FIKCE PRELOZILI_ _ KAMIL UHLIR, JOSEF FORBELSKY A FRANTISEK VRHEL

PRELOZILI_--. .- - - _ - - - - - - ­ KAMIL UHLIR, JOSEF FORBELSKY A FRANTISEK VRHEL

FICCIONES. EL ALEPH EMECt. EDITORES. s. A., /956 TRANSLATION © HEIRS OF KAMIL UHLiR, /969, /989 EL INFORME DE BRODIE © EMECt. EDITORES, S. A., 1970 TRANSLATION © JOSEF FOR BELSK Y. /978 EL LIBRO DE ARENA © EMECt. EDITORES, s. A., 1975 TRANSLATION © FRANTISEK VRHEL VEINTICINCO AGOSTO, /983, Y OTROS CUENTOS © SEDAfAY EDICIONES. 1977. © EDICIONES S/RUELA. /983 TRANSLATION © FRANTISEK VRHEL. 1989 EPILOGUE © FRANTISEK VRHEL, 1989

©

ISBN 80-207-0076-5

FIKCE--------------­

7

10

PREDMLUVA

_ II

Osm proz zahrnutych do tohoto svazku nev)Jiaduje obsirnej­ siho vysvetleni. Osma povidka (Zahrada, v ktere se cesticky rozvetvuji) patri ke kriminalistickemu ianru. etenari se v ni stanou svedky zlocinu i vsech priprav k nemu. Znaji vrahuv zamer, ale pochopi jej myslim ai na konci posledni strank.v. Ostatni prozy patri k ianru fantastickemu. Loterie v Baby­ 16nu je poznamenana jistou symbolikou. Nejsem prvni, kdo napsal povidku Babyl6nska knihovna. Koho to zajima, mu­ ie nahlednout do 59. cisla casopisu Sur, kde na jiste strance jsou zaznamenana ruznoroda jmena Leukippa, Lasswitze, Lewise Carrola a Aristotela. V Kruhovych zficeninach je vsechno neskutecne. V povidce Autor Quijota Pierre Me­ nard je neskutecny iivotni udel, ktery si zvolil titulni hrdina. Seznam del, jei mu pripisuji, neni prave zabavny, ale neni ta­ ke libovolny. Je to diagram jeho myslenkoveho sveta ... Psat tlustospisy, rozvadet nfl peti stech strankach myslen­ ku, kterou lze dokonale ustne vyjadfit v nekolika minutach, je namahava a vysilujici posetilost. Lepe je predstirat, ie ta­ kove knih)' ui existuji, a podavat jejich obsah ci komentar k nim. Takto .postupoval Carlyle v romane Sartor Resartus a Butler ve spise The Fair Haven. Nedostatkem tech del je, ie jsou to take knihy, stejne tautologicke jako ostatni. Pone­ vadi jsem rozumnejsi a linejsi, psal jsem radeji poznamk.y k imaginarnim kniham. To je pripad povidek Tlcn, Uqbar, Orbis Tertius, Rozbor dila Herberta Quaina a Poul za AI­ Mu'tasimem. Posledni z jmenovanych povidek je z roku 1935. Kratce predtim jsem cetl knihu The Sacred Fount (1901), jejii namet je moina podobny. V Jamesove jemnem romane vypravec patra, zda A nebo C maji vliv na B. V Pouti za AI-Mu'tasimem vypravec prostrednictvim B tusi nebo predvida velmi vzdalenou existenci Z, ktereho B nezna. Jorge Luis Borges Buenos Aires, 10. listopadu 1941

13

TLON, UQBAR, ORBIS TERTIUS

_

1

K objeveni Uqbaru mi dopomohla konjunkce zrcadla a encyklopedie. Zrcadl0 znepokojoval0 konec chodby ve vile v Gaonove ulici v pfedmestske ctvrti Ramos Mejia. Encyklopedie rna osidny Dazev The Anglo-American Cyclo­ pcedia (New York 1917) a je doslovnym, ale take nedba­ lym pfetiskem Encyclopcedia Britannica z roku 1902. Cela vee se pfihodila asi tak pfed peti lety. Vecefel jsem tenkrat s Bioyem Casaresem a dlouho do noci jsme diskutovali, jak napsat roman v prvni osobe, v nemz by vypravec vyne­ chal nektere udalosti nebo pozmenil jejich priibeh a zaple­ tl se do vselijakych rozporii, takze jen nekolik malo ctena­ fii - velmi malo ctenafii - by dokazalo uhodnout hroz­ nou ci banaJni skutecnost. Na vzdalenem konci chodby na nas cihalo zrcadlo. Pfisli jsme na to (pozde v noci je tako­ vy objev nevyhnutelny), ze zrcadla maji v sobe neco ne­ stviirneho. Bioy Casares si v tu chvili vzpomnel, ze jeden z uqbarskych bludafii kdysi prohlasil, ze zrcadla a pohlav­ ni spojeni jsou ohavnosti, protoze rozmnozuji pocet lidi. Zeptal jsem se, odkud rna tuhle pametihodnou myslenku, a on mi fekl, ze ji zaznamenava The Anglo-American Cyclo­ pcedia v hesle Uqbar. Ve vile (najali jsme ji i s nabytkem) byl jeden exemplaf tohoto dila. Na poslednich strankach sestnacteho svazku jsme nasH heslo Uppsala, na prvnich strankach sedmnacteho svazku heslo Uralsko-altajske jazy­ ky, ale 0 Uqbaru ani slovo. Trochu vystraseny Bioy pro­ hledl svazky obsahujici rejstfik. Marne to zkousel se vsemi moznymi zpusoby cteni Ukbar, Ucbar, Ooqbar, Ookbar, Oukbahr ... Nez odesel, fekl, ze Uqbar je krajina v Iraku nebo v Male Asii. Pfiznam se, ze jsem pfisvedcil ponekud rozmrzele. Domnival jsem se, ze si Bioy tu nedolozenou krajinu i anonymniho bludafe ve sve skromnosti narychlo vymyslil, aby ospravedlnil ono rceni. Kdyz jsem bezvy­ sledne nahledl do jednoho z atlasii Justa Perthese, me po­ chybnosti jeste zesilily.

Druheho dne mi Bioy telefonoval z Buenos Aires. Ma pry pfed sebou heslo Uqbar v sestnactem svazku encyklo­ pedie. Jmeno bludafe tam neni, ale zato jeho vyrok se uva­ di temef navlas stejne, jak ho citoval on, i kdyz mozna ne na takove literarni urovni. Bioy si vyrok pamatoval takto: Pohlavni spojeni a zrcadla jsou ohavnosti (Copulation and mirrors are abominable). Text v encyklopedii znel: Podle jednoho z tech gnostikii je viditelny svet iluze ci presneji rece­ no sofisma. Zrcadla a otcovstvi jsou ohavnosti (mirrors and fatherhood are abominable), protoie tento svet rozmnoiuji a rozsiruji. Nemluvil jsem nepravdu, kdyz jsem Bioyovi fe­ kl, ze bych to heslo rad videl. Za nekolik dni mi je pfinesl. Pfekvapilo me to, protoze v pfepeclivem kartografickem rejstfiku Ritterovy Erdkunde nebylo po jmenu Uqbar ani stopy. Bioy opravdu pfinesl sestrtacty svazek The Anglo-Ameri­ can Cyclopedia. Abecedni udaj na titulnim liste a na hfbete byl stejny jako v mem exemplafi (Tot-Ups), ale misto 917 mel svazek 921 stran. Na tech ctyfech pfidanych strankach bylo heslo Uqbar, ktere (jak si jiste ctenaf povsiml) abe­ cedni udaj nepfedvidal. Potom jsme zjistili, ze jinak jsou svazky zcela shodne. Oba (jak jsem uz myslim uvedl) byly pfetiskem desateho vydani Encyclopcedia Britannica. Sviij exemplaf ziskal Bioy v jedne z cetnych aukci. Pomerne peclive jsme heslo pfectli. Neobvykla v nem byla snad jen pasaz, ktera utkvela Bioyovi v pameti. Osta­ tek znel velmi pravdepodobne, pIne zapadal do celkoveho razu dila a byl trochu nezazivny (coz je pfirozene). Kdyz jsme si heslo pfectli znovu, pfisli jsme na to, ze jeho stroha formulace je v jadru vlastne neurcita. Ze ctrnacti jmen, uvadenych v zemepisne casti, jsme identifikovali jen tfi ­ Chorasan, Armenie, Erzerum - jejichz zacleneni do textu bylo nejasne. Ze jmen historickych osobnosti jsme identi­ fikovali jen jedno: jmeno sejdife a maga Smerdise, na ne­ hoz se text odvolaval spis jen jako na metaforu. Zdalo se, ze hranice Uqbaru pfesneji vymezuje poznamka, ale mlha­ ve body, na nez odkazovala, byly vsechno jen tamni reky,

14

kratery a pohofi. Doetli jsme se napfiklad, ze jizni hranici tvofi nizina Tsai Chaldun a delta feky Axy a ze na ostro­ vech v teto delte ziji divoci kone. To bylo na zaeatku stra­ ny 918. V oddile venovanem historii jsme se dozvedeli, ze v tfinactem stoleti se stoupenci ortodoxni viry uchylili pfed pronasledovanim na ostrovy, kde se dosud zachovaly jejich obelisky a kde lze vcelku bezne najit ,v zemi jejich kamenna zrcadla. Oddil jazyk a literatura byl strueny. Je­ dina vec v nem byla pozoruhodna: Uvadel, ze uqbarska li­ teratura mela fantasticky raz a ze v jejich eposech a bajich se nikdy nehovofilo 0 skutecnosti, ale jen 0 dvou imagi­ narnich krajinach Mlechnas a Tlon ... Bibliografie uvade­ la ctyfi prace, ktere jsme dosud nenasli, i kdyz tfeti z nich, Hystory of the land called Uqbar (1874) Silase Haslama, je v katalogu knihkupectvi Bernarda Quaritche. * Prvni ze zminenych praci, Lesbare und lesenswerthe Bemerkungen uber das Land Ukkbar in Klein-Asien, vysla r. 1641 a jejim autorem je Johannes Valentius Andrea. To je dulezita okolnost. 0 nekolik let pozdeji jsem se totiz s timto jme­ nem setkal na pfekvapivych strankach De Quinceyho (Writings, svazek tfinacty) a dozvedel jsem se, ze je to jme­ no nemeckeho teologa, jenz na poeatku sedmnacteho sto­ leti vylicil smyslene bratrstvo Ruze a Kfize, ktere potom druzi zalozili, napodobujice to, co on pfedtim popsal. Tyz den veeer jsme zasli do Narodni knihovny. Nadar­ mo jsme se namahali listovanim v atlasech, katalozich, ro­ eenkach zemepisnych spoleenosti a pametech cestovatelu i dejepiscti: V Uqbaru nikdo nikdy nebyl. Hlavni rejstfik Bioyovy encyklopedie to jmeno take neuvadel. Carlos Ma­ stronardi Oemuz jsem 0 cele veci vypravel) zahledl druhe­ ho dne v jednom knihkupectvi na rohu Corrienteske a Tal­ cahuanske eerne a zlate hfbety The Anglo-American Cyclo­ pC2dia . .. Vesel dovnitf a nahledl do sestnacteho svazku. Pochopitelne tam 0 Uqbaru nebyla sebemensi zminka.

*

Haslam vydal take A general history of labyrinths.

15

2 Na Herberta Ashe, inzenyra Jizni drahy, zustala v hotelu v Adrogue mezi horoucimi zimolezy a v iluzornim pozadi zrcadel jakasi kusel, blednouci vzpominka. Jako tolik An­ glieanu trpel za zivota neskutecnosti a po smrti neni nako­ nec ani pfeludem, jakym byl uz tenkrat. Byl vysoky, mrzu­ ty a jeho zemdleny vous mel kdysi rysavou barvu. Myslim, ze byl vdovec a bezdetny. Vzdy po nekolika letech se vy­ pravil do Anglie. Jel tam navstivit slunecni hodiny a neko­ lik dubti Oak usuzuji z fotografii, ktere nam ukazal). Mtij otec s nim navazal uzke pfatelstvi (to je pfehnany vyraz), jedno z tech anglickych pfatelstvi, ktera zaeinaji tim, ze vy­ louei duverna sdeleni, a velmi brzy se vubec obejdou bez rozmluvy. Obeas si pujcovali knihy a noviny, hravali mIcky sachy ... Pamatuji si ho, jak s knihou 0 matematice v ruce jde po hotelove chodbe, divaje se chvilemi na neo­ pakovatelne zbarveni oblohy. Jednou odpoledne jsme mluvili 0 dvanactkove soustave (v ktere se dvanact pise de­ set). Ashe fekl, ze prave pfevadi jakesi dvanactkove tabul­ ky na sedesatkove (v kterych se sedesat pise deset). Dodal, ze tuhle praci mu zadal jeden Nor v Rio Grande do SuI. Znali jsme Ashe uz osm roku a nikdy se nezminil, ze poby­ val v tech koncinach ... Mluvili jsme 0 pastyfskem zivote, o banditech, 0 brazilske etymologii slova gauco (ktere ne­ ktefi stafi Uruguayci jeste vyslovuji gauso) a ani slovo uz nepadlo - af mi panbtih odpusti - 0 dvanactkovych funkcich. V srpnu sedmatficateho roku (nebyli jsme prave v hotelu) Herbert Ashe zemfel na protrzeni vydute aorty. Nekolik dni pfedtim dostal z Brazilie doporucene zapece­ teny balicek. Byla v nem knizka ne vetsiho nez osmerkove­ ho formatu. Ashe nechal knihu v baru, kde jsem ji po nekolika mesicich nasel. Zaeal jsem v ni listovat a pocitil jsem lehkou, uzaslou zavraf. Nebudu se vsak 0 ni sifit, protoze tyhle fadky nejsou pfibehem mych pocitu, ale pfi­ behem Uqbaru. Za islamske noci, nazyvane Noc noci, se otviraji dokofan tajne brany nebes a voda ve dzbanech do­

16

stava lahodnejsi chuf. Kdyby se pfede mnou ty brany ote­ vfely, necitil bych, co jsem pocitil to odpoledne. Kniha byla psana anglicky a mela 1001 strano Na zlutem koze­ nem hfbete jsem cetl tato podivna slova, opakovana na ti­ tulnim liste: A first Encyclopredia of Tlon. Vol. Xl. Hlaer to langr. Nebyl udan ani rok, ani misto vydani. Na prvni strane i na liste hedvabneho papiru, kryjiciho jednu z ba­ revnych ilustraci, byl vytisten modry oval s timto napisem: Orbis Tertius. Pred dvema lety jsem objevil v jednom svaz­ ku piratskeho vydani jiste encyklopedie strucny popis smyslene zeme. Ted' mi nahoda poskytovala neco mno­ hem cennejsiho a obtiznejsiho. Mel jsem v rukou obsahly, metodicky psany zIomek celkovych dejin nezname plane­ ty, jejiho stavitelstvi a karetnich her, hruzy bajeslovi a su­ motu jazykii, cisafu a mofi, nerostu, ptaku, ryb, algebry a ohne, teologickych sporu a metafyziky. Vsechno zfetelne a souvisle podane, bez zfejmeho naucneho zameru nebo parodickeho ladeni. V "jedenactem svazku", 0 kterem hovofim, jsou zminky o nasledujicich i pfedchozich svazcich. Jejich existenci po­ pfel Nestor Ibarra ve svem dnes jiz klasickem clanku v N. R. F. Jeho pochybnosti vyvratili, mozna s naprostym uspechem, Ezequiel Martinez Estrada a Drieu La Rochel­ le. To vsak nic nemeni na skutecnosti, ze i nejhorlivejsi patrani vyznelo dodnes naprazdno. Nadarmo jsme pfehra­ bavali knihovny v Severni a Jizni Americe i v Evrope. Al­ fonso Reyes rna uz po krk tehle subalterni dfiny, pfipomi­ najici policejni patrani, a navrhuje, abychom se spolecne podjali ukolu rekonstruovat ex ungue leonem pocetne a ob­ jemne svazky, ktere schazeji. Zpola zertem a zpola doo­ pravdy odhaduje, ze jedna generace tlonistu by na to sta­ cila. Tento smely odhad nas opet stavi pfed zakladni pro­ blem: Kdo si vymyslel Tlon? Je nutne pfedpokladat, ze to bylo vic lidi, nebof domnenka, ze to byl jediny clovek ­ jakysi nekonecny Leibniz, tvofici v temnote a v skromnosti _ byla jednomyslne odmitnuta. Panuji dohady, ze tento brave new world je vytvorem tajne spolecnosti astronomu,

/7

biologu, inzenyru, metafyziku, basniku, chemiku, matema­ tiku, moralistu, malifu a geometru . . . fizenych nejakym uplne neznamym genialnim clovekem. Je spousta jedincu, ktefi ovladaji tyto ruzne discipliny, ale je pramalo tech, ktefi maji vynalezavost, a jeste mene tech, co dokazou podfidit vynalezavost pfisne systematickemu planu. Tento plan je tak nesmirne rozsahly, ze podil kazdeho spisovate­ Ie na nem je nekonecne malY. Zprvu pfevladalo mineni, ze Tlon je pouhy chaos, vyplod nezodpovedne liboviile obra­ zotvornosti. Nyni se vi, ze je to vesmir a ze skryte zakony, ktere ho fidi, byly alespoil prozatimne formulovany. Po­ staci pfipomenout, ze klicovy vyznam pro diikaz existence dalsich svazkii maji prave zdanlive rozpory objevujici se v jedenactem svazku. Tak jasny a pfesny fad byl v nem ob­ jeven. Popuhirni casopisy otiskovaly s omluvitelnym nedo­ statkem smyslu pro pravou miru poznatky 0 tlonske zoolo­ gii a topografii. Myslim, ze si snad tamni pruhledni tygfi a krvave veze nezaslouzi neustalou pozornost vsech lidi. Osmeluji se pozadat 0 nekolik minut, abych mohl vylozit tlonsky svetovy nazor. Jednou provzdy plati Humova poznamka, ze Berkeley­ ho argumenty nepfipousteji sebemensi namitky a nepiiso­ bi dojmem sebemensi pfesvedcivosti. Tento vyrok je zcela pravdivy, pokud se aplikuje na nas svet. Na Tlonu je zcela falesny. Narody te planety maji dedicne idealisticky sveto­ vy nazor. Idealismus je pfedpokladem jejich jazyka a veci z neho odvozenych - nabozenstvi, pisemnictvi a metafy­ siky. Svet je podle nich utvafen soubeznou existenci veci v prostoru. Pfedstavuje heterogenni sled nezavislych poci­ nu. Je nasledny, casovy, nikoliv prostorovy. Pfedpokhida­ na tlonska Ursprache, z ktere se vyvinuly "dnesni" jazyky a dialekty, nema substantiva. Existuji v ni neosobni slove­ sa, urcovana jednoslabicnymi pfiponami (nebo pfedpona­ mi), jez maji adverbialni funkci. Tak napfiklad neexistuje slovo, jez by odpovidalo slovu mesic, ale existuje sloveso, jehoz tvar by znel asi mesicnet nebo mesici!. Nad fekou se vynofil mesic se fekne hlor u fang axaxaxas mlo, neboli

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 18 /9

v doslovnem pfekladu: nahofe (upward) za stale-plynou­ cim rozmesicnelo. (Xul Solar pfeklada strucneji: hoj, za plynoplynoucim mesicilo. Upward, behind the onstreaming, it mooned.) To, co bylo prave feceno, tyka se jazyku na jizni polokouIi. Na severni polokouli (0 jejiz Ursprache je v jedenactem svazkujen velmi malo udaju) neni zakladnim prvkem slove­ so, ale jednoslabicne adjektivum. Substantivum se tvofi hromadenim adjektiv. Nefika se mesic. Rika se vzdus­ ny-jasny na tmavem-okrouhlem nebo oraniovy-tenk.V-nebes­ ky nebo jakekoli jine spojeni. Ve zvolenem pfipade mnoz­ stvi adjektiv odpovida realne veci. Je to ciste nahodne. V pi­ semnictvi severni polokoule (podobne jako v existujicim svete Meinongove) se vyskytuje spousta idealnich veci, pro tu chvili shromazd'ovanych a rozhanenych v souladu s bas­ nickym zamerem. Nekdy tyto veci urcuje pouha simultan­ nost. Nektere pfedmety jsou slozeny ze dvou vyrazu, z nichz jeden oznacuje zrakovy vjem a druhy vjem sluchovy: barva vychodu a vzdaleny kfik ptaka. Podobnych pfedmetu je mnoho: slunce a voda narazejici do hrudi plavce, nejasna chvejiva ruzovost, kterou spatfujeme, kdyz marne zavfene oci, pocit, ktery rna ten, kdo se dava unaset fekou a take snem. Takove pfedmety druheho stupne lze kombinovat s dalsimi. Pouzije-li se urcitych zkratek, je tento proces prakticky nekonecnY. Existuji proslule basne skladajici se z jedineho slova, ktere pfedstavuje basnicky pfedmet vytvo­ feny autorem. Paradoxnim dusledkem toho, ze nikdo neve­ fi v realnou existenci substantiv, je jejich nekonecny pocet. Jazyky tlonske severni polokoule maji vsechna podstatna jmena indoevropskych jazyku - a jeste mnoha navic. Neni pfehnane tvrdit, ze klasicka tlonska kultura spociva na jedinem oboru: psychologii. Ostatni obory jsou ji podfi­ zene. Rekl jsem, ze obyvatele planety pojimaji svet jako sled dusevnich pochodu, ktere neprobihaji v prostoru, ale na­ sledne v case. Spinoza pfisuzuje nevycerpatelne bozske by­ tosti atributy prostorovosti a mysleni. Na Tlonu by nikdo nepochopil, jak je mozne klast oboji vedle sebe, kdyz prvni

je pfiznacne pro urcite stavy, kdezto druhe je dokonalym sy­ nonymem vesmiru. Jinak receno nechapou, ze prostorove trva v case. Vjem oblaku dymu na obzoru, pak vjem hofici krajiny a potom napolo uhasene cigarety, ktera zpusobila pozar, jsou pokbldany za pfiklad asociace myslenek. Tento monismus ci totalni idealismus znemoztluje vedu. Vysvetlit (nebo posoudit) nejaky fakt znamena uvest ho do spojitosti s jinym faktem. Takove spojeni je na Tlonu poji­ mana jako nasledny subjektivni stay, ktery nemuze ovliv­ nit nebo osvetlit staY pfedchozi. Kazdy dusevni staY je neredukovatelny. Jiz pouhe jeho pojmenovani - id est klasifikace - nese v sobe jeho zkresleni. Z toho by mel vy­ plyvat zaver, ze na Tlonu neexistuji nejen vedy, ale ani ro­ zumove uvahy. Paradoxni skutecnosti vsak je, ze existuji, a to takfka v nespocetnem poctu. S filozofickymi uvahami se to rna jako se substantivy na severni polokouli. Kazda filozofie je a priori dialektickou hrou, jakousi Philosophie des Als Ob, a tato okolnost pfispela k rozmnozeni filozo­ fickych systemu. Je zde spousta neuvefitelnych filozofic­ kych soustav, jejichz stavba pusobi velmi pfijemnym do­ jmem nebo budi dojem senzacnosti. Tlonsti metafyzikove nejen ze nehledaji pravdu, ale dokonce ani zdani pravdi­ vosti. Snazi se vzbudit uzas. Podle jejich nazoru je metafy­ zika soucasti fantasticke literatury. Jsou pfesvedceni, ze filozoficky system je jen podfizenim vsech aspektu vesmi­ ru jednomu z techto aspektu. Lze dokonce odmitnout i vy­ raz "vsech aspektu vesmiru", protoze pfedpoklada neus­ kutecnitelne spojeni pfitomneho okamziku s minulymi okamziky. Rovnez tak je nepfipustny plural "minulymi okamziky", protoze pfedpoklada dalsi neuskutecnitelny ukon . .. Jedna z tlonskych filozofickych skol dospela k popfeni casu. Opira se 0 uvahu, podle ktere pfitomnost je neohranicena, budoucnost existuje jen jako nadeje v pfitomnosti a minulost zas existuje jen jako vzpominka v pfitomnosti. * Jina filozoficka skola prohlasuje, ze vse­

