Svycarsko
Frantisek Pouzar
ŠVÝCARSKO ŠVÝCARSKÁ KONFEDERACE Německy Schweizerische Eidgenossenschaft, francouzsky Confédération suisse, italsky Confederazione svizzera, rétorománsky Confederaziun svizra. Švýcarsko je vnitrozemský stát v jihozápadní Evropě. Politicky je Švýcarsko federativní republikou, tvořenou 26 historickými kantony. Obyvatelstvo mluví čtyřmi jazyky, přesto si švýcarský národ zachovává obdivuhodný smysl pro jednotu.
PŘÍRODNÍ POMĚRY Švýcarsko sousedí s pěti zeměmi - s Německem (362,5 km), Francií (571,8 km), Itálií (741,3 km), Rakouskem (164,8 km) a s Lichtenštejnskem (41,1 km). Leží poněkud na západ od centrální části velkého oblouku Alp. Jeho rozloha je 41 285 km2. Kolem 70% území má horský až velehorský charakter. Má velmi velkou horizontální i vertikální členitost. Geograficky se země člení na tři odlišné oblasti. Na severozápadně podél celé hranice s Francií se táhne vápencové pohoří Jura (1679 m) rozčleněné podélně hlubokými, až kaňonovitými údolími řek. Stejný směr jako pohoří sledují na úpatí tektonické Neuchâtelské (Lac de Neuchâtel) a Bielské jezero (Bielersee) i údolí největšího přítoku Rýna, řeky Aare. Střed země zaujímá zvlněná Švýcarská plošina soustřeďující se v pásmu od Ženevského jezera (Lac Léman) po jezero Bodamské (Bodensee). Z ní se k jihu zvedají masivy Vnějších vápencových Alp a za nimi velehorské krystalické Bernské Alpy (4274 m) s četnými ledovci a východněji nižší Glarnské Alpy (3623 m). Aletschký ledovec o délce 24 km je nejdelším údolním ledovcem v Evropě. Jih Švýcarska vyplňují další alpská pohoří oddělená od severních Alp hlubokým údolím Rhôny na západě a Rýna na východě. Dvě větve Alp se stýkají v masivu St. Gotthard, kde obě řeky také pramení. Nejvyšších výšek dosahuje pásmo v rozsáhle zaledněných Penninských Alpách na jihozápadě v masivu Monte Rosa (4624 m) a pověstným Matterhornem (4478 m) a Bernských Alpách (Finsteraarhorn, 4 274 m; Aletschský ledovec je největší v Alpách, 129 km2). Dále k východu leží Lepontské, Glarnské a Rétské Alpy (Piz Bernina, 4 049 m). V severním předpolí Alp se nachází Švýcarská plošina, na severozápadě leží vápencové pohoří Jura (Mont Tendre, 1 679 m). Díky tomu všemu je Švýcarsko státem s největší průměrnou nadmořskou výškou v Evropě a nejhornatějším státem. Švýcarskem prochází hlavní evropská rozvodí a pramení zde významné řeky Rýn (hlavním přítokem je řeka Aara), Rhôna a Inn. Po obou stranách horských pásem ustupující ledovce vytvořily nádherná členitá jezera jako Curyšské (Zürichsee), Zugské (Zugersee), Vierwaldstättské (Vierwaldstättersee), Thunské (Thunersee) a Brienzersee na severu a Luganské (Lago di Lugano) a Maggiore (Lago Maggiore) na hranicích s Itálií. Největší je Ženevské (582 km2, Lac Léman, zčásti leží ve Francii) a Bodamské (538 km2 zčásti leží v Německu a Rakousku). Podnebí Švýcarska je mírné, s vlivy kontinentálními, oceánskými i středomořskými, silně ovlivňované výškou a expozicí. Průměrné zimní teploty s výjimkou nejnižších poloh na jihu klesají na celém území pod 0°C. Na podzim a na jaře klesá z hor teplý a suchý místní vítr fén, který způsobuje prudké tání sněhu a povodně. Léto je mírně teplé, v chráněných údolích na jihu horké. Většina země
1
má více než 1000 mm srážek, na horách 3000-4000 mm, v závětrných polohách méně než 600 mm. Čára věčného sněhu leží v 2500-3000 m. Odlesnění a dlouhodobé spásání v minulosti poškodily původní horskou vegetaci, přesto švýcarská horská květena patří k nejbohatším v Evropě s četným výskytem hořců a alpských protěží. V nižších polohách rostou listnaté, na horách převážně jehličnaté lesy. V jižních údolích se vyskytují i cypřiše a fíkovníky. Typická alpská zvířena – kamzík, kozorožec a svišť – byla znovu rozmnožena o medvědy v Ticinu. Velká část území má vysokou přírodní hodnotu, vyhlášen je však jediný NP (Švýcarský národní park, 169 km2). Podobné výjevy se dají vidět po celém Švýcarsku
LIDÉ A DĚJINY Již v roce 58 před naším letopočtem měli Římané v alpských průsmycích stálé vojenské tábory. V této době se také území švýcarských kmenů Helvetiů (keltské kmeny původně sídlící na území jihozápadního Německa, od 1. stol. př. n. l. va středním Švýcarsku - podle nich latinský název Helvetia, 58 př. n. l. podrobeni Caesarem a postupně romanizováni) a Rétů (potomci starověkých Rétů, kteří byli začátkem letopočtu romanizováni a v současnosti splývají s ostatními obyvateli se nazývají Rétorománi; je to skupina národností žijících v severní Itálii (Friulové a Ladinové) a ve Švýcarsku (Ladinové, Romanši); celkem přes 500 000 osob; většinou bilingvní (kromě vlastního jazyka používají italštinu nebo němčinu); jejich dialekty tvoří podskupinu románských jazyků, od roku 1968 je rétorománština jedním z úředních Alpská stavení mají všude stejný charakter a jazyků) stalo součástí římských provincií Raetie a Galie. dodnes se tam v zájmu zachování tváře Počátkem 5. století bylo území ovládnuto germánskými alpských vesniček staví stejné domy jako před Alamany. Verdunskou smlouvou roku 843 byla část země staletími připojena k Východofrancké říši. Roku 1033 se stalo Švýcarsko součástí Svaté říše římské a začalo být ovládáno Habsburky. Ve 13. století v bojích proti Habsburkům vytvořily centrální kantony Schwyz (podle něj dostal později název celý stát), Uri a unterwalden Věčný spolek (1. 8. 1291 - tento den je dodnes slaven jako Den nezávislosti), který byl počátkem švýcarského státu. V roce 1332 se připojil Zürich, následován kantony Glarus, Zug a Bern. V roce 1388 byla konfederace (spříseženstvo švýcarské, latinsky Confederatio Helvetica) definitivně potvrzena. V 15. století ztratily Habsburkové poslední državy a Švýcaři získali na vojenském poli uznání celé Evropy. Dodnes je ve Švýcarsku všeobecná branná povinnost pro muže. Vojenský výcvik trvá 18 týdnů a vždy po několika letech (za život zpravidla 6 krát) je zhruba třítýdenní cvičení. Zajímavostí je, že každý Švýcar, který prošel vojenským výcvikem má doma svoji zbraň, někdy i uniformu. Od té doby se jim podařilo uhájit svoji svrchovanost a přes rozdílné kultury, náboženství a jazyky vytvořit pocit silné národní identity. Tento kraj byl také domovem legendárního hrdiny Viléma Tella. S jeho osobou jsou spojovány začátky boje Švýcarů proti Habsburkům. Asi v roce 1470 byla legenda o Tellovi zaznamenána v kronice Das weisse Buch von Sarnen (Bílá kniha ze Sarnen). Příběhy o jeho soubojích a střeleckém umění se staly námětem řady uměleckých děl (J. Ch. F. Schiller, G. Rossini). Jeho jménem byly nazvány tři kaple na historických místech Švýcarska. Podle pověsti na náměstí v Altdorfu, 32 kilometrů jihovýchodně od Luzernu, sestřelil kuší svému synovi jablko s hlavy. Hodně se ve Švýcarsku projevila církevní reformace. Jejími hlavními Ve Švýcarsku nalezneme i představiteli byli Jan Kalvín (Jean Calvin, vl. jm. Cauvin, * 10. 7. 1509, † 27. 5. spoustu překrásných 1564; zakladatel kalvinismu. Studoval teologii a právo, v roce 1524 se pod vlivem vodopádů (tento leží na M. Luthera a U. Zwingliho přidal na stranu reformace. Před pronásledováním říčce Giessbach) odešel z Paříže do Basileje, kde vypracoval základy svého pojetí protestantismu
2
