chodniku jako po uzke, rozbite zdi bezel mladik., Pamatuji si dlouhe jezdecke kalhoty a platene stfevice. Pamatuji si cigaretu v tvrde fezanem obliceji na pozadi temneho mrac­ na, v tu chvili uz bez hranic. Bernardo na neho necekane zavolal: Ireneo! Kolik je hodin? - Za etyri minuty osm, mlady pane Bernarde Juane Francisco, odpovedel mladik, aniz pohledl na oblohu a aniz se zastavil. Jeho hlas znel ostfe a vYsmesne. Pfi me roztrzitosti by prave zaznamenany rozhovor ten­ krat neupoutal mou pozornost, kdyby 0 nem nezacal zno­ vu mluvit muj bratranec, ktereho (myslim) podnecovala jakasi lokalni pycha a snaha ukazat, ze mu pranic nezalezi na mladikove odpovedi, v niz byl osloven trojim jmenem. Rekl mi, ze ten mladik z ulicky je jisty Ireneo Funes, prosluly nekterymi zvlastnostmi, jako napfiklad tim, ze s nikym nechce nic mit a ze vzdycky vi, kolik je hodin, ja­ ko by nosil v hlave hodinky. Dodal jeste, ze je to syn jedne zdejsi pradleny, Marie Clementiny Funesove, a ze pry podle nekterych byl jeho otcem jakysi Anglican jmenem O'Connor, kdezto podle druhych kterysi krotitel koni ne­ bo stopaf az nekde od Salta. Mladik pry bydli u sve matky vzadu za vilou, co patfi Laurelovym. V petaosmdesatem a sestaosmdesatem roce jsem byl na letnim byte v Montevideu. V sedmaosmdesatem jsem jel zase do Fray Bentos. Vyptaval jsem se pochopitelne na vsechny zname a nakonec jsem se zeptal i na "chronome­ trickeho Funese". Dozvedel jsem se, ze ho na estancii San Francisco shodil polodivoky kun a ze je ted' nadobro zchromlY. Pamatuji si nepfijemne magicky dojem, ktery ve

9/

mne ta zprava zanechala. Pfi jedine pfilezitosti, kdy jsem Funese zatim videl, jeli jsme na konich z estancie San Francisco a on sel nekde vysoko nad nami. Cela ta pfiho­ da s jeho zchromnutim, kterou vypravel bratranec Bernar­ do, se silne podobala snu slozenemu z dfivejsich prvku. Rekli mi, ze Funes nevstava s palandy a ze upfene pohlizi bud' na fikovnik za oknem, nebo na pavucinu. K veceru obvykle dovoli, aby ho pfistrcili k oknu. Ve sve hrdosti do­ konce pfedstira, ze uraz, ktery ho tak znenadani postihl, je pro neho dobrodinim... Zahledl jsem ho dvakrat za okenni mfizi, neomalene zduraznujici jeho uvezneni. Po prve lezel bez hnuti se zavfenyma ocima. Po druhe take le­ tel bez hnuti, ale soustfedene pozoroval vonavou snitku pelynku. V te dobe jsem zacal se soustavnym studiem latiny a byl jsem na to dost pysny. V kufru jsem mel Lhomonduv spis De viris illustribus, Quicheratuv Thesaurus, komentaf k Ju­ liu Caesarovi a prvni svazek Pliniovy Naturalis historia, ktera pfesahovala (a stale jeste pfesahuje) me skromne ja­ zykove znalosti. Na malem meste se vsechno hned rozne­ see Netrvalo dlouho a Ireneo se ve sve chatrci na bfehu feky dozvedel, jake neobvykle knihy jsem pfivezl. Poslal mi dopis, napsany kvetnatym a obfadnym slohem. Pfi­ pomnel v nem nase, bohuzel jen letme setkani "sedmeho itnora osmdesateho ctvrteho roku", pochvalne se zminil o skvelych sluzbach, ktere muj stryc don Gregorio Haedo, jenz zemrel tehoz roku, "prokazal obema zemim v hrdin­ ske bitve u Ituzaing6", a pozadal me, abych mu pujcil nekterou z tech knih zaroven se slovnikem, "aby dobfe po­ rozumel puvodnimu textu, protoze latinsky jeste neumi". Sliboval, ze knihy vrati skoro obratem a neposkozene. Pis­ mo bylo uhledne a velmi zfetelne. Pravopis odpovidal za­ sadam hlasanym Andresem Bellem: i misto y, j misto g. Zprvu jsem se pochopitelne obaval, ze jde 0 nejaky zert. Bratranci me ujistili, ze ne, ze Ireneo rna takove napady. Nevedel jsem, jestli jeho nazor, ze si s obtiznou latinou po­ radi jen se slovnikem, prameni z drzosti, nevedomosti ci

.1

92

93

hlouposti. Abych ho dokonale vyvedl z omylu, poslal jsem mu Quicherattiv Gradus ad Parnassum a spis Pliniuv. Ctrnacteho unora jsem dostal z Buenos Aires telegram, v kterem me vyzyvali, abyeh se okamzite vratil, protoze otee je pry na tom "dost spatne". At mi Buh odpusti, ale vaznost, kterou mi dodavala okolnost, ze jsem adresatem spesneho telegramu, touha rozhlasit po eelem Fray Bentos protiklad mezi eelkove neurcitou formulaei zpravy a nale­ havosti pouziteho pfislovce, jakoz i pokuseni dramatizo­ vat svuj zarmutek tim, ze budu pfedstirat muzny stoieis­ mus, to vse mi znemoznilo poeitit opravdovy zarmutek. Kdyz jsem skladal veei do kufru, zjistil jsem, ze nemam Gradus a prvni svazek Naturalis historia. Parnik "Saturno" odjizdel az rano, a tak jsem se po vecefi vypravil za Fune­ sem. S pfekvapenim jsem zjistil, ze v noei je stejne dusno jako ve dne. V slusne vyhlizejiei ehatrci me pfivitala Funesova mat­ ka. Rekla, ze Ireneo je v zadni mistnosti a abyeh se nedi­ vil, jestli ho tam najdu potme, protoze navecer pry Ireneo travi dlouhe hodiny bez svicky. Pfesel jsem vydlazdeny dvorek, prosel jsem ehodbickou a dostal se na druhy dvo­ rek. Byla tam dfevena mfiz, porostla vinnou revou, takze jsem mohl mit dojem, jako by kolem byla naprosta tma. Nahle jsem uslysel Ireneuv zvucny a vysmesny hlas. Ten hlas mluvillatinsky. Ten hlas (pfiehazejiei ze tmy) odfika­ val s loudavym zalibenim proslov, modlitbu ci zafikadlo. Nad udusanou hlinou dvorku zaznivaly fimske slabiky. V uleku jsem je pokladal za nerozlustitelne a nekonecne. Pozdeji, pfi nasem dlouhem nocnim rozhovoru, jsem se dozvedel, ze to byl prvni odstavee dvaeate sedme kapitoly sedme knihy Pliniovy Naturalis historia. Kapitola pojedna­ va 0 pameti. Posledni slova byla: ut nihil non iisdem verbis redderetur auditum. Nezmenenym hlasem me Ireneo pozval dal. Lezel na palande a koufil. Mam dojem, ze jsem mu az do svitani nevidel do tvafe. Myslim, ze si pamatuji, jak ehvilkami za­ svitil zhavy uhlik eigarety. V mistnosti byl eitit slaby paeh

vlhkosti. Posadil jsem se a opakoval pfihodu s telegramem a nemoci sveho otee. Dospivam k nejobtiznejsimu mistu sveho vypraveni. Je­ dinym nametem bude (je dobfe, aby se to uz ctenaf dozve­ del) rozhovor, ktery jsem mel pfed padesati lety s Ireneem Funesem. Nebudu se pokouset reprodukovat jeho slova, ted' uz nenavratne ztracena. Podam radeji pravdivy souhrn tech mnoha veei, 0 kteryeh Ireneo mluvil. Nepfimy styl je odlehly a nevyrazny. Vim, ze mu padne za obet ucinnost meho pfibehu a ze si ctenafi budou muset sami pfedstavo­ vat utdkovite vety, ktere me te noei zavalily. Ireneo nejprve latinsky a spanelsky vyjmenoval pfipady z8zracne pameti, jak je zaznamenava Naturalis historia: persky kral Kyros, ktery znal jmenem vseehny sve vojaky; Mithridates Eupator, ktery konal spravedlnost v dvaadva­ ceti jazyeieh sve fise; vynalezce mnemoteehniky Simoni­ des; Metrod6ros, ovladajiei umeni, jak pfesne opakovat to, co jen jednou slysel. Bylo videt, jak se Ireneo upfimne divi, ze neeD takoveho muze vzbuzovat udiv. Rekl, ze az do toho destiveho odpoledne, kdy ho shodil grosak, byl ja­ ko ostatni lide: slepy, hluehy, pfihlouply, zapomnetlivy. (Snazil jsem se mu pfipomenout, jak pfesne urcoval cas a jak si pamatoval jmena lidi, ale on si toho nevsimal.) De­ vatenact let pry zil jakoby ve snu: dival se, a nevidel, po­ slouchal, a neslysel, vseehno, skoro vseehno zapominal. Pti padu s kone pozbyl vedomi. Kdyz pfisel k sobe, pfi­ tomnost mu svou bohatosti a zfetelnosti pfipadala skoro nesnesitelna. Prave tak mu pfipadaly nejstarsi a nejobycej­ nejsi vzpominky. Kratee nato zjistil, ze je ehromY. Skoro hQ to nezajimalo. Pomyslel si (eitil), ze nehybnost je nepa­ tma cena, kterou zaplatil. Mel ted' neomylnou sehopnost vnfmani a neselhavajiei pamef. My jednim pohledem obsahneme tfi sklenice na stole. Funes obsahl vseehny vyhonky, hrozny a bobule na dfeve­ ne mfizi porostle vinnou revou. Pamatoval si podobu vsech mraku na jizni obloze za svitani tfieateho dubna ro­ ku osmnact set osmdesat dva a mohl ji ve vzpominkaeh

- - -s------ -kterou - - vi94 porovnavat filkovanim na kofene vazbe knihy,

del jen jednou, i s pruhy peny, kterou na hladine feky Rio Negro zaneehalo veslo v pfedvecer bitvy u Quebraeha. Pfitom neslo 0 jednoduehe vzpominky. Kafdy jeho zrako­ vy vjem byl spojen se svalovymi a tepelnymi poeity atd. Mohl si znovu vybavit vseehny sny i obrazy z polospanku. Ovakrat nebo tfikrat rekonstruoval prubeh eeleho dne. Ni­ kdy pfitom nemel nejmensi poehybnosti, ale kazda takova rekonstrukee si vyzadala eely den. Rekl mi: Ja sam si pa­

matuji vic, nei si asi pamatovali vsiehni lide od doby, co svet je svetem. A fekl taky: Kdyi se mi ve spanku neeD zda, je to, jako kdyi vy ostatni bdite. Vz skoro za svitani fekl taky: Ma pamef, pane, je jako velike smetiste. Kruzniee na skolni tabuli, pravouhly trojuhelnik, kosoctveree, to vseehno jsou formy, jejiehz podobu mufeme v plnem rozsahu vytusit. Stejne tak Ireneo mohl vytusit bouflive rozevlatou hfivu divokeho kone, stado dobytka na protahlem pahorKu, me­ nivy ohen a nespocetny popel, mnohe tvafe mrtveho na maraeh, kolem kteryeh bdi pozustali a znami. Nevim, ko­ lik hvezd videl Ireneo na obloze. Tohle vseehno mi povidal a ja jsem 0 tom nepoehyboval ani v tu ehvili, ani pozdeji. Tenkrat jeste nebyly biografy ani fonografy, pfesto vsak zni nepravdepodobne, ba do­ konee neuvefitelne, fe nikdo neudelal s Funesem zadny pokus. le zfejme, fe neustale odkladame, co se da odlozit. Snad je v nas hluboee zakofeneno vedomi, fe jsme nesmr­ telni a ze dfive nebo pozdeji kazdy clovek vseehno vykona a bude vseehno vedet. Ve tme dal zaznival Funesuv hlas. Rekl mi, ze kolem roku 1886 pfisel na originalni pocetni soustavu a ze v nekolika malo dneeh v ni dospel za cislo dvaeet ctyfi tisie. Nie si z toho nezapisoval, protoze eokoli mu jednou vstoupilo na mysl, nikdy uz nezapomnel. Prvnim podnetem byla myslim jeho nelibost nad tim, ze pojem tfieet tfi Vruguayeu vyzaduje dva ciselne znaky ne­ bo dye slova namisto jednoho znaku ci jednoho slova. Svuj nesmyslny prineip pak aplikoval na dalsi cisla. Misto

95 sedm tisie tfinaet fikal (napfiklad) Maximo Perez, misto sedm tisie etrnaet ielezniee. lina cisla byla Luis Melian La­

finur, Olimar, sira, ialudy, velryba, plyn, kotel, Napoleon, Agustin de Vedia. Misto pet set fikal devet. Kazde slovo meto zvlastni znak, jakousi znacku, a ty posledni byly vel­ iiiTSToiit6·-~ ..-·-Pokusil jsem se mu vysvetlit, ze takovato rapso-are-nesouvislyeh slov je pravym opakem poeetni sou­ stavy. Rekl jsem mu, ze fiei 365 znamena fiei tfi stovky, sest desitek a pet jednotek. V "eisel" Cerny Timoteus nebo hovizi maso neni tato analyza mozna. Funes mi nerozumel nebo neehtel rozumet. V XVII. stoleti Locke postuloval (a zavrhl) nemozny ja­ zyk, v nemz by kazda jednotliva vee, kazdy kamen, kazdy ptak, kazda vetev mela vlastni jm~no. Funes nekolikrat prorilyslel neeo obdobneho~ ale upustil od toho, protoze mu takovy jazyk pfipadal pfilis obe_9!1-.Y~Qfilis. dvojznaen~. Funes si totiz pamatoval nejen kazdy list -na --kafdem- stro: me v kazdem lese, ale pamatoval si take kazdy okamzik, v kterem ten list vnimal nebo si ho pfedstavoval. Rozhodl se omezit kazdy den sveho dosavadniho zivota na pfibliz­ ne sedmdesat tisie vzpominek, ktere by potom oeisloval. Svuj zamer nakonee neuskuteenil ze dvou duvodu: Byl si vedom, ze by to byl nekoneeny ukol, a byl si take vedom, ze by to bylo zbytecne. N apadlo ho, ze by do smrti nedo­ koneil aniklasifi~~~i_vseeh vzpominek z detstvi. Dba zminene plany (nekoneeny slovnik pro pfirozenou tadu eisel a zbytecny dusevni katalog vseeh obrazu zazna­ menanyeh pameti) jsou nesmyslne, ale zraei se v nieh jaka­ si zvatlava velikost. Oavaji nam nahlednout do Funesova zavratneho sveta nebo nam umoziiuji ueinit si 0 nem pfi­ bliznou pfedstavu. N elze zapominat, ze obeene, plat6nske i~.~j~. byly Funesovi skoro nedostupnb. Pro neho bylo ne­ jen tl~zke pochopit, ze rodovy znak pes zahrnuje odliSne je­ d.i!l~~. r lizne velikosti a ruzneho tvaru, ale bylo mu take na obtiz, ze pes, ktereho spatfil (ze strany) ve tfi hodiny ctr­ naet minut, rna stejne jmeno jako pes, ktereho spatfil (ze­ pfedu) ve etvrt na etyfi. Pokazde byl pfekvapen svou vlast­

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 96

ni tvari v zrcadle, svyma vlastnima rukama. Swift vypravi, ze liliputansky cisar rozeznaval pohyb minutove rucicky. Funes neustale rozeznaval, jak tise postupuje rozklad, snef a unava. Neuniklo mu, jak se siri smrt a vlhkost. Byl samo­ tarskym a jasnozrivym pozorovatelem mnohotvarneho sveta, videneho sterner nesnesitelnou presnosti v kazdem jednotlivem okamziku. Lidskou obrazotvornost zaplavila divoka zare Babyl6nu, Londyna a New Yorku, ale nikdo v lidnatych vezich a spesnych ulicich techto mest nepocitil horkost a tlak tak neunavne reality, jaka dnem i noci sou­ stredene dolehala na nesfastneho Irenea v ubohem jihoa­ merickem predmesti. Stezi spal. Spanek odvraci nasi pozornost od sveta. Funes, lezici v seru na zadech na pa­ lande, videl v duchu kazdickou skviru a kazdickou rimsu na vsech domech v nejblizsim okoli. (Opakuji, ze Funes si i tu nejbezvyznamnejsi vec pamatoval podrobneji a ziveji, nez my dokazeme vnimat fyzickou rozkos nebo fyzicke utrpeni.) Na vychod ad jeho obydli, na zpola zastavenem prostranstvi, staly nove, nezname domy. Funes si je pred­ stavoval cerne, hutne, zbudovane z jednolite hmoty. V tu stranu obracel tvar, kdyz chtel spat. Nekdy si take predsta­ voval, ze je na dne reky, jejiz proud ho koleba a nici. Snadno se naucil anglicky, francouzsky, portugalsky a la­ tinsky. Presto se vsak domnivam, ze nemel valne schopnosti k mysleni. Myslit znamena zapomenout na rozdily, generali­ zovat, abstrahovat. Ve Funesove napechovanem svete exis­ tovaly jen detaily, temef bezprostfedni detaily. Po udusane hline dvorku vstoupil plachy jas svitani. V tu chvili jsem spatril tvar hlasu, ktery celou noc hovo­ fil. Ireneovi bylo devatenact let. Narodil se roku 1868. Pu­ sobil na me stejne monumentalnim dojmem jako bronze Pripadal mi starsi nez Egypt. Zdalo se mi, ze existoval jiz pred proroctvim a pyramidami. N apadlo me, ze jeho neu­ prosna pamef uchova kazde me slovo (a kazdy posunek). Ochromil me strach, abych snad nerozmnozoval zbytecne pohyby. Ireneo Funes zemfel roku 1889 na pfekrveni plic. /942

.'

,

Venovano E. H. M.

