FCHODoviny ZPRAVODAJ FARNOSTI CHODOV ROČNÍK Svatá Anežko, přimlouvej se u Boha za náš národ a za celou Evropu!

FCHODoviny

ZPRAVODAJ FARNOSTI CHODOV ROČNÍK 8 2009

11

Svatá Anežko, přimlouvej se u Boha za náš národ a za celou Evropu!

2

Ž IVOT FA R N O S T I V O B R A Z E C H

FCHODOVI NY

4. ŘÍJNA

OSLAVA POUTI U SV. FRANTIŠKA POHOŠTĚNÍ VE FARNÍM SÁLE

28. ZÁŘÍ

„BYLI JSME U TOHO“ NÁVŠTĚVA SV. OTCE STARÁ BOLESLAV 3. ŘÍJNA

PEVNOST BOYARD AKCE PRO DĚTI V REŽII KSK

FCHODOVI NY

S LOVO N A L I S T O PA D

3

Milí farníci, listopadové dny nás vedou na hřbitovy, ke hrobům, k blízkým, kteří nás předešli na věčnost. Budí v nás vždy znovu otázku: Co je za smrtí? Jak já myslím na věčnost? Přemýšlím o tom někdy, dovedl bych vysvětlit, v čem spočívá křesťanská naděje na věčnost? Smrt, ta přestala být v dnešní společnosti chápána jako součást života, ale je brána jako nepříjemný konec, za kterým už nic není, smrtí se pro tyto lidi nic neotevírá. Není tam nic, nač by se člověk mohl těšit. Křesťanská víra spočívá na víře ve vzkříšení! Bůh chce, abychom měli účast na Ježíšově vítězství. Ve vzkříšení je Moc. Ježíš Kristus zajišťuje člověku život, který přetrvává. On naplňuje nejhlubší touhu lidského srdce – žít. Proto od svého počátku se tak církev modlí za zemřelé, přináší eucharistickou oběť, doporučuje almužny, odpustky a kající skutky, tak aby všichni došli do místa občerstvení, světla a míru. Katechismus učí: „Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, když jsou si jisti svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti. Toto konečné očištění nazýváme očistec.“ Odkud víme, že očistec existuje? Z víry církve. Odkud to ví církev? Ze své praxe, ze svého liturgického konání. Katechismus říká: „Církev věří tak, jak se modlí. Od svého počátku se církev modlí za zemřelé, přináší eucharistickou oběť zvláště za zesnulé věřící, kteří zemřeli v Kristu a nejsou ještě úplně očištěni.“ Z počínání církve víme, že naše modlitby a oběti zemřelým prospívají. V tom spočívá smysl odpustků, které můžeme pro zemřelé získat. Církev se závazně nevyslovuje o různých očistcových podrobnostech, pouze učí, že očistec je a že duším v očistci lze pomáhat. Také nevíme nic konkrétního o povaze očistcových trestů. Očišťování duší je především zráním v lásce. Naši zemřelí nám nejsou vzati, oni nás jen předcházejí tam, kam my za nimi později také půjdeme. Pěkně to vyjadřuje preface ve mši za zemřelé: „tvým věrným, Pane, se život neodnímá, jen se mění“. Právě z pozice této víry, že naši zemřelí nejsou mrtví, že smrt je jen změna života, dostává náš pozemský život nový smysl. P. Michal Bator SLOVO RE DAKCE Milí přátelé, v listopadovém čísle se ohlédneme za návštěvou Svatého otce, a to ve „střípcích“ prožitků některých z nás. Myslím, že se nám podařilo udělat z našeho časopisu časopis náš. Je totiž plný svědectví. Děkuji vám všem, kteří jste se s námi podělili o své pocity a dojmy a moc si toho vážím. Věřím, že návštěva papeže v naší zemi v každém z nás zanechala nějakou stopu. Já osobně jsem prožívala velkou radost. Líbilo se mi, že se ČT této věci objektivně a neustále věnovala a také mě mile překvapil pan prezident. Jistě si přejeme, abychom ještě dlouho čerpali ze setkání s ním a z jeho slov. Ale už tu nebude on osobně. On je člověk – zástupce Krista na zemi, a nemůže proto být s námi pořád. Ale Kristus je Bůh, On je všudypřítomný, On je s námi pořád. Udělejme mu místo v našem nitru. Rozhodnutí pro Něho je třeba každý den obnovovat: „Pane, vstup i dnes do mého srdce a buď v něm na prvním místě. Ať jsi to Ty, komu budu sloužit, klanět se a koho budu milovat ve svých bližních.“ V tomto měsíci se modlíme za naše zemřelé. Někteří jsou už ve věčné blaženosti v Kristově náruči, ale mnozí čekají. Naše láska k nim, vyjádřená ve skutcích a modlitbách, je jejich jedinou možností, jak být u Něho též. Modleme se za duše v očistci a odpouštějme jedni druhým, aby i nám bylo odpouštěno. Přeji Vám požehnaný vstup do adventní doby. Katka

4

INFO

FCHODOVI NY

ZE ŽIV OTA PRAŽSKÉ ARCIDIE CÉZE ■ Přijetí do katechumenátu Kandidáti katechumenátu, jejichž křest se předpokládá r. 2011 (nebo i později), budou přijati do katechumenátu při bohoslužbě slova, která se bude konat v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v sobotu 28. listopadu (v předvečer první neděle adventní) v 16.30 hod. Na bohoslužbu naváže setkání katechumenů a jejich ručitelů s kardinálem Miloslavem Vlkem v Sále kardinála Berana. Uchazeči se svými ručiteli se dostaví do katedrály nejpozději 15 minut před začátkem bohoslužby. Každý uchazeč bude mít s sebou vyplněný a duchovním správcem potvrzený katechumenátní lístek, který zde při přijetí do katechumenátu odevzdá. Katechumenální listek je k vyzvednuti v faráře farnosti. ■ ADVENT 2009 • Nepromarnit adventní dobu. Každoročně se v Praze schází 40 až 70 mladých mužů na adventním setkání, které pro ně připravují bohoslovci. Přijíždějí, aby si udělali čas na sebe a na Boha a prožili společenství učedníků. Tento rok se tato duchovní obnova bude konat od 27. do 29. listopadu 2009. Pokud ještě nemáš žádné plány, tak Ti chci doporučit akci Tammím-advent – víkendové setkání mladých mužů, které se koná v budově pražského Arcibiskupského semináře. Jedná se o hebrejské slovo, které má v češtině několik významů: dokonalý, bezúhonný, totální, naprostý. Toto slovo provází celý program, aby si účastníci uvědomili, že život a každé rozhodnutí má být Tammím pro Hospodina. Víkend nabízí společné modlitby, přednášky, skupinky, meditace, sdílení, sport, mše sv., adorace, chvály a křesťanskou hudbu. Poznáš nové věřící přátele. Můžeš přistoupit k sv. smíření nebo prožít duchovní rozhovor. Jsi tedy srdečně zván, abys s námi prožil povzbuzující adventní duchovní obnovu s fajnovými lidmi a v pěkném prostředí. Neváhej, protože počet míst je omezený. Tomáš, bohoslovec Místo: Arcibiskupský seminář, Thákurova 3, Praha 6, Metro A – konečná Dejvická. Termín: příjezd 27. 11. 2009 do 18 hod., odjezd 29. 11. 2009 od 14 hod. Cena: dobrovolný příspěvek dle individuálních finanční možnosti.