(Institutio religionis Christianae). V letech 1536 – 38 a od roku 1541 žil v Ženevě, zprvu jako profesor teologie, poté jako faktický vládce městské republiky; postupně nastolil tvrdý netolerantní režim řízený konzistoří. Ženeva se pod jeho vedením stala evropským centrem reformace) a Ulrych Zwingli (někdy též Huldrych Zwingli, * 1. 1. 1484, † 11. 10. 1531; v roce 1506 byl vysvěcen na kněze, pod vlivem Erasma Rotterdamského stoupenec pacifismu. V roce 1523 pod vlivem Martina Luthera vyhlásil 67 tezí a postavil se do čela reformního hnutí. Prosazoval Krása Alpských jezer musí uchvátit každého (Berner republikánské principy v církvi i ve státě, odmítal Oberland) katolické svátosti, celibát, klášterní život. Padl v bitvě u Kappelu). Nástup reformace vedl k otevřenému boji mezi kantony, v němž nejprve zvítězili katolíci (bitva u Kappelu roku 1531). Ale přestože náboženské války ničily Evropu, Švýcarsko zůstalo neutrální a postupně řešilo své vnitřní rozpory. Vestfálský mír (1648) uznal suverenitu země a svobodu kantonů. Švýcarsko si udrželo neutralitu až do 18. století. V roce 1794 většinu země okupovala Francie, která zde roku 1798 vytvořila loutkovou republiku Helvetii (hlavním městem Lucern). V roce 1813 obnovilo Švýcarsko svou neutralitu na vídeňském kongresu a do spolku byly přijaty poslední kantony. V polovině 19. století, po násilné odluce jezuitských klášterů, vytvořily katolické kantony obrannou unii známou jako Sonderbund. Tato aliance byla však v roce 1847 poražena a v roce 1848 vznikla ústava spolkového státu po vzoru USA. Švýcarsko se tak stalo prvním demokratickým státem v Evropě. Hlavním městem se stal Bern a švýcarské neutrální území se stalo útočištěm mnoha mezinárodních institucí, jako Červený kříž, Liga národů nebo Ženevská konvence z roku 1864, která kodifikovala pravidla vedení války. Neutralitu si Švýcarsko uchovalo v 1. i 2. světové válce. Dnes zde má sídlo mnoho mezinárodních organizací v čele s Organizací spojených národů. Samo Švýcarsko je však členem OSN až od roku 2002. Neúčastní se zatím evropské integrace, neboť Švýcaři ji odmítli v referendu. Švýcarsko je nezávislá federativní republika, kterou tvoří 20 plnoprávných kantonů a 6 polokantonů (území je rozděleno na 23 kantonů z nichž tři – Unterwalden, Basel a Apenzell jsou Dodnes se ve Švýcarsku konají zápasy mužů dále rozděleny do dvou polokantonů; polokantony mají stejné (kanton Bern - údolí Emmental, tzv. Chilbi, pravomoce jako kantony a proto některé zdroje udávají, že ve neboli Bauernfest) i býků (kanton Wallis) Švýcarsku je 26 kantonů). Každý kanton má vlastní ústavu, parlament i vládu. Nejvyšší zákonodárnou moc má dvoukomorové Spolkové shromáždění: 200 členná Národní rada je volena na čtyři roky, Rada kantonů se 46 zástupci (z každého kantonu 2 zástupci a z každého polokantonu jeden zástupce) je volena podle kantonálních ústav. Spolková vláda je vedena Spolkovou radou, skládající se ze sedmi členů (každý je z jiného kantonu) kterou Spolkové shromáždění volí na čtyři roky. Ze spolkové rady se na jeden rok volí spolkový prezident. Významnější otázky, jako třeba změny v ústavě, se řeší referendem. Až do roku 1971 bylo upíráno volební právo ženám a tento stav přetrval ve dvou polokantonech až do roku 1989. Každý kanton má svůj znak. Švýcarsko má vlajku čtvercového tvaru, na které je v červeném poli bílý helvétský kříž. Švýcarská státní hymna má název Tritt im Morgenrot daher (dříve Švýcarsko používalo hymnu, jejíž melodie byla stejná jako
Fontána Jeana Tinguelyho v Basileji
3
v anglické hymně). Typickým národním jídlem jsou röschti – pokrm připravený z uvařených a následně usmažených brambor. Nejvýznamnější švýcarští rodáci jsou Henri Dunant (1828-1910, spisovatel a politik, zakladatel Mezinárodního červeného kříže, držitel Nobelovy ceny míru), Carl Friedrich Georg Spitteler (1845– 1924, naturalismus, nositel Nobelovy ceny za literaturu, román Konrad der Leutnant), Hermann Hess (1877-1962, držitel Nobelovy ceny za literaturu, romány Stepní vlk - Der Steppenwolf, Hra se skleněnými perlami - Das Glassperlenspiel), Gottfried Keller (1819-1890, spisovatel, inspiroval se životem obyčejných lidí), Jeremias Gotthelf (1797-1854, prozaik, selské romány, pedagogické tendence), Johann Heinrich Pestalozzi (1746-1827, pedagog a humanista, vzdělávací procesy založené na názornosti a rozvoji řeči a myšlení, zřizoval výchovně vzdělávací ústavy), Max Frisch (19111991, novinář a spisovatel, drama, satira., psychologická díla, Stiller, Modrovous), Friedrich Dürrenmatt (1921-1990, dramatik a prozaik, studoval teologii, filozofi a literaturu, varoval před nebezpečím technického pokroku, ostře odmítl okupaci Československa, Návštěva staré dámy, Soudce a jeho kat), J. J. Rousseau. Madame de Staël a H. B. Constant de Rebecque (spisovatelé, kteří odešli do plně se rozvíjející Francie), Le Corbusier (18871965, architekt a malíř teoretik, moderní architektura, purismus, brutalismus, důraz na urbanistickou stránku budov, Steinova vila v Garches, Čandígarh (město v Indii), Notre-Dame du Haut, Villa Savoye, klášter Sainte Marie de la Tourette, Unité d`Habitation), a další zástupci umění, jako U. Graf, N. Manuel, K. Witz, H. Holbein, J. H. Füssli, A. Böcklin, Alberto Giacometti, P. Klee, Anker, Hodler a Jean Tinguely (jeho fontány najdeme v Basileji, Freiburgu a v Paříži vedle Centre Pompidou, kde se na díle podílela i Niki de Saint Phalle). Ve Švýcarsku žije 7,1 mil. obyvatel (1998) a hustota zalidnění je 172 obyv. /km2. Hlavním městem je Bern (124 500 obyvatel bez aglomerace, 1998). Měnová jednotka je 1 švýcarský frank (CHF), který se rovná 100 rappů. Mezinárodní poznávací značku má Švýcarsko vyjádřenou písmeny CH. Ve Švýcarsku se mluví čtyřmi jazyky. Téměř 64 % populace v centrálních, severních a východních kantonech hovoří švýcarskou němčinou, s rozdílnými dialekty. Francouzským jazykem mluví asi 19% obyvatel na západě a italština dominuje v kantonu Ticino. Rétorománštinu používá už pouze 0,6% Švýcarů. Tento jazyk je už spíše na ústupu. Mluví se jím pouze v několika údolích, a jelikož už nevytváří nová slova, bude časem odsouzen k zániku. Rozdělení věřících přibližně kopíruje rozvrstvení jazykové: protestanté (luteráni a kalvinisti) mají převahu v německy mluvící a římští katolíci ve francouzsky a italsky hovořící části země. Švýcaři obecně jsou velmi mírumilovní lidé, mají velmi silný vztah ke své rodné zemi, ale respektují i jinde narozené občany. Váží si národního dědictví a dokonale pečují o své životní prostředí - jejich kulturní a přírodní památky, které zpravidla velice rádi a často navštěvují, jsou v perfektním stavu. Spousta je jich na seznamu chráněných památek UNESCO. Téměř každé město má nějaký zajímavý objekt přístupný pro turisty. Švýcarsko nabízí v každém ročním období vyžití se ve všech možných sportech. Na svazích se v létě často provozuje paragliding a sjezd horských kol, lze provozovat i canyoning, rafting, horolezectví a mnoho dalších sportů. Na jezerech se můžete setkat s plachetnicemi. V zimě vás rádi přivítají ve světoznámých lyžařských střediscích. Naprostá většina populace je soustředěna na plošině v severní polovině země, kde hustota zalidnění podobně jako kolem Ženevského jezera přesahuje 300 obyvatel na km2. Průměrné zalidnění v celé zemi je zhruba 172 obyvatel na km2. Urbanizace byla roku 1996 68 %. Střední délka života žen je 82 a mužů 76 let (1996), což jsou jedny z nejvyšších hodnot na světě. Švýcarské občanství je velmi „ceněné“, a tak úřady musejí vyřizovat žádosti tisíců imigrantů.
4
Srovnání dialektů v německé části Švýcarska Dialekty v jednotlivých kantonech německé části Švýcarska jsou natolik odlišné, že se Švýcaři špatně dorozumívají i sami mezi sebou. Výslovnost níže napsaných slov často neodpovídá pravidlům německé výslovnosti. Například „gg“ se může číst jako výrazné „k“ a „ke“ jako jakési silně chraptivé až prskavé „kche“. Všechny dialekty jsou oproti němčině (Hochdeutsch) výrazně „chraptivější“ a slova jsou ještě méně zřetelná. Liší se i rychlost řeči – například v oblasti Zürichu mluví rychleji než v ostatních kantonech. čeština dívka cibule něco máslo nok koláč ona / oni typický pozdrav
němčina Mädchen Zwiebel etwas Butter Nockerl(n) Kuchen sie -
Bern Meitschi Zibele öppis Anke Knöpfli Chueche sie grüesech
Basel Meitli Zwiebele Epis Angge Spätzli Wäie sie griezi
Sankt Gallen Meite Bölle öppis Butter Knöpfli Flaade sie hoi zäme
Wallis ? ? ? ? ? ? schie ?