*

Russel (The analysis o.f mind, 1921, str. 159) vychazi z pfedpokladu,

20

chen cas jiz uplynul a ze nas zivot je stezi jen vzpominkou nebo soumracnym, nepoehybne zkreslenym a zmrzacenym odleskem nenavratne probehnuvsiho proeesu. Jina skola hlasa, ze dejiny sveta - a v jejieh ramei nas zivot i sebene­ patrnejsi podrobnost naseho zivota - jsou psany rukou nizsiho bozstva, ktere se ehee takto dorozumet s d'ablem. A jina skola zas zastava nazor, ze vesmir lze pfirovnat ke kryptogramum, v niehz nemaji smysl vseehny znaky, a ze pravdive je jen to, co se odehraje v noei jednou za tfi sta let. Dalsi skola pak tvrdi, ze zatimeo zde spime, jsme vzhu­ ru na jinem miste a ze takto v kazdem cloveku jsou dva lide. Zadne filozofieke uceni nevzbudilo na Tlonu takove po­ horseni jako materialismus. Formulovali ho nektefi mysli­ tele spis zanieene nez zfetelne, jako kdyz nekdo uz pfedem vyslovuje paradox. Aby umoznil porozumet tomuto nepo­ ehopitelnemu nazoru, vymyslel jeden bludaf v jedenaetem stoleti* sofisma 0 deviti med'aeieh, jez se svou pohorslivou proslulosti fadi na Tlonu po bok eleatskym aporiim. Tato "osidna uvaha" existuje v mnoha verzieh, ktere se od sebe lisi poctem med'aku i tim, kolik jieh bylo nalezeno. Uvedu nejobvyklejsi verzi sofismatu: X jde v utery opustenou cestou a ztrati devet medenych minci. Y najde ve etvrtek na teto ceste etyfi mince slabe po­ kryte medenkou, protoie ve stfedu prselo. V patek objevi Z na ceste tfi mince. V patek ranD najde X v chodbe sveho domu dve mince. Bludaf ehtel z tohoto pfibehu vyvodit re­ alnost existence, id est nepfetrzitost trvani deviti znovu na­ lezenyeh minei. Je absurdni pfedstavovat si, tvrdil, ie etyfi z techto minci neexistovaly od utery do etvrtka, tfi od uteriJ do patku odpoledne a dve od utery do easneho rana v patek. Je logicke myslet si, ie existovaly - byt'to byla nijaka tajna forma existence, nedostupna lidskemu chapani - v kaidem okamiiku techto tfi easovych obdobi. ze planeta byla stvofena pfed nekolika minutami a zabydlena lidstvem, ktere "vzpomina na neskutecnou minulost. * Podle dvanactkove soustavy znamena stoleti obdobi sto ctyficeti ctyf let. H

21

Bylo krajne nesnadne vyjadfit tento paradox tlonskym jazykem a obyvatele planety ho take nepoehopili. Obhajei zdraveho rozumu zpocatku jen popirali pravdivost pfibe­ hu. Zdiiraznovali, ze je to slovni podvod, opirajiei se o troufale pouziti dvou novotvaru, k nimz uzus nedava zadne opravneni a ktere nemaji viibee nie spolecneho s pfisne logiekym myslenim: slo 0 slova najit a ztratit, kte­ ra obsahuji petitio principii, protoze pfedpokladaji identitu pocatecnieh i konecnych deviti minei. Odpurei sofismatu pfipominali, ze jakekoli substantlvum (clovek, mince, ctvr­ tek, stfeda, eesta) rna jen metaforieky vYznam. Odhalili ve­ rolomny raz okolnosti, ze mince byly "slabe pokryte me­ denkou, protoze ve stfedu prselo". Tato okolnost uz pfed­ poklada, co se rna teprve dokazat: trvajiei existenei ctyf minei v dobe od utery do ctvrtka. Vysvetlili, ze shoda je jedna vee a identita druha vee a formulovali jakousi reduc­ tio ad absurdum, tj. hypotetieky pfipad deviti lidi, ktefi de­ vet noei za sebou trpi silnou bolesti. Nebylo by smesne _ kladou otazku - tvrdit, ze to byla vzdy tataz bolest?* Pro­ hlasili, ze jedinou bludafovou pohnutkou byl rouhavy za­ mer pfisoudit bozskou kategorii byti obycejnym mineim a ze jeho sofisma nekdy popira pluralitu a jindy ne. Argu­ mentovali takto: jestlize shoda zahrnuje identitu, je nutno rovnez pfipustit, ze tech devet minei jsou jedna jedina mince. Je to neuvefitelne, ale vyvratit definitivne ten paradox se jim nepodafilo. Za sto let pote, co se vynofil tento pro­ blem, jeden filozof, ktery nebyl tak skvelym myslitelem ja­ ko onen bludaf, ale hlasil se k ortodoxni tradiei, vyslovil velmi smelou a zaroven sfastnou hypotezu. Tvrdil, ze je jen jediny subjekt, ze tento nedelitelny subjekt je jednou kazdou bytosti na svete a ze tyto bytosti jsou nastroji * Dnes jedna z tlonskych cirkvi zastava platonicky nazor, ze jedinou realitou je urCita bolest, urcity zelenavy odstin zlute barvy, urcita teplota. Vsichni lide v zeivratnem okamziku pohlavniho spojeni jsou jeden a tyz clovek. Vsichni. kdo opakuji feidek napsany Shakespearem, jSDU William Shakespeare.

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 22

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 23

i skraboskami bozske bytosti. X je Y a je i Z. Z objevi tfi mince, nebof si vzpomina, ze je X ztratil. X najde v chod­ be dye mince, nebof si vzpomina, ze uz byly posbirany ostatni mince ... Jedenacty svazek encyklopedie naznaeu­ je, ie tento idealisticky panteismus dosahl naprosteho vi­ tezstvi ze tfi hlavnich duvodu. Za prve proto, ze odmitl solipsismus. Za druhe proto, ze umoziloval zachovat psy­ chologicky zaklad ved, a za tfeti proto, ze umoziloval za­ chovat kult bohu. Schopenhauer (ten vasnivy a jasne uva­ zujici Schopenhauer) vyslovuje velmi podobnou myslenku v prvnim svazku spisu Parerga a Paralipomena. Tlonska geometrie zahrnuje dye ponekud odlisne disci­ pliny: geometrii vizualni a geometrii hmatovou. Ta odpo­ vida nasemu pojeti geometrie a je podfizena geometrii vi­ zualni. Zakladem vizualni geometrie neni bod, ale plocha. Tato geometricka soustava nezna rovnobezky a uei, ze clo­ vek pohybujici se v prostoru meni tvar t<~les, ktera ho ob­ klopuji. Zakladni velicinou tlonske aritmetiky jsou iracio­ nalni cisla. Zduraziluje se dulezitost pojmu vetsi a mensi, ktere nasi matematici znaei > a <. Pfi poeetni operaci se pry veliciny meni a z iracionalnich eisel se stavaji cisla ra­ cionalni. Skutecnost, ze ruzni jedinci, pocitajici se stejny­ mi eisly, dojdou ke shodnemu vysledku, je pro psychology prikladem asociace myslenek nebo dobreho cviceni pame­ tie Jak jiz vime, existuje pro Tlonske jediny a vecny subjekt poznani. Take zvyklosti literarniho zivota ovlada vsemohouci idea jedineho subjektu. Knihy jsou zfidkakdy podepsany. Pojem plagiatu je zcela neznamY. Panuje obecne mineni, ze vsechna dila jsou dilem jedineho nadcasoveho a ano­ nymniho autora. Kritika si obvykle autory vymysli: vybere dye odlisna dila - napfiklad Tao Te-fing a Tisic a jednu noc - pfisoudi je jednomu autoru a potom svedomite po­ pise psychologii toho zajimaveho homme de lettres ... Knihy jsou rovnez zcela jine. DBa vypravne pr6zy maji jediny namet, zpracovavany ve vsech moznych obmenach. Filozoficka dila obsahuji vzdy tezi a antitezi, pfesne argu­

menty svedcici pro i proti jedne doktrine. Kniha, ktera ne­ obsahuje take svou antiknihu, je pokladana za neiIplnou. Po staleti hlasany idealismus nakonec nutne ovlivnil realitu. V nejstarsich koncinach Tlonu dochazi pomerne casto k zdvojeni ztracenych predmetu. Dve osoby hledaji tuzku. Prvni osoba ji najde a nic nefekne. Druha najde druhou, nemene skutecnou tuzku, ktera vsak lepe spliluje jeji ocekavani. Tyto druhotne predmety se nazyvaji hron.y, a i kdyz maji horsi vzhled, jsou pocetnejsi. Jeste nedavno platily hron~y za nahodna ditka roztrzitosti a zapomnetlivo­ sti. Zni az neuveritelne, ze jejich soustavny vyskyt trva sot­ va sto let, ale jedenacty svazek to tvrdi. Prvni pokusy s vy­ tvafenim hronu vyznely naprazdno. Presto vsak stoji za to pfipomenout modus operandi: Reditel jedne statni veznice oznamil trestnacum, ze ve starem recisti jsou jakesi na­ hrobky, a slibil, ze ten, kdo prinese vyznamny nalez, bude propusten na svobodu. Po nekolik mesicu pfed zahajenim vykopavek byly vezilum ukazovany fotografie predmetu, ktere meli najit. Tento prvni pokus dokazal, ze nadeje a chtivost mohou byt na zavadu. Tydenni prace lopatou a krumpacem vynesla na denni svetlo jediny hron - zrezi­ vele kolo, jez vsak bylo mladsiho data nez cely experi­ ment. Pokus byl utajen a pozdeji opakovan na ctyfech skolach. Na trech skoncil skoro iIplnym nezdarem, ve ctvr­ te (jejiz feditel nahodou zemrel na poeatku vykopavek) za­ ci vyhrabali - nebo vytvorili - zlatou masku, prastary mec, dye nebo tfi hlinene amfory a nazelenalou, silne po­ skozenou sosku krale, jez mela na hrudi napis, ktery se do­ dnes nepodarilo rozlustit. Tak vysla najevo nevhodnost svedku, kterym je znam experimentalni charakter vykopa­ vek ... Vyzkumy podnikane velkym poctem lidi pfinaseji navzajem si odporujici pfedmety. Nyni se dava pfednost individualnim a temer improvizovanym pracim. Metodic­ ke vytvareni hronu (pravi se v jedenactem svazku) proka­ zalo iIzasne sluzby archeologum. Umoznilo klast minulo­ sti otazky a dokonce i minulost menit, takze je ted' stejne tvarna a povolna jako budoucnost. Jedno je vsak zvlastni:

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 24 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

na hronech druheho a tfetiho stupne - na hronech odvoze­ nych z jineho hronu a hronech odvozenych z hronu jineho hronu - se nepomerne vyrazneji projevuji odchylky, patr­ ne na hronu vychozim. Hrony pateho stupne jsou s nim skoro shodne, hrony devateho stupne jsou k nerozeznani podobne hronum stupne druheho a hrony jedenacteho stupne maji takovou tvarovou cistotu, jakou puvodni hro­ ny nemaji. Cely tento proces rna periodicky raz: na hronu dvanacteho stupne jsou jiz patrny pfiznaky degenerace. Podivnejsi a ryzejsi nez jakykoli hron byva ur: vec vytvofe­ na sugesci, pfedmet vyvozeny nadeji. Nazornym pfikla­ dem je velka zlata maska, 0 ktere jsem se zminil. Na Tlonu se veci zdvojuji, avsak projevuji tendenci zmi­ zet a ztracet obrysy, kdyz na ne lide zapomenou. Klasicky pfiklad je prah, ktery existoval, pokud k nemu chodil je­ den zebrak, a ktery zmizel, kdyz zebrak zemfel. Stalo se ta­ ke, ze ptaci nebo kun zachranili zficeniny amfiteatru. 1940, Saito (Uruguay)

Douska z r. 1947. Pfedchozi clanek otiskuji ve zneni, v kterem vysel v Antologii fantasticke literatury (1940). 8krtl jsem jen nekolik metafor a jakesi zaverecne, vysmes­ ne ladene shrnuti, ktere mi dnes pfipada nicotne. Od teO doby se pfihodilo tolik veci ... Strucne je pfipomenu. V Hintonove knize, ktera patfila Herbertu Ashovi, byl v bfeznu 1941 objeven dopis, napsany Gunnarem Erfjor­ demo Na obalce bylo razitko postovniho ufadu v Ouru Pretu. Dopis beze zbytku objasnoval tajemstvi Tlonu. Zne­ ni dopisu podporuje domnenku Martineze Estrady. Nad­ herny pfibeh zacal jednou v noci na pocatku XVII. stoleti v Luzernu nebo LondYne. Vznikla tam tajna a blahovolna spolecnost (mezi jeji cleny patfil Dalgarno a pozdeji Geor­ ge Berkeley), ktera si vytkla za cil vymyslet novou zemi. Pocatecni neurcity program zahrnoval "hermeticka stu­ dia", filantropii a kabalu. Z tohoto prvniho obdobi pocha­ zi podivuhodna Andreaova kniha. Po nekolika letech taj­ nych schuzi a pfedcasnych syntez clenove spolecnosti

pochopili, ze jedna generace nestaci, rna-Ii se vymyslet no­ va zeme. Usnesli se, ze kazdy ucitel-clen tajne spolecnosti si vyvoli zaka, ktery bude pokracovat v zapocatem dile. Toto dedicne ustanoveni pak pfevladlo. Po dvousetlete pfestavce se pronasledovane bratrstvo znovu pfihlasilo k zivotu v Americe. Kolem roku 1824 se jeden z jeho clenu dal v Memphisu (Tennessee) do hovoru s asketickym mili­ onafem Ezrou Buckleyem. Ten ho trochu pohrdave vysle­ chI - a dal se do smichu skromnym rozmerum projektu. Rekl, ze vymyslet v Americe jen jednu zemi je nesmysl, a navrhl vymyslet novou planetu. K teto kolosalni myslen­ ce pfipojil jako ditko sveho nihilismu * jeste dalsi napad: zachovat 0 tom ohromnem podniku mlceni. V te dobe pfi­ chazela na pulty knihkupeckych kramu dvacetisvazkova Encyclopcedia Britannica. Buckley se vytasil s napadem na­ psat metodicky encyklopedii venovanou smyslene planete. Pfenecha pry jim sva zlatonosna pohofi, sve splavne feky, prerie zdupane bykem a bizonem, sve cernochy, nevestin­ ce i dolary, ale pod jednou podminkou: "Dilo nebude mit nic spolecneho stirn podvodnikem Jezisem Kristem." Buckley nevefil v Boha, ale chtel neexistujicimu Bohu do­ kazat, ze smrtelni lide dovedou vymyslet svet. Buckley byl otraven v Baton Rouge roku 1828. Roku 1914 spolecnost rozeslala tfema sturn svych spolupracovniku zaverecny svazek Prvni tlonske encyklopedie. Vsech ctyficet tajne vy­ danych svazku (nejrozsahlejsi dilo, do jakeho se kdy lide pustili) melD slouzit za zaklad dalsi, jeste podrobnejsi en­ cyklopedie, napsane tentokrat ne jiz v anglictine, ale v ne­ kterem z tlonskych jazyku. Celkovy pfehled neskutecneho sveta nese prozatimni nazev Orbis Tertius a Herbert Ashe byl jednim z jeho skromnych demiurgu, nevim, zda jako pouhy vykonavatel pokynu Gunnara Erfjorda, nebo jako clen spolecnosti. Skutecnost, ze mu byl zashln jedenacty svazek, zda se nasvedcovat druhe eventualite. Ale co ti ostatni? Kolem roku 1942 se zacaly mnozit udalosti sou­

*

Buckley byl volnomyslenkaf, fatalista a obhiljce otroctvi.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

_ - - -Na -jednu - -z- - se -pamatuji - - -zvhlsf - -zfe­ 26 visicis Tlonem. prvnich

telne a tenkrat jsem mel myslim do jiste miry pocit, ze ohlasuje dalsi udalosti. Stalo se to v jednom byte v Lapri­ dove ulici, u dvefi na svetly, vysoky balkan obraceny k za­ padu. Princezne de Faucigny Lucinge dorucili z Poitiers jeji stfibrny servis. Z objemneho nitra bedny, polepene mezinarodnimi nalepkami, se vynofovaly jemne, nehybne pfedmety: utrechtske a pafizske stfibrne nadobi s heral­ dickou faunou, samovar. A mezi nadobim se tajuplne zachvival - bylo to viditelne, lehounke chveni spiciho ptaka - kompas. Princezna si jej neprohledla. Stfelka dychtila po severnim magnetickem polu. Kovove pouzdro bylo vydute. Znaky na stupnici byly pismena jedne z tlon­ skych abeced. Takto tedy fantasticky svet poprve pronikl do sveta skutecneho. Nahoda, ktera me nenechava na pokoji, tomu chtela, ze jsem byl svedkem i druheho ob­ dobneho pfipadu. Stal se 0 nekolik mesicu pozdeji na Cuchilla Negra v krcme jednoho Brazilce. Vraceli jsme se s Amorimem ze Sant'Anny. Reka Tacuarembo se nahle rozvodnila a pfinutila nas vyzkouset (a nejak vydrzet) to primitivni pohostinstvi. Krcmaf nam pfichystal dye rozvr­ zane palandy ve velke mistnosti pIne sudu a kuzi. Ulehli jsme, ale jakysi neviditelny soused nas nenechal spat. Byl opily, chvilemi nesrozumitelne nadaval a chvilemi zas vy­ kfikoval uryvky milong - ci spis to byly uryvky pofad stejne melodie. Jeho pokfikovani jsme pochopitelne pfi­ soudili krcmafove kofalce, silne jak cert ... Pfi rozedneni lezel ten muz v chodbe mrtvy. Jeho drsny hlas nas okla­ mal. Byl to jeste uplny mladicek. Pri opilem blouzneni mu z opasku vypadlo nekolik minci a leskly kovovy kuzel, je­ hoz zakladna svym prumerem odpovidala hraci kostce. Ja­ kysi chlapec se marne pokousel kuzel zvednout. Dospely s nim mel co delate Orzel jsem ho nekolik minut na dlani a pamatuji si, ze jeho vaha byla nesnesitelna, ze i potom, co jsem jej odlozil, citil jsem dal na dlani jeho tlak. Pama­ tuji si taky, jak jsem mel v dlani vytlacen pfesny kruh. Oci­ vidna, nepopiratelna existence velmi maleho a zaroven

nesmirne tezkeho predmetu zanechavala v nas nepfijemny dojem osklivosti a strachu. Jeden venkovan navrhl, aby­ chom kuiel zahodili do rozvodnene feky. Amorim ho za nekolik pesos odkoupil. Mrtveho nikdo neznal. Vedelo se jen, ze "pfisel odnekud od hranic". Takove male a velmi tezke kuzely (zhotovene z kovu, ktery je na tomto svete ne­ znamy) jsou v urcitych tlonskych krajich obrazem bozstvi. Zde koncim osobni cast sveho vypraveni. To ostatni si vsichni ctenari pamatuji Uestlize v to ovsem nedoufaji ne­ bo se toho neboji). Pfipomenu nebo se jen zminim 0 nasle­ dujicich udalostech a budu co nejstrucnejsi, protoze kon­ kretni obecna vzpominka rna slova obohati a rozmnozi. Kolem roku 1944 jakysi badatel, pracujici pro list The American (z Nashvillu, Tennessee), vyhrabal v jedne kni­ hovne v Memphisu vsech ctyficet svazku Prvni tlonske en­ cyklopedie. Dodnes se vedou spory, zda to byl nahodny objev, nebo zda k nemu doslo se souhlasem vedoucich osobnosti stale jeste mlhave planety Orbis Tertius. Pravde­ podobna je tato druha moznost. Nektere neuvefitelne po­ drobnosti z jedenacteho svazku (napfiklad mnozeni hronu) se v memphiskem exemplafi bud' vubec nevyskytuji, nebo byly zeslabeny. Domnenka, ze tyto skrty svedci 0 zameru podat obraz sveta, ktery by nebyl zcela neslucitelny se sve­ tern skutecnym, je opravnena. Tomuto zameru maji zfejme take slouzit pfedmety z Tlonu, roztrousene po ruznych ze­ mich ... * Mezinarodni tisk ovsem bez ustani vytruboval "objev". Pfirucky, antologie, souhrny, literarni zpracova­ ni, autorizovane i piratske pfetisky Nejvetsiho lidskeho di­ la zaplavily a pofad jeste zaplavuji cely svet. Takfka vza­ peti se na mnoha usecich dala realita na ustup. Popravde feceno touzila, aby se mohla dat na ustup. V poslednich deseti letech postaci jakakoliv symetricnost budici zdani fadu - dialekticky materialismus, antisemitismus, nacis­ mus - aby lide byli jako u vytrzeni. Jak potom nepodleh­ * Problemem pfirozene zustava latka, z ktere jsou nektere pfedmety zhotoveny.

28

nout Tlonu, te nepopiratelne, do vseeh podrobnosti a ve velkem rozsahu propraeovane existenei planety majiei svuj fad? Je zbytecne namitat, ze take realita rna svuj fad. Snad ho rna, ale je to fad, jenz je v souladu s bozskymi ­ pfetlumoceno: nelidskymi - zakony, kterym nikdy nepo­ rozumime. Mozna ze Tlon je bludiste, ale je to bludiste vy­ budovane lidmi a urcene k tomu, aby je lide rozlustili. Nas svet navazal styk s Tlonem, uvykl mu a propadl roz­ kladu. Lidstvo okouzlene pfisnym fadem te planety znovu a znovu zapomina, ze je to pfisny fad saehistu, nikoli an­ delii. Do skol uz proniklo vyucovani domnelemu tlonske­ mu "prajazyku". Vyucovani jeho harmoniekym dejinam, plnym dojemnyeh epizod, znehodnotilo dejiny, ktere ur­ covaly beh meho detstvi. Smyslena minulost vytlacila z pameti lidi onu druhou minulost, 0 ktere nie nevime s ur­ citosti - dokonee ani to, zda je falesna. Numismatika, far­ makologie a areheologie byly zreformovany. PQkud je mi znamo, ceka take biologie a matematika na sve pfevtele­ ni ... Rozptylena dynastie samotafu zmenila tvafnost sve­ tao Pokracuje v praei. Jestlize nase pfedpoklady jsou spravne, od dneska za sto let nekdo objevi sto svazkii Dru­ he tlonske eneyklopedie. Z povrehu zeme zmizi nejen takova spanelstina, ale i an­ glictina a franeouzstina. Svet bude Tlon. Ja ale 0 to ne­ dbam a venuji poklidne dny v hotelu v Adrogue revizi nejisteho quevedovskeho pfekladu (ktery nemam v umyslu otisknout) Browneova spisu Urn-Burial (0 pohfbivani v popelnieieh).

