Felinní pediatrie: Kterak léčit maličké a nemocné* Susan Little, DVM, DABVP (Feline Practice) Bytown Cat Hospital, Ottawa, Ontario, Canada Většina veterinárních lékařů se setkala s koťaty, která neprospívají. Tito pacienti představují výzvu, protože jsou drobní, jejich fyziologii pořádně neznáme a jejich zdravotní stav má sklony rychle se zhoršit. Nejčastější obecné příčiny onemocnění a neprospívání jsou mateřské, gestační, spojené s okolním prostředím, genetické a infekční faktory. (1,2) Většina veterinární literatury definuje neonatální (novorozeneckou) periodu jako první 4 týdny života. Ovšem z klinického hlediska je užitečné vzít v úvahu definované rizikové periody: první 4 dny života (kdy mnohé problémy jsou spojeny s porodem a poporodním obdobím anebo s prostředím); mezi 21. a 28. dnem života (kdy se odehrávají důležité změny vedoucí ke zrání neurologickému a behaviorálnímu); a odstav (ve věku 4. až 6. týdne). (2) Vyšetřování novorozených koťat Existuje mnoho klinicky významných fyziologických rozdílů mezi novorozenými koťaty a dospělými kočkami (3) (TABULKA 1) a nemůžeme tedy přistupovat k mladým koťátkům jako k malým dospělým kočkám. Nemocný novorozenec by se měl vyšetřit co možná nejdříve za použití systematického postupu zahrnujícího úplnou anamnézu kotěte, vrhu a matky; vyšetření kotěte a matky a diagnostických testů. (4,5) Koťata mladší 4 týdnů by se měla vyšetřovat, pokud je to možné, za přítomnosti matky (pokud to povaha matky neznemožňuje). Začněte s úplnou medicínskou anamnézou vyšetřovaného kotěte i jeho sourozenců. Může být také užitečné mít podrobnou anamnézu matky, pokud je to možné (např. nemoc, výživa, vakcinace) a informace o průběhu porodu a poporodního období, zejména u koťat mladších 2 týdnů. Pokud se nejedná o první vrh dané kočky, měli bychom se zaměřit také na informace ohledně předchozích vrhů a možných předchozích problémů s porodem nebo poporodním obdobím. Prozkoumejte domácí prostředí koťat, všimněte si teploty a vlhkosti, čistoty, ventilace, hustoty osídlení, přítomnosti dalších domácích mazlíčků a malých dětí, proběhlých infekčních nemocí a parazitóz.
S novorozenci by se mělo zacházet jemně, na čistém teplém povrchu. Umyjte si ruce a použijte ochranné rukavice. K vyšetřování novorozenců postačuje jednoduché vybavení: na gramy vážící přesná váha, pediatrický rektální teploměr, otoskop s úzkými (dětskými) nástavci, vyšetřovací baterka a fonendoskop s dětskou komůrkou a membránou. Než se začnete kotětem zabývat, zhodnoťte jeho tělesnou kondici a reakce na okolí, včetně čilosti, držení těla, pohybů a frekvence dechu a jeho charakter. Zdravá novorozená koťata mají silný sací reflex, který je ovšem ve srovnání se zdravými štěňaty normálně méně silný. Normální tělesná teplota u novorozených koťat je 36°C až 37°C (97°F až 98°F). Rektální teplota se zvyšuje pomalu a dosahuje okolo 4. týdne stáří 38°C (100°F). Po první 2 týdny věku jsou koťata v podstatě poikilotermní a postrádají reflex třepání se v chladu. Po dosažení 14 dnů věku se postupně stávají homeotermními, ale stále jsou citlivá na podmínky zevního prostředí a snadno mohou prochladnout. TABULKA 1. Fyziologické hodnoty u novorozených koťat Parametr
Normální hodnoty
Porodní hmotnost
90-110g (0,09-0,11kg)
Rektální teplota: novorozenec
36°C-37°C (97°F-98°F)
Rektální teplota: 1 měsíc
38°C (100°F)
Srdeční frekvence
220-260 úderů/min v prvních 2 týdnech stáří
Dechová frekvence: novorozenec
10-18 nádechů/min.