-II

Na tvafi mel nevrazivou jizvu: popelavy, skoro dokonaly oblouk, ktery jednim koncem hanobil spanek a druhym licni kost. Nezalezi na tom, jak se skutecne jmenoval. V Tacuarembu se mu vseobecne rikalo Anglican z La C%­ rady. Majitel tech pozemku, Cardoso, nechtel pristoupit na prodej. Anglican pry tedy pouzil neocekavaneho argu­ mentu: sveril mu tajemstvi sve jizvy. Anglican sem prisel z pohranici, od Ria Grande del Sur. Mnozi lide dokonce tvrdili, ze byl v Brazilii podloudnikem. Pozemky estancie byly ve spatnem stavu. Dobytek se po pastve nadouval, voda byla horka. Aby Anglican tyto nedostatky odstranil, dfel se stejne jako jeho nadenici. Byl pry az nelitostne prisny, ale uzkostlive spravedlivy. Taky se pry opijel. Ne­ kolikrat do roka se zavrel do pokoje s arkyrem a objevil se za dva nebo za tri dny, jako by se vracel z bitvy nebo se probral ze zavrati. Bledy, roztreseny, podrazdeny a stejne panovity jako predtim. Po pravde receno jeho spanelstina byla primitivni, poznamenana brazilskym prizvukem a vy­ slovnosti. Jedina korespondence, kterou dostaval, byl ne­ jaky ten obchodni dopis nebo prospekt. Kdyz jsem naposled projizdel severnimi okresy, rozvod­ nila se nahle ficka Caraguata a ja jsem musel prenocovat na La C%ra de. Hned za nekolik minut se mi zdalo, ze jsem prisel nevhod. Pokusil jsem se Anglicanovi zalichotit a zautocil jsem na nejmene duvtipnou vasen: na vlastenec­ ky cit. Rekl jsern, ie zerne, kteni rna takoveho ducha jako Anglie, je neporazitelna. Muj spolecnik prisvedcil, ale s usmevem poznamenal, ze neni Anglican. Je pry Ir, z Dungarvanu. Po tornto sdeleni se zarazil, jako by rni byl odhalil tajemstvi. Po veceri jsme vysli yen podivat se na oblohu. Vyjasnilo se, ale za pahorky na jihu, popraskanem a pocarovanem blesky, se chystala nova bour-ka. Celedin, ktery narn pr-ed­

---- -do -jidelny, ----98 timpodaval vecefi, prinesl v niz nebyl skoro

zadny nabytek, lahev rumu. Dlouho jsme mIcky popijeli. Nevim, kolik bylo hodin, kdyz jsem zpozoroval, ze jsem opilY. A tu, uz ani nevim, z jakeho popudu, jestli z rozjafe­ nosti, nebo nudy, jsem udelal narazku na jizvu. Vyraz "Anglicanovy" tvafe se zmenil a jednu chvili jsem myslel, ze me vyzene z domu. Nakonec fekl normalnim hlasem: "Povim Yam, jak jsem pfisel k tomu zraneni, ale pod jednou podminkou: nepfikraslim zadnou potupu a zad­ nou hanebnou okolnost." Souhlasil jsem. "Anglican" mi pak vypravel tento pfi­ beh, michaje do anglictiny spanelstinu a dokonce i portu­ galstinu: "Kolem roku 1922 jsem v jednom z connaughtskych mest byl jednim z mnohych, kdo osnovali spiknuti smefu­ jici k vydobyti irske samostatnosti. Nektefi z mych tehdej­ sich druhu to pfezili' a venuji se ted' pokojnemu zamestnani. Druzi, i kdyz to zni paradoxne, bojuji na mofi i v pousti pod anglickou vlajkou. Ten nejlepsi zemfel za svitani na kasarenskem dvofe, zastfelen oddilem rozespa­ lych vojaku, Osud nekterych (ne tech nejnesfastnejsich) se naplnil v anonymnich, skoro tajnych bitvach obcanske valky. Byli jsme republikani, katolici a myslim, ze jsme by­ Ii i romantikove. Irsko bylo pro nas nejen utopickou bu­ doucnosti a nesnesitelnou pfitomnosti, ale take trpkou, ne­ hyplnou mytologii. Znamenalo pro nas kruhove veze a ru­ de baziny, zapuzeni Parnella a nesmirne epopeje, vyprave­ jici 0 uloupeni byku, ktefi v jinem pfevteleni byli hrdiny a v jinem zas rybami a horami ... Jednou v podvecer, na ktery nikdy nezapomenu, pfisel mezi nas clen tajne organi­ zace z Munsteru, jakysi John Vincent Moon. Bylo mu nejvys dvacet. Byl hubeny a zaroven houbovite mekkY. Pusobil nepfijemnym dojmem bezobratle bytosti. Horlive a jesitne procetl skoro stranku za strankou jakousi komunistickou pfirucku. Dialekticky materialismus mu slouzil k tomu, aby umlcel jakoukoli diskusi. Clovek si rnuze cloveka zhnusit nebo si ho zamilovat z nekonecne

--~-~~-~~~~~-~~~ 99 mnoha duvodu. Moon redukoval cele svetove dejiny na spinavy ekonomicky ~onflikt. Tvrdil, ze je pfedurceno, aby revoluce zvitezila. Rekl jsem mu, ze gentlemana muze zajimat jen vec, ktera je pfedem ztracena ... Setmelo se uz a my jsme se dal pfeli na chodbe, na schodech a potom v polojasnych ulicich. Moonovy nazory na me zapusobily mensim dojmem nez neodvolatelny, apodikticky ton, ja­ kym je vyslovoval. Nas novy druh nediskutoval. Pohrdave a jaksi zlostne pronasel soudy. Kdyz jsme dosli k poslednim domum, ohlusila nas ne­ nadala stfelba. (Pfedtim nebo potom jsme sli podel hladke tovarni nebo kasarenske zdi.) Vbehli jsme do nedlazdene ulice. Ze zapalene chatrce se vynofil vojak. V ohnive zafi nam pfipadal obrovskY. Zakficel na nas, abychom zustali stat. Rozbehl jsem se jeste rychleji, ale muj spolecnik me nenasledoval. Otocil jsem se: John Vincent Moon, fascino­ van a jakoby zkamenely hruzou, se nehYbal. Vratil jsem se tedy, jedinou ranou jsem srazil vojaka, zatfasl jsem Vin­ centem Moonem, vyhuboval jsem ho a pfikazal mu, aby sel za mnou. Musel jsem ho vest za ruku. Strach ho ochro­ mil. Prchali jsme noci proderavelou pozary. Stali jsme se tercem pro salvu z pusek. Jedna kulka zasahla Moona do praveho ramene. Zatimco jsme utikali borovym lesikem, Moon se tise rozvzlykal. Toho roku na podzim jsem se skryval ve vile generala Berkeleyho (ktereho jsem nikdy nevidel). Zastaval tenkrat jakesi ufednicke misto v Bengalsku. Dum nebyl ani pade­ sat roku stary, ale byl zchatraly, zasly a byla v nem spousta zmatenych chodeb a nepotfebnych pfedsini. Pfizemi se zmocnilo muzeum s knihovnou: sporne a navzajem neslu­ citelne knihy, ktere tak ci onak tvofi dejiny XIX. stoleti, zahnute saYle z Nisapuru, v jejichz ztuhlych pulkruhovych obloucich jako by se byl udrzel vitr a divokost bitev. Vesli jsme (myslim, ze si to pamatuji) zadnim vchodem. Moon se teasl a mel vyschlo v ustech. Zamumlal, ze to, co se ode­ hralo dnes v noci, bylo zajimave. Osetfil jsem ho a pfinesl mu salek caje. Pfesvedcil jsem se, ze jeho ,zraneni' je leh­ ke. Znenadani rozpacite vykoktal:

100

,Vy jste ale hodne riskoval.' Rekl jsem, aby si nedelal starosti. (Za obcanske valky jsem si navykl jednat, jak jsem jednal, nehlede k tomu, ze zajeti tfeba i jedineho pfislusnika hnuti mohlo ohrozit na­ se cile.) Druheho dne se Moonovi vratila sebejistota. Vzal si ode mne cigaretu a podrobil me pfisnemu vyslechu ,0 finan­ cnich prostfedcjch nasi revolueni strany~. leho otazky byly velmi pfesne. Rekl jsem (pravdive), ze situace je vazna. Dunive salvy pusek rozvifily jih. Oznamil jsem Moonovi, ze nasi spolubojovnici cekaji. Plasf i revolver jsem mel ve svem pokoji. Kdyz jsem se vratil, nasel jsem Moona na po­ hovce. Lezel se zavfenyma ocima. Ma pry asi horecku a dovolaval se take bolestive kfeci v rameni. Pochopil jsem, ze jeho zbabelost je nepfekonatelna. Ne­ ohrabane jsem ho pozadal, aby na sebe daval pozor, a roz­ 10ucH jsem see Stydel jsem se vedle toho ustrasence, jako bych byl zbabelec ja, ne Vincent Moon. Co dela jeden clovek, jako by delali vsichni lide. Neni proto nespravne tvrdit, ze se v rajske zahrade cely lidsky rod nakazi nepo­ slusnosti. Neni proto nespravne tvrdit, ze ukfizovani jedi­ neho Zida postacilo, aby byl lidsky rod vykoupen. Scho­ penhauer rna mozna pravdu: ja jsem ti ostatni, kterykoli clovek je vsichni lide, Shakespeare je nejakym zpiisobem bidny John Vincent Moon. Devet dni jsme se zdrzovali v generalove obrovskem do­ me. Nebudu se zminovat 0 uzkostnych i jasnych okamzi­ cich obcanske valky. Mym zamerem je vylicit historii ji­ zvy, ktera me hanobi. Tech devet dni splyva v mych vzpo­ minkach v jediny den. Vyjimku tvofi pfedposledni den, kdy jsme vnikli do kasaren a podafilo se nam dokonale pomstit sedmnact nasich druhii, postfilenych v Elphinu kulometem. Za svitani, ve zmatku polosera jsem potaji vy­ klouzl z domu. Kveceru jsem byl zpatky. Miij spolecnik na mne cekal v prvnim patfe. Zraneni mu nedovolovalo sejit do pfizemi. Pamatuji si ho, jak drzi v ruce jakousi knihu o strategii: F. N. Mauda nebo Clausewitze. ,Nejradeji

......

101

mam delostfelectvo,' svefil se mi jednou vecer. Podrobne se vyptaval na nase plany, s oblibou je kritizoval a navrho­ val riizna zlepseni. Mel take ve zvyku varovne pfipominat nasi zalostnou financni zakladnu'. Dogmaticky a ponufe ~am pfedpovidal bidny konec. C'est une affaire flambee, brucel. Nafukoval svou dusevni zpupnost, aby ukazal, jak malo mu zalezi na tom, ze je fyzicky zbabelec. Tak uplynu­ 10 - lip nebo hur - devet dnL Desateho dne se Black and Tans definitivne zmocnili mesta. Na cestach hlidkovali vysoci, mlcenlivi jezdci. Ve vetru byl popel a dYm. Na jednom rohu jsem uvidel lezet mrtvolu, ktera mi utkvela v pameti tak jako figurina, ktera na namesti neustale slouzila za terc pro cvicnou stfelbu vojakii ... Vysel jsem z domu, kdyz uz svitani rozjasnova­ 10 oblohu. pfed polednem jsem se vratil. Moon byl v kni­ hovne a s nekym hovofil. Z tonu hlasu jsem vyrozumel, ze telefonuje. Potom jsem uslysel sve jmeno. Potom, ze pry se vratim v sedm, a potom doporuceni, aby me zatkli, az bu­ du prochazet zahradou. Miij uvazlivy pfitel me zcela uvaz­ live prodaval. Slysel jsem, jak pozaduje, aby mu byla zaru­ cena osobni bezpecnost. Na tomto miste se muj pfibeh stava zmatenym a ztraci souvislost. Vim, ze jsem udavace pronasledoval temnymi chodbami tiziveho snu a po dlouhych schodistich zavrati. Moon se v dome vytecne vyznal, nesrovnatelne lip nez ja. Jednou nebo dvakrat se mi ztratil. Dostihl jsem ho dfiv, nez me vojaci zatkli. Ze sbirky zbrani rozvesenych po zdi jsem strhl tureckou savli a tim ocelovym pulmesicem jsem fiU navzdy poznamenal tvaf krvavym pulmesicem. Borge­ si, jste pro mne neznamy clovek, proto jsem pfed varni uci­ nil toto doznani. Vase pohrdani se me tak bolestne nedotk­ ne." Vypravec zmlkl. Vsiml jsem si, ze se mu tfesou ruce. "A co Moon?" zeptal jsem see "Dal si vyplatit svuj jidassky gros a uprchl do Brazilie. Ten den odpoledne jeste uvidel, jak na namesti nekolik opilcii zastfelilo figurinu.~'

102

Marne jsem cekal na pokracovani pfibehu. Nakonec jsem ho vyzval, aby pokracoval. Z hrudi se mu vydralo zastenani. Se slabosskou mirnosti ukazal na zahnutou, belavou jizvu. "Vy mi nevefite?" vykoktal. "Copak nevidite, ze mam do tvafe vepsano znameni sve hanebnosti? Vypravel jsem yam pfibeh takto, abyste ho vyslechl az do konce. Ja jsem udal cloveka, ktery mi poskytl ochranu. Ja jsem Vincent Moon. Ted' mnou muzete pohrdat." /942

NAMET 0 ZRADCI A HRDINOVI

103

_

So the Platonic Year Whirls out new right and wrong. Whirls in the old instead; All men are dancers and their tread Goes to the barbarous clangour ~f a gong. w. B. Yeats: The To"ver

Byl jsem zcela ocividne pod vlivem Chestertona (ozdobne promyslejiciho elegantni tajemstvi) a dvorniho rady Leib­ nize (jenz vynalezl pfedzjednanou harmonii), kdyz jsem prisel na namet, ktery snad jednou zpracuji a ktery uz za zbytecnych podveceru nejak ospravedlnuje mou existenci. V pfibehu chybi nektere podrobnosti, opravy a upfesneni. Jsou v nem cele casove useky, ktere mi jeste nebyly odha­ leny. Ones, 3. ledna 1944, tusim, ze se cela historie odehra­ la takto: Dej probiha v nejake utiskovane a nepoddajne zemi ­ v Polsku, Irsku, Benatske republice, v nekterem jihoame­ rickem ci balkanskem state ... Lepe feceno dej probehl, nebof vypravec je sice soucasnik, ale pfibeh, ktery vypravi, se udal v polovine nebo na pocatku XIX. stoleti. Rekneme (abychom si vypraveni usnadnili), ze v Irsku. Rekneme, ze roku 1824. Vypravec se jmenuje Ryan. Je pravnukem mla­ deho, statecneho, krasneho a zavrazdeneho Ferguse Kilpa­ tricka, jehoz hrob byl zahadne zhanoben, jehoz jmeno zdobi Browningovy a Hugovy verse, jehoz socha se vypina na sedivem pahorku uprostfed rudych bazin. Kilpatrick byl spiklencem. Byl tajnym a proslavenym vudcem spiklencu. Tak jako Mojzis pohlizel ze zeme Mo­ ab na zemi zaslibenou, aniz do ni smel vstoupit, i Kilpa­ trick zahynul v pfedvecer vitezneho povstani, ktere plano­ val a 0 kterem snil. Brzy uplyne sto let od jeho smrti.

* Tak dobro i zlo nove / v plat6nskem vireni / k staremu zpet je skok; a lidskych tanecniku krok / dul barbarskymi rytmy dute zni. - W. B. Yeats: vez. Preklad J. Hornata. (Pozn. prekl.)

104

105

K zlocinu doslo za zahadnych okolnosti. Ryan, pfipravuji­ ci hrdinuv zivotopis, pfijde na to, ze zahada pfesahuje hra­ nice ciste kriminalniho pfipadu. Kilpatrick byl zavrazden v divadle a britska policie vraha nikdy nevypatrala. Histo­ rikove prohlasuji, ze tento neiIspech nijak neuvadi v po­ chybnost jeji dobre jmeno, nebof Kilpatricka dala mozna zavrazdit sarna policie. Ryana znepokojuji na cele zahade jeste jine rysy, ktere maji cyklicky raz: vznika dojem, jako by se zde opakovaly nebo kombinovaly udalosti ze vzdale­ nych zemi a davnych casu. Je vseobecne znamo, ze pfi prohlidce hrdinovy mrtvoly nasli policejni pochopove do­ pis, v kterem byl Kilpatrick upozoriiovan na nebezpeci, jez mu hrozi, pujde-li te noci do divadla. Kdyz se Julius Cae­ sar ubiral na misto, kde ho ocekavaly dyky jeho pfatel, byl mu take dorucen list, ktery nepfecetl a v kterem se mu oz­ namovala zrada i jmena zradcu. Caesarova zena Calpur­ nia videla ve snu, jak se zbofila vez, kterou senat pfikazal postavit na Caesarovu pocest. V pfedvecer Kilpatrickovy smrti se rozsifily nepravdive anonymni zvesti, ze kruhovou vez v Kilgarvanu zachvatil pozar. Okolnost, jez mohla byt pokladana za vestbu, protoze Kilpatrick se narodil v Kil­ garvanu. Tyto (a dalsi) analogie mezi Caesarovym pfibe­ hem a pfibehem irskeho spiklence pfivedou Ryana k do­ mnence, ze existuje skryta forma casu, jakasi kresba, jejiz cary se opakuji. Pfemysli 0 deseti dejinnych epochach vy­ myslenych Condorcetem. Pfemysli 0 morfologUch navrze­ nych Hegelem, Spenglerem a Vikem. Pfemysli 0 Hesiodo­ vych lidech a jejich degeneraci od zlata k zelezu. Pfemysli o stehovani dusi, 0 uceni, ktere v keltskem pisemnictvi bu­ di hruzu a ktere sam Caesar pfisuzoval anglickym drui­ dum. Pfemysli 0 tom, ze Fergus Kilpatrick, dfiv nez se stal Fergusem Kilpatrickem, byl Juliem Caesarem. Z tohoto kruhoveho bludiste ho vysvobodi podivne zjisteni. Zjiste­ ni, ktere ho vzapeti uvrhne do jineho, jeste spletitejsiho a ruznorodejsiho bludiste: Shakespearova tragedie Mac­ beth pfedjima urcita slova, ktera jakysi zebrak vyslovil v rozhovoru s Fergusem Kilpatrickem v den jeho smrti.