"

o

'

,

,

I

romanu bombajskeho advokata Mira Bahadura Aliho The approach to AI-Mu'tasim pise Philip Guedalla, ze je to "ponekud nepfijemna kombinace (a rather uncomfortable combination) onech alegorickych islamskych basni, ktere zfidkakdy pfestanou zajimat toho, kdo je pfeklada, a de­ tektivnich romanu, ktere nevyhnutelne pfekonavaji Johna H. Watsona a zdokonaluji hruzu lidskeho zivota v nejbe­ zuhonnejsich brightonskych penzi6nech". Mr. Cecil Ro­ berts uz pfedtim odhalil, ze "Bahadurova kniha rna dva nepravdepodobne porucniky: Wilkiho Collinse a slavneho perskeho basnika z dvanacteho stoleti Fariduddina Atta­ ra". Klidny usudek, opakovany Guedallou beze zmeny, ale cholerickym jazykem. V podstate jsou oba autofi za­ jedno: poukazuji na detektivni mechanismus romanu a na jeho mysticky undercurrent. Tato hybridizace by nas moh­ la vest k tomu, abychom pomysleli na jistou podobnost s Chestertonem. Jak jeste ukazeme, nic takoveho neexistu­ je. Editio princeps romanu Pout' za AI-Mu'tasimem vysla v Bombaji koncem roku 1932. Byla vytistena na skoro no­ vinovem papife a obalka oznamovala kupujicimu, ze je to prvni detektivka napsana bombajskym rodakem. Behem ctyf mesicii byla rozebrana ctyfi vydani, kazde 0 tisici vy­ tiscich. Bombay Quarterly Review, Bombay Gazette, Calcut­ ta Review, Hindustan Review (vychazejici v Allahabadu) a Calcutta Englishman pfinesly 0 knize chvalozpevy. Baha­ dur potom vydal knihu s ilustracemi pod nazvem The con­ versation with the man called AI-Mu'tasim (Rozhovor s mu­ zem zvanym AI-Mu'tasim) a pfipojil pekne znejici podtitul A game with shifting mirrors (Hra se zrcadly, ktera meni misto). Toto vydani pfetiskl nedavno v Londyne Victor Gollancz. Dvod napsala Dorothy L. Sayersova. Ilustrace byly - mozna ze soucitu - vynechany. Londynske vyda­

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . JO

ni lezi pfede mnou. Nepodafilo se mi ziskat prvni vydani, ktere je myslim mnohem lepsi. K tomuto tvrzeni me oprav­ iluje dodatek, struene eharakterizujiei rozdil mezi puvod­ nim vydanim z roku 1932 a vydanim z roku 1934. Nez si bliz povsimnu rozdilu a zaujmu k nemu stanovisko, bude dobfe naertnout hlavni dejovou linii knihy. , Jeji viditelny hrdina - nikdy se nedovime, jak se jme­ nuje - je student pray z Bombaje. Rouhaesky odpadne od islamske viry svyeh oteu, ale na konei desate noei mesi­ ee muharram se oetne uprostfed poulieni srazky muslimu s hindy. Je to noe bubnu a vzyvani. Nepfatelskym davem si razi eestu velke papirove baldaehyny muslimskeho pro­ eesi. Z jedne terasy hodi hindska ruka eihlu. Kdosi vrazi nekomu do bfieha dYku. Nekdo - muslim? hind? - ze­ mfe a je poslapan. Tfi tisiee lidi se pusti do rvaeky: hul proti revolveru, oplzlost proti kletbe. Jediny Buh proti bo­ hum. Volnomyslenkafsky student se pIn uzasu zueastni srazky. Zoufalyma rukama zabije (nebo si mysli, ze zabil) hinda. Ohlusujiei, napolo spiei sirkarska jizdni polieie za­ sahne nestrannymi ranami bieem. Student uprehne skoro pod kopyty koni. Zamifi do nejodlehlejsiho pfedmesti. Pfejde dye zeleznieni trate, nebo dvakrat stejnou traf. Pfe­ leze zed' zanedbane zahrady, v jejimz stfedu stoji kruhova vez. Z eerne houstiny ruzovyeh kefu se vynofi psi ehatra mesieni barvy (a lean and evil mob of mooncoloured hounds). Zaene studenta pronasledovat a ten vyhleda uto­ eiste ve vezi. Vystoupi po zeleznyeh sehodeeh - nekolik stupilu sehazi - a na terase se zaeernalou studnou upro­ stfed uvidi muze, jak v mesienim svetle sedi na bobku a silnym proudem moei. Muz se mu svefi, ze jeho zamest­ nanim je krast zlate zuby bile odenym mrtvolam, ktere do te veze ukladaji Parsove. Rekne jeste dalsi mrzkosti a zmi­ ni se 0 tom, ze se uz etrnaetou noe neoeisfuje buvolim tru­ sem. Se zfejmou zasti mluvi 0 jakyehsi zlodejieh koni z Gudzaratu, "ktefi se zivi psim masem a jesterkami a jsou konee koneu stejne bezeetni jako oni dva". Svita. Je slyset, jak nizko letaji vypaseni supi. K smrti unaveny student

- - - - - - - - - - - - - - -_ _ 3/

usne. Slunee uz stoji vysoko, kdyz se probudi. Zlodej zmi­ zel. Zmizely take dva triehinopolske doutniky a nekolik stfibrnyeh rupii. Tvafi v tvaf hrozbam pfipravovanym uplynulou noei se student rozhodne, ze se ztrati v Indii. Napadne ho, ze dokazal zabit modlosluzebnika, ale nedo­ kazal si zjednat jistotu, zda rna spis pravdu muslim nez modlosluzebnik. Nejde mu z hlavy jmeno Gudzarat a jme­ no jedne malka-sansi (prislusniee kasty zlodeju) z Palan­ puru, na kterou se s oblibou zamefovaly kletby a nenavist okradaee mrtvol. Doehazi k zaveru, ze jestli nekoho nena­ vidi tak dokonale opovrzenihodny elovek, je to vlastne ehvala. Rozhodne se, ze tu zenu bude hledat, ale nedela si velke nadeje. Pomodli se a s bezpeenou pomalosti se vyda na dlouhou eestu. Zde konei druha kapitola romanu. Je nemozne vylieit peripetie zbyvajieieh devat~naeti ka­ pitol. pfimo zavratne se to v nieh hemzi dramatis personae - nemluve 0 tom, ze obsahuji biografii, jez Jako by sledo­ vala veskera hnuti lidskeho dueha (od hanebnosti az po matematieke uvahy), a popis putovani, ktere obsahne ne­ smirnou geografii Hindustanu. Pfibeh, ktery zaeal v BOlTI­ baji, pokraeuje v palanpurskyeh nizinaeh, jeden den a jed­ nu noe prodleva v bikanerske kamenne brane, vypravi o tom, jak na jednom banaraskem smetisti zemfel slepy astrolog, osnuje spiknuti v mnohotvarem palaei v Katman­ du, modli se a smilni v morovem puehu Kalkaty, z okna madraskeho notafstvi pozoruje, jak se v mofi rodi dny, z jednoho balk6nu ve state Travaneore pozoruje, jak v mo­ fi umiraji podveeery, vaha a zabiji v Indauru a konei svou drahu, meflei mnoho mil a trvajiei eela leta, opet v Bom­ baji, nekolik kroku od zahrady se psy mesieni barvy. Je zde takovyto namet: Jisty elovek - je to onen nevefiel a prehajiei student, ktereho uz zname - upadne mezi nej­ horsi lotry a pfizpusobi se jim. Podstoupi s nimi jakysi za­ vod v hanebnosteeh. Znenadani - se zazraenym ulekem Robinsona spatfivsiho v pisku lidskou stopu - poeiti, ze mira jejieh hanebnosti se jaksi zmensila. Jeden z teeh odpornyeh lidi projevi nehu, eitove vzruseni, odmlei see

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 32

"Jako by se do rozhovoru vmisila mnohem slozitejsi osob­ nos1." Student vi, ze lotr, s kterym prave mluvi, neni scho­ pen takove chvilkove slusnosti. Usoudi, ze se v nem jako v zrcadle odrazil nejaky pfitel nebo pfitel nejakeho pfitele. Znovu problem promysli a dospeje k tajemnemu pfesved­ ceni: Nlkde na zem; iije clovek, z nlhoi vychlizi tento jas; nlkde na zemi iije clovek, ktery je totoiny s tim to jasem. Stu­ dent se rozhodne, ze toho cloveka najde, i kdyby tomu mel zasvetit cely zivot. Lze jiz vytusit zakladni namet knihy: neukojitelne patra­ ni po lidske dusi zanechavajici jemne odlesky na jinych dusich. Zprvu je to slaba stopa llsmevu nebo slova, nako­ nec pak ruzne, stale silnejsi zablesky rozumu, fantazie a dobra. Tou merou, jak dotazovani bliz znaji AI-Mu'tasi­ rna, bozska slozka v nich sill. Je vsak zfejme, ze jsou pou­ hymi zrcadly. Je mozno hovofit 0 pouziti matematickeho postupu: Bahaduruv hutny roman je jako ciselna fada, na jejimz konci je pfedvidany "muz zvany AI-Mu'tasim". Al­ Mu'tasimovym bezprostfednim pfedchudcem je persky knihkupec, clovek nanejvys zdvofily a stastny. Knihkup­ covym pfedchudcem je svetec ... Po mnoha letech se stu­ dent octne v chodbe, "na jejimz konci jsou dvefe, ve dve­ fich lacina rohoz z mnoha koralku a uvnitf zaf". Student tleskne jednou, tleskne podruhe a pta se po AI-Mu'tasimo­ vi. Muzsky hlas - neuvefitelny hlas AI-Mu'tasimuv - ho vyzve, aby vstoupil. Student odhrne zaves a vstoupL Na tomto miste roman koncL Pokud se nemylim, musi spisovatel splnit dye podmin­ ky, rna-Ii takovy namet dobfe zpracovat: za prve si musi vymyslet ruzne podrobnosti, ktere by naznacovaly budou­ ci vyvoj udfl1osti; za druhe musi dbat na to, aby se hrdina, pfedjimany temito podrobnostmi, nestal konvencni posta­ YOU nebo pfeludem. Prvni podminku Bahadur spltluje. Nejsem si vsak jist, do jake miry spltluje podminku dru­ hou. Jinak feceno neslychany a nespatfeny AI-Mu'tasim by v nas mel zanechat dojem realneho charakteru, a ne dojem zmeti fadnich superlativu. Ve verzi z roku 1932 je

--------- -_ _AI­ 33 nadpfirozenych rysu pomerne malo. "Muz zvany

~

Mu'tasim" rna v sobe neco symbolickeho, ale jinak mu ne­ chybeji vyrazne osobni charakterove rysy. Tohle dobre li­ terarni chovani se vsak bohuzel zmenilo. Ve verzi z roku 1934 - kterou mam na stole - upada roman do pfilisne alegoricnosti. AI-Mu'tasim je symbol boha a hrdinovo podrobne popisovane putovani je svym zpusobem obraz duse stoupajici po stupnich mystickeho vytrzeni. Nektere podrobnosti jsou sklicujici: jakysi cerny zid z Kocinu, kdyz mluvi 0 AI-Mu'tasimovi, fekne, ze rna tmavou pIer; jeden kfestan ho popisuje, jak stoji s rozpfazenymi pazemi na vezi; rudy lama si vzpomina, ze ho videl sedet jako "sosku, kterou v tasilumpskem klastefe vymodeloval z ya­ ciho masla a modlil se k ni". Takove vyroky naznacuji, ze existuje jediny Buh, jenz se pfizpusobuje lidske rozlicno­ sti. Podle meho nazoru to neni pfHis podnetna myslenka. Ale netvrdil bych to uz 0 domnence, ze i Vsemohouci hle­ da Nekoho, ten zas Nekoho vyssiho (nebo jen proste ne­ postradatelneho nebo sobe rovneho) a tak stale dal az do Konce, ci lepe feceno Bezkonce Casu, nebo stale znova od zacatku. Etymologicky vyklad slova AI-Mu'tasim (coz je jmeno osmeho Abbasovce, ktery zvitezii v osmi bitvach, zplodil osm synu a osm dcer, vlastnil osm tisic otroku a panoval po dobu osmi let, osmi uplilku a osmi dnu) je ten, kdo hleda utociste. Skutecnost, ze cHern putovani je na­ lezeni poutnika, velmi pfihodne ve vydani z r. 1932 zdu­ vodilovala obtize, na ktere se pfed dosazenim cHe naraze­ 10. Ve vydani z r. 1934 dava taz skutecnost podnet k vy­ stfedni teologii, kterou jsem uz vylozil. Jak vidno,Mir Ba­ hadur Ali se neubranil nejhloupejsimu pokuseni, jakemu muze umeni cloveka vystavit: pokuseni pocinat si jako ge­ nius. Kdyz procitam pfedchozi stranky, zmocnuje se me oba­ va, ze jsem dost nezduraznil kladne hodnoty romanu. Kni­ ha rna totiz velmi civiIizovane rysy: napfiklad jisty rozho­ vor v devatenacte kapitole, z nehoz lze vytusit, ze jeden z diskutujicich, ktery nevyvraci sofismata sveho odpurce,

34 "aby nedal triumfalne najevo, ze rna pravdu", je AI-Mu'ta­ simuv pfitel.

AUTOR QUIJOTA PIERRE MENARD

_

35

Silvine Ocampove

t Rozumi se sarno sebou, ze slouzi ke cti, kdyz soudoba kniha je odvozena z knihy stare. Nikomu totiz neni mile (pravil Johnson) byt nejak zavazan svym soucasnikum. Cetne, i kdyz bezvyznamne stycne body Joyceova Odyssea s homerskou Odysseou stale musi poslouchat - nikdy se nedovim proc - obdivne soudy literarni kritiky. Stycne body Bahadurova romanu s obdivovanym Rozhovorem ptaku Fariduddina Attara se setkaly s nemene zahadnym potleskem v Londyne a dokonce i v Allahabadu a Kalkate. Existuji dalsi literarni vlivy: Kterysi inkvizitor vyjmenoval jiste analogie mezi prvni epizodou romanu a Kiplingovou povidkou On the City Wall. Bahadur tyto analogie pfipou­ sti, ale haji se tim, ze by bylo zcela nenormalni, kdyby se dva obrazy desate noci mesice muharram navzajem nepo­ dobaly ... Spis rna pravdu Eliot, kdyz pfipomina sedmde­ sat zpevu nedokoncene alegorie The Faerie Queene, v nichz se ani jednou neobjevi hlavni zenska postava Glo­ riana - jak na to ve sve kriticke poznamce upozornuje Ri­ chard William Church (Spenser, 1879). Ja s veskerou skromnosti poukazuji na to, ze vzdalenym pfedchudcem zde mohl byt jeruzalemsky kabalista Izak Luria, ktery v XVI. stoleti hlasal, ze duse pfedka nebo ucitele muze vstoupit do duse nejakeho nesfastnika, aby ho posilila ne­ bo poucila. Tato rozmanitost pfevtelovani se nazyva ib­ ba~*

1935

* V poslednim odstavci se zminuji 0 Mantiku't-tair(Rozhovoru ptaku) perskeho mystika Fariduddina Abu Talib Muhammad ben Ibrahim Atta­ ra, ktereho pri drancovani NlSapuru zabili vojaci Cingischanova syna Tula. Snad nebude na skodu podat strucne obsah basne: Simurgh, dale­ ky kral ptaku, upusti doprostred Ciny nadherne pero. Ptaci, kteri uz ne­ chteji dal snaset dlouholetou anarchii, za Simurghova panovani, se roz­

Vycet viditelnfch del, zanechanych timto romanopiscem, je snadny a neni dlouhY. Je proto neomluvitelne, ceho se do­ pustila madame Henri Bachelierova, kdyz fadu veci vyne­ chala nebo naopak pfidala v osidnem katalogu, ktery se jisty list, jehoz protestantske zamefeni neni zadnym tajem­ stvim, opovazil pfedlozit svym politovanihodnym ctena­ fum. (Neni jich ovsem mnoho a jsou to kalviniste, ne-li zednafi a obfezanci.) Mezi skutecnymi pfateli Pierra Me­ narda vyvolal tento katalog znepokojeni a dokonce jisty zarmutek. Dalo by se fici, ze vcera jsme se shromazdili u konecneho mramoru a mezi neblahymi cypfisi, a dnes se uz Omyl pokousi poskvrnit Menardovu Pamatku ... Je naprosto nezbytne uvest veci na pravou miru, byf strucne. Nezastiram si, ze lze velmi snadno popfit odbornou kompetenci me bezvyznamne osoby. Doufam vsak, ze mi nebude zakazovano odvolat se na dye zavazna svedectvi: S nasledujicimi fadky vyslovila souhlas baronka Bacourto­ hodnou Simurgha najit. Vedi, ze jmeno jejich krale znamena tricet ptaku a ze jeho hrad stoji v Kafu, kruhovitem pohori obklopujicim zemi. Pusti se do skoro nekonecneho dobrodruzstvi. Preleti sedm udolf nebo mori. Predposledni udoli se nazyva Zavraf, posledni se jmenuje Zniceni. Mno­ zi poutnici odpadnou, jini zahynou. Tficet poutniku, ocistenych utrapa­ mi, dospeje do Simurghova pohofi. Kdyz krale ptaku konecne spatfi, pochopi, ie oni vsichni jsou Simurgh a Simurgh ie je jeden kaidy z nich a vsichni dohromady. (Take Plotinos, Enneady v, 8, 4 - hlasa rajsky roz­ sah principu identity: Na srozumitelnem nebi vsechno je vsude. Jakakoliv vec je vsemi vecmi. Slunce je vsemi hvezdami, a kaida hvezda je vsemi hvez­ dam; i sluncem.) Mantiku 't-tair byl pfeloien do francouzstiny Garcinem de Tassy, do anglictiny Edwardem FitzGeraldem. Pfi psani teto poznam­ ky jsem nahledl do desateho svazku Burtonova vydani Tisice a jedne no­ d a do monografie Margarety Smithove The Persian mystics: Attar(l932). Attarova basen nema mnoho stycnych bodu s romanem Mira Bahadura Aliho. Kdyi v dvacate kapitole jeden persky kupec prisuzuje urcita slova AI-Mu'tasimovi, je to moina jen velebeni slov, ktera pronesl hrdina kni­ hy. Tyto a jine dvojznacne analogie mohou znamenat identitu hledaneho a hledajiciho, a mohou take znamenat, ie hledajici pusobi svym vlivem na hledaneho. V jine kapitole se naznacuje, ie AI-Mu'tasim je hind, o nemi se student domniva, ie ho zabil.

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 36

va (na jejichz nezapomenutelnych pateenich dychancich jsem mel tu eest poznat basnika, ktereho oplakavame). Hrabenka Bagnoregiova, jeden z nejuslechtilejsich duchu monackeho knizectvi (a nyni take Pittsburghu, Pennsylva­ nia, po nedavnem snatku s mezinarodne proslulym filan­ tropem Simonem Kautzschem, na ktereho - beda! - ha­ zeji tolik blata obeti jeho nezistnych transakci, obetovala "pravdomluvnosti a smrti" (to jsou jeji vlastni slova) tiro­ zenou rezervovanost, kterou se vyznaeuje, a v otevfenem dopise, uvefejnenem v easopise Luxe, mi rovnez dava sou­ hlas. Myslim, ze to jsou postaeujici usudky. Rekl jsem, ze vyeet viditelnych del Pierra Menarda je snadnY. Peelivym prostudovanim jeho soukromeho archi­ vu jsem si ovefil, ze jde 0 nasledujici prace: a) Symbolisticky sonet, uvefejneny dvakrat (s obmena­ mi) v revue La Conque (bfeznove a tijnove cislo z r. 1899). b) Monografie pojednavajici 0 moznosti sestavit basnic­ ky slovnik vyrazu, ktere by nebyly synonymy nebo perifra­ zemi vyrazu tvoficich zakladni slovni zasobu bezneho ja­ zyka, ale "idealnimi pfedmety vytvofenymi umluvou a svou podstatou urcenymi pro basnickou potrebu" (Ni­ mes 1901). c) Monografie 0 "jistych souvislostech a podobnosti" mysleni Descartova, Leibnizova a Johna Wilkinse (Nimes 1903). d) Monografie 0 Leibnizove Characteristica universalis (Nimes 1904). e) Clanek technickeho razu 0 moznosti obohatit sacho­ yOU hru tim, ze by se odstranil jeden z vezovych pescu. Menard tuto zmenu navrhuje, doporueuje, diskutuje 0 ni a nakonec ji odmita. f) Monografie 0 Ars magna generalis Raymunda Lulla (Nimes 1906). g) Pfeklad spisu Ruy L6peze de Segura Kniha 0 hbitem vynalezani a umeni hry v sachy a pfedmluva a poznamky k teto knize (Pafiz 1907). h) Naert monografie 0 symbolicke logice George Boola.

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 37

i) Studie 0 zakladnich rytmickych zakonech francouzske pr6zy, dolozena pfiklady ze Saint-Simona (Revue des lan­ gues romanes, Montpellier, fijen 1909). j) Replika na staf Luca Durtaina (ktery popiral existenci podobnych zakonu), dolozena pfiklady z Durtainova textu (Revue des langues romanes, Montpellier, prosinec 1909). k) Rukopis pfekladu Quevedova dila Kompas vzdelancu, nazvaneho La boussole des precieux. 1) Predmluva ke katalogu vystavy Iitografii Caroluse Hourcada (Nimes 1914). m) Kniha Les problemes d'un probleme (Pafiz 1917), kte­ ra v chronologickem sledu probira jednotliva reseni slav­ neho problemu Achilla a zelvy. Do dnesniho dne vysla dye vydani. Za mota druheho vydani byla zvolena Leibni­ zova rada: "Vubec se, pane, zelvy nebojte." Jsou v nem ta­ ke nove napsany kapitoly 0 Russellovi a Descartovi. n) Tvrdosijny rozbor Touletovych "syntaktickych zvyk­ losti" (N. R. F., btezen 1921). Pfipominam, ze podle Me­ nardova vyroku karat a chvalit jsou citove ukony, ktere nemaji nic spoleeneho s kritikou. 0) Pfepis basnicke sbirky Paula Valeryho Cimetiere ma­ rin do alexandrinu (N. R. F., leden 1928). p) Invektiva proti Paulu Valerymu, uvefejnena v Listech pro potlacovani skutecnosti, vydavanych Jacquesem Rebou­ lem. (Mimochodem feeeno tato invektiva je pfesnym opa­ kern jeho skuteeneho mineni 0 Valerym, ktery ji take tak pochopil, takze jejich stare pfatelstvi nebylo nijak ohroze­ no.) q) "Definice" hrabenky Bagnoregiove, uverejnena ve "viteznem svazku" (je to vyraz jineho pfispevatele - Ga­ briela d'Annunzio), jejz tato dama kazdorocne vydava, aby uvedla na pravou miru nevyhnutelne falzifikace den­ niho tisku a ukazala "svetu a Italii" pravou podobu sve osoby, vystavene (prave pro svou krasu a verejnou cin­ nost) tolikerym chybnym nebo ukvapenym usudkum. r) Cyklus obdivuhodnych sonetu, venovany baronce Ba­ courtove (1934).

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 38

s) Rukopisny seznam versu, jejiehz ucin se opira 0 pra­ vopisna znamenka. * Potud tedy soupis Menardova viditelneho dila v ehrono­ logiekem pofadi (vyneehal jsem jen nekolik nevyraznyeh sonetu, napsanyeh pfilezitostne pro pohostinne ci hltave album madame Henri Baehelierove). Pfejdu nyni k jinemu dilu: k dilu podzemnimu, nekonecne statecnemu., nepo­ rovnatelnemu a take - aeh, jak nedostatecne jsou lidske moznosti! - nedokoncenemu. Toto dilo, mozna jedno z nejvyznamn~jsieh dnesni doby, zahrnuje devatou a tfiea­ tou osmou kapitolu prvni casti Dona Quijota a zIomek ka­ pitoly dvaadvaeate. Jsem si vedom, ze podobne tvrzeni budi dojem posetilosti, a tato poznamka rna tedy pfede­ vsim zduvodnit onu "posetilost"'.** K zminenemu umeleekemu pocinu daly podnet dva tex­ ty nestejne hodnoty. Prvni text byl Novalisuv filologieky fragment - v drazd'anskem vydani je oznacen cislem 2005 - v nemz je nacrtnuto tema naprosteho ztotozneni s urci­ tym autorem. Druhy text byla jedna z tech eizopasnyeh knih, ktere umisfuji Krista na bulvar, Hamleta na Cannebi­ ere nebo dona Quijota na Wall Street. Menardovi, jako kazdemu cloveku s dobrym vkusem, se hnusily takove zby­ tecne maskarady, ktere - jak fikal - nam mohou pusobit jen plebejske poteseni z anaehronismu nebo (eoz je jeste horsi) vyvolat v nas nadseni nad primitivni pfedstavou, ze vseehny doby jsou stejne nebo ze jsou rozdilne. Prosluly Daudetuv zamer spojit v jedne postave, tj. v Tartarinovi, Dumyslneho rytife i jeho zbrojnose se mu zdal zajimavej­ si, i kdyz v provedeni tohoto zameru naehazel rozpory

* Madame Henri Bachelierova uvadi take doslovny preklad Quevedo­ va doslovneho prekladu knihy sv. Frantiska Saleskeho Introduction a fa vie devote. v knihovne Pierra Menarda neni po tomto dile ani stopy. Jde zrejme 0 nedbale vyslechnuty zert naseho pritele. ** Zamyslel jsem take nacrtnout podobiznu Pierra Menarda. Ale co­ pak bych se mohl odvazit soutezit se zlatymi strankami, ktere pry chysta baronka Bacourtova, nebo s jemnou a presnou tuzkou Caroluse Hourca­ da?