Dechová frekvence: 1 týden
15-35 nádechů/min.
Specifická hmotnost moči
pod 1020
Množství vyloučené moči
25ml/kg/den
Potřeba tekutin
130-220 ml/kg/den
Potřeba kalorií
20 kcal ME/100 g/den
Kapacita (objem) žaludku
4-5 ml/100g
ME=Metabolizovatelná energie
*Předchozí verze tohoto článku se objevila ve sborníku The Royal Canin Feline Symposium, 16. leden 2011. Dr. Little oznamuje, že obdržela finanční benefity od firem Boehringer Ingelheim, Hill´s Pet Nutrition, IDEXX, Merial a Royal Canin.
TABULKA 2. Vývojové milníky u koťat Milník
Věk
Odpadávání pupeční šňůry
3 dny
Otevřená víčka
7-10 dnů (rozpětí 2-16 dnů)
Ohrožení/pupilární reflexy
28 dnů nebo později
Normální vidění
30 dnů
Dospělé zbarvení duhovky
4-6 týdnů
Otevření zvukovodu
9 dnů (rozpětí 6-17 dnů)
Funkční sluch
4-6 týdnů
Plazení se
7-14 dnů
Chůze
14-21 dnů
Uvědomělé vyměšování
3 týdny
Prořezávání dočasných incissivi+canini
3-4 týdny
Prořezávání dočasných premolárů
5-6 týdnů
Neznáte-li datum narození, pokuste se odhadnout věk kotěte pomocí tělesné hmotnosti a posouzení dentice. Typická porodní váha kotěte je 90-110 g (rozpětí 80 až 140 g), ačkoli existují značné rozdíly mezi různými plemeny a i v rámci plemen samotných. (6) Normálně koťata přibývají 50 až 100 g/ týden (10 až 15 g/den) a měla by zdvojnásobit svou hmotnost před dosažením 2 týdnů věku. Nízká porodní hmotnost bývá častou příčinou hynutí, největší riziko je u koťat vážících při narození pod 75 g. První dočasné zuby, které se objevují, jsou ve 3 až 4 týdnech věku řezáky a špičáky. Premoláry se prořezávají přibližně ve věku 5 až 6 týdnů. Zubní vzorec dočasného chrupu je 2(I3/3, C1/1, P3/2)= 26;
dočasné moláry nejsou. Při určování věku mohou být užitečné vývojové milníky (TABULKA 2), i když u koťat s nízkou porodní hmotností a sníženým přibýváním váhy se může objevit opožděný vývoj. Příklady uvádějí nekoordinovanou chůzi ve 21 dnech a koordinovanou chůzi ve 28 dnech. Zkontrolujte u novorozence přítomnost hrubých anatomických abnormalit, jako je rozštěp patra nebo pysků, umbilikální hernie nebo infekce (OBRÁZEK 1), neuzavřenou fontanelu, deformity končetin (OBRÁZEK 2), deformity hrudní stěny a nevyvinuté urogenitální nebo rektální otvory (OBRÁZEK 3). Koťata mladší zhruba 3 týdnů nemohou uvědoměle vylučovat moč ani trus. Vyšetřete urinační a defekační reflexy použitím smotku vaty (namočený do minerálního oleje nebo teplé vody), kterým stimulujete anogenitální oblast. Zhruba u 60% nemocných koťat je přítomný průjem, který může vyvolat značnou ztrátu tekutin. Hematurie nebo pigmenturie mohou být příznaky infekce urinárního traktu nebo traumatu či neonatální izoerytrolýzy (OBRÁZEK 4). Neonatální izoerytrolýza může být běžným problémem u určitých plemen (např. britská krátkosrstá, Cornish rex, Devon rex) s vysokým procentem jedinců s krevní skupinou B. PŘEHLED 1 vyjmenovává vybrané běžné kongenitální defekty u novorozených koťat, které jsou patrné v době okolo narození. Měli bychom vyšetřit oči na abnormality oka jako takového a víček, na neonatální oftalmii (před otevřením očních víček) nebo konjunktivitidu (po otevření očních víček). Obranný reflex a reakce pupily na osvit se objevují nejdříve okolo 28. dne věku nebo později. Může být přítomný divergentní strabismus a je i normální do zhruba 8 týdnů věku, pokud není zároveň přítomný hydrocefalus. Do věku asi 6 týdnů je obtížné vyšetření fundu. Měli bychom vyšetřit ušní boltce na případné trauma, parazity (jako je ušní svrab) a kožní onemocnění. Zvukovod je nesnadné otoskopicky vyšetřit až po dosažení věku minimálně 4 týdnů. Srst novorozence by měla být čistá lesklá. Zdravá novorozená koťata mohou mít do věku 7 dnů poněkud hyperemické sliznice (zároveň ale může být hyperemie příznakem dehydratace), zatímco nemocní novorozenci často vykazují bledé, šedé nebo cyanotické sliznice. Koťata s cyanotickými sliznicemi mají špatnou prognózu.