Bylo uz tak dost ohromujici, ze dejiny kopiruji dejiny, ale dejiny kopiruji literaturu, je nepochopitelne ... Ryan vypatra, ze James Alexander Nolan, nejstarsi z hrdinovych pratel, pfelozil roku 1814 do gaelskeho jazyka hlavni Shakespearovy hry, mimo jine Julia Caesara. Objevi take v archivech rukopis Nolanova clanku 0 svycarskych Fest­ spiele: rozsahlych, kocovnych divadelnich pfedstavenich, vyzadujicich tisice hercu a pfedvadejicich historicke vyje­ vy v mestech a horach, kde k temto udalostem doslo. Z ji­ neho rukopisneho dokumentu se dozvi, ze Kilpatrick, kdyz nekolik dni pfedtim, nez byl zavrazden, pfedsedal poslednimu spikleneckemu shromazdeni, podepsal rozsu­ dek smrti nad zradcem, jehoz jmeno bylo vymazano. Ta­ kovy rozsudek byl v rozporu s Kilpatrickovou zboznosti. Ryan celou vec dukladne prozkouma (toto zkoumani je jednim z dulezitych prvku nametu) a podafi se mu zahadu rozlustit. Kilpatrick byl zabit v divadle, ale v divadlo se take pro­ menilo cele mesto, iIcinkoval zastup hercu a drama, vrcho­ lief Kilpatrickovou smrti, trvalo mnoho dni a noci. Uda­ losti se zbehly takto: Druheho srpna roku 1824 se sesli spiklenci. Zeme byla zrala pro povstani. Kazdou chvili vsak neco selhalo. Mezi shromazdenymi spiklenci byl zradce. Fergus Kilpatrick svefil Jamesu Nolanovi odhaleni tohoto zradce. Nolan ukol splnil: pfed celym shromazdenim oznamil, ze zrad­ eem je Kilpatrick. Pravdivost sveho obvineni prokazal ne­ vyvratitelnymi dukazy. Spiklenci odsoudili sveho pfedse­ du k smrti. Kilpatrick podepsal svuj vlastni rozsudek, ale vyslovil prosbu, aby vykonani trestu neposkodilo zajmy vlasti. Nolan tedy vypracoval podivny plan. Kilpatricka zboz­ novalo cele Irsko a sebemensi naznak 0 jeho hanebnosti by byl ohrozil povstani. Zradcova poprava se mela podle Nolanova planu stat nastrojem osvobozeni vlasti. Navrhl, aby odsouzenec zemfel rukou neznameho vraha za zamer­ ne dramatickych okolnosti, ktere by hluboce zapusobily

ze

1

106

na obrazotvornost lidovych vrstev a uspisily tak povstani. Kilpatrick odpfisahl, ze bude spolupracovat na uskutecne­ ni planu, ktery mu daval pfilezitost odcinit vinu a ktery mel stvrdit jeho smrt. Nolanovi nezbyvalo dost casu, aby mohl promyslit vsechny okolnosti slozite popravy. Musel proto napodobit jineho dramatika - Williama Shakespeara, anglickeho nepfitele. Opakoval vyjevy z Macbetha a Julia Caesara. Vefejne a tajne divadelni pfedstaveni trvalo nekolik dnL Odsouzenec pfijel do Dublinu, rozmlouval s lidmi, jednal, modlil se, vyslovoval nesouhlas, pronasel pateticka slova, a pfitom kazdy jeho pocin, na kterem ulpival odlesk slavy, byl pfedem promyslen Nolanem. S hlavni postavou pfed­ staveni spolupracovaly stovky hercu. Nekterym byla pfidelena slozita role, jini vystupovali jen okamzik. Veci'l ktere fekli a vykonali, jsou navzdy zaznamenany v histo­ rickych pojednanich a ve vasnive pameti Irska. Kilpatrick, strzen svym osudem, ktery mu byl do vsech podrobnosti pfipraven a kterym vykupoval svou vinu, nejednou oboha­ til text sveho soudce 0 ciny a vyroky, jez ho prave v tu chvili napadly. Tak se tedy rozvijelo drama se spoustou jednajicich osob, az konecne 6. srpna 1824 v l6zi se smu­ tecnimi zavesy, jez pfedznamenavala l6zi Lincolnovu, vni­ kla touzebne ocekavana kulka do prsou zradce i hrdiny, ktery mezi dvema vyrony prudke krve stezi pronesl neko­ lik pfedem urcenych slov. Pasaze napodobujici Shakespeara jsou v Nolanove dile nejmene dramaticke. Ryan se domniva, ze autor je tam vsunul proto, aby nekdo v budoucnu odhalil pravdu. Uve­ domuje si, ze take on je soucasti Nolanovy dramaticke za­ pletky ... Po upornem pfemysleni se rozhodne svuj objev zamlcet. Uvefejni knihu venovanou oslave hrdiny. Mozna, ze i to bylo pfedvidano.

SMRT A KOMPAS

_107

Mandii Molinove Vediove

2adny z problemu zamestnavajicich Lonnrotova smeleho a bystreho ducha nebyl tak podivny - fekli bychom tak pnsne podivny - jako krvave udalosti opakujici se v pra­ videlnych casovych intervalech a dovrsene ve vile Triste­ Ie-Roy, obklopene neustalou vuni eukalyptu. Erik Lonnrot sice nedokazal zabranit poslednimu v fade zlocinu, je vsak mimo jakoukoliv diskusi, ze ho pfedvidal. Neuhodl take, kdo byl neblahym vrahem Jarmolinskeho, ale zato uhodl skrytou morfologii serie zlocinu i podil, ktery na nich mel Red Scharlach, druhym pfizviskem zvany Dandy Schar­ lach. Tento zlocinec (podobne jako mnoho jinych) pfisa.: hal na svou cest, ze Lonnrota zabije, ale Lonnrot se nedal zastrasit. Pokladal se za cisteho rozumafe, za druheho Au­ gusta Dupina, mel vsak v sobe take neco z dobrodruha a dokonce z falesneho hrace. Prvni zlocin se udtl1 v hotelu Du Nord - vysokem hra­ nolu cnicim nad pobfezim feky, jejiz vlny maji barvu pou­ st~. Tfetiho prosince se v teto vezovite stavbe (ktera, jak je vseobecne znamo, v sobe spojuje nenavidenou belost sa­ natoria s ocislovanou clenitosti vezeni a vsednim vzhle­ dem vykficeneho domu) ubytoval doktor Marcel Jarmo­ linsky, delegat Podolsku na Tfetim sjezdu talmudistu. Mel sedivy vous, sede oci a nikdy se nedovime, zda se mu hotel Du Nord libil. Souhlasil proste s ubytovanim, maje pfitom ve tvafi vyraz one davne rezignace, ktera mu pomohla sna­ set tfi roky valky v Karpatech i tfi tisice let utlaku a pogro­ miL Pfidelili mu pokoj v poschodi R v sousedstvi apartma, v nemz s jistou okazalosti bydlel galilejsky tetrarcha. Jar­ molinsky povecefel, odlozil na druhy den prohlidku ne­ znameho mesta, spofadane ulozil do satniku, vestaveneho do zdi, sve pocetne knihy a nepocetne svrsky a pfed pul­ noci zhasil svetlo. (Tak znela vypoved' tetrarchova sofera, ktery spal ve vedlejsim pokoji.) Tfetiho prosince tfi minu­

109 108

ty po jedenacte hodine dopoledne volal Jarmolinskeho telefonem redaktor deniku Jiddische Zeitung. Doktor Jar­ molinsky neodpovidal. Nasli ho v pokoji na zemi, pobliz dveri vedoucich na chodbu. Tvar mu uz lehce zcernala, pod sirokym, starom6dnim plastem byl temer nahy a v prsou mel hlubokou bodnou ranu. 0 nekolik hodin pozdeji, primo v pokoji uprostred novinaru, fotografu

a policistu, komisaf Treviranus klidne rozmlouval

0

vraz­

de s Lonnrotem. "Nevidim v tom zadny velky problem," prohlasoval Treviranus, sermuje panovitym doutnikem. "Vsichni prece vime, ze galilejsky tetrarcha rna nejkrasnejsi safiry na sve­ teo Nekdo je chtel ukrast a omylem vlezl sem. Jarmolinsky se probudil a zlodej ho musel zabit. Co tomu fikate?" "Je to mozne, ale malo zajimave," odpovedel Lonnrot. "Vy mi na to asi feknete, ze skutecnost neni vubec povin­ na byt zajimava. A ja yam zas feknu, ze skutecnost se bez teto povinnosti muze obejit, ale domnenka nee V hypoteze, kterou jste dal narychlo dohromady, hraje velkou roli na­ hoda. Je tady mrtvy rabin, a daval bych tedy pfednost ci­ ste rabinskemu vysvetleni pred pomyslnym pfehmatem pomyslneho zlodeje." "Me nezajima nejake rabinske vysvetleni," rekl mrzute Treviranus. "Me zajima jen, jak dopadnout cloveka, ktery probodl tohoto neznameho muze." "Neni tak docela neznamy," opravil ho Lonnrot. "Tady mate jeho sebrane spisy," ukazal do skrine na radu svazku velkeho formatu: Zadostucineni kabale, Rozbor jilozojie Roberta Fludda, doslovny pfeklad knihy Sefer Jesira, Zivo­ topis Baala Sema Tova, Dejiny sekty Chasidu, nemecky psa­ nou monografii 0 Tetragramatu a monografii 0 nazvech Boha v knihach MojzisovYch. Komisaf pohledl zdesene, temef s odporem na knihy a potom se dal do smichu. "Jsem docela obycejny clovek," rekl. "Tyhle bible si klidne odneste. Nemohu ztracet cas nejakymi zidovskymi poverami."

"Mozna, ze tento zlocin prave patfi do historie zidov­ skych pover," zamumlal Lonnrot. "Podobne jako kfesfanstvi," odvazil se podotknout re­ daktor Jiddische Zeitung. Byl kratkozraky, velmi nesmely a byl ateista. Nikdo mu neodpovedel. Jeden z policistu zatim nasel ve valci maleho psaciho stroje list papiru s nedokoncenou ve­ tou tohoto zneni: Prvni pismeno Jmena bylo vyfceno Lonnrot se ani neusmal. Jako by se byl z neho znenada­ ni stal bibliofil nebo hebraista, pfikazal, aby mu zabalili knihy zavrazdeneho. Balik si odnesl domu, a aniz jevil se­ bemensi zajem 0 vysledky policejniho vysetfovani, pustil se do studia rabinovych spisu. Jeden svazek velkeho for­ matu mu umoznil poznat uceni Baala Serna Tova, zaklada­ tele sekty Zboznych. V dalsim svazku se docetl 0 ctnostech i hruzach Tetragramatu, coz znamena nevyslovitelne jme­ no Bozi. Dalsi ze svazku mu zjevil tezi 0 tajnem jmenu Bo­ fim, v nemz je obsazen (jako v kfisfalove kouli pfisuzova­ ne Persany Alexandru Velikemu) jeho devaty atribut _ vecnost, to jest bezprostfedni znalost vsech veci, jez ve vse­ homiru byly, jsou a budou. Tradice zachovala devadesat devet jmen Bozich. Hebraiste pfisuzuji tento pocet magic­ kemu strachu ze sudych cisel. Pfislusnici sekty Chasidu za­ stavaji nazor, ze mezera naznacuje ste jmeno - Jmeno Absolutni. Po nekolika dnech vyrusila Lonnrota v jeho studiich navsteva redaktora Jiddische Zeitung, ktery s nim chtel ho­ vofit 0 nedavne vrazde. Lonnrot vsak radeji hovofil 0 roz­ licnych jmenech Bozich. Novinaf pak v trisloupcovem chinku prohlasoval, ze badatel Erik Lonnrot se pohrouzil do studia jmen bozich proto, aby zjistil jmeno vraha. Lon­ nrota to nepoboufilo, protoze byl zvykly na zjednodusova­ nt bezne v novinafske praxi. Jeden z tech nakladatelskych hokynafu, ktefi vystihli, ze si kdokoli n ~lkonec koupi ja­

. .- -knihu, ----dobe - -v- - - edici ­. .Dejiny . 110 koukoli vydal v te popuhlrni

sekty Chasidu. Druhy zlocin byl spachan v noci tfetiho ledna v nejopu­ stenejsim a nejliduprazdnejsim koute zapadniho predme­ sti hlavniho mesta. Jeden z policistu, hlidajicich na koni tyto predmestske pustiny, uvidel za svitani lezet u dvefi stareho kramu s malirskymi potfebami muze zahaleneho do ponca. Na drsne tvafi jako by mel krvavou masku a hrud' se mu rozpukla hlubokou bodnou ranou. Na cerve­ nych a zlutych kosoctvercich vyvesniho stitu na zdi bylo kfidou napsano nekolik slov. Policista je preslabikoval ... Tyz den odpoledne se Treviranus a Lonnrot vypravili na odlehle misto cinu. Po obou stranach jedouciho automobi­ lu se mesto zvolna rozpadalo, obloha narustala, domy pozbyvaly na dulezitosti a dulezitou se stavala cihlafska pec nebo topol. Dorazili na ubohe misto urceni: do zapa­ dIe slepe ulicky, v niz naruzovele kostrbate zdi jako by ne­ jak zrcadlily nesmirny zapad slunce. Zatim jiz byla zjiste­ na totoznost zavrazdeneho. Byl to Daniel Simon Azevedo, osoba dosti proslula v starych ctvrtich severni casti hlavni­ ho mesta. Z pouheho formana to dotahl na volebniho pro­ vokatera a profesionalniho zabijaka, pozdeji se vsak ocitl na sikme plose, stal se z neho zlodej a nakonec udavac. (Treviranovi i Lonnrotovi se zdalo, ze zvlastni zpusob, ja­ kym zahynul, se naramne hodi k jeho osobe. Azevedo byl totiz poslednim pfedstavitelem generace zlocincu, ktera dovedla zachazet s nozem, nikoli vsak s revolverem.) Kfi­ dou napsana slova znela: Druhe pismeno Imena bylo vyfceno

Tfeti zlocin se udal v noci tfetiho unora. Kratce pfed jednou hodinou zazvonil v kancelari komi safe Trevirana telefon. S dychtivou tajuplnosti se v nem hrdelnim hlasem ozval nejaky muzo Rekl, ze se jmenuje Ginzberg (nebo Ginsburg) a ze je ochoten za rozumnou odmenu sdelit ne­ ktere skutecnosti objastlujici vrazdu Azeveda i Jarmolin­

------­

111

skeho. Udavacuv hlas vzapeti prehlusilo hvizdani a vfesti­ ve troubeni. Potom bylo spojeni preruseno. Treviranus, aniz jeste vylucoval moznost, ze jde 0 pouhy zert (konec koncu byl v te dobe prave karneval), zjistil, ze mu bylo te­ lefonovano z krcmy Liverpool House v Rue de Toulon ­ ulici prosycene soli, kde vedle sebe existovaly kosmorama a mlekarna, nevestinec a stanky prodavacu Bible. Trevira­ nus zatelefonoval majiteli krcmy Blacku Finneganovi (nekdejsimu zlocinci irskeho puvodu, zmozenemu a temer ubitemu pocestnym zivotem). Ten mu rekl, ze naposledy telefonoval v jeho podniku jeden host, jakysi Gryphius, ktereho si prave odvedli nejaci jeho znami. Treviranus se okamzite vypravil do Liverpool House. Krcmaf ucinil na­ sledujici vypoved': Gryphius si pfed tydnem najal pokoj v prvnim poschodi. Mel ostfe rezanou tvar, nevyrazny se­ divy vous a na sobe obnosene cerne saty. Finnegan (ktery mel pokoj vyhrazeny pro jiste ucely, jez Treviranus jasne tusil) zadal najemne na prvni pohled neumerne vysoke, ale Gryphius okamzite zaplatil pozadovanou castku. Temer nevychazel z pokoje a v baru se taky skoro neukazal. Toho dne vecer sesel do Finneganovy kancelare zatelefonovat si. V tu chvili pred krcmou zastavil kryty kocar. Koci zu­ stal na kozliku. Tvar - jak se rozpomenulo nekolik sta­ Iych hostu Liverpool Housu - mel zakrytou medvedi skraboskou. Z kocaru vystoupila dvojice harlekynu. Byli male postavy a kazdy si musel vsimnout, ze jsou silne opi­ Ii. Za meciveho troubeni na papirove trumpety vtrhli do Finneganovy kancelafe a zacali Gryphia objimat. Ten jako by je poznaval, ale odpovedel na jejich pozdrav chladne. Prohodili nekolik slov v jidis - on tichym, hrdelnim hla­ sem, oni vysokymi, priskrcenymi hlasky - a odesli naho­ ru do pokoje. Za ctvrt hodiny sesli opet dolu. Vsichni byli rozjafeni. Gryphius se potacel a zdal se stejne opily jako jeho spolecnici. Jeho vysoka postava se kymacela mezi obema harlekyny. (Jedna bardama si vzpomnela na zlute, cervene a zelene karovani jejich kostYmu.) Dvakrat zako­ pI, dvakrat ho harlekyni museli zachytit. U nedalekeho

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 1/2

pfistavniho mola, nad pravouhlou vodni hladinou, nastou­ pili do kocaru a odjeli. Jeden z harlekynu, kdyz uz stal na stupatku, nacmaral na stenu pfistfesku nemravny obrazec a jakousi vetu. Treviranus se sel na tu vetu podivat. Mohl to tusit. Zne­ la: Posledni pismeno Jmena bylo vyrceno.

Potom si prohledl pokojik, v kterem bydlel Gryphius­ Ginzberg. Na podlaze byla ostfe ohranicena krvava skvr­ na, v koutech nedopalky mad'arskych cigaret a ve skfini latinska kniha - Leusdenuv Philologus hebraeograeeus (1739) s nekolika rukopisnymi poznamkami. Treviranus pIn nevole pohledl na knihu a poslal pro Lonnrota. Ten, aniz snal klobouk s hlavy, se pustil do cteni. Komisaf za­ tim vyslychal vzajemne si odporujici svedky pravdepodob­ neho unosu. Ve ctyfi hodiny vysli oba z krcmy. Kdyz potom v klikate Rue de Toulon slapali po nehybnych pa­ pirovych spiralach svitani, Treviranus fekl: "A co kdyz cela ta historie z dnesni noci je jen sehra­ nym divadlem?" Erik Lonnrot se usmal a pfecetl mu s veskerou vaznosti vetu (podtrzenou) z tficate tfeti uvahy Philologa: Dies Ju­ daeorum ineipit a solis oeeasu usque ad solis oeeasum die se­ quentis. "To znamena," dodal, "Hebrejsky den zacina pri zapadu slunee a trva ai do zapadu slunee pristiho dne. " Komisaf se pokusil 0 ironii: "To je to nejdulezitejsi, co jste dnes v noci vypatral?" "Nikoliv. Jeste diilezitejsi je jedno slovo, ktere pronesl Ginzberg." Vecerniky venovaly plnou pozornost pravidelne se opa­ kujicim vrazdam. Krii mece postavil do protikladu k nim obdivuhodnou disciplinu a pofadek, panujici na posled­ nim kongresu poustevnikii. V Mucedniku pokaral Ernst Palast "nesnesitelnou zdlouhavost tohoto tajneho a stfid­ meho pogromu, ktery potfeboval tfi mesice k tomu, aby

-- -Jiddisehe - - -Zeitung --- - -_ _ do­ 113 vytidil tfizidy". odmitly hruznou

mnenku 0 antisemitskem spiknuti, "i kdyz mnozi proziravi duchove nepfipousteji jine vysvetleni one troji zahady". Nejslavnejsi pistolnik jiznich ctvrti hlavniho mesta, Dandy Red Scharlach, prohlasil, ze v jeho reviru by nikdy nemoh­ 10 dojit k podobnym zlocinum, a obviniI komisafe Franze Trevirana ze spoluvinne nedbalosti. Prvniho bfezna v noci dorucili Treviranovi zapecetenou obalku uctyhodnych rozmeru. Kdyz ji otevfel, zjistil, ze obsahuje dopis podepsany Baruchem Spinozou a podrob­ ny plan mesta, zcela zfejme vytrzeny z bedekra. Dopis ptedpovidal, ze tfetiho bfezna nebude spachan dalsi zlo­ cin, nebor kram s malifskymi potfebami v zapadni ctvrti, krcma v Rue de Toulon a hotel Du Nord tvofi dokonale vrcholy rovnostranneho mystickeho trojuhelniku. Na pla­ nu byla cervenym inkoustem vyznacena jeho symetricnost. Treviranus si rezignovane pfecetl tento diikaz more geome­ trieo a poslal dopis i s planem Lonnrotovi jako nepochyb­ nemu adresatu podobnych nesmyslu. Erik Lonnrot dokumenty prostudoval. Tfi vyznacena mista byla od sebe stejne vzdalena. Byla tu symetrie caso­ va (tfetiho prosince, tfetiho ledna, tfetiho unora), symetrie prostorova a take ... Nahle pocitil, ze rna na dosah rozlu­ steni cele zahady. Kompas pak v okamziku doplnil jeho intuici. Usmal se a pronesl slovo Tetragramaton (0 jehoz existenci se teprve nedavno dovedel). Pak zatelefonoval komisafi: "Diky za rovnostranny trojuhelnik, ktery jste mi vcera poslal. Pomohl mi rozlustit cely problem. Zitra, v patek, budou zlocinci za mfizemi. Muzeme byt uplne klidni." "Tak tedy neplanuji dalsi zlocin?" "Prave proto, ze planuji ctvrty zlocin, muzeme byt uplne klidni." Lonnrot zavesil. Za hodinu nato ho vlak lizni dra­ by uoMel k opusteoe vile Triste-Ie-Roy. Na jihu mesta, v nemz se odehrava rna povidka, tece bahnita ficka zane­ fadena odfezky kiizi a odpadky. Na druhem bfehu je to­ varni ctvrf, kde se pod ochranou politickeho pohlavara