Pořadatel: Arcibiskupský seminář v Praze. Informace a závazné přihlášky na [email protected] ■ Listopadová sbírka na charitní činnost v arcidiecézi Při bohoslužbách v neděli 1. listopadu 2009 bude se konat sbírka na charitní činnost v arcidiecézi. V loňském roce bylo celkem vybráno 572.434,- Kč a poskytnuto Arcidiecézní charitě Praha. ■ Arcidiecézní soutěžní anketa k Roku kněží. Ke 150. výročí smrti svatého Jana Maria Vianneye byl papežem Benediktem XVI. vyhlášen 19.června 2009 Rok kněží, a v té souvislosti je dobré se zamyslet nad povoláním kněze obecné i nad vlastním vztahem k lidem, kteří se této službě a lidem zasvětili. Katechetické středisko AP nabízí spoluprácí na málem projektu. Jedná se o promýšlení, případně prodiskutování těchto otázek: – Proč já osobně potřebuji katolického kněze? – Jaké vlastnosti potřebuje kněz pro svou službu především? – Z které jsem farnosti a kdo je naším farářem (administrátorem)? – Co bychom mohli dělat, kdybychom žádnho kněze ve farnosti neměli? – Za co by si náš farář zasloužil vyznamenání, v čem jako pastýř vyniká? Účastnit ankety se může kdokoli z pražské arcidiecéze, bez jakéhokoli omezení věku, jako jednotlivec, rodina nebo společenství. Úvahy (v celkovém rozsahu textu 2 až 4 stránky A 4) musí zahrnout všechny uvedené otázky. Anketní příspěvky musí být čitelné a je nutno k nim připojit tyto povinné informace: jméno a přijímení účastníka, věk, přesná kontaktní adresa, v případě skupinové účastí navíc jmenný seznam účastníků a stručná charakteristika skupiny. Zajímavé přispěvky budou zveřejněné a autoři nejzajímvějších anketních příspěvků budou odměnění. Odpovědí přijímá Katechetické středisko pisemně nebo elektroicky e-mailem od 1. listopadu 2009 do 28. února 2010. Katechetické středisko Arcibiskupství pražského, Thákurova 3, 160 00 Praha 6 – Dejvice, tel: 220 181 317, e-mail: [email protected] Převzato z www: apha.cz

FCHODOVI NY

SKS

5

Zájezd klubu SKS do východních Čech Startujeme v sobotu 3. 10. 09 krátce po sedmé ráno od KCMT a jedeme dálnicí rovnou do Hradce Králové. Po půl deváté je město ještě napůl ospalé. Po novém cihlovém schodišti s atraktivními zpívajícími stromy a přes nádvoří Krajského hejtmanství přicházíme na náměstí ke katedrále. Do začátku prohlídky zbývá čas, který využíváme k návštěvě Nového Adalbertina a barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie. O půl desáté začíná návštěva katedrály. Velmi zasvěceně a poutavě nás hodinu a čtvrt provádí sestra Jana z kongregace Školských sester de Notre Dame. Katedrálu Sv. Ducha založila r. 1307 dvakrát ovdovělá královna Eliška Rejčka (po Václavu II., zemřelém r. 1305 a po Rudolfovi I. Habsburském, zemřelém r. 1307). Hradec Králové byl věnným městem českých královen. Trojlodní chrám byl postaven z cihel ve slohu slezské gotiky. Katedrálou se stal v 17. století při vzniku hradeckého biskupství. Patrně nejcennější památkou je pozdně gotický malovaný triptych z r. 1494 od Mistra Královéhradeckého oltáře s prostředním obrazem Příbuzenstva Kristova. Na stropě presbytáře jsou vymalovány znaky všech hradeckých biskupů, včetně tří posledních: Mořice Píchy, Karla Otčenáška a současného Dominika Duky. Do Třebechovic pod Orebem je z Hradce co by kamenem dohodil. Jedeme se podívat na známý pohyblivý Proboštův betlém umístěný důstojně v samostatné místnosti a na muzeum betlémů v přilehlém traktu. Mnozí z nás si stromy porostlého vrchu Oreb, sídla husitských orebitů (kteří si po smrti Jana Žižky říkali sirotci), ani nevšimli, tak je nenápadný. Vede k němu od silnice 75 schodů, na úpatí se sochou sv. Václava. Na vrcholu je hřbitovní kostelík Božího Těla a poměrně velký hřbitov, stále v provozu – právě tam doprovázejí zesnulou 101 letou paní Růženu na její poslední cestě. Další naší zastávkou je Kuks. Založen byl Františkem Antonínem hrabětem Šporkem v r. 1694. V mírném táhlém údolí dal nejdříve postavit na levém břehu Labe nad pramenem léčivé vody kapli, poté dal vybudovat lázně, most

přes řeku a zámek. Začátkem 18. století vzniká na pravém břehu výše nad řekou barokní špitální kostel Nejsv. Trojice a špitál Milosrdných bratří. V celém areálu na obou březích Labe je množství sochařské výzdoby od význačných umělců. Nejznámějším je M. B. Braun, kterého si Špork vyhlédl v Itálii a přivedl na své panství. Ten se svou dílnou vytvořil známý soubor pískovcových alegorických soch dvanácti Ctností a dvanácti Neřestí. Originály jsou uloženy v lapidáriu, na rampě před špitálem jsou kopie. Socha Naděje s kotvou je i ve stanici metra A Malostranská. Hrabě Špork založil myslivecký Řád sv. Huberta, který byl po r. 1989 obnoven. V den naší návštěvy se tu konají 16. Svatohubertské slavnosti, takže všude je plno myslivců, lidí, koní, vystavených dravců, stánků, soutěží a hudby. V kostele jsme na koncertě duchovní hudby slovanských skladatelů podaného smíšeným sborem z Moravy. Občerstvujeme se i pečínkou z rožněného selete, dobrým pivem, burčákem a medovinou. Na zpáteční cestě se krátce zastavujeme v Jaroměři a prohlížíme si v bývalé železniční výtopně muzeum zajímavých exemplářů parních a dieselelektrických lokomotiv a vagonů. Děkujeme organizátorům Dr. Deckerovi, Mgr. Urbanovi a Ing. Řivnáčové za krásné zážitky ve slunečné pohodě a těšíme se na příští zájezd 24. 10. 09 do Kolína, Kutné Hory, Kačiny a Kouřimi. Ing. Karel Tomek