Obrázek 1. Normální pupečník je suchý, bez zarudnutí, otoku nebo výtoku z pupku; odpadá asi ve 3 až 4 dnech věku.
Obrázek 2. Tarzální hyperextenze u kotěte plemene Korat. (A) Tarzální hyperextenze a metatarzální rotace u novorozeného kotěte plemene Korat. Fotografie se svolením Carine Risberg (B) Stejné kotě ve stáří několika týdnů. Je zřejmá korekce tarzální hyperextenze, protože kotě se učí plazit. Fotografie se svolením Carine Risberg
Obrázek 3. Toto kotě samičího pohlaví má neotevřený anus a anovaginální fistuli. Fotografie se svolením Dr. Rosalyn MacDonald
Obrázek 4. Zjevná pigmenturie v moči na smotku vaty u kotěte s neonatální izoerytrolýzou (vlevo) ve srovnání s normální močí (vpravo). Kardiovaskulární systém prodělává dramatické změny, když srdce přebírá funkce dosud zastávané fetomaternální cirkulací. Důležitý fyziologický rozdíl mezi novorozenci a dospělými jedinci představuje rychlejší srdeční činnost u novorozenců. Normální tepová frekvence může být vyšší než 200 úderů za minutu (rozpětí 220 až 260 úderů/min). Normální dechová frekvence čítá 15 až 35 vdechů za minutu. Funkční šelesty mohou u novorozenců být přítomny kvůli anemii, hypoproteinemii, horečce nebo sepsi. Neškodné šelesty, které nejsou spojené s nemocí, jsou častější u štěňat než u koťat; šelesty přítomné po 4 měsících věku by se měly vyšetřit. Kongenitální srdeční onemocnění může být spojeno s hlasitými šelesty a doprovázené prekordiální stimulací. Nejčastějším vrozeným srdečním onemocněním koťat je dysplazie trikuspidální chlopně a defekt ventrikulárního septa. (7) Abdominální palpaci bychom měli provádět citlivě; během několika prvních dnů života může vyvolat abdominální tlak během palpace regurgitaci žaludečního obsahu a následnou aspiraci. U dobře nakrmeného kotěte je normální plné břicho, ovšem zvětšené břicho u nemocného kotěte může poukazovat na aerofagii. Normální játra a slezina nemusí být palpovatelné ; často jsou hmatné ledviny. Žaludek můžeme nahmatat, pokud je naplněný. Intestinální trakt je palpovatelný jako tekutinou naplněné střevní kličky, které by měly být volně pohyblivé a nebolestivé. Normální močový měchýř je rovněž hmatný, pohyblivý a nebolestivý. PŘEHLED 1 Vybrané běžné kongenitální defekty u novorozených koťat Oční a ušní
Kosterní
- glaukom
- hernimelia radialis
- kolobom
- polydactilia
- mikroftalmie
- syndactylia
- korneální dermoid
- syndrom plochého hrudníku koťat
- kongenitální nystagmus
- pectus excavatum („trychtýřovitý hrudník“)
Neurologické
Urogenitální
- hydrocefalus
- renální aplazie/hypoplazie
- cerebrální hypoplazie
- nejasné genitálie/pseudohermafroditismus
- hluchota Kožní a svalové
Endokrinní
- hypotrichosis
- kongenitální hypothyroidismus/dwarfismus