HOSPODÁŘSTVÍ Švýcarsko je podle řady ukazatelů nejbohatší země světa. Strategická poloha ve středu západní Evropy, spolu s politickou stabilitou a tradiční důvěryhodností, učinila ze země světové finanční středisko. Hrubý domácí produkt činí 43 060 USD/obyv. (1997, druhý nejvyšší na světě); na jeho tvorbě se podílí 3 % zemědělství, 26 % průmysl (1994). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 4,5 % v zemědělství, 27 % v průmyslu. Orná půda zabírá 10 % plochy, louky a pastviny pokrývají 29 %, lesy 32 % území. V zemědělství převažuje živočišná výroba. Je zaměřena na chov skotu (1,75 mil. kusů, 1997) a prasat (1,55 mil. kusů). Pěstuje se pšenice (584 000 t, 1997), ječmen, brambory, cukrová řepa, ovoce, zelenina a vinná réva. Těžba dřeva (4,5 mil. m3, 1997, horské lesy pokrývající údolní svahy slouží proti erozi a lavinám a téměř se nekácejí). Zdroje nerostných surovin jsou slabé; těží se sůl, zemní plyn. Průmysl se orientuje na materiálně a energeticky nenáročné výrobky s vysokým podílem kvalifikované práce. Nejvýznamnější je strojírenství (zejm. přesné strojírenství – hodinky (Swatch,Tissot,ReWatch,…), optika, elektronika, obráběcí stroje, energetická zařízení, laboratorní, měřící, geodetické přístroje), průmysl chemický (léky, barvy, plasty, kosmetika), potravinářský (3,9 mil. t mléka, 133 000 t sýrů, dále máslo, maso, čokoláda), textilní, papírenský a polygrafický. Proslulé jsou i švýcarské nože, zejména od firmy Victorinox. Švýcarsko se podílí na projektu MCC, ve kterém se spolčil Swatch a Mercedes za účelem vyrábět malá a úsporná městská vozítka, která mají názav Smart. Švýcarský sýr (nejznámější švýcarské sýry jsou Emmentaler, Gryère, Appenzeler a Sprinz) a čokoláda (švýcarská specialita, byla poprvé vyrobena v Zürichu v roce 1845 cukrářským mistrem Rudolfem Sprünglim, společnost pod názvem Lindt-Sprüngli vyváží čokolády nejvyšší kvality do více než 80 zemí světa) jsou známé po celém světě. Téměř polovinu potravin však Švýcarsko musí dovážet. Asi 60% výroby elektřiny připadá na vodní elektrárny, Kuchyňské speciality z údolí Emmental téměř 40% na jaderné centrály (v roce 1990 byl vyhlášen zákaz jejich výstavby). Značné příjmy plynou státu z obchodní činnosti a finančních služeb, celoročním zdrojem valut je cestovní ruch (Švýcarsko navštíví 10,6 mil. zahraničních návštěvníků ročně (1996), příjmy z mezinárodního cestovního ruchu činí 8,9 mld. USD (1996)). Dříve velice úspěšná společnost Swissair je nyní pod názvem Swiss v konkurzu (vedení podniku chtělo rozšířit výdělky tím, že skupovalo menší evropské letecké společnosti, ale v důsledku toho nastaly pouze problémy).
5
Švýcarsko má i přes horský terén vynikající komunikační síť. Železnice jsou husté a plně elektrifikované. Ve Švýcarsku leží i nejvýše položená železniční stanice na Železnice vede světě – Jungfrau. První skutečně všude úsek železnice ve mosty v kantonu Švýcarsku byl postaven Graubünden, mezi Badenem a zubačka na horu Zürichem, měl název Pilatus u Luzernu, Spanisch Brötlibahn. Na vlak nad horské vrcholy šplhá skalnatým údolím spousta „zubaček“ a v Gotthardském lanovek. Z některých průsmyku, vlak turisticky atraktivních Jungfraubahn a kopců můžete sjet v létě vlak jedoucí pod na bobu, který klouže ve ledovcem vybudovaných korytech Palügletscher (například v oblasti Kandersteg). Silniční síť disponuje 70 000 km silnic a tunely umožňují dopravu i v zimě. Přes vrcholky se v létě dostanete i normální silnicí, ze které je vždy úžasný výhled, a proto je lepší dát přednost cestě horem, kde vás může i v létě překvapit sníh, nežli tunelem, za jehož průjezd musíte někdy i platit. Na některých svazích jsou zdlouhavé serpentiny. Před nepřehlednými zatáčkami na úzkých silnicích je dobrým zvykem krátce zatroubit, aby protijedoucí vozidlo zpomalilo, zastavilo, nebo se uhnulo ke kraji vozovky. Přes území Švýcarska vede několik důležitých transevropských spojů překonávajících Alpy i dlouhými tunely (Svatogotthardský, Simplonský, Hauensteinský,… tunel). Basilej na řece Rýn je jediným přístavem. V Zürichu, Ženevě, Bernu a Basileji jsou mezinárodní letiště. Velice výhodné podmínky nabízí Švýcarsko cyklistům a cykloturistům. Na všech rušnějších silnicích je pro ně většinou vyhrazen zvláštní pruh a bikery můžete potkat i na prudkém stoupání v serpentinách (díky tomu mají alpské země mnoho vynikajících závodníkú na kole, ve Švýcarsku se jezdí obdoba Tour de France, která má název Tour de Swiss). Přes některá jezera se můžete dostat parníkem. Periodika vycházejí a rozhlas i televize vysílají ve třech jazycích, veškeré vysílání řídí nevládní Švýcarská společnost pro rozhlasové a televizní vysílání. Švýcarsko je nejlépe telefonizovanou zemí na světě. Zdravotní péče je zdarma nebo je částečně hrazena. Sociální systém zajišťuje dětské dávky a důchody. Všichni zaměstnanci musejí platit pojištění v nezaměstnanosti. Školní docházka je od 7 do 14 let povinná a bezplatná. Střední školy jsou buď akademického, nebo technického směru. Na švýcarských středních a vysokých školách studuje mnoho zahraničních, zejména bohatších studentů.
6
Vývoj počtu vozidel Osobní vozidla Motocykly Nákladní automobily
1960 509 279 ? 55 150
1970 1 383 204 142 107 106 997
1980 2 246 752 137 340 169 402
1990 2 985 399 299 264 252 136
2000 3 545 247 493 781 278 518
Zahraniční obchod dovoz v mil. CHF 1990 1998 1999 8 095 9 259 9 560 Zeměd. produkty 8 604 8 521 Textil, oděvy, škola 8 806 10 624 17 797 19 322 Chemic. výrobky 9 025 9 517 9 108 Rudy Stroje, elektronika 19 794 24 657 26 966 10 230 12 283 14 422 Vozidla 5 786 6 818 6 849 Hodinky, přístroje 96 611 106 866 113 416 Celkem Zadlužení v mld. CHF 1980 31,7 Stát 22,4 Kantony 23,0 Spolky 77,1 Celkem
1990 38,5 30,5 29,0 98,0
1997 93,1 60,2 38,0 191,3
1998 105,3 63,2 38,3 206,8
vývoz v mil. CHF 1990 1998 1999 2 998 3 807 4 014 4 984 3 968 3 787 18 425 31 302 33 991 7 537 9 557 9 471 25 527 31 922 32 642 1 485 2 801 3 158 13 330 16 725 17 732 88 257 109 113 114 488
1999 97,9 65,0 38,8 201,7
Výdaje v r. 1997 Výdaje celkem Administrativa Justice, policie Obrana země Vzdělání Kultura Zdravotnictví Sociální věci Doprava Životní prostředí Zemědělství Finanční výdaje Ostatní výdaje
v mil. CHF podíl státu v % 117 310 37,8 7 336 19,5 6 505 6,9 5 831 92,5 21 424 14,4 3 389 9,9 14 563 1,2 24 945 51,5 12 006 58,3 4 574 15,1 4 397 89,2 8 559 74,5 3 781 70,9
7
2000 97,1 66,5 39,3 202,9
ALPY Nejmohutnější horský systém Evropy, táhnoucí se v oblouku od Janovského zálivu Středozemního moře k Vídeňské a Panonské pánvi v délce kolem 1 200 km. Šířka do 250 km. Alpy byly vyvrásněny zejména v třetihorách při alpínské orogenezi, dnešní velehorská podoba je z přelomu třetihor a čtvrtohor (mohutný zdvih). Složitá příkrovová stavba. Vyvrásněny ze dna geosynklinály Tethys. Vrásnění střídala období zarovnávání reliéfu. Centrální, nejvyšší část oblouku Alp tvoří krystalické horniny, na severu je lemuje pás vápencových pohoří, na jihu je toto pásmo nesouvislé. Tektonicky se Alpy člení v jednotky: helvetidy (většinou ve Švýcarsku), pennidy (vnitřní pás Západních Alp) a austridy (zpravidla Východní Alpy). Ráz velehor získaly především pleistocenním zaledněním. Obecně jsou severní svahy mírnější, jižní strmější. Na východě navazuje Dinárský horský systém (hranice nevýrazná). Nejvyšší Mont Blanc (4 810 m n. m.), Monte Rosa (4 634 m n. m.), Dom (4 545 m n. m.). Orograficky se Alpy dělí na západní a východní část (hranice: Rýn, Bodamské jezero, Horní Rýn, Splužský průsmyk, Como). Západní Alpy jsou užší, sevřenější, vyšší absolutní výšky, asymetrické geologické stavby (chybí jižní vápencové pásmo). Východní Alpy mají dlouhá, podélná údolí (východ – západ) zdůrazňující symetrickou geologickou stavbu. Důležité průsmyky: Sv. Bernard (2 472 m n. m.), Simplonský (2 009 m n. m.), Sv. Gotthard (2 112 m n. m.), Alpy vyhledává mnoho turistů Brennerský (1 370 m n. m.). Velká proměnlivost počasí. Teplý, padavý vítr fén pro nádherné horské tůry (föhn). Nejvíce ročních srážek mají návětrné svahy, Západní Alpy 2 000 – 3 000 (Bener Oberland – mm. Sněžná čára 2 500 m n. m. (severní svahy) a 3 000 m n. m. (jižní svahy). Kandersteg) Zalednění 3 600 km2 (ústupová tendence), nejvíce zaledněny Walliské a Bernské Alpy. Říční síť hustá (s výjimkou krasových oblastí). Řeky mají velký spád, maximální odtok v létě (alpský režim). Pramenná oblast Rýna, Rhôny, Pádu, Innu, Drávy, Sávy. Jezera zpravidla ledovcová (hrazená morénou, karová), nejznámější jsou Ženevské, Neuchâtelské, Bodamské, Maggiore, Como, Garda. Zřetelná výšková stupňovitost. Hranice lesa většinou 1 800 – 2 000 m n. m., nad ní pásmo subalpínské vegetace. Bohaté zásoby vodní energie. Významný cestovní ruch. Těžba železné rudy, bauxitu a soli kamenné. Simplonský tunel 19,7 km, tunel pod Mont Blankem 11,6 km. Alpy byly prvním vědecky zkoumaným pohořím (zde ověřena teorie o příkrovové stavbě pohoří). Dříve se v alpách jako dorozumívací prostředek používala více jak tři metry dluhá, na jednom konci rozevřená „roura“ – takzvaný Alphorn. Je vyráběna ze dřeva a k tomu, aby vyluzovala charakteristicý zvuk je třeba hodně cviku a silné Horalové troubící na Alphorn plíce.