6

POUŤ DO POLSKA

Pouť do Polska

Basilika Nejsvětější Panny Marie Licheňské Ve středu 16. 9. v nočních hodinách vyráží autobus poutníků, z nichž je asi třetina z naší farnosti, spolu s naším otcem Antonínem na pouť do Polska. Někteří jedou znovu navštívit už známá místa, jiní tam jedou poprvé. K těm patřím i já. Vezeme s sebou v srdcích poděkování a prosby, které chceme na svatých místech svěřit Pánu a naší nebeské mamince. Po noci strávené v autobusu ráno vyrážíme na prohlídku Poznaně. Přes Starý Rynek s malebnými domky a renesanční radnicí s orlojem (na kterém nejsou apoštolové, ale trkající se kozlíci) jdeme na ostrov Tumský, kde stojí nejstarší polská katedrála, chrám sv. Petra a Pavla z červených cihel, nádherný posvátný prostor, kde je pohřben první polský král Měšek I, jeho syn Boleslav Chrabrý a několik dalších panovníků. Další zastávkou je Hnězdno. Každému se hned vybaví mučednická smrt sv.Vojtěcha. Jdeme do krásné gotické katedrály Nanebevzetí Panny Marie na kopci Lech, kde uvnitř vpředu pod baldachýnem září stříbrná rakev s ostatky /nyní jen s malou kůstkou) sv. Vojtěcha. Někteří z nás mohli vidět i velice vzácné románské dveře, na kterých jsou zobrazeny výjevy ze života sv. Vojtěcha.

FCHODOVI NY Dále pokračuje naše pouť do Lichně. Toto mariánské místo mne velice překvapilo svou monumentálností. Na rovné krajině se vypíná mohutná bazilika Nejsvětější Panny Marie Licheňské, největší v Polsku (výška kupole 103,5 m, věž vysoká 141,9 m se zvonem vážícím 15 t, ke vchodu vede 33 schodů, bazilika má 365 oken, 52 dveří). Byla vybudována z darů tisíců lidí a vysvěcena v roce 2004. V podzemí jsou prý kachličky se jmény všech dárců, kteří přispěli sumou větší než 10 tis. zlotých. Od roku 2006 je v bazilice vystaven zázračný obraz P. Marie Licheňské, který byl dříve umístěn v blízkém farním kostele sv. Doroty, kde jsme měli mši sv. Baziliku obklopuje rozsáhlý parkový areál s různými kaplemi a zákoutími vybízejícími k modlitbě a meditaci, večer krásně osvětlený. Je zde také Golgota, umělý vrch s křížovou cestou, vytvořený z donesených kamenů, symbolů našich hříchů. Tato místa jsme si procházeli večer a po snídani. Večerní hodinka toulání v parku s modlitbou, zakončená v zářící katedrále při závěrečné večerní bohoslužbě, byl pro mne velmi silný zážitek. Pak jsme odjeli do Čenstochové, nejvýznamnějšího duchovního místa Polska. Zde jsme nejdříve prožili pobožnost křížové cesty venku na hradbách klášterní pevnosti, kterou vedl otec Antonín, a vůbec nám nevadilo, že některá zastavení byla zrovna v opravě. Potom jsme měli tu velikou milost slavit společně se slovenskou skupinou mši sv. v kapli před zázračným obrazem Panny Marie Čenstochovské – Černé Madony, který podle tradice namaloval přímo svatý Lukáš. Po večeři jsme se ještě vrátili zpět na Jasnou horu na Apel - večerní pobožnost zahalování zázračného obrazu, která je přenášena denně rozhlasem a televizí a jíž se účastní obrovské množství poutníků všeho věku. Tady jsem si uvědomila sílu zbožnosti polských lidí a jejich vřelý vztah k Matce Boží. Ráno jsme vyjeli do Osvětimi. Po krátkém zastavení v táboře Březinka jsme dojeli k hlavnímu muzeu koncentračního tábora, kde otec Antonín udělal přímo zázrak, když naší předem neohlášené skupině našel průvodce, zajistil sluchátka a koupil vstupenky. Bylo to smutné putování po místech, kde zahynuly za bránou s heslem Arbeit macht Frei (práce osvobozuje) více než 4 miliony lidí, putování s prosbami, aby se něco podobného už nikdy neopakovalo. Dalším místem naší cesty bylo královské město Krakov. Na jeho prohlídku jsme ale měli jen 2 hodiny, a tak jsme ho viděli jako z rychlíku – hrad Wawel s katedrálou, staré město s komplexem historických krámků, radniční věž s trubačem, nádherný kostel P. Marie, kde je stálý eucharistický výstav. Byla so-

FCHODOVI NY bota a ve všech kostelích, velkých i malých, se konaly celý den svatby jedna za druhou, jak na běžícím pásu – jedna tam a druhá ven, ale se vší uctivostí a radostí. Posledním místem toho dne byly Lagiewniky, ale protože den nabral časový skluz kvůli nabitému programu, chrám Božího milosrdenství jsme mohli vidět jen na chvilku a nakonec jsme nestihli ani mši svatou, což byla pro některé z nás velká bolest. Poslední den jsme podle původního plánu měli odjet na Moravu na Svatý Hostýn, ale otec Antonín navrhl, abychom místo toho navštívili Kalvárii Zebrzydowskou kousek od Wadovic, což jsme všichni přivítali. Je tam klášterní komplex mnichů bernardinů, kde kolem kláštera je v krajině rozeseto asi 40 kaplí na dvou asi šestikilometrových cestách – mariánské a Ježíšova utrpení. Aspoň kousek z nich jsme si stačili projít a bylo to moc hezké. Potkávali jsme celé rodiny, jednotlivce, dvojice lidí mladých i starších, jak se cestou modlí nebo sedí v kapli a přemýšlejí. V hlavním kostele je obraz Panny Marie, které zde svěřil tatínek Wojtyla svého desetiletého syna Karola, aby ho vzala pod svou ochranu, když mu zemřela maminka. Jako arcibiskup sem prý občas K. Wojtyla zajel inkognito, aby se zde modlil

V Z P O M Í N K A N A TÁ B O R

7

a hledal řešení nějakého obtížného problému. A jako papež Jan Pavel II. zde sloužil svou poslední mši sv. v Polsku. Benedikt XVI. toto místo navštívil během své první zahraniční cesty po stopách svého předchůdce. V jedné z kaplí jsme slavili nedělní mši sv., která byla pro mne duchovním vyvrcholením pouti. Čelní stěna té kaple je celá vyplněná třemi velkými obrazy: Kristova ukřižování, smrti a snímání z kříže. Otec Antonín nás vybídl, abychom nechali svá srdce naplnit Kristem, úplně a natrvalo, ne jen na chvíli, aby v nich nemělo nic jiného místo, jen On, aby se v nás stávala skutečností slova sv. Pavla: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ Chci velmi poděkovat za celou pouť Pánu – za všechny duchovní dary, které jsme dostali, za krásné počasí, které nás celou dobu provázelo, za duchovní vedení pouti otci Antonínovi, těm, kteří ji zorganizovali a pak všem spolupoutníkům za jejich přítomnost. Škoda, že program pouti byl dost nabitý a části poznávací a duchovní se nedaly dost dobře skloubit a v klidu stíhat. Protože během cesty mi chybělo více informací o některých navštívených místech, pouť jsem si prožívala ještě jednou doma u internetu a dohledávala si to, co mě zajímalo. Jana Friedová