- umbilikální hernie - gastroschisis/schistosoma (abdominální hernie) Srdeční
Gastrointestinální
- patentní ductus arteriosus
- rozštěp patra
- atrioventrikulární defekty
- atresia ani/anogenitální fistula
___________________________________________________________ PŘEHLED 2. Minimální databáze u nemocného novorozeného kotěte - hematokrit a celkový obsah pevných látek: použijte mikrohematokritové trubičky a refraktometr - Kompletní krevní obraz: spočítejte leukocyty z jedné kapky plné krve umístěné přímo do Unopette; diferenciální rozpočet obdržíte z krevního nátěru - dusík močoviny v krvi: použijte plnou krev na reagenční strip - krevní glukóza: použijte jednu kapku plné krve na glukometr (poznámka: výsledky z těchto přístrojů mají tendenci ukazovat nižší hodnoty) Diagnostika
K venepunkci otočte kotě vleže do dorzální polohy, přední nohy natáhněte dozadu směrem k břichu a hlavu a krk dejte do extenzní polohy. Odeberte krev z jugulární vény pomocí 1ml stříkačky s 25G nebo 26G jehlou. Aby se zabránilo kolapsu cévy, je nezbytné aspirovat krev pomalu. Pro většinu rozhodujících testů může být použito malé množství krve (0,5 ml)( PŘEHLED 2). Biochemické a hematologické hodnoty u novorozenců se liší od hodnot dospělých (TABULKA 3 a TABULKA 4); většina parametrů se dostane na hodnoty dospělých jedinců ve věku okolo 4 měsíců. (8-10). Stimulací perineální oblasti odebereme moč pro biochemické vyšetření, vyšetření sedimentu a hustoty moči; cystocentéza by se měla provádět u velmi mladých jedinců velice opatrně vzhledem ke snadnému poškození stěny močového měchýře a zároveň vzhledem k nebezpečí traumatizace potenciálně stále patentní umbilikální vaskulatury. Hustota moči je během prvních několika týdnů života 1.020 nebo nižší; hodnot u dospělých se dosáhne zhruba ve věku 8 týdnů. (11) Pomocí centrifugace ve flotačním roztoku (zinksulfátový) by se měly vyšetřit vzorky trusu na přítomnost běžných střevních parazitů, jako jsou Giardie, Isospory a oblí červi; nebo pomocí přímého stěru ve fyziologickém roztoku a také pomocí testu antigenu na Giardii v trusu. Koťata od věku 2 týdnů mohou být ošetřena pyrantel pamoátem (5-10 mg/ kg PO každé 2 týdny). Infestace blechami by se měla agresivně léčit, protože zablešení může způsobit život ohrožující anémii. Mladá koťat se mohou koupat v bezpečných šampónech pro malá zvířata, následovat má důkladné vysušení a vykartáčování srsti. Je možno také použít pyretrinové spreje na vodní bázi určené k použití u koťat. K použití u koťat od věku 4 týdnů a hmotnosti minimálně 0,9 kg (2 lb) je licentován nitenpyram. Většina dalších produktů určených k likvidaci blech je použitelná až od věku 8 týdnů, i když