39 a povrehnosti ... Je znesveeovanim Menardovy svetle pa­ matky, naznacuje-li se, ze zasvetil svuj zivot ,napsani sou­ dobeho Quijota. Menard neehtel vytvofit druheho Dona Quijota - eoz by bylo snadne - ale Dona Quijota. Nemusim ani zduraz­ novat, ze mu nikdy neslo 0 meehanieky pfepis originalu. Nemel v umyslu kopirovat. Jeho obdivuhodnou etizadosti bylo napsat stranky, ktere by se slovo za slovem a fadek za radkem shodovaly s temi, ktere napsal Miguel de Cervan­ tes. "Muj zamer je proste ohromujiei," napsal mi 30. zafi 1934 z Bayonne. "Vyusteni teologiekeho ci metafyziekeho dukazu ~ vnejsi svet, Buh, nahodnost, obeena podoba ve­ ei - neni 0 nie pozdejsi a 0 nie mene bezne nez muj vseo­ beene znamy roman. Rozdil je jen v tom, ze filozofove uvefejnuji v pfijemnyeh svazeieh dilci vysledky sve praee, kdezto ja jsem se rozhodl je znicit." A skutecne se neza­ ehoval ani list koneeptu, ktery by dosvedcil jeho mnohale­ te usili. Zprvu ho napadla pomerne jednodueha metoda: Naucit se dobfe spanelsky, znovu si vstipit katoliekou viru, bojo­ vat proti Maurum nebo Turkum, zapomenout evropske dejiny od roku 1602 do roku 1918, byt tedy Miguelem de Cervantesem. Pierre Menard tento postup dukladne pro­ myslil (vim, ze si veelku dobfe osvojil spanelstinu sedm­ naeteho stoleti), ale zavrhl ho jako pfilis snadnY. Spis jako neproveditelny, fekne asi ctenaf. Souhlasim, ale eela vee byla jiz pfedem neproveditelna a ze vseeh neproveditel­ nyeh zpusobu, jak ji dovest ke zdarnemu konei, byl tenhle nejmene zajimavy. Byt v dvaeatem stoleti spisovatelem po­ pularnim ve stoleti sedmnaetem pfipadalo Menardovi ja­ ko degradaee. Stat se nejakym zpusobem Cervantesem a vytvofit Quijota mu nepfipadalo tak obtizne - a proto ani ne tak zajimave - jako byt i nadale Pierrem Menar­ dem a pomoei zkusenosti Pierra Menarda vytvofit Quijo­ tao (Mimoehodem feceno ho tento nazor vedl k tomu, ze v druhem dile Dona Quijota vypustil autobiografiekou

---------_ pfedmluvu. Kdyby ji byldo-neho zafadil, znamenalo by 40 to

vytvofit dalsi postavu - Cervantese - ale znamenalo by to take, ze by Quijote musel byt podavan jako vytvor teto postavy, nikoJi jako vytvor Menardiiv. Je pfirozene, ze Menard odmitl takto si sviij ukol ulehcovat.) "To, co chci podniknout, neni v podstate obtizne," stoji na jinem miste v jeho dopise. "Abych to mohl dokonCit, staCilo by byt nesmrtelnY·" Mam se snad pfiznat, ze si nekdy pfedstavu­ ji, jak sviij ukol splnil a jak ctu Quijota - celeho Quijota - jako by ho asi vymyslil Menard? Kdyz jsem za uplynuIych noel listoval v XXVI. kapitole - 0 kterou se on nikdy nepokusil - rozpoznal jsem v neobycejnem slovnim obra­ tu ficni nYm.fy, bolestna a vlhka Echo nejen styl naseho pti­ tele, ale jakoby i jeho hlas. To piisobive spojeni adjektiva oznacujiciho dusevni vlastnosti a adjektiva oznacujiciho vlastnosti hmotne mi pfipomnelo Shakespeariiv vers, o nemf jsme jednou odpoledne rozmlouvali:

Where a malignant and a turbaned Turk . .. * Proe prave Quijote? zepta se mozna nas etenaf. Takova zaliba by nebyla nevysvetlitelna u Spanela, ale neni po­ chyby, ze je nevysvetlitelna u symbolisty z Nimes, oddane­ ho vyznavaee Poea, ktery zrodil Baudelaira, ktery zrodil Mallarmea, ktery zrodil Valeryho, ktery zrodil Edmonda Testa. Odpoved' na tuto otazku dava zmineny dopis. "Don Quijote," vysvetluje Menard, "me hluboce zajima, ale ne­ zda se mi - jak bych to jen fekl? - nevyhnutelny. Nedo­ vedu si pfedstavit vesmir bez zvolani Edgara Allana Poea:

Ah, bear in mind this garden was enchanted!** nebo bez basne Opily korab ei bez poemy Stary namofnik, ale vim, ze bych si ho dovedl pfedstavit bez Quijota. (Mlu­

* Kdyz jednou zlobny Turek v turbanu ... (Pozn. prekJ.)

** Tak jako by by) zaklet onen sad ... (Pozn. prekl.)

_

. . . .- - - - - - - - - - - - - - . 4/

vim pfirozene 0 sve osobni schopnosti, nikoli 0 historic· kern ohlasu literarnich del.) Quijote je nahodna kniha, Qu· ijote neni nutny. Mohu podrobne promyslit, jak ho na· psat, mohu ho napsat, aniz se dopustim tautologie. Kdyz mi bylo dvanact nebo tfinact let, pfecetl jsem ho mozna celeho. Potom jsem znovu pfeeetI nektere kapitoly, prave ty, 0 ktere bych se ted' nepokusil. Obeznamil jsem se take s mezihrami, s ostatnimi divadelnimi kusy, s Galateou, Prikladnymi novelami, nepochybne tezkymi Strastmi Per­ sila a Sigismundy, s Cestou na Parnas ... Ma povsechna vzponlinka na Quijota, zjednodusena zapominanim a Iho­ stejnosti, by mohla docela dobfe platit za nejasnou pfed­ stavu, ktera pfedchazi nenapsanou knihu. Pripusti-Ii se existence takove pfedstavy (kterou mi zadny eestny elovek nemlize upfit), je nesporne, ie stojim pred mnohem obtiz­ nejsim problemem nez Cervantes. Mlij laskavy pfedchlid­ ce neodmitl spolupraci nahody: psal nesmrtelne dilo tak trochu a la diable, veden setrvaenosti jazyka a invence. Pfijal jsem za tajemnou povinnost rekonstruovat v doslov­ nem zneni jeho spontanni dUo. Ma samotafska hra se ridi dvema protikladnymi zakony. Prvni zakon mi dovoluje zkouset formalni a psychologicke varianty. Druhy zakon me nuti obetovat tyto varianty "piivodnimu" textu a pro­ myslit do vsech podrobnosti jejich potlaceni . . . K temto umelym zabranam nutno pfieist jeste dalsi, lezici v same podstate veci. Psat Dona Quijota na poeatku sedmnacteho stoleti bylo rozumne, nutne, mozna osudove nevyhnutel­ nee Na poeatku dvacateho stoleti je to skoro nemozne. Nadarmo neubehlo tfi sta let, naplnenych nejslozitejsimi udalostmi. Mohl bych uvest alespon jednu: prave napsani Dona Quijota." Menardiiv fragmentarni Quijote je i pfes tyto tri pfekaz­ ky jemnejsi nez Quijote Cervantesliv. Cervantes neohraba­ oe stavi do protikladu k smyslenym rytifskym pribehiim ubohou, provincialni realitu sve zeme. Menard si za "reali­ tu" voH zemi Carmen ve stoleti Lepanta a Lope de Vegy. Jakou spanelskou maskaradu by asi tato volba vnukla

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 42

Mauriei Barresovi nebo doktoru Rodriguezu L.arretovi! Menard se nec~mu takovemu s naprostou pfirozenosti vy­ hYba. V jeho dUe nenajdeme ani eikanske tlupy, ani eon­ quistadory, ani mystiky, ani Filipa II., ani upalovani kaei­ fu. Menard nedba 0 lokalni kolorit nebo ho zavrhuje. lebo odmitavy postoj naznacuje novy smysl historiekeho roma­ nu. leho odmitavy postoj je neodvolatelnym rozsudkem nad Salammbo. Stejne podivuhodne je povsimnout si bliz jednotlivyeh kapitol. Prozkoumejme napfiklad XXXVIII. kapitolu prvniho dUu, "ktera pojednava 0 neobycejnem proslovu dona Quijota 0 valecnietvi a vedaeh". Je znamo, ze don Quijote (podobne jako Quevedo v analogieke a pozdejsi pasazi z Hodiny vsech) rozhoduje spor v neprospeeh ved a pfiklani se na stranu valecnietvi. Cervantes byl vyslouzi­ ly vojak, jeho postoj je poehopitelny. Ale ze tu mlhavou sofistiku opakuje don Quijote Pierra Menarda, soucasni­ ka spisu Zrada vzdelancu a Bertranda Russella! Madame Baehelierova spatfuje v teto okolnosti obdivuhodne a pfiznacne podfizeni autora psyehologii sveho hrdiny, jini zas pouhy pfepis Quijota (eoz neni zvlasf pronikavy postfeh). Baronka Baeourtova v tom naehazi vliv Niet­ zseheuv. Nevim, mohu-li se odvazit pfipojit k tomuto tfetimu vykladu (pokladam ho totiz za nesporny) jeste vyklad ctvrty, ktery se velmi dobfe shoduje s temef boz­ skou skromnosti Pierra Menarda: mam na mysli jeho re­ zignovany ci ironieky zpusob, jakym hlasaval nazory, ktere byly pfesnym opakem nazoru, k nimz se pfiklanel. (Pfipomenme si znovu jeho prudky vypad proti Paulu Valerymu v efemernim surrealistiekem platku Jaequese Reboula.) Text Cervantesuv a text Menarduv se doslov­ ne shoduji, ale druhy text je temef nekonecne bohatsi. (Dvojsmyslnejsi, fekli by Menardovi pomlouvaci; jenze dvojsmyslnost je bohatstvi.) Je objevne porovnavat Menardova Dona Quijota s Qui­ jotem Cervantesovym. Cervantes kupfikladu napsal (Don Quijote, dil prvni, kapitola devata):

. ._ - - - - - - - - - - - - - - - 43

... pravda, jejii matkou je historie, sokyne casu, uchova­ telka cinu, svedkyne minulosti, nabadavy pfiklad pro pfitom­ nost, varovani budoucnosti. Tento sled pojmenovani, napsany v sedmnaetem stoleti "nevzdelanym geniem" Cervantesem, je pouhou retorie­ kou ehvalou historie. Naproti tomu Menard pise: ... pravda, jejii matkou je historie, sokyne casu, uchova­ telka cinu, svedk.,vne minulosti, nabadavy pfiklad pro pfitom­ nost, varovani budoucnosti. Jaka ohromujiei mY~'lenka: historie, matka pravdy! Me­ nard, soucasnik Williama lamese, definuje historii jako zdroj skutecnosti, ne jako jeji zkoumani. Pro neho neni historieka pravda to, co se stalo, ale co si myslime, ze se stalo. Dve zaverecna pojmenovani - nabadavy pfiklad pro pfitomnost, varovani budoucnosti - jsou zeela nepokryte pragmatieka. Vyrazny je take protiklad mezi styly. Arehaizujiei styl Menarduv - byl to konee koneu eizinee - je poznamenan urcitou strojenosti. Jinak je tomu u stylu jeho pfedehudee, ktery nenueene psal beznou spanelstinou sve doby. Neexistuje intelektualni cin, ktery by se nakonee nestal zbytecnym. Filozofieke uceni pusobi zpocatku jako prav­ depodobny popis sveta. Leta plynou a z uceni se stane pouha kapitola - ne-li jen odstavee nebo jmeno - v deji­ naeh filozofie. V literatufe je tato pomijivost jeste zfejmej­ si. Don Quijote - fekl mi Menard - byl pfedevsim pfijemnou knihou. Ted' je pfilezitosti k vlasteneekym pfi­ pitkum, ke gramatieke nadutosti a k oplzlym luxusnim vy­ danim. Slava je mozna nejhorsi druh nepoehopeni. Tyto nihilistieke zavery nejsou nie noveho. Neobvykle je vsak rozhodnuti, ke kteremu na jejieh zaklade dospel Pi­ erre Menard. Rozhodl se pfedejit marnost, cekajiei na ves­ kere lidske usili. Pustil se do neceho nadmiru sloziteho a pfedem bezeenneho. Pfedsevzal si, ze v eizim jazyku znovu napise knihu, ktera jiz existuje, a vlozil do toho vseehnu peclivost i probde]e noei. Napsal nescetne kon­ eepty. Houzevnate opravoval a roztrhal tisiee rukopisnyeh

44

stranek. * Nikomu do nich nedovolil nahlednout a peclive se postaral, aby ho nepfezily. Marne jsem se je snazil re­ konstruovat. Pfemyslel jsem 0 tom, ze v "konecnem" Quijotovi je mozno spatfovat jakysi palimpsest, na kterem se maji vy­ tusit slabe, ale nikoliv nerozlustitelne stopy "pfedchoziho" pisma naseho pfitele. Nanestesti by jen nejaky druhy Pier­ re Menard, ktery by vyuzil prace sveho pfedchtidce, mohl vykopat a vzkfisit ty trojske zficeniny ... "Myslit, analyzovat, vymyslet (napsal mi take) nejsou zadne anomalni iIkony. Takto normaJne dycha lidska inte­ Iigence. Oslavujeme-li pfilezitostne vykonavani teto funk­ ce, schranujeme-li stare a cizi myslenky, pfipominame-li s neveficim iIzasem, ze doctor universa!is myslil, pfiznava­ me tim svou vycerpanost nebo nevzdelanost. Kazdy clo­ vek rna byt schopen vsech myslenek a podle meho nazoru tomu tak v budoucnosti bude.~' Menard (mozna mimodek) obohatil ubohe a nedokona­ Ie rozvinute umeni cetby pomoci nove techniky iImyslneho anachronismu a chybneho pfisuzovani autorstvi. Tato technika, skytajici neomezene moznosti aplikace, nas vede k tomu, abychom procitali Odysseu, jako by vznikla poz­ deji nez Aeneida, a knihu Zahrada kentaurova od madame Henri Bachelierove, jako by byla od madame Henri Ba­ chelierove. Tato technika naplni dobrodruzstvim i zcela poklidne knihy. Cozpak neni dostatecnym ozivenim sotva slysitelnych duchovnich poselstvi, pficita-li se Nas!edovani Krista Louisi Ferdinandu Celinovi nebo Jamesi Joyceovi? Nimes,1939

* Vzpominam si na jeho ctvereckovane sesity, na skrty cernou tuzkou, na jeho podivne znacky i blesi pismo. Rad chodil podvecer na prochazku do nimskeho pfedmesti. Braval si s sebou sesitek a rozdelaval vesely ohnicek.

- - -ZRfCENINY ---------KRUHOVE

_ 45

And if he left off dreaming about you . ..

Through the Looking-Glass, VI*

Nikdo ho nevidel vystoupit na bfeh te jednomyslne noci, nikdo nevidel jeho bambusovy clun bofit se do posvatne­ ho bahna, ale za nekolik dni uz vsichni vedeli, ze ten ml­ cenlivy muz pfichazi z Jihu a ze jeho domovem je jedna z tech nekonecnych vesnic lezicich nahofe proti proudu feky na divokem iIboci hor, kde jazyk zend neni nakazen fectinou a kde malomocenstvi je pomerne vzacne. Jiste je, ze sedivy muz polibil bahno, vysplhal se na bfeh, aniz roz­ hrnoval (pravdepodobne aniz vnimal) rakosi, ktere mu rozdiralo telo, a cely zakrvaceny a omameny nevolnosti se doplazil ke kruhovemu prostranstvi, jemuz vevodi kamen­ ny tygr ci ktin, ktery kdysi mel ohnivou barvu a nyni rna barvu popelavou. Ten okrouhly prostor je chram. Pohltily ho davne pozary, znesvetil ho bazinaty prales a lide jeho bozstvo neuctivaji. Cizinec ulehl u podstavce sochy. Pro­ budilo ho slunce" stojici vysoko na obloze. Bez pfekvapeni zjistil, ze se mu rany zajizvily. Zavfel mdle oci a usnul ne proto, ze by byl tak zeslably, ale proto, ze se tak rozhodl. Vedel, ze tento chram je misto, ktereho se dozadoval jeho nezvratny zamer. Vedel, ze tam dole, po proudu feky, se nepfetrzitym stromtim nepodafilo zardousit zficeniny jine­ ho pfihodneho chramu, jehoz bohove take shofeli a byli mrtvi. Vedel, ze jeho bezprostfedni povinnosti je spat. Ko­ tern ptilnoci ho probudil neutesitelny ptaci vYkfik. Stopy bosych nohou, nekolik fikti a dzban ho upozornily, ze zdejsi lide s iIctou sleduji jeho spanek a dozaduji se jeho ochrany nebo se obavaji jeho kouzel. Pocitil chlad stra­ chu, vyhledal v napolo rozpadle zdi hrobovy vyklenek a pfikryl se neznamymi listy. Zamer, ktery ho sem pfivedl, nebyl nemozny, ale roz­

* A pfestane-li

snit

0

tobe ... Za zrcadlem. VI (Pozn. pfekl.)

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 47

_ _ _ _ _ _- - - - - - - - - - - - 46

hodne byl nadpfirozeny: Chtel snit 0 cloveku. Chtel o nem snit do nejmensich podrobnosti a potom toho clo­ veka vnutit skutecnosti. Tento magicky plan mu beze zbyt­ ku vyplnil dusi. Kdyby se ho byl nekdo zeptal, jak se jme­ nuje, nedokazal by odpovedet.Citil se dobfe v opustenem, rozpadlem chramu, protoze to byla nepatrna cast viditel­ neho sveta. Vyhovovalo mu take, ze rna nablizku rolniky, protoze se starali 0 ukojeni jeho skromnych potfeb. Ryze a ovoce, ktere mu odvadeli, poskytovaly dostatecnou vyzi­ vu jeho telu, jez se venovalo jedinemu ukolu: spat a snit. Sny byly zprvu zmatene. 0 neco pozdeji dostaly dialek­ ticky raZe Cizinci se zdalo, ze je uprostfed kruhoveho amfi­ teatru, ktery nejakym zpusobem byl onen vyhofely chram. Zastupy mlcenlivych zaku unavovaly kamenne stupne. Tvafe tech, co sedeli v posledni fade, visely v stalete dalce a ve hvezdne vysce, ale byly zcela zfetelne. Muz pfednasel lekce z anatomie, kosmografie a magie. Tvafe dychtive na­ slouchaly a snazily se rozumne odpovidat, jako by tusily dulezitost zkousky, ktera mela jednu z nich vykoupit z iIdelu pouheho zdani a vclenit ji do skutecneho sveta. Muz, ve spanku a take kdyz bdel, zvazoval odpovedi svych pfeludu, nenechal se klamat podvodniky a za jakymsi zmatkem tusil rozvijejici se rozumove schopnosti. Hledal dusi, ktera by si zaslouzila stat se soucasti sveta. Devatou nebo desatou noc si s jistou trpkosti uvedomil, ze nemuze nic ocekavat od tech, kdo trpne pfijimaji jeho uceni, a ze pfislibem jsou prave zaci, ktefi se obcas odvazi vyslovit rozumne namitky. Ti prvni, jakkoli hodni lasky a naklonnosti, nemohou vyzrat v jedince; v tech druhych je 0 neco vic preexistence. Jednou odpoledne (ted' uz take odpoledne byla poplatna spanku; ted' uz bdel jen nekolik hodin pfi rozedneni) rozpustil pocetnou iluzorni skolu a ponechal si jen jednoho zaka. Byl to zamlkly, obcas ne­ zvedeny hoch s pleti olivove barvy a ostfe fezanymi rysy, jez opakovaly rysy muze, ktery snil. Chlapce dlouho nijak nevyvadelo z miry, ze jeho spoluzaci tak nahle zmizeli.Po­ kroky, ktere udelal po nekolika zvlastnich lekcich, vyvola­

ly u jeho ucitele iIdiv. Pfesto vsak doslo ke katastrofe. Jednoho dne muz vybfedl ze spanku jako ze slizke pusti­ ny, pohledl do marneho odpoledniho svetla, ktere si v prv­ ni chvili spletl se svitanim, a uvedomil si, ze nesni. Celou tu noc a cely den na neho dolehal nesnesitelny jas bdeni. Chtel projit kfizem krazem prales, vycerpat see V bolehla­ vovem porostu stezi dokazal pfivolat nekolik zavanu leh­ keho spanku, protkaneho slabymi zilkami snovych vidin v prvotnim stadiu. Nebyly k nicemu. Chtel shromazdit svou skolu, ale sotvaze pronesl nekolik nabadavych slov, skola ztratila tvar a rozplynula see Skoro neustale bdel a zlostne slzy ho palily v starych ocich. Pochopil, ze kdyz se pokusil dat pevny tvar nesouvisle a zavratne latce, z ktere jsou vytvafeny sny, podnikl to nej­ tezsi, do ceho se muze muz pustit, byf i byl tfeba pronikl vsechna tajemstvi viditelneho a neviditelneho sveta. Pod­ nikl neco mnohem obtiznejsiho nez spletat z pisku provaz nebo razit mince z vetru, jenz nema tvaf. Pochopil, ze po­ catecni neiIspech byl nevyhnutelny. Zapfisahl se, ze zapo­ mene na obrovsky pfelud, ktery ho zprvu svedl z cesty, a promyslil novy pracovni postup. Nez ho zacal uskutec­ novat, cely mesic shromazd'oval sily, ktere mu promrhalo jeho poblouzneni. Nemyslil na to, ze bude snit, a skoro vzapeti se mu podafilo na znacnou cast dne usnout. Cekal se zapocetim dila, az mesicni kotouc bude dokonale okrouhlY. Ten den odpoledne se ocistil ve vlnach feky, vzyval bozstva nebeskych obeznic, vyslovil dovolene slabi­ ky mocneho jmena a usnul. Temef ihned se mu ve snu zje­ vilo tepajici srdce. Snil 0 zivoucim, horkem, skrytem srdci, ktere melo gra­ natovou barvu v polostinu lidskeho tela dosud bez tvafe a bez pohlavi. Ctrnact jasnych noci 0 nem snil s iIzkostlive peclivou laskou. Kazdou noc vnimal srdce zfetelneji. Ne­ dotykal se hOe Spokojil se stirn, ze se ujisfoval 0 jeho exi­ stenci, ze je pozoroval a mozna i pohledem opravoval. Vnimal a prozival je z mnoha vzdalenosti a mnoha zor­ nych iIhlu. Ctrnactou noc se lehce ukazovackem dotkl

48

plicnice a potom opatrne ohmatal zevnitf i zvenci cele srdce. Byl spokojen. Jednu noc umyslne nemel zadny sen. Potom se vratil k srdci, vzyval jlneno jedne planety a zacal si ve snu vybavovat dalsi z dulezitych organu. Nez uplynul rok, dospel ke kostfe a k oenim vickum. Snad nejvic prace mu daly nespocetne vlasy. Snil 0 uplnem cloveku. Byl to jinoch, ktery se vsak nepostavil na nohy, ani nemluvil, ani nemohl otevfit oei. Noc co noc 0 nem muz snil, jak spi. V gnostickych kosmogoniich demiurgove uhnetou rude­ ho Adama, ktery se nedokaze postavit na nohy. Stejne ne­ ohrabany, hruby a primitivni jako onen hlineny Adam byl snovy Adam, ktereho vytvofily magovy noci. Jedno odpo­ ledne muz cele sve dilo malem znicil, ale potom se nad nim slitoval. (Byl by udelal lip, kdyby je byl znicil.) Kdyz vycerpal zaklinaci formule suchozemskych a ficnich boz­ stev, vrhl se k noham sochy, pfedstavujici mozna tygra, mozna hribe, a prosiI 0 jeji neznamou pomoc. Toho dne za soumraku se mu zdalo 0 sose. Videl ji ve snu zivou, pul­ zujici. Nebyl to hrozny kfizenec tygra a hfibete, ale obe ta zvifata zaroveil, plna zivota, a take byk, ruze a boufe. Onen mnohocetny buh mu zjevil, ze jeho pozemske jmeno je Ohen'l ze v tom kruhovem chramu (a v dalsich stejnych chramech) byl uctivan a byly mu pfinaseny obeti a ze ma­ gicky ozivi snovy pfelud, ktery pak vsichni tvorove s vy­ jimkou Ohne a sniciho muze, budou pokladat za cloveka z masa a kosti. Pfikazal, aby pfelud zasvetil do posvatnych obfadu a potom ho poslal do druheho rozbofeneho chra­ mu, jehoz pyramidy se zachovaly na dolnim toku feky, aby tak nejaky hlas velebil v one opustene stavbe jeho jmeno. Jinoch, 0 nemz muz snil, se v jeho snu probudil. l\1ag vyplnil pfikazy. Urcitou dobu (vcelku dva roky) ve­ noval tomu, aby svemu snovemu pfeludu odhalil vesmirna tajemstvi a tajemstvi kultu ohne. V skrytu srdce ho bolelo, ze se s nim bude muset rozloucit. Pod zaminkou dalsiho vyucovani den ze dne prodluzoval hodiny spanku. Taky znovu udelal prave rameno, ktere snad bylo vadne. Nekdy ho znepokojoval neurcity pocit, ze to vsechno se uz jed­

_ - -... -Vetsinou - - -vsak ------ za­ 49 nou stalo prozival sfastne dny. Kdyz

viral oei, myslel si: Ted' budu se svym synem. Nebo ne uz tak casto: Syn, ktereho jsem zp10dil, na me cekti a bude exi­ stovat, jen kdyi prijdu. Postupne ho pfivykal skuteenosti. Jednou mu pfikazal, aby na vzdalenem vrcholku vztyeil vlajku. Druheho dne na vrcholku vlala vlajka. Ueinil podobne pokusy, eim dal tim odvaznejsi. S ureitou trpkosti pochopiI, ze jeho syn je pfipraven ke zrozeni - a ze na ne mozna netrpelive eeka. Te noci ho poprve polibiI a poslal ho k druhemu chramu, jehoz zbytky se belaji na dolnim toku feky, vzdaleny mno­ ho mil cesty neproniknutelnym pralesem a bazinami. Dfiv mu vsak dal zcela zapomenout na ueednicka leta (aby se nikdy nedovedel, ze je pfeludem, a aby si myslel, ze je elo­ vek jako kazdy jinY). Pocit vitezstvi a kIidu mu zkaIila nuda. Vzdy za soumra­ ku a na usvitu poklekl pfed kamennou sochou a pfltom si mozna pfedstavoval, ze jeho neskuteeny syn kona stejny· obfad v jinych kruhovych zficeninach na dolnim toku fe­ ky. V noci spal beze snu nebo mel takove sny jako ostatni lide. Jaksi nevyrazne vnimal vesmirne zvuky a formy. Vzdaleny syn se zivil temito drobnymi ubytky jeho duse. Muz nadale ziI v jakesi extazi. Smysl jeho zivota se napl­ nil. Po nejake dobe, kterou nektefi vypraveci s obIibou odhaduji na nekolik let, jini na nekolik desitek let, ho o piilnoci vzbudiIi dva veslafi. Nevidel jim do oblieeje, ale vypraveli mu 0 earodejnem muzi, ktery zije v chramu na severo a je schopen bez popaleni projit ohnem. V tu chvili si mag pfipomnel, co mu fikal buh. Vzpomnel si, ze ze vsech tvoru obyvajicich svet jen oheil vi, ze jeho syn je pfeludem. Vzpominka, ktera ho zprvu uklidilovala, ho na­ konec mueiIa. Obaval se, ze jeho syn bude pfemyslet 0 sve neobvykle vysade a pfijde nejak na to, ze je pouhym pfelu­ dem. Nebyt elovekem, byt jen promitnutim snu jineho elo­ veka! Jak nesmirne, propastne pokofujici to musi byt! Kazdeho otce zajima osud deti, ktere zplodil (k nimz svo­ iiI) ve chviIce zmatku nebo stesti. Je pfirozene, ze mag mel

_ _ _ _ _ _- - - - - - - - - - - - 50

obavy 0 budoucnost syna, ktereho za tisic a jednu noc vy­ pfemyslel ustroj po ustroji, rys po rysu. Jeho uvahy skoncily nahle, avsak ten konec uz pfedem vestilo nekolik znameni. Nejprve (po dlouhem obdobi su­ cha) to byl mracek nad pahorkem, vzdaleny a lehounky ja­ ko ptak. Potom, smerem k jihu, obloha ruzove zbarvena jako leopardi dasen. Potom oblaka dymu, kterymi zrezivel kov noci. Potom panicky uprk zvifat. Opakovalo se totiz to, co se odehravalo pfed mnoha staletimi. Zficeniny sva­ tyne boha ohne byly zniceny ohnem. Za svitani bez ptaku mag videl, jak se ke zdim ze vsech stran blizi pozar. Jednu chvili mu napadlo, ze by mohl vyhledat utociste v fece, po­ tom vsak pochopil, ze smrt pfichazi dovrsit jeho stafi a vy­ koupit ho z jeho strasti. Vykrocil vstfic carum ohne. Neza­ kously se mu do tela. Polaskaly a pohltily ho bez zaru a bez spalovani. S pocitem ulevy, pokofeni i zdeseni si uvedomil, ze take on je pfeludem, 0 kterem nekdo druhy sni.