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 114

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 115

pochazejiciho z Barcelony vyteene dafi vsemoznym pis­ tolnikum. Lonnrot se usmal, kdyz si pomyslil, co by nej­ slavnejsi z nich - Red Scharlach - dal za to, kdyby se dovedel 0 jeho dnesnim tajnem vyletu. Azevedo byl Schar­ lachovym kumpanem. Lonnrota napadla i maio pravdepo­ dobna moznost, ze etvrtou obeti by mohl byt Scharlach. Potom tuto domnenku zavrhl ... V podstate mel jiz pro­ blem rozfesen a vnejsi, to znamena realne okolnosti Ume­ na, zateeni, vzhled oblieeju, soudni a vezenske formality) ho nyni temef nezajimaly. Po tfech mesicich sedaveho ba­ dani se chtel prochazet, odpoeinout si. Uvazoval, ze vy­ svetleni zloeinu pfinasi onen anonymni trojuhelnik a za­ prasene fecke slovo. Zahada mu pfipadala temef kfis(alo­ ve pruzraena. Stydel se sam pfed sebou za to, ze jejimu rozfeseni venoval sto dnL Vlak zastavil na tiche nakladni stanici a Lonnrot vy­ stoupil. Bylo jedno z tech liduprazdnych odpoledni, podo­ bajicich se svitanL Vzduch nad kalnou rovinou byl vlhky a chladnY. Lonnrot vykroeil po ceste. Videl psy, videl na­ kladni vuz na slepe koleji, videl obzor, videl sedeho kone pijiciho blativou vodu z kaluze. Stmivalo se, kdyz zahledl pravouhlou vyhlidkovou verandu vily Triste-Ie-Roy, skoro tak vysokou jako temne eukalypty, ktere ji obklopovaly. Lonnrota napadlo, ze uz jen jedno svitani a jeden zapad slunce Uedna pradavna zafe na vychode a druha na zapa­ de) ho deli od hodiny dychtive oeekavane hledaei Jmena. Stara zrezivela mfiz plotu vymezovala nepravidelny ob­ vod pozemku vily. Vstupni brana byla zavfena. Bez velke nadeje, ze najde misto, kudy by mohl vejit dovnitf, Lonnrot obesel cely plot. ~dyz znovu stanul pfed nepfekonatelnou pfekazkou zavfene brany, temef podvedome prostreil ruku mezi zeleznymi tyeemi. Pfekvapen zaslechl zaskfipeni zele­ za. Brana se s pracnou poddajnosti otevfela. Lonnrot sel aleji eukalyptu, slapaje po promisenych ge­ neracich rozdrceneho sucheho listi. Zblizka vila Triste-Ie­ Roy pfekypovala neueelnymi soumernostmi a maniakal­ nim opakovanim: ledove chladne Diane v temnem vyklen­

ku odpovidala v druhem vyklenku jina Diana; jeden bal­ k6n se zrcadlil v druhem balk6nu; dvojita schodiste se rozevirala do dvojitych balustrade Janus s dvoji tvafi vrhal obludny stin. Lonnrot obesel vilu, jako pfedtim obesel jeji zahradu. Vsechno bedlive prohlizel. Pod obrubou terasy zpozoroval uzkou zaluzii. Vytahl ji: nekolik mramorovych schodu vedlo do skle­ pa. Lonnrot, ktery uz vytusil architektovy zaliby, pfedvi­ dal, ze u protejsi steny budou obdobne schody. Nasel je, vystoupil po nich, zvedl paze a otevfel pfiklop v podlaze. Zablesk svetla ho dovedl k oknu. Otevfel je: Zluty, kula­ ty mesic kreslil v smutne zahrade obrysy dvou vyschlych kasen. Lonnrot zaeal s prohlidkou domu. Radou pfedpo­ koju a chodeb vysel na patia, svym vzhledem zcela shod­ na, a nekolikrat vysel na totez patio. Po zaprasenych scho­ distich vystoupil do kruhovych pokojiku. V zrcadlech postavenych proti sobe se bezpoetukrat obrazela jeho po­ stava. Omrzelo ho uz otvirat a pootevirat okna, jez mu venku zjevovala, z ruzne vysky a z ruzneho zorneho uhlu, stale touz bezutesnou zahradu, uvnitf pak nabytek zakryty zlutymi potahy a lustry obalene tarlatanem. Jedna loznice ho upoutala. Nasel v nf jedinou kvetinu v porcelanove va­ ze. Pfi prvnim dotyku se stare okvetnf listky rozpadly. V druhem - poslednfm poschodi mu uz pfipadalo, jako by dum byl nekoneeny a rozrustal see Dum nenf tak moe velky, pomyslil si. Zvetsuje ho sero, soumernost, zrcadla, staff, ma neznalost a samota. Po toeitem schodisti vystoupil na vyhlidkovou verandu. Mesic prosvetloval kosoetverce okennich tabulek. Byly flute, eervene a zelene. Lonnrota zadrzela uzasla, zavratna vzpominka. Ova muzi divokeho vzezfeni a male, ale statne postavy se na neho vrhli a odzbrojili hOe Tfeti muz velmi vysokeho vzrustu ho s vaznou tvafi pozdravil a fekl: "Jste velmi laskav. Usetfil jste nam noc a den." Byl to Red Scharlach. Druzi dva muzi spoutali Lonnro­ ta na rukou. Tomu se koneene vratila fee.

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 116

I

i);/ I

"Seharlaehu, to vy hledate tajne Jmeno?" Seharlaeh stal netecne. Nezasahl do kratke potycky a natahl pouze ruku pro Lonnrotuv revolver. Potom pro­ mluvil. V jeho hlase Lonnrot slysel znavenou vitezoslavu, nenavist vesmirnyeh rozmerti a smutek 0 nie mensi nez ne­ navist. "Ne," fekl Seharlaeh. "Hledam neeD mnohem docasnej­ siho a pomijivejsiho. Hledam Erika Lonnrota. Jsou tomu tfi roky, co jste zatkl v jednom hracskem doupeti v Rue de Toulon meho bratra a dal ho uveznit. Z pfestfelky me s kulkou z polieejni pistole v bfise odvezli v kocafe moji li­ de. Devet dni a devet noei jsem se v teto bezutesne, syme­ trieke vile potaeel mezi zivotem a smrti. Pustosila me ho­ recka. Nenavideny Janus s dvema obliceji, ktery pohlizi na zapady slunee i na svitani, naphloval hruzou mtij polospa­ nek i me bdeni. Nakonee jsem nenavidel sve vlastni telo, nakonee jsem mel poeit, ze dye oei, dye ruee, dye poloviny plie jsou stejne ohavne jako dye tvafe. Jakysi Ircan se po­ kusil obratit me na viru Jezisovu. Stale mi opakoval uslovi gojimu: Vseehny eesty vedou do Rima. Za noei se me blouzneni sytilo touto metaforou. Mel jsem poeit, ze svet je bludiste, z nehoz neni uniku, protoze vseehny eesty, byt zdanlive smefovaly k severu nebo jihu, vedou ve skutecno­ sti do Rima, to znamena taky do ctvereove eely, v ktere zmiral muj bratr, i do vily Triste-Ie-Roy. Za tech noei jsem pfisahal pfi bohu hledieim dvema tvafemi i pfi vseeh bo­ zieh horecek a zreadel, ze kolem cloveka, ktery pfivedl me­ ho bratra do vezeni, spfedu bludiste. Spfedl jsem je a pfedivo je pevne. Jako material jsem pouzil mrtveho he­ resiologa, kompasu, jedne sekty z osmnaeteho stoleti, jed­ noho feekeho slova, dyky a barevnyeh kosoetvereti na vy­ vesnim stitu obehodu s malifskymi potfebami. Na pocatku eeleho sledu udalosti byla nahoda. S neko­ lika svymi spolupraeovniky (mezi nimi byl i Daniel Azeve­ do) jsem pfipravil kradez tetrarehovyeh safiru. Azevedo nas vsak podvedl. Za penize, ktere jsem mu dal jako zalo­ hu, se opil a eelou vee ehtel podniknout na vlastni pest

117

o den dfiv. V ohromnem hotelu zabloudil a kolem druhe hodiny po pulnoei se vloupal do pokoje k Jarmolinskemu. Ten, jak byl rozespaly, sedl ke stroji a zacal psat. Pravde­ podobne praeoval na komentafi nebo na clanku 0 Jmenu Bozim. Prave napsal slova Prvni pismeno Jmena bylo vyfce­ no, kdyz mu Azevedo pfikazal, aby byl potiehu. Jarmolin­ sky natahl ruku k tlacitku zvonku, ktery by byl vzboufil vseehen hotelovy personal. Azevedo ho bodl do prsou. Byl to skoro podvedomy pohyb. Za padesat let, naplnenyeh nasilnymi ciny, poznal, ze nejsnazsi a nejjistejsi je zabit ... Po deseti dneeh jsem se v Jiddische Zeitung docetl, ze hle­ date v Jarmolinskeho spiseeh klic k rozlusteni zahady Jar­ molinskeho smrti. Pfecetl jsem si Dejiny sekty Chasidu. Tam jsem se dozvedel, ze zbozna hruza pfed Jmenem Bo­ zim dala vznik uceni 0 vsemohouenosti a skrytosti tohoto Jmena. Dozvedel jsem se, ze nektefi pfislusniei sekty do­ konee pfi hledani tajneho Jmena pfinaseli lidske obeti ... Poehopil jsem, ze podle vasi domnenky zavrazdili rabina pfislusniei sekty Chasidu. Zamefil jsem se na to, abyeh vas v teto domnenee utvrdil. Marcel Jarmolinsky byl zavrazden v noei tfetiho prosin­ ee. Pro druhou "obet" jsem zvolil noe tfetiho ledna. Jar­ molinsky zemfel v severni ctvrti. Pro druhou "obet" bylo tedy vhodne nejake misto v zapadni ctvrti. Nezbytnou obeti se stal Daniel Azevedo. Smrt si zasluhoval. Byl neu­ kazneny, proradny a na jeho zatceni by byl mohl ztrosko­ tat eely mtij plan. Jeden z myeh lidi ho probodl. Na vyves­ ni stit kramu s malifskymi potfebami jsem napsal Druhe pismeno Jmena bylo vyfceno, abyeh tak jeho mrtvolu uvedl do souvislosti s pfedehozi mrtvolou. K tfetimu "zlocinu" doslo tfetiho unora. Bylo to sehra­ ne divadlo, jak Treviranus spravne uhodl. Gryphius-Ginz­ berg-Ginsburg jsem ja. Stravil jsem nekonecny tyden (a mel jsem ku pomoei jen fidky umely vous) v perverznim pokojiku v Rue de Toulon, odkud me nakonee pfatele unesli. Se stupatka kocaru jeden z nieh napsal na stenu pfistfesku Posledni pismeno Jmena bylo vyfceno.

J 18

119

Na zaklade tohoto napisu se rozsifilo mineni, ze jde o serii tfl zlocinu. Tak alespon to chapala vefejnost. Ja jsem vsak do sledu udalosti nekolikrat vsunul naznaky, z nichz byste - jakozto rozumaf Erik Lonnrot - usoudil, ze zlociny maji byt etyfi. Jedna mimofadna pfihoda na se­ veru a dalsl na vychode a na zapade pfimo vyzaduji ctvr­ tou mimofadnou pfihodu na jihu. Jmeno Bozl, JHVH ­ Tetragramaton - je slozeno ze etyf pismen, harlekyni a vyvesni stit obchodu s malifskymi potfebami naznacuji existenci etyf bodu logicke souvislosti. V Leusdenove ucebnici jsem podtrhl urcitou vetu. Ta veta pravi, ze zi­ dum vymezovaly den vzdy dva zapady slunce. Ta veta da­ va tedy na srozumenou, ze vrazdy byly spachany vzdy etvr­ tiho pfislusneho mesice. Treviranovi jsem poslal plan s rovnostrannym trojuhelnikem. Tusil jsem, ze doplnite onen chybejici bod. Bod, ktery vymezil dokonale pravidel­ ny kosoctverec. Bod, ktery pfedem oznacil misto, kde vas mela ocekavat pfesne urcena smrt. To vse jsem, Eriku Lonnrote, promyslil, abych vas vylakal do samoty Triste­ Ie-Roy." Lonnrot se vyhnul pohledu Scharlachovych oci. Spoci­ nul zrakem na obloze a na stromech, rozclenenych do kal­ ne zlutych, zelenych a cervenych kosoctvercu. Pocitil tro­ chu chlad a neosobni, skoro anonymni smutek. Byla jiz noc. V zaprasene zahrade se rozlehl zbytecny kfik ptaka. Lonnrot se naposledy zamyslil nad problemem symetric­ kych a periodickych smrti. "Ve vasem bludisti jsou tfi zbytecne linie," fekl nako­ nec. "Znam starofecke bludiste, ktere tvofi jedna jedina pfimka. Na teto pfimce se uz ztratilo tolik filozofu, ze se na nich docela dobfe muze ztratit i obycejny detektiv. AZ pfi nasem druhem vteleni na me opet uspofadate honicku, pfedstirejte (nebo spachejte) jeden zlocin v bode A, druhy zlocin v bode B, vzdalenem osm kilometru od bodu A, tfe­ ti zlocin v bode C, vzdalenem ctyfi kilometry od bodu A i od bodu B, v polovine cesty mezi temito dvema body. Cekejte potom na me v bode D, vzdalenem dva kilometry

od bodu A i od bodu C, opet v polovine cesty. Zabijte me, Scharlachu, v bode D, jako me zabijete ve vile Triste-Ie­ Roy." "Az vas pfiste zabiju," fekl Scharlach, "slibuji, ze to udehlm v bludisti, ktere tvofi jedina, neviditelna a nepfe­ rusena pfimka." Ustoupil 0 nekolik kroku, peclive zamifil a stiskl spousf. 1942

ZAZRAK------------­

121

120

TAJNY

A usmrtil jej Bilh na sto let, potom jej vzkrisil a zeptal se jej: "Jak dlouho jsi takto setrval?" Odvetil: "Setrval jsem tak den ane­ bo cast dne. " Koran, II, 261

11

1/ II

Jaromir Hladik, autor nedokoncene tragedie Nepratele, pojednani Ospravedlneni vecnosti a rozboru nepfimych zi­ dovskych pramenu Jakoba Boehma, mel v noci ze 14. bfezna 1939 v jednom byte v Celetne ulici v Praze sen o dlouhe partii sachu. Nehraly ji dye osoby, ale dva slavne rody. Partie zacala pfed mnoha staletimi. Nikdo uz nedo­ vedl fici, jaka byla zapomenuta odmena za vYhru. Septalo se vsak, ze je ohromna, mozna nekonecna. Figurky i sa­ chovnice byly v tajne vezi. Jaromir byl (ve snu) prvoroze­ nym synem jednoho ze znepfatelenych rodu. Hodiny od­ bijely cas k tahu, ktery nebylo mozno odlozit. Hladik ve snu bezel po pisku destive pouste a nemohl si vzpomenout ani na sachove figurky, ani na pravidla hry. V tom okamzi­ ku se probudil. Hluk deste i hruznych hodin ustal. Z ulice se ozyval odmefeny, jednotny hfmot, pferusovany hlasity­ mi povely. Svitalo. Obrneny pfedvoj armady Tfeti fise vstupoval do Prahy. Devatenacteho bfezna ufady dostaly udani a tehoz dne kveceru byl Jaromir Hladik zatcen. Odvedli ho do uzko­ stlive cistych a vybilenych kasaren na druhem bfehu Vlta­ vy. Nemohl vyvratit ani jedno Z obvineni, ktere proti nemu gestapo vzneslo: po matce se jmenoval Jaroslavsky, mel zi­ dovskou krev, jeho prace 0 Boehmovi byla psana v zidov­ skem duchu, jeho jmeno rozmnozilo pocet podpisu na protestu proti anslusu. Roku 1928 pfelozil pro nakladatel­ stvi Hermanna Barsdorfa Seier Jesira. Vfele psany katalog teto firmy pfehanel z komercnich duvodu pfekladateluv vehlas. Julius Rothe, jeden z dustojniku, ktefi meli ve svych rukou Hladikuv osud, nahledl do katalogu. Kazdy clovek je duvefivy ve vecech, kterym dobfe nerozumi. Sta­

cila dye nebo tfi svabachem vytistena adjektiva a Julius Rothe nabyl dojmu, ze Hladik je vyznamna osobnost. Dal ho odsoudit k smrti, pour encourager les autres. * Poprava byla stanovena na devetadvacateho bfezna v devet hodin rano. K odkladu (jehoz dulezitost ctenaf jeste oceni) doslo z administrativni snahy postupovat neosobne a beze spe­ chu, jako rostliny a planety. Hladika se zprvu zmocnil pocit vylozene hruzy. Napa­ dlo ho, ze by se tak nebal, kdyby ho meli obesit, useknout mu hlavu nebo ho podfezat, ale pfedstava, ze bude zastfe­ len, mu pfipadala nesnesitelna. Marne si fikal, ze strasny je jen pouhy, obecny akt smrti, nikoli konkretni okolnosti. Neustale si pfedstavoval prave ty okolnosti a absurdne se snazil probrat vsechny jejich varianty. Nekonecne pfedji­ mal cely proces, od bezesneho svitani az po tajemnou sal­ VUe Nez nastal den stanoveny Juliem Rothem, zemfel stov­ kami smrti na nadvofich, jejichz tvary a rohy vycerpavaly moznosti geometrie. Padal zasazen stfelami promenlivych vojaku, kterych byl pokazde jiny pocet a ktefi ho nekdy zabijeli z daleka, jindy velmi zblizka. Tvafi v tvaf temto neskutecnym popravam pocifoval opravdovy strach (a mozna ze se choval opravdu statecne). Kazda takova pfed­ stava trvala jen nekolik vtefin. Kdyz se kruh uzavfel, Jaro­ mir se znovu a znovu vracel do chvejiveho pfedvecera smrti. Potom ho napadlo, ze skutecnost nebyva v souladu s pfedvidanim. Zvracena logika ho pfivedla k zaveru, ze pfedvidame-li nejakou okolnost, znemoznime, aby k ni doslo. Veren teto nemohouci magii, vymyslel desive po­ drobnosti proto, aby k nim nedoslo. Nakonec dostal pfiro­ zeny strach, ze se ty podrobnosti stanou vestbou. Pfipadal si ubohy v nocni temnote a pokousel se zachytit neceho pevneho v prchave podstate casu. Uvedomoval si, ze cas pfekotne smefuje k usvitu devetadvacateho bfezna. Hlasi­ te uvazoval: Ted'je noc dvaadvacateho bfezna. Pokud bude trvat tahle noc (a dalsich sest noci), jsem nezranitelny, nes­ * ... aby

povzbudil ostatni. (Pozn. pfekl.)