neoficiálně byl použit selamectin u koťat ve věku 6 týdnů. Infestace ušními zákožkami (Otodectes) se nejlépe léčí lokálně ivermectinem. Bezpečnost jednoho výrobku (Acarexx, Boehringer Ingelheim) byla prokázána u koťat starých 4 týdny. Testace na FeLV a FIV je důležitou součástí jak prevence onemocnění, tak i jeho diagnostiky (TABULKA 5). Doporučení pro testace na FeLV a FIV u koťat byly nedávno publikovány (12,13) a měly by být přezkoumány. Nedostatečně se využívají pitvy jako diagnostický prostředek u volně se pohybujících populací koček, stejně jako v útulcích pro zvířata a v chovných stanicích koček. Výsledky pitvy mohou poskytnout informace nutné k záchraně
sourozenců z vrhu případně dalších vrhů. Aby se dosáhlo nejlepších výsledků, mělo by se odeslat zkušenému patologovi celé tělo (zchlazené, nikoli zamražené). Pochopitelně, než zkoumat autolyzovaný kadáver, je lepší jej včas zamrazit. TABULKA 3 Normální hematologické hodnoty u koťat od narození do věku 8 týdnů (a) Věk Parametr 2 týdny HCT(%) 33,6-37
4 týdny 25,7-27,3
6 týdnů 26,2-27,9
8 týdnů 28,5-31,1
ERY (x106 /uL)
5,05-5,53
4,57-4,77
5,66-6,12
6,31-6,83
LEU (x103 /uL)
9,1-10,24
14,1-16,52 16,08-18,82 16,13-20,01
NEU (x103/uL)
5,28-6,64
6,15-7,69
7,92-11,22 5,72-7,78
LYM (x103/uL)
3,21-4,25
5,97-7,15
5,64-7,18
8,02-11,16
MONO (x103/uL)
0,0-0,02
0,0-0,04
0
0,0-0,02
EOS (x103 /uL)
0,53-1,39
1,24-1,56
1,22-1,72
0,88-1,28
HCT=hematokrit, ERY=erythrocyty, LEU=leukocyty, NEU=neutrofily, LYM=lymfocyty, MONO=monocyty, EOS=eozinofily (a) Upraveno podle Moon P., Massat B., Pascoe P.- Neonatal critical care. Vet Clin North Am Small Anim Pract 2001; 31:343-367. ______________________________________________________________
TABULKA 4. Normální biochemické hodnoty u koťat od narození do věku 8 týdnů (a) Věk Parametr 2 dny Albumin 1,6-2,6 (g/dL)
1 týden 2,0-2,5
2 týdny 2,1-2,6
4 týdny 2,4-2,9
8 týdnů 2,4-3,0
ALP (U/L)
275-2021
126-363
116-306
97-274
60-161
ALT (U/L)
12-84
11-76
10-21
14-55
12-56
Bilirubin (mg/dL)
0-0,7
0-0,6
0-0,2
0-0,3
0-0,1
Calcium (mg/dL)
8,6-12,7
10-13,7
9,9-13
10-12,2
9,8-11,7
Cholesterol 80-175 (mg/dL)
119-213
137-223
173-253
124-221
Kreatinin (mg/dL)
0,5-1,1
0,3-0,7
0,4-0,6
0,4-0,7
0,6-1,2
GMT (U/L)
0-5
0-5
0-4
0-1
0-2
Glukóza (mg/dL)
75-154
105-145
107-158
117-152
94-143
Fosfor (mg/dL)
4,1-10,5
6,7-11
7,2-11,1
6,7-9
7,6-11,7
3,5-4,8
3,7-5,0
4,5-5,6
4,8-6,5
Celk.bílkovina (g/dL) 3,9-5,8
Močovina 24-71 16-36 11-30 10-22 16-33 (mg/dL) ALP=alkalická fosfatáza, ALT=alanin aminotransferáza, GMT=gama glutamyltransferáza (a) Upraveno podle Levy J., Crawford P., Werner L. – Effect of age on reference intervals of serum biochemical values in kittens. J Am Vet Med Assoc 2006; 228: 1033-1037.