lETNÍ TáBOR NA MOTIVY KNIHY J.R.R.TOLKIENA Ahoj holky a kluci!! Na konci července se konal v řadě již 16. tábor. Odjížděli jsme z Vršovického nádraží vláčkem směr Tábor. Opět jsme se usadili v lesích u potůčku, nedaleko malé vesničky v jižních Čechách. Ani jsme si nestačili vybalit a stali jsme se součástí výpravy na draka Šmaka a jeho poklad! Během 14-ti dní jsme prošli celou Středozemí! Bojovali se Skřety a Vrrky. Obelstili Zlobry. Seznámili se z Meddědem. A nocí putovali Temným Hvozdem! Nakonec jsme stanuli před Osamělou horou a museli bojovat s drakem… Stalo se toho mnoho. V půlce tábora se na nás přijel podívat i otec Michal a sloužil nám uprostřed lesů mši svatou. Stihli jsme si i zasportovat na olympiádě, vykoupat se v aquaparku, protáhnout si nohy na puťáku a osvěžit si spousty praktických dovedností. Děkujeme Vám všem za vaše modlitby, protože především Pánovi vděčíme za úspěšný průběh celého tábora a za to, že jsme se všichni v pořádku vrátili domů. Martin Ješuta

8

FCHODOVI NY

S V. A N E Ž K A Č E S K Á

Svatá Anežka Česká Anežský klášter, který Anežka založila, byl první zaalpský klášter klarisek, řádu založeného sv. Klárou, „sazeničkou svatého Františka“ (klarisky byly první ženy – františkánky). Anežka se v něm (díky svému původu samozřejmě) stala abatyší a vedla jej v duchu ještě větší askeze, než bylo tehdy v mimořádně přísných klášterech klarisek obvyklé. Její obláčka (obřad přijetí do kláštera) nesla atributy královské svatby a mluvilo se o ní po celé Evropě. Když v době vrcholného středověku vstoupila do kláštera příslušnice vysoké šlechty, měla obvykle četná privilegia. Například nepřipadalo v úvahu, že by vařila. U klarisek to platilo mnohem méně a sv. Anežka se nechtěla lišit od ostatních sester. Obětavě sloužila ostatním sestrám i nemocným, o které se klášter staral.

„Vynikající panna se neštítila topit v sále ani pracovat v kuchyni pro konvent sester, ale také připravovat svýma přečistýma rukama s velkou pečlivostí zvláštní jídla, která posílala nemocným a slabým bratřím, starostlivá jako Kristova služebnice Marta pečovat o Pána v jeho chudých.“ (Legenda svaté Anežky České)

Svatá Anežka (1211–1282) byla nejmladší dcerou českého krále Přemysla Otakara I. Několikrát se měla vdávat. Dvakrát ji dokonce požádal o ruku císař Fridrich II., v letech 1228 a 1233. Anežka odmítla a nakonec vstoupila do kláštera. Odmítnout takového prostopášníka by možná nebylo až tak těžké, až na to, že… to byl císař.

V té době ještě žila svatá Klára, zakladatelka řádu. S Anežkou udržovaly čilou korespondenci – vždyť Anežský klášter patřil k prvním a nejdůležitějším domům řádu ve střední Evropě. Dochovaly se čtyři dopisy sv. Kláry Anežce, velmi krásné. Svatá Klára, jedna z největších mystiček celého středověku, byla skutečnou duchovní matkou svaté Anežky! Žel, dopisy Anežky Kláře se nedochovaly. Velmi se raduji a plesám v Pánu, když slyším zvěsti o Vašem bezúhonném životě, které se nedostaly jen ke mně, nýbrž se šíří snad po celém světě. (…) ačkoli jste nade všechny ženy mohla užívat cti a slávy tohoto světa jako manželka vznešeného císaře, jak by se slušelo na vaši i jeho velikost, tím vším jste z celé duše

FCHODOVI NY

Svatá Klára opovrhla a z celého svého srdce zvolila svatou chudobu a život v přísné kajícnosti. … Proto jsem se rozhodla zapřísahat Vaši vznešenost a svatost, jak jen mohu, pokornými prosbami pro lásku Krista, abyste pevně setrvala v jeho službě, rostla od dobrého k lepšímu, od ctnosti ke ctnosti, aby ten, jemuž z celého srdce sloužíte, ráčil Vám uštědřiti vytouženou odměnu. (Z prvního listu sv. Kláry sv. Anežce)

S V. A N E Ž K A Č E S K Á

Do tohoto zrcadla se denně dívej, královno a snoubenko Ježíše Krista, v něm ustavičně pozoruj svou tvář, (…) viz v tom zrcadle chudobu toho, jenž leží v jeslích, zavinutý v plénky. Podivuhodná pokoro! Úžasu hodná chudobo! (…) Ve středu zrcadla viz pokoru a blahoslavenou chudobu, nesčíslné práce a námahy, jež vytrpěl, aby vykoupil lidstvo. Na konci zrcadla pak s úžasem pohleď na nevýslovnou lásku, s níž se rozhodl trpět na dřevě kříže a zemřít nejpotupnější smrtí. Toto zrcadlo, zavěšené na dřevě kříže, napomínalo kolemjdoucí: ´Vy všichni, kteří jdete cestou, pozorujte a vizte, je-li bolest jako bolest moje!´(…) Kéž tedy, královno nebeského Krále, vzplaneš tímto žárem lásky! (Ze čtvrtého listu sv. Kláry sv. Anežce. Tento dopis napsala sv. Klára v roce 1253, posledním roce svého života) Svatá Anežka založila také špitál a rytířský mužský řád křížovníků s červenou hvězdou. Její svatořečení 12. 11. 1989 papežem Janem Pavlem II. bylo předehrou pádu komunismu v Československu. Komunistický režim tehdy překvapivě povolil, aby do Říma odjelo několik tisíc českých poutníků. Anežka patří bezpochyby k největším osobnostem českých dějin. (Zdroj: www.oslik.wordpress.com)

Co už držíš, drž pevně! Co konáš, konej vytrvale a nikdy neopouštěj, ale klidně, radostně a hbitě jdi po cestě k velké blaženosti v tichém následování. (…) a řiď se radami našeho nejdůstojnějšího bratra Eliáše, generálního ministra (…) Kdyby Ti někdo říkal nebo namlouval něco jiného, co by odporovalo Tvé dokonalosti a povolání Božímu, i kdybys mu byla povinna úctou, nenásleduj jeho rad, ale objímej chudičkého Krista jako chudá panna. (Z druhého listu sv. Kláry sv. Anežce) Ponoř svou mysl do zrcadla věčnosti, svou duši do blaha slávy, své srdce do krásy božské podstaty. A když budeš takto uvažovat o Bohu, celá se přetvoř v obraz jeho božství… (Ze třetího listu sv. Kláry sv. Anežce)