122

123

rnrtelny. Napadlo ho, ze nocni spanek je jakysi hluboky a t~mny bazen, do ktereho se muze ponofit. Nekdy si tou­ zeb'ne pral, aby uz zaznela ta definitivni salva, ktera ho snad nejak osvobodi od zbytecneho usili vynakladaneho jeho predstavivosti. Kdyz se osmadvacateho brezna odlesk posledniho zapadu dotkl vysokych mfizi, odvedla ho od techto mrzkych uvah predstava dramatu Nepratele. Hladikovi bylo uz pres ctyricet. ledinou problematic­ kou napIni jeho zivota byla, krome nekolika pratelstvi a mnoha navyku, literarni cinnost. lako kazdy spisovatel merit zasluhy druhych lidi podle toho, co vykonali, a sam zadal, aby byI meren podle toho, co planoval nebo teprve jen tusil. Vsechny knihy, ktere uvefejnil, v nem vyvolavaly slozity pocit litosti. Pri rozborech Boehmova, Aben Esrova a Fluddova dila uplatnil v podstate pouhou pili. Pfi pfe­ kladu Seier Jesira nedbalost, unavu a dohady. Za pomerne nejzdarilejsi snad pokladal Ospravedlneni vecnosti. leho prvni svazek prinasi dejiny ruznych vecnosti vymyslenych clovekem, pocinaje Parmenidovym nehybnym Bytim a konce Hintonovou menitelnou minulosti. Druhy svazek popira (spolu s Francisem Bradleyem), ze ve vesmiru tvofi vsechna fakta casovy sled, a dovozuje, ze pocet moznych zkusenosti cloveka neni nekonecny a ze staci jedine "opa­ kovani", aby bylo dokazano, ze cas je klam ... Nanestesti argumenty, ktere to dokazuji, nejsou samy 0 nic mene klamne. Hladik mival ve zvyku v duchu si je opakovat a pocifoval pritom jakesi pohrdave rozpaky. Napsal take nekolik expresionistickych basni. Upadl do rozpaku, kdyz se objevily v antologii z roku 1924. Kazda pozdejsi antolo­ gie pak ony basne prejimala. Z cele te mnohoznacne a mdle minulosti se chtel Hladik vykoupit versovanym dramatem Nepratele. (Hladik vychvaloval vers, protoze di­ vakum nedovoluje zapomenout na neskutecnost, coz je podminkou umeni.) Drama zachovavalo jednotu mista, casu a deje. Odehra­ vaIn se na Hradcanech, za jednoho z poslednich podvece­ ru devatenacteho stoleti v knihovne barona Romerstadta.

V prvni scene prvniho dejstvi barona navstivi neznamy muzo (Hodiny odbijeji sedm, posledni zabIesk slunce ho­ roucne vychvaluje okenni tabuIky, vzduchem se nese vas­ niva a rozpoznatelna mad'arska melodie.) Po prvni navste­ ve pfichazeji dalsi. Romerstadt nezna osoby, ktere ho ob­ tezuji, ale rna neprijemny pocit, ze je uz nekde videl. Moz­ na ve snu. Vsichni mu nehorazne lichoti, ale je zrejme ­ zprvu divakum sledujicim drama, potom i baronovi - ze jsou to jeho tajni nepfatele, kteri se proti nemu spikli a chteji ho znicit. Romerstadtovi se podari na cas odvratit nebo zmafit jejich slozite intriky. V rozhovoru padne zminka 0 jeho snoubence Julii Weidenauove a 0 jakemsi Jaroslavu Kubinovi, ktery ji kdysi obtezoval milostnymi city. Kubin ted' zesilel a mysli si, ze je Romerstadt ... Ne­ bezpeci vzrusta. Na konci druheho dejstvi musi Romer­ stadt zabit jednoho spiklence. Zacina tfeti a posledni dej­ stvi. Nesouvislost deje se stupnuje: Na scene se znovu ob­ jevuji postavy, 0 nichz se bylo mozno domnivat, ze jiz z deje vypadly. Na chvili se opet objevi muz, ktereho Ro­ merstadt zabil. Kdosi upozorni, ze se jeste nesetmelo. Ho­ diny odbijeji sedm, vysoka okna se rozzari odleskem zapa­ dajiciho slunce, vzduchem se nese vasniva mad'arska me­ lodie. Na jeviste prichazi prvni postava a opakuje slova, ktera pronesla v prvni scene prvniho dejstvi. Romerstadt se s ni da bez sebemensiho prekvapeni do rozhovoru. Di­ yak pochopi, ze Romerstadt je vlastne ubohy Jaroslav Ku­ bin. Drama se neodehraje. Je to kruhove blouzneni, ktere Kubin stale znovu proziva. Hladik si nikdy nepolozil otazku, zda ta tragikomedie plna omylu je plytka, nebo obdivuhodna, zda rna prisny fad, nebo je zbudovana jen na nahode. Za nametem, ktery jsem nacrtl, Hladik tusil invenci, schopnou lip zakryt sve nedostatky a rozvinout naopak sve prednosti; tusH, ze se mu zde naskyta moznost zachranit (symbolicky) to pod­ statne ze sveho zivota. Mel dokoncene prvni dejstvi a ne­ kolik seen z dejstvi tfetiho. Protoze hra byla psana ve ver­ sich, mohl ji neustale promyslet a opravovat hexametry,

r

124

aniz mel pfed oeima rukopis. Napadlo ho, ze rna jeste vy­ tvofit dye dejstvi a ze zanedlouho zemfe. V noeni temnote rozmlouval s Bohem: Jestliie existuji, jestliie nejsem jedno z Tvych opakovani a jeden z Tvych omylu, existuji jako autor Nepfatel. Potrebuji jeste rok, abych dokoncil drama, ktere muie ospravedlnit mou existenci i existenci Tvou. Ty, ktery. _ jsi panem staleti a casu, poskytni mi potrebne dny. Prozival posledni, nejhroznejsi noe, ale za deset minut nato se pro­ padl do spanku jako do tmave vody. K ranu se mu zdalo, ze se skryvy v jednom sale knihov­ ny v Klementinu. Knihovnik s eernymi brylemi se ho ze­ ptal: Co hledate? Boha, odpovedel Hladik. Buh je vjednom z pismen na jedne strance v jednom ze ctyf set tisic svazku uloienych v Klementinu, fekl knihovnik. Moji rodice a rodi­ ce mych rodicu to pismeno hledali. Ja jsem pri tom hledani oslepl. Sundal bryle a Hladik spatfil jeho mrtve oei. Do sa­ lu vstoupil jakysi etenaf a vracel atlas. Neni k nicemu, fekl, podavaje to Hladikovi. Hladik atlas namatkou otevfel a uvidel zavratnou mapu Indie. S nahlym pocitem napro­ ste jistoty polozil prst na jedno z drobounkych pismen. Vsudypfitomny hlas fekl: Cas k tve praci je ti poskytnut. V tom okamziku se Hladik probudil. Vzpomnel si, ze lidske sny pochazeji od Boha a ze podle Maimonida jsou slova ve snu bozskeho ptivodu, jestlize zni jasne a zfetelne a neni videt toho, kdo je pronasi. Oble­ kl see Do cely vesli dva vojaci a pfikazali mu, aby sel s ni­ mi. Hladik si za dvefmi sve cely pfedstavoval bludiste cho­ deb, schodti a boenich kfidel. Skuteenost vsak nebyla tak pestra: po jedinem zeleznem schodisti vysli na zadni dvtir. Nekolik vojakti - jeden z nich mel rozepnutou bltizu ­ prohlizelo motocykl a dohadovalo se, co mu chybi. Cetaf se podival na hodiny: bylo za minutu tfi etvrti na devet. Muselo se eekat, az odbije devet. Hladik usedl na hroma­ du dfivi a citil se spis bezvyznamny nez nesfastnY. Vsiml si, ze se vojaci vyhybaji jeho pohledu. Cetaf mu nabidl ci­ garetu, aby mu uleheil eekani. Hladik nekoufil. Vzal si ci­

125

garetu ze zdvofilosti nebo z pokory. Kdyz si ji zapaloval, videl, ze se mu tfesou ruce. Zamracilo see Vojaci rozmlou­ vali potichu, jako by uz byl mrtev. Marne se snazil rozpo­ menout na zenu, kterou symbolizovala Julie Weidenauo­ va ... Popravci ceta se sefadila a postavila do pozoru. Hladik, zady ke zdi kasaren, cekal, az zazni salva. Kdosi vyslovil obavu, aby krev nepotfisnila zed'. Odsouzenec tedy dostal pfikaz popojit nekolik krokti kupfedu. Hladikovi vytanula na mysli absurdni vzpominka na okolkovani fotografti. Tezka kapka deste se dotkla jeho spanku a zvolna mu sjiz­ dela po tvafi. Cetaf zakfieel posledni rozkaz. Hmotny svet se zastavil. Vsechny pusky mifily na Hladika, ale muzi, ktefi ho me­ Ii zabit, stali nehnute. Cetafova paze zvecnila nedokonce­ ny posunek. Na jedne z dlazdic, kterymi byl dvtir vydlaz­ den, se rysoval nehybny stin veely. Vitr ustal jako na obra­ ze. Hladik se pokusil vykfiknout, vyslovit jedinou slabiku, zakroutit rukou. Uvedomil si, ze je ochromenY. Ze znehyb­ neleho sveta k nemu nedolehal sebenepatrnejsi zvuk. Po­ myslil si: jsem v pekle, jsem mrtev. Pomyslil si: zblaznil jsem see Pomyslil si: cas se zastavil. Potom ho napadlo, ze v tom pfipade se asi take zastavilo jeho mysleni. Chtel se 0 tom pfesvedeit a odfikal (aniz pohnul rty) Vergiliovu tajemnou etvrtou eklogu. Vytanula mu na mysli domnenka, ze ted' uz tak vzdaleni vojaci sdileji jeho uzkost. Touzebne si pfal nejak se s nimi dorozumet. Udivilo ho, ze nejen nepocifuje sebemensi unavu, ale ze dlouha nehybnost mu dokonce nezptisobuje ani zavraf. Po neureite dobe usnul. Kdyz se probudil, svet byl stale nehybny a bez zvuku. Na tvafi mel pofad jeste desfovou kapku. Na dlazbe dvora tkvel stin vcely. Kouf cigarety, kterou zahodil, se stale jeste neroz­ plynul. Nez to vse Hladik pochopil, uplynul dalsi "den". Prosil Boha 0 jeden rok, aby mohl dokoncit praci. Btih mu ve sve vsemohoucnosti poskytoval jeden rok a ueinil pro neho tajny zazrak: v ureenou hodinu ho sice melo za­ bit germanske olovo, ale v jeho mysli mel ubehnout jeden

126

rok ve ehvilee mezi rozkazem a jeho vykonanim. Hladikuv zmatek vystridal uzas, uzas se zmenil v rezignovanost a misto rezignovanosti nahle poeitil vdecnost. Jeho jedinym dokladem byla pamef. Mel-Ii si zapamato­ vat kazdy hexametr nove pridany k dramatu, vyzadovalo to sfastnou sebekazen, 0 ktere nemaji ani potuehy ti, kdo se nazdarbuh pousteji do provizornieh, nejasnyeh odstav­ eu a hned je zas zapomenou. Netvoril ani pro budouei ge­ neraee, ani pro Boha, 0 jehoz literarnieh zalibaeh vlastne nie nevedel. Peclive, bez hnuti a potaji spletal v case sve narocne, neviditelne bludiste. Dvakrat predelal treti dej­ stvi. Odstranil nektere prilis pruhledne symboly: opakova­ ne udery zvonu, hudbu. Zadna vnejsi okolnost mu nebyla na obtiz. Vyneehaval, zkraeoval, rozsiroval. Nekdy se vra­ til k puvodnimu zneni. Nakonee si zamiloval kasarensky dvur a budovu kasaren. Jedna z tvari, ktere mel pred se­ bou, pozmenila jeho pojeti Romerstadtova eharakteru. Prisel na to, ze krusne kakofonie, ktere tak poburovaly Flauberta, jsou pouhymi vizualnimi poverami, prameniei­ mi ze slabosti a nepohodlnosti slov psanyeh, nikoli ze slov zvucieieh. Dokoncil drama. Mel uz najit jediny privlastek. Nasel hOe Desfova kapka mu sklouzla s tvare. Z hrdla se mu dral blaznivy vYkrik. Pohnul hlavou. Ctyrnasobna sal­ va ho srazila k zemi. Jaromir Hladik zemrel ranG devetadvaeateho brezna dye minuty po devate.

1943

TROJI VERZE JIDA8E

127

_

There seemed a certainty in degradation. T. E. Lawrence: Seven Pillars of Wisdom, CIII*

V druhem stoleti nasi viry, kdy Basileides verejne hlasal, ze kosmos je opovazlivou a bohaprazdnou improvizaei nezdarenyeh andelu, Nils Runeberg by byl s neobycejnou intelektualni vasni vedl v Male Asii nebo Alexandrii ne­ ktere z tajnyeh gnostiekyeh shromazdeni. Dante by mu byl mozna vyhradil ohnivy nahrobek. leho jmeno, zarazene mezi Satornila a Karpokrata, by rozmnozilo seznam mene vyznamnyeh bludaru. Nejaky zIomek z jeho kazani, vy­ sperkovany nadavkami, by se uehoval v apokryfnim Liber adversus omnes haereses nebo by propadl zkaze pri pozaru klasterni knihovny, jenz pohltil posledni exemplar Syntag­ matu. Z yule Bozi vsak Runeberg naopak zil v xx. stoleti v univerzitnim meste Lundu. Roku 1904 zde uverejnil prv­ ni vydani praee Kristus och Judas a roku 1909 svou nejvy­ znamnejsi knihu Den hemlige Friilsaren (r. 1912 byla Enli­ lem Seheringem prelozena do nemciny pod nazvem Der heimliche Heiland). Nez se pokusime 0 rozbor zminenyeh praei, je nutno znovu pripomenout, ze Nils Runeberg, clen Narodni evan­ gelieke jednoty, byl hluboee nabozensky zalozen. S jeho nazory by se mohl nejaky literat doeela dobre setkat v ne­ kterem parizskem nebo i buenosaireskem spisovatelskem krouzku. Pokud by tyto nazory byly vysloveny v takovem spisovatelskem krouzku, byly by jen nepotrebnym proevi­ covanim nedbalosti a rouhani. Pro Runeberga byly klicem k rozlusteni hlavni teologieke zahady. Byly predmetem je­ ho meditaei a analyz, jeho historiekyeh a filologiekyeh sporu, jeho pyehy, jasotu a hruzy. Daly i vzaly veskery smysl jeho zivotu. Ctenari tohoto clanku musi mit take na

* Zdillo se jiste, ze je to ponizeni. T. E. Lawrence: Sedm sloupii moudrosti, elII. (Pozn. pfekl.)

.......,.

128

pameti, ze se v nem nezaznamenava Runebergova dialekti­ ka a jeho dukazy, ale pouze jeho zavery. Nekdo mozna na­ mitne, ze v tomto pripade zavery predchazely "dukazy"4. Bude vsak nekdo shledavat dukazy pro to, cemu neveri, nebo co nema zajem vefejne hlasat? V zahlavi prvniho vydani prace Kristus och Judas cteme kategoricke moto, jehoz smysl rozvedl sam Nils Runeberg o nekolik let pozdeji do nestvurnych rozmeru: Ne jedna vee, ale vsechno, co tradice pfipisuje Jidasi !skar;otskemu, je nepravdive (De Quincey, 1857). De Quincey, jehoz pred­ chudcem byl jisty Nemec, uvazoval, ze Jidas udal Jezise Krista proto, aby ho prinutil zjevit sve bozstvi a podnitit rozsahlou vzpouru proti rimskemu panstvi. Runeberg na­ bizi ospravedlneni metafyzickeho razu: Zacina obratne tim, ze zdurazI1uje zbytecnost Jidasova cinu. Pfipomina (jako Robertson), ze nebylo zapotrebi zrady jednoho z apostolu, aby byl poznan mistr, jenz kazdodenne kazal v synag6ze a konal zazraky pred zraky tisicihlavych zastu­ pu. K zrade pfesto doslo. Je nesnesitelne predpokladat, ze se Pismo mYli. Stejne nesnesitelne je pfipustit, ze v nejcen­ nejsi udalosti svetovych dejin se vyskytl nahodny fakt. Er­ go Jidasova zrada nebyla nahodna. Byl to predurceny sku­ tek, jenz rna sve tajemne misto v ustrojenstvi spaseni. Kdyz Slovo tela ucineno jest - pokracuje Runeberg ­ pfeslo z vsudypritomnosti do prostoru, z vecnosti do histo­ rie, z nekonecneho stesti do promeny a smrti. Aby takova obet byla vyrovnana, musel jeden clovek v zastoupeni vsech lidi prinest stejne tezkou obet. Tim clovekem byl Ji­ das IskariotskY. Jidas byl jediny z apostolu, kdo vytusil Je­ zisovo tajne bozstvi a jeho strasny zamer. Slovo se snizilo k smrtelnosti. Jidas, zak Slova, mel moznost snizit se k udavacstvi (nejhorsimu zlocinu, jaky hanebnost snese) a k tomu, aby se stal hostem neuhasinajiciho ohne. Nizsi fad je zrcadlem radu vyssiho. Pozemske formy odpovidaji formam nebeskYm. Skvrny na kuzi jsou mapou neznicitel­ nych konstelaci. V Jidasi se nejakym zpusobem zrcadli Je­ zis. Proto onech tficet stribrnych a polibek. Proto smrt

129

vlastni rukou, nebor takto si zaslouzil jeste tvrdsi odsouze­ ni. To je tedy rozlusteni hadanky Jidase Iskariotskeho, ja­ ke podal Nils Runeberg. Teologove vsech konfesi je odmitli. Lars Peter Eng­ strom Runeberga obvinil, ze nezna nebo ze opomiji hy­ postazi; Axel Borelius, ze obnovuje gnosticke kacifstvi, ktere popiralo Jezisovo clovecenstvi; ocelovy lundsky bis­ kup, ze odporuje tfetimu versi dvaadvacate kapitoly evan­ gelia sv. Lukase. Pod dojmem tech rozmanitych klateb Runeberg castec­ ne pfepracoval zavrzenou knihu a sve uceni pozmenil. Pfenechal svym odpurcum teologicke pole a uchylil se k neurcitym argumentum moralniho razu. Pfipustil, ze Je­ zis, "ktery mel k dispozici znacne prostfedky, jake Bozi vsemohoucnost muze poskytnout", nepotfeboval jednoho cloveka, aby mohl spasit cele lidstvo. Potom Runeberg vy­ vratil argumenty tech, kdo tvrdili, ze nic nevime 0 nepo· chopitelnem zradci. Vime, pravil, ze byl jednim z apostolu, jednim z vyvolenych, kdo meli zvestovat kralovstvi nebes­ ke, uzdravovat nemocne, omyvat malomocne, kfisit mrtve a vymitat d'abelstvi (Matous 10, 7-8; Lukas 9, 1). Muz, ktereho Spasitel tak vyznamenal, si zaslouzi, abychom je­ ho skutkum podkladali ty nejlepsi pohnutky. Pficist jeho zlocin lakote Uak to nektefi delaji s odvolanim na evange­ lium sv. Jana 12, 6) znamena smifit se s nejhanebnejsi po­ hnutkou. Nils Runeberg pfedklada k uvaze pohnutku zcela opacnou: pfemrsteny a mozna primo neomezeny asketis­ mUSe Asketa tupi a tryzni pro vetsi slavu Bozi sve telo. Ji­ das ucinil totez se svym duchem. Zfekl se cti, blaha, poko­ je a kralovstvi nebeskeho, jako se jini, mene statecni zfika­ ji telesne rozkose. * Sve viny promyslel se straslivou jasno­ zfivosti. Na cizolozstvi se obvykle podili neha a odfikani, na vrazde odvaha. Na znesveceni a rouhani ulpiva jakysi d'abelsky lesk. Zneuziti duvery (Jan 12, 6) a udavacstvi ­ *

Borelius se vysmesne pta: Prot se nezfekl zfeknuti? Prot ne zfeknuti

se zreknuti?