LOTERIE BABYLONU _ - -V - - - - - - - - - - - - -_ 51 Jako vsichni lide v Babyl6nu byl jsem prokonzulem. Jako vsichni byl jsem i otrokem. Poznal jsem vsemohoucnost, potupu i vezeni. Pohled'te: na prave ruce mi chybi ukazo­ yak. Pohled'te: trhlinou v plasti je videt na mem zaludku rude tetovani. To je Bet - druhy znak abecedy.. Za noci, kdy mesic stoji v uplnku, mi toto pismeno dava moc nad lidmi, jejichz znakem je Gime!. Podfizuje me vsak tern, ktefi stoji ve znameni Alefu a v novoluni jsou povinovani poslusnosti lidem se znakem Gimelu. Pozde za svitani jsem u cerneho kamene ve sklepeni podfezaval posvatne bYky. Po cely rok zasveceny mesici jsem byl prohlasen za neviditelneho: kficel jsem, a nikdo mi neodpovidal, kradl jsem chleb, a neusekli mi hlavu. Poznal jsem nejistotu, ne­ co, co yam RekulTI je zcela nezname. V bronzove komofe, kde jsem mel pfed ocima mlcenlivy satek skrtice, byla mou vernou pruvodkyni nadeje. V proudu rozkosi byl mym pruvodcem panicky strach. Herakleitos Pontsky pIn obdi­ vu vypravi, ze si Pythagoras pamatoval dobu, kdy byl Pyr­ rhem a pfedtim Euforbem a pfedtim nejakym jinym smr­ telnikem. Nemam zapotfebi ani smrti, ani sejdifstvi, abych se rozpomenul na podobne zvraty osudu. Za skoro krutou pestrost sveho zivota dekuji loterii, za­ fizeni, ktere je v jinych zemich bud' nezname, nebo v nich pusobi potaji a nedokonale. Nepatral jsem po historii jeho vzniku. Vim, ze magove se 0 tom nemohou dohodnout, a 0 mocnych zamerech samotne loterie vim prave tolik, co vi 0 mesici clovek neznaly astrologie. Pochazim ze zavrat­ ne zeme, v niz loterie je hlavni soucasti skutecnosti. Proto taky jsem 0 ni az do dnesniho dne pfemyslel prave tak ma­ lo jako 0 pohnutkach nevyzpytatelnych bohu ci sveho srdce. Ted', daleko od Babyl6nu a jeho milovanych zivot­ nich obyceju, pfemyslim s jistym uzasem 0 loterii i rouha­ vych domnenkach, ktere si za soumraku septaji muzi se zahalenymi tvafemi. Milj otec vypravel, ze kdysi davno - pfed staletimi ne­

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 52

53

bo pfed nekolika roky? - byla loterie v Baby16nu plebej­ skou hrou. Vypravel (nevim, zda mluvil pravdu), ze holici prodavali za med'ak kostene nebo papirove pravouhle troj­ uhelnicky s namalovanymi eislicemi. Losovani probihalo za bileho dne. Jako jedine potvrzeni sfastne nahody byly vyherciim vyplaceny mince razene ze stfibra. Vidite, ze ce­ ly postup byl velmi jednoduchY. Takovato "loterie" pfirozene skoncila neuspechem. Ne­ mela prazadnou mravni hodnotu. ~Teobracela se ke vsem vlastnostem cloveka, ale jen k jeho schopnosti mit nadeji. Kdyz zajem vefejnosti opadl, obchodnici, ktefi tuto pro­ dejnou loterii zalozili, zacali mit ztraty. Tu kdosi z nich na­ vrhl, aby jako zlepseni bylo mezi sfastna cisla zafazeno nekolik cisel nesfastnych. Kdo si zakoupil cislovany troj­ uhelnicek, mel v diisledku tohoto zlepseni dvoji vyhlidku: vyhrat urcitou castku, nebo zaplatit pokutu. A ta byla ne­ kdy vysoka. Toto male riziko (na kazdych tficet vyher pfi­ padala jedna prohra) pfirozene zvysilo zajem vefejnosti. Baby16nane propadli hracske vasni. Toho, kdo si nekupo­ val losy, pokladali za bazlivce, za zbabelce. Jejich oprav­ nene pohrdani se casem zdvojnasobilo. Opovrhovali tim, kdo nehral v loterii, ale take temi, kdo prohrali a museli zaplatit pokutu. Spolecnost (tak se tehdy zacalo loterii fi­ kat) musela vzit v ochranu zajmy vyhercii'l ktefi by si ne­ mohli vyzvednout vyhry, kdyby v pokladnach chybel sko­ ro cely obnos, jenz tam mel byt vlozen za pokuty. Proti tern, kdo prohrali, byla vznesena zaloba a soudce rozhodl, ze bud' zaplati pokutu a soudni vylohy, nebo piijdou na nekolik dni do vezeni. Vsichni volili vezeni, aby Spolec­ nost podvedli. A tak trucovitost nekolika lidi zplodila vse­ mohoucnost Spolecnosti, jeji cirkevni, metafyzicky vy­ znam. Vyhlasky 0 tazich loterie pfestaly brzy udavat penezite pokuty a uvadely jen dny vezeni pfipadajici na jednotliva nesfastna cisla. Vyznam tohoto zestrucneni, jehoz si tehdy temef nikdo nepovsiml, byl velikY. Poprve se v loter;; objevi­ Iy prvky, ktere nemely peneini charakter. Uspech byl ne­

smirnY. Spolecnost musela na nalehani hracu zvysit pocet eisel pfinasejicich prohru. o Babyl6nanech je znamo, ze velice miluji logiku a do­ konce symetrii. Zdalo se jim proto nelogicke, jestlize sfastnym cisliim odpovidal urcity pocet kulatych minci a nesfastnym cisliim urcity pocet dnu vezeni. Nektefi mra­ vokarci soudili, ze mince nemusi byt vzdy zdrojem stesti, ze jine podoby lidskeho blaha jsou mozna bezprostfednej­ sf. Zatim v chudinskych ctvrtich opet vzriistalo znepokoje­ nf. Pfislusnici knezskeho sboru zvysovali sazky, pIne vy­ chutnavajice stfidave stavy strachu a nadeje. Chudina vi­ dela (se zcela opravnenou ci nevyhnutelnou zavisti), ze se nemiize podilet na tomto kolisani stesteny, 0 nemz vsichni vedeli, ze vzbuzuje pfijemne pocity. Spravedlivy pozada­ vek, aby se vsichni, chudi i bohati, mohli stejnou merou podilet na loterii, vyvolal v zamoznych vrstvach hnevive vfeni, na ktere se potom jeste po letech vzpominalo. Ne­ ktefi zatvrzelci totiz nechapali (nebo se tvafili, jako by ne­ chapali), ze se tu tvofi novy fad, ze je to nevyhnutelna historicka etapa ... Jakysi otrok ukradl los rude barvy, ktery mu pfi tahu pfisoudil trest spaleni jazyka. Stejny trest za kradez losu stanovil zakonik. Nektefi Babyl6nane tvrdili, ze si otrok zaslouzi rozzhavene zelezo, protoze kra­ dl. Druzi, velkomyslnejsi, se opet pfiklaneli k nazoru, ze rna byt vydan katu, ponevadz tak rozhodl los ... Propukly nepokoje a doslo k politovanihodnemu prolevani krve. pfes odpor bohacu babyl6nsky lid pfece jen prosadil svou viili a dosahl v plnem rozsahu svych uslechtilych cilu. V prve fade dosahl toho, ze Spolecnost pfevzala veskerou vefejnou moc. (Toto soustfedeni bylo nezbytne vzhledem k velkemu rozsahu a slozitosti ukonu souvisicich s loterii.) V druhe fade dosahl toho, ze se ucast na loterii stala taj­ nou, bezplatnou a vseobecnou. Prodej losii byl zrusen. Kazdy svobodny obcan, jakmile byl zasvecen do tajnych obfadii boha Bela, zucastiloval se posvatnych tahii loterie, ktere se konaly kazdou sedesatou noc v chramovych bludi­

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 54

stich a urcovaly obcanum jejich osud az do pfistiho tahu. Dusledky slosovani byly nevypocitatelne. Sfastne cislo mohlo pfinest povyseni do rady magu, uvezneni osobniho nepfitele (verejneho ci duverneho) nebo schuzku - v klid­ ne temnote komnaty - s zenou, ktera hrace vzrusila a 0 ktere ani nedoufal, ze se s ni jeste setka. Nesfastne ci­ slo mohlo znamenat zmrzaceni, nejruznejsi hanebnost, smrt. Nekdy i jedina udalost - zavrazdeni obcana C v hospode, tajuplne zbozneni obcana B - byla genialnim vysledkem tficeti nebo ctyriceti kol loterie. Bylo sice ne­ snadne ovlivnit vysledek tahu, avsak nelze zapominat na vsemohoucnost a lstivost predstavitelu Spolecnosti. Vedo­ mi, ze urcite sfastne udalosti jsou vysledkem pouhe naho­ dy, bylo by v mnohych pfipadech snizilo jejich hodnotu. Ofednici Spolecnosti, aby zabranili tomuto nezadoucimu jevu, uchylovali se k naseptavani a magii. Pohybovali se a jednali potaji ameli ku pomoci astrology a spehy, ktefi vyzvidali tajne nadeje i skryvane obavy kazdeho Babyl6­ nana. Byly tu jakesi kame nne sochy lvu, byl tu posvatny zachodek zvany Qaphqa, byly tu skviry v zaprasenem ak­ vaduktu, a to vse melo podle obecneho mineni prime spoje­ ni se Spolecnosti. Sem lide ve zlem i v dobrem umyslu ukladali sva udani. Jejich ruzne verohodne zpravy byly pak zafazovany podle abecedniho poradku do archivu. Zni to neuvefitelne, ale mezi lidmi se 0 techto vecech sifily pomluvy. Spolecnost na ne neodpovedela primo, pocinajic si jako obvykle velmi nenapadne. Dala radeji nacmarat na rozvaliny dilny na vyrobu skrabosek kratke pojednani, dnes pojate mezi svata pisma. Byl to text dog­ matickeho razu, jenz prohlasoval, ze loterie znamena zafa­ zeni nahody do vesmirneho fadu a ze omyly nejen nepopi­ raji nahodu, ale naopak ji dotvrzuji. Prohlasoval rovnez, ze posvatne nadoby i kamennych soch lvu se pouziva bez ufedni zaruky, i kdyz Spolecnost nikterak nesnizuje jejich vyznam (a nevzdava se prava hledat zde potfebne infor­ mace). Toto prohlaseni vefejnost uklidnilo. Melo vsak i dusled­

_ _- - - - - - - - - - - - - - - 55

ky, ktere jeho autor snad ani nepfedvidal: Pronikave zme­ nilo ducha Spolecnosti a jeji cinnost. Upozoriluji me, ze lod' se uz chysta zvednout kotvy, a nemam tedy casu na­ zbyt. Pokusim se vsak vec bliz vysvetlit. Byf se to zda sebenepravdepodobnejsi, nikdo se az do te doby nepokusil 0 obecnou teorii her. My Babyl6ilane ne­ marne pfilis spekulativni sklony. Podfizujeme se rozhod­ nutim nahody, davajice vsanc zivot, nadeje i panicky strach, ale nenapadne nam zkoumat spletite zakony, ovla­ dajici nahodu, ani otacive koule, ktere nahode davaji pru­ chod. pfesto vsak prohlaseni, 0 nemz jsem se zrninil, vyvo­ lalo cetne pravnickomatematicke diskuse. V jedne z techto diskusi se zrodila nasledujici domnenka: lestl1ze loterie zduraziluje nahodu, jestlize opakovane vleva chaos do vesmiru, nebylo by vhodne, aby nahoda zasahovala do vsech etap prubehu loterie, a nikoli jen do etapy jedine? Neni to smesne, kdyz nahoda pfifkne nekomu smrt, aniz ovlivnila ostatni okolnosti souvisici s touto smrti - jeji utajeni, jeji zvefejneni, jeji odsunuti 0 hodinu ci 0 cele sto­ leti? Tyto zcela opravnene pochybnosti daly podnet k za­ vazne reforme loterie. Slozitym zasadam reformy, ktere se v prubehu staleti staly jeste slozitejsimi, rozumi sice jen nekolik odborniku, ale pokusim se je shrnout, byi jen sym­ bolicky. Predstavme si, ze prvni kolo loterie pfifkne cloveku smrt. Aby bylo mozno smrt uskutecnit, provede se dalsi tah, ktery urci fekneme devet moznych vykonavatelu. Z nich ctyfi mohou dat podnet k tfetimu tahu, jenz oznaci jmeno kata. Dalsi dva tahy mohou nahradit nepfiznivy vy­ sledek pfiznivym (ku pfikladu nalezenim pokladu), dalsi tah opet zhorsi puvodni rozsudek smrti (ucini smrt potup­ nou nebo ji obohati mucenim), dalsi tahy mohou vest k to­ mu, ze uskutecneni smrti je odsunuto ... Takove je tedy symbolicke schema prubehu loterie. Ve skutecnosti je po­ eet moinych tahu neomezenY. Vysledek zadneho kola neni konecny, rozvetvuje se do dalsich vYsledku. Nevedomci se domnivaji, ze neomezeny pocet tahu vyzaduje nekonecny

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 56

cas. Jak vsak dovozuje slavny pfimer 0 Achillovi a zelve, staci ve skutecnosti cas nekonecne delitelny. Takova neko­ necnost je v obdivuhodnem souladu s uskocnosti cisel v osudi i s Nebeskym Pravzorem Loterie, uctivanym plato­ niky ... Zda se, ze zkreslena ozvena nasich ritualnich oby­ ceju zalehla az do udolf Tibery: V tivoti cisafe Heliogabala Aelius Lampridius vypravi, ze tento vladaf psal na skeble to, co hodlal pfisoudit svym hostum. Tak se stalo, ze jeden dostal deset liber ve zlate, druhy deset much, dalsi deset plchu, deset medvedu. Je dobfe si pfipomenout, ze Helio­ gabalus byl vychovan v Male Asii mezi knezimi boha stej­ neho jmena. Nekdy je vysledek tahu neosobni a jeho smysl nejasny: Jeden tazeny los pfikaze hodit do vln Eufratu taprobansky saffr, druhy pustit z vrcholu veze na svobodu ptaka, dalsi opet ubrat (nebo pfidat) kazdych sto let zrnko pisku k ne­ spocetnym zrnkum lezicim jiz na mofskem bfehu. Dusled­ ky takovychto tahu byvaji strasne. Diky blahodarnemu vlivu Spolecnosti jsou babylonske mravy zcela prostoupeny nahodnosti. Kupec dvanacti dzbanu damasskeho vina se vubec nepodivi, kdyz v jed­ nom z tech dzbanu bude uzavfen talisman nebo had. Pisaf sepisujici smlouvu temef nikdy neopomine vsunout do ni nejaky chybny udaj. Ja sam jsem v tomto chvatnem vypra­ veni zkreslene vylicil nektere skvele veci i nektere ohavno­ sti. Mozna, ze jsem zpestfil i nekterou tajuplnou jedno­ tvarnost ... Nasi dejepisci, povazovani za nejbystfejsi na svete, pfisli na zpusob, kterak napravit vliv nahody. Rika se, ze jejich metoda pfinasi vetsinou verohodne vysledky, i kdyz se pfi zvefejneni do nich pfirozene opet pfimisi ur­ city klam. Ostatne nic neni tak poznamenano vymysly jako sama historie Spolecnosti... Listina vykopana v chramu a napsana starobylym pismem muze byt prave tak vysledkem vcerejsiho tahu loterie jako tahu uskutecne­ neho pfed davnymi lety. Kdykoliv vyjde nejaka kniha, jeji jednotlive exemplafe se navzajem ponekud lisi. Pravnici skladaji tajnou prisahu, ze budou v listinach a spisech vy­

57 nechavat, pfidavat, menit. V oblibe je take nepfima lez. Spolecnost se s pfimo bozskou skromnosti vyhyba vy­ stupovani na vefejnosti. Jeji ufednici jsou pochopitelne tajni a pfikazy, ktere neustale (snad i nepfetrzite) vydava, se v nicem nelisi od toho, co v tak hojne mife rozsifuji podvodnici. Kdo se ostatne muze honosit tim, ze je pou­ hym podvodnikem? Co kdyz opilec, jenz nahle splni ne­ smyslny rozkaz, ci spac, ktery procitnuv znenadani ze sna uskrti vlastni zenu, spici po jeho boku, jedna jen podle taj­ neho rozhodnuti Spolecnosti? Jeji neslysne pusobeni, kte­ re lze pfirovnat k pusobeni bozstva, vyvolava nejruznejsi domnenky. Jedna z nich zavrzenihodnym zpusobem na­ znacuje, ze Spolecnost jiz vlastne pfed staletimi zanikla a ze posvatny zmatek ovladajici nas zivot je ciste dedicny a tradicni. Jina domnenka povazuje Spolecnost za vecnou a hlasa, ze pfetrva az do posledni noci, v niz posledni boz­ stvo znici svet. Jina opet zastava nazor, ze Spolecnost je si­ ce vsemohouci, ale ze ovlivtluje jen drobne ukazy (kfik ptaka, barevne odstiny rzi a prachu, polospanek za svita­ ni). Jina domnenka prohlasuje usty zakuklenych bludafu, ze Spolecnost nikdy neexistovala a nebude existovat. Dalsi, nemene hanebna domnenka tvrdi, ze je zcela lhostejne, zda dokazujeme nebo popirame jsoucnost tohoto temneho sdruzeni, nebor Babylon je stejne jen nekonecnym sledem nahod.

____________

~~

ROZBOR Diu HERBERTA QUAINA

58

_

Herbert Quain zemrel v Roseommonu. Neprekvapilo me, kdyz jsem zjistil, ze Literarni priloha Timesu vyhra­ dila sotva pul sloupee soustrastnemu nekrologu, v nemz neni jediny poehvalny pfivlastek, ktery by nebyl opravo­ van prisloveem (nebo by k nemu takto nebyla vyslovova­ na vazna pripominka). Spectator je nepoehybne mene strucny a snad i srdecnejsi, ale srovnava Quainovu prvni knihu - The god of the lab.vrinth - s jednou knihou pa­ ni Agathy Christieove a jine jeho knihy s knihami Ger­ trudy Steinove, eoz jsou evokaee, ktere by nikdo nepova­ zoval za nevyhnutelne a ktere by zemrelemu zpusobily pramalou radost. Quain se ostatne nikdy nepokladal za genia. Nepokhldal se za neho ani za peripatetiekyeh no­ ei, vyplnenyeh literarnim rozhovorem, kdy clovek, s kte­ rym tiskarny mely uz praee vic nez dost, hraje si neusta­ Ie na pana Testa nebo doktora Samuela Johnsona ... Naprosto jasne si byl vedom experimentalniho razu svyeh knih, obdivuhodnyeh mozna novatorstvim a jakou­ si lakonickou poetivosti, nikoli vsak silou vasniveho za­ palu. Jsem jako Cowleyovy 6d.,v, napsal mi 6. bfezna 1939 z Longfordu. Nenaleiim umeni, ale jen dejinam umeni. Pro neho neexistoval obor lidske cinnosti, ktery by nebyl hoden vstoupit do dejin. Citoval jsem vyrok, ktery doklada skromnost Herberta Quaina, ale v kterem samozfejme neni obsazeno eele jeho mysleni. Flaubert a Henry James nas privykli domnence, ze umeleeka dila jsou vzaena a jejieh tvorba praena. Sest­ nacte stoleti tento sklicujici nazor nesdilelo (pfipomenme Cestu na Parnas nebo osud Shakespearuv). Nesdilel ho ani Herbert Quain. Byl toho mineni, ze dobra literatura se vy­ skytuje velmi casto a ze se ji vyrovna skoro kazdy poulicni rozhovor. Byl rovnez toho mineni, ze esteticky jev se ne­ muze obejit bez urciteho prvku uzasu a ze je tezke zasnout zpameti. S usmevnou upfimnosti vyjadroval politovani nad "servilnim a zarputilym schrailovanim starych H

. . . ._ - -zda - je -lTIOZnO - - jeho -- - -teorii -- 59 knih ... Nevitn, nejasnou obhajit.