9

Anežský klášter Na Františku

10 V Z P O M Í N K Y N A N Á V Š T Ě V U S V. O T C E

FCHODOVI NY

St ř í p k y z pa p ež o v y n á v š t ě v y ■ NEJVZÁCNĚJŠÍ „DĚDEČEK SVĚTA“ Na návštěvu Svatého otce jsem se těšila, manžel objednal místenky na mši sv. do Staré Boleslavi, dostali jsme je do nejzazšího sektoru a tak jsem doufala, že zblízka jej uvidím aspoň v televizi. Asi 14 dnů před návštěvou papeže jsem měla poznat na vlastní kůži, že podle Mt. 23 „Kdo se povyšuje, bude ponížen, kdo se ponižuje, bude povýšen“, opravdu platí. Věděla jsem, kde všude ještě, kromě Staré Boleslavi, bude papež na návštěvě, ale nikdy by mne ani ve snu nenapadlo, že bych se mohla nějaké další akce zúčastnit a uvidět ho zblízka na vlastní oči. Setkání s akademickou obcí se mělo uskutečnit druhý den papežovy návštěvy, v podvečer ve Vladislavském sále na Pražském hradě. Ptala jsem se jednoho významného profesora z Karlovy univerzity, zda už obdržel pozvánku a on mi odpověděl, že nikoli a že ji zřejmě ani nedostane, když má být akce za necelé dva týdny. Zdálo se, že ho to dost mrzí. Bylo mi ho líto a tak jsem se další den na příslušném oddělení zajímala, zda přece jenom nepatří tento profesor do seznamu pozvaných. A zažila jsem „radostný šok“! Nevěřila jsem svému sluchu, když jsme se dověděla, že nejen pan profesor dostane pozvánku, ale také moje jméno je zahrnuto v seznamu pozvaných. Samou radostí a zároveň nejistotou, zda si to nespletli, jsem z toho onemocněla virózou. Ale jak už to někdy bývá, i zlé může být pro něco dobré. A tak díky nemoci jsem měla možnost ( poprvé v životě) v jednom kuse

přečíst úplně celý Katolický týdeník č. 39. A díky tomu přečtení jsem se toho hodně dověděla. V dalších dnech jsem v Jindřišské ulici v prodejně Karmelitánského nakladatelství nakoupila doporučené mešní víno s vinětou Svatého otce, od kolegy zapůjčila Malý úvod do Katechismu katolické církve a Úvod do křesťanství. Knihu 365 dní s Benediktem XVI. jsem už měla koupenou a byla jsem zvědavá, jaký úryvek byl vybrán na den příjezdu papeže 26. září. V úryvku jsem se dočetla:…Dozvěděl jsem se, že jsem nazýván „dědečkem světa“ … A tohoto nejvzácnějšího dědečka světa jsem o tři dny později měla spatřit na vlastní oči ve Vladislavském sále Pražského hradu. Na setkání jsem se pečlivě připravovala a hlavně se modlila, aby se to povedlo. Ze skříně jsem vyndala sváteční oděv, vyzkoušela, upravila a nažehlila šaty, nechala si srovnat a vyčistit brýle, abych dobře viděla, ale také jsem myslela na ostatní členy rodiny, kteří tam se mnou nemohou jít. Pamětní medaile pro děti jsem už měla připravené, v prodejně Paulínek u P. Marie Sněžné jsem koupila přívěsky „víra, naděje, láska“, vždyť to bylo hlavní téma papežské návštěvy a také několik křížků s českým granátem. Vše jsem naskládala do sváteční zlaté kabelky, aby to bylo posvěceno papežovou přítomností a se strachem pak procházela bezpečnostní procedurou. Kabelka prošla bez problému a v následujících dvou hodinách jsem už ve slavnostně vyzdobeném Vladislavském sále pokorně čekala na příchod Svatého otce a dočkala se! Za zvuku slavnostních fanfár kráčel důstojným krokem těsně kolem mne „dědeček světa“! Měl na sobě smetanově-bílou kleriku, ozdobenou zlatým křížem na prsou a přepásanou cingulem s výšivkou papežského znaku. Prošel kolem mne v doprovodu prezidenta České republiky a rektora Univerzity Karlovy. V té chvíli jsem vnímala jenom jeho drobnou postavu, nesmělý úsměv, ale zjevnou radost v jeho tváři, že zavítal mezi akademickou obec, tam, kam po léta patřil a stále patří. Po skončení asi hodinového obřadu se opět vydal na zpáteční cestu Vladislavským sálem a k mé

FCHODOVI NY

V Z P O M Í N K Y N A N Á V Š T Ě V U S V. O T C E 11 i nás a dává nám sílu k plnění našich povinností. Mohu říci, že lituji, že jsem nebyla na jedné ze mší. Pánu Bohu za tuto návštěvu děkuji a nevím jak ostatním, ale mně osobně to dalo hodně – posílilo mě to do dalšího života. Dana

obrovské radosti mne poctil úsměvem. Lehce jsem se uklonila, ale nejraději bych se k němu vrhla na kolena a políbila prsten. Předepsaný protokol mi to však nedovolil. Pak už jsem jenom očima doprovázela vzdalující se zářící bílou postavu s červenými mokasíny, doprovázenou svitou nejvyšších státních, církevních a univerzitních hodnostářů, ale ty jsem v tu chvíli vůbec nevnímala, pro mne tam byl jenom nejvzácnější „dědeček světa“. S vděčností Antonie Křížová ■ Návštěvu Svatého otce jsem já osobně sledovala jenom v televizi. Tedy mši sv. v neděli na brněnském letišti a v sobotu večer ještě koncert na brněnském letišti. A moc se mi líbila kapela Arka Noego (Noemova archa) z Polska. Byli úúúúúžasní. Lenka K. ■ Protože nemám ráda hromadné akce, tak jsem se na návštěvu Svatého otce nijak nechystala. Na poslední chvíli mě oslovila příležitost zúčastnit se přivítání na letišti. Tak jsem si řekla, že se budu snažit se tam dostat a vše nechám na Pánu Bohu. Moje dcera chtěla jít se mnou a to mě velice potěšilo. Zaujala mě celá ta příprava a lidi kolem. A což teprve papež! Člověk skromný, pokorný a tak odhodlaně svým jednáním nese myšlenky a učení Ježíše Krista. Nehledá slávu pro sebe. Jsem ráda, že jsem mohla být tak na blízku člověku, který celý svůj život zasvětil Bohu. To blízké setkání posílilo mé přesvědčení, že má smysl pomalu a jistě směřovat k Pánu Bohu, poslouchat jeho příkazy a spoléhat na něho. Když si uvědomím, že papež tak důstojně a skromně nese ve svém věku do světa učení Ježíše Krista, slova mi nestačí k tomu, co cítím. Pevně věřím, že tak jako Pán nese papeže při těžkostech v náručí, tak nese