130

tedy viny, ktere zvolil Jidas - neprovazi zadna ctnost. V Jidasove jednani byla obrovska pokora. Byl pfesvedeen, ze neni hoden byt dobrY. Sv. Pavel napsal: Kdo se chlubi, at' v Panu se chlubi (I. epistola keKorintskym 1, 31). Jidas hledal peklo, nebof blazenost Pana mu postacila. Myslel, ze blazenost stejne jako dobro je bozsky atribut, ktery si li­ de nemaji pfivlastnovat. * Post factum mnozi ptisli na to, ze uz v Runebergovych omluvitelnych poeatcich jsou jeho prapodivne konce a ze Den hemfige Friilsaren je jen zvraceny nebo k zoufalstvi dohnany Kristus och Judas. Runeberg dokoncil a pfehledl rukopis koncem roku 1907. Nez ho odevzdal do tiskarny, uplynuly skoro dva roky. Kniha vysla v tijnu 1909. Dan­ sky hebraista Erik Erfjord k ni napsal ptedmluvu (tak ne­ dbalou, ze pusobila az zahadne) a v zahlavi knihy stalo toto proradne moto: Na svete byl a svet skrze neho ucinen jest, ale svet ho nepoznal (Jan 1, 10). Obecna argumentace v knize neni slozita, ovsem zavery jsou obludne. Buh se snizil k cloveku, aby lidstvo bylo spaseno - argumentuje Nils Runeberg. Nutno pfedpokladat, ze obef, kterou Buh pfinesl, nebyla mafena a znehodnocovana zadnym opo­ menutim. Omezovat Bozl utrpeni na ag6nii na kfizi v jed­ nom odpoledni je rouhani. ** Tvrdit, ze byl elovekem a ze * V knize, kterol.:l Runeberg neznal, Eudydes da Cunha poznamena­ va, ze podle canudoskeho bludafe Antonia Conselheira ctnost "je skoro bezboznosti Argentinsky ctenaf si pfipomene obdobne pasafe v Alma­ fuertove dile. Runeberg otiskl v symbolickem Iiste Sju insegel svedomite popisnou basen Tajna voda. Jeji prvni strofy liei udalosti rusneho dne, posledni strofy ledove jezirko. Basnik naznaeuje, ze nehybne byti mlcen­ live vody napravuje nasi zbyteenou nasilnost a do jiste miry ji dovoluje a dava ji rozhfeseni. Basen konei takto: Voda v pralese je st'astna: je nam dovoleno nase padousstvi ; nase bolest. ** Maurice Abramowicz pfipomina: "Jesus, d'apres ce scandinave, a toujours Ie beau role; ses deboires, grace it la science des typographes, jouissent d'une reputation polyglote; sa residence de trente-trois ans par­ mi les humains ne fut, en somme, qu'une villegiature (Ten Skandinavec se domniva, ze JezfS je vzdycky staven do pfizniveho svetla; diky doved­ nosti typografu se nepfijemnosti, ktere ho potkaly, tesi polyglotni vazno­ sti; triatficet let jeho pobytu mezi lidmi bylo konec koncu jen pnlzdnino­ H

•

H

•

131

nebyl schopen zhfesit, znanlena upadat do rozporu. Atri­ buty impeccabifitas a humanitas jsou neslueitelne. Chem­ nitz ptipousti, ze Spasitel mohl citit unavu, chlad, zmatek, hlad i zizen. Nutno take ptipustit, ze mohl zhtesit a pfivest se do zahuby. Mnozi spattuji v slavnem textu: Nebo pred nim vyrostljako proutek ajako koren z zeme vyprahle nema­ je podoby ani krasy ... Nejpohrdanejsi zajiste a nejopovrie­ nejsi byl z fidi, mui bolesti, a kteryi zkusil nemoci ... (Izaias 53, 2-3) pfedobraz Uktizovaneho v hodine smrti. Pro ne­ ktere (kupfikladu pro Hanse Lassena Martensena) je to popfeni krasneho zjevu, ktery je Kristu vseobecne ptisuzo­ van. Runeberg onen text povazuje za doslovne proroctvi ne jednoho okam~iku, ale cele desive budoucnosti Slova ucineneho telem v easnosti i na veenosti. Buh se stal clove­ kern, ale stal se jim uplne. Stal se clovekem, i v hanebnosti, v obecnem odsouzeni a v propastnem padu. Aby nas spa­ sil, mohl si vyvolit kter~vkofi z osudu spletajicich zmatenou sif historie. Mohl byt Alexandrem, Pythagorem, Rurikem nebo Jezisem. Vyvolil si zcela bezvyznamny osud: stal se Jidasem. Nadarmo nabizela stockholmska a lundska knihkupec­ tvi toto zjeveni bozi pravdy. Nevetici v nem a priori spatfo­ vali nezazivnou a pracnou teologickou htieku. Teologove jim pohrdali. Runeberg v te ekumenicke lhostejnosti vytu­ sil temef zazraene potvrzeni sve pravdy. Ta lhostejnost byla Bozi ptikaz. Buh si neptal, aby se na zemi rozhlasilo Jeho strasne tajemstvi. Runeberg pochopil, ze hodina jeste neu­ detila. CitB, ze na nej zacinaji dopadat stara bozska pro­ kleti. Vzpomnel na Eliase a Mojzise, kteti si nahote zakryli tvat, aby nespatfili Boha. Vzpomnel na Izaiase, ktereho se zmocnila hruza, kdyz jeho oei uvidcly Toho, jehoz slava vym pobytem.) V tretim dodatku k Christelige Dogmatik Erfjord tento vy­ rok odmita. Poznamenava, ze ukfizovani Bozi neskoneilo, nebof co se byf jedinkrat udalo v easnosti, opakuje se bez ustani na veenosti. Jidas si nyni stale dava vyplacet tficet stfibrnych, stale liba JezfSe Krista, stale za­ hazuje stfibrnaky v chramu, stale si na poli krve uvazuje smycku. (Aby sve tvrzeni zdiivodnil, odvolava se Erfjord na posledni kapitolu prvniho svazku Ospravedlneni vecnosti od Jaromira Hladika.)

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

naphluje zemi. Vzpomnel na SauIa, jehoz oei osleply na ceste do Damasku. Vzpomnel na rabina Simeona ben Azai, jenz spatfil Raj a zemfel. Vzpomnel na slavneho kouzelnika Jana z Viterba, ktery zesilel, kdyz uvidel sv. Trojici. Vzpomnel na midrase, zlofeeici bezboznikum vy­ slovujicim Sem Ameforas - Tajne lmeno BozL Co kdyz spachal tento temny zloein? Co kdyz se rouhal Duchu, coz mu nebude odpusteno (Matous 12, 31)? Valerius Soranus zemfel, protoze rozhhlsil tajne jmeno Rima. laky nekonee­ ny trest stihne asi jeho za to, ze odhalil a rozhlasil strasne jmeno Boz1? Bdenim a zavratnou dialektikou opily Nils Runeberg bloudil ulicemi Malmo a kfikem se doprosoval milosti, aby mohl se Spasitelem dlit v pekle. Zemfel 1. bfezna 1912 na protrzeni vydute aorty. Bluda­ fi ho snad zachovaji v pameti. K pojmu Syna Boztho, jenz se jiz zdal upIny, pfipojil spletity svet zla a nestesti. 1944

KONEC

133 _

Recabarren pootevfel na luzku oei a uvidel sikmy strop z rakosi. Z vedlejsi mistnosti k nemu dolehalo drnkani ky­ tary: lakesi ubohoueke bludiste, ktere se bez ustani spleta­ 10 a rozletalo ... Pomalu zase zacal vnimat svet kolem sebe, kazdodenni veci, ktere by uz nikdy nevymenil za ji­ nee Bez litosti pohledl na sve bezvladne tela a na hrube vl­ nene poneo, do ktereho mel zabalene nohy. Venku, za okenni mfizi, se rozprostirala pampa a podveeer. Spal dIouho, ale na obloze bylo jeste hodne svetla. Levou ru­ kou hmatal kolem sebe, az nahmatal bronzovy kravsky zvonec, polozeny u nohy postele. lednou nebo dvakrat za­ zvonil. Za dvefmi se stale jeste ozyvaly skromne akordy kytary. Hral na ni eernoch, ktery se zde jednou veeer obje­ viI, vydavaje se za zpevaka, a vyzval k dlouhemu zpevac­ kemu zapasu jineho muze, ktery take nebyl zdejsi. Cer­ noch prohral. Chodil pak dal do kremy, jako by na neko­ ho eekal. Dlouhe hodiny travil nad kytarou, ale nikdy nez­ pival. Snad po sve porazce zatrpkl. Lide si uz na toho neskodneho eloveka zvykli. Recabarren, jemuz krcma pa­ tfila, na ten zpevacky zapas asi nikdy nezapomene. Kdyz totiz druheho dne rovnal baliky mate, ochrnul' nahle na pravou stranu tela a ztratil fee. Byva nam tak lito romano­ vych hrdinu stihanych nestestim, ze se nakonec zaeneme strasne litovat kvuli nestestim, ktera stihaji nas. Trpelivy Recabarren k tomuto druhu lidi nepatfil. Smiril se s ochr­ nutim, jako se pfedtim smifil s drsnosti a pustinami Ame­ riky. Byl zvykly zit jako zivoeich jen v pfitomnosti. Ted' pozoroval oblohu a fikal si, ze rude kolo kolem mesice znamena dest. Chlapec s indianskymi rysy v tvafi (byl to mozna jeho syn) pootevrel dvefe. Recabarren se ho pohledem zeptal, je-li tam nekdo ze stalych hostile Mleenlivy chlapec posun­ kern odpovedeI, ze nee Cernocha nepoeital. Muz na luzku osamel. lebo leva ruka si jeste na chvili pohravala se zvon­ cern, jako by jednala na zaklade pIne moci. V paprscich

_ _ _ _ _ _- - - - - - - - - - - 134

135

zapadajiciho slunce pusobila pampa skoro abstraktne, ja­ ko ve snu. Na obzoru se zacal pohybovat bod, zvetsoval se, az se zmenil v jezdce, ktery smefoval, nebo se zdalo, ze smefuje, ke krcme. Recabarren rozeznaval jeho plsteny klobouk, dlouhe, tmave ponca i vranika. Nerozeznaval vsak tvaf jezdce, ktery zmirnil cval a pfiblizoval se drob­ nym klusem. Kdyz pfijel asi tak na dye ste metru, zahnul stranou. Recabarren ho pak uz nevidel, ale slysel, jak sy­ kaye hvizdl, seskocil s kone, pfivazal ho ke kulu a vesel pevnym krokem do krcmy. ' Cernoch, aniz zvedl oci od kytary, jako by na ni neco hledal, fekl mirne: "Vsak jsem vedel, pane, ze se na vas muzu spolehnout." Pfichozi drsne odpovedel: "A ja zas vedel, ze se muzu spolehnout na tebe, cerno­ chu. Nechal jsem te hezkych par dni cekat, ale pfisel jsem." Odmlceli see Cernoch nakonec fekl: "Zvykam si na cekani. Cekal jsem sedm let." Muz zvolna odtusil: "Nevidel jsem sve syny vic jak sedm let. Onehdy jsem je potkal a nechtel jsem pfed nimi vypadat jako chlap, ktery neda nuz z ruky." "Rozumim," fekl cernoch. "Rozloucil jste se s nimi v pofadku?" Cizinec se posadil na vycepni pult a srdecne se zasmal. Porucil si sklenku kofalky, trochu se napil a nedopitou sklenku zas postavil. "Dal jsem jim nekolik rad do zivota. Nikdy to neni na skodu a nic to nestoji. Rekl jsem jim mimo jine, ze clovek nema prolevat lidskou krev." Nez cernoch odpovedel, zaznel tahly akord. "Udelal jste dobfe. Aspoil nebudou jako my." "Pfinejmensim nebudou jako ja," poznamenal cizinec. "Byla to vule osudu, abych zabil cloveka," pokracoval, ja­ ko by nahlas uvazoval, "a ted' mi osud znovu vklada nuz do ruky."

"Na podzim jsou uz dni kratsi," fekl cernoch, jako by ho ani neposlouchal. "Mne tolik svetla staci," odpovedel muz a vstal. Postavil se pfed cernocha a fekl unavenym hlasem: "Kytaru tady neche Dnes te ceka jiny zapas." Zamifili ke dvefim. Kdyz vychazeli, cernoch polohlasne fekl: "Tenhle snad pro me nedopadne tak spatne jako ten prvni." "Prvni pro tebe nedopadl spatne," odpovedel vazne ci­ zinec. "Jenze jsi mermomoci chtel, aby doslo k tomuhle druhemu." Vzdalili se od obydli, kracejice vedle sebe. Pampa byla vsude stejna a nad ni zafil mesic. Nahle se na sebe podiva­ Ii, zastavili se a cizinec si odepnul ostruhy. Omotali si pon­ ca kolem pfedlokti, kdyz vtom cernoch fekl: "Dfiv nez zacneme, chci vas pozadat, abyste do tohohle zapasu vlozil celou svou odvahu a obratnost, jako jste to udelal pfed sedmi lety, kdyz jste zabil meho bratra." Za tu dobu, co spolu mluvili, Martin Fierro snad poprve zaslechl nenavist. Jeho krev jako by ucitila bodnuti ostru­ hou. Doslo k prvnimu stfetnuti a ostra cepel vyznacila ca­ ru na cernochove tvafi. V urcitou podvecerni hodinu chce snad pampa promlu­ vit. Nikdy vsak nic nefekne, nebo snad neustale cosi fik'a, jenze my to neslysime. Nebo to slysime, ale neni mozne to pfevest do slov, stejne jako hudbu ... Ze sveho luzka Re­ cabarren videl konec. Utok, cernoch couvl, zavahal, na­ znacil bodnuti do obliceje, vzapeti udelal hluboky vypad vpfed a cepel jeho noze vnikla do bficha. Potom bodl jeste jednou. Tentokrat krcmaf nerozeznal kame Fierro zustal lezet na zemi. Cernoch stal bez hnuti nad nim, jako by hli­ dal jeho namahavou ag6nii. Otfel krvavy nuz 0 travu, a aniz se ohledl, zamifil zvolna k obydlim. Ted', kdyz spl­ nil svuj ukol a zjednal spravedlnost, nebyl uz nikYm. Lepe feceno, stal se tim druhym: take zabil cloveka a nemel kam se obratit.

SEKTA FTAKA FENIXE

/36

_

Ti, kdo pisi, ze sekta ptaka Fenixe vznikla v Heliopolisu, a uvadeji jeji vznik do souvislosti s obnovou nabozenstvi po smrti reformatora Amenhotepa IV., dovolavaji se sice textu Herodotovych a Tacitovych i napisu na egyptskych pamatkach, ale nevedi, nebo by radeji nevedeli, ze k poj­ menovani sekty po ptaku Fenixovi nedoslo pfed Hraba­ nem Maurem a ze nejstarsi prameny (napfikad Saturnales nebo Flavius Josephus) hovofi jen 0 vyznavacich Zvyklo­ sti nebo 0 vyznavacich Tajemstvi. Jiz Gregorovius si vsiml, ze na tajnych shromazdenich ve Ferrare jen velmi zridka padne v mluvene feci zminka 0 Fenixovi. V Zeneve jsem prisel do styku s remeslniky, kteri nechapali, oc jde, kdyz jsem se vyptaval, jestli jsou vyznavaci ptaka Fenixe, ale vzapeti pfipustili, ze jsou vyznavaci Tajemstvi. Nemylim-li se, stejne je to s buddhisty. Jmeno, pod kterym jsou znami v celem svete, nevyslovi. Miklosic srovnaval - je to az prilis proslula pasaz ­ prislusniky sekty ptaka Fenixe s cikany. V Chile a v Ma­ d'arsku ziji cikani i pfislusnici sekty, jenze, az na tuto vsu­ dypritomnost, maji pramalo spolecneho. Cikani jsou kon­ skymi handliri, kotlari, kovafi a hadaci. Prislusnici sekty se obvykle s uspechem venuji svobodnym povolanim. Ci­ kani tvofi urcity fyzicky typ a hovori - nebo hovofili ­ tajnym jazykem. Prislusnici sekty splyvaji s ostatnimi lid­ mi, 0 cemz svedci skutecnost, ze nikdy nebyli pronasledo­ vani. Malebnost cikanu inspiruje spatne basniky. 0 pfi­ slusnicich sekty neni v romancich a bolerech ani zmin­ ky ... Martin Buber prohlasuje, ze zide jsou svou podsta­ tou pateticti. 0 vsech pfislusnicich sekty se to fici neda. Nekterym je pateticnost dokonce odporna. Tato vseobec­ ne znama pravda jiz sarna 0 sobe vyvraci vulgarni a mylny (Urmannem absurdne obhajovany) nazor, podle nehoz Fe­ nix je odvozen od Izraele. Lide uvazuji asi takto: Urmann byl citlivy clovek, byl to zid, v prazske zidovske obci se sty­ kal s pfislusniky sekty. Pokud tu tedy citil pfibuznost, je to

/37

dukaz, ze takova pribuznost skutecne existuje. Uprimne receno, s podobnym zaverem nemohu souhlasit. Jestlize se prislusnici sekty v zidovskem prostfedi podobaji zidum, jeste to nic nedokazuje. Nepopiratelne je, ze se jako Ha­ zIittuv nekonecny Shakespeare podobaji vsem lidem na svete. Jako apostolove jsou vsim pro vsechny. Prave v mi­ nulych dnech si doktor Juan Francisco Amaro z Paysandu pochvaloval, jak snadno se pfizpusobuji laplatskemu pro­ stfedi. Rekl jsem, ze v dejinach sekty nejsou zaznamenana pro­ nasledovani. Je to pravda. Protoze vsak neexistuje skupina lidi, v ktere by se nevyskytli prislusnici sekty ptaka Fenixe, je take pravda, ze neexistuje pronasledovani a krute zacha­ zeni, kterym by netrpeli a nebyli ho ucastni. Po staleti pro­ levali krev pod nepfatelskymi vlajkami v zapadnich val­ kach i v dalekych valkach v Asii. Neni jim tedy nic platne, ze se ztotoznuji se vsemi narody sveta. Nemaji posvatnou knihu, kolem ktere by se shromazd'o­ vali jako Izrael kolem Pisma. Nemaji spolecnou pamer a nemaji ani onu druhou pamef, kterou je jazyk. Jsou roz­ ptyleni po celem povrchu zemskem. Lisi se od sebe barvou pleti i telesnym vzhledem. Jedina vec je spojuje a bude je spojovat do skonani sveta: Tajemstvi. Tu a tam se mezi nimi vedle Tajemstvi vyskytla i legenda (a mozna kosmo­ gonicky mytus), ale povrchni vyznavaci ptaka Fenixe ji za­ pomneli. Ones jim temna tradice uchovava jen zvest 0 ja­ kemsi trestu - zvest 0 trestu nebo smlouve ci vysade. Jednotlive verze se totiz ruzni a stezi lze z nich vytusit Bozi uradek, zarucujici jednomu lidskemu rodu vecne byti, bu­ dou-Ii jeho prislusnici po generace konat urcity obrad. Po­ rovnal jsem zpravy cestovatelu, rozmlouval s patriarchy a teology a mohu potvrdit, ze jediny nabozensky ukon provadeny prislusniky sekty je prave onen obfad. Tento obfad je Tajemstvi, ktere se, jak jsem jiz fekl, predava z ge­ nerace na generaci. Podle panujiciho zvyku nemaji vsak byt deti poucovany 0 Tajemstvi ani matkami, ani knezimi. Zasveceni do mysteria je ukolem lidi z nejnizsich vrstev.

