Fáze 2: Formulace veřejných politik a rozhodování Sedmá lekce kursu Veřejná politika Martin Potůček
O čem bude tato přednáška? Rozhodování: model racionální nebo inkrementální? Možnosti změn veřejné politiky Okolnosti rozhodování Kontext a struktura návrhu veřejné politiky Typologie populace dotčené veřejnou politikou Konceptuální schéma pro strategické rozhodování Příklad teorie: Teorie tří proudů
Model racionální nebo inkrementální? Model racionálního rozhodování (společnost řízená rozumem – Yehezkel Dror)
Inkrementální model (společnost interagujících aktérů s omezenou racionalitou – Charles Lindblom)
Možnosti změn veřejné politiky
ZNAČNÁ ZNALOST PROBLÉMU A MOŽNOSTÍ JEHO ŘEŠENÍ
NEDOSTATEČNÁ
MODEL ROZHODOVÁNÍ INKREMENTÁLNÍ RACIONÁLNÍ ROZHODOVÁNÍ JE MOŽNÉ V ŘEŠENÍ PŘEHLEDNÝCH TECHNICKÝCH PROBLÉMŮ VĚTŠINA ŘEŠENÝCH PROBLÉMŮ SE NALÉZÁ ZDE
NEINKREMENTÁLNÍ
prázdná množina
ZÁSADNÍ ZMĚNA JE MOŽNÁ V PŘÍPADĚ VÁLEK, KRIZÍ, A VELKÝCH PŘÍLEŽITOSTÍ
Zdroj: Hayes (1992), upraveno
CÍLE
Okolnosti rozhodování
KONFLIKTNÍ NEBO SPORNÁ
KONFLIKTNÍ
SDÍLENÉ
BĚŽNÉ INKREMENTÁLNÍ ROZHODOVÁNÍ
PROBLÉM BÁZE POZNÁNÍ
PROBLÉM KONFLIKTU HODNOT
PODMÍNKY PRO RACIONÁLNÍ ROZHODOVÁNÍ
POVAHA POZNÁNÍ KONSENSUÁLNÍ
Zdroj: Hayes (2001), upraveno
Kontext a struktura návrhu veřejné politiky Formulace veřejných politik a rozhodování o nich závisejí na vymezení problému (problémů) k řešení. V ideálním případě pracují ve variantách, neboť málokdy bude k dispozici jen jediný způsob jeho (jejich) řešení. Je možné anticipovat důsledky přijetí různých politik, v předstihu je hodnotit (viz lekce 9 – hodnocení ex ante) a na základě toho se rozhodnout pro jednu z nich. Příklad: Metoda vícekriteriálního hodnocení variant je posuzuje podle vybraných kritérií (kterým může přisoudit i různou váhu podle jejich významnosti) a agregací dosažených hodnot dospívá ke stanovení jejich pořadí.
Návrh veřejné politiky obvykle obsáhne: Charakteristiku cílů Vymezení dotčené populace Určení odpovědnosti za její realizaci: kdo, co, kdy, s jakými zdroji a omezeními Strukturu implementace (způsoby, jakými bude zajištěn proces její realizace) Zdůvodnění
Typologie populace dotčené veřejnou politikou VELKÝ POLITICKÝ VLIV MALÝ
SKUPINY
ZASLOUŽILÉ
NEZASLOUŽILÉ
pilní, vytvářející společností akceptované hodnoty
nečestní hrabivci
dobří, ale slabí, bez pomoci
deviantní, líní, nebezpeční
Zdroj: Schneider (2013), upraveno
„Vzhledem k tomu, že veřejné politiky byly a jsou stále častěji užívány k politickým a ideologickým účelům spíše než k nalezení nejlepších způsobů řešení sociálních problémů, měli by analytici veřejné politiky důkladně studovat ne výlučně jejich racionalitu, ale také to, kdo a co dostane, kdo vyhraje a kdo prohrává, čí image je přikrášlena a kdo je naopak očerňován, a jaké signály jsou (touto politikou) vysílány směrem k dotčené populaci a k širší veřejnosti.“ Schneider 2013:227
Konceptuální schéma pro strategické rozhodování
Legenda: A- kriteriální blok B – vývojové potenciály C – formativní regulátory
Zdroj: Frič, Potůček 2004
Příklad teorie: Teorie tří proudů Teorie tří proudů: • vychází z teorie „odpadkového koše“ rozhodování v moderních organizacích (garbage can model of organizational choice). Tato teorie pojímá rozhodnutí jako odpadkový koš, do kterého účastníci, kteří v průběhu rozhodování různě přicházejí a odcházejí, odhazují jak problémy, tak řešení, která však se sebou většinou vzájemně nesouvisejí; • Identifikuje „proud problémů“ (problem stream) (co se děje?), „proud veřejných politik“ (policy stream) (co s tím můžeme udělat?) a „proud politiky (political stream) (pro co můžeme získat podporu) s „nositeli veřejných politik“ (policy enterpreneurs), kteří se snaží najít „okna příležitosti“ (windows of opportunity), aby propojením těchto proudů umožnili změnu veřejných politik. (Colebatch 2005: 16, Novotný (2013)
Příklad teorie: Teorie tří proudů PROUD PROBLÉMŮ (problem stream) PROUD POLITIKY (politics stream)
PROUD VEŘEJNÝCH POLITIK (policy stream)
OKNO PŘÍLEŽITOSTÍ VEŘEJNÝCH POLITIK (policy window)
VÝSTUP VEŘEJNÝCH POLITIK (policy output)
NOSITELÉ VEŘEJNÝCH POLITIK (policy entrepreneurs) Zahariadis 2007: 71, upravili Novotný (2013) a autor
Literature in English Araral Jr. E., Fritzen, S., Howlett, M., Ramesh, M., Xun Wu (Eds.) Routledge Handbook of Public Policy. New York: Routledge. Hayes, M. T. 1992. Incrementalism and Public Policy. New York: Longman. Hayes, M. T. 2001. The limits of Policy Change: Incrementalism, World View, and the Rule of Law. Washington: Georgetown University Press. Potůček, M. et al. 2009. Strategic Governance and the Czech Republic. Praha: Karolinum. Schneider, A. Policy Design and Transfer. 2013. In: Araral Jr. E., Fritzen, S., Howlett, M., Ramesh, M., Xun Wu (Eds.) Routledge Handbook of Public Policy. New York: Routledge, pp. 217-228.
Literatura česky Frič, P., Potůček, M. 2004 Model vývoje české společnosti a její modernizace v globálním kontextu. Sociologický časopis 40(4) 415-431. Novotný, V. 2013. Teorie veřejně politického procesu (výčet a výklad). Praha . Nepublikovaný rukopis. Potůček, M. a kol. 2007. Strategické vládnutí a Česká republika. Praha: Grada. Prorok, Vladimír. 2012. Tvorba rozhodování a analýza v politice. Praha: Grada. Winkler, Jiří. 2007. Teorie rozhodování a dynamika sociální politiky. Brno: Masarykova univerzita.