Základy léčby Léčíme-li nemocná koťata, klíčem k úspěšnému zvládnutí je rychlá identifikace onemocnění a promptní intervence. Často při předvedení pacienta není zřejmá přesná příčina onemocnění kotěte a terapie se musí zaměřit na podpůrnou léčbu. Počáteční terapie může zahrnovat doplňující teplo, hydrataci, podávání glukózy a výživovou podporu. (14,15) Důležité je povědomí o fyziologických rozdílech mezi novorozenými a dospělými kočkami, informace o těchto rozdílech by měly být přezkoumány. (3) Těžká hypotermie nastane, pokud rektální teplota kotěte poklesne pod 34,4°C (pod 94°F), a je spojena s depresí dýchání, narušenou funkcí imunitního systému, bradykardií a ileem. Hypotermická koťata by se měla zahřívat pomalu, během 2 až 3 hodin nebo i déle, až na maximální rektální teplotu, která je přiměřená jejich věku. Příliš rychlé zahřívání může vyvolat zvýšené metabolické nároky, ústící v dehydrataci, hypoxii a ztrátu kardiovaskulární integrity. K zahřívání se dobře hodí inkubátor nebo kyslíkový box, ovšem rovněž se mohou použít za pečlivého monitorování pacienta také lahve s horkou vodou nebo infralampy. U závažně hypotermických koťat se mohou intravenózně (IV) nebo intraoseálně (IO) (závisí na věku) podávat tekutiny zahřáté na 35°C až 37°C (95°F až 98°F). Nikdy se hypotermické kotě nepokoušejte krmit, protože existuje závažné riziko aspirační pneumonie v důsledku gastrointestinální hypomobility a regurgitace. Důkladně monitorujte případnou recidivu hypotermie po zahřátí malého pacienta. Klinická hypoglykémie nastane, když hladina krevní glukózy klesne pod 3 mmol/L (50 mg/dL), a představuje běžný problém u nemocných novorozenců, protože koťata mají nezralé jaterní funkce a rychle jim poklesnou zásoby
glykogenu. Hypoglykémii může vyvolat zvracení, průjem, sepse, hypotermie nebo nedostatečný nutriční příjem. Koťata s hypoglykémií slábnou, jsou letargická a mohou být anorektická. Není-li kotě hypotermické nebo dehydrované, pravidelně podávejte orálně gastrickou sondou 5% až 10% dextrózu v množství 0,25 až 0,50 ml /100 g živé hmotnosti dokud není kotě silnější a normoglykemické (OBRÁZEK 5). Pokud není k dispozici náhradní laktující kočka, začněte pak krmit náhradní mléčnou stravu určenou pro koťata. Kriticky nemocní novorozenci mohou vyžadovat IV nebo IO bolus infuze 12,5% dextrózy (0,1 až 0,2 ml/100 g nebo i více), následovanou konstantní infuzí 1,25% až 5% dextrózy ve vybalancovaném elektrolytovém roztoku tak, aby se zabránilo znovuobjevení se hypoglykémie. (8,16) Hypertonická dextróza by se neměla podávat subkutánně, protože by to mohlo vyvolat nekrózu tkání. Dehydratace se snadno projeví u novorozených koťat s hypoxií, hypotermií, průjmem, zvracením nebo sníženým příjmem tekutin. Novorozenci mají slabé kompenzační mechanismy a nezralou funkci ledvin. Denní produkce moči u koťat starých 1 měsíc je 25 mL/kg oproti 10 až 20 mL/kg u dospělých koček. (8) Novorozenci také mají větší potřebu tekutin než dospělí z důvodů jako jsou větší celkový obsah tělesné vody (asi 80% tělesné hmotnosti ve srovnání s 60% u dospělých), větší poměr povrchu těla k tělesné hmotnosti, rychlejší metabolismus a méně tělesného tuku. Posouzení hydratace u nejmladších pacientů může být obtížné. Kožní turgor nebývá spolehlivým znakem hydratace u koťat mladších 6 týdnů, protože jejich kůže obsahuje méně tuku a více vody než kůže dospělých. Sliznice koťat by měly být vlhké a buď lehce hyperemické nebo růžové. Bledé sliznice a snížené CRT poukazují na nejméně 10% dehydrataci. Neonatální moč je normálně bezbarvá a čirá; u dehydrovaných koťat může být moč tmavší s hustotou nad 1.020. TABULKA 5. Obvyklé patogeny koťat Klinický problém Onemocnění horních a dolních dechových cest
Gastrointestinální trakt
Obvyklé patogeny Felinní herpesvirus-1 Felinní calicivirus Bordetella bronchiseptica Mycoplasma spp Chlamydophila spp Panleukopenia (parvovirus) Coliformní bakterie Tritrichomonas foetus
Systémová onemocnění
Giardia spp Isospora spp Ancylostoma spp Toxocara spp FeLV FIV Felinní infekční peritonitis Toxoplasma spp Gram+ bakterie (např. Streptococcus spp, Staphylococcus spp) Gram- bakterie (např. Escherichia coli, Salmonella spp)
Obrázek 5. Slabá, hypoglykemická koťata nebo vrhy osiřelých koťat se mohou snadno krmit pomocí gastrické sondy. U nejmenších koťat se používá červená gumová jícnová sonda velikosti 5-French.