138

139

Mystagogy byvaji otroci, malomocni nebo zebraci. Dite muze byt take zasveceno druhym ditetem. Akt zasveceni je sam 0 sobe trivialni, kraticky a neni treba ho popisovat. Pouziva se pri nem korku, vosku a arabske gumy. (Litur­ gicke spisy mluvi 0 blatu. Take se ho nekdy pouziva.) Nee­ xistuji chramy vyhrazene tomuto obradu. Za vhodne misto se poklada jakakoli zricenina, sklep nebo prujezd. Tajem­ stvi je sice posvatne, ale nakonec pusobi trochu smesne. Obrad se kona pokradmu, ne-li primo tajne, a jeho adepti o nem nemluvi. Neexistuje slusne slovo, kterym by jej bylo mozno oznacit. Je vsak znamo, ze vsechna slova jej ozna­ cuji, ci lepe receno na nej nevyhnutelne poukazuji. Proto take ai jsem v rozhovoru cokoli rekI, adepti obradu se za­ cali usmivat a upadali do rozpaku, neboi meli pocit, ze de­ lam narazku na Tajemstvi. V germanskych literaturach existuji basne, jejichz autory jsou prislusnici sekty a v nichz vetnym predmetem je more nebo blizici se svita­ ni. Slysim zas opakovat, ze to jsou jakesi symboly Tajem­ stvi. Ducange zaznamenal ve svem Glosari apokryfni pru­ povidku, ktera zni: Orbis terrarum est speculum ludi (Svet je jakasi hra). Nekterym vericim zabrailuje urcita posvatna hruza konat jednoduchoucky obrad. ·Ostatni jimi za to po­ hrdaji, ale jeste vic pohrdaji sami sebou. Naopak velke vaznosti pozivaji ti, kdo se vedome zreknou Zvyklosti a dosahnou primeho styku s bozskou bytosti. Tento styk zjevuji liturgickymi obrazy, jako to napfiklad udelal John of the Rood, ktery napsal:

ky a odchod celych narodu jeho strasne zvestovani doleha ke vsem vericim. Nektefi lide nevahali tvrdit, ze je to uz otazka instinktu.

Necht'devatero nebes zvi, ie skyta stejnou rozkos Buh jak korek nebo bahno.

Ziskal jsem si na trech kontinentech pratelstvi mnoha vyznavacu ptaka Fenixe. Zjistil jsem, ze Tajemstvi jim zpr­ vu pripadalo nicotne, trapne, obycejne a neuvefitelne (coz je nejpodivnejsi). Nechteli si pfipustit, ze by se jejich otco­ ve snizili k takovymto ukonum. Zvlastni je, ze Tajemstvi uz davno nezaniklo. Pres vsechny zvraty ve svete, pres val­

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 141 _ _ _ _ _ _ _- - - - - - - - - - 140

JIH

-----------­

MUZ, ktery roku 1871 vystoupil v Buenos Aires z lodi, se jmenoval Johannes Dahlmann a byl evangelickym pasto­ rem. Jeden z jeho vnuku, Juan Dahlmann, byl roku 1939 tajemnikem mestske knihovny v C6rdobske uliei a pokla­ dal se bez vyhrad za Argentinee. Jeho dedeckem z matciny strany byl onen Francisco Flores od druheho pesiho plu­ ku, ktereho usmrtila na hraniei buenosaireske provineie kopi bojovniku indhlnskeho pohlavara Catriela. V rozepfi sveho dvojiho puvodu se Juan Dahlmann postavil (mozna, ze z podnetu germanske krve) na stranu romantiekeho pfedka neboli na stranu romantieke smrti. V jeho ponekud svevolne, ale nikdy ne okazale naklonnosti k argentinskym veeem a zpusobu zivota ho podporovalo pouzdro s dagu­ errotypem nevyrazneho, vousateho muze, stara sayle, stesti a odvaha v urcityeh melodiieh, navyk na strofy Martina Fi­ erra, leta, zneehueeni a samota. Stalo ho to jiste odfikani, aby si mohl sehovat podkovu z estaneie, leziei na jihu pro­ vineie a patfiei Floresum. Jednim z navyku jeho pameti byly balzamieke eukalypty a dlouhy ruzovy dum, jenz kdy­ si mel karminovou barvu. Kvuli ufednim povinnostem a mozna i z neteenosti zustaval Dahlmann ve meste. Leto co leto se spokojoval s abstraktnim poeitem vlastnietvi a s jistotou, ze ho na ureitem miste v pampe ocekava jeho dum. Koncem unora 1939 se mu eosi pfihodilo. Osud, ktery je slepy v otazce viny, muze byt nemilosrd­ ny k sebemensi roztrzitosti. Toho dne odpoledne se Dahl­ mannovi podafilo ziskat neuplny exemplaf Weilova pfe­ kladu Tisiee a jedne noei. Z nedoekavosti, aby si svuj ob­ jev mohl dukladne prohlednout, neeekal, az pfijede vytah, a speehal po sehodeeh nahoru. Ve tme se eosi dotklo jeho eela. Netopyr? Ptak? Uvidel, jak se na tvafi zeny, kteramu pfisla otevfit, zraei ulek a jak ruka, kterou si pfejel pfes ee­ 10'1 zrudla krvi. Nekdo zapomnel zavfit cerstve natfene dvefe a on se poranil 0 jejieh hranu. Podafilo se mu usnout, ale za svitani uz byl zase vzhuru a od te ehvile do­

stalo vseehno hroznou pfiehuf. Stravovala ho horecka a ilustraee z Tisiee a jedne noei zdobily nakonee jeho tizi­ ve sny. Pfatele a pfibuzni se pfiehazeli na neho podivat a se strojenym usmevem ho ujisfovali, jak dobfe vypada. Dahlmann je poslouehal s jakymsi lehkym uzasem. Bylo mu divne, ze ti lide 0 nem nevedi, ze je v pekle. Uplynulo osm dni, dlouhyeh jak osm stoleti. Jednou odpoledne si osetfujiei lekaf pfivedl jeste dalsiho doktora a oba pak da­ Ii Dahlmanna pfevezt do sanatoria v Eeuadorske uliei. M useji pry ho dat zrentgenovat. V aute, ktere je odvazelo, Dahlmanna napadlo, ze snad nakonee usne, kdyz nebude lezet ve svem pokoji. Byl sfastny a mel ehuf si povidat. Hned jak dorazili do sanatoria, ho svlekli, ostfihali do ho­ la, pfipoutali na nositka, osvetlili tak, az ho oslnili a zpu­ sobili mu zavraf, vysetfili ho a nejaky zamaskovany muz mu vbodl do paze jehlu. Kdyz se probudil, bylo mu nevol­ no, hlavu mel v obvazeeh a lezel v jakesi cele, ktera se tak troehu podobala studni. Dni a noei, ktere nasledovaly po operaei, mu umoznily pochopit, ze az dosud byl sotva na pfedmesti pekla. Led nezaneehaval v jeho usteeh sebe­ mensi stopu oehlazeni. Dahlmann se v tech dnech s pun­ tiekafskou svedomitosti nenavidel. Nenavidel svou osobu, sve telesne potfeby, sve ponizeni i vousy, ktere se mu jezily na tvafi. Snasel se stoiekym klidem velmi bolestive leeeni, ale kdyz mu lekaf fekl, ze moe nesehazelo a zemfel na otravu krve, Dahlmann se z litosti nad svym osudem roz­ plakal. Pfi telesnem utrpeni a za neustaleho pfedvidani bezesnyeh noei nemohl myslet na neeD tak abstraktniho jako smrt. Druheho dne mu lekaf oznamil, ze se uz zotavu­ je a ze by brzy mohl travit rekonvaleseenei na estaneii. By­ 10 to neuvefitelne, ale slibeny den nadesel. Skutecnost si libuje v symetriieh a lehkyeh anaehronis­ meeh. Do sanatoria odvezli Dahlmanna taxikem a ted' ho taxik vezl na nadrazi Konstituee. Po letnim utlaku byl prv­ ni podzimni ehlad jakoby pfirodnim symbolem jeho zivo­ ta, vysvobozeneho ze zajeti smrti a horeeky. Mesto melD v sedm hodin ranD pofad jeste nocni vzhled stareho domu.

I i:I il~

142

143

Ulice se podobaly dlouhym chodbam, namesti dvorkum. S pocitem stesti a Qaznakem zavrati Dahlmann rozpozna­ val mesto. Vzdy nekolik vtefin pfedtim, nez spatfil narozl, steny polepene plakaty a skromne odlisnosti Buenos Ai­ res, vybavoval si je v pametL V zlutem svetle noveho dne se k nemu vsechny ty veci vracely. Kazdy vi, ze jih zacina na druhe strane Rivadaviovy uli­ ceo Dahlmann si obcas fikaval, ze to neni jen rceni, ze kdyz nekdo pfejde pfes tuhle ulici, vstoupi do starsiho a trvalejsiho sveta. Vyhlizeje oknem taxiku, hledal mezi novostavbami okno s ozdobnou mfizi, klepadlo, oblouk nade dvefmi, vchod do domu a duverne patio. V nadrazni hale si vsiml, ze rna pul hodiny casu. Z nice­ ho nic si vzpomnel na jednu kavarnu v Brazilske ulici (par kroku od domu, v nemz bydlival Yrigoyen), kde mivali ohromneho kocoura, ktery se nechaval od lidi hladit jako nejake pohrdave bozstvo. Vesel dovnitf. Kocour tam lezel a spal. Dahlmann si porucil kavu, pomalu ji osladil, ochut­ nal (tenhle pozitek mu v nemocnici zakazali), a jak tak hla­ dil cernou srst, napadlo ho, ze je to neskutecny dotyk, ze jsou jakoby oddeleni sklenenou stenou, nebof clovek zije v case, v posloupnosti, kdezto magicke zvife zije v pfitom­ nosti, ve vecnosti okamziku. Vlak stal na pfedposlednim nastupisti. Dahlmann pro­ chazel vagony, az nasel jeden skoro prazdnY. Ulozil zava­ zadlo do site. Kdyz se vlak dal do pohybu, otevfel kuffik a po kratkem zavahani vyndal prvni svazek Tisice a jedne noeL Vzal si na cestu knihu tesne spjatou s nestestim, ktere ho potkalo, protoze se tak utvrzoval v pfesvedceni, ze rna jiz nestesti definitivne za sebou, a radostne a potaji vzdo­ royal neuspesnym silam zla. Podel vlaku se mesto trhalo v pfedmesti. Pohled na tuto promenu a potom na zahrady a vily Dahlmanna zprvu nad knihou rozptyloval. Popravde feceno skoro necetl. Nelze popfit, ze magnetova hora a duch, ktery pfisahal, ze zabije sveho dobrodince, jsou podivuhodne veci. Nejsou vsak o moe podivuhodnejsi nez jitro a skutecnost, ze clovek zi­

je. Pocit stesti odvadel Dahlmannovu pozornost od Sahra­ zady a jejich povrchnich zazraku. Sklapl knihu a docela proste se oddal ziti. Dalsim poklidnym, vdecnost vzbuzujicim pozitkem byl obed (pfi kterem podavali hovezi vyvar v lesklych kovo­ vych polokoulich jako tenkrat davno, kdyz jako chlapec jezdil na prazdniny). Zitra se uz probudim na estancii, napadlo ho a bylo mu, jako by byl zaroven dvema bytostmi: jedna se pohybovala za podzimniho dne rodnou krajinou a druha byla uvezne­ na v sanatoriu, kde ji podrobovali metodickemu zotroco­ vani. Videl hranate, dlouhe domy z neomitnutych cihel, nekonecne pohlizejici na vlaky jedouci kolem. Videl hlini­ te cesty a na nich jezdce na konich. Videl odvodnovaci pfi­ kopy, vodni plochy a dobytek. Videl dlouhe, zafive mraky, ktere se zdaly byt z mramoru, a vsechny ty veci byly na­ hodne jako sny 0 pampe. ~Iel take dojem, ze rozpoznava stromy a oseta pole, ale ani jedno, ani druhe by byl nedo­ vedl pojmenovat, protoze z bezprostfedniho styku znal venkov mnohem mene nez z nostalgie a literatury. Nekolikrat si zdfiml a jeho sny naphlovala rychla jizda vlaku. Nesnesitelne bile slunce praveho poledne se prome­ nilo v zlute slunce, jez pfedchazi soumrak a brzy se zbarvi do ruda. Take zeleznicni vuz se zmenil. Nebyl to uz vagon, ktery opoustel nastupiste na nadrazi Konstituce: pronikla a zmenila ho pampa i dlouhe hodiny. Venku se pohyblivy stin zeleznicniho vozu prodluzoval k obzoru. Prapuvodni krajinu nerusily ani osady, ani jine znamky lidske pfitom­ nosti. Vsechno bylo nesmirne, ale zaroven taky duverne a jaksi skryte. Na ohromne pIani stal nekdy jen jeden bYk. Byla to dokonala, mozna nepfatelska samota a Dahlmann se mohl domnivat, ze jede vlakem nejen na jih, ale i do mi­ nulosti. Z techto fantastickych dohadu ho vytrhl kontro­ lor. Kdyz si prohledl Dahlmannovu jizdenku, upozornil ho, ze vlak nestavi v obvykle stanici, ale 0 stanici drive Jmeno te stanice Dahlmann skoro ani neznal. (Zfizenec podaval nejake vysvetleni, ktere se Dahlmann nepokousel

/44

/45

pochopit a nakonec je ani neposlouchal, protoze mu neza­ lezelo na mechanismu vnejsich okolnosti.) Vlak namahave zastavil skoro uprostfed pampy. Na druhe strane koleji byla stanice: vlastne jen nastupiste s dfevenou kulnou. Nebyl tam zadny povoz, ale pfednosta fekl, ze by se snad dal nejaky sehnat v krame, asi tak tfi ctyfi kilometry odtud. Dahlmann se smifil s tou pesi turou jako s malym dobro­ druzstvim. Slunce uz zapadlo, ale jeho posledni zafe po­ vznasela zivouci a mlcenlivou pampu jeste pfedtim, nez ji noc zahladi. Dahlmann nespechal. N e snad proto, ze se ne­ chtel unavit, ale spis proto, aby to vsechno dele trvalo. Vde­ choval vuni jetele a naplnoval ho pocit dustojneho stesti. Kram byval kdysi natfeny rudou barvou, ale k jeho pro­ spechu divoka barva behem let vybledla. Chuda architek­ tura domu Dahlmannovi necim pfipomnela jednu ocelory­ tinu. Mozna, ze z nejakeho stareho vydani Pavia a Virginie. Ke kulu bylo pfivazano nekolik koni. Kdyz Dahlmann ve­ sel·dovnitf, mel dojem, ze majitele odnekud zna. Potom si vsak uvedomil, ze ho zmatla podoba s jednim zamestnan­ cern sanatoria. Majitel ho vyslechl a fekl, ze da zapfah­ nout do brycky. Dahlmann, aby obohatil den 0 dalsi uda­ lost a nejak ukratil cas, rozhodl se povecefet v krame, kte­ ry byl zaroven i krcmou. U jednoho stolu jedlo a popijelo nekolik hlucnych mla­ dencu. Dahlmann jim zprvu nevenoval pozornost. Na ze­ mi, opfen zady 0 vycepni stul, se krcil jakysi velmi stary clovek. Sedel bez hnuti, jako by byl pouha vec, a ta spou­ sta let ho omlela a ohladila jako voda kamen nebo lidske generace myslenku. Byl tmavy, drobny, seschly, jakoby mimo cas, v jakesi vecnosti.Dahlmann si s uspokojenim vsiml, ze rna celenku, flanelove ponco, jezdecke kalhoty s sirokymi, pod kolena sahajicimi nohavicemi a jezdecke boty ze surove konske kuze s otevfenymi spicemi, a fekl si, vzpominaje na zbytecne diskuse, ktere 0 tom vedl s lidmi ze severnich okresu nebo z Entre Rios, ze takovi gaucove se uz najdou jen na jihu.

Dahlmann se posadil k oknu. Krajinu si stale vic pfivla­ stnovala tma, ale skrz zelezne okenni mfize jeste dovnitf dolehala vune i zvuky pampy. Majitel kramu pfinesl sar­ dinky a potom pecene maso. Dahlmann napomahal sou­ sturn do zaludku nekolika sklenkami cerveneho vina. Le­ nosive sedel, vychutnaval trpkou chuf vina a bloudil uz trochu ospalym zrakem po mistnosti. Pod jednim ze strop­ nich tramu visela petrolejka. Hoste u druheho stolu byli tfi: dva vypadali jako nadenici, tfeti mel ve tvafi indianske a hrube rysy. Popijel s kloboukem na hlave. Dahlmann na­ jednou ucitil lehounky uder do tvafe. Na jednom z pruhu na ubruse, vedle obycejne sklenky z kalneho skla, lezela kulicka z chlebove stfidky. Nic vic. Nekdo vsak tu kulicku hodil. Zdalo se, ze u vedlejsiho stolu si Dahlmanna nevsimaji. N evedel, co si rna 0 tom myslet. Rozhodl se, ze bude delat jakoby nic, a otevfel svazek Tisice a jedne noci, chteje tak snad zakryt skutecnost. Uplynulo sotva nekolik minut a trefila ho dalsi kulicka. Tentokrat se nadenici zasmali. Dahlmann si fikal, ze nema strach, ale ze ho prave propu­ stili z nemocnice, a byla by tedy hloupost nechat se zatah­ nout nejakymi neznamymi chlapy do pochybne rvacky. Napadlo ho, ze bude nejlip, kdyz pujde. UZ vstaval od sto­ lu, kdyz k nemu pfibehl majitel kramu a poplasene mu do­ mlouval: "Nevsimejte si tech mladencu, pane Dahlmann. Maji trochu v hlave." Dahlmannovi nebylo divne, ze ho ten muz ted' zna, ale citil, ze ta smifliva slova situaci ve skutecnosti pfiostfuji. Jeste pfed chvili nadenici provokovali nahodnou tvaf, vla­ stne nikoho. Ale ted' uz slo pfimo 0 nej, 0 jeho jmeno, a sousede by se to dovedeli. Dahlmann odstrcil majitele kramu, otocil se k nadenikum a zeptal se, co si vlastne pfe­ ji. Jeden z kumpanu - ten s indianskymi rysy v tvafi ­ vstal. Postavil se na krok pfed Juana Dahlmanna a potace­ je se zacal na neho pokfikovat nadavky, jako by byl buhvi­

146

jak daleko. Predstiral, ze je tiplne opily a jeho pocinani by­ 10 nehorazne a zaroven i vYsmesne. Uprostred nadavek a sprostyeh slov vytahl dlouhy nuz, prohledl si ho, nekoli­ krat jim zasermoval a vyzval Dahlmanna na souboj. Maji­ tel kramu ehvejieim se hlasem namitl, ze Dahlmann nema u sebe zbran. V tu ehvili se stalo neeD zeela necekaneho. Vzruseny stary gauco, v nemz Dahlmann videl symbol jihu (toho sveho jihu), mu z rohu mistnosti hodil k noham obnazenou dYku. Dahlmann se pro ni shybl a uvedomil si dye veei. Za prve, ze se timto skoro instinktivnim pohy­ bern zavazuje podstoupit souboj. Za druhe, ze zbran v je­ ho neobratne ruee mu zrejme neposkytne oehranu, ale jen ospravedlni jeho smrti. Jako vsiehni muzi si kdysi pohra­ val s dykou, ale veskere jeho znalosti 0 zapase se omezova­ ly na t9, ze rany maji byt vedeny zdola nahoru s ostrim obraeenym dovnitr. V sanatoriu by nedovolili, aby se mi neeD takoveho pfihodilo, napadlo hOe "Tak pojd'me," rekl jeho protivnik. Vysli Yen, a jestlize se Dahlmann neoddaval nadeji, take se nepoddaval straehu. Kdyz prekracoval prah mistnosti, mel poeit, ze zemrit v souboji na noze pod sirym nebem a pri vypadu na soupere by pro nej v te prvni noei v sana­ toriu, kdy mu vbodli do paze jehlu, bylo stestim a svatec­ nim dnem. Mel poeit, ze kdyby si byl tenkrat mohl zvolit smrt nebo 0 ni snit, byl by si zvolil nebo by snil 0 tehle smrti. Sevrel pevne v ruee dyku, s kterou mozna ani neumel zaehazet, a vykrocil do pampy.