8
KANTONY A POLOKANTONY Kanton je správní jednotka ve Švýcarsku se značným stupněm autonomie. Území Švýcarska je rozděleno do 23 kantonů, z nichž tři (Unterwalden, Basel a Appenzell) jsou dále rozděleny do dvou polokantonů. Polokantony mají stejné pravomoce jako kantony a proto některé zdroje udávají, že ve Švýcarsku existuje 26 kantonů. Největším kantonem je Graubünden (7 106 km2) a nejmenší je polokanton Basel-Stadt (37 km2).
Kanton Aargau Appenzell Ausserrhoden* Appenzell Innerrhoden* Basel Land* Basel Stadt* Bern Fribourg / Freibourg Genève (Ženeva) Glarus Graubünden / Grigioni / Grischun Jura Luzern Neuchâtel Nidwalden* Obwalden* Sankt Gallen Schaffhausen Schwyz Solothurn Thurgau Ticino Uri Valais / Wallis Vaud Zug Zürich *polokanton
Rozloha (km2) 1 404 243 173 517 37 5 961 1 671 282 685 7 105 837 1 493 803 276 491 2 026 299 909 791 991 2 812 1 077 5 225 3 212 239 1 729
Počet obyvatel (2000) 541 000 54 000 15 000 259 000 189 000 943 000 234 000 403 000 39 000 186 000 69 000 345 000 166 000 38 000 32 000 448 000 74 000 128 000 244 000 227 000 309 000 35 000 276 000 616 000 98 000 1 199 000
9
Státní poznávací značka AG AR AI BL BS BE FR GE GL GR JU LU NE NW OW SG SH SZ SO TG TI UR VS VD ZG ZH
Správní středisko Aarau Herisau Appenzell Liestal Basilej (Basel) Bern Fribourg Ženeva (Genève) Glarus Chur Delémont Luzern Neuchâtel Stans Sarnen Sankt Gallen Schaffhausen Schwyz Solothurn Frauenfeld Bellinzona Altdorf Sion Lausanne Zug Curych (Zürich)
Řeka Limmat u Badenu
Alpská krajina v oblasti Berner Oberland
Aargau [árgau], kanton v severním Švýcarsku na řece Aaře; 1 404 km2, 537 000 obyvatel (1998). Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny AG. Kantonální město Aarau [árau]leží na jižním úpatí pohoří Jura na řece Aaře; 15 500 obyvatel (1997). Založeno ve 13. století Habsburky. Průmysl strojírenský, ocelářský, elektrotechnický, optický, obuvnický, výroba zvonů. Baden [bádn], město ležící na řece Limmat; asi 15 000 obyvatel. Průmysl elektrotechnický. Termální lázně. První hydroelektrárna ve Švýcarsku (1892). Aara, německy Aare – řeka ve Švýcarsku, levý přítok Rýna; délka 295 km, plocha povodí 17 780 km2 (z toho přes 400 km2 zaledněno), průměrný průtok v ústí 559 m3/s. Pramení ve východní části Bernských Alp. Na horním toku je vodní nádrž Grimselsee a Handeggský vodopád (výška 80 m). Dále protéká Brienzským a Thunským jezerem, stáčí se k severozápadu a v zakleslých meandrech protéká městem Bern. Při úpatí pohoří Jura se ostře stáčí k severovýchodu a směřuje tektonicky založenou sníženinou do Rýna. Na soutoku má Aara větší průtok než Rýn (i proto ji Švýcaři považují za hlavní tok země; Rýn je však ve Švýcarsku delší). Bern, francouzsky Berne – kanton v severozápadním Švýcarsku; 5 961 km2, 937 000 obyvatel (1998). Německy mluvící obyvatelstvo. Vyspělý průmysl, zejména strojírenský (přesná mechanika, dopravní prostředky), stavebních hmot. Intenzívní zemědělství. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny BE. Kantonální město Bern je od roku 1848 i hlavním městem Švýcarska, leží v meandru řeky Aary; 124 000 obyvatel (1997), aglomerace 317 000 obyvatel (1997). Sídlo parlamentu, prezidenta, vlády. Průmysl strojírenský, chemický, textilní, elektrotechnický, polygrafický, potravinářský, bankovnictví. Dopravní křižovatka (mezinárodní letiště Belp). Historicky cenné městské jádro jen od roku 1983 součástí světového kulturního dědictví UNESCO, gotická katedrála sv. Vincenta (1421), radnice (1416), kašny, podloubí, muzea, univerzita (1834). Sídlo Světové poštovní unie. – Bern založen v roce 1191 švábským vévodou Berchtoldem Zähringenem V. Od 1218 říšské město, od 1353 člen švýcarského spříseženstva, od roku 1848 hlavní město konfederace. Biel [bíl], francouzsky Bienne – město v západním Švýcarsku na řece Suze; 49 800 obyvatel (1998). Průmysl strojírenský (centrum hodinářství ve Švýcarsku), elektronický. Dopravní křižovatka. Architektonické památky. Muzeum, divadlo. Interlaken, město ve středním Švýcarsku na řece Aaře mezi jezery Brienzersee a Thunersee; 5 000 obyvatel (1990). Klimatické lázně a sportovní středisko. Cestovní ruch. Grindelwald [grindlvald], horské středisko ve středním Švýcarsku v Bernských Alpách pod severní stěnou Eigeru; 3 600 obyvatel (1991). Významný cestovní ruch, výchozí stanice ozubnicové dráhy na Jungfraujoch. Bernské Alpy, granitové a vápencové pohoří v západním Švýcarsku mezi řekami Rhône a Aare; součást Západních Alp. Nejvyšší Finsteraarhorn, 4 274 m n. m., dále Eiger, Jungfrau a
10 Aletschský ledovec
Mönch. Bernské Alpy, jimiž probíhá hlavní evropské rozvodí, jsou rozsáhle zaledněny (např. Aletschský ledovec). Střediska cestovního ruchu (Interlaken, Grindelwald a Lauterbrunnen). Finsteraarhorn [finstrárhorn], nejvyšší hora v Bernských Alpách, ve Švýcarsku (4 274 m n. m.). Poprvé zlezena v roce 1812. Jungfrau, hora ve Švýcarsku, v Bernských Alpách; 4 152 m n. m. Prvovýstup 1811. – Vysokohorská železnice z Grindelwaldu do sedla Jungfraujoch (3 454 m n. m., nejvýše položená železniční stanice Evropy); výstavba od roku 1896, horní úseky v tunelech. Aletschský ledovec [alečský], německy Grosser Aletschgletscher – největší a nejdelší alpský údolní ledovec, v Bernských Alpách ve Švýcarsku. Směřuje od sedla Jungfraujoch k jihu do údolí Rhôny a postupně přibírá několik menších ledovcových splazů. Údaje o ploše a délce se značně liší vzhledem k nejednotnému vymezení horního okraje Aletschského ledovce: plocha 86 km2 (80 – 115 km2, výjimečně 129 km2) a délka 24 km (22 – 27 km). Délka 24 km odpovídá počátku ledovce v oblasti mezi horami Mönch a Walcherhorn. Šířka Aletschského ledovce do 3 km a tloušťka až 500 m (průměrná mocnost 100 m). Splaz končí ve výšce 1 520 m n. m. Průměrný denní pohyb ledovce 10 – 15 cm. Ledovcové trhliny mají hloubku až 61 m. Na východním okraji jezero Märjelen (2 300 m n. m.). Thunské jezero, Thuner See – jezero ve středním Švýcarsku na severním úpatí Bernských Alp; plocha 48 km2, max. hloubka 217 m, výška hladiny 558 m n. m. Vytéká řeka Aara. Intenzívní cestovní ruch; hlavní střediska Thun a Spiez. Fribourg [fribúr], německy Freiburg – kanton ve Švýcarsku; 1 671 km2, 232 000 obyvatel (1999). Francouzsky a německy mluvící obyvatelé, převládají katolíci. Významný chov skotu (na mléko), pěstování cukrové řepy. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny FR. Kantonální město Fribourg [fribúr], německy Freiburg. Na řece Saane (Sarine); 32 100 obyvatel (1998). Průmysl strojírenský, chemický. Univerzita (1889). – Významné církevní stavby, staré město nad meandrem řeky; pozůstatky středověkého opevnění.