Vim jen, ze v jeho knihaeh je prilis patrna snaha 0 vyvola­ ni iIzasu. Lituji, ze jsem Quainovu prvni knihu pujcil jedne da­ me, ktera mi ji zrejme nehodla vratit. Jak jsem uz kon­ statoval, je to detektivni roman The god of the labyrinth. Mohu jeste dodat, ze nakladatel ho dal do prodeje kon­ eem listopadu 1933. Na pocatku prosinee byly Londyn i New York pIne zaujaty prijemnymi a spletitymi zakru­ ty knihy Siamese twin mystery (Zahada siamskyeh dvoj­ cat). Domnivam se, ze bude nejlip pricitat neiIspeeh ro­ manu naseho pritele teto zhoubne casove shode. Ovsem (ehei byt naprosto uprimny) take nevalne iIrovni literarni teehniky i prazdne a ehladne okazalosti nekteryeh popi­ su more. Ted', po sedmi leteeh, se uz nemohu upamato­ vat na vseehny podrobnosti deje. Uviidim aspon jeho zakladni osnovu, jak ji oehudila (nebo ocistila) rna za­ pomnetlivost: N a prvnieh strankaeh dojde k nerozlusti­ telne vrazde, ve stredni casti romanu probiha zdlouhava rozmluva a zaverecne stranky prinaseji rozlusteni. Dlou­ hil retrospektivni pasaz, nasledujiei po objasneni zahady, obsahuje vetu: Vsichni mysleli, ie k setkani obou hracu sachu doslo nllhodou. Veta naznacuje, ze rozlusteni je ehybne. Zneklidneny ctenar znovu procte prislusne kapi­ toly a objevi jine rozlusteni, tentokrat spravne. Ctenar te­ to podivne knihy je bystrejsi nez detektiv. Jeste kaeirstejsi je "zpetne rozvijeny a vetveny roman" April March, jehoz tloeti (a jedina) cast vysla roku 1936. Kazdy, kdo roman posuzuje, musi prijit na to, ze jde o hru. Bude vhodne pripomenout, ze autor nikdy svou kni­ hu za nie jineho nepokladal. Pro toto dilo, slysel jsem ho ri­ kat, reklamuji zakladni pravidla kaide hry: symetrii, svevol­ ne zakony a nudu. Dokonee i nazev knihy je neprilis zdari­ lil slovni hricka: neznamena Dubnovy mars, ale doslovne Duben bfezen. Kdosi vytusil na strankaeh romanu ohlas Dunneova uceni. Quainova predmluva radeji evokuje onen prevraeeny svet Bradleyuv, v nemz smrt pfedehazi

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 60 6/

narozeni, jizva zraneni, zraneni uder (Appearance and reality, 1897, str. 215).* Svety, ktere pfedklada April March, nerozvijeji se zpetne. Takto je napsan jejich pfibeh. Jak jsem jiz fekl, je zpetne rozvijen a vetven. Kniha rna tfinact kapitol. Prvni pfinasi nejasny rozhovor neznamych muzu na nastupisti. Druha vypravi 0 tom, co se stalo v pfedvecer prvni kapitoly. Tfeti kapitola, rovnez zpetne rozvijena vy­ pravi 0 tom, co se stalo v jinj pfedvecer prvni kapitoly. Ctvrta kapitola vypravi 0 tom, co se stalo opet v jiny pfed­ vecer. Kazdy z techto tfi pfedveceru (navzajem se napro­ sto vylucujicich) se vetvi do dalsich tfi, velmi odlisnych pfedveceru. Cele dilo se tedy sklada z deviti romanu, z nichz kazdy rna tfi dlouhe kapitoly. Prvni kapitolu maji pfirozene vsechny ty romany spolecnou. Jeden roman je symbolicky, druhy nadpfirozeny, dalsi detektivni, psycho­ logicky, jiny zas komunisticky, dalsi pak protikomunistic­ ky atd. Nasledujici schema snad umozni snaz pochopit strukturu dila: xl

y1

x2 { x3 x4

Z

y2

{ {

x5

x6 x7

y3

x8

x9

* Nesfastna scetlost Herberta Quaina! Nesfastna strana 215 jakesi knihy z roku 1897! Uz jeden z iIcastniku dialogu v Plat6nove Politiku popsal podobny zpetny pochod: Deti Zeme cili Autochtoni pfechazeli pod vlivem obracene rotace kosmu ze stafi do dospelosti, z dospelosti do detstvi, z detstvi do zmizeni a nicoty. Take Theopompos se ve svych Filip­ pikach zminuje 0 jakychsi severskych plodech, ktere u toho, kdo je snL vyvolavaji tentyz obraceny proces ... Zajimavejsi je pfedstavit si obrace­ ni casu: stav, v nemz bychom si vzpominali na budoucnost a neznali, ne­ bo sotva tusili, minulost. Srov. desaty zpev Pekla. vers 97 -102, kde se srovnava vestecke zfeni a dalekozrakost.

Na tuto strukturu se hodi Schopenhaueruv vyrok o dvanacti kantovskych kategoriich: vsechno v ni bylo obetovano posedlosti symetrii. Jak se dalo pfedpokladat, nektere z deviti romanovych pfibehu jsou pod Quainovu uroveii. Nejlepsi neni puvodni pfibeh x 4, ale fantasticky pfibeh x 9. Ostatni pfibehy jsou pokazeny nejapnymi zerty i zbytecnym a jen zdanlivym upfesiiovanim. Cteme-li pfi­ behy v chronologickem pofadi (napfiklad: x 3, y 1, z), ne­ muzeme vychutnat zvlastni pfichuf knihy. Dva pfibehy ­ x 7, x 8 - jsou samy 0 sobe bezcenne. Teprve polozi-li se vedle sebe, nabudou ucinnosti ... Nevim, stoji-li za zmin­ ku, ze po uvefejneni knihy April March zacalo Quaina mr­ zet, ze v ni zvolil trichotomicke cleneni, a pfedpovedel, ze ti, kdo ho budou napodobovat, rozhodnou se pro cleneni dichotomicke

Z

xl

{Y 1

{ x2

y2

{ x4

x3

kdezto demiurgove a bohove zvoli cleneni nekonecne: ne­ konecny pocet do nekonecna vetvenych pfibehu. <"Zcela odlisne, ale rovnez retrospektivni je hrdinske dra­ ma 0 dvou dejstvich The secret mirror (Tajne zrcadlo). V dilech, 0 nichz jsme se az dosud zminili, formalni slozi­ tost brzdila rozlet autorovy fantazie. V tomto dile ji bylo dopfano vic volnosti. Prvni (a nejrozsahlejsi) dejstvi se odehrava pobliz Melton Mowbraye na venkovskem sidle generala Thrala, C. I. E. Neviditelnym stfedem dramatic­ ke zapletky je generalova starsi dcera miss Ulrica Thralo­ va. Z jiste rozmluvy vytusime jeji podobu pysne amazon­ ky. Nabyvame dojmu, ze nema pfilis v oblibe literaturu. Noviny oznamuji jeji zasnoubeni s vevodou rutlandskym.

..

- - - - - - - - - - - - - 62

Noviny toto zasnoubeni dementuji. Ulricu zbozrluje dra­ matik Wilfred Quarles, jemuz kdysi dala letmy polibek. Postavy hry jsou velmi zamozne a pochazeji ze staroby­ lych rodin. Jejich city jsou sice bourlive, ale uslechtile. Di­ alog jako by kolisal mezi prazdnou mnohomluvnosti Bul­ wer-Lyttona a epigramaticnosti O. Wilda nebo Mr. Philipa Guedally. Je tu noc a slavici zpev. Dojde k tajnemu soubo­ ji na terase. (Je tu take jakysi podivny rozpor a nechutne detaily, oboje skoro nepozorovatelne.) Postavy z prvniho dejstvi vystupuji i v dejstvi druhem - pod jinymi jmeny. Z "dramatika" Wilfreda Quarlese se stane komisionar z Liverpoolu. Jeho prave jmeno je John William Quigley. Miss Thralova existuje. Quigley ji nikdy nevidel, ale s cho­ robnou posedlosti vystrihuje z Tatleru nebo Sketche jeji fo­ tografie. Quigley je autorem prvniho dejstvi. Neuveritelne ci nepravdepodobne venkovske sidlo je zmeneny a zvelice­ ny zidovsko-irsky penzi6n, v kterem bydli ... Dej obou jednani probiha paralelne, ale v druhem dejstvi je vsechno trochu hruzne, vsechno se odklada nebo zhati. Po premie­ re hry The secret mirror kritika vyslovila jmena Freuda a Juliena Greena. Poukaz na prvniho z nich se mi zda na­ prosto neopravneny. Rozsirilo se mineni, ze The secret mirror je freudovska hra. Takovy priznivy (a klamny) vyklad byl pricinou jejiho uspechu. Quainovi uz bohuzel bylo ctyricet, zvykl si na neuspech a nehodlal se pokorne smifit se zmenou tohoto stavu. Rozhodl se, ze si to vynahradi jinak. Koncem roku 1939 vydal Statements (Vypovedi), mozna svou nejpuvod­ nejsi knihu a nepochybne knihu nejmene vychvalovanou a nejvic utajovanou. Quain s oblibou tvrdil, ze ctenari jsou uz vyhynuly druh. Neexistuje Evropan (uvazoval), kter.-V by nebyl spisovatelem, at' potenciontilnim nebo skutecnym. Tvr­ dil taky, ze literatura muze poskytnout rozlicna poteseni, z nichz nejvetsi je invence. Protoze pak ne vsichni mohou dosahnout tohoto poteseni, budou se muset mnozi spoko­ jit s predstiranim. Pro tyto "nedokonale spisovatele''', kte­ rych je spousta, napsal Quain osm povidek knihy State­ ments. Kazda z nich naznacuje nebo slibuje dobry nameL

_-------------

63

jehoz zpracovani autor dobrovolne pokazil. Jedna povid­ ka - nikoli ta nejlepsi - naznacuje dva namety. Jesitnosti rozptyleny ctenar se domniva, ze na namety prisel sam. Byl jsem taky tak naivni, ze jsem na zaklade treti povidky - The rose of yesterday (Vcerejsi ruze) - napsal Kruhove zriceniny, jeden z pribehu v knize Zahrada, v ktere se ces­ ticky rozvetvuji. 1941

,

:~:,

~

"J1

,~

By this art you may contemplate the variation of the 23 let­ ters . .. The Anatomy of Melancholy, part 2, sect. II, memo IY*

:

ii I

Vesmir (ktery jini nazyvaji Knihovnou) je vytvaren sestiu­ helnikovymi galeriemi, jejichz pocet je neurcity a mozna i nekonecnY. Uprostred galerii jsou velke vetraci sachty, obehnane nizouckym zabradlim. Z kazde galerie jsou az do nekonecna videt dolni i horni poschodi. Usporadani vsech galerii je naprosto stejne: Podel sten, s vyjimkou dvou, stoji dvacet regalu, tj. vzdy pet dlouhych regalii u steny. Regaly, jez sahaji az ke stropu galerii, jsou jen o malo vyssi nez normalni knihovnik. V jedne nezastave­ nych sten je vstup do uzke chodby, ktera vede do jine gale­ rie, shodne s prvni galerii a se vsemi ostatnimi galeriemi. Po prave i po leve strane chodby je malicka mistnost. V jedne je mozno spat vstoje, v druhe lze ukojit potrebu vymesovani. Tamtudy vede tocite .schodiste, propadajici se do bezedne hloubky a ztracejici se v nedohledne vysce. V chodbe je zrcadlo, ktere presne obrazi vnejsl jevy. Na zaklade tohoto zrcadla lide nekdy usuzuji, ze Knihovna neni nekonecna (kdyby byla skutecne nekonecna, k cemu pak to iluzivni zdvojovani?). Ja radeji snim 0 tom, ze leste­ ne plochy predstavuji a slibuji nekonecno... Zdrojem svetla jsou kulovite plody, kterym se rika lampy. V kaz­ dem sestiuhelniku visi dye napric proti sobe. Svetlo, ktere vyzaruji, je nedostacujici a nepretrzite. Jako vsichni lide z Knihovny jsem v mladi cestoval. Pu­ toval jsem z mista na misto hledaje knihu, mozna katalog katalogu. Ted', kdyz me oci uz skoro nemohou rozlustit, co pisu, pripravuji se na smrt nekolik malo mil od rodneho sestiuhelnika. Ai. zemru, urcite se najdou milosrdne ruce,

* Takto muzete hloubat 0 obmenovani 23 pismen ..., Burtonova Ana­ tomie melancholie, cast'2, odd. II, cl. IV. (Pozn. pfekl.)

65

ktere me hodi pres zabradli. Bezedny vzduch bude miij hrob. Me tela bude dlouho padat, zprachnivi a vitr, vyvo­ lany nekonecnym padem, je rozptyli. Tvrdim, ze Knihov­ na je nekonecna. Idealiste dovozuji, ze sestiuhelnikovy tvar salii je nevyhnutelna podoba absolutniho prostoru, nebo alespon nasi prostorove intuice. Podle jejich nazoru je trojuhelnikovy nebo petiuhelnikovy tvar salu nepredsta­ vitelny. (Mystikove nas presvedcuji, ze v extazi zri kruho­ vou mistnost a v ni velkou kruhovou knihu s nepretrzitym hfbetem, uzavirajicim kruh podel steny. Jejich svedectvi je vsak podezfele a jejich slova nejasna. Ta kruhova kniha je Buh.) Prozatim postaci, kdyz zopakuji klasicky vyrok: Knihovna je koule, jejii presny stred tvorl kterykoli sestiuhel­ nik, jehoi obvod je nedosaiitelny. Podel kazde ze ctyf sten sestiuhelnika je pet regal ii. V kazdem regalu je ulozeno dvaatficet knih jednotneho formatu. Kazda kniha rna ctyri sta deset stran, na kazde strance je ctyricet radek, na kazde fadce kolem osmdesati cernych pismen. Take na hfbetu kazde knihy jsou pisme­ na, jez vsak neudavaji ci nenaznacuji, 0 cern se lze docist na jejich strankach. Vim, ze se nekdy tato nesouvislost zdala zahadna. Driv nez podam strucne rozlusteni zahady (i kdyz toto rozlusteni otvira tragicke perspektivy, je to snad nejdiilezitejsi dejinna udalost), chtel bych pfipome­ nout nektera axi6mata. Prvni axi6ma: Knihovna existuje ab aeterno. Zadny ro­ zumne uvazujici duch nemiize pochybovat 0 teto pravde, jejimz bezprostrednim odleskem je budouci vecnost sveta. Clovek, nedokonaly knihovnik, miize byt dilem nahody nebo zlomyslnych demiurgii. Vesmir, elegantne vybaveny regaly, zahadnymi svazky, neunavnymi schodisti pro ces­ tovatele a zachodky pro sediciho knihovnika, miize byt jen dilem boha. Abychom si uvedomili, jak vzdalene je bozske od lidskeho, staci srovnat neohrabane a roztresene kliky­ haky, ktere rna omylna ruka pise na desky knihy, s ustroj­ nymi pismeny uvnitr: jsou presna, jemna, syte cerna a ne­ napodobitelne soumerna.

66

I

I

II ~

I

I I

Druhe axi6ma: Pocet pravopisnych znaku je dvacet pet.* Na zaklade tohoto dukazu bylo mozno pfed tfemi sty lety formulovat obecnou teorii Knihovny a roztesit uspokojive problem, ktery dosud zadna hypoteza nerozlustila: proc skoro vsechny knihy nemaji formu a jsou ch~9ticlc..~. Kni­ ha, kterou muj otec spattil v ~sestluhelniku patnactisteho devadesateho ctvrteho okruhu, se skladala z pismen M C V, perverzne opakovanych od prvni do posledni tadky. Ji­ na kniha (velmi pouzivana v teto oblasti) je pouhe bludiste pismen, ale na pfedposledni strance je napsano 6 case tve PJJramidy. Jak vidno, clovek se musi prokousat hromadou nesmyslnych skfeku, slovniho harampadi a nesouvislych zvastu, aby se dostal k jedne rozumne ta9~e.o"nebQ."pfiJp..$­ J!l~ poznatku. (Je mt znamO:-zeexfsfiiTe hornata krajina~ kde knihovnici zavrhuji povercivy a nicotny zvyk hledat v knihach nejaky smysl. Pocinat si takto je podle nich stej­ ne jakohledat smysl ve snech nebo v zmatenych carach na dlani ....:_,..PJm
* V puvodnim rukopise nejsou eifry ani velka pismena. Pravopisna znamenka jsou'" omezena na carku a tecku. Tato dye znamenka, mezera a dvaadvaeet pismen abeeedy tvofi oneeh dvaeet pet dostacujieieh zna­ ku, 0 kteryeh se zmiiluje neznamy autor. (Pozn. vydavatele)

-- -nemaji - -stejnou --- -jakou -_ _ 67 ttetifadce 71.stranky hodnotu, muze

mit tataz skupina pismen na jinem miste na jine strance, ale tato nejasna teze se neujala. Jini zas uvazovali 0 kryptogra­ mech. Jejich domnenka byla vseobecne ptijata, i kdyz ne ve stejnem vyznamu, jak ji formulovali jeji autofi. Pted peti sty lety objevil pfedstaveny jednoho vys polo­ zeneho sestiuhelnika* knihu, ktera byla stejne zmatena ja­ ko druhe knihy, ale mela skoro dye stranky sourodych fadek. Ukazal svuj objev potulnemu lustiteli, ktery prohla­ sit, ze radky jsou psany v portugalstine. Jini mu zas fekli, ze jsou napsany v jidis. Nez uplynulo sto let, podatilo se onen jazyk urcit: byl to samojedsko-litevsky dialekt guara­ nistiny s nazvuky klasicke arabstiny. Byl take rozlusten smysl textu: slo 0 poucky z kombinatorni analyzy, osvetlo­ vane pfiklady variaci s nekonecnym poctem opakovani. Pfiklady umoznily jednomu genialnimu knihovnikovi ob­ jevit zakladni zakon Knihovny. Tento myslitel upozornil, ze vsechny knihy, af seberozdilnejsi, jsou tvofeny stejnymi

prvky, ~u~..£!,~~eny.

abecedy. Poukazoval taky na skutecnost, kterou potvraiTi

vlichni cestovatele: V cele obrovske Knihovni nejsou ani dve knihy uplne stejne. Z techto nevyvratitelnych premis vyvodil zaver, ze Knihovna je zavrseni celek_~lili_r~g~ly zahrnuji vsechny mozn~y. .kpmbinace (obrovsky, i kdyz ni­ ~fiecn'y'-pocetf-dvaceti ortografickych znaku, tedy vsechno, co lze vyjadfit ve vsech jazycich. Vsechno: velice porobnou historii budoucnosti, vlastni zivotopisy archan­ delli, pfesny katalog Knihovny, tisice a tisice falesnych ka­ talogii, dukaz nespravnosti techto katalogu, dukaz nes­ prilvnosti praveho katalogu, gnosticke evangelium Basilei­ dovo, komentaf k tomuto evangeliu, komentaf ke komen­ tan k tomuto evangeliu, pravdive vyliceni tve smrti, pte­

* Dfiv spravoval vzdy tfi sestiuhelniky jeden clovek. Sebevrazdy a plicni ehoroby vsak toto umerne rozdeleni zniCily. Zustala mi vzpomin­ ka, plna nevyslovne melaneholie: nekdy jsem mnoho noei putoval po chodbach i schodiStieh, aniz jsem potkal jedineho knihovnika.

(>0

klad kazde knihy do vsech jazykti, interpolace kazde knihy do vsech knih. Kdyz se rozhlasilo, ze Knihovna obsahuje vsechny kni­ hy, vyvolalo to nejprve pocit podivneho stesti. Vsem pripa­ dalo, jako by byli pany nedotceneho a tajneho pokladu. Neexistoval osobni nebo svetovy problem, jehoz vymluv­ n e fesen j ...l?1.. ~s"~_l1~m.Qb IQ JJaji.1 vne,kt eX.em,. sestiu.helIl i ku. Yesmir closel., sveho opodstatneni. Vesmir nahle uchvatil neomezene rozmery nadeje. V te dobe se mnoho mluvilo o Knihach ospravedlneni: knihach apologie a vestby, kte­ re navzdy ospravedlilovaly ciny kazdeho cloveka ve vesmi­ ru a chovaly zazracna tajemstvi spjata s jeho budoucnosti. Tisice lidi lakotne opustily Iibezny rodny sestiuhelnik, a hnany marnou snahou najit svou Knihu ospravedlneni, vrhly se po schodech nahoru. Tito poutnici se hadali na uzkych chodbach, pronaseli nesrozumitelne kletby, rdou­ sili se na bozskych schodistich, hazeli do hlubokych tune­ lti klamne knihy a umirali v propasti, kam je svrhli lide z dalekych krajin. Jini zesileli... Knihy ospravedlneni existuji (sam jsem videl dYe, tykajici se budoucich osob, osob, ktere snad nejsou pomyslne), ale ti, kdo je hledali, si neuvedomili, ze je vlastne nemozne, aby clovek nasel pra­ ve tu svou knihu nebo nejakou jeji verolomnou obmenu. Tenkrat se take doufalo, ze dojde k objasneni ptivodu Knihovny a ptivodu casu, dvou nejvetsich zahad Iidskeho rodu. Je pravdepodobne mozne podat slovni vysvetleni techto hlubokych zahad. Pokud by nestacil jazyk filozofti, mnohotvarna Knihovna asi vytvofila neslychany jazyk, ktery je zapotrebi, a vytvofila i jeho slovniky a mluvnice. Je tomu jiz ctyfi sta let, co lide kvtili teto veci obtezuji se­ stiuhelniky ... Existuji ofichllni hledaci, inkvizitofi. Videl jsem je, jak vykonavaji svou funkci. Vraceji se vzdy uplne vysileni. Vypraveji 0 jakemsi schodisti bez stu poti, na kte­ rem se malem zabili. Vypraveji 0 galeriich a schodech s knihovnikem. Nekdy vezmou do ruky nejblizsi knihu a zacnou v ni Iistovat, patrajice po hanebnych slovech. Zfejme vsak nikdo z nich neceka, ze neco najde.

..

69

Nehoraznou nadeji pfirozene vystfidala nesmirna skli­ cenost. Jistota, ze nektery regal v nekterem sestiuhelniku skryva drahocenne knihy a ze ty knihy jsou nedostupne, se zdala nesnesitelna. Jedna rouhacska sekta navrhl~~._ah¥. ~se zanechalo hledani a any y'sichni Ifd-e'·Jtak dlouho michali 'l5fSilie~fra'a'znaky, dokud's nepravdepodobnou 'pomoci na­ fio'dX,>!J~yy!vofi o~y kanonicke knihy. Ufady pokladaly za povinnost vydat pfisna nafizeni. Sekta zmizela, ale jako chlapec jsem jeste vidal stare lidi, jak se dlouho zavi­ raji na zachode a kovovymi kotoucky nemohoucne napo­ dobuji v zakazane nadobce bozsky chaos. Jini naopak mysleli, ze je v prve fade nutno odstranit nepotrebna dila. Nasilim pronikali do sestiuhelnikti, uka­ zovali povefovaci listiny, ktere nebyly vzdycky padelane, s nechuti prolistovali jeden svazek a odsoudili pak cele re­ galy. Nesmyslnou zkazu mili6nti knih nutno pficist na vrub jejich hygienicke, asketicke zufivosti. Jmeno tech Iidi je prokleto, ale pokud se nafika nad "poklady" znicenymi jejich zbesilosti, prehlizeji se dye obecne zname skutecno­ sti. Za prve: Knihovna je tak obrovska, ze jakakoli Iidska snaha 0 jeji zmenseni je zcela zanedbatelna. Za druhe: Kazdy svazek je unikatni, nenahraditelny, ale vzdy existu­ je (protoze Knihovna je zavrseny celek) nekolik set nedo­ konalych faksimile - del lisicich se navzajem jen pisme­ nem nebo carkou. Na rozdil od vseobecne panujiciho mi­ neni se odvazuji vyslovit domnenku, ze Ocisfovaci sice plenili, ale nasledky jejich pocinani byly zveliceny hruzou, kterou tito fanatici vyvolavali. Hnala je horecna touha zmocnit se knih z Karminoveho sestiuhelnika, knih mensi­ ho formatu, nez je obvykly format, knih vsemocnych, ilu­ movanych'~' m~g.ickYch. . ", .-.._,.._". '" ­ Dalsr"'p'ov~ra, znama z te doby, je povera 0 Muzi, ktery cetl Knihu. Na nekterem regalu v nekterem sestiuhelniku (uvazovali tenkrat lide) musi existovat kniha, ktera je zkratkou a dokonalym vytahem ze vsech ostatnich knih. Nejaky knihovnik tu knihu procetl a podoba se bohu. V jazyce te oblasti se dosud zachovaly stopy kultu onoho

svou

70

71

davneho ufednika. Mnoho poutnikti se ho vydalo hledat. Celych sto let putovali nejrtiznejsimi smery. Jak zjistit, kde lezi uctivany tajny sestiuhelnik, uchovavajici tu knihu? Kdosi navrhl pouzit regresivni metody: Urcit, kde je kniha A tak, ze se nejprve nahledne do knihy B, ktera oznaci misto, kde knihu A hledat. Urcit, kde je kniha B tak, ze se nejprve nahledne do knihy C, a tak do nekonecna ... V podobnych dobrodruzstvich jsem promrhal a stravil svtij zivot. Nezda se mi -ilepravdepodobne, ze v nekterem regalu ve vesmiru existuje vseobsahla kniha. * Prosim ne­ zname bohy, aby umoznili jednomu cloveku - jednomu jedinemu cloveku tfebas i pfed tisiciletimi! - do te knihy nahlednout a pfecist ji. Nemtize-li se te cti, te moudrosti a toho stesti dostat mne, af se jich dostane druhym lidem. Ai nebe existuje, i kdyz mne bude souzeno peklo. Ai jsem zneucten a znicen, ale ai v jednom okamziku a v jedne by­ tosti Tva obrovska Knihovna prokaze opravnenost sve exi­ stence. Neznabozi tvrdi, ze nesmyslnost je v Knihovne normal­ nim zjevem, kdezto rozumnost (a dokonce i pouha skrom­ na spojitost) je zde skoro zazracnou vyjimkou. Mluvi (vim to) 0 "horecne Knihovne, jejiz nahodne svazky, neustale ohrozovane nebezpecim, ze se promeni v jine knihy, vsechno dotvrzuji, popiraji a matou jako blouznici boz­ stvo". Tato slova, nejen odhalujici chaos, ale taky jej na­ zorne pfedvadejici, nadmiru jasne dosvedcuji velmi spat­ ny vkus a zoufalou neznalost. Knihovna skutecne zahrnuje vsechny slovni struktury, vsechny variace dvaceti peti ortografickych znakti, al~_}}~~.i Y_.rl.i a,~i je~en ~aprosty nesI.l1Ysl. Je zbytecne poukazovat na to, ze' neJlep~f sva'zeJ( v mnoha sestiuhelnicich, jez spravuji, se nazyva Ucesany hrom, jiny zas Sadrova kfec a jiny Axaxaxas mlo. Pro tyto

na prvni pohled nesouvisle vyroky lze nepochybne nalezt odtivodneni, ai v podobe kryptogramu nebo alegorie. Je to slovni odtivodneni a Knihovna je jiz ex hypothesi obsahu­ je. Z pismen dh emrichtdj nelze vytvofit kombinaci, kterou by Knihovna nebyla pfedvidala a ktera by v nekterem z jejich tajnych jazykti nemela strasny smyl. Nikdo nemtize vyslovit slabiku, ktera by nebyla plna nehy a obav, ktera by v nekterem z tech ja­ zykti nebyla mocnym jrnenem Boha. Mluvit znamena do­ poustet se tautologii. Ma zbytecna a upovidana epistola uz existuje v jednom z tficeti svazkti v peti regalech jednoho z nespocetnych sestiuhelniku - a taky tam existuje popfe­ ni teto epistoly. (Poc~tn vs~ch m()znych jazy~ti ~~iva stej­ neho slovniku.-~·V·nekierychjazycich" znak" j(-iifho'vna' 'pfi­ ~!r-sprav'nou definici: vsudypfitomna a vetnd soustava Siitl~helnikovych galerii, ale znak knihovna je take chlib ne­ bopyramida nebo jakakoli jina vec, a sest slov, tvoficich telio"definici, rna jiny smysl. Ty, kdo me ctes, jsi si jist, ze '1'OzuJilis memu jazyku?) Tim, ze soustavne pisu, vymanuji se ze soucasneho sta­ vu lidstva. Jistota, ze uz bylo vsechno napsano, nas zne­ moztluje a pfipodobnuje nas pfizrakiim. Znam konciny, kde mladi lide padaji na kolena pfed knihami a barbarsky libaji jejich listy, ale nedovedou rozlustit ani jedno pisme­ no. Obyvatelstvo je zdecinovano epidemiemi, kacifskymi rozbroji i putovanim, ktere se nevyhnutelne zvrhaji v lou­ peznictvi. Zminil jsem se myslim 0 sebevrazdach, jez jsou rok co rok pocetnejsi. Mozna, ze me klame stafi a bazli­ Yost, ale tusim, ze lidsky rod - jediny, ktery existuje - je na vymfeni a ze jen Knihovna, osvetlena, osamela, neko­ neena, dokonale nehybna, plna drahocennych svazkti, zbyteena, neznicitelna, tajna, potrva naveky. Prave jsem napsal nekonecna. Tohoto pfidavneho jmena jsem nepouzil jen tak z retorickeho navyku. Myslence, ze svet je nekonecny, neschazi totiz podle meho nazoru logic­ nost. Ti, kdo pokladaji svet za ohraniceny, vychazeji

* Opakuji: K existenci nejake knihy staci, pfipusti-li se moznost jeji existence. Vylouceno je jen to, co je nemoznl.~adnakni~~'!.!!.~JJi. zaw.yeil, schodis~e)...i kdyz se nepochybne vyskytuji knihY:KIeieotakove moznosti ' diskutuii~ popiraji a dokazuji ji, a vyskytuji se jine knihy, jejichz struktu­ ra odpovida struktufe schodiste.