Pokud je kotě normotermní a není v šoku nebo v kardiovaskulárním kolapsu, mohou se subkutánně (SC) podávat zahřáté tekutiny, i když absorbce u mladých koťat je pomalá. Není-li gastrointestinální dysfunkce, mohou se zahřáté tekutiny podávat orálně. Tyto postupy jsou obzvlášť užitečné u nejmladších a nejmenších pacientů (mladších než 4 týdny). Pokud je kotě středně až silně dehydrované a zároveň dostatečně velké na infuzní terapii (IV), je nejúčinnější podávání tekutin IV cestou. Používá se mini-set (60 kapek/mL) s infuzní pumpou nebo lineárním
dávkovačem. Může se katetrizovat vena cephalica nebo vena jugularis katetry o rozměrech 24G, ¾ palce nebo 22G, 1 palec. K rehydrataci se ideálně hodí roztok Ringer-laktátu, protože laktát se může použít jako zdroj energie, může se také přidat, je-li to nutné, 1,25% až 5% dextróza. Zahřáté tekutiny se mohou podat jako pomalý IV bolus v množství 1 mL/30g tělesné hmotnosti (30 až 45 mL/kg), následně pak udržující infuze 80 až 120 mL/kg/den (8 až 12 mL/100g/den) plus všechny aktuální ztráty.(11,16) Je důležité pečlivě sledovat fluidní terapii; mladá koťat se snadno mohou příliš zavodnit kvůli jejich nezralé renální tubulární funkci. Stav hydratace je možné monitorovat více způsoby, ovšem užitečné a snadno proveditelné je vážení kotěte každých 6 až 8 hodin pomocí na gram přesné váhy. Také se mohou použít opakovaná měření hematokrit/celková bílkovina. Měl by se sledovat elektrolytový a glukózový stav organismu. Pokud je obtížné zavést IV přístup, musí se použít náhradní cesty podávání tekutin. Intraperitoneální způsob by se měl používat u novorozených koťat obezřetně kvůli možnému riziku vyvolání peritonitidy nebo poškození krevních cév. U větších koťat je nejlepší alternativou k IV podávání IO přístup přes fossa trochanterica proximálního femuru; takto se mohou podávat krev, tekutiny a léky, zvláště u koťat okolo 4 týdnů věku nebo starších. (11) Jako katetr použijte 20 až 22G spinální jehlu nebo 18G až 25G hypodermální jehlu. Pomocí gravitace může být dosažen průtok až do 11mL/min. Použití chladných roztoků, příliš velkého objemu v krátkém čase nebo hypertonických či alkalických roztoků vyvolává bolestivost. IV přístup by se měl zavést co možná nejdříve. Komplikace při IV podávání zahrnují infekci, extravazaci tekutin, traumatizaci kosti a měkkých tkání. Praktické důvody, jako je tolerance stresu, si mohou alespoň z počátku vynutit použití SC aplikace tekutin. Pokud se použije SC podávání, musí se pečlivě sledovat absorbce tekutin. U některých nemocných novorozených koťat může být nezbytná transfúze krve, obzvláště u těch s anemií kvůli infestací blechami nebo střevními parazity. Indikace pro transfúzi krve zahrnují slabost, tachykardii, bledé sliznice a hematokrit pod 15%. Krev od kompatibilního donora se ředí 9:1 s citrátovým antikoagulanciem a podává se přes milipórový krevní filtr IV nebo IO cestou v množství 20 mL/kg během minimálně 2 hodin. (11) _______________________________________________________________