Thunské jezero
Spiez leží na břehu Thunského jezera
Lac de la Gruyere leží v kantonu Fribourg
Genève [ženév], kanton v jihozápadním Švýcarsku; 282 km2, 398 000 obyvatel (1999). Francouzsky mluvící obyvatelstvo. Průmysl hodinářský, klenotnický, energetický. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny GE. Správní středisko Ženeva, francouzsky Genève, německy Genf, leží u výtoku Rhôny z Ženevského jezera; 173 000 obyvatel (1998). Je významným střediskem obchodu a finančnictví. Průmysl strojírenský (jemná mechanika), hodinářský, oděvní, potravinářský, chemický. Dopravní křižovatka; mezinárodní letiště. Je sídlem řady významných mezinárodních organizací (Mezinárodní červený kříž, evropské sídlo OSN), dějištěm mezinárodních konferencí a diplomatických jednání. Kždoročně se zde konná světoznámý autosalon. Muzea, divadla, botanická zahrada. Univerzita (založena v roce 1873). Historické památky (katedrála z 12. stol., Zeď reformace, palác Společnosti národů z roku 1937). – Původně opevněná keltská osada, poté římské město. V letech 443 – 461 byla Ženeva hlavním městem Burgundského království. V roce 534 byla dobyta Franky. V
11 Vodotrysk v Ženevě tryská až do výšky 140 m
S lanovkami se setkáme po celém Švýcarsku
letech 1124 – 1534 vládli městu biskupové. Od roku 1541 byla střediskem náboženské reformace (působil zde J. Kalvín). Od roku 1815 je střediskem kantonu v rámci Švýcarska. Ženevské jezero, francouzsky Lac Léman, německy Genfer See – jezero ležící na hranicích Švýcarska a Francie; plocha 582 km2 (je největší v Alpách), maximální hloubka 310 m, výška hladiny 372 m n. m. Protéká jím řeka Rhôna. Je tektonicko-ledovcového původu. Na březích leží významná rekreační střediska a klimatické lázně (Lausanne, Montreux). Rhôna [rona], francouzsky Rhône – řeka ve Švýcarsku a Francii; délka 813 km, plocha povodí 97 800 km2, průměrný průtok 1 780 m3/s. Největší evropská řeka ústící do Středozemního moře. Pramení v Bernských Alpách (hlavní zdroj vytéká z Rhônského ledovce), teče hlubokým údolím k západu, protéká Ženevským jezerem. Ve Francii se stáčí k jihu, protéká tektonickou sníženinou mezi Francouzským středohořím a Alpami a ústí deltou do Středozemního moře. Hlavní přítoky Saôna, Isere a Durance. – Splavná 670 km. Spojena průplavy s povodím Loiry, Seiny, Rýna (vše přes Saônu) a Garonny. Hydroelektrárny. Údolí dolního toku je významné dopravním koridorem. Na řece leží Ženeva, Lyon, Avignon, Arles. Glarus [glárus], kanton ve východním Švýcarsku; 685 km2, 38 400 obyvatel (1998). Německy mluvící obyvatelstvo. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny GL. Správní středisko Glarus [glárus]; 5 500 obyvatel (1997). Město v údolí Linthal na úpatí pohoří Glärnisch. Východiště do údolí Klöntal s jezerem Klöntaler See. Město zčásti vystavěno po požáru v roce 1861, novogotické nádraží.
Klöntaler See v kantonu Glarus
Graubünden [graubinden], anglicky Grisons, kanton ve východním Švýcarsku; 7 105 km2 (největší), 185 000 obyvatel (1998). Německy, rétorománsky a italsky hovořící obyvatelstvo. – Původně součást římské Raetie, ve středověku součást švábského vévodství, od 2. pol. 15. stol. volný svazek, od roku 1803 švýcarský kanton. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny GR. Kantonální město Chur [chúr], rétorománsky Cuera; 30 200 obyvatel (1998). Průmysl strojírenský, potravinářský. Dopravní křižovatka. Katedrála (1272), Rhétské muzeum. – Původně Curia Rhaetorum, od roku 452 sídlo arcibiskupa, od roku 1498 člen švýcarského spříseženectva, od 1820 hlavní město kantonu Graubünden. Davos; 11 300 obyvatel (1998), 1 560 m n. m. Středisko zimních sportů, místo významných mezinárodních setkání (Ekonomické fórum). Svatý Mořic, Sankt Moritz – město v údolí Engadin; 6 500 obyvatel (1990). Zimní sportovní středisko, klimatologické a minerální lázně. Letiště. Muzeum. Dějiště zimních olympijských her 1928 a 1948.
12
Engadin - oblast v okolí údolí řeky Inn. Začíná u průsmyku Malojapass (1 815 m n. m.) a končí při švýcarsko-rakouských hranicích. Člení se na Horní a Dolní Engadin. Zpracování dřeva, významné dopravní spojení mezi východním Švýcarskem a Rakouskem, oblast cestovního ruchu (St. Moritz, Scuol); část území tvoří Schweizer Nationalpark. Rétské Alpy, německy Rätische Alpen, italsky Alpi Retiche – pohoří na území Švýcarska, Rakouska a Itálie, součást Centrálních krystalických Alp; nejvyšší Piz Bernina, 4 049 m n. m. Hlavní masívy Bernina, Rätikon (2 965 m n. m.) a Silvretta (3 411 m n. m.). Vrcholové části zaledněny. Cestovní ruch (střediska Sv. Mořic, Davos; Švýcarský národní park). Švýcarský národní park, národní park v jihovýchodním Švýcarsku, jediný v zemi; 169 km2. Chrání vysokohorský reliéf (řada vrcholů přes 3 000 m n. m.), flóru a faunu. Turistický ruch; východištěm je Zernez v údolí Engadin. Byl vyhlášen v roce 1914. Jura, kanton v severozápadním Švýcarsku; 837 km2, 69 000 obyvatel (1999). Francouzsky mluvící obyvatelstvo. Průmysl hodinářský. Intenzívní zemědělství. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny JU. Správní středisko Delémont [delemon], německy Delsberg; 11 600 obyvatel (1997). Přesné strojírenství (výroba hodinek). Významný dopravní uzel. Jura je i pohoří ve střední a západní Evropě ve Francii, Švýcarsku a Německu; nejvyšší Crêt de la Neige, 1 718 m n. m. Tvořeno převážně vápenci; výrazný hřbet na francouzskošvýcarské hranici, na jihu Německa mírně zvlněné krasové plošiny (Švábský Jura, Franský Jura) Luzern [lucern], kanton ve středním Švýcarsku; 1 493 km2, 343 900 obyvatel (1999). Německy mluvící obyvatelstvo. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny LU. Správní středisko Luzern [lucern]; 57 700 obyvatel (1998). Průmysl strojírenský, oděvní, polygrafický, chemický. Cestovní ruch. Muzeum, historické památky (dřevěný Kapelnický most ze 14. stol., hradby, radnice, kostely, středověké domy). – V 9. stol. zde byl benediktinský klášter, město vzniklo v roce 1178, od roku 1332 bylo členem švýcarského spříseženectva. V 16. stol. bylo střediskem protireformace, v letech 1798 – 1803 bylo hlavním městem Helvetské republiky. Luzern je známé turistické centrum s atraktivními parky na břehu jezera a mnoha dalšími pozoruhodnostmi. Nejstarší část města na severním břehu řeky Reuss si zachovala středověké uspořádání ulic. Jsou tu městské hradby s obrannými věžemi ze 14. století, kouzelný starý vinný trh, městská tržnice ze 17. století a dvouvěžový klášterní kostel při dvoru, vysvěcený roku 1644. Leží v Alpské horské oblasti na severozápadním břehu Vierwaldstättského jezera. Zastřešený dřevěný most přes řeku Reuss je hlavní pamětihodností města a nejstarším dřevěným mostem v Evropě. Je dlouhý 198 metrů a vede šikmo přes řeku. Vystavěn byl v roce 1333 a říká se mu kapličkový most. Na jižním konci je osmihranná zastřešená vodní věž. Tato věž a most byly původně součástmi městského opevnění. Tenkrát sloužila věž jako vězení, v němž byla i mučírna. Ve věži byl však
Krajina v kantonu Jura
13 Horský masiv Pilatus leží nedaleko Luzernu
Zastřešený dřevěný most přes řeku Reuss v Luzernu z roku 1333