72 z predpokladu, ze na nejakych velmi vzdalenych mistech chodby schodiste a sestiuhelniky mohou nepochopitelne pfestat - coz je absurdni. Ti, kdo si svet pfedstavuji bez hranic, zapominaji zas, ze_ mozny pocet knih je ohranice­ ny. Odvazuji se navrhnout takoveto feseni stareho proble­ mu: Knihovna je neohranicena a periodicka. Kdyby se vecny cestovatel ubiral Knihovnou kterymkoliv smerem, zjistil by po uplynuti nekolika staleti, ze tytez svazky se opakuji v temz chaotickem potadi (ktere by se pri tomto opakovani stalo urovnanym pofadim: stalo by se Radem). Je to elegantni nadeje, jez obveseluje mou samotu. * 1941, Mar del Plata

* Jak upozornila Letizia Alvarezova de Toledo, je obrovska Knihovna zbytecna. Presne vzato by stacil jediny svazek bezneho formatu, vytisteny borgisem nebo garmondem. Svazek by mel nekonecny pocet stran neko­ necne tenkeho papiru. (Na pocatku XVI I. stoleti prohlasil Cavalieri, ze kazde pevne teleso se sklada z nekonecneho poctu ploch vrstvenych na sebe.) Manipulace s timto hedvabnym vademecum by nebyla pohodlna: Kazdy viditelny list by se rozkladal v dalSi obdobne listy. Nepredstavitel­ ny prostredni list by nemel druhou stranu.

_

73 ZAHRADA, V KTERE SE CESTICKY ROZVETVUJi Victorii Ocampove

Na dvaadvacate strance Dejin evropske vtilkrv ad Liddella Harta se Ize docist, ze ofenziva tfinacti britskych divizi (podporovanych ctyrmi sty del) proti linii Serre-Montau­ ban byla planovana na ctyriadvacateho cervence roku 1916 a musela byt odlozena na devetadvacateho cervence rano. Zpozdeni - zajiste vcelku bezvyznamne - zptisobi­ ly prudke deste (poznamenava kapitan Liddell Hart). Na celou zalezitost vrha necekane svetlo nasledujici prohlase­ ni, nadiktovane, prectene a podepsane doktorem Jii Cchu­ nem, byvalym profesorem anglictiny na fingtaoske Hoch­ schule. Prvni dye stranky prohhiseni chybi. " ... a zavesil jsem sluchatko. Vzapeti jsem si uvedomil, ze hlas ktery mi odpovedel nemecky, znam. Byl to hlas ka­ pitana Richarda Maddena. Madden v oddeleni Viktora Runeberga znamenal konec naseho usili i nasich zivotu (ale to mi pfipadalo naprosto vedlejsi, nebo mi to tak melD pripadat). Madden v oddeleni Viktora Runeberga zname­ nal, ze Runeberg byl zatcen nebo zavrazden. * Driv nez za­ padne slunce, stihne me asi stejny osud. Madden nezna slitovani. Lepe feceno, nesmi znat slitovani. Je to Ir v an­ glickych sluzbach, je narcen z vlastenecke vlaznosti a moz­ na i ze zrady. Jak by potom s horlivosti a povdekem nevy­ uzil zazracne priznive okolnosti: odhalit, zatknout a moz­ na i zabit dva agenty Nemecke rise? Sel jsem nahoru do pokoje, nesmyslne jsem. se zamkl a natahl jsem se na uz­ kou zeleznou postel. V okne byly obvykle strechy a pod­ mracne slunce pozdniho odpoledne. Nechtelo se mi verit, ze den, ktery probehl bez varovnych znameni a symbolu, by mohl pro mne byt dnem nelitostne smrti. Mam zemfit, * Je to nechutna a vystredni domnenka. Prusky spi6n Hans Rabener alias Viktor Runeberg ohrozoval kapitana Richarda Maddena, ktery ho prisel zatknout, automatickou pistoli. Madden mu v sebeobrane zpitsobil zraneni, jemuz Runeberg podlehl. (Pozn. vydavatele)

74

pfestoze muj otec je mrtev, pfestoze jsem jako dite zil v sy­ metricke zahrade v Chai Fengu? Potom me napadlo, ze se to musi cloveku stat zrovna, ale zrovna ted'. Tolik staleti uplynulo a jen v tomto stoleti k tomu dojde. Existuje bez­ pocet lidi ve vzduchu, na zemi, na mofich, a to, co se sku­ tecne pfihodi, pfihodi se prave mne ... Me uvahy zahnala skoro nesnesitelna vzpominka na Maddenovu koilskou tvaf. Uprostfed nenavisti a strachu (ted', kdyz jsem pfelstil Richarda Maddena a me hrdlo dychti po opratce, mi uz pramalo zalezi na tom, ze se zmiiluji 0 strachu) mi blesklo hlavou: Ten bouflivy a nepochybne uspesny bojovnik ne­ tusi, ze znam Tajemstvi - pfesne misto na bfehu Ancry, kde je novy britsky delostfelecky arzenal. Oblohu pfeskrtl ptak. Naslepo jsem ho pfemenil v letadlo a to letadlo pak v mnoho letadel (na francouzske obloze), nicicich svislymi bombami delostfelecky arzenal. Kdyby tak rna usta, dfiv nez je roztfisti kulka, mohla vykfiknout to jmeno, az by je uslyseli i v Nemecku! ... Muj lidsky hlas byl pfHis slaby. Jak to zafidit, aby dolehl k Sefovi, k tomu nemocnemu a odpornemu muzi, ktery 0 Runebergovi i 0 mne vi jen to, ze jsme v Staffordshiru, a ktery ve sve strohe berlinske kancelafi do nekonecna prohlizi noviny, cekaje marne na zpravy od nas? ... Musim prchnout, fekl jsem nahlas. Ne­ slysne jsem vstal, zbytecne zachovavaje dokonale ticho, ja­ ko by mi uz Madden byl v patach. Neco - snad to byla jen okazala snaha ujistit se, ze jsem zcela bez prostfedku - me pfimelo, abych si prohledal kapsy. Vedel jsem, co v nich najdu: americke hodinky, niklovy fetizek, ctver­ hrannou minci, pouzdro na klice s kompromitujicimi a ne­ potfebnymi klici od Runebergova bytu, zapisnik, dopis, ktery jsem se rozhodl ihned znicit (a ktery jsem neznicil), korunu, dva silinky a nekolik penci, cerveno-modrou tuz­ ku, kapesnik a revolver s jednim nabojem. Nesmyslne jsem revolver uchopil a potezkal, abych si dodal odvahy. Nejasne me napadlo, ze by vystfel bylo daleko slyset. Za deset minut jsem mel plan promysleny. Telefonni seznam mi udal jmeno jedineho cloveka, ktery byl schopen pfedat

75 zpravu. Bydlel v pfedmesti Fenton, vzdalenem necelou pulhodinu vlakem. Jsem zbabelec. Ted' to mohu fici, kdyz jsem provedl plan, ktery by kazdy oznacil za riskantni. Uvedomuji si, ze uskutecnit neco takoveho bylo strasne. Vubec jsem to neu­ delal pro Nemecko. Ani za mak mi nezalezi na barbarske zemi, ktera me pfinutila k podlosti, jakou je spionaz. Na­ vic jsem pak poznal v Anglii muze - skromneho muze ­ ktery pro mne neni 0 nic mensi nez Goethe. Mluvil jsem s nim sotva hodinu, ale po tu dobu byl pro mne Goe­ them ... Provedl jsem svuj plan, protoze jsem citil, ze Sef rna tak trochu strach z lidi me rasy - z nespocetnych pfedku spojujicich se v me osobe. Chtel jsem mu dokazat, ze clovek zlute pleti muze zachranit jeho armady. Nadto jsem pak musel uprchnout pfed kapitanem. Jeho hlas i je­ ho ruce mohly kazdou chvHi zaklepat na dvefe meho po­ koje. V tichosti jsem se oblekl, dal si pfed zrcadlem sbo­ hem, sesel jsem po schodech dolu, pozorne obhledl klid­ nou ulici a vysel Yen. Na nadrazi to nebylo daleko, ale zdalo se mi vhodnejsi vzit si taxi. Namlouval jsem si, ze me aspoil tak snadno nikdo nepozna, ale ve skutecnosti jsem se na opustene ulici citil nekonecne viditelny a zrani­ telny. Pamatuji se, ze jsem taxikafi fekl, aby zastavil ko~­ sek od hlavniho vchodu. Umyslne jsem vystoupil pomalu a skoro s namahou. Jel jsem do osady Ashgrove, ale kou­ pil jsem si listek do vzdalenejsi stanice. Vlak odjizdel za nekolik minut, v osm padesat. Zrychlil jsem krok. Pfisti vlak jel 0 pul desate. Nastupiste bylo skoro prazdne. Pro­ sel jsem vag6ny. Vzpominam si na nekolik venkovanu, ze­ nu ve smutku, mladika zabraneho do cetby Tacitovych Ana!u a zraneneho, sfastneho vojaka. Vlak se dal konecne do pohybu. Nejaky muz bezel marne az na konec nastupi­ ste. Poznal jsem hOe Byl to kapitan Richard Madden. Skr­ cil jsem se na opacnem konci sedadla, dal od obavaneho okna. Byl jsem zdrceny a cely jsem se chvel. Zdrcujici dojem pak vystfidal skoro mrzky pocit stesti. Rekl jsem si, ze souboj uz probiha a ze prvni stfetnuti

76

77

skoncilo pro me iIspesne, kdyz jsem aspon na ctyficet mi­ nut a mozna jen diky nahode odrazil vypad sveho protiv­ nika. Pfesvedcoval jsem se, ze tohle nepatrne vitezstvi je pfedzvesti vitezstvi konecneho. Pfesvedcoval jsem se, ze to neni tak nepatrne vitezstvi. Nebyt totiz drahocenneho ca­ soveho rozdilu, ktery mi poskytl jizdni fad, sedel bych uz ve vezeni nebo bych byl mrtvy. Miij zbabely pocit stesti je dukazem (pf'esvedcoval jsem se, a byla to pofad stejna so­ fistika), ze dokazu sve dobrodruzstvi dovest ke zdarnemu konci. Slabost se tak pro mne stala zdrojem sil, ktere me neopustily. Lide se stirn myslim nakonec smifi, ze musi delat stale hroznejsi veci. Na svete budou brzo jen valecni­ ci a loupeznici. Davam jim tuhle radu: Kdyi ma nekdo vy­ konat nejakou hroznou vee, musi si predstavovat, ie ui svuj ukol splnil. Musi si uloiit budoucnost, ktera by byla stejne neodvolatelna jako minulost. Tak jsem si pocinal ja, zatim­ co me oci, patfici uz mrtvemu muzi, sledovaly, jak uplyva den a rozprostira se noc. Vlak mirne ujizdel mezi jasany. Zastavil se skoro uprostred poll. Nikdo nevyvolaval jmeno stanice. Ashgrove? zeptal jsem se chlapcii na nastupisti. As­ hgrove, odpovedeli. Vystoupil jsem. Nastupiste osvetlovala lampa, ale obliceje chlapcii zu­ stavaly ve stinu. Jeden z nich se mne zeptal: Jdete k dokto­ rovi Stephenu Albertovi? Druhy dodal, aniz cekal na mou odpoved': Je to daleko, ale nezabloudite, kdyi se date touhle cestou doleva a na kaidem rozcesti zahnete zas doleva. Ho­ dil jsem jim minci (posledni), sesel jsem po nekolika ka­ mennych schodech a vykrocil na opustenou cestu. Pozvol­ na se svazovala. Byla hlinita, nad hlavou se mi propletaly vetve a kulaty mesic nizko na obloze jako by me doprova­ zel. Jednu chvili me napadlo, ze Richard Madden nejakym zpiisobem odhalil muj zoufaly zamer. Vzapeti jsem si vsak uvedomil, ze to neni moZne. Mel jsem se stale drzet vlevo, a tahle rada mi pfipomnela, ze se tak obvykle postupuje v nekterych bludistich, rna-Ii se dojit na prostfedni nadvo­ fi. V bludistich se trochu vyznam. Nadarmo nejsem pra­

vnuk Cchuej Pena, ktery byl jiinnanskym guvernerem a vzdal se svetske vlady, aby mohl napsat roman jeste za­ lidnenejsi nez Chung lou meng a aby vybudoval bludiste, v nemz by kazdy zabloudil. Tfinact roku zasvetil obema tak odlisnym iIkolum. Zavrazdila ho vsak ruka nejakeho cizince, roman byl nesrozumitelny a nikdo nevedel, kde je bludiste. Pod korunami anglickych stromu jsem pfemital o ztracenem bludisti. Pfedstavoval jsem si je neporusene a dokonale na tajnem vrcholku hory. Predstavoval jsem si je pohlcene ryzovymi poli nebo zatopene vodou. Predsta­ voval jsem si je nekonecne, vybudovane ne jiz z osmihran­ nych altanu a okruznich pesin, ale z fek, provincii a kra­ lovstvi ... Pfemyslel jsem 0 bludisti bludisf, 0 kfivolakem, postupne se zvedajicim bludisti, ktere by obsahlo minulost i budoucnost a ktere by nejak zahrnulo hvezdy. Zcela zau­ jat temito iluzornimi obrazy jsem zapomnel na sviij iIdel pronasledovaneho cloveka. Po neurcitou dobu jsem mel pocit, ze vnimam svet odtazite. Pusobila na mne neurcita a ziva venkovska krajina, mesic a zbytky soumraku. Piiso­ bila na mne i svazujici se cesta, vylucujici jakoukoli moz­ nost iInavy. Byl duverny, nekonecny vecer. Cesta klesala a rozvetvovala se mezi loukami, ted' uz ztezi rozeznatelny­ mi. Zavany vetru pfinasely a odnasely ostrou, jako by sla­ bicnou hudbu, zamlcenou listim a vzda]enosti. Napadlo me, ze clovek muze byt nepritelem jinych lidi, jinych chvil jinych lidi, ale nemuze byt nepfitelem zeme: svetlusek, slov, zahrad, potucku, zapadu slunce. Tak jsem dosel k vy­ soke, zrezivele brane. Mezi jejim mfizovim jsem rozeznal stromofadi a jakysi altan. Nahle jsem si uvedomil dye ve­ ci. Ta prvni byla trivialni. Druha skoro neuvefitelna: hud­ ba zaznivala z altanu a byla to cinska hudba. Proto jsem ji tak naplno vnimal, aniz jsem ji venoval pozornost. Ne­ vzpominam si, jestli byl u brany obycejny ci elektricky zvonek, nebo jestli jsem zatleskal. Jiskfeni hudby nepfe­ stavalo. Z vnitfku obydli se vsak pfiblizovala svitilna. Svitilna, kterou stromy pfeskrtavaly a chvilemi zhasinaly. Papirova

78

svitilna, ktera mela tvar bubinku a barvu mesice. Nesl ji muz vysoke postavy. Nevidel jsem mu do tvafe, protoze me svetlo oshlovalo. Otevfel branu a fekl zvolna mym rod­ nym jazykem: ,Vidim, ze si milosrdny Si Pcheng uminil napravit mou samotu. Budete si nepochybne chtit prohlednout zahradu.' Rozpoznal jsem jmeno jednoho z nasich konzulu a zma­ tene jsem opakoval: ,Zahradu?' ,Zahradu, v ktere se cestieky rozvetvuji.' V mych vzpominkach se cosi pohnulo a s nepochopitel­ nou jistotou jsem fekl: ,Zahradu meho predka Cchuej Pena.' ,Vaseho pfedka? Vaseho slavneho predka? Pojd'te dal.' Vlhka pesina se klikatila jako cestieky meho detstvi. Pfi­ sli jsme do knihovny s orientalnimi i zapadnimi svazky. Ve vazbe ze zluteho hedvabi jsem poznal nekolik rukopisnych dilu Ztracene encyklopedie, kterou redigoval Tfeti cisar Jasne dynastie a ktera nebyla nikdy vytistena. Vedle bron­ zoveho fenixe se otaeela gramofonova deska. Vzpominam si take na velkou vazu z ruzoveho porcelanu a na druhou vazu, jez byla 0 mnoho set let starsi a mela onu modrou barvu, kterou nasi femeslnici okopirovali od perskych hrneiru ... Stephen Albert me s usmeven pozoroval. Byl (jak jsem uz fekl) vysoke postavy, mel ostre rysy, sede oei a sedivy vouS. Bylo v nem cosi knezskeho a take namofnickeho. Potom mi vypravel, ze predtim, nez ,zaeal usilovat 0 to, aby se stal sinologem', byl misionafem v Tchien-finu. Posadili jsme se. Ja na dlouhy, nizky divan, on zady k oknu a k vysokym, kulatym hodinam. Odhadoval jsem, ze muj pronasledovatel Richard Madden sem dorazi nej­ dfiv za hodinu. Me nezvratne rozhodnuti mohlo tedy po­ ekat. ,Cchuej Pena potkal podivuhodny osud,' fekl Stephen Albert. ,Byl guvernerem rodne provincie, mel hluboke zna­ losti z astronomie i astrologie, byl neunavnym vykladaeem

79

kanonickych knih, byl sachistou, proslavenym basnikem a kaligrafem. To vsechno opustil proto, aby mohl napsat knihu a zkonstruovat bludiste. Vzdal se poteseni z utisku, ze spravedlnosti, poeetneho luzka, hostin, dokonce i uee­ nosti a uzavfel se na tfinact let do Altanu Pruzracne Samo­ ty. Po jeho smrti nasli dedici jen zmatene rukopisy. Jak snad vite, chtela rodina rukopisy pfifknout ohni, ale vyko­ navatel zaveti - taoisticky nebo buddhisticky mnich _ nalehal na uvefejneni.' ,My, Cchuej Penovi pokrevni pfibuzni,' odpovedel jsem, ,nepfestali jsme toho mnicha proklinat. Uvefejneni rukopisu byla nepfedlozenost. Zdedili jsme misto knihy jen pochybnou hromadku navzajem si odporujicich nacr­ tu. Jednou jsem knihu prohlizel: jeji hrdina v tfeti kapitole umira, ve ctvrte kapitole je nazivu. Pokud se tyka druheho Cchuej Penova dila, jeho Bludiste ...' ,Bludiste je zde,' ukazal na vysoky, lakovany psaci pult. ,Bludiste ze slonoviny!' zvolal jsem. ,Docela malicke bludiste! ...' ,Bludiste ze znaku,' opravil me. ,Neviditelne bludiste ca­ su. Jsem jen barbarsky Anglican, ale bylo mi dopfano roz­ lustit toto pruhledne tajemstvi. Uplynulo jiz vic nez sto let a je nemozne zjistit vsechny podrobnosti, ale neni tak ob­ tizne se domyslet, jak to vlastne bylo. Cchuej Pen pry jed­ nou fekl: Odchtizim do ustrani, abych mohl napsat knihu. A podruhe zas fekl: Odchtizim do ustrani, abych mohl vy­ tvofit bludiste. Vsichni mysleli, ze jde 0 dye dila. Nikomu nenapadlo, ze kniha a bludiste jsou jedna a taz vec. Altan Pruzracne Samoty stal uprostfed zahrady, ktera byla asi spletita. Tato skutecnost mozna vnukla lidem myslenku na hmotne bludiste. Cchuej Pen zemfel, a nikdo na celem rozsahlem uzemi, ktere mu patfivalo, bludiste nenasel. Zmatenost romanu mi vnukla myslenku, ze to je vlastne ono bludiste. K spravnemu rozfeseni problemu me pfive­ dly dye okolnosti. Za prve: podivna legenda, ktera vypra­ vi, ze pry Cchuej Pen pojal zamer vytvofit bludiste, jez by bylo pfisne nekoneene. Za druhe: zIomek dopisu, ktery jsem objevil.'