■ Na letiště jsem přijela v malém hloučku farnic z Jižního Města s asi tříhodinovým předstihem, takže jsme mohly pozorovat, jak probíhaly přípravy k uvítání Svatého otce: červený koberec byl olemován květinovými mísami s květy v papežských barvách, objevila se skupina mužů, žen a dětí v pestrých nadýchaných krojích, nastoupila hradní stráž, s kapelou si účastníci zkusili Svatováclavský chorál. A když přišli biskupové a představitelé veřejného života, prolétl davem šum, protože všichni tušili, že se již brzy dočkáme. Najednou byl mezi námi – muž v bílém, důstojný, pokorný, soustředěný, připravený podělit se s námi o své dary Ducha svatého. Zaujala mě jedna z jeho myšlenek: Bez Boha člověk nemá kam jít, ani není schopen pochopit, kdo je. Díky, Svatý otče. Vryl jste se nám při této návštěvě hluboko do srdce. Jitka Michalcová ■ Kdo by se nechtěl dostat do blízkosti papeže, že? Ovšem málokomu se tento sen splní. Protože pracuji v televizi a zaměstnavatel mě oslovil, abych se technicky podílel na živých přenosech z návštěvy Svatého otce, zaradoval jsem se a zároveň i skrytě doufal, že se, díky své práci, dostanu do jeho blízkosti. Naplnění na jednu stranu předčilo mé očekávání, na druhou stranu mi také přineslo i jisté zklamání. Na setkání Svatého otce s Ekumenickou radou církví v Arcibiskupském paláci se mi, díky neopatrné manipulaci papežova sekretáře s mikrofonem, přihodilo to, že jsem se ocitl přímo před jeho

12 V Z P O M Í N K Y N A N Á V Š T Ě V U S V. O T C E Svatostí. Jaké jsem měl pocity? Smíšené. Po prvotním šoku z nastalé situace a obav, jak se před Svatým otcem chovat, jsem se v jeho přítomnosti cítil nějak bezpečně. Vyzařoval z něj naprostý klid a pochopení celé vzniklé situace. Vše sledoval s velikou pokorou a trpělivostí. Byla z něj cítit Láska. A mě se stále nechtělo věřit, že stojím přímo před ním. Tuto radost ze setkání vystřídalo zklamání. Můj duchovní prožitek zůstal nenaplněn. Nesetkal jsem se s papežem jako věřící se svým duchovním Otcem, ale jako občan se státníkem. Vše se odehrávalo v rovině čistě pracovní a ve stresu. Nebyl čas na zklidnění a prožitek. Chybělo mi společenství věřících, se kterými bych mohl celou událost prožívat. Cítil jsem se se svou radostí opuštěn a neměl jsem ji s kým sdílet. Byl bych si raději přál být na nešporách nebo mši svaté, kde bych sice nebyl tak blízko papeže fyzicky, ale byl bych s ním spojen duchovně. Lukáš Kováč ■ Spolu s ostatními bohoslovci z českých diecézí jsem ministroval při sobotních nešporách v katedrále a pak při pondělní mši ve Staré Boleslavi. V katedrále jsem dělal pomocného ceremonáře, víceméně spojku mezi papežovými ceremonáři z Vatikánu, kteří měli průběh liturgie na starosti, a bohoslovci – ale to hlavně při nácviku, protože při nešporách samotných už liturgie hladce plynula

FCHODOVI NY

a kluci věděli, co a jak. V Boleslavi jsem měl na starosti mikrofony, dostal jsem se tedy k papeži skutečně velmi blízko. Měli jsme také možnost od papeže přijmout Eucharistii a také jej osobně pozdravit u sakristie před začátkem mše svaté. Každý z nás jednotlivě ke Svatému otci přistoupil a políbil mu prsten, papež každému hleděl do očí a usmíval se. Toto osobní setkání bylo pro mne velmi silným momentem. Papež působí velmi pokorným a plachým dojmem, jakoby nechtěl vůbec upozorňovat na sebe, ale přenechat co nejvíce prostoru Kristu. Stejně fascinující bylo vidět, s jakou radostí a otevřeností on sám vyhledával věřící, aby je pozdravil a podal jim ruku. Možnost takového osobního setkání s člověkem, ze kterého sálá svatost, vnímám jako velkou milost a doufám, že jen tak nevyprchá. Radek Tichý ■ Dostaly jsme nabídku na sobotu 26. září k setkání rodin s Benediktem XVI. do kostela Panny Marie Vítězné a s nadšením jsme ji přijaly. Bylo to pro nás první setkání s papežem. Od chvíle co Svatý otec vstoupil do kostela, jsme napjatě poslouchaly všechna slova, která mluvil a byly jsme překvapené, když se společně s námi modlil Otčenáš v češtině. Největším zážitkem však pro nás bylo, že jsme si s ním mohly podat ruku. Jeho požehnání a radost ze setkání s ním si neseme do všedních dnů. Kristina&Gábina&Eliška ■ V neděli 11.10. jsem se zúčastnila ve Svatovítské katedrále děkovné mše sv. za návštěvu Svatého otce, kterou sloužil otec kardinál M. Vlk. Mimo jiné řekl, že nejlepším vyjádřením naší vděčnosti za tuto návštěvu bude, když si obstaráme poslední encykliku Caritas in veritate (Láska v pravdě) a z ní a z projevů Svatého otce uděláme svou domácí četbu a budeme o nich přemýšlet a hovořit doma, ve společenstvích, ve farnostech. Jana F.

C H A R I T A 13

FCHODOVI NY

Zprávičky z Farní charity Vážení přátelé, právě začíná listopad, který začíná vzpomínkou na zesnulé. 4. října 2009 pokojně zemřel ve věku nedožitých 88 let pan Josef Pavlík. Pan Pavlík byl mnoho let věrným farníkem farnosti sv. Františka z Assisi na Chodově. Mnozí z vás ho jistě znali a stejně jako my na něj vzpomínají. Já osobně jsem pana Pavlíka prakticky neznala, mnoho let jsme si ale vyměňovali gratulace a dopisy. Mluvila jsem s ním přesně řečeno 2x. Pan Pavlík neměl rodinu a tak již před mnoha lety uzavřel dohodu o vypravení pohřbu s jedním z mých předchůdců, Ing. Jiřím Vyšohlídem. Když jsem se stala ředitelkou Farní charity, tak se mě pan Pavlík přišel zeptat, zda závazek převezmu a já mu to slíbila. Opravdu jsme se snažili, aby vše proběhlo dle přání zesnulého pana Pavlíka. Přestože se všichni se smrtí při práci v charitě potkáváme běžně, tak ještě ani jeden z vedoucích pracovníků nevypravoval pohřeb a už vůbec ne pohřeb tradiční katolický. Pro nás to byla naprosto nová zkušenost. Z toho důvodu se omlouvám, pokud jste měli dojem, že jsme mohli některé věci zorganizovat lépe. Současně bych chtěla poděkovat otci Michalovi za obětavou péči, kterou panu Pavlíkovi věnoval i za pomoc při přípravě pohřbu. Také bych chtěla poděkovat všem kněžím z farnosti, kteří pana Pavlíka pravidelně navštěvovali, myslím především na otce Karla a otce Václava. Pan Pavlík zemřel smířen s Bohem i lidmi, věřím že jeho duše došla pokoje. Všichni víte, že se budeme stěhovat do nových prostor v KCMT. Máme v nových prostorách již částečně nastěhován nábytek. V tomto okamžiku se připravují smlouvy. Jakmile budou smlouvy schváleny našimi právníky, podepsány a potvrzeny z Arcibiskupství, tak se naše kancelář přesune ze stávajících prostor do suterénu KCMT. Předpokládám, že se budeme stěhovat v první polovině listopadu. Naše zdravotní sestry se nastěhují krátce po vedení. Počítám tedy s tím, že do