přechováván také státní poklad. V mostním zastřešení je 112 trojhranných obrazů, které pocházejí z počátku 17. století a představují historii města Luzernu a hrdinské činy obyvatel z jeho okolí v boji Švýcarska za nezávislost. Kromě toho tu jsou ilustrace ze života obou městských světců Leodegara a Mauritia, opatřené rovněž vysvětlujícími texty. Na počátku 19. století byly všechny obrazy zrestaurovány. O trochu více na západ je druhý most přes řeku Reuss. Ten pochází z roku 1407 a byl v 17. století vyzdoben pochmurnými obrazy tance smrti. Známý pomník lva připomíná hrdinský boj Švýcarské gardy francouzského krále Ludvíka XVI., jejíž příslušníci zahynuli v roce 1792 při útoku na Tuilerie v Paříži, když se pokoušeli bránit krále a jeho rodinu před rozvášněnou revoluční chátrou. Zraněný a umírající lev je vytesán přímo ve skalní stěně ve výklenku. Pomník, který je dílem známého dánského sochaře Bertela Thorvaldsena, byl dokončen v roce 1821. V Luzernu je největší dopravní muzeum v Evropě, planetárium, ledovcová zahrada a národopisné muzeum. Vyhlídkové cesty po romantickém jezeře poskytují možnost obdivovat panoráma hor a lesů. Luzern byl původně rybářskou vesnicí. Otevření alpské cesty z Porýní přes průsmyk svatého Gottharda do severní Itálie podpořilo ve 13. století jeho rozmach. Město se rozrostlo, s rozvojem dopravy zbohatlo a nakonec se rozvinulo v důležité obchodní centrum. Bylo původně pod nadvládou rakouských Habsburků, ve 14. století se však proti ní vzbouřilo a osvobodilo se. Odjakživa bylo baštou římskokatolického náboženství ve Švýcarsku. Sempach, 9. 7. 1386 proběhla u Sempachu krvavá bitva mezi spříseženectvem švýcarským v čele s Luzernem a Leopoldem III. Habsburským, který v ní padl. Podle legendy bitvu ve prospěch Švýcarů rozhodl A. Winkelried. Neuchâtel [nešatel], německy Neuenburg, kanton v západním Švýcarsku; 803 km2, 166 000 obyvatel (1999). Francouzsky mluvící obyvatelstvo. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny NE. Hlavní město Neuchâtel [nešatel], německy Neuenburg, leží u Neuchâtelského jezera; 31 600 obyvatel (1998). Průmysl hodinářský, potravinářský. Dopravní křižovatka. Muzeum. Univerzita (1902). Výzkumný ústav hodinářský. Neuchâtelské jezero [nešatelské], francouzsky Lac de Neuchâtel, německy Neuenburger See, leží v podhůří Švýcarského Jury; plocha 216 km2, hloubka 153 m, výška hladiny 429 m n. m. Ledovcového původu. Bylo známé již v římské době (Lacus Eburodunensis). V okolí se nacházejí pozůstatky z doby železné. Sankt Gallen [zankt galen], kanton v severovýchodním Švýcarsku; 2 026 km2, 445 000 obyvatel (1999). Německy mluvící obyvatelstvo. Pastevní chov skotu, průmysl textilní, chemický, farmaceutický. Turistický ruch. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny SG. Správní středisko Sankt Gallen [zankt galen]; 70 600 obyvatel (1998). Průmysl textilní (výšivky), hutnický,
14
potravinářský. Divadlo, muzeum. Vysoké školy. Historické památky: klášterní areál s trojlodním, pozdně barokním kostelem a barokní knihovnou s cennými rukopisy je od roku 1983 součástí světového kulturního dědictví UNESCO. – Asi v roce 612 založena misijní stanice, od 719 benediktinské opatství (do 11. stol. nejvýznamnější středisko kultury a vzdělanosti severně od Alp; světově proslulá knihovna). Od roku 1206 místní opati říšskými knížaty. Město doloženo od 10. stol., od roku 1453 člen švýcarského spříseženectva. Od roku 1803 správní středisko kantonu. V roce 1805 zrušen klášter. Schaffhausen [šafhauzn], kanton v severním Švýcarsku; 299 km2, 73 500 obyvatel (1999). Německy mluvící obyvatelstvo. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny SH. Správní středisko Schaffhausen [šafhauzn], leží na Rýně; 33 700 obyvatel (1998). Průmysl hodinářský (luxusní výrobky), hutnický (hliník), elektrotechnický, textilní, chemický. Dopravní křižovatka. Historické památky (katedrála z roku 1103, pevnost Munot). U města Rýnský vodopád. – V roce 1049 založen benediktinský klášter, město od konce 12. stol., člen švýcarského spříseženectva od roku 1501. Schwyz [švic], kanton ve středním Švýcarsku; 909 km2, 126 000 obyvatel (1999). Německy mluvící obyvatelstvo. – V roce 1291 oblast odepřela poslušnost Habsburkům a uzavřela Věčný spolek s kantony Uri a Unterwalden (základ spříseženectva švýcarského). Znak tohoto kantonu dal vznik vlajce celého Švýcarska a název tohoto kantonu dal vznik jménu Švýcarska. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny SZ. Správní středisko Schwyz [švic], 13 600 obyvatel (1998). Turistické středisko. V archívu zachována zakládací listina spříseženectva švýcarského z roku 1291.
Rýnský vodopád u Schaffhausenu
Solothurn [zólothurn], kanton v severozápadním Švýcarsku; 791 km2, 242 000 obyvatel (1999). Německy mluvící obyvatelstvo. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny SO. Správní středisko Solothurn [zólothurn], leží na řece Aaře; 15 200 obyvatel (1998). Průmysl strojírenský, hodinářský. Muzeum zbraní, divadlo. Barokní stavby (katedrála sv. Uršuly z 18. stol.). Thurgau [turgau], kanton v severovýchodním Švýcarsku; 991 km2, 226 000 obyvatel (1999). Německy mluvící obyvatelstvo. Průmysl textilní, strojírenský, obuvnický, potravinářský. Pěstuje se ovoce, vinná réva. Chov skotu. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny TG. Správním střediskem je od roku 1803 Frauenfeld;
15
Řeka Aara v Solothurnu
20 300 obyvatel (1997). Leží 15 km severovýchodně od Winterthuru. Založeno v polovině 13. stol. Středověká architektura, klasicistní radnice, zámek nad řekou Murg. Winterthur [vintrtúr]; 87 300 obyvatel (1997). Průmysl strojírenský, textilní, potravinářský. Dopravní křižovatka. Muzea, galerie. Technická vysoká škola. – Winterthur byl založen kolem roku 1175, od roku 1264 byl v držení Habsburků. V roce 1467 byl prodán Curychu. Kreuzlingen [krojclingen]; asi 17 000 obyvatel. Leží u jihozápadního břehu Bodamského jezera, pohraniční město, stavebně spojené s Kostnicí v Německu, hraniční přechod. Název odvozen od relikvie Kristova kříže uchovaném v místním klášteře augustiniánů. Näfels [néfls], leží jihovýchodně od Curychu. 9. 4. 1388 zde byla svedena bitva mezi vojsky švýcarského spříseženectva a rakouského vévody Albrechta II. Moudrého. Mírem, který byl uzavřen roku 1389, rezignovali Habsburkové na ovládnutí Švýcarska (zbyly jim jen Aargau a Thurgau). Bodamské jezero, jezero v alpském předhůří (395 m n. m.) na hranicích Německa, Švýcarska a Rakouska; druhé největší v Alpách. Plocha 538 km2 (305 km2 patří Německu), hloubka až 252 m. Protéká jím Rýn. Hrazené morénami; zachycuje povodňové vlny a ukládají se v něm štěrkopískové nánosy. Na břehu střediska cestovního ruchu. Ticino [tyčino], německy Tessin, kanton v jižním Švýcarsku; 2 812 km2, 306 000 obyvatel (1999). Italsky mluvící obyvatelstvo. Intenzívní cestovní ruch. Protéká jím stejnojmenná řeka, která v Itálii ústí do řeky Pád. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny TI. Správní středisko Bellinzona [belincóna], německy Bellenz; 17 000 obyvatel (1997). Průmysl papírenský, dřevozpracující, pivovarnický. Dopravní křižovatka. Přístup do tří alpských průsmyků (St. Gotthard, San Bernardino, Lukmanierpass). Cestovní ruch. – Tři hrady, muzea. Od roku 2000 součást světového kulturního dědictví UNESCO. Locarno [lokarno]; 15 000 obyvatel (1990). Město ležící na severním břehu jezera Maggiore. Kulturní a lázeňské středisko. Archeologické naleziště římského osídlení. Dějiště mezinárodní konference o bezpečnosti v Evropě v roce 1925. Opevněný středověký palác, nad městem klášter z 15. stol. Maggiore, italsky Lago Maggiore – ledovcové jezero na hranicích Itálie a Švýcarska v Alpách; 212 km2, maximální hloubka 372 m, výška hladiny 194 m n. m. Protéká jím řeka Ticino. Cestovní ruch (střediska Arona, Stresa, Locarno, Ascona). Svatého Gottharda, průsmyk, německy Sankt Gotthard Pass – průsmyk v Lepontských Alpách v jižním Švýcarsku; 2 108 m n. m. Silnice vystavěna v 1. pol. 19. stol.; do vybudování železničního tunelu (1882, délka 15 km) a zejména silničního tunelu (1980, délka 16,4 km) součást významné tranzitní dopravní trasy přes Alpy.