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 8/ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ._

80

Albert vstal. Na okamzik se ke mne otocil zady. Otevfel jednu zasuvku zlaceneho a zacernaleho psaciho pultu. Obratil se a v ruce drzel papir, ktery mel kdysi tmavocer­ venou barvu, ale ted' byl ruzovy, tenky, ctvereckovany. By­ la to prave Cchuej Penova kaligraficka slava. S vroucim zaujetim a aniz jsem chapal pravy smysl slov, cetl jsem ve­ tu, kterou tenounkym steteckem napsal clovek me krve: Zanechavam nekterym (ne vsem) budoucnostem svou zahra­ du, v ktere se cestick}' rozvetvuji. Vratil jsem mIcky papir AI­ bertovi. ,Nez jsem vyhrabal tento dopis,' pokracoval, ,kladl jsem si otazku, jak se muze nektera kniha stat nekonecnou. Ne­ dovedl jsem si to pfedstavit jinak, nez ze by to musel byt cyklicky, kruhovy svazek. Svazek, jehoz posledni stranka by se do pismene shodovala s prvni a byla by tu moznost nekonecneho opakovani. Vzpomnel jsem si taky na onu noc uprostfed Tisice a jedne noei, kdy kraIovna Sahrazad (magickou roztrzitosti opisovace) zacne vypravet pfibeh Tisice a jedne noci doslova, vystavujic se tak nebezpeci, ze znovu dospeje k noci, v niz pribeh vypravi, a tak do neko­ necna. Predstavil jsem si taky dedicne, z otce na syna tra­ dovane platonicke dBo, k nemuz by kazdy clen rodiny pri­ pojil kapitolu nebo by se zboznou peclivosti opravil stranku napsanou jeho pfedky. Tyto domnenky mi prine­ sly rozptyleni, ale zadna se nezdala odpovidat, byi jen vzdalene, Cchuej Penovym rozpornym kapitolam. Neve­ del jsem kudy kam a prave tehdy mi z Oxfordu poslali ru­ kopis, ktery jste si prohledl. Veta Zanechavam nekterym (ne vsem) budoucnostem svou zahradu, v ktere se cesticky rozvetvuji me prirozene zaujala. Skoro okamzite se mi v hlave rozjasnilo: Zahrada, v ktere se cesticky rozvetvuji znamenala onen chaoticky roman a vyraz nekterym (ne vsem) budoucnostem vyvolal v me mysli pfedstavu rozdvo­ jeni v case, ne v prostoru. Znovu jsem si procetl cele dilo a rna domnenka se potvrdila. Ve vsech smyslenych pribe­ zich se clovek postaveny pfed nekolikerou alternativu roz­ hodne pro jednu a ostatni vylouci. V pribehu napsanem

• I

takrka neproniknutelnym Cchuej Penem se rozhodne sou­ casne pro vsechny. Takto vytvafi ruzne budoucnosti, ruzne casove linie, ktere se taky zmnozuji a rozvetvuji. Proto je roman tak rozpornY. Dejme tomu, ze Fang rna nejake ta­ jemstvi. Na dvefe mu zaklepe neznamy muzo Fang se roz­ hodne ho zabit. Naskyta se prirozene nekolikere reseni zapletky: Fang muze zabit vetrelce, vetrelec muze zabit Fanga, oba mohou uniknout smrti, oba mohou zemfit atd. V Cchuej Penove dile se vyskytuji vsechna feseni zapletek a kazde feseni vyusiuje do dalsiho vetveni. Nekdy se v tomto bludisti cesticky setkavaji: pfijdete napfiklad sem ke mne, ale v jedne z moznych minulosti jste byl mym ne­ pfitelem, v dalsi mym pfitelem. Smifite-li se s mou nena­ pravitelnou vyslovnosti, prectu yam nekolik stranek.' V zivem kruhu lampy byla jeho tvar nepochybne tvari starce, ale mela v sobe cosi nezlomneho a dokonce nesmr­ telneho. S pomalou pfesnosti pfecetl dye ruzna zneni teze epicke kapitoly. V prvnim zneni pochoduje vojsko do bi­ tvy pustymi horami. Hruza z kamenu a stinu v nem vyvola pohrdani zivotem a dovede je k snadnemu vitezstvi. V dru­ hem zneni totez vojsko prochazi palacem, v kterem se od­ byva slavnost. Lesk bitvy pfipada vojakum jako pokraco­ vani slavnosti a dosahnou vitezstvi. S nevtiravou uctou jsem naslouchal tern starym pfibehum, ktere snad samy o sobe nebyly tak obdivuhodne jako skutecnost, ze je vy­ myslel clovek me krve a ze mi je vracel obcan odlehleho imperia, zatimco ja jsem prozival zoufale dobrodruzstvi na zapadnim ostrove. Pamatuji si zaverecna slova, opakujici se v kazdem z obou zneni jako tajne pfikazani: Tak bojova­ Ii hrdinove. Obdivuhodne srdce meli klidne a mer piny ne­ spoutaneho nasili, smifivse se s tim, ie musi zabijet i umirat. Od te chvile jsem kolem sebe i ve svem temnem tele citil neviditelne, nehmatatelne hemzeni. Nebylo to hemzeni vojsk, rozchazejicich se na vsechny strany, pohybujicich se soubezne a nakonec se spojujicich. Byl to nepostizitelnejsi a niternejsi rozruch, jehoz urcitym predobrazem byl pohyb vojsk. Stephen Albert pokracoval:

82

,Nemyslim, ze by si byl vas slavny pfedek hral jen tak zbuhdarma s variacemi. Nezda se mi pravdepodobne, ze by byl obetoval tfinact let zivota nekonecnemu rozpraco­ vavani retorickeho experimentu. Roman je ve vasi zemi podfadnym zanrem a tenkrat byl zanrem opovrhovanym. Cchuej Pen byl genialni romanopisec, ale byl to taky lite­ rat, ktery se nepochybne nepokladal za pouheho romano­ pisce. Svedectvi soucasniku hovofi 0 jeho metafyzicke a mysticke cinnosti (kterou jednoznacne potvrzuje i jeho zivot). Vetsi cast romanu zabira filozoficka polemika. Vim, ze zadny problem tak Cchuej Pena nezneklidnoval a neti­ zil jako propastny problem casu. Nuze tohle je prave jedi­ ny problem, ktery se nevyskytuje na strankach Zahrady. Jeji autor dokonce ani nepouziva slova znamenajiciho cas. Jak byste si vysvetlil tohle dobrovolne opomenuti?' Navrhl jsem ruzna vysvetleni. Zadne nebylo uspokojive. Diskutovali jsme 0 tom a Stephen Albert se nakonec ze­ ptal: ,Ktere slovo se nesmi vyslovit v hadance 0 sachu?' Chvili jsem pfemyslel a odpovedel jsem: ,Slovo sachy.' ,Pfesne tak,' fekl Albert. ,Zahrada, v ktere se cesticky roz­ vetvuji je nesmirne rozsahla hadanka nebo podobenstvi o casu. Cas je skryta pficina, ktera si nepfeje byt oznacena pravym jmenem. Mozna ze nejvymluvnejsi zpusob, jak upozornit na nektere slovo, je neustale toto slovo vynecha­ vat, vypomahat si nejapnymi metaforami a zcela zfejmymi opisnymi tvary. Takoveho kfivolakeho postupu s oblibou pouziva vyhybavy Cchuej Pen v kazdem zakrutu sveho neunavneho romanu. Porovnal jsem stovky rukopisnych stran, opravil chyby, ktere do nich zanesla nedbalost opi­ sovacu, poustel jsem se do dohadu 0 planu toho chaosu, obnovil jsem prvotni fad, ci domnival jsem se, ze jsem ho obnovil, cele dilo jsem pfelozil a dospel k poznatku, ze se v nem ani jednou nepouziva slova cas. Vysvetleni je na­ snade: Zahrada, v ktere se cesticky rozvetvuji je neuplnym, ale nikoli nepravdivym obrazem Cchuej Penova pojeti

83

vesmiru. Na rozdil od Newtona a Schopenhauera vas pfedek nevefil v jednotny, absolutni cas. Vefil v nekonec­ ne serie casu. Vefil v narustajici, zeivratnou sir casu, ktere se rozbihaji vsemi smery, sbihaji se a bezi rovnobezne. Ta­ to spIer casu, jez se pfiblizuji, rozvetvuji nebo se po cela staleti k sobe chovaji nevsimave, zahrnuje vsechny mozno­ sti. Neexistujeme ve vetsine tech casu. V nekterych existu­ jete vy a ja ne. V jinych existuji ja, a vy ne. V jinych zas existujeme oba. V tomto case, ktery mi poskytuje srastna nahoda, jste pfisel do meho domu. V jinem case jste me nasel mrtveho, kdyz jste prochazel zahradou. V jinem case zas fikam pfesne stejna slova, ale jsem omyl, pfizrak.' ,V kazdem z tech casu,' fekl jsem a lehce jsem se za­ chvel, ,jsem yam vdecny a ctim vas za to, ze jste znovu vy­ tvofil Cchuej Penovu zahradu.' ,V kazdem ne,' namitl tise a usmal see ,Cas se do neko­ necna rozvetvuje a smefuje k nescetnym budoucnostem. V jedne z nich jsem vasim nepfitelem.' Znovu jsem pocitil hemzeni, 0 kterem jsem se zminil. Zdalo se mi, jako by vlhka zahrada kolem domu byla do nekonecna nasycena neviditelnymi osobami. Ty osoby jsme byli my, Albert a ja, oba skryti, zaneprazdneni a mnohotvarni v rozlicnych casovych dimenzich. Zvedl jsem zrak a nehluboky tizivy sen se rozplynuI. V zlute a cerne zahrade bylo videt jedineho muze. Ten muz byl pevny jak socha, ten muz se blizil po cesticce a byl to kapi­ tan Richard Madden. ,Budoucnost uz existuje,' fekl jsem, ,ale jsem v ni vasim pfitelem. Mohl bych se jeste jednou podivat na ten do­ pis?' Albert vstaI. Vysoka postava u vysokeho psaciho pultu. Otevfel zasuvku a pfitom se ke mne na chvili otocil zady. Revolver jsem uz mel pfipraveny. Peclive jsem namifil a vystfeliI. V tu chvili se Albert bez zastenani zhroutiI. Pfi­ saham, ze byl okamzite mrtev. Jako by ho byl srazil blesk. Co se delo potom, je neskutecne a bezvyznamne. Mad­ den vpadl do mistnosti a zatkl me. Byl jsem odsouzen

r

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 84

k trestu smrti provazem. Dosahl jsem ohavneho vitezstvi: sdelil jsem do Berlina tajne jmeno mesta, jez maji napad­ nout. Vcera je bombardovali. Docetl jsem se to v novi­ nach, ktere v temz cisle pfedlozily anglicke vefejnosti zahadnou smrt znameho sinologa Stephena Alberta, za­ vrazdeneho neznamym Jii Cchunem. Sef zahadu rozlustil. Vi, ze jsem stal pfed problemem, jak mu (vzdor panujici valecne vfave) oznacit mesto, ktere se jmenuje Albert, a ze mi nezbylo nic jineho nez zabit cloveka stejneho jmena. Nevi (nikdo nemuze vedet) 0 me bezmerne litosti a una­ ve."

.

~

,

~

_______

_

442

Naprahl ke mne ruku a rekl, stale jeste septem: "Almuznu, Ochrance chudYch." Marne hledaje, odpovedel jsem: "Nemam ani minci." "Mas jich mnoho," znela odpoved'. V prave kapse jsem mel kaminky. Vyndal jsem jeden a upustil ho do nastavene ruky. Neozval se sebemensi hluk. "Musis mi dat vsechny," prikazal. "Ten, kdo nedal vsechno, nedal nic." Pochopil jsem: "Mel bys vedet, ze moje almuzna muze byt desiva." Namitl: "Mozna je tahle almuzna jedina, kterou mohu prijmout. Zhresil jsem." Nechal jsem vsechny kaminky spadnout do nastavene ruky. Zapadly do ni nehlucne jako do more. N akonec podotkl: "Nevim jeste, jaka je tva almuzna, ale ta moje je desiva. Tobe zbudou dni a noci, zabehane mysleni, vsedni zivot a svet." Kroky slepeho zebraka jsem nezaslechl, ani jsem nevi­ del, jak se ztraci v usvitu.

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 443 SVET BORGESOvYCH POViDEK

~

.

V jedne prednasce, proslovene roku 1949 v Montevideu, rozlisil Jorge Luis Borges ctyri postupy, priznacne pro fantastickou lite­ raturu vsech narodu a dob: vytvareni textu, jenz odkazuje sam na sebe, prolinani snu a skutecnosti, cestovani v case a zpochyb­ ilovani jedinecnosti postavy jako subjektu. Borges podotkl, ze ty­ to postupy umoziluji tvurci zrusit nejen realismus fiktivniho pri­ behu, ale i skutecnost samu. Postup, jimz dilo odkazuje na sebe sarna, najdeme v Donu Quijotovi: v druhe casti tohoto romanu se dozvidame, ze nektere postavy cetly prvni cast z roku 1605. Ale tradice tohoto postupu, jejz najdeme i v Shakespearove Hamletovi, je st~rsi nez Cervan­ tesovo dilo, nebor se objevuje jiz v Homerove lliade; ve tretim zpevu vysiva Helena dvojity nachovy sat, jehoz namet je stejny jako namet basne: boje Tr6janu s Achaji kvuli Helene. Borges se vsak neomezil na vyuziti tohoto postupu v podobe, v niz jej nabi­ zela zapadni literarni tradice, posunul ho, nebo spise obratil. Na­ misto dokladani skutecnosti sveho vypraveni odkazovanim na sebe sarna, zavadi ve svych povidkach soucasnou realitu ctenare. Tak v povidce Tlon, Uqbar, Orbis Tertius pripisuje, snad aby se vyhnul jakekoliv mozne diskusi, nalez zminky 0 smyslenem Uq­ baru svemu pfiteli spisovateli Bioyi Casaresovi. Obmenou tehoz postupu cini Borges ze svych pratel dokonce postavy svych povi­ dek; to je pripad povidky Druha smrt, v niz se objevuji pratele Patricio Gannon a Emir Rodriguez Monegal. Jina varianta, pro Borgese velice charakteristicka, tkvi ve vyslovnem upozorneni, ze dilo jiz napsal nekdo jiny, a proto se Borges pod skromnym zda­ nim recenze nebo nekrologu omezuje na potihy komentar. Takto jsou pojaty povidky Pout za AI-Mu' tasimem, Autor Quijota Pierre Menard a Rozbor dila Herberta Quaina. Ve vsech techto pripa­ dech se ve vypraveni objevuje explicitni odkaz, jenz jako by je zatezoval skutecnosti. Sveraznou, jaksi implicitni podobu vza­ jemneho odkazovani zrcadli i vztah dvou povidek, rane Mui z ni­ ioveho naroii a Pfibih Rosenda ]uareze, vznikle 0 tricet pet let pozdeji. Jejich protagonista i okolnosti jsou totozne; zmenila se vsak vypravecska a s ni i eticka perspektiva. Vsechny tyto povid­ ky ukazuji, ze literarni dilo predpoklada realitu sve fiktivnosti, jestlize se objevuje ve svete obyvanem jeho postavami. Prolinani snu a skutecnosti muzeme najit ve folkl6rnich vypra­ venich snad vsech narodu sveta, ale take u S. T. Coleridge, jehoz poznamku 0 ruzi Borges mnohokrat ve svem dile uvadi: "Kdyby clovek prosel ve snu rajem a dostal kvetinu na dukaz toho, ze tam byl, a az by se probudil a nasel tu kvetinu ve sve ruce ... co potom?" V rafinovane vypracovane povidce Kruhove zficeniny si

. . . . . . . ._

_

444

Borges pohnlva s nejasnym pfedelem mezi snem a skutecnosti. Vypravi 0 jednom indickem asketovi nebo mystikovi, ktery pojal zamer ne sice nemozny, ale rozhodne nadpfirozeny: chce snit o cloveku, chce 0 nem snit do nejmensich podrobnosti a potom ho vnutit skutecnosti. Po mnoha nocich, plnych bdeni, se mu podafi vysnit iIplneho cloveka; jeho neskutecnou povahu pfizra­ ku muze prozradit jenom odolnost vuci ohni. Za nejakou dobu je tvurcuv zivot ohrozen pozarem: "Za svitani bez ptaku mag videl, jak se ke zdim ze vsech stran blizi pozar. Jednu chvili mu napad­ 10, ze by mohl vyhledat utociste v fece, potom vsak pochopil, ze smrt pfichazi dovrsit jeho stafi a vykoupit ho z jeho strasti. Vy­ krocil vstfic carum ohne. Nezakously se mu do tela. Polaskaly a pohltily ho bez zaru a bez spalovani. S pocitem iIlevy, pokofeni i zdeseni si uvedomil, ze take on je pfeludem, 0 kterem nekdo druhy sni." Tfetiho postupu, cestovani v case, Borges nejen ve svych po­ vidkach mnohoknlt pouzil, ale take jemne a rozmanite, s origi­ nalnosti mu vlastni, jej pfetvofil. Tak v povidce Tajny zazrak se realny cas jakoby zastavi, zatimco protagonistovi uplyne v mysli cely rok. V povidce Funes, mui se zazracnou pametl se neztraci je­ dina vtefina: veskere vetveni casu je zaznamenavano v nelidskem bdeni hlavniho hrdiny. Povidka Nesmrtelny (iiz autor kvalifiko­ val jako narys etiky pro nesmrtelne) naznacuje uz svym nazvem kuri6zni destrukci ~asu, ktera je sou~asn~ destrukci pojmu osob­ nosti; jedinecnost borgesovske parafraze teto apokryfni biblicke historky tkvi zrejm~ v pokusu 0 spojeni zapadni predstavy ne­ smrtelnosti s orientalnimi pomysly 0 metempsych6ze. Klasicky motiv cestovani v case se naproti tomu objevuje v povidce Utopie unaveneho muie. Nejodvazn~jsi, i kdyz mozna ne nejsfastn~jsi zobrazeni ~asu najdeme v povidce Druha smrt. Jeji protagonista Pedro Damian dokaze svou vuli vyvolat zazrak - jit proti casu a odcinit svou davnou zbab~lost, jiz po cely zivot trp~l. Nejobvyklejsi podobou zpochybnovani jedinecnosti postavy jako subjektu je motiv dvojnika, prosluly uz davno pred Borge­ sem diky takovym autorum, jako byli Poe a Dostojevskij. Ani Borges jeho tradi~ni podobou ve svych povidkach nepohrdl. Te­ m~f klasicke zpracovani motivu dvojnika se objevuje hned ve dvou povidkach pozdniho Borgese: Ten druhy a Dvacateho pate­ ho srpna 1983. Podle nekterych kritikii nalezi tento postup do­ konce k nejoblibenejsim tvarnym prostfedkiim Borgesovych pr6z, nejednou originalne pfehodnocenym a vyuiitym. V povid­ ce Trojl verze Jidase se rychle stfidaji riizne teorie zrady, az nako­ nee vyUsti v tu nejneocekavanejsi: Buh se nevtelil do dokonaleho Jezise, nybrz do zradce Jidase. Borges vsak spise nez obraz rou­ hacstvi nebo kacifstvi rysuje identitu Krista a Jidase : "V Jidasi se

445 nejakym zpiisobem zrcadli Jezis", identitu kterehokoliv cloveka s kterymkoliv jinym. Postup se naplno objevuje v povidce Namet o zradci a hrdinovi, v nii vudce konspirativni skupiny zradi sve druhy; ti se to dozvedi a rozhodnou se ho zlikvidovat, ale tak, aby neposkodili spolecny zajem. Pfinuti ho sehrat ulohu hrdinne obeti pfedstiraneho atentatu, jehoi cHern je zastfit skutecnou se­ bevrazdu. V povidce Teologove pfiblizuje Borges boj mezi dvema pfedstaviteli cirkve az do iIplneho zniceni, upaleni jednoho z nich. Vitezny soupef vsak brzy zjisti, ze pro nezbadatelnou boz­ skou bytost byli oba jednou osobou. Ve vsech tfech povidkach nam Borges pfedstavuje nikoli dye identicke postavy, ale dye po­ stavy zdanlive protichudne, i kdyi ve skutecnosti se dophlujici. V Nametu 0 zradci a hrdinovi jde zjevne 0 tutez osobu v riizne perspektive a v tomto ohledu je povidka jakousi antitezi Borge­ soya romanoveho pokusu - jeho nejrozsahlejsi povidky Kon­ gres. Dopustili bychom se vsak omylu, kdybychom se domnivali, ze Borgesovy povidky se vycerpavaji uplatnenim nekolika zaklad­ nich postupu a jejich obmen, nebo kdybychom dokonce pfedpo­ kladali, ie jde 0 pouhe konstrukce bez vlastniho obsahu. Je prav­ da, ze Borges sam nejednou toleroval, dokonce podporoval tento omyl, kdyz se 0 svych povidkach vyjadtoval jako 0 hfe rozumu a intelektu, jako 0 artefaktech, jako kdyby snad nebyly jeste ne­ cim jinym. N a druhe strane dal vyslovne najevo, ze literarni fan­ tastika vyuziva fikci ne proto, aby se vyhnula skutecnosti, jak se snad domnivaji jeji povrchni odpurci, nybrz aby dokazala podat jeji hlubsi obraz. Jejim poslanim, jak pise Borges, je vytvofit me­ tafory skutecnosti, jimiz se autor literarni fantastiky POkOllSi vniknout pod povrch veci, a tak se zda, ze tento typ literatury vy­ zaduje mnohem vetsi tviirci vzepeti, nez je tomu v ptipade pOll­ heho popisovani nebo kopirovani skutecnosti, ktera si miize do­ volit neduslednosti, svevoli a stereotypy. Spise lze konstatovat, ze Borgesovy povidky, stejne jako po­ vidky Franze Kafky nebo romany H. G. Wellse, pfinaseji podo­ benstvi lidskeho udelu, vecna lidska temata. Tak povidky Averro­ esovo hledanl, Babylonska knihovna nebo Boil napis ztvarnuji, kazda svym nezamenitelnym zpusobem, marnost veskere tvurci snahy, posetilost erudice, literarni kritiky, filozofie, umeni. Po­ vidky Namet 0 zradci a hrdinovi nebo Teologove mohou byt do­ kladem nemoznosti jednoznacne hranice mezi dobrem a zlem, zatimco povidky Boil napis, Loterie v Babylonu a Alefzobrazuji rozlicne podoby nahodnosti, jez ovlada nas chaoticky svet. Za­ hrada, v ktere se cesticky rozvetvujl, 8mrt a kompas ci Asterionuv dum vytvafeji vize sveta a lidskeho osudu, jez svym vetvenim a symetriemi jako by splyvaly s vizemi cloveka uvezneneho nocni murou v labyrintu.

446 N eni obtizne~-~---~~~-~--~-formulovat poselstvi, jez stoji v ohnisku Borge­ sovych vypnlveni: koherentni svet, v nemz se domnivame zit, svet ovladany tvtircim usilim a usporadany do pevnych moral­ nich a duchovnich kategorii, neni skutecny. Je vymyslem lidi, umelcti a teologti, filozofti a vizionafti, prekryvajicim nesmysl­ nou chaotickou realitu, necim na zptisob rozmarneho vytvoru Tlonu, jenz je rovnez dilem mudrcti. Svet, ten skutecny a nikoli ten zjevn)·, byl stvofen nizsimi bohy, a proto je pIny nedokonalo­ sti, neduslednosti a nesmyslti. Nihilisticke poselstvi vsak sotva lze pokhldat za konecnou charakteristiku Borgesovych fikci. Svet jeho povidek neni ve sku­ tecnosti chaoticky a nihilisticka vize se tyka pouze jevoveho sve­ tao Jsme-Ii totiz ochotni doprovazet Jorgeho Luise Borgese v jeho metafyzickych patranich, mtizeme objevit perspektivu znacne odlisnou. Berkeley, jak znamo, zpochybnil existenci hmoty a Hu­ me se pokusil 0 totez s vedomim. Borgese naproti tomu fascinuje predevsim otazka casu, jehoz existenci, dovolavaje se Schopen­ hauera, vne Iibovolneho pritomneho okamziku popira. Tento ra­ dikalni idealismus je zfejme zakladem obrazu sveta Borgesovych povidek a v jeho svetle se vsechno meni. Tema dvojnika dostava novy smysl, nebol vsichni lide jsou tyz clovek, a existuje pouze jediny clovek. Take hra s casem nabyva novych podob: vyprave­ ni zobrazujici Borgese nebo jeho postavy v momentech odhaleni, zjeveni nebo extaze (napfiklad ve Dvou pametihodnych fantaziich, napsanych s Bioyem Casaresem, nebo v povidce Ztihir), se uka­ zuji jako metafory, pateticke nebo burleskni, onoho tuseni vec­ nosti pfitomneho okamziku, onoho pocitu zruseni casu, jenz pre­ padl Borgese jedne noci roku 1928 na buenosaireskem predme­ sti: "Cas, jsme-Ii schopni vcitit se do takove stejnosti, je pouhou iluzi: nerozlisitelnost a neoddelitelnost zdanlive vcerejsiho oka­ mziku od jineho zdanlive dnesniho okamziku jsou dostacujici k jeho zruseni." FRANTISEK VRHEL

_447

OBSAH

I

Fikce Zahrada, v ktere se cesticky rozvetvuji Predmluva 11

Tlon, Uqbar, Orbis Tertius 12

Poul za AI-Mu' tasimem 29

~ Autor Quijota Pierre Menard 35

Kruhove zriceniny 45

51

Loterie v Babyl6nu Rozbor dila Herberta Quaina 58

64

Babyl6nska knihovna Zahrada, v ktere se cesticky rozvetvuji Artefakty Predmluva 87

"Funes, muz se zazracnou pameti 89

j Tvar mece 97

~Namet 0 zradci a hrdinovi 103

Smrt a kompas 107

Tajny zazrak 120

Troji verze Jidase 127

Konec 133

136

Sekta ptaka Fenixe 140

Jih

73

Alef Nesmrtelny 149

Mrtvy muz 165

Teologove 1 71

. Pribeh 0 valecnikovi a pfibeh 0 zajatkyni 180

185

Zivotopis Tadea Isidora Cruze (1829-1874) 189

• Emma Zunzova i~ Asterionuv dum 195

~ Druha smrt 198

~ Oeutsches Requiem 205

212 01'. .'1. Averroeso\ 0 hledani ~ Zahir 221

d Bozi napis 230

,; Abenchakan Bocharl, ktery byl zabit ve svem bludisti

235

Ova kn:llove a dye bludiste 244

Cekani 245