konce roku budeme všichni zabydleni v nových prostorách. Očekáváme menší problémy s přesunem telefonů a internetu. V suterénu také není signál mobilního telefonu, takže budeme muset požádat T-Mobile o přidání antény. Počítejte tedy s tím, že v listopadu může dojít k výpadkům komunikace a pokud nás budete potřebovat, tak zkoušejte volat opakovaně, prosím. V dolních prostorách KCMT budeme také potřebovat propojit všechny naše počítače po síti, abychom si mohli mezi sebou přeposílat dokumentaci a informace. Pokud by někdo z vás byl schopen a ochoten nám s tím pomoci, tak mě, prosím, kontaktujte. Pomalu a jistě se blíží doba, kdy budeme organizovat další ročník Tříkrálové sbírky. Jako každý rok budou naši koledníci opět rozdávat perníčky. Naše rodina už se chystá na každoroční pečení. Přesto moc prosím, pokud byste byli ochotni nám nějaké doma dělané perníčky věnovat, tak bychom vám byli moc vděčni. Stejně tak uvítáme jakoukoli pomoc se zdobením perníčků, které s klukama doma upečeme. Zaměstnanci charity se sice pravidelně domlouvají na hromadném zdobení a velkou část perníků spojenými silami nazdobí. Zdobení je ale pomalá práce a tak uvítáme jakoukoli pomoc. Stejně tak budeme začátkem prosince hledat koledníky. Proto prosím rodiny s dětmi a mladé lidi z farnosti, aby zvážili, zda by nebyli ochotni to jednou zkusit. Kdyby nás bylo víc, nemuseli bychom koledovat tak dlouho, protože bychom se vystřídali. Zvažte tedy, jestli byste nebyli ochotni vyzkoušet koledování alespoň jedno odpoledne v průběhu sbírky. Jména vedoucích kolednických skupinek musím vždy nahlásit na Arcidiecézní charitu v polovině prosince, takže je zatím čas. V případě, že byste byli ochotni se sbírkou jakýmkoli způsobem pomoci, tak mě kontaktujte. Přeji vám požehnaný listopad. Eva Černá

14 I N F O S E R V I S

FCHODOVI NY

KO M U N I T N Í C E N T RU M M AT K Y T E R E Z Y – L I S T O PA D ■

9. 11.

16.00

prof.ThDr. J. Matějka: Vývoj liturgie – přednáška v rámci Klubu křesťanských seniorů

■

15. 11.

16.00

Divadlo pro děti: Noční skřítek

■

19. 11.

19.00

Filmový klub – promítání filmu s následnou debatou

■

26. 11.

10.00

PhDr. M. Pilařová: Proč jsou tatínkové potřební ve výchově – přednáška v rámci Denního klubu

■

29. 11.

16.00

1. Adventní koncert: Musica Pro Sancta Cecilia – vokální a instrumentální koncert renesanční a barokní hudby

Nechejte děti přicházet ke mně a nebraťe jim... Určitě každý z nás se alespoň jednou setkal s tímto veršem. Ježíš měl děti rád, žehnal jim. I my rodiče přivádíme každou neděli s sebou své děti. Chceme, aby poznaly Boha, Ježíše. Aby věděly, za kým mají jít. Delší dobu jsou mezi rodiči malých dětí, kteří chodí v neděli do KCMT, hlasy, že by byli rádi, kdyby byla nedělní liturgie, alespoň v rámci možností, pro děti. Při posledním setkání katechetů farnosti jsem byla P. Michalem požádána, abych se ujala dětské bohoslužby slova. Tato bohoslužba slova by byla vždy souběžně s bohoslužbou, která se koná v kapli. Děti by se spolu s katechetou přesunuly do klubovny v suterénu KCMT. Tady bude pro ně připravena katecheze (vždy na jedno z nedělního čtení) přiměřená jejich věku. Je to příležitost pro rodiče předškolních a mladších školních dětí (které ještě nechodí ke svátostem nebo se na přijetí připravují). Jak to celé bude probíhat? První bohoslužba slova pro děti bude při mši svaté 8. listopadu. Děti se po vstupní modlitbě shromáždí v prostoru před oltářem, kde dostanou požehnání a po té odejdou do suterénu na svůj program. S dětmi, které potřebují za zády přítomnost rodiče, může pochopitelně někdo jít. Pokud se podaří, aby

(Lk18,16)

tyto katecheze pro děti byly každou neděli, pak si děti zvyknou a časem už rodiče po tuto dobu nebudou potřebovat. Rodiče se budou moci účastnit bohoslužby slova. Děti se po svém programu vrátí na nesení darů, do kterého se dle možnosti aktivně zapojí. Ve zbytku liturgie budou již ratolesti s rodiči. Co bychom k hladkému průběhu potřebovali? Rodiče prosím, aby si, pro hladší průběh liturgie, sedali s dětmi do předních řad sálu KCMT. Urychlí se tím přesun dětí. Pro získání pravidelnosti je nutné, aby se vytvořily alespoň 3–4 dvojice, které by se střídaly na vedení jednotlivých katechezí. Potřebovali bychom i pomocníky, kteří pomohou s přesunem dětí, případně i s dalšími aktivitami pro děti, kterých opravdu není málo. Bylo by nejlepší, kdyby se mezi naší farní mládeží našli tací, kteří by se při bohoslužbách mohli v této službě střídat. Splnil by se tak účel, těchto bohoslužeb – rodiče by se mohli lépe účastnit bohoslužby slova a Boží slovo by bylo dětem předáno a vysvětleno přijatelnou formou. Pokud máte chuť a zájem se zapojit do této služby, jste vítáni. Ozvěte se mi co nejdříve. Vlasta Hamalová, tel. 777 870 142 e-mail: [email protected]

Burza Burza Burza Burza Burza Burza VE FARNÍM SÁLE PROBĚHNE JIŽ TRADIČNÍ BURZA OBLEČENÍ A OBUVI Příjem ošacení je v neděli 22. 11. v 9. 30–12.00 (v době mše zavřeno) a v pondělí 23. 11. v 16.00–19.00. Vybrat si můžete přijít v úterý 24. 11. v 16.00–18.00 a ve středu 25. 11. v 16.00–18.00. Věci, které přinesete do burzy, mohou být poškozené, ale musí být čisté! Po přebrání budou odvezeny Diakonií Broumov k dalšímu využití. Příspěvek na dopravu bude i tentokrát vítán. Dle možností prosíme také o zajištění papírových krabic nebo velkých pytlů. Také prosím o pomoc při balení ve středu 25. 11. po 18. hodině. Bližší informace Jolana Šimandlová (737 374 921)