Kanton Ticino vypadá exoticky
Uri, kanton ve středním Švýcarsku; 1 077 km2, 35 700 obyvatel (1999). Německy mluvící obyvatelstvo. Horské zemědělství. V roce 853 věnoval král Ludvík II. území ženskému klášteru v Curychu. 1291 uzavřelo Uri s kantony Unterwalden a
16
Schwyz tzv. Věčný spolek (základ dnešního Švýcarska). Za reformace zůstalo na katolické straně. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny UR. Správní středisko Altdorf, nedaleko od ústí řeky Reuss do jižního cípu Vierwaldstättského jezera; 8 600 obyvatel (1997). Kulturní centrum. – Altdorf byl založen v 10. stol., k rozvoji došlo při výstavbě silnice k průsmyku Sv. Gottharda. Kapucínský klášter z 16. stol. Pověst o Vilému Tellovi (socha na náměstí). Vierwaldstättské jezero [fírvaldštetské], německy Vierwaldstätter See – jezero ve středním Švýcarsku; plocha 114 km2, maximální hloubka 214 m, výška hladiny 434 m n. m. Protéká jím řeka Reuss. Tektonicko-ledovcového původu. Turistická oblast; na západním břehu leží Luzern. Valais
[vale],
německy
Wallis,
kanton
v
jižním
Vierwaldstättersee
2
Švýcarsku; 5 225 km , 274 000 obyvatel (1999). Osu tvoří řeka Rhôna. Francouzsky a německy mluvící obyvatelstvo. V údolích vinařství a ovocnářství. Hydroelektrárny. Významný cestovní ruch. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny VS. Správní středisko Sion, německy Sitten – město v jihozápadním Švýcarsku, správní středisko kantonu Valais, v údolí Rhôny; 26 600 obyvatel (1998). Středisko obchodu se zemědělskými produkty (víno, ovoce, zelenina). Průmysl strojírenský, elektrotechnický, textilní. Muzea, galerie. Historické památky (dva hrady, kostely ze 16. stol.). – Původně keltské a římské sídlo Sedunum. Od 6. stol. biskupství. Martigny [martyni]; asi 11 000 obyvatel. Leží v údolí řeky Rhony, severně od Svatobernardského průsmyku. Nad městem se tyčí trosky hradu ze 13. stol. Ve městě zbytky římské osady a keltského osídlení. Brig; město ležící v údolí řeky Rhôny; 9 500 obyvatel (1990). Významná železniční a silniční křižovatka (Simplonský tunel). Zermatt [cermat], město v jižním Švýcarsku v Penninských Alpách na severním úpatí Matterhornu; 3 700 obyvatel (1990). Významné sportovní středisko, v okolí řada lanovek a lyžařských sjezdovek. Klimatické lázně. Horolezecké muzeum. Penninské Alpy [penynské], Walliské Alpy – část Západních Alp na hranicích Švýcarska a Itálie mezi průsmyky Velký sv. Bernard a Simplonským; nejvyšší Monte Rosa (Dufourspitze), 4 634 m n. m. Známý vrchol Matterhorn. Vrcholové části zaledněny. Cestovní ruch; hlavní střediska Zermatt, Cervinia. Monte Rosa [róza], německy Dufourspitze – hora v Penninských Alpách na švýcarsko-italských hranicích; 4 634 m n. m. Druhý nejvyšší vrchol Alp. Rozsáhlé zalednění. Prvovýstup v roce 1855. Matterhorn [matrhorn], italsky Monte Cervino – hora v Penninských Alpách na hranicích Švýcarska a Itálie; 4 478 m n. m. Matterhorn má charakteristický tvar skalní pyramidy, zformované karovými ledovci. Jedna z nejkrásnějších hor světa je svou pověstnou severní stěnou neustálou výzvou pro horolezce. Prvovýstup v roce 1865. – Pod Matterhornem významná turistická střediska Zermatt (Švýcarsko) a Cervinia (Itálie). Dom [dóm], hora ve Švýcarsku ve Walliských (Penninských) Alpách (4 545 m n. m.), skupina Mischabel. Leží severovýchodně od horského střediska Zermattu.
Švýcaři výužívají vodní energii
Matterhorn vypadá skutečně impozantně
17
Simplonský průsmyk, německy Simplonpass – průsmyk v jižním Švýcarsku oddělující Penninské Alpy a Lepontské Alpy; 2 005 m n. m. – Od 13. stol. procházela Simplonským průsmykem významná obchodní cesta přes Alpy. Silnice budovány zač. 19. stol. (původně pro vojenské účely). Pod masívem vede železniční tunel (délka 19,8 km, otevřen 1906). Vaud [vód], německy Waadt, kanton v jihozápadním Švýcarsku; 3 212 km2, 612 000 obyvatel (1999). Na jihu zasahuje Ženevské jezero. Francouzsky mluvící obyvatelstvo. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny VD. Správní středisko Lausanne [lózán], leží u Ženevského jezera; 114 000 obyvatel (1998). Průmysl strojírenský, papírenský, potravinářský, polygrafický. Veletrhy, dějiště mezinárodních konferencí. Muzeum. Univerzita (1537), vědeckovýzkumné ústavy. Historické památky (gotická katedrála, biskupský zámek), sídlo Mezinárodního olympijského výboru. – Osídlení již v antickém období, od 6. stol. obchodní středisko, od roku 1434 říšské město, od roku 1798 je hlavním městem kantonu. Montreux [montré]; 22 900 obyvatel (1990). Leží na východním břehu Ženevského jezera. Lázeňské středisko, kongresové centrum. Nad městem zámek. Za svou pověst vděčí J. J. Rousseauovi. Mramorový pomník rakouské císařovny Alžběty, zavražděné v Ženevě roku 1898. Zug [cúg], kanton ve středním Švýcarsku; 239 km2, 96 600 obyvatel (1999). Německy mluvící obyvatelstvo. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny ZG. Správní středisko Zug [cuk]; 22 900 obyvatel (1998). Leží asi 25 km severovýchodně od Luzernu na severním břehu Zugského jezera. Místo neolitického osídlení. Zbytky středověkého opevnění. Na výběžku jezera, památník bitvy u Morgartenu.
Zürich [cirich], kanton v severním Švýcarsku; 1 729 km2, 1,2 mil. obyvatel (1999). Německy mluvící obyvatelstvo. Hustě osídlené území. Jedna z hospodářsky nejvýznamnějších částí Švýcarska; průmysl zejména strojírenský, textilní. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny ZH. Správní středisko Curych, německy Zürich, leží na severozápadní břehu Curyšského jezera; 339 000 obyvatel (1997, největší v zemi). Průmyslové, finanční a kulturní centrum státu. Průmysl strojírenský, textilní, potravinářský, polygrafický, chemický. Dopravní křižovatka; největší švýcarské letiště. Národní muzeum, divadla, opera, botanická a zoologická zahrada. Univerzita (1833), vědeckovýzkumné ústavy. Historické památky (středověké kostely, radnice ze 17. stol., cechovní domy z 16. – 18. stol.). – Na místě helvétského osídlení byla založena ve 4. stol. římská osada Castellum Turicum. V 5. stol. dobyta Alamany, od roku 843 karolínská královská falc, od roku 929 město. Od roku 1351 člen švýcarského spříseženectva. Na
Řeka Limmat v Curychu
18
začátku 16. stol. jedno ze středisek náboženské reformace; působiště U. Zwingliho. Curyšské jezero, Zürichsee – jezero v severním Švýcarsku v předhůří Alp; plocha 89 km2, maximální hloubka 143 m, výška hladiny 406 m n. m. Vytéká řeka Limmat. Ledovcového původu. Appenzell-Ausserrhoden [apncel auseródn], polokanton v severovýchodním Švýcarsku; 243 km2, 53 900 obyvatel (1998). Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny AR. Kantonální město Herisau [herizau]; 16 100 obyvatel (1997). Průmysl textilní, strojírenský, chemický, dřevařský. Muzeum. Farní kostel ze 16. století. Appenzell-Innerrhoden [apncel ineródn], polokanton v severovýchodním Švýcarsku; 173 km2, 14 900 obyvatel (1997). Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny AI. Kantonální město Appenzell [apncel], leží na řece Sitter; 5 600 obyvatel (1997). – Appenzell připomínán v roce 1071, nově vystavěn po požáru 1560; dřevěný most. Basel-Landschaft [bázl landšaft], polokanton v severozápadním Švýcarsku při hranicích s Německem a Francií; 517 km2, 257 000 obyvatel (1999). Německy mluvící obyvatelstvo. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny BL. Kantonální město Liestal [lístal]; 12 300 obyvatel (1998). Dopravní křižovatka, průmyslové středisko, zbytky římského osídlení. Současné město založeno ve 13. stol., zachovaná městská brána, součást středověkého opevnění, kostel z 9. – 13. stol, v 16. a 17. stol. přestavěn, gotická radnice zdobená výjevy z dějin města. Basel-Stadt [bázl štat], polokanton v severozápadním Švýcarsku při hranicích s Německem a Francií; 37 km2, 191 000 obyvatel (1999). Německy mluvící obyvatelstvo. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny BS. Kantonální město Basilej [bazilej], německy Basel, francouzsky Bâle, přístav na řece Rýn; 171 000 obyvatel (1997). Průmysl chemický, farmaceutický, textilní, strojírenský, elektrotechnický, potravinářský. Významná dopravní křižovatka; letiště Basel-Mulhouse (na francouzském území). Katedrála (hrob Erasma Rotterdamského), další architektonické památky. Muzeum, divadlo, galerie, vědeckovýzkumné ústavy, univerzita (1460). – Římská Basilej založena v roce 374, zničena 917; ve 14. stol. říšské město, od 1501 člen švýcarského spříseženectva. V 15. Rýn, německy Rhein, francouzsky Rhin, holandsky Rijn – řeka v západní Evropě; délka 1 330 km, plocha povodí 220 000 km2, průměrný průtok 2 400 m3/s. – Vzniká soutokem Předního a Zadního Rýna ve východním Švýcarsku. Nejprve protéká
Basilejská radnice
19 V basileji má silnou tradici masopust zvaný Fasnacht
horským údolím k severu, poté Bodamským jezerem, přes Rýnský vodopád (výška 28 m) u Schaffhausenu a širokým hlubokým údolím mezi Vogézami a Schwarzwaldem. Mezi Mohučí a Bonnem proráží soutěskou Porýnskou břidličnou vrchovinu. Dolní tok je nížinný, v Nizozemsku se větví na několik ramen (největší Waal) a ústí deltou do Severního moře. Hlavní přítoky zleva Aara, Mosela, zprava Neckar, Mohan, Ruhr a Lippe. – Rýn je hospodářsky nejvýznamnější řekou Evropy; podél toku jsou hustě osídlené průmyslové oblasti (Porúří). Intenzívní říční doprava. Splavný od Basileje (883 km). Přítoky a průplavy je Rýn spojen se všemi hlavními okolními toky (Rhôna, Seina, Vezera, Labe, Dunaj, Emže a Šelda). Nejvýznamnější přístavy Rotterdam a Duisburg. Nidwalden [nýtvaldn], polokanton ve středním Švýcarsku; 276 km2, 37 600 obyvatel (1999). Německy mluvící obyvatelstvo. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny NW. Kantonální město Stans; 6 700 obyvatel (1998). Leží jižně od Luzernského jezera, na úpatí Alp. Zvonice ze 16. stol. Sídlo továrny na výrobu letadel Pilatus. Unterwalden [untrvaldn], historické území ve středním Švýcarsku. Od 13. stol. rozdělen na dva polokantony – v západní polovině Nidwalden a na jihovýchodě Obwalden. Od 1291 byl Unterwalden součástí Věčného spolku. Obwalden, polokanton ve středním Švýcarsku; 491 km2, 32 100 obyvatel (1999). Německy mluvící obyvatelstvo. Státní poznávací značka automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny OW. Hlavní město Sarnen [sarnen]; 9 000 obyvatel (1998). Leží 20 km jižně od Luzernu, na břehu jezera Sarner See. Římskokatolický kostel sv. Petra z 18. stol., kostnice z roku 1500.