'J

~

- - - - - - - - - -. . . . . . . .

•

442

Naprahl ke mne ruku a rekl, stale jeste septem: "Almuznu, Ochrance chudYch." Marne hledaje, odpovedel jsem: "Nemam ani minci." "Mas jich mnoho," znela odpoved'. V prave kapse jsem mel kaminky. Vyndal jsem jeden a upustil ho do nastavene ruky. Neozval se sebemensi hluk. "Musis mi dat vsechny," prikazal. "Ten, kdo nedal vsechno, nedal nic." Pochopil jsem: "Mel bys vedet, ze moje almuzna muze byt desiva." Namitl: "Mozna je tahle almuzna jedina, kterou mohu pfijmout. Zhfesil jsem." Nechal jsem vsechny kaminky spadnout do nastavene ruky. Zapadly do ni nehlucne jako do more. Nakonec podotkl: "Nevim jeste, jaka je tva almuzna, ale ta moje je desiva. Tobe zbudou dni a noci, zabehane mysleni, vsedni zivot a svet." Kroky slepeho zebraka jsem nezaslechl, ani jsem nevi­ del, jak se ztraci v usvitu.

SVET BORGESOvYCH POViDEK

443 .

V jedne pfednasce, proslovene roku 1949 v Montevideu, rozlisil Jorge Luis Borges ctyri postupy, priznacne pro fantastickou lite­ raturu vsech narodil a dob: vytvareni textu, jenz odkazuje sam na sebe, prolinani snu a skutecnosti, cestovani v case a zpochyb­ iiovani jedinecnosti postavy jako subjektu. Borges podotkl, ze ty­ to postupy umoziiuji tvilrci zrusit nejen realismus fiktivniho pfi­ behu, ale i skutecnost samu. Postup, jimz dilo odkazuje na sebe sama, najdeme v Donu Quijotovi: v druhe casti tohoto romanu se dozvidame, ze nektere postavy cetly prvni cast z roku 1605. Ale tradice tohoto postupu, jejz najdeme i v Shakespearove Hamletovi, je st~rsi nez Cervan­ tesovo dilo, nebof se objevuje jiz v Homerove lliade; ve tretim zpevu vysiva Helena dvojity nachovy sat, jehof namet je stejny jako namet basne: boje Trojanil s Achaji kvilli Helene. Borges se vsak neomezil na vyuziti tohoto postupu v podobe, v nfz jej nabi­ zela zapadni literarni tradice, posunul ho, nebo spise obratil. N a­ misto dokladani skutecnosti sveho vypraveni odkazovanim na sebe sarna, zavadi ve svych povidkach soucasnou realitu ctenare. Tak v povidce Tlon, Uqbar, Orbis Tertius pripisuje, snad aby se vyhnul jakekoliv mozne diskusi, nalez zminky 0 smyslenem Uq­ baru svemu pfiteli spisovateli Bioyi Casaresovi. Obmenou tehoz postupu cini Borges ze svych pratel dokonce postavy svych povi­ dek; to je pripad povidky Druha smrt, v niz se objevuji pratele Patricio Gannon a Emir Rodriguez Monegal. Jina varianta, pro Borgese velice charakteristicka, tkvi ve vyslovnem upozorneni, fe dilo jiz napsal nekdo jiny, a proto se Borges pod skromnym zda­ nim recenze nebo nekrologu omezuje na pouhy komentar. Takto jsou pojaty povidky Pout za Al-Mu' tasimem, Autor Quijota Pierre Menard a Rozbor dila Herberta Quaina. Ve vsech techto pripa­ dech se ve vypraveni objevuje explicitni odkaz, jenz jako by je zatezoval skutecnosti. Sveraznou, jaksi implicitni podobu vza­ jemneho odkazovani zrcadli i vztah dvou povidek, rane Mui z ioveho naroii a Pfibih Rosenda Juareze, vznikle 0 tricet pet let pozdeji. Jejich protagonista i okolnosti jsou totozne; zmenila se vsak vypravecska a s ni i eticka perspektiva. Vsechny tyto povid­ ky ukazuji, fe literarni dilo predpoklada realitu sve fiktivnosti, jestlize se objevuje ve svete obyvanem jeho postavami. Prolinani snu a skutecnosti mufeme najit ve folkl6rnich vypra­ venich snad vsech narodu sveta, ale take u S. T. Coleridge, jehof poznamku 0 rilfi Borges mnohokrat ve svem dile uvadi: "Kdyby clovek prosel ve snu rajem a dostal kvetinu na diikaz toho, fe tam byl, a az by se probudil a nasel tu kvetinu ve sve ruce ... co potom?" V rafinovane vypracovane povidce Kruhove zficeniny si

ru­

444 Borges pohrava s nejasnym pfedelem mezi snem a skutecnosti. Vypravi 0 jednom indickem asketovi nebo mystikovi, ktery pojal zamer ne sice nemozny, ale rozhodne nadpfirozeny: chce snit o cloveku, chce 0 nem snit do nejmensich podrobnosti a potom ho vnutit skutecnosti. Po mnoha nocich, plnych bdeni, se mu podafi vysnit ilplneho cloveka; jeho neskutecnou povahu pfizra­ ku muze prozradit jenom odolnost vuci ohni. Za nejakou dobu je tviircuv zivot ohrozen pozarem: "Za svitani bez ptaku mag videl, jak se ke zdim ze vsech stran blizi pozar. Jednu chvili mu napad­ 10, ze by mohl vyhledat utociste v fece, potom vsak pochopil, ze smrt pfichazi dovrsit jeho stafi a vykoupit ho z jeho strasti. Vy­ krocil vstfic carum ohne. Nezakously se mu do tela. Polaskaly a pohltily ho bez zaru a bez spalovanL S pocitem illevy, pokofeni i zdeseni si uvedomil, ze take on je pfeludem, 0 kterem nekdo druhy snL" Tfetiho postupu, cestovani v case, Borges nejen ve svych po­ vidkach mnohokrat pouzil, ale take jemne a rozmanite, s origi­ nalnosti mu vlastni, jej pfetvofil. Tak v povidce Tajny zazrak se realny cas jakoby zastavi, zatimco protagonistovi uplyne v mysli eely rok. V povidee Funes, muz se zQzracnou pameti se neztraci je­ dina vtefina: veskere vetveni casu je zaznamenavano v nelidskem bdeni hlavniho hrdiny. Povidka Nesmrtelny (iiz autor kvalifiko­ val jako narys etiky pro nesmrtelne) naznacuje ui svym nazvem kuri6zni destrukei casu, ktera je soucasne destrukei pojmu osob­ nosti; jedinecnost borgesovske parafraze teto apokryfni biblieke historky tkvi zfejme v pokusu 0 spojeni zapadni pfedstavy ne­ smrtelnosti s orientalnimi pomysly 0 metempsyeh6ze. Klasieky motiv eestovani v case se naproti tomu objevuje v povidee Utopie unaveneho muie. Nejodvaznejsi, i kdyz mozna ne nejs€astnejsi zobrazeni casu najdeme v povidce Druha smrt. Jeji protagonista Pedro Damian dokaze svou vuli vyvolat zazrak - jit proti casu a odcinit svou davnou zbabelost, jiz po eely iivot trpel. Nejobvyklejsi podobou zpochybnovani jedinecnosti postavy jako subjektu je motiv dvojnika, prosluly uz davno pfed Borge­ sem diky takovym autoriim, jako byli Poe a Dostojevskij. Ani Borges jeho tradicni podobou ve svyeh povidkaeh nepohrdl. Te­ mef klasieke zpraeovani motivu dvojnika se objevuje hned ve dvou povidkaeh pozdniho Borgese: Ten druhy a Dvacateho pate­ ho srpna 1983. Podle nekterych kritiku nalezi tento postup do­ konce k nejoblibenejsim tvarnym prostfedkum Borgesovych pr6z, nejednou originalne pfehodnocenym a vyuzitym. V povid­ ce Troji verze Jidase se rychle stfidaji ruzne teorie zrady, az nako­ nee vyUsti v tu nejneocekavanejsi: Buh se nevtelil do dokonaleho Jezise, nybrz do zradce Jidase. Borges vsak spise nei obraz rou­ hacstvi nebo kacifstvi rysuje identitu Krista a Jidase: "V Jidasi se

445 nejakym zpusobem zrcadli Jezis", identitu kterehokoliv cloveka s kterymkoliv jinym. Postup se naplno objevuje v povidce Namet o zradci a hrdinovi, v niz vudce konspirativni skupiny zradi sve druhy; ti se to dozvedi a rozhodnou se ho zlikvidovat, ale tak, aby neposkodili spolecny zajem. Pfinuti ho sehrat illohu hrdinne obeti pfedstiraneho atentatu, jehoz cilem je zastfit skutecnou se­ bevrafdu. V povidce Teologove pfiblizuje Borges boj mezi dvema pfedstaviteli cirkve az do uplneho zniceni, upaleni jednoho z nich. Vitezny soupef vsak brzy zjisti, ze pro nezbadatelnou boz­ skou bytost byli oba jednou osobou. Ve vsech trech povidkach nam Borges pfedstavuje nikoli dye identicke postavy, ale dye po­ stavy zdanlive protichudne, i kdyz ve skutecnosti se doplnujici. V Nametu 0 zradci a hrdinovi jde zjevne 0 tutez osobu v ruzne perspektive a v tomto ohledu je povidka jakousi antitezi Borge­ soya romanoveho pokusu - jeho nejrozsahlejsi povidky Kon­ gres. Dopustili bychom se vsak omylu, kdybychom se domnivali, ze Borgesovy povidky se vycerpavaji uplatnenim nekolika zaklad­ nich postupu a jejich obmen, nebo kdybychom dokonce pfedpo­ kladali, ze jde 0 pouhe konstrukce bez vlastniho obsahu. Je prav­ da, ze Borges sam nejednou toleroval, dokonce podporoval tento omyl, kdyz se 0 svych povidkach vyjadfoval jako 0 hfe rozumu a intelektu, jako 0 artefaktech, jako kdyby snad nebyly jeste ne­ cim jinym. Na druhe strane dal vyslovne najevo, ze literarni fan­ tastika vyuziva fikci ne proto, aby se vyhnula skutecnosti, jak se snad domnivaji jeji povrchni odpurci, nybrz aby dokazala podat jeji hlubsi obraz. Jejim poslanim, jak pise Borges, je vytvofit me­ tafory skutecnosti, jimiz se autor literarni fantastiky pokousi vniknout pod povrch veci, a tak se zda, ze tento typ literatury vy­ zaduje mnohem vetsi tvurci vzepeti, nez je tomu v pripade pou­ heho popisovani nebo kopirovani skutecnosti, ktera si muze do­ volit neduslednosti, svevoli a stereotypy. Spise lze konstatovat, ze Borgesovy povidky, stejne jako po­ vidky Franze Kafky nebo romany H. G. Wellse, pfinaseji podo­ benstvi lidskeho udelu, vecna lidska temata. Tak povidky Averro­ esovo hledani, Babylonska knihovna nebo Boil napis ztvarnuji, kazda svym nezamenitelnym zpusobem, marnost veskere tvurci snahy, posetilost erudice, literarni kritiky, filozofie, umeni. Po­ vidky Namet 0 zradci a hrdinovi nebo Teologove mohou byt do­ kladem nemoznosti jednoznacne hranice mezi dobrem a zlem, zatimco povidky Boii napis, Loterie v Babylonu a Alefzobrazuji rozlicne podoby nahodnosti, jei ovlada nas chaoticky svet. Za­ hrada, v ktere se cesticky rozvetvuji, 8mrt a kompas ci Asterionuv dum vytvafeji vize sveta a lidskeho osudu, jez svym vetvenim a symetriemi jako by splyvaly s vizemi cloveka uvezneneho nocni murou v labyrintu.

. . . . . .• . .• 446

Neni obtizne formulovat poselstvi, jez stoji v ohnisku Borge­ sovych vypnlveni: koherentni svet, v nemz se domnivame zit, svet ovladany tvtircim usilim a uspor.ldany do pevnych moral­ nich a duchovnich kategorii, neni skutecny. Je vymyslem lidi, umelcti a teologti, filozofti a vizionarti, prekryvajieim nesmysl­ nou chaotickou reaIitu, necim na zptisob rozmarneho vytvoru TIonu, jenz je rovnez dilem mudrcti. Svet, ten skutecny a nikoli ten zjevny, byl stvoren nizsimi bohy, a proto je piny nedokonalo_ sti, neduslednosti a nesmyshi. Nihilisticke poselstvi vsak sotva Ize pokladat za konecnou charakteristiku Borgesovych fikci. Svet jeho povidek neni ve sku­ tecnosti chaoticky a nihilisticka vize se tyka pouze jevoveho sve­ tao Jsme-Ii totiz ochotni doprovazet Jorgeho Luise Borgese v jeho metafyzickych pfttranich, mtizeme objevit perspektivu znacne odlisnou. Berkeley, jak znamo, zpochybnil existenci hmoty a Hu­ me se pokusil 0 totez s vedomim. Borgese naproti tomu fascinuje predevsim otazka casu, jehoz existenci, dovo1{lvaje se Schopen­ hauera, vne libovolneho pritomneho okamziku popira. Tento ra­ dikalni idealismus je zrejme zakladem obrazu sveta Borgesovych povidek a v jeho svetle se vsechno meni. Tema dvojnika dostava novy smysl, neboe vsichni Iide jsou tyz clovek, a existuje pouze jediny clovek. Take hra s casem nabyva novych podob: vyprave­ ni zobrazujiei Borgese nebo jeho postavy v momentech odhaleni, zjeveni nebo extaze (napriklad ve Dvou pamefihodnychjanfaziich, napsanych s Bioyem Casaresem, nebo v povidce Ztihir), se uka­ zuji jako metafory, pateticke nebo burleskni, onoho tuseni vec­ nosti pritomneho okamziku, onoho pocitu zruseni casu, jenz pre­ padl Borgese jedne noei roku 1928 na buenosaireskem predme­ sti: "Cas, jsme-Ii schopni veitit se do takove stejnosti, je pouhou iluzi: nerozlisitelnost a neoddeliteinost zdanlive vcerejsiho oka­ mziku od jineho zdanlive dnesniho okamziku jsou dostacujiei k jeho zruseni." FRANTISEK VRHEL

... ;

"

,

Fikce Zahrada, v ktere se cesticky rozvetvuji

~

j

Pfedmluva 11

Tlon, Uqbar, Orbis Tertius 12

Poul za AI-Mu' tasimem 29

35

Autor Quijota Pierre Menard Kruhove zficeniny 45

51

Loterie v Babyl6nu 58

Rozbor dila Herberta Quaina 64

Babyl6nska knihovna Zahrada, v ktere se cesticky rozvetvuji

73

Artefakty

\,

1

Pfedmluva 87 -Funes, muz se zazracnou pameti "1 Tvar mece 97

~Namet 0 zradci a hrdinovi Smrt a kompas 107

Tajny zazrak 120

Troji verze Jidase 127

Konec 133

Sekta ptaka Fenixe 136

Jih 140

89

103

Alef Nesmrtelny 149

Mrtvy muz 165

Teologove 171

180

~ pfibeh 0 valecnikovi a pribeh 0 zajatkyni 185

Zivotopis Tadea Isidora Cruze (1829-1874) Emma Zunzova 189

(:-- Asterionuv dum 195

\ Druha smrt 198

"~Deutsches Requiem 205

212

/1.. Averroeso\ 0 hledani 221

iPZahir d Bozi napis 230

.; Abenchakan Bochari, ktery byl zabit ve svem bludisti

235

Ova kralove a dye bludiste

244

Cekani 245

t

...... ~

Muz na prahu ~ Alef 255 Epilog 270

448 KLUBC~NA~V~_~

ODEON

249

SVAZE"K 616 JORGE L[IIS

~

_ _ _

Brodiova zpniva

Zrcalilo a lnaska . . . . . . . .

Vetrelkyne 275

Nehodny 279

l'J Pfibeh Rosenda Juareze .:. Utkani 291

",Juan Muraiia 297

Q Stara pani 302

fSouboj 308

~Jiny souboj 314

Guayaquil 318

Evangelium podle Marka Brodiova zprava 331

Ze spanelskych originalu Ficciones, EI aleph, EI informe de

Brodie,

El libra ~e arena, Veinticinco Agosto, 1983, y otros Cuentos

(EMECE Editores, S.A., Buenos Aires 1956, 1970, 1975,

Sedmay Ediciones, Barcelona 1983)

pfelozili Kamil Uhlif, Josef Forbelsky a Frantisek Vrhel.

Sestavil a doslov napsal Frantisek Vrhel.

Prebal, vazbu a grafickou upravu navrhl ~1ilan Grygar.

Vydal Odeon, nakladatelstvi krasne literatury a umeni, n. p.,

jako svou 4 921. publikaci v redakci krasne literatury. Praha

1989. Odpovedny redaktor Jan f1lousek.

Vytvarny redaktor Milos Novak.

Technicka redaktorka lana Maryskova.

Fotosazbu pismem Times-Digiset zhotovila Svoboda, graf.

zavody, sdruzeny podnik, Praha.

Vytiskl Tisk, knizni vyroba, n. p., Brno, zftvod 3, Cesky Tesin

22,37 autorskych archu, 22,89 vydavatelskych archu. Vydani

tohoto souboru prvni. 605 22 856. Naklad 35 500 vytisku.

01-115-89.13/34.

Cena vaz. vytisku 28 Kcs

(I

285

326

Kniha z pisku "Ten druhy 341

Ulrica 349

Kongres 353

., There are more things 370

J, Sekta tficeti 377

~1- Noc daru 380

"'Zrcadlo a maska 385

~~~ Undr 389

~lJtopie unaveneho muze 394

• Uplatek 401

~ Avelino Arredondo 407

Disk 412

'.. Kniha z pisku 415

Dvacateho pateho srpna a jine povidky

"v' l

B()RGE~S

~

Dvacateho pateho srpna 1983 Paracelsova ruze 428 Modri tygri 439

423

Svet Borgesovych povidek (Frantisek Vrhel)

443

. ._ . . . . . . . .~