I N F O S E R V I S 15

FCHODOVI NY

Program farnosti ■ 2. 11. (pondělí) 20.00 hod v KCMT – setkání místního společenství Hnutí fokoláre . Slovo života na listopad: „Spíš projde velbloud uchem jehly než vejde bohatý do Božího království.“ – Mt 19,24 (manželé Friedovi – tel. 731625949) ■ Setkání maminek na mateřské dovolené se konají každou středu dopoledne od 9.30 hodin do 11.30 hodin v suterénu farního sálu u kostela sv. Františka z Assisi. V listopadu se maminky sejdou 4., 11. a 18. (Katka Friedová 603 28 65 13) ■ Setkání společenství modlitby v duchu charismatické obnovy se konají každý 2. a 4. čtvrtek v měsíci od 19. 30 v KCMT. V listopadu se koná 12. a 26. ■ Sdružení křesťanských seniorů Vás zve na adventní autobusový zájezd do německého Pasova. V programu zájezdu je návštěva kostela Panny Marie Pasovské, soutok řek Dunaje s Innem, tradiční adventní trhy v historickém centru města. Zájezd se uskuteční v sobotu 5. 12. 2009, odjezd v 6 hodin z parkoviště u KCMT (předpokládaný návrat kolem 21 hodin). Cena zájezdu je 430 Kč. Zaplacení zájezdu u ing. Ireny Řivnáčové (tel. 774 877 495). ■ Křížová cesta. V neděli 29. listopadu 2009 se koná tradiční adventní křížová cesta na Petřín. Sraz je ve 14 hodin na strahovském náměstí před kostelem. Na tuto cestu jste všichni srdečně zváni. Přijďte, určitě prožijete krásné chvíle při modlitbě a dostanete inspirující sílu do dalších dnů adventu. Těší se na Vás, na krásné setkání, Váš jáhen Pavel Urban. ■ Zveme vás srdečně na další farní pouť do Říma, která se uskuteční ve dnech 3.–12. 2. 2010. Navštívíme také další města, mimo jiné Assisi, Orvieto a Padovu. Duchovně nás bude provázet P. Antoni Kośmidek. Informace najdete na nástěnkách v KCMT a v kostele. Marie Doležalová, tel. 732 572 319. ■ VÝROBA ADVENTNÍCH VĚNCŮ V SOBOTU 28. 11. OD 10 DO 12 HODIN V ATRIU KCMT. Materiál na jejich výrobu bude k dispozici, uvítáme i vaše zkušenosti a nápady. Podobně jako loni se věnečky vlastnoručně vyrobené i ty koupené, budou při první adventní neděli v kostele světit. Zveme vás ke společnému vázání spojenému s poslechem adventních zpěvů, práce nám půjde od ruky lépe, o malé děti bude postaráno a následný úklid bude jednodušší než doma. Věnečky ponecháme v KCMT k posvěcení. Letos budou k dispozici i svíčky z palmového oleje (nekapají, nečadí , nevylučují škodlivé zplodiny jako ty běžné, se silicí z levandule, mandarinky, skořice a eukalyptu, posl. vhodné pro astmatiky), které dostaneme přímo od výrobce velmi levně. Dana Bláhová (776859148) ■ 27.12. bude v KCMT na večerní mši od 20.00 hodin zpívaná Rybova vánoční mše, již tradičně bude zpívat chrámový sbor z Proseka a jeho hosté.

INZERCE • Od příštího čísla zavádíme inzertní službu – budeme otiskovat vaše nabídky a poptávky služeb a věcí. Využijte tuto možnost, protože naše farnost je velká a ani nevíme, kdo nebo co může nabídnout, nebo potřebovat. Třeba něco prodáváte, něco sháníte, poskytujete služby v podnikání, atd. Nejde o to nabízet služby, nebo věci levněji lidem z farnosti, než ostatním, ale abychom si vzájemně pomáhali – už to, že jsme z jedné farnosti, je záruka dobrého úmyslu a opravdové pomoci.

Úmysly Apoš tolátu mo dlitby na lis topa d 1. (Péče o stvoření) • Aby všichni muži a ženy na světě, zvláště ti, kteří mají zodpovědnost v oblasti politiky a ekonomiky, nikdy neselhali ve svém závazku chránit stvoření. 2. (Aby Boží jméno přinášelo pokoj) • Aby věřící z různých náboženství prostřednictvím svědectví svého vlastního života a bratrského dialogu jasně ukazovali, že Boží jméno je nositelem pokoje. 3. (Svoboda a demokracie – den studentstva) • Aby správné pojetí svobody a demokracie vedlo k překonání závislostí, pokušení konzumismu a negativních jevů v naší společnosti.

Čí slo účtu: KCMT 4200060575 / 6800 • farnost 19-9362170227 / 0100

16 K O N T A K T Y

FCHODOVI NY

Smrt překonáme tím, že v ní objevíme Boha... Pierre Teilhard de Chardin

Fara a kostel sv. Františka z Assisi Na Sádce 18, 149 00 Praha 11 / fax: 272 934 261 [email protected] http://chodovska.farnost.cz

☎

Komunitní centrum Matky Terezy U modré školy 1 149 00 Praha 11 242 485 826, 242 485 827 [email protected] www.kcmt.cz

☎

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY Kostel sv. Františka

Kaple bl. Matky Terezy

18.00

–

Úterý

18.00 + adorace

17.00

Středa

18.00

–

Pondělí

Čtvrtek

1 × za 14 dní „dětská“

17.30

17.00

Pátek

18.00

7.30

Sobota

7.30

–

Neděle

8.30, 10.30

10.00, 20.00

Svátost smíření je možné přijmout 30 min. před mší sv. Poradu s knězem ohledně svátostí (svatba, křtiny), také pohřby a návštěvy nemocných lze projednat před nebo po mši sv. Je možné domluvit také telefonicky.

☎

e-mail

Michal Antoni Bator (farář)

606 296 419

[email protected]

Antoni Kośmidek (farní vikář)

731 402 478

[email protected]

Pavel Urban (jáhen)

272 911 264

Romana Kraleva (past. asistentka)

731 625 970

Jaroslav Šrámek (pastorační asistent)

605 974 863

Jaroslav Olšanský (pastorační asistent)

603 256 411

Eva Černá (ředitelka Charity)

737 322 569

[email protected]

Kancelář Charity (pečovatelská služba)

272 941 972

[email protected]

[email protected]

Uzávěrka příštího čísla bude 15. 11. 2009

FCHODoviny

Zpravodaj farnosti Chodov • redakce: Katka, P. Michal • typografie: Josef • korektury: Jitka • za obsah odpovídá: M. Bator • e-mail: [email protected] • http://www.kcmt.cz/fchodoviny • foto: Lukáš K., Pavel Fulín, Martin J., Damián B., Jana F., Anička P., Josef, archiv.