20
ŠVÝCARŠTÍ PREZIDENTI (1848-2002) Prezident je volený z řad Spolkové rady (vlády) oběma komorami parlamentu na jeden rok a je zároveň předsedou Spolkové rady 1848 Jonas Furrer Charles Henri 1850 Druey 1851 Josef Munzinger 1852 Jonas Furrer 1853 Wilhelm Naeff Friedrich Frey1854 Hérosé 1855 Jonas Furrer 1856 Jakob Stämpli Constant 1857 Fornerod 1858 Jonas Furrer 1859 Jakob Stämpli Friedrich Frey1860 Hérosé Josef Martin 1861 Knüsel 1862 Jakob Stämpli Constant 1863 Fornerod 1864 Jakob Dubs 1865 Karl Schenk Josef Martin 1866 Knüsel Constant 1867 Fornerod 1868 Jakob Dubs 1869 Emil Welti 1870 Jakob Dubs 1871 Karl Schenk 1872 Emil Welti 1873 Paul Cérésole 1874 Karl Schenk Johann Jakob 1875 Scherer 1876 Emil Welti 1877 Joachim Heer 1878 Karl Schenk 1879 Bernhard Hammer 1880 Emil Welti 1881 Numa Droz 1882 Simon Bavier 1883 Louis Ruchonnet 1884 Emil Welti 1885 Karl Schenk 1886 Adolf Deucher
1887 Numa Droz Wilhelm Friedrich 1888 Hertenstein 1889 Bernhard Hammer 1890 Louis Ruchonnet 1891 Emil Welti 1892 Walter Hauser 1893 Karl Schenk 1894 Emil Frey 1895 Josef Zemp 1896 Adrien Lachenal 1897 Adolf Deucher 1898 Eugène Ruffy 1899 Eduard Müller 1900 Walter Hauser 1901 Ernst Brenner 1902 Josef Zemp 1903 Adolf Deucher 1904 Robert Comtesse Marc-Emile 1905 Ruchet 1906 Ludwig Forrer 1907 Eduard Müller 1908 Ernst Brenner 1909 Adolf Deucher 1910 Robert Comtesse Marc-Emile 1911 Ruchet 1912 Ludwig Forrer 1913 Eduard Müller 1914 Artur Hoffmann 1915 Giuseppe Motta 1916 Camille Decoppet Edmund 1917 Schulthes 1918 Felix Calonder 1919 Gustave Ador 1920 Giuseppe Motta Edmund 1921 Schulthes 1922 Robert Haab 1923 Karl Scheurer Ernest Louis 1924 Chuard 1925 Jean-Marie Musy 1926 Heinrich Häberlin 1927 Giuseppe Motta
1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966
21
Edmund Schulthes Robert Haab Jean-Marie Musy Heinrich Häberlin Giuseppe Motta Edmund Schulthes Marcel Pilet-Golaz Rudolf Minger Albert Meyer Giuseppe Motta Johannes Baumann Philipp Etter Marcel Pilet-Golaz Ernst Wetter Philipp Etter Enrico Celio Walter Stampfli Eduard von Steiger Karl Kobelt Philipp Etter Enrico Celio Ernst Nobs Max Petitpierre Eduard von Steiger Karl Kobelt Philipp Etter Rodolphe Rubattel Max Petitpierre Markus Feldmann Hans Streuli Thomas Holenstein Paul Chaudet Max Petitpierre Fridrich Wahlen Paul Chaudet Willy Spühler Ludwig von Moos Hans-Peter Tschudi Hans Schaffner
1967 Roger Bonvin 1968 Willy Spühler 1969 Ludwig von Moos Hans-Peter 1970 Tschudi 1971 Rudolf Gnägi 1972 Celio Nello 1973 Roger Bonvin 1974 Ernest Brugger 1975 Pierre Graber 1976 Rudolf Gnägi 1977 Kurt Furgler 1978 Willi Ritschard 1979 Hans Hürlimann Georges-André 1980 Chevallez 1981 Kurt Furgler 1982 Fritz Honegger 1983 Pierre Aubert 1984 Léon Schlumpf 1985 Kurt Furgler 1986 Alfons Egli 1987 Pierre Aubert 1988 Otto Stich Jean-Pascal 1989 Delamuraz 1990 Arnold Kohler 1991 Flavio Cotti 1992 Rene Felber 1993 Adolf Ogi 1994 Otto Stich 1995 Kaspar Villiger Jean-Pascal 1996 Delamuraz 1997 Arnold Kohler 1998 Flavio Cotti 1999 Ruth Dreifussová 2000 Adolf Ogi Moritz 2001 Leuenberger 2002 Kaspar Villiger
VŠEOBECNÁ CHARAKTERISTIKA ŠVÝCARSKA Rozloha Počet obyvatel (1998) Hustota zalidnění Státní hranice Podnebí Zürich Davos Nejvyšší hora Nejdelší řeka Největší jezero Státní zřízení Ozbrojené síly Největší města (včetně aglomerací) Úřední jazyk
41 293 km2 7 100 000 172 obyvatel / km2 celkem 1881,5 km - s Německem (362,5 km), Francií (571,8 km), Itálií (741,3 km), Rakouskem (164,8 km) a s Lichtenštejnskem (41,1 km) Nadmořská Průměrná teplota Průměrná teplota Roční úhrn srážek výška v lednu v červenci 569 m -0,8°C 17,3°C 1125 mm 1592 m -6,2°C 11,7°C 1005 mm Dufourspitze (Monte Rosa) 4634 m Rhein (v zemi 375 km) Lac Léman (Ženevské) 581 km2 pluralitní federativní republika s dvoukomorovým parlamentem profesionální síly 1600, zálohy 625 000, každoročně ve výcviku 390 000 Zürich 855 000, Genève 405 000, Basel 365 000, Bern 310 000, Lausanne 260 000
němčina, francouzština, italština, rétorománština obyvatelstvo hovořící německy 63,5 %, francouzsky 19,5 %, italsky 7,5 %, Jazyková struktura jugoslávskými jazyky 2,7 %, španělsky 1,6 %, rétorománsky 0,5 %, ostatní 4,7 % římští katolíci 46 %, protestanté 40 %, muslimové 1,5 %, židé 0,3 %, ostatní a Náboženská bez vyznání 12,2 % příslušnost 1 švýcarský frank (Sw F) = 100 rappa Měna Mezinárodní + 41 telefonní předvolba Mezinárodní CH poznávací značka Hrubý domácí 306 miliard USD produkt (HDP, 1997) Hrubý domácí 43 060 USD produkt na obyvatele (1997) Naděje na dožití při Ženy 82 let, muži 76 let narození (1996) Zemědělství a rybolov 3 %, těžba a průmysl 26 %, stavebnictví 8,5 %, služby Struktura HDP 62,5 %, (doprava a spoje 6 %, obchod 18 %, finančnictví 21,5 %, veřejná správa a obrana 20 %)
22
Švýcarsko Vypracoval František Pouzar 20. 10. 2002
Použité materiály : encyklopedie Diderot 2002 encyklopedie Zeměpis světa encyklopedie Divy světa www.myswitzerland.com www.swissemigration.ch www.e-kantone.ch www.shipmate.nl www.unieoffshore.cz informace od Uschi & Peter Zimmer a Lotti & Hugo Berweger vlastní vědomosti