Obrázek 6. Běžná je u mladých koťat konjunktivitida v důsledku felinní herpesvirózy. Klinické příznaky zahrnují horečku, kýchání a bilaterální výtok z nosu a očí. _______________________________________________________________ Imunita Ingescí kolostra během prvních 18 hodin života (než se uzavřou střeva) obdrží koťata téměř celou svou pasivní imunitní výbavu; u koček je malý nebo žádný transplacentární přenos imunoglobulinů. (17) Nejnižší hladina sérových IgG se objevuje asi ve věku 4 týdnů v důsledku katabolismu mateřských protilátek a koreluje zároveň s obdobím zvýšené vnímavosti k infekcím (18,19) (Obrázek 6). Tak jak se vyvíjí vlastní kotěcí adaptivní imunita, postupně se pak zvyšuje hladina IgG. Selhání pasivního přenosu se může objevit u koťat, které se nenapily kolostra během prvních kritických hodin. Korekce tohoto selhání pasivního přenosu se může provést SC injekcí séra dospělé kočky kompatibilní krevní skupiny, která byla předtím testována na infekční nemoci. Jediná literární studie uvádí 15mL/100 g tělesné hmotnosti, rozděleně do tří dávek během 24 hodin.(18) Minimální nezbytné množství není známo. Koťata, u kterých nebyla provedena korekce pasívního přenosu protilátek, si začínají vytvářet vlastní IgG zhruba ve věku 4 týdnů; jsou proto nejvíce náchylná k infekci od porodu do nejméně 4 týdnů věku. Odkazy 1. Freshman J. Causes of fading puppy and kitten syndrome. Vet Med 2005;100:781-788.
2. Lawler DF. Neonatal and pediatric care of the puppy and kitten. Theriogenology 2008;70:384-392. 3. Grundy SA. Clinically relevant physiology of the neonate. Vet Clin North Am Small Anim Pract 2006;36:443-459, v. 4. Freshman J. Evaluating fading puppies and kittens. Vet Med 2005;100:790-796. 5. McMichael M, Dhupa N. Pediatric critical care medicine: physiologic considerations. Compend Contin Educ Pract Vet 2000;22:206. 6. Sparkes AH, Rogers K, Henley WE, et al. A questionnaire-based study of gestation, parturition and neonatal mortality in pedigree breeding cats in the UK. J Feline Med Surg 2006;8:145-157. 7. MacDonald KA. Congenital heart diseases of puppies and kittens. Vet Clin North Am Small Anim Pract 2006;36:503-531. 8. Moon P, Massat B, Pascoe P. Neonatal critical care. Vet Clin North Am Small Anim Pract 2001;31:343-367. 9. Hoskins J. Clinical evaluation of the kitten: from birth to eight weeks of age. Compend Contin Educ Pract Vet 1990;12:1215-1225. 10. Chandler M. Pediatric normal blood values In: Kirk R, Bonagura J, eds. Current Veterinary Therapy XI: Small Animal Practice. Philadelphia, PA: WB Saunders; 1992:981-984. 11. Macintire DK. Pediatric fluid therapy. Vet Clin North Am Small Anim Pract 2008; 38:621-627, xii. 12. Little S, Bienzle D, Carioto L, et al. Feline leukemia virus and feline immunodeficiency virus in Canada: recommendations for testing and management. Can Vet J 2011;52:849-855. 13. Levy J, Crawford C, Hartmann K, et al. 2008 American Association of Feline Practitioners’ feline retrovirus management guidelines. J Feline Med Surg 2008;10:300-316. 14. Freshman J. Initially treating fading puppies and kittens. Vet Med 2005;100:800-805. 15. McMichael M, Dhupa N. Pediatric critical care medicine: specific syndromes. Compend Contin Educ Pract Vet 2000;22:353. 16. McMichael M. Pediatric emergencies. Vet Clin North Am Small Anim Pract 2005;35:421-434. 17. Casal M, Jezyk P, Giger U. Transfer of colostral antibodies from queens to their kittens. Am J Vet Res 1996;57:1653-1658. 18. Levy J, Crawford P, Collante W, et al. Use of adult cat serum to correct failure of passive transfer in kittens. J Am Vet Med Assoc 2001;219:1401-1405. 19. Claus MA, Levy JK, MacDonald K, et al. Immunoglobulin concentrations in feline colostrum and milk, and the requirement of colostrum for passive transfer of immunity to neonatal kittens. J Feline Med Surg 2006;8:184-191.
Překlad: MVDr. Pavel Štellar
